Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2019/2198(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A9-0004/2021

Předložené texty :

A9-0004/2021

Rozpravy :

PV 08/02/2021 - 22
CRE 08/02/2021 - 22

Hlasování :

PV 09/02/2021 - 14
PV 10/02/2021 - 3

Přijaté texty :

P9_TA(2021)0043

Přijaté texty
PDF 180kWORD 57k
Středa, 10. února 2021 - Brusel
Přístup veřejnosti k dokumentům za období 2016–2018
P9_TA(2021)0043A9-0004/2021

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. února 2021 o přístupu veřejnosti k dokumentům (čl. 122 odst. 7) – výroční zpráva za období 2016–2018 (2019/2198(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU) a Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na články 1, 9, 10, 11 a 16 SEU a článek 15 SFEU,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), zejména na články 41 a 42 této listiny,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2014 o přístupu veřejnosti k dokumentům (čl. 104 odst. 7) v letech 2011–2013(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2016 o přístupu veřejnosti k dokumentům (čl. 116 odst. 7) v letech 2014-2015(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2017 o odpovědnosti, transparentnosti a integritě v orgánech EU(4),

–  s ohledem na výroční zprávy evropské veřejné ochránkyně práv a na její zvláštní zprávu, která navazuje na strategické šetření OI/2/2017 týkající se transparentnosti legislativního procesu v Radě,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2019 o strategickém šetření veřejné ochránkyně práv OI/2/2017 týkajícím se transparentnosti legislativních jednání v přípravných orgánech Rady EU(5),

–  s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (SDEU) a Evropského soudu pro lidská práva (ESLP),

–  s ohledem na zprávy Komise, Rady a Parlamentu z let 2016, 2017 a 2018 o uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. listopadu 2017 o výroční zprávě týkající se činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2016(7),

–  s ohledem na politické směry pro Komisi na období 2019–2024 představené předsedkyní Ursulou von der Leyenovou,

–  s ohledem na článek 54 a na čl. 122 odst. 7 svého jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a rovněž na stanovisko Výboru pro ústavní záležitosti (A9-0004/2021),

A.  vzhledem k tomu, že Unie podle Smluv „dodržuje zásadu rovnosti svých občanů, kterým se dostává od jejích orgánů stejné pozornosti“ (článek 9 SEU); vzhledem k tomu, že „každý občan má právo podílet se na demokratickém životě Unie“ a „rozhodnutí jsou přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“ (čl. 10 odst. 3 SEU vykládaný ve smyslu 13. bodu odůvodnění preambule, čl. 1 odst. 2 a článku 9 této smlouvy);

B.  vzhledem k tomu, že článek 15 SFEU stanoví, že „s cílem podpořit řádnou správu věcí veřejných a zajistit účast občanské společnosti jednají orgány, instituce a jiné subjekty Unie co nejotevřeněji“ a že „každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se statutárním sídlem v členském státě má právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie“;

C.  vzhledem k tomu, že právo na přístup k dokumentům i to, že má charakter základního práva, dále vyzdvihuje článek 42 Listiny, která má nyní „stejnou právní sílu jako Smlouvy“ (čl. 6 odst. 1 SEU); vzhledem k tomu, že právo na přístup k dokumentům umožňuje občanům účinně využívat své právo na kontrolu práce a činností orgánů, institucí a jiných subjektů EU, zejména legislativního procesu;

D.  vzhledem k tomu, že fungování orgánů EU by mělo být v souladu se zásadou právního státu; vzhledem k tomu, že orgány EU musí usilovat o co nejvyšší standardy transparentnosti, odpovědnosti a integrity; vzhledem k tomu, že tyto hlavní zásady jsou klíčovými prvky při prosazování řádné správy věcí veřejných v orgánech EU a při zajišťování větší otevřenosti, pokud jde o fungování EU a její rozhodovací proces; vzhledem k tomu, že důvěra občanů v orgány EU má zásadní význam pro demokracii, řádnou správu a účinnou tvorbu politik; vzhledem k tomu, že je třeba rovněž zaručit transparentnost a přístup k dokumentům v souvislosti se způsobem provádění politik EU na všech úrovních a využíváním finančních prostředků EU; vzhledem k tomu, že otevřenost a účast občanské společnosti jsou nezbytné pro podporu řádné správy věcí veřejných v orgánech EU; vzhledem k tomu, že podle základních zásad demokracie mají občané právo znát a sledovat rozhodovací proces; vzhledem k tomu, že Evropský parlament pracuje v rámci svého legislativního procesu s vysokou mírou transparentnosti, a to i ve fázi projednávání ve výborech, což umožňuje občanům, sdělovacím prostředkům a zúčastněným stranám porozumět tomu, jak a proč jsou rozhodnutí přijímána a jasně rozeznat odlišné postoje uvnitř Parlamentu a původ konkrétních návrhů, stejně jako sledovat přijetí konečných rozhodnutí;

