Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2019/2135(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A9-0052/2019

Předložené texty :

A9-0052/2019

Rozpravy :

PV 14/01/2020 - 10
CRE 14/01/2020 - 10

Hlasování :

PV 15/01/2020 - 10.9
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P9_TA(2020)0009

Přijaté texty
PDF 223kWORD 73k
Středa, 15. ledna 2020 - Štrasburk Konečné znění
Výroční zpráva o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky
P9_TA(2020)0009A9-0052/2019

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2020 o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky – výroční zpráva (2019/2135(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU) a Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 20. prosince 2013, 26. června 2015, 15. prosince 2016, 22. června 2017, 28. června 2018, 14. prosince 2018 a 20. června 2019,

–  s ohledem na závěry Rady ohledně společné bezpečnostní a obranné politiky ze dne 25. listopadu 2013, 18. listopadu 2014, 18. května 2015, 27. června 2016, 14. listopadu 2016, 18. května 2017, 17. července 2017, 25. června 2018 a 17. června 2019,

–  s ohledem na dokument nazvaný „Sdílená vize, společný postup: silnější Evropa – Globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie“, který dne 28. června 2016 představila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka“),

–  s ohledem na společná prohlášení předsedů Evropské rady a Evropské komise a generálního tajemníka Severoatlantické aliance ze dne 8. července 2016 a 10. července 2018,

–  s ohledem na společný soubor 42 návrhů, které potvrdila Rada Evropské unie a Severoatlantická rada dne 6. prosince 2016, a na zprávy o pokroku ze dne 14. června a 5. prosince 2017 o jeho provádění a na nový soubor 32 návrhů, které potvrdily obě rady dne 5. prosince 2017,

–  s ohledem na diskusní dokument o budoucnosti evropské obrany ze dne 7. června 2017 (COM(2017)0315),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o vojenských strukturách EU: aktuální stav a budoucí výhledy(1),

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů a Helsinský závěrečný akt Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ze dne 1. srpna 1975,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2017 o kosmické strategii pro Evropu(2),

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu ze dne 15. listopadu 2017 ohledně Východního partnerství vydané před summitem konaným v listopadu 2017, které je adresováno Radě, Komisi a ESVČ(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2016 o evropské obranné unii(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. března 2017 o ústavních, právních a institucionálních dopadech společné bezpečnostní a obranné politiky: možnosti, které skýtá Lisabonská smlouva(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2017 o mandátu pro třístranná jednání o návrhu rozpočtu na rozpočtový rok 2018(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2018 o udržitelné městské mobilitě(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1092 ze dne 18. července 2018, kterým se zřizuje Evropský program rozvoje obranného průmyslu s cílem podpořit konkurenceschopnost a inovační kapacitu obranného průmyslu EU(8),

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 18. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský obranný fond(9),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 23. listopadu 2016 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (na základě výroční zprávy Rady určené Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice)(10), ze dne 13. prosince 2017 o výroční zprávě o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky(11) a ze dne 12. prosince 2018 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky(12),

–  s ohledem na prováděcí plán v oblasti bezpečnosti a obrany, který dne 14. listopadu 2016 představila vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2018 o vzájemných vztazích EU–NATO(13),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. listopadu 2016 o Evropském obranném akčním plánu (COM(2016)0950),

–  s ohledem na nový balíček týkající se obrany, který Komise představila dne 7. června 2017 v tiskové zprávě nazvané „Evropa, která brání: Komise zahajuje debatu o směřování k bezpečnostní a obranné unii“,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 14. prosince 2016 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky(14), ze dne 13. prosince 2017 o výroční zprávě o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky(15) a ze dne 12. prosince 2018 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky(16),

–  s ohledem na nelegální invazi Ruska na Krym a jeho nezákonnou anexi,

–  s ohledem na Smlouvu o jaderných zbraních středního doletu, na opakované porušování této smlouvy ze strany Ruska, včetně vývoje a zavádění pozemních systémů střel s plochou dráhou letu 9M729, a na to, že USA i Rusko tuto smlouvu vypověděly,

–  s ohledem na porušování vzdušného prostoru a námořních hranic členských států ze strany Ruska,

–  s ohledem na narůstající ekonomickou a vojenskou přítomnost Číny ve Středomoří a v afrických zemích,

–  s ohledem na hrozbu teroristických útoků v tuzemsku i v zahraničí, zejména ze strany ISIS a al-Káidy,

–  s ohledem na nové technologie, jako je umělá inteligence, vesmírné kapacity a kvantová výpočetní technika, které pro lidstvo představují nové možnosti, ale také nové náročné úkoly v oblasti obranné a zahraniční politiky, jež vyžadují jasnou strategii a dosažení konsenzu mezi spojenci,

–  s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 24. června 2014 ve věci C-658/11, Evropský parlament s podporou Evropské komise vs. Rada Evropské unie(17),

–  s ohledem na Akční plán EU pro vojenskou mobilitu, který byl zveřejněn dne 28. března 2018,

–  s ohledem na závěry Rady o posílení strategického partnerství OSN a EU pro mírové operace a řešení krizí: priority na období let 2019–2021, přijaté dne 18. září 2018,

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro ústavní záležitosti,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A9-0052/2019),

Trvale nejistý a nepředvídatelný bezpečnostní kontext

1.  bere na vědomí trvalé zhoršování bezpečnostního prostředí Evropské unie, která čelí mnoha výzvám, jež mají přímý či nepřímý dopad na bezpečnost členských států a jejich občanů: ozbrojené konflikty a nestabilní státy na evropském kontinentu a v jeho těsném sousedství, které vyvolávají obrovské přesuny obyvatelstva, a porušování lidských práv, kterým napomáhají nadnárodní sítě organizovaného zločinu, terorismus ve jménu džihádu, kybernetické útoky, hybridní hrozby a hybridní válka proti evropským zemím, ochabnutí snah o odzbrojení a oslabení mezinárodních režimů v oblasti kontroly zbraní, rostoucí hrozby pro přírodní zdroje, nedostatečné zajištění energetické bezpečnosti a změna klimatu;

2.  domnívá se, že nestabilita a nepředvídatelnost na hranicích Unie, a to jak v jejím nejbližším sousedství (severní Afrika, Blízký východ, Kavkaz, Balkán, východní Středomoří, ruská agrese proti Ukrajině a Gruzii atd.), tak i ve vzdálenějším sousedství (oblasti Sahelu, Afrického rohu apod.) představují přímou i nepřímou hrozbu pro bezpečnost kontinentu; zdůrazňuje nerozlučnou vazbu mezi vnitřní a vnější bezpečností; je si vědom toho, že aktivní angažovanost v sousedství Evropské unie je v jejím zájmu;

3.  konstatuje, že někteří globální aktéři (USA, Čína, Rusko) a stále více regionálních aktérů (Turecko, Írán, Saúdská Arábie aj.) se snaží prosadit svou sílu a vliv, a to kombinací jednostranných diplomatických pozic, změn spojenectví, destabilizujících aktivit, které mají především hybridní povahu, a rostoucích vojenských kapacit;

4.  zdůrazňuje rostoucí geopolitický význam Arktidy a její dopad na bezpečnostní situaci v EU i ve světě; naléhavě žádá EU, aby usilovala o koherentnější vnitřní a vnější politiku, strategii pro Arktidu a konkrétní akční plán pro zapojení EU v Arktidě, který bude rovněž zohledňovat bezpečnostní a geostrategické aspekty; bere na vědomí schopnost EU přispívat k řešení možných bezpečnostních a geostrategických problémů;

5.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad celkově destabilizujícím počínáním Turecka, včetně jeho nezákonných aktivit ve výlučné ekonomické zóně na Kypru a na kyperském kontinentálním šelfu, které je porušením mezinárodního práva a dobrých sousedských vztahů a které ohrožuje mír a stabilitu v již tak nestabilním regionu;

6.  vyslovuje v této souvislosti politování nad tím, že někteří z těchto aktérů úmyslně obcházejí či se dokonce snaží rozložit mnohostranné mechanismy, zásady Charty OSN a příslušná ustanovení mezinárodního práva nezbytná k zachování míru; konstatuje, že by se mohli stát bezprostřední hrozbou pro bezpečnost EU a ohrožovat zavedené dvoustranné vztahy mezi EU a partnerskými zeměmi;

7.  zdůrazňuje, že aby bylo možné čelit hrozbě šíření jaderných zbraní, jsou důležitá mnohostranná jednání mezi Evropskou unií a dotčenými stranami; naléhavě vyzývá k dodržování jaderných smluv; rovněž naléhavě vyzývá k tomu, aby bylo podpořeno uzavření nové smlouvy, která by nahradila smlouvu INF (Smlouva o likvidaci raket středního a kratšího doletu), a prodloužení platnosti Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) v roce 2020;

8.  zdůrazňuje, že posílení konstruktivních vztahů s východní a jihovýchodní Asií je zásadní pro komplexní a udržitelnou strategii konektivity EU založenou na pravidlech; bere na vědomí navyšování vojenských kapacit v regionu a vyzývá všechny zúčastněné strany, aby respektovaly svobodu plavby, řešily spory mírovými prostředky a zdržely se jednostranných akcí ke změně statu quo, a to i ve Východočínském a Jihočínském moři a Tchajwanském průlivu; vyjadřuje znepokojení nad tím, že zahraniční intervence ze strany autokratických režimů v podobě dezinformací a kybernetických útoků v souvislosti s nadcházejícími parlamentními volbami ohrožují asijské demokracie a stabilitu v regionu; opakuje svou podporu smysluplné účasti Tchaj-wanu v mezinárodních organizacích, mechanismech a činnostech;

