Usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. listopadu 2019 o situaci v oblasti svobod v Alžírsku (2019/2927(RSP))

P9_TA(2019)0072 RC-B9-0193/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Alžírsku, zejména na usnesení ze dne 30. dubna 2015 o uvěznění aktivistů bojujících za lidská a pracovní práva v Alžírsku(1), na usnesení ze dne 27. března 2019 s názvem „Období po arabském jaru: další postup pro oblast Blízkého východu a severní Afriky“(2),

–  s ohledem na aktuální informace o Alžírsku uvedené ve výroční zprávě EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2018, kterou Evropská rada přijala dne 18. března 2019,

–  s ohledem na 11. zasedání Rady přidružení EU-Alžírsko konané dne 14. května 2018,

–  s ohledem na třetí všeobecný pravidelný přezkum týkající se Alžírska, který Rada OSN pro lidská práva schválila na svém 36. zasedání konaném ve dnech 21. a 22. září 2017,

–  s ohledem na priority společného partnerství dohodnutého Lidovou demokratickou republikou Alžírsko a Evropskou unií v rámci přepracované evropské politiky sousedství dne 13. března 2017, které se zaměřují na zavedení přepracované ústavy a podporu rozvoje demokracie a lidských práv v Alžírsku ze strany EU;

–  s ohledem na dohodu o přidružení mezi Evropskou unií a Alžírskem(3), zejména na její článek 2, v němž se uvádí, že základním prvkem této dohody musí být dodržování demokratických zásad a základních lidských práv, které se musí stát inspirací pro tuzemskou i mezinárodní politiku stran této dohody,

–  s ohledem na ústavu Alžírska, která byla přepracována dne 7. února 2016, a zejména na její články 2, 34 to 36, 39, 41, 42, 48 a 54,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obránců lidských práv, trestu smrti, mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání a svobody projevu na internetu i mimo něj a na nový strategický rámec EU a akční plán pro oblast lidských práv a demokracie, jehož cílem je, aby se ochrana lidských práv a sledování jejich dodržování staly jádrem veškeré politiky EU,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Úmluvu o právech dítěte,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948 a na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,

–  s ohledem na alžírský zákon 12-06 o sdruženích a na nařízení 06-03, který reguluje vyznávání jiné než muslimské víry,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Alžírsko je blízkým sousedem a jedním z klíčových partnerů Evropské unie a severoafrického regionu;

B.  vzhledem k tomu, že dne 16. února 2019, tedy deset dní poté, co Abdul-Azíz Buteflika vyhlásil svou kandidaturu na páté prezidentské funkční období, byly v Alžírsku zahájeny pokojné protesty známé pod názvem Hirák (Hnutí); vzhledem k tomu, že dne 2. dubna 2019 Buteflika odstoupil; vzhledem k tomu, že se funkce úřadující hlavy země ujal předseda Národní rady Abdul-Qáder Bensaláh; vzhledem k tomu, že po odstoupení Butefliky má neskrývaně moc v rukou armáda pod velením generálporučíka Ahmeda Qájida Saláha;

C.  vzhledem k tomu, že Abdul-Azíz Buteflika byl prezidentem od roku 1999; vzhledem k tomu, že v přepracované ústavě z roku 2016 je maximální počet funkčních období pro budoucí prezidenty omezen na dvě; vzhledem k tomu, že přepracovaná ústava nemůže mít zpětnou působnost, což znamená, že Buteflika mohl kandidovat i popáté; vzhledem k tomu, že prezidentské volby, které byly původně naplánovány na 18. dubna 2019, byly odloženy nejdříve na 4. července 2019 a poté na 12. prosince 2019;

D.  vzhledem k tomu, že se v únoru, březnu a dubnu 2019 konaly v celé zemi pokojné demonstrace, které od té doby pokračují každé úterý a pátek už po dobu 40 týdnů; vzhledem k tomu, že se v posledních týdnech konají po celé zemi noční pochody protestujících;

E.  vzhledem k tomu, že se hnutí Hirák dostává široké podpory a že představuje největší protestní hnutí v Alžírsku; vzhledem k tomu, že většinu demonstrujících tvoří mladí lidé; vzhledem k tomu, že demonstranti požadují ukončení korupce, nedostatku příležitostí politicky se angažovat, vysoké nezaměstnanosti a represí vůči demonstrantům a také více pluralitní rámec pro přípravu svobodných voleb, který by nikoho nevylučoval a který by byl součástí rozsáhlejší politické transformace;

F.  vzhledem k tomu, že podle světového indexu svobody tisku se Alžírsko řadí na 141. místo ze 180 sledovaných zemí, že podle tohoto indexu je svoboda tisku v této zemi „ohrožena“ a dochází k častému pronásledování novinářů; vzhledem k tomu, že organizace nezávislých sdělovacích prostředků a občané, kteří své zprávy uvádějí v sociálních a dalších médiích, se potýkají ze strany alžírských orgánů s cenzurou veškerého zpravodajství, které je považováno za zpravodajství podporující nesouhlasné postoje;

G.  vzhledem k tomu, že od ledna 2018 uzavřely alžírské orgány několik kostelů, z nichž většina patří k alžírské protestantské církvi (Église protestante d’Algérie), což je zákonem uznaná zastřešující organizace sdružující protestantské církve v Alžírsku;

H.  vzhledem k tomu, že dne 23. února 2019 rezignovala šéfredaktorka veřejné rozhlasové stanice La Chaîne 3 Mariam Abduová na protest proti neobjektivnímu zacházení s hnutím Hirák; vzhledem k tomu, že bylo zadrženo několik dalších novinářů, nebo jim bylo vyhrožováno, jako je například bývalý arabský dopisovatel stanice France 24 Sufján Merrákeší a novináři Azab aš-Šejch a Abdel-Mudží Chelladí, který je zadržován od 26. září 2019, resp. 14. října 2019;

I.  vzhledem k tomu, že dne 4. března 2019 odstoupila v důsledku toho, že byla údajně předmětem cenzury, Nadia Madassíová, která byla posledních 15 let hlasatelkou stanice Canal Algérie; vzhledem k tomu, že dne 5. března 2019 udělilo Ministerstvo komunikací deníku aš-Šurúk a televizní stanici al-Bilád finanční pokutu za to, že informovaly o demonstracích; vzhledem k tomu, že byla uzavřena facebooková skupina „Algérie – Debout!“, která má více než 500 000 členů a její zakladatel Sufján Benjúnis byl předtím, než byl obviněn, pronásledován a několikrát vyslýchán; vzhledem k tomu, že předmětem cenzury jsou i publikace Jeune Afrique, Tout Sur l’Algerie, Algérie Part, Interlignes, a Observ’Algérie;

J.  vzhledem k tomu, že s cílem zabránit jim v uplatňování svobody projevu, sdružování či pokojného shromažďování se předmětem pronásledování nebo zatýkání stále častěji stávají protestující z hnutí Hirák, obránci lidských práv, novináři a blogeři;

K.  vzhledem k tomu, že alžírská advokátní komora (Union nationale des ordres des avocats, UNOA) jednomyslně odsoudila zatýkání aktivistů hnutí Hirák a potlačování uvedených svobod; vzhledem k tomu, že dne 24. října 2019 demonstrovalo v Alžíru přibližně 500 advokátů, kteří požadovali, aby bylo dodržováno právo protestujících na řádné soudní řízení a byla respektována nezávislost soudnictví; vzhledem k tomu, že alžírská advokátní komora vytvořila výbor na podporu advokátů obhajujících zadržené protestující a disidenty;

L.  vzhledem k tomu, že podle Alžírské ligy na obranu lidských práv (Ligue algérienne pour la défense des droits de l’homme – LADDH) bylo v souvislosti s pokojnými protesty od vzniku hnutí Hirák zadrženo a zatčeno více než sto osob; vzhledem k tomu, že obvinění, na jehož základě jsou tyto osoby zadržovány – podrývání národní jednoty a územní celistvosti, podněcování ke shromažďování a narušování morálky armády –, jsou nejasná a v rozporu s mezinárodními normami v oblasti lidských práv;

M.  vzhledem k tomu, že dne 29. června 2019 byl za to, že kritizoval velitele obranných sil, zatčen 87letý Lachdar Buregáa – veterán z války o nezávislost; vzhledem k tomu, že dne 25. listopadu 2019 byl po odsouzení k šestiměsíčnímu trestu, který mu byl udělen za studentskou demonstraci konanou dne 17. září 2019, propuštěn 22letý student práv Núr al-Húda Dahmání, který se stal ikonou studentských pochodů konaných každý týden; vzhledem k tomu, že dne 12. října 2019 byl za protest proti návštěvě ministra mládeže zatčen Ibráhím Dawádží a čtyři další aktivisté;

N.  vzhledem k tomu, že dne 28. května 2019 zemřel po 53 dnech hladovky ve vězení Kamal ad-Dín Fechar – lékař, obránce lidských práv, obránce berberského společenství At-Mzab a bývalý člen Alžírské ligy na obranu lidských práv –, který byl zatčen v rámci rozsáhlých protestů; má se za to, že jeho smrt souvisela s onemocněními, která měl už při zatčení a která byla zdravotníky zanedbána; vzhledem k tomu, že v dubnu 2019 zemřel na zranění, která mu surovým bitím způsobila policie, 22letý Ramzí Jettú;

O.  vzhledem k tomu, že dne 12. září 2019 byl zatčen Karím Tábu, vedoucí představitel opozice a bývalý generální tajemník tradiční opoziční strany Fronta socialistických sil (Front des forces socialistes, FFS), který stojí nyní v čele neuznávané strany Sociální a demokratická unie; vzhledem k tomu, že dne 26. září 2019 jej soud v provincii Tipaza propustil, ale ani ne o 14 hodin později byl opět zatčen, a to v rámci jiné jurisdikce (okresu Sídí M’Hammed), avšak za obdobných podmínek, a nyní je držen v podstatě v samovazbě;

P.  vzhledem k tomu, že při poklidných demonstracích uspořádaných na podporu vězňů svědomí v Alžírsku bylo zatčeno několik lidí, kteří patří ke sdružení Rassemblement actions jeunesse (RAJ), včetně jeho zakladatele Hakíma Addáda, jeho předsedy Abdalwahhába Firsáwího, a jeho členů Másínísá Ajsúsa, Džalála Mukráního, Ahmada Bujdara, Kámila Wulduwalího, Karíma Butátuy, Ahcena Kádího, Wáfího Tigrína a Chíraddína Madžáního;

Q.  vzhledem k tomu, že za „oslabení morálky v armádě“ je stíháno několik demonstrantů, například Sámir Belarbí, Fadíl Búmála, Fu´ád Awíšír, Saída Diffeurová a Ru´úf Ra´ís, kteří jsou stále zadržováni, a obránců lidských práv, mezi nimiž i Sa´íd Búdúr, Hamíd Ghúra a Sulajmán Hámítúš;

R.  vzhledem k tomu, že dne 11. listopadu 2019 zahájil soud v Sídí M’Hamed v Alžíru soudní řízení s 42 aktivisty, včetně členky Lidového provinčního shromáždění Samíry Messouciové, a to na základě obvinění z „narušení celistvosti státního území“, jelikož mávali vlajkou s emblémem Berberů; vzhledem k tomu, že tato vlajka byla stejně jako státní vlajka používána v průběhu týdenních demonstrací v celé zemi; vzhledem k tomu, že několik soudů v zemi demonstranty zatčené na základě stejného obvinění propustilo;

S.  vzhledem k tomu, že v alžírské ústavě jsou zakotveny základní svobody, mezi nimi i svoboda sdružování, kterou dále upravuje zákon č. 12-06; vzhledem k tomu, že tento zákon stanovuje, že každé sdružení, včetně těch, která se již úspěšně zaregistrovala, se musí před zahájením legitimního fungování registrovat a získat potvrzení o registraci od ministerstva vnitra; vzhledem k tomu, že žádosti o předběžnou registraci některých organizací občanské společnosti a nevládních, náboženských a charitativních organizací, jako je LADDH, EuromedRights, RAJ, Amnesty International, Alžírské sdružení protestanských církví, Národní komise pro nemuslimské náboženské skupiny a Feministické sdružení pro osobní rozvoj a uplatňování občanství (AFEPEC), se stále projednávají navzdory tomu, že splňují veškeré zákonné požadavky; vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu tyto organizace nemají oficiální právní status;

T.  vzhledem k tomu, že podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který Alžírsko ratifikovalo, musejí vlády zajistit právo na svobodu náboženství, myšlení a svědomí každému, kdo spadá pod jejich úřední pravomoc, a obzvláště musejí toto právo zajistit náboženským menšinám; vzhledem k tomu, že toto právo zahrnuje i svobodu praktikovat náboženství či vyznání dle vlastní volby, ať už veřejně či v soukromí a o samotě či ve společnosti jiných osob;

1.  důrazně odsuzuje svévolné a nezákonné zatýkání, zadržování, zastrašování a útoky na novináře, odboráře, právníky, studenty, obránce lidských práv a členy organizací občanské společnosti, jakož i na všechny mírumilovné protestující, kteří se zúčastnili nenásilných demonstrací hnutí Hirák;

2.  vyzývá alžírské orgány, aby okamžitě a bezpodmínečně propustily všechny osoby, které byly obviněny, protože uplatňovaly své právo na svobodu projevu, zejména Hakíma Addáda, Abdalwahhába Firsáwího, Másínísá Ajsúsa, Džalála Mukráního, Ahmada Bujdara, Kámila Wulduwalího, Karíma Butátuy, Ahcena Kádího, Wáfího Tigrína, Chíraddína Madžáního, Sámira Belarbího, Karíma Tábúa, Fadíla Búmálu, Lachdara Burdžá´u, Samíru Masúsíovou, Ibráhíma Dawáddžího, Sálaha Ma´atíha, Sufjána Marákšího, Azaba aš-Šejcha, Fu´áda Awíšíra, Saídu Diffeurovou a další účastníky pokojných protestů, obránce lidských práv a novináře, kteří byli svévolně uvězněni, a to navzdory skutečnosti, že jejich činnost je alžírskými zákony povolena a je v souladu s mezinárodními nástroji v oblasti lidských práv, které Alžírsko ratifikovalo; vyzývá alžírské orgány, aby zrušily zákaz cestování a probační dohled, který byl uložen Sulajmánovi Hámítúšovi, Abdel-Mudžímu Chelladímu a Mustafovi Benddžamáovi;

3.  vyzývá alžírské orgány, aby ukončily veškeré formy zastrašování, včetně pronásledování ze strany soudních a legislativních orgánů, kriminalizaci a svévolné zatýkání a zadržování účastníků pokojných protestů, obránců lidských práv a kritických novinářů a blogerů a aby učinily náležité kroky k zajištění jejich ochrany po fyzické i psychické stránce, bezpečnosti a svobody při výkonu jejich zákonem povolené a nenásilné činnosti; vyzývá alžírské orgány, aby zajistily a zaručily právo na svobodu projevu, sdružování, pokojné shromažďování a svobodu sdělovacích prostředků, které je zakotveno v alžírské ústavě a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, jejž Alžírsko podepsalo a ratifikovalo;

4.  vyzývá k ukončení porušování svobody vyznání, která je upírána křesťanům, ahmadíjům a dalším náboženským menšinám; připomíná alžírské vládě, že výnos 06-03 zaručuje svobodné praktikování náboženského vyznání; vyzývá alžírské orgány, aby dotyčné kostely opět otevřely;

5.  vyzývá alžírské orgány, aby novelizovaly zákon 91-19 ze dne 2. prosince 1991 a odstranily z něj veškerá omezení týkající se pokojných demonstrací, která nejsou nezbytně nutná nebo přiměřená z hlediska ustanovení článku 21 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; vyjadřuje znepokojení nad tím, že navzdory ustanovením přepracované ústavy z roku 2016 nebyl dekret ze dne 18. června 2001, který zakazuje demonstrace v hlavním městě, zrušen a je obecně uplatňován v celé zemi;

6.  vyzývá alžírské orgány, aby účinně eliminovaly veškeré formy nepřiměřeného použití síly donucovacími orgány při rozhánění veřejných shromáždění a aby těmto formám násilí předcházely; důrazně odsuzuje nepřiměřené použití násilí, které způsobilo smrt Ramzího Jettúa; vyzývá alžírské orgány, aby nezávislým způsobem vyšetřily všechny případy nepřiměřeného použití násilí členy bezpečnostních sil a aby pachatele pohnaly k odpovědnosti;

7.  zdůrazňuje, že nezávislé soudnictví je jedním ze základních prvků fungování demokracie, a vyzývá alžírské orgány, aby nezávislost soudnictví podpořily a zajistily;

8.  vyzývá Evropskou službou pro vnější činnost, Komisi a členské státy, aby podporovaly skupiny občanské společnosti, obránce lidských práv, novináře a protestující mimo jiné organizováním návštěv ve vězení, sledováním soudních řízení a vydáváním veřejných prohlášení, aby podporovaly výbor alžírské advokátní komory a další organizace, které se zasazují o ochranu lidských práv, a aby bedlivě sledovaly stav lidských práv v Alžírsku, a to za použití všech dostupných nástrojů, včetně evropského nástroje pro demokracii a lidská práva;

9.  vyzývá alžírské orgány, aby přezkoumaly zákon 12-06 z roku 2012 o sdružování a aby navázaly skutečný a inkluzivní dialog s organizacemi občanské společnosti s cílem vypracovat nový zákon, který by byl v souladu s mezinárodními normami pro lidská práva a s alžírskou ústavou;

10.  vyzývá alžírské orgány, aby všem občanům zaručily možnost plně požívat svobody myšlení, svědomí a náboženství či vyznání, kterou zaručuje alžírská ústava a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech;

11.  vyjadřuje znepokojení nad administrativními překážkami, s nimiž se v Alžírsku potýkají náboženské menšiny, což se týká zejména výnosu 06-03; vybízí alžírskou vládu, aby přepracovala výnos 06-03 a lépe jej sladila s ústavou a se svými mezinárodními závazky v otázkách lidských práv, zejména s článkem 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;

12.  oceňuje, že jazyk tamazight byl v roce 2016 uznán ústavou jakožto úřední jazyk, a vybízí k jeho používání v praxi; vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění 42 účastníků protestů, kteří byli zadrženi za mávání berberskou vlajkou;

13.  vyzývá k vyřešení této krize prostřednictvím mírového a inkluzivního politického procesu; je přesvědčen, že demokratické reformy a konstruktivní a inkluzivní dialog zajišťující v Alžírsku politickou, hospodářskou a sociální stabilitu, by mohl být cestou k obnově bohaté Arabské maghrebské unie, která je důležitá pro úspěšnou spolupráci obou stran Středomoří;

14.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, delegaci EU v Alžírsku, vládě Alžírska, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva a Radě Evropy.

(1) Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 106. (2) Přijaté texty, P8_TA(2019)0318. (3) Úř. věst. L 265, 10.10.2005, s. 2.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. listopadu 2019 o Kubě, případu Josého Daniela Ferrera (2019/2929(RSP))

P9_TA(2019)0073 RC-B9-0200/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Kubě, zejména na usnesení ze dne 17. listopadu 2004 o Kubě(1), usnesení ze dne 2. února 2006 o postoji Evropské unie ke kubánské vládě(2), usnesení ze dne 21. června 2007 o Kubě(3), usnesení ze dne 11. března 2010 o vězních svědomí na Kubě(4), usnesení ze dne 5. července 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody o politickém dialogu a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kubánskou republikou na straně druhé(5) a usnesení ze dne 15. listopadu 2018(6),

–  s ohledem na dohodu o politickém dialogu a spolupráci podepsanou mezi Evropskou unií a Kubou v prosinci 2016 a prozatímně prováděnou od 1. listopadu 2017,

–  s ohledem na druhé zasedání smíšené rady EU-Kuba, které se konalo dne 9. září 2019 v Havaně,

–  s ohledem na druhý formální dialog o lidských právech mezi EU a Kubou, který se konal v rámci dohody o politickém dialogu a spolupráci mezi EU a Kubou dne 3. října 2019 v Bruselu,

–  s ohledem na všeobecný pravidelný přezkum Kuby, který Rada OSN pro lidská práva provedla v květnu 2018,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a další mezinárodní smlouvy a nástroje v oblasti lidských práv,

–  s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, kterou schválilo Valné shromáždění OSN dne 10. prosince 1984 a jejíž smluvní stranou je Kuba,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se obránců lidských práv,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, jejímž signatářem je Kuba,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 1. října 2019 byl vůdce opozičního Vlasteneckého svazu Kuby (UNPACU) José Daniel Ferrer svévolně zadržen bez jakýchkoli obvinění a bylo mu po dobu nejméně 72 hodin bráněno v jakémkoli vnějším kontaktu;

B.  vzhledem k tomu, že kubánské orgány jej po dobu více než deseti let věznily, obtěžovaly a zastrašovaly kvůli jeho pokojné politické činnosti; vzhledem k tomu, že v roce 2018 byl držen 10 dnů v izolaci;

C.  vzhledem k tomu, že dne 2. listopadu 2019 propašoval pan Ferrer z vězení dopis, v němž uvádí, že byl mučen a bylo s ním špatně zacházeno, jeho život byl v době zadržení ohrožen a byla mu odepřena řádná lékařská péče; vzhledem k tomu, že podle informací, které jeho rodina poskytla dne 15. listopadu 2019, je držen ve vězení Aguadores v Santiagu de Cuba, kde byl umístěn do trestní cely; vzhledem k tomu, že dne 7. listopadu 2019 jej jeho manželka několik minut viděla a potvrdila, že jeho zdravotní stav je kritický, protože ztratil polovinu tělesné hmotnosti, což je rovněž důsledkem hladovky, kterou začal držet;

D.  vzhledem k tomu, že podle několika nevládních organizací je pouze jedním z přibližně 120 politických vězňů na Kubě; vzhledem k tomu, že mnoho nezávislých novinářů, pokojných disidentů a obránců lidských práv, kteří jsou většinou členy demokratické opozice, je na Kubě pronásledováno, svévolně zadržováno nebo vězněno, zejména José Guía Piloto, Silverio Portal Contreras, Mitzael Díaz Paseiro, Orlando Zapata Tamayo, Eliecer Bandera Barrera, Edilberto Ronal Azuaga a Roberto de Jesús Quiñones Haces;

E.  vzhledem k tomu, že dne 28. října 2019 zemřel Armando Sosa Fortuny – nejdéle zadržovaný kubánský politický vězeň, který strávil ve vězení 43 let; vzhledem k tomu, že kubánské orgány i přes jeho zhoršující se zdravotní stav neschválily jeho propuštění;

F.  vzhledem k tomu, že podle mezinárodních lidskoprávních norem musí být každý, kdo je zatčen nebo zadržen, při svém zatčení informován o důvodech a musí být neprodleně předveden před soudce;

G.  vzhledem k tomu, že jednání kubánské vlády porušuje ustanovení čl. 1 odst. 5 a článku 22 dohody o politickém dialogu a spolupráci mezi Evropskou unií a Kubou podepsané v roce 2016, v níž se kubánská vláda zavazuje dodržovat a podporovat lidská práva;

H.  vzhledem k tomu, že dne 5. července 2017 Parlament vyslovil svůj souhlas s uzavřením dohody o politickém dialogu a spolupráci; vzhledem k tomu, že v souhlasu Parlamentu jsou jasně vyjádřeny závažné obavy ohledně situace v oblasti lidských práv na Kubě a že obsahuje doložku, podle níž se v případě porušování ustanovení o lidských právech platnost dohody pozastavuje;

I.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 byl zahájen dialog o lidských právech mezi EU a Kubou pod vedením zvláštního zástupce EU pro lidská práva a že jeho páté kolo se konalo dne 9. října 2018; vzhledem k tomu, že dne 3. října 2019 se konal druhý formální dialog o lidských právech mezi EU a Kubou; vzhledem k tomu, že navzdory znovuzvolení Kuby do Rady OSN pro lidská práva na období 2017–2019 nebylo dosaženo hmatatelných výsledků; vzhledem k tomu, že politický dialog musí zahrnovat přímý intenzivní dialog s občanskou společností a všemi politickými představiteli opozice, a to bez jakýchkoli omezení;

J.  vzhledem k tomu, že v době druhého zasedání smíšené rady EU-Kuba dne 9. září 2019 v Havaně bylo svévolně zadrženo více než 100 aktivistů; vzhledem k tomu, že EU k těmto krokům stále mlčí a nevyjádřila se ani k případu pana Ferrera;

K.  vzhledem k tomu, že Parlament udělil třikrát Sacharovovu cenu za svobodu myšlení kubánským aktivistům: v roce 2002 Oswaldovi Payáovi, v roce 2005 organizaci Ženy v bílém a v roce 2010 Guillermu Fariñasovi; vzhledem k tomu, že laureáti Sacharovovy ceny a jejich příbuzní jsou nadále pravidelně obtěžováni a zastrašováni a je jim bráněno odjet ze země a účastnit se mezinárodních akcí;

L.  vzhledem k tomu, že lidská práva, svoboda a důstojnost a zájem lidí jsou nejlépe zastoupeny a hájeny v demokracii;

1.  odsuzuje svévolné zatčení Josého Daniela Ferrera a naléhavě žádá kubánské orgány, aby jej okamžitě propustily; požaduje, aby mu byl poskytnut přístup k právnímu zástupci, kterého si vybere, aby mu byl umožněn kontakt s jeho rodinou a přístup ke všem dokumentům týkajícím se jeho zatčení a údajných důvodů tohoto zatčení;

2.  odsuzuje mučení a špatné zacházení, o němž pan Ferrer ve svém dopise uvádí, že mu byl vystaven; připomíná, že kubánské orgány mají povinnost zabránit mučení a špatnému zacházení a zajistit rychlé a nestranné vyšetřování; naléhavě žádá kubánské orgány, aby panu Ferrerovi poskytly neprodleně přístup k lékařské péči dle jeho výběru a aby zaručily řádné poskytování nezávadných potravin a vody;

3.  opakuje své velké znepokojení nad soustavným pronásledováním, obtěžováním, útokům proti pokojným disidentům, nezávislým novinářům, obráncům lidských práv a politické opozici na Kubě; vyzývá k okamžitému ukončení tohoto jednání a k propuštění všech politických vězňů a osob svévolně zadržovaných pouze proto, že uplatňovaly své právo na svobodu projevu a shromažďování; vyzývá k poskytnutí lepších záruk práva na spravedlivý proces a nezávislost soudnictví a k zajištění toho, aby osoby zbavené svobody měly přístup k nezávislému právnímu zástupci;

4.  opět vyzývá členské státy, ESVČ a její delegaci na Kubě, aby důrazně a veřejně odsoudily svévolné zatčení pana Ferrera a výše uvedených osob a aby podnikly všechny nezbytné kroky na obranu demokracie a lidských práv;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že navzdory přijetí dohody o politickém dialogu a spolupráci se situace v oblasti lidských práv a demokracie nezlepšila; požaduje splnění závazných povinností plynoucích z této dohody mezi EU a Kubou a vyzývá ke stanovení jasných kritérií v tomto směru;