E.  vzhledem k tomu, že podle čl. 16 odst. 8 SEU musí Rada zasedat veřejně, pokud projednává návrh legislativního aktu a hlasuje o něm; vzhledem k tomu, že stávající praxe spočívající v označování většiny přípravných dokumentů v probíhajících legislativních postupech jako „LIMITE“ představuje podle veřejné ochránkyně práv nepřiměřené omezení práva občanů na co nejširší přístup k legislativním dokumentům(8); vzhledem k tomu, že skutečnost, že Rada nepřijala závazek, jenž by zajišťoval její transparentnost, ukazuje na její nedostatečnou odpovědnost, pokud jde o její úlohu spolunormotvůrce EU;

F.  vzhledem k tomu, že k hlavním problémům vyplývajícím z šetření veřejné ochránkyně práv z roku 2018 patřila transparentnost, odpovědnost a přístup veřejnosti k informacím a dokumentům (24,6 %), po nichž následovala kultura služby (19,8 %) a přiměřenost využívání vlastního uvážení (16,1 %); vzhledem k tomu, že mezi další problémy patřilo dodržování procesních práv, jako je právo být vyslechnut, dodržování základních práv, etické otázky, účast veřejnosti na rozhodování na úrovni EU, mimo jiné při řízeních o nesplnění povinnosti, řádné finanční řízení nabídkových řízení, grantů a smluv EU, nábor a dobré řízení personálních otázek v EU;

G.  vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv zprovoznila v roce 2018 nové internetové stránky, které obsahují revidované, uživatelsky vstřícné rozhraní pro občany, kteří uvažují o podání stížnosti; vzhledem k tomu, že „zrychlený postup“ pro vyřizování stížností týkajících se přístupu veřejnosti k dokumentům, který úřad veřejné ochránkyně práv používá, odráží její závazek poskytovat pomoc těm, kdo se na ni obrátí, a urychleně v jejich zájmu přijímat rozhodnutí;

H.  vzhledem k tomu, že strategické šetření veřejné ochránkyně práv OI/2/2017/TE odhalilo, že nedostatečná transparentnost Rady, pokud jde o přístup veřejnosti k jejím legislativním dokumentům a o její současnou praxi uplatňovanou při rozhodovacích procesech, konkrétně v přípravné fázi v rámci přípravných orgánů Rady, včetně jejích výborů, pracovních skupin a Výboru stálých zástupců (COREPER), představuje nesprávný úřední postup; vzhledem k tomu, že kvůli neochotě Rady provést její doporučení předložila veřejná ochránkyně práv dne 16. května 2018 Parlamentu zvláštní zprávu č. OI/2/2017/TE o transparentnosti legislativního procesu Rady; vzhledem k tomu, že Evropský parlament ve svém usnesení o strategickém šetření veřejné ochránkyně práv ze dne 17. ledna 2019 podpořil její doporučení;

I.  vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv dospěla ve věci 1302/2017/MH zabývající se způsobem, jakým Komise vyřizuje žádosti o přístup veřejnosti ke stanoviskům své právní služby týkajícím se rejstříku transparentnosti, k závěru, že opakované zamítnutí poskytnutí širšího přístupu k těmto dokumentům ze strany Komise představovalo nesprávný úřední postup, neboť Komise nebyla maximálně otevřená a nápomocná v souvislosti s přesně tím opatřením, jehož cílem je podporovat transparentnost coby způsob dosažení větší legitimity a odpovědnosti EU;

Transparentnost v širším slova smyslu

1.  je pevně odhodlán usilovat o to, aby se občané přiblížili jeho rozhodovacím procesům; zdůrazňuje, že transparentnost a odpovědnost jsou zásadní pro zachování důvěry občanů v politickou, legislativní a administrativní činnost EU; zdůrazňuje, že čl. 10 odst. 3 SEU uznává participativní demokracii jako jednu z hlavních zásad EU, čímž zdůrazňuje, že rozhodnutí musí být přijímána na úrovni co nejbližší občanům; připomíná, že pro zvýšení důvěry občanů v orgány EU je nezbytné plně demokratické a vysoce transparentní přijímání rozhodnutí na evropské úrovni; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby všechny orgány EU šly kupředu s podobnou mírou transparentnosti;

