Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2020/2760(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B9-0338/2020

Předložené texty :

B9-0338/2020

Rozpravy :

PV 19/10/2020 - 19
CRE 19/10/2020 - 19

Hlasování :

PV 21/10/2020 - 9
PV 22/10/2020 - 2
CRE 22/10/2020 - 2

Přijaté texty :

P9_TA(2020)0282

Přijaté texty
PDF 147kWORD 50k
Čtvrtek, 22. října 2020 - Brusel
Budoucnost evropského vzdělávání s ohledem na onemocnění COVID-19
P9_TA(2020)0282B9-0338/2020

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. října 2020 o budoucnosti evropského vzdělávání v souvislosti s pandemií COVID-19 (2020/2760(RSP))

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 165 a 166 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na čl. 5 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na Protokol (č. 2) o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

–  s ohledem na článek 14 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na interinstitucionální vyhlášení evropského pilíře sociálních práv(1),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. září 2020 nazvané „Vytvoření Evropského prostoru vzdělávání do roku 2025“ (COM(2020)0625),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. září 2020 nazvané „Akční plán digitálního vzdělávání 2021–2027: Nová podoba vzdělávání a odborné přípravy pro digitální věk“ (COM(2020)0624),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 1. července 2020 nazvané „Evropská agenda dovedností pro udržitelnou konkurenceschopnost, sociální spravedlnost a odolnost“ (COM(2020)0274),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. ledna 2018 o akčním plánu digitálního vzdělávání (COM(2018)0022),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. listopadu 2017 nazvané „Posílení evropské identity prostřednictvím vzdělávání a kultury“ (COM(2017)0673),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2020 o koordinovaných opatřeních EU v boji proti pandemii COVID-19 a jejím následkům(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2018 „Vzdělávání v digitálním věku: výzvy, příležitosti a ponaučení pro tvorbu politiky EU“(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2018 o modernizaci vzdělávání v EU(4),

–  s ohledem na otázky položené Radě a Komisi ohledně budoucnosti evropského vzdělávání v souvislosti s pandemií COVID-19 (O-000052/2020 – B9-0020/2020 a O-000053/2020 – B9-0021/2020),

–  s ohledem na čl. 136 odst. 5 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro kulturu a vzdělávání,

A.  vzhledem k tomu, že podle evropského pilíře sociálních práv je přístup ke kvalitnímu a inkluzivnímu vzdělávání a celoživotnímu učení základním lidským právem a je zásadní pro nabývání a udržení dovedností, plnou a aktivní účast ve společnosti a účinný přístup na vyvíjející se trh práce;

B.  vzhledem k tomu, že podle organizace UNESCO bylo uzavřením vzdělávacích institucí a institucí odborné přípravy v době vrcholící krize COVID-19 postiženo téměř 1,6 miliardy účastníků vzdělávaní ve více než 190 zemích – 94 % světové populace účastníků vzdělávaní; vzhledem k tomu, že následky stále pociťuje více než 60 % účastníků vzdělávání na celém světě; vzhledem k tomu, že méně než 25 % zemí s nízkými příjmy poskytovalo jakoukoli formu distančního vzdělávání; vzhledem k tomu, že v nejrozvinutějších zemích dosáhl přístup k digitálnímu vzdělávání přibližně 90 %, což znamená, že 10 % žáků zůstávalo nadále opomenuto(5);

C.  vzhledem k tomu, že na úrovni EU nadále existují závažné rozdíly, kdy v některých členských státech nemělo až 32 % žáků po dobu několika měsíců přístup ke vzdělávání; vzhledem k tomu, mnoho účastníků vzdělávání tento přístup ke vzdělávání nemělo kvůli chybějícímu digitálnímu vybavení, nedostatečným digitálním dovednostem nebo již existujícímu znevýhodnění; vzhledem k tomu, že i tam, kde měli účastníci vzdělávání přístup k digitálnímu vzdělávání, se často museli učit bez podpory učitele, spolužáků nebo členů domácnosti a někdy i v nestabilním domácím prostředí;

