Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 19. září 2019 - Štrasburk
Situace v Turecku, zejména odvolání zvolených starostů z funkce
 Myanmar, zejména situace Rohingů
 Írán, zejména situace obránců práv žen a uvězněných státních příslušníků EU s dvojím občanstvím
 Patentovatelnost rostlin a v podstatě biologických procesů
 Význam evropské paměti pro budoucnost Evropy
 Stav provádění právních předpisů proti praní peněz

Situace v Turecku, zejména odvolání zvolených starostů z funkce
PDF 140kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. září 2019 o situaci v Turecku, konkrétně o odvolání zvolených starostů z funkce (2019/2821(RSP))
P9_TA(2019)0017RC-B9-0049/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména na usnesení ze dne 24. listopadu 2016 o vztazích EU a Turecka(1), ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku(2), ze dne 8. února 2018 o situaci v oblasti lidských práv v Turecku(3) a ze dne 13. března 2019 o zprávě Komise o Turecku za rok 2018(4),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 29. května 2019 o politice rozšíření EU (COM(2019)0260) a na pracovní dokument útvarů Komise připojený ke zprávě o Turecku za rok 2019 (SWD(2019)0220),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 18. června 2018 a na předchozí příslušné závěry Rady a Evropské rady,

–  s ohledem na předběžné závěry mise pro sledování průběhu voleb vyslané Kongresem místních a regionálních orgánů Rady Evropy,

–  s ohledem na doporučení Benátské komise a na závazek Turecka respektovat Evropskou chartu místní samosprávy,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) 2260 ze dne 24. ledna 2019 s názvem „Zhoršování situace opozičních politiků v Turecku: co lze udělat na ochranu jejich základních práv ve členském státě Rady Evropy?“,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 19. srpna 2019 o odvolání zvolených starostů z funkce a zadržení stovek lidí v jihovýchodním Turecku,

–  s ohledem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Selahattin Demirtaş v. Turecko,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 2156 (2017) o fungování demokratických institucí v Turecku,

–  s ohledem na to, že k základním hodnotám EU patří právní stát a dodržování lidských práv, což jsou hodnoty, které platí i pro všechny kandidátské země;

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP) a na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jichž je Turecko smluvní stranou,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Turecko je důležitým partnerem EU a jako od kandidátské země se od něj očekává, že bude dodržovat nejvyšší demokratické standardy, včetně respektování lidských práv, právního státu, důvěryhodných voleb, základních svobod a univerzálního práva na spravedlivý proces;

B.  vzhledem k tomu, že se v Turecku konaly dne 31. března 2019 volby do místních zastupitelstev a podle předběžných závěrů mise pro sledování průběhu voleb vyslané Kongresem místních a regionálních orgánů Rady Evropy „proběhly řádným a spořádaným způsobem“; vzhledem k tomu, že v těchto místních volbách byla zaznamenána velmi vysoká účast voličů; vzhledem k tomu, že tyto volby byly předmětem značné kritiky pozorovatelů s poukazem na to, že sdělovací prostředky působily výrazným způsobem ve prospěch vládnoucí Lidové aliance;

C.  vzhledem k tomu, že v místních volbách dne 31. března 2019 získal starosta Adnan Selçuk Mizrakli z Diyarbakiru většinu 63 % hlasů, starosta Ahmet Türk z Mardinu většinu 56 % hlasů a starostka Bedia Özgökçeová z Vanu většinu 54 % hlasů, což tudíž znamená, že všichni tři tito starostové získali od voličů jasný mandát k výkonu povinností spojených s funkcí starosty;

D.  vzhledem k tomu, že všichni tři starostové byli schváleni Nejvyšší volební radou Turecké republiky (YSK) jako způsobilí kandidovat v těchto volbách;

E.  vzhledem k tomu, že demokraticky zvolení starostové Diyarbakiru, Vanu a Mardinu v jihovýchodním Turecku byli nahrazeni vládou jmenovanými provinciálními správci/pověřenci s oficiálním zdůvodněním, že jsou v současnosti trestně stíháni za údajné vazby na teroristy;

F.  vzhledem k tomu, že nahrazení Adnana Selçuka Mizrakliho, Ahmeta Türka a Bedii Özgökçeové Ertanové státními správci budí vážné znepokojení, protože jsou tím zpochybněny demokratické výsledky voleb ze dne 31. března 2019; vzhledem k tomu, že dne 18. srpna 2019 bylo zadrženo 418 civilistů, většinou členů a zaměstnanců místních zastupitelstev z 29 různých provincií po celém Turecku, a to na základě podobných, zcela nepodložených obvinění;

G.  vzhledem k tomu, že v září 2016 byl výnosem během výjimečného stavu změněn turecký zákon o obecních zastupitelstvech tak, aby bylo snazší administrativně zbavit funkce starosty obviněné z vazeb na teroristy a na jejich místo dosadit provinciální správce; vzhledem k tomu, že Benátská komise vyzvala turecké orgány, aby zrušily ustanovení zavedená tureckým výnosem č. 674 ze dne 1. září 2016 – která za výjimečného stavu nejsou striktně nutná –, zejména ta, která se týkají pravidel umožňujících obsadit uvolněné funkce starostů, místostarostů a členů místních zastupitelstev jmenovanými úředníky;

H.  vzhledem k tomu, že dne 9. dubna 2019 prohlásila YSK další čtyři zvolené starosty a členy místních zastupitelstev v jihovýchodním Turecku za nezpůsobilé ujmout se funkcí, i když před volbami dne 31. března 2019 potvrdila platnost jejich kandidatury, s odůvodněním, že tito kandidáti byli dříve státními úředníky a byli ze svých míst propuštěni výnosem vlády; vzhledem k tomu, že po tomto svém rozhodnutí přiřkla YSK tyto funkce kandidátům ze Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP); vzhledem k tomu, že tento zátah na tureckou politickou opozici se odehrává v situaci, kdy se zmenšuje prostor pro demokratické vyjadřování se a kdy turecké orgány činí opatření za opatřením, aby umlčely nesouhlasné hlasy, mezi nimiž jsou novináři, obránci lidských práv, akademičtí pracovníci, soudci a právníci;

I.  vzhledem k tomu, že mnohá z těchto přijímaných opatření jsou nepřiměřená, porušují turecké vnitrostátní právní předpisy a jsou v rozporu se závazky člena Rady Evropy a s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech; vzhledem k tomu, že po tvrdém potlačení pokusu o puč bylo vzato do vazby více než 150 000 osob, 78 000 osob bylo zatčeno na základě obvinění z terorismu a více než 50 000 osob zůstává ve vězení, ve většině případů bez přesvědčivých důkazů; vzhledem k tomu, že k prosinci 2018 činil celkový počet lidí, kteří jsou drženi ve vazebních věznicích bez obžaloby nebo očekávají soudní přelíčení, zhruba 57 000; vzhledem k tomu, že 20 % takto vězněných čelí obviněním v souvislosti s terorismem a jsou mezi nimi novináři, političtí aktivisté, právníci a obránci lidských práv, což vyvolává stále větší obavy o nezávislost soudnictví;

J.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí YSK opakovat volby primátora v Istanbulu a přiřknout funkce starosty v některých místních zastupitelstvech v jihovýchodním Turecku kandidátům na druhém místě vyvolává vážné znepokojení, zejména z hlediska respektování legality a integrity volebního procesu a z hlediska nezávislosti volební rady, která by neměla být nijak politicky ovlivňována;

K.  vzhledem k tomu, že dne 3. září 2019 turecký ministr vnitra oznámil, že budou vydány další příkazy k odvolání zvolených zástupců, a zejména pak pohrozil, že bude odvolán starosta Istanbulu Ekrem İmamoğlu;

L.  vzhledem k tomu, že dne 6. září 2019 byla předsedkyně regionální organizace Republikánské lidové strany (CH) Canan Kaftancıoğlu odsouzena k odnětí svobody v délce 9 let a 8 měsíců na základě obvinění z urážky prezidenta, urážky státních činitelů, hanobení státu, podněcování k nenávisti a používání sociálních médií k propagaci teroristické organizace v letech 2012 až 2017;

M.  vzhledem k tomu, že několik demonstrací, které byly uspořádány na podporu odvolaných starostů, bylo bezpečnostních důvodů zakázáno a demonstrace, které proběhly, policie za použití síly rozehnala a došlo k masivnímu zatýkání a trestnímu stíhání osob, které se jich zúčastnily; vzhledem k tomu, že tato situace je výsledkem nových právních předpisů přijatých bezprostředně poté, co byl zrušen výjimečný stav;

N.  vzhledem k tomu, že v Turecku došlo k řadě útoků a v roce 2016 k pokusu o státní převrat, při nichž bylo zabito 248 osob;

1.  odsuzuje rozhodnutí tureckých orgánů o odvolání demokraticky zvolených starostů z funkce na základě sporných důkazů; zdůrazňuje, že takovéto kroky dále oslabují schopnost politické opozice uplatňovat svá práva a plnit svou demokratickou úlohu; žádá turecké orgány, aby okamžitě a bezpodmínečně propustily příslušníky opozice, kteří byli zatčení v rámci ostrého zásahu proti všem disidentům v zemi, a aby je zprostily všech obvinění;

2.  silně kritizuje svévolné nahrazení místních volených zástupců nezvolenými pověřenými zástupci, což dále narušuje demokratickou strukturu Turecka; žádá turecké orgány, aby vrátily do funkce všechny starosty a zvolené zástupce, kteří zvítězili v místních volbách konaných dne 31. března 2019 a jimž bylo na základě nepodložených obvinění zabráněno v tom, aby se ujali funkce, nebo byli odvolání nebo nahrazeni nezvolenými pověřenými osobami;

3.  jednoznačně odsuzuje politicky motivovaný trest udělený Canan Kaftancıoğlu, která byla jednoznačně potrestána za svou klíčovou úlohu v úspěšné volební kampani starosty Istanbulu, a žádá jeho okamžité zrušení;

4.  odsuzuje výhrůžky tureckých orgánů, že odvolají další zvolené zástupce, a vyzývá Turecko, aby se zdrželo dalšího zastrašování;

5.  připomíná význam dobrých vztahů s Tureckem, které se zakládají na sdílených hodnotách, dodržování lidských práv a zásad právního státu, na svobodných a demokratických volbách, včetně respektování výsledků voleb, a na základních svobodách a univerzálním právu na spravedlivý proces; žádá tureckou vládu, aby zaručila lidská práva všem lidem, včetně osob žijících a pracujících v Turecku, které potřebují mezinárodní ochranu;

6.  opakuje své hluboké znepokojení ohledně postupující degradace základních svobod a právního státu v Turecku a odsuzuje využívání svévolného zadržování, soudní šikany, obtěžování správními orgány, zákazů cestování a dalších prostředků určených k pronásledování tisíců tureckých občanů, včetně politiků a zvolených zástupců, obránců lidských práv, státních úředníků, členů organizací občanské společnosti, akademiků a bezpočtu běžných občanů; vyjadřuje znepokojení v souvislosti se zprávami o pokračujícím stíhání a vyšetřování v souvislosti s velmi široce a vágně definovanými teroristickými trestnými činy;

7.  naléhavě žádá Turecko, aby sladilo své právní předpisy týkající se boje proti terorismu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv; opakuje, že by široce definované turecké právní předpisy pro boj proti terorismu neměly být využívány k tomu, aby byli za uplatňování práva na svobodu projevu trestáni občané a sdělovací prostředky, nebo k tomu, aby byli svévolně odvoláváni zvolení zástupci a byli nahrazováni osobami pověřenými vládními orgány;

