Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 21 Smlouvy o Evropské unii a článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na summit OSN o udržitelném rozvoji, který se konal ve dnech 25., 26. a 27. září 2015, a na výsledný dokument přijatý Valným shromážděním OSN dne 25. září 2015 nazvaný „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“ a na 17 cílů udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na akční program z Addis Abeby z roku 2015 o financování rozvoje,

–  s ohledem na nový evropský konsensus o rozvoji nazvaný „Náš svět, naše důstojnost, naše budoucnost“, podepsaný dne 7. června 2017,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu o změně klimatu z roku 2015 (dále jen „Pařížská dohoda“),

–  s ohledem na Agendu 2063 Africké unie (AU) přijatou dne 31. ledna 2015 na 24. řádném zasedání shromáždění hlav států a předsedů vlád Africké unie, které se konalo v Addis Abebě,

–  s ohledem na společnou strategii Afrika–EU přijatou v Lisabonu dne 9. prosince 2007,

–  s ohledem na prohlášení z Abidžanu, výsledek čtvrtého summitu africké a evropské mládeže, které bylo přijato dne 11. října 2017,

–  s ohledem na závěry pátého summitu Africké unie a Evropské unie, který se konal v Abidžanu ve dnech 29. a 30. listopadu 2017,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. září 2018 o nové alianci mezi Afrikou a Evropou pro udržitelné investice a zaměstnanost: posunout naše partnerství pro investice a zaměstnanost na další úroveň (COM(2018)0643),

–  s ohledem na závěry čtyř pracovních skupin pro digitální ekonomiku, energetiku, dopravu a zemědělství, které byly v rámci nové aliance vytvořeny,

–  s ohledem na společné komuniké z desátého zasedání kolegií komisařů Evropské komise a Komise Africké unie ze dne 27. února 2020,

–  s ohledem na společné sdělení Evropské komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 9. března 2020 nazvané „Směrem ke komplexní strategii s Afrikou“(JOIN(2020)0004) a na závěry zasedání Rady k tomuto tématu ze dne 30. června 2020,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů a na Maputský protokol,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na mezinárodní úmluvu o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989,

–  s ohledem na akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období 2020–2024,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením ze dne 13. prosince 2006,

–  s ohledem na Evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením na období 2010–2020 a na posílenou evropskou agendu v oblasti práv osob se zdravotním postižením na období 2020–2030,

–  s ohledem na strategii Africké unie pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen na období 2018–2028 přijatou v červenci 2016,

–  s ohledem na akční plán EU pro rovnost žen a mužů (GAP II – „Rovnost žen a mužů a posílení postavení žen: proměna života dívek a žen prostřednictvím vnějších vztahů EU (2016–2020)“),

–  s ohledem na Dohodu o vytvoření africké kontinentální zóny volného obchodu,

–  s ohledem na zprávu Organizace OSN pro výživu a zemědělství z roku 2019 nazvanou „Stav celosvětové biologické rozmanitosti pro výživu a zemědělství“ a na její zprávu z roku 2016 nazvanou „Stav lesů ve světě“,

–  s ohledem na globální hodnotící zprávu o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách vydanou Mezivládní vědecko-politickou platformou pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES) v květnu 2019,

–  s ohledem na sendajský rámec pro snižování rizika katastrof na období 2015–2030 přijatý OSN dne 18. března 2015,

–  s ohledem na zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) o globálním oteplování o 1,5 °C, změně klimatu a půdě a o oceánu a kryosféře v měnícím se podnebí,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 nazvané „Zelená dohoda pro Evropu“ (COM(2019)0640),

–  s ohledem na strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 zveřejněnou dne 20. května 2020,

–  s ohledem na deklaraci OSN o právech drobných zemědělců a dalších osob pracujících ve venkovských oblastech,

–  s ohledem na rozhodnutí Valného shromáždění OSN vyhlásit období 2019–2028 Desetiletím rodinného farmaření,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 2. května 2017 nazvaný „Digitalizace pro rozvoj: systematické zohledňování digitálních technologií a služeb v rozvojové politice EU“ (SWD(2017)0157),

–  s ohledem na globální pakt OSN o uprchlících přijatý dne 17. prosince 2018,

–  s ohledem na globální pakt OSN o bezpečné, řízené a legální migraci přijatý dne 19. prosince 2018,

–  s ohledem na Úmluvu Africké unie o ochraně vnitřně vysídlených osob v Africe a o pomoci těmto osobám (Úmluva z Kampaly),

–  s ohledem na Mezinárodní desetiletí osob afrického původu (2015–2024) vyhlášené OSN, a zejména na pilíř nazvaný „Uznávání“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. května 2013 nazvané „Posilování místních orgánů v partnerských zemích za účelem zlepšení správy věcí veřejných a účinnějšího dosahování výsledků v oblasti rozvoje“ (COM(2013)0280),

–  s ohledem na výroční zprávu o cílech EU v oblasti rozvojové pomoci, kterou v roce 2019 vypracovala Rada Evropské unie pro Evropskou radu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. listopadu 2017 nazvané „Strategii EU–Afrika: urychlení rozvoje“(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. října 2015 o úloze místních orgánů v rozvojových zemích v oblasti rozvojové spolupráce(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. listopadu 2018 o digitalizaci pro účely rozvoje: snižování chudoby pomocí technologií “(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. června 2020 o protestech proti rasismu v návaznosti na smrt George Floyda(4),

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 27. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI)(5),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o vztazích mezi EU a státy Afriky, Karibiku a Pacifiku (země AKT), zejména na usnesení ze dne 4. října 2016(6), 14. června 2018(7) a 28. listopadu 2019(8),

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro kulturu a vzdělávání,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A9-0017/2021),

A.  vzhledem k tomu, že příští summit Africké unie a Evropské unie by měl partnerství dodat nový impuls a přinést novou společnou strategii doplněnou konkrétním postupem, pokud jde o naše společné výzvy a příležitosti, v souladu s mezinárodními závazky přijatými v rámci Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a Pařížské dohody;

B.  vzhledem k tomu, že je zásadní, aby země více investovaly do systematického shromažďování přesných a srovnatelných rozčleněných údajů, aby bylo možné zjistit, kde existují průsečíky a jaké, určit, jak je řešit, a analyzovat, zda výsledky opatření přijatých v rámci této strategie mají pozitivní dopad na všechny, včetně osob, které jsou na tom nejhůře; vzhledem k tomu, že v souladu s cílem udržitelného rozvoje č. 17.18 by údaje měly být členěny podle příjmu, genderové identity, věku, rasy, etnického původu, migračního statusu, zdravotního postižení a zeměpisného umístění;

C.  vzhledem k tomu, že při vytváření nové podoby našich vzájemných vztahů musí hrát zásadní úlohu zájmy a priority Afriky vyjádřené zejména v rámci Agendy 2063;

D.  vzhledem k tomu, že Afrika je domovem nejmladší populace na světě a několika nejméně stabilních států světa; vzhledem k tomu, že každý měsíc vstupuje na trh práce přibližně jeden milion Afričanů;

E.  vzhledem k tomu, že přidaná hodnota, již EU ve svém partnerství s Afrikou přináší, bude záviset na schopnosti EU kombinovat mezikontinentální dialog s přístupem odvíjejícím se od místního kontextu, který zohlední rozmanitost místních a regionálních specifik, citlivé záležitosti partnerských zemí a stávající sociální struktury, ale také na vůli EU budovat s Afrikou dlouhodobou vizi založenou na sdílených hodnotách, společných zájmech a novém závazku k multilateralismu;

F.  vzhledem k tomu, že pro zmírnění migračního trendu je zásadní, aby byl na místní úrovni zajištěn přístup k důstojné práci a důstojným životním podmínkám;

G.  vzhledem k tomu, že v roce 2018 představovaly suroviny 49 % celkového dovozu EU z Afriky; vzhledem k tomu, že těžební průmysl je nejdůležitější hnací silou přímých zahraničních investic v Africe;

H.  vzhledem k tomu, že předpokladem hospodářského růstu a investic jsou bezpečnost, právní stát a řádná správa věcí veřejných; vzhledem k tomu, že hospodářský růst a investice musí být udržitelné a musí je provázet boj proti nerovnostem realizovaný prostřednictvím politik přerozdělování, posilování lidského kapitálu, spravedlnosti, politické účasti, systémů sociální bezpečnosti a opatření k provádění cílů udržitelného rozvoje;

I.  vzhledem k tomu, že mír a bezpečnost jsou základními předpoklady pro dosažení dlouhodobého udržitelného rozvoje a podporu stabilizace a silných institucí na místní, regionální a celostátní úrovni a jsou nezbytné pro zlepšení životních podmínek a plnění cílů udržitelného rozvoje;

J.  vzhledem k tomu, že prioritou v politicky nestabilních a administrativně slabých afrických státech je budování státu, což znamená budování jejich fiskální kapacity;

K.  vzhledem k tomu, že v subsaharské Africe nebylo nikdy zaregistrováno 94 milionů dětí mladších pěti let, ve východní a jižní Africe 51 milionů a v západní a střední Africe 43 milionů; vzhledem k tomu, že právo člověka na to, aby byla uznávána jeho právní osobnost, je zásadním krokem k zajištění celoživotní ochrany a předpokladem pro výkon všech ostatních práv; vzhledem k tomu, že rodný list je dokladem o právní identitě určité osoby, předchází riziku, že se člověk ocitne bez státní příslušnosti, a umožňuje držiteli nalézt ochranu před násilím a vykořisťováním;

L.  vzhledem k tomu, že jednou z priorit budoucího partnerství EU–Afrika musí být rovnost žen a mužů, a proto je nezbytné, aby byla začleněna do strategie EU–Afrika; vzhledem k tomu, že ženy a mladí lidé často čelí překážkám, které jim brání využít plně svého potenciálu, což se odráží na tom, že jsou ve zvýšené míře vystaveni sexuálnímu a genderově podmíněnému násilí, nákaze virem HIV, neplánovanému těhotenství, předčasnému ukončení školní docházky a omezenému přístupu k financování a podnikání;

M.  vzhledem k tomu, že v Africe v současné době žije 390 milionů osob pod hranicí chudoby, a to z důvodu nedostatečné inkluzivnosti, která podněcuje nerovnosti; vzhledem k tomu, že zranitelnost Afriky související s nedostatečnou hospodářskou diverzifikací, nízkou mírou mobilizace domácích zdrojů, nezákonnými finančními toky, vysokou závislostí na vývozu surovin a kolísáním cen komodit ještě zhoršila pandemie COVID-19; vzhledem k tomu, že se očekává, že nová hospodářská krize vzniklá v důsledku pandemie COVID-19 ještě prohloubí nerovnost a chudobu, přičemž již nyní se projevují její nepřímé důsledky, které si vybírají velkou daň zejména v podobě nedostatku potravin, ztráty příjmů, ztráty remitencí a živobytí a hrozící krize zadlužení;

N.  vzhledem k tomu, že onemocnění COVID-19 odhalilo nedostatky ve zdravotnictví a zajišťování potravin a ukazuje, že je naléhavě třeba vybudovat v obou oblastech univerzální a odolné systémy zaměřené na lidi, které budou založeny na lidských právech; vzhledem k tomu, že tyto krize by se mohly v nadcházejících desetiletích v důsledku změny klimatu a úbytku biologické rozmanitosti ještě násobit; vzhledem k tomu, že hrozí, že pandemie zastaví nebo dokonce zvrátí pokrok v boji proti třem stávajícím závažným epidemiím, konkrétně epidemii HIV, tuberkulózy a malárie, a je tedy nutné přijmout inovativní integrované přístupy a zároveň zapojit dotčené komunity a posílit postavení občanské společnosti, aby se zajistily služby určené na záchranu životů pro ty, kteří je potřebují;

O.  vzhledem k tomu, že je třeba podporovat kontakty mezi oběma kontinenty na všech úrovních a mezi všemi složkami společnosti;

P.  vzhledem k tomu, že Rada Africké unie pro mír a bezpečnost označila v roce 2019 změnu klimatu za významnou bezpečnostní hrozbu;

Q.  vzhledem k tomu, že africký kontinent je negativními dopady změny klimatu a různými zdroji znečištění ovzduší, půdy a vody obzvláště zasažen; vzhledem k tomu, že Afrika potřebuje investice do přizpůsobení se změně klimatu, zatímco společné sdělení ze dne 9. března 2020 se zaměřuje na zmírňování změny klimatu; vzhledem k tomu, že novou hnací silou celosvětové diplomacie v oblasti klimatu by se mohla stát úspěšná klimatická aliance mezi Afrikou a Evropou;

R.  vzhledem k tomu, že dne 20. prosince 2017 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci, v níž vyhlásilo období 2019–2028 Desetiletím rodinného farmaření;

S.  vzhledem k tomu, že subsaharská Afrika má nejnižší míru přístupu k energii na světě; vzhledem k tomu, že k elektřině má přístup pouze asi polovina jejích obyvatel, zatímco pouze třetina má přístup k čistým palivům a technologiím k vaření (tzv. „čisté vaření“); vzhledem k tomu, že přibližně 600 milionů lidí nepoužívá elektřinu a 890 milionů lidí vaří za použití tradičních paliv;

T.  vzhledem k tomu, že zásadní význam pro realizaci decentralizované výroby energie obnovitelných zdrojů má rovněž soukromé financování; vzhledem k tomu, že soukromé investice, decentralizovaná výroba energie z obnovitelných zdrojů a na míru přizpůsobené obchodní modely spotřebitelského financování (např. prostřednictvím průběžného financování a mobilních peněz) mají potenciál zajistit přístup k energii v rozsáhlých částech Afriky, a to zejména v subsaharské Africe, kde je míra přístupu k energii nejnižší na světě;

U.  vzhledem k tomu, že ochrana, uchovávání a uznávání kulturního dědictví a kulturní a tvůrčí odvětví mohou stimulovat zaměstnanost, posílit postavení mladých lidí a žen a přispívat k odolné a tolerantní společnosti, která respektuje kulturní rozdíly a snižuje nerovnosti budováním mostů mezi různými komunitami;

Směrem k nové podobě strategie s Afrikou

1.  vítá sdělení Komise ze dne 9. března 2020 a považuje je za krok směrem ke skutečně geopolitickému partnerství; zdůrazňuje, že Evropa a Afrika se nacházejí v těsné zeměpisné blízkosti a mají silné historické, kulturní a sociálně-ekonomické vazby, které posiluje nárůst jejich společných výzev a strategických zájmů; zdůrazňuje, že EU a její členské státy jsou v mnoha ohledech největším partnerem Afriky, pokud jde o obchod, investice, oficiální rozvojovou pomoc, humanitární pomoc a bezpečnost;

2.  připomíná, že v Africe žije více než 1 miliarda lidí, přičemž se očekává, že celosvětový populační nárůst do roku 2050 se odehraje více než z poloviny právě v Africe; připomíná rovněž, že šest z deseti nejrychleji rostoucích ekonomik na světě jsou ekonomiky afrických zemí; zdůrazňuje, že vztahy EU s Afrikou mají zásadní význam pro budoucnost obou kontinentů a že jejich prosperita je úzce propojena; zdůrazňuje, že základním prvkem vztahů mezi EU a Afrikou musí být lidský rozvoj, plnění cílů udržitelného rozvoje a vymýcení chudoby;

