Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2018/0233(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0421/2018

Předložené texty :

A8-0421/2018

Rozpravy :

PV 16/01/2019 - 30
CRE 16/01/2019 - 30

Hlasování :

PV 17/01/2019 - 10.9
CRE 17/01/2019 - 10.9
Vysvětlení hlasování
PV 17/04/2019 - 8.12

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0039
P8_TA(2019)0404

Přijaté texty
PDF 242kWORD 65k
Středa, 17. dubna 2019 - Štrasburk Konečné znění
Program „Fiscalis“ pro spolupráci v oblasti daní ***I
P8_TA(2019)0404A8-0421/2018
Usnesení
 Úplné znění

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program „Fiscalis“ pro spolupráci v oblasti daní (COM(2018)0443 – C8-0260/2018 – 2018/0233(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0443),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a články 114 a 197 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0260/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. října 2018(1),

–  s ohledem na dopis svého předsedy ze dne 25. ledna 2019 adresovaný předsedům výborů, ve kterém je nastíněn přístup Parlamentu k odvětvovým programům v rámci víceletého finančního rámce (VFR) na období po roce 2020,

–  s ohledem na dopis Rady ze dne 1. dubna 2019 adresovaný předsedovi Evropského parlamentu, kterým Rada potvrzuje společnou dohodu dosaženou mezi spolunormotvůrci během jednání,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Rozpočtového výboru (A8-0421/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(2);

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 118.
(2) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 17. ledna 2019 (Přijaté texty, P8_TA(2019)0039).


Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 17. dubna 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) .../..., kterým se zavádí program „Fiscalis“ pro spolupráci v oblasti daní
P8_TC1-COD(2018)0233

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 114 a 197 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

v souladu s řádným legislativním postupem(2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Program Fiscalis 2020, který byl zaveden nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2013(3) a který provádí Komise ve spolupráci s členskými státy a přidruženými zeměmi, a jeho předchůdci významně přispěli k usnadnění a posílení spolupráce mezi správci daně v Unii. Správci daně zúčastněných zemí uznali přidanou hodnotu těchto programů, mimo jiné pokud jde o ochranu finančních a hospodářských zájmů členských států Unie a daňových poplatníků. Úkoly pro nadcházející desetiletí bude možné vyřešit jen tehdy, pokud se budou členské státy zajímat i o dění za hranicemi svého správního území a intenzivně spolupracovat se svými protějšky.

(2)  Program Fiscalis 2020 nabízí členským státům unijní rámec pro rozvoj této spolupráce, což je nákladově efektivnější, než kdyby si každý členský stát zřídil svůj vlastní rámec pro spolupráci na dvoustranné nebo mnohostranné úrovni. Je tudíž vhodné zajistit pokračování tohoto programu zavedením nového programu ve stejné oblasti, a to programu Fiscalis (dále jen „program“).

(3)  Tím, že program poskytne rámec pro opatření, jež podporují jednotný trh a konkurenceschopnost Unie a chrání finanční a hospodářské zájmy Unie a jejích členských států, by program měl přispívat k: podpoře daňové politiky a provádění právních předpisů Unie v oblasti daní, k prevenci daňových podvodů, daňových úniků, agresivního daňového plánování a dvojího nezdanění, k zamezení a snížení zbytečné administrativní zátěže pro občany a podniky při přeshraničních operacích, k podpoře spravedlivějších a účinnějších daňových systémů, k plnému využití potenciálu jednotného trhu a podpoře spravedlivé hospodářské soutěže v Unii, ▌k podpoře společného přístupu Unie na mezinárodních fórech a k podpoře budování správní kapacity daňových orgánů, včetně modernizace v oblasti podávání zpráv a auditních technik, a k podpoře odborného vzdělávání jejich pracovníků v těchto otázkách.

(4)  Toto nařízení stanoví finanční krytí programu, které má představovat hlavní referenční částku ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení(4) pro Evropský parlament a Radu během ročního rozpočtového procesu.

(5)  Aby se podpořil proces přistoupení a přidružení třetích zemí, měl by být program otevřen účasti přistupujících a kandidátských zemí, jakož i potenciálních kandidátů a partnerských zemí evropské politiky sousedství, pokud jsou splněny určité podmínky. Může být otevřen i jiným třetím zemím v souladu s podmínkami stanovenými ve zvláštních dohodách mezi Unií a těmito zeměmi, jež zahrnují jejich účast v jakémkoli programu Unie.

(6)  Na tento program se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046(5) (dále jen „finanční nařízení“). Stanoví pravidla pro plnění rozpočtu Unie, včetně pravidel týkajících se grantů, cen, zadávání veřejných zakázek a úhrady nákladů vzniklých v souvislosti s účastí externích odborníků.

