Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. července 2020 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o elektronických informacích o nákladní dopravě (05142/1/2020 – C9-0103/2020 – 2018/0140(COD))
– s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (05142/1/2020 – C9-0103/2020),
– s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. října 2018(1),
– po konzultaci s Výborem regionů,
– s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(2) k návrhu Komise předloženému Parlamentu a Radě (COM(2018)0279),
– s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu,
– s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,
– s ohledem na čl. 67 a 40 jednacího řádu,
– s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro dopravu a cestovní ruch (A9‑0119/2020),
1. schvaluje postoj Rady v prvním čtení;
2. konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;
3. pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;
4. pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;
5. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Návrh na jmenování Helgy Bergerové členkou Účetního dvora
119k
41k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 8. července 2020 o návrhu, aby byla Helga Bergerová jmenována členkou Účetního dvora (C9-0129/2020 – 2020/0802(NLE))
– s ohledem na čl. 286 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala návrh s Parlamentem (C9-0129/2020),
– s ohledem na článek 129 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A9‑0126/2020),
A. vzhledem k tomu, že Výbor pro rozpočtovou kontrolu zhodnotil kvalifikaci navrhované kandidátky, zejména s ohledem na podmínky uvedené v čl. 286 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;
B. vzhledem k tomu, že Výbor pro rozpočtovou kontrolu na své schůzi dne 25. června 2020 vyslechl kandidátku Rady na členku Účetního dvora;
1. vydává kladné stanovisko k návrhu Rady, aby byla Helga Bergerová jmenována členkou Účetního dvora;
2. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě a pro informaci Účetnímu dvoru, jakož i ostatním orgánům a institucím Evropské unie a kontrolním institucím členských států.
Jmenování výkonného ředitele Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA)
124k
42k
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 8. července 2020 o návrhu na jmenování výkonného ředitele Evropského orgánu pro bankovnictví (C9-0080/2020 – 2020/0905(NLE))
– s ohledem na návrh rady orgánů dohledu Evropského orgánu pro bankovnictví ze dne 5. března 2020 (C9-0080/2020),
– s ohledem na čl. 51 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES(1),
– s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2019 o genderové vyváženosti při navrhování kandidátů v oblasti hospodářských a měnových záležitostí EU(2),
– s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2020 o orgánech a institucích hospodářské a měnové unie: prevence střetu zájmů po ukončení pracovního poměru ve veřejném sektoru(3),
– s ohledem na své rozhodnutí ze dne 30. ledna 2020 o návrhu na jmenování výkonného ředitele Evropského orgánu pro bankovnictví(4),
– s ohledem na článek 131 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A9‑0132/2020),
A. vzhledem k tomu, že předchozí výkonný ředitel Evropského orgánu pro bankovnictví odstoupil z funkce s účinkem od 31. ledna 2020;
B. vzhledem k tomu, že na základě otevřeného výběrového řízení navrhla rada orgánů dohledu Evropského orgánu pro bankovnictví dne 5. března 2020, aby byl výkonným ředitelem na pětileté funkční období v souladu s čl. 51 odst. 2 a 3 nařízení (EU) č. 1093/2010 jmenován François-Louis Michaud;
C. vzhledem k tomu, že dne 29. června 2020 uspořádal Hospodářský a měnový výbor slyšení s Françoisem-Louisem Michaudem, během nějž kandidát přednesl úvodní prohlášení a poté odpovídal na otázky členů výboru;
1. uděluje souhlas se jmenováním Françoise-Louise Michauda výkonným ředitelem Evropského orgánu pro bankovnictví;
2. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě, Komisi, Evropskému orgánu pro bankovnictví a vládám členských států.
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. července 2020 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1303/2013, pokud jde o zdroje na zvláštní příděl pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí (COM(2020)0206 – C9-0145/2020 – 2020/0086(COD))
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2020)0206),
– s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 177 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C9-0145/2020),
– s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 10. června 2020(1),
– po konzultaci s Výborem regionů,
– s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 17. června 2020 zavázal schválit postoj Parlamentu podle čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na článek 59 jednacího řádu,
– s ohledem na dopisy Rozpočtového výboru a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,
– s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A9-0111/2020),
A. vzhledem k tomu, že z důvodu naléhavosti lze přikročit k hlasování před uplynutím lhůty osmi týdnů stanovené v článku 6 Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality;
1. přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;
2. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;
3. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 8. července 2020 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/…, kterým se mění nařízení (EU) No 1303/2013, pokud jde o zdroje na zvláštní příděl pro Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2020/1041.)
