Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2020/2116(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A9-0060/2021

Předložené texty :

A9-0060/2021

Rozpravy :

PV 18/05/2021 - 8
CRE 18/05/2021 - 8

Hlasování :

PV 19/05/2021 - 2
PV 19/05/2021 - 12

Přijaté texty :

P9_TA(2021)0242

Přijaté texty
PDF 191kWORD 60k
Středa, 19. května 2021 - Brusel
Ochrana lidských práv a vnější migrační politika EU
P9_TA(2021)0242A9-0060/2021

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. května 2021 o ochraně lidských práv a vnější migrační politice EU (2020/2116(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, a zejména na její články 13 a 14,

–  s ohledem na Úmluvu o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a její dodatkový protokol,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966 a na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966 a na jejich dodatkové protokoly,

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace z roku 1966,

–  s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984, a zejména na článek 3 a dodatkový protokol k této úmluvě,

–  s ohledem na Úmluvu o právech dítěte z roku 1989 a na dodatkové protokoly k této úmluvě,

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin z roku 1990,

–   s ohledem na Mezinárodní úmluvu na ochranu všech osob před nuceným zmizením,

–  s ohledem na Palermské protokoly OSN o obchodování s lidmi a převaděčství migrantů;

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu,

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 3. srpna 2015 o podpoře a ochraně lidských práv, včetně způsobů a prostředků, jak podpořit lidská práva migrantů,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 71/1 ze dne 19. září 2016 o Newyorské deklaraci pro uprchlíky a migranty,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 72/179 ze dne 19. prosince 2017 o ochraně migrantů,

–  s ohledem na práci různých mezinárodních mechanismů v oblasti lidských práv, včetně zpráv zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů, zejména jeho kroky navazující na regionální studii ze dne 8. května 2015 o správě vnějších hranic Evropské unie a jejího dopadu na lidská práva migrantů a zprávu o svobodě sdružování migrantů z května 2020, a dalších zvláštních zpravodajů, na všeobecný pravidelný přezkum a na činnost dalších smluvních orgánů,

–  s ohledem na činnost a zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, včetně doporučených zásad a pokynů týkajících se lidských práv na mezinárodních hranicích a zprávy o situaci migrantů ve fázi tranzitu,

–  s ohledem na globální pakt o bezpečné, řízené a legální migraci a globální pakt o uprchlících, které přijalo Valné shromáždění OSN v roce 2018,

–  s ohledem na společný pokyn Výboru OSN pro ochranu práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin a zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů ze dne 26. května 2020 o dopadech pandemie COVID-19 na lidská práva migrantů,

–  s ohledem na zásady z Dháky týkající se důstojné migrace,

–  s ohledem na článek 21 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „SEU“),

–   s ohledem na články 79 a 80 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 656/2014 ze dne 15. května 2014, kterým se stanoví pravidla pro ostrahu vnějších námořních hranic v kontextu operativní spolupráce koordinované Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie(1),

–  s ohledem na příslušné zprávy Agentury Evropské unie pro základní práva,

–  s ohledem na nový pakt o migraci a azylu, který předložila Komise dne 23. září 2020,

–  s ohledem na závěry Rady o akčním plánu EU pro lidská práva a demokracii na období 2020–2024 a na připojený akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období 2020–2024, které schválila Rada dne 17. listopadu 2020,

–  s ohledem na společné sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 25. března 2020 nazvané „Akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období 2020–2024“ (JOIN(2020)0005),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. listopadu 2011 nazvané „Globální přístup k migraci a mobilitě“ (COM(2011)0743),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. června 2016 o zřízení nového rámce pro partnerství se třetími zeměmi v Evropském programu o migraci (COM(2016)0385),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 30. dubna 2014 o přístupu k rozvojové spolupráci EU založeném na právech, zahrnujícím všechna lidská práva (SWD(2014)0152),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. září 2020 o novém paktu o migraci a azylu (COM(2020)0609),

–  s ohledem na Maltské prohlášení členů Evropské rady o vnějších aspektech migrace: řešení otázek spojených s trasou přes centrální Středomoří ze dne 3. února 2017,

–  s ohledem na společné sdělení Evropskému parlamentu a Radě ze dne 25. listopadu 2020 nazvané „Akční plán EU pro rovnost žen a mužů III – ambiciózní agenda pro genderovou rovnost a posílení postavení žen v rámci vnější činnosti EU“ (SWD(2020)0284),

–  s ohledem na společné sdělení Evropskému parlamentu a Radě ze dne 9. března 2020 nazvané „Na cestě ke komplexní strategii pro Afriku“ (JOIN(2020)0004),

–  s ohledem na dohodu o společném dalším postupu v otázkách migrace podepsanou mezi EU a Afghánistánem dne 3. října 2016,

–  s ohledem na prohlášení EU a Turecka ze dne 18. března 2016,

–  s ohledem na další neformální dohody, zejména s Gambií (osvědčené postupy při zjišťování totožnosti a navracení, které vstoupily v platnost dne 16. listopadu 2018), s Bangladéšem (stálé operační postupy dohodnuté v září 2017), s Etiopií (postupy pro přijímání dohodnuté dne 5. února 2018), s Guineou (osvědčené postupy, v platnosti od července 2017) a s Pobřežím slonoviny (osvědčené postupy, v platnosti od října 2018),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o otázkách souvisejících s migrací, především usnesení ze dne 25. října 2016 o lidských právech a migraci ve třetích zemích(2), usnesení ze dne 17. prosince 2014 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu Evropské unie k migraci(3), usnesení ze dne 29. dubna 2015 o tragédiích, k nimž došlo v poslední době ve Středozemním moři, a o migrační a azylové politice EU(4) a usnesení ze dne 12. dubna 2016 k situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 o boji proti obchodování s lidmi ve vnějších vztazích EU(6),

