Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. ledna 2020 o Burundi, zejména o svobodě projevu (2020/2502(RSP))

P9_TA(2020)0011 RC-B9-0054/2020

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Burundi, zejména na usnesení ze dne 9. července 2015(1), 17. prosince 2015(2), 19. ledna 2017(3), 6. července 2017(4) a 5. července 2018(5),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 30. října 2019 o financování ročního akčního programu pro republiku Burundi na rok 2019,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 29. listopadu 2019 o tom, že se některé třetí země připojily k omezujícím opatřením vzhledem k situaci v Burundi, které vydala jménem EU,

–  s ohledem na zprávy generálního tajemníka OSN ze dne 23. února 2017, 25. ledna 2018 a 24. října 2019 o situaci v Burundi,

–  s ohledem na zprávu vyšetřovací komise Rady OSN pro lidská práva o Burundi ze září 2019,

–  s ohledem na dopis ze dne 9. prosince 2019 podepsaný 39 poslanci Evropského parlamentu, v němž vyzvali k propuštění novinářů z burundského zpravodajského média Iwacu,

–  s ohledem na prohlášení vysokého představitele, místopředsedy Komise vydané dne 10. prosince 2019 jménem EU ke dni lidských práv,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2248 ze dne 12. listopadu 2015 a rezoluci č. 2303 ze dne 29. července 2016 o situaci v Burundi,

–  s ohledem na zprávu vyšetřovací komise pro Burundi předloženou Radě OSN pro lidská práva dne 15. června 2017,

–  s ohledem na tiskové prohlášení Rady bezpečnosti OSN ze dne 13. března 2017 o situaci v Burundi,

–  s ohledem na zprávu nezávislé vyšetřovací komise OSN pro Burundi (UNIIB) zveřejněnou dne 20. září 2016,

–  s ohledem na dohodu o míru a usmíření v Burundi uzavřenou dne 28. srpna 2000 v Aruše (Arušská dohoda),

–  s ohledem na prohlášení o Burundi přijaté na summitu Africké unie dne 13. června 2015,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva č. 36/19 ze dne 29. září 2017 o obnovení mandátu vyšetřovací komise pro Burundi,

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2015/1755 ze dne 1. října 2015(6) a na rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1763 ze dne 1. října 2015(7), (SZBP) 2016/1745 ze dne 29. září 2016(8) a (SZBP) 2019/1788 ze dne 24. října 2019(9) o omezujících opatřeních s ohledem na situaci v Burundi,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise ze dne 8. května 2018 k situaci v Burundi před ústavním referendem, které vydala jménem Evropské unie,

–  s ohledem na Dohodu o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy (AKT) na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 (dohoda z Cotonou),

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů ze dne 27. června 1981, která vstoupila v platnost dne 21. října 1986 a kterou Burundi ratifikovalo,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2016/394 ze dne 14. března 2016 o uzavření procesu konzultací s Burundskou republikou podle článku 96 Dohody o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé(10),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na kapitolu o Burundi ve zprávě organizace Human Rights Watch o stavu lidských práv ve světě z roku 2019,

–  s ohledem na světový žebříček svobody tisku z roku 2019, který sestavila organizace Reportéři bez hranic,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že prezidentské volby v Burundi v roce 2015 vyvolaly občanské nepokoje, které se podle volební pozorovatelské mise OSN v Burundi vyznačovaly výrazným zhoršením základních podmínek pro účinný výkon volebního práva, a opozice je bojkotovala;

B.  vzhledem k tomu, že nezávislé rozhlasové stanice jsou i nadále uzavřeny, desítky novinářů se stále nemůžou vrátit z dobrovolného exilu a ti, kteří zůstali, mají ztížený svobodný výkon povolání, často v důsledku pronásledování ze strany bezpečnostních sil povzbuzovaných veřejnou propagandou, která si spojuje nezúčastněné sdělovací prostředky s nepřáteli národa;

C.  vzhledem k tomu, že situace v Burundi je i nadále znepokojivá, neboť bylo nahlášeno mnoho případů porušování základních občanských a politických svobod, zatímco rostoucí ceny mají negativní dopad na hospodářská a sociálně-kulturní práva, jako je právo na přiměřenou životní úroveň, právo na vzdělání, právo na přiměřenou výživu a právo na život bez hladu, práva žen, právo na práci a odborová práva;

D.  vzhledem k tomu, že patová situace, pokud jde o dosažení politického řešení prostřednictvím dialogu uvnitř Burundi, vážně ohrožuje konání voleb plánovaných na květen 2020; vzhledem k tomu, že tyto volby mohou mít za následek další upevnění autoritativního režimu v Burundi v případě, že nedojde ke smysluplnému politickému dialogu; vzhledem k tomu, že přetrvává nejistota ohledně účasti všech zúčastněných stran v tomto procesu, a to v kontextu zmenšujícího se politického prostoru a potřeby vytvořit prostředí příznivé pro konání pokojných transparentních a věrohodných voleb;

E.  vzhledem k tomu, že vyšetřovací komise pro Burundi (COIB), které udělila mandát Rada OSN pro lidská práva, ve své zprávě ze dne 4. září 2019 zdůraznila, že několik měsíců před konáním letošních prezidentských a parlamentních voleb byly osoby, které se postavily proti vládnoucí straně CNDD-FDD, vystaveny atmosféře strachu a zastrašování, a zatímco napětí s blížícím se termínem voleb letos v květnu nadále roste, místní orgány a členové nechvalně známého mládežnického křídla vládnoucí strany, Imbonerakure, se i nadále dopouštějí politicky motivovaného násilí a závažného porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že vláda Burundi odmítla spolupracovat s vyšetřovací komisí pro Burundi navzdory jejím žádostem;

F.  vzhledem k tomu, že Úřad OSN pro lidská práva v Burundi, který spolupracoval s burundskou vládou na budování míru, reformě bezpečnostního sektoru a reformě soudnictví a který pomohl budovat institucionální kapacity a kapacity občanské společnosti v oblasti lidských práv, byl v březnu 2019 na naléhání burundské vlády, která pozastavila veškeré formy spolupráce s tímto úřadem již v říjnu 2016, uzavřen;

G.  vzhledem k tomu, že podle odhadů Světové banky byl hospodářský růst Burundi v roce 2019 na úrovni 1,8 % v porovnání s 1,7 % v roce 2018; vzhledem k tomu, že celkový státní rozpočet na období 2019–2020 vykazuje schodek ve výši 189,3 miliardy BIF (14,26 %) v porovnání se schodkem ve výši 163,5 miliard BIF za stejné období v letech 2018–2019; vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) bylo ke dni 30. září 2019 v sousedních zemích 369 517 burundských uprchlíků; vzhledem k tomu, že od září 2017 se do Burundi dobrovolně vrátilo celkem 78 000 uprchlíků; vzhledem k tomu, že od 28. února 2019 bylo vnitřně vysídleno 130 562 Burunďanů;

H.  vzhledem k tomu, že organizace Reportéři bez hranic zařadila Burundi v žebříčku světového indexu svobody tisku za rok 2019 na 159. místo ze 180 zemí; vzhledem k tomu, že svoboda projevu a svoboda slova mají pro zajištění svobodných a informovaných voleb zásadní význam; vzhledem k tomu, že svobodná, nezávislá a nestranná žurnalistika představuje rozšíření základního lidského práva na svobodu slova; vzhledem k tomu, že dominantním zdrojem informací jsou i nadále státem kontrolované tradiční sdělovací prostředky, jako je rozhlas a noviny; vzhledem k tomu, že je nezbytné zvýšit mediální gramotnost a rozšířit přístup k internetu a sociálním médiím, aby byl umožněn přístup k informacím a aby se upevnila sociální a politická stabilita a dialog, a zajistily se tak svobodné, informované a spravedlivé volby;

I.  vzhledem k tomu, že Burundi je jednou z nejchudších zemí světa, kde žije 74,7 % obyvatel v chudobě, přičemž z celkového počtu 189 zemí na indexu lidského rozvoje zaujímá tato země 185. místo; vzhledem k tomu, že více než 50 % burundské populace trpí chronickým nedostatkem potravin, téměř polovina obyvatel je mladší 15 let a jen v roce 2019 se více než osm milionů lidí nakazilo malárií, z nichž 3 000 osob na následky této nemoci zemřelo; vzhledem k tomu, že chudoba, špatné sociální služby, vysoká nezaměstnanost mladých lidí a nedostatek příležitostí v této zemi vedou k dalšímu podněcování násilí;

J.  vzhledem k tomu, že dne 27. září 2018 oznámila burundská rada pro národní bezpečnost tříměsíční pozastavení činnosti mezinárodních nevládních organizací, což vážně narušilo fungování přibližně 130 mezinárodních nevládních organizací, z nichž některé poskytovaly pomoc při záchraně životů;

K.  vzhledem k tomu, že dne 18. července 2019 vláda přijala dva dekrety o zřízení mezirezortního výboru pro sledování a hodnocení mezinárodních nevládních organizací působících v Burundi;

L.  vzhledem k tomu, že vláda od uzavření Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) v Burundi dne 28. února 2019 odmítla uznat jakékoli porušování lidských práv a nezavázala se k zachování žádné formy spolupráce s tímto úřadem; vzhledem k tomu, že vyšetřovací komise pro Burundi je v současné době jediným nezávislým mezinárodním mechanismem, který vyšetřuje porušování a zneužívání lidských práv v Burundi;

M.  vzhledem k tomu, že burundské orgány pokračují v úplném a systematickém odmítání práce vyšetřovací komise pro Burundi a odmítají jí poskytnout přístup do země, neboť ji považují za politicky neobjektivní, že však neposkytly žádný důkaz na podporu svých obvinění;

N.  vzhledem k tomu, že Burundi v říjnu 2017 odstoupilo od Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC); vzhledem k tomu, že navzdory výzvám mezinárodního společenství k zahájení postupu opětovného přistoupení k Římskému statutu neučinila burundská vláda žádné kroky;

O.  vzhledem k tomu, že Tanzanie a Burundi podepsaly v roce 2019 dohodu o navrácení 180 000 burundských uprchlíků v Tanzanii do země svého původu, ať už dobrovolně, či nikoli, a to do 31. prosince 2019; vzhledem k tomu, že v srpnu 2019 Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky informoval o tom, že podmínky v Burundi nejsou příznivé pro podporu navracení, vzhledem k tomu, že navracené osoby patří při porušování lidských práv mezi hlavní cíle;

P.  vzhledem k tomu, že dne 30. prosince 2019 požádal burundský státní zástupce o 15letý trest pro čtyři novináře ze skupiny zpravodajského média Iwacu Press Group, Christine Kamikaziovou, Agnès Ndirubusovou, Térence Mpozenziho, Egide Harerimanu a jejich řidiče Adolphea Masabarakizeho, kteří byli dne 22. října 2019 v obci Musigati v provincii Bubanza zatčeni, když podávali informace o střetech mezi povstalci a vládními silami v severozápadním Burundi a byli obviněni ze spoluúčasti na ohrožování vnitřní bezpečnosti státu;

Q.  vzhledem k tomu, že zpravodaj Iwacu Jean Bigirimana je od 22. července 2016 pohřešován a byl údajně naposledy spatřen v doprovodu členů Národní zpravodajské služby (SNR) ve městě Muramvya, 45 km východně od hlavního města Bujumbury; vzhledem k tomu, že burundské orgány nikdy neinformovaly o jeho zmizení;

R.  vzhledem k tomu, že dne 13. října 2015 byl v Bujumbuře zavražděn novinář Christophe Nkezabahizi, jeho manželka a dvě děti; vzhledem k tomu, že orgány nevyvinuly žádné skutečné úsilí pro to, aby tento násilný trestný čin vyšetřily a viníky potrestaly;

S.  vzhledem k tomu, že článek 31 burundské ústavy zaručuje svobodu projevu, včetně svobody tisku; vzhledem k tomu, že Burundi je rovněž smluvní stranou Africké charty lidských práv a práv národů, která zaručuje právo každého burundského občana přijímat a šířit informace; vzhledem k tomu, že burundská vláda má zodpovědnost za podporu a ochranu svobody projevu a sdružování zakotvené v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, jehož je Burundi smluvní stranou;

T.  vzhledem k tomu, že prostor pro občanskou společnost a média je v posledních letech mnohem omezenější a že mnoho aktivistů občanské společnosti a nezávislých novinářů zůstává v exilu; vzhledem k tomu, že mnozí z těch, kteří zůstali v Burundi, čelí zastrašování, zadržování nebo soudnímu řízení na základě vykonstruovaných obvinění;

U.  vzhledem k tomu, že vláda a členové mládežnické organizace vládnoucí strany – Imbonerakure – zorganizovali vnitrostátní kampaň zaměřenou na shromažďování „dobrovolných“ příspěvků obyvatel za účelem pomoci financovat volby v roce 2020; vzhledem k tomu, že organizace Human Rights Watch dospěla ve své zprávě ze dne 6. prosince 2019 k závěru, že za tímto účelem příslušníci Imbonerakure a místní vládní úředníci často používají násilí a zastrašování, omezují pohyb osob a přístup k veřejným službám a chovají se násilně k těm, kteří se odmítnou přizpůsobit;

V.  vzhledem k tomu, že bojovník za lidská práva Germain Rukuki, člen iniciativy „Akce křesťanů za účelem zrušení mučení (ACAT)“, byl v dubnu 2019 odsouzen k 32 letům odnětí svobody na základě obvinění ze vzpoury a ohrožování bezpečnosti státu, účasti na povstaleckém hnutí a útocích na hlavu státu; vzhledem k tomu, že v srpnu 2018 byl k pěti letům odnětí svobody za ohrožování bezpečnosti státu odsouzen aktivista Nestor Nibitanga, pozorovatel Asociace pro ochranu lidských práv a zadržovaných osob (APRODH);

W.  vzhledem k tomu, že BBC a Voice of America mají od května 2019, kdy byla jejich licence pozastavena, zakázáno v Burundi vysílat; původně se jednalo o zákaz na šest měsíců, jak v té době uvedl Výbor na ochranu novinářů; vzhledem k tomu, že dne 29. března 2019 burundský regulační orgán pro sdělovací prostředky, Národní rada pro komunikaci (CNC), oznámil, že odňal provozní licenci BBC a prodloužil pozastavení činnosti stanici Voice of America; vzhledem k tomu, že tato rada také zakázala všem novinářům v Burundi „poskytovat přímo či nepřímo informace, které by mohly být odvysílány“ stanicemi BBC nebo Voice of America;

X.  vzhledem k tomu, že dne 24. října 2019 prodloužila Rada platnost restriktivních opatření vůči Burundi do 24. října 2020;

Y.  vzhledem k tomu, že tato opatření spočívají v zákazu vstupu na území Evropské unie a zmrazení majetku a týkají se čtyř osob, jejichž činnost je považována za podrývání demokracie nebo bránění snahám o hledání politického řešení krize v Burundi;

Z.  vzhledem k tomu, že úsilí Východoafrického společenství (EAC) o nalezení zprostředkovaného řešení politické krize vyvolané rozhodnutím prezidenta kandidovat v roce 2015 ve třetím funkčním období je nadále neúspěšné; vzhledem k tomu, že prezident Pierre Nkurunziza několikrát zopakoval, že nebude usilovat o další funkční období, vládnoucí strana však dosud nejmenovala svého kandidáta na příští prezidentské volby;

1.  důrazně odsuzuje stávající omezování svobody projevu v Burundi, včetně širšího omezování veřejných svobod, jakož i rozsáhlé porušování lidských práv, zastrašování a svévolné zatýkání novinářů a zákaz vysílání, které posílilo atmosféru strachu v burundských sdělovacích prostředcích, zpřísnilo omezení týkající se zpravodajství a zabránilo řádné informování o událostech, zejména v období před volbami v roce 2020;

2.  je i nadále hluboce znepokojen situací v oblasti lidských práv v Burundi, která brání přijetí jakékoli iniciativy zaměřené na usmíření, mír a spravedlnost, zejména přetrvávajícím svévolným zatýkáním a mimosoudními popravami;

3.  důrazně odsuzuje pokračující zhoršování situace v oblasti lidských práv v zemi, zejména pokud jde o skutečné a podezřelé zastánce opozice, včetně Burunďanů, kteří se vracejí ze zahraničí; připomíná, že Burundi je vázáno doložkou o lidských právech podle dohody z Cotonou; naléhavě vyzývá burundské orgány, aby okamžitě zvrátily tento nepatřičný trend a dodržovaly závazky země v oblasti lidských práv, včetně závazků zakotvených v Africké chartě lidských práv a práv národů, Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a dalších mezinárodních mechanismech, které vláda ratifikovala;

4.  připomíná vládě Burundi, že podmínky pro uspořádání inkluzivních věrohodných a transparentních voleb v roce 2020 automaticky předpokládají svobodu projevu, přístup k informacím, svobodu tisku, svobodu sdělovacích prostředků a existenci svobodného prostoru, v rámci něhož by se mohli obhájci lidských práv vyjádřit, aniž by se museli obávat zastrašování a represálií; naléhavě proto vyzývá burundské orgány, aby zrušily opatření, která omezují nebo brání práci občanské společnosti a omezují přístup k tradičním a moderním sdělovacím prostředkům a jejich svobodu;

5.  vyzval burundské orgány, aby upustily od obvinění a okamžitě a bezpodmínečně propustily nedávno uvězněné novináře zpravodajského média Iwacu a všechny ostatní zatčené za to, že uplatňují svá základní práva;

6.  poukazuje na zásadní úlohu občanské společnosti a novinářů v demokratické společnosti, zejména v souvislosti s blížícími se volbami, a vyzývá burundské orgány, aby ukončily zastrašování, pronásledování a svévolné zatýkání novinářů, aktivistů bojujících za lidská práva a členů opozice; dále vyzývá příslušné orgány, aby umožnily aktivistům a novinářům v oblasti lidských práv, aby plnili svou legitimní povinnost, kterou je vyšetřování a hlášení případů porušování lidských práv bez jakýchkoli překážek;

7.  se znepokojením poukazuje na rostoucí počet vnitřně vysídlených osob z Burundi a sousedních zemí; vyzývá EU, aby navýšila financování a zintenzivnila svou další humanitární činnost ve prospěch obyvatel Burundi, kteří museli opustit svůj domov nebo jsou uprchlíky;

8.  vyzývá burundské orgány, aby ukončily vydírání svých občanů a zajistily, aby nikomu nebylo bráněno v přístupu k veřejným statkům a službám, jako je zdravotnictví, potraviny, voda a vzdělání, a aby umožnily humanitárním organizacím nezávisle fungovat a poskytovat pomoc v souladu s jejich povinností uspokojovat nejnaléhavější potřeby lidí;

9.  zdůrazňuje, že k tomu, aby se mohly uskutečnit důvěryhodné volby, je nutné zajistit podstatné zlepšení politické situace a situace v oblasti lidských práv, zejména pokud jde o základní svobody, jako je svoboda projevu, svoboda tisku a svoboda sdružování a shromažďování, a dosáhnout pokroku, pokud jde o usmíření mezi znepřátelenými skupinami; vyzývá vládu Burundi, aby zajistila nestranné vyšetření případů porušování těchto práv a stíhání jejich pachatelů v rámci soudního řízení, které by odpovídalo mezinárodním normám;

10.  naléhavě vyzývá orgány Burundi, aby provedly důkladné transparentní vyšetřování těchto případů a aby v rámci spravedlivého a důvěryhodného soudního řízení postavily před soud všechny údajné pachatele zabíjení, únosů, vydírání, bití, svévolného zatýkání, vyhrožování, pronásledování a dalších trestných činů; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že osoby porušující lidská práva z řad hnutí Imbonerakure stále nejsou stíhány; naléhavě vyzývá orgány Burundi, aby zahájily nezávislé vyšetřování zmizení novináře Jeana Bigirimany, který je pohřešován od 22. července 2016, a Christopha Nkezabahziho, který byl spolu se svou ženou a dvěma dětmi zavražděn dne 13. října 2015;

