Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu)(1)

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb(2);

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/770 ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/771 ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o prodeji zboží, o změně nařízení (EU) 2017/2394 a směrnice 2009/22/ES a o zrušení směrnice 1999/44/ES(4),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách)(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011(6),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. září 2010 o dotvoření vnitřního trhu pro elektronický obchod(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2017 o on-line platformách a jednotném digitálním trhu(9),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. ledna 2012 nazvané „Soudržný rámec pro posílení důvěry v jednotný digitální trh elektronického obchodu a on-line služeb“ (COM(2011)0942),

–  s ohledem na doporučení Komise (EU) 2018/334 ze dne 1. března 2018 o opatřeních pro efektivní boj proti nezákonnému obsahu online(10) a na sdělení Komise ze dne 28. září 2017 nazvané "Boj proti nezákonnému obsahu online: zvyšování odpovědnosti on-line platforem“ (COM(2017)0555),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 26. dubna 2018 nazvané „Boj proti dezinformacím na internetu: evropský přístup“ (COM(2018)0236), které se zabývá falešnými nebo zavádějícími informacemi, které vznikají, prezentují se a šíří se za účelem ekonomického prospěchu nebo úmyslného podvádění veřejnosti a mohou působit škody,

–  s ohledem na memorandum o porozumění týkající se prodeje padělaného zboží přes internet ze dne 21. června 2016 a jeho přezkum ve sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru ze dne 29. listopadu 2017 nazvaném „Vyvážený systém vymáhání práv duševního vlastnictví, který odpovídá dnešním společenským výzvám“ (COM(2017)0707),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů (ECON-VI/048) ze dne 5. prosince 2019 nazvané „Evropský rámec pro regulační reakce na ekonomiku sdílení“,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)(11),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 ze dne 17. dubna 2019 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a ozměně směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES(12),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích)(13),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází(14), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti(15) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách)(16),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. března 2020 nazvané „Strategie pro udržitelnou a digitální Evropu zaměřená na malé a střední podniky“ (COM(2020)0103),

–  s ohledem na bílou knihu ze dne 19. února 2020 nazvanou „O umělé inteligenci – evropský přístup k excelenci a důvěře“ (COM(2020)0065),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. února 2020 nazvané „Utváření digitální budoucnosti Evropy“ (COM(2020)0067),

–  s ohledem na závazky, které Komise přijala ve svých „Politických směrech pro příští Evropskou komisi, 2019–2024“,

–  s ohledem na studii výzkumné služby Evropského parlamentu nazvanou „Mapping the cost of Non-Europe 2019-2024“, která ukazuje, že potenciální přínos dokončení jednotného digitálního trhu služeb by mohl dosáhnout až 100 miliard EUR,

–  s ohledem na studii tematické sekce Evropského parlamentu pro hospodářskou politiku a politiku v oblasti vědy a kvality života nazvanou „The e-commerce Directive as the cornerstone of the Internal Market“ (Směrnice o elektronickém obchodu jako základní kámen vnitřního trhu), která zdůrazňuje čtyři priority pro zlepšení směrnice oelektronickém obchodu,

–  s ohledem na studie tematické sekce Hospodářská politika a politika v oblasti vědy a kvality života vypracované pro pracovní seminář na téma „Pravidla elektronického obchodu vhodná pro digitální věk“, který uspořádal Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO),

–  s ohledem na studii o posuzování evropské přidané hodnoty vypracovanou Výzkumnou službou Evropského parlamentu (EPRS) nazvanou „Akt o digitálních službách: posouzení celoevropského přínosu“(17),

–  s ohledem na pokyny ke směrnici 98/48/ES, které zavádí mechanismus pro transparentnost regulace služeb informační společnosti,

–  s ohledem na články 47 a 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanoviska Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro kulturu a vzdělávání, Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A9-0181/2020),

A.  vzhledem k tomu, že elektronický obchod ovlivňuje každodenní život lidí, podniků a spotřebitelů v Unii, a pokud bude fungovat za spravedlivých a regulovaných podmínek, může přispět k uvolnění potenciálu jednotného digitálního trhu, posílit důvěru spotřebitelů a poskytnout nováčkům, a to i mikropodnikům, malým a středním podnikům, nové tržní příležitosti pro udržitelný růst a zaměstnanost;

B.  vzhledem k tomu, že směrnice 2000/31/ES („směrnice o elektronickém obchodu“) patří k nejúspěšnějším právním předpisům Unie a formovala jednotný digitální trh, jak jej známe dnes; vzhledem k tomu, že směrnice o elektronickém obchodu byla přijata před 20 lety, měl by balíček aktu o digitálních službách zohlednit rychlou transformaci a rozšíření elektronického obchodu ve všech jeho podobách s množstvím různých vznikajících služeb, produktů, poskytovatelů, výzev a různých právních předpisů pro jednotlivá odvětví; vzhledem k tomu, že od přijetí směrnice o elektronickém obchodu vydal Evropský soudní dvůr (dále jen „Soudní dvůr“) v souvislosti s ní řadu rozsudků;

C.  vzhledem k tomu, že členské státy mají v současné době k potírání nezákonného obsahu na internetu roztříštěný přístup; vzhledem k tomu, že v důsledku toho se na dotčené poskytovatele služeb může vztahovat řada různých právních požadavků, které se liší, pokud jde o jejich obsah a oblast působnosti; vzhledem k tomu, že se zdá, že vymáhání a spolupráce mezi členskými státy mají nedostatky a stávající právní rámec se potýká sproblémy;

D.  vzhledem k tomu, že digitální služby musí plně splňovat pravidla týkající se základních práv, a to zejména práva na soukromí a ochranu osobních údajů, zákazu diskriminace a svobody projevu a informací, jakož i plurality sdělovacích prostředků a kulturní rozmanitosti a práv dítěte, jak jsou zakotvena ve Smlouvách a Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“);

E.  vzhledem k tomu, že ve svém sdělení nazvaném „Utváření digitální budoucnosti Evropy“ se Komise zavázala přijmout jako součást aktu o digitálních službách nová a revidovaná pravidla pro on-line platformy a poskytovatele informačních služeb, posílit dohled nad politikami obsahu platforem v Unii a prozkoumat pravidla ex ante;

F.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 přinesla nové sociální a hospodářské výzvy, které hluboce ovlivňují občany a hospodářství; vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 zároveň ukazuje odolnost odvětví elektronického obchodování a jeho potenciál být hnací sílou pro oživení evropského hospodářství; vzhledem k tomu, že pandemie rovněž odhalila nedostatky stávajícího regulačního rámce, zejména pokud jde o acquis v oblasti ochrany spotřebitele; vzhledem k tomu, že tato situace vyzývá k tomu, aby opatření na úrovni Unie zaujímala soudržnější a koordinovanější přístup k řešení zjištěných obtíží a aby se zabránilo tomu, že k nim bude docházet v budoucnu;

G.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 ukázala, jak jsou spotřebitelé EU zranitelní vůči nekalým obchodním praktikám nečestných obchodníků, kteří prodávají na internetu nelegální produkty, jež nejsou v souladu s bezpečnostními pravidly Unie, nebo zavádějí jiné nespravedlivé podmínky pro spotřebitele; vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 ukázala, že zejména platformy a internetové zprostředkovatelské služby musí zlepšit své úsilí o odhalení a odstranění nepravdivých tvrzení a o řešení klamavých praktik nepoctivých obchodníků jednotným a koordinovaným způsobem, zejména těch, kteří prodávají falešné zdravotnické vybavení on-line; vzhledem k tomu, že Komise uvítala pozitivní přístup platforem poté, co jim dne 23. března 2020 zaslala dopisy; vzhledem ktomu, že je třeba, aby opatření na úrovni Unie měla soudržnější a koordinovanější přístup k boji proti těmto klamavým praktikám a k ochraně spotřebitelů;

H.  vzhledem k tomu, že akt o digitálních službách by měl zajistit komplexní ochranu práv spotřebitelů a uživatelů v Unii, a proto by jeho územní působnost měla zahrnovat činnosti poskytovatelů služeb informační společnosti usazených ve třetích zemích, pokud jsou jejich služby spadající do oblasti působnosti aktu o digitálních službách zaměřeny na spotřebitele nebo uživatele v Unii;

I.  vzhledem k tomu, že akt o digitálních službách by měl vyjasnit povahu digitálních služeb spadajících do jeho působnosti a zároveň zachovat horizontální povahu směrnice o elektronickém obchodu a měl by se vztahovat nejen na internetové platformy, ale na všechny poskytovatele služeb informační společnosti, jak je definováno v právu Unie.

J.  vzhledem k tomu, že aktem o digitálních službách by nemělo být dotčeno nařízení (EU) 2016/679, kterým se stanoví právní rámec na ochranu osobních údajů (dále jen „obecné nařízení o ochraně osobních údajů“), směrnice (EU) 2019/790 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb a směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací;

K.  vzhledem k tomu, že akt o digitálních službách by neměl mít vliv na směrnici 2005/29/ES ve znění směrnice (EU) 2019/2161, jakož i směrnice (EU) 2019/770 a (EU) 2019/771 o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb a smluv o prodeji zboží ani na nařízení (EU) 2019/1150 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb;

L.  vzhledem k tomu, že aktem o digitálních službách by neměl být dotčen rámec stanovený směrnicí 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu;

M.  vzhledem k tomu, že některé druhy nezákonného obsahu, které představují závažný důvod k obavám, již byly definovány ve vnitrostátních právních předpisech a právních předpisech Unie, přičemž jde například o nezákonné nenávistné projevy, a neměly by být nově definovány v aktu o digitálních službách;

N.  vzhledem k tomu, že k podpoře rozmanitého a kvalitního obsahu přispěje zvýšení transparentnosti a pomoc občanům, aby získali mediální a digitální gramotnost, pokud jde o šíření škodlivého obsahu, nenávistných verbálních projevů a dezinformací, jakož i rozvoj kritického myšlení a posílení nezávislé profesionální žurnalistiky a kvalitních sdělovacích prostředků;

O.  vzhledem k tomu, že databáze WHOIS je veřejně přístupná databáze, jež je užitečným nástrojem pro nalezení majitele konkrétního doménového jména na internetu, jakož i údajů a kontaktní osoby pro každé doménové jméno;

P.  vzhledem k tomu, že cílem aktu o digitálních službách by mělo být zajištění právní jistoty a jednoznačnosti, a to i na trhu krátkodobého pronájmu a služeb mobility, prostřednictvím podpory transparentnosti a jednoznačnějších informačních povinností;

Q.  vzhledem k tomu, že dohoda, kterou Komise uzavřela v březnu 2020 s některými platformami z oblasti krátkodobých pronájmů o sdílení údajů, umožní místním orgánům lépe pochopit rozvoj ekonomiky sdílení a umožní spolehlivé a trvalé sdílení údajů, jakož i tvorbu politiky založenou na faktech; vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí další kroky k zahájení práce na komplexnějším rámci pro sdílení údajů o krátkodobých on-line platformách pro pronájem;

R.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 měla vážný dopad na odvětví cestovního ruchu v Unii a ukázala, že je nutné i nadále podporovat spolupráci týkající se zelených koridorů, aby bylo zajištěno bezproblémové fungování dodavatelských řetězců Unie a pohyb zboží v rámci dopravních sítí Unie;

S.  vzhledem k tomu, že měnící se vývoj a používání internetových platforem k široké škále činností, včetně obchodních činností, dopravy, cestovního ruchu a sdílení zboží a služeb, změnily způsoby, jakými uživatelé a společnosti interagují s poskytovateli obsahu, obchodníky a dalšími jednotlivci nabízejícími zboží a služby; vzhledem k tomu, že jednotný digitální trh nemůže být úspěšný bez důvěry uživatelů v on-line platformy, které dodržují všechny platné právní předpisy a oprávněné zájmy uživatelů; vzhledem ktomu, že jakýkoli budoucí regulační rámec by se měl rovněž zabývat rušivými obchodními modely, včetně manipulací s chováním, a diskriminačními praktikami, které mají zásadní nepříznivý dopad na fungování jednotného trhu a základních práv uživatelů;

T.  vzhledem k tomu, že členské státy by měly usilovat o to, aby zlepšily přístup ke svým systémům soudnictví a vymáhání práva a jejich účinnost v souvislosti se stanovováním nezákonnosti internetového obsahu a v souvislosti s řešením sporů ohledně odstranění obsahu nebo znemožnění přístupu k němu;

U.  vzhledem k tomu, že požadavky aktu o digitálních službách by měly být v praxi snadno proveditelné poskytovateli služeb informační společnosti; vzhledem k tomu, že online zprostředkovatelé by mohli šifrovat svůj obsah nebo jiným způsobem bránit třetím stranám v přístupu zvenčí, včetně hostingových zprostředkovatelů;

V.  vzhledem k tomu, že účinným způsobem, jak omezit nezákonné činnosti, je umožnit rozkvět nových inovativních obchodních modelů a posílit jednotný digitální trh odstraněním neopodstatněných překážek bránících volnému pohybu digitálního obsahu; vzhledem k tomu, že překážky, které vytvářejí roztříštěné vnitrostátní trhy, pomáhají vytvářet poptávku po nezákonném obsahu;

W.  vzhledem k tomu, že digitální služby by měly spotřebitelům poskytovat přímé a účinné prostředky pro uživatelsky přívětivou, snadno identifikovatelnou a přístupnou komunikaci, jako jsou e-mailové adresy, elektronické kontaktní formuláře, chatboty, zasílání rychlých zpráv nebo zpětné telefonní hovory, a měly by zajistit, aby informace týkající se těchto komunikačních prostředků byly spotřebitelům přístupné jasným, srozumitelným a pokud možno jednotným způsobem a aby žádosti spotřebitelů byly směrovány mezi různými podkladovými digitálními službami poskytovatele digitálních služeb;

X.  vzhledem k tomu, že akt o digitálních službách by měl zaručit právo spotřebitelů na informace, pokud služba využívá umělou inteligencí, automatizované nástroje pro rozhodování nebo strojové učení nebo nástroje automatizovaného rozpoznávání obsahu; vzhledem k tomu, že akt o digitálních službách by měl nabízet možnost neuplatňovat, omezovat nebo personalizovat používání jakýchkoli prvků automatizované personalizace, zejména s ohledem na pořadí, a konkrétně by měl nabízet možnost vidět obsah v neupraveném pořadí a poskytovat uživatelům větší kontrolu nad pořadím obsahu;