–  s ohledem na různé zprávy organizací občanské společnosti o situaci migrantů, pokud jde o lidská práva,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. září 2020 nazvané „Pokyny Komise k provádění pravidel EU týkajících se definice a prevence napomáhání k nepovolenému vstupu, tranzitu a pobytu“ (C(2020)6470),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2020 o zvýšení účinnosti rozvoje a efektivnosti pomoci(7),

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A9-0060/2021),

A.  vzhledem k tomu, že migrace je globálním jevem umocněným globalizací, rostoucími konflikty, nerovnostmi, změnou klimatu a zhoršováním stavu životního prostředí; vzhledem k tomu, že postupný normativní vývoj práv uprchlíků a migrantů v moderním mezinárodním lidskoprávním rámci bez ohledu na jejich právní postavení představuje zdroj pokroku a kolektivní hrdosti lidstva; vzhledem k tomu, že migranti a zejména násilně vysídlené osoby nicméně nadále patří k nejzranitelnějším a nejvíce znevýhodněným skupinám na celém světě a stále čelí porušování svých práv; vzhledem k tomu, že ženy, děti, starší osoby a osoby se zdravotním postižením patří k nejzranitelnějším migrantům; vzhledem k tomu, že migrace je stále pro mnoho jedinců lidskou poutí poznamenanou utrpením, diskriminací a násilím; vzhledem k tomu, že na migrační trase přišly o život tisíce migrantů;

B.  vzhledem k tomu, že pro Evropskou unii a její členské státy migrace je a nadále bude výzvou a příležitostí; vzhledem k tomu, že členské státy, které se kvůli své geografické poloze nacházejí v přední linii, nesou nepřiměřený podíl odpovědnosti; vzhledem k tomu, že odpovědnost musí jít ruku v ruce se solidaritou; vzhledem k tomu, že Evropská unie coby historický region vystěhovalectví i přistěhovalectví, coby společenství sjednocené základními hodnotami lidské důstojnosti, svobody a lidských práv a coby jeden z největších světových dárců prosazující udržitelný rozvoj, podporující vysídlené osoby, který se snaží řešit příčiny migrace a prostřednictvím mnohostranných fór usiluje o hledání trvalých řešení, má zvláštní povinnost respektovat, chránit a podporovat práva migrantů, zejména v rámci svých vnějších vztahů; vzhledem k tomu, že lidská důstojnost všech migrantů se musí stát ústředním bodem všech evropských politik týkajících se této oblasti;

C.  vzhledem k tomu, že komplexní přístup k migraci a azylovému systému zahrnuje zohlednění vnějšího rozměru migrační politiky EU; vzhledem k tomu, že dopad tohoto vnějšího rozměru výrazně závisí na společné podpoře na úrovni EU a aktivní koordinaci činností s vnějšími partnery;

D.  vzhledem k tomu, že Evropský konsensus o rozvoji přijatý v červnu 2017 zdůrazňuje, že dobře řízená migrace a mobilita mohou pozitivně přispět k inkluzivnímu růstu a udržitelnému rozvoji v souladu s Agendou 2030;

E.  vzhledem k tomu, že na celém světě, i na vnějších hranicích EU, jsou stále častěji hlášeny případy porušování lidských práv, mezinárodního humanitárního nebo uprchlického práva, jako je zákaz navracení, zavracení migrantů na hranicích a násilné útoky na migranty, svévolné a neomezené zadržování v nelidských podmínkách, vykořisťování, mučení a jiné špatné zacházení, včetně znásilnění, zmizení a úmrtí; vzhledem k tomu, že členské státy mají povinnost dodržovat unijní právo, lidská práva a mezinárodní právo, humanitární a uprchlické právo; vzhledem k tomu, že Komise musí zajistit, aby členské státy plnily své humanitární závazky a závazky v oblasti lidských práv, a v případě nesplnění těchto závazků musí zahájit řízení o nesplnění povinnosti; vzhledem k tomu, že Komise dosud nereagovala na prokázané nebo údajné případy zavracení migrantů;

F.  vzhledem k tomu, že záchrana na moři je zákonnou povinností vyplývající z mezinárodního práva, zejména podle článku 98 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, který ukládá povinnost pomoci každé osobě v tísni na moři; vzhledem k tomu, že posílení kapacit správy hranic a boj proti převaděčství a obchodování s lidmi by neměly být využívány ke kriminalizaci migrantů ani těch, kteří jim pomáhají; vzhledem k tomu, že Komise vyzvala členské státy, které tak dosud neučinily, aby uplatňovaly čl. 1 odst. 2 směrnice 2002/90/ES(8) (směrnice o napomáhání);

G.  vzhledem k tomu, že sdělení EU o globálním přístupu k migraci a mobilitě z roku 2011 odkazuje na přístup zaměřený na migranty, ve kterém mají ústřední místo zastávat lidská práva s cílem zlepšit „respektování základních práv a lidských práv migrantů stejnou měrou v zemích původu, v zemích tranzitu i v zemích určení“;

