Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, příslušné smlouvy, úmluvy a nástroje Organizace spojených národů (OSN) týkající se lidských práv, zejména na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel, kterou Valné shromáždění OSN přijalo dne 13. září 2007, a na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), která stanoví, že všechny lidské bytostí mají právo plně požívat svých lidských práv a základních svobod bez diskriminace,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o obráncích lidských práv z roku 1998,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/53/144 ze dne 8. března 1999, v jejímž rámci byla přijata Deklarace o obráncích lidských práv,

–  s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti přijatou v roce 1992 v Riu a podepsanou 168 zeměmi a na své usnesení ze dne 16. ledna 2020 o 15. zasedání konference smluvních stran (COP15) Úmluvy o biologické rozmanitosti(1),

–  s ohledem na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 25. září 2015, a na cíle udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), která vstoupila v platnost dne 21. března 1994, na Kjótský protokol ze dne 11. prosince 1997 a na Pařížskou dohodu ze dne 22. dubna 2016,

–  s ohledem na rezoluci č. 40/11 Rady OSN pro lidská práva ze dne 21. března 2019 o uznávání přínosu obránců lidských práv v oblasti životního prostředí k uplatňování lidských práv, ochraně životního prostředí a udržitelnému rozvoji,

–  s ohledem na zprávy č. 31/52 ze dne 1. února 2016 a č. A/74/161 z roku 2019 zvláštního zpravodaje OSN na téma závazků v oblasti lidských práv týkajících se požívání bezpečného, čistého, zdravého a udržitelného životního prostředí,

–  s ohledem na rezoluci č. 41/21 Rady OSN pro lidská práva ze dne 12. července 2019 o lidských právech a klimatu,

–  s ohledem na zprávu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) ze dne 10. prosince 2015 o změně klimatu a lidských právech a na definici obránců lidských práv v oblasti životního prostředí podle UNEP v dokumentu „who are environmental defenders“ (kdo jsou ochránci životního prostředí),

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro extrémní chudobu a lidská práva ze dne 17. července 2019 o změně klimatu a chudobě,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) z roku 2019 o změně klimatu, dezertifikaci, degradaci půdy, udržitelném hospodaření s půdou, potravinovém zabezpečení a proudění skleníkových plynů v suchozemských ekosystémech,

–  s ohledem na zprávu OSN z června 2020 nazvanou „Gender, Climate & Security, Sustaining Inclusive Peace on the Frontlines of Climate Change“ (Rovnost žen a mužů, klima a bezpečnost: udržování všeobecného míru na frontových liniích změny klimatu), jejímiž spoluautory jsou UNEP, UN Women, Rozvojový program OSN (UNDP) a odbor pro politické a mírotvorné otázky OSN (UNDPPA),

–  s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv,

–  s ohledem na článek 37 Listiny, který EU zavazuje k tomu, aby do svých politik začleňovala vysokou úroveň ochrany životního prostředí a zvyšování jeho kvality;

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na její část 5 nazvanou „Vnější činnost Unie“ a hlavy I, II, III, IV a V této části,

–  s ohledem na společné sdělení Komise ze dne 25. března 2020 nazvané „Akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období 2020–2024“ (JOIN(2020)0005),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 15. května 2017 o původním obyvatelstvu a společný pracovní dokument útvarů ze dne 17. října 2016 nazvaný „Implementing EU External Policy on Indigenous Peoples“ (Provádění vnější politiky EU, pokud jde o původní obyvatelstvo) (SWD(2016)0340), závěry Rady ze dne 19. listopadu 2018 o diplomacii v oblasti vody, ze dne 17. června 2019 o opatřeních EU k posílení multilateralismu založeného na pravidlech a ze dne 20. ledna 2020 o klimatické diplomacii,

–  s ohledem na obecné zásady EU v oblasti lidských práv ohledně nezávadné pitné vody a odpovídajících hygienických podmínek přijaté Radou dne 17. června 2019 a na její hlavní zásady týkající se obránců lidských práv,

–  s ohledem na svá dřívější usnesení týkající se případů porušování lidských práv, demokracie a právního státu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2017 o korupci a lidských právech ve třetích zemích(2),

–  s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí ze dne 4. prosince 2019 „Evropské životní prostředí – stav a výhled 2020: znalosti pro přechod k udržitelné Evropě“,

–  s ohledem na prováděcí zásadu č. 10 vyjádřenou v prohlášení z Ria o životním prostředí a rozvoji z roku 1992, která usiluje o zajištění toho, aby každý jednotlivec měl přístup k informacím, měl možnost se účastnit rozhodování a mohl získat přístup ke spravedlnosti v environmentálních otázkách, s cílem zajistit právo na zdravé a udržitelné prostředí pro dnešní i budoucí generace,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. června 2020 nazvané „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 – navrácení přírody do našeho života“ (COM(2020)0380), ze dne 11. prosince 2019 o Zelené dohodě pro Evropu (COM(2019)0640) a ze dne 23. července 2019 nazvané „Posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů“ (COM(2019)0352),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2020 o Zelené dohodě pro Evropu(3),

–  s ohledem na zprávu Organizace OSN pro výživu a zemědělství z roku 2019 nazvanou „The State of the World’s Biodiversity for Food and Agriculture“ (Stav celosvětové biologické rozmanitosti pro výživu a zemědělství),

–  s ohledem na významnou hrozbu úbytku biologické rozmanitosti popsanou v globální hodnotící zprávě o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách ze dne 31. května 2019, kterou zveřejnila Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2018 o porušování práv původních obyvatel ve světě, včetně zabírání půdy(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2020 o koordinovaných opatřeních EU v boji proti pandemii COVID-19 a jejím následkům(5),

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A9-0039/2021),

A.  vzhledem k tomu, že všechny osoby, místní komunity a místní obyvatelé mají právo plně požívat svých lidských práv zakotvených ve Všeobecné deklaraci lidských práv;

B.  vzhledem k tomu, že dopady změny klimatu a pokračujícího zhoršování životního prostředí na sladkovodní zdroje, ekosystémy a živobytí komunit již nyní ohrožují účinné požívání lidských práv, včetně práva na život, zabezpečení potravin, nezávadnou pitnou vodu a hygienické podmínky, zdraví, bydlení, sebeurčení, práci a rozvoj, jak je uvedeno v rezoluci č. 41/21 Rady OSN pro lidská práva; vzhledem k tomu, že i když bude dosaženo mezinárodního cíle omezit globální oteplování na 2 °C nad úrovní před průmyslovou revolucí, tyto dopady se v nadcházejících desetiletích výrazně prohloubí; vzhledem k tomu, že jednotlivé země přispívají ke změně klimatu v různé míře a mají společnou, avšak diferencovanou odpovědnost; vzhledem k tomu, že změna klimatu představuje okamžitou a dalekosáhlou hrozbu pro obyvatele světa, zejména pro chudé, kteří jsou obzvláště zranitelní, jak je uvedeno v rezoluci Rady OSN pro lidská práva č. 7/23;

C.  vzhledem k tomu, že OSN spolu s dalšími mezinárodními organizacemi a odborníky požaduje globální uznání práva na zdravé a bezpečné životní prostředí jakožto všeobecného práva;

D.  vzhledem k tomu, že řešení změny klimatu nastoluje otázky spravedlnosti a rovnosti, a to jak na mezinárodní, tak na vnitrostátní úrovni, i mezi generacemi; vzhledem k tomu, že přístup ke spravedlnosti v záležitostech životního prostředí, přístup k informacím a účast veřejnosti na rozhodování jsou zakotveny v prováděcí zásadě č. 10 prohlášení z Ria o životním prostředí a rozvoji, Aarhuské úmluvě(6) ze dne 25. června 1998 a Úmluvě z Escazú(7) ze dne 4. března 2018;

