Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2021 o postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program Clo pro spolupráci v oblasti cel a zrušuje nařízení (EU) č. 1294/2013 (05265/1/2021 – C9-0091/2021 – 2018/0232(COD))

P9_TA(2021)0070 A9-0038/2021

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (05265/1/2021 – C9-0091/2021),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. října 2018(1),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(2) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0442),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu,

–  s ohledem na článek 67 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A9‑0038/2021),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.  pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst C 62, 15.2.2019, s. 45. (2) Přijaté texty ze dne 16.4.2019, P8_TA(2019)0385.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2021 o směru k mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích, který bude slučitelný s pravidly WTO (2020/2043(INI))

P9_TA(2021)0071 A9-0019/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na dohodu přijatou dne 12. prosince 2015 na 21. konferenci smluvních stran (COP21) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) v Paříži (Pařížská dohoda),

–  s ohledem na zprávu Programu OSN pro životní prostředí „Emissions Gap Report“ (Zpráva o nedostatečném snižování uhlíku) zveřejněnou v roce 2019,

–  s ohledem na zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) o globálním oteplování o 1,5 °C a o oceánech a kryosféře,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 s názvem „Zelená dohoda pro Evropu“ (COM(2019)0640),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. září 2020 s názvem „Zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030“ (COM(2020)0562) a na posouzení dopadů k němu připojené (SWD(2020)0176),

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 12. prosince 2019 a 17.–21. července 2020,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. července 2020 o závěrech mimořádného zasedání Evropské rady konaného ve dnech 17.–21. července 2020(1),

–  s ohledem na závěry a doporučení Evropského účetního dvora v jeho zvláštní zprávě č. 18/2020 ze dne 15. září 2020 s názvem „Evropský systém obchodování s emisemi: bezplatné přidělování povolenek bylo třeba lépe zacílit“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o stavu klimatické a environmentální nouze(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2020 o Zelené dohodě pro Evropu(3),

–  s ohledem na svůj postoj k cíli v oblasti klimatu pro rok 2030, konkrétně k 60% snížení emisí skleníkových plynů ve srovnání s úrovněmi v roce 1990(4),

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Hospodářského a měnového výboru, Rozpočtového výboru a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A9-0019/2021),

A.  vzhledem k tomu, že nepříznivé dopady změny klimatu představují přímou hrozbu pro živobytí lidí a suchozemské i mořské ekosystémy, jak potvrzují zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) o globálním oteplování o 1,5 °C a o oceánech a kryosféře; vzhledem k tomu, že tyto dopady jsou nerovnoměrně rozloženy, přičemž nejvíce nepříznivých dopadů pociťují chudší země a lidé;

B.  vzhledem k tomu, že podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se očekává, že změna klimatu způsobí po roce 2030 přibližně 250 000 dalších úmrtí ročně v důsledku podvýživy, malárie, průjmu a tepelného stresu;

C.  vzhledem k tomu, že průměrná světová teplota již vzrostla o více než 1,1 °C oproti období před průmyslovou revolucí(5);

D.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy se v rámci Pařížské dohody zavázaly k provádění opatření v oblasti klimatu na základě nejnovějších dostupných vědeckých důkazů a nyní mají za cíl dosáhnout klimatické neutrality nejpozději do roku 2050;

E.  vzhledem k tomu, že v posledních několika desetiletích se EU podařilo úspěšně oddělit územní emise skleníkových plynů od hospodářského růstu, přičemž emise skleníkových plynů klesly o 24 %, zatímco HDP mezi lety 1990 a 2019 vzrostl o více než 60 %; vzhledem k tomu, že v tom nejsou zohledněny emise EU, které jsou součástí mezinárodního obchodu EU, a proto je její celosvětová uhlíková stopa podceněna;

F.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 byl poměr dovezených a vyvezených emisí v EU přibližně 3:1, přičemž dovezeno bylo 1 317 milionů tun CO2 a vyvezeno 424 milionů tun CO2(6);

G.  vzhledem k tomu, že stávající právní předpisy EU jsou účinné při plnění dosud přijatých cílů v oblasti klimatu; vzhledem k tomu, že stávající koncepce systému obchodování s emisemi (EU ETS), zejména stávající ustanovení o úniku uhlíku, neposkytuje účinné pobídky pro nezbytnou dekarbonizaci některých odvětví, zejména v průmyslu, a v některých případech vedla k neoprávněným neočekávaným ziskům pro přijímající společnosti, jak zdůraznil Evropský účetní dvůr(7);

H.  vzhledem k tomu, že by Komise měla pokračovat ve své práci na vývoji metodik pro zjišťování uhlíkové a environmentální stopy produktu, a to uplatňováním přístupu založeného na celém životním cyklu a zajištěním toho, aby započtení emisí obsažených ve výrobcích co nejvíce odráželo realitu, včetně emisí z mezinárodní dopravy;

I.  vzhledem k tomu, že by Komise měla rovněž zkoumat sledovatelnost výrobků a služeb s cílem přesněji určit všechny dopady jejich životního cyklu, jako jsou těžba a používání materiálů, výrobní proces, využívání energie a použitý způsob dopravy, s cílem vytvořit příslušné databáze;

J.  vzhledem k tomu, že přibližně 27 % celosvětových emisí CO2 ze spalování paliv souvisí v současné době se zbožím, s nímž se obchoduje na mezinárodní úrovni(8); vzhledem k tomu, že 90 % mezinárodní nákladní dopravy probíhá na moři, což vede k významným emisím skleníkových plynů; vzhledem k tomu, že do původního vnitrostátně stanoveného příspěvku EU byly zahrnuty pouze emise skleníkových plynů z vnitrostátní lodní dopravy; vzhledem k tomu, že tyto informace podléhají revizi s ohledem na zvýšený cíl pro rok 2030;

K.  vzhledem k tomu, že krize COVID-19 přinesla několik důležitých ponaučení, a proto je v návrhu Komise na nový nástroj pro oživení, „Next Generation EU“, zdůrazněno, že je třeba posílit evropskou autonomii a odolnost a že jsou zapotřebí krátké okruhy, zejména kratší potravinové dodavatelské řetězce;

L.  vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby měla Komise integrovanou vizi politik v oblasti klimatu, například prostřednictvím řešení cílů v oblasti snižování emisí, jako jsou cíle pro námořní dopravu, a to v koordinaci se strategiemi pro stanovování cen uhlíku;

M.  vzhledem k tomu, že zajištění účinného a smysluplného stanovení cen uhlíku v rámci širšího regulačního prostředí může sloužit jako ekonomická pobídka pro rozvoj výrobních postupů s nižší stopou skleníkových plynů a může podnítit investice do inovací a nových technologií zajišťujících dekarbonizaci a oběhovost hospodářství EU; vzhledem k tomu, že v této souvislosti může hrát roli účinný mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM);

N.  vzhledem k tomu, že obchodní výměna může být důležitým nástrojem, kterým lze prosazovat udržitelný rozvoj a přispívat k boji proti změně klimatu; vzhledem k tomu, že jednotný trh EU je druhým největším spotřebitelským trhem na světě a staví Unii do jedinečné pozice tvůrce celosvětových norem;

O.  vzhledem k tomu, že boj proti změně klimatu je jedním z faktorů v oblasti konkurenceschopnosti a sociální spravedlnosti a nabízí významný potenciál, pokud jde o rozvoj průmyslu, vytváření pracovních míst, inovace a regionální rozvoj;

P.  vzhledem k tomu, že článek XX Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) umožňuje členům Světové obchodní organizace provádět opatření, která jsou nezbytná k ochraně života či zdraví lidí, zvířat nebo rostlin (písm. b)) nebo přírodních zdrojů (písm. g));

Q.  vzhledem k tomu, že by EU měla akceptovat, že třetí země může zřídit CBAM, pokud daná země použije vyšší cenu uhlíku;

R.  vzhledem k tomu, že se americký prezident Biden ve svém volebním programu příznivě vyjádřil k zavedení poplatků za uhlíkové vyrovnání nebo kvót na zboží s vysokými emisemi uhlíku ze zemí, které neplní své závazky v oblasti klimatu a životního prostředí; vzhledem k tomu, že by to vytvořilo novou příležitost pro spolupráci mezi EU a USA v boji proti změně klimatu a obnovení tohoto klíčového partnerství;

S.  vzhledem k tomu, že by větší ambice EU v oblasti změny klimatu neměly vést k riziku úniku uhlíku pro evropský průmysl;

Obecné poznámky

1.  je hluboce znepokojen tím, že v současné době žádný z předložených vnitrostátně stanovených příspěvků, včetně příspěvku EU a jejích členských států, není v souladu s cílem udržet nárůst světové teploty výrazně pod 2 °C, jak je stanoveno v Pařížské dohodě, a zároveň pokračovat v úsilí o omezení nárůstu teploty na 1,5 °C oproti úrovni před průmyslovou revolucí;

2.  je znepokojen nedostatečnou spoluprací některých obchodních partnerů EU v posledních několika letech při mezinárodních jednáních o klimatu, což, jak bylo nedávno vidět na 25. konferenci smluvních stran, podkopává naši kolektivní globální schopnost dosáhnout cílů Pařížské dohody; vybízí všechny strany, aby podporovaly kolektivní celosvětové úsilí založené na vědeckých poznatcích, které může přispět k dosažení těchto cílů; vyzývá Komisi a Radu, aby v rámci UNFCCC prosazovaly transparentní, spravedlivý a inkluzivní rozhodovací proces;

3.  zdůrazňuje, že EU a její členské státy mají odpovědnost a možnost i nadále hrát vedoucí úlohu v celosvětových opatřeních v oblasti klimatu spolu s ostatními předními světovými producenty emisí; poukazuje na to, že EU zaujímá přední místo v globální politice v oblasti změny klimatu, o čemž svědčí přijetí cíle dosáhnout nejpozději do roku 2050 klimatické neutrality a její plán stanovit ambicióznější cíl snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030; důrazně vybízí Komisi a členské státy, aby před přijetím i po přijetí legislativního návrhu na CBAM posílily svou diplomatickou činnost v oblasti klimatu a zejména aby zajistily trvalý dialog s obchodními partnery s cílem podnítit globální opatření v oblasti klimatu; zdůrazňuje, že je zapotřebí souběžné diplomatické úsilí s cílem zajistit včasné zapojení zemí sousedících s EU;

4.  zdůrazňuje ústřední úlohu občanů a spotřebitelů při transformaci energetiky a význam stimulace a podpory volby pro spotřebitele s cílem snížit dopady změny klimatu prosazováním udržitelných činností a vedlejších přínosů, které vedou k vyšší kvalitě života;

5.  bere na vědomí návrh Komise stanovit klimatický cíl EU pro rok 2030 „na alespoň 55% snížení čistých emisí“ ve srovnání s úrovněmi z roku 1990; zdůrazňuje však skutečnost, že Parlament přijal cíl ve výši 60 %;

6.  konstatuje, že i když EU podstatně snížila své domácí emise skleníkových plynů, emise skleníkových plynů pocházející z dovozu do EU neustále rostou, což podrývá úsilí Unie o snížení její globální stopy skleníkových plynů; zdůrazňuje, že více než 20 % domácích emisí CO2 Unie připadá na čistý dovoz zboží a služeb do EU; domnívá se, že je třeba lépe sledovat emise skleníkových plynů obsažené v dovozu, aby bylo možné určit možná opatření ke snížení globální stopy skleníkových plynů EU;

Navržení mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích slučitelného s pravidly WTO

7.  podporuje zavedení mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích za předpokladu, že bude slučitelný s pravidly WTO a dohodami EU o volném obchodu, tj. že nebude diskriminační a nebude představovat skryté omezení mezinárodního obchodu; domnívá se, že by CBAM jako takový vytvořil pobídku pro evropská průmyslová odvětví a obchodní partnery EU k dekarbonizaci jejich průmyslových odvětví, čímž by se podpořila politika EU i celosvětová politika v oblasti klimatu směrem k neutralitě emisí skleníkových plynů v souladu s cíli Pařížské dohody; jednoznačně prohlašuje, že by CBAM měl být určen výhradně k prosazování cílů v oblasti klimatu a neměl by být zneužíván jako nástroj na posilování protekcionismu, neoprávněné diskriminace nebo omezení; zdůrazňuje, že by tento mechanismus měl podporovat ekologické cíle EU, zejména pokud jde o lepší řešení emisí skleníkových plynů obsažených v průmyslu EU a v mezinárodním obchodu, a zároveň by měl být nediskriminační a usilovat o rovné podmínky na celosvětové úrovni;

8.  zdůrazňuje, že nejméně rozvinutým zemím a malým ostrovním rozvojovým státům by mělo být poskytnuto zvláštní zacházení s ohledem na jejich specifika a možný negativní dopad CBAM na jejich rozvoj;

9.  připomíná konkrétní omezení a výzvy, kterým čelí nejvzdálenější regiony, které jsou umocněny zejména jejich odlehlostí, ostrovní povahou a omezenou velikostí jejich trhu, a požaduje, aby CBAM v souladu s článkem 349 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) náležitě zohlednil jejich specifický charakter;

10.  znovu opakuje, že by zavedení CBAM mělo být součástí balíčku legislativních opatření s cílem zajistit rychlé snížení emisí skleníkových plynů pocházejících z výroby a spotřeby v EU, zejména zvýšením energetické účinnosti a využívání energie z obnovitelných zdrojů; zdůrazňuje, že by CBAM měl být spojen s politikami zaměřenými na umožnění a podporu investic do nízkouhlíkových průmyslových procesů, mimo jiné prostřednictvím inovativních finančních nástrojů, nového akčního plánu pro oběhové hospodářství a širší průmyslové politiky EU, která je ambiciózní z hlediska životního prostředí a sociálně spravedlivá, s cílem nasměrovat nízkouhlíkovou reindustrializaci Evropy k místnímu vytváření kvalitních pracovních míst a zajištění konkurenceschopnosti evropského hospodářství při plnění ambicí EU v oblasti klimatu a zajištění předvídatelnosti a jistoty pro zabezpečení investic do klimatické neutrality;

11.  zdůrazňuje, že normy pro výrobky mohou zajistit nízkouhlíkovou výrobu účinně využívající zdroje a přispět k zaručení minimálního negativního dopadu používání výrobků na životní prostředí; žádá proto Komisi, aby jako doplněk k zavedení CBAM a na podporu rámce udržitelné výrobkové politiky a nového akčního plánu pro oběhové hospodářství navrhla ambicióznější a závaznější normy a standardy pro výrobky uváděné na trh EU, pokud jde o snižování emisí skleníkových plynů a úspory zdrojů a energie;

12.  domnívá se, že by se CBAM měl vztahovat na veškerý dovoz výrobků a surovin, na něž se vztahuje EU ETS, i když jsou součástí meziproduktů nebo konečných produktů, aby se zabránilo možnému narušení vnitřního trhu a hodnotového řetězce; zdůrazňuje, že na začátku (již do roku 2023) a po posouzení dopadů by se CBAM měl vztahovat na energetický sektor a energeticky náročná průmyslová odvětví, jako je výroba cementu, oceli, hliníku, rafinace ropy, výroba papíru, skla, chemických látek a hnojiv, která stále dostávají velký počet bezplatných povolenek a představují 94 % průmyslových emisí Unie;

13.  zdůrazňuje, že by obsah emisí skleníkových plynů v dovozech měl být zohledňován na základě transparentních, spolehlivých a aktuálních referenčních hodnot specifických pro daný produkt na úrovni zařízení ve třetích zemích, a že standardně, pokud dovozce nezpřístupní údaje, by měl být započítáván celkový průměrný obsah emisí skleníkových plynů v jednotlivých produktech, přičemž je zapotřebí vzít v úvahu různé výrobní metody s různou náročností na emise; domnívá se, že by se stanovení ceny uhlíku pro dovozy mělo týkat přímých i nepřímých emisí a zohledňovat proto i uhlíkovou náročnost elektrizační soustavy v dané zemi, nebo pokud dovozce zpřístupní příslušné údaje, uhlíkovou náročnost spotřeby energie na úrovni zařízení;

14.  konstatuje, že Komise v současné době posuzuje veškeré různé možnosti zavedení CBAM, od daňových nástrojů až po mechanismy využívající EU ETS; zdůrazňuje, že by souběžně s revizí EU ETS měly být přezkoumány možnosti podob CBAM, aby se zajistila jejich doplňkovost a konzistentnost a zabránilo se překrývání, které by vedlo ke dvojí ochraně průmyslových odvětví EU; zdůrazňuje význam transparentního procesu, který je základem CBAM, včetně spolupráce s WTO a obchodními partnery EU v koordinaci s Evropským parlamentem a pečlivého posouzení a srovnání účinnosti, efektivity a právní proveditelnosti různých forem CBAM s cílem snížit celkové celosvětové emise skleníkových plynů; trvá na tom, že prvořadým cílem CBAM je ochrana životního prostředí, a že by proto při výběru nástroje měla hrát zásadní úlohu environmentální kritéria, aby byla zajištěna předvídatelná a dostatečně vysoká cena uhlíku, která podpoří investice do dekarbonizace s cílem dosáhnout cílů Pařížské dohody;

15.  zdůrazňuje, že je důležité, aby se vyhodnotily dopady každé z jednotlivých možností na životní úroveň spotřebitelů, zejména osob patřících ke zranitelnějším skupinám, jakož i dopady na příjmy; žádá Komisi, aby do tohoto posouzení dopadů zahrnula rovněž dopady, které budou mít na rozpočet EU příjmy plynoucí z CBAM jakožto vlastní zdroj, a to v závislosti na zvoleném konceptu a podmínkách;

16.  domnívá se, že má-li být sníženo možné riziko úniku uhlíku při současném dodržení pravidel WTO, musí CBAM účtovat poplatek za obsah uhlíku v dovážených produktech, který bude odrážet uhlíkové náklady hrazené výrobci v EU; zdůrazňuje, že stanovení cen uhlíku v rámci CBAM by mělo odrážet dynamický vývoj cen povolenek EU v rámci EU ETS, přičemž je nutné zajistit předvídatelnost a omezit kolísání cen uhlíku; zastává názor, že dovozci by měli kupovat povolenky ze samostatného souboru povolenek EU ETS, jehož cena uhlíku odpovídá ceně uhlíku v den transakce v rámci EU ETS; zdůrazňuje, že zavedení CBAM je pouze jedním z opatření při provádění cílů Zelené dohody pro Evropu a musí být doprovázeno nezbytnými opatřeními v odvětvích, na něž se nevztahuje ETS, jakož i ambiciózní reformou tohoto systému, která zajistí smysluplné stanovení cen uhlíku, jež bude plně respektovat zásadu „znečišťovatel platí“, a přispěje k nezbytnému snížení emisí skleníkových plynů v souladu s aktualizovaným klimatickým cílem EU pro rok 2030 a cílem nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050, a to i řešením faktoru lineárního snížení, úpravou stropu a posouzením případné potřeby stanovit minimální cenu uhlíku;

17.  zdůrazňuje, že spotřební daň z obsahu uhlíku ve všech spotřebovaných výrobcích, a to domácích i dovážených, by zcela neodstranila riziko úniku uhlíku, byla by technicky náročná vzhledem ke složitosti vysledovatelnosti uhlíku v globálních hodnotových řetězcích a mohla by představovat značnou zátěž pro spotřebitele; uznává, že pevně stanovené clo nebo daň z dovozu by mohly být jednoduchým nástrojem, který by poskytl silný a stabilní signál o ceně dováženého uhlíku z hlediska životního prostředí; domnívá se však, že vzhledem ke své pevné povaze by taková daň byla méně flexibilním nástrojem, který by nemohl tolik odrážet měnící se cenu v rámci EU ETS; zdůrazňuje, že v praxi by se měnící se daň, která automaticky odráží cenu v rámci EU ETS, rovnala pomyslnému systému ETS; uznává, že pokud by byl CBAM fiskální povahy, existovala by možnost, že by byl zaveden mechanismus založený na čl. 192 odst. 2 SFEU;

18.  zdůrazňuje, že dovozci by měli mít možnost prokázat v souladu se standardy EU pro monitorování, vykazování a ověřování EU ETS, že obsah uhlíku v jejich výrobcích je nižší než tyto hodnoty, a odváděná částka by jim měla být odpovídajícím způsobem snížena s cílem podpořit inovace a investice do udržitelných technologií po celém světě; domnívá se, že by to nemělo představovat nepřiměřenou zátěž pro MSP; zdůrazňuje, že provádění tohoto mechanismu bude muset být podpořeno souborem norem EU, které zabrání jeho obcházení nebo zneužívání, a pro jeho řízení bude nutné vytvořit silnou nezávislou infrastrukturu;

19.  zdůrazňuje, že CBAM by měl zajistit, aby dovozci ze třetích zemí neplatili za obsah uhlíku ve svých výrobcích dvakrát, a bylo tak s nimi zacházeno stejně a bez diskriminace; vyzývá Komisi, aby pečlivě posoudila dopad různých možností spojených s CBAM na nejméně rozvinuté země;

20.  zdůrazňuje, že na rozdíl od ETS by tento mechanismus neměl považovat spalování dřeva jako paliva za uhlíkově neutrální a v rámci revidovaného a aktualizovaného rámce by měl mít cenu i uhlík uložený v těženém dřevu a využívané půdě;

21.  naléhavě žádá Komisi, aby zajistila minimalizaci rizika, že se dovozci do EU pokusí vyhnout se tomuto mechanismu nebo ohrozit jeho účinnost, například přesměrováním výroby mezi trhy nebo vývozem polotovarů;

Obchodní aspekty CBAM

22.  vyzývá k tomu, aby se Pařížská dohoda a její cíle staly jednou z hlavních zásad obchodní politiky, jíž musí být přizpůsobeny všechny obchodní iniciativy a nástroje příslušných politik, tím, že bude rovněž uvedena jakožto zásadní prvek v dohodách o volném obchodu; je přesvědčen, že taková účelová obchodní politika může významně pomoci při nasměrování hospodářství k dekarbonizaci, aby bylo možné dosáhnout klimatických cílů stanovených v Pařížské dohodě a Zelené dohodě pro Evropu;

23.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad narušováním mnohostranného obchodního systému; vyzývá Komisi, aby aktivně spolupracovala s vládami obchodních partnerů s cílem zajistit nepřetržitý dialog o této iniciativě, a tím podnítit opatření v oblasti klimatu jak v rámci Unie, tak ze strany jejích obchodních partnerů; zdůrazňuje, že obchodní politika může být a měla by být využívána k podpoře pozitivní agendy v oblasti životního prostředí a k zabránění vzniku velkých rozdílů v úrovních ambicí v oblasti životního prostředí mezi EU a zbytkem světa a že by měl být mechanismus CBAM koncipován jako nástroj doplňující opatření v kapitolách o obchodu a udržitelném rozvoji v dohodách EU o volném obchodu; zdůrazňuje, že konečným cílem iniciativy musí být celosvětové opatření, které zajistí, aby se CBAM stal nadbytečným, neboť zbytek světa se vyrovná úrovni ambicí EU v oblasti snížení emisí CO2; je proto toho názoru, že CBAM by měl být považován za prostředek k urychlení tohoto procesu, a nikoli za nástroj protekcionismu; očekává, že Komise zahájí jednání o celosvětovém přístupu v rámci WTO nebo G20;

24.  domnívá se, že mezinárodní obchod a obchodní politika jsou klíčovými prvky umožňujícími přechod na celosvětové klimaticky neutrální, oběhové hospodářství účinně využívající zdroje, a jako takové podporují globální úsilí o dosažení cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje a Pařížské dohody; domnívá se, že je naléhavě nutné provést komplexní reformu WTO, která by této organizaci umožnila zaručit spravedlivý obchod a zároveň bojovat proti globálnímu oteplování; konstatuje, že pravidla GATT pocházejí z roku 1947, a zastává názor, že je třeba je v současném kontextu klimatické krize přehodnotit; očekává, že Komise urychleně zahájí reformu WTO s cílem dosáhnout souladu s cíli v oblasti klimatu; vyzývá Komisi, aby zintenzivnila své úsilí o dosažení celosvětového stanovování cen CO2 a usnadnila obchod s technologiemi v oblasti klimatu a ochrany životního prostředí, například prostřednictvím iniciativ v rámci obchodní politiky, jako je dohoda WTO o environmentálních produktech;

25.  vyzývá Komisi, aby pokračovala v mnohostranných reformách WTO, které uvedou mezinárodní obchodní právo v soulad s cíli Pařížské dohody a dalšími aspekty mezinárodního práva, zejména s úmluvami Mezinárodní organizace práce (MOP); poukazuje na to, že CBAM je slučitelný s pravidly WTO, pokud je navržen s jasným environmentálním cílem za účelem snížení celosvětových emisí skleníkových plynů a pokud maximálně zachovává ekologickou integritu;

26.  zdůrazňuje, že CBAM může přispívat k naplňování cílů udržitelného rozvoje; připomíná, že cílem udržitelného rozvoje je rovněž podpora důstojné práce, a naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že zboží uváděné na trh EU bude vyráběno za podmínek, které jsou v souladu s úmluvami MOP;

27.  konstatuje, že k zajištění slučitelnosti s pravidly WTO by podoba CBAM mohla vycházet z ustanovení GATT, jako je článek I (zacházení podle nejvyšších výhod), článek III (ustanovení o národním zacházení) a případně článek XX (obecná doložka o výjimkách), a že důvody k zavedení tohoto mechanismu by měly být pouze a výhradně ekologické, tj. dosáhnout celosvětového omezení emisí CO2 a zabránit úniku uhlíku;

28.  zdůrazňuje zásadu nediskriminace podle článku III GATT; zdůrazňuje, že klíčovým kritériem pro zajištění slučitelnosti jakéhokoliv opatření s pravidly WTO je rovnocenné zacházení s dovozy a domácí produkcí; zdůrazňuje, že CBAM by měl vytvořit rovné podmínky pro domácí a zahraniční výrobce v EU zavedením poplatku rovnocenného systému ETS za emise uhlíku z dováženého zboží v těchto odvětvích bez ohledu na jeho původ, čímž by evropskému průmyslu zajistil plnou ochranu proti úniku uhlíku a zabránil přesunu emisí do třetích zemí; zdůrazňuje, že provádění CBAM by mělo zabránit dvojí ochraně zařízení EU, přičemž je třeba posoudit dopad na vývoz a závislá odvětví v rámci celého hodnotového řetězce; zdůrazňuje, že koncepce CBAM by se měla řídit jednoduchou zásadou, že jedna tuna uhlíku by neměla být chráněna dvakrát;

29.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit v celosvětovém měřítku rovné podmínky pro konkurenceschopnost evropského průmyslu, aniž by to mělo škodlivé účinky na klima a životní prostředí; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby zvážila možnost zavedení vývozních slev, avšak pouze v případě, že bude schopna plně prokázat jejich pozitivní dopad na klima a jejich slučitelnost s pravidly WTO; zdůrazňuje, že s cílem zabránit negativním dopadům na klima vytvářením pobídek pro méně účinné výrobní metody v evropských vývozních odvětvích a zajistit slučitelnost s pravidly WTO by měla být jakákoli forma případné podpory vývozu transparentní a přiměřená, neměla by vést k žádným konkurenčním výhodám pro vývozní odvětví EU ve třetích zemích a měla by být striktně omezena na nejúčinnější zařízení, aby byly zachovány pobídky pro vývozní společnosti z EU ke snižování emisí skleníkových plynů;

30.  zdůrazňuje, že každý mechanismus musí vytvářet pobídky pro průmyslová odvětví v EU i v zahraničí, aby vyráběla čisté a konkurenceschopné výrobky, a zabránit úniku uhlíku, aniž by byly ohroženy obchodní příležitosti;

31.  konstatuje, že CBAM je součástí Zelené dohody pro Evropu a nástrojem pro dosažení cíle nulových čistých emisí skleníkových plynů v EU do roku 2050; podotýká, že tento mechanismus může mít potenciální přímý nebo nepřímý vliv na většinu průmyslových odvětví s vysokými emisemi uhlíku a odvětví založených na rozsáhlé obchodní výměně a že by měly být v průběhu celého procesu vedeny konzultace; kromě toho konstatuje, že CBAM by mohl ovlivnit dodavatelské řetězce takovým způsobem, že by internalizovaly náklady na uhlík; zdůrazňuje, že takový mechanismus musí mít snadnou správu a že nesmí představovat pro podniky, zejména MSP, nepřiměřenou finanční nebo administrativní zátěž;

CBAM a vlastní zdroje

32.  uznává, že CBAM by mohl být proveden buď jako rozšíření stávajícího režimu cel, nebo jako doplňkový systém zahrnutý do stávajícího rámce ETS; zdůrazňuje, že oba přístupy by mohly být v plném souladu s iniciativou týkající se vlastních zdrojů;