H.  vzhledem k tomu, že ve sdělení Komise ze dne 7. června 2016 o zřízení nového rámce pro partnerství se třetími zeměmi v evropském programu pro migraci, který vychází ze zásad globálního přístupu k migraci a mobilitě, se zdůrazňuje, že otázky migrace patří k nejdůležitějším prioritám vnějších vztahů EU; vzhledem k tomu, že tento rámec vyžaduje intenzivní spolupráci se třetími zeměmi, zejména zeměmi v evropském sousedství, prostřednictvím „partnerství“, jejichž cílem je zajistit spolupráci v oblasti řízení migrace pomocí účinné prevence nelegální migrace a zpětného přebírání nelegálních migrantů, mimo jiné s pozitivními a negativními pobídkami vycházejícími z různých politických prvků v rámci pravomocí EU, včetně politik v oblasti sousedství, rozvojové pomoci, obchodu, mobility, energetiky, bezpečnosti a digitální oblasti, které budou všechny využity k dosažení téhož cíle; vzhledem k tomu, že všechna tato „partnerství“ musí mít jasný právní základ;

I.  vzhledem k tomu, že ve svém sdělení z roku 2016 Komise nastínila tři hlavní cíle spolupráce se třetími zeměmi, konkrétně: zachraňovat životy ve Středozemním moři, zvýšit míru návratů do zemí původu a tranzitu a umožnit migrantům a uprchlíkům, aby zůstali blízko ke svým domovům a vyvarovali se nebezpečných cest; vzhledem k tomu, že ve sdělení z roku 2016 se jako priorita Unie uvádí řešení nelegální migrace a zavádí přístup „méně za méně“, přičemž Komise vyjadřuje svou připravenost využít všechny nástroje a prostředky EU s výjimkou humanitární pomoci jako pobídky k dosažení spolupráce třetích zemí v oblasti zpětného přebírání osob a ochrany hranic;

J.  vzhledem k tomu, že boj proti převaděčství migrantů představuje společnou výzvu, která vyžaduje spolupráci a koordinaci se třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že cílem nového akčního plánu EU proti převaděčství migrantů je podpořit spolupráci mezi EU a třetími zeměmi prostřednictvím cílených partnerství zaměřených na boj proti převaděčství migrantů v rámci širších partnerství s klíčovými třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že v boji proti převaděčství migrantů hraje klíčovou úlohu Europol;

K.  vzhledem k tomu, že pro předcházení obchodování s lidmi a boj proti němu má zásadní význam spolupráce se třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že migrační trasy mohou být zneužívány sítěmi obchodníků s lidmi; vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi má nepřiměřený dopad na ženy a dívky, které tvoří převážnou většinu obětí obchodování s lidmi a jsou na své migrační trase vystaveny násilí a vykořisťování; vzhledem k tomu, že opatření přijatá proti obchodování s lidmi by neměla mít negativní vliv na práva obětí obchodování s lidmi, migrantů, uprchlíků a osob, které potřebují mezinárodní ochranu;

L.  vzhledem k tomu, že EU a některé jednotlivé členské státy znásobily od roku 2016 počet neformálních dohod a ujednání se třetími zeměmi, jejichž cílem je posílit jejich operační kapacity v oblasti ochrany a správy hranic a boje proti obchodování s lidmi; vzhledem k tomu, že tyto dohody a ujednání se rovněž vztahují na účinné navracení a zpětné přebírání osob se třetími zeměmi, k nimž patří společná prohlášení o migraci, memoranda o porozumění, společné další postupy, stálé operační postupy a osvědčené postupy, stejně jako dohody o policejní spolupráci; vzhledem k tomu, že tato neformální ujednání jsou podobně jako formální readmisní dohody potvrzením závazků států přebírat zpět své státní příslušníky (nebo jiné osoby) a stanovují postupy pro provádění návratů v praxi; vzhledem k tomu, že od roku 2016 uzavřela EU nejméně 11 neformálních dohod, ale pouze jednu novou readmisní dohodu; vzhledem k tomu, že neformální dohody mezi EU a třetími zeměmi neposkytují předvídatelnou politiku ani žádná stabilní a soudržná zákonná rámcová ustanovení týkající se nelegální migrace;

M.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení o novém paktu o migraci a azylu připomněla, že vnitřní a vnější rozměr migrace jsou neoddělitelně spjaty a že individuální komplexní a vyvážené dialogy o migraci a partnerství se zeměmi původu a tranzitu jsou nezbytné za účelem řešení cílů hodnotných pro obě strany, jako jsou základní příčiny nelegální migrace, boj proti převaděčství migrantů, hmotné zajištění uprchlíků pobývajících ve třetích zemích a podpora dobře řízené legální migrace; vzhledem k tomu, že podle sdělení Komise o novém paktu má pro doplnění těchto dialogů a partnerství zásadní význam angažovanost na regionální a globální úrovni; vzhledem k tomu, že dále zdůrazňuje, že v rámci komplexních partnerství se třetími zeměmi by se migrace měla stát klíčovou otázkou a měla by být spojena s ostatními politikami, jako jsou politiky týkající se rozvojové spolupráce, bezpečnosti, víz, obchodu, zemědělství, investic a zaměstnanosti, energetiky, životního prostředí, změny klimatu a vzdělávání;

N.  vzhledem k tomu, že akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období 2020–2024 stanoví pro EU a její členské státy závazek „prosazovat zvláštní ochranu, na kterou mají nárok migranti, uprchlíci a vnitřně vysídlené osoby a osoby bez státní příslušnosti“; vzhledem k tomu, že tento akční plán prosazuje „nediskriminační přístup k sociálním službám včetně kvalitní a cenově dostupné zdravotní péče a vzdělávání (rovněž online) a budování kapacit praktických lékařů za účelem reakce na zvláštní potřeby (…) migrantů [a] uprchlíků“ a „podporování přístupu k řízení migrace založeného na lidských právech a posilování kapacit států, občanské společnosti a partnerů OSN pro provádění tohoto přístupu“;