D.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 způsobila možná nejzávažnější narušení světových systémů vzdělávání a odborné přípravy v historii, a proto hrozí ztráty v oblasti vzdělávání u celé generace studentů, což může vymazat celá desetiletí dosaženého pokroku; vzhledem k tomu, že tyto ztráty v oblasti vzdělávání pravděpodobně sníží budoucí výši příjmů této generace a budou mít rovněž potenciálně nepříznivý dopad na růst produktivity práce a na konkurenceschopnost Unie jako celku; vzhledem k tomu, že tatáž generace čelí tomu, že vstoupí na trh práce, který bude silně zasažen hospodářskou krizí způsobenou pandemií COVID-19;

E.  vzhledem k tomu, že vzdělávací instituce mají mnohem širší sociální a výchovnou úlohu a přispívají k fyzickému i duševnímu zdraví účastníků vzdělávání; vzhledem k tomu, že se ukázalo, že absence přímého kontaktu mezi učiteli a studenty často ovlivňuje pohodu účastníků vzdělávání a jejich duševní zdraví; vzhledem k tomu, že pandemie zdůraznila klíčovou úloha učitelů pro vzdělávání a společnost; vzhledem k tomu, že učitelé a další pedagogičtí pracovníci jsou mnohdy přetěžováni, což poukazuje na nutnost jejich větší podpory a výraznějšího uznání jejich práce;

F.  vzhledem k tomu, že krize urychlila přechod k digitálnímu učení a podnítila inovace v odvětví vzdělávání, například zlepšení příležitostí k elektronickému učení; vzhledem k tomu, že investice do podniků zabývajících se vzdělávacími technologiemi během posledních let zdokonalily řešení v oblasti on-line vzdělávání a elektronického učení; vzhledem k tomu, že partnerství mezi podniky a vzdělávacími institucemi hrají úlohu při podpoře inovací ve školství; vzhledem k tomu, že vzdělávací instituce by měly i nadále mít konečné slovo při rozhodování o obsahu vzdělávání;

G.  vzhledem k tomu, že náhlý přechod k masovému on-line a distančnímu vzdělávání, který vyvolala krize, zároveň odhalil obrovské nedostatky v koncepci a realizaci politiky digitálního vzdělávání v Evropské unii a v členských státech; vzhledem k tomu, že krize obdobně prokázala potřebu větší spolupráce a koordinace mezi členskými státy v oblasti politik vzdělávání a odborné přípravy;

H.  vzhledem k tomu, že překotná digitální transformace se uskutečnila v situaci, kdy 43 % Evropanů postrádá základní digitální dovednosti(6); vzhledem k tomu, že existuje přímá korelace mezi tím, v jakém členském státě a v jakých oblastech tohoto státu lidé žijí a jaké je jejich sociálně-ekonomické postavení, jejich věk, příjem, úroveň vzdělání a zaměstnání, a tím, jaká je úroveň jejich digitálních dovedností; vzhledem k tomu, že digitální transformace a používání nových technologií mají vliv na trh práce, jelikož vyžadují vyšší úroveň digitální gramotnosti;

I.  vzhledem k tomu, že pandemie představuje příležitost přehodnotit budoucnost vzdělávání;

J.  vzhledem k tomu, že Komise usiluje o vytvoření Evropského prostoru vzdělávání do roku 2025;

K.  vzhledem k tomu, že politická dohoda, k níž dospěla Evropská rada ohledně víceletého finančního rámce (VFR) na období 2021–2027, by znamenala zásadní škrty ve stěžejních vzdělávacích programech, jako je Erasmus+; vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně požadoval ambiciózní rozpočet pro vzdělávací programy; vzhledem k tomu, že současná hospodářská krize by neměla vést ke škrtům ve veřejných výdajích na vzdělávání;