8.  žádá turecké orgány, aby dodržovaly mezinárodní zásady zajišťující pluralitu a svobodu sdružování a projevu, osvědčené postupy a aby zaručily příznivé podmínky pro osoby zvolené na základě řádného projevu svobodné vůle tureckých občanů; zdůrazňuje, že tato rozhodnutí porušují právo na svobodné volby, právo na politickou účast a právo na svobodu vyjádření podle EÚLP;

9.  opakuje své znepokojení v souvislosti s nadměrným používáním trestního stíhání místních volených zástupců v Turecku a jejich nahrazováním jmenovanými úředníky, což je postup, který závažně narušuje řádné fungování demokracie na místní úrovni;

10.  vyzývá tureckou vládu k zajištění toho, aby všichni jednotlivci měli v souladu s mezinárodními normami právo na spravedlivý proces a na přezkum svých případů nezávislým soudem, kterým jim může zajistit nápravu, včetně odškodnění za utrpěné materiální a morální škody; žádá Turecko, aby zajistilo provozní, strukturální a finanční nezávislost tureckého institutu pro lidská práva a rovné zacházení a úřadu veřejného ochránce práv s cílem zaručit jejich kapacitu zajišťovat možnost skutečného přezkumu a nápravy a řídit se rozsudky Evropského soudu pro lidská práva;

11.  odsuzuje pokračující zadržování Selahattina Demirtașe, opozičního vůdce a prezidentského kandidáta, a žádá, aby byl okamžitě a bezpodmínečně propuštěn; bere na vědomí rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v jeho případu, v němž žádá turecké orgány o jeho okamžité propuštění;

12.  vyjadřuje závažné znepokojení nad tím, že turecké orgány monitorují platformy sociálních médií a zavírají účty na sociálních médiích;

13.  žádá ESVČ a Komisi, aby Parlamentu poskytly úplné informace o otázkách, o nichž se diskutovalo v rámci politického dialogu mezi EU a Tureckem, který se konal dne 13. září 2019;

14.  naléhavě žádá místopředsedkyni Evropské komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi a členské státy, aby při jednáních s tureckými protějšky i nadále poukazovaly na situaci zadržovaných příslušníků opozice, obránců lidských práv, politických aktivistů, právníků, novinářů a akademiků a aby je diplomaticky i politicky podporovaly, a to i prostřednictvím pozorování soudních řízení a sledování jednotlivých případů; žádá Komisi a členské státy, aby ve větší míře využívaly granty na mimořádnou pomoc pro obránce lidských práv a aby zajistily plné uplatňování obecných zásad EU týkajících se ochránců lidských práv;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a prezidentovi, vládě a parlamentu Turecka, a žádá, aby bylo toto usnesení přeloženo do turečtiny.

(1) Úř. věst. C 224, 27.6.2018, s. 93.
(2) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 199.
(3) Úř. věst. C 463, 21.12.2018, s. 56.
(4) Přijaté texty, P8_TA(2019)0200.


Myanmar, zejména situace Rohingů
PDF 141kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. září 2019 o Myanmaru, zejména o situaci Rohingů (2019/2822(RSP))
P9_TA(2019)0018RC-B9-0050/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Myanmaru a o situaci Rohingů, zejména na usnesení přijatá ve dnech 21. května 2015(1), 7. července 2016(2), 15. prosince 2016(3), 14. září 2017(4), 14. června 2018(5) a 13. září 2018(6),

–  s ohledem na závěry Rady o Myanmaru/Barmě ze dne 26. února 2018 a ze dne 10. prosince 2018,

–  s ohledem na 5. dialog o lidských právech mezi Evropskou unií a Myanmarem, který se uskutečnil v myanmarském hlavním městě Neipyijto dne 14. června 2019,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a na protokol k této úmluvě z roku 1967,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu a doporučení poradní komise pro Rakhinský stát pod vedením Kofiho Annana,

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka Rady bezpečnosti OSN o sexuálním násilí souvisejícím s konfliktem, která byla zveřejněna dne 23. března 2018 (S/2018/250),

–  s ohledem na zprávu Rady OSN pro lidská práva ze dne 8. srpna 2018 (A/HRC/42/50) o podrobných zjištěních nezávislé mezinárodní vyšetřovací mise pro Myanmar (UNIFFM), zprávu Rady OSN pro lidská práva ze dne 3. října 2018 o stavu lidských práv rohingských muslimů a dalších menšin v Myanmaru (A/HRC/RES/39/2) a na zprávu Rady OSN pro lidská práva ze dne 7. srpna 2019 o nezávislém vyšetřovacím mechanismu OSN pro Myanmar (A/HRC/42/66),

–  s ohledem na zprávu mise UNIFFM ze dne 22. srpna 2019 o sexuálním násilí a násilí na základě pohlaví v Myanmaru a o dopadu etnicky podmíněných konfliktů na rovnost žen a mužů (A/HRC/42/CRP.4),

–  s ohledem na Ženevskou úmluvu z roku 1949 a na její dodatkové protokoly,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že od roku 2017 opustilo Myanmar více než 700 000 Rohingů mířících za bezpečím do sousedního Bangladéše, neboť tyto osoby byly vystaveny represím, neustálému závažnému porušování svých lidských práv, včetně všudypřítomného vraždění, znásilňování a vypalování vesnic páchaného myanmarskými ozbrojenci v Rakhinském státě, jenž byl domovem pro více než jeden milion Rohingů;

B.  vzhledem k tomu, že Rohingové se všeobecně považují za jednu z nejvíce pronásledovaných menšin a že tvoří největší skupinu osob bez státní příslušnosti, jakož i vzhledem k tomu, že mnozí z nich nyní žijí v největším osídlení uprchlíků na světě – ve městě Cox’s Bazar v Bangladéši;

C.  vzhledem k tomu, že uprchlické tábory v Bangladéši jsou přeplněné a panují v nich nehygienické podmínky, ženy a děti v nich mají jen omezený přístup k mateřské a zdravotní péči a že jsou tato místa velice zranitelná vzhledem k tomu, že jsou vystavena přírodním pohromám, včetně sesuvů půdy a povodní; vzhledem k tomu, že populace Rohingů obývající uprchlické tábory stále čelí závažným hrozbám a že je kvůli nízké kvalitě potravin a vody vážně ohrožena různými chorobami a infekcemi; vzhledem k tomu, že rohingské děti stále nemají dostatečný přístup k formálnímu vzdělávání; vzhledem k tomu, že v posledních několika týdnech musejí uprchlíci z řad Rohingů snášet omezování své svobody projevu a svobody pokojně se shromažďovat a sdružovat se; vzhledem k tomu, že zákaz vycházení a přerušení komunikačních kanálů by mohlo ještě přispět k závažnému porušování práv těchto osob;

D.  vzhledem k tomu, že podle odhadů zůstává v Rakhinském státě okolo 600 000 Rohingů, kteří se bez ustání stávají terčem diskriminačních opatření a praktik, systematického porušování svých základních práv, svévolného zatýkání, věznění v přeplněných táborech, omezování svobody pohybu a je jim podstatně zúžen přístup ke vzdělávání a zdravotní péči;

E.  vzhledem k tomu, že od června 2019 myanmarské orgány blokují telekomunikační spojení v severní a střední části Rakhinského státu a ve městě Paletwa v Čjinském státě; vzhledem k tomu, že v Rakhinském státě probíhají přísné vojenské kontroly, které omezují přístup ke sdělovacím prostředkům i zpravodajské pokrytí;

F.  vzhledem k tomu, že Myanmar a Bangladéš předložily repatriační plány, které však byly z důvodu nedostatečných záruk zrušeny; vzhledem k tomu, že uprchlíci prošli silným traumatem a mají obavy z návratu do své rodné země; vzhledem k tomu, že veškeré navracení těchto osob musí být bezpečné, dobrovolné, důstojné, udržitelné a musí se řídit zásadou nenavracení;

G.  vzhledem k tomu, že dne 27. srpna 2018 zveřejnila mise UNIFFM zprávu, v níž dochází k závěru, že nejzávažnější porušení lidských práv a nejtěžší zločiny podle mezinárodního práva, včetně zločinů proti lidskosti a pravděpodobně i genocidia, byly spáchány na Rohinzích; vzhledem k tomu, že dne 10. prosince 2018 Rada vyjádřila nad závěry mise UNIFFM hluboké znepokojení; vzhledem k tomu, že Myanmar dosud odmítal povolit vyšetřovací misi zřízené Radou OSN pro lidská práva vstup do země a tento vstup zakázal i zvláštní zpravodajce OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Myanmaru;

H.  vzhledem k tomu, že podle nejnovější zprávy mise UNIFFM ze dne 16. září 2019 jsou kroky myanmarské vlády i nadále součástí rozsáhlého a systematického útoku, který nabývá podoby perzekucí a dalších zločinů proti lidskosti a je směřován proti zbývající populaci Rohingů v Rakhinském státě; vzhledem k tomu, že ve své zprávě ze dne 22. srpna 2019 mise UNIFFM navíc uvedla, že setrvale dochází k závažným a úmyslným aktům sexuálnímu násilí a násilí založeného na pohlaví, včetně systematického a skupinového znásilňování a nuceného pohlavního styku, jež páchají myanmarské vojenské a bezpečnostní složky na rohingských ženách, dětech a transgender osobách v rámci kampaně etnických čistek s cílem terorizovat a trestat etnické menšiny; vzhledem k tomu, že sexuální násilí se využívá k rozdělení celých komunit a k odrazení žen a dívek od návratu do jejich domovů; vzhledem k tomu, že oběti znásilnění mohou v uprchlických táborech čelit sociálnímu vyloučení ze svých komunit;

I.  vzhledem k tomu, že EU soustavně vyzývá k tomu, aby byly osoby odpovědné za tyto činy pohnány k odpovědnosti, a že předložila a podpořila rezoluce přijaté Radou OSN pro lidská práva dne 27. září 2018 a třetím výborem Valného shromáždění OSN dne 16. listopadu 2018; vzhledem k tomu, že myanmarské orgány odmítají seriózně vyšetřit případy porušení lidských práv Rohingů a nechtějí vyvodit odpovědnost pachatelů těchto činů; vzhledem k tomu, že Myanmar i nadále popírá, že k porušení těchto práv kdy došlo; vzhledem k tomu, že ve svých funkcích zůstává většina vysokých armádních velitelů, kteří na útoky proti Rohingům dohlíželi; vzhledem k tomu, že odpovědné orgány odmítají spolupracovat s mechanismy OSN;

J.  vzhledem k tomu, že Rada prodloužila dne 29. dubna 2019 restriktivní opatření vztahující se na Myanmar o jeden rok do 30. dubna 2020, což se týká zákazu vstupu na území Unie i zmrazení majetku 14 vedoucích činitelů armády, pohraniční stráže a policie v Myanmaru, kteří jsou odpovědní za porušování lidských práv populace Rohingů a obyvatel vesnic a civilních osob z řad etnických menšin v Rakhinském, Kačjinském a Šanském státě;