O.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) tvoří ženy přibližně 48 % uprchlíků na světě a vysoký podíl zranitelných žadatelů o azyl; vzhledem k tomu, že se EU v akčním plánu EU pro rovnost žen a mužů III zavázala zajistit „plné dodržování lidských práv migrujících žen a dívek prostřednictvím migračních politik, programů a právních předpisů zohledňujících rovnost žen a mužů a posílení řízení migrace zohledňující rovnost žen a mužů na celosvětové, regionální a vnitrostátní úrovni“; vzhledem k tomu, že migrační politiky zohledňující rovnost žen a mužů by zajistily uplatňování práv žen, dívek a LGBTIQ+ osob a ochranu před možným násilím, obtěžováním, znásilňováním a obchodováním s lidmi;

P.  vzhledem k tomu, že ve zprávě bývalého zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů se uvádějí nedostatky v přístupu EU k migraci kvůli nedostatečné transparentnosti a jasnosti a slabému postavení mnoha dohod dosažených v tomto rámci, které podle jeho názoru obecně postrádají opatření ke sledování a stanovení odpovědnosti; vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN rovněž dospěl k závěru, že existuje jen málo náznaků, že partnerství v oblasti mobility vedou k dalším přínosům v oblasti lidských práv nebo rozvoje, přičemž celkové zaměření na bezpečnost a nedostatečná soudržnost politik v rámci přístupu jako celku vytváří riziko, že jakékoli přínosy projektů v oblasti lidských práv a rozvoje by mohly být zastíněny vedlejšími účinky politik zaměřených na bezpečnost;

Q.  vzhledem k tomu, že odborníci OSN na lidská práva a organizace občanské společnosti varují, že pandemie COVID-19 má celosvětově závažné a nepřiměřené dopady na migranty a jejich rodiny; vzhledem k tomu, že vyzvali státy, aby chránili práva migrantů a jejich rodin bez ohledu na jejich migrační status; vzhledem k tomu, že pandemie prodloužila dobu posuzování žádostí o azyl;

R.  vzhledem k tomu, že prosazování svobody pohybu a práva pracovat je klíčem k zajištění soběstačnosti migrantů a napomáhá lépe jejich integraci; vzhledem k tomu, že důležitým prvkem těchto přeshraničních hospodářských modelů je vnitroregionální migrace;

I.Rámec migrační politiky a jeho vnější rozměr

1.  zdůrazňuje, že vedle povinnosti vyplývající ze Smlouvy prosazovat hodnoty, jako je úcta k lidské důstojnosti, právní stát a dodržování lidských práv a mezinárodního práva ve všech svých vnějších vztazích mají EU a její členské státy povinnosti v oblasti lidských práv vůči státním příslušníkům třetích zemí při spolupráci týkající se migrace se třetími zeměmi a dalšími subjekty mimo EU;

2.  zdůrazňuje, že tyto povinnosti vyžadují nejen uznání použitelnosti příslušných norem, ale také vhodné praktické uplatňování prostřednictvím podrobných a konkrétních nástrojů, které umožní účinnou ochranu a záruky v praxi, a rovněž prostřednictvím přístupu založeného na lidských právech k celému cyklu migrační politiky se zvláštním zaměřením na migrující ženy a děti bez doprovodu;

3.  je znepokojen rostoucím počtem nezletilých osob bez doprovodu, které cestují prostřednictvím nelegálních migračních cest, a nedostatečnou ochranou těchto nezletilých osob; zdůrazňuje zejména, že agentury EU a členské státy neprovádí účinné monitorování a nepodávají zprávy o ochraně nezletilých osob bez doprovodu; vyzývá EU, aby zajistila, aby členské státy a třetí země podávaly zprávy o mechanismech uplatňovaných na ochranu práv dětí v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte;

4.  připomíná, že v souladu s čl. 3 odst. 5 a článkem 21 SEU a Listinou musí EU a členské státy při uplatňování práva EU dodržovat v rámci kroků, dohod a spolupráce týkající se vnější a extrateritoriální činnosti v oblastech migrace, hranic a azylu lidská práva, včetně práva na život, svobodu a azyl (včetně individuálního posuzování žádostí o azyl s náležitými zárukami v souladu s mezinárodním právem), práva na lidskou důstojnost a bezpečnost, ochranu před násilným zmizením, zákazu špatného zacházení, mučení, otroctví a nucené práce, práva na ochranu osobních údajů, ochranu v případě vystěhování, vyhoštění nebo vydání, svobody náboženského vyznání, myšlení a svědomí a povinnosti zohledňovat především zájem dítěte, přičemž musí uplatňovat citlivý přístup k rovnosti žen a mužů; dále připomíná, že musí zajistit nediskriminační a procesní záruky, jako je právo na účinné opravné prostředky a právo na sloučení rodiny, a musí předcházet situacím, kdy jsou děti oddělovány od rodičů či zákonných zástupců;

5.  konstatuje, že Komise musí ještě vyhodnotit dopad provádění svých po sobě jdoucích rámců migrační politiky, zejména globálního přístupu k migraci a mobilitě a nového rámce pro partnerství, na lidská práva státních příslušníků třetích zemí a dopad, který má z hlediska lidských práv spolupráce EU na migraci se třetími zeměmi, včetně dopadu podpory EU pro pohraniční a bezpečnostní síly partnerských zemí; trvá na tom, že je třeba provést tento přezkum systematicky a v komplexním, inkluzivním a veřejném formátu s cílem zajistit plné dodržování lidských práv v rámci vnější migrační politiky EU;

6.  s velkými obavami konstatuje, že chybí funkční mechanismy pro podávání zpráv o individuálních případech, jejich sledování, hodnocení a odpovědnosti za ně, které by sledovaly případná porušení a reagovaly na ně, a chybí také účinné opravné prostředky pro osoby, jejichž práva byla údajně porušena v důsledku neformálních dohod a finanční spolupráce EU;