E.  vzhledem k tomu, že zhoršování životního prostředí, změna klimatu a neudržitelný rozvoj představují nejnaléhavější a nejzávažnější faktory ohrožující možnost současných i budoucích generací požívat řady lidských práv; vzhledem k tomu, že smluvní strany UNFCCC mají povinnost přijímat účinná opatření ke zmírnění změny klimatu, posílení přizpůsobivosti zranitelných skupin obyvatel a zabránění předvídatelným ztrátám na životech;

F.  vzhledem k tomu, že smluvní strany UNFCCC mají povinnost shromažďovat a šířit informace o dopadech na životní prostředí a usnadnit účast veřejnosti na rozhodování v záležitostech životního prostředí;

G.  vzhledem k tomu, že přístup ke změně klimatu z pohledu lidských práv zdůrazňuje zásady univerzálnosti a nediskriminace a současně podtrhuje skutečnost, že práva jsou zaručena všem osobám na světě, včetně zranitelných skupin, aniž by docházelo k jakémukoli rozlišování, například na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženského vyznání, politických či jiných názorů, národního nebo sociálního původu, majetku, původu nebo jiného postavení;

H.  vzhledem k tomu, že vlády, společenství i jednotlivci nesou etickou i mezigenerační odpovědnost, aby byli stále proaktivnější v oblasti politiky a spolupráce s cílem dohodnout se na mezinárodních normách umožňujících ochránit a zachovat planetu pro současné i budoucí generace a zaručit jim tak plné požívání jejich lidských práv a zmírnit negativní dopady změny klimatu;

I.  vzhledem k tomu, že se všeobecně uznává, že závazky a povinnosti států a soukromého sektoru v oblasti lidských práv mají specifické důsledky, pokud jde o změnu klimatu; vzhledem k tomu, že neschopnost chránit životní prostředí a ty, kteří o jeho ochranu usilují, je v rozporu s právně závaznými povinnostmi států v oblasti lidských práv a mohlo by představovat porušení některých práv, například práva na zdravé životní prostředí nebo práva na život; vzhledem k tomu, že stále více obchodních činností a operací ve třetích zemích má závažné dopady na lidská práva a životní prostředí;

J.  vzhledem k tomu, že Pařížská dohoda je první mezinárodní smlouva, která výslovně uznává vazbu mezi opatřeními v oblasti klimatu a lidskými právy, což umožňuje využívat platné právní nástroje v oblasti lidských práv k naléhání na státy a soukromé společnosti, aby snížily emise; vzhledem k tomu, že v rámci Pařížské dohody neexistují žádné konkrétní nástroje k vyvození odpovědnosti státních aktérů a podnikatelských subjektů za jejich dopady na změnu klimatu a uplatňování lidských práv;

K.  vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva jasně stanovil, že různé druhy zhoršování životního prostředí mohou vést k porušování hmotných lidských práv, jako je právo na život, soukromý a rodinný život a pokojné užívání domova a zákaz nelidského a ponižujícího zacházení;

L.  vzhledem k tomu, že klimatická spravedlnost se zaměřuje na řešení klimatické krize prostřednictvím právních předpisů v oblasti lidských práv s cílem odstranit mezery ve vymezení odpovědnosti za správu v oblasti klimatu, a to s využitím soudních sporů v oblasti klimatu k vyvození odpovědnosti států a podnikatelských subjektů a k zajištění toho, aby nesly odpovědnost za svou činnost, pokud jde o řádnou ochranu přírody samu o sobě i s cílem umožnit důstojný a zdravý život stávajícím a budoucím generacím;

M.  vzhledem k tomu, že několik probíhajících právních případů dokládá porušení lidských práv a otevírá cestu k odpovědnosti v souvislosti se selháním nebo nečinností států a podnikatelských subjektů při řešení důsledků změny klimatu;

N.  vzhledem k tomu, že intenzivnější soupeření o přírodní zdroje pod vedením soukromých společností, někdy s účastí vlády, postavilo ochránce životního prostředí a domorodé komunity, které usilují o ochranu svých tradičních území, do čela environmentálních akcí a učinilo z nich přední cíle pronásledování;

O.  vzhledem k tomu, že dopady změny klimatu na oblast lidských práv budou pociťovány nejen těmi nejzranitelnějšími osobami, ale celou světovou populací; vzhledem k tomu, že nejzranitelnější komunity a země, které způsobují nejmenší znečištění a nejméně ničí životní prostředí, trpí přímými důsledky změny klimatu nejvíce; vzhledem k tomu, že údaje vypovídající o nemocech a předčasných úmrtích v důsledku znečištění životního prostředí jsou již třikrát vyšší než údaje o počtu osob nemocných AIDS, tuberkulózou a malárií dohromady, čímž je ohroženo právo na život, zdravé životní prostředí a čistý vzduch; vzhledem k tomu, že přírodní katastrofy, jako jsou povodně, tropické bouře a dlouhá období sucha, jsou stále častější a mají škodlivé důsledky pro potravinové zabezpečení v zemích globálního Jihu a pro uplatňování řady lidských práv;

P.  vzhledem k tomu, že environmentální spravedlnost je součástí sociální spravedlnosti a že dopady změny klimatu jsou asymetrické a jejich nepříznivé účinky jsou ničivé pro současné a budoucí generace, zvláště v rozvojových zemích; vzhledem k tomu, že změna klimatu intenzívně ovlivňuje rozvojové země a zhoršuje stávající sociální a hospodářské nerovnosti, což způsobuje, že zranitelné skupiny nepřiměřeně trpí jejími nepříznivými účinky;

Q.  vzhledem k tomu, že změna klimatu stále více přispívá k vysídlování a migraci, a to jak uvnitř států, tak za jejich hranice; vzhledem k tomu, že vysídlování je bezprostřední perspektivou pro některé komunity, jako jsou komunity žijící v oblastech ohrožených dezertifikací, komunity nacházející se v rychle tající Arktidě, v nízko položených pobřežních oblastech a na malých ostrovech nebo v jiných choulostivých ekosystémech a rizikových územích; vzhledem k tomu, že od roku 2008 bylo každoročně vysídleno v průměru 24 milionů lidí v důsledku katastrofických povětrnostních jevů a to zejména v rámci tří nejzranitelnějších regionů – subsaharské Afriky, jižní Asie a Latinské Ameriky; vzhledem k tomu, že podle údajů UNDP 80 % osob vysídlených v důsledku změny klimatu tvoří ženy; vzhledem k tomu, že stále častější vysídlování způsobené klimatem může pro dotčené obyvatele představovat přímou hrozbu, pokud jde o jejich lidská práva, kulturu a tradiční znalosti, a může mít významný dopad na místní komunity v zemích a na územích, kam se přijdou usadit;

R.  vzhledem k tomu, že omezení spojená s pandemií COVID-19 a dočasná omezení pohybu snížila transparentnost a monitorování porušování lidských práv a v souvislosti s nimi probíhá zesílené politické zastrašování a digitální dohled, zatímco zároveň dochází k omezování přístupu ke spravedlnosti a možností, které ochránci životního prostředí, místní aktéři, domorodé komunity a ostatní mají k tomu, aby se účinně podíleli na rozhodovacích procesech; vzhledem k tomu, že dočasná omezení pohybu domorodých komunit a hygienická opatření omezila jejich schopnost střežit a chránit svá území; vzhledem k tomu, že takováto omezení musí být podložena legitimními a demokratickými právními předpisy; vzhledem k tomu, že schopnost mezinárodního společenství sledovat a vyšetřovat údajná porušení práv se v důsledku pandemie výrazně snížila;