K.  vzhledem k tomu, že Rohingové jsou bez státního občanství od roku 1982, kdy vstoupily v platnost myanmarské zákony upravující tuto problematiku, přičemž tyto právní předpisy nepřiznávají Rohingům základní občanská, politická a socio-ekonomická práva, jako je svoboda pohybu, právo účastnit se politického rozhodování, právo na práci nebo právo podílet se na systému sociálního zabezpečení; vzhledem k tomu, že podle odhadů je občanství upíráno 1,3 milionu Rohingů; vzhledem k tomu, že navrátivší se Rohingové by byli nuceni podepsat státní ověřovací listiny, na jejichž základě by jim bylo znemožněno nabýt státní občanství;

1.  opětovně a důrazně odsuzuje veškeré minulé i současné porušování lidských práv, jakož i systematické a rozsáhlé útoky, včetně vražd, pronásledování, znásilňování a ničení majetku, které podle zpráv mise UNIFFM a Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva nabývají rozměru genocidia, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a které na populaci Rohingů páchají ozbrojené složky; důrazně odsuzuje neadekvátní reakci vojenských a bezpečnostních složek; upozorňuje na to, že armáda setrvale nerespektuje lidská práva zakotvená v mezinárodním právu, jakož i mezinárodní humanitární právo;

2.  vyjadřuje své nejhlubší znepokojení nad probíhajícím konfliktem, porušováním práv a hlášenými případy násilí na základě pohlaví páchaného na Rohinzích v Myanmaru ozbrojenými složkami; odsuzuje tyto činy, které jsou v rozporu s mezinárodním humanitárním právem i lidskými právy, a opětovně vyzývá myanmarskou vládu pod vedením Aun Schan Su Ťij a rovněž bezpečnostní složky k neprodlenému zastavení fyzického násilí, zabíjení, sexuálního násilí a násilí páchaného na základě pohlaví, které směřuje proti Rohingům a dalším etnickým skupinám;

3.  odsuzuje probíhající diskriminaci Rohingů, závažná omezení jejich svobody pohybu i skutečnost, že jim jsou v Myanmaru odpírány základní služby; zdůrazňuje, že svoboda sdělovacích prostředků a kritické žurnalistiky jsou klíčovými pilíři demokracie a napomáhají řádné správě, transparentnosti a demokratické odpovědnosti; vyzývá myanmarskou vládu, aby umožnila úplný a neomezený přístup do Rakhinského, Kačjinského a Šanského státu pro mezinárodní pozorovatele, včetně zvláštní zpravodajky OSN pro stav lidských práv v Myanmaru, nezávislých pozorovatelů a organizací v oblasti lidských práv a humanitárních organizací, aby se zajistilo nezávislé a nestranné vyšetřování údajného závažného porušování lidských práv všemi stranami a byl odblokován internet ve čtyřech zbývajících obcích Ponnagyun, Mrauk-U, Kyuaktaw a Minbya;

4.  vyzývá myanmarské orgány, aby vytvořily podmínky a záruky umožňující bezpečný, dobrovolný, důstojný a udržitelný návrat pod dohledem OSN těm Rohingům, kteří se chtějí vrátit do své rodné země; naléhavě vyzývá vlády Myanmaru a Bangladéše, aby v plném rozsahu dodržovaly zásadu nenavracení; naléhavě vyzývá myanmarskou vládu, aby uznala plnoprávné občanství Rohingů, včetně souvisejících práv a ústavních záruk, a aby začala bezodkladně a v plném rozsahu provádět doporučení poradní komise pro Rakhinský stát; dále vyzývá myanmarskou vládu, aby zahájila dialog s rohingskými zástupci a aby Rohingy uznala jako jednu ze 135 zákonem uznaných etnických skupin v Myanmaru;

5.  uznává činnost pátého dialogu o lidských právech mezi Evropskou unií a Myanmarem; konstatuje, že se diskuse týkaly celé řady lidskoprávních otázek, například odpovědnosti za porušování lidských práv, situace v Rakhinském, Kačjinském a Šanském státě, včetně humanitárního přístupu, základních práv a svobod, potřeb vysídlených osob, hospodářských a sociálních práv, spolupráce v oblasti migrace a lidských práv na mnohostranných fórech; lituje skutečnosti, že tento dialog neměl na situaci na místě žádný vliv;

6.  vyzývá myanmarskou vládu a ozbrojené síly, aby umožnily důvěryhodné a nezávislé vyšetřování údajného závažného a systematického porušování lidských práv; zdůrazňuje, že pachatelé těchto trestných činů musí být bezodkladně postaveni před soud;

7.  znovu vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby se na mnohostranných fórech zasazovali o potrestání pachatelů trestných činů v Myanmaru; vítá v tomto ohledu vůdčí iniciativu EU při zřizování Nezávislého vyšetřovacího mechanismu OSN pro Myanmar (IIMM), jehož cílem je shromažďovat, konsolidovat, uchovávat a analyzovat důkazy o těch nejzávažnějších mezinárodních trestných činech a případech porušení práv spáchaných v Myanmaru od roku 2011; vyzývá Myanmar, aby spolupracoval s mezinárodním společenstvím na zajišťování odpovědnosti, a to i tím, že nově spuštěnému mechanismu IIMM umožní přístup do země; vyzývá EU, její členské státy i mezinárodní společenství, aby zajistily, že IIMM bude mít nezbytnou podporu, včetně finanční, k plnění svého mandátu;

8.  vítá skutečnost, že Rada EU pro zahraniční věci uvalila ve dnech 24. června 2018 a 21. prosince 2018 sankce na vojenské i civilní příslušníky myanmarských ozbrojených sil (Tatmadaw), příslušníky pohraniční stráže a policisty odpovědné za závažné porušování lidských práv Rohingů, a očekává, že tito lidé budou v rámci sankčního režimu průběžně přezkoumáváni; opět vyzývá Radu bezpečnosti OSN, aby na Myanmar uvalila úplné zbrojní embargo a aby přijala cílené sankce proti těm fyzickým a právnickým osobám, které se zdají být odpovědné za závažné porušování lidských práv;

9.  připomíná myanmarské vládě, že musí plnit své povinnosti a závazky týkající se demokratických zásad a základních lidských práv, které jsou základním prvkem režimu „Vše kromě zbraní“ (EBA); očekává, že Komise zahájí v tomto ohledu vyšetřování; vyslovuje politování nad tím, že Komise toto vyšetřování stále ještě nezahájila;

10.  vítá rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu (MTS) ohledně jeho příslušnosti ve věci deportace Rohingů z Myanmaru i rozhodnutí hlavní prokurátorky MTS zahájit předběžné vyšetřování trestných činů, které byly spáchány na rohingských obyvatelích a které spadají do příslušnosti tohoto soudu od října 2016; vyzývá myanmarské orgány, aby s MTS spolupracovaly; vyzývá Myanmar, aby se stal signatářem Římského statutu MTS; vyzývá Radu bezpečnosti OSN, aby situaci v Myanmaru postoupila MTS, včetně všech trestných činů spáchaných proti Rohingům, které spadají do jeho příslušnosti, nebo aby vytvořila ad hoc mezinárodní trestní soud; opět vyzývá EU a její členské státy, aby v Radě bezpečnosti OSN převzaly hlavní iniciativu při požadování toho, aby situace v Myanmaru byla postoupena MTS; dále žádá EU a její členské státy, aby se připojily k úsilí o zahájení řízení u Mezinárodního trestního soudu o možném porušení Úmluvy OSN proti genocidě ze strany Myanmaru a aby toto úsilí podporovaly;

11.  vyzývá EU a její členské státy, aby na příštím zasedání Rady OSN pro lidská práva prosazovaly přijetí rezoluce o Myanmaru;

12.  oceňuje úsilí, které vyvíjí vláda Bangladéše a jeho obyvatelé s cílem poskytnout rohingským uprchlíkům útočiště a bezpečí, a vybízí je, aby uprchlíkům přicházejícím z Myanmaru i nadále poskytovali humanitární pomoc; vyzývá bangladéšské orgány, aby rohingským dětem zajistily úplný a nediskriminační přístup ke kvalitnímu vzdělávání, aby odstranily omezení týkající se přístupu k internetu a online komunikacím i svobody pohybu a aby zajistily, že bezpečnostní síly činné v táborech budou dodržovat všechny standardy na ochranu osobní bezpečnosti uprchlíků;

13.  vítá skutečnost, že EU na začátku září 2019 poskytla Světovému potravinovému programu OSN potravinovou pomoc v hodnotě dvou milionů EUR pro rohingské tábory ve městě Cox’s Bazar, žádá však Radu a Komisi, aby s ohledem na potřeby na místě ve svém úsilí pokračovaly; připomíná, že finanční odpovědnost za pomoc uprchlíkům by neměla neúměrně dopadat na Bangladéš; vyzývá, aby byla komunitám, které se o uprchlíky starají, poskytována další mezinárodní podpora, a to i v podobě řešení domácích sociálních, vzdělávacích a hospodářských problémů, jakož i problémů v oblasti zdravotní péče;

14.  dále připomíná, že je nutné, aby byla v uprchlických táborech poskytována lékařská a psychologická pomoc, která bude zvláště uzpůsobena potřebám zranitelných skupin, včetně žen a dětí; vyzývá k rozsáhlejšímu poskytování podpůrných služeb obětem znásilnění a sexuálních útoků;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Myanmaru, státní poradkyni Aun Schan Su Ťij, vládě a parlamentu Bangladéše, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi, vládám a parlamentům členských států EU, generálnímu tajemníkovi Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), mezivládní komisi pro lidská práva v rámci sdružení ASEAN, zvláštní zpravodajce OSN pro stav lidských práv v Myanmaru, vysokému komisaři OSN pro uprchlíky a Radě OSN pro lidská práva.

(1) Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 52.
(2) Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 134.
(3) Úř. věst. C 238, 6.7.2018, s. 112.
(4) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 109.
(5) Přijaté texty, P8_TA(2018)0261.
(6) Přijaté texty, P8_TA(2018)0345.