9.  je znepokojen aktivitami a politikami Ruska, které i nadále destabilizují a mění bezpečnostní situaci; zdůrazňuje, že stále pokračuje ruská okupace východní Ukrajiny, že minské dohody nebyly naplněny a že i nadále trvá nezákonná anexe a militarizace Krymu a Donbasu; vyjadřuje znepokojení nad pokračujícími zamrzlými konflikty, které Rusko v Evropě udržuje (konkrétně v Moldavsku a Gruzii); zdůrazňuje, že pokud jde o politiku EU v této oblasti, je třeba vystupovat jednotně;

10.  i nadále odsuzuje ruskou vojenskou intervenci a nezákonnou anexi Krymského poloostrova; vyjadřuje podporu nezávislosti, svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny;

11.  připomíná, že je důležité zajistit koherenci politiky EU tváří v tvář situacím, kdy dojde k obsazení nebo anexi území;

12.  konstatuje, že Unie na nové krize a na tuto novou mezinárodní situaci reagovala opožděně a přizpůsobovala se jim, ať už politicky, diplomaticky nebo vojensky, příliš pomalu; domnívá se, že ve specifické oblasti obrany to je nedostatek investic, neexistence schopností a nedostatek interoperability, ale také, a především, politické zdráhání se zavést účinné mechanismy, které ovšem předpokládají unijní Smlouvy a řada dohod o spolupráci mezi členskými státy, co narušuje schopnost Unie hrát rozhodující roli při vnějších krizích a využít v plném rozsahu svůj potenciál; mimoto si uvědomuje a zdůrazňuje, že žádná země není s to sama čelit bezpečnostním výzvám, které vyvstávají na evropském kontinentu a v jeho blízkém okolí; žádá Evropskou radu, aby učinila hlasování kvalifikovanou většinou v Radě v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) politickou prioritou tam, kde to umožňuje SEU; vyzývá členské státy, aby vypracovaly účinný integrovaný přístup pro řešení krizí a konfliktů, který bude optimálním a vyváženým způsobem spojovat civilní a vojenské prostředky; je přesvědčen, že schopnost Unie reagovat přiměřeně na propukající krize a konflikty záleží rovněž na rychlosti, s jakou jsou přijímána rozhodnutí; konstatuje, že cílená restriktivní opatření mohou být účinným nástrojem, avšak zdůrazňuje, že by neměla ovlivňovat nevinné lidi a měla by být v souladu se zásadami Charty OSN a společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP);

13.  vítá skutečnost, že si členské státy Evropské unie, a stejně tak ostatní evropské země a evropské instituce, uvědomují společné bezpečnostní zájmy a mají stále větší politickou vůli jednat v zájmu své bezpečnosti kolektivně, a to tím, že se vybaví většími prostředky, aby mohly konat preventivněji, rychleji, účinněji a samostatněji; konstatuje, že jedině a pouze kolektivním přístupem se může EU stát silnější a schopnou převzít větší díl odpovědnosti za svou vlastní bezpečnost a obranu;

14.  zdůrazňuje, že tyto výzvy by měly být řešeny společně, a nikoli pouze jedinou zemí; považuje za nezbytné, aby EU reagovala na tyto výzvy rychle, důsledně a účinně, jednotně a ve shodě se spojenci, partnery a dalšími mezinárodními organizacemi;

15.  je přesvědčen, že reakce na bezpečnostní výzvy pro Unii spočívá prioritně v definování a posílení její strategické autonomie, jejích kapacit a její schopnosti spolupracovat v rámci strategického partnerství s ostatními;

16.  zdůrazňuje, že strategické partnerství mezi EU a NATO je zásadní pro řešení bezpečnostních výzev, jimž čelí EU a její sousedství; zdůrazňuje, že strategická autonomie EU nezpochybňuje smysl a význam NATO ani neoslabuje stávající bezpečnostní architekturu v Evropě; zdůrazňuje, že silnější Evropa posiluje NATO a umožňuje EU řešit globálnější problémy společně s NATO;

17.  vítá úspěchy, kterých bylo v posledních pěti letech dosaženo při posilování SBOP, a vyzývá Radu a Komisi, aby dále rozvíjely schopnost Unie vystupovat jako globální partner zastupující zájmy evropských občanů a působící jako pozitivní síla v mezinárodních vztazích;

18.  vítá a podporuje operaci Atlantické odhodlání (Atlantic Resolve) a posílenou předsunutou přítomnost NATO na evropském kontinentu a uznává, že jednotky NATO sehrávají důležitou úlohu v úsilí o zabránění další ruské agresi a v případě konfliktu poskytují významnou pomoc;

19.  oceňuje zapojení Evropy do operace Rozhodná podpora (Resolute Support) v Afghánistánu a podporu, kterou Evropa této operaci poskytuje; uvědomuje si také důležitost této mise pro stabilitu a bezpečnost Afghánistánu a celého regionu;

Nutnost rozvíjet a posilovat evropskou strategickou autonomii

20.  konstatuje, že ambice dosáhnout evropské strategické autonomie byla poprvé formulována v závěrech Evropské rady ze dne 19. a 20. prosince 2013 a poprvé se o ní hovořilo v Globální strategii zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie, kterou dne 28. června 2016 představila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a která stanovila evropskou strategickou autonomii jako dlouhodobý cíl a obsahovala požadavek postupné synchronizace a vzájemného přizpůsobování vnitrostátního obranného plánování a postupů v oblasti rozvoje schopností;

21.  domnívá se, že evropská strategická autonomie spočívá ve schopnosti Unie posilovat svou svobodu posouzení situace, svou autonomní provozní kapacitu tvořenou spolehlivými vojenskými jednotkami, svou průmyslovou kapacitu pro výrobu vybavení, které vojsko potřebuje, a svou politickou kapacitu pro přijímání rozhodnutí, když si to okolnosti žádají, a reflektuje cíl převzít větší zodpovědnost za evropskou bezpečnost, aby Unie hájila své společné zájmy a hodnoty, pokud možno se svými partnery, a v případě nutnosti sama; zdůrazňuje, že energetická bezpečnost představuje z hlediska dosažení strategické autonomie důležitý prvek; je pevně přesvědčen, že součástí evropské strategické autonomie by měla být schopnost nasadit vojenské síly na periferii EU;

22.  domnívá se proto, že evropská strategická autonomie v první řadě spočívá ve schopnosti Unie vyhodnotit krizovou situaci a samostatně se rozhodnout, což nutně předpokládá nezávislý efektivní rozhodovací proces, prostředky k vyhodnocení situace a svobodu analyzovat situaci a jednat; domnívá se rovněž, že evropská strategická autonomie se zakládá na schopnosti Unie jednat sama, když jde o její zájmy (v operačních prostorech, které její členské státy EU považují za prioritní) nebo o postup v rámci stávající spolupráce; zdůrazňuje, že evropská strategická autonomie je součástí mnohostranného rámce, který respektuje závazky v rámci OSN a je komplementární s aliancemi a partnerstvími, k nimž se hlásí většina členských států, a posiluje je; se vší naléhavostí zdůrazňuje, že strategická autonomie nutně neznamená, že Unie musí systematicky, všude a za všech okolností, jednat sama;

23.  je toho názoru, že potvrzení evropské strategické autonomie závisí na formulování komplexní SZBP podporované evropskou spoluprací na poli obrany v oblasti technologické, kapacitní, průmyslové a operační; domnívá se, že pouze konkrétní a flexibilní spolupráce založená na pragmatických iniciativách umožní postupně překonat obtíže, zavést skutečnou společnou strategickou kulturu a utvářet společné reakce uzpůsobené hlavním bezpečnostním a obranným problémům EU;

24.  zdůrazňuje, že má-li být zvýšena strategická autonomie EU, musí členské státy zvýšit své výdaje na obranu a usilovat o výdaje na obranu ve výši 2 % HDP; domnívá se, že zvýšené investice do bezpečnosti a obrany jsou naléhavou otázkou pro členské státy i EU a že solidarita a spolupráce v oblasti obrany by se měla stát normou;

25.  zdůrazňuje, že evropské strategické autonomie lze skutečně dosáhnout, pouze pokud členské státy prokáží politickou vůli, soudržnost a solidaritu, která se projevuje zejména nutností upřednostňovat nabývání evropských kapacit, i když jsou již daná zařízení splňující nejvyšší standardy k dispozici a v podstatě si konkurují, s cílem zajistit zároveň vzájemný přístup na vysoce chráněné zbrojní trhy;

26.  opakuje, že evropská strategická autonomie je legitimní a nutnou ambicí a že musí být trvale prioritním cílem SZBP a evropské obranné politiky; zdůrazňuje, že její konkrétní a operativní naplňování musí být zajištěno jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států;

Skutečné pokroky, které je třeba upevnit ve snaze dosáhnout evropské strategické autonomie

27.  podporuje takové pojetí, že se evropská strategická autonomie musí týkat zahraniční a bezpečnostní politiky i průmyslové oblasti, kapacitní oblasti (společné programy, investice do obranných technologií) a operační oblasti (financování operací, posilování kapacit partnerů, schopnost plánování a vedení misí);

28.  považuje za vhodné uplatňovat restriktivní politiku vývozu zbraní pro všechny typy zbraní, včetně zboží dvojího užití; naléhavě žádá členské státy, aby dodržovaly kodex chování EU pro vývoz zbraní; opakuje, že je nutné, aby všechny členské státy důsledně uplatňovaly pravidla stanovená ve společném postoji Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008(18) o vývozu zbraní, včetně přísného uplatňování kritéria dvě, jež se týká dodržování lidských práv v zemi konečného určení;