S.  vzhledem k tomu, že schopnost lidí přizpůsobovat se změně klimatu je do velké míry spjata s jejich přístupem k základním lidským právům a se zdravím ekosystémů, na nichž závisí jejich živobytí a dobré životní podmínky; vzhledem k tomu, že opatření na zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně, například přístup k přírodním zdrojům, jako jsou půda, voda a lesy, a využívání těchto zdrojů, jakož i přesídlování lidí, mohou mít rovněž nepříznivý dopad na požívání lidských práv; vzhledem k tomu, že podle zprávy zvláštního zpravodaje pro extrémní chudobu a lidská práva o změně klimatu a chudobě ze dne 17. července 2019 ponesou rozvojové země a regiony odhadem 75–80 % nákladů spojených se změnou klimatu;

T.  vzhledem k tomu, že změna klimatu by mohla zvrátit lidský rozvoj tím, že sníží zemědělskou produktivitu, zvýší nejistotu v oblasti zajišťování potravin a vody, zvýší vystavení extrémním přírodním katastrofám, způsobí kolaps ekosystémů a zvýší zdravotní rizika;

U.  vzhledem k tomu, že podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se očekává, že po roce 2030 způsobí změna klimatu přibližně 250 000 úmrtí ročně v důsledku podvýživy, malárie, průjmu a tepelného stresu; vzhledem k tomu, že podle Světového potravinového programu jsou klimatické šoky celosvětově jedním ze tří hlavních faktorů způsobujících nedostatek potravin; vzhledem k tomu, že v roce 2019 bylo přibližně 750 milionů osob – tedy téměř každý desátý člověk na světě – vystaveno vážnému nedostatku potravin;

V.  vzhledem k tomu, že klimatická krize zesiluje nerovnosti mezi muži a ženami, neboť mimořádné klimatické události, přírodní katastrofy a dlouhodobé zhoršování životního prostředí ohrožují domovy, živobytí a komunitní sociální vazby a infrastrukturu s nepřiměřenými dopady na ženy a dívky, což zahrnuje větší objem neplacené pečovatelské práce a práce v domácnosti, větší výskyt násilí na základě pohlaví a marginalizaci vzdělávání, zapojení a emancipace žen;

W.  vzhledem k tomu, že násilí páchané na ekologických aktivistech, a zejména aktivistkách, a na obráncích environmentálních práv a jejich právnících se stalo dobře zdokumentovaným trendem, a to i prostřednictvím zpravodajství v hromadných sdělovacích prostředcích a na sociálních médiích; vzhledem k tomu, že aktivistky jsou vystaveny genderově specifickým formám násilí a zastrašování, které jsou velmi znepokojivé;

X.  vzhledem k tomu, že ochránci životního prostředí stojí v první linii, pokud jde o opatření v oblasti klimatu a snahy o posílení odpovědnosti; vzhledem k tomu, že subjekty v oblasti lidských práv čím dál více upozorňují na to, že je ochránce životního prostředí potřeba specificky chránit; vzhledem k tomu, že zužování prostoru pro občanskou společnost je celosvětovým jevem, jenž nepřiměřeně postihuje obránce lidských práv, kteří se věnují otázkám životního prostředí a krajiny a často se nacházejí ve venkovských nebo izolovaných oblastech, kde mají omezený přístup k ochranným mechanismům; vzhledem k tomu, že velká většina případů porušení lidských práv namířená proti obráncům lidských práv a ochráncům životního prostředí je páchána v atmosféře téměř úplné beztrestnosti; vzhledem k tomu, že podpora a ochrana obránců lidských práv a ochránců životního prostředí patří mezi stanovené priority vnější činnosti EU ve světě i v jejím sousedství; vzhledem k tomu, že Unie musí využívat všechny nástroje, které má v tomto ohledu k dispozici;

Y.  vzhledem k tomu, že v posledních letech se ochránci životního prostředí stávají stále častěji obětí vražd, únosů, mučení, genderově motivovaného násilí, výhrůžek, obtěžování, zastrašování, očerňujících kampaní, kriminalizace, soudní šikany, nuceného vystěhovávání a vysídlování;

Z.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro situaci obránců lidských práv vyjádřil obavu týkající se obránců lidských práv ve všech zemích, neboť jsou vystavováni omezením svobody pohybu, shromažďování, vyjadřování a sdružování a jsou cílem falešných obvinění, nespravedlivých soudních řízení, svévolného zatýkání a věznění, mučení a poprav;

AA.  vzhledem k tomu, že zpráva organizace Global Witness z roku 2020 odhaluje, že v roce 2019 bylo zavražděno 212 aktivistů zabývajících se ochranou půdy a životního prostředí, což oproti roku 2018 představuje 30% nárůst; vzhledem k tomu, že přibližně 40 % obětí bylo z řad původních obyvatel a tradičních vlastníků půdy a k více než dvěma třetinám těchto vražd došlo v Latinské Americe;

AB.  vzhledem k tomu, že původní obyvatelé požívají zvláštních práv v oblasti ochrany životního prostředí, půdy a zdrojů, jak je zakotveno v článku 7 Úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) o domorodém a kmenovém obyvatelstvu z roku 1989; vzhledem k tomu, že článek 29 Deklarace OSN o právech původních obyvatel z roku 2007 stvrzuje, že „původní obyvatelé mají právo na zachování a na ochranu životního prostředí a produkční kapacity jejich krajin či území a zdrojů“;

AC.  vzhledem k tomu, že Dohoda z Escazú je první regionální dohodou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti a spravedlnosti v záležitostech životního prostředí v Latinské Americe a Karibiku; vzhledem k tomu, že Dohoda z Escazú, která byla stranám postoupena k ratifikaci od 1. září 2019, je první smlouvou stanovující právo na zdravé životní prostředí (článek 4); vzhledem k tomu, že dohoda z Escazú, která potvrzuje význam regionální spolupráce, může sloužit jako inspirace pro další regiony, které čelí podobným výzvám; vzhledem k tomu, že Aarhuská úmluva stanoví řadu práv jednotlivců a organizací občanské společnosti, pokud jde o životní prostředí, včetně přístupu k informacím o životním prostředí, účasti veřejnosti na rozhodování o životním prostředí a přístupu ke spravedlnosti; vzhledem k tomu, že smluvní strany této úmluvy jsou povinny přijmout potřebná opatření s cílem zabezpečit, aby veřejné orgány (na celostátní, regionální a místní úrovni) přispívaly k účinnému uplatňování těchto práv;

Dopad změny klimatu na lidská práva

1.  zdůrazňuje, že požívání, ochrana a prosazování lidských práv pramenících z lidské důstojnosti a zdravá a udržitelná planeta spolu vzájemně úzce souvisejí; vyzývá EU a její členské státy, aby jednaly jako důvěryhodný a spolehlivý partner na globální scéně prostřednictvím přijímání, posilování a uplatňování právních předpisů, které jsou v souladu s komplexním přístupem k opatřením v oblasti klimatu založeným na lidských právech, s cílem řídit politiky a opatření zaměřené na zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně a zajistit, aby byly přiměřené, dostatečně ambiciózní, nediskriminační a v souladu se závazky v oblasti základních lidských práv; konstatuje, že zásady a normy odvozené z mezinárodního práva v oblasti lidských práv by měly poskytovat vedení všem politikám a programům souvisejícím se změnou klimatu, a to ve všech fázích tohoto procesu; vyzývá EU a její členské státy, aby motivovaly státy mimo EU, společnosti a místní vládní orgány k provádění a přijímání řešení a opatření, která budou přispívat k ochraně životního prostředí a k řešení důsledků změny klimatu;