11.  uznává klíčovou úlohu tohoto regionu, především Východoafrického společenství a Africké unie, kterou plní při zajišťování trvalého řešení politické krize v Burundi, a zdůrazňuje, že je nutné postupovat aktivněji a více se snažit o ukončení této krize a ochranu obyvatel Burundi, aby nedošlo k dalšímu stupňování násilí v tomto regionu; vyzývá Africkou unii, aby do Burundi urychleně vyslala lidskoprávní pozorovatele a zajistila jim neomezenou možnost pohybu po celé zemi, aby mohli vykonávat svůj mandát;

12.  vyjadřuje znepokojení nad patovou situací, do níž se dostalo plnění Arušské dohody, a naléhavě vyzývá garanty této dohody, aby se snažili dosáhnout usmíření; vyjadřuje své odhodlání i nadále podporovat dialog uvnitř Burundi; vyzývá místopředsedu, vysokého představitele, aby podporoval Východoafrické společenství při zprostředkování tohoto dialogu; naléhavě vyzývá všechny strany dialogu, aby se zapojily do konstruktivní spolupráce a umožnily, aby se tohoto dialogu účastnila i opozice, obránci lidských práv a organizace občanské společnosti;

13.  naléhavě vyzývá Burundi, aby se s cílem dohodnout se na kompromisu při uplatňování stávajících rozhodnutí OSN a Africké unie, zejména rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2303, při podpisu memoranda o budoucí dohodě s pozorovateli z Africké unie a v rámci další spolupráce s Úřadem vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR), vrátilo k pořadu jednání setkání regionálních a mezinárodních společenství;

14.  s politováním konstatuje, že Burundi i nadále trvá na tom, že nebude spolupracovat s vyšetřovací komisí OSN a neudělí souhlas s další činností místní pobočky Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva;

15.  vyzývá OSN, aby pokračovala v nestranném vyšetřování všech případů údajného porušování lidských práv a humanitárního práva, včetně případů, které spáchali státní agenti a členové mládežnického hnutí Imbonerakure, a aby řádně stíhala osoby, které za ně odpovídají; zdůrazňuje, že zločinci a vrazi patří před soud nehledě na to, ke které skupině patří, a že je nutné obětem a osobám, které v Burundi přežily závažné případy porušování lidských práv, zajistit odpovídající možnost nápravy;

16.  naléhavě vyzývá členské státy EU, aby občanské společnosti a mediálním organizacím, včetně ženských organizací, které jsou v dané oblasti stále činné, ale také organizacím v exilu, zejména těm, jež se zabývají prosazováním a ochranou politických, občanských, hospodářských, sociálních a mediálních práv, zajistily flexibilní přímou finanční podporu;

17.  vyzývá EU a diplomaty členských států v Burundi, aby zajistili uplatňování veškerých předpisů EU týkajících se obránců lidských práv, mj. tím, že se budou účastnit soudních řízení se všemi novináři, zejména novináři platformy Iwacu, a že budou navštěvovat obránce lidských práv, aktivisty a novináře ve vězení;

18.  vyzývá k rozšíření cílených sankcí EU a naléhavě vyzývá Radu bezpečnosti OSN, aby vůči osobám odpovědným za pokračující závažné porušování lidských práv v Burundi zavedla vlastní cílené sankce, mj. zákaz cestování a zmrazení majetku; vyzývá místopředsedu, vysokého představitele, aby naléhavě vypracoval rozšířený seznam osob, které jsou zodpovědny za plánování, organizování a vlastní porušování lidských práv, s cílem přidat je na seznam burundských činitelů, na něž se už vztahují sankce EU;

19.  hluboce lituje toho, že Burundi nepřijalo žádné kroky k tomu, aby znovu přistoupilo k Římskému statutu; naléhavě vyzývá burundskou vládu, aby okamžitě zahájila příslušný postup; vyzývá EU, aby podporovala veškerou snahu Mezinárodního trestního tribunálu o vyšetření trestných činů spáchaných v Burundi a o to, aby se jejich pachatelé dostali před soud;

20.  s politováním konstatuje, že na vyřešení burundské uprchlické krize se stále nedostává prostředků, což má velmi negativní vliv na bezpečnost uprchlíků a jejich životní podmínky; vyzývá mezinárodní společenství a humanitární agentury, aby navýšily svou pomoc, kterou věnují osobám, jež se v důsledku konfliktu staly uprchlíky nebo které musely opustit svůj domov; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby žadatelům o azyl z Burundi udělovaly status uprchlíka, jak doporučuje vyšetřovací komise OSN pro Burundi, a aby pozorně sledovaly situaci v této zemi, pokud jde o volby, jež se mají konat v roce 2020;

21.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad zprávami o rostoucím tlaku na burundské uprchlíky, aby se před volbami v roce 2020 vrátili domů; vyzývá vlády v daném regionu k zajištění toho, aby bylo navracení uprchlíků dobrovolné, aby bylo založeno na informovaném rozhodnutí a bylo prováděno v bezpečí a důstojně; připomíná, že se úřad UNHCR domnívá, že nejsou splněny podmínky pro bezpečný, důstojný a dobrovolný návrat uprchlíků;

22.  vyzývá vládu Burundi, aby umožnila politickým oponentům v exilu vrátit se do země a účastnit se volební kampaně, aniž by jim hrozilo pronásledování, zatčení nebo násilí, a aby umožnila zahraničním pozorovatelům sledovat přípravu na volby a také postup voleb a sčítání výsledků;

23.  znovu opakuje, že jedinou cestou, jak zajistit v Burundi trvalý mír, je inkluzivní politický dialog, který by zprostředkovalo mezinárodní společenství a který by byl v souladu s Arušskou dohodou a ústavou této země; vyzývá Východoafrické společenství, aby jako hlavní subjekt, který svolává členy dialogu uvnitř Burundi, přijalo příslušná opatření, která by zajistila, že se vláda této země jednoznačně a urychleně zapojí do dialogu zaměřeného na nalezení trvalého mírového řešení současné krize;

24.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovy Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, prezidentovi Republiky Burundi, předsedovi burundského parlamentu a Smíšenému parlamentními shromáždění AKT-EU a Africké unii a jejím institucím.

(1) Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 137. (2) Úř. věst C 399, 24.11.2017, s. 190. (3) Úř. věst C 242, 10.7.2018, s. 10. (4) Úř. věst C 334, 19.9.2018, s. 146. (5) Přijaté texty, P8_TA(2018)0305. (6) Úř. věst L 257, 2.10.2015, s. 1. (7) Úř. věst L 257, 2.10.2015, s. 37. (8) Úř. věst L 264, 30.9.2016, s. 29. (9) Úř. věst L 272, 25.10.2019, s. 147. (10) Úř. věst L 73, 18.3.2016, s. 90.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. ledna 2020 o Nigérii, zejména o nedávných teroristických útocích (2020/2503(RSP))

P9_TA(2020)0012 RC-B9-0056/2020

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá dřívější usnesení o Nigérii, z nichž poslední bylo přijato dne 18. ledna 2018(1),

–  s ohledem na prohlášení mluvčího generálního tajemníka OSN ze dne 24. prosince 2019 o Nigérii,

–  s ohledem na zprávu zvláštního vyslance pro podporu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení mimo Evropskou unii ze dne 25. listopadu 2019,

–  s ohledem na prohlášení, které učinila zvláštní zpravodajka OSN pro mimosoudní, zrychlené a svévolné popravy dne 2. září 2019 na závěr své návštěvy Nigérie,

–  s ohledem na tiskové prohlášení Rady bezpečnosti OSN ze dne 31. července 2019 o teroristických činech na severovýchodě Nigérie,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise ze dne 29. července 2018 o teroristických útocích skupiny Boko Haram ve státě Borno na severovýchodě Nigérie,

–  s ohledem na kapitolu o Nigérii ve zprávě organizace Human Rights Watch o stavu lidských práv ve světě z roku 2019,

–  s ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro lidská práva o Nigérii ze dne 29. srpna 2019, aniž by Nigérie předložila druhou pravidelnou zprávu,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře,

–  s ohledem na pokyny EU pro prosazování a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení z roku 2013,

–  s ohledem na udělení Sacharovovy ceny Evropského parlamentu za svobodu myšlení za rok 2005 ochránkyni lidských práv Hauwě Ibrahimové,

–  s ohledem na Index globálního terorismu pro rok 2019,

–  s ohledem na dopis předsedy Výboru pro rozvoj adresovaný místopředsedovi Komise, vysokému představiteli a komisaři pro humanitární pomoc a řešení krizí o omezení humanitární činnosti na severovýchodě Nigérie,

–  s ohledem na ústavu Nigerijské federativní republiky, zejména na ustanovení o ochraně svobody náboženského vyznání a práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání uvedená v kapitole IV,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte, kterou Nigérie ratifikovala v dubnu 1991,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979,

–  s ohledem na dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace v Nigérii se během posledních let výrazně zhoršila a vážně ohrožuje bezpečnost v tamním regionu i světovou bezpečnost; vzhledem k tomu, že v zemi, zejména pak v jejím severovýchodním regionu často dochází k porušování lidských práv a k masovému zabíjení; vzhledem k tomu, že skupina Boko Haram od povstání v roce 2009 v Nigérii zabila více než 36 000 osob;

B.  vzhledem k tomu, že Nigérií desátým rokem zmítá regionální ozbrojený konflikt; vzhledem k tomu, že zejména sílí násilný extremismus a teroristická činnost a že posiluje moc a vliv džihádistických skupin, např. Boko Haram a Západoafrické provincie Islámského státu (ISWAP); vzhledem k tomu, že Boko Haram od roku 2009 se stále větší pravidelností útočí na nigerijské policejní a vojenské složky, politiky, školy, sakrální stavby, veřejné instituce a civilní obyvatelstvo; vzhledem k tomu, že naprostá většina obětí jsou muslimové;

C.  vzhledem k tomu, že Nigérie zaujímá mezi 163 zeměmi, které figurují v Indexu globálního terorismu, hned za Irákem a Afghánistánem třetí místo, a řadí se tak mezi země nejvíce sužované terorismem;

D.  vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace se dále vyostřila v důsledku eskalace náboženských a etnických konfliktů v některých částech země, mimo jiné v zemědělské centrální oblasti, kde dochází ke střetům mezi zemědělci a nomádskými pastevci o půdu a zdroje;

E.  vzhledem k tomu, že ISWAP zřejmě drží v zajetí desítky osob, mezi nimi křesťanské autority, příslušníky bezpečnostních složek a humanitární pracovníky;

F.  vzhledem k tomu, že obyvatelstvo Nigérie, která je nejlidnatější africkou zemí, tvoří téměř rovným dílem muslimové a křesťané; vzhledem k tomu, že v Nigérii žije největší křesťanská komunita tohoto regionu, přičemž téměř 30 milionů křesťanů žije v severní Nigérii; vzhledem k tomu, že rivalita mezi převážně muslimským severem a křesťanským jihem, která má historické kořeny, se dramaticky vyhrotila se šířením radikálního islámu;

G.  vzhledem k tomu, že ISWAP se ve videozáznamu zveřejněném dne 26. prosince 2019 přihlásil k popravě 11 osob; vzhledem k tomu, že tato skupina prohlásila, že všichni popravení byli křesťané a že její útok byl odvetou za smrt syrského vůdce IS Abúa Bakra al-Bagdádího;

H.  vzhledem k tomu, že k těmto úmrtím došlo během širší série teroristických útoků, které byly mimo jiné dne 24. prosince 2019 namířeny proti křesťanské vesnici blízko města Chibok, v níž zahynulo sedm vesničanů a jedna nezletilá dívka byla unesena; vzhledem k tomu, že další tři civilisti byli zabiti dne 23. prosince 2019 u města Biu a sedm civilistů dne 22. prosince 2019 v provincii Nganzai;

I.  vzhledem k tomu, že podle nadace Humanitarian Aid Relief Trust od roku 2015 ztratilo život 6 000 křesťanů, kteří byli buď zavražděni džihádistickými skupinami nebo zemřeli kvůli doktríně militantních Fulbů, kteří se řídí heslem „vaše země, nebo vaše krev“; vzhledem k tomu, že křesťané ve státech, které se řídí právem šaría, neustále čelí diskriminaci a často bývají považováni za občany druhé kategorie;

J.  vzhledem k tomu, že ačkoli prezident Muhammadu Buhari tyto vraždy odsoudil a apeloval na obyvatelstvo, aby zabránilo rozdělení společnosti podle náboženské příslušnosti, tyto útoky jsou prováděny naprosto beztrestně a pachatelé bývají jen zřídka povoláni k odpovědnosti; vzhledem k tomu, že organizace Amnesty International ve své zprávě ukázala, že nigerijské bezpečnostní síly úmyslně přehlížejí vražedné útoky na zemědělské komunity;

K.  vzhledem k tomu, že podle organizace Human Rights Watch zadržela nigerijská armáda bez pádných, nebo dokonce jakýchkoli důkazů více než 3 600 dětí, z nichž polovinu tvoří dívky, neboť je podezírá z příslušnosti k islamistickým a nestátním ozbrojeným skupinám; vzhledem k tomu, že mnoho zadržených dětí je týráno, sexuálně zneužíváno nebo zemřelo ve vazbě v důsledku nemocí, hladu, dehydratace nebo střelných zranění; vzhledem k tomu, že armáda systematicky odepírá přístup do zadržovacích zařízení, takže není možné ověřit podmínky, v nichž jsou děti drženy;

L.  vzhledem k tomu, že v Nigérii je obzvláště problematická situace dívek a žen kvůli jejich všeobecné diskriminaci, omezenému přístupu ke zdravotním službám a vzdělání, rozšířenému mrzačení ženských pohlavních orgánů a dětským sňatkům;

M.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní soud prohlásil, že existují pádné důvody domnívat se, že Boko Haram a nigerijské bezpečnostní síly v Nigérii páchají zločiny proti lidskosti ve smyslu článku 7 Římského statutu, včetně vražd a pronásledování; vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní soud ve své zprávě o předběžném přezkoumání z roku 2019 došel k závěru, že ačkoli nigerijské orgány podnikly několik kroků k posouzení trestní odpovědnosti údajných pachatelů, vyšetřování a trestní stíhání členů Boko Haram a příslušníků nigerijských bezpečnostních sil zůstává co do rozsahu a hloubky omezeno;

N.  vzhledem k tomu, že vláda je od roku 2015 kritizována za svou nepřiměřenou reakci na islamistické povstání po celé zemi; vzhledem k tomu, že nigerijská armáda a policie se potýkají s nesčetnými bezpečnostními hrozbami a zdá se, že jsou přetížené a neschopné řešit současně probíhající bezpečnostní krize;

O.  vzhledem k tomu, že mnohonárodní smíšené jednotky od svého vzniku v roce 2015 vyhnaly teroristické skupiny z řady oblastí, které ovládaly, ale celý region je stále velmi nestabilní; vzhledem k tomu, že nedávné stažení 1200 čadských vojáků, k němuž došlo ve stejné době jako k nárůstu násilí v severovýchodním regionu, vyvolalo znepokojení mezi obyvatelstvem; vzhledem k tomu, že po stažení těchto vojáků uprchly z oblasti stovky nedaleko usídlených nigerijských civilistů, neboť se obávali nových útoků džihádistů;

P.  vzhledem k tomu, že EU, Spolková republika Německo a Hospodářské společenství států západní Afriky (ECOWAS) zahájily v říjnu 2019 projekt v oblasti operací a struktury pro mír a bezpečnost; vzhledem k tomu, že cílem tohoto projektu je posílit mechanismy a schopnost společenství ECOWAS zvládat konflikty a podpořit prostředí v západní Africe po skončení konfliktů;

Q.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) způsobila situace v Nigérii bezprecedentní humanitární krizi a na severovýchodě země vedla k vysídlení více než dvou milionů osob; vzhledem k tomu, že podle organizace Human Rights Watch většina těchto vnitřně vysídlených osob nemůže uplatnit svá základní práva na potraviny, bydlení, vzdělání, zdraví, ochranu před újmou ani právo na svobodu pohybu; vzhledem k tomu, že EU na podporu humanitární pomoci v zemi vyčlenila 28,3 milionu EUR; vzhledem k tomu, že stávající finanční prostředky ani zdaleka nepokrývají potřeby humanitární pomoci;

R.  vzhledem k tomu, že podle oddílu o Nigérii ve zprávě organizace Human Rights Watch o stavu lidských práv ve světě za rok 2019 se více než 35 000 vnitřně vysídlených osob v roce 2018 vrátilo na severovýchod země navzdory bezpečnostním obavám a absenci základních životních potřeb, např. potravin a přístřeší;

S.  vzhledem k tomu, že téměř polovina nigerijského obyvatelstva žije v extrémní chudobě; vzhledem k tomu, že podle odhadů více než 7 milionů Nigerijců naléhavě potřebuje život zachraňující pomoc;

T.  vzhledem k tomu, že tisíce Nigerijců riskují své životy na migračních trasách do EU v naději na život v lepších hospodářských, sociálních a bezpečnostních podmínkách;

U.  vzhledem k tomu, že prostor pro humanitární činnost v zemi se zmenšuje v důsledku únosů a zabití několika humanitárních pracovníků; vzhledem k tomu, že v roce 2019 bylo zabito osm humanitárních pracovníků, takže celkový počet humanitárních pracovníků, kteří v tomto konfliktu od roku 2011 přišli o život, dosáhl 26; vzhledem k tomu, že bezpečnostní rizika často brání poskytnutí pomoci a způsobily odchod mnoha humanitárních organizací;

V.  vzhledem k tomu, že navíc vláda pozastavila fungování řady mezinárodních humanitárních agentur a charitativních organizací s prohlášením, že působily jako prostředníci pro praní peněz islamistických skupin; vzhledem k tomu, že v září 2019 nařídily nigerijské ozbrojené síly bez předchozího oznámení uzavření organizací Action Against Hunger a Mercy Corps, a ponechaly tak 400 000 osob bez přístupu k humanitární pomoci;

W.  vzhledem k tomu, že podle článku 8 dohody z Cotonou se EU zapojuje do pravidelného politického dialogu s Nigérií o lidských právech a demokratických zásadách, včetně otázek etnické, náboženské a rasové diskriminace;

1.  odsuzuje teroristické útoky, k nimž v zemi došlo; znovu opakuje, že je znepokojen vleklou krizí v Nigérii a nestabilní bezpečnostní situací na severovýchodě, a důrazně odsuzuje opakované porušování lidských práv a mezinárodního a humanitárního práva, ať už z důvodu náboženství nebo etnické příslušnosti;

2.  odsuzuje především nedávný nárůst násilí proti etnickým a náboženským komunitám, včetně útoků proti náboženským institucím a věřícím;

3.  vyjadřuje soustrast rodinám obětí a svou solidaritu s nigerijským lidem, který už více než desetiletí trpí následky terorismu v tomto regionu;

4.  naléhavě žádá nigerijské orgány, aby zaručily dodržování lidských práv v zemi a chránily civilní obyvatelstvo před terorismem a násilím; trvá na tom, že tyto kroky je nutné provádět plně v souladu s dodržováním lidských práv a zásady právního státu, v souladu s mezinárodními závazky země;

5.  považuje jakoukoliv formu vyhlazování lidských bytostí nebo etnických čistek za barbarskou a za zločin proti lidskosti; naléhavě vyzývá nigerijskou vládu, aby se zabývala hlavními příčinami násilí tím, že všem občanům zajistí stejná práva a přijme právní předpisy zakazující diskriminaci; trvá v tomto ohledu na tom, že je třeba dále podporovat dialog mezi náboženstvími a pokojné soužití občanů bez ohledu na jejich náboženské vyznání, a přitom zapojit všechny příslušné zúčastněné strany, včetně Mezináboženské rady Nigérie;

6.  připomíná, že ženy a děti jsou nejvíce ohrožené důsledky konfliktu, terorismu a násilí v zemi; odsuzuje skutečnost, že děti jsou stále častěji rekrutovány teroristickými skupinami a využívány jako dětští vojáci nebo sebevražední atentátníci;