6.  opakuje, že dohoda o politickém dialogu a spolupráci obsahuje ustanovení o pozastavení platnosti dohody, které by mělo být použito v případě porušení ustanovení o lidských právech; trvá proto na tom, aby Evropská unie při provádění této dohody důkladně sledovala a monitorovala dodržování lidských práv a základních svobod na Kubě a pravidelně podávala Parlamentu příslušné zprávy; považuje uvěznění Josého Daniela Ferrera a zacházení s ním a s dalšími politickými vězni za „zvláště naléhavý případ“, jak je stanoveno v čl. 85 odst. 3 písm. b) dohody, a žádá v tomto ohledu EU, aby požádala o mimořádné setkání;

7.  žádá, aby kubánská vláda provedla právní reformy s cílem zaručit svobodu tisku, sdružování a demonstrace a aby zahájila politické reformy, které umožní svobodné, spravedlivé a demokratické volby, které budou zohledňovat svrchovanou a svobodně vyjádřenou vůli kubánského lidu; naléhavě vyzývá kubánskou vládu, aby uvedla svou politiku v oblasti lidských práv do souladu s mezinárodními normami stanovenými v chartách, prohlášeních a mezinárodních nástrojích, jejichž signatářem je Kuba, a aby umožnila občanské společnosti a politickým představitelům opozice aktivně a bez omezení se účastnit politického a společenského života; vyzývá vládu, aby umožnila nezávislým domácím a mezinárodním pozorovatelům v oblasti lidských práv neomezený přístup na Kubu, aby do pozvání zahrnula i zvláštní zpravodaje OSN pro prosazování a ochranu práva na svobodu pokojného shromažďování, projevu a pro situaci obránců lidských práv;

8.  připomíná, že Kuba uplatňuje od roku 2003 moratorium na výkon trestu smrti; vyzývá kubánské orgány, aby zrušily trest smrti u všech trestných činů; žádá, aby byly přezkoumány všechny rozsudky trestu smrti, aby bylo zaručeno, že všechny soudní procesy odpovídají mezinárodním standardům;

9.  vyzývá kubánské orgány, aby zaručily svobodu sdělovacích prostředků a svobodu projevu, mimo jiné zrušením dekretu č. 349, který omezuje svobodu uměleckého projevu, a zastavily obtěžování a zadržování nezávislých novinářů; vyzývá kubánskou vládu, aby přestala cenzurovat internet a blokovat internetové stránky a omezovat přístup k informacím;

10.  vyjadřuje politování nad tím, že několika evropským a kubánským organizacím občanské společnosti nebylo umožněno účastnit se dialogu s občanskou společností v rámci širšího dialogu o lidských právech podle dohody o politickém dialogu a spolupráci EU-Kuba, který se konal dne 2. října 2019, v důsledku toho, že kubánská vláda jim odmítla udělit souhlas; dále vyzývá k navázání institucionalizovaného, formálního, otevřeného a veřejného dialogu se skutečně nezávislou občanskou společností mezi EU a Kubou, podobně jako je tomu v dalších zemích, s nimiž má EU dohody o spolupráci;

11.  vyzývá nového místopředsedu Komise, vysokého představitele Unie, aby uznal existenci politické opozice proti kubánské vládě a aby podporoval její zapojení do politického dialogu mezi EU a Kubou; v tomto ohledu vyzývá zástupce všech členských států, aby na setkáních s kubánskými orgány hovořili o znepokojivé situaci v oblasti lidských práv a aby se setkávali během návštěv na Kubě s laureáty Sacharovovy ceny, a zajišťovali tak soudržné uplatňování vnitřní a vnější politiky EU v oblasti lidských práv, a tím posilovali zapojení nezávislé občanské společnosti;

12.  vyzývá ESVČ a Komisi, aby aktivně podporovaly sdružení občanské společnosti a jednotlivce, kteří se na Kubě zasazují o obranu lidských práv, mj. aby organizovaly návštěvy ve vězeních, sledovaly soudní procesy a vydávaly veřejná prohlášení; vyzývá nového místopředsedu Komise, vysokého představitele Unie, aby Parlamentu podával zprávu o opatřeních, která delegace EU dosud přijala;

13.  vyzývá nového místopředsedu Komise, vysokého představitele Unie, aby vyzval kubánské orgány, aby po letech nečinnosti zahájily reformy vedoucí k demokratické transformaci této země v souladu s dohodou o politickém dialogu a spolupráci; poukazuje na to, že stávající situace na Kubě oslabuje zásady lidských práv a demokracie, na nichž je dohoda založena;

14.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že ačkoli Parlament vyjádřil souhlas s dohodou o politickém dialogu a spolupráci, kubánské orgány odmítají povolit Parlamentu, jeho delegacím a některým politickým skupinám navštívit Kubu; vyzývá orgány, aby neprodleně umožnily vstup do země;

15.  odsuzuje intervenční postoj kubánské vlády a požaduje, aby zastavila veškeré zásahy v různých latinskoamerických zemích;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a Národnímu shromáždění lidové moci Kuby, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, parlamentům a vládám členských států, vysoké komisařce Organizace spojených národů pro lidská práva a vládám členských států Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC).

(1) Úř. věst. C 201 E, 18.8.2005, s. 83. (2) Úř. věst. C 288 E, 24.11.2006, s. 81. (3) Úř. věst. C 146 E, 12.6.2008, s. 377. (4) Úř. věst. C 349 E, 22.12.2010, s. 82. (5) Úř. věst. C 334, 19.9.2018, s. 99. (6) Přijaté texty, P8_TA(2018)0460.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. listopadu 2019 o Haiti (2019/2928(RSP))

P9_TA(2019)0074 RC-B9-0214/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Haiti, zejména na usnesení ze dne 19. ledna 2011 o situaci na Haiti rok po zemětřesení: humanitární pomoc a obnova(1) a ze dne 8. února 2018 o dětském otroctví na Haiti(2),

–  s ohledem na výroční zprávu EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2018, kterou Rada přijala dne 13. května 2019, a zejména na aktuální informace o Haiti v ní uvedené,

–  s ohledem na konečnou zprávu z povolební mise EU na Haiti, která proběhla ve dnech 19. až 23. listopadu 2018,

–  s ohledem na výroční zprávu stabilizační mise Organizace spojených národů na Haiti (MINUSTAH) a Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o stavu lidských práv na Haiti v období od 1. července 2015 do 31. prosince 2016, která byla zveřejněna v červenci 2017,

–  s ohledem na zprávu mise MINUSTAH a Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o obviněních z porušování a zneužívání lidských práv, k nimž mělo dojít ve dnech 13. a 14. listopadu 2018 ve čtvrti La Saline v Port-au-Prince,

–  s ohledem na všeobecný pravidelný přezkum týkající se Haiti, který Rada OSN pro lidská práva schválila na svém 34. zasedání dne 17. března 2017,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který byl přijat na Valné hromadě OSN dne 16. prosince 1966 a jehož je Haiti smluvní stranou,

–  s ohledem na dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na Deklaraci lidských práv OSN,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte, jíž je Haiti signatářem,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2476 (2019) ze dne 25. června 2019,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu mise EU pro sledování voleb v roce 2015,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 7. listopadu 2019, které jménem EU vydala k situaci na Haiti,

–  s ohledem na článek, který dne 31. října 2019 zveřejnila organizace Amnesty International a v němž přináší důkazy o použití nepřiměřené síly vůči demonstrantům,

–  s ohledem na zprávu o situaci na Haiti, kterou dne 1. října 2019 zveřejnil Úřad OSN pro koordinaci humanitární činnosti,

–  s ohledem na prohlášení delegace Evropské unie na Haiti ze dne 28. května 2019,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v červenci 2018 vláda oznámila zrušení dotací, což vyvolalo nárůst ceny paliv až o 50 % a následně rozsáhlé protesty a nejhorší občanské nepokoje v zemi za poslední roky; vzhledem k tomu, že toto opatření bylo reakcí na škrty, které byly dohodnuty s Mezinárodním měnovým fondem (MMF) v únoru 2018 výměnou za finanční půjčky ve výši 96 milionů USD, jež měly sloužit ke splacení zahraničního dluhu země;

B.  vzhledem k tomu, že demonstrace organizované opozičními vůdci požadovaly odstoupení prezidenta Jovenela Moïseho kvůli nekontrolovatelné inflaci, obviněním ze systematické korupce ve vládě, do níž měl být zapojen také bývalý prezident Michel Martelly, a kvůli hospodářské nestabilitě a nedostatku potravin, přičemž tyto protesty ve světě nevyvolaly velkou pozornost; vzhledem k tomu, že demonstrace, které začaly před více než rokem na protest proti korupčním skandálům, do nichž byli zapojeni čelní haitští činitelé, si vyžádaly přibližně 100 obětí a že se tyto protesty vystupňovaly ve vážný konflikt; vzhledem k tomu, že korupce na Haiti se jeví jako hluboce zakořeněný společenský a politický problém;

C.  vzhledem k tomu, že při potlačování protestů bezpečnostní složky používaly ostré náboje a slzný plyn; vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva při protestech v únoru zahynulo 41 osob a 100 osob bylo zraněno; vzhledem k tomu, že podle posledních údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva zahynulo v období od 15. září do 1. listopadu 2019 při obdobných protestech nejméně 42 osob, přičemž 19 z nich usmrtily policejní síly a dalších 86 osob utrpělo zranění;

D.  vzhledem k tomu, že Haiti nemá od března 2019 vládu, což zemi brání v přístupu k mezinárodní finanční pomoci a půjčkám od Světové banky; vzhledem k tomu, že od ledna 2020 bude Haiti bez Parlamentu, protože parlamentní volby plánované na říjen 2019 se nekonaly; vzhledem k tomu, že pan Moïse uvedl, že hodlá provést ústavní reformy, které posílí pravomoci úřadu prezidenta;

E.  vzhledem k tomu, že navzdory demonstracím nebyly podniknuty žádné právní kroky; vzhledem k tomu, že tato beztrestnost a nezájem mezinárodního společenství jen dále rozdmýchaly násilí; vzhledem k tomu, že dlouho trvající a nekončící krize způsobila další omezení přístupu ke zdravotní péči, potravinám a vzdělání a měla dopad na další potřeby a prohloubila nedostatek elektřiny a paliv;

F.  vzhledem k tomu, že mnohé komunity stále nemají přístup k elektrické síti, která byla zničena při zemětřesení v roce 2010, a pro svou každodenní potřebu musí využívat elektrické agregáty; vzhledem k tomu, že nárůst cen paliv dále snížil hospodářské příležitosti;

G.  vzhledem k tomu, že existují věrohodné důkazy o tom, že policie ozbrojená poloautomatickými zbraněmi střílela na demonstranty ostrými náboji, což je porušením mezinárodních lidských práv a norem pro použití síly; vzhledem k tomu, že novináři jsou vystaveni soustavnému obtěžování a fyzickým útokům; vzhledem k tomu, že dne 11. října 2019 byl ve svém autě zastřelen novinář Néhémie Joseph, který působil v rádiu Méga a podával zprávy o protestech, v září 2019 byl střelen do tváře fotograf Chery Dieu-Nalio pracující pro agenturu Associated Press, v červnu 2019 byl ve svém autě zastřelen novinář Pétion Rospide pracující pro rádio Sans Fin a v březnu 2018 zmizel novinář Vladjimir Legagneur;

H.  vzhledem k tomu, že beztrestnost doprovázela i takové případy, jako byl masakr ve čtvrti La Saline na předměstí hlavního města Port-au-Prince, kde bylo v říjnu 2018 bezdůvodně zabito 70 osob a 13 žen bylo znásilněno; vzhledem k tomu, že vláda tento masakr vysvětlovala jako válku gangů; vzhledem k tomu, že Organizace amerických států (OAS) a Mise OSN na podporu spravedlnosti na Haiti (MINUJUSTH) na základě informací, které získaly od organizace National Human Rights Network (RNDDH), přičítají tento masakr tomu, že se manželka prezidenta Martine Moïseová spolu s několika dalšími vládními činiteli pokusila uplatit obyvatele La Saline, aby ukončili demonstrace proti prezidentu Moïsemu, a tvrdí, že k masakru došlo poté, co lidé v La Saline úplatek odmítli; vzhledem k tomu, že lidskoprávní organizace na Haiti požadují, aby OAS vyslala misi pro vyšetření tohoto masakru;

I.  vzhledem k tomu, že situace v zemi se dramaticky zhoršila od října 2017, kdy mírotvorné jednotky stabilizační mise OSN na Haiti (UNSTAMIH) byly nahrazeny misí MINUJUSTH, jejíž příslušníci mají jen omezený policejní výcvik;

J.  vzhledem k tomu, že závažným problémem v zemi zůstává genderová diskriminace; vzhledem k tomu, že Haiti má na indexu genderové nerovnosti hodnotu 0,593 a v roce 2015 se nacházela na 142. místě ze 159; vzhledem k tomu, že osoby LGBTI čelí systematické a rozšířené diskriminaci, stigmatizaci, vyloučení a násilí; vzhledem k tomu, že mladým dívkám se nedostává žádného nebo jen omezeného vzdělání; vzhledem k tomu, že zákony, které kriminalizují znásilnění a domácí násilí, byly přijaty až v roce 2005, trestní zákoník se nezměnil od roku 1835 a ženy a dívky často mají nerovnou právní ochranu; vzhledem k tomu, že dne 7. listopadu 2019 bylo ve věznici Gonaïves znásilněno deset vězeňkyň, mezi nimiž byla i patnáctiletá dívka; vzhledem k tomu, že od počátku protestů je na Haiti běžné, že jsou věznice přeplněné, panuje v nich nedostatek potravin a nejsou možné návštěvy rodinných příslušníků;

K.  vzhledem k tomu, že od začátku září, kdy začal školní rok, nemůže většina dětí na Haiti chodit do školy; vzhledem k tomu, že hlavními problémy na Haiti jsou negramotnost a přístup ke vzdělání, protože přibližně polovina obyvatel Haiti ve věku 15 let a více neumí číst a psát a základní či střední školu nenavštěvuje v zemi nejméně 350 000 dětí a mladých lidí;

L.  vzhledem k tomu, že na Haiti je dosud běžný tzv. systém Restavèk, který představuje moderní formu otroctví, kdy rodiče z chudých poměrů posílají děti do jiných rodin, aby tam bydlely a pracovaly jako domácí služebnictvo, přičemž je s nimi často špatně zacházeno a nemohou chodit do školy;

M.  vzhledem k tomu, že Haiti, které se na indexu lidského rozvoje UNDP nachází na 168. místě, ačkoli dříve se umisťovalo lépe, neustále potřebuje humanitární a rozvojovou pomoc; vzhledem k tomu, že z údajů Světové banky vyplývá, že Haiti, kde 59 % obyvatelstva žije pod národní hranicí chudoby, 24 % pod národní hranicí extrémní chudoby a více než 40 % obyvatel je bez práce, zůstává nejchudší zemí Severní a Jižní Ameriky a jedním z nejchudších států světa; vzhledem k tomu, že ve státní správě je široce rozšířená korupce a na indexu vnímání korupce organizace Transparency International za rok 2018 se Haiti umístilo na 161. místě ze 180 států, v nichž průzkum proběhl;

1.  ostře odsuzuje zásahy haitských orgánů proti pokojným demonstracím a používání smrtících prostředků, svévolné zatýkání a zadržování, zastrašování, obtěžování a sexuální násilí; žádá haitské orgány, aby okamžitě přestaly používat proti demonstrantům nezákonné násilí, zejména palné zbraně s ostrou municí, a aby obyvatelstvu zaručily právo na svobodné nenásilné protesty; podporuje haitský lid v jeho požadavcích na odstranění korupce a beztrestnosti;

2.  zdůrazňuje, že pokud má být zamezeno další nestabilitě a utrpení obyvatelstva, musí se všechny zúčastněné strany zdržet od násilí; vyzývá všechny strany, aby se zapojily do upřímného, otevřeného a inkluzivního dialogu mezi různými složkami haitské společnosti s cílem lépe plnit základní potřeby a aspirace obyvatelstva a nalézt trvalé řešení současné politické, hospodářské a humanitární krize;

3.  připomíná, že v posledním všeobecném periodickém přezkumu se hovoří o tom, že prioritami musí být reforma justice, zrušení dlouhé vyšetřovací vazby a boj proti korupci; žádá mezinárodní společenství, aby haitský lid podporovalo v jeho úsilí o posílení nezávislého a dobře fungujícího soudního systému, který bude schopen pachatele soudit a trestat bez ohledu na jeho společenské postavení;

4.  vyzývá k nezávislému vyšetřování masakru v La Saline, šikanování novinářů a útoků na ně a rovněž vyšetřování úmrtí, k nimž dochází od poloviny září 2019; žádá, aby všichni pachatelé trestných činů byli postaveni před soud a odsouzeni; poukazuje na význam svobody sdělovacích prostředků, pokud mají o situaci řádně informovat; naléhavě žádá všechny zúčastněné, aby přestali útočit na novináře a umožnili jim poskytovat informace o situaci v zemi; opakuje, že musí být zaručeno právo na pokojné vyjádření názorů a kritiky;

5.  podporuje výzvu, aby byla na Haiti vyslána nezávislá expertní mise OAS, která bude mít dlouhodobější mandát a bude pověřena úkolem objasnit četné případy porušování lidských práv, k nimž v zemi dochází, a provádět nestranná, důkladná, transparentní a nezávislá vyšetřování, zlepšovat zodpovědnost, zajišťovat spravedlnost a pravdivé informace pro rodiny a přeživší oběti, jak požadují haitské lidskoprávní organizace;

6.  odmítá veškeré pokusy některých sil o obnovení diktatury; zdůrazňuje, že pokud má být obnovena důvěra v haitský politický systém, musí rychle proběhnout strukturované reformy státní správy a hospodářství; poukazuje na to, že je nutné vymýtit systematickou korupci ve státní správě, klientelismus a oslabování právního státu;

7.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a velvyslanectví EU v Port-au-Prince, aby plně podporovaly demokratickou stabilizaci země a pomáhaly odstranit korupci a jiné formy trestné činnosti;

8.  vítá, že Rada bezpečnosti OSN rozhodla dne 16. října 2019 o zřízení integrované kanceláře OSN na Haiti (BINUH), jejímž úkolem bude radit haitské vládě při zlepšování politické stability a veřejné správy; žádá OSN, aby nadále hrála aktivní úlohu v procesu zachování a přípravy míru, aniž by opakovala chyby z minulosti; vyzývá OSN a její členské země, aby zajistily účinné vyšetření případů pohlavního vykořisťování nebo pohlavního zneužívání, jehož se na Haiti údajně dopouštěli příslušníci mírových sil MINUSTAH a pracovníci nevládních organizací, a aby pachatele těchto činů stíhaly a poskytovaly podporu a odškodnění obětem;

9.  žádá EU, aby posilovala a podporovala schopnost haitských organizací mít hlavní slovo v rozhodování o tom, jaký druh pomoci má země dostávat a ke komu má tato pomoc směřovat;

10.  naléhavě žádá haitskou vládu, aby humanitárním organizacím poskytla neomezený přístup do země, aby mohly provádět svou činnost, pomáhat osobám v nouzi a distribuovat potraviny a jiné základní potřeby;

11.  vyzývá k ukončení systému Restavèk; vyzývá haitskou vládu, aby přijala opatření, která zajistí registraci a ochranu fyzického a psychického stavu dětí a zajistila, že budou povinně chodit do školy; vyzývá EU, aby spolupracovala s haitskou vládou s cílem provést legislativní rámec na ochranu práv dětí;

12.  zdůrazňuje, že je nutné bojovat proti násilí na ženách a dívkách, přijmout zákony proti všem formám genderově podmíněného násilí a dekriminalizovat umělé přerušení těhotenství, které je v současné době zakázáno za všech okolností, a to i v případě sexuálního násilí; považuje za nezbytné co nejdříve přijmout opatření na ochranu a podporu žen a dívek, které se staly obětí pohlavního zneužívání, tedy lékařskou a psychologickou péči a zvláštní programy sociálního začlenění a rehabilitace; odsuzuje hromadné znásilnění žen ve věznici Gonaïves; Požaduje rychlé, nestranné, nezávislé a účinné vyšetření těchto údajných činů; připomíná, že pokud stát upírá obyvatelům jejich svobodu, odpovídá také za jejich integritu a ochranu před násilnými činy;

13.  odsuzuje návrh zákona z roku 2017, který má zakázat sňatky osob stejného pohlaví a řadí homosexualitu – spolu s dětskou pornografií, incestem a komerčním pohlavním vykořisťováním dětí – mezi důvody k odmítnutí vydat občanu osvědčení o řádném životě (certificat de bonne vie et moeurs); vyjadřuje znepokojení nad okolnostmi, za nichž zemřel Charlot Jeudy, předseda organizace Kouraj, která vystupuje na obranu práv LGBTQI;

14.  vyzývá haitskou vládu, aby zavedla administrativní systém, který zaručí, aby všichni novorozenci byli hned po narození registrováni, a aby přijala opatření k registraci těch, kteří při narození zapsáni nebyli;

15.  vyzývá k systematickému boji proti násilí na starších lidech;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě ministrů AKT-EU, orgánům Carifora, vládě a parlamentu Haiti a generálnímu tajemníkovi OSN.

(1) Úř. věst. C 136 E, 11.5.2012, s. 46. (2) Úř. věst. C 463, 21.12.2018, s. 40.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. listopadu 2019 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií o přidělení podílu na celní kvótě pro vysoce jakostní hovězí maso Spojeným státům uvedené v revidovaném znění memoranda o porozumění ohledně dovozu hovězího masa ze zvířat, jimž se nepodávaly určité růstové hormony, a ohledně vyšších cel, která Spojené státy uplatňují na některé produkty Evropské unie (2014) (10681/2019 – C9-0107/2019 – 2019/0142(NLE))

P9_TA(2019)0075 A9-0038/2019

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (10681/2019),

–  s ohledem na návrh dohody mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií o přidělení podílu na celní kvótě pro vysoce jakostní hovězí maso Spojeným státům uvedené v revidovaném znění memoranda o porozumění ohledně dovozu hovězího masa ze zvířat, jimž se nepodávaly určité růstové hormony, a ohledně vyšších cel, která Spojené státy uplatňují na některé produkty Evropské unie (2014) (10678/2019),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C9‑0107/2019),

–  s ohledem na své nelegislativní usnesení ze dne 28. listopadu 2019(1)o návrhu rozhodnutí,

–  s ohledem na čl. 105 odst. 1 a 4 a čl. 114 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod (A9‑0038/2019),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Spojených států amerických.

(1) Přijaté texty, P9_TA(2019)0076.

Nelegislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. listopadu 2019 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií o přidělení podílu na celní kvótě pro vysoce jakostní hovězí maso Spojeným státům uvedené v revidovaném znění memoranda o porozumění ohledně dovozu hovězího masa ze zvířat, jimž se nepodávaly určité růstové hormony, a ohledně vyšších cel, která Spojené státy uplatňují na některé produkty Evropské unie (2014) (10681/2019 – C9-0107/2019 – 2019/0142M(NLE))

P9_TA(2019)0076 A9-0037/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (10681/2019),

–  s ohledem na návrh dohody mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií o přidělení podílu na celní kvótě pro vysoce jakostní hovězí maso Spojeným státům uvedené v revidovaném znění memoranda o porozumění ohledně dovozu hovězího masa ze zvířat, jimž se nepodávaly určité růstové hormony, a ohledně vyšších cel, která Spojené státy uplatňují na některé produkty Evropské unie (2014) (10678/2019),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C9-0107/2019),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2018 o stavu vztahů mezi EU a USA(1), ze dne 3. července 2018 o změně klimatu(2) a ze dne 14. března 2019 o změně klimatu – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky v souladu s Pařížskou dohodou(3),

–  s ohledem na společné prohlášení USA a EU ze dne 25. července 2018 po návštěvě předsedy Junckera v Bílém domě (společné prohlášení)(4),

–  s ohledem na zprávu o pokroku při uplatňování společného prohlášení EU-USA ze dne 25. července 2018(5),

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 28. listopadu 2019(6), o návrhu rozhodnutí,

–  s ohledem na čl. 105 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A9-0037/2019),

A.  vzhledem k tomu, že navzdory stávajícímu napětí v otázkách obchodu jsou mezi EU a USA vybudovány největší dvoustranné obchodní a investiční vztahy a nejintegrovanější ekonomické vazby na světě a že EU a USA sdílejí tytéž důležité hodnoty i politické a ekonomické zájmy;

B.  vzhledem k tomu, že EU a USA uzavřely v roce 2009 memorandum o porozumění (revidované v roce 2014(7)), které prozatímním způsobem vyřešilo dlouhodobý spor ve Světové obchodní organizaci (WTO) týkající se opatření, která EU uvalila v roce 1989 na maso vyvážené z USA a obsahující umělé hormony stimulující růst skotu(8); vzhledem k tomu, že toto memorandum stanovilo celní kvótu na hovězí maso neošetřené hormony v objemu 45 000 tun, kterou otevřelo všem kvalifikovaným dodavatelům z členských států WTO;

C.  vzhledem k tomu, že v roce 2019 vyjednala Komise s USA nové přidělení podílu na celní kvótě (35 000 tun z celkových 45 000 tun přiděleno Spojeným státům) s tím, že ostatní dodavatelé (Austrálie, Uruguay a Argentina) souhlasili se sdílením zbývající části kvóty;

D.  vzhledem k tomu, že tuto dohodu je třeba vnímat v kontextu zmírnění napětí mezi EU a USA v obchodních otázkách, na němž se strany shodly ve společném prohlášení Spojených států a EU ze dne 25. července 2018;

E.  vzhledem k tomu, že v březnu 2018 zavedly Spojené státy dodatečná cla na dovoz oceli a hliníku, při čemž argumentovaly obavami o národní bezpečnost, a pohrozily, že obdobné celní sazby uvalí i na dovoz motorových vozidel a automobilových dílů z EU (na základě článku 232 zákona USA o rozšíření obchodu z roku 1962);

F.  vzhledem k tomu, že EU se na půdě WTO ohradila proti antidumpingovým a vyrovnávacím clům, která Spojené státy uvalily na španělské olivy(9);

G.  vzhledem k tomu, že na základě arbitrážního rozhodnutí WTO zveřejněného dne 2. října 2019(10) a jako odvetu za nezákonné dotace EU poskytnuté výrobci letadel Airbus uvalily Spojené státy dne 18. října 2019 cla na dovoz z EU v hodnotě 7,5 miliardy USD, což spíše než průmysl, včetně letectví, kde cla činí 10 %, ohrožuje většinu evropského zemědělství, v němž cla činí 25 %;

H.   vzhledem k tomu, že Evropský parlament opakovaně vyzýval EU, aby uvažovala o možnostech dalšího zpřísnění Pařížské dohody a aby začlenila klimatickou otázku do veškerých svých politik, včetně obchodní politiky, a že naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, aby byly všechny obchodní dohody, které Evropská unie podepíše, v souladu s Pařížskou dohodou;

1.  vítá tuto dohodu s USA o přidělení podílu na celní kvótě pro vysoce jakostní hovězí maso jako řešení dlouhodobého obchodního sporu, neboť je kladným příkladem řešení založeného na jednání mezi EU a Spojenými státy;

2.  vítá a uznává skutečnost, že ostatní členové WTO, kteří do EU dovážejí hovězí maso neošetřené hormony, souhlasili s podporou této dohody, jelikož přistoupili na to, že velká většina kvóty bude přidělena Spojeným státům; je si vědom toho, že podle Komise nebylo těmto ostatním členům WTO za podporu dohody poskytnuto žádné odškodnění;