33.  podporuje záměr Komise využívat příjmy z CBAM jako nový vlastní zdroj pro rozpočet EU a žádá Komisi, aby zajistila plnou transparentnost využívání těchto příjmů; zdůrazňuje však, že rozpočtová úloha CBAM by měla být pouze vedlejším produktem tohoto nástroje; domnívá se, že tyto nové příjmy by měly umožnit větší podporu opatření v oblasti klimatu a cílů Zelené dohody, jako je spravedlivý přechod a dekarbonizace evropského hospodářství, a zvýšení příspěvku EU na mezinárodní financování opatření v oblasti klimatu ve prospěch nejméně rozvinutých zemí a malých ostrovních rozvojových států, které jsou nejvíce ohroženy změnou klimatu, zejména s cílem podpořit je v procesu industrializace založené na čistých a dekarbonizovaných technologiích; vyzývá Komisi, aby ve svém nadcházejícím návrhu zohlednila sociální dopady mechanismu s cílem tyto dopady minimalizovat; zdůrazňuje, že příjmy z CBAM by v žádném případě neměly být použity jako skryté dotace vysoce znečišťujícím evropským odvětvím, což by v konečném důsledku narušilo jeho slučitelnost s WTO;

34.  připomíná, že se Parlament, Rada a Komise dohodly, že k vytvoření nových vlastních zdrojů, včetně CBAM, dojde v příštím víceletém finančním rámci, a to na základě interinstitucionální dohody ze dne 16. prosince 2020 o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení, jakož i o nových vlastních zdrojích, včetně plánu na zavedení nových vlastních zdrojů (dále jen „interinstitucionální dohoda“)(9); zdůrazňuje, že zahrnutí finančních toků pocházejících z CBAM do rozpočtu EU by pomohlo zmírnit problémy týkající se fiskální rovnocennosti a zajistit jednak spravedlivé rozložení dopadu mezi členské státy a jednak štíhlou strukturu s minimálními správními režijními náklady; dochází proto k závěru, že vymezení těchto výnosů jako vlastního zdroje EU by přineslo snížení podílu příspěvků založených na HND na financování rozpočtu EU, čímž by pomohlo ke spravedlivému rozdělení dopadu CBAM mezi všechny členské státy; domnívá se, že veškeré úspory dosažené na vnitrostátní úrovni v důsledku nižších příspěvků založených na HND poskytnou členským státům větší fiskální prostor;

35.  bere na vědomí nejrůznější střízlivé odhady příjmů, které se pohybují v rozmezí od 5 do 14 miliard EUR ročně v závislosti na působnosti a koncepci nového nástroje; zdůrazňuje skutečnost, že rozpočet EU je v každém případě jedinečně uzpůsoben tomu, aby absorboval výkyvy příjmů, či dokonce dlouhodobé regresivní účinky;

36.  je odhodlán zajistit, aby vlastní zdroj založený na CBAM tvořil součást souboru vlastních zdrojů dostatečných k pokrytí úrovně celkových očekávaných výdajů spojených s náklady na splácení půjček vzniklých v souvislosti s nástrojem Next Generation EU, přičemž musí být dodržena zásada univerzálnosti; dále připomíná, že jakýkoli přebytek vzniklý v rámci splátkového plánu musí i nadále zůstat v rozpočtu EU jakožto obecný příjem;

37.  zdůrazňuje, že zavedení souboru nových zdrojů vlastních příjmů, jak stanoví plán pro zavedení nových vlastních zdrojů v rámci interinstitucionální dohody, by mohlo usnadnit to, aby byly výdaje na úrovni EU lépe zaměřeny na prioritní oblasti a společné veřejné statky s velkým navýšením efektivity v porovnání s výdaji na úrovni jednotlivých států; připomíná, že pokud by jeden ze tří orgánů nedodržel jakoukoli z podmínek dohodnutých v interinstitucionální dohodě, mohlo by to být důvodem k tomu, aby jeho postup ostatní orgány napadly právní cestou;

38.  vyzývá orgány, aby postupovaly aktivně podle ducha a litery plánu pro zavedení nových vlastních zdrojů v rámci interinstitucionální dohody, který stanoví, že tento nový vlastní zdroj má vstoupit v platnost nejpozději do 1. ledna 2023;

Provádění CBAM a další aspekty

39.  zdůrazňuje, že provádění CBAM musí doprovázet zrušení všech forem dotací škodlivých pro životní prostředí, které jsou na vnitrostátní úrovni poskytovány energeticky náročným odvětvím; vyzývá Komisi, aby vyhodnotila různé postupy členských států v této oblasti s ohledem na zásadu „znečišťovatel platí“;

40.  žádá, aby byl CBAM monitorován prostřednictvím nezávislého orgánu pod záštitou Komise, který by měl pravidelně podávat zprávy a poskytovat Parlamentu, Radě a Komisi na požádání transparentní informace, a to alespoň dvakrát ročně;

41.  konstatuje, že EU je největším světovým dovozcem uhlíku a že obsah uhlíku ve zboží vyváženém z EU je výrazně nižší než obsah uhlíku v dováženém zboží; vyjadřuje politování nad tím, že evropské úsilí v boji proti změně klimatu je větší než průměrné mezinárodní úsilí; zdůrazňuje, že pro měření celkového dopadu Unie na klima je zapotřebí spolehlivé metody podávání zpráv, která zohlední emise dováženého zboží a služeb do EU;

42.  zdůrazňuje, že dostatečné mezinárodní úsilí v oblasti klimatu, například prostřednictvím stabilního, rozšířeného a konzistentního mezinárodního stanovování cen uhlíku a plně konkurenceschopných technologií, produktů a výrobních procesů s nízkými emisemi učiní tento mechanismus zastaralým; domnívá se, že změna klimatu je celosvětovým problémem, který vyžaduje globální řešení, a proto se domnívá, že EU by měla i nadále podporovat vytvoření celosvětového rámce pro stanovování cen CO2 v souladu s článkem 6 Pařížské dohody; vybízí Komisi, aby navrhla mechanismus s jasným a ambiciózním harmonogramem jeho provádění a vývoje; připomíná, že některá technická řešení pro snížení emisí CO2 jsou stále v pilotní fázi, a vyzývá proto Komisi, aby i nadále usilovala o jejich další rozvoj; vyzývá Komisi, aby tento mechanismus navrhla jako součást komplexního strategického balíčku orientovaného na dlouhodobý horizont, který bude v souladu s vytvořením hospodářství s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů, jež bude vysoce účinné z hlediska využívání energií a zdrojů a nulových emisí skleníkových plynů, a to nejpozději do roku 2050;

43.  připomíná, že politika EU v oblasti klimatu, průmyslová politika a cíl zachovat a zvýšit udržitelný hospodářský růst musí jít ruku v ruce; zdůrazňuje, že každý mechanismus musí být zakotven v průmyslové strategii EU a musí podněcovat průmyslová odvětví k výrobě čistých a konkurenceschopných výrobků;

44.  zdůrazňuje, že řádně fungující mechanismus by měl zajistit snížení emisí dovážených do EU a zajistit co nejúčinnější ochranu klimatu před rizikem úniku uhlíku, při současném dodržování pravidel WTO; zdůrazňuje, že tento mechanismus musí být navržen tak, aby mohl být snadno zaveden a účinně uplatňován a aby zároveň zabránil obcházení povinností, jako je např. přesouvání zdrojů nebo dovoz pouze částečně hotových nebo konečných výrobků, na něž se mechanismus nevztahuje;

45.  vyzývá Komisi, aby poskytla technické poradenství a podporu průmyslu doma i v zahraničí, zejména MSP, při zavádění spolehlivých systémů započítávání emisí skleníkových plynů pro dovoz s cílem zachovat silný evropský průmysl, aniž by to vytvářelo technické problémy pro obchodní partnery;

46.  vyzývá ke zvláštnímu posouzení dopadu tohoto mechanismu na MSP a na hospodářskou soutěž na vnitřním trhu; vyzývá k tomu, aby byl v případě potřeby vytvořen podpůrný mechanismus pro MSP, aby se úspěšně přizpůsobily nové tržní realitě, což zabrání tomu, aby se staly obětí nekalých praktik ze strany větších subjektů na trhu;

47.  dále konstatuje, že s cílem zabránit nekalé hospodářské soutěži na evropském trhu by mechanismus neměl vytvářet konkurenční nevýhody mezi konkurenčními materiály; zdůrazňuje, že v hospodářské soutěži by neměly být znevýhodněny materiály, které jsou nejšetrnější ke klimatu,

48.  zdůrazňuje význam Evropského parlamentu, pokud jde o zastoupení evropských občanů a jejich zájmů a pokud jde o příspěvek k naplňování priorit EU, jako je ochrana klimatu a mezinárodní konkurenceschopnost; vyzývá proto Komisi a Radu, aby plně zapojily Parlament jako spolunormotvůrce do legislativního procesu zavedení tohoto mechanismu;

o
o   o

49.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P9_TA(2020)0206. (2) Přijaté texty, P9_TA(2019)0078. (3) Přijaté texty, P9_TA(2020)0005. (4) Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 8. října 2020 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (EU) 2018/1999 (evropský právní rámec pro klima) (Přijaté texty, P9_TA(2020)0253). (5) Světová meteorologická organizace (WMO), „Statement on the State of the Global Climate in 2019 (Prohlášení o stavu globálního klimatu v roce 2019)“. (6) Fezzigna, P., Borghesi, S., Caro, D., „Revising Emission Responsibilities through Consumption-Based Accounting: A European and Post-Brexit Perspective (Revize emisních povinností prostřednictvím účetnictví založeného na spotřebě: Evropská perspektiva a výhled po brexitu)“, Sustainability, 17. ledna 2019. (7) Viz Zvláštní zpráva EÚD č. 18/2020. (8) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), „CO2 emissions embodied in international trade and domestic final demand: methodology and results using the OECD inter-country input-output database (Emise CO2 zahrnuté do mezinárodního obchodu a domácí konečné poptávky: metodologie a výsledky využívající mezistátní databáze OECD vstupů a výstupů)“, 23. listopadu 2020. (9) Úř. věst. L 433 I, 22.12.2020, s. 28.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2021 o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní (COM(2020)0314 – C9-0213/2020 – 2020/0148(CNS))

P9_TA(2021)0072 A9-0015/2021

(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2020)0314),

–  s ohledem na články 113 a 115 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Rada konzultovala s Parlamentem (C9-0213/2020),