(7)  Opatření, která se uskutečnila v rámci programu Fiscalis 2020, se ukázala být přiměřená, a měla by proto být zachována. Aby bylo provádění programu jednodušší a flexibilnější, a mohl tedy lépe plnit své cíle, měla by být opatření vymezena pouze v obecných kategoriích s uvedením seznamu ilustrativních příkladů konkrétních činností, jako jsou zasedání a podobná opatření ad-hoc, a to případně včetně přítomnosti v prostorách správních úřadů a účasti na správních šetřeních, strukturované spolupráce na základě projektů včetně případných společných auditů, budování kapacit v oblasti IT včetně případného přístupu daňových orgánů k propojeným rejstříkům. Opatření by se měla případně zaměřit také na řešení prioritních témat za účelem dosažení cílů programu. Prostřednictvím spolupráce a budování kapacit by program Fiscalis měl také podpořit zavádění a pákový efekt inovací, což umožní dále zlepšovat schopnosti plnění hlavních priorit v oblasti daní.

(8)  S ohledem na rostoucí mobilitu daňových poplatníků, počet přeshraničních operací, internacionalizaci finančních nástrojů, a tudíž zvýšené riziko daňových podvodů, daňových úniků a agresivního daňového plánování, které dalece překračují hranice Unie, by Unie nebo členské státy mohly mít zájem na přizpůsobení nebo rozšíření evropských elektronických systémů za účelem jejich využití třetími zeměmi, které nejsou přidruženy k programu, a mezinárodními organizacemi. Vyhnuly by se tak zejména administrativní zátěži a nákladům spojeným s vývojem a provozem dvou podobných elektronických systémů pro výměnu informací jednak v Unii, jednak v mezinárodním měřítku. Přizpůsobení nebo rozšíření evropských elektronických systémů za účelem spolupráce s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, jsou-li takovým zájmem náležitě odůvodněny, by proto měla být způsobilými náklady v rámci programu.

(9)  Vzhledem k významu globalizace a důležitosti boje proti daňovým podvodům, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování by měl program i nadále poskytovat možnost zapojení externích odborníků ve smyslu článku 238 finančního nařízení. Těmito externími odborníky by měli být hlavně zástupci orgánů státní správy, a to i z nepřidružených třetích zemí, včetně nejméně rozvinutých zemí, jakož i zástupci mezinárodních organizací, hospodářských subjektů, daňových poplatníků a občanské společnosti. Za nejméně rozvinuté země by měly být považovány třetí země nebo území způsobilé pro získání oficiální rozvojové pomoci v souladu s příslušným seznamem zveřejněným Výborem pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a na základě definice Organizace spojených národů. Výběr odborníků do expertních skupin by se měla zakládat na rozhodnutí Komise ze dne 30. května 2016, kterým se zavádí horizontální pravidla pro ustavování a činnost odborných skupin Komise. Pokud jde jmenování odborníků jednajících za svou osobu v rámci nezávislé činnosti ve veřejném zájmu, mělo by se zajistit, aby byli nestranní, aby neexistoval žádný možný konflikt zájmů v souvislosti s jejich profesí a aby informace o jejich výběru a účasti byly veřejně dostupné.

(10)  V souladu se závazkem Komise zajistit soudržnosti a zjednodušení programů financování, stanoveným v jejím sdělení ze dne 19. října 2010 nazvaném „Přezkum rozpočtu EU“(6), by zdroje měly být sdíleny s jinými nástroji financování z prostředků Unie, pokud předpokládaná opatření v rámci programu sledují cíle, které jsou společné pro různé nástroje financování, avšak s vyloučením dvojího financování. Opatření prováděná v rámci programu by měla zajistit soudržnost při použití zdrojů Unie podporujících daňovou politiku a správce daně.

(10a)  V zájmu efektivnosti nákladů by měl program Fiscalis využívat možné synergie s dalšími opatřeními Unie v souvisejících oblastech, jako je program Clo, program EU pro boj proti podvodům, program pro jednotný trh a program na podporu reforem.

(11)  Opatření zaměřená na budování kapacit v oblasti informačních technologií jsou nastavena tak, aby přilákala co největší část rozpočtu v rámci programu. Zvláštní ustanovení by proto měla popsat společné složky a vnitrostátní složky evropských elektronických systémů. Kromě toho by měla být jasně vymezena oblast působnosti opatření a odpovědnost Komise a členských států. Je třeba, aby společné a vnitrostátní složky evropských elektronických systémů byly v co největším možné míře interoperabilní a aby fungovaly také v součinnosti s jinými elektronickými systémy příslušných programů Unie.

(12)  V současnosti neexistuje žádný požadavek na vypracování víceletého strategického plánu pro oblast daní za účelem vytvoření soudržného a interoperabilního elektronického prostředí pro daně v Unii. Za účelem zajištění soudržnosti a koordinace opatření zaměřených na budování kapacit v oblasti informačních technologií by program měl stanovit vytvoření takového víceletého strategického plánu pro oblast daní jakožto plánovacího nástroje, který by měl být v souladu s povinnostmi vyplývajícími z příslušných právně závazných aktů Unie a nepřekračoval by jejich rámec.