3.  konstatuje, že dohoda nemá vliv na stávající rozsah přístupu na trh EU s hovězím masem a že celková kvóta na přístup na trh EU s hovězím masem neošetřeným hormony nesmí být navýšena; uznává, že v zájmu zaručení co nejvyšší míry ochrany spotřebitelů v EU by dohoda neměla mít vliv na technické charakteristiky kvóty uvedené v příloze 2 nařízení (EU) č. 481/2012(11), včetně kvality a vysledovatelnosti produktů; konstatuje, že dohoda nemá vliv na zákaz dovozu hovězího masa ze zvířat ošetřených určitými růstovými hormony, který vydala EU;

4.  podporuje snahy Komise najít spravedlivé a vyvážené řešení, které by zmírnilo stávající napětí v obchodních vztazích, a to i řešení v podobě této dohody; podtrhuje význam řešení založených na jednání; konstatuje, že EU učinila ke zmírnění stávajících napětí v obchodních vztazích vše, co bylo v jejích silách; vyzývá Spojené státy, aby v tomto ohledu s EU spolupracovaly; lituje formálního oznámení Spojených států ze dne 4. listopadu 2019, že odstupují od Pařížské dohody; připomíná, že společná obchodní politika EU musí přispívat k prosazování plnění Pařížské dohody;

5.   poukazuje na to, že je důležité rozlišovat mezi touto dohodou a jinými probíhajícími obchodními jednáními mezi Spojenými státy a Evropskou unií, která by neměla zahrnovat odvětví zemědělství;

6.  bere na vědomí, že v uplatňování společného prohlášení se nedosáhlo pokroku, ačkoliv EU plní cíle v zájmu zmírnění napětí na poli obchodu, jak je stanoveno v prohlášení;

7.  vyjadřuje politování nad skutečností, že Spojené státy zatím v souvislosti s dlouhodobým sporem ohledně podniků Airbus a Boeing odmítaly spolupracovat s EU na hledání spravedlivého a vyváženého řešení pro letecký průmysl obou stran, a vyzývá Spojené státy k zahájení jednání za účelem vyřešení tohoto sporu; je znepokojen opatřeními, která přijaly Spojené státy a která postihují evropské odvětví leteckého průmyslu a celou řadu zemědělsko-potravinářských výrobků; požaduje, aby Komise přijala opatření na podporu evropských výrobců;

8.  vyzývá Spojené státy, aby zrušily svá jednostranná dodatečná cla na ocel a hliník a cla na olivy a aby odvolaly výhrůžky, že zavedou další cla také na automobily a automobilové díly;

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Spojených států amerických.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2018)0342. (2) Přijaté texty, P8_TA(2018)0280. (3) Přijaté texty, P8_TA(2019)0217. (4) http://europa.eu/rapid/press-release_STATEMENT-18-4687_cs.htm (5) https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2019/july/tradoc_158272.pdf (6) Přijaté texty, P9_TA(2019)0075. (7) Revidované znění Memoranda o porozumění se Spojenými státy americkými ohledně dovozu hovězího masa ze zvířat, jimž se nepodávaly určité růstové hormony, a ohledně vyšších cel, která Spojené státy uplatňují na některé produkty Evropské unie (Úř. věst. L 27, 30.1.2014, s. 2). (8) Společné sdělení Evropské unie a Spojených států ohledně opatření týkajících se masa a masných výrobků ze dne 17. dubna 2014 (WT/DS26/29). (9) Antidumpingová a vyrovnávací cla na zralé olivy ze Španělska: žádost Evropské unie o zřízení panelu ze dne 17. května 2019 (WT/DS577/3). (10) Evropská společenství a některé členské státy – opatření ovlivňující obchod týkající se velkých civilních letadel: uplatnění článku 7.9 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a článku 22.7 Ujednání o řešení sporů Spojenými státy ze dne 4. října 2019 (WT/DS316/42). (11) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 481/2012 ze dne 7. června 2012, kterým se stanoví pravidla pro správu celní kvóty pro vysoce jakostní hovězí maso (Úř. věst. L 148, 8.6.2012, s. 9).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. listopadu 2019 o situaci v Bolívii (2019/2896(RSP))

P9_TA(2019)0077 RC-B9-0187/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na prohlášení, které dne 22. října 2019 vydala místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o volebním procesu v Bolívii, a na její prohlášení ze dne 15. listopadu 2019 o situaci v Bolívii,

–  s ohledem na prohlášení volební pozorovatelské mise Organizace amerických států (OAS) ze dne 21. října 2019,

–  s ohledem na zprávu skupiny auditorů organizace OAS ze dne 10. listopadu 2019 o volebním procesu v Bolívii,

–  s ohledem na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bacheletové ze dne 16. listopadu 2019,

–  s ohledem na ústavní referendum, které se v Bolívii konalo dne 21. února 2016,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v Bolívii,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

–  s ohledem na poslední tiskové zprávy, které o Bolívii vydala Meziamerická komise pro lidská práva, zejména na zprávy ze dne 23. října, 12. listopadu a 19. listopadu 2019,

–  s ohledem na bolivijskou ústavu,

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že se dne 20. října 2019 v Bolívii konaly prezidentské a parlamentní volby, které se uskutečnily ve velmi polarizovaném prostředí z toho důvodu, že se k osobě prezidenta Moralese váže rozporuplné hodnocení, a také proto, že přijetí jeho kandidatury na funkci prezidenta provázejí kontroverze;

B.  vzhledem k tomu, že poté, co Evo Morales v roce 2016 prohrál referendum o změně bolivijské ústavy, kandidoval se souhlasem ústavního soudu na funkci prezidenta počtvrté, což jasně ukazuje na nedostatečnou nezávislost soudní moci v Bolívii;

C.  vzhledem k tomu, že v době, kdy bylo v systému pro rychlý a bezpečný přenos předběžných výsledků (TREP) sečteno více než 80 % hlasů, ukončil nejvyšší volební soud zveřejňování předběžných výsledků; vzhledem k tomu, že v tuto chvíli výsledky jasně naznačovaly, že by mělo proběhnout druhé kolo voleb; vzhledem k tomu, že o 24 hodin později nejvyšší volební soud předložil údaje, které vykazovaly nevysvětlitelnou změnu tendence, drastickým způsobem změnily výsledky voleb a vedly ke ztrátě důvěry ve volební proces, jak uvedla organizace OAS; vzhledem k tomu, že ústavní soud vyloučil možnost uspořádat druhé kolo hlasování na základě toho, že bylo dosaženo požadovaného procentního rozdílu mezi dvěma nejúspěšnějšími kandidáty ve výši 10 %;

D.  vzhledem k tomu, že kroky nejvyššího volebního soudu podnítily nesouhlas a podezření z podvodu jak mezi podporovateli opozičních kandidátů, tak u vnitrostátních a mezinárodních pozorovatelů a u většiny mezinárodního společenství;

E.  vzhledem k tomu, že prezident Morales se veřejně prohlásil za vítěze voleb ještě předtím, než byly oficiální výsledky předány a veřejně oznámeny;

F.  vzhledem k tomu, že v prohlášeních organizace OAS, EU a mezinárodního společenství je vyjádřeno hluboké znepokojení nad neodůvodněným přerušením sčítání hlasů, které by mohlo naznačovat zaujatost pozorovatelů z volební komise; vzhledem k tomu, že doporučení domácích a mezinárodních zúčastněných stran spočívalo v uspořádání druhého kola voleb jakožto způsobu, jak se dostat z politické krize;

G.  vzhledem k tomu, že nečekané přerušení sčítání hlasů spolu s tím, že se prezident Morales prohlásil vítězem voleb, vedlo k rozsáhlým protestům a k mobilizaci ze strany příznivců opozice, ale také příznivců samotného prezidenta Moralese; vzhledem k tomu, že tyto demonstrace vyvolaly u celého mezinárodního společenství hluboké znepokojení, přičemž při nich bylo zabito nejméně 32 osob, stovky dalších byly zraněny a více než 600 osob bylo zatčeno; vzhledem k tomu, že se země potýkala s nedostatkem potravin a paliva, což má v důsledku silničních blokád ze strany příznivců prezidenta Moralese závažné důsledky pro civilní obyvatelstvo; vzhledem k obavám z násilí, údajně zbytečnému a nadměrnému používání síly bezpečnostními složkami a tříštění společnosti;

H.  vzhledem k tomu, že orgán pověřený řízením voleb rozhodně nebyl důvěryhodný a že se jeden z jeho členů v průběhu sčítání hlasů vzdal funkce; vzhledem k tomu, že opozice neuznala výsledek voleb, které proběhly za těchto podmínek, a odsoudila volební podvody, k nimž údajně mělo dojít;

I.  vzhledem k tomu, že EU do země nevyslala plnohodnotnou volební pozorovatelskou misi, ale zastupoval ji jen malý technický tým skládající se ze tří nižších úředníků;

J.  vzhledem k tomu, že za účelem obnovení důvěry vláda i orgány pro volební dohled souhlasily s provedením závazného technického auditu ze strany profesionálního týmu pracovníků organizace OAS; vzhledem k tomu, že tento audit podpořil i generální tajemník OSN;

K.  vzhledem k tomu, že organizace OAS, jejíž audit provedený 10. listopadu 2019 odhalil závažné nesrovnalosti a manipulace během voleb, vyzvala ke zrušení výsledků voleb a doporučila uspořádat nové hlasování, které by mělo proběhnout za přítomnosti nových volebních orgánů, aby byla zajištěna důvěryhodnost voleb;

L.  vzhledem k tomu, že po zveřejnění auditní zprávy organizace OAS dne 10. listopadu 2019, která obsahovala výzvu ke zneplatnění voleb a k jejich opakování, odstoupilo mnoho vysoce postavených státních úředníků, včetně prezidenta a viceprezidenta, předsedy senátu a představitelů volebního orgánu; vzhledem k tomu, že Evo Morales a někteří další členové jeho vlády museli odstoupit a opustit jak zemi, tak i svou funkci; vzhledem k tomu, že vedoucí příslušníci ozbrojených složek vyzvali bývalého prezidenta Eva Moralese k odstoupení; vzhledem k tomu, že armáda i policie by se měly zdržet ovlivňování politických procesů a měly by podléhat civilnímu řízení;

M.  vzhledem k tomu, že Jeanine Áñezová podepsala kontroverzní nařízení, které chrání ozbrojené síly před stíháním za činy spáchané při obnově veřejného pořádku;

N.  vzhledem k tomu, že v důsledku těchto rezignací převzala 2. viceprezidentka Jeanine Áñezová prozatímně prezidentský úřad, aby urychleně vyhlásila nové prezidentské volby, což je jediný demokratický a ústavní způsob, jak stávající krizi vyřešit;

O.  vzhledem k tomu, že dolní i horní komora bolivijského parlamentu jednomyslně schválily dne 23. listopadu 2019 zákon, který vytváří prostor pro nové prezidentské volby a který prozatímní prezidentka Áñezová následně podepsala; vzhledem k tomu, že tento schválený zákon znemožňuje opětovně kandidovat osobám, které úřad prezidenta vykonávaly během dvou po sobě následujících funkčních období, čímž je kandidatura Eva Moralese znemožněna;

1.  vítá skutečnost, že obě komory parlamentu schválily opatření pro přípravu příštích prezidentských voleb, je však přesvědčen, že co nejrychlejší konání nových voleb je předpokladem k opětovné stabilizaci situace v Bolívii, a podporuje proto jmenování nového nezávislého volebního soudu s cílem zaručit transparentnost voleb; vyzývá prozatímní orgány, aby přijaly odpovědnost za důvěryhodnost tohoto procesu tím, že uspořádají řádné a inkluzivní volby, v nichž budou mít všichni političtí aktéři příležitost soutěžit spolu o přízeň voličů v souladu s bolívijským právem a ústavním pořádkem;

2.  odsuzuje nedostatečnou transparentnost a důvěryhodnost bolivijských orgánů a jejich pokus o volební podvod, čímž bylo porušeno právo bolivijských občanů svobodně a demokraticky si zvolit svého prezidenta; je toho názoru, že tento pokus představuje závažný trestný čin; připomíná, že podle bolivijských právních předpisů musí být volby zneplatněny a jednotlivci a organizace, kteří byli zapojeni do takovéhoto protiprávního postupu, musí být automaticky vyloučeni z volebních orgánů;

3.  důrazně odmítá násilí a ničení majetku, které následovalo po volbách dne 20. října 2019, vyjadřuje upřímnou soustrast všem rodinným příslušníkům obětí a žádá, aby byly odpovědné osoby pohnány k odpovědnosti;

4.  vyjadřuje plnou podporu a uznání práci volebních pozorovatelů organizace OAS, kteří v Bolívii působili za extrémně náročných podmínek;

5.  vítá rozhodnutí stáhnout armádní jednotky z oblastí, kde probíhají protesty, a zrušit zákon, jenž těmto jednotkám poskytuje široký prostor pro použití síly; vyzývá bezpečnostní složky, aby při zajišťování bezpečnosti a udržování veřejného pořádku postupovaly přiměřeně a zdrženlivě; vyzývá k urychlenému, nestrannému, transparentnímu a důkladnému prošetření případů použití násilí a k tomu, aby byly odpovědné osoby pohnány k odpovědnosti;

6.  vyzývá nové prozatímní orgány, aby učinily veškerá nezbytná opatření s cílem změnit situaci a obnovit důvěru veřejnosti a aby jako svůj hlavní úkol uspořádaly volební proces; vyzývá k navázání dialogu s cílem neprodleně uspořádat nové demokratické, inkluzivní, transparentní a spravedlivé volby, na něž bude dohlížet volební orgán v novém složení, neboť se jedná o cestu z nynější krize, přičemž se musí zabránit politické odplatě; vyzývá dočasnou vládu, aby nečinila žádná radikální opatření, která by mohla zhoršit situaci;

7.  vítá úlohu prostředníka, kterou zastává EU a katolická církev, čímž přispívají k dosažení dohody mezi zúčastněnými stranami na uspořádání svobodných, inkluzivních a transparentních voleb v určeném časovém rámci a v souladu s bolivijskou ústavou;

8.  znovu poukazuje na to, že základními právy a zásadními pilíři demokracie a právního státu je nezávislost soudnictví, politický pluralismus, svoboda shromažďování a projevu všech Bolivijců, včetně původních zemědělských národů;

9.  žádá, aby se nový volební proces odehrál za přítomnosti důvěryhodných a transparentních mezinárodních pozorovatelů, kteří se budou moci volně pohybovat a jednat a sdílet poznatky ze svého nezávislého pozorování;

10.  prohlašuje, že je připraven podpořit takový volební proces a vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby do země vyslala plnohodnotnou volební pozorovatelskou misi EU;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, bolivijské vládě, Andskému parlamentu a Parlamentnímu shromáždění EU-Latinská Amerika.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. listopadu 2019 o stavu klimatické a environmentální nouze (2019/2930(RSP))

P9_TA(2019)0078 RC-B9-0209/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (dále jen „UNFCCC“) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–  s ohledem na dohodu přijatou dne 12. prosince 2015 na 21. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP21) v Paříži (Pařížská dohoda),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o biologické rozmanitosti,

–  s ohledem na nejnovější a nejobsáhlejší vědecká fakta o škodlivých účincích změny klimatu, obsažená ve zvláštní zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem „Globální oteplení o 1,5°C“, v jeho páté hodnotící zprávě (AR5) a souhrnné zprávě, zvláštní zprávě IPCC o změně klimatu a půdě a zvláštní zprávě IPCC o oceánech a kryosféře v měnícím se klimatu,

–  s ohledem na obrovské riziko ztráty biologické rozmanitosti, popsané ve shrnutí pro tvůrce politik, které je součástí globální hodnotící zprávy o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách, kterou Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby vydala dne 29. května 2019,

–  s ohledem na 25. konferenci smluvních stran UNFCCC (COP25), která se má konat v Madridu ve dnech 2. až 13. prosince 2019,

–  s ohledem na 26. konferenci smluvních stran UNFCCC (COP24), která se má konat v prosinci 2020, a na to, že všechny smluvní strany na UNFCCC musí zvýšit své vnitrostátně stanovené příspěvky v souladu s cíli Pařížské dohody,

–  s ohledem na 15. konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (COP15), která se má konat v říjnu 2020 v čínském Kchun-mingu a na které musí strany rozhodnout o podobě globálního rámce pro zastavení úbytku biologické rozmanitosti na období po roce 2020,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2019 o změně klimatu – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky v souladu s Pařížskou dohodou(1),

–  s ohledem na usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2019 v Madridu (COP25)(2),

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že k omezení globálního oteplení na 1,5 °C a zamezení masivního úbytku biologické rozmanitosti je nezbytné okamžitě začít vyvíjet intenzivní činnost;

B.  vzhledem k tomu, že tato činnost musí vycházet z vědeckých poznatků a musí zapojit občany a všechny společenské a hospodářské sektory, včetně průmyslu, a to sociálně vyváženým a udržitelným způsobem; vzhledem k tomu, že tato činnost musí podporovat konkurenceschopnost našich ekonomik a být provázena silnými sociálními a inkluzivními opatřeními, která zajistí, aby transformace probíhala spravedlivým a vyváženým způsobem a podporovala vytváření pracovních příležitostí a současně byla respektována potřeba vysokých standardů sociálního státu a vysoké kvality pracovních míst a vzdělávání;

C.  vzhledem k tomu, že žádná nouze by neměla být nikdy využita k oslabování demokratických institucí nebo základních práv; vzhledem k tomu, že veškerá opatření budou vždy přijímána demokratickým procesem;

1.  vyhlašuje stav klimatické a environmentální nouze; vyzývá Komisi, členské státy a všechny globální aktéry, aby okamžitě učinili konkrétní kroky, které jsou nutné k odvrácení a omezení této hrozby, dokud není pozdě, a deklaruje svůj vlastní závazek;

2.  naléhavě žádá Komisi, aby u všech relevantních legislativních a rozpočtových návrhů prováděla úplné posouzení klimatických a environmentálních dopadů a dbala na to, aby byly plně v souladu s cílem udržet globální oteplení pod hranicí 1,5 °C a nepřispívaly k úbytku biologické rozmanitosti;

3.  uvědomuje si svou institucionální odpovědnost za snižování své uhlíkové stopy; navrhuje přijmout vlastní opatření ke snížení emisí, včetně nahrazení svého vozového parku vozidly s nulovými emisemi, a vyzývá všechny členské státy, se dohodly na jediném sídle Evropského parlamentu;

4.  žádá novou Komisi, aby odstranila nejednotnost v současných unijních politikách týkajících se klimatické a environmentální krize, zejména prostřednictvím dalekosáhlých reforem politik v oblasti zemědělství, obchodu, dopravy, energetiky a investic do infrastruktury;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2019)0217. (2) Přijaté texty, P9_TA(2019)0079.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. listopadu 2019 o konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2019 v Madridu, Španělsko (COP25) (2019/2712(RSP))

P9_TA(2019)0079 B9-0174/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–  s ohledem na dohodu přijatou dne 12. prosince 2015 na 21. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP21) v Paříži (Pařížská dohoda),

–  s ohledem na 24. zasedání konference smluvních stran UNFCCC (COP24), na 14. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP14) a na třetí část prvního zasedání konference smluvních stran, která byla rovněž zasedáním smluvních stran Pařížské dohody (CMA1.3) a konala se v polských Katovicích ve dnech 2.–14. prosince 2018,

–  s ohledem na rozhodnutí předsednictva UNFCCC COP ze dne 1. listopadu 2019 o přijetí návrhu chilské vlády, která přebírá předsednictví, aby se konference COP25 konala ve dnech 2. až 13. prosince 2019 ve Španělsku v Madridu;

–  s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle udržitelného rozvoje vytyčené OSN,

–  s ohledem na summit OSN o opatřeních v oblasti klimatu, který dne 23. září 2019 uspořádal generální tajemník OSN,

–  s ohledem na usnesení ze dne 25. října 2018 o konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2018 v Katovicích, Polsko (COP24)(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2019 o změně klimatu – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky v souladu s Pařížskou dohodou(2),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. listopadu 2018 „Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky“ (COM(2018)0773,

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 20. června 2019,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 4. října 2019,

–  s ohledem na skutečnost, že Lotyšsko a Evropská komise předložily dne 6. března 2015 UNFCCC zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek EU a členských států,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem „Globální oteplení o 1,5 °C“, jeho pátou hodnotící zprávu (AR5) a souhrnnou zprávu, zvláštní zprávu IPCC o změně klimatu a půdě a zvláštní zprávu IPCC o oceánech a kryosféře v měnícím se klimatu,

–  s ohledem na zásadní zprávu Globální komise pro přizpůsobení se změně klimatu,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) z listopadu 2018 o nedostatečném úsilí při snižování emisí (The Emissions Gap Report 2018) a na jeho čtvrtou zprávu o nedostatečném přizpůsobování se změně klimatu z roku 2018,

–  s ohledem na dokument Evropské agentury pro životní prostředí (indicator assessment) s názvem „Ekonomické ztráty způsobené extrémními výkyvy klimatu v Evropě“, vydaný dne 2. dubna 2019,

–  s ohledem na „Prohlášení o stavu globálního klimatu v roce 2018“ Světové meteorologické organizace (WMO) z března roku 2019 a na 14. vydání Greenhouse Gas Bulletinu WMO ze dne 22. listopadu 2018;

–  s ohledem na Slezské prohlášení o solidaritě a spravedlivé transformaci, Slezské ministerské prohlášení „Lesy pro klima“ a partnerství pro elektromobilitu a dopravu s nulovými emisemi s názvem „Zavádíme změny společně“ podepsané u příležitosti konference o klimatu COP24;

–  s ohledem na shrnutí pro tvůrce politik, které je součástí globální hodnotící zprávy o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách, vydané Mezivládní platformou pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES) dne 29. května 2019,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2017 o akčním plánu pro přírodu, lidi a hospodářství(3),

–  s ohledem na souhrnnou zprávu na vysoké úrovni z poslední informační schůze o klimatologii, kterou svolala poradní skupina pro vědu summitu OSN o opatřeních v oblasti klimatu 2019, s názvem „Jednotní ve vědě“ (United in Science),

–  s ohledem na průzkum Eurobarometr z dubna 2019 týkající se změny klimatu,

–  s ohledem na otázky položené Radě (O-000029/2019 – B9-0055/2019) a Komisi (O-000030/2019 – B9-0056/2019) o Konferenci OSN o změně klimatu 2019 (COP25) v Madridu ve Španělsku,

–  s ohledem na čl. 136 odst. 5 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Pařížská dohoda vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016; vzhledem k tomu, že ke dni 19. listopadu 2019 uložilo své listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení do úschovy OSN 187 ze 197 smluvních stran úmluvy;

B.  vzhledem k tomu, že dne 6. března 2015 podala EU a její členské státy UNFCCC svůj zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek (INDC), který spočívá v závazném snížení domácích emisí skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 40 % oproti úrovni z roku 1990;

C.  vzhledem k tomu, že závazky, které dosud přijali signatáři Pařížské dohody, nebudou dostatečné k dosažení společného cíle; vzhledem k tomu, že ani současné vnitrostátně stanovené příspěvky, které podala EU a její členské státy, nejsou v souladu s cíli stanovenými v Pařížské dohodě a musí být revidovány;

D.  vzhledem k tomu, že zpráva IPCC o globálním oteplení o 1,5°C prokazuje, že dopady oteplení budou pravděpodobně podstatně méně závažné při zvýšení o 1,5°C než o 2°C;

E.  vzhledem k tomu, že poslední čtyři roky – 2015 až 2018 – byly nejteplejšími roky od doby, kdy jsou vedeny záznamy o globální teplotě, a že globální emise uhlíku dosáhly v roce 2018 rekordní výše; vzhledem k tomu, že podle Světové meteorologické organizace byl červenec 2019 nejteplejším měsícem od počátku měření a rok 2019 pokračuje v nastoupeném trendu, takže se roky 2015–2019 patrně stanou nejteplejšími pěti roky od doby, co existují záznamy;

F.  vzhledem k tomu, že podle Světové meteorologické organizace dosáhla globální koncentrace CO2 v atmosféře v roce 2018 hodnoty 407,8 částic na milion (ppm), což je o 2,2 ppm více než v roce 2017, a koncentrace CO2 tak při současném trendu dosáhne hodnoty 410 ppm do konce roku 2019 nebo ji dokonce překročí;

G.  vzhledem k tomu, ve 185 zemích celého světa probíhají „stávky za klima“, které jsou součástí celosvětového hnutí, přičemž v září 2019 vyšlo do ulic rekordních 7,6 milionu lidí, což bylo největší klimatickou mobilizací v historii;

H.  vzhledem k tomu, že preambule Pařížské dohody poukazuje na „důležitost zabezpečení integrity všech ekosystémů, včetně oceánů“ a čl. 4 odst. 1 písm. d) UNFCCC hovoří o tom, že smluvní strany musí podporovat udržitelné hospodaření s místy propadu a rezervoáry všech skleníkových plynů, včetně biomasy, lesů, oceánů, stejně tak jako ostatních pevninských, pobřežních a mořských ekosystémů, a ve vzájemné spolupráci podporovat jejich ochranu a rozvoj;

I.  vzhledem k tomu, že Chile, které nyní přebírá předsednictví COP25, již oznámilo, že v boji proti globálnímu oteplování bude klást důraz na roli oceánů, a že toto rozhodnutí je třeba považovat za moudré zvláště poté, co IPCC zveřejnil novou znepokojivou zprávu o oteplování oceánů;

J.  vzhledem k tomu, že ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se jí významně přispívají lesy; vzhledem k tomu, že růst lesů absorbuje přibližně 10 % emisí skleníkových plynů EU; vzhledem k tomu, že deforestace způsobuje téměř 20 % globálních emisí skleníkových plynů a stojí za ní zejména růst průmyslové živočišné výroby a průmyslové produkce sóji a palmového oleje, mimo jiné i pro unijní trh; vzhledem k tomu, že by EU měla omezit svůj nepřímý příspěvek k deforestaci („embodied deforestation“ – odlesňování spojené s výrobou zboží nebo komodity), za kterou je zodpovědná;

K.  vzhledem k tomu, že Parlament již několikrát žádal Komisi, mimo jiné v usnesení o změně klimatu ze dne 14. března 2019, aby posoudila ceny CO2 v odvětvích, na něž se dosud nevztahuje systém EU pro obchodování s emisemi (ETS);

L.  vzhledem k tomu, že změna klimatu má nepoměrně závažnější dopady na rozvojové země, přestože tyto země emitují mnohem méně CO2 než rozvinuté země;

1.  připomíná, že změna klimatu je jedním z největších problémů, před nimiž lidstvo stojí, a že všechny státy a aktéři na celosvětové úrovni musí v boji proti změně klimatu vynaložit veškeré úsilí; zdůrazňuje, že abychom dostáli kolektivní odpovědnosti vůči celé planetě, je jediným řešením včasná mezinárodní spolupráce, solidarita a systematické, neochvějné odhodlání společně jednat;