–  s ohledem na článek 82 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A9-0015/2021),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh Pozměňovací návrh 1 Návrh směrnice Bod odůvodnění 1 (1)  S cílem vyhovět novým iniciativám Unie v oblasti daňové transparentnosti byla směrnice Rady 2011/16/EU21 v posledních letech předmětem řady změn. Tyto změny zaváděly zejména oznamovací povinnosti, po nichž následovala komunikace s ostatními členskými státy týkající se finančních účtů, předběžných daňových rozhodnutí s přeshraničním prvkem a předběžného posouzení převodních cen, oznamování podle jednotlivých zemí a přeshraničních uspořádání podléhajících oznamování. Uvedené změny rozšířily tímto způsobem rozsah automatické výměny informací. Správci daně mají nyní k dispozici širší soubor nástrojů spolupráce, které odhalují a řeší formy daňových podvodů, daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem. (1)  S cílem vyhovět novým iniciativám Unie v oblasti daňové transparentnosti byla směrnice Rady 2011/16/EU21 v posledních letech předmětem řady změn. Tyto změny zaváděly zejména oznamovací povinnosti, po nichž následovala komunikace s ostatními členskými státy týkající se finančních účtů, předběžných daňových rozhodnutí s přeshraničním prvkem a předběžného posouzení převodních cen, oznamování podle jednotlivých zemí a přeshraničních uspořádání podléhajících oznamování. Uvedené změny rozšířily tímto způsobem rozsah automatické výměny informací. Správci daně mají nyní k dispozici širší soubor nástrojů spolupráce, které odhalují a řeší formy daňových podvodů, daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem, aby bylo možné lépe chránit daňové příjmy a zajistit spravedlivé zdanění. _________________ _________________ 21Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1). 21Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1). Pozměňovací návrh 2 Návrh směrnice Bod odůvodnění 1 a (nový) (1a)   Širší soubor nástrojů spolupráce, digitální transformace a cíl spočívající v posílení spolupráce mezi vnitrostátními orgány vyžadují kvalifikované lidské zdroje a odpovídající finanční zdroje. Za tímto účelem musí navrhované změny doprovázet odpovídající úroveň investic, zejména do přizpůsobení informatické a digitální infrastruktury a odborné přípravy. Ve výsledku by měla být posílena schopnost členských států zpracovávat všechny obdržené finanční informace a měly být navýšeny finanční, lidské a IT zdroje daňových správ. Pozměňovací návrh 3 Návrh směrnice Bod odůvodnění 2 (2)  V uplynulých letech Komise monitorovala uplatňování a v roce 2019 dokončila vyhodnocení směrnice 2011/16/EU22. Přestože bylo v oblasti automatické výměny informací dosaženo významného zlepšení, stále je třeba zlepšit stávající ustanovení, která se týkají všech forem výměny informací a správní spolupráce. (2)  V uplynulých letech Komise monitorovala uplatňování a v roce 2019 dokončila vyhodnocení směrnice 2011/16/EU22. Přestože bylo v oblasti automatické výměny informací dosaženo významného zlepšení, stále je třeba zlepšit stávající ustanovení, která se týkají všech forem výměny informací a správní spolupráce. Je možné, že za účelem zohlednění vývoje situace v oblasti daňové transparentnosti bude nutné tuto směrnici pravidelně aktualizovat. _________________ _________________ 22 Evropská komise, pracovní dokument útvarů Komise, vyhodnocení směrnice Rady 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (SWD (2019)0328). 22 Evropská komise, pracovní dokument útvarů Komise, vyhodnocení směrnice Rady 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (SWD (2019)0328). Pozměňovací návrh 4 Návrh směrnice Bod odůvodnění 3 (3)  Podle článku 5 směrnice 2011/16/EU sdělí dožádaný orgán na žádost dožadujícího orgánu předmětnému dožadujícímu orgánu veškeré informace, které má k dispozici, nebo které získá v důsledku správního šetření, které jsou předvídatelně relevantní pro správu a prosazování vnitrostátních právních předpisů členských států týkajících se daní, spadajících do oblasti působnosti uvedené směrnice. Aby byla zajištěna účinnost výměny informací a zamezilo se neodůvodněnému zamítnutí žádostí a aby byla zajištěna právní srozumitelnost a jistota jak pro správce daně, tak pro daňové poplatníky, měl by být jasně stanoven předpokládaný význam. V této souvislosti musí být rovněž objasněno, že se úroveň předpokládaného významu nemůže vztahovat na žádosti o další informace po výměně informací v souladu s článkem 8a směrnice 2011/16/EU týkající se předběžného daňového rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžného posouzení převodních cen. (3)  Podle článku 5 směrnice 2011/16/EU sdělí dožádaný orgán na žádost dožadujícího orgánu předmětnému dožadujícímu orgánu veškeré informace, které má k dispozici, nebo které získá v důsledku správního šetření, které jsou předvídatelně relevantní pro správu a prosazování vnitrostátních právních předpisů členských států týkajících se daní, spadajících do oblasti působnosti uvedené směrnice. Aby byla zajištěna účinnost výměny informací a zamezilo se neodůvodněnému zamítnutí žádostí a aby byla zajištěna právní srozumitelnost a jistota jak pro správce daně, tak pro daňové poplatníky, měl by být jasně stanoven předpokládaný význam v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie, která uvádí, že pojem „předpokládaný význam“ má zajistit výměnu informací v daňových záležitostech v co nejširším rozsahu. V této souvislosti musí být rovněž objasněno, že se úroveň předpokládaného významu nemůže vztahovat na žádosti o další informace po výměně informací v souladu s článkem 8a směrnice 2011/16/EU týkající se předběžného daňového rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžného posouzení převodních cen. Pozměňovací návrh 5 Návrh směrnice Bod odůvodnění 3 a (nový) (3a)   Unie a členské státy by měly zajistit harmonizovaný systém postihů a sankcí v celé Unii, aby se zabránilo zneužívání mezer a rozdílů mezi daňovými systémy členských států ze strany provozovatelů platforem. V případě porušení předpisů by měly být zvažovány finanční sankce a vyloučení z veřejných zakázek. V krajních a opakovaných případech by měla existovat možnost zrušit provozovateli platformy oprávnění k podnikání. Pozměňovací návrh 6 Návrh směrnice Bod odůvodnění 4 a (nový) (4a)  S cílem řádně a plně informovat daňové poplatníky by příslušné orgány členských států měly zveřejňovat kategorie příjmů, o nichž jsou informace automaticky sdíleny s příslušnými orgány jiných členských států a třetích zemí nebo jurisdikcí. Pozměňovací návrh 7 Návrh směrnice Bod odůvodnění 4 b (nový) (4b)   Veškeré informace týkající se přeshraničních systémů s důsledky pro třetí země by měly být rovněž zpřístupněny daňovým orgánům v těchto zemích. Tento požadavek by se měl týkat zejména rozvojových zemí, které mají často omezenější přístup k mezinárodním systémům výměny daňových informací. Pozměňovací návrh 8 Návrh směrnice Bod odůvodnění 6 a (nový) (6a)   Zásadní podmínkou účinné výměny informací mezi daňovými správami je řádná identifikace daňových poplatníků. Daňové identifikační číslo (DIČ) by mělo být k dispozici vždy, kdy to vyžaduje směrnice 2011/16/EU, a mělo by být vytvořeno evropské DIČ, které by pro tuto identifikaci bylo nejlepším prostředkem. Evropské DIČ by jakékoli třetí straně umožnilo v přeshraničních vztazích rychle, snadno a správně určit a zaznamenat daňová identifikační čísla a sloužilo by rovněž jako základ pro automatickou výměnu informací mezi daňovými správami členských států. Pozměňovací návrh 9 Návrh směrnice Bod odůvodnění 7 (7)  Správci daně často požadují informace od provozovatelů digitálních platforem. To provozovatelům platforem způsobuje významné administrativní náklady a náklady na dodržování daňových předpisů. Některé členské státy zároveň uložily jednostranné povinné oznamování, což vytváří pro provozovatele platforem další administrativní zátěž, neboť ti musí splňovat množství vnitrostátních standardů týkajících se oznamování. Proto by bylo nezbytné, aby se na vnitřním trhu uplatňovala standardizované povinné oznamování. (7)  Správci daně často požadují informace od provozovatelů digitálních platforem. To provozovatelům platforem způsobuje významné administrativní náklady a náklady na dodržování daňových předpisů. Některé členské státy zároveň uložily jednostranné povinné oznamování, což vytváří pro provozovatele platforem další administrativní zátěž, neboť ti musí splňovat množství vnitrostátních standardů týkajících se oznamování. Proto by bylo nezbytné, aby se na vnitřním trhu uplatňovala standardizované povinné oznamování. Tato standardizace má zásadní význam pro podporu tří hlavních cílů: minimalizaci nákladů hospodářských subjektů na dodržování předpisů, zvýšení účinnosti vnitrostátních orgánů a snížení byrokracie jak pro daňové poplatníky, tak pro daňové správy. Pozměňovací návrh 10 Návrh směrnice Bod odůvodnění 7 a (nový) (7a)  Digitalizace hospodářství je jedním ze základních kamenů, na kterém Unie staví svou strategii budoucnosti v oblasti hospodářství a růstu. Unie by měla být atraktivním místem pro digitální společnosti, především pokud jde o jejich potenciál v oblasti obchodu, inovací a zaměstnanosti. Digitální zboží a služby jsou však často vysoce mobilní a nehmotné, a proto jsou náchylnější k tomu, aby byly vystaveny postupům agresivního daňového plánování, neboť mnoho obchodních modelů nevyžaduje k provádění transakcí se zákazníky a vytváření zisku fyzickou infrastrukturu. Tato skutečnost zpochybňuje vhodnost unijních modelů daně z příjmu právnických osob, které byly vytvořeny pro tradiční „fyzická“ odvětví, mimo jiné pokud jde o to, do jaké míry by kritéria pro oceňování a výpočty mohla být upravena tak, aby odpovídala obchodním činnostem v 21. století. To mimoto vede k situaci, kdy on-line prodejci a prodejci, kteří působí prostřednictvím platforem, mají v současné době možnost generovat příjmy, které nejsou řádně hlášeny, a u nichž tudíž hrozí vysoké riziko, že nebudou dostatečně zdaněny nebo nebudou zdaněny vůbec. Pozměňovací návrh 11 Návrh směrnice Bod odůvodnění 13 (13)  Vzhledem k digitální povaze a pružnosti digitálních platforem by se měla oznamovací povinnost rozšířit na ty provozovatele platforem, kteří vykonávají obchodní činnost v Unii, ale nejsou v ní daňovými rezidenty, ani nemají sídlo, ani nejsou spravováni, ani nemají stálé provozovny v členském státě. To by zajistilo rovné podmínky pro všechny platformy a zabránilo nekalé soutěži. Za tímto účelem by se od zahraničních platforem mělo vyžadovat, aby se za účelem fungování na vnitřním trhu zaregistrovaly a prováděly oznamování v jednom členském státě. (13)  Vzhledem k digitální povaze a pružnosti digitálních platforem by se měla oznamovací povinnost rozšířit na ty provozovatele platforem, kteří vykonávají obchodní činnost v Unii, ale nejsou v ní daňovými rezidenty, ani nemají sídlo, ani nejsou spravováni, ani nemají stálé provozovny v členském státě. To by zajistilo rovné podmínky pro všechny platformy a zabránilo nekalé soutěži. Za tímto účelem by se od zahraničních platforem mělo vyžadovat, aby se za účelem fungování na vnitřním trhu zaregistrovaly a prováděly oznamování v jednom členském státě, přičemž se zohlední umístění jejich globálního nebo regionálního sídla, místo skutečného vedení a existenci významné hospodářské činnosti v tomto zvoleném členském státě. Pozměňovací návrh 12 Návrh směrnice Bod odůvodnění 14 a (nový) (14a)   Vzhledem k tomu, že postupně digitalizovaná a globalizovaná ekonomika odhaluje složité a náročné aspekty, jako jsou kryptoaktiva, je důležité posílit spolupráci mezi vnitrostátními daňovými správami v této oblasti. Pro posílení boje proti daňovým únikům a pro podporu spravedlivého zdanění je důležité, aby existovala jasná definice kryptoaktiv zohledňující probíhající činnosti v rámci OECD a FATF. Výbor FATF stanovil širokou definici virtuálních měn a doporučil, aby se povinnosti, pokud jde o boj proti praní peněz a financování terorismu, vztahovaly na veškeré fyzické nebo právnické osoby, které provozují příslušnou činnost, včetně směňování kryptoaktiv, jejich převodů a využívání a poskytování finančních služeb týkajících se prvotní nabídky měny. Šíření kryptoměn je aktuálním tématem a mělo by být zohledněno v každém úsilí o posílení správní spolupráce na základě zásad subsidiarity a proporcionality. Vzhledem ke globálnímu technologickému pokroku jsou rovněž zapotřebí pokročilé mechanismy dohledu, které jsou v úzkém kontaktu s příslušnými orgány pro boj proti trestné činnosti ve finanční oblasti. Pozměňovací návrh 13 Návrh směrnice Bod odůvodnění 15 (15)  Cíl zamezit daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem by mohl být zajištěn tím, že by bylo od provozovatelů digitálních platforem požadováno, aby dříve, než vnitrostátní správci daně provedou roční výměr daně, vykázali v rané fázi příjmy získané prostřednictvím platforem. S cílem usnadnit práci správců daně členských států by se měly oznamované informace vyměňovat do jednoho měsíce po jejich oznámení. Za účelem usnadnění automatické výměny informací a zvýšení efektivního využívání zdrojů by k výměnám informací mělo docházet elektronicky prostřednictvím stávající společné komunikační sítě (CCN), kterou vyvinula Unie. (15)  Cíl zamezit daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem by mohl být zajištěn tím, že by bylo od provozovatelů digitálních platforem požadováno, aby dříve, než vnitrostátní správci daně provedou roční výměr daně, vykázali v rané fázi příjmy získané prostřednictvím platforem. S cílem usnadnit práci správců daně členských států by se měly oznamované informace vyměňovat bez zbytečného odkladu a nejpozději do jednoho měsíce po jejich oznámení. Za účelem usnadnění automatické výměny informací a zvýšení efektivního využívání zdrojů by k výměnám informací mělo docházet elektronicky prostřednictvím stávající společné komunikační sítě (CCN), kterou vyvinula Unie. Digitální infrastruktura by měla být odolná a měla by zaručovat nejvyšší úroveň bezpečnosti. Pozměňovací návrh 14 Návrh směrnice Bod odůvodnění 15 a (nový) (15a)   Tato směrnice by měla zajistit, aby příslušné orgány měly přístup k údajům o délce trvání nájemních smluv v případech, kdy je krátkodobý pronájem nemovitostí časově omezen, aby se usnadnilo provádění těchto omezení a kontrola zvyšování cen pronájmu v Unii. Pozměňovací návrh 15 Návrh směrnice Bod odůvodnění 15 b (nový) (15b)   Jednotlivci, kteří mají přístup k údajům souvisejícím s citlivými daňovými informacemi provozovatelů platforem a nadnárodních korporací, jež se týkají daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem, by měli být vybízeni k tomu, aby se přihlásili a spolupracovali s orgány na základě vlastního uvážení a s ohledem na veřejný zájem, a pokud tak učiní, měli by být plně chráněni. Pozměňovací návrh 16 Návrh směrnice Bod odůvodnění 16 (16)  Vyhodnocení směrnice 2011/16/EU provedené Komisí ukázalo, že je třeba důsledně sledovat účinnost při uplatňování uvedené směrnice a vnitrostátních prováděcích ustanovení, která toto uplatňování umožňují. Aby Komise mohla nadále řádně sledovat a vyhodnocovat účinnost automatické výměny informací podle směrnice 2011/16/EU, měly by být členské státy povinny každoročně sdělovat Komisi statistiku těchto výměn. (16)  Vyhodnocení směrnice 2011/16/EU provedené Komisí ukázalo, že je třeba důsledně sledovat účinnost při uplatňování uvedené směrnice a vnitrostátních prováděcích ustanovení, která toto uplatňování umožňují. Aby Komise mohla nadále řádně sledovat a vyhodnocovat účinnost automatické výměny informací podle směrnice 2011/16/EU, měly by být členské státy povinny každoročně sdělovat Komisi statistiku těchto výměn. Měly by rovněž každoročně sdělovat Komisi veškeré příslušné informace týkající se překážek bránících řádnému provádění uvedené směrnice. Pozměňovací návrh 17 Návrh směrnice Bod odůvodnění 16 a (nový) (16a)  Komise by měla vypracovat do dvou let od vstupu této směrnice v platnost zprávu o provádění a účinnosti ustanovení, která tato směrnice zavádí do směrnice 2011/16/EU, a předloží konkrétní návrhy na její zlepšení, a to včetně legislativních návrhů. Tato zpráva by měla být zveřejněna. Pozměňovací návrh 18 Návrh směrnice Bod odůvodnění 19 (19)  Mnohostranné kontroly prováděné s podporou programu Fiscalis 2020 zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/20135prokázaly výhodu koordinovaných kontrol jednoho nebo více daňových poplatníků, kteří jsou společným nebo doplňujícím se zájmem dvou nebo více správců daně v Unii. Vzhledem k tomu, že pro provádění společných auditů neexistuje výslovný právní základ, jsou tyto společné akce v současné době prováděny na základě ustanovení směrnice 2011/16/EU týkajících se přítomnosti zahraničních úředníků na území jiných členských států a týkajících se souběžných kontrol. V mnoha případech se však tato praxe ukázala jako nedostatečná a postrádala právní srozumitelnost a jistotu. (19)  Mnohostranné kontroly prováděné s podporou programu Fiscalis 2020 zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/20135prokázaly výhodu koordinovaných kontrol jednoho nebo více daňových poplatníků, kteří jsou společným nebo doplňujícím se zájmem dvou nebo více správců daně v Unii. Inspekce na místě a společné audity by proto měly být součástí rámce Unie pro spolupráci mezi daňovými správami. Vzhledem k tomu, že pro provádění společných auditů neexistuje výslovný právní základ, jsou tyto společné akce v současné době prováděny na základě ustanovení směrnice 2011/16/EU týkajících se přítomnosti zahraničních úředníků na území jiných členských států a týkajících se souběžných kontrol. V mnoha případech se však tato praxe ukázala jako nedostatečná a postrádala právní srozumitelnost a jistotu. Je proto důležité tuto právní nejistotu odstranit a dodat těmto kontrolám v rámci pro správní spolupráci právní základ. __________________ __________________ 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí akční program ke zlepšení fungování systémů zdanění v Evropské unii na období 2014-2020 (Fiscalis 2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1482/2007/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 25). 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí akční program ke zlepšení fungování systémů zdanění v Evropské unii na období 2014-2020 (Fiscalis 2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1482/2007/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 25). Pozměňovací návrh 19 Návrh směrnice Bod odůvodnění 20 (20)  Členské státy by měly přijmout jasný a účinný právní rámec, který jejich správcům daně umožní provádět společné audity osob s přeshraniční činností. Společné audity jsou správní šetření prováděná společně příslušnými orgány dvou nebo více členských států za účelem přezkoumání případu spojeného s jednou nebo více osobami společného nebo doplňujícího se zájmu těchto členských států. Společné audity mohou významně přispět k lepšímu fungování vnitřního trhu. Společné audity by měly být strukturovány tak, aby poskytovaly právní jistotu daňovým poplatníkům prostřednictvím jasných procesních pravidel včetně zmírnění rizika dvojího zdanění. (20)  Členské státy by měly přijmout jasný a účinný právní rámec, který jejich správcům daně umožní provádět společné audity osob s přeshraniční činností. Společné audity jsou správní šetření prováděná společně příslušnými orgány dvou nebo více členských států za účelem přezkoumání případu spojeného s jednou nebo více osobami společného nebo doplňujícího se zájmu těchto členských států. Společné audity mohou významně přispět k lepšímu fungování vnitřního trhu. Společné audity by měly být strukturovány tak, aby poskytovaly právní jistotu daňovým poplatníkům prostřednictvím jasných procesních pravidel včetně zmírnění rizika dvojího zdanění. Kromě požadovaného právního rámce by členské státy měly stanovit podmínky, které usnadní organizaci společných auditů na operační úrovni, zejména podporou odborné přípravy, včetně jazykového vzdělávání, pro pracovníky, kteří budou pravděpodobně provádět společné audity. Připomíná se, že program Fiscalis může v této souvislosti poskytnout finanční podporu. Pozměňovací návrh 20 Návrh směrnice Bod odůvodnění 21 (21)  V zájmu zajištění účinnosti procesu by měly být odpovědi na žádosti o společné audity poskytovány ve stanovené lhůtě. Zamítnutí žádostí by měla být řádně odůvodněna. Procesní opatření vztahující se na společný audit by měla odpovídat opatřením platným v členském státě, v němž se provádí příslušná auditorská činnost. Zúčastněné členské státy by proto měly vzájemně uznávat důkazy shromážděné během společného auditu. Stejně důležité je, aby se příslušné orgány dohodly na skutečnostech a okolnostech případu a usilovaly o dosažení dohody o tom, jak interpretovat daňové postavení auditované osoby (osob). Aby bylo zajištěno, že výsledek společného auditu bude možné implementovat v zúčastněných členských státech, měla by závěrečná zpráva mít stejnou právní hodnotu jako příslušné vnitrostátní nástroje, které jsou vydávány na základě auditu v zúčastněných členských státech. V případě potřeby by členské státy měly poskytnout právní rámec k provedení odpovídající úpravy. (21)  V zájmu zajištění účinnosti procesu by měly být odpovědi na žádosti o společné audity poskytovány ve stanovené lhůtě. Zamítnutí žádostí by měla být řádně odůvodněna, měla by být povolena pouze na základě důvodů stanovených touto směrnicí a měla by podléhat právu na odpověď ze strany dožadujícího orgánu. Procesní opatření vztahující se na společný audit by měla odpovídat opatřením platným v členském státě, v němž se provádí příslušná auditorská činnost. Zúčastněné členské státy by proto měly vzájemně uznávat důkazy shromážděné během společného auditu. Stejně důležité je, aby se příslušné orgány dohodly na skutečnostech a okolnostech případu a usilovaly o dosažení dohody o tom, jak interpretovat daňové postavení auditované osoby (osob). Aby bylo zajištěno, že výsledek společného auditu bude možné implementovat v zúčastněných členských státech, měla by závěrečná zpráva mít stejnou právní hodnotu jako příslušné vnitrostátní nástroje, které jsou vydávány na základě auditu v zúčastněných členských státech. V případě potřeby by členské státy měly poskytnout právní rámec k provedení odpovídající úpravy. Pozměňovací návrh 21 Návrh směrnice Bod odůvodnění 24 a (nový) (24a)  Stejně tak je důležité zdůraznit, že k účinnějšímu výběru daní přispívá nejen výměna informací mezi daňovými orgány, ale také sdílení osvědčených postupů. V souladu s programem Fiscalis 2020 by pro členské státy mělo být sdílení osvědčených postupů mezi daňovými orgány prioritou. Pozměňovací návrh 22 Návrh směrnice Bod odůvodnění 26 (26)  S cílem zajistit jednotné podmínky k provedení směrnice 2011/16/EU, a zejména pro automatickou výměnu informací mezi správci daně, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci k přijetí standardního formuláře s omezeným počtem složek včetně jazykových režimů. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/201125. (26)  S cílem zajistit jednotné podmínky k provedení směrnice 2011/16/EU, a zejména pro automatickou výměnu informací mezi správci daně, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci k přijetí standardního formuláře s omezeným počtem složek včetně jazykových režimů. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/201125. Komise je oprávněna vypracovat zprávy a dokumenty za použití anonymizovaně vyměněných informací s cílem zohlednit právo daňových poplatníků na důvěrnost a v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. _________________ _________________ 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13). 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13). Pozměňovací návrh 23 Návrh směrnice Bod odůvodnění 26 a (nový) (26a)  Každé zpracování osobních údajů uskutečněné v rámci směrnice 2011/16/EU by mělo být i nadále v souladu s nařízeními (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725. Zpracování údajů stanovené ve směrnici 2011/16/EU má jediný cíl, a to sloužit obecnému veřejnému zájmu v oblasti zdanění, zejména boji proti daňovým podvodům, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům, ochraně daňových příjmů a podpoře spravedlivého zdanění, což posiluje příležitosti k sociálnímu, politickému a ekonomickému začlenění v členských státech. Ve směrnici 2011/16/EU by proto měly být aktualizovány odkazy na příslušné unijní právní předpisy o ochraně údajů a měly by být rozšířeny o pravidla stanovená v této směrnici. Pozměňovací návrh 24 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 1 – písm. a Směrnice 2011/16/EU Čl. 3 – odst. 1 – bod 9 – písm. a a)  Pro účely čl. 8 odst. 1 a článků 8a, 8aa, 8ab a 8ac systematické sdělování předem určených informací jinému členskému státu bez předchozího požadavku a v předem stanovených pravidelných intervalech. a)  Pro účely čl. 8 odst. 1 a článků 8a, 8aa, 8ab a 8ac systematické sdělování předem určených a nových informací jinému členskému státu bez předchozího požadavku a v předem stanovených pravidelných intervalech. Pozměňovací návrh 25 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 1 a (nový) Směrnice 2011/16/EU Čl. 3 – odst. 1 – bod 14 1a)   V článku 3 se bod 14 mění takto: 14.  ‚předběžným daňovým rozhodnutím s přeshraničním prvkem‘ jakákoli dohoda, sdělení nebo jakýkoli jiný nástroj nebo jednání s obdobnými účinky, též vydaný, změněný nebo obnovený v rámci daňové kontroly, který splňuje tyto podmínky: „14. „předběžným daňovým rozhodnutím“ jakákoli dohoda, sdělení nebo jakýkoli jiný nástroj nebo jednání s obdobnými účinky, též vydaný, změněný nebo obnovený v rámci daňové kontroly, který bez ohledu na jeho oficiální, neoficiální, právně závaznou nebo nezávaznou povahu splňuje tyto podmínky: a)  byl vydán, změněn nebo obnoven přímo vládou či daňovým orgánem členského státu nebo jeho nižším územním či správním celkem, včetně místních orgánů, nebo jejich jménem, bez ohledu na to, zda je skutečně využit; a)  byl vydán, změněn nebo obnoven přímo vládou či daňovým orgánem členského státu nebo jeho nižším územním či správním celkem, včetně místních orgánů, nebo jejich jménem, bez ohledu na to, zda je skutečně využit; b)  byl vydán, změněn nebo obnoven ve prospěch konkrétní osoby nebo skupiny osob a tato osoba nebo skupina osob má právo se na něj spoléhat; b)  byl vydán, změněn nebo obnoven ve prospěch konkrétní osoby nebo skupiny osob a tato osoba nebo skupina osob má právo se na něj spoléhat; c)  týká se výkladu nebo použití právního nebo správního ustanovení v souvislosti se správou nebo vynucováním vnitrostátních právních předpisů týkajících se daní členského státu nebo jeho nižších územních či správních celků, včetně místních orgánů; c)  týká se výkladu nebo použití právního nebo správního ustanovení v souvislosti se správou nebo vynucováním vnitrostátních právních předpisů týkajících se daní členského státu nebo jeho nižších územních či správních celků, včetně místních orgánů; d)  souvisí s přeshraniční transakcí nebo otázkou, zda činnosti vykonávané určitou osobou v jiné jurisdikci představují činnost stálé provozovny či nikoli; a dále e)  je učiněn před transakcemi nebo činnostmi v jiné jurisdikci, které by mohly vytvářet stálou provozovnu, nebo před podáním daňového přiznání za období, v němž k transakci nebo řadě transakcí nebo k činnostem došlo. Přeshraniční transakce může mimo jiné zahrnovat provádění investic, poskytování zboží, služeb, financí nebo využívání hmotného nebo nehmotného majetku a nemusí se přímo týkat osoby, které je předběžné daňové rozhodnutí s přeshraničním prvkem určeno; e)  je učiněn před transakcemi nebo činnostmi v jiné jurisdikci, které by mohly vytvářet stálou provozovnu, nebo před podáním daňového přiznání za období, v němž k transakci nebo řadě transakcí nebo k činnostem došlo. Transakce může mimo jiné zahrnovat provádění investic, poskytování zboží, služeb, financí nebo využívání hmotného nebo nehmotného majetku a nemusí se přímo týkat osoby, které je předběžné daňové rozhodnutí určeno; (Tento pozměňovací návrh se vztahuje na celý text. Jeho přijetí si vyžádá odpovídající změny v celém textu.) Pozměňovací návrh 26 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 1 b (nový) Směrnice 2011/16/EU Čl. 3 – odst. 1 – bod 16 1b)   V článku 3 se bod 16 zrušuje. Pozměňovací návrh 27 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 Směrnice 2011/16/EU Čl. 5 a – odst. 1 1.  Pro účely žádosti uvedené v článku 5 se má za to, že požadované informace jsou považovány za předpokládaně relevantní, pokud se dožadující orgán v době podání žádosti domnívá, že v souladu s jeho vnitrostátním právem existuje přiměřená možnost, aby byly požadované informace relevantní pro daňové záležitosti jednoho nebo několika daňových poplatníků, ať již identifikovaných jménem nebo jinak, a byly opodstatněné pro účely šetření. 1.  Pro účely žádosti uvedené v článku 5 se má za to, že požadované informace jsou považovány za předpokládaně relevantní, pokud se dožadující orgán v době podání žádosti domnívá, že v souladu s jeho vnitrostátním právem existuje přiměřená možnost, aby byly požadované informace relevantní pro daňové záležitosti jednoho nebo několika daňových poplatníků, ať již identifikovaných jménem nebo jinak, a byly opodstatněné pro účely vyměřování, výběru a správy daní. Pozměňovací návrh 28 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 Směrnice 2011/16/EU Čl. 5 a – odst. 2 2.  S cílem prokázat předpokládaný význam požadovaných informací poskytne dožadující příslušný orgán dožádanému orgánu podpůrné informace zejména o daňovém účelu, pro který jsou informace vyžádány, a o důvodech naznačujících, že tyto informace, které v předmětném má v držení dožádaný orgán, nebo že je má či kontroluje osoba, která spadá do pravomoci dožádaného orgánu v rámci jeho jurisdikce. 2.  S cílem prokázat předpokládaný význam požadovaných informací poskytne dožadující příslušný orgán dožádanému orgánu podpůrné informace. Pozměňovací návrh 29 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 3 a (nový) Směrnice 2011/16/EU Čl. 7 – odst. 1 – pododstavec 1 3a)   V čl. 7 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto: 1.  Dožádaný orgán poskytne informace podle článku 5 co nejrychleji a v každém případě do šesti měsíců ode dne obdržení žádosti. „1. Dožádaný orgán poskytne informace podle článku 5 co nejrychleji a v každém případě do tří měsíců ode dne obdržení žádosti. Pozměňovací návrh 30 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 3 b (nový) Směrnice 2011/16/EU Čl. 7 – odst. 6 a (nový) 3b)   V článku 7 se doplňuje nový odstavec, který zní: „6a. Před 1. lednem 2023 předloží Komise zprávu, která poskytne přehled a posouzení obdržených statistik a informací podle jednotlivých zemí o otázkách, jako jsou správní a jiné příslušné náklady a přínosy, včetně přírůstkových daňových příjmů, a výměn informací na požádání, jakož i praktických aspektů, které s nimi souvisejí, včetně počtu přijatých a zamítnutých žádostí přijatých a zaslaných podle jednotlivých zemí, času potřebného na zpracování a dalších příslušných aspektů pro komplexní posouzení.“ Pozměňovací návrh 31 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 4 – písm. a Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 – odst. 1 – pododstavec 1 – návětí Příslušný orgán každého členského státu sdělí automatickou výměnou příslušnému orgánu kteréhokoli jiného členského státu veškeré dostupné informace týkající se rezidentů v tomto jiném členském státě o následujících konkrétních kategoriích příjmů a kapitálu, jak mají být: chápány podle vnitrostátních právních předpisů členského státu, který předmětné informace sděluje: Příslušný orgán každého členského státu sdělí automatickou výměnou příslušnému orgánu kteréhokoli jiného členského státu veškeré dostupné informace nebo informace, které by mohly být oprávněně zpřístupněny, týkající se rezidentů v tomto jiném členském státě o následujících konkrétních kategoriích příjmů a kapitálu, jak mají být: chápány podle vnitrostátních právních předpisů členského státu, který předmětné informace sděluje: Pozměňovací návrh 32 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 4 – písm. a Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 – odst. 1 – pododstavec 3 Členské státy každoročně informují Komisi o nejméně dvou kategoriích příjmů a kapitálu uvedených v prvním pododstavci, o nichž sdělují informace týkající se rezidentů jiného členského státu. Členské státy každoročně informují Komisi o všech kategoriích příjmů a kapitálu uvedených v prvním pododstavci, o nichž sdělují informace týkající se rezidentů jiného členského státu. Pozměňovací návrh 33 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 4 – písm. a Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 – odst. 2 2.  Před 1. lednem 2023 informují členské státy Komisi alespoň o čtyřech kategoriích uvedených v odstavci 1, pro které příslušný orgán každého členského státu sdělí prostřednictvím automatické výměny příslušnému orgánu kteréhokoli jiného členského státu informace o rezidentech předmětného jiného členského státu. Informace se vztahují na zdaňovací období začínající 1. lednem 2024 nebo později. vypouští se Pozměňovací návrh 34 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 4 – písm. a a (nové) Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 – odst. 3 – pododstavec 1 aa)  V odstavci 3 se zrušuje první pododstavec. Pozměňovací návrh 35 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 4 – písm. b a (nové) Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 – odst. 3 a – pododstavec 2 – písm. a ba)  V odst. 3a pododstavci 2 se písmeno a) nahrazuje tímto: a)  jméno, adresu, daňové identifikační číslo nebo čísla a datum a místo narození (v případě fyzické osoby) každé oznamované osoby, která je majitelem takového účtu; je-li majitelem účtu subjekt, který je po uplatnění pravidel náležité péče v souladu s přílohami identifikován jako subjekt mající jednu nebo několik ovládajících osob, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami, jméno, adresu a daňové identifikační číslo nebo čísla tohoto subjektu a jméno, adresu, daňové identifikační číslo nebo čísla a datum a místo narození každé oznamované osoby; a)  jméno, adresu, daňové identifikační číslo nebo čísla a datum a místo narození (v případě fyzické osoby) každé oznamované osoby, která je skutečným majitelem takového účtu; je-li majitelem účtu subjekt, který je po uplatnění pravidel náležité péče v souladu s přílohami identifikován jako subjekt mající jednu nebo několik ovládajících osob, která nebo které jsou oznamovanou osobou nebo oznamovanými osobami, jméno, adresu a daňové identifikační číslo nebo čísla tohoto subjektu a jméno, adresu, daňové identifikační číslo nebo čísla a datum a místo narození každé oznamované osoby; Pozměňovací návrh 36 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 5 – point -a (nový) Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 a – název -a)   Nadpis se mění takto: Rozsah a podmínky povinné automatické výměny informací o předběžných daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem a předběžných posouzeních převodních cen Rozsah a podmínky povinné automatické výměny informací o předběžných daňových rozhodnutích a předběžných posouzeních převodních cen (Tento pozměňovací návrh se vztahuje na celý text. Jeho přijetí si vyžádá odpovídající změny v celém textu.) Pozměňovací návrh 37 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 5 – point -a a (nový) Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 a – odst. 2 – pododstavec 4 -aa)  V odstavci 2 se zrušuje čtvrtý pododstavec. Pozměňovací návrh 38 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 5 – point -a b (nový) Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 a – odst. 3 – pododstavec 2 a (nový) -ab)   V odstavci 3 se doplňuje následující pododstavec: „Počínaje 1. lednem 2022 nesmí příslušné orgány sjednávat a schvalovat nová dvoustranná nebo vícestranná předběžná posouzení převodních cen se třetími zeměmi, která neumožňují, aby byla sdělena příslušným orgánům jiných členských států.“ Pozměňovací návrh 39 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 5 – point -a c (nový) Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 a – odst. 4 -ac)  Odstavec 4 se zrušuje. Pozměňovací návrh 40 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 5 – písm. a a (nové) Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 a – odst. 6 – písm. a aa)  v odstavci 6 se písmeno a) nahrazuje tímto: a)  identifikační údaje příslušné osoby jiné než fyzické osoby a případně skupiny osob, k níž náleží; „a) identifikační údaje příslušné osoby, včetně fyzických osob, a případně skupiny osob, k níž náleží;“ Pozměňovací návrh 41 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 5 – písm. b Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 a – odst. 6 – písm. b b)  souhrn předběžného daňového rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžného posouzení převodních cen, včetně popisu příslušných obchodních činností nebo transakcí nebo řady transakcí a jakýchkoli dalších informací, které by mohly příslušnému orgánu pomoci při posouzení potenciálního daňového rizika, aniž by to vedlo ke zpřístupnění obchodního, průmyslového nebo profesního tajemství nebo obchodního procesu nebo informací, jejichž zpřístupnění by bylo v rozporu s veřejným pořádkem. b)  souhrn předběžného daňového rozhodnutí s přeshraničním prvkem nebo předběžného posouzení převodních cen, včetně popisu příslušných obchodních činností nebo transakcí nebo řady transakcí, všech příslušných přímých i nepřímých důsledků v oblasti daní, jako jsou účinné daňové sazby, a jakýchkoli dalších informací, které by mohly příslušnému orgánu pomoci při posouzení potenciálního daňového rizika, avšak bez uvedení informací, jež by mohly vést ke zpřístupnění obchodního, průmyslového nebo profesního tajemství nebo obchodního procesu, nebo informací, jejichž zpřístupnění by bylo v rozporu s veřejným pořádkem. Pozměňovací návrh 42 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 5 a (nový) Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 a a – odst. 2 5a)   V článku 8aa se odstavec 2 nahrazuje tímto: 2.  Příslušný orgán členského státu, který obdržel zprávu podle jednotlivých zemí podle odstavce 1, ji prostřednictvím automatické výměny ve lhůtě stanovené v odstavci 4 sdělí každému dalšímu členskému státu, v němž na základě informací z této zprávy jeden nebo více členských subjektů skupiny nadnárodních podniků vykazujícího subjektu buď je rezidentem pro daňové účely, nebo podléhá dani ve vztahu k činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny. „2. Příslušný orgán členského státu, který obdržel zprávu podle jednotlivých zemí podle odstavce 1, ji prostřednictvím automatické výměny ve lhůtě stanovené v odstavci 4 sdělí každému dalšímu členskému státu, v němž na základě informací z této zprávy jeden nebo více členských subjektů skupiny nadnárodních podniků vykazujícího subjektu buď je rezidentem pro daňové účely, nebo podléhá dani ve vztahu k činnosti prováděné prostřednictvím stálé provozovny. Příslušný orgán členského státu, který obdržel zprávu podle jednotlivých zemí podle odstavce 1, tuto zprávu předá také příslušným útvarům Komise, která je odpovědná za centralizovaný rejstřík zpráv podle jednotlivých zemí. Komise každoročně zveřejňuje anonymizované a souhrnné statistiky rozčleněné podle jednotlivých zemí zahrnující všechny členské státy. Pozměňovací návrh 43 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 5 b (nový) Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 a b – odst. 14 – písm. h a (nové) 5b)   V čl. 8ab odst. 14 se doplňuje nové písmeno, které zní: „ha) seznam příjemců, který je každoročně aktualizován.“ Pozměňovací návrh 44 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 6 Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 a c – odst. 2 – pododstavec 1 – písm. h h)  identifikátor finančního účtu, na který je protiplnění vyplaceno nebo připsáno, pokud je k dispozici oznamujícímu provozovateli platformy a příslušný orgán členského státu, v němž je prodejce rezidentem, neoznámil příslušným orgánům všech ostatních členských států, že nezamýšlí používat k tomuto účelu identifikátor finančního účtu; h)  identifikátor finančního účtu, na který je protiplnění vyplaceno nebo připsáno, jak jej shromáždil oznamující provozovatel platformy; Pozměňovací návrh 45 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 6 Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 a c – odst. 2 – pododstavec 2 a (nový) Informace uvedené v písmenech a) a b) musí být zpřístupněny jiným orgánům přijímajících členských států, aby se tak odrazovalo od porušování místních právních nebo správních předpisů a umožnilo jejich stíhání, aniž jsou dotčena pravidla týkající se daňového tajemství a ochrany údajů platná v členském státě, v němž je oznamovaný prodejce rezidentem. Pozměňovací návrh 46 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 6 Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 a c – odst. 3 3.  Sdělení podle odstavce 2 se uskuteční pomocí standardního formuláře uvedeného v čl. 20 odst. 7 do 2 měsíců po skončení oznamovacího období, na které se vztahují povinné oznamování oznamujícího provozovatele platformy. 3.  Sdělení podle odstavce 2 se uskuteční pomocí standardního formuláře uvedeného v čl. 20 odst. 7 bez zbytečného odkladu nejpozději do jednoho měsíce po skončení oznamovacího období, na které se vztahují povinné oznamování oznamujícího provozovatele platformy. Pozměňovací návrh 47 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 6 Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 a c – odst. 4 – pododstavec 2 Členské státy stanoví pravidla, podle kterých se oznamující provozovatel platformy může rozhodnout zaregistrovat u příslušných orgánů jednoho členského státu v souladu s pravidly stanovenými v příloze V oddíle IV odstavci F. Členské státy stanoví pravidla, podle kterých se oznamující provozovatel platformy může rozhodnout zaregistrovat u příslušných orgánů jednoho členského státu v souladu s pravidly stanovenými v příloze V oddíle IV odstavci F, přičemž zohlední umístění jeho globálního nebo regionálního ústředí, skutečné místo vedení a existenci významné hospodářské činnosti v tomto zvoleném členském státě, pokud neexistuje identifikace pro účely DPH, jak je uvedeno v příloze V oddílu IV odstavci F. Pozměňovací návrh 48 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 7 – písm. a Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 b – odst. 1 1.  Členské státy poskytnou Komisi každoročně statistiky o objemu automatických výměn podle čl. 8 odst. 1 a 3a, článku 8aa a článku 8ac a informace o správních a jiných souvisejících nákladech a přínosech souvisejících s výměnami dat, které se uskutečnily, a případné změny jak pro správce daně, tak i pro třetí strany. 1.  Členské státy poskytnou Komisi každoročně všechny příslušné podstatné informace a statistiky o objemu automatických výměn, jakož i posouzení použitelnosti údajů vyměňovaných podle čl. 8 odst. 1 a 3a, článku 8aa a článku 8ac, a informace o správních a jiných souvisejících nákladech a přínosech souvisejících s výměnami dat, které se uskutečnily, a případné změny jak pro správce daně, tak i pro třetí strany. Pozměňovací návrh 49 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 7 – písm. b Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 b – odst. 2 b)  Odstavec 2 se zrušuje. vypouští se Pozměňovací návrh 50 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 7 – písm. b a (nové) Směrnice 2011/16/EU Čl. 8 b – odst. 2 ba)  odstavec 2 se nahrazuje tímto: 2.  Komise před 1. lednem 2019 předloží zprávu, která bude obsahovat přehled a hodnocení obdržených statistických údajů a informací podle odstavce 1 tohoto článku ohledně otázek, jako jsou správní a další související náklady a přínosy automatické výměny informací a praktické aspekty s tím spojené. Je-li to vhodné, předloží Komise Radě návrh týkající se kategorií a podmínek stanovených v čl. 8 odst. 1, včetně podmínky, že informace o osobách, které jsou rezidenty jiných členských států, musí být dostupné, nebo položek uvedených v čl. 8 odst. 3a, nebo obojího. „2. Komise před 1. lednem 2022 předloží zprávu, která bude obsahovat přehled a hodnocení obdržených statistických údajů a informací podle odstavce 1 tohoto článku ohledně otázek, jako je účinné využití údajů obdržených členskými státy pro daňové nebo jiné účely, správní a další související náklady a přínosy automatické výměny informací a praktické aspekty s tím spojené. Komise předloží Radě návrh týkající se kategorií a podmínek stanovených v čl. 8 odst. 1, včetně podmínky, že informace o osobách, které jsou rezidenty jiných členských států, musí být dostupné nebo musí být zpřístupněny, nebo položek uvedených v čl. 8 odst. 3a, včetně skutečného vlastnictví. Při projednávání návrhu předloženého Komisí Rada posoudí další posílení efektivnosti a fungování automatické výměny informací a zvýšení její úrovně s cílem stanovit, že: Při projednávání návrhu předloženého Komisí Rada posoudí další posílení efektivnosti a fungování automatické výměny informací a zvýšení její úrovně s cílem stanovit, že: a)  příslušný orgán každého členského státu sdělí automatickou výměnou příslušnému orgánu kteréhokoli jiného členského státu informace týkající se zdanitelných období od 1. ledna 2019 ohledně rezidentů v tomto jiném členském státě o všech kategoriích příjmů a kapitálu uvedených v čl. 8 odst. 1, jak mají být chápány podle vnitrostátních právních předpisů členského státu, který předmětné informace sděluje; a dále a)  členské státy zpřístupní seznamy kategorií příjmu a kapitálu stanovené v čl. 8 odst. 1, a to i v případě, že v současnosti nejsou k dispozici, a odpovídajícím způsobem provedou jejich výměnu; b)  seznamy kategorií a položek uvedené v čl. 8 odst. 1 a 3a se rozšíří o další kategorie a položky, včetně licenčních poplatků. b)  kategorie příjmů stanovené v čl. 8 odst. 1 se rozšiřují na nefinanční aktiva, jako jsou nemovitosti, umění nebo šperky, a nové formy uchovávání majetku, jako jsou svobodné přístavy a bezpečnostní schránky; ba)  seznamy položek stanovené v čl. 8 odst. 3a se rozšíří tak, aby zahrnovaly údaje o konečném skutečném vlastnictví a bojovaly proti obcházení předpisů prostřednictvím druhé nebo vícenásobné daňové rezidence; bb)  členské státy mohou obecně použít obdržené informace pro jiné účely než ty, které jsou uvedeny v čl. 16 odst. 1; bc)  účinné využívání obdržených údajů je řádně vyhodnoceno. Pozměňovací návrh 51 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 8 – písm. a Směrnice 2011/16/EU Čl. 11 – odst. 1 1.   Za účelem výměny informací uvedených v článku 1 odst. 1 může příslušný orgán členského státu požádat příslušný orgán jiného členského státu, aby úředníci zmocnění prvním uvedeným členským státem a v souladu s procesními opatřeními stanovenými druhým uvedeným členským státem: 1.   Za účelem výměny informací uvedených v článku 1 odst. 1 může příslušný orgán členského státu požádat příslušný orgán jiného členského státu, aby úředníci zmocnění prvním uvedeným členským státem a v souladu s procesními opatřeními stanovenými druhým uvedeným členským státem: a)   byli přítomni v prostorách, kde správní orgány dožádaného členského státu plní své úkoly; a)   byli přítomni v prostorách, kde správní orgány dožádaného členského státu plní své úkoly; b)   byli přítomni při správních šetřeních prováděných na území dožádaného členského státu; b)   byli přítomni při správních šetřeních prováděných na území dožádaného členského státu; c)   se podíleli na správních šetřeních prováděných dožádaným členským státem prostřednictvím případného použití elektronických prostředků komunikace. c)   se podíleli na správních šetřeních prováděných dožádaným členským státem prostřednictvím případného použití elektronických prostředků komunikace. Příslušný dožadovaný orgán odpoví na žádost podle prvního pododstavce do 30 dnů, aby potvrdil svůj souhlas nebo sdělil své odůvodněné odmítnutí dožadujícímu orgánu. Příslušný dožadovaný orgán odpoví na žádost podle prvního pododstavce do 30 dnů, aby potvrdil svůj souhlas nebo sdělil své odůvodněné odmítnutí dožadujícímu orgánu. V případech, kdy je vydáno odůvodněné zamítnutí, se může dožadující orgán znovu obrátit na příslušný orgán s dalšími prvky, aby pro svého úředníka získal povolení k plnění úkolů uvedených v odst. 1 písm. a), b) nebo c). Příslušný orgán odpoví na tuto druhou žádost do 30 dnů od jejího obdržení. Jsou-li požadované informace obsaženy v dokumentech, k nimž mají úředníci dožádaného orgánu přístup, jsou úředníkům dožadujícího orgánu poskytnuty kopie těchto dokumentů. Jsou-li požadované informace obsaženy v dokumentech, k nimž mají úředníci dožádaného orgánu přístup, jsou úředníkům dožadujícího orgánu poskytnuty kopie těchto dokumentů. Pozměňovací návrh 52 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 10 Směrnice 2011/16/EU Čl. 12 a – odst. 2 2.  Pokud příslušný orgán jednoho členského státu požádá příslušný orgán jiného členského státu (nebo jiných členských států) o provedení společného auditu jedné nebo více osob společného nebo doplňujícího zájmu se všemi jejich příslušnými členskými státy, dožádané orgány odpoví na žádost do 30 dnů od přijetí žádosti. 2.  Pokud příslušné orgány jednoho členského státu nebo několika členských států požádají příslušný orgán jiného členského státu (nebo příslušné orgány jiných členských států) o provedení společného auditu jedné nebo více osob společného nebo doplňujícího zájmu se všemi jejich příslušnými členskými státy, dožádané orgány odpoví na žádost do 30 dnů od přijetí žádosti. Pozměňovací návrh 53 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 10 Směrnice 2011/16/EU Čl. 12 a – odst. 3 – návětí 3.  Žádost o společný audit s příslušným orgánem členského státu může být zamítnuta z odůvodněných důvodů, zejména z některého z následujících důvodů: 3.  Žádost o společný audit s příslušným orgánem členského státu může být zamítnuta z některého z následujících důvodů: Pozměňovací návrh 54 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 10 Směrnice 2011/16/EU Čl. 12 a – odst. 4 – pododstavec 2 Pokud dožádaný orgán žádost zamítne, uvědomí dožadující osobu (osoby) o důvodech, proč tak učinil. Pokud dožádaný orgán žádost zamítne, uvědomí dožadující osobu (osoby), z kterého ze dvou důvodů uvedených v odstavci 3 byla žádost zamítnuta. Pozměňovací návrh 55 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 12 – písm. a Směrnice 2011/16/EU Čl. 16 – odst. 1 – pododstavec 1 „Informace sdělované mezi členskými státy v jakékoli formě podle této směrnice podléhají úřednímu tajemství a požívají stejné ochrany jako obdobné informace podle vnitrostátního práva členského státu, který je obdržel. Tyto informace mohou být použity pro vyměření, správu a vymáhání daní podle domácích právních předpisů týkajících se daní uvedených v článku 2 a také DPH a jiných nepřímých daní.“. „Informace sdělované mezi členskými státy v jakékoli formě podle této směrnice podléhají úřednímu tajemství podle vnitrostátního práva dožádaných členských států a dožadujícího členského státu a požívají stejné ochrany jako obdobné informace podle vnitrostátního práva členského státu, který je obdržel. Tyto informace mohou být použity pro vyměření, správu a vymáhání daní podle domácích právních předpisů týkajících se daní uvedených v článku 2 a také DPH, informací uvedených v čl. 8ac odst. 2 pododstavci 2, a jiných nepřímých daní.“. Pozměňovací návrh 56 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 12 – písm. b Směrnice 2011/16/EU Čl. 16 – odst. 2 2.  Se souhlasem příslušného orgánu členského státu, který poskytuje informace na základě této směrnice, a pouze umožňují-li to právní předpisy členského státu příslušného orgánu, jenž informace obdrží, mohou být informace a dokumenty získané na základě této směrnice použity k účelům jiným než uvedeným v odstavci 1. 2.  Informace a dokumenty získané na základě této směrnice příslušným orgánem členského státu mohou být použity k účelům jiným než uvedeným v odstavci 1, pouze v rozsahu, v jakém to umožňují právní předpisy členského státu příslušného orgánu, který informace získal. Příslušný orgán každého členského státu sdělí příslušným orgánům všech ostatních členských států seznam účelů, ke kterým lze v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy použít informace a dokumenty jiné než uvedené v odstavci 1. Příslušný orgán, který obdrží informace, může přijaté informace a dokumenty použít bez povolení uvedeného v prvním pododstavci ke kterémukoli z účelů uvedených sdělujícím členským státem. Pozměňovací návrh 57 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 12 – písm. b a (nové) Směrnice 2011/16/EU Čl. 16 – odst. 4 ba)  Odstavec 4 se zrušuje. Pozměňovací návrh 58 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 13 a (nový) Směrnice 2011/16/EU Čl. 17 – odst. 4 a (nový) 13a)   V článku 17 se vkládá nový odstavec, který zní: „4a. Možnost odmítnout poskytnutí informací uvedená v odstavci 4 se nepoužije, pokud dožadující orgán může prokázat, že informace nebudou zveřejněny a budou použity pouze pro účely vyměření, správy a kontroly příslušných daňových záležitostí osoby nebo skupiny osob, jichž se žádost o informace týká.“ Pozměňovací návrh 59 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 15 Směrnice 2011/16/EU Čl. 21 – odst. 7 – pododstavec 1 Komise vyvine a poskytne technickou a logistickou podporu bezpečnému ústřednímu rozhraní ke správní spolupráci v oblasti daní, pokud členské státy komunikují s použitím standardních formulářů podle čl. 20 odst. 1 a 3. K tomuto rozhraní mají přístup příslušné orgány všech členských států. Pro účely shromažďování statistik má Komise přístup k informacím o výměnách dat zaznamenaných do rozhraní, které lze automaticky extrahovat. Přístupem Komise není dotčena povinnost členských států poskytovat statistiky o výměnách informací v souladu s článkem 23 odst. 4. Komise vyvine a poskytne veškerou nezbytnou technickou a logistickou podporu bezpečnému ústřednímu rozhraní ke správní spolupráci v oblasti daní, pokud členské státy komunikují s použitím standardních formulářů podle čl. 20 odst. 1 a 3. K tomuto rozhraní mají přístup příslušné orgány všech členských států. Komise zajistí, aby bylo ústřední rozhraní zabezpečeno nejvyšší úrovní kybernetické bezpečnosti a technicky certifikovanými postupy, které zaručí ochranu údajů. Pro účely shromažďování statistik má Komise přístup k informacím o výměnách dat zaznamenaných do rozhraní, které lze automaticky extrahovat. Přístupem Komise není dotčena povinnost členských států poskytovat statistiky o výměnách informací v souladu s článkem 23 odst. 4. Pozměňovací návrh 60 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 17 Směrnice 2011/16/EU Čl. 23 – odst. 2 2.  Členské státy ve své jurisdikci přezkoumají a vyhodnotí účinnost správní spolupráce v souladu s touto směrnicí v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem a každoročně sdělí Komisi výsledky svého hodnocení. 2.  Členské státy ve své jurisdikci přezkoumají a vyhodnotí účinnost správní spolupráce v souladu s touto směrnicí v boji proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem a přezkoumají a vyhodnotí náklady na dodržování předpisů, které mohou vyplynout z možného nadměrného vykazování. Členské státy každoročně sdělí Evropskému parlamentu a Komisi výsledky svého hodnocení. Souhrny těchto výsledků se zveřejňují, přičemž jsou zohledněna práva daňových poplatníků a důvěrnost. Informace nesmí být rozčleněny v takové míře, která by umožnila přiřadit je k jednotlivému daňovému poplatníkovi. Pozměňovací návrh 61 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 17 a (nový) Směrnice 2011/16/EU Čl. 23 – odst. 3 17a)   V článku 23 se odstavec 3 nahrazuje tímto: 3.  Členské státy předávají Komisi roční hodnocení účinnosti automatické výměny informací podle článků 8, 8a, 8aa a 8ab a sdělují jí dosažené praktické výsledky. Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme formu a podmínky předávání tohoto ročního hodnocení. Tyto prováděcí akty budou přijaty postupem podle čl. 26 odst. 2. 3.  Členské státy předávají Komisi roční hodnocení účinnosti výměny informací na žádost podle článků 5, 6 a 7 a automatické výměny informací podle článků 8, 8a, 8aa a 8ab a sdělují jí dosažené praktické výsledky, včetně přírůstkových daňových příjmů spojených se správní spoluprací. Sdělené informace Komise rozčlení, a to alespoň podle jednotlivých zemí. Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme formu a podmínky předávání tohoto ročního hodnocení. Tyto prováděcí akty budou přijaty postupem podle čl. 26 odst. 2. Pozměňovací návrh 62 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 17 b (nový) Směrnice 2011/16/EU Čl. 23 a – odst. 1 17b)  V článku 23a se odstavec 1 nahrazuje tímto: 1.  S informacemi sdělovanými Komisi podle této směrnice nakládá Komise jako s důvěrnými v souladu s předpisy platnými pro orgány Unie a nesmí je použít pro žádné účely jiné než ty, které jsou požadovány ke stanovení, zda a do jaké míry dodržují členské státy tuto směrnici. 1.  S informacemi sdělenými Komisi podle této směrnice se nakládá jako s důvěrnými, a to pokud jejich nezveřejnění nepoškozuje veřejný zájem, tyto informace lze přiřadit k jednotlivému daňovému poplatníkovi a jejich zveřejnění by porušilo práva daňových poplatníků. Pozměňovací návrh 63 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 18 Směrnice 2011/16/EU Čl. 23 a – odst. 2 – pododstavec 1 Informace, které Komisi poskytl některý členský stát podle článku 23, a veškeré zprávy či dokumenty vypracované Komisí na jejich základě mohou být předány jiným členským státům. Tyto předané informace podléhají úřednímu tajemství a požívají stejné ochrany jako obdobné informace podle vnitrostátního práva členského státu, který je obdržel. Informace, které Komisi poskytl některý členský stát podle článku 23, a veškeré zprávy či dokumenty vypracované Komisí za použití těchto přiřaditelných informací mohou být předány jiným členským státům. Tyto předané informace podléhají úřednímu tajemství a požívají stejné ochrany jako obdobné informace podle vnitrostátního práva členského státu, který je obdržel. Pozměňovací návrh 64 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 18 Směrnice 2011/16/EU Čl. 23 a – odst. 2 – pododstavec 2 Zprávy a dokumenty vypracované Komisí uvedené v prvním pododstavci mohou členské státy použít pouze pro analytické účely a nesmějí je zveřejnit ani zpřístupnit žádné další osobě nebo právnímu subjektu bez výslovného souhlasu Komise. Zprávy a dokumenty vypracované Komisí uvedené v prvním pododstavci mohou členské státy použít pouze pro analytické účely a jsou dostupné všem zúčastněným stranám a následně i veřejnosti, a to v případě, že informace, které obsahují, nelze přiradit k jednotlivému daňovému poplatníkovi a že je jejich zveřejnění v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Pozměňovací návrh 65 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 18 Směrnice 2011/16/EU Čl. 23 a – odst. 2 – pododstavec 3 Bez ohledu na první a druhý pododstavec může Komise zveřejňovat každoročně anonymizované souhrny statistických údajů, které jí členské státy sdělují v souladu s čl. 23 odst. 4. Komise každoročně zveřejní anonymizované souhrny statistických údajů, které jí členské státy sdělují v souladu s čl. 23 odst. 4. Pozměňovací návrh 66 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 19 – písm. b Směrnice 2011/16/EU Čl. 25 – odst. 5 – pododstavec 1 Členské státy zajistí, aby v případě porušení ochrany osobních údajů ve smyslu čl. 4 bodu 12 nařízení (EU) 2016/679 mohly příslušné orgány požádat Komisi jako zpracovatele o zmírňující opatření formou pozastavení výměny informací podle této směrnice s členským státem, kde k porušení ochrany došlo. Členské státy zajistí, aby v případě porušení ochrany osobních údajů ve smyslu čl. 4 bodu 12 nařízení (EU) 2016/679 nebo v případě porušení zásad právního států uvedených v článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU, Euratom) 2020/2092*, mohly příslušné orgány požádat Komisi jako zpracovatele o zmírňující opatření formou pozastavení výměny informací podle této směrnice s členským státem, kde k porušení ochrany došlo. _________________ * Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2020/2092 ze dne 16. prosince 2020 o obecném režimu podmíněnosti na ochranu rozpočtu Unie, (Úř. věst. L 433I, 22.12.2020, s. 1). Pozměňovací návrh 67 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 19 – písm. b Směrnice 2011/16/EU Čl. 25 – odst. 5 – pododstavec 2 Pozastavení trvá, dokud příslušné orgány nepožádají Komisi, aby znovu umožnila výměnu informací podle této směrnice s členským státem, v němž k porušení ochrany došlo. Pozastavení trvá, dokud příslušné orgány nepožádají Komisi, aby znovu umožnila výměnu informací podle této směrnice s členským státem, v němž k porušení ochrany došlo. Komise umožní výměnu informací pouze tehdy, pokud existují technické důkazy o zajištění bezpečnosti toku údajů. Pozměňovací návrh 68 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 20 Směrnice 2011/16/EU Čl. 25 a – odst. 1 Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a týkajících se článků 8aa, 8ab a 8ac a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a týkajících se článků 8aa, 8ab a 8ac a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování v souladu s přílohou V. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Pozměňovací návrh 69 Návrh směrnice Čl. 1 – odst. 1 – bod 20 a (nový) Směrnice 2011/16/EU Článek 25 b (nový) 20a)  Vkládá se nový článek, který zní: „Článek 25b Přezkum Do ... [dva roky po vstupu této pozměňující směrnice v platnost] předloží Komise zprávu o provádění a účinnosti ustanovení směrnice Rady (EU).../...*+ a předloží konkrétní návrhy na její zlepšení, včetně legislativních návrhů. Tato zpráva se zveřejní. Při posouzení návrhů předložených Komisí zváží Rada další posílení povinnosti oznamujících provozovatelů platforem podávat zprávy. ________ * Směrnice Rady (EU) .../... ze dne ..., kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní (Úř. věst.....). + Pro Úř. věst.: vložte prosím do textu číslo této pozměňující směrnice a do poznámky pod čarou číslo, datum a odkaz na Úř. věst..“ Pozměňovací návrh 70 Návrh směrnice Příloha I Směrnice 2011/16/EU PŘÍLOHA V – odst. 2 a (nový) Tato příloha rovněž stanoví několik možných sankcí, které mohou v souladu s článkem 25a členské státy uplatňovat. Pozměňovací návrh 71 Návrh směrnice Příloha I Směrnice 2011/16/EU PŘÍLOHA V – oddíl I – písm. A – odst. 3 a (nový) 3a.  „Vyloučeným oznamujícím provozovatelem platformy“ se rozumí oznamující provozovatel platformy, jehož příjmy vytvořené na území Unie v předchozím kalendářním roce nepřesáhly 100 000 EUR. Pozměňovací návrh 72 Návrh směrnice Příloha I Směrnice 2011/16/EU PŘÍLOHA V – oddíl I – písm. A – odst. 4 a (nový) 4a.  „Vyloučenou příslušnou činností“ se rozumí jakákoli neplacená a nepeněžní výměna zboží a služeb. Pozměňovací návrh 73 Návrh směrnice Příloha I Směrnice 2011/16/EU PŘÍLOHA V – oddíl III – písm. B – odst. 2 – písm. b b)  identifikátor finančního účtu, pokud je k dispozici oznamujícímu provozovateli platformy a příslušný orgán členského státu, ve kterém sídlí oznamovaný prodejce, neoznámil příslušným orgánům všech ostatních členských států, že nemá v úmyslu použít identifikátor finančního účtu pro tento účel; b)  identifikátor finančního účtu tak, jak jej shromáždil oznamující provozovatel platformy a pokud příslušný orgán členského státu, ve kterém sídlí oznamovaný prodejce, neoznámil příslušným orgánům všech ostatních členských států, že nemá v úmyslu použít identifikátor finančního účtu pro tento účel; Pozměňovací návrh 74 Návrh směrnice Příloha I Směrnice 2011/16/EU PŘÍLOHA V – oddíl III – písm. B – odst. 3 – písm. b b)  identifikátor finančního účtu, pokud je k dispozici oznamujícímu provozovateli platformy a příslušný orgán členského státu, ve kterém sídlí oznamovaný prodejce, neoznámil příslušným orgánům všech ostatních členských států, že nemá v úmyslu použít identifikátor finančního účtu pro tento účel; b)  identifikátor finančního účtu tak, jak jej shromáždil oznamující provozovatel platformy a pokud příslušný orgán členského státu, ve kterém sídlí oznamovaný prodejce, neoznámil příslušným orgánům všech ostatních členských států, že nemá v úmyslu použít identifikátor finančního účtu pro tento účel; Pozměňovací návrh 75 Návrh směrnice Příloha I Směrnice 2011/16/EU PŘÍLOHA V – oddíl IV – písm. C – odst. 1 a (nový) Do... [dva roky od vstupu této směrnice v platnost] Komise posoudí účinnost správních postupů a kvalitu provádění postupů náležité péče a požadavků na podávání zpráv. Je-li zapotřebí zlepšení, mohou být k posouzení přiloženy legislativní návrhy. Pozměňovací návrh 76 Návrh směrnice Příloha I Směrnice 2011/16/EU PŘÍLOHA V – oddíl IV – písm. F a (nové) Fa.  Sankce za porušení Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení ohlašovacích povinností ze strany oznamujících provozovatelů platformy. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy se vyzývají, aby zajistily společný soubor sankcí s cílem zajistit podobné sankce v Unii a zabránit registračnímu nakupování na základě přiměřenosti ukládaných sankcí. Členské státy se vyzývají zejména k tomu, aby jako sankce zvažovaly možnosti omezení regulovaných platebních prostředků, vybírání dodatečných následných poplatků za každou transakci, vyloučení z veřejných zakázek a v krajních a opakovaných případech zrušení oprávnění k podnikání dotčeného provozovatele platformy.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2021 obsahující doporučení Komisi k náležité péči a odpovědnosti podniků (2020/2129(INL))