2.  vyzývá Unii a její členské státy, aby posílily vazby mezi lidskými právy a životním prostředím v rámci své vnější činnosti a aby pomáhaly mezinárodním, regionálním a místním mechanismům v oblasti lidských práv a podporovaly je při řešení výzev v oblasti životního prostředí, zejména dopadu změny klimatu na plné požívání lidských práv; vyzývá Komisi, aby zajistila začleňování otázek týkajících se změny klimatu a lidských práv do všech příslušných politik EU a zaručila soudržnost těchto politik; připomíná, že je důležité podporovat činnosti, které zvyšují povědomí o dopadech změny klimatu, zhoršování životního prostředí a ztráty biologické rozmanitosti na lidská práva; dále vyzývá Unii, aby podporovala a posilovala spolupráci s třetími zeměmi s cílem začleňovat do právních předpisů a politik v oblasti životního prostředí přístup založený na lidských právech;

3.  zdůrazňuje nutnost příležitostí lidského rozvoje pro všechny; zdůrazňuje riziko porušování lidských práv v mezinárodních dodavatelských řetězcích komodit jak pro tradiční energetiku, tak pro energii z obnovitelných zdrojů založených na zelených technologiích, jako je dětská práce v kobaltových dolech, které zajišťují suroviny pro celosvětový řetězec lithium-iontových baterií; vyzývá Komisi, aby při posuzování možností Unie v oblasti energetiky a dopravních technologií zohledňovala dopady na lidská práva;

4.  zdůrazňuje, že nedostatek vody jako jeden z důsledků změny klimatu má dopady pro mnoho lidí na celém světě; vyzývá EU a její členské státy, aby řešily nedostatek vody jakožto klíčovou prioritu jejich legislativního a politického programu; konstatuje, že špatné hospodaření s půdou a přírodními zdroji přispívá k novým konfliktům a brání mírovému řešení těch stávajících; připomíná stále častější soupeření o ztenčující se množství zdrojů i skutečnost, že se tato situace ještě zhoršuje kvůli degradaci životního prostředí, růstu počtu obyvatel a změně klimatu;

5.  připomíná zákonnou povinnost dodržovat právo na bezpečné, čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí, což je mimo jiné podmínkou pro udržitelnou hospodářskou činnost, která přispívá k blahobytu a živobytí jednotlivců a komunit; připomíná, že mezinárodní právní úprava v oblasti lidských práv stanoví opravné prostředky pro náhradu škod způsobených změnou klimatu jednotlivcům, původním komunitám a obráncům lidských práv v oblasti životního prostředí, pro uskutečňování opatření v boji proti změně klimatu a pro vyvození odpovědnosti států, podniků a jednotlivců za jejich činnosti, které mají dopad na změnu klimatu a lidská práva; vyzývá v tomto ohledu EU, aby podpořila boj proti beztrestnosti jako jednu ze svých klíčových priorit vytvořením nástrojů, které umožní plné, účinné a udržitelné provádění právních předpisů v oblasti lidských práv a životního prostředí a jejich vynucování;

6.  vyzývá Komisi, aby zajistila účinné provádění a sledování konkrétních závazků týkající se lidských práv, životního prostředí a změny klimatu, které již byly stanoveny v Akčním plánu EU pro lidská práva a demokracii na období 2020–2024, a zahrnutí genderového hlediska do provádění tohoto plánu;

7.  podporuje mandát zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva a životní prostředí zasazovat se o globální uznání práva na život v bezpečném, čistém, zdravém a udržitelném životním prostředí jakožto lidského práva; vyzývá Unii a její členské státy, aby na příštím zasedání Valného shromáždění OSN podpořily celosvětové uznání tohoto práva; domnívá se, že toto uznání by mělo sloužit jako katalyzátor pro silnější environmentální politiky, lepší prosazování práva, veřejnou účast na rozhodování o otázkách životního prostředí, přístup k informacím a spravedlnosti a dosahování lepších výsledků pro člověka a planetu;

8.  naléhavě žádá Komisi, aby i nadále sledovala situaci v oblasti lidských práv a změny klimatu a aby posuzovala pokrok při integraci a začleňování problematiky lidských práv do všech aspektů opatření v oblasti klimatu na vnitrostátní i mezinárodní úrovni, v úzké spolupráci s Radou OSN pro lidská práva / Vysokým komisařem OSN pro lidská práva; vybízí v tomto ohledu Unii, aby podnikla kroky s cílem začlenit do Listiny právo na bezpečné a zdravé životní prostředí a dosáhnout plného souladu s jejím článkem 37; zdůrazňuje v tomto ohledu význam úzké spolupráce se státy a všemi příslušnými institucionálními subjekty zapojenými do zabezpečování řádného provádění ustanovení v oblasti lidských práv a životního prostředí;

9.  zdůrazňuje, že by všem lidem mělo být bez jakékoli diskriminace přiznáno základní právo na bezpečné, čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí a stabilní klima a že toto právo musí být zajišťováno na základě ambiciózních politik a musí být plně vymahatelné prostřednictvím soudního systému na všech úrovních;

10.  domnívá se, že začlenění lidského práva na zdravé životní prostředí do klíčových environmentálních dohod a procesů je rozhodující pro komplexní reakci na pandemii COVID-19, která zahrnuje přehodnocení vztahu mezi lidmi a přírodou, čímž se sníží rizika a zabrání budoucím škodám v důsledku zhoršování stavu životního prostředí;

11.  vybízí EU a její členské státy, aby přijaly odvážné iniciativy s aktivní podporou zvláštního zástupce EU pro lidská práva s cílem bojovat proti beztrestnosti pachatelů trestné činnosti proti životnímu prostředí na celosvětové úrovni a připravit půdu v rámci Mezinárodního trestního soudu (MTS) pro nová jednání mezi stranami s cílem uznat „ekocidu“ za mezinárodní trestný čin podle Římského statutu; vyzývá Komisi a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedu Komise, aby zřídili program zaměřený na budování kapacit vnitrostátních jurisdikcí členských států v těchto oblastech;

12.  vyzývá Unii a její členské státy, aby pravidelně posuzovaly, jak může vnější rozměr Zelené dohody pro Evropu nejlépe přispět k ucelenému a na lidských právech založenému přístupu k opatřením v oblasti klimatu a ztráty biologické rozmanitosti; vybízí EU, aby k provádění Zelené dohody pro Evropu využila široké škály vnějších politik, nástrojů a politických a finančních nástrojů, které má k dispozici; vybízí EU k revizi svých mechanismů financování v oblasti klimatu a k případnému předložení návrhů na jejich změnu, s cílem zajistit plné dodržování lidských práv a vytvořit za tímto účelem silné záruky; vyzývá k vytvoření kontaktních míst pro klima v rámci příslušných útvarů Komise a Evropské služby pro vnější činnost, jejichž úkoly by mimo jiné zahrnovaly zabezpečování odolnosti proti změně klimatu v rámci veškeré vnější činnosti EU; vyzývá k transparentní a informativní komunikaci o těchto otázkách v rámci programů rozvojové spolupráce EU se třetími zeměmi;

13.  vyzývá k začleňování genderového hlediska do politik a programů udržitelného rozvoje s cílem zajistit, aby práva žen a dívek – včetně sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a nezbytných zdravotnických služeb –, podpora rovnosti žen a mužů a klimatická spravedlnost byly prosazovány prostřednictvím strategických programů;

14.  vyzývá Komisi, aby posílila finanční a technickou podporu a činnosti v oblasti budování kapacit na podporu třetích zemí při začleňování lidských práv do jejich vnitrostátních opatření a programů v oblasti klimatu a při dodržování mezinárodních environmentálních právních předpisů s cílem zajistit, aby změna klimatu nezasahovala do uplatňování lidských práv v těchto zemích; bere na vědomí interinstitucionální dohodu dosaženou v souvislosti s nástrojem pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI), podle které se 30 % finančních prostředků použije na podporu cílů v oblasti klimatu a životního prostředí; trvá na tom, aby veškeré činnosti evropských finančních institucí ve třetích zemích, zejména Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj, byly v souladu se závazky EU v oblasti klimatu a řídily se přístupem založeným na lidských právech; vyzývá k posílení a prohloubení jejich příslušných mechanismů pro vyřizování stížností(8) zaměřených na jednotlivce nebo skupiny, kteří se domnívají, že těmito činnostmi byla porušena jejich práva a že mohou mít nárok na náhradu;