7.  je hluboce znepokojen zprávami o špatném zacházení s dětmi zadrženými ve vojenských zařízeních; vyzývá nigerijské orgány, aby do svých vojenských zadržovacích zařízení umožnily přístup OSN, podepsaly formální protokol o předání, který zajistí, aby děti zadržované armádou byly urychleně předány příslušným orgánům pro ochranu dětí, a aby zadržování dětí armádou ukončily; trvá na tom, že boj proti terorismu i rámec pro soudnictví a vymáhání práva by měly být uzpůsobeny tak, aby chránily práva nejvíce zranitelné části obyvatelstva, včetně dětí;

8.  připomíná nigerijským orgánům jejich povinnost chránit práva dětí a zajistit ochranu a poskytnutí péče osobám, které byly postiženy teroristickými akcemi nebo konfliktem, včetně zajištění jejich přístupu ke vzdělání; dále připomíná, že vzdělávání a ekonomické příležitosti jsou účinné nástroje proti radikalizaci, a naléhavě žádá mezinárodní partnery, aby v rámci protiteroristické strategie v tomto regionu podporovali poskytování dostupného a kvalitního vzdělání;

9.  je hluboce znepokojen skutečností, že ženy v Nigérii jsou nadále oběťmi diskriminace, násilí, sexuálního zneužívání a znásilňování; naléhavě žádá Nigérii, aby plně provedla úmluvu CEDAW; naléhavě žádá, aby obětem široce rozšířeného sexuálního a genderového násilí byla poskytována větší podpora, a to i podpora psychologická;

10.  zdůrazňuje, že boj proti beztrestnosti má zásadní význam pro stabilitu země a budování trvalého míru; vyzývá proto nigerijské orgány, aby provedly okamžité, důkladné a transparentní šetření s cílem postavit pachatele před soud a zajistit, aby se museli zodpovídat ze svého jednání; dále žádá přijetí opatření ke zlepšení kapacity a nezávislosti nigerijského soudního systému s cílem podpořit účinné využívání trestního soudnictví v boji proti násilí, terorismu a korupci;

11.  vyjadřuje politování nad tím, že nebyl zaznamenán žádný nový pokrok v boji proti skupině Boko Haram a Islámskému státu v provincii Západní Afrika (ISWAP) a že se zvyšuje četnost a závažnost sebevražedných útoků a přímých útoků na vojenské pozice; připomíná, že nigerijský prezident Buhari byl v roce 2019 opětovně zvolen na základě příslibu, že porazí násilný extremismus, který prosazuje skupina Boko Haram a další teroristické skupiny, a naléhavě žádá prezidenta, aby splnil, co slíbil ve své předvolební kampani;

12.  podporuje cíle operací prováděných v rámci projektu struktura pro mír a bezpečnost pod vedením EU a Hospodářského společenství států západní Afriky (ECOWAS); vybízí členské státy, aby tento projekt plně podpořily, a přispěly tak k budování kapacit a řešení konfliktů v západní Africe;

13.  znovu potvrzuje svou podporu regionální mnohonárodní smíšené jednotky a oceňuje její úsilí o efektivní boj proti terorismu a o obnovení stability v regionu kolem Čadského jezera; připomíná, že terorismus nezná hranic, a vyzývá země tohoto regionu, aby i nadále koordinovaly své snahy o zajištění bezpečnosti v celém regionu;

14.  vybízí k provedení další reformy bezpečnostního sektoru v Nigérii s cílem zlepšit kapacity celostátních i regionálních aktérů v boji proti terorismu; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby pokračovaly v poskytování technické pomoci Evropské unie v této oblasti;

15.  varuje před tím, že spor mezi zemědělci a pastevci by mohl být zneužit k šíření náboženské nenávisti; naléhavě žádá nigerijskou vládu, aby provedla národní plán na transformaci živočišné výroby, jehož cílem je ochrana zájmů zemědělců i chovatelů dobytka; domnívá se, že je třeba přijmout další opatření, např. posílit mechanismy pro mediaci v konfliktech, pro řešení sporů, usmíření a budování míru;

16.  zdůrazňuje vzájemnou závislost rozvoje, demokracie, lidských práv, řádné správy a bezpečnosti v zemi; je přesvědčen, že samotný vojenský zásah nestačí k účinnému boji proti terorismu; vyzývá nigerijskou vládu, aby vypracovala komplexní strategii, která by řešila základní příčiny terorismu tím, že se zaměří na preventivní přístup, jehož cílem je odstranit přitažlivost teroristické ideologie, omezit příležitosti k náboru a radikalizaci a odříznout ji od finančních zdrojů, a že bude podporovat a financovat programy organizací občanské společnosti zaměřené na společenství;

17.  vyzývá EU, Africkou unii a mezinárodní společenství, aby při podpoře boje proti terorismu v Nigérii vyvíjely větší úsilí a aby nadále poskytovaly politickou a bezpečnostní pomoc v zemi i v celém regionu;

18.  je hluboce znepokojen dopadem bezpečnostní situace v zemi na účinnost humanitární a rozvojové pomoci; vyzývá EU, aby pokračovala ve svém úsilí v humanitární a rozvojové oblasti, a to nejen v Nigérii, ale též v celém regionu; vítá skutečnost, že EU v roce 2019 přislíbila dalších 50 milionů EUR na podporu obnovy a odolnosti Nigérie;

19.  bere na vědomí, že Nigérie a sousední země jsou vystaveny tlaku v důsledku regionálního vysídlování; žádá zvýšení podpory a lepší koordinaci dárců pro vysídlené obyvatelstvo v Nigérii, včetně dalších finančních zdrojů od mezinárodního společenství; připomíná, že rozvojové fondy by měly sloužit výhradně svému původnímu cíli, jímž je vymýcení chudoby ve všech jejích podobách;

20.  odsuzuje všechny útoky na humanitární pracovníky nebo zařízení a naléhavě žádá, aby byla přijata opatření k zajištění bezpečnosti humanitárních pracovníků a bezpečného prostředí pro humanitární organizace, aby tak mohli vykonávat svou nepostradatelnou činnost;

21.  je mimořádně znepokojen rychlou změnou klimatu a jejím dopadem na životy a živobytí, zejména v centrální oblasti země; opakuje, že je třeba nalézt dlouhodobá řešení za účelem ochrany přírodních zdrojů a zajištění jejich přístupnosti; připomíná, že je nezbytné vypořádat se s klimatickou krizí, má-li být zajištěna hospodářská stabilita a mír v regionu;

22.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, prezidentovi a parlamentu Nigérie, Africké unii, Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU a Panafrickému parlamentu.

(1) Úř. věst. C 458, 19.12.2018, s. 43.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. ledna 2020 o situaci ve Venezuele po nelegálním zvolení nového předsedy a předsednictva Národního shromáždění (parlamentním převratu) (2020/2507(RSP))

P9_TA(2020)0013 RC-B9-0048/2020

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Venezuele, zejména na usnesení ze dne 31. ledna 2019(1), v němž Parlament uznává Juana Guaidóa jako prozatímního prezidenta Venezuely,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedy Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o Venezuele, zejména na prohlášení ze dne 9. ledna 2020 vydané jménem EU k aktuálnímu vývoji v Národním shromáždění a na prohlášení jeho mluvčího ze dne 5. ledna 2020 o událostech ve venezuelském Národním shromáždění,

–  s ohledem na prohlášení Mezinárodní kontaktní skupiny pro Venezuelu ze dne 9. ledna 2020,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/1893 ze dne 11. listopadu 2019, kterým se mění rozhodnutí (SZBP) 2017/2074 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci ve Venezuele(2) a které prodlužuje platnost již zavedených cílených omezujících opatření do 14. listopadu 2020,

–  s ohledem na prohlášení generálního sekretariátu Organizace amerických států (OAS) ze dne 5. ledna 2020 o situaci ve Venezuele a na rezoluci přijatou dne 10. ledna 2020 Stálou radou OAS o nedávných událostech ve Venezuele,

–  s ohledem na prohlášení Limské skupiny ze dne 5. ledna 2020,

–  s ohledem na venezuelskou ústavu,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu,

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že EU, její členské státy a Evropský parlament opakovaně prohlásily, že Národní shromáždění je jediným legitimním a demokraticky zvoleným venezuelským orgánem; vzhledem k tomu, že podle článku 194 venezuelské ústavy Národní shromáždění zvolí ze svých členů jednoho předsedu a výkonné předsednictvo, a to na jeden rok;

B.  vzhledem k tomu, že Juan Guaidó byl v lednu 2019 zvolen předsedou Národního shromáždění a později složil přísahu jako prozatímní prezident Venezuely v souladu s článkem 233 venezuelské ústavy; vzhledem k tomu, že jej jako prozatímního prezidenta Venezuely uznalo více než 50 zemí, mimo jiné 25 členských států EU i Unie samotná;

C.  vzhledem k tomu, že okolnosti, které doprovázely plánovanou volbu předsedy venezuelského Národního shromáždění dne 5. ledna 2020, byly zinscenovaným parlamentním státním převratem nelegálního Madurova režimu vyznačujícím se závažnými nekalými praktikami a kroky proti demokratickému a ústavnímu fungování Národního shromáždění;

D.  vzhledem k tomu, že bezpečnostní síly tvrdě zabránily předsedovi Národního shromáždění Juanu Guaidóovi, aby zasedání předsedal, a že několika opozičním poslancům nebyl umožněn vstup do Národního shromáždění a rovněž zástupcům tisku byl odepřen přístup do budovy;

E.  vzhledem k tomu, že pokus jmenovat předsedou nového promadurovského předsednictva Luise Parru byl neplatný, neboť zasedání nebylo nikdy oficiálně zahájeno, předseda nebyl na schůzi přítomen, nebyla zjištěna usnášeníschopnost a nebylo ověřeno žádné oficiální jmenovité hlasování, jak vyžadují články 7, 8 a 11 jednacího řádu Národního shromáždění a článek 221 venezuelské ústavy;

F.  vzhledem k tomu, že s ohledem na neočekávané okolnosti uspořádala o několik hodin později valná většina poslanců mimořádnou schůzi v sídle deníku El Nacional v souladu s venezuelskou ústavou a jednacím řádem Národního shromáždění, které umožňují, aby se zasedání konala mimo legislativní prostory; vzhledem k tomu, že 100 ze 167 poslanců – čímž byly splněny platné požadavky na usnášeníschopnost a na jmenovité hlasování podle článku 221 venezuelské ústavy – v hlasování znovu zvolilo Juana Guaidóa a jeho předsednictvo do vedení na poslední rok volebního období 2015–2020;

G.  vzhledem k tomu, že na závěr slavnostního zasedání Národního shromáždění dne 7. ledna 2020 Juan Guaidó složil přísahu jako předseda, a to navzdory tomu, že se jednotky loajální Madurovu režimu snažily konání tohoto zasedání zabránit, například blokováním vstupu do budovy a přerušením dodávek elektřiny;

H.  vzhledem k tomu, že členům Národního shromáždění musí být umožněno vykonávat parlamentní mandát, který jim svěřil venezuelský lid, a to bez jakéhokoli zastrašování nebo represálií;

I.  vzhledem k tomu, že prezidentské volby, které se konaly dne 20. května 2018, nesplňovaly minimální mezinárodní standardy pro věrohodný proces; vzhledem k tomu, že EU spolu s dalšími regionálními organizacemi a demokratickými zeměmi neuznala ani tyto volby, ani orgány, které z tohoto nelegitimního procesu vzešly;

J.  vzhledem k tomu, že kroky, které jsou v současné době podnikány proti poslancům Národního shromáždění, například 59 případů pronásledování a zastrašování poslanců ze strany nepravidelných jednotek a bezpečnostních sil, 29 případů svévolného zadržování a 27 případů nuceného exilu, stejně jako mučení a násilná zmizení, narušují ústavní činnost Národního shromáždění;

K.  vzhledem k tomu, že se situace v oblasti lidských práv, právního státu a demokracie ve Venezuele řadu let výrazně zhoršuje, a to zejména od té doby, co se v roce 2013 po zpochybněných volbách ujal moci Nicolás Maduro; vzhledem k tomu, že se politická, hospodářská, institucionální, sociální a vícerozměrná humanitární krize v zemi značně prohlubuje;

1.  uznává a podporuje Juana Guaidóa, který se stal na základě transparentního a demokratického hlasování Národního shromáždění legitimním předsedou Národního shromáždění a legitimním prozatímním prezidentem Bolívarovské republiky Venezuela v souladu s článkem 233 venezuelské ústavy;

2.  důrazně odsuzuje pokus Madurova režimu a jeho spojenců o parlamentní převrat a jejich úsilí zabránit Národnímu shromáždění – jedinému legitimnímu demokratickému orgánu Venezuely – řádně vykonávat ústavní mandát, který mu poskytl lid Venezuely;

3.  vyjadřuje politování nad tímto hrubým porušováním pravidel, které je neslučitelné s legitimním procesem volby předsedy Národního shromáždění a představuje další krok k prohloubení venezuelské krize; důrazně odmítá narušování demokratického, ústavního a transparentního fungování Národního shromáždění i neustávající zastrašování, uplácení, vydírání, násilí, mučení a nucená zmizení a svévolná rozhodnutí namířená proti jeho členům;

4.  opětovně vyjadřuje plnou podporu Národnímu shromáždění, které je jediným legitimně zvoleným demokratickým orgánem Venezuely a jehož pravomoci je třeba respektovat, včetně výsad a bezpečnosti jeho členů; trvá na tom, že mírového a politického řešení lze dosáhnout pouze tím, že budou plně respektovány ústavní výsady Národního shromáždění;

5.  připomíná, že EU je připravena podpořit proces, který povede ke skutečnému mírovému a demokratickému řešení krize na základě plánu přijatého venezuelským Národním shromážděním; zdůrazňuje, že předchozí pokusy o řešení krize prostřednictvím jednání a dialogu dosud nepřinesly žádné hmatatelné výsledky; žádá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby i nadále vyvíjela v tomto směru úsilí prostřednictvím iniciativ, jako je Mezinárodní kontaktní skupina;

6.  připomíná, že respektování demokratických institucí a zásad a dodržování právního státu jsou základními předpoklady pro nalezení trvalého mírového řešení krize ve Venezuele ve prospěch jejích obyvatel;

7.  vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby zintenzivnil úsilí EU o obnovení demokracie ve Venezuele, a to i prodloužením cílených sankcí vůči osobám, které jsou odpovědné za porušování lidských práv a represe, a rozšířením těchto sankcí i na jejich rodinné příslušníky; podporuje prohlášení EU v tomto smyslu;

8.  vyzývá ty členské státy, které tak dosud neučinily, aby uznaly legitimní mandát prezidenta Guaidóa, a vítá skutečnost, že vysoký představitel jej uznal za jediný demokratický orgán uznávaný EU; požaduje proto uznání politických představitelů jmenovaných Juanem Guaidóem;

9.  požaduje, aby do této země byla vyslána vyšetřovací mise, aby bylo možné situaci posoudit;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, legitimnímu prozatímnímu prezidentovi republiky a předsedovi Národního shromáždění Bolívarovské republiky Venezuela, vládám a parlamentům zemí Limské skupiny, Parlamentnímu shromáždění EU-Latinská Amerika a generálnímu tajemníkovi Organizace amerických států.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2019)0061. (2) Úř. věst. L 291, 12.11.2019, s. 42.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. ledna 2020 o probíhajících slyšeních podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o EU týkajících se Polska a Maďarska (2020/2513(RSP))

P9_TA(2020)0014 B9-0032/2020

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 a čl. 7 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2018 o návrhu, který vybízí Radu, aby podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii rozhodla, že existuje zřejmé nebezpečí, že Maďarsko závažně poruší hodnoty, na nichž je Evropská unie založena(1),

–  s ohledem na odůvodněný návrh Komise podle čl. 7 odst. 1 SEU týkající se otázky právního státu v Polsku ze dne 20. prosince 2017: návrh rozhodnutí Rady o zjištění zřejmého nebezpečí závažného porušení zásady právního státu ze strany Polské republiky (COM(2017)0835),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 1. března 2018 o rozhodnutí Komise aktivovat čl. 7 odst. 1 SEU v souvislosti se situací v Polsku(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. listopadu 2019 o kriminalizaci sexuální výchovy v Polsku(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2019 o veřejné diskriminaci osob LGBTI a nenávistných projevech vůči nim, včetně zákazu vstupu osobám LGBTI do některých oblastí(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2019 o stavu základních práv v Evropské unii v roce 2017(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků týkajících se právního státu v členských státech(7),

–  s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie,

–  s ohledem na standardní postupy pro slyšení uvedené v čl. 7 odst. 1 SEU, které schválila Rada dne 18. července 2019,

–  vzhledem k tomu, že dne 20. prosince 2019 dolní komora polského parlamentu přijala zákon, kterým se provádí několik změn v zákonu o obecných soudech, zákonu o nejvyšším soudu a několika dalších zákonech;  s ohledem na žádost polského senátu Benátské komisi, aby k tomuto zákonu co nejdříve vydala stanovisko;

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv včetně práv příslušníků menšin, jak je uvedeno v článku 2 SEU a zakotveno v Listině základních práv Evropské unie a v mezinárodních dohodách o lidských právech; vzhledem k tomu, že tyto společné hodnoty, které se všechny členské státy dobrovolně zavázaly dodržovat, tvoří základ pro práva, jež požívají osoby žijící v Unii;

B.  vzhledem k tomu, že jakékoli zřejmé nebezpečí závažného porušení hodnot uvedených v článku 2 SEU některým členským státem se netýká pouze dotčeného členského státu, v němž takové riziko vznikne, ale má dopad i na ostatní členské státy, na vzájemnou důvěru mezi nimi a na samotnou podstatu Unie a základní práva jejích občanů zaručená právními předpisy Unie;

C.  vzhledem k tomu, že čl. 7 odst. 1 SEU stanoví preventivní fázi, která Unii umožňuje zasáhnout v případě zřejmého nebezpečí závažného porušení společných hodnot; vzhledem k tomu, že v preventivní fázi má být navázán dialog s dotčeným členským státem, jehož cílem je předejít případným sankcím;

D.  vzhledem k tomu, že Komise a Parlament aktivovaly čl. 7 odst. 1 SEU v souvislosti se situací v Polsku a Maďarsku poté, co došly k závěru, že v těchto zemích existuje zřejmé nebezpečí vážného porušení základních hodnot Unie;

E.  vzhledem k tomu, že Rada zatím v rámci Rady pro obecné záležitosti uspořádala tři slyšení s Polskem a dvě slyšení s Maďarskem;

F.  vzhledem k tomu, že dne 11. prosince 2019 finské předsednictví požádalo o písemné vysvětlení údajného porušení článku 339 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a čl. 6 odst. 1 jednacího řádu Rady o důvěrné povaze jednání, kterého se měl dopustit jeden státní úředník, který je členem maďarské delegace;

1.  bere na vědomí slyšení pořádaná Radou podle čl. 7 odst. 1 SEU v reakci na ohrožení společných evropských hodnot v Polsku a Maďarsku; se znepokojením konstatuje, že tato slyšení nejsou pravidelná, strukturovaná ani otevřená; naléhavě vyzývá chorvatské předsednictví i předsednictví, která budou následovat, aby tato slyšení pořádala pravidelně; zdůrazňuje, že slyšení musí být objektivní, transparentní a založená na faktech a že dotčené členské státy musí v dobré víře spolupracovat během celého procesu v duchu loajální spolupráce podle čl. 4 odst. 3 SEU; doporučuje, aby Rada v návaznosti na slyšení vydala pro dotčené členské státy konkrétní doporučení v souladu s čl. 7 odst. 1 SEU a stanovila lhůty pro jejich provedení; zdůrazňuje, že vzájemnou důvěru mezi členskými státy lze obnovit jedině tehdy, je-li zaručeno dodržování hodnot zakotvených v článku 2 SEU, a vyzývá Radu, aby se o to zasazovala; vyzývá členské státy, aby ctily nadřazenost právních předpisů EU nad vnitrostátním právem;