Y.  vzhledem k tomu, že ochrana osobních údajů, která je předmětem automatických procesů rozhodování, je již zahrnuta mimo jiné v obecném nařízení o ochraně osobních údajů, a akt o digitálních službách by se neměl snažit tato opatření opakovat nebo měnit;

Z.  vzhledem k tomu, že Komise by měla zajistit, aby akt o digitálních službách zachoval přístup k umělé inteligenci zaměřený na člověka v souladu se stávajícími pravidly ovolném pohybu služeb používajících umělou inteligenci a současně dodržoval základní hodnoty a práva zakotvená ve Smlouvách;

AA.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní orgány dohledu by měly mít přístup k softwarové dokumentaci a souborům údajů přezkoumávaným algoritmů, pokud to umožňují právní předpisy Unie;

AB.  vzhledem k tomu, že koncepce transparentnosti a vysvětlitelnosti algoritmů by měla být chápána tak, že vyžaduje, aby informace poskytované uživateli byly prezentovány stručným, transparentním, srozumitelným a snadno přístupným způsobem za použití jasných a jednoduchých jazykových prostředků;

AC.  vzhledem k tomu, že je důležité stanovit opatření k zajištění účinného vymáhání pravidel a dohledu; vzhledem k tomu, že soulad ustanovení by měl být posílen účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi, včetně ukládání přiměřených pokut;

AD.  vzhledem k tomu, že akt o digitálních službách by měl vyvážit práva všech uživatelů a zajistit, aby jeho opatření nebyla navržena tak, aby upřednostňovala jeden oprávněný zájem před jiným, a aby se zabránilo používání opatření jako ofenzivních nástrojů vjakýchkoli konfliktech mezi podniky nebo odvětvími;

AE.  vzhledem k tomu, že mechanismus vnitřního trhu ex ante by se měl použít v případech, kdy právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže samy o sobě nedostačují k tomu, aby odpovídajícím způsobem řešily zjištěná selhání trhu;

AF.  vzhledem k tomu, že legislativní opatření navržená jako součást aktu o digitálních službách by měla být založena na důkazech; vzhledem k tomu, že Komise by měla provést důkladné posouzení dopadů na základě příslušných údajů, statistik, analýz a studií různých dostupných možností; vzhledem k tomu, že toto posouzení dopadů by mělo rovněž posoudit a analyzovat nebezpečné výrobky prodávané na internetových tržištích; vzhledem k tomu, že posouzení dopadů by mělo rovněž zohlednit zkušenosti získané vsouvislosti s pandemií COVID-19 a zohlednit usnesení Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že akt o digitálních službách by měl být doprovázen prováděcími pokyny;

Obecné zásady

1.  vítá závazek Komise předložit návrh balíčku aktu o digitálních službách, jenž by měl sestávat z návrhu, kterým se mění směrnice o elektronickém obchodu, a návrhu pravidel ex ante o systémových provozovatelů, kteří plní roli „strážce“, na základě článku 225 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU); vyzývá Komisi, aby na základě čl. 53 odst. 1 a článků 62 a 114 SFEU v návaznosti na doporučení uvedených v příloze tohoto usnesení předložila takovýto balíček, a to na základě důkladného posouzení dopadů, které by mělo zahrnovat informace o finančních dopadech dotyčných návrhů a vycházet z relevantních údajů, statistik a analýz;

2.  uznává význam právního rámce, jenž byl stanoven ve směrnici o elektronickém obchodu, pro rozvoj internetových služeb v Unii a domnívá se, že zásady, kterými se tvůrci právních předpisů řídili při regulaci poskytovatelů služeb informační společnosti na konci 90. let, jsou stále platné a měly by být používány při vypracovávání jakýchkoli budoucích návrhů; zdůrazňuje, že právní jistota, kterou přinesla směrnice o elektronickém obchodu, poskytla malým a středním podnikům příležitost rozšířit své podnikání a snadněji působit přeshraničně;

3.  je toho názoru, že všichni poskytovatelé digitálních služeb se sídlem mimo Unii musí při poskytování služeb směrem do Unie dodržovat pravidla aktu o digitálních službách, aby byly zajištěny rovné podmínky mezi evropskými poskytovateli digitálních služeb a poskytovateli digitálních služeb ze třetích zemí; žádá Komisi, aby kromě toho vyhodnotila, zda existuje riziko odvetných opatření ze strany třetích zemí, a zároveň zvyšovala povědomí o tom, jak se právo Unie vztahuje na poskytovatele služeb ze třetích zemí, kteří se působí na trhu Unie;

4.  zdůrazňuje ústřední úlohu, kterou při rozvoji jednotného digitálního trhu sehrálo ustanovení o vnitřním trhu, které zavádí kontrolu domovské země a povinnost členských států zajistit volný pohyb služeb informační společnosti; zdůrazňuje, že je třeba řešit zbývající neopodstatněné a nepřiměřené překážky poskytování digitálních služeb, jako jsou složité administrativní postupy, nákladné přeshraniční řešení sporů a přístup k informacím o příslušných regulačních požadavcích, včetně informací ozdanění, a zajistit, aby nevznikaly žádné nové neodůvodněné a nepřiměřené překážky;

5.  konstatuje, že podle pravidel Unie o volném pohybu služeb mohou členské státy přijmout opatření na obranu legitimních cílů veřejného zájmu, jako je ochrana veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti, ochrana spotřebitele, boj proti nedostatku bytů určených k pronájmu a předcházení daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem, pokud jsou tato opatření v souladu se zásadami zákazu diskriminace a proporcionality;

6.  domnívá se, že hlavní zásady směrnice o elektronickém obchodu, jako je doložka ovnitřním trhu, svoboda usazování, volný pohyb služeb a zákaz ukládat obecnou povinnost dohledu, by měly být zachovány; zdůrazňuje, že hlavními zásadami budoucího regulačního rámce by měly být také zásada „co je nezákonné offline, je nezákonné i online“ a zásada ochrany spotřebitele a bezpečnosti uživatelů;

7.  upozorňuje na význam platforem ekonomiky sdílení, a to i v odvětví dopravy a cestovního ruchu, na kterých nabízejí služby jak jednotlivci, tak profesionálové; vyzývá Komisi, aby po konzultaci se všemi příslušnými zúčastněnými stranami iniciovala komplexnější sdílení neosobních údajů a koordinační rámec mezi platformami a vnitrostátními, regionálními a místními orgány, jehož cílem bude zejména sdílet osvědčené postupy a zavést soubor povinností poskytovat informace, a to v souladu se strategií EU pro data;

8.  konstatuje, že od přijetí směrnice o elektronickém obchodu byl režim ochrany údajů výrazně aktualizován, a zdůrazňuje, že rychlý rozvoj digitálních služeb vyžaduje silný právní rámec, který bude schopen reagovat na budoucí vývoj, v oblasti ochrany osobních údajů a soukromí; v této souvislosti zdůrazňuje, že poskytovatelé digitálních služeb musí splňovat požadavky právních předpisů Unie v oblasti ochrany údajů, konkrétně obecného nařízení o ochraně osobních údajů a směrnice 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích), které v současné prochází revizí, širokého rámce základních práv včetně svobody projevu, důstojnosti a nediskriminace a práva na účinnou soudní ochranu, jakož i zajišťovat bezpečnost svých systémů a služeb;

9.  domnívá se, že akt o digitálních službách by měl zajistit důvěru spotřebitelů a jasně stanovit, že musí být splněny požadavky spotřebitelského práva a požadavky na bezpečnost výrobků, aby byla zajištěna právní jistota; poukazuje na to, že akt o digitálních službách by měl věnovat zvláštní pozornost uživatelům se zdravotním postižením a zaručit jejich přístup k službám informační společnosti; žádá Komisi, aby vybízela poskytovatele služeb k tomu, aby vytvořili technické nástroje, které osobám se zdravotním postižením žijícím v Unii umožní řádně využívat internetové služby a mít z nich prospěch;

10.  zdůrazňuje, že je důležité zachovat horizontální přístup směrnice o elektronickém obchodu; zdůrazňuje, že univerzální přístup není vhodný pro řešení všech nových výzev v dnešním digitálním prostředí a že rozmanitost aktérů a služeb nabízených na internetu vyžaduje uzpůsobený regulační přístup; doporučuje rozlišovat mezi ekonomickými a neekonomickými činnostmi a mezi různými druhy digitálních služeb, které jsou umístěny na platformách, místo toho, se příliš zaměřovat na typ platformy; v této souvislosti se domnívá, že veškeré budoucí legislativní návrhy by měly usilovat o to, aby nové povinnosti poskytovatelů služeb informační společnosti uložené na úrovni Unie byly přiměřené a jasné;

11.  připomíná, že velký počet legislativních a správních rozhodnutí a smluvních vztahů používá definice a pravidla směrnice o elektronickém obchodu a že jejich jakákoli změna bude proto mít významné důsledky;

12.  zdůrazňuje, že pro podporu růstu všech evropských podniků včetně malých platforem, malých a středních podniků včetně mikropodniků, podnikatelů a začínajících podniků, pro zvýšení přeshraničního poskytování služeb informační společnosti, pro zabránění roztříštěnosti trhu a pro zajištění rovných podmínek pro evropské podniky, které jim umožní lépe využívat trh digitálních služeb a být konkurenceschopnější na světové scéně, je zásadní, aby byl zajištěn komplexní rámec na úrovni Unie, jenž bude předvídatelný, obstojí v budoucnosti a bude jasný, a spravedlivá hospodářská soutěž;

13.  zdůrazňuje, že budoucí nástroj vnitřního trhu pro pravidla ex ante týkající se systémových platforem a ohlášený nový nástroj pro hospodářskou soutěž, jehož cílem bude řešit nedostatky v právních předpisech v oblasti hospodářské soutěže, by měly i nadále být samostatnými právními nástroji;

14.  připomíná, že směrnice o elektronickém obchodu byla koncipována technologicky neutrálním způsobem, aby se zajistilo, že nezastará v důsledku technologického vývoje, jenž vyplývá z rychlého tempa inovací v odvětví IT, a zdůrazňuje, že akt o digitálních službách by měl i nadále být způsobilý obstát v budoucnosti a měl by být použitelný na vznik nových technologií, které budou mít dopad na jednotný digitální trh; žádá Komisi, aby zajistila, že případné revize budou i nadále technologicky neutrální, aby byly zajištěny dlouhodobé přínosy pro podniky a spotřebitele;

15.  zastává názor, že na vnitřním trhu jsou nezbytné rovné podmínky ekonomiky platforem i offline ekonomiky, které budou založeny na stejných právech a povinnostech všech zúčastněných stran - spotřebitelů i podniků; domnívá se, že akt o digitálních službách by se neměl zabývat otázkou pracovníků platforem; domnívá se proto, že sociální ochrana a sociální práva pracovníků včetně pracovníků platforem nebo pracovníků vkolaborativní ekonomice by měly být řádně řešeny v samostatném nástroji, aby bylo možné odpovídajícím a komplexním způsobem reagovat na výzvy dnešní digitální ekonomiky;

16.  domnívá se, že akt o digitálních službách by se měl zakládat na společných hodnotách Unie, které chrání práva občanů, a měl by se zaměřit na podporu vytváření bohatého a rozmanitého online ekosystému s celou řadou internetových služeb, konkurenčního digitálního prostředí, transparentnosti a právní jistoty, aby bylo možné plně využít potenciál jednotného digitálního trhu;

17.  domnívá se, že akt o digitálních službách poskytuje Unii příležitost utvářet digitální ekonomiku nejen na úrovni Unie, ale také stanovovat normy pro zbytek světa;

Základní práva a svobody

18.  konstatuje, že poskytovatelé služeb informační společnosti, a zejména internetové platformy, včetně stránek sociálních sítí, mají rozsáhlé možnosti oslovit a ovlivnit širší publikum a jeho chování, názory a postupy, a to i v případě zranitelných skupin, jako jsou nezletilí, a měli by dodržovat právní předpisy Unie v oblasti ochrany uživatelů, jejich údajů a společnosti obecně;

19.  připomíná, že nedávné skandály týkající se shromažďování a prodeje údajů, například společnosti Cambridge Analytica, falešných zpráv, politické reklamy a manipulace a řada dalších případů páchání škod v internetovém prostředí (od nenávistných projevů až po propagaci terorismu), ukázaly, že je třeba usilovat o lepší vymáhání právních předpisů a užší spolupráci mezi členskými státy s cílem pochopit výhody a nedostatky stávajících pravidel a posílit ochranu základních práv na internetu;

20.  v této souvislosti připomíná, že některé zavedené samoregulační systémy a režimy společné regulace, jako je unijní kodex zásad boje proti dezinformacím, pomohly strukturovat dialog s platformami a regulačními orgány; navrhuje, aby on-line platformy zavedly účinné a vhodné záruky, zejména aby se zajistilo, že budou jednat pečlivým, přiměřeným a nediskriminačním způsobem, a zabránilo neúmyslnému odstranění obsahu, který není nezákonný; tato opatření by neměla vést k povinnosti „filtrování při nahrání“ obsahu, která není v souladu se zákazem povinnosti obecného dohledu; navrhuje, aby opatření pro boj proti škodlivému obsahu, nenávistným verbálním projevům a dezinformacím byla pravidelně vyhodnocována a dále rozvíjena;

21.  připomíná, že je důležité zaručit svobodu projevu, informací a přesvědčení, jakož i svobodného a rozmanitého prostředí tisku a sdělovacích prostředků, a to i s ohledem na ochranu nezávislé žurnalistiky; trvá na ochraně a podpoře svobody projevu a důležitosti rozmanitosti názorů, informací, tisku, sdělovacích prostředků a uměleckých a kulturních projevů;

22.  zdůrazňuje, že akt o digitálních službách by měl posílit svobody vnitřního trhu a zaručovat základní práva a zásady stanovené v Listině; zdůrazňuje, že základní práva spotřebitelů a uživatelů, včetně nezletilých, by měla být chráněna před škodlivými obchodními modely on-line, včetně těch, které provádějí digitální reklamu, jakož i před manipulací s chováním a diskriminačními praktikami;