Mise a operace SBOP

29.  domnívá se, že obrana Evropy se zakládá do značné míry na schopnosti Unie a politické ochotě členských států vojensky zasáhnout, a to důvěryhodným způsobem, ve vnějších operačních prostorech; je toho názoru, že Unie má k dispozici značné lidské, finanční, technické a vojenské zdroje, což jí propůjčuje jedinečnou schopnost provádět vojenské a civilní operace a rychle i preventivně reagovat na budoucí bezpečnostní výzvy, například prostřednictvím aktivních mírových operací;

30.  zdůrazňuje, že od přijetí globální strategie EU na rok 2016 představuje šíření regionálních a místních konfliktů, zejména v blízkosti bezprostředního sousedství Unie, mnoho výzev pro bezpečnost Unie, protože mají často vedlejší účinky; v tomto ohledu se domnívá, že by se Unie měla stát silnějším aktérem v oblasti řešení krizí, řešení konfliktů a udržování míru, kdykoli je to možné, ve spolupráci s dalšími regionálními a mezinárodními organizacemi, jako jsou OSN a Africká unie, v souladu se svými závazky v oblasti mnohostrannosti, ale také samostatně, pokud to situace vyžaduje;

31.  vybízí Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby zavedly prozíravější přístup k plánování a rozvoji kapacit a předvídaly budoucí potřeby silné reakce EU na krize a konflikty;

32.  konstatuje, že Unie je v současné době přítomna na třech kontinentech, na nichž působí 16 civilních nebo vojenských misí (tři mise s výkonnými úkoly a tři mise bez výkonných úkolů); doceňuje, jak tyto mise přispívají k míru, bezpečnosti a stabilitě na mezinárodním poli; zdůrazňuje, že jejich nasazení musí doprovázet transformace vybraných nástrojů uvedených v Lisabonské smlouvě a zavedených v posledních letech, které mají zvýšit jejich efektivitu a bezpečnost evropských občanů; podporuje cíl dosáhnout vyšší úrovně účinnosti misí SBOP dosažením 70% cíle vyslaného personálu a vyzývá členské státy, aby přispívaly větší měrou;

33.  vítá skutečnost, že se na auditu misí a operací SBOP podílí Evropský účetní dvůr, a podněcuje k vypracování dalších zvláštních zpráv o jiných misích a operacích;

34.  podněcuje členské státy a evropské struktury k tomu, aby zachovaly prioritní a velmi intenzivní angažovanost v Africe; vítá proto rozhodnutí Rady z července 2018 prodloužit mandát vojenské výcvikové mise Evropské unie ve Středoafrické republice (EUTM RCA) o dva roky a ochotu Rady vyslat civilní misi, která by doplňovala vojenskou složku; konstatuje, že tento vývoj z poslední doby je pozitivním znamením toho, že se členské státy znovu angažují při podpoře podobných misí, zdůrazňuje však, že situace v oblasti bezpečnosti a lidských práv je i nadále velmi problematická;

35.  zdůrazňuje globální angažovanost Unie v oblasti Sahelu a Afrického rohu prostřednictvím šesti civilních (EUCAP Mali, EUCAP Niger, EUCAP Somálsko) a vojenských misí (EUTM Mali, EUTM Somálsko, ATALANTA); vítá a podněcuje vyvinuté úsilí o regionalizaci fungování civilních misí v Sahelu vzhledem k bezpečnostním výzvám, které překračují rámec států, v nichž jsou tyto mise EU nasazeny; vítá rovněž unijní podporu operace G5 Sahel; v této souvislosti kritizuje skutečnost, že ESVČ nestanovila žádné vhodné ukazatele pro sledování výsledků misí EUCAP Niger a EUCAP Mali a že monitorování a hodnocení činností těchto misí nebylo dostatečné a nebylo koncipováno tak, aby zohledňovalo jejich důsledky;

36.  je hluboce znepokojen desítkami velmi vážných případů porušování lidských práv spáchaných bezpečnostními silami v Mali, které byly vyšetřovány a hlášeny v rámci Multidimenzionální integrované mise OSN pro stabilizaci Mali (MINUSMA) a jež by mohly být považovány za válečné zločiny podle humanitárního práva; naléhavě vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele, aby zajistil, že partneři EU budou kromě právně závazných předpisů EU přísně dodržovat mezinárodní humanitární právo a právo v oblasti lidských práv a že tyto případy budou neprodleně předány soudu; vyzývá ESVČ, aby o těchto případech bezodkladně informovala Parlament;

37.  je znepokojen zhoršením situace v Burkině Faso a jejími geopolitickými dopady na oblast Sahelu a na západní oblast, což by mohlo být dostatečným důvodem k tomu, aby byla do této země vyslána civilní a/nebo vojenská mise s cílem posílit správu a řízení v oblasti bezpečnosti a zajistit dodržování lidských práv a obnovení důvěry obyvatel ve své bezpečnostní složky;

38.  opakuje, jak strategicky důležitý je západní Balkán pro bezpečnost a stabilitu EU; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit zapojení, integraci a koordinaci EU v tomto regionu, a to i prostřednictvím mandátu misí EU v rámci SBOP; opakuje, že cílem politiky EU v oblasti západního Balkánu je sladit právo zemí v regionu s acquis EU a pomáhat jim po celou dobu až do přistoupení, čímž se zlepší zajišťování míru a stability pro Evropu jako celek;

39.  opakuje, jak strategicky důležitá je východní Evropa a západní Balkán pro stabilitu a bezpečnost EU, a zdůrazňuje, že EU se musí svou politikou cíleněji a výrazněji podílet na dění v těchto regionech, včetně silného mandátu misí EU v rámci SBOP;

40.  zdůrazňuje klíčovou úlohu operace EUFOR Althea v Bosně a Hercegovině při snaze o nastolení míru a stability a v zemi a regionu a při jejich udržování; vítá závěry Rady z října 2019, které podporují pokračující přítomnost evropských vojenských sil v Bosně a Hercegovině;

41.  vyzývá k rychlému a účinnému zavedení Paktu pro civilní mise, který přijaly v listopadu 2018 Rada a členské státy s cílem posílit prostředky civilní složky SBOP, aby mohly být dosaženy sjednané kapacity, co se týče personálu, a aby mohly být mise ještě pružnější a operativnější a byla zajištěna účinnost a důvěryhodnost činnosti Unie v terénu; naléhavě žádá členské státy, aby provedly důkladný roční přezkum, který pomůže posoudit pokrok při provádění paktu pro civilní SBOP a může podpořit další profesionalizaci civilních misí SBOP po roce 2023, včetně opatření k zajištění toho, aby se všechny zúčastněné subjekty zodpovídaly z výsledků, jakých mise dosáhly; vyzývá členské státy, aby co nejdříve vyzkoušely nově zavedenou koncepci specializovaných týmů v terénu prostřednictvím pilotního projektu a využily jej jako prostředek ke zpřístupnění specializovaných kapacit na omezenou dobu a k vyplnění stávajících mezer v této oblasti a aby vyhodnotily ponaučení z prvního nasazení;

42.  upozorňuje, že v současné době probíhá v sousedství EU 10 civilních misí SBOP s vysokou přidanou hodnotou pro mír a bezpečnost, konkrétně v Africe a na Blízkém východě, na západním Balkánu a ve východní Evropě;

43.  zdůrazňuje, že provádění paktu pro civilní SBOP by nemělo být konečnou instancí v řadě kroků ve snaze posílit civilní SBOP;

44.  konstatuje nicméně, že pokud jde o efektivitu misí a operací SBOP, obecně se potýkají s přetrvávajícími strukturálními nedostatky a se stále větší neochotou členských států a evropských institucí tyto mise a operace posílit, jak co do lidských zdrojů, tak co do mandátů, a žádá společné evropské řešení, jak tyto nedostatky řešit; zjišťuje tudíž, že vojenské operace SBOP jsou čím dál více zaměřeny na výcvik ozbrojených sil (mise EUTM Mali a EUTM Somálsko), zcela bez výkonných úkolů, a konstatuje, že jakkoli personál EUTM odvádí velmi cennou práci, omezení výcviku a nedostatek zbraní vedou k nedostatečnému fungování vyškolených jednotek, neschopných potlačit ozbrojené vzpoury a zadržet postup džihádistického terorismu;

45.  s politováním konstatuje, že nutnost dobrat se společné politické vůle způsobuje, že procesy rozhodování a praktického uskutečňování těchto rozhodnutí probíhají výrazně odlišnou rychlostí; připomíná, že v poslední době se jen málo vojenským operacím dostalo mandátu s výkonnými úkoly, a to proto, že nedostatek politické vůle nelze nahradit postupem rozhodování, a žádá v této souvislosti členské státy, aby v případě krize nalezly dostatečnou politickou vůli k aktivnímu využívání struktur a postupů SBOP, aby bylo zajištěno rychlejší, flexibilnější a koherentnější vysílání misí; vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele, aby Parlamentu vysvětlil smysl a záměr toho, co je očividně novým nástrojem krizového řízení, tj. zahájení minimisí podle článku 28 SEU;

46.  upozorňuje na nepružnost správních a rozpočtových postupů, která vyslaným pracovníkům misí v terénu velmi ztrpčuje život;