2.  bere na vědomí, že závažná rizika spojená se změnou klimatu patří k záležitostem, kterým lidé přikládají největší význam; připomíná, že podle průzkumu Eurobarometr z roku 2019 považuje 93 % občanů EU změnu klimatu za závažný problém; vítá, že lidé na celém světě, zejména mladší generace, stále aktivněji požadují akce proti změně klimatu; vítá jejich volání po vyšších kolektivních cílech a po rychlé akci v zájmu dosažení cílů Pařížské dohody a udržení oteplení pod limitem 1,5°C; naléhá na celostátní, regionální a místní vlády a na EU, aby tyto výzvy nepřehlížely;

3.  je si vědom toho, že má-li ambiciózní a inkluzivní politika a opatření EU v oblasti klimatu slavit úspěch, je třeba, aby měly podporu veřejnosti; domnívá se, že by se to mělo patřičně projevit v úsilí Unie v boji proti změně klimatu;

4.  uznává, že břemeno změny klimatu již dopadá – a bude nadále dopadat – zejména na země globálního Jihu, že jsou tyto země zranitelnější vůči negativním dopadům změny klimatu více než země globálního Severu a že již trpí v důsledku ztrát a škod, přičemž mají také menší kapacitu pro přizpůsobení se, a že země globálního Jihu přispěly ke klimatické krizi výrazně méně než země globálního Severu;

5.  připomíná, že Pařížská dohoda uznává ve své preambuli „právo na zdraví“ jako jedno ze základních lidských práv; zdůrazňuje, že v čl. 4 odst. 1 Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) je stanoveno, že všechny smluvní strany by měly „využívat vhodné metody, např. posouzení dopadu na životní prostředí, které budou definované a určené na národní úrovni, s ohledem na minimalizaci nepříznivých účinků jimi realizovaných projektů a opatření ke zmírnění či přizpůsobení se změně klimatu na hospodářství, na zdraví obyvatelstva a na kvalitu životního prostředí“; domnívá se, že zdraví by mělo být součástí národních adaptačních plánů a vnitrostátních sdělení v rámci UNFCCC;

6.  vyjadřuje politování nad tím, že zdraví není mezi ukazateli cílů udržitelného rozvoje v oblasti změny klimatu; konstatuje nicméně, že tento nedostatek je vyvážen akademickým výzkumem, který provádí Světová zdravotnická organizace (WHO) a sekretariát UNFCCC; vítá přijetí politického prohlášení OSN na vysoké úrovni ze dne 23. září 2019 o zajištění všeobecné zdravotní péče;

7.  uvědomuje si, že pokud nebudou dosaženy klimatické a environmentální cíle dohodnuté na COP21, bude téměř nemožné dosáhnout většinu cílů udržitelného rozvoje;

8.  zdůrazňuje, že přímé dopady změny klimatu jsou pociťovány již nyní; poukazuje na to, že podle zprávy Globální komise pro přizpůsobení se změně klimatu může změna klimatu způsobit, že se více než 100 milionů lidí ocitne do roku 2030 v chudobě a výnosy z pěstování plodin poklesnou do roku 2050 o 5–30 %, takže ve zvláště ohrožených oblastech nebude dostatek potravin;

9.  zdůrazňuje, že nemírněné oteplování přemění podle očekávání celosvětovou ekonomiku tak, že se průměrné celosvětové příjmy sníží do roku 2100 o 23 % a současně se prohloubí globální nerovnosti v příjmech; zdůrazňuje, že na rozdíl od předchozích odhadů se nyní vychází z toho, že celkové ztráty budou lineárně odpovídat globální průměrné teplotě, avšak medián ztrát bude několikanásobně vyšší, než předpovídaly hlavní modely(4);

Vědecký základ opatření v oblasti klimatu

10.  zdůrazňuje, že zvláštní zpráva IPCC „Globální oteplení o 1,5°C“ představuje z vědeckého hlediska dosud nejúplnější a nejaktuálnější zhodnocení scénářů zmírňování změny klimatu v souladu s Pařížskou dohodou; poukazuje na to, že jak uvádí tato zpráva, chceme-li mít přiměřenou naději na udržení zvýšení globální teploty do roku 2100 pod 1,5°C, a to bez překročení nebo jen s mírným překročením, musíme dosáhnout nulových čistých globálních emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2067 a snížit globální emise skleníkových plynů do roku 2030 na nejvýše 27,4 Gt CO2eq ročně; zdůrazňuje, že ve světle těchto zjištění a v souladu s Pařížskou dohodou musí Unie ze své pozice globálního lídra a společně s dalšími velkými ekonomikami usilovat o to, aby bylo nulových čistých emisí skleníkových plynů dosaženo co nejdříve, nejpozději však do roku 2050;

11.  zdůrazňuje, že zvláštní zpráva IPCC „Změna klimatu a půda“ poukazuje na zvláště dramatický dopad globálního oteplování na půdu; vyjadřuje znepokojení nad tím, že schopnost půdy pohlcovat uhlík dále oslabuje její degradace způsobená lidskou činností, většinou v důsledku neudržitelných zemědělských postupů, a stále častější výskyt mimořádných jevů, jako jsou lesní požáry; zdůrazňuje, že bude-li stávající celosvětový trend pokračovat, tyto dramatické dopady se pravděpodobně ještě zhorší;

12.  zdůrazňuje, že zvláštní zpráva IPCC s názvem „Oceány a kryosféra v měnícím se klimatu“ podtrhuje, že klimatické mechanismy jsou závislé na zdraví oceánů a mořských ekosystémů, které jsou v současné době zasaženy globálním oteplováním, znečištěním, nadměrným využíváním biologické rozmanitosti moří, zvyšování hladiny moří, acidifikací, odkysličováním, abnormálně vysokými teplotami mořské vody, bezprecedentním tempem tání ledovců a mořského ledu a erozí pobřeží; poukazuje dále na zjištění zprávy o zvýšených rizicích pro mořské ekosystémy a pro pobřežní komunity a jejich možnosti obživy; připomíná, že oceány jsou součástí řešení, které by mohlo zmírnit dopady změny klimatu a napomoci přizpůsobení; zdůrazňuje, že konference COP25 bude první „modrou COP“; vyzývá proto EU, aby oceány zařadila mezi prioritní oblasti Zelené dohody pro Evropu a na čelné místo mezinárodních jednání o klimatu;

13.  vyjadřuje znepokojení nad zjištěními zprávy OSN o nedostatečném úsilí při snižování emisí („Environment Emissions Gap Report“) z roku 2018, zejména nad tím, že stávající nepodmíněné vnitrostátně stanovené příspěvky (Nationally Determined Contributions, NDCs) zdaleka nestačí k tomu, aby bylo oteplení omezeno v souladu s Pařížskou dohodou na úrovni výrazně pod 2 °C, neboť tyto příspěvky vedou podle odhadů naopak k oteplování o 3,2°C do roku 2100(5); zdůrazňuje, že s oteplením o 3,2 °C vážně hrozí, že budou překonány určité body zlomu a bude způsobeno další masivní oteplování;

14.  vyjadřuje své znepokojení nad zjištěními souhrnné zprávy na vysoké úrovni s názvem „Jednotní ve vědě“, která byla přijata u příležitosti summitu OSN o opatřeních v oblasti klimatu 2019, a zejména nad skutečností, že v roce 2017 se opět zvýšil růst emisí ze spalování uhlí a že meziroční růst emisí CO2 z fosilních paliv dosáhl v roce 2018 nového maxima, což způsobilo alarmující, zcela bezprecedentní koncentrace skleníkových plynů v atmosféře;

15.  zdůrazňuje, že pokud chceme zabránit překročení limitu 1.5°C, je nutné pětinásobně zvýšit vnitrostátně stanovené příspěvky; zdůrazňuje, že tento globální cíle je stále technicky dosažitelný a měl by řadu vedlejších přínosů pro životní prostředí a veřejné zdraví;

16.  zdůrazňuje, že podle Světové zdravotnické organizace (WHO) změna klimatu ovlivňuje sociální a environmentální zdravotní faktory – čistotu ovzduší, nezávadnost pitné vody, dostatek potravin a bezpečné přístřeší – a že v období 2030 až 2050 se očekává každoroční nárůst úmrtnosti způsobené podvýživou, malárií, průjmovými onemocněními a tepelným stresem o dalších 250 000 osob, přičemž extrémně vysoké teploty vzduchu přímo přispívají k úmrtí z důvodu kardiovaskulárních a respiračních onemocnění, zejména u starších a zranitelných osob; zdůrazňuje, že změna klimatu přinášející záplavy, vlny veder, sucho a požáry má závažný dopad na lidské zdraví včetně podvýživy, má dopad na psychické zdraví a způsobuje kardiovaskulární a respirační onemocnění a infekce přenášené vektory; zdůrazňuje, že nižší hygienické standardy, omezený přístup k pitné vodě a ke zdravotnickým službám ohrožují zdraví žen, především během těhotenství;

17.  zdůrazňuje, že globální hodnotící zpráva IPBES o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách z roku 2019, zvláštní zpráva IPCC o změně klimatu a půdě, zvláštní zpráva IPCC o oceánech a kryosféře v měnícím se klimatu a důležitá zpráva Globální komise pro přizpůsobení uvádějí, že změna klimatu je jednou z hlavních přímých příčin úbytku biologické rozmanitosti a degradace půdy; zdůrazňuje, že negativní dopady změny klimatu na přírodu a biologickou rozmanitost, ekosystémové služby, oceány a potravinové zabezpečení by měly být v příštích desetiletích stále citelnější;

18.  opakuje, že k možnostem reakce s okamžitým účinkem patří důsledná ochrana ekosystémů s vysokým obsahem uhlíku, jako jsou rašeliniště, mokřady, pastviny, mangrovové porosty a nedotčené lesy, které nelze v žádném případě nahradit zalesňováním, obnovou lesů a obnovou znehodnocené půdy, protože tato opatření nemají okamžitý účinek;

19.  zdůrazňuje, že podle globální hodnotící zprávy IPBES o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách dnes hrozí až jednomu milionu druhů vyhynutí; připomíná, že biologická rozmanitost má zásadní význam pro schopnost člověka bojovat proti globálnímu oteplování a přizpůsobit se mu; obává se dopadu snížené biologické rozmanitosti na naši odolnost; zdůrazňuje, že úbytek biologické rozmanitosti je nejen otázkou životního prostředí, ale má také širší společenské a hospodářské důsledky;

Ambiciózní politika EU v oblasti klimatu: vnitrostátně stanovený příspěvek EU a dlouhodobá strategie

20.  vyzývá všechny strany UNFCCC, aby ve spolupráci s regiony, státy a nestátními subjekty konstruktivním způsobem přispívaly k tomuto procesu, který musí být ukončen do roku 2020, kdy mají být vnitrostátně stanovené příspěvky aktualizovány, s cílem zajistit, aby jejich vnitrostátně stanovené příspěvky byly v souladu s dlouhodobým teplotním cílem Pařížské dohody; konstatuje, že stávající závazky nejsou ke splnění cílů dohody dostatečné; zdůrazňuje proto, že globální emise skleníkových plynů by měly co nejdříve dosáhnout maxima a že by všechny smluvní strany, zejména EU a všechny státy skupiny G-20, měly zintenzivnit své úsilí a nejpozději počátkem roku 2020 aktualizovat své vnitrostátně stanovené příspěvky, jak stanoví Pařížská dohoda;

21.  vítá, že na summitu OSN o opatřeních v oblasti klimatu v roce 2019 vznikla Aliance pro klimatické ambice, jíž se účastí 59 smluvních stran UNFCCC, které daly najevo svůj záměr předložit do roku 2020 zvýšené vnitrostátně stanovené příspěvky, jak je stanoveno v Pařížské dohodě, a 65 smluvních stran včetně Unie, které usilují o dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050; lituje však, že ne všechny členské státy zatím byly připraveny podpořit zvýšení vnitrostátně stanoveného příspěvku Unie, jak požadoval Evropský parlament;

22.  zdůrazňuje, že má-li být EU důvěryhodným a spolehlivým partnerem v celosvětovém měřítku a zůstat v oblasti klimatu globálním lídrem, musí být její klimatická politika dostatečně ambiciózní a inkluzivní; poukazuje proto na to, že EU musí investovat a dosáhnout výrazného pokroku ve výzkumu a ve vývoji průmyslově využitelných inovací;

23.  znovu naléhavě vyzývá vedoucí představitele EU, aby na zasedání Evropské rady ve dnech 12.–13. prosince 2019 podpořili dlouhodobý cíl EU dosáhnout nulové domácí úrovně čistých emisí skleníkových plynů co nejdříve, nejpozději však do roku 2050; vyzývá předsednictví Rady a Komisi, aby poté tento cíl co nejdříve oznámily sekretariátu UNFCCC; zdůrazňuje, že chceme-li dosáhnout nulové domácí úrovně čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050 nákladově nejefektivnějším způsobem a vyhnout se přitom používání technologií odstraňování uhlíku, které by představovaly značná rizika pro ekosystémy, biologickou rozmanitost a zabezpečení potravin, je třeba úroveň ambicí pro rok 2030 zvýšit; zdůrazňuje, že klíčovým nástrojem k tomu, aby EU dosáhla svých cílů snižování emisí skleníkových plynů, jsou řešení inspirovaná přírodou; vyjadřuje politování nad tím, že EU nevyužila příležitost, kterou nabízel summit OSN o změně klimatu konaný v září 2019, aby stanovila vyšší ambice a postavila se do čela úsilí o naplnění Pařížské dohody; je přesvědčen, že je nanejvýš důležité, aby Unie na konferenci COP25 vyslala jasný signál, že je připravena k plnění Pařížské dohody přispívat více;

24.  vyslovuje se pro aktualizaci vnitrostátně stanovených příspěvků Unie a stanovení cíle snížit domácí emise skleníkových plynů v celém hospodářství do roku 2030 o 55 % v porovnání s úrovněmi z roku 1990; vyzývá proto vedoucí představitele EU, aby podpořili zvýšení ambicí vnitrostátně stanoveného příspěvku Unie; domnívá se, že k tomu je třeba, aby byl cíl dosáhnout uhlíkové neutrality co nejdříve, nejpozději však do roku 2050, začleněn do unijní legislativy; vyzývá rovněž další světové ekonomiky, aby aktualizovaly své vnitrostátně stanovené příspěvky s cílem vyvolat globální efekt;

25.  očekává, že Zelená dohoda pro Evropu stanoví komplexní ambiciózní strategii pro dosažení uhlíkově neutrální Evropy nejpozději do roku 2050, jejíž součástí bude cíl snížit domácí emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030; vyzývá Komisi, aby odpovídajícím způsobem upravila všechny své příslušné politiky, zejména v oblasti klimatu, zemědělství a soudržnosti;

26.  zdůrazňuje, že pro dosažení cílů Pařížské dohody je zapotřebí, aby byla na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU přijata a řádně uplatňována konkrétní prováděcí opatření, jako je účinné provádění cílů pro rok 2030 v oblasti obnovitelné energie a energetické účinnosti;

27.  zdůrazňuje, že všechny politiky v oblasti klimatu by měly být prováděny v souladu se zásadou spravedlivého přechodu a v úzké spolupráci s občanskou společností a sociálními partnery; domnívá se proto, že nezbytnou podmínkou pro dosažení uhlíkové neutrality ve všech odvětvích společnosti spravedlivým, inkluzivním a sociálně udržitelným způsobem jsou silnější sociální partnerství a zapojení občanské společnosti na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU; má za to, že klíčovými faktory, které umožňují zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se jí, jsou řešení inspirovaná přírodou a obnova a zachování ekosystémů a biologické rozmanitosti;

28.  je toho názoru, že pro další zajištění větší stability trhů bude rovněž přínosné, aby EU vytyčila také střednědobý cíl pro snížení emisí na období do roku 2040, který by mohl poskytnout větší stabilitu a zajistit, aby byl splněn cíl dosáhnout do roku 2050 nulových čistých emisí; připomíná, že je nezbytné pravidelně aktualizovat cíle tak, aby byly v souladu s prováděním Pařížské dohody;

29.  je toho názoru, že by se mělo pokračovat v práci na vývoji spolehlivého modelu měření klimatického dopadu na základě spotřeby; bere na vědomí závěr, k němuž Komise dospěla ve svém podrobném hodnocení a podle něhož je úsilí EU o snižování emisí z výroby poněkud znehodnocováno dovozem zboží s vysokou uhlíkovou stopou, avšak EU přesto významně přispívá ke snižování emisí v jiných zemích díky zvýšeným obchodním tokům a vyšší uhlíkové účinnosti svého exportu;

30.  zdůrazňuje, že k ochraně globální biologické rozmanitosti, zastavení jejího současného poklesu a její co nejrozsáhlejší obnově je zapotřebí silnější mezinárodní rámec; domnívá se, že tento rámec by měl být založen na cílech a pevných závazcích tvořených vnitrostátně stanovenými příspěvky a jinými vhodnými nástroji, finančními závazky a solidnějšími zárukami budování kapacit a měl by se rovněž opírat o mechanismus pětiletého přezkoumání s důrazem na to, aby ambice postupně vzrůstaly;

COP25 v Madridu (Španělsko)

31.  oceňuje výsledky COP24 v Katovicích, které posílily dynamiku opatření v oblasti klimatu, neboť byl dokončen pracovní program Pařížské dohody (tzv. katovický soubor pravidel) a byly vydány operační pokyny; konstatuje však, že některé záležitosti nebyly na zasedání v Katovicích dotaženy do konce a musejí být dokončeny na zasedání konference COP25, a to zejména pokud jde o mechanismy podle článku 6 Pařížské dohody; dále se domnívá, že na konferenci COP25 bude třeba přijmout několik prováděcích rozhodnutí, zejména v oblasti zmírňování, přizpůsobení, transparentnosti a podpory; očekává, že na COP25 úspěšně proběhne přezkum varšavského mezinárodního mechanismu pro řešení ztrát a škod a úspěšně budou završena také jednání o akčním plánu pro rovnost žen a mužů; uvědomuje si, že na konferenci COP25 budou probíhat další diskuse s cílem dohodnout se na společných časových rámcích;

32.  zdůrazňuje, že je důležité stanovit společná prováděcí období pro vnitrostátně stanovené příspěvky, protože zatímco mnoho smluvních stran UNFCCC má pětileté nebo desetileté lhůty, jiné státy mají lhůty kratší nebo je nemají vůbec; konstatuje, že další existence časových rámců, které nejsou vzájemně sladěny, by se mohla negativně odrazit v budoucích jednáních o klimatických ambicích; je přesvědčen, že budou-li existovat společná prováděcí období, budou všechny strany aktualizovat a oznamovat své závazky současně a zlepší se celková suma celosvětového úsilí, které bude možné lépe kvantifikovat; podporuje zavedení pětiletého společného časového rámce pro všechny vnitrostátně stanovené příspěvky po roce 2030, což by odpovídalo ambicím Pařížské dohody a nebránilo dalším dlouhodobým závazkům, které mohou smluvní strany plnit na domácím trhu;

33.  vítá, že Chile je jednou z nejúspěšnějších rozvíjejících se zemí, pokud jde o přechod na čistou energii, a zejména vykazuje nejvyšší růst výroby solární energie na světě; je toho názoru, že úsilí Chile o řešení klimatické krize by mělo být inspirací pro mnoho zemí v Jižní Americe i na celém světě;

34.  zdůrazňuje, že globální opatření uskutečněná v příštích deseti letech budou mít dopad na budoucnost lidstva na příštích 10 000 let; vyzývá proto Komisi a všechny strany COP25, aby přijaly smělá a ambiciózní opatření;

35.  uvědomuje si, že při dosahování vyšších mitigačních a adaptačních cílů a při podpoře udržitelného rozvoje a environmentální integrity mají velký význam přístupy založené na spolupráci; zdůrazňuje, že je třeba, aby tyto snahy přinášely celkové snížení emisí a aby nedocházelo ke zvyšování emisí v průběhu období vnitrostátně stanovených příspěvků nebo mezi jednotlivými obdobími; vyjadřuje znepokojení nad tím, že na 50. schůzce UNFCCC mezi zasedáními konané v Bonnu, která se týkala se tržních a netržních mechanismů, bylo dosaženo jen malého pokroku;

36.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly přísná a pevně stanovená mezinárodní pravidla týkající se článku 6 Pařížské dohody; je si vědom mnoha problémů v oblasti ekologické vyváženosti a udržitelnosti, které byly způsobeny velkým množstvím projektů mechanismu čistého rozvoje (CDM) a společného provádění (JI) v rámci Kjótského protokolu; požaduje, aby byla přijata opatření k předcházení mezerám v účetnictví a dvojímu započítávání a aby byla vždy zajištěna adicionalita snižování emisí; vyjadřuje znepokojení nad tím, že do plnění cílů vnitrostátně stanovených příspěvků by mohly být započítávány i jednotky vydané v rámci Kjótského protokolu, což by vážně narušilo environmentální vyváženost budoucích mechanismů zřízených podle článku 6; zdůrazňuje, že emisní práva, s nimiž se obchoduje v rámci nových tržních mechanismů, musejí být dodatečná a musejí zvyšovat mitigační úsilí současných i budoucích vnitrostátně stanovených příspěvků; vyslovuje se pro to, aby byla část výnosů z mechanismů článku 6 použita na podfinancovaný fond pro přizpůsobení;

37.  domnívá se, že na COP25 by se měla definovat nová úroveň ambicí, a to jak z hlediska provádění Pařížské dohody, tak i v souvislosti s příštím obdobím vnitrostátně stanovených příspěvků, které by mělo odrážet vyšší závazky ke klimatickým akcím ve všech odvětvích na pevnině i v oceánech;

38.  zdůrazňuje, že pokud si má EU zachovat politickou sílu a být důvěryhodná, musí EU na konferenci COP25 vystupovat jednotně; žádá všechny členské státy, aby na jednáních a dvoustranných setkáních s dalšími subjekty podporovaly mandát EU;

Úloha lesů

39.  připomíná, že Pařížská dohoda vyžaduje, aby všechny strany přijaly opatření k zachování a posílení propadů uhlíku, včetně lesů; konstatuje, že pokud bude zastavena deforestace a znehodnocování lesů a lesy budou mít možnost obnovy, bude splněno nejméně 30 % veškeré mitigační činnosti, která je nutné k omezení globálního oteplování na 1,5°C; zdůrazňuje, že udržitelně obhospodařované lesy jsou nesmírně důležité v boji proti změně klimatu, a to díky zvýšenému pohlcování CO2 rostoucími lesy, ukládání uhlíku v dřevěných produktech a nahrazování fosilních surovin a energie a současně snižování rizika, že budou lesy zničeny požáry nebo napadeny škůdci či chorobami; zdůrazňuje, že je důležité vytvářet pobídky k uplatňování postupů, které zachovávají přírodní propady uhlíku, včetně pralesů a nedotčených lesních půd, které jsou ve sdělení o posílení opatření EU v oblasti obnovy lesů označeny za nenahraditelné;

40.  vyzývá všechny strany včetně EU a jejích členských států, aby plnily jak své mezinárodní závazky, tedy i ty, které přijaly v rámci Fóra OSN pro lesy, Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti, newyorské deklarace o lesích, tak i cíl udržitelného rozvoje č. 15, zejména 15.2, který usiluje o podporu zavádění udržitelného řízení všech druhů lesů, zastavení odlesňování, obnovu znehodnocených lesů, podstatné zvýšení zalesňování a opětovného zalesňování na celém světě do roku 2020; požaduje, aby bylo na všech politických úrovních vyvinuto větší úsilí o to, aby se stav lesů v Evropě nezhoršoval, resp. aby byl obnoven jejich dobrý stav; žádá proto Komisi a členské státy, aby podporovaly opatření na opětovné zalesňování degradovaných půd a půd nevhodných pro zemědělské účely;

41.  s ohledem na zásadní úlohu, kterou v boji proti změně klimatu hrají lesy, a na problémy, kterým čelí někteří majitelé lesů v Evropě kvůli extrémnímu suchu a škůdcům, se domnívá, že by Komise měla zvážit rámec pobídek pro případ, že by udržitelné obhospodařování lesů již nebylo z obchodního hlediska výhodné;

Odolnost vůči změně klimatu prostřednictvím adaptačních opatření

42.  vítá zprávu Komise o provádění strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, z níž vyplývá, že ve vztahu ke každé z jejích osmi individuálních opatření bylo dosaženo určitého pokroku; konstatuje však, že navzdory celosvětovému úsilí o snížení emisí jsou dopady změny klimatu nevyhnutelné a že k přizpůsobení se těmto změnám je nezbytné přijmout další opatření; vyzývá proto Komisi, aby danou strategii přehodnotila, neboť z uvedené zprávy vyplývá, že EU je i nadále ohrožena dopady změny klimatu uvnitř i vně svých hranic; zdůrazňuje, že odvětví pojišťovnictví musí investovat do adaptačních opatření a zapotřebí jsou také veřejné a soukromé investice do výzkumu a inovací; domnívá se, že prioritou musí být zajištění bezpečnosti a ochrana lidského zdraví, zastavení poklesu biologické rozmanitosti a znehodnocování půdy a podpora adaptace měst;

43.  konstatuje, že článek 8 Pařížské dohody týkající se ztrát a škod stanoví, že smluvní strany by měly zaujmout kooperativní přístup, pokud jde o ztráty a škody spojené s negativními dopady změny klimatu; zdůrazňuje proto význam globálních podpůrných opatření v oblastech, které jsou změnou klimatu obzvláště ohroženy;

44.  znovu opakuje, že adaptační opatření jsou zcela nezbytná pro všechny země, pokud se mají minimalizovat negativní dopady změny klimatu a plně využít příležitostí k růstu odolnému vůči změně klimatu a udržitelnému rozvoji; zdůrazňuje, že je třeba vyvíjet jednotné systémy a nástroje ke sledování pokroku a účinnosti národních adaptačních plánů a činností; vyjadřuje politování nad tím, že národní plány v oblasti energetiky a klimatu, jak je navrhly členské státy, nejsou dostatečně ambiciózní, pokud jde o cíle v oblasti energetické účinnosti a energie z obnovitelných zdrojů; připomíná, že obnovitelné zdroje energie včetně obnovitelné mořské energie, které jsou jedním z prvků oběhového hospodářství, jsou součástí řešení ke zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se jí; vyzývá členské státy, aby své integrované plány v oblasti energetiky a klimatu posílily tak, aby byly zcela naplněny cíle Pařížské dohody;

Financování klimatických opatření a další způsoby provádění

45.  vítá, že na COP24 bylo přijato rozhodnutí pokračovat v používání Adaptačního fondu v rámci Pařížské dohody; uznává význam fondu pro komunity, které jsou změnou klimatu nejvíce ohroženy, a proto vítá nový dobrovolný příspěvek členských států do fondu v roce 2019 ve výši 10 milionů USD;

46.  uvědomuje si, že 37 % rozpočtu EU je v současnosti určeno k financování společné zemědělské politiky (SZP), takže v jejím rámci by mohly být mobilizovány značné prostředky k vytváření pobídek a odměňování postupů šetrných ke klimatu a životnímu prostředí v zemědělství;

47.  opakuje, že SZP by již neměla poskytovat dotace na činnosti, které škodí životnímu prostředí a klimatu, včetně odvodňování rašelinišť a nadměrného odběru vody k zavlažování, a neměla by penalizovat výskyt stromů v zemědělských oblastech;