Írán, zejména situace obránců práv žen a uvězněných státních příslušníků EU s dvojím občanstvím
PDF 142kWORD 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. září 2019 o Íránu, zejména o situaci obránců práv žen a vězněných občanů EU s dvojím občanstvím (2019/2823(RSP))
P9_TA(2019)0019RC-B9-0089/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Íránu, především na usnesení o lidských právech, zejména na usnesení ze dne 14. března 2019 o Íránu, zejména o situaci obhájců lidských práv(1), usnesení ze dne 13. prosince 2018 o Íránu, zejména o případu Nasrín Sotúdeové(2), usnesení ze dne 31. května 2018 o situaci osob s dvojí státní příslušností EU a Íránu vězněných v Íránu(3), usnesení ze dne 25. října 2016 o strategii EU vůči Íránu po jaderné dohodě(4), usnesení ze dne 3. dubna 2014 o strategii EU vůči Íránu(5), usnesení ze dne 8. října 2015 o trestu smrti(6) a usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o Íránu – nedávné případy porušování lidských práv(7),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 4. února 2019 o Íránu a prováděcí nařízení Rady (EU) 2019/560 ze dne 8. dubna 2019, kterým se provádí nařízení (EU) č. 359/2011 o omezujících opatřeních namířených proti některým osobám, subjektům a orgánům s ohledem na situaci v Íránu, kterým se o jeden rok (tj. do 13. dubna 2020) prodlužuje platnost omezujících opatření spojených s vážným porušováním lidských práv v Íránu(8),

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 8. února 2019 o situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice,

–  s ohledem na zprávy zvláštního zpravodaje OSN ze září 2018, 30. ledna 2019 a 18. července 2019 o situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice a na jeho prohlášení ze dne 16. srpna 2019 o zadržování tří íránských žen Modžgán Kešávarzové, Moníre Arabšáhíové a Jásmín Ariáníové, které byly svévolně zadrženy za to, že veřejně protestovaly proti povinnému zahalování, a o dlouhých trestech odnětí svobody, které jim byly uděleny,

–  s ohledem na prohlášení odborníků OSN na lidská práva s názvem „Írán musí chránit obhájce práv žen“ ze dne 29. listopadu 2018,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se trestu smrti, mučení, svobody projevu online i offline a ochránců lidských práv,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 12. března 2019 o odsouzení íránské právničky působící v oblasti lidských práv Nasrín Sotúdeové,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, jehož je Írán smluvní stranou,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 17. prosince 2018 o stavu lidských práv v Íránské islámské republice,

–  s ohledem na nový strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii, jehož cílem je, aby se otázka ochrany lidských práv a sledování jejich dodržování dostaly do centra veškeré politiky EU,

–  s ohledem na soubor zásad OSN týkajících se ochrany všech osob před jakoukoli formou věznění či zadržování z roku 1998,

–  s ohledem na minimální pravidla OSN týkající se zacházení s vězni (pravidla Nelsona Mandely) z roku 2015,

–  s ohledem na Listinu občanských práv schválenou íránským prezidentem,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v posledních měsících dochází ze strany íránských revolučních soudů k mnohem intenzivnějším zásahům proti pokojným aktům odporu obránců práv žen proti povinnému nošení hidžábu, včetně ukládání delších trestů odnětí svobody; vzhledem k tomu, že podle OSN bylo od roku 2018 zatčeno za protesty proti povinnému nošení hidžábu nejméně 32 osob a alespoň 10 jich bylo uvězněno;

B.  vzhledem k tomu, že íránské aktivistky Modžgán Kešávarzová, Moníre Arabšáhíová a Jásmín Ariáníová byly v dubnu 2019 svévolně zatčeny poté, co zveřejnily na internetu video, na kterém bez hidžábu dne 8. března 2019 – na mezinárodní Den žen – u teheránského metra pokojně protestují proti íránským zákonům nařizujícím povinné zahalování vlasů a rozdávají květiny; vzhledem k tomu, že se Sahar Chodájáríová – Íránka, která byla zatčena za snahu o sledování fotbalového zápasu na stadionu, – poté, co se dověděla, že jí za tento čin hrozí šest měsíců odnětí svobody, na protest upálila;

C.  vzhledem k tomu, že v srpnu 2019 byly Modžgán Kešávarzové, Jásmín Ariáníové, Moníre Arabšáhíové, Sabá Kord Afšáríové uděleny tresty odnětí svobody v délce 16 až 24 měsíců; vzhledem k tomu, že na počátku vyšetřování jim byl odepřen přístup k právnímu zástupci a ti je pak údajně nemohli v průběhu soudního jednání zastupovat; vzhledem k tomu, že jejich odsouzení má přímou souvislost s tím, že pokojně uplatňovaly své právo na svobodu projevu a shromažďování při obraně rovnosti mezi muži a ženami v Íránu;

D.  vzhledem k tomu, že dne 27. srpna 2019 odsoudil soud prvního stupně na základě obvinění z toho, že „se mj. shromažďovaly a spolčovaly, aby jednaly proti zájmům národní bezpečnosti“, tři aktivistky v oblasti pracovního práva – Sepíde Qoliánovou, Sánáz Alahjáríovou a Asel Muhammadíovou; vzhledem k tomu, že ve dnech 24. a 31. srpna vešlo ve známost, že dvě aktivistky vystupující na ochranu pracovních práv Marzie Amíríová a Átefe Rangrízová, které byly vězněny od chvíle, kdy byly zadrženy při pokojných protestech v Den práce, byly odsouzeny na základě obvinění z toho, že se mj. „shromažďovaly a spolčovaly, aby jednaly proti zájmům národní bezpečnosti“ a „rušily veřejný pořádek“, k 10 a půl letům odnětí svobody a 148 ranám bičem, resp. k 11 a půl letům odnětí svobody a 74 ranám bičem;

E.  vzhledem k tomu, že Írán neratifikoval Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, kterou v roce 1979 přijalo Valné shromáždění OSN; vzhledem k tomu, že Írán má celou řadu diskriminačních zákonů, zejména těch, které obsahují právní ustanovení týkající se osobního stavu;

F.  vzhledem k pokračujícímu zatýkání občanů s dvojím občanstvím EU a Íránu, na které navazuje dlouhé zadržování v samovazbě a výslechy, chybějící řádné soudní řízení, neexistující spravedlivý soudní proces a dlouhé tresty odnětí svobody, které se opírají o vágní či nespecifikované obvinění z „jednání proti zájmům národní bezpečnosti“ a „špionáže“, a také státem financovaná pomlouvačná kampaň proti zadržovaným osobám; vzhledem k tomu, že Írán neuznává dvojí občanství a tím omezuje přístup zahraničních zastupitelských úřadů ke svým občanům s dvojím občanstvím, kteří jsou v této zemi zadržováni;

G.  vzhledem k tomu, že v současnosti je v Íránu vězněno alespoň šest občanů s dvojím občanstvím EU a Íránu, a sice Názanín Zágharí-Ratcliffová [Nazanin Zaghari-Ratcliffe], Ahmadrezá Džalálí [Ahmadreza Djalali], Kámíl Ahmadí [Kameel Ahmady], Kámrán Qadrí [Kamran Ghaderi], Masuud Mosáheb [Massud Mossaheb] a Murád Táhbáz [Morad Tahbaz];

H.  vzhledem k tomu, že Názanín Zágharí-Ratcliffová – britská občanka zaměstnaná v nadaci Thomson Reuters –, která je od 3. dubna 2016 nezákonně vězněna v Íránu, byla několik měsíců nezákonně zadržována, obviněna ze špionáže a že jí bylo následně odepřeno řádné a spravedlivé soudní řízení; vzhledem k tomu, že jí bylo několikrát odepřeno lékařské ošetření, což vedlo ke zhoršení jejího fyzického a psychického stavu; vzhledem k tomu, že jí byla nedávno odepřena možnost uskutečňovat mezinárodní telefonické hovory a že ji smějí rodinní příslušníci navštěvovat jen jednou měsíčně;

I.  vzhledem k tomu, že íránsko-britský sociální antropolog Kámíl Ahmadí je od 11. srpna 2019 zadržován v Teheránu, aniž by proti němu bylo vzneseno nějaké obvinění; vzhledem k tomu, že podnikatel Murád Táhbáz, který má íránské, britské a americké občanství, byl v lednu 2018 zadržen s nejméně devíti ochránci přírody a obviněn z údajné špionáže;

J.  vzhledem k tomu, že švédský vědec narozený v Íránu Ahmadrezá Džalálí je od dubna 2016 zadržován ve vězení Evín a že byl údajně po vynuceném doznání v říjnu 2017 odsouzen za špionáž k trestu smrti;

K.  vzhledem k tomu, že Kámrána Qadrího, která má íránské i rakouské občanství a který byl ředitelem rakouské IT společnosti, zadržely dne 2. ledna 2016 při příletu na mezinárodní letiště v Teheránu pracovníci ministerstva pro zpravodajskou činnost a že mu byl na základě obvinění ze „špionáže ve prospěch nepřátelských států“ udělen trest odnětí svobody v délce deseti let;

L.  vzhledem k tomu, že dne 11. března 2019 byla laureátka Sacharovovy ceny za rok 2012, obránkyně lidských práv a právnička Nasrín Sotúdeová v nepřítomnosti odsouzena k 38 letům odnětí svobody a 148 ranám bičem, mj. ve spojitosti se svou prací zaměřenou na obhajobu žen obviněných z protestů proti povinnému nošení hidžábu; vzhledem k tomu, že k celosvětové kampani požadující, aby íránská vláda propustila Nasrín Sotúdeovou, se v červnu připojil milion lidí;

M.  vzhledem k tomu, že v říjnu 2016 byly k šesti letům odnětí svobody odsouzeny Átená Daemiová a Golroh Ibráhímí Íráíová; vzhledem k tomu, že v září 2019 jim byl poté, co byly obviněny z „urážky nejvyššího vůdce“, tento trest prodloužen o další dva roky; vzhledem k tomu, že uvedený trest jim byl údajně uložen jako odplata za protesty obránců práv žen ve vězení;

N.  vzhledem k tomu, že existuje celá řada zpráv týkajících se nelidských a ponižujících podmínek zejména ve věznici Evín a neexistence přiměřeného přístupu k lékařské péči v době vazby v Íránu, což je v rozporu se standardními minimálními pravidly OSN, jimiž se řídí zacházení s vězni;

O.  vzhledem k tomu, že obráncům lidských práv, novinářům, právníkům, ochráncům přírody, zástupcům odborů a aktivistům vystupujícím na internetu v Íránu hrozí v důsledku jejich práce i nadále pronásledování, svévolné zatýkání, zadržování a trestní stíhání;

P.  vzhledem k tomu, že íránské orgány stále považují činnost na obranu lidských práv za trestný čin a že používají článek 48 íránského trestního řádu k omezování přístupu zadržených k právnímu poradenství podle svého výběru a odpírání konzulární pomoci; vzhledem k tomu, že neexistují nezávislé mechanismy, které by zajišťovaly odpovědnost soudců;

Q.  vzhledem k tomu, že EU v reakci na případy závažného porušování lidských práv přijala restriktivní opatření, včetně zmrazení majetku a zákazu vydávání víz osobám a subjektům odpovědným za závažné porušování lidských práv a zákazu vývozu zařízení do Íránu, které by mohlo být použito k represím v této zemi, a zařízení ke sledování telekomunikace; vzhledem k tomu, že tato opatření jsou pravidelně aktualizována a zůstávají v platnosti;

R.  vzhledem k tomu, že v Íránu se i nadále často uplatňuje trest smrti; vzhledem k tomu, že laureátka ceny Pera Angera Narges Muhammadíová si v současnosti odpykává za svou kampaň pro zrušení trestu smrti a spolupráci s laureátkou Nobelovy ceny Širín Ebadíovou šestnáctiletý trest odnětí svobody;

1.  vyzývá íránské orgány, aby všechny tyto tresty zrušily a okamžitě a bezpodmínečně propustily obránkyně práv žen Modžgán Kešávarzovou, Jásmín Ariáníovou, Moníre Arabšáhíovou, Sabá Kord Afšáríovou a Átená Daemiovou, které protestovaly proti povinnému nošení hidžábu; vyzývá také k propuštění Nasrín Sotúdeové, Narges Muhammadíové, Sepíde Qoliánové, Sánáz Alahjáríové, Asel Muhammadíové, Marzie Amíríové a Átefe Rangrízové a všech obránců lidských práv, kteří byli uvězněni a odsouzeni pouze za to, že uplatňovali své právo na svobodu projevu, sdružování a pokojného shromažďování;

2.  co nejostřeji odsuzuje pokračující represe proti ženám, které se stavějí proti povinnému zahalování a uplatňují své právo na svobodu projevu, sdružování a pokojné shromažďování; vyzývá íránské orgány, aby respektovaly svobodu íránských žen nosit oblečení dle vlastního výběru;