Změna nařízení (EU) 2017/2454, pokud jde o data použitelnosti v důsledku vypuknutí krize COVID-19 *
162k
44k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. července 2020 o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2017/2454, pokud jde o data použitelnosti v důsledku vypuknutí krize COVID-19 (COM(2020)0201 – C9-0136/2020 – 2020/0084(CNS))
– s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2020)0201),
– s ohledem na článek 113 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C9-0136/2020),
– s ohledem na článek 82 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A9‑0123/2020),
1. schvaluje pozměněný návrh Komise;
2. vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;
3. vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;
4. vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;
5. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Znění navržené Komisí
Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1 Návrh nařízení Bod odůvodnění 4 a (nový)
(4a) Přestože šíření onemocnění COVID-19 způsobuje státní správě jednotlivých zemí skutečné obtíže, nemělo by sloužit k ospravedlnění dalšího zpoždění v zavádění společně dohodnutých pravidel. Některé členské státy už před vypuknutím pandemie naznačovaly možné zpoždění v zavádění nového systému. Avšak vlády by měly i přes aktuální problémy spojené s pandemií COVID-19 vyvinout maximální úsilí, aby tento nový systém zavedly. Členské státy, jež se potýkají s problémy, které by mohly způsobit prodlevu v zavádění všech pravidel, by měly k zajištění správného a úplného zavedení balíčku předpisů v oblasti elektronického obchodování použít technickou pomoc poskytovanou Komisí. Cíle balíčku předpisů v oblasti elektronického obchodování, které spočívají v usnadnění globální konkurenceschopnosti evropských malých a středních podniků, zmírnění administrativního tlaku na prodejce z Unie a zajištění toho, aby online platformy přispívaly k spravedlivějšímu systému výběru DPH, a současně v potírání daňových podvodů, jsou klíčovými aspekty rovných podmínek pro všechny podniky, což je zvláště důležité v souvislosti s hospodářským oživením po této pandemii.
Pozměňovací návrh 2 Návrh nařízení Bod odůvodnění 5
(5) S ohledem na výzvy, kterým členské státy čelí při řešení krize COVID-19, a na skutečnost, že nová ustanovení jsou založena na zásadě, že všechny členské státy musí aktualizovat své informační systémy, aby byly schopny uplatňovat ustanovení uvedená v nařízení (EU) 2017/2454, a zajistit tak shromažďování a předávání informací a plateb v rámci upravených režimů, je nezbytné odložit data použitelnosti uvedeného nařízení o šestměsíců. Odklad v délce šesti měsíců je přiměřený, neboť zpoždění by mělo být co nejkratší, aby se minimalizovaly dodatečné rozpočtové ztráty pro členské státy.
(5) S ohledem na nové výzvy, kterým členské státy čelí v důsledku šíření onemocnění COVID-19, a na skutečnost, že nová ustanovení jsou založena na zásadě, že všechny členské státy musí aktualizovat své informační systémy, aby byly schopny použít ustanovení nařízení (EU) 2017/2454, a zajistit tak shromažďování a předávání informací a plateb v rámci upravených režimů, by se mohlo ukázat jako nezbytné odložit data použitelnosti uvedeného nařízení o tři měsíce. Odkládat tato data není žádoucí, neboť to povede ke ztrátě příjmu a zvýšenému výpadku ve výběru DPH a současně k déle trvající nekalé soutěži mezi prodejci z Unie a prodejci ze třetích zemí. Odklad o tři měsíce by však mohl být přiměřený, neboť odpovídá období, kdy byl ve většině členských států omezen volný pohyb osob. Delší odklad by zvýšil riziko podvodů s DPH v době, kdy by měly být doplňovány veřejné finance, aby bylo možné bojovat proti pandemii a jejím hospodářským a sociálním důsledkům. V případě odkladu o šest měsíců by ztráta příjmu v členských státech mohla činit 2,5 až 3,5 miliardy EUR. Vzhledem ke krizi způsobené pandemií COVID-19 je nanejvýš důležité, aby se zabránilo dalším ztrátám příjmů.
Pozměňovací návrh 3 Návrh nařízení Čl. 1 – odst. 1 – bod 1 – písm. a Nařízení (EU) 2017/2454 Čl. 1 – bod 7 – písm. a – nadpis – oddíl 2
Ustanovení použitelná od 1. ledna 2015 do 30. června 2021
Ustanovení použitelná od 1. ledna 2015 do 31. března 2021
Pozměňovací návrh 4 Návrh nařízení Čl. 1 – odst. 1 – bod 1 – písm. b – bod i Nařízení (EU) 2017/2454 Čl. 1 – bod 7 – písm. b – nadpis – oddíl 3
Ustanovení použitelná ode dne 1. července 2021
Ustanovení použitelná ode dne 1. dubna 2021
Pozměňovací návrh 5 Návrh nařízení Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 Nařízení (EU) 2017/2454 Čl. 2 – odst. 2
Použije se ode dne 1. července 2021.