48.  konstatuje, že EU a její členské státy jsou největšími poskytovateli veřejných prostředků na klimatická opatření; vítá rozhodnutí COP24 stanovit ambicióznější cíl od roku 2025, a to nad rámec stávajícího závazku, že od roku 2020 bude ročně poskytnuto 100 miliard USD, avšak vyjadřuje znepokojení nad tím, že skutečné závazky rozvinutých zemí stále ještě zdaleka nedosahují společného cíle 100 miliard USD ročně; očekává, že k navýšenému mezinárodnímu financování v oblasti klimatu po roce 2025 budou přispívat i rozvíjející se ekonomiky;

49.  uznává, že změna klimatu není lokalizovaný problém a že klimatické vlivy mimo EU mají dopad i na jejím území, neboť velký dopad na zajištění potravin a vody v EU a na dodavatelské řetězce služeb a zboží mohou mít hurikány, období sucha, povodně a lesní požáry a jiné přírodní jevy; vyzývá Komisi a členské státy, aby jako prioritu stanovily navýšení mezinárodního financování adaptačních opatření na stejnou úroveň, jakou mají finanční prostředky na zmírnění změny klimatu, a aby rovněž poskytovaly prostředky na opatření týkající se ztrát a škod v oblasti klimatu;

50.  zdůrazňuje význam praktického uplatňování celosvětového adaptačního cíle a uvolnění velkého objemu nových finančních prostředků na adaptační opatření v rozvojových zemích; vyzývá EU a její členské státy, aby se zavázaly k významnému navýšení objemu finančních prostředků na adaptaci, které poskytují; uvědomuje si, že je zapotřebí dosáhnout pokroku rovněž v otázce ztrát a škod, kde je třeba získat další prostředky prostřednictvím inovativních zdrojů veřejných financí podle varšavského mezinárodního mechanismu;

51.  zdůrazňuje úlohu udržitelných financí a domnívá se, že pro úspěšnou dekarbonizaci světového hospodářství má zásadní význam to, zda klíčové mezinárodní finanční instituce rychle přijmou a rozvinou zelené financování; zdůrazňuje, že je třeba provádět Akční plán EU pro udržitelné financování, a vítá zřízení mezinárodní platformy pro udržitelné finance;

52.  poukazuje dále na úlohu soukromého sektoru, včetně podniků a finančních trhů, pokud jde o příspěvek k dosažení cílů v oblasti udržitelnosti: vítá snahy o přijetí právních předpisů týkajících se udržitelnosti financování a žádá Komisi, aby zavedla pravidla transparentnosti a zodpovědnosti pro společnosti, do nichž je investováno, zejména pokud jde o ohrožení udržitelnosti a dodržování lidských práv v rozvojových zemích;

53.  vítá dohodu o navýšení investic do přírody a lidí do roku 2020 a v dalším období, kterou na 14. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (COP14) přijalo 196 států; zdůrazňuje, že hospodářský růst může napomáhat udržitelnému rozvoji, pouze pokud není spojen s poklesem biologické rozmanitosti a schopnosti přírody sloužit lidem;

54.  zdůrazňuje, že rozpočet EU by měl být v souladu s jejími mezinárodními závazky v oblasti udržitelného rozvoje a s jejími střednědobými a dlouhodobými cíli v oblasti klimatu a energetiky a neměl by působit proti těmto cílům a bránit jejich dosažení; vyzývá proto Komisi, aby zajistila, že investice EU budou vždy prověřovány z hlediska klimatu a biologické rozmanitosti, a aby případně předložila harmonizovaná závazná pravidla; vyzývá Komisi, aby zajistila, že příští víceletý finanční rámec (VFR) bude plně v souladu s Pařížskou dohodou a nebude obsahovat žádné výdaje, které by jí odporovaly; zdůrazňuje, že je důležité doplnit Zelený klimatický fond (GCF), a vybízí členské státy, aby přinejmenším zdvojnásobily své příspěvky na uvolnění prvních prostředků; vítá rozhodnutí přijaté správní radou EIB, že bude od konce roku 2021 ukončeno financování většiny projektů spojených s energií z fosilních paliv a že dojde k postupnému navýšení jejího financování věnovaného na opatření v oblasti klimatu a environmentální udržitelnosti, tak aby v roce 2025 tvořila 50 % jejích operací; domnívá se, že toto je první ambiciózní krok k přeměně EIB v Evropskou klimatickou banku; žádá členské státy, aby stejný princip uplatňovaly i v případě záruky za vývozní úvěry; požaduje, aby byly poskytovány zvláštní veřejné záruky na ekologické investice, značky ekologického financování a daňové výhody pro fondy pro ekologické investice a aby byly vydávány ekologické dluhopisy; zdůrazňuje, že je zapotřebí poskytnout více financování na výzkum a inovace s průmyslovým využitím;

55.  vyzývá EIB, aby v roce 2020 podrobila přezkumu svou klimatickou strategii a přijala konkrétní a ambiciózní akční plány, jež by jí umožnily splnit svůj závazek uvést všechny své činnosti v oblasti financování do souladu s Pařížskou dohodou, a aby bezodkladně uvedla do souladu s cíli Pařížské dohody i veškeré své odvětvové úvěrové politiky a pokyny;

56.  zdůrazňuje, že transformace na klimaticky neutrální ekonomiku by měla proběhnout spravedlivým způsobem a že je zapotřebí zaujmout anticipační a participační přístup, aby z transformace měli prospěch občané a aby při ní byly podporovány nejzranitelnější regiony a komunity; domnívá se, že vznik fondu pro spravedlivou transformaci je jedním z nástrojů, které lze na úrovni EU použít k tomu, aby transformace proběhla inkluzivním způsobem a aby o ní byli občané a regiony nejvíce postižení dekarbonizací, jako jsou uhelné regiony, řádně informováni; uznává, že kompenzační fondy samy o sobě nejsou zárukou spravedlivé transformace a že základem politiky energetické transformace musí být v každém případě komplexní evropská strategie pro rozvoj a modernizaci těchto unijních regionů a podpora těch, kteří stojí v čele tohoto procesu; je přesvědčen, že klimatická transformace Evropy musí být ekologicky, ekonomicky a sociálně udržitelná; vyzývá proto Unii a členské státy, aby zavedly vhodnou politiku a financování, které by se odvíjely od jednoznačných, důvěryhodných a vymahatelných krátkodobých a dlouhodobých závazků dotyčných členských států v oblasti dekarbonizace vztahujících se na celou ekonomiku, a to mimo jiné tím, že do svých konečných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu zahrnou konkrétní opatření k tomu, aby v časovém horizontu slučitelném se závazky EU udržet globální oteplení na úrovni odpovídající dlouhodobým cílům Pařížské dohody a s cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality bylo postupně ukončeno spalování uhlí a dalších fosilních paliv a aby byly zrušeny dotace na fosilní paliva;

57.  domnívá se, že pro to, aby byl přechod na udržitelné zdroje energie úspěšný, má zásadní význam demokratizace energetického systému; vyzývá proto ke zlepšení práv a schopností občanů, aby se mohli podílet na výrobě bezpečné a čisté energie;

58.  zdůrazňuje, že se zeměmi celého světa, které jsou v současné době závislé na vývozu fosilních paliv, je třeba začít diskutovat o tom, jakým způsobem by mohla být strategie společné energetické a klimatické bezpečnosti prováděna, aby tyto regiony měly do budoucna lepší vyhlídky;

59.  domnívá se, že jaderná energie může hrát roli při plnění cílů v oblasti klimatu, protože neprodukuje skleníkové plyny, a může rovněž pokrýt významnou část výroby elektřiny v Evropě; přesto je však toho názoru, že u tohoto druhu energie je vzhledem k odpadu, který při její výrobě vzniká, nutná střednědobá a dlouhodobá strategie zohledňující technologický pokrok (laser, fúzi atd.), jejímž cílem bude zlepšení udržitelnosti celého odvětví;

60.  podporuje práci koalice ministrů financí pro klimatická opatření a vybízí všechny vlády, aby se ztotožnily se závazky této koalice týkající se sladění všech politik a postupů v působnosti ministerstev financí s cíli Pařížské dohody a uplatňování efektivního stanovování cen uhlíku podle „helsinských zásad“;

61.  připomíná smluvním stranám, že je nutné vyčlenit více zdrojů na to, abychom přešli od pouhých závazků ke skutečné akci a provedli nezbytná opatření k dosažení cílů Pařížské dohody; podporuje sílící dynamiku směřující ke zřízení mechanismu pro kompenzaci uhlíku na evropských hranicích (carbon adjustment mechanism), jehož cílem má být vytvoření rovných podmínek v mezinárodním obchodě a zamezení únikům uhlíku;

Role nestátních subjektů

62.  vítá rostoucí hnutí mládeže, které s velkým odhodláním vystupuje proti změně klimatu; zdůrazňuje, že mladé lidi je důležité zapojit do smysluplného dialogu a podporovat jejich účast na tvorbě politik na všech úrovních; vítá rostoucí celosvětovou mobilizaci stále širšího spektra nestátních subjektů, které se zasazují o klimatické akce s konkrétními a měřitelnými výsledky; zdůrazňuje stěžejní úlohu občanské společnosti, soukromého sektoru a regionálních a místních orgánů při ovlivňování a formování veřejného mínění a činnosti státu a při sdílení poznatků a osvědčených postupů o vývoji a provádění mitigačních a adaptačních opatření; vyzývá EU, členské státy a všechny smluvní strany, aby podporovaly nestátní subjekty, které se čím dál tím častěji staví do čela boje proti změně klimatu, a aby jim pomáhaly v jejich činnosti a spolupracovaly s nimi; domnívá se dále, že je třeba zapojit do tohoto procesu občany a zvyšovat jejich informovanost;

63.  zdůrazňuje, že klíčovou úlohu při plnění cílů Pařížské dohody hrají města, neboť podle souhrnné zprávy OSN z roku 2018 o plnění cíle udržitelného rozvoje č. 11, nazvané „Sledování pokroku směrem k inkluzivním, bezpečným, odolným a udržitelným městům a lidským sídlům“, jsou města zdrojem více než 70 % všech emisí skleníkových plynů, odpadu a znečištění ovzduší; vítá, že na summitu OSN o opatřeních v oblasti klimatu přijalo 102 měst závazek dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality; vyzývá smluvní strany, aby města více zapojily do svých plánů na snížení emisí;

Otevřenost, inkluzivita a transparentnost

64.  zdůrazňuje, že k omezení nárůstu průměrné světové teploty na úroveň nepřekračující 1,5 °C je nutná účinná účast všech smluvních stran, což současně vyžaduje, aby se řešila otázka soukromých zájmů nebo střetu zájmů; v této souvislosti znovu opakuje, že je pro zavedení konkrétních opatření pro řešení střetů zájmů v rámci UNFCCC; vyzývá Komisi a členské státy, aby se postavily do čela tohoto procesu, aniž by se zpronevěřily cílům UNFCCC a Pařížské dohody;

65.  zdůrazňuje, že 80 % osob, které v důsledku změny klimatu musely opustit své domovy, tvoří ženy a děti, které jsou obecně změnou klimatu zasaženy více než muži a nesou větší zátěž, ačkoliv nejsou zapojeny do přijímání klíčových rozhodnutí o opatřeních v oblasti klimatu; zdůrazňuje proto, že pro úspěch a účinnost klimatických opatření je nezbytné posílit postavení všech marginalizovaných genderových komunit a zajistit jejich plnou a rovnoprávnou účast a vedoucí postavení na mezinárodních fórech, jako je UNFCCC, a jejich zapojení do klimatických opatření na celostátní, regionální a místní úrovni; je přesvědčen, že EU a členské státy by měly plně podporovat provádění akčního plánu UNFCCC pro genderovou rovnost, zejména tím, že budou genderové hledisko začleňovat do klimatické a rozvojové politiky EU, a měly by podporovat zapojení žen z řad původního obyvatelstva a obránců práv žen do činnosti UNFCCC;

66.  konstatuje, že důsledky změny klimatu mj. na přežití, výživu a přístup ke vzdělávání ovlivňují zvláště zdraví, ochranu a rozvoj dětí a dospívajících; domnívá se, že je třeba přijmout opatření k omezení těchto nepříznivých důsledků;

Všeobecné úsilí všech odvětví

67.  doporučuje Komisi, aby dále zkoumala možnosti vytváření vazeb na trhy s uhlíkem ve třetích zemích a regionech a dalších forem spolupráce s jejich účastníky a rovněž vytvářela pobídky ke vzniku dalších trhů s uhlíkem a mechanismů stanovujících ceny uhlíku, které povedou ke zvýšení efektivity, přinesou úspory nákladů a sníží riziko úniku uhlíku díky vytvoření rovných podmínek na celosvětové úrovni; vyzývá Komisi, aby vytvořila záruky, které zajistí, že veškerá propojení se systémem EU ETS budou i nadále přinášet dodatečné a trvalé příspěvky ke zmírňování změny klimatu a nebudou neoslabovat domácí závazky Unie týkající se emisí skleníkových plynů;

68.  připomíná, že k dosažení klimaticky neutrálního hospodářství musí přispívat všechna odvětví a že dekarbonizace unijního hospodářství by neměla vést k přesunu emisí do třetích zemí prostřednictvím úniku uhlíku, ale měla by být úspěchem našeho hospodářství a průmyslu díky přiměřeným investicím, vhodným nástrojům a příležitostem k vývoji nezbytných průlomových inovací a technologií; věří v úspěch tržního přístupu; domnívá se, že pohraniční mechanismus kompenzačních opatření v souvislosti s uhlíkem musí být založen na studii proveditelnosti a musí být v souladu s pravidly WTO;

69.  žádá Komisi, aby Parlamentu a Radě předložila zprávu obsahující posouzení dopadu ohledně odděleného ETS pro tato odvětví; rozhodně zdůrazňuje, že by systém zpoplatnění CO2 neměl nahradit nebo oslabit stávající opatření, jako jsou normy CO2 pro osobní a nákladní vozidla nebo nařízení o opatřeních v oblasti klimatu, ale měl by stávající právní předpisy doplňovat s cílem posílit ambice EU v oblasti klimatu v rámci souboru politik, jak uvedl nově zvolený výkonný místopředseda Frans Timmermans při svém slyšení v Parlamentu;

70.  poukazuje na to, že doprava je jediným odvětvím, v němž od roku 1990 došlo k nárůstu emisí; zdůrazňuje, že tento stav není slučitelný s dlouhodobým cílem klimatické neutrality, který naopak vyžaduje větší a rychlejší snižování emisí ve všech odvětvích společnosti, včetně letecké a námořní dopravy; připomíná, že je třeba, aby bylo odvětví dopravy plně dekarbonizováno nejpozději do roku 2050; konstatuje, že z analýzy Komise vyplývá, že současné globální cíle a plánovaná opatření Mezinárodní námořní organizace (IMO) a Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), i kdyby byly plně realizovány, nestačí k dosažení nezbytného snížení emisí a že je zapotřebí dalších rozsáhlých akcí s cílem dosáhnout nulových čistých emisí v celé ekonomice; domnívá se, že pokud mají být vnitrostátně stanovené příspěvky v souladu se závazky pro celé hospodářství, jež vyžaduje Pařížská dohoda, měly by být smluvní strany vybízeny k tomu, aby snižovaly také emise z mezinárodní lodní a letecké dopravy a aby na mezinárodní, regionální a vnitrostátní úrovni přijímaly a prováděly opatření ke snižování emisí z těchto odvětví;

71.  připomíná, že celosvětové emise z mezinárodní letecké dopravy se podle prognóz zvýší do roku 2020 o přibližně 70 % ve srovnání s rokem 2005 a do roku 2050 by dokonce mohly vzrůst o dalších 300-700 %; vyjadřuje znepokojení nad tím, že systém ICAO pro kompenzace a snižování emisí uhlíku v mezinárodní letecké dopravě (Carbon Offsetting and Reduction Scheme for International Aviation, CORSIA) si klade příliš nízké ambice, vezmeme-li v úvahu, že probíhající práce na standardech a doporučených postupech měla vyústit k zavedení tohoto systému již od roku 2019; zdůrazňuje, že současné standardy jsou neuspokojivé a další oslabování systému CORSIA je nepřijatelné; vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily maximum pro to, aby byl systém CORSIA zpřísněn, a aby nejvyšší měrou podporovaly přijetí dlouhodobého cíle, jímž je výrazné snížení sektorových emisí z letecké dopravy, a zároveň aby zaručily legislativní autonomii Unie, pokud jde o provádění směrnici o systému obchodování s emisemi (ETS); v této souvislosti poukazuje také na to, že v unijních a mezinárodních systémech je třeba řešit i emise neuhlíkových skleníkových plynů z letecké dopravy;

72.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad skutečností, že 40. shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) přijalo rezoluci A40-19 a tzv. ustanovení o výlučnosti týkající se systému CORSIA; naléhavě vyzývá členské státy, aby k této části rezoluce podaly formální výhradu s cílem zachovat legislativní autonomii Unie, pokud jde o opatření, která mají snížit emise skleníkových plynů z leteckého odvětví;

73.  připomíná, že Komise má zákonnou povinnost předložit do 12 měsíců od okamžiku, kdy ICAO přijme příslušné nástroje, a dříve než bude systém CORSIA provozuschopný, Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž přezkoumá mimo jiné ambice a celkovou ekologickou vyváženost systému CORSIA, včetně jeho obecných ambicí ve vztahu k cílům Pařížské dohody; zdůrazňuje, že jako spolunormotvůrci jsou Evropský parlament a Rada jedinými orgány, které rozhodují o veškerých budoucích změnách směrnice ETS; zdůrazňuje, že směrnice ETS by měla být novelizována pouze pod podmínkou, že bude v souladu se závazkem Unie snížit emise skleníkových plynů v celém hospodářství, a to s tím, že po roce 2020 se již nebude počítat s využíváním kompenzačních kreditů;

74.  vítá rostoucí podporu pro celounijní koordinovaný přístup ke stanovování cen v leteckém odvětví a vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu co nejdříve předložila ambiciózní přezkum směrnice o zdanění energie, jehož součástí bude ukončení osvobození od daně, jež je v současnosti uplatňováno na letecký petrolej a námořní paliva;

75.  připomíná, že emise CO2 z lodní dopravy by se měly podle odhadů zvýšit do roku 2050 o 50 % až 250 %; vítá dohodu o výchozí strategii IMO pro snižování emisí skleníkových plynů v lodní dopravě jakožto první krok k tomu, aby toto odvětví přispělo k dosažení teplotního cíle podle Pařížské dohody; žádá IMO, aby urychleně pokročila v přijímání krátkodobých a střednědobých opatření k dosažení cílů této strategie; poukazuje na význam a naléhavost provádění krátkodobých a střednědobých opatření před rokem 2023; vybízí EU, Komisi a členské státy, aby v maximální možné míře podporovaly urychlené označení Středozemního moře za oblast kombinované kontroly emisí SOx a NOx, neboť se jedná o klíčový krok ke snížení emisí z lodní dopravy v Evropě; zdůrazňuje, že pokud se mají řešit emise z lodní dopravy v souladu se strategií snižování emisí v tomto odvětví, je třeba okamžitě začít přemýšlet o dalších opatřeních a akcích, mezi nimiž by měly být i nástroje stanovování ceny uhlíku; je tudíž přesvědčen, že EU a členské státy by měly výsledky a plnění výchozí strategie IMO pečlivě monitorovat; vítá návrh nařízení EU, které má zajistit náležité zohlednění celosvětového systému shromažďování údajů o spotřebě topných olejů u lodí (monitorování, vykazování a ověřování), a celosvětový systém shromažďování údajů IMO o spotřebě topných olejů u lodí; připomíná, že monitorování, vykazování a ověřování představuje první krok, který by měl v konečném důsledku umožnit, aby EU přijala závazné cíle pro snížení emisí; naléhavě vyzývá Komisi, aby v rámci své strategie pro snižování emisí uhlíku do roku 2050 co nejdříve navrhla další akce na úrovni EU, jako je například zahrnutí námořní dopravy do ETS a zavedení standardů pro energetickou účinnost lodí a jejich označování, a aby navrhla strategii spolupráce s ostatními smluvními stranami, které si přejí začít co nejdříve jednat v zájmu snížení emisí z námořní dopravy v souladu s teplotním cílem Pařížské dohody;

76.  poukazuje na to, že jednoduchá řešení ke snížení, která budou moci být snadno uplatněna, existují již nyní, například snížení nejvyšší povolené rychlosti nebo zřízení kontrolních oblastí emisí, které umožňuje mezinárodní úmluva MARPOL; soudí, že strategie dekarbonizace a Zelená dohoda pro Evropu by měly stimulovat investice a že je zapotřebí ambiciózní výzkum týkající se lodí s nulovými emisemi a lodí s ekologickými prvky, lepší nakládání s odpady a lepší vodohospodářství a zdokonalení infrastruktury, např. elektrifikací přístavů, aby bylo možné před rokem 2030 výrazně posílit trh;

77.  naléhavě vyzývá k navýšení finanční prostředků na výzkum a na zavádění alternativních paliv na trh;

78.  připomíná, že 23 % globálních emisí skleníkových plynů pochází ze zemědělství; zdůrazňuje, že pokud má být zajištěna dostatečná výživa pro rostoucí světovou populaci, musíme investovat do inteligentních zemědělských technik a výrobních metod, jako je zachycování methanu z hnoje, účinnější využívání hnojiv, používání biomasy v cyklech a větší účinnost při produkci masa a mléčných výrobků;

79.  připomíná, že na zemědělství sice připadá přibližně 10 % emisí skleníkových plynů v EU, má však velký potenciál přispět ke snížení emisí díky dobrému hospodaření s půdou, agrolesnictví, ochraně biologické rozmanitosti a dalším technikám obhospodařování půdy; uznává, že zemědělství má potenciál dosáhnout do roku 2050 ročních úspor emisí ve výši přibližně 3,9 gigatuny ekvivalentu CO2, což představuje přibližně 8 % současných celosvětových emisí skleníkových plynů;

80.  konstatuje, že přibližně 60 % světového objemu methanu pochází ze zemědělství, skládek, odpadní vody, produkce fosilních paliv a jejich potrubní přepravy a podobných zdrojů; připomíná, že methan je velmi silný skleníkový plyn, jehož globální potenciál oteplování je ve stoletém výhledu 28krát vyšší než potenciál CO2; připomíná Komisi, že má zákonnou povinnost provést v rámci strategického plánu Unie pro methan co nejdříve posouzení možných opatření k rychlému snížení emisí methanu; vyzývá Komisi, aby v první polovině svého mandátu předložila Parlamentu a Radě příslušné legislativní návrhy;

81.  je si vědom toho, že významnou pozitivní úlohu může v boji proti změně klimatu sehrát zemědělství, a poukazuje na význam reformy společné zemědělské politiky, která by měla zemědělcům pomoci při vývoji zemědělských postupů, které by sofistikovaným způsobem přispívaly ke klimatickým opatřením, například pohlcování uhlíku a recyklace emisí uhlíku, a při jejich zavádění;

82.  zdůrazňuje významnou úlohu přírodních propadů při dosahování neutrální bilance emisí skleníkových plynů v EU; vyzývá Komisi, aby v souladu s cílem dosáhnout této neutrální bilance do roku 2050 vypracovala podrobnou strategii EU pro udržitelné zlepšení přírodních propadů; vybízí členské státy, aby tento aspekt systematicky zahrnovaly do svých dlouhodobých strategií, jak to vyžaduje čl. 15 odst. 4 písm. b) nařízení o správě energetické unie;

83.  uznává úlohu zachycování a ukládání uhlíku, kterou této technologii přiznává většina scénářů omezení oteplení na 1,5 °C, které uvádí zvláštní zpráva IPCC „Globální oteplení o 1,5°C“ a sdělení Evropské komise „Čistá planeta pro všechny“;

84.  podporuje rozsáhlejší opatření ke splnění cílů, které si členské státy stanovily v rámci strategického plánu pro energetické technologie, totiž provádět v evropském energetickém a průmyslovém odvětví zachycování a ukládání CO2 v komerčním měřítku a vytvořit solidní regulační rámec, který by do roku 2022 napomáhal přímému odstraňování CO2 z atmosféry pro jeho bezpečné skladování;

85.  hluboce lituje toho, že dotace na fosilní paliva stále narůstají a dosahují v EU přibližné roční výše 55 miliard EUR; naléhavě vyzývá všechny členské státy, aby v zájmu splnění globálních závazků EU a uvolnění zdrojů, které by mohly být použity k vytvoření klimaticky neutrální společnosti, do svých vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu zařadily konkrétní politiky, lhůty a opatření k postupnému ukončení všech přímých a nepřímých dotací na fosilní paliva do roku 2020; vyzývá všechny ostatní smluvní strany, aby přijaly obdobná opatření;

86.  vítá vstup kigalské změny Montrealského protokolu v platnost; domnívá se, že tím by měla Unie dostat nový impuls k tomu, aby rychle provedla revizi nařízení o fluorovaných plynech, protože je nutné odstranit známé nedostatky, které ohrožují klimatické ambice Unie, jako je nezákonný obchod s hydrofluoruhlovodíky (HFC) a nedostatečná opatření proti používání fluoridu sírového (SF6);

Průmysl a konkurenceschopnost

87.  domnívá se, že hospodářská prosperita, konkurenceschopnost průmyslu, udržitelný rozvoj a klimatická politika by se měly navzájem posilovat; zdůrazňuje, že EU by měla stát v čele úsilí o transformaci na ekonomiku s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů do roku 2050, čímž by byla zajištěna konkurenční výhoda průmyslu v EU;

88.  zdůrazňuje, že je nesmírně důležité splnit cíle Pařížské dohody a zároveň zachovat v EU pracovní místa a průmyslovou základnu, aby lidé pracující v tomto odvětví měli pozitivní vyhlídky a abychom ukázali světu, že průmysl a klimatická neutralita se nevylučují; velmi vítá odhodlání mnoha průmyslových subjektů v Evropě a jejich úsilí o klimatickou neutralitu a vybízí ta odvětví či společnosti, které ještě váhají, aby následovaly řadu pozitivních příkladů;

89.  dále vítá úsilí občanů EU, podniků a průmyslových odvětví EU o splnění závazků plynoucích z Pařížské dohody v souladu s katovickým souborem pravidel a je potěšen pokrokem, jehož doposud dosáhli; podotýká však, že k tomu, aby ekonomika měla do roku 2050 nulové čisté emise skleníkových plynů, toto úsilí nestačí; vybízí proto členské státy a jejich regiony a obce, stejně jako jejich podniky a průmyslová odvětví, aby stanovily a aktivně plnily vyšší cíle prostřednictvím Zelené dohody pro Evropu s cílem řešit klimatické výzvy a plně využívat příležitostí, které nabízí Pařížská dohoda;

90.  zdůrazňuje, že stabilní a spolehlivý právní rámec a jasné politické signály na úrovni EU i na celosvětové úrovni by usnadnily a zvýšily investice v oblasti klimatu a přispěly k tomu, aby nedošlo k efektu uzamčení v uhlíkovém hospodářství; v tomto ohledu poukazuje na význam řádného a včasného provádění legislativního balíčku „Čistá energie pro všechny Evropany“ a vyzývá k vývoji dlouhodobé průmyslové strategie a klimatické legislativy EU v souladu se závazky, které Unie přijala podle Pařížské dohody, přičemž cílem je zajištění krátkodobého a dlouhodobého rozvoje průmyslu v EU, zejména podporou malých a středních podniků, vytvářením kvalitních pracovních příležitostí a podporou ekologické transformace, přičemž by bylo současně zajištěno, že unijní průmysl bude konkurenceschopný v globálním měřítku, EU dosáhne do roku 2050 nulových čistých emisí a nikdo nezůstane opomenut;