2.  je hluboce znepokojen skutečností, že standardní postupy pro slyšení uvedené v čl. 7 odst. 1 SEU nezajišťují Parlamentu pro účely předkládání odůvodněných návrhů stejné postavení, jako má Komise a jedna třetina členských států; připomíná, že čl. 7 odst. 1 SEU stanoví stejná práva a procesní postavení pro jednu třetinu členských států, Parlament a Komisi v případě zahájení postupu; vítá snahu finského předsednictví o neformální dialog s Parlamentem, ale domnívá se, že neformální rozhovory nemohou nahradit formální předložení odůvodněného návrhu v Radě; trvá na tom, že Parlament by měl být přizván k formálním jednáním Rady na základě práva podnětu a zásady duchu loajální spolupráce mezi orgány podle čl. 4 odst. 3 SEU; znovu vyzývá Radu, aby Parlamentu neprodleně poskytovala vyčerpávající informace v každé fázi postupu;

3.   vyjadřuje politování nad tím, že slyšení v případě obou dotčených členských států zatím významněji nepokročila s řešením zřejmého nebezpečí závažného porušení hodnot uvedených v článku 2 SEU; se znepokojením konstatuje, že podle zpráv a prohlášení Komise a mezinárodních organizací, např. OSN, OBSE a Rady Evropy, se situace v Polsku i Maďarsku od aktivace čl. 7 odst. 1 SEU zhoršila; poukazuje na to, že neschopnost Rady účinně použít článek 7 SEU nadále oslabuje integritu společných evropských hodnot, vzájemnou důvěru a věrohodnost Unie jako celku; opět potvrzuje svůj postoj k rozhodnutí Komise aktivovat čl. 7 odst. 1 SEU v souvislosti se situací v Polsku a svůj vlastní návrh, v němž vybízí Radu, aby podle čl. 7 odst. 1 SEU rozhodla, že existuje zřejmé nebezpečí, že Maďarsko závažně poruší hodnoty, na nichž je Unie založena; vyzývá proto Radu, aby zajistila, aby se na slyšeních podle čl. 7 odst. 1 SEU řešil aktuální vývoj situace a posoudila rizika ohrožující nezávislost soudnictví, svobodu projevu, včetně svobody sdělovacích prostředků, umělecké tvorby a vědecké práce, svobodu sdružování a právo na rovné zacházení; vyzývá Komisi, aby plně využila nástroje, které má k dispozici k řešení zřejmého nebezpečí, že Polsko a Maďarsko závažně poruší základní hodnoty Unie, zejména zrychlená řízení o nesplnění povinnosti a podání žádostí u Soudního dvora o předběžná opatření;

4.  konstatuje, že odůvodněný návrh Komise týkající se právního státu v Polsku má omezený rozsah; vyzývá Radu, aby přezkoumala, jak by mohla v rámci svých stávajících slyšení postupovat v případech údajného porušování základních práv v Polsku;

5.  zastává názor, že aktuální vývoj probíhajících slyšení podle čl. 7 odst. 1 SEU znovu zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí vytvořit unijní mechanismus pro demokracii, právní stát a základní práva v podobě navržené Parlamentem, tj. formou interinstitucionální dohody, který by spočíval v každoročním nezávislém a nediskriminačním hodnocení, jež by vycházelo z fakt a stejnou měrou by hodnotilo dodržování hodnot zakotvených v článku 2 SEU ze strany všech členských států EU a jehož součástí by byla doporučení pro jednotlivé země, na něž by navazovala meziparlamentní debata a stálý politický cyklus o demokracii, právním státu a základních právech v rámci orgánů EU; v této souvislosti vyzývá Komisi a Radu, aby bezodkladně zahájily jednání s Parlamentem o interinstitucionální dohodě podle článku 295 SFEU; zdůrazňuje, že tento mechanismus musí doplňovat a posilovat současné a budoucí postupy podle článku 7 SEU, nikoli je nahrazovat;

6.  opětovně potvrzuje své stanovisko k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků týkajících se právního státu v členských státech a vyzývá Radu, aby co nejdříve zahájila interinstitucionální jednání;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, prezidentům, vládám a parlamentům Polska a Maďarska a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 433, 23.12.2019, s. 66. (2) Úř. věst. C 129, 5.4.2019, s. 13. (3) Přijaté texty, P9_TA(2019)0058. (4) Přijaté texty, P9_TA(2019)0101. (5) Přijaté texty, P8_TA(2019)0032. (6) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 162. (7) Přijaté texty, P8_TA(2019)0349.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. ledna 2020 o 15. zasedání konference smluvních stran (COP15) Úmluvy o biologické rozmanitosti (2019/2824(RSP))

P9_TA(2020)0015 B9-0035/2020

Evropský parlament,

–  s ohledem na přezkum strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti v polovině období a na své usnesení ze dne 2. února 2016 o přezkumu strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti v polovině období(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2017 o akčním plánu pro přírodu, lidi a hospodářství(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2018 o 14. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (COP14)(3),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 20. května 2015 nazvanou „Stav přírody v Evropské unii: zpráva o stavu a trendech u typů stanovišť a druhů, na které se vztahuje směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích, za období 2007–2012, jak se požaduje podle článku 17 směrnice o stanovištích a článku 12 směrnice o ptácích“ (COM(2015)0219),

–  s ohledem na směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky(4) (směrnice o mořském prostředí),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky(5) (rámcová směrnice o vodě),

–  s ohledem na zprávu platformy IPBES z 31. května 2019 o globálním posouzení biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb,

–  s ohledem na červený seznam ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody,

–  s ohledem na Métskou chartu o biologické rozmanitosti ze dne 6. května 2019,

–  s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030, na cíle udržitelného rozvoje a na diskusní dokument Komise ze dne 30. ledna 2019 s názvem „Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030“ (COM(2019)0022),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) o změně klimatu, desertifikaci, degradaci půdy, udržitelném hospodaření s půdou, potravinovém zabezpečení a tocích skleníkových plynů v suchozemských ekosystémech, zvláštní zprávu tohoto panelu ze dne 25. září 2019 o oceánech a kryosféře v měnícím se klimatu a na jeho zvláštní zprávu s názvem „Globální oteplení o 1,5 °C“, jakož i na jeho pátou hodnotící zprávu a souhrnnou zprávu ze září 2018,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. července 2019 s názvem „Posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů“ (COM(2019)0352) a její sdělení ze dne 20. září 2013 s názvem „Nová strategie EU v oblasti lesnictví: pro lesy a odvětví založená na lesnictví“ (COM(2013)0659),

–  s ohledem na zprávu Organizace OSN pro výživu a zemědělství z roku 2019 nazvanou „Stav celosvětové biologické rozmanitosti pro výživu a zemědělství“,

–  s ohledem na prohlášení, které dne 15. října 2019 učinil vysoký komisař OSN pro lidská práva na Třetím výboru Valného shromáždění OSN v New Yorku,

–  s ohledem na Pekingskou výzvu týkající se zachování biologické rozmanitosti a změny klimatu ze dne 6. listopadu 2019,

–  s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí ze dne 4. prosince 2019 nazvanou „Evropské životní prostředí – stav a výhled 2020“ (SOER 2020);

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na otázky položené Komisi a Radě týkající se 15. zasedání konference smluvních stran (COP15) Úmluvy o biologické rozmanitosti, které se bude konat v roce 2020 v čínském Kchun-mingu (O-000044/2019 a O-000043/2019),

A.  vzhledem k tomu, že posláním strategického plánu pro biologickou rozmanitost na období 2011–2020 je „přijmout účinná a rychlá opatření k zastavení úbytku biologické rozmanitosti s cílem zajistit, aby ekosystémy byly do roku 2020 odolné a nadále poskytovaly základní služby, a zajišťovaly tak a chránily rozmanitost života na této planetě a přispívaly k blahobytu jejích obyvatel a k vymýcení chudoby“;

B.  vzhledem k tomu, že vizí týkající se biologické rozmanitosti do roku 2050 (dále jen „vize 2050“), která byla přijata v rámci Úmluvy o biologické rozmanitosti (dále jen „úmluva CBD“), je „život v souladu s přírodou“, v jehož rámci „má být do roku 2050 biologická rozmanitost ceněna, chráněna, obnovována a užívána rozumným způsobem a mají se udržovat ekosystémové služby a zdraví planety, jakož i vytvářet přínosy, které budou zásadní pro všechny lidi“ a pro budoucí generace;

C.  vzhledem k tomu, že se vize 2050 přijatá v rámci úmluvy CBD opírá o pět obecných cílů, které rovněž tvoří rámec pro aičijské cíle v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020: a) řešit základní příčiny úbytku biologické rozmanitosti tím, že se téma biologické rozmanitosti začlení do činnosti všech oblastí veřejné správy a společnosti; b) omezit přímé tlaky na biologickou rozmanitost a podporovat udržitelné využívání; c) zlepšit stav biologické rozmanitosti ochranou ekosystémů, druhů a genetické rozmanitosti; d) zvýšit přínos biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb pro všechny a e) zlepšit provádění pomocí participativního plánování, správy znalostí a budování kapacit;

D.  vzhledem k tomu, že – jak bylo zdůrazněno v globálním posouzení biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb vypracovaném Mezivládní vědecko-politickou platformou pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES) – současné negativní trendy v oblasti biologické rozmanitosti a ekosystémů oslabí plnění 80 % posuzovaných cílů udržitelného rozvoje, které se týkají chudoby, hladu, zdraví, vody, měst, klimatu, oceánů a půdy; vzhledem k tomu, že se předpokládá, že budou zasaženy v první řadě a vážněji původní obyvatelé a mnohé z nejchudších komunit na světě; vzhledem k tomu, že ztráta a pokles biologické rozmanitosti proto musí být chápány nejen jako otázky životního prostředí, ale také jako otázky rozvojové, hospodářské, sociální a morální;

E.  vzhledem k tomu, že masivní využívání širokospektrých systémových herbicidů, jako je glyfosát, je přímo odpovědné za dramatický úbytek biologické rozmanitosti;

F.  vzhledem k tomu, že podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a Mezivládní vědecko-politické platformy pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby neexistují žádná trvalá řešení pro boj proti změně klimatu, nebudou-li ve větší míře uplatňována soudržná a účinná řešení blízká přírodě;

G.  vzhledem k tomu, že změna klimatu je považována za hnací sílu nárůstu extrémních povětrnostních jevů způsobujících přírodní katastrofy po celém světě, včetně ničivých požárů;

H.  vzhledem k tomu, že Nagojský protokol o přístupu a sdílení přínosů poskytuje transparentní právní rámec pro spravedlivé a rovnocenné sdílení přínosů vyplývajících z používání genetických zdrojů a souvisejících tradičních poznatků;

I.  vzhledem k tomu, že strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 má za cíl zastavit úbytek biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb v EU a pomoci zastavit úbytek biologické rozmanitosti v celosvětovém měřítku do roku 2020;

J.  vzhledem k tomu, že orgány EU a členské státy přijaly Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 a jejích sedmnáct cílů udržitelného rozvoje a jsou plně odhodlány je provádět;

K.  vzhledem k tomu, že Komise zvolená na období 2019–2024 ve svých politických směrech uvedla, že její ambicí je, aby EU spolupracovala se svými světovými partnery s cílem omezit ztrátu biologické rozmanitosti v nadcházejících pěti letech;

L.  vzhledem k tomu, že lesy jsou pro živobytí na celém světě nepostradatelné a ačkoli pokrývají pouze 30 % pevninské části Země, představují 80 % její biologické rozmanitosti;

M.  vzhledem k tomu, že změnou klimatu jsou ohroženy stanoviště a druhy, o čemž svědčí úhyn většiny korálů Velkého bariérového útesu v Austrálii a extrémní povětrnostní jevy, jako jsou například ničivé lesní požáry v Austrálii, které již zabily více než jednu miliardu zvířat; vzhledem k tomu, že ochrana přírody a zastavení ztráty biologické rozmanitosti mají zásadní význam pro zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

N.  vzhledem k tomu, že byly překročeny čtyři z devíti mezí naší planety, jak je definovalo Stockholmské centrum pro odolnost;

Obecné poznámky

1.  se znepokojením konstatuje, že platforma IPBES ve své zprávě o globálním posouzení biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb jednoznačně poukazuje na rozsah ekologické krize a potřebu vyvinout rychlé a společné úsilí o transformační změnu, vzhledem k tomu, že se stav přírodního prostředí celosvětově zhoršuje rychlostí doposud v dějinách lidstva nevídanou, tempo vymírání druhů zrychluje a přibližně jednomu milionu zvířecích a rostlinných druhů hrozí vyhynutí, což má závažné důsledky pro lidi na celém světě a ovlivní životy budoucích generací;

2.  je mimořádně znepokojen dalšími tlaky, jež pro biologickou rozmanitost představuje změna klimatu na pevnině, jak se uvádí ve zvláštní zprávě panelu IPCC ze dne 8. srpna 2019; je mimořádně znepokojen poklesem populací mořských savců a dalších populací ryb i dramatickým úbytkem korálových útesů, o němž pojednává zvláštní zpráva panelu IPCC ze dne 24. září 2019, přičemž ve zvláštní zprávě o globálním oteplení o 1,5 °C stojí, že podle scénáře oteplení o 2°C“ zanikne více než 99 % korálových útesů;

3.  je mimořádně znepokojen informacemi obsaženými ve zprávě o oceánu a kryosféře v měnícím se klimatu, kterou zveřejnil panel IPCC, jehož odborníci tvrdí, že změna klimatu je jedním z hlavních přímých faktorů ztráty biologické rozmanitosti, a zdůrazňují, že podle předpokladů budou její negativní účinky na přírodu a biologickou rozmanitost, ekosystémové služby, oceány a potravinovou bezpečnost v následujících desetiletích čím dál výraznější; zdůrazňuje, že panel IPCC upozorňuje na to, že na zdraví oceánů a mořských ekosystémů má v současnosti vliv globální oteplování, znečištění, nadměrné využívání mořské biologické rozmanitosti, zvyšování hladiny moří, acidifikace, odkysličování, mořské vlny veder, nebývalé tání ledovců a mořského ledu, eroze pobřeží, častější přírodní katastrofy, které ovlivňují mořské a pobřežní ekosystémy tím, že mění jejich fungování a urychlují pokles populací mořských savců a rybích druhů, a rovněž dramatický zánik korálových útesů a mangrovových porostů; připomíná, že oceány jsou součástí řešení, které by mohlo zmírnit dopady změny klimatu a napomoci přizpůsobení; vyzývá proto EU, aby oceánům udělila ve strategii v oblasti biologické rozmanitosti prioritu, a žádá všechny stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (dále jen „strany“), aby uznaly oceány jako společný statek lidstva a aby vypracovaly nový přístup, který bude klást individuální a kolektivní povinnosti vysoko nad rámec tradičních zásad svobody a vlastnictví oceánů, s cílem zajistit jejich zachování;

4.  domnívá se, že čelíme environmentální krizi, která vyžaduje významné kroky na úrovni EU i na celosvětové úrovni; vyzývá Komisi, aby vedle změny klimatu udělila v rámci Zelené dohody pro Evropu hlavní prioritu ochraně přírody a její obnově;

5.  je znepokojen tím, že aičijských cílů v oblasti biologické rozmanitosti nebude za současné trajektorie úbytku biologické rozmanitosti do roku 2020 dosaženo, a opětovně vyzývá všechny smluvní strany, aby na tomto poli naléhavě vynaložily intenzivnější úsilí; vyjadřuje politování nad tím, že EU nesměřuje k dosažení svého hlavního cíle, jímž je zastavení úbytku biologické rozmanitosti a degradace ekosystémů do roku 2020; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby se zavázaly k přijetí okamžitých, podstatných a dodatečných závazných opatření v zájmu zachování a obnovy biologické rozmanitosti, aby byly splněny globální a unijní cíle a aby tak přispěly ke splnění aičijských cílů;

6.  připomíná, že biologická rozmanitost a zdravé ekosystémy, včetně oceánů, které absorbují více než 25 % emisí CO2 a jsou hlavním poskytovatelem kyslíku, jsou klíčem k naplnění cílů vytyčených Pařížskou dohodou a k posílení odolnosti a EU vůči změně klimatu a schopnosti přizpůsobit se této změně; s politováním konstatuje, že pouhých 7 % oceánů je formálně chráněno; připomíná, že pro zachování biologické rozmanitosti je důležité rozvíjet a provádět řešení založená na přírodě a současně zmírňovat změnu klimatu a přizpůsobovat se jí, zejména pokud jde o vstřebávání uhlíku; vyzývá proto ke zlepšení soudržnosti a součinnosti mezi všemi třemi úmluvami z Ria(6) a k jejich lepšímu sladění s Agendou OSN pro udržitelný rozvoj 2030; vyzývá Komisi, aby do svých politik v oblasti klimatu plně začlenila otázku biologické rozmanitosti;

7.  vítá Pekingskou výzvu týkající se zachování biologické rozmanitosti a změny klimatu ze dne 6. listopadu 2019;

8.   zdůrazňuje, že zvláště v odvětví bioekonomiky, jež může hrát ústřední úlohu v přechodu ke klimaticky neutrálnímu hospodářství, pokud neohrožuje kvalitu ekosystémů, by se mělo vždy zabránit vzájemným kompromisům mezi ochranou klimatu a ochranou biologické rozmanitosti; vyjadřuje znepokojení nad tím, že se v nedávných politických diskusích takovéto kompromisy dostatečně neodrážejí; vyzývá Komisi a všechny zúčastněné strany, aby rozvíjely jednotný přístup a rozvíjely skutečně udržitelné biohospodářství založené na ochraně přírody a další řešení vycházející z ekosystému vzhledem k tomu, že takový přístup přináší nejlepší výsledky jak pro klima, tak pro biologickou rozmanitost;

9.  zdůrazňuje, že biologická rozmanitost není nutná pouze pro výrobu potravin, paliva nebo léčiv, ale že je rovněž, spolu se zdravým životním prostředím, důležitá pro dlouhodobý hospodářský rozvoj;

10.   vítá závazky přijaté Ursulou von der Leyenovou v politických pokynech pro Komisi na období 2019–2024 a v pověřovacím dopise zaslaném dne 10. září 2019 komisaři pro životní prostředí a oceány, na jejichž základě má být v prvních 100 dnech fungování nové Komise předložena ambiciózní strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 jako součást Zelené dohody pro Evropu, a vítá rovněž její záměr zajistit, aby EU na zasedání konference smluvních stran úmluvy CBD v roce 2020 vystupovala jako globální vedoucí síla, jak tomu bylo na pařížské klimatické konferenci v roce 2015; zdůrazňuje, že jde pro novou Komisi o vysokou prioritu a že je třeba, aby EU před konferencí COP15 oživila celosvětové ambice v oblasti biologické rozmanitosti; vyzývá Komisi, aby se s ohledem na celosvětovou krizi v oblasti biologické rozmanitosti, na niž poukazuje nedávná zpráva platformy IPBES, uplatnila nový přístup a odklonila se od dobrovolných závazků a navrhla ambiciózní a inkluzivní strategii v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, která by pro EU a její členské státy zavedla právně závazné cíle, včetně specifických cílů pro dosažení nejméně 30 % chráněných suchozemských a mořských oblastí a pro obnovení nejméně 30 % poškozených ekosystémů na úrovni Unie do roku 2030;

11.  domnívá se, že v této nové strategii by měla být věnována zvláštní pozornost obnově ekosystémů, přírodních stanovišť a druhů, zejména prostřednictvím výzkumu a inovací, které budou podporovat zavádění ekologické ekonomiky ve všech odvětvích, což je klíčové k dosažení cílů v oblasti biologické rozmanitosti;

12.  žádá Komisi a členské státy, aby vyzvaly COP15 k přijetí ustanovení o mapování terénu, posuzování technologií a monitorování nového technického vývoje, včetně vývoje vycházejícího ze syntetické biologie;