3.  zdůrazňuje, že íránské orgány musejí za všech okolnosti zajistit, aby mohli obránci lidských práv, právníci a novináři vykonávat svou práci, aniž by jim bylo vyhrožováno a bráněno v činnosti a aniž by byli zastrašování, a požaduje, aby se íránské soudní orgány zdržely jejich neustáleného pronásledování; naléhavě vyzývá íránské soudní orgány, aby ukončily cenzuru internetu a dodržovaly všeobecná lidská práva všech osob, zejména právo na svobodu projevu online a offline;

4.  pochvalně se vyjadřuje o obráncích lidských práv žen, kteří hájí lidská práva navzdory obtížím a neblahým důsledkům, které jim to přináší, a podporuje je;

5.  s politováním konstatuje, že se v případech týkajících se zadržování osob s občanstvím EU a Íránu nedosáhlo žádného pokroku; požaduje okamžité a bezpodmínečné propuštění všech občanů s dvojím občanstvím EU a Íránu, včetně Názanín Zágharí-Ratcliffové, Ahmadrezy Džalálího, Kámíla Ahmadího, Kámrána Qadrího, Masuuda Mosáheba a Muráda Táhbáze, kteří jsou v současnosti zadržováni v íránských věznicích, dokud nebude jejich soudní řízení obnoveno a vedeno podle mezinárodních norem; odsuzuje pokračující praxi věznění osob s dvojí státní příslušností EU a Íránu ze strany íránských soudních orgánů na základě nespravedlivých procesů;

6.  vyzývá íránské úřady, aby bez dalších průtahů spolupracovaly s velvyslanectvími členských států EU v Teheránu s cílem vypracovat vyčerpávající seznam osob s dvojí státní příslušností EU a Íránu, které jsou v současnosti zadržovány v íránských věznicích, a pozorně sledovat každý takový případ, neboť bezpečnost občanů a ochrana jejich základních práv má pro EU nejvyšší prioritu;

7.  naléhavě vyzývá íránské orgány, aby přepracovaly právní ustanovení, která diskriminují ženy, zejména ustanovení týkající se jejich osobního stavu; vítá, že v íránském parlamentu byl předložen návrh zákona o ochraně žen proti násilí, a zdůrazňuje, že je nutné vytvořit komplexní soubor právních předpisů, které by přesně vymezily všechny formy násilí páchaného na ženách na základě pohlaví a postavily je mimo zákon;

8.  vyzývá íránské orgány, aby ženám zajistily přístup na všechny stadiony, aniž by byly diskriminovány a hrozilo jim riziko trestního stíhání;

9.  znovu íránské orgány vyzývá, aby novelizovaly článek 48 iránského trestního řádu, aby bylo zajištěno, že všichni obránci lidských práv mají v souladu se závazky Íránu podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech právo na právního zástupce podle vlastního výběru a na spravedlivé soudní řízení;

10.  vyzývá íránský parlament, aby novelizoval zákony o trestných činech ohrožujících národní bezpečnost, které jsou opakovaně používány k pronásledování obránců lidských práv, novinářů, ochránců přírody, aktivistů z řad odborářů a členů náboženských a etnických menšin a které jsou v rozporu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, jejž Írán ratifikoval;

11.  odsuzuje přetrvávající praxi, kdy je vězňům úmyslně odpírána lékařská péče; s politováním konstatuje, že v íránských věznicích dochází k systematickému mučení, a požaduje, aby bylo okamžitě ukončeno používání veškerých forem mučení a špatného zacházení se všemi vězni; odsuzuje praxi, kdy je zadržovaným osobám upírána možnost telefonovat a přijímat návštěvy rodinných příslušníků;

12.  naléhavě vyzývá íránské orgány, aby zajistily bezvýhradné uplatňování všech ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jehož je Írán smluvní stranou; naléhavě vyzývá Írán, aby dodržoval Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen;

13.  bere na vědomí novelizaci zákona o obchodování s omamnými látkami, která by měla vést k omezenému ukládání trestu smrti;

14.  ostře odsuzuje ukládání trestu smrti, mj. v případě mladistvých pachatelů; vyzývá íránské orgány, aby zavedly okamžité moratorium na trest smrti, které by bylo zásadním krokem na cestě k jeho úplnému zrušení;

15.  vyzývá Írán, aby spolupracoval se zvláštním zpravodajem OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Íránu, mj. tím, že mu umožní vstup do země;

16.  podporuje intenzivní koordinaci činnosti velvyslanectví EU akreditovaných v Teheránu; naléhavě vyzývá všechny členské státy, které mají v Teheránu své diplomatické zastoupení, aby na podporu a ochranu příslušných osob, zejména obránců práv žen a osob s dvojím občanstvím EU a Íránu, využívaly mechanismy uvedené v zásadách EU týkajících se obránců lidských práv, mj. pomocí veřejných prohlášení, diplomatických nót, sledování soudních řízení a návštěv ve věznicích;

17.  vyzývá EU, mj. místopředsedkyni Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby při jednáních s íránskými orgány v rámci dvoustranných a mnohostranných fór upozorňovala na problematiku dodržování lidských práv a využívala k tomuto účelu všechny plánované schůzky s íránskými orgány, zejména v rámci politického dialogu mezi EU a Íránem vedeného na vysoké úrovni;

18.  vyzývá ESVČ, aby Evropský parlament informovala o činnosti prováděné v návaznosti na jeho předchozí usnesení o Íránu;

19.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů a vládě a parlamentu Íránu.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2019)0204.
(2) Přijaté texty, P8_TA(2018)0525.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2018)0231.
(4) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 86.
(5) Úř. věst. C 408, 30.11.2017, s. 39.
(6) Úř. věst. C 349, 17.10.2017, s. 41.
(7) Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 157.
(8) Úř. věst L 98, 9.4.2019, s. 1.


Patentovatelnost rostlin a v podstatě biologických procesů
PDF 133kWORD 46k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. září 2019 o patentovatelnosti rostlin a v podstatě biologických procesů (2019/2800(RSP))
P9_TA(2019)0020RC-B9-0040/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2012 o patentování v podstatě biologických způsobů šlechtění(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2015 o patentech a právech šlechtitelů rostlin(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES ze dne 6. července 1998 o právní ochraně biotechnologických vynálezů(3), zejména na její článek 4, v němž se stanoví, že produkty získané v podstatě biologickými způsoby patentovatelné nejsou,

–  s ohledem na Evropskou patentovou úmluvu ze dne 5. října 1973, zejména na čl. 53 písm. b) této úmluvy,

–  s ohledem na prováděcí předpis k Evropské patentové úmluvě, zejména na článek 26 tohoto předpisu, který stanoví, že pro evropské patentové přihlášky a patenty týkající se biotechnologických vynálezů se jako doplňující prostředek výkladu použije směrnice 98/44/ES,

–  s ohledem na oznámení Komise ze dne 8. listopadu 2016 o určitých článcích směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES o právní ochraně biotechnologických vynálezů(4),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 1. března 2017 k oznámení Komise o určitých článcích směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES o právní ochraně biotechnologických vynálezů(5),

–  s ohledem na rozhodnutí správní rady Evropské patentové organizace ze dne 29. června 2017, kterým se pozměňují články 27 a 28 prováděcího předpisu k Evropské patentové úmluvě (CA/D 6/17)(6),

–  s ohledem na to, že předseda Evropského patentového úřadu (EPÚ) postoupil velkému stížnostnímu senátu EPÚ několik otázek týkajících se rozhodnutí T 1063/18 technického stížnostního senátu 3.3.04 EPÚ ze dne 5. prosince 2018(7),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2100/94 ze dne 27. července 1994 o odrůdových právech Společenství(8) (dále jen „nařízení Rady (ES) č. 2100/94“), zejména na čl. 15 písm. c) tohoto nařízení, v němž se stanoví výjimka pro šlechtitele,

–  s ohledem na Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, včetně obchodu s padělky (TRIPS), a zejména na čl. 27 odst. 3 této dohody,

–  s ohledem na čl. 136 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že přístup k rostlinnému materiálu (včetně znaků rostlin) je naprosto zásadní pro inovační kapacitu evropského odvětví šlechtění rostlin a zemědělství, pro jejich konkurenceschopnost a vývoj nových odrůd rostlin, aby bylo možné zaručit potravinovou bezpečnost v celosvětovém měřítku, vyrovnat se se změnou klimatu a předcházet monopolům ve šlechtitelském odvětví a zároveň poskytnout více příležitostí malým a středním podnikům a zemědělcům;

B.  vzhledem k tomu, že jakékoli omezení nebo pokus o zamezení přístupu ke genetickým zdrojům může vést k nadměrné koncentraci trhu v odvětví šlechtění rostlin na úkor hospodářské soutěže, spotřebitelů, evropského vnitřního trhu a potravinové bezpečnosti;

C.  vzhledem k tomu, že patenty na produkty získané v podstatě biologickými procesy nebo patenty na genetický materiál nezbytný pro konvenční šlechtění oslabují výjimku stanovenou v čl. 53 písm. b) Evropské patentové úmluvy a v článku 4 směrnice 98/44/ES;

D.  vzhledem k tomu, že produkty získané v podstatě biologickými procesy, jako jsou rostliny, semena, původní znaky a geny, nesmí být patentovatelné;

E.  vzhledem k tomu, že šlechtění rostlin a zvířat je proces, který využívali zemědělci a zemědělské komunity od počátků zemědělství, a vzhledem k tomu, že neomezené využívání odrůd a metod šlechtění je důležité pro genetickou rozmanitost;

F.  vzhledem k tomu, že směrnice 98/44/ES upravuje biotechnologické vynálezy, a zejména genetické inženýrství;

G.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém oznámení ze dne 8. listopadu 2016 dochází k závěru, že normotvůrce EU měl v úmyslu přijetím směrnice 98/44/ES znemožnit patentovatelnost produktů získaných v podstatě biologickými procesy;

H.  vzhledem k tomu, že Rada ve svých závěrech ze dne 3. února 2017 toto oznámení Komise vítá; vzhledem k tomu, že všichni zapojení zákonodárci EU jasně uvedli, že normotvůrce EU měl při přijímání směrnice 98/44/ES v úmyslu znemožnit patentovatelnost produktů získaných v podstatě biologickými procesy;

I.  vzhledem k tomu, že správní rada Evropské patentové organizace dne 29. června 2017 změnila články 27 a 28 prováděcího předpisu k Evropské patentové úmluvě(9) a rozhodla, že patenty na zvířata a rostliny vyšlechtěné v podstatě biologickými postupy jsou zakázány;

J.  vzhledem k tomu, že 38 smluvních států Evropské patentové úmluvy potvrdilo, že jejich vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti byly přizpůsobeny tak, že v zásadě znemožňují patentovatelnost produktů získaných v podstatě biologickými procesy;

K.  vzhledem k tomu, že smluvní státy Evropské patentové úmluvy vyjádřily své znepokojení v souvislosti s právní nejistotou vyvolanou rozhodnutím T 1063/18(10) technického odvolacího senátu 3.3.04 ze dne 5. prosince 2018;

L.  vzhledem k tomu, že předseda EPÚ postoupil toto rozhodnutí velkému stížnostnímu senátu EPÚ během 159. zasedání správní rady v březnu 2019;

M.  vzhledem k tomu, že na rozhodnutí EPÚ čeká v současnosti řada přihlášek týkajících se produktů získaných v podstatě biologickými procesy, přičemž žadatelé i všechny osoby, kterých se tyto patenty budou týkat, naléhavě potřebují právní jistotu ohledně platnosti pravidla 28 odst. 2;