47.  zdůrazňuje nutnost mise a operace pravidelně vyhodnocovat, aby se zlepšovala jejich účinnost; vyzývá ESVČ a Komisi, aby formulovaly mandáty, poskytovaly rozpočty a stanovily pravidla zapojení a operační postupy, které odpovídají daným operacím, a vždy stanovily strategii ukončení působení v daném prostoru; žádá v tomto ohledu pravidelnější výměnu informací a konzultace s příslušnými parlamentními výbory před zahájením misí, během nich i po jejich skončení a vyzývá výbory, aby směřovaly své pracovní cesty a cesty svých delegací do oblastí působení misí a operací SBOP; trvá na tom, aby měl Evropský parlament – spolu s vnitrostátními parlamenty – posílenou úlohu ve vztahu k SBOP, a byl tak zajištěn parlamentní dohled nad SBOP a jejím rozpočtem;

48.  zdůrazňuje, že je důležité organizovat a provádět společný výcvik a cvičení ozbrojených sil evropských zemí a paralelní a koordinovaná cvičení EU a NATO, a podporovat tak organizační, procedurální a technickou interoperabilitu a vojenskou mobilitu, ve snaze se co nejlépe připravit na mise, zajistit komplementaritu, vyvarovat se zbytečného zdvojování úsilí a být schopen čelit široké škále hrozeb, jak konvenčních, tak nekonvenčních; vítá v tomto ohledu evropskou iniciativu pro výměny mladých důstojníků (vojenský Erasmus), kterou provozuje Evropská bezpečnostní a obranná škola, jejímž cílem je umožnit národním institucím vojenského vzdělávání a odborné přípravy prozkoumat možnosti kvantitativní a kvalitativní výměny znalostí a know-how; vítá uznání toho, že bez žen neexistuje bezpečnost, a zdůrazňuje význam účasti žen na jednáních a misích;

49.  zdůrazňuje, že opakujícím problémem ozbrojených sil v zemích, ve kterých EU zasahuje, je nedostatek vybavení, což je brzdou úspěchu výcvikových misí; poukazuje na to, že je obtížné poskytnout v přiměřené lhůtě odpovídající vybavení, a to zejména z důvodu těžkopádnosti postupů zadávání veřejných zakázek; je přesvědčen, že dosáhnout pozitivních výsledků při výcviku a poradenství poskytovaného armádám třetích zemí nebude v dlouhodobém horizontu možné, pokud není kapacita k tomu, aby ruku v ruce s tímto úsilím šly užitečné a koordinované programy dodávek vybavení; vítá iniciativu „Budování kapacity na podporu bezpečnosti a rozvoje“, která se projevila revizí nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru (ICSP+) v roce 2017 umožňující financovat výcvikové činnosti a dodávky nesmrtícího vybavení pro armády třetích zemí; konstatuje, že k dnešnímu dni byly schváleny tři projekty v Mali, ve Středoafrické republice a v Burkině Faso; poukazuje na značnou poptávku místního obyvatelstva po podpoře v oblasti výcviku a dodávek vybavení;

50.  vyzývá EU, aby se zabývala neutichajícími a rostoucími hrozbami pro ochranu a zachování kulturního dědictví a potírala pašování kulturních artefaktů, zejména v oblastech konfliktu; konstatuje, že zbavíme-li společnost jejího kulturního dědictví a historických kořenů, bude více náchylná k radikalizaci a celosvětovým džihádistickým ideologiím; žádá EU, aby vyvinula širokou strategii pro boj proti těmto hrozbám;

51.  vyjadřuje politování nad problémem s vytvářením sborů, zejména při vysílání vojenských misí; zdůrazňuje, že pro misi EUTM Somálsko byly jen s vypětím všech sil shromážděny potřebné síly; konstatuje, že na poslední všeobecné konferenci k vytvoření sil konané dne 4. června 2019 se hovořilo o možném krachu mise z důvodu nedostatku personálu; konstatuje, že probíhajících vojenských operací Unie se účastní v průměru jen asi tucet členských států; zdůrazňuje, že kompetentnost, profesionalita a obětavost personálu v terénu jsou prvky klíčovými pro úspěch mise; vyzývá členské státy k větší angažovanosti, pokud jde o kvalitu personálu vysílaného na mise, a aby zvýšily míru obsazenosti postů vyslaných na mise;

52.  vyzývá Radu, aby vysvětlila, z jakého důvodu některé mise pokračují, i když již dosáhly svého omezeného vojenského nebo civilního účelu; domnívá se, že je třeba podrobit všechny stávající mise hodnocení, aby bylo možné určit, které z těchto misí jsou ještě relevantní; je přesvědčen, že Unie musí soustředit své úsilí na mise, při kterých vytváří největší přidanou hodnotu; podporuje stanovení a dodržování objektivních kritérií pro měření této přidané hodnoty a rozhodování o tom, zda se mise provede;

53.  bere na vědomí rozhodnutí ze dne 26. září 2019 prodloužit o šest měsíců, tj. do 31. března 2020, námořní operaci Evropské unie ve Středozemním moři (EUNAVFOR MED Sophia); vyjadřuje hluboké politování nad přetrvávajícím pozastavením přítomnosti unijních lodí na moři; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné dospět k dohodě mezi členskými státy, a vyzývá k návratu plavidel na moře a plnému uskutečňování mandátu mise;

54.  domnívá se, že pro dlouhodobou budoucnost této politiky je zásadní otázka financování misí a operací SBOP; poukazuje na důležitost přezkoumání mechanismu Athena s cílem zefektivnit mechanismus financování vojenských operací a misí SBOP; podporuje proto návrh vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise – který podpořila Komise – vytvořit evropský mírový nástroj, z něhož by byly zčásti financovány obranné činnosti Unie, zejména společné náklady vojenských operací SBOP a náklady na posílení vojenských kapacit partnerů; doufá, že členské státy urychleně naleznou shodu, aby bylo možno tento nástroj zavést; zdůrazňuje, že je důležité, aby byla zajištěna větší míra pružnosti finančních pravidel Unie s cílem zlepšit její schopnost reagovat na krize a aby byla provedena stávající ustanovení Lisabonské smlouvy; žádá členské státy a Komisi, aby uvažovaly o flexibilním mechanismu, který by umožňoval pomoci členským státům, které se chtějí účastnit nějaké mise SBOP, s náklady na jejich účast, a usnadnil by tak jejich rozhodování, zda zahájit nebo posílit určitou misi; konstatuje, že tento nástroj by naprosto přesně odpovídal cílům strategické autonomie Unie v operační oblasti;

55.  vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele, aby pravidelně konzultoval s Evropským parlamentem veškeré aspekty a základní rozhodnutí ohledně společné bezpečnostní a obranné politiky; v této souvislosti se domnívá, že by měl být Parlament ve věci strategického plánování misí SBOP, změn jejich mandátu a možností jejich ukončení předem konzultován;

56.  podporuje vytvoření útvaru schopnosti vojenského plánování a vedení (MPCC) pro mise s výkonnými úkoly umožňující provádět vojenské operace SBOP; žádá, aby byla posílena spolupráce mezi útvarem MPCC a útvarem schopnosti civilního plánování a vedení; poukazuje na problém náboru personálu a poskytnutí prostředků k tomu, aby byl útvar MPCC plně efektivní; vyzývá ESVČ, aby přeměnila MPCC z virtuálního útvaru s pracovními místy s mnoha pověřeními na robustní vojenskou jednotku pro plánování a provádění celého spektra vojenských misí podle čl. 43 odst. 1 SEU;

57.  bere na vědomí neúspěch projektu bojových skupin Unie, které od svého vytvoření v roce 2007 nebyly dosud nikdy rozmístěny a byly využívány pouze jako prostředek transformace evropských ozbrojených sil, a to zejména s ohledem na zdrženlivost členských států, a vzhledem ke složitosti jejich uplatnění a jejich financování, což je v rozporu s původním záměrem, jímž byla rychlost a účinnost; je toho názoru, že by se systém bojových skupin EU měl restrukturalizovat, měl by být dále rozvíjen politickým směrem a mělo by se mu dostat dostatečných finančních prostředků, aby se stal funkčním, využitelným, rychlým a účinným; vyzývá k přehodnocení a oživení projektu bojových skupin na základě získaných poznatků z minulosti;

58.  konstatuje, že ustanovení o vzájemné pomoci (čl. 42 odst. 7 SEU), které bylo jednou uplatněno, konkrétně k reakci na ozbrojený útok na území jednoho z členských států, svědčí o solidaritě mezi členskými státy; konstatuje však, že nikdy nebyly jasně stanoveny podmínky aktivace tohoto článku ani způsoby požadované pomoci; požaduje, aby byly vypracovány přesné pokyny, které poskytnou přesně vymezený rámec pro budoucí aktivaci a operativnější používání tohoto nástroje, a vyzývá k další diskusi o zkušenostech s uplatňováním tohoto právního ustanovení a ke společnému úsilí o vyjasnění jeho působnosti;

59.  připomíná, že doložka o solidaritě (článek 222 SFEU) rovněž stanoví, že Unie a členské státy mohou poskytnout pomoc členskému státu, v němž došlo k teroristickému útoku nebo k přírodní nebo člověkem způsobené pohromě; připomíná, že ve strategii kybernetické bezpečnosti Evropské unie z roku 2013 se uvádí, že „obzvláště závažný kybernetický incident nebo útok by mohl představovat dostatečný důvod k tomu, aby se členský stát dovolával doložky solidarity EU (článek 222 Smlouvy o fungování Evropské unie)“; připomíná, že rozhodnutí Rady 2014/415/EU o způsobu provádění doložky o solidarity Unií stanoví, že doložka o solidaritě vyžaduje, aby Unie mobilizovala veškeré nástroje, které má k dispozici, včetně struktur vytvořených v rámci SBOP; vyzývá členské státy, aby zvážily aktivaci doložky o solidaritě v budoucnu;