P9_TA(2021)0073 A9-0018/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky(1) (dále jen „nařízení o dřevu“),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS(2) (dále jen „směrnice o účetnictví“),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami(3) (dále jen „směrnice o vykazování nefinančních informací“),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821 ze dne 17. května 2017, kterým se stanoví povinnosti náležité péče v dodavatelském řetězci pro unijní dovozce cínu, tantalu a wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konfliktem a vysoce rizikových oblastí(4) (dále jen „nařízení o konfliktních minerálech“),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/828 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice 2007/36/ES, pokud jde o podporu dlouhodobého zapojení akcionářů(5) (dále jen „směrnice o právech akcionářů“),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznámí porušení práva Unie(6) (dále jen „směrnice o oznamovatelích“),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088 ze dne 27. listopadu 2019 o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb(7) (dále jen „nařízení o zveřejňování informací“),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 ze dne 18. června 2020 o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic a o změně nařízení (EU) 2019/2088(8) (dále jen „nařízení o taxonomii“),

–  s ohledem na akční plán EU: Financování udržitelného růstu(9),

–  s ohledem na Zelenou dohodu pro Evropu(10),

–  s ohledem na pokyny Komise pro vykazování nefinančních informací (metodika vykazování nefinančních informací)(11) a na pokyny Komise pro vykazování nefinančních informací: Dodatek o vykazování informací souvisejících se změnou klimatu(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích(13), ze dne 27. dubna 2017 o stěžejní iniciativě EU pro oděvní průmysl(14) a ze dne 29. května 2018 o udržitelných financích(15),

–  s ohledem na Pařížskou dohodu přijatou dne 12. prosince 2015 (dále jen „Pařížská dohoda“),

–  s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 přijatou v roce 2015, zejména na 17 cílů udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na rámcový program OSN pro obchod a lidská práva „Chránit, respektovat a napravovat“ z roku 2008,

–  s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv z roku 2011(16),

–  s ohledem na pokyny OECD pro nadnárodní společnosti(17),

–  s ohledem na pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného chování podniků(18),

–  s ohledem na pokyny OECD pro náležitou péči v zodpovědných dodavatelských řetězcích v oděvním a obuvnickém průmyslu(19),

–  s ohledem na pokyny OECD pro náležitou péči v zodpovědných dodavatelských řetězcích nerostných surovin z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí(20),

–  s ohledem na pokyny OECD/FAO pro odpovědné zemědělské dodavatelské řetězce(21),

–  s ohledem na pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného podnikání určené institucionálním investorům(22),

–  s ohledem na pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného korporátního poskytování půjček a upisování cenných papírů(23),

–  s ohledem na deklaraci MOP z roku 1998 o základních principech a právech v práci a na následná opatření(24),

–  s ohledem na tripartitní deklaraci MOP z roku 2017 o principech týkajících se nadnárodních společností a sociální politiky(25),

–  s ohledem na brožuru OSN nazvanou „Genderové rozměry obecných zásad v oblasti podnikání a lidských práv“ („Gender Dimensions of the Guiding Principles on Business and Human Rights”)(26),

–  s ohledem na francouzský zákon č. 2017-399 o povinnosti obezřetnosti mateřských společností a objednávajících podniků(27),

–  s ohledem na nizozemský zákon o zavedení povinnosti péče s cílem zabránit dodávkám zboží a služeb, které byly vyprodukovány s využitím dětské práce(28),

–  s ohledem na doporučení Výboru ministrů členským státům CM/Rec(2016)3 o lidských právech a podnikání, které Výbor ministrů přijal dne 2. března 2016,

–  s ohledem na studii generálního ředitelství pro vnější politiky Unie z února 2019 nazvanou „Přístup k opravným prostředkům pro oběti porušování lidských práv ze strany podniků ve třetích zemích“ („Access to legal remedies for victims of corporate human rights abuses in third countries“)(29),

–  s ohledem na publikace typu „Briefing“ generálního ředitelství pro vnější politiky Unie z června 2020 nazvané „Právní předpisy EU v oblasti náležité péče: Monitorování, prosazování a přístup obětí ke spravedlnosti“ („EU Human Rights Due Diligence Legislation: Monitoring, Enforcement and Access to Justice for Victims“)(30) a „Podstatné prvky potenciální právní úpravy týkající se náležité péče v oblasti lidských práv“ („Substantive Elements of Potential Legislation on Human Rights Due Diligence“),

–  s ohledem na studii vypracovanou pro Evropskou komisi nazvanou „Požadavky náležité péče v dodavatelském řetězci“ („Due Diligence requirements through the supply chain“)(31),

–  s ohledem na studii vypracovanou pro Evropskou komisi nazvanou „Povinnosti vedoucích pracovníků a udržitelná správa a řízení společností“ („Directors’ duties and sustainable corporate governance“)(32),

–  s ohledem na práva dětí a obchodní zásady vypracované fondem UNICEF, globálním paktem OSN a aliancí Zachraňte děti(33),

–  s ohledem na akční plán Komise pro unii kapitálových trhů (COM(2020)0590),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru nazvané „Povinnost náležité péče“,

–  s ohledem na články 47 a 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro rozvoj,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A9-0018/2021),

A.  vzhledem k tomu, že podle článků 3 a 21 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) má Unie ve vztazích s okolním světem zastávat a podporovat své hodnoty a zásady, zejména právní stát a dodržování a ochranu lidských práv, a přispívat k udržitelnému rozvoji této planety, solidaritě, volnému a spravedlivému obchodování a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že Unie má konkrétně podporovat udržitelný rozvoj v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí v rozvojových zemích, přičemž jejím hlavním cílem je vymýcení chudoby; vzhledem k tomu, že Unie má tyto zásady a cíle zachovávat a sledovat při vypracovávání a provádění vnějších aspektů svých ostatních politik;

B.  vzhledem k tomu, že čl. 208 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) stanoví, že Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země;

C.  vzhledem k tomu, že globalizace hospodářské činnosti zhoršila nepříznivé dopady obchodní činnosti na lidská práva, včetně sociálních a pracovních práv, na životní prostředí a na řádnou správu států; vzhledem k tomu, že k porušování lidských práv často dochází na úrovni prvovýroby, zejména při získávání surovin a výrobě produktů;

D.  vzhledem k tomu, že Listina se vztahuje na všechny právní předpisy Unie a na vnitrostátní orgány při provádění unijního práva v Unii i ve třetích zemích;

E.  vzhledem k tomu, že bude-li náležitá péče prováděna komplexně, budou mít v dlouhodobém horizontu podniky z lepšího obchodního chování prospěch, přičemž je nutné zaměřit se více na prevenci než na nápravu škod;

F.  vzhledem k tomu, že jelikož se očekává, že by budoucí právní předpisy týkající se náležité péče a odpovědnosti evropských podniků měly extrateritoriální dopady, tyto právní předpisy by se také dotkly sociálního, ekonomického a environmentálního rozvoje rozvojových zemí a jejich vyhlídek na splnění cílů udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že tento výrazný vliv by mohl přispět k dosažení cílů politiky Unie týkajících se rozvoje;

G.  vzhledem k tomu, že podniky by měly dodržovat lidská práva, včetně mezinárodních závazných práv a základních práv zakotvených v Listině, chránit životní prostředí a dbát na řádnou správu a neměly by mít na tyto oblasti žádné nepříznivé dopady, ani k nim přispívat; vzhledem k tomu, že náležitá péče by měla být založena na zásadě „neškodit“; vzhledem k tomu, že v článku 21 Smlouvy o EU je Unii uložena povinnost podporovat a prohlubovat univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, které jsou chráněny Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“) a Listinou, s cílem zajistit udržitelný rozvoj a soudržnost mezi její vnější činností a dalšími politikami; vzhledem k tomu, že Rada Evropské unie uznala, že dodržování lidských práv podniky v rámci podnikových činností a dodavatelských řetězců je důležité pro dosažení cílů udržitelného rozvoje OSN;

H.  vzhledem k tomu, že demokracie, která chrání lidská práva a základní svobody, je jedinou formou vlády, která je slučitelná s udržitelným rozvojem; vzhledem k tomu, že korupce a nedostatečná transparentnost výrazně podrývají lidská práva;

I.  vzhledem k tomu, že právo na účinné opravné prostředky a právo na spravedlivý proces jsou základními lidskými právy zakotvenými v článku 8 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 2 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a v článcích 6 a 13 EÚLP a článku 47 Listiny; vzhledem k tomu, že Unie by měla v rámci svého závazku prosazovat, chránit a dodržovat lidská práva na celém světě napomoci k prosazování práv obětí porušování lidských práv v souvislosti s podnikáním, která představují trestné činy ve třetích zemích, v souladu se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU(34) a 2012/29/EU(35);

J.  vzhledem k tomu, že korupce v rámci soudního řízení může mít zničující účinek na řádný výkon soudní moci a na její integritu a ze své podstaty porušuje právo na spravedlivý proces, právo na řádný proces a právo na účinnou nápravu; vzhledem k tomu, že korupce může vést k systematickému porušování lidských práv v podnikovém prostředí, například tím, že brání jednotlivcům v přístupu ke zboží a službám, které jsou státy povinny poskytovat, aby plnily své závazky v oblasti lidských práv, či zvyšuje ceny tohoto zboží a služeb, podporuje neoprávněné získávání nebo zabírání pozemků podniky, usnadňuje praní peněz nebo vede k udělování nezákonných licencí či koncesí podnikům v těžebním odvětví;

K.  vzhledem k tomu, že krize způsobená onemocněním COVID-19 odhalila některé závažné nedostatky globálních hodnotových řetězců a snadnost, s jakou mohou některé podniky přesunout, a to jak přímo, tak nepřímo, nepříznivé dopady své hospodářské činnosti do jiných jurisdikcí, zejména mimo Unii, aniž by za to nesly odpovědnost; vzhledem k tomu, že Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) prokázala, že podniky, které podnikají aktivní kroky k řešení rizik spojených s krizí způsobenou onemocněním COVID-19 způsobem, jenž zmírňuje nepříznivé dopady na pracovníky a dodavatelské řetězce, získávají větší dlouhodobou hodnotu a odolnost, v krátkodobém výhledu zvyšují svou životaschopnost a ve střednědobém až dlouhodobém výhledu zlepšují své šance na oživení;