3.  opakuje svou výzvu, aby Evropská unie a Africká unie vytvořily skutečné mezikontinentální partnerství; zdůrazňuje, že nadcházející summit EU–AU, který se má konat v roce 2021, by měl položit základy strategického, oboustranně prospěšného partnerství zaměřeného na výsledky, které bude odrážet zájmy obou stran a posilovat vazby mezi oběma kontinenty;

4.  vyzývá k vytvoření skutečně rovnocenného partnerství, které bude založeno na mezinárodním právu a mezinárodních úmluvách, dohodách a standardech, a naléhavě žádá obě strany, aby již dále nesetrvávaly ve vztahu dárce–příjemce; zdůrazňuje, že je důležité navázat vztahy s našimi africkými partnery, včetně africké občanské společnosti a africké diaspory, a jasně vymezit plán partnerství a odpovědnost každé strany na základě jasného hodnocení provádění předchozích společných dohod;

5.  konstatuje, že potenciál Afriky přitahuje zvýšený zájem mnoha aktérů na světové scéně, a vyjadřuje znepokojení nad tím, že v mnoha oblastech se Afrika stala novou arénou pro soupeření mocností; zdůrazňuje, že EU je jedním z prvních, kdo pomáhá africkému kontinentu, zatímco destruktivní politiky používané jinými aktéry poškozují africké národy, což má negativní dopady i na EU; zdůrazňuje, že EU je ze své podstaty ve svých politických a hospodářských vztazích se třetími zeměmi motivována podporou základních práv, demokratických institucí a demokratické odpovědnosti; domnívá se, že třetí země, např. Čína, sledují jiné cíle, které nás občas znepokojují; zdůrazňuje, že naším cílem je posílit odolnost a nezávislost našich afrických partnerů; vyjadřuje tudíž politování nad tím, že kroky jiných aktérů, zejména Číny a Ruska, se zaměřují na vlastní geopolitické zájmy a rostoucí unilateralismus, a zdůrazňuje, že jejich vlastní zisky jsou na úkor svrchovanosti afrických zemí a evropské bezpečnosti; vyzývá EU, aby svůj postup koordinovala se všemi zeměmi, které mají upřímný zájem na prosperujícím a dlouhodobě pozitivním vývoji na africkém kontinentě, na základě plného respektování lidských práv, svobody sdělovacích prostředků a odpovědnosti, správy, která je transparentní a účinně reaguje, a boje proti korupci, což jsou zásadně důležité prvky pro zajištění stabilního a inkluzivního politického, sociálního a ekonomického prostředí v Africe; vyzývá EU, aby vypracovala strategickou a dlouhodobou reakci na čínskou iniciativu „Jeden pás, jedna cesta“, která by se měla řídit našimi sdílenými hodnotami a prioritami a potřebami našich afrických sousedů; zdůrazňuje, že EU a její členské státy se musí stát zdrojem stability a spolehlivosti v tomto regionu; domnívá se, že Evropská unie musí hrát v Africe významnější geopolitickou úlohu a vybudovat vztahy, které budou prospěšné pro všechny;

6.  domnívá se, že je třeba posílit úlohu severoafrických zemí v rámci partnerství a podporovat třístrannou spolupráci, a dát tak nový impuls spolupráci mezi severními a jižními zeměmi a mezi jižními zeměmi navzájem a zlepšit soudržnost kontinentálního přístupu;

7.  vyzývá k tomu, aby toto partnerství odráželo nové priority afrických zemí vyplývající z rozšíření pandemie COVID-19; podporuje reakci EU na tuto krizi v rámci opatření „tým Evropa“ a považuje ji za hlavní a skutečný signál globální solidarity a potvrzení evropských hodnot;

8.  zdůrazňuje, že škodlivé dopady koronavirové krize musí přimět oba kontinenty k tomu, aby se zavázaly k partnerství, které plně zohlední její důsledky a připraví půdu pro udržitelné a inkluzivní oživení, které se zaměří na lidský rozvoj, zejména na vzdělávání a na silnější systémy zdravotní péče s cílem předcházet nově vznikajícím pandemiím, odhalovat je a reagovat na ně a urychlit reakci na stávající pandemie, a dále na rovnost žen a mužů, udržitelný růst, rychlejší transformaci, včetně ekologické a digitální transformace, a na řádnou správu věcí veřejných;

9.  připomíná závazek mezinárodního společenství spočívající v plnění sedmnácti cílů udržitelného rozvoje při současném respektování zásad Agendy pro udržitelný rozvoj 2030; domnívá se, že partnerství mezi Afrikou a EU bude mít určující vliv na dodržení tohoto závazku a že by mělo být založeno na strategickém a průřezovém přístupu, který zahrnuje všechny cíle udržitelného rozvoje a uznává jejich vzájemné propojení;

10.  připomíná, že AU a EU společně představují politickou váhu 81 zemí, a zdůrazňuje význam tohoto partnerství v rámci mnohostranného systému; vyzývá obě strany, aby posílily svou spolupráci na mnohostranných fórech, a vyzývá k úzké, inkluzivní a systematické koordinaci před každou významnou událostí týkající se globální správy;

11.  připomíná významnou úlohu Africké unie a afrických států v mnohostranných organizacích, zejména v Organizaci spojených národů, kde africké státy tvoří 28 % členů; zdůrazňuje, že cíl EU posílit mezinárodní řád založený na pravidlech a mnohostranný systém znamená prosazovat větší spravedlnost a rovné zastoupení Afriky v orgánech globální správy; vyzývá zejména k tomu, aby EU podpořila žádost Afriky o rozšíření Rady bezpečnosti OSN tak, aby zahrnovala stálé zastoupení tohoto kontinentu;

12.  zdůrazňuje, že vliv EU vyplývá z existence jejích nejvzdálenějších regionů jak v Atlantském oceánu, tak v Indickém oceánu a že její nejvzdálenější regiony jsou historicky, hospodářsky a kulturně propojeny s několika africkými zeměmi; vyzývá k lepší integraci nejvzdálenějších regionů do jejich regionálního prostředí a k intenzivnější spolupráci s africkými zeměmi ve společných otázkách, zejména pokud jde o životní prostředí a migraci;

13.  zdůrazňuje, že je třeba vycházet ze zkušeností získaných ze společné strategie Afrika–EU a zajistit, aby nová společná strategie byla plně v souladu s „africkým pilířem“ budoucí dohody, která naváže na dohodu z Cotonou, a s dalšími stávajícími politikami EU a doplňovala je, aby bylo možné dosáhnout větší soudržnosti rozvojové politiky EU; připomíná, že je třeba zajistit, aby partnerství mezi kontinenty bylo prováděno v souladu s místním, vnitrostátním a regionálním kontextem a specifickými potřebami;

14.  je toho názoru, že další regionalizaci by mělo umožnit také mezikontinentální celostní partnerství; znovu opakuje, že EU i nadále podporuje regionální integraci (a to i v souvislosti s pandemií COVID-19, jež poukázala na zranitelnost globálního dodavatelského řetězce) a regionální organizace v Africe; podporuje názor, že EU musí zachovat flexibilní přístup k jednotlivým zemím a subregionům, který jí umožní přizpůsobit své zapojení a podporu konkrétním potřebám a situaci každé země ve všech pěti regionech Afriky; vyzývá k aktualizaci různých regionálních politik EU vůči africkým subregionům; vyjadřuje politování nad skutečností, že ani po uplynutí 25 let od zahájení barcelonského procesu není ani zdaleka vytvořen prostor sdílené prosperity, stability a svobody se zeměmi jižního sousedství;

15.  zdůrazňuje význam AU z hlediska integrace afrického kontinentu, zejména pokud jde o potřebu posílit obchod v rámci Afriky; zdůrazňuje, že tato integrace by měla být jasně definována a měla by vycházet z potřeb africké společnosti; připomíná, že silné partnerství vyžaduje nejen silnou EU, ale také silnou Africkou unii; vyzývá EU, aby podporovala integrační úsilí na regionální a kontinentální úrovni a institucionalizaci a posilování Africké unie snížením její závislosti na externím financování a zlepšením její řídící struktury, ale také prostřednictvím výměny osvědčených postupů a technické a finanční pomoci; vítá návrh panafrického programu v souvislosti s novým nástrojem pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI), jehož cílem je řešit problémy afrického kontinentu jako celku;

16.  velmi vítá slova předsedkyně Komise Ursuly von der Leyenové, kterými naznačila, že učiní vztahy s Afrikou jedním z ústředních prvků svého mandátu; vítá nedávné návštěvy vedoucích představitelů orgánů a institucí EU v Addis Abebě; požaduje, aby byly tyto kontakty na nejvyšší politické úrovni posíleny a aby byly pravidelnější; zastává názor, že pravidelné společné projevy vedoucích představitelů Africké unie a Evropské unie by umožnily zlepšit viditelnost našeho partnerství a lépe o něm informovat veřejnost ve sdělovacích prostředcích našich zemí a byly by dokladem toho, jaký význam je tomuto partnerství přikládán v politických agendách obou kontinentů; domnívá se, že tyto projevy by měly umožnit podávání zpráv o provádění partnerství, zapojení zúčastněných stran do procesu a pokroku při plnění cílů udržitelného rozvoje a také diskusi o klíčových otázkách společných oběma kontinentům;

17.  zdůrazňuje, že je třeba zapojit africkou i evropskou občanskou společnost, včetně nevládních organizací, místních orgánů, soukromého sektoru, diaspory, poslanců obou regionů, mladých lidí, menšin a náboženských komunit, do definování a hodnocení nových a stávajících strategií s cílem vytvořit partnerství zaměřené na lidi, které bude inkluzivní a přístupné všem;

18.  zdůrazňuje, že úsilí EU o zapojení občanské společnosti musí být transparentní a nabízet příležitosti, finanční zdroje a rámec potřebný k tomu, aby bylo možné zapojit zástupce občanské společnosti na všech úrovních, a to i na místní úrovni a na úrovni občanů; zdůrazňuje, že pro vytvoření partnerství zaměřeného na lidi je zásadní nejen zapojení občanské společnosti, ale také závazek EU k boji proti všem formám rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a související nesnášenlivosti, a to jak uvnitř EU, tak i za jejími hranicemi;

19.  vyzývá k zapojení všech zúčastněných stran, včetně evropské a africké občanské společnosti a komunit, místních orgánů a vnitrostátních parlamentů, do systematického, transparentního a fakticky podloženého monitorování provádění strategie a k dodržování zásad soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje;

20.  zdůrazňuje význam parlamentní diplomacie a domnívá se, že parlamentní shromáždění, jako je Smíšené parlamentní shromáždění AKT–EU a Panafrický parlament, hrají zásadní úlohu při posilování politického dialogu mezi EU a Afrikou; zdůrazňuje úlohu Evropského parlamentu při sledování účinného provádění partnerství a dohledu nad ním; připomíná četné parlamentní schůze a mise Parlamentu a vyzývá k posílení parlamentního rozměru vztahů mezi EU a AU prostřednictvím pravidelných misí, které umožní setkávání klíčových parlamentních výborů s jejich africkými protějšky a diskusi mezi nimi;

21.  domnívá se, že úloha diaspor má zásadní význam pro budování mostů a podporu vzájemného porozumění mezi oběma kontinenty prostřednictvím předávání znalostí, investic a remitencí a že by EU měla umožnit zapojení diaspory do tvorby politik tím, že podpoří struktury, které zajistí zapojení diasporálních skupin do řešení sociálních a politických záležitostí; vyzývá Komisi, aby zvážila, jak nejlépe spolupracovat s diasporou v rámci komplexní strategie s Afrikou, mimo jiné využitím součinnosti mezi nástroji vnitřního a vnějšího financování při řešení společných výzev;

22.  připomíná, že remitence diaspory mají zásadní význam pro místní hospodářství; upozorňuje, že Světová banka očekává, že toky finančních prostředků do Afriky v roce 2020 v důsledku krize způsobené onemocněním COVID-19 poklesnou přibližně o 20 %, zejména v nejméně rozvinutých zemích, kde jsou pro chudé domácnosti životně důležitým zdrojem příjmů; vyzývá proto EU a africké země, aby v souladu s cílem udržitelného rozvoje č. 10.c usilovaly o to, aby se náklady na převod finančních prostředků snížily do roku 2030 na méně než 3 %;

23.  připomíná, že úspěch partnerství bude záviset na finančních prostředcích, které na ně budou věnovány; vyzývá k úsilí o zajištění masivní podpory pro Afriku v rámci budoucího nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci, přičemž poukazuje na to, že EU je pro Afriku i nadále největším dárcem; vyjadřuje politování nad tím, že mnoho členských států EU nedosáhlo cíle vyčlenit 0,7 % HND na oficiální rozvojovou pomoc a že některé členské státy dokonce své příspěvky snížily;

24.  zdůrazňuje, že aby se mohly vztahy mezi EU a Afrikou posunout od dynamiky dárce–příjemce a aby mohly africké země plnit cíle udržitelného rozvoje, musí obnovený rámec partnerství stanovit konkrétní opatření na podporu větší mobilizace domácích zdrojů v afrických zemích, jako je podpora boje proti korupci a vzniku spravedlivých a účinných daňových systémů a boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům;

25.  vyzývá k tomu, aby bylo v rozpočtu EU vyčleněno více zdrojů na rozvojovou spolupráci, které budou financovány z nových vlastních zdrojů, včetně daně z finančních transakcí;

26.  připomíná, že podle zásady odpovědnosti země mohou být rozvojové politiky a programy úspěšné pouze tehdy, pokud jsou řízeny rozvojovými zeměmi a jsou-li přizpůsobeny situaci a potřebám jednotlivých zemí; zdůrazňuje, že v tomto ohledu je třeba spolupracovat s občanskou společností a místními komunitami, aby byly uspokojeny potřeby lidí a řešena jejich zranitelná místa;

27.  vyzývá k vytvoření monitorovacího mechanismu a k plné transparentnosti a odpovědnosti při poskytování finančních prostředků EU;

28.  naléhavě zdůrazňuje, že finanční pomoc EU by neměla vést k prodlužování konfliktů ani usnadňovat bezohledné chování autokratických režimů, které jsou hlavní příčinou mnoha sociálně-ekonomických problémů a politických konfliktů v Africe; zdůrazňuje, že prosazování společných zájmů a spolupráce musí být v souladu s mezinárodním právem, základními hodnotami EU a cíli, které spočívají v podpoře demokracie, řádné správy věcí veřejných a lidských práv;

29.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby jednaly ve svých vztazích s africkým kontinentem soudržněji a jednotněji a aby povinně koordinovaly své politiky a zaměřily se přitom na vytváření rámců pro hospodářské příležitosti a pracovní místa;