23.  Zdůrazňuje, že postavení uživatelů je třeba posílit, pokud jde o vymáhání jejich vlastních základních práv v internetovém prostoru; opakuje, že poskytovatelé digitálních služeb musí respektovat právo svých uživatelů na přenositelnost údajů, jak je stanoveno v právních předpisech Unie, a umožnit jim výkon tohoto jejich práva;

24.  poukazuje na to, že za zvláštní kategorii osobních údajů se považují biometrické údaje, na něž se vztahují zvláštní podmínky zpracování; konstatuje, že biometrika může být a také čím dál více je užívána pro identifikaci a autentizaci osob, což je bez ohledu na její případné přínosy spojeno se značnými riziky a vážnými zásahy do práv na soukromí a ochrany údajů, zejména pokud je používána bez souhlasu subjektu údajů, a představuje příležitost pro podvodné zneužití totožnosti; vyzývá proto k tomu, aby v aktu o digitálních službách bylo zajištěno, že poskytovatelé digitálních služeb budou uchovávat biometrické údaje pouze na samotném zařízení s výjimkou případů, kdy centrální ukládání umožňuje zákon, povinnost vždy uživatelům digitálních služeb poskytnout v základním nastavení alternativní možnost k použití biometrických údajů pro spuštění dané služby a povinnost jasně uživatele informovat o rizicích použití biometrických údajů;

25.  zdůrazňuje, že v duchu judikatury týkající se komunikačních metadat musí být orgánům veřejné moci umožněn přístup k účastníkovým uživatelským údajům a metadatům pouze za účelem vyšetřování podezření ze závažné trestné činnosti na základě vydaného soudního povolení; je však přesvědčen, že poskytovatelé digitálních služeb nesmějí uchovávat údaje pro účely vymáhání práva, pokud cílené uchovávání údajů konkrétního uživatele nenařizuje přímo nezávislý příslušný orgán veřejné moci v souladu s právem Unie;

26.  zdůrazňuje, že na údaje je třeba uplatňovat účinné šifrování mezi koncovými body, neboť je to nezbytné pro důvěru v internet a internetovou bezpečnost a účinně se tak předchází neoprávněnému přístupu třetích stran;

Transparentnost a ochrana spotřebitelů

27.  konstatuje, že pandemie COVID-19 ukázala, důležitost a odolnost odvětví elektronického obchodování a jeho potenciál být hnací sílou pro oživení evropského hospodářství i to, jak jsou spotřebitelé EU zranitelní vůči nekalým obchodním praktikám nečestných obchodníků, kteří prodávají na internetu padělané, nelegální nebo nebezpečné produkty či poskytují služby na internetu, jež nejsou v souladu s bezpečnostními pravidly Unie, nebo zneužívají situace a neodůvodněně zvyšují ceny nebo zavádějí jiné nespravedlivé podmínky pro spotřebitele; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné posílit vymáhání pravidel Unie a posílit ochranu spotřebitelů;

28.  zdůrazňuje, že tento problém je ještě zhoršován obtížemi při zjišťování totožnosti podvodných podnikatelských uživatelů, což spotřebitelům ztěžuje uplatňování nároku na náhradu vzniklých škod a ztrát;

29.  domnívá se, že by měly být současně s opatřeními na prohloubení souladu se stávajícími předpisy posíleny jak stávající požadavky na transparentnost a informovanost stanovené ve směrnici o elektronickém obchodu pro poskytovatele služeb informační společnosti a jejich firemní zákazníky, tak minimální informační požadavky na obchodní komunikace, a to bez poškození konkurenceschopnosti malých a středních podniků;

30.  vyzývá Komisi, aby posílila požadavky na poskytování informací stanovené v článku 5 směrnice o elektronickém obchodu a aby od poskytovatelů hostingových služeb požadovala porovnávání informací a totožnosti podnikatelských uživatelů, s nimiž mají přímý obchodní vztah, s identifikačními údaji prostřednictvím příslušných stávajících a dostupných databází Unie v souladu s právními předpisy týkajícími se datového protokolu; poskytovatelé hostingových služeb by měli žádat své podnikatelské uživatele, aby zajistili, že informace, které poskytují, budou přesné, úplné a aktualizované, a měli by mít právo a povinnost odmítnout nebo ukončit poskytování služeb těmto uživatelům, pokud jsou informace o totožnosti jejich podnikatelských uživatelů nepravdivé nebo zavádějící; podnikatelští uživatelé by měli být odpovědni za to, že budou informovat poskytovatele služeb o jakékoli změně své podnikatelské činnosti (např. ukončení podnikatelské činnosti);

31.  vyzývá Komisi, aby pro poskytovatele služeb informační společnosti zavedla vynutitelné povinnosti zaměřené na zvýšení transparentnosti, informovanosti a odpovědnosti; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby donucovací opatření byla zacílena tak, aby zohledňovala různé služby a nevedla nutně k porušování soukromí a právního procesu; domnívá se, že tyto povinnosti by měly být přiměřené a měly by být vymáhány vhodnými, účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi;

32.  zdůrazňuje, že by měly být posíleny stávající povinnosti stanovené ve směrnici oelektronickém obchodu a ve směrnici o nekalých obchodních praktikách týkající se transparentnosti komerčních komunikací a digitální reklamy; poukazuje na to, že naléhavé otázky ochrany spotřebitele týkající se profilování, cílení a personalizovaného stanovování cen by se mělo řešit mimo jiné jasnými povinnostmi v oblasti transparentnosti a požadavky na transparentnost;

33.  zdůrazňuje, že spotřebitelé na internetu se nacházejí v nevyváženém vztahu k poskytovatelům služeb a obchodníkům, kteří nabízejí služby podporované prostřednictvím příjmů z reklamy a reklam, jež se zaměřují na jednotlivé spotřebitele na základě informací shromážděných prostřednictvím mechanismů dat velkého objemu a umělé inteligence; bere na vědomí potenciální negativní dopad personalizované reklamy, zejména detailně cílené reklamy a behaviorální reklamy; vyzývá proto Komisi, aby zavedla dodatečná pravidla pro cílenou a detailně cílenou reklamu založenou na shromažďování osobních údajů a aby zvážila přísnější regulaci detailně cílené reklamy a behaviorální reklamy ve prospěch méně rušivých forem reklamy, které nevyžadují rozsáhlé sledování interakcí uživatelů s obsahem; naléhavě vyzývá Komisi, aby rovněž zvážila zavedení legislativních opatření ke zvýšení transparentnosti internetové reklamy;

34.  zdůrazňuje, že s ohledem na rozvoj digitálních služeb je důležitá povinnost členských států zajistit, aby jejich právní systém umožňoval uzavírání smluv elektronicky, a přitom byla zajištěna vysoká míra ochrany spotřebitelů; vyzývá Komisi, aby přezkoumala stávající požadavky ke smlouvám uzavíraným elektronicky, např. pokud jde o oznámení členských států, a v případě potřeby tyto požadavky aktualizovala; bere v této souvislosti na vědomí nárůst počtu „inteligentních smluv“, např. takových, které jsou založeny na technologiích distribuované účetní knihy, a žádá Komisi, aby posoudila vývoj a využívání technologií distribuované účetní knihy, včetně tzv. inteligentních smluv, např. ohledně otázek zákonnosti a vymáhání inteligentních smluv vpřeshraničních situacích, poskytla k této věci pokyny s cílem zajistit právní jistotu pro podniky a spotřebitele a aby předkládala legislativní iniciativy pouze v případě, že při tomto posouzení budou zjištěny konkrétní nedostatky;

35.  vyzývá Komisi, aby zavedla minimální standardy pro smluvní a obecné podmínky, zejména pokud jde o transparentnost, přístupnost, spravedlnost a nediskriminační opatření, a aby dále přezkoumala používání předem formulovaných standardních doložek ve smluvních podmínkách, které nejsou individuálně sjednány předem, včetně dohod o udělování licencí koncovým uživatelům, a aby hledala způsoby, jak je učinit spravedlivějšími, a zajistila soulad s právem Unie, s cílem umožnit spotřebitelům snadnější zapojení, včetně možnosti volby doložek, aby bylo možno získat informovanější souhlas;

36.  zdůrazňuje, že je třeba zlepšit efektivitu elektronických kontaktů mezi podniky a spotřebiteli s ohledem na rozvoj technologií virtuální identifikace; domnívá se, že pro účely zajištění efektivity aktu o digitálních službách by měla Komise také aktualizovat regulační rámec pro digitální identifikaci, zejména nařízení (EU) č. 910/2014(18) (nařízení eIDAS); domnívá se, že vytvoření všeobecně přijímané a důvěryhodné digitální identity a důvěryhodných ověřovacích systémů by bylo užitečným nástrojem, který by umožnil bezpečně vytvořit individuální identity fyzických osob, právnických osob a strojů, a tak je chránit proti používání falešných profilů; v této souvislosti konstatuje, že je důležité, aby spotřebitelé mohli bezpečně používat nebo nakupovat výrobky a služby online, aniž by museli používat nesouvisející platformy a zbytečně sdílet své údaje, včetně osobních údajů, které tyto platformy shromažďují; vyzývá Komisi, aby provedla důkladné posouzení dopadu, pokud jde o vytvoření všeobecně přijímané veřejné elektronické identity jakožto alternativy k soukromým jednotným přihlašovacím systémům, a zdůrazňuje, že tato služba by měla být vyvinuta tak, aby shromažďovaných údajů bylo minimum; domnívá se, že Komise by měla posoudit možnost vytvoření systému pro ověřování věku uživatelů digitálních služeb, zejména s cílem chránit nezletilé;

37.  zdůrazňuje, že akt o digitálních službách by neměl mít vliv na zásadu minimalizace údajů stanovenou v obecném nařízení o ochraně osobních údajů a, pokud specifické právní předpisy nevyžadují jinak, měli by zprostředkovatelé digitálních služeb umožňovat v co možná největší míře zachování anonymity při používání svých služeb a zpracovávat pouze údaje nezbytné pro identifikaci uživatele; tyto shromažďované údaje by neměly být používány pro žádné jiné digitální služby než služby, které vyžadují osobní identifikaci, ověření totožnosti nebo věku, a měly by být používány pouze k legitimnímu účelu a v žádném případě k omezování všeobecného přístupu k internetu;

Umělá inteligence a strojové učení

38.  zdůrazňuje, že ačkoliv služby založené na umělé inteligenci nebo služby využívající automatizované nástroje rozhodování nebo nástroje pro strojové učení, které se vsoučasnosti řídí směrnicí o elektronickém obchodu, mají obrovský potenciál poskytovat výhody spotřebitelům a poskytovatelům služeb, měl by se akt o digitálních službách také zabývat konkrétními výzvami, které představují, pokud jde o zajištění nediskriminace, transparentnosti, a to i u používaných datových souborů a cílených výstupů, a srozumitelným vysvětlením algoritmů a odpovědnosti, které nejsou řešeny ve stávajících právních předpisech;

39.  dále zdůrazňuje, že algoritmy, na kterých jsou digitální služby založeny, musí plně dodržovat požadavky týkající se základních práv, a to zejména soukromí, ochranu osobních údajů, svobodu projevu a informací, právo na účinnou právní ochranu a práva dítěte, jak stojí ve Smlouvách a Listině;

40.  zdůrazňuje, že je zásadně důležité zajistit používání vysoce kvalitních, nediskriminačních a objektivních základních datových souborů a pomáhat jednotlivcům získat přístup k různorodému obsahu, názorům, vysoce kvalitním produktům a službám;

41.  vyzývá Komisi, aby zavedla požadavky na transparentnost a odpovědnost týkající se automatizovaných rozhodovacích procesů a zároveň zajistila dodržování požadavků ohledně soukromí uživatelů a obchodních tajemství; upozorňuje, že je třeba umožnit externí regulatorní audity, individuální dohled a hodnocení opakujících se rizik ze strany příslušných orgánů a hodnotit souvisejících rizika, zejména rizika pro spotřebitele nebo třetí strany, a domnívá se, že opatření k prevenci těchto rizik by měla být odůvodněná a přiměřená a neměla by bránit inovacím; domnívá se, že je třeba respektovat zásadu „lidského velení“, mimo jiné s cílem zabránit nárůstu zdravotních a bezpečnostních rizik, diskriminace, neoprávněného sledování, nebo zneužívání nebo předejít potenciálnímu ohrožení základních práv a svobod;

42.  domnívá se, že spotřebitelé a uživatelé používající automatizované systémy rozhodování a jiné inovativní digitální služby nebo aplikace by měli mít právo být řádně a včas informováni jasným, přesným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem a jejich práva by měla být účinně zaručena; vyjadřuje znepokojení, pokud jde o stávající nedostatek transparentnosti při používání virtuálních asistentů nebo chatbotů, kteří mohou být obzvláště škodliví pro zranitelné spotřebitele, a zdůrazňuje, že poskytovatelé digitálních služeb by k zákaznické podpoře neměli používat výlučně automatizované systémy rozhodování;

43.  je v této souvislosti přesvědčen, že by spotřebitelé měli mít možnost být řádně informováni při interakcích s automatizovaným rozhodováním a o tom, jak se spojit s člověkem s rozhodovacími pravomocemi, jak požadovat kontrolu a opravu možných chyb vyplývajících z automatizovaných rozhodnutí a rovněž jak usilovat o nápravu jakýchkoli škod souvisejících s používáním automatizovaných systémů rozhodování;

44.  zdůrazňuje, že je třeba posílit spotřebitelskou volbu, kontrolu a důvěru ve služby a aplikace umělé inteligence; domnívá se tudíž, že soubor práv spotřebitelů by měl být rozšířen tak, aby je lépe chránil v digitálním světě, a vyzývá Komisi, aby zejména zvážila kritéria týkající se odpovědnosti a spravedlnosti, kontrolu a právo na nediskriminaci a na objektivní datové soubory umělé inteligence; domnívá se, že spotřebitelé a uživatelé by měli mít větší kontrolu nad tím, jak se umělá inteligence používá, a možnost odmítnout, omezit či personalizovat používání veškerých funkcí osobního nastavení spojených s umělou inteligencí;

45.  konstatuje, že automatizované nástroje pro moderování obsahu nejsou schopny účinně porozumět jemným nuancím kontextu a významu v lidské komunikaci, což je nezbytné pro určení, zda lze posouzený obsah považovat za obsah porušující právní předpisy nebo podmínky služby; zdůrazňuje proto, že používání těchto nástrojů by nemělo být uloženo aktem o digitálních službách;