2.  s uspokojením bere na vědomí jmenování komisaře odpovědného za transparentnost, jehož posláním je vnést do legislativního procesu v evropských orgánech více transparentnosti;

3.  připomíná, že Parlament zastupuje zájmy evropských občanů otevřeným a transparentním způsobem tak, aby mohli být plně informováni, jak potvrdila veřejná ochránkyně práv, a bere na vědomí pokrok, kterého dosáhla Komise při zkvalitňování svých standardů transparentnosti; je hluboce znepokojen skutečností, že navzdory výzvám a doporučením Parlamentu a veřejné ochránkyně práv Rada dosud nezavedla srovnatelné standardy a rozhodovací proces v Radě není zdaleka transparentní; vyzývá Radu, aby provedla příslušné rozsudky SDEU v praxi a neobcházela je; vítá dobrou praxi některých předsednictví Rady a rovněž některých členských států, pokud jde o zveřejňování dokumentů Rady, včetně návrhů, které předkládají předsednictví Rady;

4.  vítá rozhodnutí Rady EU přijaté v návaznosti na zahájení věci 1011/2015/TN evropskou veřejnou ochránkyní práv, a sice uplatňovat nařízení (ES) č.1049/2001 na dokumenty v držení generálního sekretariátu, které se týkají úkolů na podporu různých mezivládních orgánů a subjektů, jako jsou stanoviska dotčeného soudního senátu, pokud jde o vhodnost kandidátů pro výkon funkcí soudce a generálního advokáta u Soudního dvora a Tribunálu Evropské unie; vítá stanovisko evropské veřejné ochránkyně práv, že je třeba usilovat o větší otevřenost, pokud jde o to, jak dosáhnout správné rovnováhy mezi potřebou chránit osobní údaje osob zvažovaných pro vysoké veřejné funkce a potřebou zajistit maximální transparentnost v souvislosti s postupem jmenování do vysokých veřejných funkcí;

5.  vyjadřuje politování nad opakující se praxí Komise, která o provádění právních předpisů EU poskytuje Parlamentu často jen velmi omezené informace; vyzývá orgány, aby dodržovaly zásadu loajální spolupráce a aktivně tyto informace zveřejňovaly; vyjadřuje politování nad tím, že Komise odmítá zveřejňovat statistiky vypovídající o účinnosti politik EU, což brání veřejné kontrole politik a má výrazné dopady na základní práva; vyzývá Komisi, aby takovéto statistiky aktivněji zveřejňovala s cílem dokázat, že dané politiky jsou nutné a přiměřené, pokud jde o dosažení jejich cílů; vyzývá Komisi, aby byla transparentní, pokud jde o smlouvy se třetími stranami; vyzývá Komisi, aby ve srovnání se současnou praxí aktivněji zveřejňovala co nejvíce informací o nabídkových řízeních;

6.  zdůrazňuje význam opatření ke zvýšení transparentnosti rozhodnutí přijatých v rámci řízení o nesplnění povinnosti; žádá zejména, aby dokumenty zasílané Komisí členským státům v rámci těchto řízení a příslušné odpovědi byly přístupné veřejnosti;

7.  zdůrazňuje, že mezinárodní dohody jsou právně závazné a mají dopad na právní předpisy EU, a zdůrazňuje, že je třeba zajistit transparentnost během celého procesu vyjednávání; připomíná, že podle článku 218 SFEU musí být Parlament okamžitě a plně informován ve všech etapách jednání; vyzývá Komisi, aby vyvinula větší úsilí o zajištění plného souladu s článkem 218 SFEU;

8.  hluboce lituje toho, že Komise a Rada trvají na neveřejných jednáních bez řádného odůvodnění; domnívá se, že žádosti o neveřejné schůze by měly být řádně posuzovány; požaduje jasnější kritéria a pravidla týkající se žádostí o neveřejná jednání v orgánech EU;

9.  zdůrazňuje, že transparentnost legislativního procesu je pro občany provořadá a představuje důležitý způsob, jak zajistit, aby se na něm aktivně podíleli; vítá interinstitucionální dohodu mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské Unie a Evropskou komisí o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2016 a z ní vyplývající závazek těchto tří orgánů zajistit transparentnost legislativních procesů na základě příslušných právních předpisů a judikatury, včetně odpovídajícího přístupu k trojstranným jednáním;