60.  je přesvědčen, že provádění misí a operací SBOP musí doplňovat flexibilní nástroje, které usnadní schopnost Unie a jejích členských států se zapojit s cílem zaručit evropskou strategickou autonomii ve prospěch stability evropského kontinentu; zdůrazňuje v této souvislosti účinnost modulových víceúčelových a skutečně operativních velících struktur, jako je například Evropský sbor – Eurocorps; konstatuje, že se mise tohoto generálního štábu úspěšně rozšířily a rozrůznily: v letech 2015 až 2018 byl Evropský sbor rozmístěn čtyřikrát v rámci výcvikových misí Unie v Mali a ve Středoafrické republice (EUTM Mali a EUTM RCA); vyzývá členské státy a Komisi, aby následovaly tento příklad flexibilní a operativní spolupráce, který již prokázal svou užitečnost a účinnost;

61.  očekává, že Unie bude účinně využívat veškeré existující politické nástroje SZBP a SBOP v oblastech diplomacie, spolupráce, rozvoje, humanitární pomoci, zvládání konfliktů a udržování míru; zdůrazňuje, že vojenské a civilní nástroje SBOP nemohou v žádném případě představovat jediné řešení bezpečnostních problémů a že je vhodné vždy přijímat „integrovaný přístup“; domnívá se, že pouze využívání všech uvedených nástrojů na základě tohoto „integrovaného přístupu“ umožní získat nezbytnou pružnost a tak účinně dosáhnout nejvyšších cílů v oblasti bezpečnosti;

62.  připomíná, že pokud je v průběhu celého procesu respektována rovnost žen a mužů, je řešení konfliktů úspěšnější; vyzývá ke zvýšení účasti žen, k jejich většímu zastoupení ve vedoucích pozicích na těchto misích, k systematičtějšímu začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do misí SBOP a k aktivnímu přispívání k provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti; vyzývá ESVČ a členské státy, aby zahájily ambiciózní kroky s cílem zvýšit zastoupení žen mezi mezinárodními odborníky na všech úrovních misí a operací SBOP, případně prostřednictvím zvláštního akčního plánu nebo cílených pobídek a profesního plánování pro ženy, či pomocí náborových mechanismů, které zajistí lepší zastoupení žen;

63.  vyzývá vysokého představitele, aby pravidelně konzultoval s Parlamentem, pokud jde o naléhavé záležitosti týkající se provádění SBOP; domnívá se, že místopředseda, vysoký představitel nebo příslušný úředník ESVČ, kteří mají přímý dohled nad velitelskými strukturami SBOP a podílejí se na navrhování, provádění a hodnocení stávajících civilních a vojenských operací, by měli Parlament neprodleně informovat o významných změnách struktury všech takových operací, zejména pokud jde o jejich celkovou povahu, mandát, délku nebo předčasné ukončení;

64.  zdůrazňuje rostoucí a zásadní úlohu žen v mírových misích a bezpečnostní a obranné politice a vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby zahájil dialog s Parlamentem o nástrojích, které mají být zavedeny, a o opatřeních, která mají být přijata;

65.  zdůrazňuje potřebu dále rozvíjet parlamentní a demokratický charakter a rozměr SBOP; domnívá se, že účinná SBOP odpovídající bezpečnostním výzvám 21. století musí být spojena s výrazným parlamentním dohledem a s vysokými standardy transparentnosti jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni EU; domnívá se, že posilování parlamentního rozměru SBOP odpovídá požadavkům občanů EU, pokud jde o bezpečnost, mír a větší spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany mezi členskými státy;

Oblast kapacity a průmyslu

66.  zdůrazňuje, že nezbytným základem pro dosažení evropské strategické autonomie je zvýšení kapacit členských států a jejich rozpočtu určeného na obranu a také posílení průmyslové a technologické základny evropské obrany;

67.  konstatuje, že obranný a kosmický průmysl čelí nebývalé celosvětové hospodářské soutěži a zásadním technologickým změnám, k nimž dochází v souvislosti se vznikem pokročilých technologií (robotika, umělá inteligence, kybernetické technologie atd.);

68.  vítá výraznou změnu trendu v rozpočtech na obranu ve prospěch ozbrojených sil; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby inteligentním způsobem investovaly dodatečné finanční prostředky do programů spolupráce; domnívá se, že tento trend je třeba podporovat a prosazovat na úrovni Unie; vybízí členské státy, aby zvýšily své výdaje na obranu na 2 % HDP;

69.  vítá nedávné úsilí, jež vyvinuly orgány a instituce EU a členské státy, které se řídily zveřejněnou „Globální strategií EU“, s cílem posílit stávající nástroje SBOP a plně provádět příslušná ustanovení Lisabonské smlouvy; zdůrazňuje, že tyto slibné ambice je nyní třeba upevnit a že musí následovat konkrétní opatření, aby tyto ambice účinně přispěly k bezpečnosti evropského kontinentu a jeho nejbližšího sousedství;

70.  bere s uspokojením na vědomí návrh Komise ze dne 2. května 2018 o vytvoření rozpočtové položky ve výši 13 miliard EUR, která bude určena na spolupráci v oblasti obrany v příštím víceletém finančním rámci (VFR), přičemž bude podporovat kooperativní výzkum v oblasti obrany a rozvoj schopností; konstatuje, že tento návrh, v němž se projevuje bezprecedentní angažovanost Komise, nadále podléhá jednomyslnému souhlasu členských států v příštím VFR a následně schválení Evropským parlamentem;

71.  vítá návrh Komise z června 2017 na vytvoření Evropského obranného fondu, který by koordinoval, doplňoval a rozšiřoval investice členských států v oblasti obrany, stimuloval spolupráci mezi členskými státy s cílem vyvíjet nejmodernější, interoperabilní obranné technologie a zařízení a podporovat inovativní a konkurenceschopný obranný průmysl v celé Unii, který zahrne přeshraniční malé a střední podniky; konstatuje, že tento návrh představuje první iniciativu, u níž mají být využity finanční prostředky Společenství za účelem přímé podpory společných kooperativních obranných projektů EU; uznává, že tento návrh představuje významný posun v evropské obraně, a to jak z politického, tak z průmyslového hlediska; konstatuje, že by Evropský obranný fond mohl přispívat k financování výzkumu a vývoje strukturálních projektů, například budoucího evropského systému vzdušného boje, tanků, letadel pro těžké náklady nebo evropské protiraketové obrany, a také malých a středně velkých projektů vytvářejících inovativní řešení pro obranu orientovaná na budoucnost; vítá pracovní program zaměřený na přípravnou akci v roce 2019, který bude věnovat 25 milionů EUR na výzkum týkající se dominance elektromagnetického spektra a budoucích přelomových obranných technologií, což jsou dvě hlavní oblasti umožňující zachovat dlouhodobou technologickou nezávislost Evropy; vítá rovněž skutečnost, že Komise v březnu 2019 přijala první Evropský program rozvoje obranného průmyslu, který předpokládá spolufinancování ve výši 500 milionů EUR na společný rozvoj obranných kapacit v období 2019–2020, a že bylo zveřejněno devět výzev k podávání návrhů na rok 2019, mezi něž patří Eurodron jako kapacita zásadní pro strategickou autonomii Evropy; zdůrazňuje, že pro rok 2020 bude následovat dalších dvanáct výzev k podávání návrhů, které pokryjí prioritní tematiku ve všech oblastech (vzduch, země, moře, kyberprostor a vesmír); poukazuje na souvislost mezi rozhodnutími o akvizicích, která dnes přijímají členské státy, a perspektivami průmyslové a technologické spolupráce v rámci Evropského obranného fondu;

72.  vítá účinné provádění stálé strukturované spolupráce (PESCO), která představuje zásadní krok na cestě k užší spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany mezi členskými státy; zdůrazňuje, že toto ustanovení, které bylo začleněno do Lisabonské smlouvy z roku 2009 (článek 46 SEU), je právně závazné a obsahuje soubor ambiciózních závazků, které mají umožnit evropským zemím, jež si to přejí, aby ve společných obranných projektech postupovaly rychleji; uznává strukturální úlohu evropské poptávky, již může stálá strukturovaná spolupráce hrát; konstatuje, že se v rámci stálé strukturované spolupráce připravuje významný počet projektů, které jsou způsobilé pro Evropský program rozvoje obranného průmyslu (EDIDP) a které budou moci mimo jiné využívat zvýšené míry subvencí; podporuje plný soulad mezi projekty stálé strukturované spolupráce a Evropského rozvojového fondu;

73.  zdůrazňuje, že stálá strukturovaná spolupráce, koordinovaný každoroční přezkum v oblasti obrany zahájený v roce 2017 a Evropský obranný fond musí být koherentní v zájmu posílení obranných kapacit evropských zemí a optimalizace jejich rozpočtových výdajů v této oblasti; opět kriticky poukazuje na to, že zatím neexistuje strategické odůvodnění opatření z hlediska obranné politiky; vyzývá v této souvislosti Radu a Komisi, aby společně s Evropským parlamentem vypracovaly bílou knihu EU pro bezpečnost a obranu jako formu interinstitucionální dohody a strategický dokument pro obranný průmysl na období 2021–2027; zdůrazňuje, že nové projekty musí být součástí plánu rozvoje schopností (CDP), který v rámci Evropské obranné agentury umožní posílit spolupráci mezi členskými státy s cílem vyplnit mezery ve schopnostech; domnívá se, že by koordinovaný každoroční přezkum v oblasti obrany měl účinně přispívat k harmonizaci a doplňkovosti investic a kapacit vnitrostátních ozbrojených sil a tak zaručit strategickou a operační autonomii Unie a umožnit členským státům, aby do obrany účinněji investovaly;