L.  vzhledem k tomu, že v souladu se zásadou subsidiarity spadá politika vzdělávání do výlučné pravomoci členských států, přičemž Unie hraje podpůrnou a koordinační úlohu;

1.  vítá kreativitu a vynalézavost, kterou prokázaly instituce vzdělávání a odborné přípravy a zejména jejich zaměstnanci z řad učitelů a vychovatelů a také studenti a rodiče při přizpůsobování se on-line a distančnímu vzdělávání, a to zejména v situaci rychle se měnících okolností a nejisté doby; podobně vítá pozitivní příklady ze strany občanů, občanské společnosti a poskytovatelů neformálního učení při přizpůsobování vzdělávacích postupů a vytváření iniciativ, které umožňují pokračovat v učení; vyzývá ke zintenzivnění úsilí o posílení a zvýšení viditelnosti účinných iniciativ a k prosazování osvědčených postupů ve všech oblastech vzdělávání; vyzývá Komisi, aby zajistila platformu, kde by členské státy mohly sdílet osvědčené postupy, a aby v této souvislosti prozkoumala možnosti nových iniciativ, jako například vytvoření evropské on-line univerzity;

2.  zdůrazňuje však, že náhlá digitální transformace v oblasti vzdělávání a odborné přípravy rovněž odhalila značné rozdíly, pokud jde o přístup k digitální infrastruktuře a zařízením, o kvalitu on-line výuky a dovednosti studentů, učitelů a školitelů;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že v Evropě stále máme žáky a studenty bez přístupu k digitálnímu vzdělávání; opakuje, že je třeba zlepšit konektivitu na evropské úrovni, zejména ve venkovských a odlehlých oblastech, a zvýšit přístup k digitálnímu vybavení; poukazuje na špičkové evropské inovace v oblasti počítačů, tabletů a softwarových řešení určených pro vzdělávání;

4.  je znepokojen nedostatky v digitálních dovednostech učitelů a studentů, které brání účinnému digitálnímu vzdělávání; připomíná proto, že je zapotřebí investovat do příležitostí ke zvyšování kvalifikace a k  profesnímu rozvoji pro učitele a školitele po celé Evropě s cílem zajistit, aby digitální dovednosti nejen měli, ale aby je i dokázali vyučovat; poukazuje na hodnotu mobility učitelů a sdílení znalostí jako na klíčový nástroj v tomto ohledu a vyzývá Komisi, aby tyto činnosti dále podporovala;

5.  konstatuje, že krize dopadla na různé oblasti vzdělávání a odborné přípravy v různé míře, přičemž instituce vysokoškolského vzdělávání si mnohdy vedle lépe díky existující infrastruktuře, zdrojům a zkušenostem s digitálními nástroji; zdůrazňuje, že narušení předškolního vzdělávání, školního vzdělávání, odborného vzdělávání a přípravy, vzdělávání dospělých a neformálního vzdělávání bylo závažnější, a požaduje větší úsilí k provádění účinného distančního učení pro tyto oblasti; připomíná v této souvislosti potřebu odpovídající finanční podpory;

6.  vyzývá Komisi, aby shromáždila, vyhodnotila a zveřejnila údaje ze všech členských států o dopadu pandemie na zapojení účastníků vzdělávání do distančního vzdělávání se zvláštním zaměřením na to, kde se nemohli zúčastnit kvůli chybějícím digitálním prostředkům; dále vyzývá Komisi, aby získala údaje o digitálních dovednostech učitelů napříč členskými státy;

7.  se znepokojením konstatuje, že nedostatky v digitálním vzdělávání zhoršily již existující nerovnosti, a to jak mezi členskými státy, tak v rámci nich, a měly nepřiměřený dopad na osoby, které již trpí sociálním, ekonomickým nebo jiným znevýhodněním, na osoby potýkající se s problémy s učením i na osoby, které patří ke zranitelným nebo menšinovým skupinám; zdůrazňuje, že tuto digitální propast je třeba neprodleně překlenout;