13.  žádá Komisi a členské státy, aby vyzvaly na COP15 k zavedení globálního moratoria na uvolňování organismů vzniklých technologií genového tahu do přírody, včetně pokusů v terénních podmínkách, s cílem zabránit tomu, aby byly nové technologie předčasně uvolněny, a zajistit, aby byla dodržena zásada předběžné opatrnosti obsažená ve Smlouvě o fungování Evropské unie i v Úmluvě o biologické rozmanitosti;

14.  zdůrazňuje, že ochrana a zachování celosvětové biologické rozmanitosti je zásadní výzvou, a tedy strategickým zájmem EU, kterému by se mělo dostat nejvyšší politické pozornosti; vyzývá Komisi a členské státy, aby aktivně navázaly spolupráci se třetími zeměmi, především pomocí svých nástrojů vnější činnosti, jako je nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI), s cílem podpořit a stanovit cíle pro opatření a řízení v oblasti ochrany, zachování a obnovy biologické rozmanitosti, zejména pokud jde o všechny mnohostranní a obchodní dohody a opatření proti nedodržování předpisů; vyzývá proto Komisi, aby do všech svých budoucích obchodních dohod začlenila závazné a vymáhatelné kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji;

15.  připomíná svůj postoj ke skutečnosti, že NDICI by měl věnovat 45 % svých prostředků na investice přispívající ke klimatickým cílům, k řízení v oblasti životního prostředí a k jeho ochraně, k biologické rozmanitosti a boji proti desertifikaci;

16.  zdůrazňuje, že je zapotřebí uceleného víceúrovňového řídicího a správního přístupu, který řeší otázku ochrany, zachování, obnovy a udržitelného využívání biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb; vyzývá EU a členské státy, aby byly i nadále pevně odhodlány hlouběji naplňovat úmluvu CBD, zaujaly vedoucí postavení při přípravě rámce na období po roce 2020, zejména v době předcházející konferenci COP15, aby se zavázaly k cíli v oblasti biologické rozmanitosti, jenž by byl ekvivalentem cíle omezení zvýšení teploty na 1,5 °C přijatého Pařížskou dohodou v oblasti klimatu, a aby transparentně vymezily své vize a priority ohledně celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020;

17.  připomíná, že zachování biologické rozmanitosti a ekosystémů je ve své podstatě provázáno s naplňováním cílů udržitelného rozvoje a je pro tyto cíle klíčové; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby Komise a členské státy účinně začleňovaly téma přírody a biologické rozmanitosti s cíli v oblasti biologické rozmanitosti do činností ve všech odvětvích, aby tak změnily stávající ekonomický model směrem k větší udržitelnosti se zohledněním ekologické stopy EU, a aby posílily ucelenost politiky v oblasti životního prostředí ve všech vnitřních i vnějších politikách EU, včetně zemědělství, rybolovu, obnovitelné energie, dopravy, obchodu a víceletého finančního rámce na období 2021–2027; domnívá se, že je zapotřebí větší spolupráce ve všech odvětvích, jež by umožnila lépe začlenit ochranu, zachování a obnovu biologické rozmanitosti; zdůrazňuje, že by se měla věnovat zvláštní pozornost životnímu cyklu zboží od jeho vývoje po spotřebu a ochraně přírodních zdrojů a biologické rozmanitosti a že by se měly zohledňovat kumulované dopady včetně dopravy;

18.  je přesvědčen, že je zcela zásadní, aby se dlouhodobě strategicky řešily klíčové příčiny úbytku biologické rozmanitosti, neprodleně se určily a zabezpečily významné a strategické „hotspoty“ pro služby v oblasti biologické rozmanitosti a ekosystémů, jakož i vzácné ekosystémy, a to s ohledem na citlivý charakter daného prostoru, výskyt ohrožených druhů, nedostatečné poznatky nebo účinné řízení, stejně jako s ohledem na přítomnost běžných druhů klíčových pro ekologické procesy, a dále je přesvědčen, že je zapotřebí omezit úbytek biologické rozmanitosti a negativní dopady na území a živobytí původního obyvatelstva a místních komunit;

19.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přiměly COP15 zajistit, že bude požadován a získán svobodný, předchozí a informovaný souhlas původního obyvatelstva a místních komunit před uvolněním jakýchkoli technologií, jež mohou mít dopad na jejich tradiční znalosti, inovace, praktiky, obživu a užívání půdy, zdrojů a vody; zdůrazňuje, že před zaváděním jakýkoli takových technologií musí být umožněna účast a zapojení všem komunitám, jichž se to případně týká;

20.  znovu opakuje, že přestože je obnova důležitá, členské státy ji nadále v souvislosti s bonnskou výzvou téměř ignorují;

21.  zdůrazňuje, že naléhavá situace v oblasti klimatu a důsledky masového úbytku biologické rozmanitosti představují závažnou hrozbu pro lidská práva; připomíná, že bez zdravého životního prostředí jsou ohrožena základní lidská právo na život, potravu a nezávadnou vodu; vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby spolupracovaly na vytvoření strategie EU na ochranu práva na zdravé životní prostředí a aby přitom úzce spolupracovaly se třetími zeměmi a s mezinárodními organizacemi, jako je Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR), který nedávno zahájil společnou strategii s programem OSN pro životní prostředí (UNEP);

Provádění úmluvy a strategického plánu pro biologickou rozmanitost na období 2011–2020

22.  vítá rozhodnutí přijaté na 14. zasedání smluvních stran v Egyptě, které těmto stranám naléhavě ukládá mimo jiné, aby podstatným způsobem urychlily své kroky při provádění plánu pro biologickou rozmanitost na období 2011–2020 a zvážily, zda by nebylo vhodné provést posouzení stavu biologické rozmanitosti a ekosystémových funkcí a služeb na státní úrovni; považuje za mimořádně důležité, aby se intenzivněji usilovalo o realizaci strategického plánu pro biologickou rozmanitost na období 2011–2020, kladl se důraz na dosažení cílů z Aiči v oblasti biologické rozmanitosti a Nagojského protokolu o přístupu a sdílení přínosů a vypracoval se ambiciózní strategický plán a mechanismus jeho naplňování, jež by formálně zahrnoval místní a regionální orgány, pro období po roce 2020 a s ohledem na scénář do roku 2050, který bude brát v úvahu nové výzvy v oblasti biologické rozmanitosti v souladu s Agendou pro udržitelný rozvoj do roku 2030;

23.  se znepokojením konstatuje, že podle hodnocení(7) stavu zachování druhů a typů stanovišť významných z hlediska ochrany přírody v EU vykazuje pouze 7 % mořských druhů a 9 % mořských typů stanovišť „příznivý stav z hlediska ochrany“ a že 27 % hodnocených druhů a 66 % hodnocených typů stanovišť vykazuje „nepříznivý stav z hlediska ochrany“; dále zdůrazňuje, že podle týchž hodnocení vykazují populace 48 % mořských živočišných a rostlinných druhů, u nichž je trend vývoje znám, za poslední desetiletí setrvalý pokles, čímž se zvyšuje riziko vyhynutí sledovaných druhů;

Celosvětový rámec pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020

24.  vítá pokrok, jehož bylo dosaženo na 14. zasedání smluvních stran ve vztahu k celkovému a participativnímu postupu pro vypracování celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020; vyjadřuje podporu Métské chartě o biologické rozmanitosti, která byla přijata skupinou G7;

25.  zdůrazňuje nutnost toho, aby byl rámec pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020 ambicióznější, inkluzivnější a aby účinněji fungoval; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily mechanismy provádění Úmluvy o biologické rozmanitosti a aktivně se zabývaly vývojem ambiciózních, právně závazných cílů, podrobného časového harmonogramu, jasných ukazatelů výkonnosti, sledovacích nástrojů a mechanismů vzájemného hodnocení / oznamování založených na společných normách, ideálně ve spolupráci s nižšími než národními orgány státní správy, aby se zajistila naprostá transparentnost a plná odpovědnost vůči smluvním stranám a zvýšila se celková efektivita příštího celosvětového strategického plánu pro biologickou rozmanitost;

26.  zdůrazňuje, že k ochraně a zastavení současného úbytku celosvětové biologické rozmanitosti i k obnově všech jejích prvků je zapotřebí mezinárodního rámce ve formě právně závazné úmluvy; domnívá se, že takový rámec musí být založen na konkrétních, měřitelných a kvantifikovatelných, ambiciózních, realistických, odvětvových a časově ohraničených cílech a pevných závazcích, které se budou skládat z posílené národní strategie a akčních plánů pro problematiku biologické rozmanitosti a dalších vhodných nástrojů, jako jsou akční plány na nižší než celostátní úrovni, finanční závazky a solidnější záruky budování kapacit, a z pětiletého monitorovacího a přezkumného mechanismu s důrazem na to, aby ambice postupně vzrůstaly; zdůrazňuje potřebu pravidelných zpráv smluvních stran a harmonizovaného shromažďování a zpracovávání srovnatelných a ucelených údajů v zájmu řádného monitorovacího postupu;

27.  vyzývá Komisi a členské státy, aby požadovaly, aby globální rámec pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020 obsahoval jako základní pilíře zásadu předběžné opatrnosti, přístup založený na právech a mapování terénu a technologické posuzování a monitorování při přijímání nových technologií;

28.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly stanovení nového globálního cíle, který by zvrátil pokles biologické rozmanitosti na celosvětové úrovni do roku 2030, umožnil obnovu přírody ku prospěchu všech a který by přispíval k ochraně biologické rozmanitosti, zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně, k boji proti dezertifikaci a znehodnocování půdy i potravinovému zabezpečení; vyzývá EU, aby při jednáních prosazovala zvýšení úrovně ambicí a případně vyzývala k ochraně poloviny planety do roku 2050; je toho názoru, že v rámci na období po roce 2020 by měl být zakotven jasný celosvětový cíl do roku 2030 zachovat alespoň 30 % přírodních rezervací a obnovit alespoň 30 % zničených ekosystémů, u nichž je obnova možná, a že obdobné cíle by měla EU stanovit na vnitřní úrovni;

29.  zdůrazňuje, že mezinárodní úsilí a dohody budou naplněny pouze v případě, že se aktivně zapojí všechny zúčastněné strany; vyzývá k tomu, aby v zájmu splnění závazků celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost po roce 2020 vznikla koalice zúčastněných stran ze soukromého i veřejného sektoru; poukazuje na užitečnost „agendy řešení“, která byla vypracována v rámci Pařížské dohody s cílem připravit pozitivní agendu pro všechny zúčastněné strany spjatou s Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu, a vyzývá k tomu, aby do rámce pro období po roce 2020 byly zařazeny obdobné iniciativy;

30.  zdůrazňuje, že je důležité minimalizovat časové prodlevy, které by mohly nastat mezi přijetím celosvětového rámce pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020 a jeho převedením do vnitrostátních cílů pro biologickou rozmanitost a akčních plánů na nižší než celostátní úrovni, aby se předešlo zpoždění při přijímání konkrétních kroků k zastavení úbytku biologické rozmanitosti;

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030

31.  naléhavě vyzývá Komisi, aby navrhla strategii, která bude řešit hlavní příčiny úbytku biologické rozmanitosti, a to v Unii i na celém světě;

32.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily soulad strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ a cíle nulového znečištění se společnou zemědělskou politikou po roce 2020, a to zejména s ohledem na snižování použití pesticidů;

33.  vyzývá Komisi a Evropskou investiční banku (EIB), aby do svých finančních nástrojů zahrnuly i prvky prověřování z hlediska biologické rozmanitosti, a zabránily tak nepříznivým dopadům na biologickou rozmanitost; vyzývá EIB, aby své environmentální a sociální normy aktualizovala v souladu s ustanoveními strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030;

34.  vyzývá ke stanovení právně závazného cíle pro celou EU, pokud jde o obnovení poškozených přírodních stanovišť do roku 2030 prostřednictvím obnovy přírodních lesů, rašelinišť, záplavových území, mokřadů, biologicky rozmanitých travinných porostů, pobřežních zón a mořských oblastí; vyjadřuje politování nad tím, že strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 nesplnila cíl obnovit 15 % poškozených ekosystémů;

35.  naléhavě vyzývá Komisi a EIB, aby do své vnější činnosti, zejména do svého nástroje financování vnější činnosti, začlenily prověřování z hlediska biologické rozmanitosti, a zajistily tak, aby žádné fondy ani systém financování EU nepřispívaly k čistému úbytku biologické rozmanitosti;

36.  je toho názoru, že globální ambice EU budou muset být v souladu s jejími interními opatřeními, která EU přijme v rámci své strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030;

37.  vyzývá Komisi, aby zohlednila i omezení globální stopy EU, které by mělo být významným prvkem strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, a zabránila tak rozporům mezi jejími interními a mezinárodními opatřeními;

Hospodářské faktory a financování

38.  vítá dohodu o navýšení investic do přírody a lidí do roku 2020 i v následujícím období, kterou na 14. zasedání konference smluvních stran přijali představitelé vlád 196 zemí; zdůrazňuje, že hospodářský růst může napomoci udržitelnému rozvoji pouze tehdy, pokud vůbec nepovede k úbytku biologické rozmanitosti ani ke zhoršení schopnosti přírody přispívat k dobrým životním podmínkám lidí;

39.  upozorňuje na to, že je nutné na biologickou rozmanitost vyčlenit přiměřené a dostatečné prostředky; žádá, aby byla opatření na zlepšení biologické rozmanitosti a zajištění odolnosti vůči změně klimatu zahrnuta do příštího VFR a aby se hledisko biologické rozmanitosti více uplatňovalo ve všech oblastech politiky, tak aby se dosáhlo významného a pozitivního účinku pro naplňování vize 2050; vyzývá Komisi a Radu, aby stanovily jasný cíl určující výdaje na začlenění tématu biologické rozmanitosti do VFR, který bude minimálně ve výši 10 %, a to nad rámec výdajů na začleňování problematiky týkající se klimatu; zdůrazňuje rovněž, že je třeba zavést transparentnější, komplexnější a přísnější metodiku pro sledování výdajů na biologickou rozmanitost a změnu klimatu; opakuje své výzvy k tomu, aby se přinejmenším zdvojnásobila úroveň současného financování programu LIFE; dále žádá, aby se postupně ukončilo vyplácení škodlivých subvencí a zajistila se soudržnost všech fondů a programů EU tak, aby žádné výdaje z rozpočtu EU nepřispívaly k úbytku biologické rozmanitosti;

40.  zdůrazňuje, že začleňování problematiky biologické rozmanitosti musí být doprovázeno shromažďováním údajů; se znepokojením konstatuje, že základní výzkum, včetně taxonomie, která má pro tento účel zásadní význam, je významně podfinancován a v rámci financování politik a výzkumu se mu nedostává dostatečné podpory; vyzývá k přidělení odpovídajících finančních prostředků z programu Horizont Evropa na základní výzkumné projekty a budování kapacit a k tomu, aby byla za tímto účelem použita osa technické pomoci z jiných fondů EU;

41.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily zavedení dalších mezinárodních finančních mechanismů na ochranu a zachování biologické rozmanitosti propojených s Úmluvou OSN o biologické rozmanitosti a vyvinuly při tom maximální úsilí o začlenění hlediska biologické rozmanitosti do stávajících fondů; konstatuje, že hospodářská činnost může být významným faktorem přispívajícím k celosvětovému úbytku biologické rozmanitosti a ke ztrátě přírodního kapitálu; vyzývá proto podniky a finanční instituce, aby převzaly a sdílely pevné závazky ve vztahu k biologické rozmanitosti a přispívaly k jejímu prospěchu, a to i ověřováním dopadů jejich činnosti na tuto oblast, a vyzdvihuje význam pákového efektu, který v tomto směru mají soukromé finanční iniciativy; vyjadřuje politování nad tím, že soubory údajů o finančních tocích ve prospěch biologické rozmanitosti, které pocházejí z domácích a mezinárodních veřejných a soukromých zdrojů, jsou nesourodé, což ohrožuje sledovací systémy a systémy pro podávání zpráv a negativně ovlivňuje jakoukoli potenciální reformu; vyzývá proto Komisi, členské státy a EIB, aby vypracovaly jednotné normy pro soubory údajů o finančních tocích souvisejících s biologickou rozmanitostí; zdůrazňuje, že budoucí plán udržitelného financování bude muset účastníkům finančního trhu pomoci pochopit rizika spojená se ztrátou biologické rozmanitosti tím, že do požadavků na zveřejňování finančních informací zahrne biologickou rozmanitost;

42.  zdůrazňuje význam zvyšování investic, mimo jiné do přírodních řešení a odpovídajících iniciativ, které budou pozitivně přispívat jak k biologické rozmanitosti, tak i k opatřením v oblasti klimatu, čímž zároveň sníží dopad změny klimatu na biologickou rozmanitost, přičemž podtrhuje, že je také třeba postupně ukončit investice s nepříznivým dopadem na životní prostředí; připomíná, že převážná část investic provedených v rámci Pařížské dohody musí být použita k zachování a obnově biologické rozmanitosti; vyjadřuje politování nad tím, že i když mají přírodní řešení v oblasti klimatu značný potenciál, je na úsilí o pozemní pohlcování uhlíku věnováno pouze 2,5 % z celkového rozpočtu na zmírňování změny klimatu; vyzývá k tomu, aby bylo ve zvýšené míře využíváno financování z EU i na mezinárodní úrovni na ochranu a obnovu přírodních ekosystémů jako způsobu, jak dosáhnout sdílených přínosů pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

43.  vítá rozhodnutí skupiny EIB sladit všechny své finanční aktivity s cíli vytyčenými Pařížskou dohodou a vynakládat nejméně 50 % finančních prostředků EIB na opatření v oblasti klimatu; vyzývá EIB, aby ve svém finančním portfoliu nadále rozšiřovala opatření na ochranu a zachování biologické rozmanitosti; vyzývá Komisi, aby spolupracovala s členskými státy a finančním odvětvím na sladění jejich činností s Pařížskou dohodou a zajištění toho, aby transakce a investice na úrovni EU i mimo ni byly prověřovány z hlediska klimatu a biologické rozmanitosti;

44.  poukazuje na to, že mezinárodní organizace jako Mezinárodní měnový fond (MMF), Program OSN pro životní prostředí a OECD se shodují na tom, že k zásadním nástrojům k řešení problémů v oblasti životního prostředí, jako je úbytek biologické rozmanitosti, patří ekologické daně; vítá iniciativy, které přispívají k výměně poznatků a k dialogu o ekologické fiskální reformě, jako je například síť pro ekologickou fiskální politiku, kterou provozuje Program OSN pro životní prostředí a Mezinárodní měnový fond (MMF); připomíná aičijský cíl č. 3 a upozorňuje na to, že k ochraně a udržitelnému využívání biologické rozmanitosti jsou zapotřebí pozitivní pobídky, a poukazuje také na cíl udržitelného rozvoje č. 15 a na to, že na ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti a ekosystémů je třeba uvolnit a výrazně navýšit finanční prostředky ze všech zdrojů; zdůrazňuje proto, že existuje velký potenciál spravedlivých ekologických daní, které by byly v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ a sloužily k omezování ekologických škod a vytváření finančních zdrojů na ochranu přírody; vyzývá EU a její členské státy, aby přeorientovaly své daňové systémy směrem k širšímu využití ekologických daní;

45.  se znepokojením konstatuje, že s úsilím o zvrácení nepříznivého trendu snižování biologické rozmanitosti souvisí pouze 8,3 % celkových finančních závazků, což je nejnižší procentní podíl od roku 2015, a to navzdory bezprecedentní a zrychlující se míře vymírání druhů; vyzývá Komisi, aby zvýšila prostředky na zajištění dlouhodobé a soudržné ochrany biologické rozmanitosti v celé EU; trvá na tom, že by se příští VFR měl opírat o solidní metodiku, která umožní sledovat biologickou rozmanitost a bránit riziku nadhodnocování opatření k její ochraně;