Potírání nezákonného obsahu a aktivit na internetu

46.  zdůrazňuje, že existence a šíření nezákonného obsahu a aktivit na internetu je vážnou hrozbou, která podrývá důvěru občanů v digitální prostředí, poškozuje rozvoj zdravých digitálních ekosystémů a také může mít závažné a dlouhodobé důsledky pro bezpečnost a základní práva jednotlivců; konstatuje, že zároveň lze nezákonný obsah a aktivity na internetu snadno šířit, čímž se ve velmi krátké době zvyšuje i jejich negativní dopad;

47.  konstatuje, že neexistuje univerzální řešení pro všechny typy nezákonného obsahu a aktivit; zdůrazňuje, že obsah, který by mohl být v některých členských státech nezákonný, nemusí být „nezákonný“ v jiných členských státech, neboť v Unii jsou harmonizovány pouze určité druhy nezákonného obsahu; požaduje přísné rozlišování mezi nezákonným obsahem, postižitelnými činy a nezákonně šířeným obsahem na jedné straně a škodlivým obsahem, nenávistným projevem a dezinformacemi na druhé straně, protože ty nejsou vždy nezákonné a zahrnují řadu různých aspektů, přístupů a pravidel platných v různých případech; je toho názoru, že režim právní odpovědnosti by se měl týkat pouze nezákonného obsahu, jak je definován v právních předpisech Unie nebo vnitrostátních právních předpisech;

48.  domnívá se však, že aniž by byl dotčen širší rámec základních práv a stávající odvětvové právní předpisy, harmonizovanější a koordinovanější přístup na úrovni Unie, který zohledňuje různé druhy nezákonného obsahu a aktivit a je založen na spolupráci a výměně osvědčených postupů mezi členskými státy, pomůže účinněji řešit nezákonný obsah; rovněž zdůrazňuje, že je třeba přizpůsobit závažnost opatření, která musí poskytovatelé služeb přijmout, závažnosti porušení pravidel, a vyzývá k lepší spolupráci a výměně informací mezi příslušnými orgány a poskytovateli hostingových služeb;

49.  domnívá se, že dobrovolné akce a samoregulace internetovými platformami v celé Evropě mají určité přínosy, ale je nutný jasný právní rámec pro odstraňování nezákonného obsahu a aktivit, aby bylo zajištěno rychlé nahlášení a odstranění takového obsahu na internetu; zdůrazňuje, že je třeba předejít tomu, aby byla poskytovatelům digitálních služeb uložena obecná povinnost monitorovat informace, které předávají nebo uchovávají, nebo zabránit aktivnímu vyhledávání, moderování či filtrování veškerého obsahu a aktivit, ať už de jure či de facto; zdůrazňuje, že nezákonný obsah by měl být odstraněn tam, kde je umístěn, a že od poskytovatelů přístupu se nesmí vyžadovat, aby blokovali přístup k obsahu;

50.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby internetoví zprostředkovatelé, kteří z vlastní iniciativy odstraňují údajně nezákonný obsah z online prostoru, tak činili s náležitou péčí, přiměřeným a nediskriminačním způsobem a za všech okolností s patřičným ohledem na základní práva a svobody uživatelů; zdůrazňuje, že veškerá taková opatření by měla být doplněna spolehlivými procesními zárukami a smysluplnými požadavky na transparentnost a odpovědnost; a žádá, aby v případě, že existují pochybnosti o „nezákonné“ povaze obsahu, byl tento obsah podroben lidské kontrole a nebyl odstraněn bez dalšího prošetření;

51.  žádá Komisi, aby předložila studii o odstranění obsahu a údajů před pandemií COVID-19 a během ní automatizovanými rozhodovacími procesy a o míře odstranění chyb (falešné pozitivní výsledky), které byly zahrnuty do počtu odstraněných položek;

52.  vyzývá Komisi, aby se zabývala zvětšujícími se rozdíly a roztříštěností vnitrostátních pravidel v členských státech a aby přijala jasná a předvídatelná harmonizovaná pravidla a transparentní, účinný a přiměřený mechanismus „pro oznamování a přijímání opatření“; ten by měl zajistit dostatečné záruky, umožnit uživatelům informovat internetové zprostředkovatele o existenci potenciálně nezákonného internetového obsahu nebo aktivit a pomoci internetovým zprostředkovatelům, aby reagovali rychle a byli transparentnější, pokud jde o opatření přijatá v souvislosti s potenciálně nezákonným obsahem; je toho názoru, že taková opatření by měla být technologicky neutrální a snadno přístupná všem aktérům, aby byla zajištěna vysoká míra ochrany uživatelů a spotřebitelů;

53.  zdůrazňuje, že takový mechanismus „pro oznamování a přijímání opatření“ musí být zaměřen na člověka; zdůrazňuje, že by měly být zavedeny záruky proti zneužívání systému, např. proti opakovanému nepravdivému označování, nekalým obchodním praktikám a jiným metodám; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila přístup k transparentním, účinným, spravedlivým a rychlým mechanismům pro protioznámení a stížnosti a mechanismům pro mimosoudní řešení sporů a aby zaručila možnost domáhat se soudní ochrany v souvislosti s odstraněním obsahu, aby bylo naplněno právo na účinné opravné prostředky;

54.  vítá úsilí o zajištění transparentnosti při odstraňování obsahu; vyzývá Komisi, aby zajistila, že budou veřejně dostupné zprávy s informacemi o mechanismech pro oznamování a přijímání opatření, např. počet takových oznámení, druh subjektů oznamujících obsah, povaha obsahu, který je předmětem stížnosti, doba reakce zprostředkovatele, počet odvolání a počet případů, kdy byl obsah mylně označen za nezákonný nebo nezákonně sdílený;

55.  bere na vědomí problémy spojené s vymáháním právních zákazů vydaných v jiných členských státech, než je země původu poskytovatele služeb, a zdůrazňuje, že je třeba se touto otázkou dále zabývat; trvá na tom, aby se od poskytovatelů hostingových služeb nepožadovalo, aby odstranili informace nebo znemožnili přístup k informacím, které jsou v jejich zemi původu zákonné;

56.  zdůrazňuje, že odpovědnost za vymáhání práva, rozhodování o zákonnosti online aktivit a obsahu a za nařizování poskytovatelům hostingových služeb, aby odstranili nezákonný obsah nebo k němu znemožnili přístup, a za to, aby tyto příkazy byly přesné, dobře podložené a respektovaly základní práva, mají nezávislé orgány veřejné moci, které k tomu mají příslušné pravomoci;

57.  zdůrazňuje, že zachování záruk vyplývajících z režimu právní odpovědnosti internetových zprostředkovatelů, jak je uvedeno v článcích 12, 13 a 14 směrnice oelektronickém obchodu, a neexistence obecné povinnosti dohledu stanovená v článku 15 směrnice o elektronickém obchodu jsou klíčové pro usnadnění volného pohybu digitálních služeb, zajištění dostupnosti obsahu online a pro ochranu základních práv uživatelů a je třeba je zachovat; v této souvislosti zdůrazňuje, že režim právní odpovědnosti a zákaz obecného dohledu by neměly být oslabeny případnými novými právními předpisy nebo změnou jiných oddílů směrnice o elektronickém obchodu;

58.  uznává zásadu, že digitální služby hrající neutrální a pasivní roli, jako jsou podpůrné a infrastrukturní služby, nejsou odpovědné za obsah přenášený prostřednictvím jejich služeb, protože nad ním nemají žádnou kontrolu, nemají s ním žádnou aktivní interakci ani ho neoptimalizují; zdůrazňuje však, že je nutné další vyjasnění ohledně aktivní a pasivní role se zohledněním judikatury Soudního dvora v této věci;

59.  vyzývá Komisi, aby zvážila zavedení požadavku pro poskytovatele hostingových služeb oznamovat nezákonný obsah, který může představovat závažnou trestnou činnost, příslušnému donucovacímu orgánu hned poté, co se o něm dozvědí;

Internetová tržiště

60.  konstatuje, že vznik poskytovatelů internetových služeb, jako jsou internetová tržiště, sice přinesl výhody spotřebitelům i obchodníkům, zejména v podobě zlepšení výběru, snížení nákladů a poklesu cen, zároveň však jsou díky němu spotřebitelé více vystaveni zavádějícím obchodním praktikám stále většího počtu prodejců, a to i ze třetích zemí, kteří mohou na internetu nabízet nezákonné, nebezpečné nebo padělané výrobky a služby, které často nesplňují pravidla a normy Unie týkající se bezpečnosti výrobků a dostatečně nezaručují práva spotřebitelů;

61.  zdůrazňuje, že bezpečnost spotřebitelů by měla být stejná bez ohledu na to, zda nakupují online nebo v obchodech; zdůrazňuje, že je nepřijatelné, aby byli spotřebitelé v Unii vystaveni nezákonným, padělaným a nebezpečným výrobkům, které obsahují nebezpečné chemické látky, nebo dalším bezpečnostním rizikům, která představují nebezpečí pro lidské zdraví; trvá na tom, že je nutné zavést příslušné záruky a opatření pro bezpečnost výrobků a ochranu spotřebitelů, aby se zabránilo prodeji nevyhovujících výrobků nebo služeb na internetových tržištích, a vyzývá Komisi, aby posílila režim odpovědnosti na internetových tržištích;

62.  zdůrazňuje význam pravidel nařízení (EU) 2019/1020 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy ohledně shody výrobků dovážených do Unie ze třetích zemí; vyzývá Komisi, aby přijala opatření ke zlepšení dodržování právních předpisů prodejci usazenými mimo Unii v případě, že není žádný výrobce, dovozce nebo distributor usazený v Unii, a aby odstranila případnou stávající právní mezeru, která umožňuje dodavatelům usazeným mimo Unii prodávat evropským spotřebitelům prostřednictvím internetu výrobky, které nesplňují pravidla Unie v oblasti bezpečnosti a ochrany spotřebitele, aniž by byli sankcionováni nebo se zodpovídali za své jednání a aniž by spotřebitelé měli právní prostředky k vymáhání svých práv nebo jim byla poskytnuta náhrada škody; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba, aby bylo možné vždy identifikovat výrobce a prodejce výrobků ze třetích zemí;

63.  zdůrazňuje, že je třeba, aby internetová tržiště okamžitě informovala spotřebitele, jakmile byl výrobek, který si koupili, z tržiště odstraněn poté, co bylo oznámeno, že nesplňuje předpisy Unie v oblasti bezpečnosti výrobků nebo ochrany spotřebitele;

64.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby poskytovatelé internetových tržišť konzultovali RAPEX a informovali příslušné orgány, jakmile se dozvědí o nezákonných, nebezpečných a padělaných výrobcích na svých platformách;

65.  domnívá se, že poskytovatelé internetových tržišť by měli zlepšit svou spolupráci s orgány dozoru nad trhem a celními orgány, např. prostřednictvím výměny informací oprodejci nezákonných, nebezpečných a padělaných výrobků;

66.  žádá Komisi, aby naléhavě vyzvala členské státy, aby častěji vykonávaly společný dohled nad trhem a aby zintenzivnily spolupráci s celními orgány s cílem kontrolovat bezpečnost výrobků prodávaných na internetu dříve, než se dostanou ke spotřebitelům; žádá Komisi, aby posoudila možnost vytvoření mezinárodní sítě spotřebitelských center, která by spotřebitelům v EU pomohla řešit spory s obchodníky usazenými vzemích mimo EU;

67.  žádá Komisi, aby zajistila, že v případech, kdy internetová tržiště poskytují profesionální služby, je prostřednictvím vhodných záruk a požadavků na informace dosaženo dostatečné míry ochrany spotřebitelů;

68.  domnívá se, že v rámci trhu cestovního ruchu a dopravy by cílem aktu o digitálních službách mělo být zajištění právní jistoty a srozumitelnosti vytvořením rámce pro správu, který by formalizoval spolupráci mezi platformami a vnitrostátními, regionálními a místními orgány a byl by zaměřen zejména na sdílení osvědčených postupů a vytvoření souboru povinností platforem pro krátkodobé pronájmy a mobilitu informovat své poskytovatele služeb o příslušné vnitrostátní, regionální a místní legislativě; vyzývá Komisi, aby dále odstraňovala bezdůvodné překážky a s konkrétním zaměřením na toto odvětví, na základě koordinace na úrovni EU a za účasti všech zainteresovaných stran vyvinula v souladu s pravidly pro jednotný trh úsilí o stanovení souboru kritérií, jako jsou povolení, licence, případně místní nebo celostátní registrační číslo poskytovatele služby, která budou nutná pro nabízení služby na platformě pro krátkodobé pronájmy nebo mobilitu; zdůrazňuje, že je důležité vyhnout se tomu, aby byly všem poskytovatelům služeb, obzvláště poskytovatelům přímých („peer-to-peer“) služeb a malým a středním podnikům, ukládány nepřiměřené informační povinnosti a aby byli tito poskytovatelé vystavováni zbytečné administrativní zátěži;

69.  žádá, aby akt o digitálních službách v souladu se Zelenou dohodou pro Evropu podporoval udržitelný růst a udržitelnost elektronického obchodu; zdůrazňuje význam internetových tržišť, pokud jde o prosazování udržitelných výrobků a služeb a podporu udržitelné spotřeby; požaduje opatření, která budou řešit zavádějící postupy a dezinformace ohledně výrobků a služeb nabízených na internetu, např. nepravdivá „environmentální tvrzení“, a zároveň vyzývá poskytovatele internetových tržišť, aby podporovali udržitelnost elektronického obchodu tím, že spotřebitelům poskytnou jasné a snadno srozumitelné informace o environmentálním dopadu výrobků či služeb, které na internetu nakupují;

70.  vyzývá Komisi, aby důkladně prozkoumala jasnost a soudržnost stávajícího právního rámce pro prodej výrobků a služeb na internetu s cílem zjistit případné nedostatky a rozpory a problémy s efektivním vymáháním; žádá Komisi, aby provedla důkladnou analýzu interakce mezi aktem o digitálních službách a právními předpisy Unie v oblasti bezpečnosti výrobků a chemických látek; žádá Komisi, aby zajistila konzistentnost mezi novými pravidly pro internetová tržiště a revizí směrnice 2001/95/ES(19) (směrnice oobecné bezpečnosti výrobků) a směrnice 85/374/EHS(20) (směrnice o odpovědnosti za vadné výrobky);