Použije se ode dne 1. dubna 2021.
Mezinárodní a domácí únosy dětí z EU jedním z rodičů v Japonsku
146k
47k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. července 2020 o mezinárodních a domácích únosech dětí z EU jedním z rodičů v Japonsku (2020/2621(RSP))
– s ohledem na článek 1 Všeobecné deklarace lidských práv,
– s ohledem na článek 9 Úmluvy OSN o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989,
– s ohledem na Haagskou úmluvu o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí ze dne 25. října 1980 (dále jen „Haagská úmluva z roku 1980),
– s ohledem na článek 2, čl. 3 odst. 1, čl. 3 odst. 5 a čl. 3 odst. 6 Smlouvy o Evropské unii,
– s ohledem na článek 24 Listiny základních práv Evropské unie,
– s ohledem na Vídeňskou úmluvu o konzulárních stycích z roku 1963,
– s ohledem na zásady zdůrazněné v usnesení Parlamentu ze dne 28. dubna 2016 o ochraně nejvlastnějšího zájmu dítěte v celé EU na základě petic adresovaných Evropskému parlamentu(1),
– s ohledem na obecné zásady EU v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte z roku 2017,
– s ohledem na úlohu a aktivity koordinátorky Evropského parlamentu pro práva dětí ve věci únosů dětí jedním z rodičů a ve věci sporů týkajících se svěření do péče a styku s dětmi s občanstvím EU v Japonsku,
– s ohledem na rozpravy Petičního výboru na jeho schůzi ve dnech 19. a 20. února 2020,
– s ohledem na čl. 227 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že Petiční výbor na své schůzi dne 19. února 2020 projednal petice č. 0594/2019, 0841/2019, 0842/2019 a 0843/2019 týkající se únosů dětí jedním z rodičů a práv navštěvovat dítě u párů smíšené státní příslušnosti, kde jeden z partnerů je občanem EU a druhý Japonska;
B. vzhledem k tomu, že tyto petice vzbudily obavy ohledně nedostatečného vymáhání soudních rozhodnutí o navrácení dětí podle řízení v rámci Haagské úmluvy z roku 1980 Japonskem, a také obavy, že chybí prostředky, kterými by bylo možno si vymoci právo na styk s dítětem i právo je navštěvovat, což brání rodičům z EU udržovat smysluplný vztah s jejich dětmi, které mají trvalý pobyt v Japonsku;
C. vzhledem k tomu, že značný počet nevyřešených případů únosů dítěte jedním z rodičů, kdy jeden z rodičů je občanem EU a druhý je japonským občanem, je alarmující;
D. vzhledem k tomu, že podle japonských právních předpisů neexistuje žádná možnost svěření dětí do společné nebo střídavé péče; vzhledem k tomu, že, jak ukazují různé zdroje, představuje únos dítěte závažnou formu jeho zneužívání;
E. vzhledem k tomu, že právo na styk s dítětem nebo právo jej navštěvovat je v Japonsku u opuštěných rodičů velmi omezené či vůbec neexistuje;
F. vzhledem k tomu, že všechny členské státy jsou smluvními stranami Haagské úmluvy z roku 1980 a Úmluvy OSN o právech dítěte;
G. vzhledem k tomu, že Japonsko k Haagské úmluvě z roku 1980 přistoupilo v roce 2014 a od roku 1994 je smluvní stranou Úmluvy OSN o právech dítěte;
H. vzhledem k tomu, že děti, které jsou státními příslušníky země EU a pobývají v Japonsku, musí mít právo na ochranu a péči nezbytnou pro jejich dobré životní podmínky; vzhledem k tomu, že mohou svobodně vyjadřovat své názory; vzhledem k tomu, že v záležitostech, které se jich dotýkají, se k těmto názorům musí přihlížet podle jejich věku a vyspělosti;
I. vzhledem k tomu, že prvotní zodpovědnost za výchovu a vývoj svého dítěte mají rodiče; vzhledem k tomu, že smluvní strany mají povinnost vynaložit veškeré úsilí k zajištění toho, aby byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj svého dítěte;
J. vzhledem k tomu, že při všech úkonech týkajících se dětí z EU v Japonsku se musí v prvé řadě dbát zájmů dítěte;
K. vzhledem k tomu, že každé dítě z EU v Japonsku musí mít právo udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu s jeho zájmy;
L. vzhledem k tomu, že smluvní strany mají povinnost zajistit, aby dítě nebylo odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, vyjma případů, kdy příslušné úřady na základě soudního přezkumu a v souladu s platným právem a v příslušném řízení rozhodnou, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte; vzhledem k tomu, že takové rozhodnutí může být nezbytné v konkrétním případě, jako je zneužívání nebo zanedbávání dítěte rodiči, nebo v případě, že rodiče žijí odděleně a musí být přijato rozhodnutí o místě bydliště dítěte;
M. vzhledem k tomu, že smluvní strany mají povinnost dodržovat právo dítěte, jež je odděleno od jednoho nebo obou rodičů, udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu s jeho zájmy;