91.  vítá, že několik zemí, v nichž působí hlavní konkurenti energeticky náročných odvětví EU, zavedlo obchodování s uhlíkem nebo jiné mechanismy stanovování ceny uhlíku; vybízí další země, aby následovaly jejich příkladu; vybízí k rozšíření těchto mechanismů na všechna energeticky náročná odvětví;

92.  zdůrazňuje význam zvyšování počtu kvalitních pracovních příležitostí a kvalifikovaných pracovníků v unijním průmyslu, aby se rozvíjely inovace a bylo možné přejít na udržitelné výrobní procesy; poukazuje na to, že je třeba pomáhat uhelným regionům a oblastem s vysokou uhlíkovou intenzitou, v nichž velký počet lidí pracuje v odvětvích závislých na uhlí, investovat do těchto regionů a vyvíjet programy rekvalifikace a zvyšování kvalifikace s cílem přilákat nové inovativní podniky, start-upy a průmyslová odvětví, aby se v regionech rozvinula udržitelná ekonomika, z níž budou mít prospěch všichni;

93.  zdůrazňuje, že ne všechny regiony mají v boji proti změně klimatu stejnou startovní pozici a ne všechny regiony mají stejné nástroje a podle toho se liší také důsledky; zdůrazňuje proto, že je zásadní, aby při transformaci byla zohledněna specifika nejvíce ohrožených regionů, skupin obyvatelstva a odvětví;

Energetická politika

94.  poukazuje na to, že při transformaci na ekonomiku s nulovými emisemi skleníkových plynů hraje ústřední úlohu energie;

95.  zdůrazňuje, že v souvislosti s přechodem na udržitelnou energii je třeba řešit problém energetické chudoby, což vyžaduje, aby se posílila práva spotřebitelů energie, spotřebitelé dostávali lepší informace, zvýšila se energetická účinnost budov, zejména v domácnostech s nízkými příjmy, a aby se tato problematika řešila v rámci sociální politiky;

96.  poukazuje na význam energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie pro snižování emisí skleníkových plynů, energetickou účinnost a snižování energetické chudoby;

97.  zdůrazňuje, že pokud má být ekonomika EU dekarbonizována a má být dosaženo nulových čistých emisí skleníkových plynů, musí účinně spolupracovat všechna odvětví; zdůrazňuje, že země by měly k dekarbonizaci svých ekonomik přistupovat flexibilně, aby bylo možné lépe kompenzovat sociální náklady transformace a zajistit její společenské přijetí a podporu;

98.  domnívá se, že významnou úlohu bude hrát další integrace vnitřního trhu EU s energií, zejména s ohledem na vytvoření ekonomiky s nulovými emisemi skleníkových plynů;

99.  připomíná, že prioritizace energetické účinnosti, zejména prostřednictvím zásady, že energetická účinnost musí stát na prvním místě, a dosažení celosvětového vedoucího postavení v oblasti energie z obnovitelných zdrojů jsou dva z hlavních cílů energetické unie EU; zdůrazňuje, že byl stanoven cíl zvýšit do roku 2030 podíl obnovitelné energie na nejméně 32 % a cíl dosáhnout zvýšení energetické účinnosti alespoň o 32,5 %; poukazuje na to, že tyto cíle sice povedou k většímu snížení emisí skleníkových plynů, než se původně předpokládalo, ale přesto nejsou v souladu se snížením o 50–55 %, které navrhuje nastupující předsedkyně Komise, ani s cílem udržet globální oteplení na 1,5 °C; vyzývá Komisi a Radu, aby určily, jaká další činnost je třeba k tomu, aby se zvýšil podíl obnovitelné energie a stoupla energetická účinnost v souladu s cílem snížit emise skleníkových plynů; vyzývá k tomu, aby byla opatření energetické účinnosti prosazována na celosvětové úrovni a aby byly obnovitelné zdroje energie zavedeny včas;

100.  je potěšen tím, že v globální výrobě energie roste podíl obnovitelné energie, zejména v odvětví energetiky; je znepokojen pomalým zaváděním obnovitelných zdrojů energie v oblasti vytápění a chlazení a v dopravě, především v letecké a lodní dopravě; je velmi znepokojen tím, že se od roku 2014 snížilo tempo zvyšování celkového tržního podílu obnovitelných zdrojů energie v EU, což ohrožuje dosažení energetických a klimatických cílů EU; zdůrazňuje, že mají-li být splněny dlouhodobé cíle v oblasti udržitelnosti, musí se obnovitelné zdroje energie více využívat ve všech odvětvích;

Výzkum, inovace, digitální technologie a politika pro oblast vesmíru

101.  je si vědom toho, že má-li být boj proti změně klimatu úspěšný a mají-li být splněny strategické cíle Pařížské dohody a plněny další ambiciózní programy v oblasti klimatu, má klíčový význam věda a na vědě založené inovace; zdůrazňuje, že EU se musí v boji proti změně klimatu a propagaci technologického pokroku v zájmu rozvoje odolného vůči změně klimatu chopit vedoucí úlohy;

102.  zdůrazňuje, že pro boj proti změně klimatu je velmi důležité, aby pokračovala a dále se rozvíjela výzkumná a inovační činnost týkající se zmírňování změny klimatu, přizpůsobování se změně klimatu, účinného využívání zdrojů, technologií s nízkými nebo nulovými emisemi, udržitelného využívání druhotných surovin („oběhové hospodářství“) a shromažďování údajů o změně klimatu; zdůrazňuje, že vzhledem k závazkům Unie v rámci energetické unie a Pařížské dohody je třeba zajistit, aby v novém programu Horizont Evropa mělo prioritu financování projektů v oblasti udržitelné energetiky;

103.  připomíná, že výzkum, inovace a konkurenceschopnost tvoří jeden z pěti pilířů strategie EU pro energetickou unii; připomíná proto, že zásadní úlohu v boji proti globálnímu oteplování hrají vědci, a poukazuje na důležitost úzké vědecké spolupráce mezi mezinárodními partnery;

104.  připomíná, že zásadní úlohu při podpoře transformace a průmyslu a energetiky hrají digitální technologie, zejména pokud jde o zvyšování energetické účinnosti, úspory energie a snižování emisí; zdůrazňuje, že digitalizace evropského průmyslu může být z hlediska klimatu velmi přínosná, neboť povede k účinnějšímu využívání zdrojů, mimo jiné díky recyklaci a snižování materiálové náročnosti; poukazuje na to, že pozitivní přínos z hlediska klimatu by měla jak plná digitalizace přenosových a distribučních sítí a středisek pro obchodování s energií, tak i řízení programů reakce na poptávku prostřednictvím softwarových aplikací;

105.  uvědomuje si, že významnou úlohu v podpoře unijní činnosti v oblasti změny klimatu a jejích dopadů má vesmírný program EU; připomíná, že významnou úlohu při monitorování stavu planety mají data a informační služby, které poskytuje Copernicus, evropský systém pro pozorování Země; zdůrazňuje, že Copernicus má velký význam při koordinaci mezinárodních observačních systémů a výměny souvisejících dat;

Změna klimatu a rozvoj

106.  připomíná, že ve zprávě zvláštního zpravodaje OSN pro extrémní chudobu a lidská práva ze dne 25. června 2019 o změně klimatu a chudobě se uvádí, že „hrozí, že změna klimatu zvrátí pokrok, jehož bylo dosaženo v posledních 50 letech v oblasti rozvoje, zdraví a snižování chudoby v celosvětovém měřítku,“ a že podle odhadů „ponesou 75–80 % nákladů spojených se změnou klimatu rozvojové země“;

107.  zdůrazňuje, že rozvojové země jsou nejvíce vystaveny změně klimatu a jsou jí nejvíce ohroženy a současně mají méně možností čelit jejím stále ničivějším důsledkům, k nimž patří výživové krize a sucha, zkáza způsobená přírodními pohromami, nucené přesuny obyvatelstva a sílící napětí způsobené nedostatkem zdrojů; připomíná, že změna klimatu má dramatické důsledky pro dlouhodobý hospodářský rozvoj rozvojových zemí, zejména nejméně rozvinutých zemí;

108.  poukazuje na příklad tropických cyklonů Idai a Kenneth (zvláště Kenneth byl nejsilnějším cyklonem, jaký kdy zasáhl africký kontinent) které v první polovině roku 2019 způsobily obrovskou zkázu na Komorách, v Malawi, Mosambiku a Zimbabwe; zanechaly po sobě mnoho mrtvých a více než dva miliony lidí byly zcela odkázány na humanitární pomoc, jejíž výše dosáhla téměř 400 milionů USD a uhradila je z větší části EU, přičemž náklady na obnovu se odhadují na 3 miliardy USD;

109.  upozorňuje na to, že pro schopnost rozvojových zemí přizpůsobit se změně klimatu bude mít rozhodující význam odolnost jejich infrastruktury; trvá proto na tom, že je nutné vytvářet pobídky k investicím do odolné infrastruktury v rozvojových zemích, která jim bude pomáhat odolávat stále ničivějším přírodním pohromám,

110.  připomíná svůj postoj, že na cíle v oblasti klimatu a životního prostředí by mělo směřovat nejméně 45 % prostředků z navrženého nástroje pro sousedství a rozvojovou spolupráci 2021–2027;

111.  trvá na tom, že k plnění Pařížské dohody a Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 je nutný společný postup ve vnitřní i vnější politice s maximálním ohledem na zásadu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, zejména pokud jde o rozvoj, obchod, zemědělství, energetiku a klima;

112.  vyzdvihuje význam vzájemné provázanosti klimatu, ekonomiky a společnosti; poukazuje zejména na přímé důsledky změny klimatu na domorodé obyvatelstvo, které je v mnoha případech v akutním existenčním ohrožení, včetně dosud nekontaktovaných kmenů; zdůrazňuje, že podle IPCC disponují domorodé a tradiční komunity znalostmi, které mají pro zamezení změny klimatu velký význam, v neposlední řadě proto, že 80 % zbývající světové biologické rozmanitosti se nachází na území domorodých kmenů; je otřesen nedávnou vraždou domorodého vůdce Emryi Wajãpiho v severní Brazílii a vítá prohlášení vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 29. července 2019, v němž vyzval „brazilskou vládu, aby zastavila invazi na území domorodých kmenů a zajistila, aby tyto kmeny mohly pokojně užívat kolektivních práv ke své půdě“, v souladu s úmluvou MOP č. 169;

113.  vyzývá rozvinuté země, včetně členských států EU, aby poskytovaly více podpory na sdílení poznatků, budování kapacit a transfer technologií do rozvojových zemí, čímž by naplnily články 9 až 11 Pařížské dohody a články 49, 116 a 120 akčního programu z Addis Abeby o financování rozvoje a současně dostály svým závazkům plynoucím z cíle udržitelného rozvoje č. 17, zejména cíle 17.6 a 17.8; poukazuje proto na pozitivní potenciál zvyšování investic EU do slibných projektů vědeckého výzkumu; dále vyzývá EU, aby vytvářela pobídky k přijetí prohlášení po vzoru prohlášení z Dohá z roku 2001 o dohodě TRIPS a veřejném zdraví s cílem podpořit legální transfer technologií šetrných ke klimatu do rozvojových zemí;

114.  poukazuje na to, že při přechodu na infrastrukturu a výrobní metody šetrné ke klimatu mají rozhodující význam soukromé investice a růst; zdůrazňuje, že je třeba maximalizovat příspěvek těchto investic k opatřením v oblasti klimatu a k dosahování cílů udržitelného rozvoje, mimo jiné prostřednictvím pobídek a podpory partnerství veřejného a soukromého sektoru; soudí, že důležitým nástrojem v tomto ohledu je plán vnějších investic; upozorňuje dále na to, že k tomu, aby se rozvojové země mohly podílet na klimatické transformaci, je nutný inkluzivní a udržitelný rozvoj a růst, mimo jiné prostřednictvím inovačních strategií a technického pokroku; je přesvědčen, že EU by měla rychle začít podporovat odpovědné a udržitelné soukromé financování, zejména s ohledem na závazky v oblasti lidských práv a na příspěvky k ekonomikám rozvojových zemí; varuje však před přílišným spoléháním na dobrovolnou činnost soukromého sektoru;

115.  bere na vědomí, že roste zájem o vývoj standardů pro udržitelné investice šetrné ke klimatu, a znovu vyjadřuje obavu, že šíření iniciativ soukromého sektoru komplikuje srovnávání a ověřování; vítá proto iniciativy Komise a mezinárodního společenství na podporu investic do klimatických opatření v rozvojových zemích a dialogu o klimatické politice s těmito zeměmi, jako je Globální aliance pro boj proti změně klimatu plus (GCCA+) a Zelený klimatický fond (GCF); vybízí proto Komisi a členské státy, aby se více zapojovaly mezinárodních fór s cílem prosazovat účinnost a spravedlnost investic do klimatických opatření;

Klimatická diplomacie

116.  vyjadřuje silnou podporu pokračování a prohlubování činnosti EU v oblasti politických iniciativ a klimatické diplomacie, která má zásadní význam pro podnícení klimatických aktivit v partnerských zemích a formování světového veřejného mínění; domnívá se nicméně, že dosavadní činnost je zjevně neadekvátní a že lidské zdroje, které na ni vyčlenila Komise a Evropská služba pro vnější činnost, zdaleka nepostačují; navrhuje proto, aby byly lidské zdroje v této oblasti výrazně navýšeny; vybízí Komisi a členské státy, aby ke klimatické diplomacii EU přistupovaly komplexně a vytvářely vazby mezi změnou klimatu a udržitelným rozvojem, zemědělstvím, řešením konfliktů, migrace a humanitárních otázek s cílem napomoci celosvětové transformaci vedoucí k nulovým čistým emisím, odolnosti vůči změně klimatu, udržitelnému rozvoje a zajištění dostatku potravin a vody;

117.  poukazuje na to, že změna klimatu má stále závažnější dopady na mezinárodní bezpečnost a regionální stabilitu v důsledku zhoršování životního prostředí, ztrát možností obživy obyvatel, vysídlování obyvatelstva způsobených změnou klimatu a souvisejícími formami sociálních nepokojů, kde může být změna klimatu často považována za faktor, který tyto hrozby prohlubuje; naléhavě proto vyzývá EU a členské státy, aby spolupracovaly se svými partnery na celém světě za účelem lepšího pochopení, zohlednění, předvídání a řízení destabilizačních dopadů změny klimatu; vybízí k uskutečnění programu včasného varování před potenciálními body zlomu, které by mohly oslabit udržitelnost struktur a ekosystémů větších regionů či kontinentů;

118.  vítá závazek ke snížení emisí skleníkových plynů v mnoha částech světa a příslušné konkrétní kroky, například velmi ambiciózní závazky mnoha rozvojových zemí a malých ostrovních států; lituje však, že mnoho velkých ekonomik si klade příliš nízké cíle a neprobíhá v nich ani diskuse o zvyšování vnitrostátně stanoveného příspěvku; připomíná, že na Evropskou unii připadá 9 % globálních emisí skleníkových plynů, přestože v ní žije jen 6,7 % světové populace, takže je naprosto zásadní, aby projevila větší ambice, zejména vezmeme-li v úvahu její historickou odpovědnost za změnu klimatu a to, že by měla být vzorem pro zbytek světa; zdůrazňuje, že pokud ostatní velké ekonomiky nebudou následovat, bude nemožné dosáhnout cílů Pařížské dohody a zamezit bodům zlomu;

119.  žádá Komisi, aby neprodleně analyzovala možnosti přijetí dalších kroků, které by ostatní velké ekonomiky motivovaly ke zvýšení jejich vnitrostátně stanovených příspěvků a provádění dalších konkrétních opatření a k úvahám o inovativních přístupech;

120.  vyzývá Komisi a členské státy, aby ve snaze o prosazování a prohlubování spolupráce při globálním přechodu k čistým nulovým emisím, odolnosti vůči změně klimatu, udržitelnému rozvoji a zabezpečení dostatku potravin a vody využívaly všech dostupných nástrojů (např. mezinárodních jednání, obchodních a regionálních dohod, mezinárodních partnerství);

121.  zdůrazňuje, že klimatické cíle je nutné zohledňovat ve všech politikách EU, včetně obchodní politiky; vyzývá Komisi, aby zajistila, že všechny nové obchodní a investiční dohody, které EU uzavře, budou plně slučitelné s Pařížskou dohodou a cíli udržitelného rozvoje a že ustanovení týkající se životního prostředí a klimatu budou závazná a vymahatelná; žádá Komisi, aby provedla a zveřejnila komplexní posouzení souladu stávajících a budoucích dohod s Pařížskou dohodou; vyzývá Komisi, aby zajistila, že každá obchodní dohoda bude obsahovat závazná ustanovení o dodržování Pařížské dohody, včetně ustanovení týkajících se správy a udržitelné ochrany lesů; vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost životnímu cyklu zboží od jeho vývoje po spotřebu a ochraně přírodních zdrojů a aby zohledňovala kumulované dopady včetně dopravy;

122.  vyzývá Komisi a Radu, aby Pařížskou dohodu začleňovaly do obchodních dohod s cílem motivovat obchodní partnery k dosahování jejích cílů; vyzývá rovněž Komisi a Radu, aby obchodní dohody revidovaly a začlenily do nich ambiciózní povinnosti v oblasti klimatu, čímž by motivovaly partnery k přijetí strategií v oblasti klimatu v souladu s Pařížskou dohodou;

123.  velmi vítá oznámení Ruska, že Pařížskou dohodu provede;

124.  uvědomuje si, že mimořádný význam pro dosažení strategických cílů Pařížské dohody a dalších ambiciózních strategií má partnerství EU-USA; znovu proto vyjadřuje politování nad oznámením prezidenta USA Donalda Trumpa, že zamýšlí vyvázat Spojené státy z Pařížské dohody; velmi pozitivně hodnotí to, že nejvýznamnější státy, města, univerzity a další nestátní subjekty v USA se nadále výrazně zasazují o přijímání klimatických opatření v rámci kampaně „we are still in“; vyjadřuje naději, že se USA znovu připojí k boji proti změně klimatu a v partnerství s EU budou stát v přední linii procesu celosvětových dohod o obchodu, průmyslu a energetice v souladu s Pařížskou dohodou;

125.  vyjadřuje hluboké politování nad vlažnou reakcí brazilského prezidenta Jaira Bolsonara a brazilské vlády na rekordní počet a rozsah lesních požárů v brazilské části amazonského pralesa; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby prostřednictvím mezinárodní spolupráce a pomoci učinily vše proti ničení životního prostředí v Amazonii a dalších klíčových oblastech globálního ekosystému a aby braly v úvahu úlohu, kterou přitom může hrát jejich vlastní obchodní politika;

Úloha Evropského parlamentu

126.  domnívá se, že jelikož Parlament musí poskytnout svůj souhlas s mezinárodními dohodami a jako spolunormotvůrce hraje ústřední roli v provádění Pařížské dohody v EU, musí mít své pevné místo v delegaci EU; očekává proto, že mu bude na COP25 v Madridu umožněno účastnit se koordinačních schůzek zástupců EU a bude mít přístup ke všem přípravným dokumentům od okamžiku zahájení jednání;

o
o   o

127.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu UNFCCC s žádostí, aby bylo rozesláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2018)0430. (2) Přijaté texty, P8_TA(2019)0217. (3) Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 38. (4) Burke, M. et al., „Global non-linear effect of temperature on economic production“, Nature, Vol 527, s. 235–239. (5) Program OSN pro životní prostředí, „The Emissions Gap Report 2018“, s. 21.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. listopadu 2019 o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě a o opatřeních pro potírání genderově podmíněného násilí (2019/2855(RSP))

P9_TA(2019)0080 B9-0225/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU) a Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, která byla otevřena k podpisu dne 11. května 2011 v Istanbulu (dále jen „Istanbulská úmluva“),

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu, které byly výsledkem čtvrté světové konference o ženách dne 15. září 1995, a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking+5 (2005), Peking+15 (2010) a Peking+20 (2015),

–  s ohledem na ustanovení právních nástrojů OSN v oblasti lidských práv, zejména ustanovení týkající se práv žen;

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady ze dne 4. března 2016 (COM(2016)0109),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2017/865 ze dne 11. května 2017 o podpisu Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, pokud jde o záležitosti týkající se justiční spolupráce v trestních věcech, jménem Evropské unie(1),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2017/866 ze dne 11. května 2017 o podpisu Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, pokud jde o azyl a zásadu nenavracení, jménem Evropské unie(2),

–  s ohledem na Vídeňskou úmluvu o smluvním právu ze dne 23. května 1969, zejména na články 26 až 27 této úmluvy,

–  s ohledem na příslušnou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011 o evropském ochranném příkazu(4) a na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 606/2013 ze dne 12. června 2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech(5),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV(6), a na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV(7),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání(8) a směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování(9), v nichž se definuje a odsuzuje obtěžování a sexuální obtěžování,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. dubna 2019 o žádosti o posudek Soudního dvora ve věci slučitelnosti návrhů na přistoupení Evropské unie k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí se Smlouvami a o postupu pro přistoupení k této úmluvě(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2018 o opatřeních proti psychickému a sexuálnímu obtěžování na pracovišti, ve veřejných prostorách a v politickém životě v EU(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2017 o boji proti sexuálnímu obtěžování a zneužívání v EU(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření, jménem Evropské unie, Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (COM(2016)0109 – 2016/0062(NLE))(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2015 o strategii EU pro rovnost žen a mužů pro období po roce 2015(14),

–  s ohledem na hlavní směry EU týkající se násilí páchaného na ženách a boje proti všem formám diskriminace žen (ze dne 8. prosince 2008),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 3. prosince 2015 s názvem „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019“ (SWD(2015)0278),

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) z roku 2014 nazvanou „Násilí na ženách: průzkum v celé EU“,

–  s ohledem na stanovisko Benátské komise ze dne 14. října 2019 týkající se Arménie a ústavních dopadů ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí,

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva(15),

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je jednou ze základních hodnot EU; vzhledem k tomu, že právo na rovné zacházení a nediskriminaci je součástí základních práv, která jsou zakotvena ve Smlouvách a v Listině základních práv, a mělo by být plně dodržováno;

B.  vzhledem k tomu, že podle indexu rovnosti žen a mužů Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) dosud žádná země EU rovnosti mezi ženami a muži plně nedosáhla; vzhledem k tomu, že odstranění genderově podmíněného násilí je pro dosažení tohoto cíle nezbytným předpokladem;

C.  vzhledem k tomu, že potírání genderově podmíněného násilí je jednou z priorit popsaných v dokumentu EU nazvaném „Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016–2019“;

D.  vzhledem k tomu, že „násilí na ženách“ se v Istanbulské úmluvě definuje jako „porušení lidských práv a forma diskriminace žen a znamená všechny násilné činy založené na pohlaví, které vedou nebo mohou vést k fyzické, sexuální, psychické nebo ekonomické újmě nebo utrpení žen, včetně hrozeb takovým činem, donucování či svévolného zbavení svobody, ať na veřejnosti nebo v soukromí“;

E.  vzhledem k tomu, že pojem feminicidy byl definován v monitorovacím mechanismu k Úmluvě z Belém do Pará jako „násilné genderově podmíněné usmrcení ženy, k němuž dojde v rodině, partnerství nebo jakémkoli jiném mezilidském vztahu nebo v komunitě a je spácháno jakoukoli osobou nebo je vykonáno či tolerováno státem či jeho činiteli, ať už v důsledku jejich konání, nebo nekonání“(16);

F.  vzhledem k tomu, že v Istanbulské úmluvě je stanoveno, že veškerá její ustanovení, a zvláště opatření na ochranu práv obětí, „musí být zajištěna bez jakékoliv diskriminace, zejména diskriminace na základě pohlaví, genderu, rasy, barvy pleti, jazyka, vyznání, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, sexuální orientace, genderové identity, věku, zdravotního stavu, zdravotního postižení, rodinného stavu, postavení migranta nebo uprchlíka či jiného postavení“;

G.  vzhledem k tomu, že násilí na ženách a genderově podmíněné násilí, jak fyzické, tak psychické, je velmi rozšířené a postihuje ženy všech společenských vrstev bez ohledu na věk, vzdělání, příjem, sociální postavení nebo zemi původu či bydliště;

H.  vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí je jak příčinou, tak důsledkem strukturálních nerovností, se kterými se ženy potýkají v mnoha aspektech života, jako jsou práce, zdraví, přístup k finančním zdrojům, pravomoci a znalosti, ale také řízení vlastního času; vzhledem k tomu, že potírání genderově podmíněného násilí vyžaduje pochopení jeho příčin a faktorů, které k němu přispívají;

I.  vzhledem k tomu, že pokoušíme-li se vysvětlit rozšířenost násilí na ženách v našich společnostech, je důležité si uvědomit existenci strukturálního či institucionálního násilí, které lze definovat jako podřízenost žen v hospodářském, společenském a politickém životě;

J.  vzhledem k tomu, že ženy nepožívají proti genderově podmíněným násilím v celé EU stejné ochrany, jelikož mezi politikami a právními předpisy jednotlivých členských států existují rozdíly;

K.  vzhledem k tomu, že soudní systémy ženám často neposkytují dostatečnou podporu; vzhledem k tomu, že v mnoha případech může být oběť vystavena ponižování ze strany policejních orgánů nebo je v závislém postavení, což prohlubuje její strach případ násilí oznámit;

L.  vzhledem k tomu, že v tomto desetiletí jsme na celosvětové a evropské úrovni svědky nápadného organizovaného útoku na rovnost pohlaví a práva žen, a to i pokud jde o sexuální a reprodukční zdraví a práva;

M.  vzhledem k tomu, že z průzkumu agentury FRA provedeného v roce 2014 vyplynulo, že třetina všech žen v Evropě zažila přinejmenším jednou od věku 15 let fyzické nebo sexuální násilí, že 55 % žen bylo vystaveno jedné nebo více formám sexuálního obtěžování, 11 % zažilo kybernetické obtěžování, jedna žena z dvaceti (5 %) byla znásilněna a více než jedna desetina žen se stala obětí sexuálního násilí za použití síly; vzhledem k tomu, že v řadě členských států je pachatelem více než poloviny všech vražd žen jejich intimní partner, příbuzný nebo rodinný příslušník; vzhledem k tomu, že oběti násilí oznámily na policii ty nejzávažnější případy násilí ze strany partnera pouze ve 14 % případů a nejzávažnější případy násilí ze strany osoby, která není jejich partnerem, v pouhých 13 % případů, což svědčí o tom, že míra nenahlášených případů je vysoká; vzhledem k tomu, že hnutí #metoo povzbudilo ženy a dívky v posledních letech k tomu, aby případy zneužívání, násilí a obtěžování oznamovaly;

N.  vzhledem k tomu, že v EU stále přetrvávají moderní formy otroctví a obchodování s lidmi, které postihují především ženy; vzhledem k tomu, že 71 % všech obětí obchodování s lidmi na celém světě jsou ženy a dívky a že tři ze čtyř těchto žen a dívek jsou sexuálně vykořisťovány(17);