(13)  Toto nařízení by mělo být prováděno prostřednictvím pracovních programů. Vzhledem k střednědobé až dlouhodobé povaze plněných cílů a na základě dosavadních zkušeností by mělo být umožněno, aby pracovní programy zahrnovaly několik let. Přechod od ročních k víceletým pracovním programům sníží administrativní zátěž Komise i členských států.

(14)  Za účelem doplnění tohoto nařízení by měla být na Komisi v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) přenesena pravomoc přijímat akty, pokud jde o přijímání pracovních programů.

(15)  Podle odstavců 22 a 23 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016(7) je třeba hodnotit tento program na základě informací shromážděných prostřednictvím zvláštních monitorovacích požadavků, zároveň však zamezit nadměrné regulaci a administrativní zátěži, zejména pro členské státy. Tyto požadavky mohou případně zahrnovat měřitelné ukazatele jako základ pro hodnocení účinků nástroje v praxi. Průběžná a konečná hodnocení, která by měla být provedena nejpozději do čtyř let od začátku provádění programu, respektive od jeho ukončení, by měla přispět k procesu rozhodování v rámci příštích víceletých finančních rámců. Průběžná a konečná hodnocení by měla také řešit přetrvávající překážky bránící dosažení cílů programu a navrhnout osvědčené postupy. Kromě průběžných a konečných hodnocení by v rámci systému vykazování výkonnosti měly být vydávány výroční zprávy o pokroku za účelem monitorování dosaženého pokroku. Tyto zprávy by měly zahrnovat shrnutí nabytých zkušeností a případně překážek, které bylo třeba překonat, v souvislosti s činnostmi programu, které byly v daném roce realizovány.

(15a)  Komise by měla pravidelně organizovat semináře o daňové správě, jichž by účastnili zástupci přijímajících členských států a v rámci nichž by bylo možné diskutovat o této problematice a navrhnout možná zlepšení týkající se cílů programu, včetně výměny informací mezi daňovými správami.

(16)  Aby bylo možné přiměřeně reagovat na změny priorit daňové politiky, měla by být na Komisi v souladu s článkem 290 SFEU přenesena pravomoc přijímat akty, pokud jde o změnu seznamu ukazatelů pro měření plnění specifických cílů programu. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů. Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.“

(17)  V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (dále jen „finanční nařízení“), nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013(8), nařízením Rady (ES, Euratom) č. 2988/95(9), nařízením Rady (Euratom, ES) č. 2185/96(10) a nařízením Rady (EU) 2017/1939(11) mají být finanční zájmy Unie chráněny prostřednictvím přiměřených opatření, včetně prevence, odhalování, nápravy a vyšetřování nesrovnalostí, včetně podvodů, zpětného získávání ztracených, neoprávněně vyplacených či nesprávně použitých finančních prostředků a případného ukládání správních sankcí. Zejména může Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) provádět v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 883/2013 a nařízením (Euratom, ES) č. 2185/96 provádět vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě, aby zjistil, zda nedošlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu finanční zájmy Unie. V souladu s nařízením (EU) 2017/1939 může Úřad evropského veřejného žalobce vyšetřovat a stíhat podvody a jiné trestné činy poškozující finanční zájmy Unie, jak je stanoveno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371(12). V souladu s finančním nařízením musí všechny osoby nebo subjekty, které přijímají finanční prostředky Unie, plně spolupracovat při ochraně finančních zájmů Unie, udělit Komisi, úřadu OLAF, Úřadu Evropského veřejného žalobce ve vztahu k členským státům, které se účastní posílené spolupráce podle nařízení (EU) 2017/1939, a Evropskému účetnímu dvoru (EÚD) nezbytná práva a potřebný přístup a zajistit, aby třetí strany podílející se na vynakládání finančních prostředků Unie udělily rovnocenná práva.

(17a)  Třetí země, které jsou členy EHP, se mohou účastnit programů Unie v rámci spolupráce zavedené podle Dohody o EHP, která stanoví provádění programů na základě rozhodnutí přijatého podle uvedené dohody. Třetí země se mohou programu rovněž zúčastnit na základě jiných právních nástrojů. Toto nařízení by mělo obsahovat zvláštní ustanovení za účelem udělení nezbytných práv a přístupu příslušné schvalující osobě, úřadu OLAF, jakož i Evropskému účetnímu dvoru, aby mohly komplexně vykonávat své pravomoci.

(18)  Na toto nařízení se vztahují horizontální finanční pravidla přijatá Evropským parlamentem a Radou na základě článku 322 SFEU. Tato pravidla jsou stanovena ve finančním nařízení a určují zejména postup pro sestavování a plnění rozpočtu prostřednictvím grantů, veřejných zakázek, cen, nepřímého plnění a stanoví kontroly odpovědnosti účastníků finančních operací. Pravidla přijatá na základě článku 322 SFEU se týkají rovněž ochrany rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků týkajících se dodržování zásad právního státu v členských státech, neboť jejich dodržování je základní podmínkou řádného finančního řízení a efektivního financování z prostředků Unie.