15.  důrazně podporuje, aby byla problematika lidských práv začleněna do globálního rámce pro biologickou rozmanitost po roce 2020 v souladu s nedávným sdělením Komise nazvaným „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 – navrácení přírody do našeho života“; domnívá se, že v zájmu začlenění problematiky lidských práv do globálního rámce pro biologickou rozmanitost po roce 2020 by se nové cíle měly zaměřit, a to na vnitrostátní i celosvětové úrovni, na uznání a provádění práva na čisté, zdravé, bezpečné a udržitelné životní prostředí;

16.  připomíná význam ochrany Arktidy před změnou klimatu a nezbytnost politiky EU pro Arktidu;

17.  uznává dopad vzájemného propojení změny klimatu, zhoršování životního prostředí a přírodních katastrof za jeden z významných faktorů migrace a vysídlování způsobeného změnou klimatu a vyjadřuje politování nad nedostatečnou ochranou lidských práv na mezinárodní úrovni pro jednotlivce, kteří jsou obětí této situace; domnívá se, že takové vysídlování by se mělo řešit na mezinárodní úrovni; vyzývá Komisi a členské státy, aby na mezinárodních fórech i ve vnější činnosti EU spolupracovaly na vytvoření mezinárodního rámce pro řešení vysídlování a migrace způsobených změnou klimatu; vybízí Komisi a členské státy, aby spolupracovaly na zvýšení své podpory pro opatření k posílení odolnosti v regionech vystavených škodlivým účinkům změny klimatu a aby podpořily lidi, kteří byli vysídleni v důsledku změny klimatu a kteří již nemohou žít v místě svého bydliště; zdůrazňuje, že Výbor OSN pro lidská práva stanovil, že při zvažování vyhoštění žadatelů o azyl musí státy brát v úvahu dopady klimatické krize v zemi původu na lidská práva; vítá začlenění migrace a vysídlení způsobených změnou klimatu do rámce pro přizpůsobení se změně klimatu z Cancúnu;

18.  podporuje takový přístup k řízení migrace ve třetích zemích, který je založen na lidských právech a který bere v potaz veškeré nedostatky v ochraně lidských práv v souvislosti s migrací; v této souvislosti připomíná stávající nástroje pro legální cesty a domnívá se, že takové nástroje je třeba nadále zavádět pro osoby, které potřebují ochranu; podporuje určení a prosazování osvědčených postupů týkajících se povinností a závazků v oblasti lidských práv, které podporují a posilují tvorbu politik v oblasti ochrany životního prostředí na unijní a mezinárodní úrovni;

19.  trvá na naplňování práv všech jednotlivců bez jakékoli diskriminace na základě místa jejich bydliště nebo sociální situace, zejména těch, kteří jsou nejvíce ohroženi nepříznivými dopady změny klimatu; zdůrazňuje, že je důležité zajistit a usnadnit veřejnou účast těchto zranitelných skupin na rozhodnutích, která mají dopad na jejich živobytí;

20.  připomíná skutečnost, že změna klimatu umocňuje nerovnost, násilí a diskriminaci žen; vyzývá EU a její členské státy, aby navrhovaly a prováděly politiky s průřezovým hlediskem rovnosti žen a mužů v oblasti obchodu, spolupráce, klimatu a vnější činnosti, a podpořily tak postavení žen a jejich účast na rozhodovacím procesu a uznaly specifická omezení, se kterými se dívky a ženy potýkají;

21.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily úlohu a kapacitu regionálních orgánů pro lidská práva a dalších mechanismů při řešení propojení mezi změnou klimatu a lidskými právy a prosazovaly environmentální práva a ochranu obránců práv v oblasti životního prostředí; zejména vyzývá Komisi, aby zahájila program na podporu dohody z Escazú, který by mimo jiné pomohl státům, které jsou smluvními stranami, při ratifikaci a provádění dohody, pomohl občanské společnosti podílet se na jejím provádění a přispívat k ní a poskytl by podporu dobrovolnému fondu zřízenému podle této dohody;

Reakce na COVID-19

22.  zdůrazňuje, že celosvětová pandemie COVID-19 dokonale ilustruje dopad zhoršování životního prostředí na vytváření podmínek pro nárůst zoonóz se závažnými zdravotními, sociálními, hospodářskými a politickými důsledky; vyzývá Komisi a členské státy EU, aby se zavázaly, že práva týkající se životního prostředí a obranu osob, které je chrání, začlení do každé reakce na pandemii COVID-19; vybízí členské státy a další zúčastněné strany, aby zohlednily globální nástroj Komise pro sledování dopadu pandemie COVID-19 na demokracii a lidská práva;

23.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že celosvětová recese způsobená pandemií COVID-19 by mohla snížit, zpozdit nebo změnit závazky států, pokud jde o mezinárodní cíle v oblasti klimatu a normy v oblasti lidských práv; vyzývá EU a její členské státy, aby zajistily, že politiky, které mají vést k hospodářskému oživení, budou plně v souladu s podporou a ochranou lidských práv, jak je zakotveno v článku 21 Lisabonské smlouvy, a rovněž s ochranou životního prostředí a udržitelným rozvojem;

24.  naléhavě vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele, Komisi a členské státy, aby se zasazovali o účinnou reakci na krizi způsobenou pandemií COVID-19, která by plně zohledňovala důležitost dodržování, ochrany a naplňování práva na bezpečné, čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí coby jako hráze proti případným budoucím environmentálním a zdravotním krizím, které by mohly ohrozit základní lidská práva; vyzývá Komisi a ESVČ, aby v souvislosti s krizí způsobenou pandemií COVID-19 zvýšily své ambice v oblasti klimatu a životního prostředí a aby formovaly ambiciózní strategický přístup k diplomatické činnosti v oblasti klimatu;

25.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že nouzová opatření a opatření dočasného omezení pohybu přijatá v reakci na COVID-19 mohla být v některých částech světa zneužita politickými orgány, bezpečnostními silami a nestátními ozbrojenými skupinami k omezování, zastrašování a vraždění obránců lidských práv včetně obránců životního prostředí a půdy; připomíná v této souvislosti, jak jsou vůči COVID-19 nepřiměřeně zranitelní obránci z řad původních obyvatel v důsledku slabé zdravotnické infrastruktury v odlehlých oblastech a zanedbávání ze strany vlády;

26.  konstatuje, že pandemie COVID-19 ohrožuje potravinové zabezpečení a výživu milionů lidí na celém světě, neboť jsou zasaženy globální potravinové řetězce, a to v době, kdy jsou již potravinové zabezpečení a potravinové systémy pod tlakem v důsledku změny klimatu a přírodních katastrof; zdůrazňuje, že krize způsobená pandemií by mohla sloužit jako bod obratu pro obnovení rovnováhy a transformaci potravinových systémů a učinit je inkluzivnějšími, udržitelnějšími a odolnějšími;