N. vzhledem k tomu, že s cílem zajistit včasný návrat dítěte se musí všechny smluvní strany Haagské úmluvy z roku 1980 zavázat, že zavedou domácí opatření a právní předpisy slučitelné se svými smluvními závazky a povinnostmi;
O. vzhledem k tomu, že dítě, jehož rodiče jsou usazeni v různých státech, musí mít až na výjimečné okolnosti právo udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk s oběma rodiči;
P. vzhledem k tomu, že francouzský prezident Emmanuel Macron, italský předseda vlády Giuseppe Conte a německá kancléřka Angela Merkelová hovořili s japonským předsedou vlády Shinzem Abem jménem francouzských, italských a německých rodičů a že evropští velvyslanci v Japonsku zaslali společný dopis ohledně únosů dětí jedním z rodičů japonskému ministrovi spravedlnosti;
Q. vzhledem k tomu, že v srpnu 2019 byla předložena formální stížnost Radě OSN pro lidská práva ze strany rodičů, jejichž děti byly uneseny druhým rodičem;
R. vzhledem k tomu, že od roku 2018 pomáhá koordinátorka Parlamentu pro práva dětí jednotlivým rodičům a upozorňuje japonské orgány, včetně japonského ministra spravedlnosti v říjnu 2018 a japonského velvyslance v EU v květnu 2019, na konkrétní problémy týkající se únosu dítěte jedním z rodičů a sporů o svěření do péče a přístup k dítěti, jež se týkají občanů EU;
S. vzhledem k tomu, že Petiční výbor dne 6. března 2020 a koordinátorka Parlamentu pro práva dětí dne 5. února 2020 zaslaly dopisy místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josepu Borrellovi a požádaly jej, aby zařadil mezinárodní závazky Japonska podle Haagské úmluvy z roku 1980 a Úmluvy OSN o právech dítěte na program příští společné schůze pořádané v rámci dohody o strategickém partnerství mezi EU a Japonskem;
T. vzhledem k tomu, že dne 31. ledna 2020 na druhé schůzi smíšeného výboru v rámci dohody o strategickém partnerství mezi EU a Japonskem vyzvala EU Japonsko, aby zlepšilo domácí právní rámec a jeho účinné provádění s cílem zajistit dodržování soudních rozhodnutí a mezinárodních závazků Japonska, jako je Úmluva OSN o právech dítěte a Haagská úmluva z roku 1980; vzhledem k tomu, že EU rovněž zdůraznila, že je třeba zajistit zájmy dítěte a dodržovat práva na návštěvu dítěte, která rodiče mají;
U. vzhledem k tomu, že v návaznosti na výsledek schůze Petičního výboru konané dne 19.–20. února 2020 zaslal tento výbor dopis zastoupení Japonska při Evropské unii, v němž naléhavě požádal japonské orgány, aby dodržovaly vnitrostátní a mezinárodní právní předpisy o právech dětí a o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí;
1. vyjadřuje znepokojení nad situací dětí, které trpí v důsledku únosů jedním z rodičů v Japonsku, a nad skutečností, že příslušné právní předpisy a soudní rozhodnutí nejsou vymáhány všude; připomíná, že děti s občanstvím EU musí v Japonsku požívat ochrany, která je stanovena v mezinárodních dohodách o ochraně jejich práv;
2. s politováním bere na vědomí, že Japonsko jakožto strategický partner EU v případě únosů dětí zřejmě nedodržuje mezinárodní pravidla; připomíná, že by se měl zlepšit právní rámec v této zemi tak, aby byla například v Japonsku účinně prosazována rozhodnutí japonských nebo jiných soudů příslušných zemí v rámci postupů podle Haagské úmluvy z roku 1980 týkajících se navrácení dítěte;
3. zdůrazňuje skutečnost, že uplatňování zásad lidských práv u dětí závisí na vnitrostátních opatřeních japonské vlády; zdůrazňuje, že například k zachování práva dítěte na to, aby se stýkalo s oběma rodiči, je třeba celá řada legislativních a nelegislativních opatření; naléhavě vyzývá japonské orgány, aby účinně prosazovaly rozhodnutí soudů o právu opuštěných rodičů na styk s dítětem a na návštěvy, aby tito rodiče mohli udržovat smysluplný styk se svými dětmi, které trvale pobývají v Japonsku; zdůrazňuje, že tato rozhodnutí musí být vždy přijímána s ohledem na zájmy dítěte;
4. zdůrazňuje, že případy únosů dětí vyžadují rychlý postup vzhledem k tomu, že uplývající čas může mít dlouhodobé negativní důsledky pro dítě a pro budoucí vztahy mezi dítětem a opuštěným rodičem;
5. poukazuje na skutečnost, že únos dítěte jedním z rodičů může poškodit dobré životní podmínky dítěte a může mít dlouhodobé škodlivé dopady; zdůrazňuje, že únos dítěte může vést k problémům s duševním zdravím u dítěte i u opuštěného rodiče;
6. zdůrazňuje, že jedním z hlavních cílů Haagské úmluvy z roku 1980 je ochrana dětí před škodlivými dopady jejich únosu jedním z rodičů, a to díky zavedení postupů, které mají zajistit urychlené navrácení dítěte do státu, v němž mělo dítě bezprostředně před svým únosem obvyklé bydliště;