Lesnictví, zemědělství, rybolov a půda

46.  zdůrazňuje, že zemědělství a rybolov, zdravá půda a zachování biologické rozmanitosti spolu úzce souvisejí; konstatuje, že neudržitelné zemědělství, lesnictví a rybolov mají na biologickou rozmanitost negativní vliv; zdůrazňuje však, že udržitelné zemědělství, lesnictví a rybolov mohou omezit negativní vliv na živočišné a rostlinné druhy, stanoviště a ekosystémy a dopady klimatických změn;

47.  vyzývá proto EU a smluvní strany, aby se důrazně zavázaly k udržitelnému potravinovému systému, zemědělství, lesnictví a rybolovu, a to i pokud jde o požadavky a strategie udržitelného využívání přípravků na ochranu rostlin a živin, omezené používání pesticidů, ochranu půdy a stanovišť a druhů, které poskytují důležité ekosystémové služby, jako je například opylování, a zvýšenou selektivitu s cílem omezit kumulativní dopady na mořské a pobřežní ekosystémy a přispět k obnově rybích populací v citlivých zónách a v oblastech, kde dochází k nadměrnému rybolovu; vyzývá Komisi, aby do nadcházející revize směrnice EU o udržitelném používání pesticidů (2009/128/ES) zahrnula celounijní ambiciózní závazné cíle pro snížení používání pesticidů, a vyzývá Komisi, členské státy a regionální samosprávy, aby podporu v odvětví zemědělství, lesnictví a rybolovu přímo směřovaly na udržitelné postupy a ekorežimy;

48.  vyzývá Komisi a členské státy, aby finančně podporovaly zemědělské a lesnické postupy, které jsou v souladu s cíli biologické rozmanitosti, jako je integrovaná ochrana před škůdci, integrované řízení živin, ekologické zemědělství, agroekologické postupy, ochrana půdy a vody, konzervační zemědělství, agrolesnictví, silvopastorální systémy, zavodňování, malé nebo roztroušené systémy a postupy ke zlepšování životních podmínek zvířat;

49.  připomíná, že podle sdělení Komise nazvaného „Posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů“ jsou lesy, které pokrývají 30 % světové pevniny a jsou domovem 80 % druhů, nezbytnou součástí systémů, bez nichž by život na Zemi nebyl možný; zdůrazňuje, že jednou z hlavních příčin úbytku biologické rozmanitosti je deforestace a že emise spojené s využíváním půdy, změnami ve využívání půdy a lesnictvím v důsledku deforestace patří k významným příčinám změny klimatu; vyjadřuje znepokojení nad dopadem spotřeby v EU na deforestaci, protože EU je konečným konzumentem 10 % produktů spojených s deforestací; vyzývá Komisi, aby přijala jednotnou definici výrazu „nezpůsobující odlesňování“;

50.  vyzývá Komisi, aby navrhla komplexní soubor opatření ke snížení dopadu spotřeby v EU na půdu a aby do tohoto souboru zahrnula také právní předpisy, které s přihlédnutím k principu náležité péče zajistí, že produkty uváděné na trh EU budou pocházet z udržitelných dodavatelských řetězců, které nepřispívají k odlesňování, a rovněž akční plán týkající se palmového oleje; má za to, že opatření EU proti deforestaci by měla řešit to, co je její hlavní motivací, totiž produkce palmového oleje, sóji, hovězího masa a kakaa; žádá Komisi, aby postupně, ovšem co nejdříve, ukončila používání biopaliv používaných v EU, která velmi pravděpodobně způsobují nepřímé změny ve využívání půdy;

51.  zdůrazňuje, že opatření týkající se lesů musí být soudržná, musí bránit stejnou měrou úbytku biologické rozmanitosti i dopadům změny klimatu a musí zvyšovat přirozený propad uhlíku v EU a současně chránit a zvyšovat biologickou rozmanitost;

52.  zdůrazňuje, že substitučním efektem lesních produktů nelze kompenzovat úbytek původních (primárních) lesů, které jsou považovány za nenahraditelné(8) a měly by být chráněny právními kroky a pobídkami zaměřenými na jejich komplexní charakter, propojenost a reprezentativnost;

53.  upozorňuje na skutečnost, že podle dokumentu W.P.P. (Perspektivy vývoje světové populace) z června 2019 má počet obyvatelstva zeměkoule vzrůst v nadcházejících 30 letech o 2 miliardy osob, čímž se zvýší vliv využívání půdy a moří na biologickou rozmanitost a pohlcování uhlíku; poukazuje na to, že pokračující úbytek biologické rozmanitosti ohrožuje potravinové zabezpečení a výživu; vyzývá smluvní strany, aby v programech přispívajících k zajištění potravin a zlepšování výživy prosazovaly udržitelné využívání biologické rozmanitosti a současně přispívaly k dosažení cílů udržitelného rozvoje se zvláštním zaměřením na cíl 2 - Konec hladu;

Městské oblasti

54.  konstatuje, že znečištění, růst měst, zakrývání půdy a ničení stanovišť patří mezi další významné příčiny úbytku biologické rozmanitosti; připomíná, že podle zprávy platformy IPBES o globálním posouzení biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb se rozloha městských oblastí od roku 1992 zdvojnásobila a dva ze tří obyvatel EU žijí v městských oblastech; vyzývá k důkladnějšímu posouzení toho, jakou úlohu zastávají městské oblasti a města samotná při zachovávání biologické rozmanitosti, a dále k širšímu zapojení měst a místních orgánů do vymezování politik ochrany a zachování biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb, jakož i do monitorování, vykazování a ověřování;

55.  zastává názor, že potenciál měst, pokud jde o pomoc při ochraně biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb, je podceňován; připomíná, že zvyšování přínosů biologické rozmanitosti, ekosystémových služeb a městské zelené infrastruktury ve městech a v příměstských oblastech zlepšuje lidské zdraví; vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly hlubší začlenění biologické rozmanitosti a ekosystémových funkcí do projektování měst, městské politiky a územního plánování, čímž se sníží emise uhlíku a zlepší adaptace na změnu klimatu;

56.  konstatuje, že městské oblasti mohou hrát v rámci EU transformační úlohu, pokud jde o biologickou rozmanitost; zdůrazňuje, že znečištění plasty a znečištění vody jsou důležitými faktory úbytku biologické rozmanitosti; domnívá se, že silné oběhové hospodářství by v souvislosti s novým akčním plánem pro oběhové hospodářství mohlo přispět v úsilí EU o obnovení biologické rozmanitosti;

57.  vyjadřuje politování nad tím, že znečištění plasty a difúzní znečištění, způsobené například čistírnami odpadních vod, farmakologickými výrobky a neudržitelnými zemědělskými postupy, jako je intenzivní využívání živin, hluboce ovlivňují zdraví ekosystémů v oceánech;

Chráněné oblasti EU

58.  vyzývá k provedení hloubkové analýzy všech chráněných oblastí EU, včetně lokalit soustavy Natura 2000, a ke zlepšení stavu, lepšího propojení a rozšíření těchto oblastí; zdůrazňuje potřebu standardizované metody pro výpočet chráněných oblastí a jasnou definici toho, co v EU představuje „chráněnou oblast“; podtrhuje skutečnost, že s ohledem na nedávnou zprávu panelu IPCC o oceánech a kryosféře v měnícím se klimatu je zapotřebí provést komplexní posouzení pobřežních a mořských chráněných oblastí v EU a jejich správy a podstatně tyto oblasti rozšířit; vyzývá k rozšíření chráněných mořských oblastí EU tak, aby zahrnovaly více pobřežních vod; zdůrazňuje, že kromě počtu chráněných oblastí má pro zastavení ztráty biologické rozmanitosti zásadní význam jejich kvalita, a že je proto třeba klást větší důraz na dobré a udržitelné řízení chráněných oblastí;

59.  vyzývá Komisi, aby i nadále podnikala právní kroky, pokud zjistí, že nejsou dodržovány právní předpisy EU v oblasti ochrany přírody; poukazuje na to, že s ohledem na riziko nevratného poškození životního prostředí musí být postupy při řešení porušování environmentálních předpisů účinnější; zdůrazňuje, že je nezbytné urychleně zajistit řádné vymáhání dodržování směrnic o ochraně přírody a transparentním způsobem řešit stížnosti na porušování právních předpisů;

60.  konstatuje, že rámec pro ochranu přírody by mohl v důsledku nedostatečného provádění vytvářet nepřátelské pracovní podmínky pro aktivisty a ochránce přírody, a že tato situace by je mohla přímo či nepřímo ohrožovat na životě; zdůrazňuje, že EU by měla aktivně odsoudit vraždy ekologických aktivistů a ochránců přírody;

61.  zdůrazňuje, že zelená infrastruktura poskytuje ekosystémové služby, které podporují biologickou rozmanitost, například zvyšováním počtu ekologických koridorů v městském prostředí;

Inovace, výzkum a vzdělávání

62.  připomíná důležitost inovací, výzkumu a vzdělávání pro to, aby bylo dosaženo cílů vymezených ve Vizi 2050; zdůrazňuje, že je důležité podporovat výzkum a participativní vědy s cílem prohloubit znalosti, zejména pokud jde o oceány, z nichž většina zůstává neprozkoumána; vyzývá Komisi a Radu, aby v příštím VFR ve prospěch programu Horizont Evropa navýšily rozpočtové prostředky na 120 miliard EUR, zejména ve prospěch kategorie „přírodní zdroje“, včetně základního i aplikovaného výzkumu, např. v oblasti taxonomie, a aby zahájily v rámci tohoto programu opatření na ochranu a obnovu biologické rozmanitosti; vyzývá smluvní strany, aby zaměřily svou pozornost zejména na souvislost mezi zachováním biologické rozmanitosti, přínosy pro lidské zdraví a dobrým stavem hospodářství a aby koordinovaly opatření pro shromažďování údajů;

63.  vyzývá Komisi, aby podporovala další výzkum účinků změn ve využívání půdy, včetně odlesňování a výroby bioenergie, na emise skleníkových plynů a aby výsledky tohoto výzkumu brala v úvahu při vytváření politik v budoucnosti;

64.  konstatuje, že podle evropské strategie pro plasty v oběhovém hospodářství přijaté dne 16. ledna 2018 by se 150 milionů tun plastů, které se nahromadily ve světových oceánech, mohlo do roku 2030 zdvojnásobit, v důsledku čehož by bylo ohroženo více než 660 druhů a poškozeno naše životní prostředí; vyzývá Komisi, aby realizovala stěžejní iniciativy proti znečištění plasty a jeho dopadu na biologickou rozmanitost; zdůrazňuje zvláštní případ mikroplastů, které představují více než 80 % sebraných odpadků v mořích a ohrožují biologickou rozmanitost moří; vítá proto, že se Ursula von der Leyenová zavázala otevřít „novou frontu“ v našem boji proti plastovému odpadu a řešit problém mikroplastů; zdůrazňuje potřebu přístupu založeného na oběhovém hospodářství, který klade důraz na výzkum a inovace v oblasti udržitelných výrobků;

65.  vyzdvihuje význam vzdělávání pro zvyšování povědomí o biologické rozmanitosti a ochraně životního prostředí; konstatuje, že chráněné naučné oblasti jsou důležitým a účinným nástrojem ke zvýšení informovanosti veřejnosti a ke zlepšení ochrany přírody;

Budování kapacit, povědomí veřejnosti a zapojení všech subjektů

66.  zdůrazňuje, že budování kapacit a zvyšování povědomí jsou klíčem k úspěšnému provádění a k lepšímu pochopení významu biologické rozmanitosti; vítá proto rozhodnutí přijaté na 14. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti, jímž se smluvní strany, ale také vlády dalších zemí a dárci, kteří toho jsou schopni, vybízí, aby poskytli finanční prostředky na budování kapacit, odbornou pomoc a přenos technologií;

67.  s ohledem na dosažení cílů EU a globálních cílů vyzdvihuje význam poskytování komplexních informací a snahy o větší zapojení občanské společnosti a občanů z různých věkových a sociálních skupin;

68.  vyzývá smluvní strany, aby podporovaly veřejné informační kampaně a zapojení různých zainteresovaných stran s cílem nalézt společně s místními komunitami a původním obyvatelstvem konkrétní řešení, která by podporovala udržitelné využívání půdy v zájmu posílení biologické rozmanitosti a plně respektovala regionální rozdíly v krajině a stanovištích;

69.  vítá záměr aktivně spolupracovat se zainteresovanými stranami, což má zásadní význam pro docenění, ochranu, zachování, udržitelné využívání a obnovu biologické rozmanitosti, a zdůrazňuje, že efektivnější jednání s různými stupni veřejné správy, odvětvími a aktéry ze soukromé sféry, jakož i mezi nimi navzájem, povede ke vzniku příležitostí pro začlenění cílů biologické rozmanitosti do dalších politik; je přesvědčen, že je nezbytně nutné zapojit podniky a finanční instituce, a v tomto směru vítá úsilí Komise spolupracovat se soukromým sektorem při realizaci opatření k zachování biologické rozmanitosti, zejména prostřednictvím platformy EU pro podnikání a biologickou rozmanitost; oceňuje v tomto ohledu iniciativy soukromého sektoru, jako například iniciativy „One Planet Business for Biodiversity“ zahájené na summitu OSN o opatřeních v oblasti klimatu, který se konal v New Yorku;

70.  vyzývá Komisi, aby zvážila zavedení harmonizované metodiky pro výpočet ekologické stopy společností z EU a jejich dopadu na biologickou rozmanitost;

71.  domnívá se, že k řešení klimatických problémů, zhoršování životního prostředí a úbytku biologické rozmanitosti jsou zapotřebí transformační změny ve společnosti; zdůrazňuje, že je důležité řídit se zásadou spravedlivého přechodu, která zajistí, že tento proces bude inkluzivní a spravedlivý;

72.  upozorňuje, že informovanost veřejnosti, přístup ke komplexním informacím a snadno srozumitelné údaje umožňují spotřebitelům činit při nákupu informovaná rozhodnutí a podporují udržitelnou spotřebu; trvá tedy na tom, že tyto aspekty by měly být součástí komplexního souboru opatření, zejména pokud jde o produkty, které vedou k odlesňování, ničení ekosystémů a porušování lidských práv; vyzývá Komisi a členské státy, aby zefektivnily sledovatelnost a kontrolu produktů napříč hodnotovým a dodavatelským řetězcem, a tím zajistily naprostou transparentnost také pro spotřebitele;

73.  zdůrazňuje, že je třeba lépe rozvíjet certifikaci pro používání ekoznačky a certifikaci proti odlesňování;

74.  vítá, že se v roce 2020 uskuteční v Marseille kongres Mezinárodního svazu ochrany přírody; vyzývá Komisi, aby na tomto fóru vyslala jasný signál své podpory, pokud jde o závazky v oblasti ochrany biologické rozmanitosti;

o
o   o

75.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 35, 31.1.2018, s. 2. (2) Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 38. (3) Přijaté texty, P8_TA(2018)0431. (4) Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19. (5) Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1. (6) Úmluva o biologické rozmanitosti, Úmluva OSN o boji proti desertifikaci a Rámcová úmluva OSN o změně klimatu. (7) Regionální hodnotící zpráva o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách pro Evropu a Střední Asii https://www.ipbes.net/system/tdf/downloads/spm_2b_eca_digital_20180622.pdf?file=1&type=node&id=28318 (8) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 23. července 2019 nazvané „Posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů“ (COM(2019)0352).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. ledna 2020 o výroční zprávě týkající se činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2018 (2019/2134(INI))

P9_TA(2020)0016 A9-0032/2019

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2018,

–  s ohledem na článek 15, článek 24 třetí pododstavec a článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 11, 41, 42 a 43 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

–  s ohledem na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením (UNCPRD),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv(1),

–  s ohledem na Evropský kodex řádné správní praxe, který přijal Parlament dne 6. září 2001,

–  s ohledem na rámcovou dohodu o spolupráci uzavřenou mezi Evropským parlamentem a evropským veřejným ochráncem práv dne 15. března 2006, která vstoupila v platnost dne 1. dubna 2006,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2019 o strategickém šetření veřejné ochránkyně práv OI/2/2017 týkajícím se transparentnosti legislativních jednání v přípravných orgánech Rady EU(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. února 2019 o výsledku jednání Petičního výboru v průběhu roku 2018(3),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o činnosti evropského veřejného ochránce práv,

–  s ohledem na článek 54 a čl. 232 odst. 1 jednacího řádu,

–  s ohledem na dopis Výboru pro ústavní záležitosti,

–  s ohledem na zprávu Petičního výboru (A9-0032/2019),

A.  vzhledem k tomu, že výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2018 byla oficiálně předložena předsedovi Evropského parlamentu dne 2. října 2019 a že evropská veřejná ochránkyně práv Emily O’Reillyová představila dne 4. září 2019 v Bruselu tuto zprávu Petičnímu výboru;

B.  vzhledem k tomu, že na základě článků 24 a 228 SFEU je evropský veřejný ochránce práv oprávněn přijímat stížnosti týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí;

C.  vzhledem k tomu, že v čl. 10 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii je uvedeno, že „každý občan má právo podílet se na demokratickém životě Unie“ a že „rozhodnutí jsou přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“;

D.  vzhledem k tomu, že článek 15 SFEU stanoví, že „s cílem podpořit řádnou správu věcí veřejných a zajistit účast občanské společnosti jednají orgány, instituce a jiné subjekty Unie co nejotevřeněji“ a že „každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie“;

E.  vzhledem k tomu, že v čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv je stanoveno, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“;

F.  vzhledem k tomu, že článek 43 Listiny stanoví, že „každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv v případě nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí“;

G.  vzhledem k tomu, že v roce 2018 zahájila evropská veřejná ochránkyně práv 490 šetření (z nichž 482 bylo zahájeno na základě stížnosti a 8 z vlastního podnětu), přičemž 545 šetření uzavřela (534 šetření na základě stížností a 11 z vlastního podnětu); vzhledem k tomu, že větší část šetření se týkala Komise (285 šetření, tj. 58,2 %), po níž následovaly agentury EU (43 šetření neboli 8,8 %) a zbývající část byla rozdělena takto: Parlament (30 šetření, tj. 6,1 %), Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) (23 šetření, tj. 4,7 %), Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) (23 šetření, tj. 4,7 %), Evropská investiční banka (16 šetření, tj. 3,3 %), Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) (14 šetření, tj. 2,8 %) a ostatní instituce (56 šetření, tj. 11,4 %);

H.  vzhledem k tomu, že třemi hlavními problémy, jimiž se zabývala šetření, která veřejná ochránkyně práv v roce 2018 uzavřela, byly: transparentnost, odpovědnost a přístup veřejnosti k informacím a dokumentům (24,6 %), kultura služby (19,8 %) a přiměřenost využívání vlastního uvážení (16,1 %); vzhledem k tomu, že mezi další problémy patřilo dodržování procesních práv, jako je právo být vyslechnut, dodržování základních práv, nábor, etické otázky, účast veřejnosti na rozhodování na úrovni EU, mimo jiné při řízeních o nesplnění povinnosti, řádné finanční řízení nabídkových řízení, grantů a smluv EU, nábor a dobré řízení personálních otázek v EU;

I.  vzhledem k tomu, že míra plnění doporučení veřejné ochránkyně práv pro řádnou správu ze strany Evropské komise ve výši 76 % v roce 2018 představuje nepřetržitý pokles z 82 % v roce 2016 a 77 % v roce 2017;

J.  vzhledem k tomu, že v roce 2018 se na veřejnou ochránkyni práv obrátilo 17 996 občanů; vzhledem k tomu, že 14 596 občanů obdrželo radu prostřednictvím interaktivních pokynů na jejích internetových stránkách; vzhledem k tomu, že 1 220 žádostí bylo postoupeno pro informaci; veřejná ochránkyně práv přijala opatření v návaznosti na 2 180 obdržených stížností.