8.  dále připomíná klíčovou úlohu škol a dalších vzdělávacích institucí například při poskytování přístupu k pravidelné stravě a výchovné podpoře; zdůrazňuje nepříznivé dopady opatření k omezení volného pohybu osob na duševní zdraví a pohodu účastníků vzdělávání v souvislosti se stresem z hodnocení a známkování a izolace od spolužáků;

9.  vítá proto úsilí vzdělávacích pracovníků a členských států o zajištění toho, aby se v prostředí zabezpečeném proti šíření onemocnění COVID-19 mohla obnovit prezenční výuka; vyzývá členské státy, aby učinily, co je zapotřebí v zájmu zajištění prezenční výuky pro všechny; uznává problémy spojení se znovuotevřením vzdělávacích institucí a vyjadřuje politování nad nedostatečnou koordinací a výměnou osvědčených postupů na evropské úrovni; vyzývá Komisi a členské státy, aby úzce spolupracovaly na minimalizaci zdravotních rizik pro zaměstnance a účastníky vzdělávání a maximalizovaly šance na to, že prezenční vzdělávání bude moci pokračovat; zároveň se domnívá, že v případě zavedení dalších opatření omezujících volný pohyb osob musí být vzdělávací instituce vybaveny tak, aby mohly poskytovat kvalitní digitální vzdělávání všem účastníků vzdělávání a mohly řešit duševní zdraví a pohodu ve spolupráci s rodiči a dalšími příslušnými zúčastněnými stranami;

10.  zdůrazňuje, že nerovnosti v sociální oblasti a v oblasti vzdělávání se často objevují již od raného dětství a obvykle se v průběhu dospělosti prohlubují, neboť nižší dosažené vzdělání obvykle vede ke zhoršení vyhlídek v oblasti zaměstnání, což následně vede ke snížení přístupu k odborné přípravě v zaměstnání a k příležitostem k rozvoji;

11.  je znepokojen nerovnou mírou digitální negramotnosti, na kterou upozornila krize, kdy se mnoho lidí potýká s problémy v oblasti základní ochrany údajů na internetu, kybernetické bezpečností a informační gramotnosti; zdůrazňuje v této souvislosti zejména velký problém v podobě dezinformací a falešných zpráv; zdůrazňuje význam výuky základních digitálních dovedností a informační gramotnosti prostřednictvím skutečného přístupu celoživotního učení a zdůrazňuje potřebu zlepšit výuku digitálních dovedností pro starší osoby a osoby ze znevýhodněných skupin; požaduje, aby byly v revidovaném akčním plánu digitálního vzdělávání zakotveny rozsáhlé evropské iniciativy v oblasti digitální gramotnosti

12.  domnívá se, že hlavním ponaučením z krize je, že ústředním prvkem budoucích politik Unie v oblasti vzdělávání a odborné přípravy musí být začlenění a rovné příležitosti, pokud jde o přístup i kvalitu;

13.  zdůrazňuje, že krize ukázala, že politika v oblasti vzdělávání vyžaduje přístup zaměřený na více zúčastněných stran a spolupráci při tvorbě této politiky, včetně učitelů a školitelů, účastníků vzdělávání, poskytovatelů neformálního vzdělávání a poskytovatelů odborné přípravy, rodičů, podniků, občanské společnosti, odborů a místních orgánů, a to jak při navrhování, tak při realizaci; připomíná, že učení probíhá v různých formálních, neformálních a informálních prostředích a že tvorba politik musí směřovat k tomuto přístupu podporujícímu učení v různých prostředích;