(19)  Druhy financování a způsoby provádění podle tohoto nařízení by měly být voleny na základě jejich schopnosti dosáhnout specifických cílů opatření a přinášet výsledky, při zohlednění zejména nákladů na kontroly, administrativní zátěže a očekávaného rizika neplnění. To by mělo zahrnovat zvážení používání jednorázových částek, paušálních sazeb a jednotkových nákladů, jakož i financování nesouvisejícího s náklady podle čl. 125 odst. 1 finančního nařízení. Způsobilé náklady se určují v závislosti na povaze způsobilých opatření. Je třeba, aby byla mimořádná pozornost věnována úhradě nákladů na cestu a ubytování a nákladů na pobyt osob účastnících se schůzí a podobných opatření nebo nákladů spojených s organizací akcí, aby se zajistila účast národních odborníků a správy na společných akcích.

(20)  Jelikož cíle tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni jednotlivých členských států, ale spíše jej z důvodu rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(21)  Toto nařízení nahrazuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2013, které by proto mělo být zrušeno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

1.  Toto nařízení zavádí program „Fiscalis“ pro spolupráci v oblasti daní (dále jen „program“).

2.  Stanoví cíle programu, rozpočet na období 2021–2027, formy financování z prostředků Unie a pravidla pro poskytování tohoto financování.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

(1)  „daněmi“ se rozumí záležitosti, včetně navrhování, správy, vymáhání a dodržování, týkající se těchto daní, poplatků a cel:

a)  daně z přidané hodnoty podle směrnice Rady 2006/112/ES(13);

b)  spotřebních daní z alkoholu podle směrnice Rady 92/83/EHS(14);

c)  spotřebních daní z tabákových výrobků podle směrnice Rady 2011/64/EU(15);

d)  daní z energetických produktů a elektřiny podle směrnice Rady 2003/96/ES(16);

e)  dalších daní, poplatků a cel uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2010/24/EU(17), pokud jsou významné pro vnitřní trh a pro správní spolupráci mezi členskými státy;

(2)  „daňovými orgány“ se rozumí veřejné a jiné orgány, které jsou odpovědné daně nebo činnosti v oblasti daní;

(3)  „evropskými elektronickými systémy“ se rozumí elektronické systémy nezbytné pro daně a pro plnění úkolů správců daně;

(4)  „třetí zemí“ se rozumí země, která není členem Unie;

Článek 3

Cíle programu

1.  Obecnými cíli programu je podpořit správce daně a oblast daní za účelem posílení fungování jednotného trhu, posílit konkurenceschopnost Unie a spravedlivou hospodářskou soutěž v Unii, chránit finanční a hospodářské zájmy Unie a jejích členských států mimo jiné před daňovými podvody, daňovými úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem, a zlepšit výběr daní.

2.  Specifickým cílem programu je podpora daňové politiky a provádění právních předpisů Unie týkajících se zdanění, podpora spolupráce v oblasti daní, včetně výměny informací v daňové oblasti, a podpora budování správních kapacit, včetně odborné způsobilosti a vývoje a provozu evropských elektronických systémů.

Článek 4

Rozpočet

1.  Finanční krytí pro provádění programu v období 2021–2027 činí 300 milionů EUR v cenách roku 2018 nebo 339 milionů EUR v běžných cenách.

2.  Částka uvedená v odstavci 1 může mimo jiné pokrývat výdaje na přípravu, monitorování, kontrolu, audit, hodnocení a další činnosti spojené s řízením programu a hodnocením pokroku při plnění jeho cílů. Dále může pokrývat výdaje na studie a další relevantní písemné materiály, zasedání odborníků, informační a komunikační kampaně, souvisejí-li s cíli programu, jakož i výdaje spojené se sítěmi informačních technologií zaměřenými na zpracování a výměnu informací, včetně nástrojů informačních technologií na úrovni organizace, a další výdaje na technickou a administrativní pomoc potřebnou v souvislosti s řízením programu.

Článek 5

Třetí země přidružené k programu

Program je otevřen těmto třetím zemím:

a)  přistupující země, kandidátské země a potenciální kandidáti v souladu s obecnými zásadami a obecnými podmínkami pro účast těchto zemí v programech Unie stanovenými v příslušných rámcových dohodách a rozhodnutích Rady přidružení nebo obdobných dohodách a v souladu se zvláštními podmínkami stanovenými v dohodách mezi Unií a těmito zeměmi;

b)  země, na něž se vztahuje evropská politika sousedství, v souladu s obecnými zásadami a obecnými podmínkami pro účast těchto zemí v programech Unie stanovenými v příslušných rámcových dohodách a rozhodnutích Rady přidružení nebo obdobných dohodách a v souladu se zvláštními podmínkami stanovenými v dohodách mezi Unií a těmito zeměmi, pokud tyto země dosáhly dostatečné úrovně sblížení příslušných právních předpisů a správních postupů s právními předpisy a správními postupy Unie;

c)  jiné třetí země v souladu s podmínkami stanovenými ve zvláštních dohodách, jež zahrnují účast dané třetí země v jakémkoli programu Unie, pokud tato dohoda:

–  zajišťuje přiměřenou rovnováhu, pokud jde o příspěvky třetí země a výhody pro třetí zemi, která se účastní programů Unie;

–  stanoví podmínky účasti v programech, včetně výpočtu finančních příspěvků na jednotlivé programy a jejich správních nákladů. Tyto příspěvky představují účelově vázané příjmy v souladu s čl. 21 odst. 5 ▌ finančního nařízení,

–  nepřiznává třetí zemi rozhodovací pravomoci v souvislosti s programem,

–  zaručuje právo Unie zajistit řádné finanční řízení a chránit své finanční zájmy.