K.  vzhledem k tomu, že v rámci své strategické činnosti v roce 2018 zahájil úřad veřejného ochránce práv pět nových strategických šetření, která se týkala postavení osob se zdravotním postižením ve společném systému zdravotního pojištění (JSIS), přístupnosti webových stránek Komise pro osoby se zdravotním postižením, aktivit Evropské agentury pro léčivé přípravky před obdržením žádosti o registraci určitého léku (tzv. „pre-submission activities“), způsobů řešení problému „otáčivých dveří“ v Komisi, různých situací zaměstnanců EU a konečně možností demokratické kontroly legislativní činnosti Rady; vzhledem k tomu, že v roce 2018 veřejná ochránkyně práv rovněž zahájila deset strategických iniciativ týkajících se mimo jiné používání jazyků ve veřejné službě EU, opatření proti obtěžování ve veřejné službě EU a ochrany migrujících dětí;

L.  vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv hraje klíčovou úlohu v tom, aby byl legislativní proces EU otevřenější a odpovědnější vůči občanům, tak aby mohli uplatňovat své právo podílet se na demokratickém životě Unie, a zvýšit tak zapojení občanů a jejich důvěru;

M.  vzhledem k tomu, že evropský veřejný ochránce práv plní nezastupitelnou úlohu při zajišťování odpovědnosti institucí EU a maximální transparentnosti a nestrannosti správy a rozhodovacích procesů EU, pokud jde o ochranu práv občanů, čímž zvyšuje jejich důvěru, účast a angažovanost na demokratickém životě Unie;

N.  vzhledem k tomu, že hlavní prioritou evropského veřejného ochránce práv je zajistit, aby byla plně respektována práva občanů;

O.  vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv zprovoznila v roce 2018 nové internetové stránky, které obsahují revidované, uživatelsky vstřícné rozhraní pro občany, kteří uvažují o podání stížnosti; vzhledem k tomu, že úřad používá zrychlený postup pro vyřizování stížností na přístup veřejnosti k dokumentům, který odráží závazek veřejné ochránkyně práv poskytovat pomoc a přijímat rozhodnutí do 40 dnů, a to ve všech 24 úředních jazycích EU; vzhledem k tomu, že tato nová iniciativa je součástí strategie zaměřené na zlepšení efektivity úřadu;

P.  vzhledem k tomu, že v rámci strategického šetření OI/2/2017/TE bylo zjištěno, že Rada není dostatečně transparentní, pokud jde o přístup veřejnosti k jejím legislativním dokumentům a o její současnou praxi v rozhodovacím procesu, konkrétně v přípravné fázi na úrovni Výboru stálých zástupců (COREPER) a pracovních skupin; vzhledem k neochotě Rady provést její doporučení předložila veřejná ochránkyně práv dne 16. května 2018 Parlamentu zvláštní zprávu č. OI/2/2017/TE o transparentnosti legislativního procesu Rady; vzhledem k tomu, že dne 17. ledna 2019 přijal Parlament svou zprávu o strategickém šetření veřejné ochránkyně práv, v níž vyjádřil plnou podporu doporučením veřejné ochránkyně práv; vzhledem k tomu, že finské předsednictví se zavázalo ke zvýšení otevřenosti a legislativní transparentnosti Rady;

Q.  vzhledem k tomu, že dne 12. února 2019 Evropský parlament schválil návrh nařízení Evropského parlamentu, jímž se stanoví pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv (statut evropského veřejného ochránce práv) a zrušuje rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom(4), za něž nese hlavní legislativní odpovědnost; vzhledem k tomu, že Rada by měla toto nové nařízení schválit v brzké době;

R.  vzhledem k tomu, že větší otevřenost a transparentnost, pokud jde o postoje vlád členských států v Radě, posílí důvěru v EU a sníží euroskepticismus a populismus;

S.  vzhledem k tomu, že větší transparentnost rozhodovacího procesu v rámci třístranných jednání posílí důvěru občanů v orgány a instituce EU;

T.  vzhledem k tomu, že v roce 2018 veřejná ochránkyně práv zahájila strategickou iniciativu proti obtěžování, jejímž úkolem je kontrola politik zaměřených proti obtěžování, které uplatňuje správa EU; vzhledem k tomu, že se veřejná ochránkyně práv v roce 2018 rozhodla obrátit se na 26 orgánů a agentur EU s písemnou žádostí o podrobné informace týkající se těchto politik a způsobu jejich provádění;

U.  vzhledem k tomu, že v roce 2018 zahájila veřejná ochránkyně práv šetření týkající se diskriminace na základě pohlaví a rovných příležitostí v Evropské investiční bance (EIB); vzhledem k tomu, že EIB se řídila doporučeními a návrhy veřejné ochránkyně práv týkající se rovných příležitostí a rovného zastoupení žen a mužů;

V.  vzhledem k tomu, že úřad evropského veřejného ochránce práv je součástí unijního rámce zřízeného podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, jehož úkolem je chránit, prosazovat a sledovat provádění této úmluvy na úrovni orgánů EU;

W.  vzhledem k tomu, že v březnu 2018 se konala konference, na níž se sešli zástupci Evropské sítě veřejných ochránců práv a Petičního výboru Evropského parlamentu a kde jedním z hlavních bodů diskuse bylo, jak by veřejní ochránci práv mohli prohloubit svou spolupráci;

1.  vítá výroční zprávu za rok 2018, kterou předložila evropská veřejná ochránkyně práv;

2.  blahopřeje Emily O’Reillyové k její vynikající práci a konstruktivnímu úsilí o zvyšování kvality správy EU a dostupnosti a kvality služeb, které nabízí občanům;

3.  zdůrazňuje význam transparentnosti a přístupu veřejnosti k dokumentům Rady; zdůrazňuje, že vysoká míra transparentnosti legislativního procesu je klíčová pro to, aby se zvolení zástupci a vlády zodpovídali občanům, sdělovacím prostředkům a zúčastněným stranám; uznává cennou úlohu, kterou sehrává veřejná ochránkyně práv při navazování kontaktů a při mediaci mezi orgány EU a občany; domnívá se, že Rada musí přezkoumat svou politiku zachování důvěrnosti; poukazuje na činnost úřadu veřejného ochránce práv, jejímž cílem je zlepšit možnosti veřejné kontroly legislativního procesu EU;

4.  zdůrazňuje nutnost a význam aktivnější účasti občanů na rozhodování, a to nad rámec zvyšování transparentnosti způsobu, jakým správa funguje, jako opatření k posílení demokratické legitimity institucí Unie s cílem obnovit důvěru;

5.  naléhavě vyzývá evropskou veřejnou ochránkyni práv, aby zajistila větší transparentnost rozhodovacího procesu v rámci třístranných jednání;

6.  zdůrazňuje, že obnovení důvěry občanů v orgány Unie je pro Evropský parlament jednou z věcí, na kterých mu nejvíce záleží, a tato otázka má nejvyšší společensko-politický a etický význam;

7.  zdůrazňuje, že kromě dialogu mezi orgány, institucemi a občany Unie je třeba zlepšit a posílit sociální dialog;

8.  plně podporuje doporučení evropské veřejné ochránkyně práv určená Radě a naléhavě vyzývá Radu, aby přijala veškerá nezbytná opatření k jejich co nejrychlejšímu provedení;

9.  vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby orgánům EU poskytla další pokyny ohledně toho, jak lépe komunikovat s občany ve všech úředních jazycích EU; naléhavě vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby orgánům poskytla pokyny, jak rozvíjet jejich jazykovou politiku tak, aby bylo možné vytvářet příslušný obsah a informace v co největším počtu jazyků;

10.  vítá strategii veřejné ochránkyně práv, jejímž cílem je zvýšit dopad a viditelnost jejího mandátu mezi občany EU;

11.  vítá nové uspořádání internetových stránek evropského veřejného ochránce práv, které z něj činí nástroj, který je pro občany funkčnějším a přístupnějším;

12.  žádá, aby Rada jako spolutvůrce právních předpisů sladila své pracovní postupy se standardy parlamentní demokracie, jak vyžadují Smlouvy, namísto toho, aby působila jako diplomatické fórum, což nemá být její funkcí; připomíná, že v návaznosti na strategické šetření OI/2/2017/TE dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že postupy Rady věci transparentnosti představují nesprávný úřední postup; naléhavě vyzývá Radu, aby okamžitě provedla doporučení veřejné ochránkyně práv vyplývající z jejího strategického šetření, včetně doporučení, která Parlament poskytl ve své zprávě týkající se zvláštní zprávy; vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby nadále sledovala pokrok, jehož bylo v souvislosti s jejím strategickým šetřením dosaženo;

13.  opakuje svou výzvu k aktualizaci právních předpisů EU o přístupu k dokumentům a požaduje, aby nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(5) bylo přepracováno tak, aby se rozšířily možnosti kontroly zpřístupňování dokumentů Parlamentu, Rady a Komise, kterou vykonává veřejný ochránce práv; považuje za politováníhodné, že Rada zablokovala revizi nařízení (ES) č. 1049/2001, a naléhavě ji vyzývá, aby obnovila jednání na základě postoje, který Parlament přijal ve druhém čtení, jak je uvedeno v usnesení ze dne 12. června 2013 o patové situaci při přezkumu nařízení (ES) č. 1049/2001(6);

14.  opakuje svou výzvu k revizi nařízení (ES) č. 1049/2001, které je značně zastaralé a neodráží stávající právní situaci a institucionální postupy orgánů, institucí a jiných subjektů EU;

15.  vítá formální zahájení zrychleného postupu pro vyřizování žádostí o přístup k dokumentům a bere na vědomí pozitivní výsledek pro stěžovatele;

16.  rozhodně zdůrazňuje, že je důležité, aby veřejná ochránkyně práv i nadále pozorně sledovala a prováděla strategická šetření týkající se transparentnosti Komise; vyjadřuje, že si je vědom skutečnosti, že stále existuje efekt „otáčivých dveří“, zejména mezi úředníky, kteří jsou na nejvyšších pozicích institucí; naléhavě vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby nadále sledovala provádění revidovaných pravidel Komise pro efekt „otáčivých dveří“, která vstoupila v platnost v září 2018 na základě jejího šetření z vlastního podnětu;

17.  zdůrazňuje, že otázka střetu zájmů sahá dál než případy tzv. „otáčivých dveří“, a trvá na tom, že je třeba vypracovat další pravidla a přísnější kritéria s cílem zajistit, aby rozhodnutí a právní předpisy byly prováděny v souladu se zájmy občanů;

18.  připomíná, že zásady zveřejňování informací, otevřenosti a transparentnosti jsou nedílnou součástí legislativního procesu EU, aby občanům bylo umožněno seznámit se s důvody vedoucími k legislativním krokům, a zajišťují tudíž účinný výkon jejich demokratických práv(7)3b. uvědomuje si, že v rozhodovacím procesu EU je zapotřebí transparentnosti; vyslovuje se pro to, aby ve spolupráci s útvary všech tří orgánů vznikl společný legislativní portál, jenž poskytne uživatelsky přívětivější komunikační kanál umožňující laikům získat přístup k informacím o probíhajících legislativních postupech;

19.  podporuje zveřejňování konečných dokumentů vypracovaných v rámci trialogů; zdůrazňuje, že rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci De Capitani (T-540/15) z března 2018 uvádí, že na postoje orgánů vyjádřené v tzv. „čtyřsloupcových“ dokumentech se nevztahuje obecná domněnka o nezpřístupnění; konstatuje, že citlivá povaha obsahu dokumentů z třístranných jednání nebyla sama o sobě označena za dostatečný důvod k odepření přístupu veřejnosti; domnívá se, že by k dosažení transparentnosti třístranných jednání měly přispívat všechny tři orgány; tvrdí, že právo veřejnosti na přístup k dokumentům orgánů Unie je chráněné a nezcizitelné právo každého občana EU přímo vycházející z demokratického principu a základního práva na svobodu projevu, takže Unie má povinnost toto právo dodržovat a z jeho dodržování se zodpovídat; zdůrazňuje, že k tomu, aby Unie mohla tuto povinnost plnit, je třeba více podporovat příslušné instituce hájící transparentnost, jako je úřad veřejného ochránce práv;

20.  opakuje, že je nutné zajistit integritu Evropské centrální banky a její nezávislost na soukromých finančních zájmech; zdůrazňuje, že členové její Výkonné rady nesmějí být současně členy fór nebo jiných organizací, jejichž členy jsou i vedoucí pracovníci bank, nad nimiž ECB vykonává dohled, a nesmějí se účastnit fór, která nejsou otevřena veřejnosti; vítá stanovisko evropské veřejné ochránkyně práv ze dne 5. července 2018;

21.  vyjadřuje politování nad tím, že dosud nedošlo k doporučovanému přijetí a uplatňování minimálních pravidel odpovědnosti ECB; domnívá se, že nebude-li zajištěna transparentnost činností ECB, mohlo by to vést ke zpochybnění její nezávislosti na soukromých finančních zájmech;

22.  podporuje doporučení evropské veřejné ochránkyně práv ze dne 15. ledna 2018 týkající se účasti prezidenta ECB a členů jejích rozhodovacích orgánů ve „Skupině třiceti“ a naléhavě vyzývá ECB, aby změnila příslušná pravidla tak, aby zajistila konkrétní uplatňování nejpřísnějších etických norem a norem odpovědnosti;

23.  vyzývá Komisi, aby ve fázi neformálního dialogu, který vede s členskými státy, zajistila maximální transparentnost a přístup k dokumentům a informacím, pokud jde o postupy projektu EU Pilot a řízení o nesplnění povinnosti, zejména v souvislosti s obdrženými peticemi, a úplný přístup, pokud jde o postupy projektu EU Pilot a řízení o nesplnění povinnosti, které již byly ukončeny; vyzývá Komisi, aby zaujala odlišný přístup, pokud jde o vyšetřování případů porušení práva EU, a aby zahajovala řízení o nesplnění povinnosti, která by se neopírala pouze o mechanismus EU Pilot;

24.  zdůrazňuje význam opatření ke zvýšení transparentnosti rozhodnutí přijatých v rámci řízení o nesplnění povinnosti; připomíná, že v roce 2014 zřídila Komise na internetových stránkách Europa centralizovanou platformu obsahující podrobné informace o řízeních o nesplnění povinnosti; zdůrazňuje, že informace o případech řešených v rámci mechanismu EU Pilot a v rámci řízení o nesplnění povinnosti poskytuje Komise Evropskému parlamentu a veřejnosti ve svých výročních zprávách o kontrole uplatňování práva EU;

25.  plně podporuje snahu evropské veřejné ochránkyně práv o zvýšení transparentnosti lobbingu v EU; podporuje snahu Komise provádět revidovaná horizontální pravidla týkající se skupin odborníků, a to i pokud jde o transparentnost a střet zájmů; zdůrazňuje, že je důležité, aby jednotlivci a organizace zastupující soukromé zájmy byly zapsány v rejstříku transparentnosti, a jmenování tak mohla probíhat v souladu s horizontálními pravidly;

26.  zdůrazňuje, že je zapotřebí uzavřít třístrannou dohodu mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí, která by představovala krok směrem k posílení stávajících pravidel v oblasti lobbingu a odstraňování mezer v právních předpisech; domnívá se však, že orgány by měly jít ještě dále a měly by usilovat o závazná legislativní opatření pro všechny orgány a agentury EU;

27.  zdůrazňuje, že je důležité zveřejnit veškeré informace o vlivu lobbistů, a poskytnout tyto informace veřejnosti bezplatnou, zcela srozumitelnou a snadno dostupnou formou, a podstatně zlepšit správnost údajů v rejstříku transparentnosti EU; zdůrazňuje, že musí být zajištěna úplná transparentnost financování všech zástupců zájmových skupin, a vyzývá k tomu, aby jakákoli organizace, která poruší pravidla týkající se „otáčivých dveří“, byla suspendována;

28.  zdůrazňuje, že je potřeba přijmout legislativní akt, na jehož základě by se stal rejstřík transparentnosti EU zcela povinným a právně závazným pro všechny orgány, instituce a agentury EU i třetí strany, čímž by se zajistila plná transparentnost lobbingu; vybízí orgány EU, aby zvážily, jaká praktická opatření by mohla vést k rychlé a účinné dohodě;

29.  vyjadřuje politování nad skutečností, že v orgánech EU zůstává problémem genderově podmíněná diskriminace a genderově vyvážené zastoupení; se znepokojením bere na vědomí zjištění ve věci 366/2017/AMF a naléhavě vyzývá EIB, aby plně dodržovala doporučení veřejné ochránkyně práv, pokud jde o dosažení genderově vyváženého zastoupení ve vedoucích funkcích;

30.  vítá šetření veřejné ochránkyně práv v roce 2018 týkající se postupu jmenování bývalého generálního tajemníka Komise a bere na vědomí její zjištění čtyř případů nesprávného úředního postupu; vyjadřuje politování nad tím, že i přesto, že Parlament podpořil doporučení veřejné ochránkyně práv, předchozí Komise tato doporučení neprovedla; je zvláště znepokojen tím, že Komise nezavedla konkrétní postup jmenování, a žádá novou Komisi, aby tak učinila, a zajistila tak nejvyšší normy transparentnosti, etiky a právního státu;

31.  bere se znepokojením na vědomí, že v Komisi klesla míra souladu s navrženými doporučeními, návrhy a řešeními veřejné ochránkyně práv; vyzývá Komisi, aby se více angažovala, pokud jde o řešení všech případů nesprávného úředního postupu, které veřejná ochránkyně práv při své činnosti zjistila;

32.  naléhavě vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby v duchu transparentnosti a objektivity sledovala uplatňování nového jednacího řádu Parlamentu pro slyšení kandidátů na komisaře, zejména pokud jde o přílohu VII článek 2 týkající se posuzování finančních zájmů;

33.  bere na vědomí návrh nového kodexu chování členů Evropské komise, který Komise přijala dne 31. ledna 2018; domnívá se, že je třeba provést dále posílit ustanovení kodexu;

34.  opakuje své pevné přesvědčení, že má-li být dodržována povinnost čestného jednání, je třeba všude v unijních institucích uplatňovat přísná etická pravidla a normy;

35.  je přesvědčen, že transparentnost je zásadní součástí právního státu a že musí být dodržována v průběhu celého legislativního procesu, neboť ovlivňuje účinné naplnění práva volit a práva být volen, a to vedle dalších práv (tj. svobody projevu, svobody slova a svobody získávat informace); domnívá se, že rozvoj aktivního občanství EU by vyžadovalo veřejnou kontrolu, přezkum a hodnocení tohoto procesu a možnost zpochybnění výsledku; zdůrazňuje skutečnost, že by se tím pomohlo občanům postupně se více obeznámit se základními pojmy legislativního procesu a podpořily by se participativní prvky demokratického života Unie;

36.  vítá soustavné úsilí veřejné ochránkyně práv o ovlivnění změn v orgánech EU účastí na veřejných konzultacích, které se týkají oblastí její práce; vítá její návrhy na zlepšení transparentnosti modelu EU pro posuzování rizik v potravinovém řetězci, který obsahuje doporučení, aby Evropská agentura pro bezpečnost potravin zveřejňovala pořady jednání a zápisy ze zasedání týkajících se hodnocení rizik;

37.  vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby pokračovala v šetření z vlastního podnětu ohledně transparentnosti žádostí agentury EMA a farmaceutických společností před podáním žádosti o tržní povolení, ohledně veřejné konzultace, která probíhala do ledna 2019;

38.  vítá její šetření bezpečnostních zpráv Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA), které vedlo k tomu, že agentura svou praxi změnila tak, aby ti, kteří upozorňují na problémy v oblasti bezpečnosti, dostávali zpětnou vazbu;

39.  žádá evropskou veřejnou ochránkyni práv, aby i nadále monitorovala soulad společného systému zdravotního pojištění (JSIS) s UNCPRD; žádá Komisi, aby v obecných prováděcích opatřeních, jimiž se řídí JSIS, aktualizovala ustanovení o léčebných výlohách a výlohách vztahujících se k odpovídajícímu přizpůsobení pracovního místa osob se zdravotním postižením nebo závažným onemocněním; vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby zajistila plné provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením všemi správními orgány Evropské unie;