L.  vzhledem k tomu, že je nutné vyzdvihnout význam svobody slova a svobody sdružování a pokojného shromažďování, včetně práva na založení odborů a vstupování do nich a práva na kolektivní vyjednávání a akce, jakož i práva na spravedlivou odměnu a na důstojné pracovní podmínky, mimo jiné na ochranu zdraví a bezpečnosti na pracovišti;

M.  vzhledem k tomu, že podle statistik MOP je na celém světě přibližně 25 milionů obětí nucené práce a 152 milionů obětí dětské práce, 2,78 milionu osob za rok zemře v důsledku nemocí souvisejících s výkonem povolání a 374 milionů osob za rok utrpí pracovní úraz bez smrtelných následků; vzhledem k tomu, že MOP vypracovala několik úmluv na ochranu pracovníků, avšak jejich prosazování je stále nedostatečné, zejména pokud jde o trhy práce v rozvojových zemích;

N.  vzhledem k tomu, že přetrvává vykořisťování a ponižování lidí prostřednictvím nucené práce a otrockých praktik se dotýká milionů osob a v roce 2019 z něj v celosvětovém měřítku měly prospěch určité podniky, ať již veřejné, nebo soukromé; vzhledem k tomu, že nepřijatelná a obzvláště znepokojivá je situace přibližně 152 milionů dětí zneužívaných k dětské práci, z nichž 72 milionů pracuje v nebezpečných podmínkách a mnoho je nuceno pracovat pod hrozbou násilí, vydírání nebo jiných protiprávních prostředků; vzhledem k tomu, že podniky mají zvláštní odpovědnost především za ochranu dětí a za předcházení jakékoli formě dětské práce;

O.  vzhledem k tomu, že základní pracovní, sociální a hospodářská práva jsou zakotvena v několika mezinárodních smlouvách a úmluvách o lidských právech, včetně Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, základních pracovních norem MOP a Evropské sociální charty a taktéž Listiny; vzhledem k tomu, že právo na práci, svobodnou volbu zaměstnání a na odměnu, jež zaměstnancům a jejich rodinám zajišťuje živobytí odpovídající lidské důstojnosti, jsou základními lidskými právy zakotvenými v článku 23 Všeobecné deklarace lidských práv; vzhledem k tomu, že v rostoucím počtu zemí, zejména ve vývozních zpracovatelských zónách, budí i nadále závažné obavy nedostatečná inspekce práce ze strany státu, omezené právo na nápravu, nepřiměřeně dlouhá pracovní doba, mzdy na úrovni chudoby, rozdíly v odměňování žen a mužů a jiné formy diskriminace;

P.  vzhledem k tomu, že pracovní skupina OSN pro podnikání a lidská práva upozornila na diferencovaný a nepřiměřený dopad obchodních aktivit na ženy a dívky a uvedla, že náležitá péče v oblasti lidských práv by měla zahrnovat skutečné i potenciální dopady na práva žen;

Q.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva a životní prostředí uvedl, že právo na život, zdraví, potraviny, vodu a rozvoj a také právo na bezpečné, čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí jsou nezbytným předpokladem plného požívání lidských práv; vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj rovněž zdůraznil, že plné požívání lidských práv je podrýváno úbytkem biologické rozmanitosti a že státy by měly regulovat škody, kterých se na biologické rozmanitosti dopouštějí soukromé subjekty i vládní instituce; vzhledem k tomu, že Valné shromáždění OSN uznalo ve své rezoluci 64/292 právo na bezpečnou a čistou pitnou vodu a hygienu za jedno z lidských práv; vzhledem k tomu, že by tato práva měla být zahrnuta do jakýchkoli případných právních předpisů;

R.  vzhledem k tomu, že podniky mají obecně omezené povědomí o dopadu svých činností a dodavatelských řetězců na práva dětí i o tom, že tyto dopady mohou mít pro děti potenciálně život měnící důsledky;

S.  vzhledem k tomu, že podle vysokého komisaře OSN pro lidská práva a Rady OSN pro lidská práva má změna klimatu nepříznivý dopad na plné a účinné uplatňování lidských práv; vzhledem k tomu, že státy mají povinnost dodržovat lidská práva při řešení negativních dopadů změny klimatu; vzhledem k tomu, že veškeré právní předpisy týkající se náležité péče podniků musí být v souladu s Pařížskou dohodou;

T.  vzhledem k tomu, že systémová korupce porušuje zásady transparentnosti, odpovědnosti a zákazu diskriminace, což má závažné důsledky pro účinné uplatňování lidských práv; vzhledem k tomu, že Úmluva OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích a Úmluva OSN proti korupci ukládají členským státům povinnost zavádět účinné postupy zaměřené na předcházení korupci; vzhledem k tomu, že ustanovení Úmluvy OSN proti korupci by měla být součástí povinností náležité péče v právních předpisech;

U.  vzhledem k tomu, že tato znepokojivá situace upozornila na skutečnost, že je naléhavě nutné přimět podniky k zodpovědnějšímu chování a k větší vnímavosti vůči nepříznivým dopadům, které způsobují, k nimž přispívají nebo s nimiž jsou přímo spojeny, jakož i k větší odpovědnosti za tyto dopady, a vyvolala diskusi o tom, jak toho dosáhnout, přičemž zdůraznila, že je zapotřebí, aby k těmto otázkám existoval přiměřený a harmonizovaný celounijní přístup, který je rovněž nezbytný pro dosažení cílů udržitelného rozvoje OSN;

V.  vzhledem k tomu, že podle vysokého komisaře OSN pro lidská práva je mnoho obránců lidských práv v ohrožení, neboť vyjadřují znepokojení nad nepříznivými dopady obchodních činností na lidská práva;

W.  vzhledem k tomu, že tato diskuse vedla mimo jiné k přijetí rámců a norem pro náležitou péči v rámci OSN, Rady Evropy, OECD a MOP; vzhledem ale k tomu, že tyto normy jsou dobrovolné, a jejich uplatňování je proto omezené; vzhledem k tomu, že na těchto rámcích a normách by měly postupně a konstruktivně stavět právní předpisy Unie; vzhledem k tomu, že by Unie a členské státy měly podporovat probíhající jednání o vytvoření právně závazného nástroje OSN týkajícího se nadnárodních korporací a dalších podniků ve vztahu k lidským právům a angažovat se v nich a Rada by měla udělit Komisi mandát, který by jí umožnil, aby se do probíhajících jednání aktivně zapojila;

X.  vzhledem k tomu, že podle studie Komise v současnosti uplatňuje náležitou péči v oblasti životního prostředí a lidských práv pouze 37 % dotázaných podniků;

Y.  vzhledem k tomu, že některé členské státy, jako je Francie a Nizozemsko, přijaly právní předpisy za účelem posílení odpovědnosti podniků a zavedly povinné rámce náležité péče; vzhledem k tomu, že další členské státy v současnosti zvažují přijetí takových právních předpisů, včetně Německa, Rakouska, Švédska, Finska, Dánska a Lucemburska; vzhledem k tomu, že neexistence společného přístupu na úrovni Unie v této věci může vést k menší právní jistotě, pokud jde o obchodní výsady, a k nerovnováze ve spravedlivé hospodářské soutěži, což by následně znevýhodňovalo podniky, které jsou aktivní v sociálních a environmentálních záležitostech; vzhledem k tomu, že neexistence harmonizovaných právních předpisů týkajících se náležité péče podniků ohrožuje rovné podmínky pro podniky působící v Unii;

Z.  vzhledem k tomu, že Unie již přijala právní předpisy týkající se náležité péče pro konkrétní odvětví, jako je např. nařízení o konfliktních minerálech, nařízení o dřevu, nařízení o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví (FLEGT) a nařízení proti mučení; vzhledem k tomu, že se tyto právní předpisy staly měřítkem pro cílené závazné právní předpisy týkající se náležité péče v dodavatelských řetězcích; vzhledem k tomu, že by budoucí právní předpisy Unie měly podporovat podniky při řízení a plnění jejich povinností a být plně v souladu se všemi stávajícími povinnostmi v oblasti náležité péče a podávání zpráv v jednotlivých odvětvích, jako je směrnice o vykazování nefinančních informací, a s příslušnými vnitrostátními právními předpisy, aby se předešlo duplikacím;

AA.  vzhledem k tomu, že Komise navrhla vypracovat v rámci nového akčního plánu pro oběhové hospodářství komplexní strategii pro oděvní průmysl, jež by po zahrnutí jednotného souboru norem týkajících se náležité péče a sociální odpovědnosti mohla být dalším příkladem začlenění podrobnějšího přístupu ke konkrétnímu odvětví; vzhledem k tomu, že by Komise měla navrhnout další odvětvové právní předpisy Unie týkající se povinné náležité péče, například pro odvětví komodit, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, a pro oděvní průmysl;

1.  domnívá se, že dobrovolné normy v oblasti náležité péče mají svá omezení a nedosáhly významného pokroku, pokud jde o prevenci poškozování lidských práv a životního prostředí a umožňování přístupu ke spravedlnosti; domnívá se, že by Unie měla bezodkladně přijmout závazné požadavky pro podniky, aby zjišťovaly, posuzovaly, ukončily, zmírňovaly, sledovaly, sdělovaly, řešily a napravovaly potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu ve svých hodnotových řetězcích, předcházely jim a nesly za ně odpovědnost; je přesvědčen o tom, že by tento krok byl přínosný pro zúčastněné strany i pro podniky, pokud jde o harmonizaci, právní jistotu, rovné podmínky a zmírňování nespravedlivých konkurenčních výhod třetích zemí, jež plynou z nižších standardů ochrany i ze sociálního a environmentálního dumpingu v oblasti mezinárodního obchodu; zdůrazňuje, že by tento krok rovněž zlepšil pověst podniků v Unii i pověst Unie coby tvůrce norem; vyzdvihuje prokazatelné přínosy pro podniky, které mají zavedeny účinné postupy odpovědného podnikání, mezi něž patří lepší řízení rizik, nižší náklady na kapitál, celková lepší finanční výkonnost a větší konkurenceschopnost; je přesvědčen, že náležitá péče zvyšuje jistotu a transparentnost, pokud jde o dodavatelské postupy podniků nakupujících v zemích, jež nejsou součástí Unie, a pomůže chránit zájmy spotřebitelů tím, že zajistí kvalitu a spolehlivost výrobků, a měla by vést k odpovědnějším nákupním postupům i dlouhodobým vztahům podniků s dodavateli; zdůrazňuje, že by tento rámec měl být založen na povinnosti podniků přijímat veškerá přiměřená a úměrná opatření a vynakládat úsilí v rámci jejich možností;

2.  zdůrazňuje, že zatímco podniky jsou povinny dodržovat lidská práva a respektovat životní prostředí, je odpovědností států a vlád lidská práva a životní prostředí chránit a tato odpovědnost by neměla být přenášena na soukromé subjekty; připomíná, že náležitá péče je v první řadě preventivním mechanismem a že podniky by měly mít především povinnost přijímat veškerá přiměřená a úměrná opatření a vynakládat úsilí v rámci svých možností, aby identifikovaly potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady a přijímaly politiky a opatření k jejich nápravě;

3.  vyzývá Komisi, aby do svých činností v rámci vnější politiky, včetně obchodních a investičních dohod, vždy zahrnovala ustanovení a diskuze o ochraně lidských práv;

4.  žádá Komisi, aby provedla důkladný přezkum podniků se sídlem v Sin-ťiangu, které vyvážejí produkty do Unie, s cílem odhalit potenciální porušování lidských práv, zejména v souvislosti s represemi vůči Ujgurům;

5.  připomíná, že plné požívání lidských práv, včetně práva na život, zdraví, potraviny a vodu, závisí na zachování biologické rozmanitosti, která je základem ekosystémových služeb, s nimiž jsou dobré životní podmínky lidí neoddělitelně spjaty;

6.  konstatuje, že malé a střední podniky se kvůli pandemii COVID-19 nacházejí v obtížné situaci; je přesvědčen, že klíčovými cíli Unie je poskytovat jim podporu a vytvářet příznivé tržní prostředí;

7.  zdůrazňuje, že porušování lidských práv a sociálních a environmentálních norem může být důsledkem vlastní činnosti podniku nebo důsledkem činnosti jeho obchodních partnerů, nad nimiž má kontrolu a které se nacházejí v jeho hodnotovém řetězci; podtrhuje proto, že by náležitá péče měla zahrnovat celý hodnotový řetězec, její součástí by však měl být rovněž postup stanovení priorit; připomíná, že všechna lidská práva jsou univerzální, nedělitelná, vzájemně provázaná a na sobě závislá a měla by být prosazována a dodržována spravedlivým, nestranným a nediskriminačním způsobem;

8.   požaduje posílení sledovatelnosti dodavatelských řetězců, jež bude vycházet z pravidel původu uvedených v celním kodexu Unie; konstatuje, že politika Unie v oblasti lidských práv a budoucí požadavky na náležitou péči podniků, jež budou přijaty v důsledku legislativního návrhu Komise, by měly být zohledňovány při provádění obchodní politiky Unie, mimo jiné v souvislosti s ratifikací obchodních a investičních dohod, a měly by se vztahovat na obchod se všemi obchodními partnery, nikoli jen s těmi, s nimiž Unie uzavřela dohodu o volném obchodu; zdůrazňuje, že obchodní nástroje Unie by měly zahrnovat silné mechanismy vymáhání, jako je odnětí preferenčního přístupu v případě nedodržení předpisů;

9.  domnívá se, že oblast působnosti jakéhokoli budoucího povinného rámce Unie týkajícího se náležité péče by měla být široká a zahrnovat všechny velké podniky, které se řídí právem některého členského státu nebo jsou usazeny na území Unie, včetně podniků poskytujících finanční produkty a služby, bez ohledu na jejich odvětví činnosti a na to, zda se jedná o podniky ve veřejném vlastnictví nebo ovládané veřejnými orgány, jakož i všechny kótované malé a střední podniky a vysoce rizikové malé a střední podniky; domnívá se, že tento rámec by měl zahrnovat i podniky, které jsou usazeny mimo Unii, ale působí na vnitřním trhu;

10.  je přesvědčen, že dodržování povinností náležité péče by mělo být podmínkou pro přístup na vnitřní trh a že hospodářské subjekty by měly mít povinnost prostřednictvím náležité péče vytvořit a předložit důkazy o tom, že produkty, které uvádějí na vnitřní trh, jsou v souladu s kritérii v oblasti životního prostředí a lidských práv stanovenými v budoucích právních předpisech upravujících náležitou péči; vyzývá k přijetí doplňkových opatření, jako je zákaz dovozu výrobků spojených se závažným porušováním lidských práv, jako je nucená práce nebo dětská práce; zdůrazňuje, že je důležité začlenit cíl boje proti nucené práci a dětské práci do kapitol o obchodu a udržitelném rozvoji v obchodních dohodách Unie;

11.  domnívá se, že některé podniky, a zvláště kótované malé a střední podniky a vysoce rizikové malé a střední podniky mohou vyžadovat méně rozsáhlé a formalizované postupy náležité péče a že přiměřený přístup by měl mimo jiné zohledňovat odvětví činnosti, velikost podniku, závažnost a pravděpodobnost rizik týkajících se dodržování lidských práv, správy a životního prostředí spojených s jeho operacemi a s kontextem jeho činnosti, včetně geografického kontextu, jeho podnikatelský model, jeho postavení v hodnotových řetězcích a povahu jeho výrobků a služeb; požaduje, aby byla podnikům v Unii, zejména malým a středním podnikům, poskytována zvláštní technická pomoc, aby mohly plnit požadavky náležité péče;

12.  zdůrazňuje, že strategie náležité péče by měly být v souladu s cíli udržitelného rozvoje a s cíli politiky Unie v oblasti lidských práv a životního prostředí, včetně Zelené dohody pro Evropu, se závazkem snížit emise skleníkových plynů nejméně o 55 % do roku 2030 a s mezinárodní politikou Unie, zejména s Úmluvou o biologické rozmanitosti a s Pařížskou dohodou a jejími cíli udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2°C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a usilovat o omezení nárůstu teploty na 1,5°C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí; vyzývá Komisi, aby za smysluplné účasti příslušných orgánů, institucí a jiných subjektů Unie vypracovala soubor pokynů pro náležitou péči, včetně pokynů pro jednotlivá odvětví, které vysvětlí, jakým způsobem dodržovat stávající a budoucí unijní a mezinárodní právní nástroje a dobrovolné rámce náležité péče, včetně soudržných metodik a jasných metrik pro měření dopadů a pokroku, v oblasti lidských práv, životního prostředí a řádné správy; opakuje, že tyto pokyny by byly užitečné zejména pro malé a střední podniky;

13.  konstatuje, že režimy oborové certifikace nabízejí malým a středním podnikům příležitosti k účinnému sdružování a sdílení povinností; zdůrazňuje však, že spoléhání se na režimy oborové certifikace nevylučuje možnost, že podnik porušuje povinnosti náležité péče nebo že má nést odpovědnost v souladu s vnitrostátním právem; konstatuje, že režimy oborové certifikace musí být posuzovány, uznávány a kontrolovány Komisí;

14.  vyzývá Komisi, aby v budoucích právních předpisech ctila zásadu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje zakotvenou v článku 208 Smlouvy o fungování EU; zdůrazňuje, že je důležité minimalizovat možné rozpory a budovat synergii s politikou rozvojové spolupráce ve prospěch rozvojových zemí a zvýšit účinnost rozvojové spolupráce; domnívá se, že z  praktického hlediska to znamená aktivně zapojit Generální ředitelství Komise pro mezinárodní spolupráci a rozvoj do probíhající legislativní činnosti a provést důkladné posouzení dopadu relevantních budoucích právních předpisů Unie na rozvojové země z hospodářského a sociálního hlediska a z hlediska lidských práv a životního prostředí v souladu s pokyny pro zlepšování právní úpravy(36) a nástrojem č. 34 ze souboru nástrojů pro zlepšování právní úpravy(37); konstatuje, že výsledky tohoto posouzení by měly sloužit jako podklad pro budoucí legislativní návrh;

15.  zdůrazňuje, že doplňkovost a koordinace s politikami, nástroji a subjekty rozvojové spolupráce je rozhodující, a že by proto budoucí právní předpisy Unie měly obsahovat některá ustanovení v tomto ohledu;

16.  zdůrazňuje, že povinnosti náležité péče by měly být pečlivě navrženy tak, aby představovaly průběžný a dynamický proces a ne pouhé formální zaškrtávání políček a že strategie náležité péče by měly být v souladu s dynamickou povahou nepříznivých dopadů; domnívá se, že tyto strategie by se měly vztahovat na každý skutečný nebo potenciální nepříznivý dopad na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správu, ačkoli závažnost a pravděpodobnost nepříznivého dopadu je třeba zvážit v rámci postupu stanovování priorit; domnívá se, že v souladu se zásadou proporcionality je důležité co nejvíce sladit stávající nástroje a rámce; zdůrazňuje, že je třeba, aby Komise provedla důkladné posouzení dopadů s cílem určit typy potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadů, prozkoumat důsledky pro rovné podmínky na evropské i celosvětové úrovni, včetně administrativní zátěže podniků a pozitivních důsledků pro lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, a navrhnout pravidla, která posílí konkurenceschopnost, ochranu zúčastněných stran a životního prostředí a budou funkční a použitelná na všechny subjekty na vnitřním trhu, včetně vysoce rizikových a kótovaných malých a středních podniků; zdůrazňuje, že posouzení dopadů by mělo rovněž zohlednit důsledky této budoucí směrnice, pokud jde o změny v globálních hodnotových řetězcích ve vztahu k dotčeným jednotlivcům a podnikům a o komparativní výhody rozvojových partnerských zemí;

17.  zdůrazňuje, že klíčovým prvkem právních předpisů o povinné náležité péči jsou komplexní požadavky na transparentnost; konstatuje, že lepší informace a transparentnost poskytují dodavatelům a výrobcům lepší kontrolu z hlediska dohledu a pochopení jejich dodavatelských řetězců, zlepšují kapacitu zúčastněných stran a spotřebitelů v oblasti monitorování a zvyšují důvěru veřejnosti ve výrobu; v této souvislosti zdůrazňuje, že budoucí právní předpisy týkající se náležité péče by měly vzít v úvahu digitální řešení s cílem usnadnit přístup veřejnosti k informacím a minimalizovat byrokratickou zátěž;

18.  konstatuje, že náležitá péče také vyžaduje měření účinnosti procesů a opatření prostřednictvím vhodných auditů a sdělování výsledků včetně pravidelného vypracovávání veřejných hodnotících zpráv o postupech náležité péče podniků a jejich výsledků ve standardizovaném formátu založeném na přiměřeném a soudržném rámci pro podávání zpráv; doporučuje, aby byly tyto zprávy snadno dostupné a přístupné, zejména pro osoby, jichž se týkají nebo mohou týkat; konstatuje, že požadavky na zveřejňování by měly zohledňovat politiku hospodářské soutěže a legitimní zájem podniků chránit své know-how a neměly by vést k nepřiměřeným překážkám nebo finanční zátěži pro podniky;

19.  zdůrazňuje, že účinná náležitá péče vyžaduje, aby podniky vedly v dobré víře účinné, smysluplné a informované diskuse s příslušnými zúčastněnými stranami; zdůrazňuje, že rámec Unie pro náležitou péči by měl zajistit, že se do zavedení a provádění strategie náležité péče zapojí odbory a zástupci zaměstnanců, a to na vnitrostátní, unijní a celosvětové úrovni; zdůrazňuje, že postupy pro zapojení zúčastněných stran musí zajistit bezpečnost a ochranu jejich fyzické a právní integrity;

20.  zdůrazňuje, že spolupráce s obchodními partnery v duchu vzájemnosti je důležitá pro zajištění toho, aby úsilí v oblasti náležité péče vedlo ke změnám; zdůrazňuje význam doprovodných opatření a projektů pro usnadnění provádění dohod Unie o volném obchodu a vyzývá k silné provázanosti těchto opatření a horizontálních právních předpisů týkajících se náležité péče; požaduje tudíž, aby finanční nástroje, jako je tzv. pomoc na podporu obchodu, byly používány k prosazování a podpoře přijetí odpovědného chování podniků v partnerských zemích, včetně technické podpory pro odbornou přípravu v oblasti náležité péče, mechanismů sledovatelnosti a začlenění reforem motivovaných vývozem v partnerských zemích; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je třeba podporovat řádnou správu;

21.  požaduje, aby obchodní nástroje byly propojeny se sledováním toho, jak jsou uplatňovány budoucí právní předpisy týkající se náležité péče unijními podniky působícími mimo EU, a to i prostřednictvím pořádání smysluplných výměn názorů s nositeli práv, místními komunitami, obchodními komorami, vnitrostátními lidskoprávními institucemi, subjekty občanské společnosti a odbory a prostřednictvím jejich podpory, a aby do tohoto sledování byly aktivně zapojeny delegace Unie; vyzývá Komisi, aby spolupracovala s obchodními komorami členských států a vnitrostátními lidskoprávními institucemi při poskytování on-line nástrojů a informací na podporu provádění budoucích právních předpisů v oblasti náležité péče;

22.  konstatuje, že koordinace na odvětvové úrovni by mohla zvýšit soudržnost a účinnost úsilí v rámci náležité péče, umožnit sdílení osvědčených postupů a přispět k dosažení rovných podmínek;

23.  domnívá se, že za účelem vymáhání náležité péče by členské státy měly zřídit nebo určit vnitrostátní orgány, které budou sdílet osvědčené postupy, provádět šetření a dohlížet na sankce a ukládat je, a to s přihlédnutím k závažnosti a opakované povaze porušení; zdůrazňuje, že těmto orgánům by měly být poskytnuty dostatečné zdroje a pravomoci, aby mohly plnit své poslání; domnívá se, že Komise by měla zřídit evropskou síť náležité péče, která bude společně s příslušnými vnitrostátními orgány odpovědná za koordinaci a sbližování postupů regulace, šetření, vymáhání a dohledu a za sdílení informací a bude sledovat výkonnost příslušných vnitrostátních orgánů; domnívá se, že členské státy a Komise by měly zajistit, aby podniky zveřejňovaly své strategie náležité péče na veřejně přístupné a centralizované platformě pod dohledem příslušných vnitrostátních orgánů;

24.  zdůrazňuje, že klíčovým prvkem právních předpisů o povinné náležité péči jsou komplexní požadavky na transparentnost; konstatuje, že lepší informace a transparentnost poskytují dodavatelům a výrobcům lepší kontrolu a pochopení jejich dodavatelských řetězců a zvyšují důvěru veřejnosti ve výrobu; v této souvislosti zdůrazňuje, že budoucí právní předpisy v oblasti náležité péče by se měly zaměřit na digitální řešení, aby se minimalizovala byrokratická zátěž, a vyzývá Komisi, aby prozkoumala nová technologická řešení podporující zavedení a zlepšení sledovatelnosti v globálních dodavatelských řetězcích; připomíná, že k tomuto cíli může přispět udržitelná technologie blockchain;

25.  domnívá se, že mechanismus řešení stížností na úrovni podniku může zajistit účinnou a včasnou pomoc za předpokladu, že bude legitimní, přístupný, předvídatelný, spravedlivý, transparentní a v souladu s lidskými právy, bude založen na zapojení a dialogu a bude chránit před odplatou; domnívá se, že takovéto soukromé mechanismy musí být řádně formulovány soudními mechanismy, aby byla zaručena co nejvyšší ochrana základních práv, včetně práva na spravedlivý proces; zdůrazňuje, že tyto mechanismy by nikdy neměly oslabovat právo oběti podat stížnost u příslušných orgánů nebo usilovat o spravedlnost u soudu; navrhuje, aby soudní orgány měly možnost jednat na základě stížností třetích stran podaných bezpečnými a přístupnými prostředky bez hrozby odvetných opatření;

26.  vítá oznámení, že návrh Komise bude zahrnovat režim odpovědnosti, a domnívá se, že s cílem umožnit poškozeným získat účinnou právní ochranu, by měly podniky nést odpovědnost v souladu s vnitrostátním právem za újmu, kterou způsobily jimi ovládané podniky nebo k nimž přispěly jednáním nebo opomenutím, pokud se tyto jimi ovládané podniky dopustily porušení lidských práv nebo způsobily škodu na životním prostředí, ledaže podnik může prokázat, že jednal s náležitou péčí v souladu se svými povinnostmi náležité péče a přijal veškerá přiměřená opatření, aby této újmě zabránil; zdůrazňuje, že časová omezení a obtížný přístup k důkazům, jakož i nerovné postavení žen a mužů, zranitelnost a marginalizace, mohou představovat zásadní praktické a procesní překážky, pokud jde o přístup k účinné právní ochraně, jimž mohou čelit oběti porušování lidských práv ve třetích zemích; zdůrazňuje význam účinného přístupu k právní ochraně bez obav z odvety a zajištěného genderově citlivým způsobem, i pro osoby ve zranitelném postavení, jak je zakotven v článku 13 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením; připomíná, že článek 47 Listiny požaduje, aby členské státy poskytovaly právní pomoc osobám, které nemají dostatečné prostředky, pokud je to nezbytné k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti;

27.  konstatuje, že sledovatelnost podniků v hodnotovém řetězci může být složitá; vyzývá Komisi, aby vyhodnotila a navrhla nástroje s cílem pomoci podnikům se sledovatelností jejich hodnotových řetězců; zdůrazňuje, že digitální technologie by mohly podnikům pomoci s náležitou péčí v hodnotovém řetězci a mohly by snížit náklady; domnívá se, že inovační cíl Unie by měl být spojen s podporou lidských práv a udržitelné správy v rámci budoucích požadavků náležité péče;

28.  domnívá se, že provádění náležité péče by nemělo podniky automaticky zbavovat odpovědnosti za škodu, kterou způsobily nebo k níž přispěly; domnívá se však také, že zavedení důkladného a účinného postupu náležité péče může podnikům pomoci zabránit vzniku škody; domnívá se, že právní předpisy týkající se náležité péče by se měly použít, aniž jsou dotčeny jiné platné rámce odpovědnosti za subdodávky, vysílání nebo dodavatelský řetězec zavedené na vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni, včetně společné a nerozdílné odpovědnosti v subdodavatelských řetězcích;

29.  zdůrazňuje, že oběti nepříznivých dopadů způsobených činností podniku často nejsou dostatečně chráněny právními předpisy země, v níž byla škoda způsobena; v tomto ohledu se domnívá, že příslušná ustanovení této budoucí směrnice by měla být považována za imperativní ustanovení v souladu s článkem 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II)(38);

30.  vyzývá Komisi, aby navrhla mandát k vyjednávání pro Unii, aby se konstruktivně zapojila do jednání o mezinárodním právně závazném nástroji OSN, který by v mezinárodním právu v oblasti lidských práv reguloval činnost nadnárodních korporací a dalších podniků;

31.  doporučuje, aby podpora Komise v oblasti právního státu, řádné správy a přístupu ke spravedlnosti ve třetích zemích upřednostňovala budování kapacit místních orgánů v oblastech, jichž se budou případně týkat budoucí právní předpisy;

32.  žádá Komisi, aby bez zbytečného odkladu předložila legislativní návrh týkající se povinné náležité péče v rámci dodavatelského řetězce v souladu s doporučeními uvedenými v příloze tohoto usnesení; domnívá se, že aniž jsou dotčeny podrobné aspekty budoucího legislativního návrhu, jako právní základ návrhu by měl být zvolen článek 50, čl. 83 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování EU;

33.  domnívá se, že požadovaný návrh nemá finanční dopady na souhrnný rozpočet Unie;

34.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a doporučení uvedená v příloze Komisi, Radě a vládám a vnitrostátním parlamentům členských států.