N.  vzhledem k tomu, že základní zásadou mezinárodního sytému odrůdových práv založeného na úmluvě UPOV z roku 1991 a systému EU vycházejícího z nařízení Rady (ES) č. 2100/94 je to, že držitel odrůdových práv nemůže bránit dalším osobám v užívání chráněné odrůdy pro další šlechtění;

1.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad rozhodnutím technického odvolacího senátu 3.3.04 EPÚ ze dne 5. prosince 2018 (T 1063/18), které vytváří právní nejistotu;

2.  opakuje, že v souladu se směrnicí 98/44/ES a záměrem normotvůrce EU nesmí být odrůdy rostlin a zvířat, včetně jejich částí a znaků, v podstatě biologické procesy a produkty pocházející z takovýchto procesů žádným způsobem patentovatelné;

3.  má za to, že vnitřní pravidla pro rozhodování EPÚ nesmí oslabovat demokratickou politickou kontrolu evropského patentového práva a jeho výklad, ani záměr normotvůrce, který objasnila Komise ve svém oznámení ze dne 8. listopadu 2016 o některých článcích směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES o právní ochraně biotechnologických vynálezů;

4.  zastává názor, že jakýkoli pokus o patentování produktů pocházejících z konvenčního šlechtění, včetně křížení a selekce, nebo o patentování genetických materiálů nezbytných pro konvenční šlechtění oslabuje výjimku z patentovatelnosti stanovenou v čl. 53 písm. b) Evropské patentové úmluvy a v článku 4 směrnice 98/44/ES;

5.  vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily vše, co je v jejich silách, a zajistily právní jednoznačnost, pokud jde o zákaz patentovatelnosti produktů získaných v podstatě biologickými způsoby ze strany EPÚ;

6.  vítá oznámení Komise ze dne 8. listopadu 2016, které objasňuje, že zákonodárce EU měl v úmyslu přijetím směrnice 98/44/ES vyloučit patentovatelnost produktů získaných v podstatě biologickými procesy; vítá skutečnost, že smluvní státy Evropské patentové úmluvy přizpůsobily své právní předpisy a zvyklosti, a vítá rozhodnutí správní rady Evropské patentové organizace objasnit rozsah působnosti a smysl čl. 53 odst. b Evropské patentové úmluvy, pokud jde o výjimky z patentovatelnosti;

7.  vyzývá Komisi a členské státy, aby chránily inovační kapacitu evropského odvětví šlechtění rostlin a zemědělství a obecný veřejný zájem a aby zajistily, že Unie skutečně zachovala zaručený přístup k materiálu získanému v podstatě biologickými postupy šlechtění rostlin a jeho využívání, tak aby nedošlo k případnému rozporu s postupy zajišťujícími práva zemědělců a výjimku pro šlechtitele;

8.  naléhavě proto vyzývá Komisi, aby velkému stížnostnímu senátu EPÚ do 1. října 2019 předložila amicus curiae, kterým podpoří závěry uvedené v jejím oznámení z roku 2016, tedy že záměrem normotvůrce EU při přijímání směrnice 98/44/ES bylo znemožnit patentovatelnost produktů získaných v podstatě biologickými procesy, a aby toto usnesení přiložila ke svému prohlášení;

9.  vyzývá velký stížnostní senát EPÚ, aby kladnou odpovědí na otázky, které mu postoupil předseda EPÚ, neprodleně obnovil právní jistotu v zájmu šlechtitelů, zemědělců a veřejnosti;

10.  vyzývá Komisi, aby se aktivně zapojila do jednání o dohodách o obchodu a partnerství se třetími zeměmi s cílem zajistit, aby v podstatě biologické procesy a jejich produkty nebylo možné patentovat;

11.  vyzývá Komisi, aby v rámci debaty o harmonizaci mnohostranného patentového práva usilovala o zamezení patentovatelnosti v podstatě biologických procesů a jejich produktů;

12.  vyzývá Komisi, aby podala zprávu o vývoji a dopadech patentového práva v oblasti biotechnologie a genetického inženýrství, jak je požadováno v čl. 16 písm. c) směrnice 98/44/ES a jak Parlament požadoval ve svém usnesení ze dne 17. prosince 2015 o patentování a právech šlechtitelů rostlin, a aby dále analyzovala otázky související s rozsahem ochrany patentů;

13.  pověřuje svého předsedu, aby postoupil toto usnesení Komisi za účelem jeho vložení do písemného prohlášení velkému stížnostnímu senátu EPÚ do 1. října 2019, jakož i Radě.

(1) Úř. věst. C 261 E, 10.9.2013, s. 31.
(2) Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 188.
(3) Úř. věst. L 213, 30.7.1998, s. 13.
(4) Úř. věst. C 411, 8.11.2016, s. 3.
(5) Úř. věst. C 65, 1.3.2017, s. 2.
(6) Úřední věstník Evropského patentového úřadu, A56, 31.7.2017.
(7) Úřední věstník Evropského patentového úřadu, A52, 31.5.2019.
(8) Úř. věst. L 227, 1.9.1994, s. 1.
(9) Úřední věstník Evropského patentového úřadu, A56, 31.7.2017 (CA/D 6/17).
(10) https://www.epo.org/news-issues/news/2019/20190329.html


Význam evropské paměti pro budoucnost Evropy
PDF 139kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. září 2019 o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy (2019/2819(RSP))
P9_TA(2019)0021RC-B9-0097/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na obecně platné zásady lidských práv a základní zásady Evropské unie jako společenství založeného na společných hodnotách,

–  s ohledem na prohlášení, které dne 22. srpna 2019 vydal první místopředseda Timmermans a komisařka Jourová u příležitosti Evropského dne památky obětí všech totalitních a autoritářských režimů,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN, přijatou dne 10. prosince 1948,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2005 o šedesátém výročí konce druhé světové války v Evropě dne 8. května 1945(1),

–  s ohledem na rezoluci 1481 Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 26. ledna 2006 o nutnosti mezinárodního odsouzení zločinů totalitních komunistických režimů,

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva(2),

–  s ohledem na Pražskou deklaraci o svědomí Evropy a komunismu, která byla přijata dne 3. června 2008,

–  s ohledem na své prohlášení o vyhlášení 23. srpna Evropským dnem památky obětí stalinismu a nacismu, které bylo přijato dne 23. září 2008(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 2009 o svědomí Evropy a totalitě(4),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 22. prosince 2010 nazvanou „Povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě“ (COM(2010)0783),

–  s ohledem na závěry Rady ze dnů 9.–10. června 2011 o povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě,

–  s ohledem na Varšavskou deklaraci, která byla přijata dne 23. srpna 2011 v Den památky obětí totalitních režimů,

–  s ohledem na společné prohlášení, které dne 23. srpna 2018 učinili představitelé vlád členských států EU k uctění památky obětí komunismu,

–  s ohledem na své historické usnesení o situaci v Estonsku, Lotyšsku a Litvě, které bylo přijato dne 13. ledna 1983 v reakci na „Pobaltskou výzvu“ 45 státních příslušníků těchto zemí,

–  s ohledem na usnesení a prohlášení o zločinech totalitních komunistických režimů přijatá několika vnitrostátními parlamenty,

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v tomto roce si připomínáme 80. výročí vypuknutí druhé světové války, která vedla k nebývalému lidskému utrpení a k okupaci zemí v Evropě trvající mnoho desetiletí;

B.  vzhledem k tomu, že před 80 lety, dne 23. srpna 1939, podepsaly komunistický Sovětský svaz a nacistické Německo smlouvu o neútočení, známou jako pakt Molotov-Ribbentrop, a její tajné protokoly, které rozdělily Evropu a území nezávislých států mezi oba totalitní režimy a seskupily je do oblastí zájmu, což připravilo půdu pro vypuknutí druhé světové války;

C.  vzhledem k tomu, že v přímém důsledku paktu Molotov-Ribbentrop, po němž následovala smlouva o hranicích a přátelství uzavřená dne 28. září 1939 mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem, byla Polská republika napadena nejprve Hitlerem a dva týdny poté Stalinem – což znamenalo ztrátu nezávislosti pro tuto zemi a bezprecedentní tragédii pro polské občany – a komunistický Sovětský svaz zahájil dne 30. listopadu 1939 agresivní válku proti Finsku a v červnu 1940 obsadil a anektoval části Rumunska – území, která nebyla nikdy vrácena – a anektoval nezávislé republiky Litvu, Lotyšsko a Estonsko;

D.  vzhledem k tomu, že po porážce nacistického režimu a po skončení druhé světové války byly některé evropské země schopny obnovy a zahájily proces usmíření, zatímco jiné zůstaly pod diktaturami – některé pod přímou sovětskou okupací nebo pod sovětským vlivem – po celé další půlstoletí, kdy jim byla i nadále upřena svoboda, svrchovanost, důstojnost, lidská práva a společensko-hospodářský rozvoj;

E.  vzhledem k tomu, že ačkoli byly zločiny nacistického režimu posouzeny a potrestány norimberskými procesy, je stále naléhavě nutné zvyšovat povědomí, morálně soudit a právně vyšetřovat zločiny stalinismu a dalších diktatur;

F.  vzhledem k tomu, že v některých členských státech jsou komunistické a nacistické ideologie zákonem zakázány;

G.  vzhledem k tomu, že evropská integrace byla již od počátku reakcí na utrpení, které přinesly dvě světové války a nacistická tyranie, jež vedla k holocaustu, a na rozšíření totalitních a nedemokratických komunistických režimů ve střední a východní Evropě, a byla rovněž způsobem, jak pomocí spolupráce a integrace překonat hluboké rozpory a nepřátelství v Evropě, ukončit válku a zajistit na tomto kontinentu demokracii; vzhledem k tomu, že pro evropské země, které trpěly pod sovětskou okupací a komunistickými diktaturami, znamená rozšíření EU počínaje rokem 2004 jejich návrat do evropské rodiny, do níž patří;

H.  vzhledem k tomu, že vzpomínky na tragickou minulost Evropy je zapotřebí uchovávat v živé paměti, a ctít tak památku obětí, odsuzovat viníky a pokládat základy k usmíření vycházející z pravdy a připomínání minulosti;

I.  vzhledem k tomu, že připomínání obětí totalitních režimů a uznání společného evropského odkazu zločinů spáchaných komunistickými, nacistickými a dalšími diktaturami a zvyšování povědomí o něm má zásadní význam pro jednotu Evropy a jejích obyvatel a pro budování odolnosti Evropy vůči vnějším hrozbám moderního věku;

J.  vzhledem k tomu, že před 30 lety, dne 23. srpna 1989, byly při příležitosti 50. výročí paktu Molotov-Ribbentrop připomenuty oběti totalitních režimů během „Baltské cesty“, nebývalé manifestace, kdy dva miliony Litevců, Lotyšů a Estonců vytvořily živý řetěz z Vilniusu přes Rigu do Tallinnu;

K.  vzhledem k tomu, že navzdory skutečnosti, že dne 24. prosince 1989 Kongres lidových zástupců SSSR odsoudil podepsání paktu Molotov-Ribbentrop a dalších dohod s nacistickým Německem, ruské orgány v srpnu 2019 popřely odpovědnost za tuto dohodu a její důsledky a v současné době podporují názor, že skutečnými iniciátory druhé světové války byly Polsko, pobaltské státy a Západ;