7. vítá podporu poskytovanou koordinátorkou Parlamentu pro práva dětí a její zapojení do řešení této situace a žádá ji, aby s Petičním výborem nadále spolupracovala na případech, na něž upozorňují předkladatelé petic;
8. zdůrazňuje, že by součástí všech systémů ochrany dětí měly být nadnárodní a přeshraniční mechanismy zohledňující specifika přeshraničních konfliktů;
9. navrhuje zřídit ve spolupráci s Haagskou konferencí evropskou informační podpůrnou platformu vstřícnou k občanům, která by poskytovala pomoc rodičům v přeshraničních rodinných sporech (například dokončení evropského justičního portálu e-Justice s informacemi o únosech dětí jejich rodiči do třetích zemí a o jiných právech dětí);
10. doporučuje, aby členské státy svým občanům zpřístupnily spolehlivé informace z třetích zemí týkající se rodinného práva a práv dětí, včetně varování před obtížemi, s nimiž se v případě rozvodu nebo rozluky mohou setkat v zemích, jako je Japonsko;
11. vítá závazek Komise zmiňovat tuto problematiku na všech možných fórech, včetně smíšeného výboru v rámci dohody o strategickém partnerství mezi EU a Japonskem;
12. vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele Unie, aby tuto problematiku zařadil na program příštího zasedání pořádaného v rámci dohody o strategickém partnerství mezi EU a Japonskem; vyzývá japonské orgány, aby uplatňovaly svůj trestní a občanský zákoník;
13. připomíná, že podle Haagské úmluvy z roku 1980 mají japonské orgány povinnost zajistit, aby ústřední orgány plnily své povinnosti stanovené v článku 6 a 7 této úmluvy, včetně podpory opuštěných rodičů, aby mohli udržovat styk se svými dětmi;
14. připomíná, že japonské orgány mají povinnost dodržovat ustanovení Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích s cílem umožnit představitelům členských států plnění jejich konzulárních úkolů, zvláště v případech, kdy je v sázce zachování zájmu dětí a práv jejich rodičů (tj. občanů EU);
15. zdůrazňuje, že omezování nebo úplné odpírání práv rodičů na styk s dítětem a na návštěvy je v rozporu s článkem 9 Úmluvy OSN o právech dítěte;
16. žádá Komisi a Radu, aby upozorňovaly na povinnosti smluvních stran Úmluvy OSN o právech dítěte, a zejména na právo dětí pravidelně udržovat osobní vztahy a přímý styk s oběma rodiči, vyjma případů, kdy by to bylo v rozporu se zájmy dítěte;
17. vyzývá v tomto ohledu japonské orgány, aby se řídily mezinárodními doporučeními a zavedly nezbytné změny v právním systému své země a aby zavedly možnost společné nebo střídavé péče po rozpadu vztahu rodičů, a tak sladily své vnitrostátní právní předpisy s mezinárodními závazky a zajistily, aby právo na návštěvy a styk s dítětem odpovídalo jejich povinnostem zakotveným v Úmluvě OSN o právech dítěte; vyzývá japonské orgány, aby dodržely své závazky vyplývající z Úmluvy OSN o právech dítěte, kterou ratifikovaly;
18. vyzývá japonské orgány k lepší spolupráci s EU a k tomu, aby umožnily účinné prosazování práv na styk s dítětem a na návštěvy, která byla rozhodnutím soudu přiznána opuštěným rodičům;
19. vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost doporučením o přeshraniční mediaci, která obdržely všechny příslušné zúčastněné strany na úrovni členských států i EU;
20. vyzývá k prohloubené mezinárodní spolupráci mezi členskými státy a s třetími zeměmi s cílem provádět veškeré mezinárodní právní předpisy týkající se ochrany dětí, a zejména Haagskou úmluvu z roku 1980;
21. zdůrazňuje, že zásadní je řádné sledování situace po vydání rozsudku, i když je styk s rodiči zachován; vyzývá členské státy, aby prostřednictvím svých ministerstev zahraničních věcí a internetových stránek velvyslanectví v Japonsku informovaly o riziku únosu dětí v této zemi a o přístupu japonských orgánů k této záležitosti;
22. vyzývá Radu, aby posílila spolupráci systémů varování při únosech dětí s přeshraničními aspekty, které byly zřízeny v členských státech, aby spolu s Komisí pomohla vytvořit mechanismy včasného varování v případech pohřešovaných dětí a aby informovala o uzavření relevantních dohod o spolupráci, které řeší případy přeshraničních únosů, na základě obecných zásad Komise v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte;
23. vyzývá členské státy, aby spojily své úsilí a zahrnuly tuto problematiku na program všech dvoustranných i mnohostranných jednání s Japonskem s cílem vyvinout tlak na japonské orgány, aby beze zbytku plnily své povinnosti v rámci mezinárodních právních předpisů o ochraně dětí;
24. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Evropské komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Japonska.