Článek 6

Provádění a formy financování z prostředků EU

1.  Program se provádí v rámci přímého řízení v souladu s finančním nařízením.

2.  Program může poskytovat financování jednou z forem stanovených ve finančním nařízení, zejména formou grantů, cen, zadávání veřejných zakázek a úhrady cestovních výloh a nákladů na pobyt vzniklých externím odborníkům.

KAPITOLA II

ZPŮSOBILOST

Článek 7

Způsobilá opatření

1.  Pro financování jsou způsobilá pouze opatření určená k provádění cílů uvedených v článku 3.

2.  Opatření uvedená v odstavci 1 zahrnují:

a)  zasedání a podobná opatření ad hoc;

b)  strukturovanou spolupráci v rámci jednotlivých projektů;

c)  opatření zaměřená na budování kapacit v oblasti informačních technologií, zejména na vývoj a provoz evropských elektronických systémů;

d)  opatření zaměřená na budování odborné způsobilosti a kapacit;

e)  podpůrná a jiná opatření včetně:

(1)  studií a dalších relevantních písemných materiálů;

(2)  inovačních činností, zejména iniciativ v oblasti ověřování koncepcí, pilotních projektů a prototypů;

(3)  společně vytvořených komunikačních opatření;

(4)  jakýchkoli jiných relevantních opatření stanovených v pracovních programech podle článku 13, která jsou nezbytná pro dosažení cílů stanovených v článku 3 nebo na jejich podporu.

Možné formy relevantních opatření podle písmen a), b) a d) jsou uvedeny v neúplném seznamu v příloze I.

Prioritní témata opatření jsou uvedena v neúplném seznamu v příloze III.

3.  Opatření sestávající z vývoje a provozu přizpůsobení nebo rozšíření společných složek evropských elektronických systémů za účelem spolupráce s třetími zeměmi, které nejsou přidruženy k programu, nebo s mezinárodními organizacemi jsou způsobilá pro financování, pokud představují zájem pro Unii. Komise zavede nezbytná správní opatření, jež mohou stanovit finanční příspěvky příslušných třetích stran na tato opatření.

4.  Pokud se opatření zaměřené na budování kapacit v oblasti informačních technologií podle odst. 2 písm. c) týká vývoje a provozu evropského elektronického systému, jsou pro financování v rámci programu způsobilé pouze náklady související s odpovědností svěřenou Komisi podle čl. 11 odst. 2. Členské státy nesou náklady související s odpovědností, jež jim byla svěřena podle čl. 11 odst. 3.

Článek 8

Účast externích odborníků

1.  Pokud je to přínosné pro realizaci opatření určených k provádění cílů podle článku 3, mohou se opatření organizovaných v rámci programu účastnit jako externí odborníci zástupci orgánů státní správy, a to i z třetích zemí, které nejsou přidruženy k programu podle článku 5, a to i z nejméně rozvinutých zemí, a případně zástupci mezinárodních a jiných relevantních organizací, hospodářských subjektů a organizací zastupujících hospodářské subjekty a zástupci občanské společnosti.

2.  Náklady vzniklé externím odborníkům uvedeným v odstavci 1 jsou způsobilé pro úhradu v rámci programu v souladu s ustanoveními článku 238 finančního nařízení.

3.  Externí odborníky vybírá Komise, a to i z řad odborníků navržených členskými státy, podle jejich dovedností, zkušeností a znalostí, jež jsou významné pro dané opatření, přičemž o jejich účasti rozhodne ad hoc podle aktuální potřeby.

Komise mimo jiné posoudí nezávislost těchto externích odborníků a to, zda neexistuje střet zájmů s jejich profesními povinnostmi.

KAPITOLA III

Granty

Článek 9

Udělování grantů, komplementarita a kombinované financování

1.  Granty v rámci programu se udělují a spravují v souladu s hlavou VIII finančního nařízení.

2.  Na opatření, na něž byl získán příspěvek z jiného programu Unie, lze rovněž získat příspěvek v rámci programu, pokud tento příspěvek nepokrývá tytéž náklady. Příspěvek na opatření z jednotlivých programů Unie podléhá pravidlům těchto programů. Kumulativní financování nesmí překročit celkové způsobilé náklady opatření a podporu z různých programů Unie lze vypočítat na poměrném základě v souladu s dokumenty, v nichž jsou stanoveny podmínky podpory.