PŘÍLOHA K USNESENÍ:

DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

DOPORUČENÍ PRO VYPRACOVÁNÍ SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY O NÁLEŽITÉ PÉČI A ODPOVĚDNOSTI PODNIKŮ

ZNĚNÍ POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Směrnice Evropského parlamentu a Rady o náležité péči a odpovědnosti podniků

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 50, čl. 83 odst. 2 a článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(39),

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

1.  Povědomí o odpovědnosti podniků s ohledem na nepříznivý dopad jejich hodnotových řetězců na lidská práva se dostalo do popředí zájmu v devadesátých letech minulého století, kdy nové postupy offshoringu v oblasti výroby oděvů a obuvi upozornily na špatné pracovní podmínky, jimž čelí mnozí pracovníci v globálních hodnotových řetězcích, včetně dětí. Současně pronikala řada ropných, plynárenských, těžebních a potravinářských podniků do stále odlehlejších oblastí a často vytlačovala původní obyvatelstvo bez náležité konzultace nebo kompenzace.

2.  V souvislosti s narůstajícími důkazy o porušování lidských práv a znehodnocování životního prostředí vzrůstaly obavy o to, jak zajistit, aby podniky dodržovaly lidská práva a aby byl obětem zaručen přístup ke spravedlnosti, zejména pokud hodnotové řetězce některých podniků zasahovaly do zemí se slabými právními systémy a nedostatečnou vymahatelností práva, a jak je v souladu s vnitrostátním právem pohnat k odpovědnosti za způsobené škody nebo za škody, k nimž přispěly. V této souvislosti Rada OSN pro lidská práva v roce 2008 jednomyslně uvítala rámec nazvaný „Chránit, respektovat a napravovat“. Tento rámec spočívá na třech pilířích: povinnost států zabraňovat porušování lidských práv třetími stranami, včetně podniků, prostřednictvím vhodných politik, předpisů a soudních rozhodnutí; odpovědnost podniků za dodržování lidských práv, což znamená jednat s náležitou péčí s cílem zabránit porušování práv jiných osob a řešit nepříznivé dopady, které nastanou, a větší přístup obětí k účinné nápravě, jak soudní, tak mimosoudní.

3.  Následně schválila Rada OSN pro lidská práva v roce 2011 „Obecné zásady v oblasti podnikání a lidských práv“. V těchto obecných zásadách OSN byl zaveden první globální standard pro „náležitou péči“, a podniky tak získaly nezávazný rámec k tomu, aby mohly svou odpovědnost za dodržování lidských práv uvést do praxe. Poté vypracovaly normy pro náležitou péči i další mezinárodní organizace, přičemž tyto normy vycházely z obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv. Na náležitou péči často odkazují pokyny Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pro nadnárodní společnosti z roku 2011 a OECD také vypracovala instrukce, které podnikům pomáhají uplatňovat náležitou péči v konkrétních odvětvích a dodavatelských řetězcích. V roce 2016 přijal Výbor ministrů Rady Evropy doporučení členským státům ohledně lidských práv a podnikání, v němž vyzývá členské státy Rady Evropy, aby přijaly legislativní a další opatření, která zajistí, aby porušování lidských práv v hodnotovém řetězci podniku vedlo k občanskoprávní, správní a trestní odpovědnosti u evropských soudů. V roce 2018 přijala OECD pokyny pro náležitou péči na podporu odpovědného chování podniků. Podobně Mezinárodní organizace práce (MOP) přijala v roce 2017 Tripartitní deklaraci o principech týkajících se nadnárodních společností a sociální politiky, která povzbuzuje podniky, aby zavedly mechanismy náležité péče s cílem zjišťovat, předcházet a zmírnit skutečné i potenciální nepříznivé dopady své podnikatelské činnosti na mezinárodně uznávaná lidská práva a nést odpovědnost za to, jakým způsobem je řeší. Práva dětí a obchodní zásady z roku 2012, které vypracoval globální pakt OSN, aliance Zachraňte děti a UNICEF identifikují klíčové aspekty práv dětí v souvislosti s negativními dopady podnikání a UNICEF vypracoval řadu dokumentů s pokyny, jejichž účelem je podpora povinnosti náležité péče v podnicích a podpora dětí. Obecná připomínka č. 16 Výboru OSN pro práva dítěte z roku 2013 předkládá komplexní škálu závazků států, pokud jde o dopad podnikatelského sektoru na práva dětí, včetně situace, kdy státy ukládají podnikům povinnost náležité péče týkající se práv dětí.

4.  Podniky tak mají v současné době k dispozici značný počet mezinárodních nástrojů náležité péče, které jim mohou při plnění jejich odpovědnosti za dodržování lidských práv pomoci. Význam těchto nástrojů pro podniky, které berou své povinnosti v oblasti dodržování lidských práv vážně, je sice nepopiratelný, ale jejich dobrovolná povaha může snižovat jejich účinnost a již se ukázalo, že mají malý účinek, protože náležitou péči v oblasti lidských práv ve vztahu ke své hospodářské činnosti a svým obchodním partnerům dobrovolně uplatňuje pouze omezený počet podniků. Tuto situaci ještě zhoršuje nadměrný důraz mnoha podniků na maximalizaci krátkodobého zisku.

5.  Stávající mezinárodní nástroje pro náležitou péči neposkytovaly obětem negativních dopadů na lidská práva a životní prostředí přístup ke spravedlnosti a právní ochraně kvůli jejich mimosoudní a dobrovolné povaze. Primární povinnost chránit lidská práva a zajistit přístup ke spravedlnosti mají státy a nedostatek veřejných soudních mechanismů, které by pohnaly podniky k odpovědnosti za škody, k nimž dochází v jejich hodnotových řetězcích, by neměl a nemůže být odpovídajícím způsobem kompenzován vytvořením soukromých provozních mechanismů pro řešení stížností. Vzhledem k tomu, že tyto mechanismy jsou užitečné, pokud jde o poskytování pomoci při mimořádných událostech a rychlé náhrady za malé škody, měly by být přísně regulovány orgány veřejné moci a neměly by ohrožovat právo obětí na přístup ke spravedlnosti a právo na spravedlivý proces před veřejnými soudy.

6.  Unie přijala povinné rámce náležité péče ve velice specifických oblastech, aby bojovala proti odvětvím, které poškozují zájmy Unie nebo jejích členských států, jako je financování terorismu nebo odlesňování. V roce 2010 přijala Unie nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010(40), které hospodářským subjektům uvádějícím na vnitřní trh dřevo a dřevařské výrobky ukládá požadavky náležité péče a obchodníkům v dodavatelském řetězci povinnost poskytovat základní informace o svých dodavatelích a odběratelích s cílem zlepšit sledovatelnost dřeva a dřevařských výrobků. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821(41) zřizuje systém Unie pro náležitou péči v dodavatelském řetězci s cílem omezit možnosti ozbrojených skupin, teroristických skupin nebo bezpečnostních sil podílet se na obchodu s cínem, tantalem, wolframem, jejich rudami a zlatem.

7.  Odlišný obecnější a doplňkový přístup založený na transparentnosti a udržitelnosti přijala směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU(42), která podnikům s více než 500 zaměstnanci ukládá povinnost podávat zprávy o politikách, které uplatňují v environmentálních, sociálních a zaměstnaneckých záležitostech, v oblasti boje proti korupci a úplatkářství a dodržování lidských práv, včetně náležité péče.

8.  V některých členských státech vedla potřeba přimět podniky, aby lépe reagovaly na aspekty lidských práv a na obavy týkající se životního prostředí a řádné správy, k přijetí vnitrostátních právních předpisů v oblasti náležité péče. V Nizozemsku ukládá zákon o náležité péči v souvislosti s dětskou prací podnikům působícím na nizozemském trhu povinnost, aby prošetřily, zda existuje důvodné podezření, že dodané zboží nebo služby byly vyrobeny s využitím dětské práce, a v případě důvodného podezření aby přijaly a prováděly akční plán. Ve Francii platí zákon o povinnosti obezřetnosti mateřských společností a objednávajících podniků, který některým velkým společnostem ukládá povinnost přijetí, zveřejnění a provádění plánu náležité péče s cílem zjišťovat rizika v oblasti lidských práv, zdraví a bezpečnosti a životního prostředí, která podnik, jeho dceřiné společnosti, subdodavatelé nebo dodavatelé způsobují, a předcházet jim. Francouzský zákon stanoví správní odpovědnost za nedodržení povinností týkajících se náležité péče a občanskoprávní odpovědnost podniku poskytnout náhradu za způsobené škody. V mnoha jiných členských státech probíhá diskuse o zavedení povinných požadavků náležité péče pro podniky a některé členské státy v současnosti zvažují přijetí takových právních předpisů, včetně Německa, Švédska, Rakouska, Finska, Dánska a Lucemburska.

9.  V roce 2016 vyjádřilo osm vnitrostátních parlamentů podporu „iniciativě zelené karty“, v níž vyzvalo Komisi, aby navrhla právní předpisy k zajištění odpovědnosti podniků za porušování lidských práv, přičemž se jednalo o parlamenty Estonska, Litvy, Slovenska a Portugalska, poslaneckou sněmovnu Nizozemska, senát Italské republiky, Národní shromáždění ve Francii a Sněmovnu lordů Spojeného království.

10.  Nedostatečná harmonizace právních předpisů může mít negativní dopad na svobodu usazování. Další harmonizace je proto nezbytná k tomu, aby se zabránilo vytváření nespravedlivých konkurenčních výhod. V zájmu vytvoření rovných podmínek hospodářské soutěže je důležité, aby se pravidla vztahovala na všechny podniky – z Unie i ze zemí mimo Unii –, které působí na vnitřním trhu.

11.  Mezi právními a správními předpisy členských států, které se týkají náležité péče a které se vztahují na podniky v Unii, existují značné rozdíly, a to včetně občanskoprávní odpovědnosti. Je proto nezbytné zabránit budoucím překážkám obchodu vyplývajícím z rozdílného vývoje těchto vnitrostátních právních předpisů.

12.  Za účelem zajištění rovných podmínek by měla být odpovědnost podniků za dodržování lidských práv podle mezinárodních norem transformována na právní povinnost na úrovni Unie. Koordinací záruk na ochranu lidských práv, životního prostředí a řádné správy by tato směrnice měla zajistit, že všechny velké podniky a vysoce rizikové a kótované malé a střední podniky z Unie a ze zemí mimo Unii působící na vnitřním trhu budou podléhat harmonizovaným povinnostem náležité péče, což zabrání roztříštěnosti právních předpisů a zlepší fungování tohoto trhu.

13.  Zavedení povinných požadavků náležité péče na úrovni Unie by bylo přínosné pro podniky z hlediska harmonizace, právní jistoty a zajištění rovných podmínek, a poskytlo by podnikům, na něž se budou uvedené požadavky vztahovat, konkurenční výhodu, neboť společnosti od podniků stále častěji požadují, aby se staly etičtějšími a udržitelnějšími. Tato směrnice by tím, že stanoví unijní normu náležité péče, mohla přispět k vytvoření celosvětové normy pro odpovědné chování podniků.

14.  Cílem této směrnice je předcházet potenciálním či skutečným nepříznivým dopadům na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu v hodnotovém řetězci a tyto dopady zmírňovat a zároveň zajistit, aby za ně podniky nesly odpovědnost a aby každý, kdo v tomto ohledu utrpěl škodu, mohl účinně uplatnit právo na spravedlivý proces před soudem a právo na právní ochranu v souladu s vnitrostátním právem.

15.  Cílem této směrnice není nahradit již platné odvětvové právní předpisy Unie týkající se náležité péče ani bránit zavádění dalších odvětvových právních předpisů Unie. Směrnice by se tudíž měla uplatnit, aniž jsou dotčeny další požadavky náležité péče stanovené v odvětvových právních předpisech Unie, zejména v nařízení (EU) č. 995/2010 a (EU) 2017/821, ledaže by požadavky náležité péče podle této směrnice stanovily důkladnější náležitou péči s ohledem na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správu.

16.  Provádění této směrnice by v žádném případě nemělo sloužit jako odůvodnění snížení obecné úrovně ochrany lidských práv nebo životního prostředí. Zejména by nemělo ovlivnit jiné platné rámce odpovědnosti za subdodávky, vysílání nebo dodavatelské řetězce zavedené na vnitrostátní, unijní nebo mezinárodní úrovni. Skutečnost, že podnik splnil své povinnosti náležité péče podle této směrnice, by jej nemělo zbavit povinností podle jiných rámců odpovědnosti ani tyto povinnosti oslabovat, a proto by žádné soudní řízení, které proti němu bylo zahájeno na základě jiných rámců odpovědnosti, nemělo být kvůli této okolnosti zamítnuto.

17.  Směrnice by se měla vztahovat na všechny velké podniky, které se řídí právem členského státu, jsou usazeny na území Unie nebo působí na vnitřním trhu bez ohledu na to, zda se jedná o podniky v soukromém, nebo státním vlastnictví a v jakém hospodářském odvětví působí, včetně finančního sektoru. Tato směrnice by se rovněž měla vztahovat na kótované a vysoce rizikové malé a střední podniky(43).

18.  Do procesu náležité péče je zakomponována proporcionalita, neboť tento proces závisí na závažnosti a pravděpodobnosti nepříznivých dopadů, které může podnik způsobit, k nimž může přispět nebo s nimiž může mít přímou spojitost, na odvětví jeho činnosti, velikosti podniku, charakteru a kontextu jeho činnosti, včetně těch geografických, na jeho obchodním modelu, postavení v hodnotovém řetězci a na charakteru jeho produktů a služeb. Velký podnik, jehož všichni přímí obchodní partneři mají sídlo v Unii, nebo malý či střední podnik, který po provedení posouzení rizik dospěje k závěru, že v rámci svých obchodních vztahů nezjistil žádné potenciální či skutečné nepříznivé dopady, by mohl v tomto smyslu zveřejnit prohlášení, včetně posouzení rizik obsahující příslušné údaje, informace a metodiku, které by mělo být v každém případě přezkoumáno, jestliže dojde ke změně provozních činností, obchodních partnerů nebo provozních podmínek podniku.

19.  V případě podniků vlastněných nebo ovládaných státem by plnění povinností náležité péče mělo zahrnovat požadavek, aby zadávaly služby podnikům, které splňují povinnosti náležité péče. Členské státy jsou vyzývány, aby neposkytovaly státní podporu, mimo jiné prostřednictvím státní pomoci, veřejných zakázek, exportních úvěrových agentur ani státem garantovaných půjček, podnikům, které nesplňují cíle této směrnice.

20.  Pro účely této směrnice by náležitá péče měla být chápána jako povinnost podniku přijmout veškerá přiměřená a úměrná opatření a vynaložit úsilí v rámci jeho možností k zabránění nepříznivým dopadům na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu v jejich hodnotových řetězcích a tyto dopady řešit, pokud k nim dojde. V praxi představuje náležitá péče postup, který určitý podnik zavedl s cílem zjišťovat, posuzovat, zmírňovat, ukončit, sledovat, sdělovat, řešit a napravovat potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, včetně sociálních, odborových a pracovních práv, na životní prostředí, včetně přispívání ke změně klimatu, a na řádnou správu v rámci své vlastní provozní činnosti a obchodních vztahů v hodnotovém řetězci, a aby těmto nepříznivým dopadům předcházel a nesl za ně odpovědnost. Podniky, na něž se vztahuje tato směrnice, by neměly přenášet povinnosti náležité péče na dodavatele.

21.  V příloze xx je uveden seznam typů nepříznivých dopadů na lidská práva v souvislosti s podnikáním. Pokud jsou relevantní pro podniky, měla by Komise do této přílohy zahrnout nepříznivé dopady na lidská práva formulovaná v mezinárodních úmluvách o lidských právech, které jsou závazné pro Unii nebo její členské státy, v Mezinárodní listině lidských práv, mezinárodním humanitárním právu, v nástrojích OSN v oblasti lidských práv týkajících se práv osob, které patří k obzvláště zranitelným skupinám nebo komunitám, a v zásadách týkajících se základních práv stanovených v Deklaraci MOP o základních principech a právech v práci, jakož i nepříznivé dopady na práva uznaná v úmluvě MOP o svobodě sdružování a účinném uznávání práva na kolektivní vyjednávání, v úmluvě MOP o odstranění všech forem nucené nebo povinné práce, úmluvě MOP o účinném zrušení dětské práce a úmluvě MOP o odstranění diskriminace v zaměstnání a povolání. Dále zahrnují mimo jiné nepříznivé dopady ve vztahu k jiným právům uznaným v Tripartitní deklaraci o principech týkajících se nadnárodních společností a sociální politiky a v řadě úmluv MOP, které se týkají svobody sdružování, kolektivního vyjednávání, minimálního věku, bezpečnosti a zdraví při práci a stejné odměny, a k právům uznaným v Úmluvě o právech dítěte, Africké chartě lidských práv a práv národů, Americké úmluvě o lidských právech, Evropské úmluvě o lidských právech, Evropské sociální chartě, Listině základních práv Evropské unie a vnitrostátních ústavách a právních předpisech, jimiž se uznávají nebo provádějí lidská práva. Komise by měla zajistit, aby uvedené typy dopadů byly přiměřené a dosažitelné.

22.  Nepříznivé dopady v oblasti životního prostředí jsou často úzce propojeny s nepříznivými dopady na lidská práva. Zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva a životní prostředí uvedl, že nezbytnými předpoklady plného požívání lidských práv jsou práva na život, zdraví, potraviny, vodu a rozvoj a také právo na bezpečné, čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí. Valné shromáždění OSN kromě toho uznalo ve své rezoluci 64/292 právo na bezpečnou a čistou pitnou vodu a hygienu za jedno z lidských práv. Pandemie COVID-19 poukázala nejen na důležitost bezpečného a zdravého pracovní prostředí, ale také toho, aby podniky zajistily, že jejich hodnotové řetězce nebudou způsobovat zdravotní rizika ani k nim nebudou přispívat. Proto by se tato směrnice měla na uvedená práva vztahovat.

23.  V příloze xxx je stanoven seznam typů nepříznivých dopadů souvisejících s podnikáním na životní prostředí, jak dočasných, tak i trvalých, které se týkají podniků. Tyto dopady by měly mimo jiné zahrnovat vznik odpadů, difúzní znečištění a emise skleníkových plynů, které vedou ke globálnímu oteplování o více než 1,5 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí, odlesňování a veškeré další dopady na klima, ovzduší, půdu a kvalitu vody, udržitelné využívání přírodních zdrojů, biologickou rozmanitost a ekosystémy. Komise by měla zajistit, aby uvedené typy dopadů byly přiměřené a dosažitelné. S cílem přispět k vnitřní soudržnosti právních předpisů Unie a poskytnout právní jistotu musí být seznam vypracován v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852(44).

24.  V příloze xxxx je stanoven seznam typů nepříznivých dopadů souvisejících s podnikáním, které se týkají podniků, na řádnou správu. K nim by měl patřit nesoulad s pokyny OECD pro nadnárodní společnosti, VII. kapitolou týkající se boje proti podplácení, vyžadování úplatků a vydírání a zásadami Úmluvy OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích, stejně jako případy korupce a úplatkářství v situacích, kdy podnik uplatňuje nepřípustné ovlivňování nebo poskytuje nepatřičné finanční výhody veřejným činitelům za účelem získání výsad nebo nespravedlivého příznivého zacházení v rozporu s právními předpisy, včetně situací, kdy podnik nepatřičně zasahuje do místního politického dění, poskytuje nezákonné příspěvky na kampaně nebo nedodržuje platné daňové předpisy. Komise by měla zajistit, aby uvedené typy dopadů byly přiměřené a dosažitelné.

25.  Nepříznivé dopady v oblasti lidských práv, životního prostředí a řádné správy nejsou genderově neutrální. Podniky by měly být vybízeny k tomu, aby do svých postupů náležité péče začlenily i genderové hledisko. Příslušné pokyny jsou uvedeny v brožuře OSN nazvané Genderové rozměry obecných zásad v oblasti podnikání a lidských práv.

26.  V oblastech postižených konflikty mohou být potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a správu specifické a naléhavější. V tomto ohledu by měly podniky působící v oblastech postižených konflikty provádět vhodnou náležitou péči v oblasti lidských práv, životního prostředí a správy, dodržovat své závazky v oblasti mezinárodního humanitárního práva a odkazovat na stávající mezinárodní normy a pokyny, včetně ženevských úmluv a jejich dodatkových protokolů.

27.  Členské státy jsou nabádány, aby sledovaly podniky ve svých jurisdikcích, které jsou činné či mají obchodní vztahy v oblastech postižených konflikty, a přijaly nezbytná opatření k ochraně lidských práv, životního prostředí a řádné správy v souladu se svými právními povinnostmi a s řádným ohledem na konkrétní a naléhavá rizika v těchto oblastech.

28.  Podnikání má vliv na celé spektrum práv definovaných v Úmluvě OSN o právech dítěte a dalších příslušných mezinárodních normách. Dětství je jedinečnou dobou fyzického, duševního, emočního a spirituálního vývoje a porušování práv dětí, jako je například vystavení násilí nebo zneužívání, dětská práce, nevhodný marketing nebo nebezpečné výrobky či rizika pro životní prostředí, mohou mít celoživotní, nevratné a dokonce mezigenerační důsledky. Mechanismy náležité péče a odpovědnosti podniků, které jsou navrženy tak, že není věnována náležitá pozornost dětem, by mohly být neúčinné při ochraně jejich práv.

29.  Porušování lidských práv a sociálních, environmentálních a klimatických norem ze strany podniků nebo nepříznivé dopady na tato práva normy mohou být důsledkem jejich vlastních činností nebo činností subjektů, s nimiž udržují obchodní vztahy, zejména dodavatelů, subdodavatelů a podniků, do nichž se investovalo. Aby byly povinnosti podniků v oblasti náležité péče účinné, měly by se týkat celého hodnotového řetězce a zároveň se řídit přístupem založeným na posouzení rizik a stanovit strategii založenou na prioritách na základě zásady 17 obecných zásad OSN. Sledování všech podniků zapojených do hodnotového řetězce však může být složité. Komise by měla vyhodnotit a navrhnout nástroje s cílem pomoci podnikům se sledovatelností jejich hodnotových řetězců. To by mohlo zahrnovat inovativní informační technologie, např. technologie blockchain, jež umožňují sledování všech údajů a jejichž rozvoj by měl být podporován, aby se minimalizovaly administrativní náklady a zabránilo se propouštění v podnicích, které provádějí náležitou péči.

30.  Náležitá péče je v první řadě preventivním mechanismem, který ukládá podnikům, aby přijaly veškerá přiměřená opatření a vynaložily úsilí v rámci svých možností s cílem zjišťovat a posuzovat potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady a přijmout politiky a opatření k jejich ukončení, prevenci, zmírňování, sledování, sdělování, řešení a nápravě a k zajištění toho, že ponesou odpovědnost za to, jak tyto dopady řeší. Podniky by měly mít povinnost vypracovat dokument, v němž veřejně informují, s řádným ohledem na obchodní tajemství, o své strategii náležité péče s uvedením každé z těchto fází. Tato strategie náležité péče by měla být řádně začleněna do celkové obchodní strategie podniku. Měla by být hodnocena každoročně a přezkoumána, kdykoli je to na základě tohoto hodnocení považováno za nutné.

31.  Podniky, které nezveřejňují žádná prohlášení o rizicích, by neměly být osvobozeny od případných kontrol nebo šetření ze strany příslušných orgánů členských států s cílem zajistit, aby splnily povinnosti stanovené v této směrnici, a mohou nést odpovědnost v souladu a vnitrostátními právními předpisy.

32.  Podniky by měly zřídit vnitřní proces mapování hodnotového řetězce, který by jim ukládal povinnost vynaložit veškeré přiměřené úsilí s cílem určení svých obchodních vztahů ve svých hodnotových řetězcích.

33.  Důvěrné obchodí informace jsou podle této směrnice veškeré informace, které splňují požadavky na „obchodní tajemství“ v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 (45), tj. informace, které jsou tajné v tom smyslu, že nejsou jako celek nebo v přesném uspořádání a souhrnu jejich částí obecně známy nebo běžně dostupné osobám v kruzích, které se dotčeným druhem informací běžně zabývají, že tím, že jsou tajné, mají komerční hodnotu a že osoba, která jimi oprávněně disponuje, podnikla za daných okolností odpovídající kroky, aby je udržela v tajnosti;

34.  Náležitá péče by neměla být prováděna jako „formální plnění povinnosti“, ale měla by spočívat v průběžném procesu a posuzování rizik a dopadů, která jsou dynamická a mohou se změnit v důsledku nových obchodních vztahů nebo vývoje na kontextuální úrovni. Podniky by proto měly své strategie náležité péče průběžně sledovat a odpovídajícím způsobem upravovat. Tyto strategie by se měly pokud možno vztahovat na každý skutečný nebo potenciální nepříznivý dopad, ačkoli je třeba zvážit povahu a kontext jejich provozní činnosti, a to i z geografického hlediska, a závažnost a pravděpodobnost nepříznivého dopadu, pokud je vyžadováno stanovení priorit. Systémy certifikace třetích stran mohou doplňovat strategie náležité péče za předpokladu, že jsou přiměřené z hlediska rozsahu a splňují odpovídající úroveň transparentnosti, nestrannosti, přístupnosti a spolehlivosti. Certifikace třetích stran by však neměla být důvodem k tomu, aby byla odůvodněna odchylka od povinností stanovených v této směrnici, ani by neměla nijak ovlivňovat potenciální odpovědnost podniku.

35.  Aby mohla být dceřiná společnost považována za plnící povinnost zřídit strategii náležité péče, je-li tato dceřiná společnost zahrnuta do strategie náležité péče své mateřské společnosti, měla by tuto skutečnost jasně uvést ve své výroční zprávě. Tento požadavek je nezbytný k zajištění toho, aby veřejnost byla transparentně informována s cílem umožnit příslušným vnitrostátním orgánům provádět vhodná šetření. Dceřiná společnost by měla zajistit, aby mateřská společnost disponovala dostatečnými relevantními informacemi za účelem provedení náležité péče jejím jménem.

36.  Vhodná četnost ověřování v určitém časovém období označená slovem „pravidelně“ by měla být určena v závislosti na pravděpodobnosti a závažnosti nepříznivých dopadů. Čím pravděpodobnější a závažnější dopady, tím pravidelněji by mělo být ověřování souladu uskutečňováno.

37.  Podniky by se měly nejprve po konzultaci se zúčastněnými stranami snažit zaměřit na potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu a řešit je. Podnik, který má pákový efekt k prevenci nebo zmírnění tohoto nepříznivého dopadu, by jej měl vykonávat. Podnik, který si přeje zvýšit pákový efekt, by mohl například nabídnout budování kapacit nebo jiné pobídky přidruženému subjektu nebo spolupracovat s jinými subjekty. Nelze-li předejít nepříznivému dopadu nebo jej zmírnit a pákový efekt nelze zvýšit, mohlo by být krajním řešením rozhodnutí odstoupit od dodavatele nebo jiného obchodního vztahu s tím, že by toto rozhodnutí mělo být přijato odpovědným způsobem.

38.  Řádná náležitá péče vyžaduje účinné a smysluplné konzultace se všemi příslušnými zúčastněnými stranami, a zejména náležité zapojení odborů. Konzultace se zúčastněnými stranami a jejich zapojení mohou podnikům pomoci přesněji zjišťovat potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady a vypracovat účinnější strategii náležité péče. Tato směrnice proto vyžaduje diskusi se zúčastněnými stranami a jejich zapojení do všech fází procesu náležité péče. Tato diskuse a zapojení mohou dát navíc prostor těm, kteří mají silný zájem na dlouhodobé udržitelnosti podniku. Zapojení zúčastněných stran by mohlo pomoci zlepšit dlouhodobou výkonnost a ziskovost podniků, neboť jejich zvýšená udržitelnost by měla kladné agregované hospodářské dopady.

39.  Při vedení diskusí se zúčastněnými stranami podle této směrnice by podniky měly zajistit, aby v případě, že zúčastněné strany jsou původní obyvatelé, byly tyto diskuse vedeny v souladu se standardy mezinárodně zakotvených lidských práv, jako je Deklarace OSN o právech původních obyvatel(46), včetně svobodného, předchozího a informovaného souhlasu a práva původních obyvatel na sebeurčení.