7.  opět připomíná, že má-li migrační politika Unie náležitě fungovat, musí EU zintenzivnit vnější spolupráci se zeměmi původu a pracovat na zajištění udržitelného a účinného zpětného přebírání navracených osob; požaduje, aby EU zajistila, aby readmisní dohody a dohody o spolupráci při správě hranic byly uzavírány pouze s takovými třetími zeměmi, které se výslovně zavážou k dodržování lidských práv, a to i zásady nenavracení, a práv zakotvených v Úmluvě OSN o právním postavení uprchlíků; vyzývá EU, aby zajistila, že tato spolupráce nepovede k porušování těchto práv, a nabídla funkční prostředky k zajištění účinného převzetí odpovědnosti, pokud k takovým porušením dojde;

8.  konstatuje, že většina z 18 oficiálních readmisních dohod EU, které byly dosud uzavřeny, zahrnuje zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí do země tranzitu; zdůrazňuje, že návraty do zemí tranzitu s sebou nesou riziko porušování lidských práv navracených osob; podporuje doporučení Komise uvedené v jejím hodnocení těchto dohod z roku 2011, podle něhož by se EU měla v zásadě vždy a v co největší možné míře nejprve pokoušet navrátit osobu zpět do země původu;

9.  vyzývá Komisi, aby zajistila transparentní posouzení rizik nezávislými subjekty a odborníky EU, jako je Agentura EU pro základní práva, jež se zaměří na dopad veškeré formální, neformální nebo finanční spolupráce EU se třetími zeměmi na práva migrantů a uprchlíků, včetně žen, na obránce lidských práv a místní občanskou společnost věnující se obraně těchto práv, a pokud možno dopadu, který by tato spolupráce měla na širší obyvatelstvo v zemi, jehož se spolupráce týká z hlediska přístupu k právům, přínosu k lidské bezpečnosti a míru a z hlediska udržitelného rozvoje; vyzývá Komisi, aby stanovila prováděcí pokyny pro agentury EU a členské státy před tím, než zahájí spolupráci se třetími zeměmi; vyzývá v tomto ohledu ke zvláštní ostražitosti v souvislosti se zeměmi, které se potýkají s pokračujícími nebo zamrzlými konflikty a jimž hrozí vyšší riziko porušování lidských práv; vyzývá Komisi, aby zajistila, že veškerá spolupráce EU se třetími zeměmi bude plně formalizována s cílem zajistit účinné monitorování dohod se třetími zeměmi;

10.  žádá Komisi, aby vytvořila nezávislý, transparentní a účinný mechanismus sledování založený na mezinárodním právu, Listině a cílech udržitelného rozvoje, který bude obnášet pravidelné zprávy o provádění formálních, neformálních a finančních dohod se třetími zeměmi, jež mohou mít případně dopad na práva migrantů a uprchlíků a na práci obránců lidských práv a občanskou společnost věnující se obraně těchto práv ve třetích zemích, jako jsou migrační partnerství, readmisní dohody a mezinárodní spolupráce v oblasti řízení a správy migrace, včetně jasného důrazu na problémy spojené s migrací a nuceným vysídlením; zdůrazňuje, že tento mechanismus monitorování musí být participativní a veřejný; trvá na tom, že je třeba zajistit občanské společnosti a dalším zainteresovaným stranám prostředky, aby mohly přispívat k fungování tohoto mechanismu; zdůrazňuje, že tento systém by měl podpořit přebírání odpovědnosti za porušení lidských práv, včetně násilného navracení, které porušuje zásadu nenavracení; vyzývá Komisi, aby zavedla mechanismus následných opatření, který bude výsledky hodnocení a odborná doporučení řádně začleňovat do příslušné dohody, ujednání nebo opatření; podtrhuje, že je nutné zajistit parlamentní kontrolu a demokratický dohled;

11.  vyzývá EU, aby zvážila způsoby, jak zajistit přístup ke spravedlnosti osobám, na něž měla dopad opatření, kterými se provádí spolupráce mezi EU a třetími zeměmi v oblasti migrace, a to mimo jiné vytvořením nezávislého a přístupného mechanismu pro podávání stížností; žádá o opatření, která zajistí, aby osoby, jejichž lidská práva by mohla být porušena, měly přístup k účinné právní ochraně a měly tedy nárok na zjednání nápravy či odškodnění;

12.  konstatuje, že prováděním a financováním vnější migrační politiky EU jsou pověřena různá generální ředitelství Komise a že provádění a financování této politiky se stává součástí migrační a azylové politiky EU, jakož i její rozvojové a zahraniční politiky EU; se znepokojením konstatuje, že v důsledku tohoto prolínání výkonné odpovědnosti chybí dostatečný a soudržný dohled nad činnostmi Komise, který by Parlamentu umožnil demokratickou kontrolu nad vnější migrační politikou EU; trvá na tom, že je třeba zajistit soudržnost, synergie a doplňkovost, aby se zabránilo překrývání různých nástrojů;