30.  je toho názoru, že partnerství by mělo zahrnovat všech 27 zemí EU a všech 55 zemí AU; vyzývá k plnému zapojení všech členských států EU s cílem zlepšit viditelnost a podpořit hodnotu partnerství mezi Evropany a partnerskými zeměmi, a umožnit tak lepší komunikaci o společných akcích a ambicích;

Partneři pro lidský a hospodářský rozvoj

31.  vyzývá k tomu, aby se lidský rozvoj stal ústředním bodem strategie, a zajistilo se tak, aby nikdo nebyl opomíjen, přičemž prioritou by mělo být řešení chudoby, nerovností a diskriminace a zajištění demokracie, právního státu, řádné správy věcí veřejných a lidských práv pro všechny a zvláštní pozornost by měla být věnována nejvíce marginalizovaným a zranitelným skupinám obyvatel; zdůrazňuje, že prioritou by měl být rovněž přístup k základním sociálním službám, jako jsou potraviny, voda a hygienická zařízení, ke kvalitním systémům zdravotní péče, ke kvalitnímu vzdělávání, k sociální ochraně a k ochraně životního prostředí;

32.  považuje za zásadní zaručit důstojné pracovní podmínky, posílit sociální práva, zlepšit sociální dialog a dialog o práci, vymýtit dětskou a nucenou práci a zlepšit zdravotní a bezpečnostní podmínky na pracovišti;

33.  s velkým důrazem poukazuje na významnou úlohu fungujících státních institucí, orgánů a infrastruktury a je přesvědčen o tom, že jejich absence může být závažnou překážkou rozvoje, pokroku a míru; zdůrazňuje, že bezpečnosti, stability, a ve výsledku tedy také prosperity a udržitelného rozvoje lze v dotčených regionech dosáhnout pouze tehdy, pokud se bude uplatňovat všezahrnující strategie; zdůrazňuje, že zásadní význam pro udržitelný rozvoj mají demokratické reformy, řádná správa věcí veřejných a budování státu; zdůrazňuje, že prosazování právního státu, boj proti korupci a podpora přístupu ke spravedlnosti by významně přispěly k realizaci základních práv občanů na obou kontinentech;

34.  zdůrazňuje, že přestože mnohé země stále bojují s korupcí, chybějící řádnou správou a absencí sociálních a politických svobod, řada zemí již zahájila reformní a demokratizační procesy; připomíná, že země v procesu transformace jsou mimořádně zranitelné a že je třeba, aby se v případě potřeby mohly spolehnout na pomoc EU; žádá proto, aby byla těmto zemím poskytována dobře koordinovaná podpora a pomoc při budování odolnějších států a společností s cílem udržet a podpořit aspirace na pozitivní změny, které vyjádřili jejich obyvatelé; navrhuje, aby místopředseda Komise, vysoká představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku zřídil zvláštní ad hoc kontaktní skupiny, které by zefektivnily a usnadnily celounijní podporu jednotlivým zemím procházejícím procesem transformace; domnívá se, že je třeba vyvinout více úsilí za účelem podpory inkluzivních politických systémů založených na pluralitě politických stran a zodpovědné demokratické správě věcí veřejných v Africe, zejména v nestabilních státech, a to usnadněním vzniku občansko-vládních pracovních skupin a parlamentního dohledu – i s využitím technologických platforem – ke shromažďování podnětů občanů týkajících se politických otázek a na podporu osvědčených postupů založených na partnerských výměnách s cílem posílit odpovědnost vlád a jejich schopnost reagovat, což má zásadní význam pro zajištění udržitelného rozvoje, řešení globálních výzev a snížení rizika rostoucí nestability;

35.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat svobodné a spravedlivé volby umožňující soutěž mezi kandidáty a důvěryhodné volební procesy; podporuje koordinaci mezi EU a AU ve volebních pozorovatelských misích a pomoc při zlepšování kapacit AU pro dlouhodobé sledování voleb tak, aby odpovídalo mezinárodním standardům, a podporuje i dvoustrannou spolupráci s příslušnými zeměmi a jejich občanskou společností s cílem zajistit v Africe inkluzivní, transparentní a důvěryhodné volby; poukazuje proto na celou řadu volebních pozorovatelských misí EU, které Evropský parlament výrazně podporuje; vybízí EU, evropské nevládní organizace, politické strany a občanskou společnost, aby úzce spolupracovaly se svými africkými protějšky, včetně veřejných činitelů, s cílem navázat věcný politický dialog na základě konkrétně zaměřených politik, podpořit řádnou demokratickou správu věcí veřejných, posílit zastoupení a začlenění marginalizovaných skupin obyvatelstva a podpořit smysluplnou účast občanské společnosti a občanů na všech úrovních veřejného života;

36.  oceňuje snahy o posílení vlastních afrických mechanismů a předpisů na ochranu lidských práv, jako je Africká charta lidských práv a práv národů a její protokoly, Africká charta pro demokracii, volby a správu věcí veřejných, Africká komise pro lidská práva a práva národů a Africký soud pro lidská práva a práva národů; oceňuje skutečnost, že tyto mechanismy a předpisy i nadále pomáhají africkým partnerům přizpůsobovat své vlastní lidskoprávní nástroje a mechanismy mezinárodně uznávaným zásadám, právním předpisům a normám;

37.  připomíná významnou úlohu Mezinárodního trestního soudu při potírání beztrestnosti a při prosazování hodnot míru, bezpečnosti, rovnosti, čestnosti, spravedlnosti a odškodnění; vyzývá EU a africké státy, aby nadále podporovaly Římský statut a Mezinárodní trestní soud; vyzývá všechny africké státy, aby podepsaly a ratifikovaly Římský statut, pokud tak ještě neučinily;

38.  zdůrazňuje, že je důležité zohledňovat v první řadě nejlepší zájem dítěte a prosazovat právo na pokojné dětství a na dobré životní podmínky všech dětí; vyzývá k tomu, aby byla zejména v subsaharské Africe a v řadě dalších oblastí konfliktů nebo extrémní chudoby naléhavě věnována pozornost těžkým podmínkám dětí, které žijí na okraji společnosti a kterým jsou příliš často upírána jejich základní práva, jako je přístup ke vzdělání, základní zdravotní péči a obecněji právo na dětství; vyzývá proto k plnému provádění Úmluvy o právech dítěte;

39.  poukazuje na to, že počet afrického obyvatelstva se za posledních 30 let zdvojnásobil a že se očekává, že tento silný demografický růst bude pokračovat i v nadcházejících desetiletích; zdůrazňuje proto, že je důležité vypracovat společnou strategii Africké unie a Evropské unie, která učiní zaměření na děti a mladé lidi stěžejním prvkem tohoto partnerství a zohlední závěry summitu mládeže konaného v roce 2017;

40.  zdůrazňuje, že nejlepším způsobem, jak posílit postavení mladých lidí, je rozvíjet a podporovat příležitosti k jejich rozvoji, a to zejména prostřednictvím pracovních a podnikatelských příležitostí, ale také prostřednictvím příležitostí podílet se na demokratických procesech a rozhodování; domnívá se, že tato strategie by měla posílit zejména příležitosti pro výměny mládeže a dobrovolnictví, přičemž by v rámci všech navrhovaných kontaktů a projektů mělo být upřednostňováno 17 cílů udržitelného rozvoje;

41.  vyzývá orgány Evropské unie a Africké unie, aby vytvářely příležitosti pro stáže mladých Evropanů v zemích Africké unie a mladých Afričanů v Evropské unii s cílem vyškolit je v příslušných integračních procesech;

42.  vyzývá EU, aby podporovala všeobecný přístup všech mladých lidí v celé jejich rozmanitosti, včetně dospívajících dívek a dívek se zdravotním postižením, ke zdravotnickým službám vstřícným k mladým lidem, včetně služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a HIV, které jsou spravedlivé, přístupné, cenově dostupné a založené na potřebách, a to i za konfliktů a humanitárních krizí;

43.  uvádí, že kvůli neexistenci spolehlivých registrů obyvatel v některých afrických státech nemá mnoho jejich občanů oficiální právní osobnost, a přichází tudíž i o svá občanská práva, přístup k demokratickému vyjádření názorů a právo volit; zdůrazňuje, že tento nedostatek způsobuje, že demografické statistiky nejsou dostatečně spolehlivé a relevantní;

44.  zdůrazňuje, že je důležité investovat do konkrétních iniciativ EU zaměřených na posílení afrických vnitrostátních systémů evidence obyvatel a na zajištění toho, aby tyto služby byly přístupné a důvěrné, a podporovat africké vlády při investování do bezpečných a inovativních technologických řešení, která usnadní registraci narozených dětí, v souladu s cílem udržitelného rozvoje č. 16.9;

45.  domnívá se, že do partnerství musí být začleněny a v jeho rámci upřednostněny rovnost pohlaví a posílení postavení žen a dívek; vyzývá proto své protějšky, aby aktivně podporovaly přínos a úlohu žen v hospodářství a společnosti a aby uznaly jejich občanská a zákonná práva, včetně práva vlastnit majetek a práva podílet se na různých hospodářských a politických odvětvích; vítá větší zastoupení žen v některých afrických státech; konstatuje však, že v řadě zemí afrického kontinentu jsou ženy i nadále nedostatečně zastoupeny; zdůrazňuje, že dodržování a plné uplatňování lidských práv žen jsou základem demokratické společnosti; domnívá se proto, že je třeba dosáhnout těchto základních práv a cílů, aby bylo možné vybudovat skutečně demokratickou společnost;

46.  žádá, aby se na základě nedávno zahájeného plánu GAP III vystupňovalo úsilí o skoncování s násilím na základě pohlaví, mrzačením ženských pohlavních orgánů a nucenými sňatky; vyzývá Komisi, aby zajistila synergickou součinnost mezi partnerstvím EU–Afrika a akčním plánem GAP III s cílem dosáhnout rovnosti žen a mužů; vyzývá k tomu, aby partnerství EU–Afrika kladlo důraz na účast žen při rozhodování; žádá, aby byl vypracován společný plán pro cíle, jichž má být dosaženo ve vztahu k právům žen;

47.  zdůrazňuje, že zejména komplexní sexuální výchova má zásadní význam pro posílení rovnosti žen a mužů, přeměnu škodlivých genderových norem a prevenci sexuálního, genderově podmíněného a domácího násilí, stejně jako nezamýšleného těhotenství a infekce HIV;

48.  zdůrazňuje skutečnost, že přístup k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a souvisejícím právům, jakož i jejich respektování, představuje klíčový prvek partnerství EU–Afrika; konstatuje, že je naléhavě zapotřebí řešit skutečnost, že dopady koronavirové krize ještě více omezily přístup k službám sexuálního a reprodukčního zdraví, jakož i ke vzdělávání v této oblasti, a zhoršily diskriminaci žen a násilí na nich páchané; vyzývá Komisi, aby v rámci nového partnerství EU–Afrika upřednostnila téma sexuálního a reprodukčního zdraví a souvisejících práv a aby se zavázala k prosazování, ochraně a naplňování práva každého jednotlivce na to, aby měl plnou kontrolu nad záležitostmi souvisejícími s jeho sexualitou a sexuálním a reprodukčním zdravím a právy a aby o těchto záležitostech mohl svobodně a odpovědně rozhodovat, a to bez diskriminace, nátlaku a násilí;

49.  konstatuje, že osoby se zdravotním postižením se i nadále stávají oběťmi vícenásobných forem diskriminace; vyzývá k začlenění práv osob se zdravotním postižením v Africe do strategie a všech uvolněných finančních nástrojů a vyzývá k aktivní účasti těchto osob na společenském dění a k jejich systematickému zapojení do přípravy a provádění strategií zaměřených na podporu jejich začleňování, zejména pokud jde o vzdělávání, podnikání a digitální transformaci; domnívá se, že toho lze dosáhnout pouze promocí smysluplného zapojení organizací občanské společnosti, včetně organizací osob se zdravotním postižením;

50.  je znepokojen přetrvávajícím násilím a diskriminací osob LGBTI, především pokud jde o přístup ke zdravotní péči, a vyzývá oba kontinenty, aby vystupňovaly své úsilí o ochranu práv těchto osob;

51.  zdůrazňuje zásadní úlohu občanské společnosti, včetně místních nevládních organizací, a svobody projevu pro zajištění řádného fungování demokracie; připomíná, že je třeba uznat a podporovat víceré role a přínosy organizací občanské společnosti; vyzývá oba kontinenty, aby zaručily rámec, který umožní organizacím občanské společnosti podílet se na formulování a hodnocení politiky na různých úrovních rozhodování;

52.  zdůrazňuje významnou úlohu svobodných a dynamických sdělovacích prostředků a tisku a připomíná, že tento sektor plní klíčovou funkci při zajišťování dobře informované veřejnosti, která je schopna definovat vlastní priority, jakož i při posilování odolnosti vůči falešným zprávám; vybízí Afriku, aby pokračovala ve svém úsilí, pokud jde o svobodu sdělovacích prostředků a podporu novinářů, a vyzdvihuje významnou roli svobodného tisku v boji s korupcí a při dohledu nad veřejnými orgány a jejich odpovědností;

53.  připomíná, že zdraví je nezbytnou podmínkou lidského rozvoje a že právo na zdraví je základním právem; zdůrazňuje, že je třeba se v plné rozsahu zabývat vícerozměrnou povahou zdraví; zdůrazňuje význam bezpečného životního prostředí pro ochranu lidského zdraví a skutečnost, že přístup „jedno zdraví“ by měl být začleněn do budoucího partnerství;

54.  zdůrazňuje, že je třeba vybudovat skutečné partnerství v oblasti zdraví zaměřené na zdokonalení systémů zdravotní péče prostřednictvím posílení úlohy komunit; zdůrazňuje, že budování kapacit jednotlivých zemí musí být základem pro podporu všeobecného přístupu k odpovídající, přístupné a cenově dostupné zdravotní péči pro všechny, a to posílením poskytování zdravotnických služeb veřejnosti;

55.  zdůrazňuje dále, že toto partnerství by se mělo zaměřit na celosvětový výzkum a vývoj v oblasti zdraví a na posílení spolupráce mezi EU a Afrikou na poli výzkumu a inovací v téže oblasti, čímž se společně podpoří místní africká a evropská výrobní kapacita zdravotnických výrobků, vybavení a léků; naléhavě vyzývá EU, aby za tímto účelem podporovala africké země, zejména nejméně rozvinuté z nich, při účinném uplatňování pružných opatření na ochranu veřejného zdraví stanovených v Dohodě o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), jako je povinné udělování licencí a paralelní dovoz; podporuje vytváření vazeb mezi africkými a evropskými vědeckými komunitami, stejně jako výměnu odborných znalostí a zkušeností, a zdůrazňuje, že je třeba bojovat proti fenoménu padělání léčivých přípravků;

56.  zdůrazňuje, že přístup k vodě, sanitárním zařízením a hygienickým službám je základním předpokladem každé činnosti zaměřené na zlepšení veřejného zdraví a boje proti přenosu nemocí a že by měl být základním prvkem spolupráce mezi EU a Afrikou; trvá na tom, že je třeba zvýšit úsilí v oblasti hospodaření s vodními zdroji a řízení těchto zdrojů, budování infrastruktury, stejně jako podpory hygienických opatření a vzdělávání v tomto směru; vyzývá k cílenému zlepšení přístupu k těmto službám, zejména pro nejzranitelnější skupiny obyvatelstva a osoby trpící diskriminací;