10.  naléhavě vyzývá uvedené orgány k tomu, aby pokračovaly v jednáních o zřízení specializované a uživatelsky vstřícné společné databáze týkající se aktuálního stavu legislativních návrhů (společná databáze legislativních návrhů), jak bylo dohodnuto v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů, s cílem zvýšit transparentnost;

11.  vítá již zahájené iniciativy reagující na poptávku veřejnosti po větší transparentnosti, jako je interinstitucionální rejstřík aktů v přenesené pravomoci, který byl coby společný nástroj Parlamentu, Komise a Rady uveden do provozu v prosinci 2017 a který umožňuje přístup k celému životnímu cyklu aktů v přenesené pravomoci;

12.  zdůrazňuje, že transparentnost postupů projednávání ve výborech a přístupnost rejstříku zachycujícího tyto postupy by měly být dále posíleny a zlepšeny a že by měly být provedeny změny obsahu uvedeného rejstříku, aby se zajistila větší transparentnost rozhodovacího procesu; při tomto postupu lze za nezbytný prvek považovat zdokonalení vyhledávacích funkcí rejstříku tak, aby umožňovaly vyhledávání podle oblastí politiky;

13.  vítá nový kodex chování pro členy Komise, který vstoupil v platnost v únoru 2018 a přispívá zejména k transparentnosti setkání komisařů a zástupců zájmových skupin a rovněž nákladů na služební cesty jednotlivých komisařů; lituje toho, že Rada dosud nepřijala kodex chování pro své členy, a naléhavě Radu vyzývá, aby jej bez dalšího prodlení přijala; trvá na tom, že Rada musí být odpovědná a transparentní stejně jako ostatní orgány;

14.  připomíná svůj revidovaný jednací řád, podle nějž jsou poslanci vyzýváni k tomu, aby se v praxi systematicky setkávali pouze s těmi zástupci zájmových skupin, kteří jsou zaregistrováni v rejstříku transparentnosti; dále připomíná, že poslanci jsou vyzýváni k tomu, aby na internetu zveřejňovali všechna plánovaná setkání se zástupci zájmových skupin spadajících do působnosti rejstříku transparentnosti, zatímco zpravodajové, stínoví zpravodajové a předsedové výborů mají u každé zprávy povinnost na internetu zveřejňovat všechny plánované schůzky se zástupci zájmových skupin spadajících do působnosti rejstříku transparentnosti; v tomto ohledu poukazuje nicméně na to, že volení zástupci se mohou setkávat s kýmkoli, koho považují za relevantní a důležité pro svou politickou práci, a to bez omezení;

15.  domnívá se, že současný způsob zjišťování informací o tom, jak poslanci Evropského parlamentu hlasují, prostřednictvím souborů PDF zveřejněných na parlamentních internetových stránkách, které zahrnují stovky hlasování, není uživatelsky vstřícný a nepřispívá k transparentnosti EU; vyzývá k vytvoření uživatelsky vstřícného systému, kde by u každého jmenovitého hlasování mohlo být vyhledáno znění, o němž se hlasovalo, a výsledky hlasování za každou skupinu a poslance;

16.  vítá skutečnost, že jednání o návrhu Komise týkajícím se interinstitucionální dohody o povinném rejstříku transparentnosti (COM(2016)0627) byla konečně uzavřena, a naléhavě vyzývá trojici příslušných orgánů, aby dohodu neprodleně provedla; zdůrazňuje, že k tomu, aby si občané zachovali vysokou míru důvěry v evropské orgány, je zapotřebí transparentněji informovat o schůzích, které jsou v orgánech pořádány;

17.  rovněž nabádá členy národních vlád a parlamentů, aby usilovali o větší transparentnost svých schůzí se zástupci zájmových skupiny, neboť jsou při přijímání rozhodnutí v záležitostech EU v širším smyslu součástí legislativy EU;

Přístup k dokumentům

18.  připomíná, že právo na přístup veřejnosti k dokumentům orgánů Unie je základním právem zakotveným ve Smlouvách a v Listině a je neoddělitelně spjato s demokratickou povahou těchto orgánů; zdůrazňuje, že je nezbytné co nejširší uplatnění tohoto práva v nejranější fázi, neboť zajišťuje demokratickou kontrolu práce a činnosti orgánů EU; připomíná, že důvěra občanů v politické instituce je klíčovým základním prvkem zastupitelských demokracií;