71.  bere na vědomí přetrvávající problémy týkající se zneužívání nebo nesprávného uplatňování selektivních dohod o distribuci s cílem omezit přeshraniční dostupnost výrobků a služeb v rámci jednotného trhu a mezi platformami; žádá Komisi, aby v této věci jednala v rámci každého širšího přezkumu všeobecných blokových výjimek a dalších politik podle článku 101 SFEU a aby se zdržela jejího začlenění do aktu odigitálních službách;

Regulace systémových provozovatelů ex ante

72.  konstatuje, že některé trhy se dnes vyznačují existencí velkých provozovatelů svýznamným vlivem, kteří jsou schopni působit v digitální ekonomice jako de facto „internetoví strážci“ („systémoví provozovatelé“); zdůrazňuje, že je důležitá spravedlivá a účinná hospodářská soutěž mezi internetovými provozovateli s významnou digitální přítomností a jinými poskytovateli, aby se podpořily dobré podmínky pro spotřebitele; žádá Komisi, aby provedla důkladnou analýzu různých problémů zjištěných dosud na trhu a jejich důsledků, mimo jiné pro spotřebitele, malé a střední podniky a vnitřní trh;

73.  domnívá se, že nástroj vnitřního trhu ukládající ve vztahu k systémovým provozovatelům svýznamnou tržní silou regulační nápravná opatření ex ante má potenciál díky omezení překážek bránících vstupu na trh a regulaci systémových provozovatelů otevřít trhy novým účastníkům, včetně malých a středních podniků, podnikatelů a začínajících podniků, a tím i podpořit výběr pro spotřebitele a posouvat inovace nad rámec toho, čeho lze dosáhnout pouze vymáháním právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže;

74.  vítá veřejnou konzultaci Komise ohledně možnosti zavést v rámci budoucího aktu odigitálních službách cílenou regulaci ex ante s cílem řešit systémové otázky specifické pro digitální trhy; zdůrazňuje, že regulace vnitřního trhu a politika hospodářské soutěže se vzájemně doplňují, jak zdůrazňuje zpráva zvláštních poradců Komise nazvaná „Politika hospodářské soutěže pro digitální éru“;

75.  žádá Komisi, aby definovala „systémové provozovatele“ na základě jasných ukazatelů;

76.  domnívá se, že regulace ex ante by měla vycházet z nařízení (EU) 2019/1150 („nařízení o platformě pro podnikání“) a opatření by měla být v souladu s antimonopolními pravidly Unie a v rámci politiky Unie pro hospodářskou soutěž, která je v současné době podrobena revizi, aby lépe odpovídala výzvám digitálního věku; regulace ex ante by měla zajistit spravedlivé obchodní podmínky platné pro všechny provozovatele, včetně případných dalších požadavků a uzavřeného seznamu pozitivních a negativních opatření, která tito provozovatelé musí dodržet nebo která jsou zakázána;

77.  vyzývá Komisi, aby zejména zanalyzovala nedostatečnou transparentnost systémů doporučování u systémových provozovatelů, včetně pravidel a kritérií pro fungování těchto systémů a zda je třeba uložit další povinnosti týkající se transparentnosti a požadavky na informování;

78.  zdůrazňuje, že uložení regulačních nápravných opatření ex ante v jiných odvětvích zlepšilo hospodářskou soutěž v těchto odvětvích; konstatuje, že podobný rámec by mohl být vytvořen pro identifikování systémových provozovatelů, kteří plní roli „strážce“, se zohledněním specifických charakteristik digitálního odvětví;

79.  upozorňuje na skutečnost, že podnikatelští uživatelé systémových provozovatelů se liší svou velikostí od nadnárodních společností až po mikropodniky; zdůrazňuje, že regulace ex ante u systémových provozovatelů by neměla vést k tomu, že tyto dodatečné požadavky přesunou na podniky, které je využívají;

80.  upozorňuje na to, že shromažďování a sběr obrovského množství údajů ze strany systémových provozovatelů, kteří je pak používají k expanzi z jednoho trhu na jiný, a další možnost donutit uživatele, aby používali elektronickou identifikaci jednoho provozovatele na různých platformách, může vytvořit nerovnováhu ve vyjednávací síle, a tak vést k narušení hospodářské soutěže na jednotném trhu; domnívá se, že větší transparentnost platforem a sdílení údajů mezi systémovými provozovateli a příslušnými orgány má zásadní význam pro zajištění fungování regulace pravidel ex ante;

81.  zdůrazňuje, že interoperabilita má klíčový význam pro zajištění konkurenčního trhu, možnosti výběru pro uživatele a inovativních služeb a pro omezení rizika, že uživatelé a spotřebitelé nebudou moci přejít k jinému poskytovateli (lock-in effect); vyzývá Komisi, aby zajistila odpovídající míru interoperability u systémových provozovatelů a aby prozkoumala různé technologie a otevřené standardy a protokoly, včetně možnosti technického rozhraní (rozhraní pro programování aplikací);

Dohled, spolupráce a vymáhání

82.  domnívá se, že s ohledem na přeshraniční povahu digitálních služeb je účinný dohled a spolupráce mezi členskými státy, včetně výměny informací a sdílení osvědčených postupů, klíčem k zajištění řádného vymáhání aktu o digitálních službách; zdůrazňuje, že nedokonalé provádění, uplatňování a vymáhání právních předpisů Unie členskými státy vytváří bezdůvodné překážky na digitálním jednotném trhu; vyzývá Komisi, aby se těmito otázkami zabývala v úzké spolupráci s členskými státy;

83.  žádá Komisi, aby zajistila, že členské státy poskytnou vnitrostátním orgánům dohledu odpovídající finanční prostředky, lidské zdroje a pravomoci vymáhání, aby mohly účinně plnit své funkce a přispívat k jejich příslušné práci;

84.  zdůrazňuje, že spolupráce mezi vnitrostátními a dalšími orgány členských států, občanskou společností a spotřebitelskými organizacemi má zásadní význam pro dosažení účinného vymáhání aktu o digitálních službách; navrhuje posílit zásadu země původu prostřednictvím větší spolupráce mezi členskými státy, aby se zlepšil regulační dohled nad digitálními službami a bylo dosaženo účinného vymáhání práva vpřeshraničních případech; vybízí členské státy, aby shromažďovaly a sdílely osvědčené postupy a sdílení údajů mezi vnitrostátními regulačními orgány a aby poskytly regulačním orgánům a právním orgánům bezpečné způsoby vzájemné komunikace;

85.  vyzývá Komisi, aby posoudila nejvhodnější model dohledu a vymáhání pro uplatňování ustanovení týkajících se aktu o digitálních službách, a aby zvážila vytvoření hybridního systému založeného na koordinaci a spolupráci vnitrostátních a unijních orgánů pro účely efektivního dohledu nad vymáháním aktu o digitálních službách a jeho provádění; domnívá se, že tento systém dohledu by měl být odpovědný za dohled, dodržování, monitorování a uplatňování aktu o digitálních službách a mít dodatečné pravomoci k provádění přeshraničních iniciativ a vyšetřování a měly by mu být svěřený pravomoci v oblasti vymáhání a auditu;

86.  je toho názoru, že koordinace EU ve spolupráci se sítí vnitrostátních orgánů by měla upřednostňovat řešení komplexních přeshraničních otázek;

87.  připomíná, že je důležité usnadnit sdílení jiných než osobních údajů a podpořit dialog zúčastněných stran; podporuje vytvoření a udržování evropského výzkumného úložiště, které usnadní sdílení těchto údajů s veřejnými institucemi, výzkumníky, nevládními organizacemi a univerzitami pro výzkumné účely; vyzývá Komisi, aby tento nástroj vybudovala na základě stávajících osvědčených postupů a iniciativ, jako je skupina pro sledování ekonomiky online platforem nebo středisko EU pro sledování technologie blockchain;

88.  domnívá se, že Komise by měla být prostřednictvím Společného výzkumného střediska oprávněna poskytovat členským státům na vyžádání odbornou pomoc při analýze technologických, správních nebo jiných záležitostí souvisejících s vymáháním právních předpisů v oblasti jednotného digitálního trhu; vyzývá vnitrostátní regulační orgány a Komisi, aby malým a středním podnikům Unie poskytovaly další poradenství a pomoc ohledně jejich práv;

89.  vyzývá Komisi, aby posílila a zmodernizovala stávající rámec Unie pro mimosoudní urovnání podle směrnice o elektronickém obchodu s přihlédnutím k vývoji podle směrnice 2013/11/EU(21), jakož i k soudním sporům s cílem umožnit účinné vymáhání a odškodnění spotřebitelů; zdůrazňuje, že je třeba podpořit spotřebitele, aby využívali soudní systém; domnívá se, že žádná revize by neměla oslabit právní ochranu malých podniků a obchodníků, kterou poskytují vnitrostátní právní systémy;

Závěr

90.  domnívá se, že veškeré finanční dopady požadovaného návrhu by měly být hrazeny zpříslušných rozpočtových prostředků;

o
o   o

91.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a podrobná doporučení, která tvoří přílohu tohoto usnesení, Komisi, Radě a parlamentům a vládám členských států.

(1) Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1. (2) Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 57. (3) Úř. věst. L 136, 22.5.2019, s. 1. (4) Úř. věst. L 136, 22.5.2019, s. 28. (5) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22. (6) Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 1. (7) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36. (8) Úř. věst. C 50 E, 21.2.2012, s. 1. (9) Úř. věst. C 331, 18.9.2018, s. 135. (10) Úř. věst. L 63, 6.3.2018, s. 50. (11) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1. (12) Úř. věst. L 130, 17.5.2019, s. 92. (13) Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37. (14) Úř. věst. L 77, 27.3.1996, s. 20. (15) Úř. věst. L 167, 22.6. 2001, s. 10. (16) Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1. (17) https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2020/654180/EPRS_STU(2020)654180_EN.pdf (18) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 oelektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce navnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73). (19) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků (Úř. věst. L 11, 15.1.2002, s. 4). (20) Směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (Úř. věst. L 210, 7.8.1985, s. 29). (21) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů) (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 63).

DOPORUČENÍ TÝKAJÍCÍ SE OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

I.  OBECNÉ ZÁSADY

Balíček aktu o digitálních službách by měl přispět k posílení vnitřního trhu zajištěním volného pohybu digitálních služeb a volného pohybu obchodu a současně zaručit vysokou úroveň ochrany spotřebitele, včetně zlepšení práv uživatelů a zvýšení jejich důvěry a bezpečnosti v internetovém prostředí.

Akt o digitálních službách by měl zaručit, aby se s online a offline ekonomickými činnostmi zacházelo stejně a za rovných podmínek, což plně odráží zásadu, že „co je nezákonné offline, je také nezákonné online“ se zohledněním specifické povahy internetového prostředí.

Akt o digitálních službách by měl spotřebitelům a hospodářským subjektům, zejména mikropodnikům a malým a středním podnikům, poskytovat právní jistotu a transparentnost. Měl by přispívat k podpoře inovací a odstranění bezdůvodných a nepřiměřených překážek a omezení v poskytování digitálních služeb.

Aktem o digitálních službách by neměl být dotčen široký rámec základních práv a svobod uživatelů a spotřebitelů, jako je ochrana soukromého života a ochrana osobních údajů, nediskriminace, důstojnost, svoboda projevu a právo na účinnou právní ochranu.

Akt o digitálních službách by měl vycházet z pravidel, která se v současné době uplatňují na internetové platformy, konkrétně ze směrnice o elektronickém obchodu a z nařízení oplatformě pro podnikání.

Měl by zahrnovat tyto součásti:

—  komplexní revizi směrnice o elektronickém obchodu založené na čl. 53 odst. 1, článku 62 a článku 114 SFEU, která bude sestávat z:

–  revidovaného rámce s jasnými povinnostmi, pokud jde o transparentnost a informace;

–  jasných a podrobných postupů a opatření týkajících se účinného řešení a odstranění nezákonného internetového obsahu, včetně harmonizovaného a právně závazného evropského mechanismu pro oznamování protiprávního obsahu a přijímání opatření;

–  účinného dohledu, spolupráce a přiměřených, účinných a odrazujících sankcí;

—  právního nástroje vnitřního trhu na základě článku 114 SFEU ukládajícího povinnosti ex-ante velkým platformám, které v digitálním ekosystému působí jako strážci („systémoví provozovatelé“), doplněného účinným mechanismem pro vymáhání právních předpisů.

II.  OBLAST PŮSOBNOSTI

V zájmu právní jistoty by měl akt o digitálních službách objasnit, které digitální služby spadají do jeho působnosti. Měl by sledovat horizontální povahu směrnice o elektronickém obchodu a měl by se vztahovat nejen na internetové platformy, ale na všechny poskytovatele služeb informační společnosti, jak je definováno v právu Unie.

Neměl by se používat univerzální přístup pro všechny. Mohou být potřebná různá opatření pro digitální služby nabízené v rámci čistě obchodního vztahu, služby, které mají jen omezený nebo žádný přístup ke třetím stranám nebo široké veřejnosti, a služby, které jsou zaměřeny přímo na spotřebitele a širokou veřejnost.

Územní působnost aktu o digitálních službách by měla být rozšířena i na činnosti společností, poskytovatelů služeb a služeb informační společnosti usazených ve třetích zemích, pokud jejich činnosti souvisejí s nabídkou služeb nebo zboží spotřebitelům nebo uživatelům v Unii a jsou na ně zaměřené.

Pokud se Komise po svém přezkumu domnívá, že by akt o digitálních službách měl změnit přílohu směrnice o elektronickém obchodu, pokud jde o výjimky v ní uvedené, neměla by měnit zejména výjimku ze smluvních povinností týkajících se spotřebitelských smluv.

Akt o digitálních službách by měl zajistit, aby Unie a členské státy zachovaly vysokou úroveň ochrany spotřebitele a aby členské státy mohly sledovat legitimní cíle veřejného zájmu, pokud je to nezbytné, přiměřené a v souladu s právem Unie.