40.  vítá praktická doporučení veřejné ochránkyně práv týkající se přístupnosti výběrových řízení Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) pro zrakově postižené uchazeče; vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby sledovala, zda úřad EPSO plně dodržuje požadavky na přístupnost, pokud jde o výběrová řízení na internetu; vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby navázala na své návrhy týkající se podpůrných technologií používaných během počítačových testů, které se konají po celém světě;

41.  podporuje veřejnou ochránkyni práv při zvyšování povědomí mezi orgány EU ohledně zavedení důraznějších opatření pro obtěžování;

42.  podporuje iniciativu veřejné ochránkyně práv v návaznosti na hnutí #MeToo a vyzývá k dalšímu sledování toho, jaké politiky proti obtěžování uplatňuje správa EU;

43.  podporuje úsilí veřejné ochránkyně práv o usnadnění účasti občanů na tvorbě politik EU; požaduje, aby veřejná ochránkyně práv i nadále sledovala využívání nástroje evropské občanské iniciativy, včetně sledování provádění revidovaného nařízení o evropské občanské iniciativě;

44.  poukazuje na to, že úloha evropského veřejného ochránce práv se od svého vzniku postupně vyvíjí, od prevence nesprávného úředního postupu až po podporu řádné správy; domnívá se, že tento trend by měl logicky vést k dalšímu úsilí o včasné aktivní prosazování lepší správy a osvědčených správních postupů;

45.  vítá iniciativu veřejné ochránkyně práv v podobě zavedení ceny za řádnou správní praxi, jíž uděluje jako ocenění úsilí, jež veřejná služba EU vynakládá s cílem hledat inovativní způsoby provádění politik vstřícných k občanům;

46.  znovu opakuje svou dlouhodobou výzvu ke zdokonalení stávajícího kodexu řádné správní praxe, pokud jde o řádné závazné předpisy pro všechny orgány a agentury EU;

47.  připomíná snahu veřejné ochránkyně práv o velmi vysokou míru transparentnosti ze strany EU v průběhu jednání o dohodě Spojeného království o vystoupení z Evropské unie;

48.  vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby nadále spolupracovala s vnitrostátními veřejnými ochránci práv prostřednictvím Evropské sítě veřejných ochránců práv; zdůrazňuje, že je třeba dále rozvíjet takové případy spolupráce mezi různými národními veřejnými ochránci práv;

49.  připomíná, že nový návrh statutu evropského veřejného ochránce práv, který byl nedávno schválen Parlamentem, obsahuje ustanovení o přestávce v délce tří let předtím, než je poslanec Evropského parlamentu oprávněn vykonávat funkci evropského veřejného ochránce práv;

50.  znovu opakuje, že je zásadně důležité zachovat nezávislost a bezúhonnost veřejného ochránce práv a zajistit, aby byla funkce obsazena osobami, které se zjevně nehlásí k žádné politické straně, nejsou ve střetu zájmů a mají silný smysl pro etiku;

51.  oceňuje vynikající a plodnou spolupráci evropské veřejné ochránkyně práv a jejího týmu s Petičním výborem;

52.  uznává vynikající příklady spolupráce, které v průběhu svého mandátu vedla veřejná ochránkyně práv a vyzývá nadcházejícího veřejného ochránce práv k takovéto spolupráci a strukturálnímu dialogu s Petičním výborem, aby se dále zlepšovala kvalita správy EU a dostupnost a kvalita služeb, které občanům nabízí;

53.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení a zprávu Petičního výboru předal Radě, Komisi, evropské veřejné ochránkyni práv, vládám a parlamentům členských států a jejich veřejným ochráncům práv nebo obdobným subjektům.

(1) Úř. věst. L 113, 4.5.1994, s. 15. (2) Přijaté texty, P8_TA(2019)0045. (3) Přijaté texty, P8_TA(2019)0114. (4) Přijaté texty, P8_TA(2019)0080. (5) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43. (6) Přijaté texty, P7_TA(2013)0271. (7) spojené věci C-39/05 P a C-52/05 P, Švédské království a Maurizio Turco proti Radě Evropské unie, Sbírka rozhodnutí Soudního dvora 2008 I-04723;

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. ledna 2020 o orgánech a institucích hospodářské a měnové unie: prevence střetu zájmů po ukončení pracovního poměru ve veřejném sektoru (2019/2950(RSP))

P9_TA(2020)0017 B9-0047/2020

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 298 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na nařízení č. 31 (EHS), č. 11 (ESAE), kterým se stanoví služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii (služební řád), a zejména na čl. 11 písm. a) a články 12, 16 a 17 tohoto nařízení(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2011 o udělení absolutoria za rok 2009: výkonnost, finanční řízení a kontrola agentur EU(2),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 15/2012 nazvanou „Řešení střetu zájmů ve vybraných agenturách EU“(3),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 29. června 2018 o mimopracovní činnosti a funkcích a o pracovní činnosti po skončení služebního poměru (C(2018)4048),

–  s ohledem na tiskovou zprávu Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) ze dne 17. září 2019 o oznámení odstoupení Ádáma Farkase z místa výkonného ředitele tohoto orgánu s účinností od 31. ledna 2020(4),

–  s ohledem na otázku týkající se jmenování výkonného ředitele orgánu EBA Ádáma Farkase generálním ředitelem Asociace finančních trhů v Evropě (AFME) položenou Komisi (O-000031/2019 – B9-0054/2019) a na odpovědi, které Komise dne 24. října 2019 poskytla(5),

–  s ohledem na odpovědi, které poskytl ředitel orgánu EBA během slyšení, jež dne 4. listopadu 2019 uspořádal Hospodářský a měnový výbor,

–  s ohledem na zprávu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) s názvem „Osvědčené postupy v rámci prevence střetu zájmů po ukončení pracovního poměru ve veřejném sektoru“ ze dne 23. srpna 2010(6),

–  s ohledem na pracovní dokument organizace Transparency International č. 06/2010 s názvem „Regulace případů tzv. otáčivých dveří“(7),

–  s ohledem na návrh doporučení evropské veřejné ochránkyně práv při vyšetřování stížnosti 775/2010/ANA na Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA)(8),

–  s ohledem na dopis evropské veřejné ochránkyně práv ze dne 13. června 2017 o uplatňování článku 16 služebního řádu EU adresovaný řediteli Evropské agentury pro chemické látky(9);

–  s ohledem na dopis evropské veřejné ochránkyně práv ze dne 13. června 2017 o uplatňování článku 16 služebního řádu EU adresovaný řediteli Evropského orgánu pro bankovnictví(10);

–  s ohledem na zprávu evropské veřejné ochránkyně práv ze dne 28. února 2019 o zveřejňování informací o bývalých vedoucích pracovnících za účelem prosazování ročního zákazu lobbování a hájení zájmů určitých skupin: SI/2/2017/NF(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. února 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu, kterým se stanovují pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv (statut evropského veřejného ochránce práv)(12),

–  s ohledem na dokument Politické směry pro příští Evropskou komisi na období 2019–2024(13),

–  s ohledem na otázku s názvem „Orgány a instituce v hospodářské a měnové unii: prevence střetu zájmů po ukončení pracovního poměru ve veřejném sektoru“ (O-000048/2019 – B9-0001/2020) položenou Komisi,

–  s ohledem na čl. 136 odst. 5 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na návrh usnesení Hospodářského a měnového výboru,

A.  vzhledem k tomu, že v čl. 298 odst. 1 SFEU je stanoveno, že „při plnění svých úkolů se orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu“;

B.  vzhledem k tomu, že v čl. 68 odst. 1 nařízení (EU) č. 1093/2010(14) je stanoveno, že „na zaměstnance orgánu pro bankovnictví, včetně členů výkonné rady na plný úvazek a jejího předsedy, se vztahuje služební řád, pracovní řád ostatních zaměstnanců a pravidla přijatá společně orgány Unie pro uplatňování těchto řádů“;

C.  vzhledem k tomu, že v článku 16 a 17 služebního řádu jsou uvedeny zásady platné pro odchod zaměstnanců z orgánů a institucí EU, včetně ustanovení týkajících se prevence střetu zájmů;

D.  vzhledem k tomu, že výkonný ředitel Evropského orgánu pro bankovnictví přijal své jmenování generálním ředitelem Asociace finančních trhů platné od 1. února 2020 a ohlásil své odstoupení z místa výkonného ředitele uvedeného orgánu s účinností od 31. ledna 2020;

E.  vzhledem k tomu, že správní rada Evropského orgánu pro bankovnictví a její dozorčí rada rozhodly o schválení výkonného ředitele tohoto orgánu v jeho nové funkci generálního ředitele Asociace finančních trhů; vzhledem k tomu, že dozorčí rada rozhodla v případě výkonného ředitele o poměrně mírných omezeních, která podle orgánu EBA řeší střet zájmů vyplývající z toho, že přijal novou funkci v Asociaci finančních trhů; vzhledem k tomu, že tato omezení se týkají činnosti vykonávané jak v rámci zaměstnání u orgánu EBA, tak i po odchodu z této pozice;

F.  vzhledem k tomu, že ředitel orgánu EBA v rámci slyšení před Evropským parlamentem poukázal na obtížné prosazování omezení týkajících se činnosti po ukončení pracovního poměru ve veřejném sektoru;

G.  vzhledem k tomu, že vysocí vedoucí pracovníci, kteří opouštějí zaměstnání v dozorčích orgánech, v současné době nedostávají dočasný příspěvek;

H.  vzhledem k tomu, že se opakovaně objevují obavy ze situace, kdy po ukončení pracovního poměru ve veřejném sektoru nebo při přechodu z veřejného sektoru do sektoru soukromého (tzv. „efekt otáčivých dveří“) dochází ke střetu zájmů, a že se jimi zabývají mezinárodní orgány a orgány EU, zejména evropská veřejná ochránkyně práv a Evropský účetní dvůr, které je analyzují;

I.  vzhledem k tomu, že tyto případy „otáčivých dveří“ umožňují zájmovým skupinám odměňovat pracovníky regulačních orgánů za jejich chování v minulosti, což nahrává možnosti nevhodných pobídek;

1.  poukazuje na význam otevřené účinné a nezávislé správy orgánů a institucí EU jako celku, včetně orgánů, institucí a agentur hospodářské a měnové unie;

2.  je znepokojen střetem zájmů, který vznikl v důsledku jmenování výkonného ředitele Evropského orgánu pro bankovnictví generálním ředitelem Asociace finančních trhů od 1. února 2020; konstatuje, že toto zaměstnání po ukončení pracovního poměru ve veřejném sektoru, aniž by bylo stanoveno určité přechodné období, představuje riziko nejen z hlediska dobrého jména a nezávislosti uvedeného orgánu, ale také všech orgánů a institucí EU a evropského projektu jako celku;

3.  připomíná, že neřešené případy střetu zájmů by mohly nejen ohrozit prosazování přísných etických norem v rámci celé evropské správy, ale také omezit právo na řádnou správu, což ohrožuje rovné podmínky nutné k řádnému fungování jednotného trhu;

4.  vyzývá k účinnému a důslednému uplatňování služebního řádu, zejména jeho článku 16, aby nedocházelo ke střetu zájmů, zejména v případě úředníků na vyšších pozicích a nejen jich; zdůrazňuje, že pokud daná omezení nepostačují k ochraně legitimních zájmů orgánů a institucí EU, mohou podle článku 16 tyto orgány a instituce žádost bývalého úředníka o souhlas s přijetím určitého zaměstnání zamítnout; zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že Asociaci finančních trhů lze považovat za „protistranu“, mohlo se v souladu s čl. 21 odst. 3 písm. b) rozhodnutí Komise C(2018)4048 uvažovat v případě pana Farkase o zákazu přejít rovnou k zaměstnání u této asociace;

5.  obává se, že často není možné vynucovat podmínky stanovené pro činnost po ukončení pracovního poměru ve veřejném sektoru; vybízí proto orgány, instituce a agentury EU, aby zvážily celou škálu nástrojů, které jsou k dispozici podle článku 16 služebního řádu;

6.  zpochybňuje rozhodnutí dozorčí rady Evropského orgánu pro bankovnictví a jeho správní rady umožnit panu Farkasovi, aby se ujal funkce generálního ředitele asociace AFME; vyzývá je, aby své rozhodnutí přezkoumaly;

7.  konstatuje, že ačkoli zkušenosti v soukromém sektoru mohou být pro práci v orgánech a institucích EU přínosné, může systém „otáčivých dveří“ vzniknout rovněž v důsledku práce v soukromém sektoru před přijetím zaměstnání ve veřejné správě, kdy existuje přímá vazba mezi bývalým zaměstnavatelem a novou pozicí v orgánu nebo instituci, což může ohrozit integritu institucí EU a poškodit důvěru občanů v tyto instituce; zdůrazňuje proto, že je stále častěji nutné posuzovat, jak by mohly konflikty zájmů vznikat i z pracovních pozic zastávaných před nástupem do veřejné funkce nebo před jmenováním do funkce s regulační nebo výkonnou pravomocí, a doporučuje věnovat se této problematice i nadále;

8.  zdůrazňuje, že situace, kdy dochází ke konfliktu zájmů po skončení pracovního poměru ve veřejném sektoru nebo z důvodu tzv. „otáčivých dveří“, jsou společným problémem u všech orgánů, institucí, úřadů a agentur v celé EU a jejích členských státech; vyzdvihuje proto, že je třeba vytvořit jednotný právní rámec, který by tyto otázky účinně řešil;

9.  bere na vědomí práci vykonanou na mezinárodní úrovni (OECD) s cílem zajistit harmonizovaný rámec pro situace po skončení pracovního poměru ve veřejném sektoru; bere na vědomí práci, kterou na úrovni EU v tomto ohledu vykonal Evropský účetní dvůr a evropská veřejná ochránkyně práv; konstatuje, že včasné uplatnění těchto doporučení by mohlo v budoucnu zabránit podobným problémům;

10.  zdůrazňuje, že ačkoli zkušenost se zaměstnáním v soukromém sektoru může být u zaměstnanců regulačních nebo dozorčích orgánů přínosná, měly by se orgány a instituce Unie řídit etickými principy veřejné služby, tak aby co nejlépe sloužily evropským občanům;

11.  vyzývá Evropský účetní dvůr, aby provedl komplexní analýzu přístupu orgánů a agentur v rámci hospodářské a měnové unie k řešení situací, v nichž existuje potenciální střet zájmů; vyzývá Evropský účetní dvůr, aby stanovil osvědčené postupy;

12.  vyzývá Komisi, aby posoudila stávající praxi v oblasti zaměstnávání po ukončení pracovního poměru ve veřejném sektoru na úrovni EU a členských států, s cílem zavést důraznější opatření pro předcházení střetům zájmů, které vznikají v okamžiku, kdy vyšší úředníci orgánů EU opouštějí své pracovní místo, aby začali pracovat v soukromém sektoru, nebo kdy jsou osoby ze soukromého sektoru jmenovány na vedoucí pozice v orgánu EU, a aby zohlednila svá zjištění s ohledem na vypracování harmonizovaného právního rámce pro prevenci střetu zájmů po ukončení pracovního poměru ve veřejném sektoru;

13.  připomíná závazek přijatý Komisí v rámci rozpravy na plenárním zasedání dne 24. října 2019, který se týká přezkumu právního rámce pro přijímání zaměstnání po ukončení pracovního poměru ve veřejném sektoru; vyzývá Komisi, aby s cílem zajistit vysoké etické normy zavedla harmonizovaný právní rámec pro prevenci střetu zájmů po ukončení pracovního poměru ve veřejném sektoru; zdůrazňuje, že je třeba sladit postupy EU s mezinárodními normami; poukazuje na to, že stejné normy by měly být uplatňovány na úrovni EU i na úrovni členských států;

14.  vyzývá Komisi, aby v rámci svého přezkumu rámce pro přijímání zaměstnání po ukončení pracovního poměru ve veřejném sektoru vymezila specifické rizikové oblasti, které by mohly vyžadovat přísnější opatření, včetně širší možnosti blokovat změnu zaměstnání, a aby s cílem zajistit rovné zacházení v souladu s článkem 15 Listiny základních práv Evropské unie zvážila v případě vedoucích pracovníků možné prodloužení přechodného období po skončení funkce, které by mělo být úměrné danému případu; zdůrazňuje, že požadavek zveřejnění střetů zájmů před nástupem do funkce stanovený v článku 11 služebního řádu by měl být uplatňován tak, aby bylo zajištěno, že případný střet zájmů kandidáta bude možné odhalit s velkým předstihem před jeho nástupem do zaměstnání v orgánu EU; zdůrazňuje dále, že všechny orgány EU by měly zveřejnit svá interní pravidla pro řešení střetu zájmů na svých internetových stránkách a respektovat doporučení evropské veřejné ochránkyně práv z roku 2017 týkající se zveřejňování každoročních informací požadovaných podle čl. 16 odst. 4 služebního řádu;

15.  vyzývá Komisi, aby tento přezkum rozšířila na případy střetu zájmů vzniklými před nástupem do veřejného sektoru a aby zvážila zpřísnění stávajících opatření, jako je povinný odprodej podílů v podnicích, které podléhají pravomoci orgánu, k němuž nově jmenovaný úředník patří, nebo které jsou s tímto orgánem ve styku, a aby zvážila nové druhy preventivních opatření, jako je povinné vyloučení při projednávání záležitostí týkajících se bývalého zaměstnavatele ze soukromého sektoru;

16.  domnívá se, že zákaz změny zaměstnání v případě, že dotyčná osoba má v danou chvíli zaměstnání, a pokud je tento zákaz dostatečně cílený a odůvodněný, nepředstavuje porušení práva na zaměstnání;

17.  poukazuje na to, že pokud bude zavedeno delší přechodné období po skončení funkce pro vyšší úředníky, kteří opouštějí některou z agentur, je možné zvážit také možnost přiznat jim odpovídající dočasný příspěvek; zdůrazňuje, že vyplácení takového dočasného příspěvku by mělo být ukončeno, pokud daná osoba během přechodného období po skončení funkce přijme nové zaměstnání;

18.  vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je vhodné, aby se dotyčné agentury EU samy rozhodly prosazovat pravidla pro prevenci střetu zájmů, a jak lze zajistit jednotné uplatňování příslušných pravidel; domnívá se, že nejvhodnějším orgánem k přijímání rozhodnutí týkajících se střetu zájmů v případě zaměstnanců EU v budoucnu je nezávislý etický orgán, který navrhla předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová;

19.  navrhuje všem poslancům Evropského parlamentu a všem zástupcům Evropské komise a Rady Evropské unie, aby se po dobu dvou let zdrželi kontaktu se současným výkonným ředitelem Evropského orgánu pro bankovnictví, pokud se ujme své pozice generálního ředitele asociace AFME; vyzývá orgány odpovědné za poskytování trvalých průkazů („brown badges“) ke vstupu do prostor Parlamentu, aby důkladně zvážily případ pana Farkase a přihlédly k možnosti, že mu tento průkaz na stejnou dobu (tj. dva roky) nevydají, aby se zabránilo potenciálnímu střetu zájmů;

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému účetnímu dvoru a evropské veřejné ochránkyni práv.

(1) Úř. věst. 45, 14.6.1962, s. 1385. (2) Úř. věst. L 250, 27.9.2011, s. 268. (3) https://www.eca.europa.eu/Lists/News/NEWS1210_11/NEWS1210_11_EN.PDF (4) https://eba.europa.eu/adam-farkas-steps-down-as-eba-executive-director (5) https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/O-9-2019-000031_CS.html (6) https://read.oecd-ilibrary.org/governance/post-public-employment_9789264056701-en#page7 (7) https://www.transparency.org/whatwedo/publication/working_paper_06_2010_regulating_the_revolving_door (8) https://www.ombudsman.europa.eu/en/recommendation/en/11089 (9) https://www.ombudsman.europa.eu/en/correspondence/en/80697 (10) https://www.ombudsman.europa.eu/en/correspondence/en/80699 (11) https://www.ombudsman.europa.eu/en/report/en/110521 (12) Přijaté texty, P8_TA(2019)0080. (13) https://ec.europa.eu/commission/sites/beta-political/files/political-guidelines-next-commission_cs.pdf (14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví) (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12).