3.  V souladu s čl. 198 písm. f) finančního nařízení se granty udělují bez výzvy k předkládání návrhů, pokud jsou způsobilými subjekty správci daně členských států a třetích zemí přidružených k programu podle článku 5 tohoto nařízení, jsou-li splněny podmínky stanovené v uvedeném článku.

Článek 10

Míra spolufinancování

1.  Odchylně od článku 190 finančního nařízení lze z programu financovat až 100 % způsobilých nákladů na opatření.

2.  Použitelná míra spolufinancování v případech, kdy opatření vyžadují udělení grantů, se stanoví ve víceletých pracovních programech podle článku 13.

KAPITOLA IV

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O OPATŘENÍCH ZAMĚŘENÝCH NA BUDOVÁNÍ KAPACIT V OBLASTI INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ

Článek 11

Odpovědnost

1.  Komise a členské státy společně zajistí vývoj a provoz, včetně návrhu, specifikace, ověření shody, rozmístění, údržby, vývoje, bezpečnosti, zajištění kvality a kontroly kvality, evropských elektronických systémů uvedených ve víceletém strategickém plánu pro oblast daní podle článku 12.

2.  Komise zejména zajistí:

a)  vývoj a provoz společných složek stanovených v rámci víceletého strategického plánu oblast daní podle článku 12;

b)  celkovou koordinaci vývoje a provozu evropských elektronických systémů s ohledem na jejich operabilitu, vzájemnou propojenost a soustavné zlepšování a jejich synchronizované zavádění;

c)  koordinaci evropských elektronických systémů na úrovni Unie s ohledem na jejich podporu a provádění na vnitrostátní úrovni;

d)  koordinaci vývoje a provozu evropských elektronických systémů, pokud jde o jejich interakce se třetími stranami, vyjma opatření určených na plnění vnitrostátních požadavků;

e)  koordinaci evropských elektronických systémů s jinými relevantními opatřeními souvisejícími s elektronickou správou na úrovni Unie;

3.  Členské státy zajistí zejména:

a)  vývoj a provoz vnitrostátních složek stanovených v rámci víceletého strategického plánu pro oblast daní podle článku 12;

b)  koordinaci vývoje a provozu vnitrostátních složek evropských elektronických systémů na vnitrostátní úrovni;

c)  koordinaci evropských elektronických systémů s jinými relevantními opatřeními souvisejícími s elektronickou správou na vnitrostátní úrovni;

d)  pravidelné podávání informací Komisi o přijatých opatřeních, jež mají jejich příslušným orgánům nebo hospodářským subjektům umožnit plné využití evropských elektronických systémů;

e)  zavádění evropských elektronických systémů na vnitrostátní úrovni.

Článek 12

Víceletý strategický plán pro oblast daní (MASP-T)

1.  Komise a členské státy vypracují a průběžně aktualizují víceletý strategický plán pro oblast daní, jenž je v souladu s příslušnými právně závaznými akty Unie a ve kterém jsou uvedeny všechny úkoly významné pro vývoj a provoz evropských elektronických systémů a každý systém nebo jeho část zatříděny jako:

a)  společná složka: složka evropských elektronických systémů vyvinutá na úrovni Unie, která je k dispozici všem členským státům nebo kterou Komise z důvodů efektivnosti, bezpečnosti a racionalizace určí jako společnou;

b)  vnitrostátní složka: složka evropských elektronických systémů vyvinutá na vnitrostátní úrovni, která je k dispozici v členském státě, který takovou složku vytvořil nebo přispěl k jejímu společnému vytvoření;

c)  nebo jejich kombinace.

2.  Víceletý strategický plán pro oblast daní obsahuje také inovace a pilotní akce a rovněž podpůrné metodiky a nástroje související s evropskými elektronickými systémy.

3.  Členské státy oznámí Komisi dokončení každého z úkolů, které jim byly přiděleny v rámci víceletého strategického plánu pro oblast daní uvedeného v odstavci 1. Pravidelně rovněž podávají Komisi zprávy o pokroku při plnění svých úkolů.

4.  Do 31. března každého roku členské státy předloží Komisi výroční zprávy o pokroku při plnění víceletého strategického plánu pro oblast daní podle odstavce 1 zahrnující období od 1. ledna do 31. prosince roku předcházejícího. Tyto výroční zprávy mají předem stanovený formát.

5.  Do 31. října každého roku Komise na základě výročních zpráv podle odstavce 4 vyhotoví konsolidovanou zprávu, v níž zhodnotí pokrok učiněný členskými státy a Komisí při plnění plánu uvedeného v odstavci 1, a tuto zprávu zveřejní.

KAPITOLA IV

TVORBA PROGRAMŮ, MONITOROVÁNÍ, HODNOCENÍ A KONTROLA

Článek 13

Pracovní program

1.  Program se provádí prostřednictvím víceletých pracovních programů uvedených v článku 110 finančního nařízení.

2.  Víceletý pracovní program přijme Komise prostřednictvím ▌aktů v přenesené pravomoci. Tyto ▌ akty v přenesené pravomoci se přijímají postupem podle článku 17.