Obránci lidských práv v oblasti životního prostředí a úloha původních obyvatel

27.  připomíná povinnost států chránit obránce životního prostředí a jejich rodiny před pronásledováním, zastrašováním a násilím, jak je zakotveno v právních předpisech na ochranu lidských práv, a rovněž zaručit jejich základní svobody, a jejich povinnost uznat práva původních obyvatel a místních komunit a uznat přínos jejich zkušeností a znalostí k boji proti ztrátě biologické rozmanitosti a zhoršování životního prostředí; zdůrazňuje jejich specifickou úlohu a odborné znalosti v oblasti obhospodařování a ochrany půdy a vyzývá k intenzivnější spolupráci s původními obyvateli a k jejich začlenění a rovněž k úsilí o posílení jejich demokratické účasti na příslušných rozhodovacích procesech, včetně těch, které se týkají mezinárodní diplomacie v oblasti klimatu; vítá úsilí Komise o podporu účasti původních obyvatel prostřednictvím konkrétní podpory několika projektů, jako je centrum pro dokumentaci, výzkum a informace původních obyvatel (DOCIP); vybízí Komisi, aby i nadále podporovala dialog a spolupráci mezi původními obyvateli a Evropskou unií, jakož i v rámci mezinárodních fór, zejména v souvislosti se změnou klimatu;

28.  zdůrazňuje skutečnost, že ačkoli k útokům a hrozbám dochází všude na světě, zvláštní zpravodaj OSN pro situaci obránců lidských práv zdůrazňuje, že obzvláště dramatická je situace v Latinské Americe a Asii, kde mezinárodní investoři, společnosti a místní vlády ignorují právoplatné zájmy obyvatel; konstatuje, že v mnoha případech dochází ke konfliktům a porušování práv v souvislosti s hospodářskými nerovnostmi a sociálním vyloučením; odsuzuje soudní perzekuci a kriminalizaci ekologických aktivistů v amazonské oblasti, kde jsou případy útoků, vražd a pronásledování ekologických aktivistů stále častější; odsuzuje rostoucí počet útoků a případů pronásledování ekologických aktivistů v Hondurasu a nedávnou vraždu ekologických aktivistů z Guapinolu; upozorňuje na to, že podle záznamů bylo za poslední tři roky zabito 578 ochránců životního prostředí a půdy a obránců práv původních obyvatel; zdůrazňuje, že Filipíny se soustavně řadí mezi země, která je pro obránce environmentálních práv nejnebezpečnější; opětovně vyzývá Komisi, aby s ohledem na závažnost případů porušování lidských práv v této zemi a na skutečnost, že zde nedochází k žádnému podstatnému zlepšení a filipínské orgány neprojevují ochotu spolupracovat, zahájila postup, který může vést k dočasnému odnětí celních preferencí v rámci všeobecného systému preferencí plus (GSP+);

29.  doporučuje, aby členské státy EU, které tak dosud neučinily, ratifikovaly Úmluvu MOP č. 169 o domorodém a kmenovém obyvatelstvu;

30.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že EU nebude podporovat iniciativy a projekty, které by vedly k nezákonnému zabírání půdy, nezákonné těžbě dřeva a odlesňování nebo měly jiný, takto škodlivý dopad na životní prostředí; odsuzuje veškeré pokusy o deregulaci ochrany životního prostředí a lidských práv v souvislosti s pandemií COVID-19 a s jinými krizemi;

31.  ostře odsuzuje nárůst počtu vražd, hanlivých útoků, pronásledování, kriminalizace, případů odnětí svobody, obtěžování a zastrašování namířených proti původním obyvatelům a aktivistům za lidská práva v oblasti životního prostředí a ochráncům půdy na celém světě a požaduje, aby zodpovědné osoby byly pohnány k odpovědnosti,

32.  zdůrazňuje, že obránkyně lidských práv v oblasti životního prostředí čelí dalším výzvám ve své práci, v komunitách a domácnostech, neboť jsou cílem genderově specifických hrozeb nebo jsou vystaveny genderově specifickému násilí; konstatuje, že ženským obránkyním hrozí větší riziko, že budou vystaveny určitým formám násilí a jiného porušování práv, předsudkům, vyloučení a odmítnutí než jejich mužské protějšky;

33.  vyzývá EU a její členské státy, aby podporovaly všechny obránce lidských práv, zejména obránce environmentálních práv a jejich právní zástupce, a aby v případě potřeby upozorňovaly na jejich případy; je přesvědčen, že podpora obránců práv v oblasti životního prostředí by měla být zvýšena a že by EU měla veškeré represálie nebo útoky proti nim ze strany aktérů z podnikatelské nebo státní sféry odsuzovat prostřednictvím veřejných prohlášení a případně místních opatření; opakuje svůj postoj, že je třeba, aby ESVČ, Komise a členské státy investovaly do konkrétních, genderově citlivých a dostupných mechanismů a programů ochrany obránců environmentálních práv, včetně místních a domorodých obránců, a tyto mechanismy posilovaly a aby obránce zapojily do všech vyšetřování případů porušování práv;

34.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad situací ochránců životního prostředí, oznamovatelů, novinářů a právníků se specializací na životní prostředí, která se na celém světě neustále zhoršuje; vyzývá EU a její členské státy, aby chránily svobodu projevu, svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků a právo na shromažďování a zajistily bezpečnost a ochranu novinářů a oznamovatelů jak v EU, tak i prostřednictvím jejích vnějších vztahů; vyjadřuje hluboké znepokojení nad nekalými praktikami, zločiny a vražednými útoky, jimž stále ještě čelí novináři a pracovníci sdělovacích prostředků kvůli své činnosti; připomíná, že podání oznámení je vyjádřením svobody projevu a informací a plní stěžejní úlohu při odhalování případů porušení práva Unie a předcházení takovým případům, jakož i při posilování demokratické odpovědnosti a transparentnosti; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby sledovala provedení směrnice (EU) 2019/1937 členskými státy a zaručila, aby členské státy tuto směrnici v plném rozsahu uplatňovaly(9); považuje svobodu informací za důležitý nástroj pro řádné a včasné informování lidí, na něž může mít dopad změna klimatu, o škodlivém vlivu změny klimatu a o opatřeních přijímaných v zájmu přizpůsobování se této změně; požaduje dodržování svobody informací;

35.  je si vědom toho, že ochránci životního prostředí jednají z nezbytnosti a ve snaze nalézt, vymyslet a šířit schůdná řešení a mechanismy prevence, odolnosti a adaptace vůči změně klimatu mezi lidmi žijícími v postižených oblastech;

36.  vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost potřebám diferencované ochrany obránkyň lidských práv a uznala, že tyto ženy plní úlohu mocných iniciátorů změn, zejména pokud jde o opatření v oblasti klimatu; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba podporovat budování kapacit a úlohu žen jakožto edukátorek a propagátorek změn a zajistit těmto organizacím odpovídající financování; připomíná, že čelné představitelky komunit a aktivistky v oblasti životního prostředí se často stávají oběťmi represe nebo dokonce vraždy, jako tomu bylo i v případě statečných aktivistek nominovaných do užšího výběru kandidátů na Sacharovovu cenu za svobodu myšlení, již uděluje Evropský parlament, a sice Marielle Francové z Brazílie, zavražděné v roce 2018, a Berty Cáceresové z Hondurasu, zavražděné v roce 2016;

37.  vyzývá EU a členské státy, aby požadovaly a zajistily dodržování práva na svobodný, předchozí a informovaný souhlas původních obyvatel bez nátlaku v rámci každé dohody nebo rozvojového projektu, které mohou mít dopad na půdu, území nebo přírodní bohatství původních obyvatel; zdůrazňuje, že podpora práv původních obyvatel a jejich tradičních postupů je důležitá pro dosažení udržitelného rozvoje, boj proti změně klimatu a ochranu a obnovu biologické rozmanitosti při současném zajištění odpovídajících záruk;

38.  vyzývá Komisi a Radu, aby využívaly všechny nástroje, které mají k dispozici, spolu s ustanoveními týkajícími se provádění a prosazování lidských práv v rámci zahraniční politiky Unie a dohod o přidružení na účinnou podporu a ochranu obránců lidských a environmentálních práv v sousedství EU, jakož i na vybízení kandidátských zemí EU, aby se účinně sbližovaly s evropskými hodnotami a normami;