14.  je přesvědčen, že krize nabízí příležitost k důkladné úvaze o budoucí orientaci politiky vzdělávání a odborné přípravy a jejím místě v širší agendě oživení po pandemii; zdůrazňuje ústřední úlohu vzdělávání v ekologické a digitální transformaci; připomíná, že Zelená dohoda pro Evropu uznává klíčovou úlohu škol, institucí odborné přípravy a vysokých škol při podpoře změn;

15.  dále se domnívá, že nyní je správný čas přehodnotit a modernizovat učební osnovy a postupy a urychlit změnu; vybízí členské státy, aby ve svých systémech vzdělávání a odborné přípravy podpořily digitalizaci a inovace a rozvíjely nové a vznikající technologie, jako jsou umělá inteligence, technologie blockchain, řešení pro adaptivní učení nebo gamifikace, a to inteligentním způsobem zaměřeným na účastníky vzdělávání; zdůrazňuje, že je třeba prozkoumat dopad inovativních technologií ve vzdělávání a podporovat příklady osvědčených postupů na evropské úrovni; připomíná, že je důležité, aby v souvislosti s obsahem digitálního vzdělávání bylo duševní vlastnictví chráněno zákonnými a etickými normami; zdůrazňuje, že používání digitálních technologií by mělo být do vzdělávání začleněno od útlého věku s řádným dohledem dospělých a odborníků a s nejvyšší úrovní ochrany údajů a autorských práv;

16.  zdůrazňuje, že přímá interakce mezi učiteli a účastníky vzdělávání je nenahraditelná a že pouze prezenční výuka může účinně zajistit získávání mezilidských a sociálních dovedností; má proto za to, že pandemie nejspíš urychlí posun k hybridnějšímu modelu vzdělávání, které bude kombinovat prezenční výuku ve třídách s elektronickými řešeními, avšak prezenční výuka musí zůstat jádrem vzdělávání a odborné přípravy; připomíná význam studia humanitních věd a domnívá se, že tyto vědy jsou zásadním doplňkem předmětů STEM a podnikatelských dovedností;

17.  domnívá se, že lepší spolupráce a koordinace mezi členskými státy a ambicióznější politika Unie v oblasti vzdělávání a odborné přípravy by byly zlepšily účinnost reakce na krizi COVID-19, a apeluje na Unii, aby do budoucna hrála aktivnější koordinační úlohu;

18.  vyzývá proto Komisi, aby navrhla odvážný politický rámec pro budoucí evropskou politiku v oblasti vzdělávání, který by změnil Evropský prostor vzdělávání z volné vize založené na obecných zásadách v konkrétní pracovní program zahrnující soubor měřitelných cílů, mezi něž patří to, aby se nejpozději do roku 2025 v Unii zavedlo automatické vzájemné uznávání kvalifikací, diplomů a studijních pobytů v zahraničí; naléhavě vyzývá Komisi, aby zaujala podobně odvážný přístup k modernizovanému akčnímu plánu digitálního vzdělávání a aby od souboru nesourodých opatření přešla k plnohodnotné strategii pro digitální dovednosti a vzdělávání; trvá na tom, aby Komise aktivně zapojovala Parlament do všech fází tvorby politik;

19.  trvá na tom, že evropská politika v oblasti vzdělávání musí být vybudována na společném politickém rámci, který zajistí, že příslušné politické iniciativy, mezi něž patří např. Evropská agenda dovedností, Evropský prostor vzdělávání a akční plán digitálního vzdělávání, systém záruk pro mladé lidi a záruka pro děti, se budou navzájem doplňovat a podporovat celkové politické cíle; domnívá se, že vzdělávací rozměr musí být součástí dialogu s občany, například v rámci nadcházející konference o budoucnosti Evropy;

20.  konstatuje, že pokrok při vytváření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání je mnohem větší než podobný proces v jiných odvětvích vzdělávání; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby soustředila větší úsilí na další odvětví vzdělávání, zejména na předškolní vzdělávání, školní vzdělávání, vzdělávání dospělých a odborné vzdělávání a přípravu prostřednictvím přístupu celoživotního učení;