57.  zdůrazňuje přínosy pro zdraví plynoucí ze zachování rutinní imunizace dětí a vyzývá k dalšímu posílení programů souvisejících s imunizací; zdůrazňuje, že koronavirová krize zdůraznila potřebu zajistit přístup k očkovacím látkám a léčbě, a vyzývá oba kontinenty, aby úzce spolupracovaly s cílem zajistit v tomto směru přínos pro všechny;

58.  je znepokojen tím, že se objevuje stále více vzájemně propojených krizí, ať už se jedná o krizi v oblasti zdraví, potravin, životního prostředí nebo bezpečnosti, a že se očekává, že se v souvislosti se změnou klimatu a úbytkem biologické rozmanitosti tyto krize budou zhoršovat, a upozorňuje proto na skutečnost, že je důležité v budoucí strategii a kombinované strategii pro budoucí reakce na globální pandemie komplexně posílit odolnost obyvatel a ekosystémů, jakož i kapacity v oblasti meziodvětvové prevence krizí, připravenosti, dohledu, řízení a reakce; vyzývá k podrobnějšímu posouzení modelů sociální ochrany, všeobecného příjmu a formalizace neformální ekonomiky a zdůrazňuje význam podpory důstojné práce a sociálního dialogu; vybízí k podpoře přístupu ke vzdělávání, odborné přípravě a zaměstnání v nestabilních situacích, krizích a dlouhotrvajících krizích coby klíčovým faktorům pro stabilitu a zajištění živobytí;

59.  připomíná, že inkluzivní, dostupné a kvalitní vzdělání představuje základní právo a zásadní předpoklad pro ochranu dítěte, a zvláště pro posílení postavení dívek, a to mimo jiné i v krizových situacích;

60.  připomíná, že Afrika má jednu z největších mladých populací na světě, což představuje velkou výzvu z hlediska vzdělávání, ale zároveň i přínos pro budoucí rozvoj kontinentu; připomíná význam vzdělání pro utváření úlohy občanů ve společnosti a pro stimulaci udržitelného hospodářského růstu, jakož i pro vytváření pracovních míst; zdůrazňuje, že negramotnost a nedostatek kvalitního vzdělání a vyškolených odborníků jsou překážkou udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že vzdělávání pro všechny je horizontální a komplexní otázkou, která ovlivňuje všechny aspekty cílů udržitelného rozvoje; upozorňuje na dílčí cíl udržitelného rozvoje č. 4.1, který se vztahuje na plné a kvalitní bezplatné primární a sekundární vzdělávání v délce 12 let pro všechny;

61.  je přesvědčen, že vzdělávání by mělo být prioritou rozvojové pomoci, zejména v nejméně rozvinutých zemích, a zásadním pilířem partnerství mezi Afrikou a EU; vyzývá k tomu, aby nové partnerství upřednostňovalo odbornou přípravu učitelů a posílení vzdělávacích struktur, zejména v nestabilních a konfliktem zasažených zemích; vyzývá k přijetí opatření v boji proti předčasnému ukončování školní docházky, zejména ve venkovských oblastech, zvláště pak zajištěním vhodných školních jídelen a hygienických služeb; vyzývá k podpoře odborné přípravy; vyzývá státy, aby výrazně investovaly do infrastruktury a digitalizace s cílem umožnit co největšímu počtu dětí z venkovských i městských oblastí, aby se mohly začlenit do školního systému;

62.  zdůrazňuje, že je třeba řešit překážky, kterým dívky čelí, pokud jde o přístup ke kvalitnímu, bezpečnému a inkluzivnímu vzdělávání a odborné přípravě na všech úrovních a ve všech souvislostech, a to i v konfliktních situacích a humanitárních podmínkách; zdůrazňuje, že „inkluzivní“ vzdělávání znamená, že právo všech dětí na rovný přístup ke vzdělání je plně respektováno bez ohledu na pohlaví, socioekonomické postavení, kulturní zázemí a náboženskou víru a se zvláštním zaměřením na marginalizované komunity a děti se zdravotním postižením;

63.  zdůrazňuje, že je třeba posílit vazby mezi vzděláváním, rozvojem dovedností a zaměstnaností, aby se mladí lidé mohli plně zapojit na trhu práce, zejména začleněním digitálních a ekologických dovedností do školních osnov; zdůrazňuje, že kvalitní technické a odborné vzdělávání a příprava hrají klíčovou úlohu pro zaměstnanost mladých lidí a měly by být podporovány; vyzývá k podpoře dialogu se soukromým sektorem s cílem podpořit sladění odborné přípravy s potřebami trhu práce;

64.  vyzývá k vytváření vazeb mezi africkými a evropskými univerzitami a k urychlení výměny poznatků; vyzývá k větší mobilitě ze severu na jih a z jihu na sever v oblasti odborného vzdělávání, stipendií a akademických výměnných programů mezi mladými lidmi v Africe a EU, například prostřednictvím programů Erasmus a Erasmus pro mladé podnikatele, jejichž cílem je pomoci začínajícím podnikatelům získat dovednosti potřebné pro řízení podniku;

65.  vyjadřuje politování nad tím, že sdělení Komise opomíjí rozměr zahraniční kulturní politiky a slibný potenciál, který nabízí prohloubená evropsko-africká kulturní spolupráce; připomíná význam kulturního dialogu mezi Evropou a Afrikou a domnívá se, že kulturní vztahy a mezikulturní dialog mohou přispět k budování důvěry a k podpoře společného pocitu sounáležitosti v rámci partnerství; vyzývá ke koordinaci mezi diplomatickými a konzulárními zastoupeními členských států, delegacemi EU, evropskými a místními zúčastněnými stranami a se sítí národních kulturních institutů EU při provádění společných projektů a akcí ve třetích zemích na základě zásad kulturních vztahů, které se zaměřují na budování vzájemné důvěry a porozumění prostřednictvím mezilidského dialogu mezi Evropou a Afrikou;

66.  připomíná, že kulturní spolupráce v rámci EU a s partnerskými zeměmi podporuje globální řád založený na udržování míru a na boji proti extremismu a radikalizaci prostřednictvím mezikulturního a mezináboženského dialogu o demokracii, právním státu, svobodě projevu, lidských právech a základních hodnotách;

67.  zdůrazňuje, že je důležité propagovat africké dědictví, kulturní identitu, historii a umění; žádá, aby byly kulturní statky vráceny do afrických zemí a aby byly vytvořeny podmínky pro trvalé navrácení afrického dědictví do Afriky; vyzývá EU a Afriku, aby vytvořily „kulturu připomínání“, která oběma kontinentům umožní rozpoznat v současných vztazích pozůstatky koloniální nadvlády a vyjednat vhodná opatření k jejich potírání;

68.  připomíná bohatou jazykovou rozmanitost afrického kontinentu; vyzývá EU a členské státy, aby ji v rámci svých budoucích vztahů zachovaly; opakuje, že je třeba úzce spolupracovat s UNESCO s cílem zajistit zachování kulturní a jazykové rozmanitosti a nalézt společné důvody pro spolupráci;

Partnerství pro udržitelný růst podporující začleňování

69.  zdůrazňuje, že Evropská unie má s africkými státy významné hospodářské vazby a že tyto vazby by měly být v budoucnu dále posíleny, aby se zajistila produktivní transformace regionu a budování odolnosti; konstatuje, že působení Číny v Africe nabylo na intenzitě, zatímco členské státy EU prokazují pouze velmi selektivní zájmy o obchod s africkými státy a o investice v nich, a proto zůstává objem obchodu mezi EU a většinou afrických států i nadále poměrně nízký; zdůrazňuje, že EU potřebuje zcela nový základ pro své hospodářské partnerství s Afrikou, což znamená, že se musí vytvořit nové podmínky, v nichž EU a Afrika budou rozvíjet vzájemně prospěšné udržitelné partnerství, v jehož rámci se hospodářské a obchodní vztahy přetvoří na základě modelu solidarity a spolupráce a zajistí se spravedlivý a etický obchod; zdůrazňuje, že předpokladem tohoto partnerství je, aby ve všech afrických státech pokračoval výrazný udržitelný rozvoj; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba poskytovat investice a cílenou podporu a respektovat soudržnost politik ve prospěch rozvoje;

70.  zdůrazňuje své přesvědčení, že Afrika, která je kontinentem bohatým na zdroje a má rozvíjející se ekonomiky vykazující vysoké míry růstu, jakož i rostoucí střední třídu a mladou a kreativní populaci, je světadílem příležitostí, jenž při mnoha příležitostech prokázal, že jeho hospodářský pokrok a rozvoj je možný;

71.  zdůrazňuje, že je důležité zohlednit všechny strukturální příčiny a vnější faktory nejistoty a chudoby v Africe za pomoci řešení základních příčin konfliktů, hladu, změny klimatu, nerovností, nedostatku základních služeb a nevhodných modelů zemědělství, stejně jako podporou politických a inkluzivních řešení konfliktů a uplatňováním komplexního přístupu zaměřeného na zmírnění utrpení nejzranitelnějších skupin obyvatelstva;

72.  zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet kapacity pro domácí produkci a výrobu, což by pomohlo snížit závislost na dovozu ze zahraničí; zdůrazňuje, že Afrika potřebuje transformaci průmyslu a infrastruktury, která bude možná pouze prostřednictvím rozsáhlých udržitelných investic, v nichž modely fungování veřejného a soukromého sektoru budou představovat schůdnou příležitost pro podporu rozvoje; konstatuje, že z Evropského fondu pro udržitelný rozvoj (EFSD) by měly být financovány investice, které budou podporovat inkluzivní a udržitelný hospodářský a společenský rozvoj na základě přístupnosti a univerzálního nastavení pro všechny, přičemž je třeba uznat související nedostatky v nejméně rozvinutých zemích;

73.  zdůrazňuje, že investice soukromého sektoru by měly sloužit místnímu trhu a obyvatelstvu a být zaměřeny na osoby, které mají omezený přístup k financování, přičemž by měly také zaručit zapojení finančních prostředků pro marginalizované skupiny, například prostřednictvím přímých investic do místních mikropodniků, malých a středních podniků a obchodních modelů sociální ekonomiky, zejména rodinných podniků;

74.  vyzývá k zavedení robustních monitorovacích a hodnotících mechanismům pro zajištění souladu s těmito cíli; upozorňuje na to, že posílení postavení občanské společnosti a s ním související zapojení sociálních protějšků do investičních struktur je klíčovým aspektem politik EU vůči africkým státům a ve vztahu s nimi;

75.  opětovně upozorňuje na zjištění nedávné hodnotící zprávy o EFSD, která ukázala na nedostatek důkazů o rozvojovém potenciálu, doplňkovosti a odpovědnosti jednotlivých zemí za kombinované zdroje financování;

76.  vítá iniciativu nazvanou „Dohoda skupiny G20 s Afrikou“, která byla zahájena v roce 2017 s cílem podpořit soukromé investice v Africe, včetně investic do infrastruktury, a vnímá tuto iniciativu jako vhodnou platformu pro dosažení pokroku při plnění komplexních a koordinovaných programů reforem uzpůsobených potřebám jednotlivých států; vítá skutečnost, že se k této iniciativě dosud připojilo dvanáct afrických zemí:

77.  zdůrazňuje, že obchodní a hospodářská spolupráce mezi EU a Afrikou by měla upřednostňovat regionální integraci na africkém kontinentu; vyzývá Unii, aby posílila svou podporu africkým integračním strategiím a zajistila její soudržnost mezi kontinentální, regionální a vnitrostátní úrovní, na kterých tato podpora probíhá;

78.  vyzývá Komisi, aby podpořila Afriku v jejím úsilí o vytvoření kontinentální zóny volného obchodu; vítá spuštění Africké kontinentální zóny volného obchodu (AfCFTA) a zdůrazňuje její obrovský potenciál jakožto nástroje na podporu vnitroafrického obchodu a regionální integrace i pro zlepšení přístupu Afriky na světové trhy; zdůrazňuje, že by kontinentální zóna volného obchodu měla usnadňovat integraci prospěšnou pro veškeré africké obyvatelstvo, včetně nejvíce marginalizovaných skupin; připomíná, že mezi africkými zeměmi existují rozdíly v rozvoji, které je třeba zohlednit, aby se neprohlubovaly nerovnosti; je toho názoru, že podpora EU poskytovaná zóně AfCFTA by se měla zaměřit na rozvoj regulačních rámců, aby se zabránilo „závodu o co nejnižší úroveň“ sociálních a environmentálních norem; domnívá se, že zóna AfCFTA a pokračující úsilí o regionální integraci poskytují vhodnou příležitost k obnovení rovnováhy mezinárodního investičního režimu tak, aby se stal odpovědným a spravedlivým a aby směřoval k udržitelnému rozvoji;

79.  zdůrazňuje, že v Africe je třeba vytvořit a diverzifikovat vnitrokontinentální hodnotové řetězce, aby bylo možné vytvářet větší přidanou hodnotu v samotných afrických státech; zdůrazňuje, že je nezbytné poskytovat technickou pomoc v oblasti spolupráce na hranicích a v dalších technických záležitostech v zájmu rozvoje regionálního hodnotového řetězce; bere na vědomí, že nadále existují značné překážky bránící tomuto obchodu v důsledku všudypřítomných cel a dalších překážek, jakož i nedostatečná infrastruktura a vysoké transakční náklady; zdůrazňuje, že je proto třeba provést velké investice do dopravní infrastruktury, aby se usnadnil obchod v rámci Afriky;

80.  zdůrazňuje, že EU a Africká unie sdílí společný zájem na stabilním mnohostranném obchodním systému založeném na pravidlech, který se opírá o Světovou obchodní organizaci (WTO);

81.  připomíná, že jednou z hlavních výzev pro rozvojové země je dostat se prostřednictvím diverzifikace svého hospodářství na vyšší pozici v rámci globálního hodnotového řetězce; vyzývá EU, aby neprosazovala takovou obchodní politiku, která by africkým zemím obecně zakazovala uvalovat vývozní daň na nerostné suroviny, pokud to není v rozporu s pravidly WTO;

82.  připomíná, že volný a spravedlivý obchod s africkým kontinentem je klíčem k podpoře udržitelného rozvoje a zmírňování chudoby; žádá Komisi, aby zapojila občanskou společnost na všech úrovních politického dialogu, zejména při přípravě, monitorování a hodnocení obchodních dohod; zdůrazňuje, že dohody o hospodářském partnerství a systém všeobecných celních preferencí (GSP) jsou důležité nástroje v rámci obchodního vztahu mezi EU a Afrikou; naléhavě však vyzývá Komisi, aby vzala na vědomí rozdílné názory na dohody o hospodářském partnerství a aby nalezla konkrétní řešení, která by reagovala na obavy afrických zemí, zejména pokud jde o jejich prioritu budování regionálních hodnotových řetězců a posílení obchodu v rámci Afriky; opakuje svůj požadavek na hloubkovou analýzu dopadu dohod o hospodářském partnerství;