– s ohledem na článek 2 Smlouvy o Evropské unii a články 2, 9, 10, 19, 165, 166 a 168 a čl. 216 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),
– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 1, 3, 14, 20, 21, 26 a 35 této listiny,
– s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, zejména na čl. 4 odst. 3 a články 11, 24, 25 a 28 této úmluvy v souladu s rozhodnutím Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím(1),
– ohledem na evropský pilíř sociálních práv, zejména na jeho zásadu 17 o začleňování osob se zdravotním postižením, zásadu 3 o rovných příležitostech a zásadu 10 o zdravém, bezpečném a dobře přizpůsobeném pracovním prostředí a ochraně údajů,
– s ohledem na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 a její cíle udržitelného rozvoje, k jejichž plnění se EU zavázala,
– s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2020 o koordinovaných opatřeních EU v boji proti pandemii COVID-19 a jejím následkům(2),
– s ohledem na čl. 227 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že Petiční výbor obdržel petici č. 0470/2020, která upozorňuje na problém práv osob s mentálním postižením a jejich rodin během krize COVID-19 a vyzývá EU, aby zajistila, aby opatření přijatá během krize COVID-19 i po jejím skončení byla v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a Listinou základních práv EU;
B. vzhledem k tomu, že v článku 11 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, která byla první mezinárodní smlouvou v oblasti lidských práv ratifikovanou EU a jejími 28 členskými státy, se stanoví, že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění ochrany a bezpečnosti osob se zdravotním postižením v rizikových situacích a během humanitárních krizí;
C. vzhledem k tomu, že opatření, která vlády přijímají za mimořádných okolností, jako jsou vážné zdravotní krize, humanitární krize a přírodní katastrofy, by měla vždy dodržovat základní práva každé jednotlivé osoby a nesmí diskriminovat určité skupiny, např. osoby se zdravotním postižením;
D. vzhledem k tomu, že je více pravděpodobné, že se osoby s mentálním postižením nakazí virem COVID-19 kvůli obtížnému přístupu k informacím o prevenci a k hygienickým pomůckám, kvůli závislosti na fyzickém kontaktu s osobami poskytujícími podporu, neboť velmi často žijí v ústavní péči nebo využívají komunitních služeb, i kvůli jiným zdravotním problémům, které bývají spojeny s některými typy postižení;
E. vzhledem k tomu, že na osoby s mentálním postižením mají přísná opatření omezující volný pohyb zvlášť silný dopad;
F. vzhledem k tomu, že krize COVID-19 a opatření omezující volný pohyb osob odhalují přetrvávající společenskou segregaci a diskriminaci osob s mentálním postižením;
G. vzhledem k tomu, že k dispozici není dostatek rozčleněných údajů k tomu, aby bylo možné určit dopad pandemie na osoby s mentálním postižením;
H. vzhledem k tomu, že podle zpráv je v některých členských státech osobám s mentálním postižením odpírána lékařská péče a že jsou drženi v zařízeních ústavní péče, kde čelí sociální izolaci, protože nemohou přijímat návštěvy rodinných příslušníků ani se vrátit ke své rodině, a že některé členské státy vydávají diskriminační pokyny pro třídění pacientů;
I. vzhledem k tomu, že byla dočasně zavřena zařízení pro osoby s mentálním postižením, jako jsou denní stacionáře nebo školy, takže v nastalé nouzové situaci musejí rodiny o své mentálně postižené rodinné příslušníky pečovat samy;
J. vzhledem k tomu, že krize COVID-19 ukázala, že koncepce inkluzivního vzdělávání zatím není samozřejmostí; vzhledem k tomu, že během období, kdy zůstávají v platnosti opatření omezující pohyb osob, v mnoha členských státech nemohou žáci s mentálním postižením pokračovat ve vzdělávání; vzhledem k tomu, že rodinám chybí pro výuku žáků s mentálním postižením podpora, zejména nemají přístup k digitálním a inovativním technologiím a aplikacím pro učení na dálku;
K. vzhledem k tomu, že technologie mohou mít klíčový význam pro poskytnutí kvalitní podpory osobám se zdravotním postižením, jejich rodičům, tutorům a pečovatelům;