Měl by jasně definovat, jak jeho ustanovení interagují s jinými právními nástroji, jejichž cílem je usnadnit volný pohyb služeb, aby se vyjasnil právní režim platný pro profesionální a neprofesionální služby ve všech odvětvích, včetně činností souvisejících s dopravními službami a krátkodobými pronájmy, pokud je potřebné objasnění.

Akt o digitálních službách by měl také jednoznačně objasnit, jak jeho ustanovení interagují s nedávno přijatými pravidly, která se týkají mj. zeměpisného blokování, bezpečnosti výrobků, dozoru nad trhem, vztahů mezi platformami a podniky, ochrany spotřebitelů, prodeje zboží a dodávání digitálního obsahu a digitálních služeb(1), a dalšími ohlášenými iniciativami, jako je regulační rámec pro umělou inteligenci.

Akt o digitálních službách by se měl použít, aniž jsou dotčena pravidla stanovená v jiných nástrojích, jako je obecné nařízení o ochraně osobních údajů, směrnice (EU) 2019/790 (směrnice o autorském právu) a směrnice 2010/13/EU (směrnice o audiovizuálních mediálních službách).

III.  DEFINICE

V definicích, které v něm mají být obsaženy, by měl akt o digitálních službách:

—  objasnit, do jaké míry do oblasti jeho působnosti spadají nové digitální služby, jako jsou sociální sítě, služby v rámci ekonomiky sdílení, vyhledávače, wifi hotspoty, internetová reklama, cloudové služby, webhosting, služby pro výměnu rychlých zpráv, obchody s aplikacemi, porovnávací nástroje, služby řízené umělou inteligencí, sítě pro doručování obsahu a služby názvů domén;

—  objasnit povahu zprostředkovatelů umísťování obsahu (textů, obrázků, videozáznamů či audiozáznamů) na jedné straně a komerčních internetových tržišť (prodávajících zboží, včetně zboží s digitálními prvky, nebo služby) na straně druhé;

—  objasnit rozdíl mezi ekonomickými činnostmi a obsahem nebo transakcemi poskytovanými za úplatu, jak jsou definovány Soudním dvorem, které zahrnují rovněž reklamu a marketing, na jedné straně a neekonomickými činnostmi a obsahem na straně druhé;

—  objasnit, co spadá do definice „nezákonného obsahu“, přičemž musí být zřejmé, že porušení pravidel Unie v oblasti ochrany spotřebitele, bezpečnosti výrobků nebo nabízení či prodeje potravin nebo tabákových výrobků, kosmetiky a padělaných léčivých přípravků nebo produktů z volně žijících zvířat a planě rostoucích rostlin rovněž spadá do definice nezákonného obsahu;

—  definovat termín „systémový provozovatel“ stanovením souboru jasných ukazatelů, které regulačním orgánům umožní identifikovat platformy působící v roli „strážců“, které mají významné postavení na trhu, a tudíž hrají v internetové ekonomice systémovou úlohu; tyto ukazatele by mohly zahrnovat faktory, jako je skutečnost, zda je podnik do značné míry aktivní na mnohostranných trzích nebo má schopnost vyvolat v uživatelích a spotřebitelích závislost na jediném poskytovateli, velikost jeho sítě (počet uživatelů) a přítomnost síťových účinků; překážky ve vstupu, jeho finanční síla, schopnost přístupu k údajům, shromažďování a kombinování údajů z různých zdrojů; vertikální integrace a jeho role jako nevyhnutelného partnera a význam jeho činnosti pro přístup třetích stran k dodávkám a trhům atd.;

—  v případě potřeby se snažit o kodifikaci rozhodnutí Soudního dvora a současně náležitě zohledňovat řadu odlišných právních předpisů, které tyto definice používají.

IV.  POVINNOSTI TÝKAJÍCÍ SE TRANSPARENTNOSTI A POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ

Akt o digitálních službách by měl zavést jasné a přiměřené povinnosti týkající se transparentnosti a poskytování informací. Tyto povinnosti by neměly vytvářet žádné odchylky ani nové výjimky ze současného režimu odpovědnosti stanoveného v článcích 12, 13 a 14 směrnice o elektronickém obchodu a měly by se vztahovat na níže popsané aspekty:

1.  Obecné požadavky na poskytování informací

Revidovaná ustanovení směrnice o elektronickém obchodu by měla posílit obecné požadavky na informace stanovením těchto povinností:

—  požadavky na poskytování informací uvedené v článcích 5, 6 a 10 směrnice o elektronickém obchodu by měly být posíleny;

—  měla by být zavedena zásada „znát svého obchodního zákazníka“ pro podnikatelské uživatele omezená na přímé obchodní vztahy poskytovatele hostingových služeb; poskytovatelé hostingových služeb by měli porovnávat identifikační údaje poskytnuté jejich podnikatelskými uživateli s databázemi EU pro DPH a identifikaci a registraci hospodářských subjektů, pokud číslo DPH nebo registrační a identifikační číslo hospodářských subjektů (EORI) existuje; je-li podnikatelský subjekt osvobozen od DPH nebo registrace EORI, je třeba předložit doklad o identifikaci; pokud podnikatelský uživatel vystupuje jako zástupce jiných podnikatelských subjektů, měl by to o sobě uvést; poskytovatelé hostingových služeb by měli své podnikatelské uživatele vyzývat k tomu, aby zajistili přesnost a aktuálnost poskytovaných informací s výhradou možných změn, a poskytovatelům hostingových služeb by nemělo být dovoleno tyto služby poskytovat podnikatelským uživatelům, jejichž informace jsou neúplné, nebo pokud byl poskytovatel hostingových služeb informován příslušnými orgány, že údaje o totožnosti jejich podnikatelského uživatele jsou nepravdivé, zavádějící nebo jinak neplatné;

—  výše uvedené opatření by se mělo uplatňovat pouze na smluvní vztahy mezi podnikatelskými subjekty a neměla by jím být dotčena práva subjektů údajů stanovená v obecném nařízení o ochraně osobních údajů; tímto opatřením by neměla být dotčena ochrana anonymity na internetu pro uživatele, kteří nejsou podnikatelskými uživateli; nové obecné požadavky na informace by měly dále posílit články 5, 6 a 10 směrnice o elektronickém obchodu s cílem sladit tato opatření s požadavky na poskytování informací stanovenými v nedávno přijatých právních předpisech, zejména ve směrnici 93/13/EHS(2) (směrnice o nepřiměřených smluvních podmínkách), směrnici 2011/83/EU(3) (směrnice o právech spotřebitelů) a nařízení o platformě pro podnikání;

—  článek 5 směrnice o elektronickém obchodu by měl být dále modernizován v tom smyslu, že poskytovatelů digitálních služeb bude ukládáno zajistit pro spotřebitele účinné prostředky přímé komunikace, jako jsou elektronické kontaktní formuláře, chatovací roboti, výměna rychlých zpráv (instant messaging) nebo zpětné telefonní volání, přičemž ovšem informace týkající se těchto komunikačních prostředků musí být spotřebitelům přístupné jasným a srozumitelným způsobem.

2.  Spravedlivé smluvní podmínky a obecné podmínky

Akt o digitálních službách by měl stanovit pro poskytovatele služeb minimální normy, pokud jde o používání spravedlivých, přístupných, nediskriminačních a transparentních smluvních a obecných podmínek, které by měly být v souladu alespoň s těmito požadavky:

—  definovat jasné a jednoznačné smluvní podmínky a obecné podmínky v jasném a srozumitelném jazyce;

—  výslovně uvést ve smluvních podmínkách a obecných podmínkách, co je třeba chápat jako nezákonný obsah nebo jednání podle práva Unie nebo vnitrostátního práva, a vysvětlit právní důsledky plynoucí uživatelům z vědomého uchovávání či nahrávání nezákonného obsahu;

—  informovat uživatele vždy, když dojde k významné změně smluvních a obecných podmínek, která může mít vliv na jejich práva, a poskytnout vysvětlení;

—  zajistit, aby předem formulované vzorové doložky ve smluvních a obecných podmínkách, které nebyly předem sjednány individuálně, včetně dohod o udělování licencí pro koncové uživatele, začínaly souhrnným prohlášením založeným na harmonizované šabloně, kterou stanoví Komise;

—  zajistit, aby proces registrace byl stejně snadný jako její zrušení (bez „temných vzorců“ nebo jiného vlivu na rozhodování spotřebitelů);

—  v případě používání automatizovaných systémů jasně a jednoznačně ve smluvních a obecných podmínkách specifikovat vstupy a cílené výstupy svých systémů a hlavní parametry pro řazení výsledků vyhledávání a důvody relativního významu těchto hlavních parametrů ve srovnání s jinými parametry, v souladu s nařízením o vztazích mezi platformami a podniky;

—  zajistit, aby požadavky na smluvní a obecné podmínky splňovaly a doplňovaly požadavky na informace stanovené právem Unie, včetně požadavků stanovených ve směrnici o nepřiměřených smluvních podmínkách, směrnici o nekalých obchodních praktikách, směrnici o právech spotřebitelů ve znění směrnice (EU) 2019/2161 a v obecném nařízení o ochraně osobních údajů.

3.  Požadavky na transparentnost u obchodních sdělení

—  Revidovaná ustanovení směrnice o elektronickém obchodu by měla posílit stávající požadavky na transparentnost obchodních sdělení zavedením zásady záměrné a standardní transparentnosti.

—  Na základě článků 6 a 7 směrnice o elektronickém obchodu by měla navrhovaná opatření vytvořit nový rámec pro vztahy mezi platformami a spotřebiteli, pokud jde o ustanovení otransparentnosti týkající se internetové reklamy, digitálního pobízení, mikrocílení, systémů doporučování za účelem reklamy a preferenčního zacházení. Tato opatření by měla:

–  zahrnovat povinnost zveřejňovat jasně vymezené druhy informací o reklamě na internetu, jako jsou informace o totožnosti zadavatele reklamy a přímých a nepřímých platbách nebo jakýchkoli jiných odměnách poskytovatelů služeb, s cílem umožnit účinný audit a kontrolu; spotřebitelům a veřejným orgánům by tak bylo umožněno určit, kdo by měl být odpovědný například v případě nepravdivé nebo zavádějící reklamy; opatření by měla rovněž přispět k zajištění toho, že prostřednictvím reklamních služeb nebude moci být financována nezákonná činnost;

–  jasně rozlišovat mezi komerční a politickou reklamou na internetu a zajistit transparentnost kritérií pro profilování cílových skupin a optimalizaci reklamních kampaní; umožnit spotřebitelům prostřednictvím standardního nastavení nebýt předmětem sledování nebo mikrocílení a dát souhlas k používání údajů o svém chování pro účely reklamy, jakož i k zobrazování politické reklamy a inzerátů;

–  poskytnout spotřebitelům přístup k jejich dynamickým marketingovým profilům, tak aby byli informováni o tom, zda a pro jaké účely jsou sledováni a zda získané informace slouží k reklamním účelům, a zaručit jejich právo napadnout rozhodnutí, která porušují jejich práva;

–  zajistit, aby placená reklama nebo placené umístění v pořadí výsledků vyhledávání byly zřetelně, jasně a srozumitelně označeny v souladu se směrnicí 2005/29/ES ve znění směrnice (EU) 2019/2161;

–  zajistit soulad se zásadou nediskriminace a s minimálními požadavky na diverzifikaci a identifikovat praktiky, které představují agresivní reklamu, a zároveň podporovat technologie umělé inteligence vstřícné ke spotřebitelům;

–  zavést kritéria odpovědnosti a spravedlnosti pro algoritmy používané pro cílenou reklamu a optimalizaci reklamy a umožnit provádění externích regulačních auditů příslušnými orgány a ověřování algoritmů zahrnujících informace o jednotlivcích, aniž by hrozilo narušení soukromí uživatelů a obchodních tajemství;

–  poskytovat přístup k údajům o realizované reklamě a informacím o viditelnosti zadavatelů reklamy v souvislosti s místem a dobou jejího uvádění a o efektu placené reklamy oproti neplacené;

4.  Umělá inteligence a strojové učení

Revidovaná ustanovení by se měla řídit níže uvedenými zásadami, pokud jde o poskytování služeb informační společnosti, které umožňuje umělá inteligence, a využívání automatizovaných nástrojů rozhodování nebo nástrojů strojového učení, a v tomto smyslu:

—  zajistit, aby spotřebitelé měli právo být informováni, pokud je služba vykonávána umělou inteligencí, využívá automatizované nástroje rozhodování nebo strojového učení nebo nástroje automatizovaného rozpoznávání obsahu, a také právo nebýt předmětem rozhodnutí založeného výhradně na automatickém zpracování údajů a možnosti odmítnout, omezit nebo personalizovat používání jakýchkoli prvků personalizace prováděné umělou inteligencí, zejména s ohledem na pořadí vyhledávaných služeb;

—  zavést komplexní pravidla pro nediskriminaci a transparentnost algoritmů a datových souborů;

—  zajistit, aby algoritmy byly vysvětlitelné příslušným orgánům, které tak mohou provést kontrolu, mají-li se důvod domnívat, že dochází k algoritmickému zkreslení;

—  stanovit individuální dohled a opakované posuzování rizik algoritmů příslušnými orgány, jakož i lidskou kontrolu nad rozhodnutími umělé inteligence, aby byla zaručena vyšší úroveň ochrany spotřebitele; tyto požadavky by měly být v souladu s mechanismy lidské kontroly a povinnostmi posuzování rizik u automatizovaných služeb stanovenými ve stávajících pravidlech, jako je směrnice (EU) 2018/958(4) („směrnice o testu přiměřenosti“), a neměly by představovat neodůvodněné nebo nepřiměřené omezení volného pohybu služeb;

—  stanovit jasné mechanismy odpovědnosti, závazků a opravných prostředků pro řešení případných škod vyplývajících z používání aplikací umělé inteligence, automatizovaného rozhodování a nástrojů pro strojové učení;

—  stanovit zásadu bezpečnosti, záměrnou a standardní ochranu údajů a vymezit účinná a účelná práva a postupy pro vývojáře umělé inteligence v případech, kdy algoritmy generují citlivá rozhodnutí o jednotlivcích, a řádně řešit a využívat dopad budoucího technického pokroku;

—  zajistit soulad se zásadami respektování důvěrnosti, soukromí uživatelů a obchodních tajemství;

—  zajistit, aby v případě, že technologie umělé inteligence zavedené na pracovišti mají přímý dopad na pracovní podmínky pracovníků využívajících digitální služby, byly pracovníkům poskytovány komplexní informace.