83.  vyzývá k systematickému začleňování závazných a vymahatelných mechanismů pro provádění kapitol v rámci obchodu a udržitelného rozvoje o lidských právech a pracovních a environmentálních normách do všech v současnosti sjednávaných i budoucích dohod o hospodářském partnerství a zároveň zdůrazňuje, že tyto dohody musí být v souladu s rozvojovými politikami a cíli udržitelného rozvoje, zejména s ohledem na jejich dopad na odlesňování, změnu klimatu a úbytek biologické rozmanitosti;

84.  konstatuje, že africké země, ačkoli tvoří více než 50 % příjemců v rámci systému GSP, generují pouze necelých 5 % dovozu v tomto systému do EU; vyzývá Komisi, aby v přijímajících státech pomáhala ekonomickým subjektům mimo jiné s plněním pravidel původu a se zdoláváním technických překážek; vyjadřuje politování nad tím, že systém GSP dosud nepřispěl u příjemců z řad afrických zemí k hospodářské diverzifikaci; znovu vyzývá Komisi, aby uvažovala o rozšíření seznamu produktů, na něž se nařízení o systému GSP vztahuje(9);

85.  s ohledem na doložené rostoucí riziko šíření patogenů zoonóz v Africe vyzývá Komisi, aby prostřednictvím spolupráce a dialogu v afrických zemích prosazovala přísnější normy v oblasti sanitárních a fytosanitárních opatření a dobrých životních podmínek zvířat;

86.  upozorňuje na to, že soukromé investice a partnerství veřejného a soukromého sektoru mají zásadní význam pro dosažení cílů udržitelného rozvoje a pro rozvoj místního soukromého sektoru, musí být slučitelné s lidskými právy, normami důstojné práce a normami v oblasti životního prostředí, jakož i s mezinárodními cíli v oblasti klimatu a ekologickou transformací, a že by měly přednostně splňovat potřeby financování velmi malých podniků a malých a středních podniků; vítá v tomto ohledu záměr Komise učinit „alianci mezi Afrikou a Evropou“ ústředním pilířem hospodářských vztahů mezi oběma kontinenty;

87.  konstatuje, že malé a střední podniky a rodinné podniky hrají důležitou roli při rozvoji místních ekonomik; poukazuje na to, že malé a střední podniky jsou klíčovou hnací silou pro vytváření pracovních míst a představují 95 % podniků v Africe; domnívá se, že strategie by měla upřednostňovat podnikání a přístup k financování a současně vytvořit spolehlivé podnikatelské prostředí; dále se domnívá, že podpora místního soukromého sektoru bude rozhodující při obnově v období po odeznění pandemie COVID-19; upozorňuje na příležitosti, které má Výkonná agentura EU pro malé a střední podniky (EASME) v oblasti podpory spolupráce mezi podniky a společných podniků s africkými partnery, díky nimž by se dále zvýšila nejen viditelnost podnikatelských příležitostí, ale také by se podpořil tolik potřebný přístup k financování a k technologiím prostřednictvím předávání know-how;

88.  zdůrazňuje, že partnerství mezi Afrikou a EU v soukromém sektoru by mělo zahrnovat přísná ustanovení o odpovědném financování; připomíná, že je stále třeba dosáhnout značného pokroku, aby se zabránilo zneužívání ze strany velkých podniků, a zdůrazňuje proto, že zajištění dodržování zásad sociální odpovědnosti podniků, lidských práv a náležité péče v oblasti životního prostředí by mělo být jasně stanoveno jako hlavní priorita partnerství mezi EU a Afrikou;

89.  zdůrazňuje, že evropské společnosti nesou odpovědnost za své dodavatelské řetězce; vyzývá Komisi, aby se dále věnovala svému ambicióznímu legislativnímu návrhu o závazných povinnostech podniků z EU v oblasti lidských a sociálních práv a náležité péče v oblasti životního prostředí; naléhavě vyzývá Komisi, aby při vypracovávání těchto návrhů zajistila jejich platnost pro celý dodavatelský řetězec a soulad s pokyny OECD týkajícími se sociální odpovědnosti a lidských práv v rámci obchodu i s pravidly WTO a aby se provedlo pečlivé posouzení, které prokáže, zda jsou tyto návrhy funkční a použitelné pro všechny subjekty na trhu, včetně malých a středních podniků, a že obsahují ustanovení usnadňující poškozeným stranám přístup ke spravedlnosti;

90.  zdůrazňuje, že pákový efekt soukromých investic by měl doplňovat závazek rozvinutých zemí přidělit 0,7 % hrubého národního důchodu (HND) na oficiální rozvojovou pomoc, spíše než jej nahrazovat, přičemž 0,15–0,2 % HND je vyhrazeno pro nejméně rozvinuté země;

91.  je toho názoru, že strategie EU-Afrika by měla rovněž zahrnovat opatření na pomoc africkým zemím při přeměně jejich bohatství z nerostných zdrojů na skutečné výsledky v oblasti rozvoje a vyzývá k přezkumu efektivity stávajících opatření, a to i s ohledem na kontroverzní využívání zdrojů ze strany Číny a Ruska; vyzývá Komisi a africké partnery Unie, aby hladce prováděli opatření požadovaná na základě nařízení o dovozu minerálů z oblastí konfliktu(10) a neprodleně zveřejnili seznam podniků mimo EU, které tyto požadavky nesplňují; zdůrazňuje silné stránky Evropy (tj. transparentnost, kvalitní zboží a služby a demokratickou správu věcí veřejných) a věří, že tyto základní hodnoty jsou lákavější alternativou než autoritářské modely;

92.  bere na vědomí význam provádění „Vize pro těžební odvětví v Africe“, dokumentu, který v roce 2009 přijaly hlavy afrických států a vlád, pro zajištění transparentního, spravedlivého a optimálního využívání nerostných zdrojů;

93.  připomíná, že odvětví těžebního průmyslu hraje v hospodářství mnoha afrických zemí významnou úlohu a je spojeno s nerovnou vzájemnou závislostí na zdrojích s Evropou, což by mělo být napraveno tím, že se bude řešit problém nezákonného odlivu daňových příjmů a licenčních poplatků v těžebním průmyslu prostřednictvím směrnice o průhlednosti(11) a směrnice o účetnictví(12);

94.  vyjadřuje znepokojení nad rostoucím počtem případů urovnávání sporů mezi investorem a státem vedených proti africkým státům, zejména ze strany evropských společností; vyzývá vlády a společnosti v EU, aby přestaly využívat těchto postupů a aby ukončily četná řízení, která v tomto režimu proti africkým státům vedou;

95.  domnívá se, že toto partnerství by mělo podporovat podnikání žen a mladých lidí ve venkovských a městských oblastech a že je za tímto účelem nezbytné podporovat rovný přístup k hospodářským a výrobním zdrojům, jako jsou finanční služby a pozemková práva; vyzývá k rozšíření výměny zkušeností mezi africkými a evropskými podnikatelkami prostřednictvím platforem, které umožní vytváření sítí, sdílení zkušeností a vytváření společných projektů;

96.  připomíná, že postavení žen může být posíleno odolnými ustanoveními v obchodních dohodách, která se budou týkat genderu a obchodu; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby byla Africké unii nápomocna při provádění strategie pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen a aby přijala opatření, která přispějí k dosažení rovnosti obou pohlaví v jejích obchodních dohodách s africkými zeměmi;

97.  upozorňuje na obrovská fiskální omezení Afriky při vyrovnávání se se sociálně-ekonomickými důsledky pandemie; připomíná, že některé africké země vydávají více peněz na splácení dluhů než na zdravotnické služby; domnívá se, že je třeba podrobně zvážit zmírnění neudržitelného dluhového břemene, které vede k velkému úbytku veřejných služeb a opatření v oblasti sociálního zabezpečení; vítá oznámení skupiny G20 o dočasném moratoriu na splátky dluhu pro nejslabší rozvojové země jako první krok správným směrem; opakuje svou výzvu soukromým věřitelům, aby se na této iniciativě za srovnatelných podmínek podíleli, a vybízí skupinu G20, Mezinárodní měnový fond a Světovou banku, jakož i mezinárodní rozvojové banky, aby pokračovaly ve zmírňování dluhového břemene a aby dále prozkoumaly možnosti pozastavení plateb dluhové služby; v obecnější rovině vyzývá k vytvoření mnohostranného mechanismu restrukturalizace dluhu s cílem řešit dopad krize a finanční požadavky Agendy pro udržitelný rozvoj 2030. zdůrazňuje, že je třeba propojit opatření na odpuštění dluhu s dodatečným uvolněním oficiální rozvojové pomoci a upřednostnit financování založené na grantech jako standardní možnost, zejména v případě nejméně rozvinutých zemí;

98.  zdůrazňuje, že je důležité podporovat africké země v budování jejich kapacit mobilizace domácích zdrojů, aby se navýšily investice do základních veřejných služeb; připomíná, že nezákonné finanční toky představují dvojnásobek částky oficiální rozvojové pomoci, kterou africké země obdržely, tj. celkem přibližně 50 miliard USD za rok, a mají dramatický dopad na rozvoj a správu věcí veřejných na tomto kontinentu; vyzývá EU, aby dále podporovala africké partnery při zdokonalování správy věcí veřejných, boji proti korupci, zvyšování transparentnosti jejich finančních a daňových systémů a zřizování odpovídajících regulačních a monitorovacích mechanismů;

99.  doporučuje, aby EU a AU lépe zaváděly a prosazovaly stávající vnitrostátní a mezinárodní protikorupční nástroje a aby využívaly nové technologie a digitální služby; vyzývá EU, aby přijala přísný regulační rámec pro korupci;

Partnerství pro zelenou dohodu mezi Africkou unií a Evropskou unií

100.  připomíná, že negativní dopady změny klimatu postihují zejména africké země a jejich obyvatelstvo; připomíná, že v roce 2019 bylo podle Centra pro výzkum příčin vzniku a šíření katastrof (CRED) téměř 16,6 milionu Afričanů postiženo extrémními povětrnostními jevy, což je o 195 % více než v roce 2018; zdůrazňuje nutnost toho, aby se ochrana klimatu a životního prostředí stala ústředním prvkem partnerství v souladu se závazkem EU plnit Pařížskou dohodu a Úmluvu o biologické rozmanitosti; připomíná svůj požadavek, aby na tyto cíle bylo věnováno 45 % rozpočtu budoucího nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI);

101.  vyjadřuje znepokojení nad tím, jak by změna klimatu mohla zvrátit lidský rozvoj a ohrozit vyhlídky nestabilních a nízkopříjmových afrických zemí na rozvoj, a zdůrazňuje, že se jedná o rizikový faktor, který může přispět k destabilizaci, násilí a konfliktům; zdůrazňuje, že EU by měla africkým zemím nabídnout konkrétní, předvídatelnou, odpovědnou a dlouhodobou finanční a technickou podporu, aby se rovným dílem zefektivnil proces jejich přizpůsobování se změně klimatu (tj. prostřednictvím projektů zaměřených na udržitelné zemědělství, přizpůsobení se ekosystémům a udržitelná města) a posílily se strategie zmírňování, a to se zvláštním zaměřením na předcházení rizikům katastrof a na znevýhodněné komunity;

102.  upozorňuje na klíčovou úlohu tzv. vodní diplomacie, neboť v důsledku změny klimatu hrozí, že voda bude čím dál vzácnějším zdrojem; zdůrazňuje, že je nutné uplatňovat účinnější diplomacii v otázkách klimatu, a podporovat tak vazby mezi domácí, zahraniční a mezinárodní klimatickou politikou;

103.  vyzývá EU k podpoře s cílem pomoci africkým zemím provádět jejich vnitrostátně stanovené příspěvky a zvyšovat náročnost těchto příspěvků v souvislosti s Pařížskou dohodou a sendajským rámcem, přičemž je třeba zajistit, aby měly odpovídající finanční prostředky na přizpůsobení se změně klimatu, na její zmírňování, jakož i na úhradu souvisejících ztrát a škod, a také na vnitrostátní strategie a akční plány v oblasti biologické rozmanitosti; zdůrazňuje, že má-li být tato podpora účinná, musí být budoucí partnerství EU–Afrika pro transformaci založeno na zásadách společné, ale diferencované odpovědnosti a soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje a současně musí zajistit ekologickou transformaci, která bude spravedlivá a inkluzivní;

104.  zdůrazňuje, že strategie pro přizpůsobení by měly podporovat změnu modelu v afrických zemích založenou na řešeních inspirovaných přírodou; vyzývá k podpoře inkluzivního zapojení zúčastněných stran mimo jiné na vytváření a provádění vnitrostátně stanovených příspěvků, vnitrostátních adaptačních plánů a vnitrostátních zemědělských investičních plánů;

105.  zdůrazňuje jedinečnou perspektivu a potřeby malých ostrovních rozvojových států, pokud jde o přizpůsobení se změně klimatu a o její zmírňování;

106.  dále zdůrazňuje potřebu zahrnout do opatření v oblasti klimatu genderový rozměr vzhledem ke specifickým důsledkům této změny a zhoršování stavu životního prostředí pro ženy a dívky; vyzývá africké a evropské partnery, aby v rámci budoucího partnerství EU–Afrika více zdůrazňovali úlohu, kterou mohou ženy hrát při vedení svých komunit směrem k udržitelnějším postupům a při účasti na rozhodování o přizpůsobení se změně klimatu a o jejím zmírňování;

107.  žádá, aby byla urychleně zavedena „diplomacie zelené dohody“ skrze vytvoření pracovní skupiny, která se zaměří na vnější dimenzi Zelené dohody pro Evropu a která by měla předkládat doporučení pro zelenou dohodu mezi AU a EU se zapojením místních orgánů a organizací občanské společnosti a s přístupem zahrnujícím více úrovní a zúčastněných stran; domnívá se, že tato dohoda by měla zejména podpořit přijetí regulačních rámců, které umožní přechod na zelenou ekonomiku, rozvoj oběhového hospodářství a vytváření pracovních míst v udržitelných odvětvích;

108.  zdůrazňuje význam regionální spolupráce a spolupráce prostřednictvím technické pomoci, výměny informací a osvědčených postupů; trvá na tom, že je důležité lépe informovat o budoucích rizicích souvisejících s klimatem a katastrofami a podporovat právem dovolené předávání technologií šetrných ke klimatu; vyzývá EU, aby za tímto účelem prosazovala přijetí prohlášení o právech duševního vlastnictví a změně klimatu, které by bylo srovnatelné s prohlášením z Dohá z roku 2001 o dohodě TRIPS a veřejném zdraví;

109.  zdůrazňuje nezbytnost udržitelných inovačních politik a projektů, které africkým státům umožní „skokově nahradit“ starší a znečišťující technologie v rámci specifického cíle ekologické a sociální udržitelnosti, a vyzývá v tomto ohledu k provedení analýzy s cílem zjistit, jak může takový skokový posun přispět k dosažení uvedených cílů v afrických státech;