L. vzhledem k tomu, že podle dostupných informací výrazně chybí ochranné pomůcky pro osoby se zdravotním postižením, zejména pokud žijí v zařízeních ústavní péče, i pomůcky pro jejich pečovatele a zaměstnance ústavů;
M. vzhledem k tomu, že podle čl. 4 odst. 3 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením jsou státy, které jsou stranami úmluvy, povinny aktivně konzultovat s osobami se zdravotním postižením, včetně dětí se zdravotním postižením, prostřednictvím organizací zastupujících tyto osoby všechna rozhodnutí, jež se jich týkají;
N. vzhledem k tomu, že EU a členské státy by měly s organizacemi osob se zdravotním postižením konzultovat opatření přijímaná v reakci na pandemii COVIND-19 a aktivně s nimi spolupracovat, protože v opačném případě by mohla být přijata opatření, která by poškozovala jejich základní práva;
O. vzhledem k tomu, že evropská veřejná ochránkyně práv vyzvala Evropskou komisi, aby shromáždila informace o tom, jaký měla krize COVID-19 dopad na její zaměstnance se zdravotním postižením a jaká přiměřená opatření zavedla, aby zohlednila jejich potřeby, a aby určila, zda některá z nalezených nebo plánovaných řešení lze použít k jednodušší interakci občanů se zdravotním postižením s administrativou EU;
1. je hluboce znepokojen neúměrným dopadem krize COVID-19 na osoby s mentálním postižením nebo jinými mentálními zdravotními problémy a na jejich rodiny, což dodatečně zatěžuje rodinné příslušníky, kteří o ně pečují, přičemž v mnoha případech se jedná o ženy; zdůrazňuje, že poté, co budou zrušena opatření omezující pohyb, by se neměla dále prohlubovat izolace osob se zdravotním postižením a že po dobu, kdy jsou tato opatření uplatňována, by jim měla být věnována prioritní pozornost;
2. připomíná, že doba, po níž je omezen pohyb osob, není vážným problémem pouze pro osoby s mentálním postižením, ale pro všechny, kteří trpí nějakou duševní nemocí, protože izolace tyto problémy ještě zhoršuje;
3. domnívá se, že přísná opatření omezující pohyb mají mimořádně negativní dopad na osoby se zdravotním postižením a že orgány musejí jednat flexibilněji;
4. rozhodně odsuzuje jakoukoli diskriminaci osob se sníženým intelektem ve zdravotnictví; připomíná, že zdravotní opatření přijímaná členskými státy musí být v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a musí zajišťovat rovný a nediskriminační přístup ke zdravotní péči a sociálním službám; zdůrazňuje, osoby s mentálním postižením nebo duševní nemocí si zaslouží stejnou zdravotní péči jako jakákoli jiná osoba nakažená virem COVID-19, včetně intenzivní léčby;
5. připomíná, že zdravotní pokyny musí být nediskriminační a musí dodržovat mezinárodní právo a platné etické pokyny pro péči během nouzových situací, zdravotních krizí a přírodních katastrof;
6. připomíná, že po dobu, kdy je omezen pohyb osob, musí být osobám s mentálním postižením poskytnuty služby zajišťující podporu, osobní asistenci, fyzickou dostupnost a komunikaci a že za tímto účelem je třeba přijmout inovativní metody pro poskytování zdravotní péče;
7. žádá, aby každý členský stát shromažďoval údaje o tom, jak je s osobami s mentálním postižením zacházeno v nemocnicích, zařízeních ústavní péče a střediscích komunitních služeb a o míře úmrtnosti osob se zdravotním postižením, aby bylo možné posoudit, zda se osobám se zdravotním postižením dostává během krize COVID-19 adekvátní ochrany, zdravotní péče a podpory;
8. zdůrazňuje, že opatření omezující pohyb vážně ovlivňují duševní zdraví osob s mentálním postižením a jejich rodinných příslušníků a že související opatření by měla být přizpůsobena osobám s mentálním postižením, aby byl zajištěn jejich dobrý tělesný a duševní stav a nezávislý život;
9. zdůrazňuje, že každý má právo na nezávislý život a na aktuální a správné informace v dostupném formátu o pandemii a opatřeních, která se dotýkají jeho osoby a rodiny; žádá, aby všechna veřejná sdělení týkající se zdraví byla dostupná osobám se zdravotním postižením a aby byla poskytována v jednoduchém jazyce, různých tradičních a digitálních formátech a jejich národním znakovém jazyce;