13.  zdůrazňuje praktické dopady, kterými se na lidských právech projevuje rostoucí počet neformálních ujednání o návratech a zpětném přebírání osob, která jsou mimosoudní povahy a jsou uzavírána bez řádné demokratické kontroly a parlamentního dohledu a nejsou předmětem soudní kontroly; konstatuje, že práva žadatelů o azyl jsou ze své podstaty závislá na možnosti nechat porušování lidských práv posoudit před soudem; naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala plán a přijala veškerá nezbytná opatření k zahájení či dokončení jednání, a co nejdříve tak podepsala readmisní dohody, upřednostňovala uzavírání formálních readmisních dohod, čímž by se zajistilo plné dodržování čl. 218 odst. 6 SEU, a zajistila, aby formální readmisní dohody vylučovaly uplatňování neformálních dohod; domnívá se, že Parlament musí kontrolovat neformální dohody, které obsahují závazky ohledně otázek spadajících do jeho pravomocí, jako je zpětné přebírání osob, a že Komise musí být připravena přijmout další opatření, včetně jejich pozastavení, pokud se zdá, že tyto neformální dohody nejsou v souladu se Smlouvami; vyzývá Komisi, aby vytvořila obecný rámec pro účinné sledování a hodnocení provádění všech současných i budoucích readmisních dohod EU a aby do nich začlenila zvláštní ustanovení o sledování;

II. Dodržování lidských práv a subjekty EU provádějící vnější migrační politiku

14.  všímá si posílené úlohy agentury Frontex v praktické a operativní spolupráci se třetími zeměmi, mimo jiné pokud jde o návraty a zpětné přebírání osob, boj proti obchodování s lidmi, poskytování odborné přípravy a operativní a technické pomoci orgánům třetích zemí za účelem správy a ochrany hranic, provádění operací nebo společných operací na vnějších hranicích EU nebo na územích třetích zemí a vysílání styčných úředníků a provozních zaměstnanců do třetích zemí; požaduje, aby byly pravidelně posuzovány potřeby této agentury s cílem zajistit její optimální fungování; vyzývá Komisi, aby kromě zavedeného interního mechanismu řešení stížností zavedla nezávislý, transparentní a účinný mechanismus sledování všech činností, které Frontex vykonává;

15.  zdůrazňuje, že pro bezpečnost vnějších hranic EU, jakož i pro zajištění právního rámce pro spolupráci Frontexu s orgány třetích zemí odpovědnými za správu hranic jsou důležité dohody o postavení jednotek; připomíná, že za účelem vysílání týmů Frontexu pro správu hranic do třetí země, kde budou členové těchto týmů vykonávat výkonné pravomoci, jsou nutné ad hoc dohody o postavení jednotek, které musí být schváleny Parlamentem; vyjadřuje politování nad tím, že dvě dohody o postavení jednotek, které byly dosud uzavřeny, nezahrnují specifická opatření pro praktické uplatňování lidských práv coby součásti správy hranic ani nezajišťují, že materiální pomoc a výcvik směřující do třetích zemí nebudou poskytovány těm, kdo porušují lidská práva; vyjadřuje politování nad tím, že tyto dohody rovněž jasně neregulují odpovědnost za možná porušení lidských práv, a požaduje, aby veškeré budoucí dohody o postavení jednotek taková opatření zahrnovaly;

16.  zdůrazňuje, že nařízení (EU) 2019/1896(9) vyžaduje, aby Frontex zajistil včasné, soudržné, transparentní, úplné a přesné podávání zpráv Parlamentu o své činnosti související se spoluprací se třetími zeměmi a zejména o své činnosti, která se týká technické a operativní pomoci v oblasti správy hranic, navracení ve třetích zemích a vysílání styčných úředníků, a aby dále zajistil podrobné informace o dodržování základních práv; vyzývá Frontex, aby pravidelně informoval parlamentní podvýbor pro lidská práva, Výbor pro zahraniční věci a Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o veškerých činnostech zahrnujících spolupráci s orgány třetích zemí a zejména praktické uplatňování lidských práv jako součást těchto činností;

17.  zdůrazňuje, že nařízení (EU) 2019/1240(10)by mělo ještě více zlepšit kapacity EU, pokud jde o koordinaci, spolupráci a výměnu informací mezi styčnými úředníky pro přistěhovalectví působícími ve třetích zemích, Evropskou komisí a agenturami EU s cílem účinněji reagovat na priority Unie v oblasti migrace; zdůrazňuje, že jedním z klíčových úkolů řídícího výboru této sítě úředníků EU je podporovat rozvoj schopností styčných úředníků pro přistěhovalectví, mimo jiné vypracováním pokynů pro uplatňování lidských práv při jejich činnosti; vyzývá Komisi, aby prostřednictvím řídícího výboru urychleně vypracovala v tomto ohledu pokyny založené na lidských právech;

18.  připomíná, že další subjekty EU provádějící vnější migrační politiku, např. v rámci námořních misí EU, jsou vázány platným mezinárodním právem a že předávání informací orgánům třetích zemí, které v konečném důsledku vede k nelegálnímu navracení migrantů a uprchlíků do nebezpečných zemí, lze podle mezinárodního práva považovat za napomáhání při porušování lidských práv; zdůrazňuje, že vnější migrační politika EU by neměla podporovat zadržování osob na moři, které jsou pak navraceny do přístavu, který není bezpečný;

19.  doporučuje rozšíření mandátu, pravomocí a rozpočtu Agentury Evropské unie pro základní práva, aby mohla účinně monitorovat vnější rozměr azylové a migrační politiky EU, mj. i upozorňovat příslušné orgány na nedostatky v oblasti dodržování lidských práv; vyzývá Agenturu pro základní práva, aby vytvořila příslušné nástroje a pokyny;

20.  se znepokojením konstatuje, že není možné určit totožnost většiny osob, které zemřou během pokusu o překročení Středozemního moře; domnívá se, že nutný je koordinovaný evropský přístup, díky němuž by byly zajištěny rychlé a účinné procesy identifikace, a že je nezbytné vytvořit databázi osob, které na cestě do EU zemřely, jakož i jejich osobních věcí, aby bylo možné informovat jejich rodinu a příbuzné a usnadnit identifikaci těl; žádá EU a její členské státy, aby v zájmu odpovídajících a účinných pátracích a záchranných operací lépe koordinovaly a zlepšily činnost na evropské úrovni;