39.  požaduje přijetí přílohy k obecným zásadám EU týkajícím se obránců lidských práv, která by byla věnována specifickým výzvám a potřebám ochránců životního prostředí a politiky EU v tomto ohledu; zdůrazňuje, že je důležité zajistit pokračování projektu ProtectDefenders.eu s vyšší mírou financování, jakož i dalších stávajících nástrojů EU na podporu obránců lidských práv;

40.  požaduje přijetí seznamu EU s prioritními zeměmi, v nichž by ESVČ, Komise a členské státy zintenzivnily svou činnost na podporu obránců environmentálních práv a spolupracovaly s místními orgány na zavádění nebo zlepšování ochranných mechanismů a konkrétních právních předpisů, které vymezují ochránce životního prostředí, uznávají jejich práci a zaručují jejich ochranu; trvá na tom, že tento seznam priorit by měla vypracovat ESVČ v úzké spolupráci se zúčastněnými stranami a s Parlamentem a měla by jej každoročně aktualizovat; rovněž vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele, aby každoročně předkládal veřejnou zprávu o opatřeních prováděných v prioritních zemích a o ochraně obránců životního prostředí na celém světě;

41.  naléhavě vyzývá OSN, aby převzala větší úlohu při ochraně globálních ekosystémů a obránců životního prostředí, zejména v případech, kdy má změna klimatu vážný dopad na původní a místní komunity; vyzývá proto EU, aby podporovala iniciativu na úrovni OSN zaměřenou na mezinárodní pozorovatele, kteří by sledovali vážné škody na životním prostředí, závažné environmentální krize nebo situace, kdy jsou obránci environmentálních práv nejvíce ohroženi, a aby se zapojila do vytváření ochranného prostředí pro tyto obránce a pomáhala v tomto ohledu příslušným orgánům;

42.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prostřednictvím politického dialogu podpořily přijetí vnitrostátních akčních plánů, které ochráncům životního prostředí zaručí bezpečné a svobodné prostředí začleněním širší koncepce kolektivní ochrany, včetně politických opatření k legitimizaci komunit a skupin zapojených do ochrany životního prostředí; vyzývá Komisi, aby se zabývala výslovně lidskými právy původních obyvatel a místních komunit v rámci dobrovolných dohod o partnerství pro prosazování práva, správu a obchod v oblasti lesnictví (dobrovolné dohody o partnerství FLEGT);

43.  připomíná, že podle Deklarace OSN o obráncích lidských práv musí státy chránit osoby, které se zasazují o ochranu biologické rozmanitosti, jako obránce lidských práv; vyjadřuje své uspokojení nad návrhem mezinárodních smluv, jako je dohoda z Escazú, která je klíčovým nástrojem pro Latinskou Ameriku a Karibik – regionu s nejvyšším počtem zaznamenaných případů vražd obránců lidských práv v oblasti životního prostředí;

UNFCCC, spravedlnost a odpovědnost

44.  s politováním konstatuje skutečnost, že i kdyby všechny státy plně provedly vnitrostátně stanovené příspěvky (NDC), vedlo by to ke katastrofálnímu zvýšení globální teploty o 3 °C oproti úrovni před průmyslovou revolucí, což by bylo porušením Pařížské dohody; varuje, že takový scénář by měl za následek extrémní klimatické a environmentální dopady a dalekosáhlé negativní účinky na lidská práva;

45.  vítá začlenění problematiky lidských práv do preambule Pařížské dohody a požaduje účinná opatření na dodržování a prosazování závazků v oblasti lidských práv při provádění této dohody a přijímání opatření v oblasti klimatu; vyjadřuje však politování nad tím, že v dohodě neexistují žádná konkrétní ustanovení, která by vedla státní aktéry a aktéry v podnikatelské sféře k odpovědnosti za porušování lidských práv souvisejících se změnou klimatu;

46.  naléhavě vyzývá smluvní strany UNFCCC, aby nadále zvyšovaly své ambice v oblasti zmírňování dopadů změny klimatu a přizpůsobení se této změně v souladu s cíli Pařížské dohody a aby začleňovaly lidskoprávní rozměr do svých vnitrostátně stanovených příspěvků a adaptačního sdělení; vyzývá sekretariát UNFCCC, aby ve spolupráci s vysokým komisařem OSN pro lidská práva vypracoval pokyny k tomu, jak začlenit ochranu lidských práv do vnitrostátně stanovených příspěvků a adaptačního sdělení; vybízí smluvní strany, aby přezkoumaly zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky a vnitrostátně stanovené příspěvky a aby vypracovaly monitorovací mechanismy pro vnitrostátně stanovené příspěvky s plným a účinným zapojením původního obyvatelstva;

47.  zdůrazňuje, že je třeba posílit součinnost mezi povinnostmi týkajícími se podávání zpráv o klimatu a lidských právech; domnívá se, že pokyny k rámci transparentnosti Pařížské dohody (článek 13) by měly smluvní strany vyzývat k poskytnutí informací nejen o emisích skleníkových plynů, ale také o tom, zda jsou politiky v oblasti klimatu prováděny v souladu s dalšími společenskými cíli a stávajícími právními rámci, a měly by proto zahrnovat informace o osvědčených postupech, včetně přístupů ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně založených na právech, jakož i podporu;

48.  naléhavě vyzývá orgány EU, aby aktivně spolupracovaly při prosazování přístupu založeného na lidských právech v probíhajících mezinárodních jednáních o klimatu, konkrétně v rámci mechanismu udržitelného rozvoje a dalších pokynů pro mechanismy podle čl. 6 odst. 4 Pařížské dohody, které zajistí smysluplnou a informovanou účast držitelů práv, odpovídající environmentální a sociální záruky a nezávislé mechanismy nápravy; zdůrazňuje, že cílem mechanismu udržitelného rozvoje by mělo být financování projektů, z nichž budou mít prospěch ti, kteří jsou nejvíce zranitelní vůči dopadům změny klimatu, a že projekty financované v rámci mechanismu udržitelného rozvoje by měly projít posouzením dopadu na lidská práva, přičemž pouze projekty s pozitivními dopady jsou způsobilé pro registraci;

49.  vyzývá Komisi, aby vypracovala kritéria způsobilosti pro granty EU, jež by nevládním organizacím působícím v oblasti životního prostředí, které jinak nemusí být způsobilé k financování kvůli své velikosti, umožnila získat inkluzivnější přístup k finančním prostředkům;

50.  zdůrazňuje, že pro zajištění odpovědnosti všech aktérů musí nové mechanismy, jako je mechanismus udržitelného rozvoje, zahrnovat institucionální politiky záruk a mechanismy pro stížnosti s cílem zaručit účinnou ochranu práv;

51.  vyzývá sekretariát UNFCCC, aby spolu se stranami úmluvy vypracoval společný právní rámec pro klimatickou spravedlnost;

52.  zdůrazňuje, že globální hodnocení uvedené v článku 14 Pařížské dohody by se mělo využít k přezkoumání pokroku dosaženého při začleňování problematiky lidských práv a jiných zásad do opatření v oblasti klimatu; konstatuje, že by mělo zahrnovat příležitosti pro příspěvky občanské společnost a mezivládních organizací; domnívá se, že by hodnocení provádění Pařížské dohody mělo pomoci určit osvědčené postupy a překážky jejího provádění a poskytnout informace pro budoucí vnitrostátně stanovené příspěvky a mezinárodní spolupráci;

53.  zdůrazňuje, že veškerá účinná opatření v oblasti klimatu založená na právech by měla zaručovat svobodnou, aktivní, smysluplnou a informovanou účast; doporučuje, aby plány pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně byly veřejně dostupné, transparentně financovány a vypracovány s dotčenými a/nebo potenciálně dotčenými skupinami, zejména s nejzranitelnějšími skupinami;