74.  s uspokojením sleduje plnou koordinaci mezi plánem rozvoje schopností Evropské obranné agentury a plánováním kapacit, které bylo dosud provedeno, a prokazují, že existuje extenzivní interoperabilita mezi armádami těch členských států EU, které jsou členy NATO;

75.  zdůrazňuje význam vojenské mobility; vítá návrh Komise, aby v příštím VFR bylo 6,5 miliardy EUR určeno na projekty vojenské mobility; zdůrazňuje, že je nutné pokročit v oblasti vojenské mobility, která bude sloužit Evropské unii i NATO; vyjadřuje uspokojení nad tím, že tento projekt je součástí stálé strukturované spolupráce; zdůrazňuje, že vojenská mobilita čelí dvěma výzvám: zjednodušení postupů a rozšíření infrastruktury; poukazuje na to, že kolektivní bezpečnost a obrana členských států EU a jejich schopnost zasahovat při zahraničních krizích zásadně závisí na tom, jak volně a rychle se mohou spojenecké jednotky, pracovníci civilních misí pro řešení krizí, materiál a vybavení přesouvat přes území ostatních členských států a států mimo Unii; zdůrazňuje, že vojenská mobilita představuje strategický nástroj, který EU umožní sledovat její bezpečnostní a obranné zájmy účinně a také komplementárně s činnostmi dalších organizací, jako je NATO;

76.  pozastavuje se nad pomalým startem všech 34 projektů PESCO a nad zpožděným zahájením třetí vlny 13 projektů s tím, že dosud žádný z nich nebyl realizován, a poukazuje na to, že jsou nezbytné konkrétní lhůty pro dokončení projektů a jasnější přehled o tom, co s sebou přinesou jejich konečné produkty; poukazuje na to, že své počáteční operační schopnosti dosáhnou v roce 2019 pouze čtyři projekty; poukazuje na nedostatečné ambice a nedostatečný rozsah některých projektů, které neumožňují řešit nejzjevnější kapacitní nedostatky, zejména nedostatky z první vlny týkající se zvláště kapacitních projektů zahrnujících maximum členských států; vyzývá vysokého představitele, místopředsedu Komise, aby bezodkladně informoval Parlament o tom, které projekty stálé strukturované spolupráce mají být předčasně ukončeny, a o důvodech jejich ukončení; konstatuje, že žádoucí začleňování účasti v projektech stálé strukturované spolupráce nesmí narušit vysokou úroveň ambicí na straně zúčastněných členských států; domnívá se, že zapojení třetích zemí a jejich subjektů do PESCO musí být od samého počátku pojato jako velmi podmínečné a probíhat na základě zavedené a účinné reciprocity; poukazuje v této souvislosti na práva Evropského parlamentu vyplývající z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-658/11; vyzývá členské státy, aby předkládaly projekty, které mají strategický evropský rozměr, s cílem posílit evropskou technologickou a průmyslovou základnu obrany (EDTIB) a s cílem přímo reagovat na operační potřeby evropských ozbrojených sil;

77.  vyzývá Radu, aby přijala postoj Parlamentu k článku 5 budoucího nařízení o Evropském obranném fondu; zdůrazňuje, že je nutné bezodkladně dokončit Evropský obranný fond; připomíná, že tento nástroj nebyl zatím definitivně schválen a že v dubnu 2019 došlo pouze k částečné politické dohodě; zdůrazňuje, že je důležité zachovat postoj Evropského parlamentu, pokud jde o výši finančních prostředků Evropského obranného fondu, otevřenost pro třetí země a realizaci odpovídající politiky duševního vlastnictví v souvislosti s bezpečností a obranou, s cílem chránit výsledky výzkumu; připomíná, že evropský trh v oblasti obrany je pro poskytovatele ze třetích zemí mimořádně otevřený; znovu potvrzuje, že Evropský obranný fond nemůže být v žádném případě zaměňován s jiným protekcionistickým nástrojem; vyzývá spojence Evropské unie, aby zvážili reciproční otevření svých trhů v oblasti obrany; připomíná v této souvislosti vysoce citlivý a strategický charakter výzkumu v oblasti obrany, a to jak pro konkurenceschopnost průmyslu, tak pro strategickou autonomii Unie; požaduje, aby byly řádně zohledněny první zkušenosti s realizací Evropského programu rozvoje obranného průmyslu (zvláště pokud jde o uplatňování výjimek pro způsobilé subjekty), pilotní projekt a přípravné opatření týkající se výzkumu v oblasti obrany; vyzývá členské státy, aby se nadále plně účastnily rozhodovacího procesu vzhledem k tomu, že jsou konečnými klienty obranného průmyslu, aby bylo zaručeno, že programy budou odpovídat strategickým potřebám SBOP a členských států; domnívá se, že úspěch Evropského obranného fondu bude záviset na jeho schopnosti zajišťovat specifické potřeby obrany zúčastněných států, prosazovat obranný materiál, který je možné použít, zajistit dostatečné rozpočtové prostředky a zároveň zabránit duplicitě průmyslových kompetencí, zajistit doplňování vnitrostátních investic na obranu a předcházet komplikacím ve spolupráci, která se zakládá na společné unijní standardizaci výzbroje a vojenského vybavení a interoperabilitě; domnívá se, že rozvoj evropského obranného průmyslu regulací přístupu subjektů kontrolovaných třetími stranami k projektům financovaným z fondu plně odpovídá evropské ambici strategické autonomie a není v rozporu s bezpečnostními a obrannými zájmy EU a jejích členských států;

78.  přeje si, aby rozhodnutí ohledně účasti třetích subjektů v projektech stálé strukturované spolupráce v žádném případě nezpochybňovala podmínky dohodnuté při jednáních o ERF a Evropském programu rozvoje obranného průmyslu, a to vzhledem k tomu, že financování těchto programů podtrhuje evropskou přidanou hodnotu;

79.  zdůrazňuje strategickou dimenzi kosmického odvětví pro Evropu, domnívá se, že ambiciózní politika pro oblast vesmíru může účinně přispět k posílení SBOP, a podtrhuje nezbytnost dosáhnout pokroku ve vývoji technologií, které mají civilní i vojenské využití a umožňují zaručit evropskou strategickou autonomii; vítá, že je do příštího VFR zahrnut návrh nařízení Komise, kterým se zavádí kosmický program Unie a Agentura Evropské unie pro kosmický program a jehož cílem je stimulovat vedoucí postavení Unie ve výzkumu vesmíru; připomíná svůj návrh financovat tento program do výše 16,9 milionu eur; je potěšen pokroky dosaženými na úrovni satelitních služeb EU (projekty Galileo, Copernicus, EGNOS); zdůrazňuje, že pro rozhodovací a operační nezávislost Unie je nezbytné disponovat vhodnými satelitními prostředky v oblastech kosmického snímkování, shromažďování informací, komunikací a dohledu nad prostorem; zdůrazňuje, jak je důležité, aby EU měla autonomní přístup do vesmíru; domnívá se, že služby související s vesmírem musí být plně uzpůsobeny tak, aby byly schopny poskytovat podporu misím a operacím SBOP prostřednictvím satelitních snímků ve vysokém rozlišení; zdůrazňuje nezbytnost financovat díky ERF průmyslové projekty s kosmickým aspektem, kde může Unie vytvářet skutečnou přidanou hodnotu;

80.  zdůrazňuje, že družicová komunikace je nedílnou součástí obrany, bezpečnosti, humanitární pomoci, krizových intervencí a diplomacie a klíčovým prvkem civilních misí a vojenských operací; vítá novou iniciativu zaměřenou na družicovou komunikaci v rámci státní správy (GOVSATCOM), která významně přispěje k posílení strategické nezávislosti Unie tím, že poskytne členským státům zaručený přístup k zabezpečeným družicovým telekomunikacím;

81.  žádá, aby byla bezodkladně vypracována analýza možného civilního využití geoprostorových kapacit Satelitního střediska Evropské unie (SatCen); domnívá se, že kromě bezpečnosti by družicové kapacity EU měly podporovat EU a členské státy i při monitorovacích činnostech v oblasti migrace, zemědělství, lesního hospodářství, hledání přírodních zdrojů, bezpečnosti hranic, kontroly stavu ledovců a v mnoha dalších činnostech;

82.  poukazuje na zranitelnost kosmické infrastruktury z hlediska narušení nebo útoků či jiných hrozeb, včetně srážek s vesmírným smetím a jinými družicemi; opakuje, že je důležité zabezpečit klíčovou infrastrukturu a komunikaci, stejně jako rozvoj odolných technologií; domnívá se, že je nezbytné budovat kapacity pro zvládání vznikajících hrozeb v oblasti vesmíru, a vítá návrh Komise v rámci kosmického programu zlepšit současné služby sledování a pozorování vesmíru a objektů na oběžné dráze (SST);

83.  zdůrazňuje, že stále větší počet mocností v současné době vlastní ve vesmíru vojenské kapacity; připomíná zásadu nezbrojení ve vesmíru zakotvenou v mezinárodním právu; konstatuje však, že některé mocnosti tuto zásadu porušují a předložily návrh právních předpisů o vytvoření plně ozbrojené „vesmírné jednotky“ (Space Force), čímž nyní definují vesmír jako prostředí ozbrojeného konfliktu; domnívá se, že Unie musí tuto tendenci ke zbrojení ve vesmíru a rovněž i provádění vesmírného odstrašování zaměřeného na těžké poškození kosmických prostředků protivníka odmítnout, neboť tyto jevy je nutné považovat za charakteristický rys situace strategické nestability;