III.Spolupráce EU se třetími zeměmi v otázkách migrace a finanční pomoc třetím zemím v této oblasti

21.  konstatuje, že od roku 2016 se stále více využívá posílená podmíněnost mezi rozvojovou spoluprací a řízením migrace, včetně navracení a zpětného přebírání osob; zdůrazňuje, že rozvojová spolupráce a pomoc EU musí být v souladu s cíli udržitelného rozvoje, a to i v souvislosti s opatřeními týkajícími se rovnosti žen a mužů; v tomto ohledu poukazuje na definici oficiální rozvojové pomoci, jak ji formuloval Výbor pro rozvojovou pomoc OECD, a na zásady účinnosti rozvojové pomoci stanovené OECD; opět připomíná, že podle článku 21 SEU a článku 208 SFEU je hlavním cílem politiky Unie v oblasti rozvojové spolupráce snížení a v dlouhodobém výhledu i vymýcení chudoby, boj proti nerovnosti a vyloučení, podpora demokratické správy věcí veřejných a lidských práv a podpora udržitelného rozvoje podporujícího začlenění; zdůrazňuje, že tyto kroky jsou společně s rozvojem stabilních institucí klíčem k řešení základních příčin migrace; vyzývá tedy Komisi, aby zajistila, aby politiky v oblasti rozvojové spolupráce, včetně rozvojové pomoci nebo dvoustranných či mnohostranných partnerství, neporušovaly zásady zakotvené v článku 208 SFEU;

22.  vyzývá k uplatňování takového přístupu k humanitární pomoci, který bude založený na potřebách a měl by dodržovat humanitární zásady, mezinárodní právo v oblasti lidských práv, mezinárodní humanitární právo a mezinárodní uprchlické právo; dále zdůrazňuje, že podmiňování humanitární pomoci a pomoci při mimořádných událostech spoluprací s EU v oblasti migrace se neslučuje se zásadami humanitární pomoci;

23.  konstatuje, že nadále není k dispozici úplný a veřejný přehled finančních prostředků EU určených třetím zemím za účelem usnadnění spolupráce v otázkách migrace; vyzývá Komisi, aby zajistila úplnou transparentnost, mimo jiné vytvořením jasného přehledu veškerých nástrojů, které spadají do rozpočtu EU a jsou používány k financování spolupráce se třetími zeměmi v oblasti řízení migrace, včetně informací o částce, účelu a zdroji financování a podrobných informací o veškerých dalších možných podpůrných opatřeních poskytovaných agenturami EU, jako je Frontex, aby se zajistilo, že Parlament může účinně vykonávat svou institucionální úlohu kontroly plnění rozpočtu EU;

24.  připomíná cíl evropských finančních nástrojů podporovat třetí země při vytváření nezbytného institucionálního rámce a kapacit pro řízení migrace ve všech aspektech a zároveň zajistit soulad s evropskými a mezinárodními normami; poukazuje na to, že je důležité přidělit podstatný díl budoucích finančních prostředků EU v oblasti migrace občanské společnosti, nevládním a komunitním skupinám a vládním, mezivládním, regionálním a místním organizacím, které se ve třetích zemích aktivně zabývají poskytováním pomoci migrantům, ochranou a monitorováním jejich práv a podporou násilně vysídlených osob a jejich hostitelských komunit; zdůrazňuje, že je důležité, aby značná část finančních prostředků EU byla vyčleněna na zlepšení, pokud jde o dodržování lidských práv, mezinárodní ochranu a budoucí vyhlídky uprchlíků; požaduje, aby finanční podpora EU vedla k udržitelným řešením, která se budou zaměřovat na místní a regionální problémy, zejména problémy spojené s demokratickými procesy a právním státem, socioekonomickým rozvojem, zdravotnictvím, vzděláváním, základními příčinami chudoby, zaměstnaností mladých lidí v zemích původu, sociálním vyloučením, rovností žen a mužů, změnou klimatu, konflikty a přístupem ke službám, a aby tato finanční podpora prosazovala práva uprchlíků a posilovala soběstačnost;

25.  vyzývá Komisi, aby Parlamentu pravidelně a veřejně podávala zprávy o financování programů spolupráce ve třetích zemích týkajících se migrace a jejich dopadu na lidská práva a o způsobech, jakými toto financování využívají partnerské země, a aby v tomto smyslu informovala i pracovní skupinu pro nástroje financování vnější činnosti Výboru pro zahraniční věci; vyjadřuje politování nad tím, že Parlament není zapojen do kontroly nouzových fondů, a to ani svěřenských fondů EU; požaduje, aby Parlament získal významnější úlohu při sledování dopadu využívání finančních prostředků EU na lidská práva v dotčených třetích zemích;

26.  domnívá se, že Parlament musí plně využít svých pravomocí v oblasti provádění, dohledu a rozpočtové kontroly a auditorských postupů Evropského účetního dvora, pokud jde o rozvojové fondy, svěřenské fondy, facility a další nástroje financování používané k plnění politických cílů EU souvisejících s migrací, a že musí zajistit, aby rozhodnutí EU o financování a související příděly odpovídaly zásadám Unie v oblasti zákonnosti a řádného finančního řízení v souladu s finančním nařízením EU(11);