Článek 14

Monitorování a vykazování

1.  Ukazatele pro vykazování pokroku dosaženého při plnění specifických cílů programu stanovených v článku 3 jsou uvedeny v příloze II.

2.  Aby se zajistilo účinné posuzování pokroku dosaženého při plnění cílů programu, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 17, které změní přílohu II, aby byly v případě potřeby přezkoumány nebo doplněny ukazatele, a které doplní toto nařízení o ustanovení týkající se zavedení rámce pro monitorování a hodnocení.

3.  Systém vykazování výkonnosti zajistí, aby údaje pro monitorování provádění programu a jeho výsledků byly shromažďovány účinně, efektivně a včas. Za tímto účelem budou příjemcům finančních prostředků Unie uloženy přiměřené požadavky na podávání zpráv.

Článek 15

Hodnocení

1.  Hodnocení se provádějí včas tak, aby je bylo možné promítnout do rozhodovacího procesu. Komise tato hodnocení zveřejňuje.

2.  Průběžné hodnocení programu se provede, jakmile je k dispozici dostatek informací o jeho provádění, avšak nejpozději do čtyř let od začátku provádění programu.

3.  Na konci provádění programu, avšak nejpozději do čtyř let po skončení období uvedeného v článku 1, provede Komise závěrečné hodnocení programu.

4.  Komise sdělí závěry hodnocení spolu se svými připomínkami Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů.

Článek 16

Ochrana finančních zájmů Unie

V případě, že se rozhodnutím podle mezinárodní dohody nebo na základě jakéhokoliv jiného právního nástroje účastní programu třetí země, tato třetí země udělí nezbytná práva a potřebný přístup příslušné schvalující osobě, Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) a Evropskému účetnímu dvoru, aby mohly komplexně vykonávat své pravomoci. V případě úřadu OLAF tato práva zahrnují právo provádět vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě, v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF).

KAPITOLA VI

VÝKON PŘENESENÉ PRAVOMOCI A POSTUP PROJEDNÁVÁNÍ VE VÝBORU

Článek 17

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 13 odst. 2 a v čl. 14 odst. 2 je svěřena Komisi do 31. prosince 2028.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 13 odst. 2 a čl. 14 odst. 2 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci vede Komise konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 13 odst. 2 a čl. 14 odst. 2 vstoupí v platnost, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 18

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen výbor s názvem „Výbor pro program Fiscalis“. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

KAPITOLA VII

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 19

Informace, komunikace a propagace

1.  Příjemci finančních prostředků Unie uvádějí původ a zajišťují viditelnost těchto prostředků (zejména při propagaci opatření a jejich výsledků) tím, že poskytují ucelené, účinné a přiměřené informace různým cílovým skupinám včetně médií a veřejnosti.

2.  Komise provádí k programu a jeho opatřením a výsledkům informační a komunikační kampaně. Finanční zdroje vyčleněné na program rovněž přispívají ke sdělování politických priorit Unie na úrovni organizace, souvisejí-li s cíli uvedenými v článku 3.

Článek 20

Zrušení

Nařízení (EU) č. 1286/2013 se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2021.

Článek 21

Přechodná ustanovení

1.  Tímto nařízením není dotčeno pokračování ani změna příslušných opatření až do jejich ukončení podle nařízení (EU) č. 1286/2013, které se na příslušná opatření použije až do jejich ukončení.

2.  Finanční krytí pro program může zahrnovat i výdaje na technickou a správní pomoc nezbytné pro zajištění přechodu k programu od opatření přijatých podle jeho předchůdce, nařízení (EU) č. 1286/2013.

3.  V případě potřeby lze do rozpočtu na období po roce 2027 začlenit i prostředky na pokrytí výdajů stanovených v čl. 4 odst. 2, aby bylo možno řídit opatření, jež nebudou dokončena do 31. prosince 2027.

Článek 22

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda nebo předsedkyně předseda nebo předsedkyně

_______________

PŘÍLOHA I

Neúplný seznam možných forem opatření uvedených čl. 7 odst. 2 písm. a), b) a d) prvním pododstavci

Opatření uvedená v čl. 7 odst. 2 písm. a), b) a d) prvním pododstavci mohou mít mimo jiné tyto formy:

a)  v případě zasedání a podobných opatření ad hoc:

–  semináře a pracovní setkání, kterých se obvykle účastní všechny země, s přednáškami a intenzivními diskuzemi a činnostmi na určité téma se zapojením účastníků,

–  pracovní návštěvy, které jsou organizovány s cílem umožnit úředníkům získat nebo zvýšit jejich odbornou způsobilost či znalosti v oblasti daňové politiky,

–  přítomnost v prostorách správních úřadů a účast na správních šetřeních;

b)  v případě strukturované spolupráce:

–  projektové skupiny, které se zpravidla skládají z omezeného počtu zemí, působí pouze po omezenou dobu a sledují předem stanovený cíl s přesně definovaným výsledkem, včetně koordinace či srovnávání,