19.  připomíná své výzvy uvedené v předchozích usneseních o přístupu veřejnosti k dokumentům; vyjadřuje politování nad tím, že Komise a Rada řádně nereagovaly na několik návrhů předložených Parlamentem;

20.  připomíná, že pravidlem musí být transparentnost a úplný přístup k dokumentům v držení orgánů v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001 a že, jak již stanovila ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, výjimky z tohoto pravidla musí být vykládány striktně s přihlédnutím k převažujícímu veřejnému zájmu na zveřejnění;

21.  připomíná, že je důležité, aby dokumenty nebyly nepřiměřeně utajovány, protože by to mohlo být na úkor veřejné kontroly; vyjadřuje politování nad tím, že úřední dokumenty často podléhají příliš vysokému stupni utajení; znovu opakuje svůj postoj, že by měla být zavedena jasná a jednotná pravidla pro utajování a odtajňování dokumentů;

22.  bere na vědomí, že nejvyšší počet původních žádostí týkajících se konkrétních dokumentů dostává Komise (6 912 v roce 2018), po ní následují Rada (2 474 v roce 2018) a Parlament (498 v roce 2018); je si vědom celkově vysokého podílu kladných odpovědí (v roce 2018 se jednalo o 80 % v případě Komise, 72,2 % v případě Rady a 96 % v případě Parlamentu);

23.  se zájmem si všímá toho, že hlavní důvody pro zamítnutí vyplývají z nutnosti ochrany rozhodovacího procesu orgánů, soukromí a integrity osob a obchodních zájmů konkrétních fyzických či právnických osob; dále konstatuje, že pro Parlament byla ochrana právního poradenství také relevantním důvodem v případech, kdy byly vyžadovány především dokumenty předsednictva, zatímco pro Komisi mezi relevantní argumenty pro zamítnutí patřilo také provádění inspekcí, šetření a auditů a rovněž veřejná bezpečnost;

24.  vítá rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-213/15 P (Komise v. Patrick Breyer), kdy Soudní dvůr potvrdil rozsudek Tribunálu a dospěl k závěru, že Komise nemůže zamítnout přístup k žádnému písemnému podání členského státu, které je v jeho držení, pouze proto, že se jedná o dokument, který se týká soudního řízení; konstatuje, že Soudní dvůr má za to, že jakékoli rozhodnutí o takové žádosti o přístup musí být učiněno na základě nařízení (ES) č. 1049/2001 a že dokumenty související se soudní činností Soudního dvora nespadají v zásadě mimo oblast působnosti dotyčného nařízení, pokud jsou v držení orgánů EU uvedených v tomto nařízení, jako je v tomto konkrétním případě Komise;

25.  podporuje výzvu občanské společnosti(9) k tomu, aby byla veřejná slyšení Soudního dvora Evropské unie přenášena živě, jak je tomu již v případě některých vnitrostátních a mezinárodních soudů, například francouzského ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva;

26.  připomíná své výzvy Komisi a Radě uvedené v usnesení ze dne 28. dubna 2016 o přístupu veřejnosti k dokumentům v letech 2014–2015;

27.  připomíná, že revize nařízení (ES) č. 1049/2001 je od roku 2012 blokována, a s politováním bere na vědomí záměr Komise tento návrh stáhnout; naléhavě vyzývá všechny zúčastněné strany, aby se znovu zapojily do procesu a pokračovaly v práci na přezkumu s cílem přizpůsobit ustanovení nařízení Lisabonské smlouvě a zajistit, aby oblast působnosti byla rozšířena na všechny orgány, instituce a jiné subjekty EU s konečným cílem poskytnout občanům EU širší a lepší přístup k dokumentům EU;

28.  poukazuje na to, že v návaznosti na vstup SEU a SFEU v platnost se právo na přístup k dokumentům týká všech orgánů, institucí a agentur EU, jak je uvedeno v čl. 15 odst. 3 SFEU; je přesvědčen, že by nařízení (ES) č. 1049/2001 mělo být pozměněno a modernizováno s cílem uvést je do souladu se Smlouvami a reagovat na vývoj v této oblasti a také se zřetelem na příslušnou judikaturu Soudního dvora Evropské Unie a Evropského soudu pro lidská práva; naléhavě proto vyzývá všechny tři orgány, aby konstruktivně usilovaly o přijetí revidovaného nařízení;