54.  zdůrazňuje, že rozvojové země se nemohou s důsledky změny klimatu vypořádávat samy a že jejich kapacity řešit krize a přizpůsobovat se důsledkům změny klimatu a předvídat je jsou často závislé na mezinárodní pomoci;

55.  zdůrazňuje svůj názor, že právní předpisy a instituce týkající se lidských práv, které se obecně používají na odstranění mezer ve vymezení odpovědnosti za správu věcí veřejných, nemohou v žádném případě nahradit účinná opatření k předcházení a nápravě újmy způsobené změnou klimatu; domnívá se, že národní instituce pro lidská práva a občanská společnost mohou sehrávat účinnou úlohu ve vnitrostátních mechanismech odpovědnosti a dohledu navržených tak, aby zajistily přístup k opravným prostředkům pro ty, kdo utrpěli újmu na lidských právech v důsledku změny klimatu;

56.  je přesvědčen, že EU musí sehrávat aktivní, výraznou a ambiciózní vedoucí úlohu v přípravách na 26. konferenci OSN o změně klimatu (COP26) a postavit zásady lidských práv do centra tvorby mezinárodní politiky v oblasti změny klimatu, aby se tak zamezilo nevratným škodám pro současný a budoucí rozvoj lidstva a současné a budoucí generace;

57.  uznává aktivní úlohu a zapojení občanské společnosti včetně nevládních organizací a ochránců životního prostředí při prosazování přístupů k opatřením v oblasti klimatu založených na lidských právech a vyzývá EU, aby takové činnosti podporovala; zdůrazňuje potřebu zaručit účast občanské společnosti v rámci pro transparentnost uvedeném v článku 13 Pařížské dohody;

58.  bere na vědomí návrh nařízení o změně nařízení (ES) č. 1367/2006(10) (tzv. Aarhuské nařízení), který předložila Komise a jenž by měl zlepšit provádění Aarhuské úmluvy na úrovni EU; dále vybízí členské státy, aby zajistily náležité provedení příslušných legislativních aktů EU (např. směrnice 2011/92/EU(11)) a mezinárodních právně závazných ustanovení (Aarhuská úmluva) do svých právních řádů s cílem zajistit inkluzivní přístup k informacím, účast veřejnosti na rozhodování a přístup ke spravedlnosti v otázkách životního prostředí;

59.  zdůrazňuje, že činnost ekologických aktivistů je naprosto v souladu s cíli udržitelného rozvoje a že systematické provádění těchto cílů by mělo probíhat na místní, vnitrostátní i mezinárodní úrovni;

60.  připomíná, že členské státy mají povinnost regulovat korporace, aby nezpůsobovaly porušení lidských práv, a že soukromé a podnikatelské subjekty mají povinnost řešit důsledky změny klimatu na lidská práva, v souladu s hlavními zásadami OSN týkajícími se podnikání a lidských práv;

61.  vybízí Komisi a členské státy, aby se aktivně zapojily do navrhování, zavádění a podpory postupů týkajících se záruk a odpovědnosti v rámci mezinárodně uznávaných institucí s cílem zajistit, aby strukturální změny provedené za účelem dosažení drastického snížení emisí do roku 2030, jak je stanoveno v politikách v oblasti klimatu, byly navrhovány, prováděny a sledovány způsobem, který chrání práva dotčených osob a komunit, včetně práva na práci a na prosazování spravedlivých a rovných pracovních podmínek; zdůrazňuje, že ekologická transformace by měla být spravedlivá a neměla by nikoho opomenout;

62.  zdůrazňuje význam náležité péče podniků a udržitelné odpovědnosti podniků jako důležitého a nepostradatelného prostředku prevence a ochrany před závažným porušováním lidských práv a životního prostředí; vyzývá EU, aby podpořila udržitelnou a odpovědnou správu a řízení podniků coby důležitého prvku Zelené dohody pro Evropu; vyzývá členské státy, aby zavedly účinná regulační opatření k identifikaci, posouzení, prevenci, zastavení, zmírňování, monitorování, komunikaci, odpovědnosti, řešení a nápravě potenciálního nebo skutečného porušování lidských práv a aby braly podniky na odpovědnost, pokud jde o zajištění toho, aby plnily své povinnosti náležité péče v souvislosti s dopadem změny klimatu na lidská práva v souladu s hlavními zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv;

63.  vítá závazek Komise vypracovat legislativní návrh týkající se povinné náležité péče podniků v oblasti lidských práv a životního prostředí pro společnosti v celých jejich dodavatelských řetězcích; doporučuje, aby tento legislativní návrh podporoval a usnadňoval vývoj společných metodik měření vlivu dopadu na životní prostředí a změnu klimatu; zdůrazňuje význam účinných, smysluplných a informovaných konzultací a komunikace se všemi dotčenými nebo potenciálně dotčenými zúčastněnými stranami, včetně ochránců životního prostředí; naléhavě vyzývá EU, aby podpořila probíhající jednání o závazné smlouvě OSN o podnikání a lidských právech k regulování činností nadnárodních korporací a jiných podniků a aby se do těchto jednání účinně zapojila; má za to, že každý takový nástroj musí vybízet podnikatelské subjekty a investory, aby převzali odpovědnost, pokud jde o lidské právo na zdravé životní prostředí; domnívá se, že každý takový nástroj musí zahrnovat spolehlivá ustanovení na ochranu životního prostředí a vybízet podniky i finanční instituce, ale také regionální investiční či rozvojové instituce, aby převzaly odpovědnost, pokud jde o lidské právo na zdravé životní prostředí;

64.  zdůrazňuje význam boje proti korupci na celosvětové úrovni, protože poškozuje požívání lidských práv a má specifické negativní následky a nepřiměřeně postihuje nejvíce znevýhodněné, marginalizované a zranitelné skupiny ve společnosti, jako jsou ženy, děti, osoby se zdravotním postižením, starší osoby, chudí lidé, původní obyvatelé nebo příslušníci menšin, mimo jiné tím, že jim brání v rovném přístupu k přírodním zdrojům, včetně půdy;

65.  vyzývá Radu a ESVČ, aby trestné činy související s korupcí zařadily mezi trestné činy, za něž lze uložit trest v rámci globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv, tzv. evropské obdoby Magnitského zákona, a aby zajistily jeho rychlé přijetí a provedení;

66.  domnívá se, že současný přezkum obchodní politiky EU by měl být příležitostí k novému definování, podpoře a zesílení ochrany lidských práv v obchodní politice; zdůrazňuje, že na kapitoly o udržitelném rozvoji v budoucích obchodních dohodách se musí vztahovat mechanismy pro urovnávání sporů v rámci těchto dohod;

o
o   o

67.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi 74. zasedání Valného shromáždění OSN, předsedovi Rady OSN pro lidská práva, vysokému komisaři OSN pro lidská práva a vedoucím delegací EU.

(1) Přijaté texty, P9_TA(2020)0015. (2) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 82. (3) Přijaté texty, P9_TA(2020)0005. (4) Úř. věst. C 118, 8.4.2020, s. 15. (5) Přijaté texty P9_TA(2020)0054. (6) Úmluva Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, 25. června 1998. (7) Regionální dohoda o přístupu k informacím, účasti veřejnosti a spravedlnosti v záležitostech životního prostředí v Latinské Americe a Karibiku, 4. března 2018. (8) Nezávislý mechanismus odpovědnosti za projekty Evropské banky pro obnovu a rozvoj a mechanismus pro vyřizování stížností skupiny Evropské investiční banky. (9) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 17). (10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. L 264, 25.9.2006, s. 13). (11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 26, 28.1.2012, s. 1).