5.  Sankce

Soulad ustanovení by měl být posílen účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi, včetně ukládání přiměřených pokut.

V.  OPATŘENÍ K POTÍRÁNÍ NEZÁKONNÉHO INTERNETOVÉHO OBSAHU

Akt o digitálních službách by měl být jednoznačný a sloužit jako vodítko pro internetové zprostředkovatele k boji proti nezákonnému obsahu na internetu. Revidovaná pravidla směrnice o elektronickém obchodu by měla:

—  jasně stanovit, že jakékoli odstranění nezákonného obsahu nebo znemožnění přístupu kněmu by nemělo mít vliv na základní práva a oprávněné zájmy uživatelů a spotřebitelů a že legální obsah by měl na internetu zůstat;

—  zlepšit právní rámec při zohlednění ústřední úlohy internetových zprostředkovatelů a internetu při usnadňování veřejné diskuse a bezplatného šíření faktů, stanovisek a myšlenek;

—  zachovat základní právní zásadu, že internetoví zprostředkovatelé by neměli nést přímou odpovědnost za jednání svých uživatelů a že internetoví zprostředkovatelé mohou i nadále moderovat obsah za spravedlivých, dostupných, nediskriminačních a transparentních podmínek služby;

—  jasně stanovit, že rozhodnutí internetových zprostředkovatelů, zda je obsah nahraný uživateli legální, by mělo být prozatímní, a internetoví zprostředkovatelé by za něj neměli nést odpovědnost, neboť konečné rozhodnutí o zákonnosti obsahu by měly vydávat pouze soudy;

—  zajistit, aby nebyla dotčena možnost členských států rozhodovat o tom, který obsah je podle vnitrostátního práva nezákonný;

—  zajistit, aby opatření, která mají být přijata internetovými zprostředkovateli, byla přiměřená, účinná a přiměřená pro účinný boj proti nezákonnému obsahu na internetu;

—  přizpůsobit závažnost opatření, která musí poskytovatelé služeb přijmout, závažnosti porušení předpisů;

—  zajistit, aby blokování přístupu k nezákonnému obsahu a jeho odstraňování nevyžadovalo blokování přístupu k celé platformě a službám, které jsou jinak legální;

—  zavést nové mechanismy pro transparentnost a nezávislý dohled nad postupy a nástroji pro moderování obsahu, pokud jde o jeho odstraňování na internetu; tyto systémy a postupy by měly být doprovázeny spolehlivými zárukami transparentnosti a odpovědnosti a měly by být k dispozici pro audit a testování příslušnými orgány.

1.  Mechanismus pro oznamování nezákonného obsahu a přijímání opatření

Akt o digitálních službách by měl zavést harmonizovaný a právně vymahatelný mechanismus pro oznamování nezákonného obsahu a přijímání opatření založený na souboru jasných postupů a přesných časových rámcích pro každou fázi postupu podle tohoto mechanismu. Mechanismus pro oznamování nezákonného obsahu a přijímání opatření by měl:

—  být uplatňován v případě nezákonného obsahu nebo jednání na internetu;

—  rozlišovat jednotlivé typy poskytovatelů, odvětví a nezákonného obsahu a stupně závažnosti porušení předpisů;

—  vytvořit snadno dostupné, spolehlivé a uživatelsky vstřícné postupy přizpůsobené typu obsahu;

—  umožnit uživatelům snadno elektronickými prostředky oznamovat potenciálně nezákonný obsah nebo jednání internetovým zprostředkovatelům;

—  jasným a srozumitelným způsobem objasnit stávající koncepce a postupy, například pokud jde o rychlost reakce („expeditious action“), okamžik, kdy je nezákonný obsah odhalen („actual knowledge and awareness“), cílenost opatření („targeted actions“), a formáty a platnost oznámení;

—  zaručit, že oznámení automaticky nepovedou k uplatnění právní odpovědnosti, ani nebudou ukládat žádný požadavek na odstranění, pokud jde o konkrétní části obsahu nebo oposouzení zákonnosti;

—  požadovat, aby oznámení byla dostatečně přesná a přiměřeně odůvodněná, aby poskytovatel služeb, který je obdrží, mohl informovaně a s náležitou péčí přijmout rozhodnutí, pokud jde o kroky v návaznosti na oznámení, a stanovit požadavky nezbytné k zajištění toho, aby oznámení obsahovala veškeré informace nutné pro rychlé odstranění nezákonného obsahu;

—  oznámení by měla obsahovat lokalizační údaje (URL a případně časové razítko) údajného nezákonného obsahu, údaj o čase a datu, kdy k údajnému protiprávnímu jednání došlo, odůvodnění tvrzení včetně vysvětlení důvodů, proč poskytovatel považuje obsah za nezákonný, a v případě potřeby v závislosti na druhu obsahu další důkazy pro dané tvrzení, a prohlášení o dobré víře, že poskytnuté informace jsou přesné;

—  oznamovatelé by měli mít možnost, nikoli povinnost, uvést v oznámení své kontaktní údaje; pokud tak učiní, měla by být zajištěna jejich anonymita vůči poskytovateli obsahu; nejsou-li uvedeny žádné kontaktní údaje, lze použít IP adresu nebo jiný rovnocenný údaj; anonymní oznámení by neměla být povolena, pokud se týkají porušení osobnostních práv nebo práv duševního vlastnictví;

—  zavést ochranná opatření, která zabrání zneužívání mechanismu ze strany uživatelů, kteří systematicky, opakovaně a ve zlé víře podávají falešná nebo neodůvodněná oznámení;

—  zavést pro internetové zprostředkovatele povinnost ověřit oznámený obsah a včas zaslat odpověď s odůvodněným rozhodnutím poskytovateli oznámení a osobě, která obsah nahrála; tento požadavek na odpověď by měl zahrnovat odůvodnění rozhodnutí, způsob, jakým bylo rozhodnutí přijato, zda jej přijal člověk, nebo automat, a informace o možnosti odvolat se proti tomuto rozhodnutí, a to oběma stranami u zprostředkovatele, soudů nebo jiných subjektů;

—  poskytnout informace a možnost napadnout rozhodnutí prostřednictvím protioznámení, včetně případů, kdy byl obsah odstraněn automatem, vyjma případů, kdy by takové protioznámení bylo v rozporu s probíhajícím vyšetřováním ze strany donucovacích orgánů.

—  zaručit, aby soudní zákazy vydané v jiném členském státě, než je členský stát internetových zprostředkovatelů, nebyly vyřizovány v rámci mechanismu oznamování nezákonného obsahu a přijímání opatření;

Mechanismus pro oznamování nezákonného obsahu a přijímání opatření zavedený v aktu odigitálních službách by měl být závazný pouze pro nezákonný obsah. To by však nemělo internetovým zprostředkovatelům bránit v tom, aby pro jiný obsah přijali podobný mechanismus pro oznamování a přijímání opatření.

2.  Mimosoudní řešení sporů souvisejících s mechanismy pro oznamování nezákonného obsahu a přijímání opatření

—  Rozhodnutí internetového zprostředkovatele, zda je v případě obsahu označeného za nezákonný nutné jednat, či nikoli, by mělo obsahovat jasné odůvodnění kroků podniknutých v souvislosti s tímto konkrétním obsahem. Oznamovatel by měl obdržet potvrzení o přijetí oznámení a sdělení o opatřeních přijatých v návaznosti na něj.

—  Poskytovatelé obsahu, který je označen jako nezákonný, by měli být neprodleně informováni o tomto oznámení a o důvodech a rozhodnutích přijatých za účelem odstranění daného obsahu, jeho pozastavení či znemožnění přístupu k němu, jsou-li taková rozhodnutí přijata. Všechny strany by měly být řádně informovány o všech dostupných právních možnostech a mechanismech pro napadení tohoto rozhodnutí.

—  Všechny zúčastněné strany by měly mít právo rozhodnutí napadnout prostřednictvím protioznámení, které musí odpovídat jasným požadavkům a obsahovat vysvětlení. Zúčastněné strany by měly mít možnost uplatnit mechanismy pro mimosoudní řešení sporů.

—  Právo uživatele být informován a právo vydat protioznámení před přijetím rozhodnutí oodstranění obsahu je omezeno nebo odepřeno, pokud:

a)  internetoví zprostředkovatelé podléhají vnitrostátnímu zákonnému požadavku, aby internetové zprostředkovatelské služby ukončily poskytování všech svých internetových zprostředkovatelských služeb danému uživateli způsobem, který neumožňuje respektovat tento mechanismus oznamování nezákonného obsahu a přijímání opatření; nebo

b)  oznámení nebo protioznámení by bránilo probíhajícímu trestnímu vyšetřování, které vyžaduje, aby rozhodnutí o pozastavení nebo odstranění přístupu k obsahu zůstalo utajeno.

—  Pravidla článku 17 směrnice o elektronickém obchodu by měla být revidována tak, aby se zajistilo, že budou zavedeny nezávislé mechanismy mimosoudního řešení sporů, které budou uživatelům k dispozici v případě sporů týkajících se znemožnění přístupu k jimi nahranému obsahu nebo jeho odstranění.

—  Mechanismus mimosoudního řešení sporů by měl splňovat určité normy, zejména pokud jde o procesní spravedlnost, nezávislost, nestrannost, transparentnost a účinnost. Tyto mechanismy musí umožňovat nestranné řešení sporů a nesmějí uživateli bránit ve využití právní ochrany, kterou mu poskytuje vnitrostátní právo, aniž jsou dotčena práva uživatelů na účinnou soudní ochranu.

—  Pokud se na základě přešetření a protioznámení zjistilo, že oznámená činnost nebo informace nejsou nezákonné, měl by internetový zprostředkovatel bez zbytečného odkladu obnovit odstraněný nebo pozastavený obsah nebo umožnit jeho opětovné nahrání uživatelem.

—  Všechny zúčastněné strany by v okamžiku, kdy vydávají oznámení, vznáší proti němu protest nebo oznámení obdrží, měly být informovány jak o možnosti využít mechanismus alternativního řešení sporů, tak o právu obrátit se na příslušný vnitrostátní soud.

—  Mechanismy pro mimosoudní řešení sporů by neměly nijak ovlivňovat právo zúčastněných stran zahájit soudní řízení.

3.  Transparentnost mechanismu pro oznamování nezákonného obsahu a přijímání opatření

Mechanismy pro oznamování nezákonného obsahu a přijímání opatření by měly být transparentní a měly by být veřejně dostupné. Za tímto účelem by internetoví zprostředkovatelé měli mít povinnost zveřejňovat výroční zprávy, který by měly mít standardizovaný formát a obsahovat informace o:

—  počtu všech oznámení obdržených v rámci mechanismu pro oznamování nezákonného obsahu a přijímání opatření a typu obsahu, na něž se vztahují;

—  průměrné době odezvy podle typu obsahu;

—  počtu chybných odstranění;

—  typu subjektů, které oznámení provedly (soukromé osoby, organizace, korporace, důvěryhodní oznamovatelé atd.), a celkovém počtu jejich oznámení;

—  povaze nezákonnosti obsahu nebo způsobu porušení pravidel, jež byl(a) důvodem pro odstranění obsahu;

—  počtu napadnutých rozhodnutí obdržených internetovými zprostředkovateli a způsobu řešení těchto případů;

—  modelu používaném zprostředkovatelem hostingových služeb pro moderování obsahu, jakož i veškerých automatizovaných nástrojích, včetně podstatných informací o logice použitých metod;

—  opatřeních, která přijímají v souvislosti s opakovaně protiprávně jednajícími subjekty scílem zajistit, aby se případy zneužívání systému účinně řešily.

Povinnost zveřejňovat tyto zprávy a zajistit jednotlivá požadovaná fakta by měla zohledňovat objem nebo rozsah, v jakém internetoví zprostředkovatelé působí, a zda mají pouze omezené zdroje a odborné znalosti. Mikropodniky a startupy by měly mít povinnost tuto zprávu aktualizovat pouze v případě, že dojde meziročně k významným změnám.

Internetoví zprostředkovatelé by rovněž měli zveřejňovat informace o svých postupech a časových rámcích pro zásah zúčastněných stran, např. pokud jde o lhůtu, v níž musí osoba, která obsah nahrála, reagovat protioznámením, o lhůtu, v níž zprostředkovatel informuje obě strany o výsledku řízení, a o lhůty pro jednotlivé formy odvolání proti jakémukoli rozhodnutí.

4.  Ustanovení o „bezpečném přístavu“ v článcích 12, 13 a 14 směrnice o elektronickém obchodu

Akt o digitálních službách by měl chránit a prosazovat současné omezené výjimky zodpovědnosti pro poskytovatele služeb informační společnosti (internetové zprostředkovatele) podle článků 12, 13 a 14 směrnice o elektronickém obchodu.

5.  Aktivní a pasivní hostitelé

Akt o digitálních službách by měl zachovat výjimky ze směrnice o elektronickém obchodu pro zprostředkovatele, kteří hrají neutrální a pasivní úlohu, a řešit nedostatek právní jistoty, pokud jde o pojem „aktivní role“, a kodifikovat judikaturu Soudního dvora v této oblasti. Měl by rovněž vyjasnit, že poskytovatelé hostingových služeb hrají aktivní úlohu, pokud jde o vytváření obsahu nebo částečné přispívání k jeho nezákonnosti, nebo zda se jedná o přijetí obsahu třetí strany za vlastní, jak je to vnímáno průměrným uživatelem nebo spotřebitelem.

Měl by zajistit, aby dobrovolná opatření přijatá internetovými zprostředkovateli za účelem řešení nezákonného obsahu nevedla k tomu, že jim bude pouze na základě těchto opatření připisována v souvislosti s daným obsahem aktivní role. Použití jakýchkoli těchto opatření by však mělo být doprovázeno vhodnými zárukami a postupy moderování obsahu by měly být spravedlivé, přístupné, nediskriminační a transparentní.

Akt o digitálních službách by měl zachovat výjimky z odpovědnosti pro podpůrné a infrastrukturní služby, které nefigurují jako strany ve smluvních vztazích mezi internetovými zprostředkovateli a jejich zákazníky a které pouze provádějí rozhodnutí přijatá internetovými zprostředkovateli nebo jejich zákazníky.