21.  připomíná, že program Erasmus+ je primárním nástrojem financování na podporu budování Evropského prostoru vzdělávání; zdůrazňuje hodnotu nástrojů vyvinutých s podporou programu Erasmus+ pro vytváření a sdílení výukových zdrojů, například prostřednictvím platformy e-Twinning, a pro rozvoj modulů odborné přípravy pro učitele, například prostřednictvím portálu School Education Gateway; je přesvědčen, že tyto nástroje by měly být rozšířeny, lépe financovány a aktivně propagovány v rámci vzdělávací komunity, aby skutečně významně zlepšily on-line výuku a učení; připomíná svoji podporu programu Erasmus+, který má doplňovat mobilitu, ale nikoliv ji nahrazovat, o virtuální nástroje učení a spolupráce; poukazuje na cenný přínos řady pilotních projektů a přípravných akcí souvisejících se vzděláváním, které navrhl Parlament, a požaduje, aby byly úspěšné pilotní projekty a přípravné akce začleněny do politik a programů;

22.  dále zdůrazňuje potenciální přínos iniciativ v oblasti center excelence odborného vzdělávání, programu DiscoverEU a Evropské univerzity pro Evropský prostor vzdělávání; vyjadřuje však politování nad tím, že návrh Komise z května 2020 týkající se revidovaného VFR – ještě dále snížený Evropskou radou v červenci 2020 – připravuje program Erasmus+ o nezbytné financování k realizaci těchto stěžejních iniciativ, aniž by se to odrazilo v hlavní části programu, zejména v podobě rozšíření příležitostí v oblasti vzdělávací mobility a zvýšení inkluzivnosti programu;

23.  poukazuje na to, že politiku v oblasti vzdělávání může podporovat celá řada programů financování Unie; vyzývá Komisi, aby upřednostnila cílené investice do digitální infrastruktury a vybavení pro vzdělávací instituce s cílem umožnit distanční a on-line učení, a odkazuje zvláště na digitální zařízení a přístup k internetu v odlehlých a venkovských oblastech; zdůrazňuje, že k tomuto účelu by měly být použity Nástroj pro propojení Evropy, facilita na podporu oživení a odolnosti a Evropský fond pro regionální rozvoj;

24.  zdůrazňuje, že vysoce kvalitní vzdělávací systémy jsou základem pro celosvětovou konkurenceschopnost EU, a připomíná, že dobře fungující systémy vzdělávání a odborné přípravy vyžadují vysokou úroveň veřejných investic; zdůrazňuje proto v této souvislosti, že ambiciózní politiky bez vyčleněného odpovídajícího financování postrádají důvěryhodnost; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že mezi programy podléhající rozpočtovým škrtům v politické dohodě o příštím VFR dosažené na červencovém zasedání Evropské rady patří právě ty, které podporují politiky v oblasti vzdělávání a odborné přípravy – zejména Erasmus+, Horizont Evropa a Evropský sociální fond plus; opakuje svou výzvu ke ztrojnásobení rozpočtu programu Erasmus+ oproti rozpočtu v rámci VFR na období 2014–2020; vyzývá členské státy, aby ambiciózním způsobem využívaly finanční prostředky dostupné prostřednictvím plánu na podporu oživení s cílem nasměrovat investice do vzdělávání; vybízí členské státy, aby výrazně navýšily veřejné výdaje na vzdělávání;

25.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 428, 13.12.2017, s. 10.
(2) Přijaté texty, P9_TA(2020)0054.
(3) Přijaté texty, P8_TA(2018)0485.
(4) Úř. věst. C 28, 27.1.2020, s. 8.
(5) Brookings Institution, duben 2020.
(6) Index digitální ekonomiky a společnosti za rok 2019.

Poslední aktualizace: 22. ledna 2021Právní upozornění - Ochrana soukromí