O.  vzhledem k tomu, že internetové násilí a obtěžování má nezřídka fyzické důsledky a vytváří závažné riziko, že bude vyvoláno skutečné násilí tím, že uživatelé internetu jsou podněcováni k tomu, aby napodobovali násilí a obtěžování, o němž četli, a pak se těchto činů sami dopouštěli;

P.  vzhledem k tomu, že některé skupiny žen a dívek, jako jsou ženy z řad přistěhovalců, uprchlíků a žadatelů o azyl, ženy a dívky se zdravotním postižením, ženy LBTI a romské ženy, jsou vystaveny intersekcionálním a vícečetným formám diskriminace, takže se nacházejí ve zvláště obtížné situaci, kdy jsou ohroženy genderově podmíněným násilím, nemají přístup ke spravedlnosti a ke službám podpory a ochrany a nemohou uplatňovat svá základní práva;

Q.  vzhledem k tomu, že ženské oběti genderově podmíněného násilí a jejich děti často potřebují zvláštní podporu a ochranu, protože jim v souvislosti s tímto násilím hrozí vysoké riziko opakované viktimizace, zastrašování a odplaty;

R.  vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí oslabuje lidská práva, sociální stabilitu a bezpečnost, veřejné zdraví, vzdělávací a pracovní příležitosti žen a kvalitu života a možnosti rozvoje dětí a celých komunit;

S.  vzhledem k tomu, že vystavení fyzickému, sexuálnímu nebo psychickému násilí a zneužívání má na oběti závažný dopad a může vést k trvalé fyzické, sexuální, emocionální nebo psychické újmě či ekonomické a finanční škodě;

T.  vzhledem k tomu, že zločiny na ženách zůstávají často nepotrestány a že tato situace se musí změnit – pachatelé musí být vždy stíháni a ženám a dívkám, které se stanou obětí tohoto násilí, se musí vždy dostat řádné podpory a uznání ze strany soudů; vzhledem k tomu, že je zcela nezbytné, aby poskytovatelé služeb, kteří řeší problematiku násilí na ženách, jako jsou policisté, soudci či tvůrci politik, byli patřičně proškoleni;

U.  vzhledem k tomu, že EU musí ve spolupráci s členskými státy přijmout veškerá nezbytná opatření k podpoře a ochraně práv všech žen a dívek, aby mohly žít bez strachu z násilí na veřejnosti a i v soukromí;

V.  vzhledem k tomu, že ačkoli od přijetí Istanbulské úmluvy již uplynulo osm let, nebyla dosud ratifikována všemi členskými státy ani Unií;

1.  odsuzuje všechny formy genderově podmíněného násilí a lituje, že ženy a dívky jsou nadále vystaveny psychickému, fyzickému, sexuálnímu a ekonomickému násilí, včetně domácího násilí, sexuálního obtěžování, kybernetického násilí, nebezpečného pronásledování (stalkingu), znásilnění, sňatků v raném věku a nucených sňatků, mrzačení ženských pohlavních orgánů, trestných činů páchaných ve jménu takzvané „cti“, násilných přerušení těhotenství, násilných sterilizací, sexuálního vykořisťování a obchodování s lidmi a jiných forem násilí, které představují závažné porušování jejich lidských práv a důstojnosti; je velmi znepokojen fenoménem „feminicidy“ v Evropě, které je nejextrémnější formou násilí na ženách;

2.  vyzývá Radu, aby bezodkladně dokončila ratifikaci Istanbulské úmluvy Evropskou unií na základě širokého přistoupení bez jakýchkoli omezení a aby prosazovala její ratifikaci všemi členskými státy; vyzývá Radu a Komisi, aby zajistily plné začlenění Istanbulské úmluvy do legislativního a politického rámce EU; připomíná, že přistoupení EU k Istanbulské úmluvě nezbavuje členské státy nutnosti ratifikovat úmluvu na vnitrostátní úrovni; vyzývá členské státy, aby uspíšily jednání o ratifikaci a provedení Istanbulské úmluvy, a vyzývá zejména Bulharsko, Česko, Maďarsko, Lotyšsko, Litvu, Slovensko a Spojené království, které úmluvu podepsaly, avšak neratifikovaly, aby tak neprodleně učinily;

3.  ostře odsuzuje, že v některých členských státech dochází k pokusům zvrátit již učiněné kroky k provedení Istanbulské úmluvy a potírání násilí na ženách;

4.  vyzývá členské státy, aby zajistily řádné provádění a uplatňování úmluvy a aby na prevenci a potírání násilí na ženách a genderově podmíněného násilí a na ochranu jeho obětí vyčlenily přiměřené finanční a lidské zdroje; žádá členské státy, aby vzaly v potaz doporučení, která vydala Expertní skupina pro boj proti násilí na ženách a domácímu násilí (GREVIO) působící v rámci Rady Evropy, a aby zdokonalily své právní předpisy a uvedly je v soulad s ustanoveními Istanbulské úmluvy;

5.  vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva je i nadále mezinárodním standardem a klíčovým nástrojem k vymýcení genderově podmíněného násilí, který sleduje ucelený, komplexní a koordinovaný přístup, jehož ústředním bodem jsou práva obětí, a který na problematiku násilí páchaného na ženách a dívkách a genderově podmíněného násilí, včetně domácího násilí, nahlíží ze široké škály různých hledisek a stanoví opatření, jako je prevence násilí, boj proti diskriminaci, trestněprávní opatření proti beztrestnosti, ochrana a podpora obětí, ochrana dětí, ochrana žen z řad žadatelů o azyl a uprchlíků, dále zavádí postupy posuzování a odhadu rizik a zdokonaluje shromažďování údajů a působí také prostřednictvím osvětových kampaní a programů, včetně spolupráce s vnitrostátními subjekty v oblasti lidských práv a rovnosti, s občanskou společností a nevládními organizacemi;

6.  odsuzuje útoky na Istanbulskou úmluvu a kampaně proti ní, které se opírají o záměrně scestný výklad jejího obsahu a jeho nepravdivou prezentaci veřejnosti;

7.  důrazně tvrdí, že odpírání služeb a práv sexuálního a reprodukčního zdraví je jednou z forem násilí na ženách a dívkách, a zdůrazňuje, že Evropský soud pro lidská práva opakovaně rozhodl, že pokud jsou zákony o přerušení těhotenství příliš restriktivní nebo nejsou řádně uplatňovány, dochází k porušování lidských práv žen;

8.  zdůrazňuje, že základním nástrojem proti tomuto porušování lidských práv jsou osvětové kampaně, které bojují proti genderovým stereotypům a patriarchálnímu násilí a prosazují nulovou toleranci obtěžování a genderově podmíněného násilí; je přesvědčen, že klíčovým nástrojem prevence všech forem násilí, zejména genderově podmíněného násilí, a to především v období dospívání, jsou širší antidiskriminační vzdělávací strategie;

9.  zdůrazňuje, že pokud mají být opatření proti genderově podmíněnému násilí účinnější, měla by být provázena opatřeními zaměřenými na emancipaci žen, které se staly obětí násilí, a na jejich ekonomickou nezávislost;

10.  žádá Komisi a členské státy, aby zajistily vhodné genderově orientované vzdělávání, postupy a pokyny, které budou práva obětí stavět do centra veškerých profesionálních činností týkajících se obětí všech forem genderově podmíněného násilí, a to s cílem zamezit diskriminaci, traumatizaci nebo opětovné viktimizaci při soudních, lékařských a policejních postupech; vyzývá k zlepšení těchto postupů, aby se zvýšila míra hlášení těchto trestných činů;

11.  připomíná, že se již vyslovil pro to, aby byla na prevenci a boj proti všem formám genderově podmíněného násilí a na podporu plného uplatnění Istanbulské úmluvy vyčleněna samostatná položka v programu Práva a hodnoty ve výši 193,6 milionu EUR, a vyzdvihuje význam přidělení dostatečných prostředků také na úrovni členských států;

12.  žádá Komisi, aby provedla posouzení dopadu a na jeho základě přepracovala rámcové rozhodnutí EU o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva s cílem zahrnout do něj podněcování k nenávisti na základě genderu, sexuální orientace, genderové identity a pohlavních znaků;

13.  vyzývá členské státy, aby zajistily plné uplatňování a vymáhání příslušné platné legislativy;

14.  vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s Eurostatem, EIGE a FRA zlepšily dostupnost a srovnatelnost kvalitativně strukturovaných údajů o genderově podmíněném násilí, jak požaduje Istanbulská úmluva v ustanovení o shromažďování údajů a výzkumu; opakovaně vyzývá Komisi, aby zřídila evropskou observatoř pro sledování genderově podmíněného násilí s přesnými a srovnatelnými údaji (po vzoru Státní observatoře pro sledování násilí na ženách v rámci EIGE);

15.  poukazuje na to, že je velmi důležité stanovit formální postupy pro hlášení sexuálního obtěžování na pracovišti, poskytovat zvláštní vzdělávání a pořádat osvětové kampaně jako prostředek k tomu, aby byla prosazována zásada důstojnosti na pracovišti a aby se normou stal přístup nulové tolerance; je přesvědčen, že evropské instituce by měly jít v tomto ohledu příkladem;

16.  vyzývá předsedu, předsednictvo a správu Evropského parlamentu, aby pokračovali ve svém úsilí o to, aby byl Evropský parlament pracovištěm, kde k obtěžování a projevům sexismu nedochází, a aby v souladu požadavky formulovanými v usnesení o potírání sexuálního obtěžování a zneužívání v EU z roku 2017 učinili tyto kroky: 1) zadání externího auditu dvou současných výborů Evropského parlamentu zabývajících se bojem proti obtěžování a zveřejnění jeho výsledků; 2) změna ve složení orgánů, které se zabývají bojem proti obtěžování, aby v nich jako členové s plným hlasovacím právem zasedali také externí odborníci v oblasti práva, medicíny a terapie; 3) zavedení kurzů zaměřených na dodržování úcty a důstojnosti na pracovišti, které budou povinně navštěvovat všichni poslanci a všechny kategorie zaměstnanců;

17.  vítá, že se zvolená předsedkyně Komise zavázala k tomu, že zvýší úsilí o potírání genderově podmíněného násilí, bude více podporovat oběti, učiní přistoupení EU k Istanbulské úmluvě jednou z priorit Komise a bude využívat možností, které nabízí Smlouva, aby bylo násilí na ženách a dívkách zařazeno mezi trestné činy vymezené na úrovni EU;

18.  žádá Komisi, aby do příští Evropské genderové strategie zařadila vhodná politická, legislativní a nelegislativní opatření, a učinila tak boj proti genderově podmíněnému násilí jednou ze svých priorit;

19.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh právního aktu o prevenci a potírání všech forem genderově podmíněného násilí, včetně násilí na ženách a dívkách; v této souvislosti se zavazuje k tomu, že s využitím práva legislativní iniciativy podle článku 225 SFEU bude zkoumat veškerá možná opatření, a to i pokud jde o kybernetické násilí;

20.  vyzývá Komisi a Radu, aby využily přechodové ustanovení čl. 83 odst. 1 SFEU k tomu, aby násilí na ženách a dívkách a veškeré formy genderově podmíněného násilí zařadily mezi trestné činy vymezené na úrovni EU;

21.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států a Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy.

(1) Úř. věst. L 131, 20.5.2017, s. 11. (2) Úř. věst. L 131, 20.5.2017, s. 13. (3) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57. (4) Úř. věst. L 338, 21.12.2011, s. 2. (5) Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 4. (6) Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1. (7) Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1. (8) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23. (9) Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37. (10) Přijaté texty, P8_TA(2019)0357. (11) Přijaté texty, P8_TA(2018)0331. (12) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 192. (13) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 167. (14) Úř. věst. C 407, 4.11.2016, s. 2. (15) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55. (16) https://www.oas.org/es/mesecvi/docs/DeclaracionFemicidio-EN.pdf (17) https://www.un.org/en/events/endviolenceday/

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. listopadu 2019 o krocích, které podniká Ruská federace proti litevským soudcům, státním zástupcům a vyšetřovatelům zapojeným do vyšetřování tragických událostí, k nimž došlo dne 13. ledna 1991 ve Vilniusu (2019/2938(RSP))

P9_TA(2019)0081 RC-B9-0182/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Ruské federaci,

–  s ohledem na Úmluvu na ochranu lidských práv a základních svobod (Evropská úmluva o lidských právech),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o vzájemné pomoci v trestních věcech,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na základní zásady OSN pro nezávislost soudní moci,

–  s ohledem na nedávnou výměnu názorů ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, k níž došlo dne 12. listopadu 2019(1),

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v přímém důsledku paktu Molotov-Ribbentrop obsadil komunistický SSSR vedle dalších zemí také Litevskou republiku;

B.  vzhledem k tomu, že Ruská federace, která přijala závazky vyplývající z Všeobecné deklarace lidských práv a Evropské úmluvy o lidských právech a která je řádným členem Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, se zavázala k dodržování zásad demokracie, právního státu, základních svobod a lidských práv;

C.  vzhledem k tomu, že ve dnech 11. až 13. ledna 1991 se ozbrojené síly SSSR dopustily agrese vůči nezávislému litevskému státu a jeho obyvatelům, kteří se snažili pokojně bránit televizní věž ve Vilniusu, při níž přišlo o život 14 osob a téměř 800 osob bylo zraněno; vzhledem k tomu, že represivní opatření sovětských ozbrojených sil pokračovala až do pokusu o převrat, k němuž došlo v Moskvě v srpnu 1991;

D.  vzhledem k tomu, že toto krveprolití odsoudil celý svět, včetně předsedy Nejvyššího sovětu Ruské sovětské federativní socialistické republiky při masové demonstraci, která se konala v Moskvě o několik dní později;

E.  vzhledem k tomu, že Ruská federace ve Smlouvě mezi Litevskou republikou a Ruskou sovětskou federativní socialistickou republikou o rámci vztahů mezi oběma státy ze dne 29. července 1991 uznala, že dne 11. března 1990 byla obnovena nezávislost Litevské republiky;

F.  vzhledem k tomu, že Ruská federace převzala práva a povinnosti bývalého Sovětského svazu jakožto nástupnický stát;

G.  vzhledem k tomu, že regionální soud ve Vilniusu vydal dne 27. března 2019 rozhodnutí v tzv. „kauze 13. ledna“, v němž byli bývalý ministr obrany Sovětského svazu Dmitrij Jazov, bývalý velitel posádky sovětské armády ve Vilniusu Vladimir Uschopčik, bývalý velitel speciálních jednotek KGB Michail Golovatov a 64 ruských, běloruských a ukrajinských občanů shledáni vinnými z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti kvůli jejich zapojení do agrese vůči litevskému státu;

H.  vzhledem k tomu, že všichni pachatelé tohoto útoku s výjimkou dvou bývalých důstojníků sovětské armády – Jurije Mela a Gennadije Ivanova – byli souzeni v nepřítomnosti a byli odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání až 14 let; vzhledem k tomu, že rozsudky vydané na jaře 2019 se týkají tragických událostí, k nimž došlo po litevském vyhlášení nezávislosti dne 11. března 1990 a sovětských pokusech přimět Litvu k odvolání vyhlášení nezávislosti, které začaly hospodářskou blokádou v první polovině roku 1990 a vyvrcholily v lednu 1991 brutálním pokusem o svržení litevské vlády;

I.  vzhledem k tomu, že při předběžném vyšetřování událostí 13. ledna orgány Litevské republiky aktivně požadovaly, aby orgány Ruské federace poskytly v tomto trestním řízení právní pomoc, avšak Ruská federace nespolupracovala;

J.  vzhledem k tomu, že se má za to, že Ruská federace aktivně ukrývá a chrání výkonné velitele a pachatele aktů ozbrojené agrese proti nevinným a neozbrojeným civilistům, jako je bývalý vojenský velitel zapojený do událostí v lednu 1991 Michail Golovatov, a přijímá veškerá opatření k tomu, aby jim pomohla vyhnout se odpovědnosti;

K.  vzhledem k tomu, že prvotní reakce Ruska na rozhodnutí soudu byla negativní, když ruská Státní duma prohlásila, že proces byl „politicky motivovaný“ a představoval „pokus o přepsání dějin“, a ruské ministerstvo zahraničí oznámilo, že „věc nenechá bez další odezvy“;

L.  vzhledem k tomu, že Vyšetřovací výbor Ruské federace zahájil v období od července 2018 do dubna 2019 trestní řízení proti státním zástupcům, vyšetřovatelům a soudcům Litevské republiky zapojeným do vyšetřování a rozhodování v kauze 13. ledna, a to na základě článků 299 a 305 trestního zákoníku Ruské federace, v nichž se stanoví trestní odpovědnost za „vědomé uvalení trestní odpovědnosti na nevinnou osobu“ a za „vědomé vydání nespravedlivého rozsudku, rozhodnutí nebo učinění jakéhokoli jiného právního úkonu soudcem“;

M.  vzhledem k tomu, že toto politicky motivované trestní stíhání zahájené Ruskou federací může vést ke snahám o zneužití systému Interpolu a dalších dvoustranných a mnohostranných dohod o spolupráci s cílem omezit práva státních zástupců a soudců, kteří se účastnili trestního řízení v kauze 13. ledna, během prohlídek, výslechů a zadržení; vzhledem k tomu, že se Ruská federace může pokusit žádat o vydání mezinárodních zatykačů na litevské úředníky zapojené do tohoto řízení;

N.  vzhledem k propagandistické a dezinformační kampani, již vedou státem kontrolované sdělovací prostředky a představitelé Ruské federace s cílem rozvíjet ohledně událostí 13. ledna konspirační teorie a která je součástí hybridních hrozeb namířených proti EU a demokraciím;

O.  vzhledem k tomu, že právní stát, včetně nezávislosti soudní moci, je jednou ze společných hodnot, na nichž je EU založena; vzhledem k tomu, že Komise je podle Smluv spolu s Parlamentem a Radou zodpovědná za zajištění toho, aby byla dodržována zásada právního státu jakožto základní hodnota Unie a aby bylo respektováno právo, hodnoty a zásady EU;

P.  vzhledem k tomu, že soudci jakéhokoli členského státu jsou současně soudci Evropské unie jako celku;

Q.  vzhledem k tomu, že nezávislost soudní moci je základem právního státu a má klíčový význam pro fungování demokracie a dodržování lidských práv; vzhledem k tomu, že nezávislost soudní moci je zakotvena v článku 47 Listiny základních práv a v článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech;

R.  vzhledem k tomu, že Základní zásady OSN pro nezávislost soudní moci stanoví, že všechny státní a jiné orgány mají povinnost respektovat a dodržovat nezávislost soudnictví; vzhledem k tomu, že tyto zásady rovněž uvádějí, že by nemělo docházet k žádnému nepatřičnému či neoprávněnému zasahování do soudního řízení(2);

S.  vzhledem k tomu, že Všeobecná deklarace lidských práv stanoví zejména zásadu rovnosti před zákonem, presumpci neviny a právo na spravedlivý a veřejný proces před nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem;

T.  vzhledem k tomu, že podle článku 1 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech, kterou Ruská federace ratifikovala, „se smluvní strany zavazují poskytovat si v souladu s ustanoveními této Úmluvy co nejširší vzájemnou pomoc v řízeních o trestných činech, jejichž potrestání v době, kdy se o pomoc žádá, patří do pravomoci justičních orgánů dožadující strany“;

U.  vzhledem k tomu, že Ruská federace stále více porušuje mezinárodní právo a závazky a zaujímá postoje, které jsou v rozporu s dobrými sousedskými vztahy, čímž ohrožuje veškeré vyhlídky na spolupráci v budoucnosti;

1.  vyjadřuje svou solidaritu a sympatii rodinám obětí případu ze 13. ledna;

2.  konstatuje, že kroky orgánů Ruské federace proti litevským soudcům a státním zástupcům jsou v rozporu se základními právními hodnotami, zejména s nezávislostí soudnictví, a se zásadou, že lidská práva a svobody lze zákonně omezovat pouze pro účely, pro něž taková omezení stanoví mezinárodní právo;

3.  připomíná, že trestní stíhání státních zástupců a soudců za jejich profesní činnost představuje způsob nepřijatelného vnějšího vlivu, který je v rozporu se zásadami právního státu;

4.  zdůrazňuje, že trestní řízení proti státním zástupcům a soudcům v takových případech nelze považovat za legitimní;

5.  ostře odsuzuje porušování základních zásad a norem mezinárodního práva ruskými orgány a staví se proti těmto politicky motivovaným případům trestního stíhání;

6.  vyjadřuje svou solidaritu s litevskými státními zástupci, vyšetřovateli a soudci obžalovanými v této kauze Ruskou federací a se snahami litevské vlády upozornit na tento případ a omezit škody a nebezpečí, které hrozí osobám, jež byly nezákonně obviněny ruskými orgány;

7.  zdůrazňuje, že všeobecně uznávané záruky pro nezávislost soudců a státních zástupců zakazují jakékoli zasahování do výkonu spravedlnosti soudem a dokonce i sebemenší ovlivňování rozsudku, stejně jako stíhání soudce za vynesený rozsudek či zasahování do práce státního zastupitelství při vyšetřování případů;

8.  vyzývá veřejné orgány Ruské federace, aby ukončily trestní řízení zahájené proti litevským státním zástupcům, vyšetřovatelům a soudcům zapojeným do případu událostí ze 13. ledna;

9.  vyzývá orgány Ruské federace, aby v rámci provádění Smlouvy mezi Litevskou republikou a Ruskou sovětskou federativní socialistickou republikou o rámci vztahů mezi oběma státy ze dne 29. července 1991 posoudily odpovědnost osob, které ve dnech 11. až 13. ledna 1991 vedly akt agrese proti litevskému státu nebo se jí účastnily, a aby poskytly orgánům Litevské republiky součinnost ve snaze o dosažení spravedlnosti v souvislosti s těmito událostmi;

10.  vyzývá orgány Ruské federace a Běloruska, aby vyhověly žádostem Litevské republiky o vzájemnou právní pomoc ve věci týkající se událostí z 13. ledna;

11.  vyzývá ruské orgány, aby zastavily nezodpovědná dezinformační a propagandistická prohlášení ze strany představitelů Ruské federace o této věci;

12.  vyzývá členské státy, aby v případě, že obdrží od Ruské federace žádost o právní pomoc v souvislosti s trestním stíháním litevských státních zástupců a soudců zapojených do tohoto případu, k němuž dochází v Ruské federaci, považovaly tuto věc za politicky motivovanou, úzce spolupracovaly s litevskými orgány a odmítly poskytnout Ruské federaci v této věci právní pomoc;

13.  vyzývá Komisi pro kontrolu spisů Interpolu, mezi jejíž úkoly patří zabránit vydávání neoprávněných zatýkacích rozkazů politické povahy, aby projevila zvýšenou ostražitost v souvislosti s případnými mezinárodními zatykači na obviněné litevské činitele; vyzývá všechny členské státy a další signatáře statutu Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol), aby ignorovaly veškeré mezinárodní zatykače proti obviněným litevským úředníkům; vyzývá Interpol, aby ignoroval všechny ruské žádosti o zatykače v souvislosti s případem událostí ze 13. ledna;

14.  vyzývá všechny členské státy, aby upustily od předání veškerých osobních údajů, které by bylo možné použít v trestním řízení proti litevským soudcům, státním zástupcům a vyšetřovatelům, Rusku;

15.  vyzývá členské státy, aby na evropské úrovni plně spolupracovaly s ohledem na své politiky vůči Rusku, neboť pro dosažení účinnější politiky EU a pro větší úsilí o vybudování odolnosti a o nalezení praktických řešení, která budou podporovat a posilovat demokratické procesy a nezávislé soudnictví, je zásadní větší soudržnost a lepší koordinace;

16.  vyzývá předsedy Rady a Komise, místopředsedu Komise, vysokého představitele a členské státy, aby tyto případy i nadále pečlivě sledovali, aby na ně při schůzkách s Ruskou federací různými prostředky upozorňovali a aby o jednáních s ruskými orgány informovali Parlament a přitom dali Rusku jasně najevo, že Evropská unie je v tomto případě i v jiných souvisejících případech jednotná a solidární; naléhavě žádá členské státy, aby tento případ zmiňovaly při komunikaci s ruskými orgány;

17.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečností politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a prezidentům, vládám a parlamentům Ruské federace a Běloruska.