29.  zdůrazňuje, že zajištění toho, aby občané mohli porozumět postupu vypracovávání právních předpisů, podrobně jej sledovat a zapojit se do něj, je právně závazným požadavkem stanoveným Smlouvami a základním předpokladem demokratické kontroly a demokracie jako celku; domnívá se, že pokud se v rámci třístranných jednání vypracovávají dokumenty, jako jsou pořady jednání, shrnutí výsledků, zápisy a obecné přístupy v Radě, jsou-li k dispozici a ve formátu, v němž jsou k dispozici, souvisejí tyto dokumenty s legislativními postupy a nelze s nimi ze zásady zacházet odlišně od ostatních legislativních dokumentů;

30.  zdůrazňuje význam transparentnosti a přístupu veřejnosti k dokumentům; zdůrazňuje, že vysoká míra transparentnosti legislativního procesu je zásadní pro o to, aby občané, média, občanská společnost a další zúčastněné strany mohli volat své volené zástupce a vlády k odpovědnosti; uznává významnou úlohu, kterou zastává veřejná ochránkyně práv při zprostředkovávání vztahů mezi orgány EU a občany a zajišťování spolupráce mezi nimi, a vyzdvihuje úsilí veřejné ochránkyně práv při zvyšování odpovědnosti legislativního procesu EU vůči veřejnosti;

31.  připomíná, že podle veřejné ochránkyně práv by omezení přístupu k dokumentům, zejména k legislativním dokumentům, měla být uplatňována jen výjimečně a pouze v rozsahu, který je naprosto nutný; vítá zrychlený postup pro přístup k dokumentům uplatňovaný veřejnou ochránkyní práv, lituje však skutečnosti, že její doporučení nejsou právně závazná;

32.  poukazuje na to, že každé rozhodnutí o odepření přístupu veřejnosti k dokumentům se musí zakládat na jasně a striktně vymezených zákonných výjimkách, doložených racionálním a konkrétním odůvodněním, tak aby občané mohli zamítnutí přístupu pochopit a účinně využít dostupné opravné právní prostředky; se znepokojením konstatuje, že jediným právním prostředkem, jak mohou občané v současnosti napadnout zamítnutí žádosti o přístup k dokumentům, je podat žalobu u Soudního dvora Evropské unie, což znamená zdlouhavý proces, riziko vysokých nákladů a nejistý výsledek, což klade nepřiměřenou a odrazující zátěž na občany, kteří chtějí rozhodnutí o odepření přístupu napadnout;

33.  vyzývá v této souvislosti orgány, instituce a jiné subjekty EU, aby přijaly rychlejší, jednodušší a dostupnější postupy pro vyřizování stížností na odepření přístupu; je toho názoru, že by proaktivnější přístup pomohl zajistit skutečnou transparentnost a předcházet zbytečným soudním sporům, které by mohly vést ke zbytečným nákladům a zatěžovat jak občany, tak i dotčené orgány; domnívá se, že by občanům neměl nedostatek prostředků bránit v napadnutí rozhodnutí; připomíná možnost požádat o právní pomoc zakotvenou v Listině; vyzývá orgány EU, aby nepožadovaly úhradu nákladů na soudní řízení od protistrany;

34.  v této souvislosti připomíná rozhodnutí veřejné ochránkyně práv ze dne 19. prosince 2017 ve věci 682/2014/JF, podle nějž požadavek Komise, aby všechny osoby žádající o veřejný přístup k dokumentům uváděly svou poštovní adresu pro účely písemných poštovních zásilek, představuje nesprávný úřední postup, přičemž zdůrazňuje, že požadavek na obnovené žádosti a procesní formality, pokud jsou zbytečné a neslouží žádnému zjevně užitečnému účelu, je projevem nerespektování základních práv občanů;

35.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že Rada aktivně nezveřejňuje většinu dokumentů týkajících se legislativních návrhů, čímž brání občanům, aby se dozvěděli, jaké dokumenty skutečně existují, což omezuje jejich právo vyžádat si zpřístupnění dokumentů; lituje skutečnosti, že dostupné informace o legislativních dokumentech jsou Radou poskytovány v rejstříku, který je neúplný a není uživatelsky vstřícný; vyzývá Radu, aby dokumenty související s legislativními návrhy zařadila do uživatelsky vstřícného veřejného rejstříku, čímž plně zohlední veřejný zájem na transparentnosti a umožní legitimní kontrolu nejen ze strany občanů, ale i ze strany vnitrostátních parlamentů;