40.  Zúčastněnými stranami jsou míněny osoby, jejichž práva a zájmy mohou být ovlivněny rozhodnutími podniku. Tento pojem proto zahrnuje pracovníky, místní společenství, děti, původní obyvatele, sdružení občanů a akcionáře, stejně jako organizace, jejichž statutárním účelem je zajistit dodržování lidských a sociálních práv, norem v oblasti klimatu, životního prostředí a řádné správy, jako jsou odbory či organizace občanské společnosti.

41.  Aby se zabránilo riziku, že v procesu náležité péče zůstanou některé hlasy zúčastněných stran nevyslyšeny nebo marginalizovány, měla by tato směrnice příslušným zúčastněným stranám zaručovat právo na bezpečné a smysluplné diskuse, pokud jde o strategii náležité péče podniku, a zajišťovat odpovídající zapojení odborů nebo zástupců pracovníků.

42.  Příslušné informace o strategii náležité péče by měly být sdělovány potenciálně dotčeným zúčastněným stranám, a to na jejich žádost a způsobem odpovídajícím kontextu těchto zúčastněných stran, například s přihlédnutím k úřednímu jazyku země, z níž zúčastněné strany pochází, jejich úrovni gramotnosti a přístupu k internetu. Aktivní zveřejňování celé strategie náležité péče způsobem odpovídajícím kontextu zúčastněných stran by však nemělo být pro podniky povinné a požadavek na sdělování příslušných informací by měl být úměrný povaze, kontextu a velikosti podniku.

43.  Postupy pro vyjadřování pochybností by měly zajistit, aby byla chráněna anonymita a důvěrnost těchto pochybností, případně v souladu s vnitrostátním právem, jakož i bezpečnost a fyzická i právní integrita všech stěžovatelů, včetně obránců lidských práv a ochránců životního prostředí. V případě, že se tyto postupy týkají oznamovatelů, měly by být v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937(47).

44.  Podniky by měly mít povinnost vynaložit veškeré přiměřené úsilí v rámci svých možností ke zjišťování svých dodavatelů a subdodavatelů a zpřístupnění příslušných informací veřejnosti, s řádným ohledem na obchodní tajemství. Aby byla náležitá péče plně účinná, neměla by se omezovat jen na následné a předcházející subjekty prvního stupně v rámci dodavatelského řetězce, ale měla by zahrnovat ty, které by podnik mohl během procesu náležité péče označit za subjekty představující významná rizika. Tato směrnice by však měla zohlednit skutečnost, že ne všechny podniky mají stejné zdroje nebo schopnosti ke zjišťování všech svých dodavatelů a subdodavatelů, a proto by se tato povinnost měla řídit zásadami přiměřenosti a proporcionality, což by si podniky neměly v žádném případě vykládat jako záminku k nedodržení povinnosti vynaložit v tomto ohledu veškeré nezbytné úsilí.

45.  S cílem zakotvit řádnou péči do kultury a struktury podniku by členové správních, řídících a kontrolních orgánů podniku měli být odpovědní za přijetí a provádění jeho strategií udržitelnosti a řádné péče.

46.  Koordinace úsilí podniků v oblasti náležité péče a dobrovolné akce v oblasti spolupráce na odvětvové nebo meziodvětvové úrovni by mohly posílit soudržnost a účinnost strategií v oblasti náležité péče. Za tímto účelem by členské státy mohly podpořit přijímání akčních plánů pro náležitou péči na odvětvové nebo meziodvětvové úrovni. Zúčastněné strany by se měly podílet na přípravě těchto plánů. Vypracování takových kolektivních opatření by v žádném případě nemělo podnik zbavit jeho individuální odpovědnosti za to, že bude provádět náležitou péči a ponese odpovědnost za škodu, kterou způsobí nebo k níž přispěje, v souladu s vnitrostátním právem.

47.  Aby byl rámec náležité péče účinný, měl zahrnovat mechanismy pro stížnosti na úrovni podniků nebo odvětví, a  za účelem zajištění účinnosti těchto mechanismů by podniky měly při jejich sestavování přijmout rozhodnutí zohledňující postoj zúčastněných stran. Tyto mechanismy by měly zúčastněným stranám dát možnost upozorňovat na rozumné pochybnosti a měly by fungovat jako systém včasného varování před riziky a mediační systém. Tyto mechanismy by měly být legitimní, dostupné, předvídatelné, spravedlivé, transparentní, slučitelné s právy, zdrojem neustálého učení a měly by být založeny na zapojení a dialogu. Mechanismy pro stížnosti by měly být oprávněny předkládat návrhy na to, jakým způsobem by mohl podnik řešit potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady. Měly by mít rovněž schopny navrhnout odpovídající nápravu, jakmile prostřednictvím mediace zjistí, že podnik způsobil nepříznivý dopad nebo k němu přispěl.

48.  Mechanismy pro stížnosti by neměly členské státy zbavovat jejich primární povinnosti chránit lidská práva a poskytovat přístup ke spravedlnosti a opravným prostředkům.

49.  Členské státy by měly určit jeden nebo více vnitrostátních orgánů, které budou monitorovat řádné provádění povinností náležité péče ze strany podniků a zajišťovat řádné prosazování této směrnice. Tyto vnitrostátní orgány by měly být nezávislé a měly by mít odpovídající pravomoci a zdroje k plnění svých úkolů. Měly by být oprávněny provádět z vlastního podnětu nebo na základě opodstatněných a důvodných pochybností zúčastněných stran a třetích stran vhodné kontroly a ukládat účinné, přiměřené a odrazující správní sankce s přihlédnutím k závažnosti a opakované povaze porušení předpisů s cílem zajistit, že podniky budou plnit povinnosti stanovené vnitrostátními právními předpisy; na úrovni Unie by Komise měla zřídit evropskou síť náležité péče příslušných orgánů s cílem zajistit spolupráci.

50.  Komise a členské státy jsou podporovány v tom, aby stanovily správní pokuty srovnatelné s pokutami stanovenými stávajícími právními předpisy v oblasti hospodářské soutěže a ochrany údajů.

51.  Vnitrostátní orgány jsou vyzývány, aby spolupracovaly s vnitrostátními kontaktními místy OECD, která jsou v jejich zemi, a vnitrostátními organizacemi pro lidská práva, jež jsou dostupné v jejich zemi, a sdílely s nimi informace.

52.  V souladu s obecnými zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv by uplatňování náležité péče nemělo podniky samo o sobě zprošťovat odpovědnosti za porušování lidských práv nebo škody na životním prostředí nebo za přispívání k těmto škodám. Zavedení důkladného a odpovídajícího postupu náležité péče však může podnikům pomoci zabránit vzniku škody.

53.  Při zavádění režimu odpovědnosti by měly členské státy zajistit vyvratitelnou domněnku vyžadující určitou úroveň důkazů. Důkazní břemeno by bylo přesunuto od oběti k podniku, který by musel dokázat, že neměl kontrolu nad obchodním subjektem, který se podílel na porušování lidských práv.

54.  Promlčecí lhůty by měly být považovány za rozumné a přiměřené, pokud neomezují právo obětí na přístup ke spravedlnosti, s řádným ohledem na praktické problémy, kterým případní stěžovatelé čelí. Oběti porušování lidských práv a nepříznivého dopadu na životní prostředí a správu by měly mít na podání žaloby dostatek času, přičemž by se měla zohlednit jejich zeměpisná poloha, prostředky a celková obtížnost podání přípustné žaloby u soudů Unie.

55.  Právo na účinnou právní ochranu je mezinárodně uznávaným lidským právem, které je zakotveno v článku 8 Všeobecné deklarace lidských práv a v čl. 2 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a je rovněž jedním ze základních práv Unie (článek 47 Listiny). Jak připomněly obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, mají státy povinnost zajistit prostřednictvím soudních, správních, legislativních nebo jiných vhodných prostředků, aby osoby, u nichž došlo k porušení lidských práv v souvislosti s podnikáním, měly přístup k účinné právní ochraně. Tato směrnice proto konkrétně připomíná tuto povinnost s odkazem na základní zásady a pokyny Organizace spojených národů týkající se práva na nápravu a odškodnění pro oběti hrubého porušování mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv a vážného porušování mezinárodního humanitárního práva.

56.  Velké podniky jsou podporovány v tom, aby zřídily poradní výbory, jejichž úkolem bude poskytovat poradenství řídícím orgánům podniků v otázkách náležité péče a k jejichž členům budou patřit i zúčastněné strany.

57.  Odbory by měly mít k uplatnění svých práv v souvislosti s řádnou péčí nezbytné zdroje, mimo jiné za účelem navázání vztahů s odbory a pracovníky v podnicích, s nimiž má hlavní podnik obchodní vztahy.

58.  Členské státy by měly použít stávající režimy odpovědnosti, případně zavést další právní předpisy, které zajistí, aby podniky mohly nést v souladu s vnitrostátními právními předpisy odpovědnost za veškeré škody způsobené nepříznivými dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, které ony samy nebo subjekty, které kontrolují, zapříčinily nebo k nimž přispěly jednáním nebo opomenutím, ledaže podnik může prokázat, že jednal s náležitou péčí v souladu s touto směrnicí s cílem předejít takové škodě nebo že by k takové škodě došlo i v případě, že by byla uskutečněna veškerá náležitá péče.

59.  S cílem zajistit jasnost a jistotu a soudržnost praxe podniků, měla by Komise po konzultaci s členskými státy a OECD a za pomoci některých zvláštních agentur, zejména Agentury Evropské unie pro základní práva, Evropské agentury pro životní prostředí a Výkonné agentury pro malé a střední podniky, připravit příslušné pokyny. Existuje řada pokynů týkajících se náležité péče vypracovaných mezinárodními organizacemi, které by mohly Komisi sloužit jako podklad při přípravě pokynů podle této směrnice konkrétně pro podniky Unie. Tato směrnice by měla usilovat o úplnou harmonizaci norem mezi členskými státy. Kromě obecných pokynů, které by měly být vodítkem pro všechny podniky a zejména malé a střední podniky při uplatňování náležité péče v rámci jejich provozních činností, by Komise měla počítat s vypracováním pokynů pro jednotlivá odvětví a vyhotovit pravidelně aktualizovaný seznam informativních přehledů o jednotlivých zemích s cílem pomoci podnikům posoudit potenciální a skutečné nepříznivé dopady jejich podnikatelské činnosti na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu v dané oblasti. V těchto informačních přehledech by měly být uvedeny zejména úmluvy a smlouvy, mimo jiné úmluvy a smlouvy uvedené v přílohách xx, xxx a xxxx této směrnice, které daná země ratifikovala.

60.  S cílem aktualizovat typy nepříznivých dopadů by Komise měla být zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny příloh xx, xxx a xxxx této směrnice. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(48). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

61.  Jelikož cílů této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale může jich být z důvodu rozsahu a účinků tohoto opatření lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět a cíle

1.  Cílem této směrnice je zajistit, aby podniky působící na vnitřním trhu, na něž se vztahuje, plnily své povinnosti v oblasti dodržování lidských práv, ochrany životního prostředí a řádné správy a aby v rámci své vlastní činnosti nebo činnosti přímo související s jejich provozem, výrobky nebo službami prostřednictvím obchodního vztahu nebo ve svých hodnotových řetězcích nevytvářely potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, nepřispívaly k nim, předcházely jim a zmírňovaly je.

2.  Tato směrnice stanoví povinnosti podniků, na něž se vztahuje, v oblasti náležité péče v hodnotovém řetězci, zejména povinnost přijímat veškerá přiměřená opatření a vynakládat úsilí v rámci svých možností k tomu, aby v jejich hodnotových řetězcích nedocházelo k nepříznivým dopadům na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, a aby byly takové dopady řádně řešeny, pokud by k nim došlo. Uplatňování náležité péče vyžaduje, aby podniky zjišťovaly a posuzovaly potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, které mohou svou vlastní činností, činností svých hodnotových řetězců a obchodních partnerů způsobovat, předcházely jim, ukončovaly je, zmírňovaly, sledovaly, sdělovaly, nesly za ně odpovědnost, řešily je a napravovaly. Tyto požadavky náležité péče jsou zaměřeny na zlepšení fungování vnitřního trhu díky koordinaci záruk na ochranu lidských práv, životního prostředí a řádné správy.

3.  Cílem této směrnice je dále zajistit, aby podniky nesly odpovědnost v souladu s vnitrostátním právem a ručily za nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, které způsobují nebo k nimž přispívají ve svém hodnotovém řetězci, a jejím cílem je rovněž zajistit přístup obětí k právním prostředkům.

4.  Směrnice se použije, aniž jsou dotčeny další požadavky náležité péče stanovené v odvětvových právních předpisech Unie, zejména v nařízení (EU) č. 995/2010 a nařízení (EU) 2017/821, ledaže požadavky náležité péče podle této směrnice stanoví přísnější požadavky na náležitou péči s ohledem na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správu.

5.  Provádění směrnice v žádném případě neslouží jako odůvodnění snížení obecné úrovně ochrany lidských práv nebo životního prostředí. Zejména se použije, aniž jsou dotčeny jiné platné rámce odpovědnosti za subdodávky, vysílání pracovníků nebo systémy odpovědnosti v hodnotových řetězcích existující na vnitrostátní, unijní a mezinárodní úrovni.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Tato směrnice se vztahuje na velké podniky, které se řídí právem členského státu nebo jsou usazeny na území Unie.

2.  Tato směrnice se rovněž vztahuje na veškeré kótované malé a střední podniky, jakož i na vysoce rizikové malé a střední podniky.

3.  Tato směrnice se rovněž vztahuje na velké podniky, kótované malé a střední podniky a malé a střední podniky působící ve vysoce rizikových odvětvích, které se řídí právem třetí země a nejsou usazeny na území Unie, pokud prodávají zboží nebo poskytují služby na vnitřním trhu. Tyto podniky plní požadavky náležité péče stanovené v této směrnici a provedené v právu členského státu, v němž působí, a vztahují se na ně sankce a režimy odpovědnosti stanovené touto směrnicí a provedené v právu členského státu, v němž působí.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

(1)  „zúčastněnými stranami“ jednotlivci a skupiny jednotlivců, jejichž práva nebo zájmy mohou být dotčeny potenciálními nebo skutečnými nepříznivými dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, které způsobuje podnik nebo jeho obchodní partneři. Patří k nim i organizace, jejichž statutárním účelem je obrana lidských práv, včetně sociálních a pracovních práv, životního prostředí a řádné správy. Ty mohou zahrnovat pracovníky a jejich zástupce, místní společenství, děti, původní obyvatelstvo, občanská sdružení, odbory, organizace občanské společnosti a akcionáře podniků,

(2)  „obchodními partnery“ dceřiné společnosti a obchodní vztahy podniku v celém jeho hodnotovém řetězci, včetně dodavatelů a subdodavatelů, které jsou přímo spojeny s obchodními činnostmi, výrobky nebo službami tohoto podniku,

(3)  „dodavatelem“ jakýkoli podnik, který v rámci obchodního vztahu poskytuje nějaký výrobek, část výrobku nebo službu jinému podniku, ať už přímo, nebo nepřímo,

(4)   „subdodavatelem“ veškeří obchodní partneři, jež pro podnik zajišťují službu nebo činnosti, které přispívají k výkonu provozních činností podniku,

(5)  „hodnotovým řetězcem“ veškeré činnosti, operace, obchodní partneři a investiční řetězce podniku, včetně subjektů, s nimiž má podnik v dřívějších i pozdějších fázích hodnotových řetězců přímé nebo nepřímé obchodní vztahy, které buď:

a)  dodávají výrobky nebo části výrobků nebo poskytují služby, jež přispívají k vlastním výrobkům nebo službám podniku, nebo

b)  přijímají výrobky nebo služby od podniku,

(6)  „potenciálním nebo skutečným nepříznivým dopadem na lidská práva“ jakýkoli potenciální nebo skutečný nepříznivý dopad, který může narušit plné požívání lidských práv jednotlivci nebo skupinami jednotlivců ve vztahu k lidským právům, včetně sociálních práv, práv pracovníků a odborových práv, jak jsou vymezena v příloze xx této směrnice. Tato příloha je pravidelně přezkoumávána a je v souladu s cíli Unie v oblasti lidských práv. Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 17 akty v přenesené pravomoci, pokud jde o změnu seznamu uvedeného v příloze xx.

(7)  „potenciálním nebo skutečným nepříznivým dopadem na životní prostředí“ jakékoli porušení mezinárodně uznávaných a unijních environmentálních norem, jak jsou vymezeny v příloze xxx této směrnice. Tato směrnice je pravidelně přezkoumávána a je v souladu s cíli Unie v oblasti ochrany životního prostředí a zmírňování změny klimatu. Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 17 akty v přenesené pravomoci, pokud jde o změnu seznamu uvedeného v příloze xx.

(8)  „potenciálním nebo skutečným nepříznivým dopadem na řádnou správu“ jakýkoli potenciální nebo skutečný nepříznivý dopad na řádnou správu země, regionu nebo území, jak je vymezen v příloze xxxx této směrnice. Tato příloha je pravidelně přezkoumávána a je v souladu s cíli Unie v oblasti řádné správy. Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 17 akty v přenesené pravomoci, pokud jde o změnu seznamu uvedeného v příloze xx.

(9)  „kontrolou“ možnost podniku uplatňovat rozhodující vliv na jiný podnik, zejména vlastnictvím nebo právem užívat celý majetek tohoto jiného podniku nebo jeho část nebo právy či smlouvami nebo jakýmikoli jinými prostředky s ohledem na veškeré skutečnosti, které mají rozhodující vliv na složení, hlasování nebo rozhodování rozhodovacích orgánů podniku,

(10)  výrazem „přispívat k“ skutečnost, že činnosti podniku mají v kombinaci s činnostmi dalších subjektů dopad nebo způsobují, že jiný subjekt má nepříznivý dopad, nebo k tomu napomáhají či podněcují. Musí se jednat o podstatný příspěvek, což znamená, že menší a zanedbatelné příspěvky jsou vyloučeny. Posuzování podstatné povahy příspěvku a toho, zda činnosti podniku mohly způsobit, že jiný subjekt způsobil nepříznivý dopad, nebo k tomu napomáhat či podněcovat, může vyžadovat posouzení více faktorů.

Zohledněny mohou být tyto faktory:

–  do jaké míry může podnik podněcovat nebo motivovat jiné subjekty k činnosti, která má nepříznivý dopad, tj. do jaké míry dotyčná činnost zvýšila riziko vzniku dopadu,

–  do jaké míry podnik mohl nebo měl vědět o nepříznivém dopadu nebo potenciálním nepříznivém dopadu, tj. míra předvídatelnosti,

–  do jaké míry činnost podniku ve skutečnosti zmírnila nepříznivý dopad nebo snížila riziko vzniku takového dopadu.

Pouhá existence obchodního vztahu nebo činností, které vytvářejí obecné podmínky, jež dávají vzniknout nepříznivým dopadům, sama od sebe nepředstavuje vztah ve smyslu příspěvku. Dotyčná činnost by měla podstatně zvýšit riziko nepříznivého dopadu.

Článek 4

Strategie náležité péče

1.  Členské státy přijmou ustanovení k tomu, aby podniky uplatňovaly náležitou péči, pokud jde rizika v oblasti lidských práv, životního prostředí a řádné správy a řízení spojená s jejich provozními činnostmi a obchodními vztahy.

2.  Podniky využívají všech jim dostupných prostředků k tomu, aby na základě metodiky monitorování rizik, která přihlíží k pravděpodobnosti, závažnosti a naléhavosti potenciálních nebo skutečných dopadů na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, průběžně zjišťovaly a vyhodnocovaly, jakou povahu a kontext mají jejich činnosti, včetně kontextu zeměpisného, a zda jejich činnosti a obchodní vztahy způsobují některé z těchto potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadů nebo k nim přispívají či jsou s nimi v přímém vztahu.

3.  Pokud velký podnik, jehož přímí obchodní partneři mají sídlo v Unii, nebo malý či střední podnik dospěje v souladu s odstavcem 2 k závěru, že nezpůsobuje žádné potenciální ani skutečné dopady na lidská práva, životní prostředí či řádnou správu, nepřispívá k nim a není s nimi v přímém vztahu, zveřejní o této skutečnosti prohlášení, v němž uvede své posouzení rizik obsahující všechny relevantní údaje, informace a metodiku, jež vedly k tomu závěru. Závěr, že se nesetkal s žádnými nepříznivými dopady na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správu, může podnik učinit zejména tehdy, pokud při zjišťování dopadů a posouzení rizik konstatoval, že všichni jeho přímí dodavatelé uplatňují náležitou péči v souladu s touto směrnicí. Toto prohlášení je nutné podrobit revizi, pokud se objeví nová rizika nebo pokud podnik vstoupí do nových obchodních vztahů, které mohou být spojeny s určitými riziky.

4.  Pokud podnik dospěje v souladu s odstavci 2 a 3 k závěru, že nezpůsobuje žádné potenciální ani skutečné dopady na lidská práva, životní prostředí či řádnou správu, nepřispívá k nim a není s nimi v přímém vztahu, vypracuje a účinně uplatní strategii náležité péče. V rámci své strategie náležité péče podniky:

i)  uvedou potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu zjištěné a vyhodnocené v souladu odstavcem 2, které mohou být přítomny v jeho činnostech a obchodních vztazích, dále uvedou u těchto dopadů stupeň jejich závažnosti, pravděpodobnosti a naléhavosti a uvedou relevantní údaje, informace a metodiku, jež k těmto závěrům vedly;

ii)  zmapují svůj hodnotový řetězec a zveřejní relevantní informace o svém obchodním řetězci, přičemž náležitě zohlední požadavky na důvěrnost obchodních informací; informace o hodnotovém řetězci mohou obsahovat jména, místa, druhy dodávaných produktů a poskytovaných služeb a jiné relevantní informace o dceřiných podnicích, dodavatelích a obchodních partnerech v hodnotovém řetězci;

iii)  přijmou veškerá přiměřená opatření s cílem ukončit potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, předcházet jim nebo je zmírnit;

iv)  v souladu s článkem 17 obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv vypracují strategii stanovení priorit pro případy, kdy nejsou schopny všechny potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady řešit současně. Podniky zváží míru závažnosti, pravděpodobnosti a naléhavosti různých potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadů na lidská práva, životní prostředí řádnou správu, povahu a kontext svých činností, včetně kontextu zeměpisného, rozsah rizik, jejich rozšíření a to, do jaké míry může být újma nenapravitelná, a v případě potřeby uplatní při řešení těchto rizik postup stanovení priorit.

5.  Podniky zajistí, aby jejich obchodní strategie a postupy byly v souladu s jejich strategií náležité péče. Ve svých strategiích náležité péče uvedou podniky příslušná vysvětlení.

6.  Má se za to, že dceřiné společnosti podniku splňují povinnost vypracovat strategii náležité péče, pokud je jejich mateřská společnost zahrne do své strategie náležité péče.

7.  Podniky provádějí náležitou péči v rámci hodnotového řetězce, která je přiměřená a úměrná závažnosti a pravděpodobnosti jejich potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadů a jejich konkrétní situaci, zejména odvětví, v němž působí, velikosti a délce dodavatelského řetězce, velikosti podniku a jeho kapacity, zdrojů a vlivu.

8.  Podniky zajistí, aby jejich obchodní partneři zavedli a uplatňovali účinné postupy v oblasti lidských práv, životního prostředí a řádné správy, které budou v souladu s jejich strategií náležité péče, mimo jiné prostřednictvím rámcových dohod, ustanovení smluv, etických kodexů a certifikovaných nezávislých auditů. Podniky zajistí, aby při nákupu zboží a služeb nezpůsobovaly potenciální ani skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu.

9.  Podniky pravidelně ověřují, zda jejich subdodavatelé a dodavatelé plní své povinnosti podle odstavce 8.

Článek 5

Zapojení zúčastněných stran

1.  Členské státy zajistí, aby podniky při vytváření a provádění své strategie náležité péče v dobré víře prováděly účinné, smysluplné a informované konzultace se zúčastněnými stranami, a to způsobem, který odpovídá jejich velikosti a povaze a kontextu jejich činnosti. Členské státy zejména zaručí, aby odbory na příslušné úrovni, včetně úrovně odvětvové, celostátní, evropské a celosvětové, a zástupci zaměstnanců měli právo podílet se v dobré víře na vytváření a provádění strategie náležité péče ve svém podniku. Podniky mohou dávat přednost diskusím se zúčastněnými stranami, které jsou nepříznivým dopadem postiženy nejvíce. Podniky vedou diskuse s odbory a zástupci zaměstnanců a zajišťují jejich zapojení způsobem odpovídajícím jejich velikosti a povaze a kontextu jejich činností.

2.  Členské státy zajistí, aby zúčastněné strany byly oprávněny vyžadovat od podniku, aby s nimi jednal o potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadech na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správu, které se jich dotýkají ve smyslu odstavce 1.

3.  Podniky zajistí, aby dotčené nebo potenciálně dotčené zúčastněné strany nebyly v důsledku účasti na konzultacích uvedených v odstavci 1 vystaveny žádnému riziku.

4.  Podniky informují zástupce zaměstnanců o strategiích řádné péče, k nimž zástupci zaměstnanců musí přispívat, a o jejich provádění, v souladu se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES(49) a 2009/38/ES(50) a se směrnicí Rady 2001/86/ES(51). Dále je nutné zejména dodržovat právo kolektivně vyjednávat uznávané zejména úmluvami MOP č. 87, 98 a 154, Evropskou úmluvou Rady Evropy o lidských právech a Evropskou sociální chartou a rozhodnutími Výboru MOP pro svobodu sdružování, Výboru odborníků pro uplatňování úmluv a doporučení (CEACR) a Evropského výboru Rady Evropy pro sociální práva (ECSR).

Článek 6

Zveřejňování strategie náležité péče a informování o ní

1.  Členské státy zajistí, s náležitým ohledem na důvěrnost obchodních informací, aby podniky byly povinny zveřejňovat aktuální znění svých strategií náležité péče nebo prohlášení obsahující posouzení rizik uvedené v čl. 4 odst. 3, a to bezplatně, zejména na svých internetových stránkách.

2.  Podniky informují o svých strategiích náležité péče zástupce zaměstnanců, odbory, obchodní partnery a na žádost rovněž jeden z příslušných vnitrostátních orgánů určených podle článku 12.

Podniky sdělují relevantní informace o strategiích náležité péče potenciálně dotčeným zúčastněným stranám, a to na jejich žádost a způsobem odpovídajícím kontextu těchto zúčastněných stran, například s přihlédnutím k úřednímu jazyku země, z níž zúčastněné strany pochází.

3.  Členské státy a Komise zajišťují, aby podniky ukládaly své strategie náležité péče nebo prohlášení obsahující posouzení rizik uvedené v čl. 4 odst. 3 na centrální evropskou platformu, nad níž vykonávají dohled vnitrostátní příslušné orgány. Tato platforma by mohla být jednotným evropským přístupovým bodem, který Komise uvedla ve svém nedávném akčním plánu pro unii kapitálových trhů (COM(2020)0590). Pro účely ukládání strategií náležité péče na centrální evropskou platformu poskytne Komise standardizovanou šablonu.

Článek 7

Uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti

Touto směrnicí nejsou dotčeny povinnosti, které některým podnikům ukládá směrnice 2013/34/EU, tj. zahrnout do zprávy o řízení podniku přehled nefinančních informací včetně popisu politik, které podnik sleduje, přinejmenším v oblasti životního prostředí a sociálních a zaměstnaneckých záležitostí, ve vztahu k dodržování lidských práv, boji proti korupci a úplatkářství a uplatňovaným postupům náležité péče.

Článek 8

Hodnocení a přezkum strategie náležité péče

1.  Podniky posuzují nejméně jednou ročně účinnost a vhodnost svých strategií náležité péče a jejich provádění a podrobují je revizi, pokud z posouzení vyplyne její nutnost.

2.  Posuzování strategií náležité péče a jejich revize probíhá na základě diskusí se zúčastněnými stranami a za účasti odborů a zástupců zaměstnanců, a to stejným způsobem jako v případě vypracovávání strategie náležité péče podle článku 4.

Článek 9

Mechanismy pro stížnosti

1.  Podniky zavedou mechanismus pro stížnosti, který bude sloužit jako systém včasného varování v zájmu zvyšování povědomí o rizicích a současně jako systém pro mediaci, který všem zúčastněným stranám umožní vyjadřovat přiměřené obavy ohledně potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadů v oblasti lidských práv, životního prostředí nebo řádné správy. Členské státy zajistí, aby podniky mohly takový mechanismus vytvořit prostřednictvím dohod o spolupráci s jinými podniky nebo organizacemi, účastí na mechanismech sdružujících více zúčastněných stran nebo přistoupením ke globální rámcové dohodě.