6.  Neexistence obecné povinnosti dohledu – článek 15 směrnice o elektronickém obchodu

Akt o digitálních službách by měl zachovat neexistenci obecné povinnosti dohledu podle článku 15 směrnice o elektronickém obchodu. Internetoví zprostředkovatelé by neměli podléhat povinnosti obecného dohledu.

VI.  INTERNETOVÁ TRŽIŠTĚ

Akt o digitálních službách by měl navrhnout konkrétní nová pravidla pro internetová tržiště pro prodej na internetu, propagaci nebo poskytování výrobků a služeb spotřebitelům.

Tato nová pravidla by měla:

—  být v souladu s reformou směrnice o obecné bezpečnosti výrobků a doplňovat ji;

—  pokrývat všechny subjekty, které nabízejí a směřují služby nebo výrobky ke spotřebitelům v Unii, a to i v případě, že jsou usazeny mimo Unii;

—  odlišovat internetová tržiště od jiných typů poskytovatelů služeb, včetně jiných pomocných zprostředkovatelských činností v rámci téže činnosti společnosti; pokud jedna ze služeb poskytovaných společností splňuje kritéria nezbytná k tomu, aby byla považována za tržiště, měla by se pravidla na tuto část podnikání v plné míře vztahovat bez ohledu na vnitřní organizaci této společnosti;

—  zajistit, aby internetová tržiště jasně uváděla, z jaké země jsou výrobky prodávány nebo služby poskytovány, bez ohledu na to, zda jsou poskytovány nebo prodávány tímto tržištěm, třetí stranou nebo prodávajícím usazeným v Unii, nebo mimo ni;

—  zajistit, aby internetová tržiště rychle odstranila veškeré známé zavádějící informace poskytnuté dodavatelem, včetně zavádějících implicitních záruk a prohlášení učiněných dodavatelem;

—  zajistit, aby internetová tržiště nabízející odborné služby uváděla, kdy je určité povolání regulováno ve smyslu směrnice 2005/36/ES, aby se spotřebitelé mohli informovaně rozhodnout a v případě potřeby ověřit u příslušného orgánu, zda daný odborník splňuje požadavky na konkrétní odbornou kvalifikaci;

—  zajistit, aby internetová tržiště byla transparentní a odpovědná a spolupracovala s příslušnými orgány členských států s cílem určit, kde existují vážná rizika nebezpečných výrobků, a upozornit je, jakmile se o těchto výrobcích dozví na svých platformách;

—  zajistit, aby internetová tržiště konzultovala systém rychlého varování Unie pro nebezpečné nepotravinářské výrobky (RAPEX) a prováděla namátkové kontroly stažených a nebezpečných výrobků a pokud možno přijala ve vztahu k dotčeným výrobkům vhodná opatření;

—  zajistit, aby jakmile unijní systémy rychlého varování, vnitrostátní orgány pro dozor nad trhem, celní orgány nebo orgány na ochranu spotřebitele označí výrobky za nebezpečné nebo padělky, byly tyto urychleně z tržiště staženy, maximálně do dvou dnů od obdržení oznámení;

—  zajistit, aby internetová tržiště informovala spotřebitele, pokud byl výrobek, který si koupili, z tržiště odstraněn na základě oznámení, že nesplňuje předpisy Unie v oblasti bezpečnosti výrobků nebo ochrany spotřebitele; internetová tržiště by rovněž měla informovat spotřebitele o veškerých bezpečnostních záležitostech a o všech opatřeních nezbytných k zajištění účinného stažení výrobků z oběhu;

—  zajistit, aby internetová tržiště ve spolupráci s orgány v souladu s nařízením o platformě pro podnikání zavedla opatření proti subjektům, které opakovaně porušují předpisy a nabízejí nebezpečné výrobky, a aby přijala opatření s cílem zabránit tomu, že se nebezpečný výrobek, který již byl stažen, znovu objeví v oběhu;

—  zvážit možnost stanovit požadavek, aby dodavatelé, kteří jsou usazeni ve třetí zemi, založili v Unii pobočku nebo jmenovali právního zástupce usazeného v Unii, který ponese odpovědnost za to, že jsou evropským spotřebitelům prodávány výrobky nebo služby, které nesplňují bezpečnostní předpisy Unie;

—  řešit odpovědnost internetových tržišť za škody způsobené spotřebitelům a za nepřijetí odpovídajících opatření k odstranění nezákonných výrobků poté, co se o těchto nezákonných výrobcích fakticky dozví;

—  řešit odpovědnost internetových tržišť v případě, že platformy zásadním způsobem rozhodují o dodavatelích a podstatných prvcích hospodářských transakcí, jako jsou platební prostředky, ceny, standardní smluvní podmínky nebo aktivity napomáhající prodeji zboží spotřebiteli na unijním trhu, a pokud neexistuje žádný výrobce, dovozce ani distributor usazený v Unii, který může být činěn odpovědným;

—  řešit odpovědnost internetových tržišť, pokud internetové tržiště neinformovalo spotřebitele o tom, že třetí stranou je skutečný dodavatel zboží nebo služeb, což činí tržiště smluvně odpovědným vůči spotřebiteli; odpovědnost by měla být rovněž zvážena v případě, že tržiště vědomě poskytuje zavádějící informace;

—  zaručit, aby internetová tržiště měla právo na nápravu vůči dodavateli nebo výrobci, kteří pochybili;

—  pracovat s možností rozšířit závazek některých internetových maloobchodníků, pokud jde o rychlejší odstraňování nebezpečných nebo padělaných výrobků v rámci dobrovolného „závazku k zajištění bezpečnosti výrobků“ a „memoranda o porozumění týkajícího se prodeje padělaného zboží přes internet“, a pověřit Komisi, aby určila, které z těchto závazků je možno stanovit jako povinné.

VII.  REGULACE SYSTÉMOVÝCH PROVOZOVATELŮ EX ANTE

Akt o digitálních službách by měl předložit návrh nového samostatného nástroje k zajištění toho, aby systémová úloha konkrétních internetových platforem neohrožovala vnitřní trh tím, že budou nespravedlivě vylučovat inovativní nové subjekty na trhu, včetně malých a středních podniků, a inovativních podnikatelů a startupů, čímž by se omezil spotřebitelský výběr.

Za tímto účelem by měl akt o digitálních službách zejména:

—  zavést mechanismus ex ante, který bude na základě z nařízení o platformě pro podnikání předcházet selháním trhu způsobeným praktikami „systémových provozovatelů“ vdigitálním světě (namísto pouhého zjednávání nápravy); tento mechanismus by měl regulačním orgánům umožnit ukládat těmto systémovým provozovatelům nápravná opatření s cílem řešit selhání trhu, aniž by tím docházelo k porušení pravidel hospodářské soutěže;

—  zmocnit regulační orgány k tomu, aby společnostem, které byly označeny jako „systémoví provozovatelé“, uložily přiměřená a řádně definovaná nápravná opatření na základě kritérií stanovených v rámci aktu o digitálních službách a na základě uzavřeného seznamu pozitivních a negativních kroků, které musí společnosti provést, respektive které provádět nesmí; ve svém posouzení dopadu by měla Komise provést důkladnou analýzu jednotlivých jevů zjištěných na trhu, jako je např.:

–  nedostatečná interoperabilita a absence vhodných nástrojů, dat, odborných znalostí a zdrojů použitých systémovými provozovateli k tomu, aby byl spotřebitelům umožněn přechod, propojení a operace mezi digitálními platformami nebo internetovými ekosystémy;

–  systémové preferenční zobrazení, které umožňuje systémovým provozovatelům lépe zviditelnit své vlastní navazující služby;

–  obal dat využívaný k rozšíření tržní síly z jednoho trhu na přilehlé trhy na základě preferencí vlastních produktů a služeb a na základě praktik, jejichž smyslem je učinit spotřebitele závislým na jednom dodavateli;

–  rozšířená praxe zakazovat na základě smluvních ustanovení podnikatelským uživatelům jakožto třetím stranám přesměrovat spotřebitele na jejich vlastní internetové stránky;

–  nedostatečná transparentnost systémů doporučení používaných systémovými provozovateli, včetně pravidel a kritérií pro fungování těchto systémů;

—  zajistit, aby systémovým provozovatelům byla poskytnuta možnost prokázat, že je dané jednání oprávněné;

—  vyjasnit, že některé regulační prostředky by se měly vztahovat na všechny „systémové provozovatele“, např. povinnost provádět svou obchodní činnost transparentně, zejména pokud jde o způsob, jakým shromažďují a používají údaje, a zákaz provádět jakékoli praktiky, jejichž cílem je ztížit spotřebitelům změnu dodavatele, nebo které jsou jiným způsobem neodůvodněně diskriminační a vylučují nebo znevýhodňují jiné komerční subjekty;

—  zmocnit regulační orgány k přijímání předběžných opatření a ukládání postihů „systémovým provozovatelům“, kteří nedodržují regulační povinnosti, jež jim byly uloženy;

—  vyhradit Komisi pravomoc s konečnou platností rozhodnout, zda je poskytovatel služeb informační společnosti „systémovým provozovatelem“ na základě podmínek stanovených v rámci mechanismu ex ante;

—  oprávnit uživatele „systémových provozovatelů“ k přístupu k informacím, deaktivaci, účinné kontrole a možnosti rozhodovat, pokud jde o druh obsahu, který si přejí nechat zobrazovat; uživatelé by rovněž měli být řádně informováni o všech důvodech, proč je jim předkládán konkrétní obsah;

—  zajistit, aby byla dodržována práva, povinnosti a zásady obecného nařízení o ochraně osobních údajů, a to i pokud jde o minimalizaci údajů, zásadu účelového omezení, záměrnou a standardní ochranu údajů a zákonné důvody pro zpracování;

—  zajistit v rámci těchto opatření odpovídající stupeň interoperability vyžadující, aby „systémoví provozovatelé“ sdíleli vhodné nástroje, údaje, odborné znalosti a zdroje komezení rizika závislosti uživatelů a spotřebitelů a rizika umělého připoutávání uživatelů k jednomu systémovému provozovateli bez reálné možnosti nebo podnětů ke změně digitální platformy nebo internetového ekosystému; Komise by měla prozkoumat různé technologie a otevřené standardy a protokoly, včetně možnosti technického rozhraní (rozhraní pro programování aplikací), které uživatelům konkurenčních platforem umožní připojení k systémovým provozovatelům a výměnu informací s ním; systémoví provozovatelé nesmějí k obchodním účelům využívat žádné z údajů získaných od třetích stran v souvislosti se zajišťováním interoperability pro jiné účely, než je umožnění těchto činností; povinnosti týkající se interoperability by neměly omezovat, narušovat ani odkládat schopnost zprostředkovatelů řešit rizikové nedostatky;

—  zajistit, aby novým mechanismem ex ante nebylo dotčeno uplatňování pravidel hospodářské soutěže, včetně pravidel týkajících se praxe preferování sebe sama a celkové vertikální integrace, a zajistit, aby oba strategické nástroje byly zcela nezávislé.

VIII.  DOHLED, SPOLUPRÁCE A VYMÁHÁNÍ

Akt o digitálních službách by měl zlepšit dohled a účinnost vymáhání stávajících pravidel a posílit doložku o vnitřním trhu jako základní kámen jednotného digitálního trhu doplněním nového mechanismu spolupráce zaměřeného na zlepšení výměny informací, spolupráce, vzájemné důvěry a vyžádané vzájemné pomoci mezi členskými státy, zejména mezi orgány vdomovské zemi, v níž je poskytovatel služeb usazen, a orgány hostitelské země, kde poskytovatel své služby nabízí.

Komise by měla provést důkladné posouzení dopadu s cílem najít nejvhodnější model dohledu a vymáhání pro uplatňování ustanovení v souvislosti s aktem o digitálních službách, a to při dodržení zásad subsidiarity a proporcionality.

Ve svém posouzení dopadů by Komise měla prozkoumat stávající modely, jako je síť pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, skupina evropských regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby (ERGA), Evropská rada pro ochranu údajů (EDBP) a Evropská síť pro hospodářskou soutěž (ECN), a zvážit přijetí hybridního systému dohledu.

Tento hybridní systém dohledu založený na koordinaci EU ve spolupráci se sítí vnitrostátních orgánů by měl zlepšit monitorování a uplatňování aktu o digitálních službách, vymáhat dodržování předpisů, včetně vymáhání regulačních pokut, dalších sankcí nebo opatření, a měl by být schopen provádět audit zprostředkovatelů a platforem. Měl by rovněž v případě potřeby urovnávat přeshraniční spory mezi vnitrostátními orgány, řešit složité přeshraniční otázky, poskytovat poradenství a pokyny a schvalovat celounijně platné kodexy a rozhodnutí. Ve spolupráci s vnitrostátními orgány by mělo být možno v rámci tohoto systému zahájit kroky a vyšetřování v přeshraničních záležitostech. Konečný dohled nad povinnostmi členských států by měl zůstat v pravomoci Komise.

Komise by měla podávat zprávy Evropskému parlamentu a Radě a spolu s vnitrostátními orgány vést veřejný „srovnávací přehled internetových platforem“ s relevantními informacemi o tom, jak je akt o digitálních službách dodržován. Komise by měla usnadnit a podpořit vytvoření a udržování evropského výzkumného úložiště, které usnadní sdílení údajů sveřejnými institucemi, výzkumníky, nevládními organizacemi a univerzitami pro výzkumné účely.

Akt o digitálních službách by měl rovněž rozšířit ustanovení o článku 16 směrnice oelektronickém obchodu o nové prvky týkající se vymáhání předpisů v oblasti samoregulace.

(1) Pravidla jsou stanovena ve směrnici (EU) 2019/770 a směrnici (EU) 2019/771. (2) Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2161 ze dne 27. listopadu 2019, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES, 2005/29/ES a 2011/83/EU, pokud jde o lepší vymáhání a modernizaci právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele (Úř. věst. L 328, 18.12.2019, s. 7). (3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64). (4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/958 ze dne 28. června 2018 o testu přiměřenosti před přijetím nové právní úpravy povolání (Úř. věst. L 173, 9.7.2018, s.25).