–  pracovní skupiny, zejména strukturované formy spolupráce dočasného či trvalého charakteru, jež sdružují odborné znalosti a dovednosti k plnění úkolů v konkrétních oblastech nebo provádějí operační činnosti, případně za podpory on-line služeb spolupráce, správní pomoci i infrastruktury a vybavení,

–  mnohostranná nebo souběžná kontrola spočívající v koordinované kontrole daňové situace jedné nebo více propojených osob povinných k dani, organizovaná dvěma nebo více zeměmi, které mají společné či doplňující se zájmy, a zahrnující alespoň dva členské státy,

–  společný audit spočívající ve společné kontrole daňové situace jedné nebo více propojených osob povinných k dani a prováděný jediným týmem auditorů složeným ze dvou nebo více zemí, které mají společné či doplňující se zájmy, a zahrnujícím alespoň dva členské státy,

–  jakákoli jiná forma správní spolupráce stanovená směrnicí 2011/16/EU, nařízením (EU) č. 904/2010, nařízením (EU) č. 389/2012 nebo směrnicí 2010/24/EU;

d)  v případě opatření zaměřených na budování odborné způsobilosti a kapacit:

–  společná odborná příprava nebo rozvoj elektronického vzdělávání za účelem podpory vybudování potřebných odborných dovedností a znalostí týkajících se oblasti daní,

–  technická podpora zaměřená na zlepšení správních postupů, posílení správní kapacity a zlepšení fungování a činnosti správců daně prostřednictvím iniciování a sdílení osvědčených postupů.

PŘÍLOHA II

Ukazatele

Specifický cíl: podpora daňové politiky, spolupráce v oblasti daní a budování správních kapacit, včetně odborné způsobilosti, a vývoj a provoz evropských elektronických systémů.

1.  Budování kapacit (správních kapacit a kapacit v oblasti lidských zdrojů a informačních technologií):

1.  index uplatňování a provádění unijního práva a politik (počet opatření v rámci programu v této oblasti a doporučení vydaných v návaznosti na tato opatření);

2.  index odborné přípravy (používané moduly odborné přípravy, počet vyškolených úředníků, hodnocení kvality účastníky);

3.  dostupnost evropských elektronických systémů (vyjádřeno jako procentuální časový podíl);

4.  dostupnost společné komunikační sítě (vyjádřeno jako procentuální časový podíl);

5.  zjednodušené postupy v oblasti informačních technologií pro vnitrostátní správy a hospodářské subjekty (počet registrovaných hospodářských subjektů, počty žádostí a počet konzultací v různých elektronických systémech financovaných v rámci programu).

2.  Sdílení znalostí a vytváření kontaktních sítí:

6.  index spolehlivosti spolupráce (stupeň vytvořených kontaktních sítí, počet osobních setkání, počet online skupin pro spolupráci);

7.  index osvědčených postupů a pokynů (počet opatření v rámci programu organizovaných v této oblasti, procento správců daně, kteří využili pracovní postupy / pokyny vytvořené s podporou programu).

PŘÍLOHA III

V souladu se specifickým a obecným cílem programu se opatření uvedená v článku 7 mohou zaměřovat mimo jiné na následující prioritní témata:

a)  podpora provádění právních předpisů Unie v oblasti daní, včetně odborné přípravy zaměstnanců v této záležitosti, a pomoc při určování možných způsobů, jak zlepšit správní spolupráci mezi daňovými orgány, včetně pomoci při vymáhání pohledávek, mezi daňovými orgány;

b)  podpora účinné výměny informací, včetně skupinových požadavků, rozvoje standardních formátů IT, přístupu daňových orgánů k informacím o skutečných majitelích a zlepšení využívání získaných informací;

c)  podpora účinného fungování mechanismů správní spolupráce a výměny osvědčených postupů mezi daňovými orgány, včetně osvědčených postupů v oblasti vymáhání pohledávek;

d)  podpora digitalizace a aktualizace metodik v daňových správách;

e)  podpora výměny osvědčených postupů v oblasti boje proti podvodům s DPH.

_______________

(1) Úř. věst. C […], […], s. […].
(2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2019. Text zvýrazněný šedě nebyl dohodnut v rámci interinstitucionálních jednání.
(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí akční program ke zlepšení fungování systémů zdanění v Evropské unii na období 2014–2020 (Fiscalis 2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1482/2007/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 25).
(4) Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).
(6) COM(2010)0700.
(7) Interinstitucionální dohoda ze dne 13. dubna 2016 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o zdokonalení tvorby právních předpisů (Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1).
(8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).
(9) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1).
(10) Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).
(11) Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1).
(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 29).
(13) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).
(14) Směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (Úř. věst. L 316, 31.10.1992, s. 21).
(15) Směrnice Rady 2011/64/EU ze dne 21. června 2011 o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků, (Úř. věst. L 176, 5.7.2011, s. 24).
(16) Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. L 283, 31.10.2003, s. 51).
(17) Směrnice Rady 2010/24/EU ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření (Úř. věst. L 84, 31.3.2010, s. 1).

Poslední aktualizace: 16. března 2020Právní upozornění - Ochrana soukromí