110.  připomíná, že Afrika je domovem výjimečné biologické rozmanitosti; vyjadřuje hluboké znepokojení nad nadměrným využíváním přírodních zdrojů a nad dopadem snížené biologické rozmanitosti na míru odolnosti; zejména je znepokojen tím, že odlesňování v Africe nabývá na intenzitě; připomíná, že ničení tropických afrických lesů představuje nevratnou ztrátu biologické rozmanitosti a schopnosti záchytu uhlíku a také domovů a způsobu života původních společenství obývajících lesy; vzhledem k tomu, že lesy rovněž významně přispívají k naplňování cílů v oblasti klimatu a ochrany biologické rozmanitosti, stejně jako k předcházení desertifikaci a extrémní erozi půdy;

111.  žádá, aby byla zohledněna souvislost mezi veřejným zdravím a biologickou rozmanitostí v souladu s přístupem „jedno zdraví“; vítá oznámení iniciativy NaturAfrica, jejímž cílem je chránit volně žijící a planě rostoucí druhy a ekosystémy, a přezkum akčního plánu proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy; zdůrazňuje, že tato iniciativa by měla být rozvíjena při konzultaci se všemi zúčastněnými stranami a se zvláštním důrazem na práva místních komunit, původních obyvatel a žen; zdůrazňuje, že iniciativa by měla podporovat africké vlády a místní obyvatelstvo při řešení hlavních příčin úbytku biologické rozmanitosti a zhoršování stavu životního prostředí komplexním a systematickým způsobem, mimo jiné nabídkou podpory dobře řízeným sítím chráněných oblastí; vyzývá zejména EU a Afriku, aby uznaly a chránily práva původních obyvatel na vlastnictví a kontrolu jejich pozemků a přírodních zdrojů na základě zvykového práva, jak je stanoveno v Deklaraci OSN o právech původních obyvatel a Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 169, a aby dostály zásadě svobodného, předchozího a informovaného souhlasu;

112.  vyzývá k přidělení dostatečných zdrojů na provedení doporučení obsažených ve studiích Komise z roku 2015 s názvem „Rozměrnější než sloni: vstupy pro strategický přístup EU k ochraně volně žijících a planě rostoucích druhů v Africe“ a z roku 2019 s názvem „Studie interakce mezi bezpečností a ochranou volně žijících a planě rostoucích druhů v subsaharské Africe“;

113.  domnívá se, že úsilí o zachování zdrojů zaměřené například na lesy, volně žijící a planě rostoucí druhy a na mořské a pobřežní ekosystémy musí být posíleno využitím regulačních rámců, dostatečných zdrojů a vědeckých údajů a doprovázeno opatřeními pro obnovu a řízení ekosystémů; žádá EU a Afriku, aby hrály vedoucí úlohu při uzavírání ambiciózní celosvětové dohody na 15. konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti;

114.  připomíná, že oceány jsou největším celosvětovým zdrojem bílkovin; připomíná, že je důležité usilovat o lepší správu oceánů, a to i pokud jde o rozvoj rybolovu a rozmach udržitelné akvakultury a modré ekonomiky, které jsou hybnou silou rozvoje; zdůrazňuje, že boj proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu musí být prioritou s cílem omezit dopady na životní prostředí a zachovat udržitelnost rybích populací a příjmů z rybolovu;

115.  vyzývá Komisi výslovně k tomu, aby sledovala činnosti související s průmyslovým rybolovem, neboť mohou představovat hrozbu pro populace dostupné místnímu obyvatelstvu využívajícímu tradiční rybolovné zdroje a zároveň přispět k riziku nerovnováhy dobrého ekologického stavu rybích populací;

116.  připomíná, že Afrika je nejméně elektrifikovaným regionem na světě, a zdůrazňuje, že přístup k energii není na tomto kontinentu rovnoměrný; konstatuje, že přístup k cenově dostupné, spolehlivé, udržitelné a moderní energii je základním nástrojem hospodářského a společenského rozvoje, a to i ve venkovských oblastech; vyzývá k rozvoji potenciálu Afriky pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů;

117.  vyzývá proto EU a její členské státy, aby podporovaly a upevňovaly spolupráci se svými africkými partnery v odvětví energetiky a oblasti klimatu v souladu s cíli Zelené dohody; vybízí Komisi, aby předložila ambiciózní plán naplňování partnerství v oblasti udržitelné energetiky, a za tímto účelem konstatuje, že energie z obnovitelných zdrojů a energetická účinnost jsou klíčovými prvky pro překlenutí propasti v přístupu k energii na africkém kontinentu a současně pro zajištění nezbytného snížení emisí oxidu uhličitého; vyzývá EU a příslušné africké země, aby využily možností vzájemně prospěšných energetických partnerství pro výrobu vodíku využívající obnovitelné zdroje energie;

118.  poukazuje na to, že je důležité nasměrovat investice směrem k bezuhlíkovému hospodářství, a to na základě rozvoje zdrojů obnovitelné energie a snadnějšího přenosu technologií, včetně decentralizované výroby energie, technologií na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a solární energie v malém rozsahu, které by pokryly místní poptávku po energii, mj. pokud jde o infrastrukturu a připojení;

119.  zdůrazňuje, že urbanizace afrického kontinentu představuje příležitost k přehodnocení územního plánování a zavedení udržitelných řešení ve městech a že by měla být předmětem intenzivnějšího dialogu s místními a regionálními orgány a spolupráce a výměny osvědčených postupů mezi oběma kontinenty, zejména pokud jde o zelenou infrastrukturu, přístupy založené na ekosystémech, nakládání s odpady a hygienické systémy, a že by se mělo vynakládat zvláštní úsilí o zapojení mladých lidí a marginalizovaných skupin; vyzývá k podpoře rozvoje udržitelné městské dopravy zaměřené na větší začlenění obcí a zajištění větší dostupnosti, včetně dopravy do škol a zdravotních středisek;

Partneři pro udržitelné a odolné zemědělství

120.  poukazuje na zásadní význam zemědělského a potravinářského odvětví v rámci hospodářství a při zajišťování důstojných a udržitelných pracovních příležitostí ve venkovských oblastech; zdůrazňuje, že ve většině případů se to týká drobných zemědělských podniků a rodinných farem; poukazuje na význam podpory a rozšíření opatření a nástrojů, které by vedly ke zvýšení kvality a diverzifikaci produktů, k modernizaci zemědělských postupů, zajištění bezpečných pracovních podmínek a opatření na posílení odolnosti zemědělců; domnívá se, že centrem vztahů mezi EU a Afrikou by měl být rozvoj udržitelného zemědělství a venkovských oblastí;

121.  vítá skutečnost, že se nové partnerství mezi EU a Afrikou zasazuje o rozvoj zemědělských postupů šetrných k životnímu prostředí; připomíná, že schopnost agroekologie sladit ekonomickou, environmentální a sociální dimenzi udržitelnosti byla uznána ve významných zprávách panelů IPCC a IPBES a Světové banky, stejně jako v mezinárodním hodnocení zemědělských poznatků, vědy a techniky z hlediska rozvoje, které proběhlo pod vedením Světové banky a organizace FAO (IAASTD); poukazuje na to, že je důležité podporovat agroekologii, agrolesnictví, místní produkci a udržitelné potravinové systémy, které se zaměřují na rozvoj krátkých dodavatelských řetězců v rámci vnitrostátní politiky i mezinárodních fór, s cílem zajistit všem potraviny a výživu a zvýšit udržitelnou produktivitu zemědělství a jeho odolnost vůči změně klimatu;

122.  vyzývá EU, aby přihlédla k závěrům pracovní skupiny pro venkovskou Afriku ohledně potřeby investic do afrických potravinových řetězců a zaměřila se přitom na komodity s přidanou hodnotou; vyzývá EU a členské státy, aby s cílem zajistit součinnost mezi strategií EU-Afrika a opatřeními v rámci Zelené dohody, zejména vnější dimenzí strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“, aktivně spolupracovaly s africkými partnery;

123.  zdůrazňuje, že používání pesticidů v intenzivním zemědělství v Africe může mít dopad na zdraví pracovníků, kteří mají velmi malý přístup k odborné přípravě v oblasti ochrany rostlin a zdravotní péče, nehledě na škody na životním prostředí; vyzývá k zajištění vzdělávání a odborné přípravy v oblasti udržitelných přístupů, pokud jde o ochranu rostlin, a alternativ k pesticidům a dále k minimalizaci expozice nebezpečným látkám; odsuzuje dvojí standard, který EU uplatňuje v souvislosti s pesticidy tím, že umožňuje vývoz nebezpečných látek zakázaných v EU do afrických zemí a dalších třetích zemí; požaduje proto změnu stávajících pravidel EU, která by v souladu s Rotterdamskou úmluvou přijatou v roce 1998 a Zelenou dohodou tuto právní nejednotnost odstranila;

124.  je hluboce znepokojen vysokou závislostí afrických států na dovozu potravin především z Evropské unie, zejména pokud tento dovoz tvoří dotované výrobky, jejichž nízká cena představuje pro drobné zemědělství v Africe škodlivou konkurenci;

125.  je znepokojen tím, že vývoz evropského sušeného mléka do západní Afriky podporovaný v rámci společné zemědělské politiky a ztrojnásobení vývozu od zrušení unijních kvót na mléko v roce 2015 má katastrofální důsledky pro místní pastevce a zemědělce, kteří mu nedokáží konkurovat; vyzývá Komisi, aby s africkými vládami a zúčastněnými stranami spolupracovala na vyřešení této situace;

126.  připomíná, že na celém světě opět dochází k většímu hladu a prohlubujícímu se nedostatku potravin, a že pokud nebudou přijata okamžitá opatření, bude se tato situace nadále zhoršovat, a poukazuje na to, že Afrika ani zdaleka nedosáhne svého cíle, kterým je vymýcení hladu do roku 2030 (cíl udržitelného rozvoje č. 2); připomíná, že konec podvýživy ve všech jejích formách a cíl udržitelného rozvoje č. 2 by měly být v rámci nového partnerství považovány za prioritu, přičemž je nutné věnovat zvláštní pozornost lidem v nejzranitelnějším postavení;

127.  zdůrazňuje, že onemocnění COVID-19 a následná hospodářská krize a uzavření hranic, zamoření sarančaty a dezertifikace zhoršily již tak obtížnou situaci v oblasti zajišťování potravin v Africe a upozornily na slabá místa světového potravinového systému; poukazuje na potenciál místních a regionálních trhů řešit selhání stávajícího potravinového systému;

128.  žádá, aby se partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti zemědělství zaměřovalo na zajištění práva na potravinovou soběstačnost afrických států, v prvé řadě na zvýšení jejich potravinového zabezpečení a schopnosti vyhovět nutričním potřebám svých obyvatel;

129.  poukazuje na význam transformace venkova a posílení transparentních místních a regionálních hodnotových řetězců s cílem vytvářet udržitelná pracovní místa, zabránit porušování lidských práv a zmírňovat změnu klimatu; zdůrazňuje, že je nutné podporovat mladé lidi a ženy, zejména prostřednictvím jejich proškolování a zajištění přístupu k úvěrům a na trh; vyzývá k jejich zapojení do tvorby zemědělské politiky a k podpoře společných akcí prostřednictvím malých organizací producentů;

130.  poukazuje na zásadní úlohu venkovských afrických žen v zemědělství a venkovském hospodářství na celém africkém kontinentu, zejména pokud jde o zabezpečení potravin; připomíná, že téměř polovinu zemědělských prací v Africe vykonávají ženy, přičemž to jsou většinou drobné nebo samozásobitelské zemědělkyně, které nemají potřebný přístup k informacím, úvěrům, půdě, zdrojům a technice; vybízí k prosazování dědických práv žen a dívek a vyzývá EU, aby podporovala partnerské země, zejména pokud jde o uznání plného nároku žen na pozemková práva;

131.  zdůrazňuje, že ženy, které pracují v samozásobitelském zemědělství, čelí dalším překážkám bránícím zachování potravinové soběstačnosti kvůli silné ochraně nových odrůd rostlin v obchodních dohodách na základě Mezinárodní úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin (UPOV);

132.  připomíná, že je důležité podporovat malé zemědělské podniky, pastevectví a další tradiční nebo místní potravinové systémy, a zvýšit tak jejich odolnost a jejich příspěvek k zabezpečení potravin, udržitelnému hospodaření se zdroji a zachování biologické rozmanitosti;

133.  vyzývá k řešení sociálního napětí mezi usazenými zemědělci a kočovnými pasteveckými komunitami, zejména v regionech s překrývajícími se etnicko-náboženskými konflikty;

134.  poukazuje na význam výzkumu a inovací při podpoře udržitelných zemědělských postupů, produktivních zemědělských ekosystémů na suché půdě a potravinových systémů; vyzývá v této souvislosti k tomu, abychom se v rámci spravedlivé transformace více spoléhali na přínos tradičních afrických poznatků, zejména pokud jde o zemědělské postupy, rybolov a ochranu lesů, což povede k silnějšímu postavení afrických občanů a místních komunit;

135.  podporuje výměnu poznatků a osvědčených postupů mezi evropskými a africkými zemědělci, a zejména kontakty mezi mladými zemědělci, ženami a zástupci venkovských komunit v souvislosti s udržitelnými výrobními metodami a ochranou biologické rozmanitosti, a to i v rámci nejrůznějších sdružení;

136.  vítá návrh Pracovní skupiny pro venkovské oblasti Afriky na zřízení programu partnerství mezi Evropou a Afrikou, který by s cílem vyměňovat si osvědčené postupy a upevnit vztahy mezi silně angažovanými podobnými partnery propojil zemědělské subjekty členských států EU a partnerských zemí v Africe;

137.  poukazuje na to, že je důležité do partnerství mezi EU a Afrikou začlenit ochranu a prosazování práva místních komunit na přístup k přírodním zdrojům, jako je půda a voda, a na kontrolu nad nimi; kritizuje rozsah zabírání půdy v Africe; poukazuje na to, že zabírání půdy je brutální praktikou, jež ohrožuje dosažení potravinové soběstačnosti a přežití afrických venkovských komunit; zdůrazňuje, že je důležité zahájit inkluzivní proces s cílem zaručit skutečnou účast organizací občanské společnosti a místních komunit na rozvoji, provádění a sledování politiky a opatření souvisejících se zabíráním půdy; vyzývá k tomu, aby v rámci všech projektů byly dodržovány dobrovolné pokyny pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu, které podporují ochranu práv k půdě, a to i v oblasti obchodu, a k přijetí opatření, která by zajistila, aby tyto projekty neohrožovaly práva drobných zemědělců k půdě;

138.  vyjadřuje politování nad tím, že není uznáván strategický význam pastvin, které pokrývají přibližně 43 % plochy africké půdy, a zajišťují tak významné pohlcování uhlíku; vyzývá Komisi, aby společně s místními společenstvími a místními zúčastněnými stranami vypracovala strategii k optimalizaci tohoto potenciálu prostřednictvím udržitelného obhospodařování pastvin, kterému se pastevci věnují;