10. uznává, že situace během krize COVID-19 je alarmem pro to, jaké pozornosti se dostává této skupině občanů; uznává, že péče musí být poskytována skrze silné veřejné zdravotní systémy; žádá, aby se zvážilo posílení těchto systémů, bude-li to vhodné i možné, pomocí finančních prostředků EU; zdůrazňuje význam vhodných zdravotních politik v členských státech;
11. zdůrazňuje, že je důležité odstranit překážky, které brání osobám s mentálním postižením v přístupu ke zdravotním službám a hygienickým produktům, a zvážit vhodná uzpůsobená opatření, která by jim umožňovala práci z domova;
12. zdůrazňuje, že pandemie COVID-19 odhalila velké slabiny podpůrných systémů pro několik rizikových skupin ve společnosti; zdůrazňuje, že prioritou by měly být investice do postupného přechodu od institucionalizované péče o osoby s mentálním postižením ke komunitním službám; vyzdvihuje, že investiční fondy by měly podporovat poskytování personalizovaných podpůrných služeb, neboť mnoho poskytovatelů těchto služeb se během pandemie i po jejím skončení potýká s velkými problémy a hrozí, že neznámo na jak dlouho přeruší svou činnost;
13. vyzývá Komisi, aby podnikla další kroky k uvolnění základních investic a zdrojů na zajištění kontinuity pečovatelských a podpůrných služeb v souladu se zásadami Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a evropského pilíře sociálních práv;
14. vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily obecné protokoly pro budoucí možné rizikové situace, humanitární krize a přírodní katastrofy, které budou vycházet z ponaučení během krize COVID-19 a budou zahrnovat ustanovení o poskytování nezbytných ochranných pomůcek, informačních materiálů a školení pro profesionální ošetřovatele, sociální pracovníky a regulační orgány a vždy zohledňovat zvláštní potřeby a situaci osob se zdravotním postižením;
15. naléhá na Komisi a členské státy, aby hned v počáteční fázi přijímání budoucích krizových opatření konzultovaly a spolupracovaly s osobami se zdravotním postižením a jejich organizacemi;
16. vybízí Komisi a členské státy, aby sledovaly, zda jsou zdravotní a sociální služby udržitelné a zda je lze přizpůsobit novým formám poskytování služeb; žádá, aby při přidělování finančních prostředků EU těmto službám bylo prosazováno skutečné sociální začlenění a aby byly upřednostňovány služby, které nabízejí život v komunitách, před službami ústavní péče; zdůrazňuje, že přístupu ke zdravotní péči by neměly bránit finanční překážky;
17. vyzývá Komisi, aby předložila komplexní, ambiciózní a dlouhodobou evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením na období po roce 2020, která bude zohledňovat ponaučení z krize COVID-19;
18. zdůrazňuje, že při vývoji zdrojů přístupných pro žáky s mentálním postižením je třeba dodržovat zásady univerzálního designu, přičemž je nutné zohledňovat možnosti nabízené digitálními a inovativními technologiemi a aplikacemi, a nabízet distanční výukové aktivity;
19. připomíná Komisi nevyužitý potenciál digitálních technologií a aplikací pro podporu nezávislého života osob se zdravotním postižením; žádá, aby tyto technologie a aplikace byly v budoucnu lépe využívány během případných rizikových situací, humanitárních krizí a přírodních katastrof; zdůrazňuje význam dostupnosti internetových zdrojů s otevřenou licencí a proškolování učitelů v používání informačních a komunikačních technologií;
20. vyzývá členské státy, aby poskytly psychologickou podporu osobám s mentálním postižením, aby zmírnily dopady opatření omezujících pohyb;
21. vyzývá členské státy, aby osobám s mentálním postižením zajistily právní pomoc tím, že budou velmi pečlivě a aktivně odhalovat případy, kdy tyto osoby, které nejsou způsobilé k právním úkonům, nemají žádný nebo jen nedostatečný přístup ke svým poručníkům či opatrovníkům, aby zaručily dodržování jejich práv;
22. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Evropské komisi a vládám a parlamentům členských států.