27.  zdůrazňuje, že přístup založený na lidských právech se vztahuje na všechny pilíře nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI), včetně reakce na krize v pilíři rychlé reakce; znovu zdůrazňuje, že výdaje související s migrací v rámci nástroje NDICI by měly orientačně činit 10 % a že činnosti související s migrací v rámci tohoto nástroje by se měly zaměřit na řešení základních příčin nelegální migrace a násilného vysídlování a na podporu posíleného zapojení s cílem usnadnit bezpečnou, řízenou, legální a odpovědnou migraci, jakož i na provádění plánovaných a dobře řízených migračních politik a správy; zdůrazňuje, že NDICI je nástroj vnější činnosti a že by měla být jasně stanovena hranice mezi vnitřními a vnějšími migračními politikami, nástroji a fondy EU; poukazuje na to, že konečná dohoda o činnostech souvisejících s migrací v rámci nástroje NDICI by měla být horizontálně koordinována s vnitřními fondy EU i s nástrojem předvstupní pomoci, aby se tak zabránilo překrývání; konstatuje, že činnosti související s migrací v krizových situacích prováděné prostřednictvím pilíře rychlé reakce by měly v souladu s mezinárodním humanitárním právem a zásadami řešit zejména potřeby spojené s nuceným vysídlením, včetně podpory hostitelských komunit; trvá v tomto ohledu na tom, že je třeba zajistit, aby byl víceletý finanční rámec na období 2021–2027 doplněn spolehlivým rámcem pro lidská práva za účelem stanovení, provádění a sledování budoucích programů spolupráce v oblasti migrace, aby tak bylo možné propojit vyplácení prostředků EU s plněním povinností v oblasti lidských práv;

IV.Cíle vnější politiky EU v oblasti lidských práv a migrace

28.  připomíná závazek EU a jejích členských států v rámci globálního paktu o uprchlících sdílet odpovědnost za účinnou a komplexní ochranu uprchlíků a zmírnit tlak na hostitelské státy; v tomto ohledu zdůrazňuje, že EU a její členské státy by měly posílit přísliby týkající se znovuusídlení, zajistit, aby znovuusídlování nebylo podmíněno spoluprací tranzitní země na zpětném přebírání osob nebo ochraně hranic, posílit bezpečné a legální cesty a předcházet nucenému navracení uprchlíků z hostitelských zemí; vyzývá EU a její členské státy, aby přispěly ke strukturálnějšímu a významnějšímu financování komunit a zemí, které hostí nejvíce uprchlíků; připomíná, že je důležité zcela splnit 23 cílů globálního paktu o bezpečné, řízené a legální migraci; domnívá se, že Parlament musí vykonávat řádnou kontrolu nad prováděním obou paktů ze strany EU;

29.  požaduje, aby EU a její členské státy uplatňovaly migrační politiku, v níž se plně odráží dodržování lidských práv migrantů a uprchlíků, jak jsou zakotvena v mezinárodních, regionálních a vnitrostátních právních předpisech; vyzývá ESVČ, Komisi a členské státy, aby spolupracovaly se třetími zeměmi v otázkách práv migrantů coby nedílném rozměru politiky EU v oblasti lidských práv; trvá na tom, aby propojení lidských práv a migrace bylo náležitou součástí bilaterálních dialogů EU s příslušnými zeměmi na téma lidských práv; vyzývá delegace EU v těchto zemích, aby bedlivě sledovaly dodržování práv migrantů, zejména v zemích tranzitu, jakož i práv uprchlíků a vnitřně vysídlených osob; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné vytvořit a posilovat bezpečnou a legální migraci a chráněné trasy s cílem zaručit lidská práva a předejít ztrátám na životech; trvá na nutném proaktivním zapojení EU v zemích, ve kterých jsou obránci lidských práv, organizace občanské společnosti a komunitní organizace, včetně těch, jež chrání životy ohrožených migrantů a žadatelů o azyl, ohroženi nebo kriminalizováni za to, že vykonávají svou zákonnou práci;

30.  žádá EU o globální kampaň na podporu všeobecné ratifikace ženevské Úmluvy o právním postavení uprchlíků a jejího protokolu z roku 1967; naléhavě vyzývá členské státy, aby šly příkladem tím, že budou dodržovat Úmluvu OSN o ochraně práv migrujících pracovníků coby jednu z hlavních úmluv OSN v oblasti lidských práv;

31.  domnívá se, že EU se musí na mnohostranných fórech postavit do čela snah o podporu vytváření politik a norem v souvislosti s právy migrantů; podtrhuje klíčovou roli mezinárodních organizací, regionálních subjektů a nevládních organizací, jako je Mezinárodní výbor Červeného kříže, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, Agentura OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě, Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva a zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva migrantů; vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily finanční a politickou podporu těmto organizacím a subjektům;

32.  vyzývá EU, aby do navrhování, provádění a hodnocení projektů realizovaných ve třetích zemích zapojila diaspory, dotčená společenství, organizace vedené uprchlíky a migranty, zejména organizace vedené ženami, a zástupce občanské společnosti;

o
o   o

33.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 189, 27.6.2014, s. 93.
(2) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 111.
(3) Úř. věst. C 294, 12.8.2016, s. 18.
(4) Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 47.
(5) Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 9.
(6) Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 47.
(7) Přijaté texty, P9_TA(2020)0323.
(8) Směrnice Rady 2002/90/ES ze dne 28. listopadu 2002, kterou se definuje napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu a pobytu (Úř. věst. L 328, 5.12.2002, s. 17).
(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1896 ze dne 13. listopadu 2019 o Evropské pohraniční a pobřežní stráži a o zrušení nařízení (EU) č. 1052/2013 a (EU) 2016/1624 (Úř. věst. L 295, 14.11.2019, s. 1).
(10) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/1240 ze dne 20. června 2019 o vytvoření evropské sítě styčných úředníků pro přistěhovalectví (Úř. věst. L 198, 25.7.2019, s. 88).
(11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).

Poslední aktualizace: 9. září 2021Právní upozornění - Ochrana soukromí