139.  konstatuje, že například práva na pastvu a veřejné pastviny jsou tradičními právy na využívání půdy založenými na obyčejovém právu, nikoli na zdokumentovaných vlastnických právech; přesto poukazuje na zásadní význam, který má ochrana těchto obyčejových práv pro venkovské obyvatelstvo;

Partneři při využívání digitalizace jako hybné síly začleňování do společnosti a rozvoje

140.  zdůrazňuje, že digitální transformace představuje vynikající možnost rozvoje zajišťující přístup ke vzdělání, odborné přípravě, zaměstnání a zdravotní péči, stejně jako modernizaci odvětví zemědělství, schopnost veřejného sektoru poskytovat digitální služby, jako je elektronický průkaz totožnosti, elektronické zdravotnictví nebo elektronická veřejná správa, a také účast na politickém rozhodování, lidská práva a svobodu projevu, ale že může nést rovněž riziko z hlediska podkopání demokracie, ohrožení občanských a lidských práv a prohloubení nerovností; zdůrazňuje, že digitální transformace musí podporovat cenově dostupný, rovný a inkluzivní přístup k internetu, stejně jako využívání a vytváření digitálně-technologických služeb v souladu s příslušnými mezinárodními a vnitrostátními normami a pokyny;

141.  domnívá se, že je nutné přihlížet k digitální propasti a řádně se jí zabývat; zdůrazňuje, že je třeba upřednostnit přístup většiny marginalizovaných afrických komunit k internetovému připojení, aby se zabránilo vzniku obrovského rozdílu mezi venkovským a městským obyvatelstvem; domnívá se, že s cílem podnítit skutečně inkluzivní digitální transformaci je nezbytné překlenout digitální propast mezi ženami a muži; vybízí ženy a dívky, aby rozvíjely svůj potenciál v oblasti nových technologií;

142.  připomíná negativní dopad, který může mít násilí na ženách a dívkách a sexistické nenávistné projevy na internetu, kybernetická šikana, xenofobie, dezinformace a stigmatizace na začlenění do společnosti, a vyzývá africké a evropské partnery, aby se těmito otázkami v rámci partnerství mezi EU a Afrikou zabývali; zdůrazňuje, že je třeba zajistit ucelenost digitálního vzdělávání a digitální gramotnosti, včetně sociálních a průřezových dovedností, jako je kritické myšlení a mezikulturní porozumění;

143.  poukazuje na to, že vznik elektronického odpadu na celém světě představuje výzvu pro provádění Agendy 2030, zejména pokud jde o zdraví a životní prostředí; vyzývá EU a Afriku, aby zvýšily své úsilí o rozvoj odpovědných investic s cílem minimalizovat produkci elektronického odpadu, předcházet nezákonnému ukládání a nevhodnému zpracování elektronického odpadu, podporovat účinné využívání zdrojů a recyklaci a vytvářet pracovní místa v odvětví modernizace a recyklace elektronicky;

144.  podporuje digitalizaci a modernizaci veřejné správy afrických států, zejména v zájmu rozvoje spolehlivých registrů obyvatel, vydávání zabezpečených průkazů totožnosti a snadnější výměny údajů; zdůrazňuje, že na veškeré vyměňované údaje se musejí vztahovat příslušné právní předpisy v oblasti ochrany údajů a soukromí; vyzývá EU, aby úzce spolupracovala s africkými zeměmi s cílem usilovat o splnění celosvětových norem ochrany údajů, což pomůže bojovat proti trestné činnosti a vzájemně posílit své hospodářství;

145.  zdůrazňuje, že k dosažení cílů v oblasti udržitelného rozvoje a ekologické transformace jsou nezbytné inovace; poukazuje na to, že s cílem podpořit soudržnost a začleňování do společnosti by se měl v rámci tohoto partnerství podporovat výzkum a inovace a také dostupnost digitálních služeb a možnost jejich využívání; připomíná však, že digitální transformace nemůže proběhnout bez přístupu k energii a že nepravidelné dodávky energie ve venkovských oblastech představují významnou překážku bránící přístupu k digitálním službám;

146.  zdůrazňuje, že krize způsobená onemocněním COVID-19 si v Africe vynutila rychlejší digitální transformaci; vítá ochotu Africké unie k vytvoření jednotného digitálního trhu; vyzývá EU, aby podpořila vytvoření afrického digitálního průmyslu a náležitého regulačního rámce pro rozvoj internetového obchodu a ochrany údajů na základě nejvyšších stávajících norem tím, že poskytne technickou pomoc, podpoří investice do digitální infrastruktury a podnikání a posílí partnerství s vládami a zainteresovanými stranami z oblasti hospodářství, vysokých škol, vědy a občanské společnosti;

147.  zdůrazňuje, že podle zprávy OSN o naplňování cílů udržitelného rozvoje vydané v roce 2019 stojí dosažení těchto cílů, pokud jde o přístup k potravinám, energii, vodě a hygienickým zařízením, vzdělání a zdravotní péči, zejména v Africe, v cestě ještě mnoho problémů; domnívá se, že finanční pomoc a investice by se měly zaměřit především na plnění těch základních lidských potřeb, které jsou i nadále předpokladem pro vymýcení chudoby a dosažení pokroku v oblasti dobrých životních podmínek lidí, zejména v době, kdy dochází ke stále většímu omezování veřejných zdrojů, které musejí pokrýt konkurující si požadavky, jako je zdravotnictví a vzdělávání;

148.  zdůrazňuje, že pro informované rozhodování, zejména v oblasti zemědělství, hospodaření s přírodními zdroji, správy přírodních zdrojů a zdravotnictví na státní a decentralizované úrovni má zásadní význam shromažďování rozčleněných přesných a srovnatelných údajů a provádění statistické analýzy při současném respektování práv na ochranu údajů a soukromí;

149.  zdůrazňuje, že k podpoře výměny mezi oběma kontinenty, zejména mezi mladými lidmi a občanskou společností, např. prostřednictvím platforem, je třeba využívat digitální transformaci;

150.  vyzývá EU a africké země, aby zintenzivnily své společné úsilí o zajištění sociální a environmentální udržitelnosti digitální ekonomiky a aby přispěly k dosažení cíle, kterým je zavedení moderního, spravedlivého a účinného zdanění digitální ekonomiky;

Partneři pro vzájemně výhodnou mobilitu a migraci

151.  je si vědom složitých výzev a příležitostí, které přináší migrační pohyb v Evropě i v Africe s ohledem na prosperitu a rozvoj obou kontinentů, a zdůrazňuje, že je nutné prohloubit spolupráci v této oblasti; připomíná, že v posledních letech ve vztazích Afriky a EU převládala problematika migrace a že to mohlo negativně působit na vzájemné vnímání obou kontinentů; zdůrazňuje, že migrace představuje pro oba regiony reciproční nástroj udržitelného rozvoje;

152.  připomíná, že až 80 % všech mezinárodních migrantů pocházejících z afrických zemí se stěhuje v rámci afrického kontinentu; konstatuje, že africké země hostí celosvětově velké procento z celkového počtu uprchlíků a vnitřně vysídlených osob a že v důsledku krize způsobené onemocněním COVID-19 došlo k dalšímu zhoršení jejich povážlivé situace; vyzývá k převzetí společné celosvětové odpovědnosti za uprchlíky;

153.  domnívá se, že je třeba poukázat na lidský rozměr migrace a věnovat zvláštní pozornost více znevýhodněným skupinám migrantů; vyzývá k uzavření takového partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti migrace a mobility, které by kladlo do centra pozornosti lidskou důstojnost uprchlíků a migrantů a které by se zakládalo na zásadě solidarity, společné odpovědnosti a neomezeného dodržování lidských práv, mezinárodního, unijního a státního práva a právních předpisů týkajících se uprchlíků;

154.  připomíná, že je třeba přijmout zvláštní opatření, která by chránila migranty před smrtí, zmizením, rozdělováním rodin a která by zabránila porušování jejich práv, včetně opatření zaměřených na dodržování zásady nenavracení a nejlepšího zájmu dítěte;

155.  zdůrazňuje, že je třeba prostřednictvím odpovídajícího financování řešit základní příčiny nelegální migrace a nuceného vysídlování, jako je politická nestabilita, chudoba, nedostatečná bezpečnost a nedostatečné zabezpečení potravin, násilí a negativní dopady změny klimatu;

156.  domnívá se, že úspěch partnerství bude záviset na výrazném zlepšení možností mobility mezi různými složkami afrických a evropských společností a že partnerství by mělo být koncipováno udržitelným způsobem, tak aby spíše než k „odlivu mozků“ vedlo k jejich získávání; domnívá se, že k dosažení tohoto cíle by mohla účelně přispět účinnější vízová politika a zajištění vyšších prostředků na financování programu Erasmus+;

157.  zdůrazňuje, že je důležité vytvořit skutečnou politiku cirkulační migrace, která by umožnila kvalifikovaným a nekvalifikovaným pracovníkům využívat výměny odborných znalostí a mobility mezi EU a Afrikou, díky čemuž by se lidé mohli snadněji vrátit do své země původu; podporuje upřednostňování způsobilých žádostí o unijní pracovní povolení ze zemí původu a tranzitu (například prostřednictvím velvyslanectví nebo on-line) za účelem odrazování migrantů od používání nelegálních způsobů migrace a zmírnění zátěže, které je vystaven azylový a migrační systém;

158.  připomíná, že mobilita pracovníků může být jednou z reakcí na demografické výzvy a na nedostatek pracovních sil a nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce v EU; vyzývá k rozvoji bezpečných a legálních způsobů migrace a k podpoře harmonizovanějšího, komplexnějšího a dlouhodobějšího přístupu k migraci související s prací na evropské úrovni, který by byl založen na partnerství, z něhož by měli mít oba partneři dlouhodobý prospěch; poukazuje na to, že je důležité prohloubit dialog o migraci a mobilitě mezi Afrikou a EU a upevnit mezi nimi partnerství v oblasti migrace, mobility a zaměstnanosti;

159.  důrazně odsuzuje převaděčství a obchodování s lidmi; vyzývá k většímu úsilí o vysledování a potírání zločineckých sítí převaděčů a usiluje o spolupráci s africkými zeměmi v boji proti těmto sítím; vyzývá v tomto ohledu ke komplexnímu, multidisciplinárnímu úsilí a koordinaci na všech úrovních, a to ve spolupráci s orgány místní správy, včetně mezinárodní spolupráce v oblasti prosazování práva; domnívá se, že boj proti převaděčům a obchodníkům s lidmi musejí vést obě strany společně, mj. za podpory ze strany Europolu;

160.  vyzývá EU a africké státy, aby spolupracovaly na vytvoření účinné široké informační kampaně o rizicích a nebezpečí obchodování s lidmi a převaděčství s cílem zabránit lidem v tom, aby při snaze vstoupit do EU nelegálně ohrožovali svůj život;

161.  poukazuje na to, že je nutné zajistit důslednou angažovanost EU, aby spolupráce v oblasti boje proti nelegální migraci nebo integrované správy hranic neměla negativní dopad na stávající rámce regionální mobility na africkém kontinentu ani na lidská práva; připomíná, že je třeba, aby každé partnerství v oblasti migrace a mobility zohledňovalo dva globální pakty o migraci a uprchlících (globální pakt o bezpečné, řízené a legální migraci a globální pakt o uprchlících);

162.  je toho názoru, že roztříštěnost vnitrostátních předpisů v oblasti migrace za prací v EU spolu se složitými a značně byrokratickými postupy odrazují od zvolení legálního způsobu migrace do Unie; doporučuje zavedení evropského harmonizovaného nebyrokratického postupu při podávání žádostí v rámci partnerství mezi EU a Afrikou;

163.  připomíná, že je třeba zahájit specializovanou společnou evropskou pátrací a záchrannou činnost s cílem ukončit ztráty na životech na moři;

164.  vyzývá EU, aby zvýšila své závazky týkající se přesídlování a dalších legálních cest pro osoby, které potřebují mezinárodní ochranu, a aby zvýšila také své politické a finanční závazky na podporu afrických partnerů při vytváření udržitelných postupů týkajících se uprchlíků, vnitřně vysídlených osob a osob bez státní příslušnosti, zejména prostřednictvím spolupráce s Mezinárodní organizací pro migraci (IOM) a dalšími úřady OSN na prohloubení rozvojové spolupráce a poskytování přímé pomoci humanitárním organizacím v blízkosti domovů, z nichž uprchlíci uprchli;

165.  doporučuje harmonizovat v souladu s Agendou na ochranu přeshraničně vysídlených osob v souvislosti s přírodními katastrofami a změnou klimatu, s Platformou pro vysídlení v důsledku katastrof a s Kampalskou úmluvou regionální mechanismy na ochranu vysídlených osob v souvislosti s přírodními katastrofami a změnou klimatu;

166.  zdůrazňuje, že je potřeba zaručit spravedlivé a dostupné postupy týkající se azylu pro osoby, které potřebují mezinárodní ochranu, jak v EU, tak i v afrických zemích, a dodržovat v souladu s mezinárodním a unijním právem zásadu nenavracení; domnívá se, že veškeré dohody se zeměmi původu a tranzitu by měly zaručovat plnou ochranu lidských životů, důstojnosti a lidských práv;

167.  poukazuje na to, že je důležité zajistit účinnost, spravedlnost a řádný proces při navracení osob, vydávání konzulárních průkazů a uzavírání dohod o zpětném přebírání osob, upřednostňovat dobrovolný návrat a zajistit, aby byla plně chráněna a respektována práva a důstojnost jednotlivců; vyzývá EU, aby se s cílem usnadnit trvalé znovuzačlenění navracených osob výrazně angažovala v období před jejich návratem i po něm;

168.  vybízí k trvalé spolupráci s Mezinárodní organizací pro migraci a dalšími úřady OSN v zájmu poskytování dodatečné pomoci uprchlíkům a vnitřně vysídleným osobám;

169.  konstatuje, že v mandátu EU pro jednání o dohodě navazující na dohodu z Cotonou se častěji odkazuje na migraci, zejména pokud jde o zastavení nelegální migrace, zatímco se v rámci mandátu AKT k tomuto jednání naopak klade důraz na vymýcení chudoby, podporu legální migrace, význam toků remitencí, nutnost, aby byly návrat a zpětné přebírání osob dobrovolné, a na zabránění tomu, aby se rozvojová pomoc využívala k jednání o restriktivních hraničních kontrolách; vyzývá Komisi, aby zohlednila priority afrických zemí v oblasti migrace, aby došlo k vytvoření skutečně „rovnocenného partnerství“;

Partneři pro zajištění bezpečnosti

170.  konstatuje, že řešení vleklých konfliktů vyžaduje, aby humanitární a rozvojové subjekty a partneři s vysokou místní legitimitou a důvěryhodností přijali společná opatření; vyzývá proto EU, aby v rámci své reakce podporovala přístup založený na propojení humanitární a rozvojové spolupráce, kdy by byl kladen důraz na výraznou vlastní odpovědnost na lokální úrovni;