L.  vzhledem k tomu, že připomínání obětí totalitních a autoritářských režimů a uznání společného evropského odkazu zločinů spáchaných stalinskou, nacistickou a dalšími diktaturami a zvyšování povědomí o něm má zásadní význam pro jednotu Evropy a jejích obyvatel a pro budování odolnosti Evropy vůči vnějším hrozbám moderního věku;

M.  vzhledem k tomu, že otevřeně radikální, rasistické a xenofobní skupiny a politické strany podněcují k nenávisti a násilí ve společnosti, například šířením nenávistných projevů na internetu, což často vede k nárůstu násilí, xenofobie a nesnášenlivosti;

1.  vzhledem k tomu, že v článku 2 SEU je zakotveno, že „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin“; vzhledem k tomu, že tyto hodnoty jsou všem členským státům společné;

2.  zdůrazňuje, že druhá světová válka, nejničivější válka v dějinách Evropy, byla zahájena v bezprostředním důsledku neblaze proslulé smlouvy mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem o neútočení ze dne 23. srpna 1939, která je rovněž známa jako pakt Molotov-Ribbentrop, a jejích tajných protokolů, jejichž prostřednictvím si tyto dva totalitní režimy s celosvětovými dobyvatelskými ambicemi rozdělily Evropu na dvě zóny vlivu;

3.  připomíná, že nacistické a komunistické režimy prováděly masové vraždění, genocidu a deportace a zapříčinily ve 20. století ztráty na životech a omezení svobod rozsahem nevídané v celé lidské historii; dále připomíná děsivý zločin holocaustu spáchaný nacistickým režimem; co nejostřeji odsuzuje akty agrese, zločiny proti lidskosti a masové porušování lidských práv, jež páchaly nacistické, komunistické a další totalitní režimy;

4.  vyjadřuje hlubokou úctu každé oběti uvedených totalitních režimů a žádá všechny orgány a aktéry EU, aby udělaly maximum k zajištění toho, aby byly hrůzné totalitní zločiny proti lidskosti a systematické hrubé porušování lidských práv připomínány a souzeny a aby se zaručilo, že se podobné zločiny již nikdy nebudou opakovat; zdůrazňuje, že je důležité uchovávat minulost v živé paměti, neboť bez paměti nemůže dojít k usmíření, a opakuje, že jednotně stojí proti každé totalitní vládě, ať vychází z jakékoli ideologie;

5.  žádá členské státy EU, aby provedly jasné a zásadové posouzení zločinů a aktů agrese, které spáchaly totalitní komunistické režimy a nacistický režim;

6.  odsuzuje veškeré projevy a propagaci totalitních ideologií, jako je nacismus a stalinismus, v EU;

7.  odsuzuje historický revizionismus a glorifikaci nacistických kolaborantů v některých členských státech Unie; je hluboce znepokojen rostoucím přijímáním radikálních ideologií a návratem k fašismu, rasismu, xenofobii a dalším formám nesnášenlivosti v Evropské unii a je zneklidněn zprávami z některých členských států o tajných dohodách mezi politickými představiteli, politickými stranami a donucovacími orgány a radikálními, rasistickými a xenofobními hnutími různé politické orientace; žádá členské státy, aby takové akty co možná nejostřeji odsoudily, neboť podkopávají unijní hodnoty míru, svobody a demokracie;

8.  žádá všechny členské státy, aby si na unijní i vnitrostátní úrovni dne 23. srpna připomínaly Evropský den památky obětí totalitních režimů a aby v zájmu posílení povědomí mladé generace o těchto záležitostech zařadily do osnov a učebnic pro všechny školy v EU historii totalitních režimů a analýzu jejich dopadu; žádá členské státy, aby podporovaly zdokumentování pohnuté minulosti Evropy, např. překladem zápisů z norimberských procesů do všech jazyků EU;

9.  vyzývá členské státy, aby odsuzovaly a potíraly všechny formy popírání holocaustu, včetně zlehčování a minimalizace zločinů nacistů a jejich pomahačů, a aby zabraňovaly zlehčování tohoto tématu v politickém a mediálním diskurzu;

10.  vyzývá k prosazování společné kultury historické paměti, která bude odmítat zločiny fašistických, stalinistických a jiných totalitních a autoritářských režimů minulosti a která zlepší odolnost vůči moderním hrozbám, jimž je vystavena demokracie, zejména mezi mladou generací; vybízí členské státy, aby v rámci běžné kultury prosazovaly vzdělávání zaměřené na rozmanitost naší společnosti a na naši společnou historii, včetně zvěrstev druhé světové války, jako je holocaust, a mnohaleté systematické dehumanizace jeho obětí;

11.  dále žádá, aby byl 25. květen (výročí popravy osvětimského hrdiny kapitána Witolda Pileckého) vyhlášen Mezinárodním dnem hrdinů boje proti totalitě, jenž by vyjadřoval úctu a vzdával hold všem, kdo bojem proti tyranii prokázali hrdinství a opravdovou lásku k lidstvu, a jenž by dal budoucím generacím jasný vzor správného postoje tváří v tvář hrozbě totalitního zotročení;

12.  žádá Komisi, aby účinně podporovala projekty historické paměti a komemorace v členských státech a činnost Platformy evropské paměti a svědomí a aby přidělovala náležité finanční zdroje v rámci programu Evropa pro občany na podporu vzpomínkových a pamětních akcí k uctění obětí totality, jak stojí v postoji Parlamentu k programu Práva a hodnoty na období 2021–2027;

13.  prohlašuje, že evropskou integraci si jako model míru a usmíření národy Evropy svobodně zvolili, a vyslovili se tak pro společnou budoucnost, a že Evropská unie nese zvláštní odpovědnost za podporu a ochranu demokracie, dodržování lidských práv a zásad právního státu, a to nejen uvnitř Evropské unie, ale i mimo ni;

14.  upozorňuje, že se země střední a východní Evropy svým přistoupením k EU a NATO nejen vrátily do evropské rodiny svobodných demokratických zemí, ale rovněž s pomocí EU úspěšně provedly reformy a dosáhly pokroku v sociálně-ekonomické oblasti; zdůrazňuje nicméně, že jak stanoví článek 49 Smlouvy o EU, měla by tato cesta zůstat otevřená i pro další evropské země;

15.  tvrdí, že Rusko zůstává největší obětí komunistické totality a jeho přeměna v demokratický stát bude obtížná, dokud vláda, politické elity a politická propaganda nepřestanou kamuflovat zločiny komunismu a oslavovat sovětský totalitní režim; žádá proto ruskou společnost, aby se vyrovnala se svou tragickou minulostí;

16.  je hluboce znepokojen snahami současného ruského vedení překrucovat historické skutečnosti a maskovat zločiny spáchané sovětským totalitním režimem, což považuje za nebezpečnou součást informační války vedené proti demokratické Evropě s cílem Evropu rozdělit, a žádá proto Komisi, aby proti těmto snahám přijala rozhodná protiopatření;

17.  vyjadřuje znepokojení nad neustávajícím používáním symbolů totalitních režimů ve veřejném prostoru a pro komerční účely a připomíná, že některé evropské země používání nacistických i komunistických symbolů zakázaly;

18.  konstatuje, že skutečnost, že v některých členských státech stále zůstávají na veřejných prostranstvích (v parcích, na náměstích, na ulicích apod.) pomníky a památníky oslavující totalitní režimy, připravuje půdu pro překrucování historických faktů o důsledcích druhé světové války a pro propagaci totalitního politického systému;

19.  odsuzuje skutečnost, že se extremistické a xenofobní politické síly v Evropě stále více uchylují k překrucování historických skutečností a používají symboly a rétoriku, která evokuje některé aspekty totalitní propagandy, mj. rasismus, antisemitismus a nenávist vůči sexuálním a jiným menšinám;

20.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily dodržování ustanovení rámcového rozhodnutí Rady s cílem bojovat proti organizacím šířícím nenávistné projevy a násilí na veřejných prostranstvích a na internetu a účinně zakázat neofašistické a neonacistické skupiny a jakékoliv nadace či sdružení, které oslavují a velebí nacismus a fašismus či jakoukoliv jinou formu totality, a to za dodržení vnitrostátního právního řádu a pravomoci soudů;

21.  zdůrazňuje, že evropská tragická minulost by měla i nadále sloužit jako morální a politická inspirace tváří v tvář výzvám současného světa, k nimž patří boj za spravedlivější svět, za otevřenou a tolerantní společnost a komunitu, jež integruje etnické, náboženské a sexuální menšiny, a za to, aby evropské hodnoty přinášely prospěch každému;

22.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, ruské Dumě a parlamentům zemí Východního partnerství.

(1) Úř. věst. C 92 E, 20.4.2006, s. 392.
(2) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55.
(3) Úř. věst. C 8 E, 14.1.2010, s. 57.
(4) Úř. věst. C 137 E, 27.5.2010, s. 25.


Stav provádění právních předpisů proti praní peněz
PDF 138kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. září 2019 o stavu provádění právních předpisů Unie proti praní peněz (2019/2820(RSP))
P9_TA(2019)0022B9-0045/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES(1) a směrnice Komise 2006/70/ES (čtvrtá směrnice o boji proti praní peněz)(2) a ve znění směrnice Evropského parlamentu a rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU (pátá směrnice o boji proti praní peněz)(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1153 ze dne 20. června 2019 o stanovení pravidel usnadňujících používání finančních a dalších informací k prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání určitých trestných činů a o zrušení rozhodnutí Rady 2000/642/SVV(4), na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1673 ze dne 23. října 2018 o boji vedeném trestněprávní cestou proti praní peněz(5) a na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1672 ze dne 23. října 2018 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící a o zrušení nařízení (ES) č. 1889/2005(6),

–  s ohledem na balíček opatření Komise proti praní peněz přijatý dne 24. července 2019, který se skládá z politického sdělení s názvem „Směrem k lepšímu provádění rámce EU pro boj proti praní peněz a financování terorismu“ (COM(2019)0360), zprávu o posouzení nedávných případů údajného praní peněz v evropských úvěrových institucích („post mortem“) (COM(2019)0373), zprávu o posouzení rizik praní peněz a financování terorismu, která mají dopad na vnitřní trh a souvisejí s přeshraničními činnostmi (zpráva o nadnárodním posouzení rizik) (COM(2019)0370) a na doprovodný pracovní dokument útvarů (SWD(2019)0650) a s ohledem na zprávu o propojení vnitrostátních centralizovaných automatizovaných mechanismů (centrálních registrů nebo centrálních elektronických systémů vyhledávání dat) členských států týkajících se bankovních účtů (COM(2019)0372),

–  s ohledem na stanovisko Evropského orgánu pro bankovnictví ke sdělením dohlíženým subjektům ohledně rizik praní peněz a financování terorismu v obezřetnostním dohledu, které bylo zveřejněno dne 24. července 2019,

–  s ohledem na plán Komise s názvem „K nové metodice EU pro posuzování vysoce rizikových třetích zemí na základě směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu“,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 22. června 2018 nazvaný „Metodika identifikace vysoce rizikových třetích zemí podle směrnice (EU) 2015/849“ (SWD(2018)0362),

–  s ohledem na čtyři nařízení v přenesené pravomoci přijatá Komisí – (EU) 2016/1675, (EU) 2018/105, (EU) 2018/212 and (EU) 2018/1467, kterými se směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 doplňuje o identifikaci vysoce rizikových třetích zemí se strategickými nedostatky,