84.  domnívá se, že by budoucí generální ředitelství Komise pro obranný a kosmický průmysl mělo analyzovat synergie mezi evropskými kosmickými programy a Evropským obranným akčním plánem z listopadu 2016 s cílem zajistit celkovou soudržnost této strategické oblasti;

85.  je přesvědčen, že Unie má zásadní zájem na existenci zabezpečeného a otevřeného mořského prostředí, které umožní volný pohyb zboží a osob; zdůrazňuje, že primární je zaručit svobodu plavby, která nesmí být nikterak omezována; konstatuje, že většinu strategických zdrojů, kritických infrastruktur a kapacit kontrolují členské státy a že jejich ochota zlepšit spolupráci je pro evropskou bezpečnost zásadní; znovu potvrzuje roli EU jakožto globálního zajišťovatele námořní bezpečnosti a zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet příslušné vojenské a civilní schopnosti; vítá v tomto ohledu přijetí revidovaného akčního plánu Strategie pro námořní bezpečnost EU v červnu 2018;

86.  domnívá se, že EU a její členské státy čelí dříve neznámé hrozbě kybernetických útoků, jakož i kybernetické trestné činnosti a terorismu, jichž se dopouštějí státní i nestátní subjekty; zdůrazňuje, že kybernetické bezpečnostní incidenty často mají přeshraniční dosah, a tudíž zasáhnou více než jeden členský stát EU; domnívá se, že kybernetické útoky jsou vzhledem ke své povaze hrozbou, která vyžaduje reakci na úrovni Unie, včetně společných podpůrných kapacit pro vypracovávání analýz; vybízí členské státy, aby si v případě kybernetického útoku vedeného proti kterémukoli z nich poskytovaly vzájemnou pomoc;

87.  považuje za zásadní, aby EU a NATO nejen pokračovaly ve sdílení zpravodajských informací, ale také jej zintenzivnily, aby bylo možné kybernetické útoky oficiálně lokalizovat a následně uložit omezující sankce subjektům, které za ně nesou odpovědnost; domnívá se, že je nezbytné, aby EU a NATO spolu nadále aktivně spolupracovaly na poli kybernetické bezpečnosti a obrany a aby se za tímto účelem účastnily kybernetických cvičení a společných školení;

88.  žádá, aby byly vyčleněny stabilní finanční zdroje pro oddělení pro strategickou komunikaci ESVČ a aby solidní částka byla poskytnuta pracovní skupině East StratCom;

89.  naléhavě vyzývá ESVČ a Radu, aby zintenzívnily své stávající snahy o zlepšení kybernetické bezpečnosti, zejména misí SBOP, mimo jiné aby přijaly opatření na úrovni EU a členských států, která by zmírnila rizika ohrožující SBOP a která by se například zaměřila na zvyšování odolnosti pomocí vzdělávání, odborné přípravy a cvičení a také racionalizací unijní struktury vzdělávání a odborné přípravy EU v oblasti kybernetické obrany;

90.  vítá úsilí zaměřené na posilování schopnosti EU bojovat proti hrozbám označovaným jako „hybridní“, které jsou kombinací nejednoznačných postojů, přímých a nepřímých tlaků a sdružování vojenských a nevojenských kapacit a které zároveň patří mezi vnitřní a vnější bezpečnostní výzvy, jimž EU čelí; bere na vědomí úvahy ohledně aktivace doložky o vzájemné pomoci týkající se hybridních ohrožení, přičemž cílem je zajištění účinné společné reakce Unie;

91.  chápe rostoucí význam kapacit v kybernetické oblasti a v oblasti umělé inteligence; zdůrazňuje, že představují hrozbu pro všechny členské státy a orgány a instituce EU; naléhá na orgány EU a členské státy, aby nadále zdokonalovaly své počítačové technologie a technologie umělé inteligence; vybízí dále ke spolupráci na těchto technologických inovacích;

92.  uznává stále významnější místo umělé inteligence v evropské obraně; bere zejména na vědomí četné vojenské aplikace vyplývající z ovládání umělé inteligence, které umožňují spravovat a stimulovat operační prostředí, pomáhat v rozhodování, odhalovat hrozby a zpracovávat shromážděné informace; zdůrazňuje, že rozvoj spolehlivé umělé inteligence v oblasti obrany je nezbytný pro zaručení evropské strategické autonomie v kapacitní a operační oblasti; vyzývá Unii, aby prostřednictvím existujících nástrojů (Evropský obranný fond, Evropská rada pro inovace, budoucí program Horizont Evropa, program Digitální Evropa) nejen podpořila, ale také zvýšila své investice do této oblasti, a zvláště do přelomových technologií; vyzývá Unii, aby se aktivně zapojila do celosvětové regulace smrtících autonomních zbraňových systémů;

93.  konstatuje, že nové technologie, včetně umělé inteligence používané ve zbraňových systémech musí být vyvíjeny a používány v souladu se zásadami zodpovědných inovací a etickými zásadami, jako je veřejná odpovědnost a dodržování mezinárodního práva; zdůrazňuje, že vzhledem k vysoce kontroverzní koncepci plně autonomních zbraňových systémů musí EU přezkoumat možnosti umělé inteligence a současně zaručit plné dodržování lidských práv a mezinárodního práva;

94.  bere na vědomí, že podle zprávy Europolu o stavu a vývoji terorismu v EU za rok 2019 byl ve spojitosti s chemickými, biologickými, radiologickými a jadernými látkami (CBRN) zaznamenán v roce 2018 obecný nárůst teroristické propagandy, instruktážních materiálů a hrozeb a že je snazší získat poznatky o používání těchto zbraní; zdůrazňuje v této souvislosti, že je nutné Evropu lépe zabezpečit před chemickými, biologickými, radiologickými a jadernými látkami;

95.  uznává, že nové kapacity poskytnou v místě operací nové možnosti pro spolupráci jednotek v imerzivním digitálním prostoru a neustálou ochranu v téměř reálném čase, zejména pokud se síť 5G zkombinuje s dalšími inovacemi, jako je např. obranný cloud a nadzvukové obranné systémy;

96.  zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že riziko šíření a použití chemických zbraní vážně ohrožuje mezinárodní mír a bezpečnost, musí EU nadále důrazně a důsledně, a to politicky i finančně, podporovat Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW) při plnění jejího mandátu a posílit svou odolnost vůči hybridním, chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným hrozbám;

97.  konstatuje, že spolupráce v oblasti schopností je zatím na počátku, než budou Unie a její členské státy moci využívat konkrétní výsledky pokračující a prohloubené spolupráce; je přesvědčen, že operativní realizace evropských ambicí je dlouhodobá a jejím základem je stálá politická vůle ze strany členských států; zdůrazňuje nezbytnost flexibilní spolupráce díky pružným modulárním nástrojům, jež usnadňují sbližování strategické kultury a interoperabilitu mezi dobrovolnými partnery, kteří disponují kapacitami; vybízí ke spontánní spolupráci nebo k mechanismům sdružování úsilí, jako je EATC (evropské velitelství letecké dopravy), které již prokázaly svou účinnost, a podporuje jejich rozšíření na další oblasti (helikoptéry, lékařská podpora);

98.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby EU při své činnosti v rámci SBOP uplatňovala genderové hledisko vzhledem k úloze, kterou hrají ženy ve válce, při stabilizaci po skončení konfliktu a v procesu budování míru; zdůrazňuje, že je třeba řešit genderové násilí jako válečný nástroj v oblastech zmítaných konflikty; zdůrazňuje, že ženy jsou válkou postiženy více než muži; vyzývá EU a její mezinárodní partnery, aby aktivně zapojily ženy do mírových a stabilizačních procesů a aby řešily jejich specifické bezpečnostní potřeby;

99.  bere na vědomí rostoucí význam bezpečnosti vesmírného prostoru a satelitů vyzdvihuje důležitou úlohu Satelitního střediska Evropské unie a žádá jej, aby vypracovalo analýzu a zprávu týkající se bezpečnosti a/nebo zranitelnosti satelitů EU a členských států vůči vesmírnému smetí, kybernetickým útokům a přímým raketovým útokům;

Spolupráce v oblasti obrany a partnerství v oblasti SBOP

100.  zdůrazňuje, že snaha o evropskou strategickou autonomii vychází ze schopnosti Evropanů jednat s cílem bránit své zájmy, a to buď autonomně, nebo pokud možno v rámci institucionální spolupráce (NATO, OSN);

101.  domnívá se, že klíčovou hodnotou pro bezpečnost a obranu je mnohostrannost, a zdůrazňuje, že se EU stane efektivním a spolehlivým aktérem bezpečnosti, pouze pokud budou její kroky založeny na trvalé spolupráci a strategickém partnerství se zeměmi a organizacemi, které sdílejí hodnoty Unie; vítá mimoto, jak partneři v oblasti SBOP přispívají k misím a operacím Unie;

102.  zdůrazňuje, že partnerství a spolupráce se zeměmi a organizacemi, které sdílejí hodnoty EU, přispívají k účinnější SBOP; vítá příspěvek partnerů SBOP k probíhajícím misím a operacím EU, které přispívají k posílení míru, regionální bezpečnosti a stability;

103.  zdůrazňuje, že EU a Spojené království budou po brexitu i nadále sdílet stejné strategické prostředí a čelit stejným hrozbám pro jejich mír a bezpečnost a považuje proto za zásadní zachovat pevnou, úzkou a privilegovanou spolupráci v oblasti obrany a bezpečnosti mezi Unií a Spojeným královstvím po brexitu; zdůrazňuje, že činnosti prováděné ve spolupráci se Spojeným královstvím umožní, aby Unie v kapacitní a operační oblasti disponovala kapacitami na lepší úrovni; zastává názor, že není namístě předpokládat spolupráci v oblasti obrany, z níž by byli Britové systematicky vylučováni; navrhuje uzavření smlouvy o obraně a bezpečnosti se Spojeným královstvím, která mu umožní, aby se v co největší míře podílelo na nástrojích Unie;