171.  s potěšením konstatuje, že EU považuje mír a bezpečnost v Africe za klíčovou podmínku pro udržitelný rozvoj a že se Unie zavázala „ve spolupráci s mezinárodním společenstvím výrazně zvýšit svou podporu Africe“; sdílí názor, že otázka bezpečnosti v Africe má velký význam pro rozvoj celého kontinentu za podpory regionálních a mezinárodních organizací a že africké státy jsou hlavním ručitelem své vlastní bezpečnosti; vyzývá tudíž k tomu, aby EU pokračovala ve svém úsilí spolupracovat s africkými partnery na dalším rozvoji africké struktury pro mír a bezpečnost (APSA) s cílem dosáhnout dlouhodobého míru a stability a překonat krize a konflikty na tomto kontinentu prostřednictvím jednotného přístupu, v jehož rámci by se využívaly veškeré dostupné nástroje, včetně podpory rozvoje afrických kapacit v oblasti bezpečnosti a obrany a jejích vojenských operací, civilních misí, projektů v oblasti budování míru a demilitarizace, při nichž by byla respektována mezinárodní lidská práva, humanitární právo a nezávislost a svrchovanost afrických zemí, a včetně podpory iniciativ vycházejících z Africké unie a regionálních organizací, např. ECOWAS a G5 Sahel; vybízí členské státy, aby se účastnily misí a operací EU, vítá oboustranné snahy přispívající k míru a stabilitě a naléhavě žádá Radu, aby v této souvislosti urychleně schválila evropský mírový nástroj, a poskytla tak komplexnější pomoc africkým partnerům v regionech zasažených konfliktem; poukazuje na význam mnohostranné spolupráce mezi AU, EU a OSN v oblasti místní, regionální a mezinárodní bezpečnosti a na roli aktérů z občanské společnosti při udržování a budování míru; připomíná v této souvislosti, že reforma oblasti bezpečnosti, soudní reforma, řádná správa, demokratická odpovědnost a ochrana civilistů tvoří základní podmínku toho, aby občané získali důvěru ve svou vládu a bezpečnostní složky; dále poukazuje na vazbu mezi civilními a vojenskými aspekty a na to, že je třeba zvýšit efektivnost obou složek misí v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP); podporuje stále aktivnější přístup, který přijímají kooperativní regionální bezpečnostní organizace vůči plné operativnosti africké struktury pro mír a bezpečnost, jež poskytuje Africké unii a regionálním organizacím potřebné nástroje k prevenci, zvládání a řešení konfliktů; oceňuje především iniciativy, jako je skupina G5 Sahel, která hraje v rostoucí míře stěžejní úlohu při přijímání rozhodných opatření afrických národů, jejichž cílem je zajistit ve své vlastní oblasti mír a bezpečnost, a žádá Komisi a členské státy, aby zvýšily svou politickou, finanční, operační a logistickou podporu pro skupinu G5 Sahel; zdůrazňuje, že pro zajištění náležité míry bezpečnosti a rozvoje musejí mít africké země odpovídající kapacitu ve všech zásadních odvětvích, zejména pokud jde o bezpečnost a obranu; vyzývá EU, aby koordinovala rozvojové a bezpečnostní iniciativy, do nichž je na africkém kontinentu zapojena, jako součást jednotné strategie, která zahrnuje řádnou veřejnou správu, demokracii, lidská práva, právní stát a rovnost žen a mužů, se zvláštním důrazem na nejohroženější regiony, kde je nejvyšší napětí; vítá spolupráci probíhající v souladu s mezinárodním právem mezi EU a Afrikou v boji proti terorismu a ozbrojeným skupinám; žádá v souvislosti s politikou boje proti terorismu, aby byl zaveden transparentnější proces rozhodování a přísněji dodržován lidskoprávní přístup a aby došlo k prohloubení spolupráce s komunitami, na které mají tato opatření dopad;

172.  poukazuje na úlohu, kterou hraje Sahel ze strategického a bezpečnostního hlediska; v tomto kontextu rozhodně vítá zřízení skupiny G5 Sahel v roce 2014 a společných sil skupiny G5 Sahel (G5 Force Conjointe) v roce 2017, které mají bojovat proti bezpečnostním hrozbám v tomto regionu;

173.  zdůrazňuje, že je naléhavě třeba, aby EU řešila eskalující teroristické povstání v severním Mosambiku, které již stálo život více než 1 000 osob a asi 200 000 osob přinutilo uprchnout ze svého domova a u něhož hrozí, že se rozšíří do celé jižní Afriky; naléhavě žádá vysokého představitele, místopředsedu Komise, aby Mosambiku a jeho obyvatelům nabídl pomoc EU; zdůrazňuje, že pokud nebude EU na tuto situaci reagovat, může dojít k tomu, že vedoucí úlohu, o níž EU na tomto kontinentu usiluje, převezmou jiní mezinárodní hráči;

174.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že Botswanu, Ghanu, Ugandu a Zimbabwe zařadila EU na aktualizovanou černou listinu zemí, jejichž systém boje proti praní peněz a financování terorismu vykazuje strategické nedostatky, a vyzývá tyto země, aby okamžitě přijaly potřebné kroky, které zajistí dodržování právních předpisů a jejich uplatňování (tj. nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/855(13)); vítá, že Etiopie a Tunisko byly po provedení řady reforem z této černé listiny vyškrtnuty;

175.  zdůrazňuje, že mandáty mise SBOP jsou komplexní a zaměřují se mimo jiné na podporu reformy bezpečnostního sektoru, dosažení pokroku při reformě soudnictví a v oblasti dohledu a na rozšíření vojenského a policejního výcviku; poukazuje na to, že je naléhavě nutné zlepšit komunikační politiku misí SBOP i celkové strategické plánování EU a více tak zviditelnit činnost EU, jež usiluje o udržení bezpečnosti a dobrých životních podmínek afrického obyvatelstva;

176.  vyzdvihuje zvláštní úlohu náboženských subjektů v Africe, které při sporech často plní funkci mediátora a s nimiž je nutné vést dialog a spolupracovat, zejména v oblastech zasažených konfliktem, neboť mezináboženský dialog může přispívat k míru a usmíření;

177.  konstatuje, že společná komunikace má prohloubit mírové úsilí v Africe podporované EU prostřednictvím strukturovanější a strategičtější spolupráce, která by se zaměřila zejména na africké regiony, kde panuje největší napětí, a žádá, aby se prioritou staly zvláštní strategie pro oblasti postižené konflikty; vybízí EU a její členské státy, aby se s mezinárodními organizacemi a partnery, včetně spojenců a afrických států, které jsou spolehlivými partnery v boji proti terorismu, jako je Keňa, Maroko, Nigérie, Ghana a Etiopie, nadále dělily o příslušnou zátěž; žádá, aby EU prohloubila vztahy s těmito klíčovými státy; vyzývá EU, aby nadále pomáhala africkým partnerům při budování kapacity jejich bezpečnostních složek a orgánů, aby mohly svým občanům zajistit účinné a udržitelné služby v oblasti bezpečnosti a vymáhání práva, a to i prostřednictvím evropského mírového nástroje a misí SBOP, a vyzývá ji dále, aby se zaměřila na jednotný přístup ke konfliktům a krizím, aby bylo možné jednat ve všech fázích konfliktů, tj. od jejich prevence, přes reakci na ně až po jejich zvládání a vyřešení;

178.  poukazuje na to, že EU se podporou afrického bezpečnostního sektoru snaží přimět Afriku k tomu, aby za otázky bezpečnosti a obrany převzala sama odpovědnost; domnívá se, že Africká unie a africké státy jsou klíčovými aktéry, s nimiž musí EU smysluplně spolupracovat, aby se společnými silami dosáhlo cílů s ohledem na udržitelný rozvoj a bezpečnosti lidí; v této souvislosti jednoznačně vítá plány Africké unie vyslat 3 000 vojáků na podporu skupiny G5 Sahel a vnímá tuto akci jako znamení toho, že Africká unie a EU skutečně usilují o dosažení obdobných bezpečnostních cílů, a to na základě společných cílů a společné odpovědnosti; vítá v této souvislosti vyjádření vysokého představitele, místopředsedy Komise Borrella v Radě bezpečnosti OSN dne 28. května 2020, kdy hovořil o „nalezení afrického řešení pro africké problémy“;

179.  znovu potvrzuje, že podporuje mírové mise OSN na africkém kontinentu, a vyzývá klíčové subjekty, zejména Spojené státy americké, Rusko, Čínu a Velkou Británii, aby se připojily k úsilí EU o mediaci, zlepšení spolupráce a zajištění udržitelného míru na celém africkém kontinentu; v tomto ohledu připomíná, že EU je připravena zvýšit podporu misí OSN a zlepšit koordinaci různých misí OSN s misemi EU;

180.  vítá, že na pobřeží východní a západní Afriky došlo k výraznému poklesu pirátství, a to v důsledku mezinárodního úsilí v oblasti námořní bezpečnosti, které může sloužit jako precedens pro evropskou, africkou a transatlantickou bezpečnostní spolupráci;

181.  domnívá se, že je důležité, aby EU pokračovala ve svém úsilí o vybudování odolnějších států a společností prostřednictvím budování kapacit a reforem v oblasti bezpečnosti, a to i pomocí evropského mírového nástroje a misí SBOP, a aby se zaměřila na jednotný přístup ke konfliktům a krizím a aktivně vstupovala do všech jednotlivých fází konfliktů;

182.  připomíná hrozbu, kterou pro nestabilní státy v postkonfliktní fázi, pro něž je obtížné zajistit občanům nezbytnou bezpečnost, představuje mezinárodní organizovaná trestná činnost, občanské nepokoje a tuzemská trestná činnost; v této souvislosti podtrhuje význam dobře vycvičených celostátních a regionálních policejních jednotek; konstatuje však, že policejním jednotkám často chybí jak náležitý výcvik, tak i vybavení, a především nemají vždy potřebné vazby na místní obyvatelstvo a jeho důvěru; zdůrazňuje proto, že je důležité posilovat a budovat profesionální policejní struktury, a vyzývá mimo jiné k intenzivnější koncepční, logistické a administrativní podpoře mechanismu Africké unie pro policejní spolupráci (AFRIPOL) se sídlem v Alžíru, který byl zřízen roku 2014; domnívá se, že spolupráce v této oblasti rovněž pomůže rozšířit kapacity mírových misí a podpoří policejní složku africké struktury pro mír a bezpečnost;

183.  konstatuje, že na informační sféru v Africe mají čím dál větší vliv globální protivníci EU; vyzývá v tomto ohledu ESVČ a Komisi, aby se aktivně zabývaly problémem, že v afrických společnostech není evropský hlas dostatečně slyšet, a aby bojovaly proti nepravdivým tvrzením a více mezi africkým obyvatelstvem prosazovaly evropský přístup a demokratické hodnoty; bere na vědomí, že to vyžaduje lepší strategickou komunikaci s důrazem na klíčové regiony a země a založení zvláštního oddělení, jež by zodpovídalo za tato opatření a úzce spolupracovalo s delegacemi EU;

184.  poukazuje na nebezpečí spojená s šířením nedovolených ručních palných zbraní a připomíná, že tyto neregistrované a většinou nezákonně držené zbraně nejenže ohrožují bezpečnost místních společenství, ale že je také využívají nebezpečné mezinárodní zločinecké sítě, které se zabývají různými formami nezákonného obchodování, mimo jiné se zbraněmi, lidmi a nelegálními drogami;

185.  naléhavě žádá, aby s cílem rozšířit spolupráci na společné inspekce v terénu, společná zasedání, zajištění společného chápání a analýzy krizových situací a zkoumání možností společných včasných zásahů jakožto nejlepšího prostředku k navázání životaschopných strategických partnerství došlo k pokračování každoročních společných poradních schůzek politického a bezpečnostního výboru Evropské unie a Rady Africké unie pro mír a bezpečnost;

186.  připomíná, že v Africe se odehrává nejvyšší počet operací na podporu míru ve světě a že tento kontinent je největším poskytovatelem vojenských a policejních jednotek; poukazuje na to, že je nutné přizpůsobit operace na podporu míru v Africe nové realitě podmíněné onemocněním COVID-19, aby byli náležitě chráněni občané i pracovníci těchto operací; poukazuje na to, že s ohledem na obavy z bezprostředně hrozící hospodářské krize a omezení dostupných finančních prostředků je nutné zajistit dostatečné financování těchto misí;

187.  vyzývá EU k zajištění toho, aby mise SBOP byly plánovány efektivně, odpovědně a spolehlivě, tak aby mohly provádět účinné operace a měly silnější mandát vázaný na zásadní politickou vůli řešit konflikty namísto jejich zmrazení;

188.  vybízí ESVČ, aby posílila své zastoupení prostřednictvím delegací EU na celém africkém kontinentu, zejména v klíčových členských státech Africké unie, aby tak mohlo dojít k dalšímu prohloubení dvoustranných a regionálních vztahů EU a mohla probíhat řádná výměna s příslušnými zúčastněnými stranami; zdůrazňuje, že takovéto úzké vazby jsou základem pro zajištění vhodných a dobře strukturovaných globálních partnerství i individualizovaných reakcí; vyzývá ESVČ, aby výrazně zlepšila svou mediální a komunikační strategii nejen za účelem zvýšení informovanosti o snahách EU v příslušných regionech, ale i za účelem zvýšení povědomí občanů EU o těchto otázkách a jejich podpory, pokud jde o intenzivnější spolupráci mezi EU a Afrikou;

189.  připomíná, že je důležité koordinovat strategii EU-Afrika s OSN, NATO, OBSE a dalšími obdobně smýšlejícími zeměmi, jako jsou Spojené státy, Kanada, Velká Británie, Austrálie a Japonsko;

o
o   o

190.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 66. (2) Úř. věst. C 349, 17.10.2017, s. 11. (3) Úř. věst. C 363, 28.10.2020, s. 27. (4) Přijaté texty, P9_TA(2020)0173. (5) Přijaté texty, P8_TA(2019)0298. (6) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 2. (7) Úř. věst. C 28, 27.1.2020, s. 101. (8) Přijaté texty, P9_TA(2019)0084. (9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 ze dne 25. října 2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 732/2008 (Úř. věst. L 303, 31.10.2012, s. 1). (10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821 ze dne 17. května 2017, kterým se stanoví povinnosti náležité péče v dodavatelském řetězci pro unijní dovozce cínu, tantalu a wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konfliktem a vysoce rizikových oblastí (Úř. věst. L 130, 19.5.2017, s. 1). (11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/50/EU ze dne 22. října 2013 (Úř. věst. L 294, 6.11.2013, s. 13). (12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních finančních výkazech, konsolidovaných finančních výkazech a souvisejících zprávách některých forem podniků (Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19). (13) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/855 ze dne 7. května 2020, kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/1675, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849, pokud jde o doplnění Baham, Barbadosu, Botswany, Kambodže, Ghany, Jamajky, Mauricia, Mongolska, Myanmaru/Barmy, Nikaraguy, Panamy a Zimbabwe do tabulky v bodě I přílohy a vyškrtnutí Bosny a Hercegoviny, Etiopie, Guyany, Laoské lidově demokratické republiky, Šrí Lanky a Tuniska z této tabulky (Úř. věst. L 195, 19.6.2020, s. 1).