36.  vyzývá Radu, aby sladila své pracovní metody se standardy parlamentní a participativní demokracie, jak požadují Smlouvy, a opětovně zdůrazňuje, že Rada musí být stejně odpovědná a transparentní jako ostatní orgány;

37.  plně podporuje doporučení evropské veřejné ochránkyně práv určená Radě v návaznosti na strategická šetření, zejména: a) systematicky zaznamenávat postoje vyjádřené členskými státy v diskusích s přípravnými orgány, b) vypracovat jasná a veřejně přístupná kritéria týkající se označování dokumentů jako „LIMITE“ a c) systematicky přezkoumávat status dokumentů „LIMITE“ před konečným přijetím konkrétního právního předpisu a že tento přezkum by měl být proveden před neformálními jednáními v rámci třístranných jednání, kdy Rada již dospěje k výchozímu stanovisku; naléhavě vyzývá Radu, aby přijala veškerá nezbytná opatření k co nejrychlejšímu provedení doporučení veřejné ochránkyně práv s cílem zaručit transparentnost legislativních jednání ve svých přípravných orgánech;

38.  považuje současnou rozšířenou a svévolnou praxi Rady označovat většinu přípravných dokumentů v probíhajících legislativních postupech jako „LIMITE“ za omezení práva občanů na co nejširší přístup veřejnosti k legislativním dokumentům;

39.  bere na vědomí skutečnost, že Parlament zaznamenal výrazný nárůst žádostí týkajících se přístupu veřejnosti k vícesloupcovým dokumentům projednávaným na třístranných jednáních následujících po rozsudku Tribunálu v případu De Capitani(10), a s uspokojením konstatuje, že po tomto rozsudku Parlament zveřejnil všechny vícesloupcové dokumenty, ke kterým byl požadován přístup podle nařízení (ES) č. 1049/2001; vítá tuto skutečnost, neboť otevřenost legislativního procesu přispívá k větší legitimitě orgánů v očích občanů EU; zdůrazňuje, že obecný požadavek na přístup k dokumentům je nejvhodnějším nástrojem pro všechny orgány EU, aby mohly reagovat na obrovský nárůst počtu žádostí o dokumenty;

40.  zdůrazňuje, že rozhodnutí Soudního dvora ve věci De Capitani z března 2018 uvádí, že na postoje orgánů vyjádřené v tzv. „čtyřsloupcových“ dokumentech se nevztahuje obecná domněnka o nezpřístupnění; konstatuje, že citlivá povaha obsahu dokumentů z třístranných jednání nebyla sama o sobě označena za dostatečný důvod k odepření přístupu veřejnosti;

41.  připomíná, že závěry Soudního dvora se vztahují na všechny orgány EU a že Soudní dvůr jasně uvádí, že pokud se na dokument pocházející od orgánu EU vztahuje výjimka z práva přístupu veřejnosti k dokumentům, musí daný orgán jasně vyhodnotit a vysvětlit, proč by přístup k tomuto dokumentu mohl konkrétně a skutečně ohrozit zájem chráněný touto výjimkou, zejména proč by úplný přístup k dotčeným dokumentům mohl konkrétně a skutečně ohrozit rozhodovací proces; takové riziko proto musí být důvodně předvídatelné a ne čistě hypotetické; zdůrazňuje, že jakékoli odepření přístupu k dokumentům musí být v každém konkrétním případě plně odůvodněno;

42.  vítá skutečnost, že ve věci ClientEarth v. Komise byl výrazně objasněn rozsah pojmu „legislativní dokumenty“ a že SDEU shledal, že dokumenty vypracované v rámci posouzení dopadů lze považovat za legislativní dokumenty, a proto nemohou být chráněny na základě obecné domněnky nepřípustnosti zveřejnění;

43.  vyslovuje politování nad tím, že přístup ke stanoviskům příslušných právních služeb Rady, Komise a Parlamentu je omezený a že doporučení právní služby Parlamentu často nejsou k dispozici ani členům jiných výborů; požaduje, aby orgány zajistily transparentnost;

44.  bere na vědomí prošetřování postupů agentury FRONTEX, které v roce 2020 zahájila evropská veřejná ochránkyně práv, pokud jde o povinnosti agentury vyplývající z pravidel EU, která upravují přístup veřejnosti k dokumentům; naléhavě tuto agenturu vyzývá, aby přijala opatření navazující na zjištění evropské veřejné ochránkyně práv a provedla její doporučení týkající se aktualizace rejstříku dokumentů a zveřejnění počtu citlivých dokumentů, které vlastní a které nejsou zaznamenány v rejstříku dokumentů(11);