104.  připomíná zásadní úlohu NATO v kolektivní obraně, tak jak je explicitně uznána ve Smlouvě o fungování Evropské unie; je přesvědčen, že strategické partnerství mezi Unií a NATO je zásadní, aby bylo možné čelit bezpečnostním výzvám, s nimiž je konfrontována Evropa a její sousedé; zastává názor, že by spolupráce Unie a NATO měla vést ke vzájemnému posílení, respektovat zvláštnosti a úlohu každé z těchto dvou institucí a i nadále probíhat při plném dodržování zásad inkluzivity, reciprocity a autonomie při rozhodování obou organizací, zejména pokud jde o společné zájmy nebo zájmy EU; vítá spolupráci EU a NATO prostřednictvím cvičení Defender-Europe 20 a domnívá se, že toto cvičení je skutečnou příležitostí, aby Evropa otestovala schopnost reagovat na akty agrese, ale rovněž přezkoumala vývoj a zlepšení v oblasti překračování hranic a vojenské mobility;

105.  bere na vědomí význam partnerství mezi Unií a OSN při řešení mezinárodních konfliktů a při činnostech zaměřených na upevňování míru; vybízí obě organizace, aby ještě více koordinovaly své úsilí v oblastech, kam vysílají významné civilní a vojenské mise, s cílem zabránit duplicitě a optimalizovat součinnost;

106.  zdůrazňuje význam spolupráce Unie s ostatními mezinárodními organizacemi, zejména s Africkou unií a Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě OBSE; domnívá se, že by Unie měla také posílit dialog a spolupráci s třetími zeměmi sdílením svých hodnot a strategických priorit a také s regionálními a subregionálními organizacemi;

107.  podporuje současně s institucionální spoluprací a partnerstvím kombinaci různých pružných, mnohotvárných a otevřených formátů spolupráce, které jsou zároveň operativní, ambiciózní a náročné v rámci struktur EU, NATO a OSN i mimo ně, což by mohlo usnadnit společné zapojení do operací a tím posílit operační cíle Unie; zdůrazňuje v této souvislosti, že do této logiky užší vojenské spolupráce mezi členskými státy patří příklady spolupráce, jako je evropská iniciativa v oblasti zásahu, severská obranná spolupráce (NORDEFCO), Visegrádská skupina a prohlubující se začleňování německých a nizozemských ozbrojených sil;

108.  uznává, že politická a hospodářská stabilita spolu s vojenskými kapacitami a spoluprací v subsaharské Africe mají klíčový význam pro zmírnění růstu džihádistických aktivit, migrační krize a pro boj proti šíření a vlivu extremismu;

109.  uznává a podporuje misi EU pro pomoc na hranicích (EUBAM) v Libyi, která pomáhá s přechodem k demokracii, poskytuje školicí a poradenské služby v oblasti bezpečnosti hranic a působí s cílem rozvíjet zabezpečení libyjských hranic na zemi, ve vzduchu a na moři;

110.  vyzývá EU, aby dodržovala své závazky přijaté na čtvrtém summitu EU-Afrika na podporu hospodářské a politické stability a kapacit afrických pohotovostních sil;

111.  vybízí členské státy, aby nadále spolupracovaly s Africkou unií a plnily závazky, které již dříve přijaly;

112.  uznává rostoucí politickou, hospodářskou, environmentální, bezpečnostní a strategickou hodnotu polárního kruhu, naléhavě vyzývá členské státy, aby pokračovaly ve spolupráci s Arktickou radou ve všech otázkách, které jsou v zájmu EU, a aby vypracovaly komplexní strategii pro tento region;

Institucionální rámec

113.  domnívá se, že posun v oblasti evropské obrany otvírá cestu k významným strukturálním změnám; vítá oznámení o vytvoření generálního ředitelství pro obranu a vesmír v rámci Komise, za něž odpovídá komisař pro vnitřní trh; vítá skutečnost, že toto nové generální ředitelství bude pověřeno podporou, koordinací a doplňováním opatření členských států v oblasti evropské obrany a bude tak přispívat k posilování evropské strategické autonomie; bere na vědomí stanovení jeho pěti hlavních úkolů (provádění a kontrola ERF, vytvoření otevřeného a konkurenčního evropského trhu s obranným vybavením, provádění akčního plánu o vojenské mobilitě, upevnění silného a inovačního kosmického průmyslu, provádění budoucího kosmického programu); vyzývá Komisi, aby podrobněji upřesnila, jakou bude mít nové generální ředitelství podobu; vybízí Komisi, aby předložila plán, v němž stanoví, jak bude koordinovat svou činnost s dalšími strukturami, které působí v oblasti obranné politiky a které plní jiné funkce (Evropská obranná agentura, ESVČ apod.), s cílem zvýšit efektivitu při využívání dostupných zdrojů a zajistit účinnou spolupráci;

114.  zavazuje se, že Evropský parlament bude úzce sledovat a kontrolovat mise, nástroje a iniciativy v oblasti evropské obrany; vyzývá vysokého představitele, místopředsedu Komise, Radu a dotčené evropské struktury, aby pravidelně podávaly podvýboru pro bezpečnost a obranu zprávy o výkonu svého mandátu;

115.  žádá vypracování evropské obranné strategie jako nezbytného doplňku globální strategie z roku 2016, s cílem vytvořit potřebný strategický a programový rámec pro účinné nasazování nových nástrojů a prostředků;

116.  zdůrazňuje, že je třeba respektovat tradice vojenské neutrality v několika členských státech, ale současně je zásadní zajistit, aby občané EU podporovali politické cíle obranné politiky EU; zdůrazňuje dále, že nedávné průzkumy veřejného mínění ukázaly, že tři čtvrtiny občanů EU jsou pro posílení spolupráce mezi členskými státy v oblasti bezpečnosti a obrany, čímž podporují společnou obrannou a bezpečnostní politiku členských států, přičemž tento údaj se drží nad hranicí 70 % už od roku 2004;

117.  vyzývá k postupným krokům směrem k provádění společné obranné politiky (čl. 42 odst. 2 SEU) a v konečném důsledku ke společné obraně a současně k posílení postojů založených na předcházení konfliktům a jejich řešení, mimo jiné navýšením finančních, správních a lidských zdrojů určených k mediaci, dialogu, usmíření, budování míru a okamžité reakci na krize;

118.  domnívá se, že bílá kniha EU o bezpečnosti a obraně by byla klíčovým strategickým nástrojem pro posílení správy obranné politiky EU a že kromě postupného vytváření rámce pro evropskou obrannou unii by poskytla strategické dlouhodobé plánování a umožnila postupnou synchronizaci cyklů obrany mezi členskými státy; vyzývá Radu a místopředsedu Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby takový nástroj vytvořili, mimo jiné za účelem jeho zahrnutí do plánování víceletého finančního rámce (VFR), a aby dále zajistili soulad mezi prováděcím plánem globální strategie EU v oblasti bezpečnosti a obrany, koordinovaným každoročním přezkumem v oblasti obrany a stálou strukturovanou spoluprací;

119.  připomíná článek 44 SEU, který obsahuje dodatečná ustanovení o flexibilitě a zavádí možnost svěřit provádění úkolů krizového řízení skupině členských států, jež by tyto úkoly plnila jménem EU, přičemž politickou kontrolu a strategické vedení by vykonával Politický a bezpečnostní výbor (PSC) a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ);

120.  zdůrazňuje, že na nadcházející konferenci o budoucnosti Evropy by se mělo diskutovat o budoucí evropské obranné unii, a zejména o potřebě vytvořit evropské intervenční síly se skutečnou obrannou kapacitou, které by se mohly účastnit operací, jejichž cílem je udržení míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu s Chartou OSN a s úkoly stanovenými v čl. 43 odst. 1 SEU;

121.  varuje před velkým množstvím institucionálních aktérů a překrýváním činností v oblasti obrany EU; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby zvážily, jak je možné tyto činnosti zlepšit tak, aby byly srozumitelnější pro občany, logičtější a soudržnější z institucionálního hlediska a účinnější při plnění úloh;

122.  vyzývá k diskuzi o úloze, kterou by Evropská obranná agentura měla hrát při postupném vytváření společné obranné politiky EU;

o
o   o

123.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, komisaři pro vnitřní trh, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi NATO, agenturám EU působícím v oblastech vesmíru, bezpečnosti a obrany a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 144.
(2) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 11.
(3) Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 130.
(4) Úř. věst. C 224, 27.6.2018, s. 18.
(5) Úř. věst. C 263, 25.7.2018, s. 125.
(6) Úř. věst. C 334, 19.9.2018, s. 253.
(7) Přijaté texty, P8_TA(2018)0498.
(8) Úř. věst. L 200, 7.8.2018, s. 30.
(9) Přijaté texty, P8_TA(2019)0430.
(10) Úř. věst. C 224, 27.6.2018, s. 50.
(11) Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 36.
(12) Přijaté texty, P8_TA(2018)0514.
(13) Přijaté texty, P8_TA(2018)0257.
(14) Úř. věst. C 238, 6.7.2018, s. 89.
(15) Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 47.
(16) Přijaté texty, P8_TA(2018)0513.
(17) Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 24. června 2014, Evropský parlament v Rada Evropské unie, C-658/11, ECLI:EU:C:2014:2025.
(18) Společný postoj Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanovují společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu, Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99.

Poslední aktualizace: 24. dubna 2020Právní upozornění - Ochrana soukromí