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o naléhavé nutnosti zavést unijní černou listinu třetích zemí v souladu se směrnicí o boji proti praní peněz(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. března 2019 o finanční trestné činnosti, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových únicích(8),

–  s ohledem na výměnu názorů s Komisí a s Evropským orgánem pro bankovnictví, k níž došlo dne 5. září 2019 v Hospodářském a měnovém výboru,

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že se rámec Unie pro boj proti praní peněz a financování terorismu postupně posiluje přijetím čtvrté směrnice o boji proti praní peněz v květnu 2015 a páté směrnice o boji proti praní peněz v dubnu 2018 a jejich příslušných termínů provedení do vnitrostátních právních předpisů členských států v červnu 2017 a v lednu 2020 a dalšími doprovodnými právními předpisy a opatřeními;

B.  vzhledem k tomu, že podle údajů Europolu je až 0,7–1,28 % ročního HDP Unie „odhaleno jako prostředky zapojené do podezřelé finanční činnosti“(9), například praní peněz v souvislosti s korupcí, obchodování se zbraněmi, obchodování s lidmi a drogami, daňových úniků a podvodů, financování terorismů nebo jiného protiprávního jednání, které se dotýká občanů Unie v jejich každodenním životě;

C.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 čtvrté směrnice o boji proti praní peněz je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci s cílem identifikovat vysoce rizikové třetí země s přihlédnutím ke strategickým nedostatkům v některých oblastech; vzhledem k tomu, že Evropský parlament podporuje zavedení nové metodiky Komisí, která nezávisí pouze na vnějších informačních zdrojích s cílem identifikovat vysoce rizikové třetí země se strategickými nedostatky, pokud jde o boj proti praní peněz a financování terorismu, jež představují hrozbu pro finanční systém EU a kvůli nimž musí povinné osoby v EU zavést opatření zesílené hloubkové kontroly klienta podle čtvrté a páté směrnice o boji proti praní peněz;

D.  vzhledem k tomu, že třetí směrnice o boji proti praní peněz, která vstoupila v platnost dne 15. prosince 2007, byla zrušena přijetím čtvrté směrnice o boji proti praní peněz; vzhledem k tomu, že provádění několika ustanovení třetí směrnice o boji proti praní peněz, včetně odpovídající pravomoci a personálu příslušných vnitrostátních orgánů, nebylo v minulosti náležitě kontrolováno a mělo by se považovat za prioritu při probíhajících kontrolách úplnosti a správnosti a při řízeních o nesplnění povinnosti prováděných Komisí v souvislosti s uplatňováním čtvrté směrnice o boji proti praní peněz;

E.  vzhledem k tomu, že Rada a Evropský parlament zamítly tři navrhovaná pozměňující nařízení v přenesené pravomoci(10) s odůvodněním, že návrh nebyl vypracován transparentním a nezpochybnitelným postupem, v jehož rámci by dotčené země byly aktivně podněcovány k přijímání rozhodných opatření a zároveň by bylo respektováno jejich právo být vyslyšeny, nebo že postup Komise při identifikaci vysoce rizikových třetích zemí nebyl dostatečně nezávislý;

F.  vzhledem k tomu, že Komise dne 13. února 2019 přijala nový seznam 23 třetích zemí se strategickými nedostatky v jejich finančních rámcích podle nové metodiky pro boj proti praní peněz a financování terorismu, v němž jsou uvedeny tyto země: Afghánistán, Americká Samoa, Bahamy, Botswana, Korejská lidově demokratická republika, Etiopie, Ghana, Guam, Írán, Irák, Libye, Nigérie, Pákistán, Panama, Portoriko, Samoa, Saúdská Arábie, Šrí Lanka, Sýrie, Trinidad a Tobago, Tunisko, Americké Panenské ostrovy a Jemen; vzhledem k tomu, že dne 7. března 2019 Rada ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci tento akt v přenesené pravomoci zamítla;

G.  vzhledem k tomu, že Komise zahájila řízení o nesplnění povinnosti proti většině členských států, které řádně neprovedly čtvrtou směrnici o boji proti praní peněz ve vnitrostátním právu;

H.  vzhledem k tomu, že Komise dne 24. července 2019 přijala balíček opatření proti praní peněz, informovala Evropský parlament a Radu o dosavadních výsledcích a přetrvávajících nedostatcích v rámci boje Unie proti praní peněz a financování terorismu, čímž vytvořila prostor pro budoucí zlepšení v prosazování a provádění současných právních předpisů a pro případné budoucí právní a institucionální reformy;

I.  vzhledem k tomu, že během výměny názorů s Komisí a Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA) v Hospodářském a měnovém výboru dne 5. září 2019 předseda Evropského orgánu pro bankovnictví José Manuel Campa prohlásil, že Evropský orgán pro bankovnictví není v oblasti boje proti praní peněz orgánem dohledu, ale že je spíše orgánem, který má mandát k tomu, aby poskytoval pokyny s cílem podporovat spolupráci a koordinaci a posuzoval provádění právních předpisů zaměřených na boj proti praní peněz; vzhledem k tomu, že také zdůraznil, že hlavní odpovědnost za provádění mají vnitrostátní orgány;

J.  vzhledem k tomu, že podle sdělení Komise ze dne 24. července 2019 nazvaného „Směrem k lepšímu provádění rámce EU pro boj proti praní peněz a financování terorismu“ by se mohla zvážit další harmonizace souboru pravidel pro boj proti praní peněz a financování terorismu, například transformací směrnice o boji proti praní peněz v nařízení, což by zajistilo potenciál pro nastavení harmonizovaného přímo použitelného unijního právního rámce proti praní peněz;

K.  vzhledem k tomu, že podle výše uvedeného sdělení Komise posouzení ukazuje, že je zapotřebí silný mechanismus s cílem koordinovat a podporovat přeshraniční spolupráci a analýzu finančních zpravodajských jednotek;

1.  vyjadřuje vážné znepokojení nad nedostatečným prováděním čtvrté směrnice o boji proti praní peněz ve velkém počtu členských států; vítá proto iniciativu Komise zaměřenou na řízení o nesplnění povinnosti proti členským státům na základě zjištění v rámci kontrol úplnosti; vyzývá Komisi, aby co možná nejdříve provedla podrobné kontroly správnosti a aby v případě potřeby zahájila řízení o nesplnění povinnosti; vyzývá členské státy, které tak ještě neučinily, aby čtvrtou směrnici o boji proti praní peněz řádně provedly do svého vnitrostátního práva;

2.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že členské státy nedodrží lhůtu pro provedení páté směrnice o boji proti praní peněz do 10. ledna 2020 a příslušné lhůty pro registry skutečných majitelů v případě společností  a jiných právnických osob do 10. ledna 2020 a v případě svěřenských fondů a podobných právních uspořádání  do 10. března 2020; vyzývá členské státy, aby přijaly naléhavá opatření k urychlení procesu provedení do vnitrostátního práva;

3.  oceňuje doporučení odborné skupiny Evropského orgánu pro bankovnictví zabývající se případy porušování práva Unie, které zaznělo během výměny názorů s předsedou EBA José Manuelem Campou v Hospodářském a měnovém výboru dne 5. září 2019 ohledně případu praní peněz v Danske Bank, který je zatím nejznámějším podobným případem v EU a kde se jednalo o podezřelé transakce v hodnotě více než 200 miliard EUR; vyjadřuje politování nad tím, že orgány dohledu členských států jako členové rady orgánů dohledu EBA, kteří mají právo hlasovat, zamítli návrh doporučení ohledně porušení práva Unie; vyzývá Komisi, aby tento případ nadále sledovala a aby v případě potřeby zahájila řízení o nesplnění povinnosti;

4.  vyjadřuje mimořádné znepokojení nad roztříštěností předpisů a dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, která je nevhodná při stále se zvyšující přeshraniční aktivitě v Unii, a při centralizovaném obezřetnostním dohledu v bankovní unii a dalších nebankovních odvětvích;

5.  zdůrazňuje, že současný rámec Unie pro boj proti praní peněz a financování terorismu trpí nedostatky, pokud jde o prosazování pravidel Unie, a také nedostatečně účinným dohledem; podtrhuje, že bylo opakovaně zdůrazněno, že by právní předpisy s „minimálními normami“ pro boj proti praní peněz a financování terorismu mohly představovat riziko pro účinný dohled, plynulou výměnu informací a koordinaci; vyzývá Komisi, aby v souvislosti s požadovaným posouzením dopadu za účelem jakékoli budoucí revize právních předpisů pro boj proti praní peněz posoudila, zda by vhodnějším právním aktem nebylo spíše nařízení nežli směrnice;

6.  poukazuje na to, že je nezbytná lepší spolupráce správních, justičních a donucovacích orgánů v rámci EU, a zvláště finančních zpravodajských jednotek členských států, jak je zdůrazněno ve zprávě Komise; opětovně vyzývá Komisi, aby v blízké budoucnosti provedla posouzení dopadu s cílem zhodnotit možnost a vhodnost vytvoření koordinačního a podpůrného mechanismu; domnívá se, že by bylo třeba dodat další impuls iniciativám, které by mohly prosazovat opatření zaměřená na boj proti praní peněz a financování terorismu na unijní a vnitrostátní úrovni;

7.  bere na vědomí posouzení Komise v její zprávě „post mortem“ ze dne 24. července 2019 o tom, že by specifické úkoly dohledu v boji proti praní peněz měly být svěřeny unijnímu orgánu;

8.  domnívá se, že v zájmu zachování integrity seznamu vysoce rizikových třetích zemí by postup prověřování a rozhodování neměl být ovlivněn úvahami, které překračují rámec nedostatků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu; zdůrazňuje, že by lobbistický a diplomaticky tlak neměl oslabit schopnost orgánů EU účinně a nezávisle bojovat proti praní peněz a financování terorismu způsobem spojeným s EU; vyzývá Komisi, aby nadále posuzovala možnost zavést „šedou listinu“ potenciálně vysoce rizikových třetích zemí na podobném základě, jako je přístup Unie při vytváření seznamů nespolupracujících jurisdikcí v daňové oblasti; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že postup vedoucí ke konečnému posouzení při identifikaci třetích zemí se strategickými nedostatky, který trvá 12 měsíců, může vést ke zbytečnému zpoždění, pokud jde o účinná opatření pro boj proti praní peněz a financování terorismu;

9.  vyzývá Komisi, aby zajistila transparentní postup s jasnými a konkrétními kritérii pro země, které se zavážou provést reformy, aby předešly zařazení na seznam; vyzývá dále Komisi, aby zveřejnila své počáteční i konečné posouzení zemí uvedených na seznamu a také uplatňované referenční hodnoty s cílem zajistit veřejnou kontrolu tak, aby nemohlo dojít ke zneužití;

10.  žádá, aby příslušnému oddělení v příslušném generálním ředitelství Komise bylo přiděleno více lidských i finančních zdrojů, a vítá zvýšení zdrojů určených pro Evropský orgán pro bankovnictví;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (třetí směrnice o boji proti praní peněz), Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15.
(2) Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73.
(3) Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 43.
(4) Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 122.
(5) Úř. věst. L 284, 12.11.2018, s. 22.
(6) Úř. věst. L 284, 12.11.2018, s. 6.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2019)0216.
(8) Přijaté texty, P8_TA(2019)0240.
(9) Zpráva skupiny finančního zpravodajství Europolu „Od podezření k akci“ (2017)
(10) C(2019)1326, C(2016)7495 a C(2017)1951.

Právní upozornění - Ochrana soukromí