45.  zdůrazňuje důležitou úlohu oznamovatelů při odhalování případů nesprávného úředního postupu a podporuje opatření na zlepšení ochrany oznamovatelů před odplatou; vyzývá orgány, aby vyhodnotily a v případě potřeby přezkoumaly své interní režimy oznamování případů porušení právních předpisů;

46.  vyzývá Komisi, aby zajistila přístup veřejnosti ke všem předběžným kupním smlouvám v oblasti zdraví v jejich úplné podobě, jež uzavře EU a soukromé společnosti, a to zejména při objednávání očkovacích látek;

Závěry

47.  zdůrazňuje, že by potřeba transparentnosti měla být v pečlivé rovnováze s potřebou ochrany osobních údajů, přičemž by mělo být možné, aby byla rozhodnutí v nutných případech přijímána s určitou mírou důvěrnosti;

48.  zvláště zdůrazňuje, že udělení jakékoli výjimky z přístupu veřejnosti k dokumentům či informacím EU musí být posouzeno případ od případu a musí se zohlednit skutečnost, že přístup k takovým dokumentům je pravidlem, přičemž výjimky z tohoto pravidla podléhají striktnímu výkladu;

49.  vyzývá všechny orgány, instituce a jiné subjekty, aby vypracovaly společný postoj k přístupu k dokumentům, včetně postupu týkajícího se materiálů z třístranných jednání, a aby neustále zkoumaly a rozvíjely nové metody a opatření k dosažení maximální transparentnosti;

50.  požaduje, aby orgány zajistily transparentnost legislativních procesů na základě příslušných právních předpisů a judikatury a doporučení veřejné ochránkyně práv;

51.  požaduje, aby všechny orgány zlepšily komunikaci během celého legislativního cyklu a iniciativně šířily více svých dokumentů týkajících se legislativního postupu tím nejjednodušším, uživatelsky vstřícným a přístupným způsobem prostřednictvím zveřejnění na svých veřejných internetových stránkách a prostřednictvím všech dalších prostředků komunikace; zdůrazňuje, že je zapotřebí větší transparentnosti, pokud jde o rozhodování v řízeních o nesplnění povinnosti; požaduje, aby orgány vystupňovaly své úsilí při vytváření specializované a uživatelsky vstřícné společné databáze, v níž bude zachycen aktuální stav legislativních návrhů a jejíž příprava pokračuje, jak bylo dohodnuto v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů, což umožní transparentnost různých kroků legislativního procesu a poskytne občanům jasnější pochopení legislativních postupů EU;

52.  připomíná, že v souladu s článkem 3 SEU a s Listinou je třeba respektovat bohatou jazykovou rozmanitost Unie; vyzývá orgány EU, aby vynaložily veškeré úsilí k zajištění přístupu k dokumentům ve všech úředních jazycích Evropské unie;

53.  zdůrazňuje, že otevřené demokratické společnosti závisí na možnosti občanů získat přístup k různým ověřitelným informačním zdrojům, aby si mohli vytvořit stanovisko k různým problémům; poukazuje na to, že přístup k informacím zvyšuje odpovědnost při rozhodování a je zásadní pro fungování demokratických společností;

o
o   o

54.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, evropské veřejné ochránkyni práv, dalším institucím a subjektům Unie a Radě Evropy.

(1) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.
(2) Úř. věst. C 378, 9.11.2017, s. 27.
(3) Úř. věst. C 66, 21.2.2018, s. 23.
(4) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 120.
(5) Úř. věst. C 411, 27.11.2020, s. 149.
(6) Úř. věst. L 264, 25.9.2006, s. 13.
(7) Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 77.
(8) https://www.ombudsman.europa.eu/en/recommendation/en/89518
(9) https://thegoodlobby.eu/campaigns/open-letter-to-the-president-of-the-court-of-justice-of-the-european-union-asking-for-eu-courts-to-live-stream-their-public-hearings
(10) Rozsudek Tribunálu ze dne 22. března 2018, Emilio de Capitani v. Evropský parlament, T-540/15, ECLI:EU:C:2018:167.
(11) https://www.ombudsman.europa.eu/en/solution/en/137293

Poslední aktualizace: 3. června 2021Právní upozornění - Ochrana soukromí