(1) https://www.europarl.europa.eu/ep-live/cs/committees/video?event=20191112-0900-COMMITTEE-LIBE (2) https://www.ohchr.org/EN/ProfessionalInterest/Pages/IndependenceJudiciary.aspx

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. listopadu 2019 o opatřeních k řešení dopadů rozhodnutí WTO ve sporu o Airbus na evropské zemědělství (2019/2895(RSP))

P9_TA(2019)0082 RC-B9-0197/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na rozhodnutí, které dne 2. října 2019 přijal rozhodce Světové obchodní organizace (WTO) ve sporu o dotace pro společnost Airbus (DS316) a kterým se povoluje uvalení amerických protiopatření na vývoz z EU v hodnotě 7,5 miliardy USD (6,8 miliardy EUR),

–  s ohledem na formální rozhodnutí, které dne 14. října 2019 přijal Orgán WTO pro řešení sporů a kterým tato protiopatření schválil,

–  s ohledem na rozhodnutí USA zavést k 18. října 2019 novou valorickou celní sazbu ve výši 25 % na některé zemědělské produkty a některé nezemědělské produkty a valorickou celní sazbu ve výši 10 % na nezemědělské produkty,

–  s ohledem na příslušné články nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1144/2014 ze dne 22. října 2014 o informačních a propagačních opatřeních na podporu zemědělských produktů na vnitřním trhu a ve třetích zemích a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 3/2008(1) (dále jen „nařízení o propagaci“) a na prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 18. listopadu 2019 o přijetí pracovního programu informačních a propagačních opatřeních na podporu zemědělských produktů na vnitřním trhu a ve třetích zemích na rok 2020,

–  s ohledem na příslušné články v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty(2) (nařízení o společné organizaci trhů),

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Spojené státy jsou pro zemědělské produkty vyvážené z EU-28 destinací číslo jedna, přičemž v roce 2018 dosáhl vývoz do této země 22,3 miliardy EUR, a je tudíž nenahraditelným trhem co do hodnoty i objemu;

B.  vzhledem k tomu, že nová cla, která odpovídají 1,1 miliardy EUR, zasáhnou vývoz zemědělsko-potravinářských výrobků v hodnotě 4,3 miliardy EUR (60 % celkové hodnoty protiopatření);

C.  vzhledem k tomu, že hlavními zeměmi, na které rozhodnutí USA dolehne, jsou Spojené království, Francie, Španělsko, Itálie, Německo a Irsko, přičemž jeho negativní vliv pocítí i zemědělsko-potravinářská odvětví v dalších členských státech EU;

D.  vzhledem k tomu, že tyto americké sankce jsou namířeny zejména na zemědělské produkty, které jsou emblematickými produkty EU, mají velmi vysokou přidanou hodnotu a často jsou chráněny v rámci režimů jakosti EU (víno a lihoviny, například čistá sladová whisky, olivový olej a mléčné výrobky, například máslo a sýry);

E.  vzhledem k tomu, že se nově zavedená cla, byť v menší míře, vztahují i na jiné zemědělské produkty, jako jsou stolní olivy, vepřové maso, káva, sladké sušenky, zpracované ovoce, citrusy, mušle, likéry a kašmírská vína;

F.  vzhledem k tomu, že zemědělci a hospodářské subjekty v zemědělsko-potravinářském řetězci jsou po ruském embargu znovu obětí nezemědělského obchodního konfliktu, na která nemají vliv, a že rozhodnutí americké strany uplatňovat tato cla může platit na neurčito, dokud členské státy nevyhoví rozhodnutí WTO ve sporu o Airbus;

G.  vzhledem k tomu, že americká protiopatření přidají na ekonomické a právní nejistotě pro evropské producenty v odvětví, které se již ze své povahy vyznačuje velkou kolísavostí, a vnesou další nestabilitu na vnitřní trh EU, který se již nyní musí potýkat s narušením způsobeným ruským embargem a připravovat se na ekonomické důsledky možného odchodu Spojeného království z EU;

H.  vzhledem k tomu, že USA mohou v souladu s ustanoveními amerického práva uplatnit v oblasti cel tzv. karuselový přístup (pravidelné revize seznamu produktů podléhajících clu), který by měl dominový efekt na další produkty a umocnil by ekonomické důsledky protiopatření, ale současně by měl i nepřiměřený dopad na zemědělsko-potravinářské odvětví;

I.  vzhledem k tomu, že ve sporu o dotace pro Boeing se na rozhodnutí WTO stále čeká;

J.  vzhledem k tomu, že v případě některých odvětví, jako např. stolních oliv (na které se uplatňují americká cla již od listopadu 2017) a olivového oleje, rozhodnutí USA ještě více ohrozí křehkou situaci na vnitřním trhu, která zde již panuje, zatímco u jiných odvětví, jako je odvětví vína, whisky a mléčných výrobků, hrozí, že způsobí vážné celkové narušení trhu; vzhledem k tomu, že uvedené rozhodnutí by tudíž ohrozilo růst, investice a tvorbu pracovních míst a vedlo by k významné ztrátě konkurenceschopnosti a podílu na trhu, které se budovaly dlouhá léta, přičemž bude velmi obtížné se z této ztráty vzpamatovat;

K.  vzhledem k tomu, že tato cla povedou k výraznému zvýšení cen pro spotřebitele a k ekonomickým ztrátám a ke ztrátám pracovních míst ve firmách na obou stranách Atlantiku a v konečném důsledku z nich budou mít prospěch producenti mimo EU a USA;

L.  vzhledem k tomu, že podle stávajících pravidel EU nelze přeprogramovat již schválené propagační kampaně zaměřené na americký trh a některá opatření, která již byla přijata k propagaci produktů velmi vysoké hodnoty, se v případě, že budou uplatněna americká cla, mohou ukázat jako neúčinná;

M.  vzhledem k tomu, že zemědělství EU, které je již ze své povahy v určitých specifických ohledech velmi citlivé, je stále více součástí mezinárodních trhů, čímž je ještě patrnější důležitost konstruktivních obchodních vztahů vůbec i zachování potravinového řetězce s vysoce kvalitní produkcí, která odpovídá poptávce ze strany zákazníků;

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že zemědělsko-potravinářské odvětví EU čelí v celém zemědělsko-potravinářském řetězci vedlejším škodám, které zapříčinilo rozhodnutí Spojených států zavést protiopatření vůči Evropské unii v důsledku sporu o Airbus; považuje za nepřijatelné, že zemědělské odvětví musí nést značnou část nákladů na právní spor, který vznikl ve zcela nesouvisejícím odvětví; vyjadřuje politování nad rozhodnutím uvalit cla na tak mnoho zemědělských produktů;

2.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že USA neprojevily zájem v reakci na snahy EU nalézt včas ještě před uplatněním celních sazeb společné řešení; zdůrazňuje své znepokojení ohledně toho, že Spojené státy v souvislosti s dlouhodobým sporem týkajícím se podniků Airbus a Boeing stále odmítají spolupracovat s EU na hledání časově případného řešení pro letecký průmysl obou stran;

3.  podporuje Komisi v jejím úsilí a naléhavě ji vyzývá, aby se i nadále snažila nalézt řešení založená na vzájemné dohodě, která by zmírnila stávající napětí v obchodních vztazích mezi oběma stranami;

4.  zdůrazňuje, že je nezbytná koordinovaná a jednotná reakce EU zejména vzhledem k tomu, že cla jsou pojata tak, aby různé členské státy postihla nerovnoměrně, ve snaze vnést rozkol do postoje Unie;

5.  vyzývá Komisi, aby úzce monitorovala zemědělsko-potravinový trh EU s cílem včas zachytit narušení způsobená uplatňováním těchto celních sazeb, kumulativní účinky s vývojem na jiných trzích, včetně vlivu pokračujícího ruského embarga, a dominový efekt vyvolaný produkty, které byly z potravinářského řetězce vytlačeny;

6.  naléhavě vyzývá Komisi, aby prošetřila dopad těchto protiopatření na postižená odvětví a na vnitřní trh a v případě, že to bude opodstatněné, aby v souladu s pravidly WTO a v mezích rozpočtu urychleně uvolnila podporu pro nejhůře zasažená odvětví; vyjadřuje v této souvislosti hluboké politování nad nedostatkem odpovídajícího financování za tímto účelem v rozpočtu na rok 2020;

7.  vyzývá Komisi, aby zvážila využití nástrojů v rámci jednotné společné organizace trhů, jako jsou režimy podpory soukromého skladování a stažení z trhu, a jakékoli nové nebo jiné dostupné nástroje a příslušná opatření s cílem vypořádat se s narušením, k němuž na vnitřním trhu dochází;

8.  vítá oznámení Komise o tom, že bude revidovat stávající sekundární právní předpisy, jež pokrývá jednotná společná organizace trhů, s cílem umožnit hospodářským subjektům prodloužit propagační kampaně v USA a umožnit větší pružnost ve způsobu vedení současných propagačních kampaní v třetích zemích, aby hospodářské subjekty mohly lépe reagovat a posílit své akce v USA a aby zabránily dopadu na spotřebitele, nebo aby se v případě potřeby mohly přeorientovat na alternativní trhy tím, že přeprogramují aktivity, které již byly schváleny pro trh ve Spojených státech; žádá Komisi, aby tyto změny zavedla co nejdříve a aby přijala dodatečná opatření s cílem zajistit větší flexibilitu při řízení propagačních kampaní v rámci nařízení o propagaci;

9.  zdůrazňuje, že sankce USA jsou mimořádné a že je hospodářské subjekty nemohly předvídat ani zvládnout; žádá proto Komisi, aby pravidla pro kontrolu a audit přizpůsobila tak, aby hospodářské subjekty nebyly penalizovány v důsledku nevyhnutelných úprav, které budou muset provést ve prospěch propagačních opatření nebo s cílem neprovést propagační opatření, která byla již naplánována;

10.  vyzývá Komisi, aby provedla horizontální informační a propagační opatření, která mohou mít podobu misí na vysoké úrovni a účasti na veletrzích a výstavách mezinárodního významu a která se zaměří na zlepšení vnímání dotčených produktů a na posílení jejich propagace, v souladu s článkem 2 a 9 nařízení;

11.  konstatuje, že z důvodu tohoto specifického tržního problému by Komise měla zvážit použití ustanovení článku 15 a 19 propagačního nařízení s cílem podpořit hospodářské subjekty, které budou muset zvýšit úsilí, aby vstoupily na trh USA, a s cílem pomoci zmírnit překážky, které jim ve vstupu brání;

12.  žádá, aby Komise v rámci dostupných rozpětí schválila dodatečné výzvy k předkládání návrhů a současně zvýšila příděly prostředků na propagaci pro rok 2019 vzhledem k tomu, že prostředky ročního rozpočtu již byly vyčleněny, aby se tak zabránilo prodlevám a bylo možné rychle reagovat na protiopatření Spojených států;

13.  podporuje zlepšení horizontálního propagačního nařízení a zároveň využívání odborných znalostí místních úřadů na podporu obchodu s cílem poskytnout podporu hospodářským subjektům při rozšiřování a upevňování jejich postavení na trzích třetích zemí a při nacházení nových odbytišť pro produkty z EU s ohledem na reformu společné zemědělské politiky (SZP) a budoucí revizi propagačního nařízení;

14.  zdůrazňuje, že za těchto okolností je životně důležité zabránit dalším škrtům v rozpočtu SZP a nadále usilovat o reformu krizové rezervy SZP vzhledem k tomu, že zemědělské odvětví stále více postihuje nestálost a politicky motivované mezinárodní krize, které vyžadují důraznou a účinnou rozpočtovou reakci;

15.  zdůrazňuje, že je třeba diverzifikovat vývozní trhy a zabezpečit přístup na trh pro zemědělsko-potravinářské produkty postižené americkými cly tím, že budou odstraněny přetrvávající technické překážky, které bránily hospodářským subjektům v tom, aby plně využívaly vývozní možnosti v rámci jiných obchodních dohod;

16.  opakovaně zdůrazňuje svůj závazek ve prospěch volného obchodu a otevřených trhů vzhledem k tomu, že se tak rozšířily ekonomické možnosti a možnosti zaměstnanosti pro četné malé a střední podniky v USA a v EU, a zdůrazňuje význam konstruktivních obchodních vztahů, které jsou vzájemně prospěšné pro EU i pro USA;

17.  zdůrazňuje svou podporu zachování obchodního systému založeného na pravidlech a podporu pro WTO jakožto instituci, a zároveň uznává, že je nezbytná komplexní reforma, zvláště pokud jde o Odvolací orgán WTO;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 317, 4.11.2014, s. 56. (2) Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. listopadu 2019 o krizi Odvolacího orgánu WTO (2019/2918(RSP))

P9_TA(2019)0083 B9-0181/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na Marrákešskou dohodu ze dne 15. dubna 1994 o zřízení Světové obchodní organizace (WTO),

–  s ohledem na článek 17 Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů, kterým se zřizuje stálý Odvolací orgán Orgánu WTO pro řešení sporů,

–  s ohledem na sdělení Evropské unie, Číny, Kanady, Indie, Norska, Nového Zélandu, Švýcarska, Austrálie, Korejské republiky, Islandu, Singapuru, Mexika, Kostariky a Černé Hory Generální radě WTO ze dne 11. prosince 2018 (WT/GC/W/752/Rev. 2) a na sdělení Evropské unie, Číny, Indie a Černé Hory Generální radě WTO ze dne 11. prosince 2018 (WT/GC/W/753/Rev.1),

–  s ohledem na prozatímní ujednání mezi EU a Kanadou o odvolání při rozhodčím řízení podle článku 25 Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů ze dne 25. července 2019 i s ohledem na obdobné ujednání s Norskem uzavřené dne 21. října 2019,

–  s ohledem na neformální proces týkající se fungování Odvolacího orgánu pod záštitou Generální rady a na zprávy, které Generální radě WTO předložil velvyslanec Nového Zélandu David Walker ve dnech 28. února 2019 (JOB/GC/215), 7. května 2019 (JOB/GC/217), 23. července 2019 (JOB/GC/220) a 15. října 2019 (JOB/GC/222), i na návrh rozhodnutí Generální rady o fungování Odvolacího orgánu, který Generální radě dne 15. října 2019 předložil velvyslanec Walker ve znění připojeném k jeho zprávě z tohoto dne,

–  s ohledem na prohlášení Komise ze dne 26. listopadu 2019,

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro mezinárodní obchod,

A.  vzhledem k tomu, že WTO byla vytvořena k posilování mnohostrannosti, prosazování světového hospodářského řádu a vytváření otevřeného a nediskriminačního mnohostranného obchodního systému založeného na pravidlech;

B.  vzhledem k tomu, že systém WTO pro řešení sporů díky své závazné povaze, dvěma úrovním rozhodování a nezávislosti a díky nestrannosti rozhodců úspěšně přispívá k zajišťování dodržování pravidel WTO a k bezpečnosti a předvídatelnosti mnohostranného systému obchodování a tím předchází přijímání jednostranných opatření;

C.  vzhledem k tomu, že Odvolací orgán WTO hraje v systému WTO pro řešení sporů zásadní úlohu;

D.  vzhledem k tomu, že od roku 2017 blokují Spojené státy jmenování nástupců členů sedmičlenného Odvolacího orgánu a zamítly řadu návrhů na zahájení výběrového řízení k obsazení zbývajících volných míst;

E.  vzhledem k tomu, že dne 10. prosince 2019 skončí platnost mandátu dvěma ze tří zbývajících členů Odvolacího orgánu a Odvolací orgán již nebude moci projednávat žádná nová odvolání, protože k tomu jsou zapotřebí alespoň tři členové;

1.  je hluboce znepokojen tím, že pokud nebude nalezeno řešení, přestane být Odvolací orgán po 10. prosinci 2019 funkční, což by mohlo mít velmi vážné důsledky pro mnohostranný systém obchodování založený na pravidlech;

2.  vyjadřuje politování nad tím, že probíhající jednání mezi členy WTO dosud nepřinesla pozitivní výsledek;

3.  plně podporuje neformální proces zprostředkovávaný velvyslancem Walkerem a považuje jeho návrhy za velmi dobrý základ pro nalezení uspokojivého řešení v otázce fungování Odvolacího orgánu a jeho nezbytné reformy, což jsou záležitosti, které vyvolávají obecné znepokojení; vyzývá všechny členy, aby se do těchto jednání konstruktivně zapojili, aby tak bylo možné co nejdříve obsadit volná místa a zároveň zabezpečit, aby WTO měla k dispozici potřebné finanční a lidské zdroje;

4.  vyzývá Komisi, aby pokračovala ve spolupráci se všemi členy WTO včetně Spojených států amerických s cílem co nejdříve odblokovat postup jmenování, a to případně i po 10. prosinci 2019;

5.  podporuje nedávné iniciativy EU, jejichž cílem bylo uzavřít s našimi hlavními obchodními partnery prozatímní ujednání ve věci dočasných řešení, díky nimž by bylo zachováno právo Evropské unie na řešení obchodních sporů ve WTO prostřednictvím nezávislého a nestranného rozhodování založeného na dvou úrovních, a současně připomíná, že hlavním cílem strategie EU je i nadále stálý Odvolací orgán;

6.  připomíná význam meziparlamentního dialogu, který umožňuje přispívat k probíhajícím diskusím a k dosažení pozitivního výsledku;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států WTO a generálnímu řediteli WTO.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. listopadu 2019 o probíhajících jednáních o nové dohodě o partnerství mezi Evropskou unií a africkými, karibskými a tichomořskými státy (2019/2832(RSP))

P9_TA(2019)0084 B9-0175/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na Dohodu o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 („Dohoda z Cotonou“)(1), a zejména na její revidované znění z roku 2005 a roku 2010(2),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 12. prosince 2017 pro rozhodnutí Rady o zmocnění k zahájení jednání o dohodě o partnerství mezi Evropskou unií a zeměmi skupiny afrických, karibských a tichomořských států(3),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 4. října 2016 o budoucnosti vztahů AKT–EU po roce 2020(4) a ze dne 14. června 2018 o nadcházejících jednáních o nové dohodě o partnerství mezi Evropskou unií a africkými, karibskými a tichomořskými státy(5),

–  s ohledem na otázku předloženou Radě a Komisi ve věci probíhajících jednání o nové dohodě o partnerství mezi Evropskou unií a africkými, karibskými a tichomořskými státy (O-000035/2019 a O-000036/2019 – B9-0058/2019),

–  s ohledem na čl. 136 odst. 5 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro rozvoj,

A.  vzhledem k tomu, že jednání o nové dohodě o partnerství mezi Evropskou unií a africkými, karibskými a tichomořskými státy (státy AKT) stále probíhají a pravděpodobně budou trvat déle, než se původně předpokládalo;

B.  vzhledem k tomu, že síla a acquis Dohody z Cotonou jsou založeny na řadě jedinečných charakteristických rysů, které je třeba zachovat a posílit;

C.   vzhledem k tomu, že vztahy mezi AKT a EU jsou velmi významné, a to především v tomto okamžiku, kdy je mnohostranný systém pod tlakem a začíná být zpochybňován; vzhledem k tomu, že s ohledem na počet států, které Dohoda z Cotonou spojuje, a na obsah a strukturu tohoto partnerství, je tato dohoda klíčovým prvkem našeho mnohostranného systému, a vzhledem k tomu, že v Organizaci spojených národů a na jiných globálních fórech by na toto partnerství měl být kladen větší důraz a měla by se zvýšit jeho viditelnost; vzhledem k tomu, že v roce 2015 přijalo mezinárodní společenství podstatné globální závazky, a to v rámci Agendy 2030, cílů udržitelného rozvoje, Pařížského dohody a programu z Addis Abeby, a vzhledem k tomu, že spolupráce mezi AKT a EU bude mít pro plnění těchto globální cílů zásadní význam;

D.   vzhledem k tomu, že posílení parlamentního rozměru vztahů mezi EU a skupinou zemí AKT zvýšením účinnosti a reprezentativnosti by mělo být klíčovým prvkem nového partnerství AKT–EU;

E.  vzhledem k tomu, že četnost a rozmanitost zasedání Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU umožnily v průběhu let soustavný dialog, čímž účinně přispívají k posílení parlamentní diplomacie; vzhledem k tomu, že stávající atmosféra na mezinárodních fórech by měla státy AKT a EU vybídnout k tomu, aby v parlamentním dialogu pokročily a zvýšily jeho účelnost;

1.  vítá pokrok, kterého bylo dosud dosaženo v jednáních o strategických prioritách základu dohody a v práci na regionálních protokolech;

2.  bere na vědomí, že pro vyjednání zbývajících částí dohody bude zapotřebí více času a že jednání nebyla uzavřena koncem října 2019, jak se původně předpokládalo;

3.  s ohledem na skutečnost, že v únoru 2020 skončí platnost Dohody z Cotonou, vítá rozhodnutí Rady ministrů AKT–EU přenést na Výbor velvyslanců AKT–EU pravomoc k přijímání přechodných opatření do té doby, než vstoupí v platnost nové partnerství AKT–EU;

4.  důrazně opět potvrzuje své stanovisko, které již vyjádřil ve svých dvou usneseních o období po skončení platnosti Dohody z Cotonou přijatých v říjnu 2016 a červnu 2018, a domnívá se, že některé ze zásadních prvků této dohody je třeba jasně zopakovat, aby mohly být ve zbývajících jednáních plně zohledněny;

5.  připomíná, že je důležité posílit parlamentní rozměr budoucí dohody, což vyžaduje demokratickou odpovědnost na všech úrovních; zdůrazňuje, že institucionální rámec by měl zahrnovat Smíšené parlamentní shromáždění AKT–EU; považuje tento požadavek za nezbytnou podmínku k tomu, aby Evropský parlament budoucí dohodu schválil;

6.  připomíná, že Smíšené parlamentní shromáždění AKT–EU sehrává zásadní úlohu, pokud jde o zajištění demokratického dohledu nad budoucí dohodou, a znovu vyzývá k posílení jeho poradní a kontrolní úlohy; je přesvědčen, že k zajištění silného partnerství jsou zapotřebí pravidelné schůzky na úrovni AKT–EU;

7.  domnívá se, že Smíšené parlamentní shromáždění AKT–EU sehrává klíčovou roli v plnění cílů udržitelného rozvoje a při posuzování soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; je přesvědčen, že toto shromáždění podporuje výměny názorů na globální otázky, jako jsou lidská práva, demokracie, řádná správa věcí veřejných, rovnost žen a mužů, mír a prosperita, jakož i na otázky klimatu, životního prostředí a biologické rozmanitosti;

8.  opět připomíná, že se zavázal k mnohostrannému přístupu, a vyzývá ke koordinaci, zejména v rámci Smíšeného parlamentního shromáždění, aby na mezinárodních fórech bylo možné uplatňovat jednotný postoj AKT a EU; zdůrazňuje, že je nutné při přípravách mnohostranných jednání více spolupracovat s mezinárodními partnery i s organizacemi občanské společnosti;

9.  domnívá se, že Smíšené parlamentní shromáždění by měl tvořit stejný počet zástupců EU i států AKT a že by se mělo scházet dvakrát ročně na plenárním zasedání, a to střídavě v Evropské unii a v některém ze států AKT;

10.  zdůrazňuje, že parlamentní výbory regionálního partnerství se musí v každém regionu sejít jednou ročně a že by neměly být závislé na konání schůzí Rady ministrů regionálního partnerství; dále zdůrazňuje, že regionalizace partnerství EU–AKT na základě nové dohody, která má být podnětem k prohloubení regionální integrace mezi zeměmi AKT, by neměla probíhat tak, aby byla na úkor zastřešujících společných cílů dohody;

11.  opakuje, že některé z jedinečných prvků Dohody z Cotonou, konkrétně dodržování lidských práv, demokracie, základní svobody, řádná správa věcí veřejných a zásady právního státu, je třeba zachovat a posílit;

12.  zdůrazňuje, že nová dohoda by měla dále upevnit myšlenku partnerství za rovných podmínek a současně zohlednit zvláštnosti každé země a spolupráce mezi zeměmi AKT a EU jakožto jednotných a vzájemně se podporujících partnerů v mnohostranném systému; poukazuje na to, že díky nové dohodě by mělo být tedy možné jít nad rámec pouhého vztahu dárce-příjemce;

13.  znovu opakuje, že politický dialog je důležitý jednak pro ochranu našich společných hodnot a jednak jako nedílná součást partnerství, a žádá, aby byl využíván systematicky a současně i účinněji a aktivněji s cílem předcházet politickým krizím;

14.  vyjadřuje politováním nad tím, že v některých zemích se zmenšuje prostor poskytovaný občanské společnosti, a opakuje, že budoucí dohoda by měla zajistit podstatnější úlohu občanské společnosti, včetně nevládních organizací, skupin věnujících se lidským právům a komunitárních skupin, diaspor, církví a náboženských sdružení a komunit, jakož i zástupců mladých lidí a zejména žen, s cílem chránit zájmy zdravotně postižených, sociálních hnutí a odborů, domorodého obyvatelstva a nadací a zastoupení zranitelných a marginalizovaných skupin obyvatelstva, které jsou diskriminovány, a opakuje, že je to třeba realizovat na základě politického dialogu a na všech úrovních;

15.  vyzývá k tomu, aby zastřešujícími cíli spolupráce mezi AKT a EU bylo vymýcení chudoby a podpora udržitelného rozvoje v souladu se zásadou „nikdo nebude opomenut“; opakuje, že základem této dohody musí být boj proti vyloučení, diskriminaci a nerovnostem;

16.  připomíná, že část budoucí smlouvy věnovaná lidským právům by měla výslovně zmiňovat boj proti jakékoli diskriminaci, včetně diskriminace na základě sexuální orientace či genderové identity nebo diskriminace dětí, migrujících osob, seniorů či zdravotně postižených;

17.  zdůrazňuje význam rovnosti žen a mužů a posilování postavení žen coby hnací síly rozvoje a vyzývá EU a země AKT, aby rovnost žen a mužů začlenily do dohody jakožto průřezové téma; podtrhuje, že je důležité, aby se strany zavázaly zasazovat se o sexuální a reprodukční zdraví a práva a o plné provádění akčního programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji;

18.  očekává, že EU bude při přidělování finanční pomoci věnovat náležitou pozornost politikám a problémům, kterým čelí její partnerské země, obzvláště s ohledem na skutečnost, že převážná část migrace probíhá mezi samotnými zeměmi AKT; znovu opakuje, že budoucí dohoda musí nabídnout pomoc hostitelským komunitám, na něž mají dopad velké vysídlené skupiny obyvatel, a komplexním způsobem dbajícím na práva řešit základní příčiny násilného vysídlování;

19.  vítá skutečnost, že za hlavní účel budoucí dohody je považováno dosažení cílů udržitelného rozvoje, a opakuje svůj požadavek na vytvoření silných monitorovacích mechanismů, které zajistí, aby provádění dohody účinně přispívalo k plnění těchto cílů a podporovalo je; zdůrazňuje, že je třeba začleňovat průřezová témata, jako je udržitelnost životního prostředí, cíle v oblasti změny klimatu, rovnost žen a mužů a sociální spravedlnost, do všech politik, plánů a zásahů v budoucí dohodě;

20.  připomíná klíčový cíl dohod o hospodářském partnerství, kterým je prosazování dlouhodobé rozvoje a regionální integrace; zdůrazňuje, že obchodní dohody by měly podporovat udržitelný rozvoj a lidská práva, a trvá na tom, aby byly nedílnou součástí budoucí dohody;

21.  vyzývá k systematickému začleňování vymahatelných ustanovení o udržitelném rozvoji a lidských právech do všech v současnosti projednávaných a budoucích dohod o hospodářském partnerství a k důkladné analýze dopadu těchto dohod na místní ekonomiky a obchod mezi regiony v zájmu řešení otázek souvisejících s jejich prováděním, pokud jde o regionální integraci a industrializaci;

22.  domnívá se, že provádění Agendy 2030 a plnění cílů udržitelného rozvoje vyžaduje značné zapojení místních orgánů a nevládních aktérů, aby se posílila demokratická odpovědnost; je toho názoru, že pro dosažení tohoto cíle má svůj význam mechanismus vzájemného monitorování odpovědnosti a hodnocení pro země AKT, do nějž by byli zapojeni zástupci celostátních, regionálních a místních orgánů, občanské společnosti a komunit odborníků, jejichž úkolem by bylo vypracovat jednou ročně závěry a doporučení;

23.   připomíná, že soukromý sektor je klíčovým partnerem pro dosažení udržitelného rozvoje, prosazování hospodářského růstu a omezování chudoby; vyzývá k tomu, aby budoucí dohoda obsahovala jasná ustanovení o úloze a odpovědnosti podniků, které jsou zapojené do rozvojových partnerství a prosazují zásady sociální odpovědnosti podniků v celém průběhu projektů, a to včetně dodržování globálního paktu OSN, obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv, základních pracovních norem Mezinárodní organizace práce, environmentálních norem a Úmluvy OSN proti korupci;

24.  připomíná jednajícím stranám, aby do nové dohody začlenily ambiciózní ustanovení o boji proti nezákonným finančním tokům a daňovým únikům a o poskytování finanční a odborné pomoci rozvojovým zemím, aby se vyrovnaly se vznikajícími světovými standardy pro boj proti daňovým únikům, včetně automatické výměny informací, informací o skutečném vlastnictví společností a zveřejňování zpráv nadnárodních společností rozčleněných podle jednotlivých zemí s cílem zastavit erozi základu daně a přesouvání zisku, a to na základě modelů G20 a OECD;

25.  připomíná, že podmínění přidělování pomoci spoluprací s EU v otázkách migrace není v souladu s dohodnutými zásadami účinnosti rozvoje;

26.  připomíná, že podle čl. 218 odst. 10 Smlouvy o fungování Evropské unie musí být Evropský parlament okamžitě a plně informován ve všech fázích vyjednávání, a opakuje, že je třeba se dohodnout na zdokonalených praktických ujednáních pro spolupráci a sdílení informací v rámci celého životního cyklu mezinárodních dohod;

27.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Radě ministrů AKT, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi Africké unie, Panafrickému parlamentu a předsednictvu Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU.

(1) Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3. (2) Úř. věst. L 287, 4.11.2010, s. 3. (3) COM(2017)0763. (4) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 2. (5) Přijaté texty, P8_TA(2018)0267.