2.  Mechanismy pro stížnosti musí být legitimní, přístupné, předvídatelné, bezpečné, spravedlivé, transparentní, slučitelné s právy a přizpůsobitelné, jak je stanoveno v kritériích účinnosti pro mimosoudní mechanismy pro stížnosti v zásadě 31 obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv a ve všeobecném komentáři Výboru OSN pro práva dítěte č. 16. Tyto mechanismy poskytují možnost vyjadřovat obavy buď anonymně, nebo důvěrně, podle toho, co předepisuje vnitrostátní právo.

3.  Mechanismus pro stížnosti zajistí, aby se zúčastněným stranám vždy dostalo včas účinné odpovědi, a to jak v případě varování, tak i pokud vyjadřují obavy.

4.  Podniky oznamují přiměřené obavy vyjádřené prostřednictvím svých mechanismů pro stížnosti, stejně jako úsilí o nápravu, a pravidelně podávají zprávy o pokroku, jehož bylo v těchto případech dosaženo. Veškeré informace se zveřejňují tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost zúčastněných stran, mimo jiné zveřejněním jejich totožnosti.

5.  Mechanismy pro stížnosti jsou oprávněny předložit podniku návrhy, jakým způsobem by měl potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady řešit.

6.  Při vývoji mechanismů pro stížnosti přijímají podniky rozhodnutí na základě informací poskytnutých zúčastněnými stranami.

7.  Možností využít mechanismu pro stížnosti není dotčena možnost domáhat se nápravy soudní cestou.

Článek 10

Mimosoudní opravné prostředky

1.  Členské státy zajistí, aby podnik, který zjistil, že způsobil nepříznivý dopad nebo k němu přispěl, byl povinen zajistit nápravu nebo poskytnout součinnost v procesu nápravy. Pokud podnik zjistí, že je v přímém vztahu k nepříznivému dopadu na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správu, je povinen poskytnout součinnost v procesu nápravy.

2.  Náprava může být navržena jako výsledek mediace prostřednictvím mechanismu pro stížnosti uvedeného v článku 9.

3.  Náprava se určí po konzultaci s dotčenými zúčastněnými stranami a může mít podobu: finančního nebo nefinančního odškodnění, obnovení původního stavu, veřejné omluvy, vrácení majetku rehabilitace nebo příspěvku k vyšetřování.

4.  Podniky jsou povinny zamezit dodatečné škodě tím, že poskytnou záruky, že se daná škoda již nebude opakovat.

5.  Členské státy zajistí, aby navržení nápravy ze strany podniku nebránilo dotčeným zúčastněným stranám v zahájení občanskoprávního řízení v souladu s vnitrostátním právem. Zejména nesmí platit požadavek, že oběti musí před podáním žaloby usilovat o nápravu mimosoudní cestou, a probíhající řízení v rámci mechanismu pro stížnosti nesmí být bránit obětem v přístupu k soudní nápravě. Soudy jsou povinny rozhodnutí mechanismu pro stížnosti náležitě zohledňovat, avšak nejsou pro ně závazná.

Článek 11

Odvětvové akční plány pro náležitou péči

1.  Členské státy mohou vytvářet pobídky pro přijímání dobrovolných odvětvových nebo meziodvětvových plánů náležité péče na vnitrostátní nebo unijní úrovni, jejichž cílem je koordinovat podnikové strategie náležité péče.

Podniky podílející se na odvětvových nebo meziodvětvových akčních plánech náležité péče nejsou osvobozeny od povinností stanovených touto směrnicí.

2.  Členské státy zajistí, aby zúčastněné strany, zejména odbory, zástupci zaměstnanců a organizace občanské společnosti, měly právo podílet se vytváření odvětvových plánů náležité péče, aniž je dotčena povinnost každého podniku splnit požadavek stanovený v článku 5.

3.  Odvětvové akční plány náležité péče mohou stanovit společný mechanismus pro stížnosti vztahující se na podniky spadající do jejich působnosti. Mechanismus pro stížnosti musí být v souladu s článkem 9 této směrnice.

4.  Při vývoji odvětvových mechanismů pro stížnosti se vychází z informací poskytnutých zúčastněnými stranami.

Článek 12

Dohled

1.  Každý členský stát určí jeden nebo více vnitrostátních příslušných orgánů odpovědných za dohled nad uplatňováním této směrnice ve vnitrostátním právu a za šíření osvědčených postupů náležité péče.

2.  Členské státy zajistí, aby příslušné vnitrostátní orgány určené v souladu s odstavcem 1 byly nezávislé a měly k dispozici nezbytné lidské, technické a finanční zdroje, prostory, infrastrukturu a odborné znalosti pro účinné plnění svých úkolů.

3.  Členské státy oznámí Komisi název a adresu příslušných orgánů do ... [datum provedení směrnice ve vnitrostátním právu]. Členské státy informují Komisi o veškerých změnách v názvech a adresách příslušných orgánů.

4.  Komise zveřejní seznam příslušných orgánů, mimo jiné na internetu. Komise tento seznam pravidelně aktualizuje.

Článek 13

Šetření týkající se podniků

1.  Příslušné orgány členských států uvedené v článku 14 musí být oprávněny provádět šetření za účelem ověření, zda podniky plní povinnosti uvedené v této směrnici, včetně podniků, které uvedly, že se nesetkaly s žádným potenciálním nebo skutečným nepříznivým dopadem na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správu. Příslušné orgány jsou oprávněny provádět kontroly podniků a provádět dotazování mezi dotčenými nebo potenciálně dotčenými zúčastněnými stranami nebo jejich zástupci. Tyto kontroly mohou zahrnovat posouzení strategie náležité péče podniku, posouzení fungování mechanismu pro stížnosti a kontrol na místě.

Podniky poskytují veškerou nezbytnou pomoc, aby příslušným orgánům usnadnily provádění těchto šetření.

2.  Šetření uvedená v odstavci 1 se provádějí buď na základě posouzení rizik, nebo tehdy, má-li příslušný orgán k dispozici relevantní informace o tom, že podnik porušil povinnosti stanovené touto směrnicí, mimo jiné na základě odůvodněných a přiměřených obav vyjádřených třetí stranou.

3.  Komise a příslušné orgány členských států uvedené v článku 12 usnadňují podávání informací o odůvodněných a přiměřených obavách třetími stranami podle odstavce 2 tohoto článku, například pomocí harmonizovaných formulářů pro podávání stížností. Komise a příslušné orgány zajišťují, aby stěžovatel měl právo požadovat, aby jím vyjádřené obavy byly důvěrné nebo anonymní, v souladu s vnitrostátním právem. Příslušné orgány členských států uvedené v článku 12 zajistí, aby tento formulář bylo rovněž možné vyplňovat elektronicky.

4.  Příslušný orgán informuje stěžovatele v přiměřené lhůtě o vývoji a postupu a výsledku šetření, zejména pokud je zapotřebí další šetření nebo koordinace s jiným orgánem dozoru.

5.  Zjistí-li příslušný orgán na základě opatření přijatých podle odstavce 1, že nebyly dodrženy požadavky této směrnice, poskytne dotčenému podniku přiměřenou lhůtu k přijetí nápravných opatření, pokud jsou taková opatření možná.

6.  Členské státy zajistí, aby v případě, že by nedodržení této směrnice vedlo přímo k nenapravitelné újmě, bylo možné dotčenému podniku nařídit, aby přijal předběžná opatření, nebo mu v souladu se zásadou proporcionality nařídit, aby dočasně pozastavil svou činnost. V případě podniků působících na vnitřním trhu, které se řídí právem třetí země, může dočasné pozastavení činnosti znamenat zákaz působení na vnitřním trhu.

7.  Členské státy stanoví sankce podle článku 18 pro podniky, které ve stanovené lhůtě nepřijaly nápravná opatření. Příslušné vnitrostátní orgány jsou oprávněny ukládat správní pokuty.

8.  Členské státy zajistí, aby příslušné vnitrostátní orgány vedly záznamy o šetřeních uvedených v odstavci 1, přičemž uvedou zejména jejich povahu a výsledek a zaznamenávají rovněž oznámení o nápravných opatřeních vydaná podle odstavce 5. Příslušné orgány zveřejňují výroční zprávu o činnosti, která s ohledem na důvěrnost obchodních informací uvádí nejzávažnější případy nedodržení požadavků této směrnice a způsob jejich řešení.

Článek 14

Obecné pokyny

1.  Za účelem zajištění jasnosti a jistoty pro podniky, jakož i zajištění soudržnosti jejich postupů, Komise po konzultaci s členskými státy a OECD a s přispěním Agentury Evropské unie pro základní práva, Evropské agentury pro životní prostředí a Výkonné agentury pro malé a střední podniky zveřejní obecné nezávazné pokyny pro podniky ohledně způsobu, jak nejlépe plnit povinnosti náležité péče stanovené v této směrnici. Tyto pokyny musí obsahovat praktický návod, jak uplatňovat zásady přiměřenosti a prioritizace na povinnosti náležité péče v závislosti na velikosti podniku a odvětví, v němž působí, s ohledem na různé druhy dopadu, různá odvětví a různé zeměpisné oblasti. Pokyny budou k dispozici nejpozději ... [18 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost].

2.  Komise může po konzultaci s členskými státy a OECD a s přispěním Agentury Evropské unie pro základní práva, Evropské agentury pro životní prostředí a Výkonné agentury pro malé a střední podniky vypracovat zvláštní nezávazné pokyny pro podniky působící v určitých odvětvích.

3.  Při přípravě nezávazných pokynů uvedených v odstavcích 1 a 2 se náležitě zohlední obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, tripartitní deklarace MOP o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku, pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného chování podniků, pokyny OECD pro nadnárodní společnosti, pokyny OECD pro zodpovědné dodavatelské řetězce nerostných surovin, pokyny OECD pro náležitou péči v zodpovědných dodavatelských řetězcích v oděvním a obuvnickém průmyslu, pokyny OECD pro odpovědné podnikání pro institucionální investory, pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného korporátního poskytování půjček a upisování cenných papírů a pokyny OECD/FAO pro odpovědné zemědělské dodavatelské řetězce, všeobecný komentář č. 16 Výboru OSN pro práva dítěte ke státním závazkům týkajícím se dopadu podnikatelského sektoru na práva dětí a práva dítěte a obchodní zásady vypracované fondem UNICEF. Komise pravidelně přezkoumává relevantnost těchto pokynů a upravuje je podle nových osvědčených postupů.

4.  Evropská komise pravidelně aktualizuje a zveřejňuje informační přehledy o jednotlivých zemích s cílem poskytnout aktuální informace o mezinárodních úmluvách a smlouvách ratifikovaných jednotlivými obchodními partnery Unie. Komise shromažďuje a zveřejňuje obchodní a celní údaje o původu surovin a meziproduktů a konečných produktů a zveřejňuje informace o potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadech na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, které jsou spojeny s určitými zeměmi nebo regiony, určitými odvětvími nebo jejich částmi a určitými produkty.

Článek 15

Zvláštní opatření na podporu malých a středních podniků a mikropodniků

1.  Členské státy zajistí, aby byl k dispozici zvláštní portál pro malé a střední podniky a mikropodniky, kde budou tyto podniky moci získávat pokyny, další podporu a informace o tom, jak nejlépe plnit své povinnosti náležité péče.

2.  Malé a střední podniky a mikropodniky jsou způsobilé pro získání finanční podpory za účelem plnění svých povinností náležité péče v rámci programů Unie na podporu malých a středních podniků a mikropodniků.

Článek 16

Spolupráce na úrovni Unie

1.  Komise zřídí evropskou síť náležité péče příslušných orgánů s cílem zajistit, společně s příslušnými vnitrostátními orgány uvedenými v článku 12, koordinaci a sbližování postupů v oblasti regulace, šetření a dohledu, sdílení informací a monitorování výkonnosti příslušných vnitrostátních orgánů.

Vnitrostátní příslušné orgány spolupracují za účelem vymáhání dodržování povinností stanovených touto směrnicí.

2.  Komise, jíž je nápomocna Agentura Evropské unie pro základní práva, Evropská agentura pro životní prostředí a Výkonná agentura pro malé a střední podniky, na základě informací poskytnutých příslušnými vnitrostátními orgány a ve spolupráci s dalšími odborníky z veřejného sektoru a zúčastněnými stranami každoročně zveřejní srovnávací přehled v oblasti náležité péče.

Článek 17

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 3 je svěřena Komisi na dobu pěti let od … [datum vstupu tohoto nařízení v platnost].

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 3 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu datu, které je v něm upřesněno. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.  Jakmile přijme akt v přenesené pravomoci, oznámí to Komise současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 3 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.

Článek 18

Sankce

1.  Členské státy stanoví přiměřené sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující a zohledňují závažnost porušení a to, zda k porušování došlo opakovaně.

2.  Příslušné vnitrostátní orgány mohou zejména ukládat přiměřené pokuty vypočtené na základě obratu podniku, dočasně nebo na dobu neurčitou vyloučit podniky ze zadávání veřejných zakázek, ze státní podpory, z režimů veřejné podpory, včetně režimů závislých na vývozních úvěrových agenturách a půjčkách, a přistoupit k zabavení komodit a k jiným vhodným správním sankcím.

Článek 19

Občanskoprávní odpovědnost

1.  Skutečnost, že podnik dodržuje své povinnosti náležité péče, jej nezbavuje případné odpovědnosti podle vnitrostátního práva.

2.  Členské státy zajistí, aby existoval režim odpovědnosti, podle něhož podniky v souladu s vnitrostátním právem ručí za škody způsobené potenciálními nebo skutečnými nepříznivými dopady na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správou, které ony samy nebo podniky jimi ovládané způsobily nebo k nimž přispěly svou činností nebo nečinností, a jsou povinny zajistit nápravu.

3.  Členské státy zajistí, aby režim odpovědnosti uvedený v odstavci 2 zbavoval odpovědnosti za škody ty podniky, které prokáží, že zajistily náležitou péči v souladu s touto směrnicí v zájmu zamezení dané škody nebo že ke škodě by došlo, i pokud by byla náležitá péče zajištěna.

4.  Členské státy zajistí, aby promlčecí lhůta pro podání občanskoprávních nároků týkajících se škod způsobených nepříznivými dopady v oblasti lidských práv a životního prostředí byla přiměřená.

Článek 20

Mezinárodní právo soukromé

Členské státy zajistí, aby příslušná ustanovení této směrnice byla považována za imperativní ustanovení v souladu s článkem 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007(52).

Článek 21

Provedení ve vnitrostátním právu

1.  Členské státy [do 24 měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost] uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2.  Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob uvedení odkazu stanoví členské státy.

3.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 22

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(1) Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23. (2) Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19. (3) Úř. věst. L 330, 15.11.2014, s. 1. (4) Úř. věst. L 130, 19.5.2017, s. 1. (5) Úř. věst. L 132, 20.5.2017, s. 1. (6) Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 17. (7) Úř. věst. L 317, 9.12.2019, s. 1. (8) Úř. věst. L 198, 22.6.2020, s. 13. (9) COM(2018)0097 final. (10) COM(2019)0640 final. (11) Úř. věst. C 215, 5.7.2017, s. 1. (12) Úř. věst. C 209, 20.6.2019, s. 1. (13) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 125. (14) Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 100. (15) Úř. věst. C 76, 9.3.2020, s. 23. (16) https://www.ohchr.org/documents/publications/guidingprinciplesbusinesshr_en.pdf. (17) http://mneguidelines.oecd.org/guidelines. (18) https://www.oecd.org/investment/due-diligence-guidance-for-responsible-business-conduct.htm. (19) http://www.oecd.org/industry/inv/mne/responsible-supply-chains-textile-garment-sector.htm. (20) https://www.oecd.org/corporate/oecd-due-diligence-guidance-for-responsible-supply-chains-of-minerals-from-conflict-affected-and-high-risk-areas-9789264252479-en.htm. (21) https://www.oecd.org/daf/inv/investment-policy/rbc-agriculture-supply-chains.htm. (22) https://www.oecd.org/investment/due-diligence-guidance-for-responsible-business-conduct.htm. (23) https://www.oecd.org/investment/due-diligence-for-responsible-corporate-lending-and-securities-underwriting.htm#:~:text=Due%20Diligence%20for%20Responsible%20Corporate%20Lending%20and%20Securities%20Underwriting%20provides,risks%20associated%20with%20their%20clients. (24) https://www.ilo.org/declaration/thedeclaration/textdeclaration/lang--en/index.htm. (25) https://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_emp/---emp_ent/---multi/documents/publication/wcms_094386.pdf. (26) https://www.ohchr.org/Documents/Issues/Business/Gender_Booklet_Final.pdf. (27) Loi n° 2017-399 du 27 mars 2017 relative au devoir de vigilance des sociétés mères et des entreprises donneuses d'ordre, JORF n°0074 du 28 mars 2017. (28) Wet van 24 oktober 2019 n. 401 houdende de invoering van een zorgplicht ter voorkoming van de levering van goederen en diensten die met behulp van kinderarbeid tot stand zijn gekomen (Wet zorgplicht kinderarbeid). (29) Tematická sekce EP pro vnější vztahy, PE 603.475 – únor 2019. (30) Tematická sekce EP pro vnější vztahy, PE 603.505 – červen 2020. (31) Generální ředitelství pro spravedlnost a spotřebitele, leden 2020. (32) Generální ředitelství pro spravedlnost a spotřebitele, červenec 2020. (33) http://childrenandbusiness.org/ (34) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV (Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1). (35) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012 , kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57). (36) SWD(2017)0350. (37) https://ec.europa.eu/info/files/better-regulation-toolbox-34_en (38) Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40. (39) Úř. věst. … (40) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky (Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23). (41) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821 ze dne 17. května 2017, kterým se stanoví povinnosti náležité péče v dodavatelském řetězci pro unijní dovozce cínu, tantalu a wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konfliktem a vysoce rizikových oblastí (Úř. věst. L 130, 19.5.2017, s. 1). (42) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami (Úř. věst. L 330, 15.11.2014, s. 1). (43) * Komise by měla určit vysoce riziková odvětví hospodářské činnosti, která mají významný dopad na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, s cílem zahrnout malé a střední podniky působící v těchto odvětvích do oblasti působnosti této směrnice. Komise by měla v této směrnici definovat vysoce rizikové malé a střední podniky. Definice by měla zohledňovat odvětví podniku nebo druh jeho činnosti. (44) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 ze dne 18. června 2020 o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic a o změně nařízení (EU) 2019/2088 (Úř. věst. L 198, 22.6.2020, s. 13). (45) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8. června 2016 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním (Úř. věst. L 157, 15.6.2016, s. 1). (46) https://www.un.org/esa/socdev/unpfii/documents/DRIPS_en.pdf (47) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 17). (48) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1. (49) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství (Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 29). (50) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/38/ES ze dne 6. května 2009 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na úrovni Společenství a skupinách podniků působících na úrovni Společenství (Úř. věst. L 122, 16.5.2009, s. 28). (51) Směrnice 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (Úř. věst. L 294, 10.11.2001, s. 22). (52) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2021 o provádění nařízení (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh (nařízení o stavebních výrobcích) (2020/2028(INI))

P9_TA(2021)0074 A9-0012/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh(1) (nařízení o stavebních výrobcích),

–  s ohledem na nařízení (EU) č. 1025/2012 Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí Rady 87/95/EHS a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES(2) (nařízení o normalizaci),

–  s ohledem na hodnocení Komise ze dne 24. října 2019, pokud jde o nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh (SWD(2019)1770),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 24. října 2019 o výsledcích hodnocení důležitosti úkolů stanovených v čl. 31 odst. 4, které jsou financovány Unií, podle čl. 34 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS (COM(2019)0800),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93(4),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/515 ze dne 19. března 2019 o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a o zrušení nařízení (ES) č. 764/2008(6).

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2010 k budoucnosti evropské normalizace(7),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. listopadu 2016 o čisté energii pro všechny Evropany (COM(2016)0860),

–  s ohledem na Zelenou dohodu pro Evropu (COM(2019)0640),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. března 2020 nazvané „Nový akční plán pro oběhové hospodářství – Čistší a konkurenceschopnější Evropa“ (COM(2020)0098),

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu a čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A9-0012/2021),

A.  vzhledem k tomu, že stavebnictví přímo poskytuje 18 milionů pracovních míst v Evropě a vytváří 9 % HDP(8);

B.  vzhledem k tomu, že účelem nařízení o stavebních výrobcích je odstranit technické překážky obchodu se stavebními výrobky, a usnadnit tak jejich volný oběh na vnitřním trhu a současně zajistit, aby tyto výrobky vyhovovaly zamýšlenému použití, s přihlédnutím ke zdravotním, bezpečnostním a environmentálním aspektům souvisejícím s jejich používáním, a to bez ohledu na to, kde jsou vyráběny;

C.  vzhledem k tomu, že se ukázalo, že evropský systém technických předpisů a normalizace je hybnou silou konkurenceschopnosti a inovace a zároveň přispívá k bezpečnosti spotřebitelů a snižování nehodovosti, čímž se z unijních norem stává celosvětové měřítko;

D.  vzhledem k tomu, že pomalé přijímání a necitování harmonizovaných norem je problematické, neboť proces přijímání nedrží krok s vývojem v odvětví, a tato skutečnost vytváří nejistotu pro podniky; vzhledem k tomu, že nedostatek harmonizovaných norem a neúplnost stávajících norem přispěly k přijímání dodatečných vnitrostátních požadavků na stavební výrobky, čímž vznikají překážky bránící jejich volnému pohybu na jednotném trhu; vzhledem k tomu, že tyto požadavky mohou mít škodlivé dopady na spotřebitele a členské státy při plnění jejich povinností v souvislosti s bezpečností staveb, zdravím, ochranou životního prostředí, dalšími stavebními záležitostmi a ochranou spotřebitelů;

E.  vzhledem k tomu, že stavební předpisy stanovené členskými státy by měly být navrhovány a prováděny tak, aby zajišťovaly bezpečnost pracovníků a spotřebitelů a nepoškozovaly životní prostředí, což může mít vliv i na požadavky na stavební výrobky;

F.  vzhledem k tomu, že náklady na dodržování nařízení o stavebních výrobcích činí 0,6 až 1,1 % obratu ve stavebnictví a tyto náklady nesou hlavně výrobci, což může být pro malé a střední podniky velmi zatěžující;

1.  vítá hodnocení nařízení o stavebních výrobcích provedené Komisí a právě probíhající přezkum, které usilují o odstranění zbývajících překážek na vnitřním trhu se stavebními výrobky a přispívají k plnění cílů Zelené dohody pro Evropu a akčního plánu EU pro oběhové hospodářství a přitom zohledňují technologický vývoj a inovace;

2.  poukazuje na specifickou povahu nařízení o stavebních výrobcích, které se liší od obecných zásad nového legislativního rámce, především kvůli tomu, že neharmonizuje žádné zvláštní požadavky nebo minimální úrovně bezpečnosti stavebních výrobků, ale namísto toho pouze definuje společný technický jazyk, který je stejný pro všechny stavební výrobky, na něž se nařízení o stavebních výrobcích vztahuje, pro hodnocení vlastností stavebních výrobků ve vztahu k jejich základním charakteristikám stanoveným v harmonizovaných technických specifikacích;

3.  zdůrazňuje, že stávající nařízení o stavebních výrobcích sice zajišťuje volný oběh stavebních výrobků v Unii, zároveň si však členské státy zachovávají kontrolu nad předpisy pro stavební práce; konstatuje v tomto ohledu, že předpisy členských států vyžadují, aby byly stavby navrhovány a prováděny tak, aby neohrožovaly bezpečnost osob, domácích zvířat ani majetku a aby neměly nepříznivý dopad na životní prostředí; upozorňuje, že stavební předpisy stanovené na úrovni členských států jsou všeobecně ovlivňovány vlastnostmi stavebních výrobků, které jsou ve stavbě použity;

Společný technický jazyk, včetně norem

4.  konstatuje, že společný technický jazyk, který byl zaveden nařízením o stavebních výrobcích, je definován harmonizovanými evropskými normami a evropskými dokumenty pro posuzování v případě výrobků, na které se nevztahují – nebo se na ně nevztahují v plné míře – harmonizované normy, s cílem řešit požadavky členských států na vlastnosti produktů; uznává, že Evropský výbor pro normalizaci (CEN) a Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice (Cenelec) jsou organizace příslušné pro přípravu harmonizovaných norem, zatímco Evropská organizace pro technické posuzování (EOTA) a subjekty pro technické posuzování odpovídají za přípravu evropských dokumentů pro posuzování;

5.  poukazuje na to, že na rozdíl od jiných právních předpisů nového legislativního rámce je používání harmonizovaných norem podle nařízení o stavebních výrobcích povinné, což vyžaduje účinný systém pro jejich přijímání s cílem řešit potřeby průmyslu a zohledňovat jeho nejúčinnější postupy, připravovat cestu pro inovaci, držet krok s technologickým vývojem, zajistit právní srozumitelnost a rovné podmínky pro malé a střední podniky a splňovat potřeby členských států v oblasti regulace; za tímto účelem vyzývá Komisi, aby zajistila aktivní zapojení průmyslu a příslušných zúčastněných stran s cílem zajistit, aby nové normy byly co nejrelevantnější; připomíná, že je důležité, aby se procesu normalizace aktivně účastnily členské státy;

6.  je znepokojen tím, že ze 444 stávajících harmonizovaných norem pro stavební výrobky bylo pouze 12 nových norem vydáno po přijetí nařízení o stavebních výrobcích; domnívá se, že k největším problémům spojeným s provedením nařízení o stavebních výrobcích patří doba nutná k přípravě a citaci norem, nevyřešené revize a aktualizace stávajících norem (acquis nařízení o stavebních výrobcích), nedostatečná právní srozumitelnost ve stávajícím legislativním rámci a chybějící produktivní dialog mezi všemi partnery, kteří jsou do tohoto procesu v současnosti zapojeni;

7.  zdůrazňuje skutečnost, že velký počet norem plně nepokrývá všechny základní požadavky nezbytné k tomu, aby stavební výrobky mohly být používány při stavebních pracích; je znepokojen tím, že neúplnost harmonizace částečně vede k dodatečným vnitrostátním požadavkům a povinným vnitrostátním označením pro stavební výrobky, která vytvářejí neopodstatněné překážky, tříští a oslabují vnitřní trh a vedou k právní nejistotě pro podniky, stavitele, dodavatele, projektanty a architekty, což má za následek potenciální bezpečnostní rizika pro stavby;

8.  naléhavě vyzývá Komisi, aby nalezla rychlé a schůdné řešení vedoucí ke zlepšení normalizačních procesů a vyřešení zbývajících necitovaných norem; podporuje v té souvislosti kombinaci krátkodobých opatření k vyřízení nevyřešené agendy a nedostatků v právních předpisech a dlouhodobých opatření zaměřených na zlepšení procesu definování společného technického jazyka prostřednictvím komplexních harmonizovaných norem;

9.  poukazuje na skutečnost, že problémy s tvorbou harmonizovaných norem je třeba řešit ve všech krocích přípravného procesu; vyzývá Komisi, aby v souladu s nařízením o normalizaci vedla v této přípravné fázi podrobné konzultace se všemi příslušnými zúčastněnými stranami, a zdůrazňuje, že pro nalezení fungujících řešení je důležité vyvážené zastoupení a transparentní chování a otevřenost všech zúčastněných stran; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby žádosti o normalizaci vydávané Komisí byly kvalitní, a že je nezbytné poskytnout jasné a pragmatické pokyny; dále Komisi vybízí, aby pro normalizační orgány vypracovala komplexní a horizontální pokyny, v nichž by nastínila strukturu a požadavky pro každou vyžadovanou normu; navrhuje, aby byly pro Komisi stanoveny jasně definované časové rámce pro posouzení připravených norem a aby byly stanoveny jasné lhůty pro všechny strany k zajištění další revize, jestliže se zjistí, že nebyla dodržena žádost o normalizaci nebo nařízení o stavebních výrobcích; považuje za důležité vymezit oblast působnosti norem přesněji, tak aby výrobcům bylo zcela jasné, kdy mohou deklarovat, že jejich výrobky do oblasti působnosti spadají;

10.  je přesvědčen, že vzhledem k závazné povaze norem v kontextu nařízení o stavebních výrobcích a skutečnosti, že jsou považovány za součást právních předpisů Unie, by znění vydávaných harmonizovaných norem mělo být dostupné ve všech jazycích Unie; upozorňuje, že je potřeba zajistit přístup ke kvalitnímu překladu bez dodatečných nákladů a posílit zapojení vnitrostátních normalizačních orgánů do procesu překladu; vyzývá Komisi, aby dále podporovala a zjednodušila financování překladu harmonizovaných norem;

11.  je znepokojen tím, že ačkoli byl do nařízení o stavebních výrobcích zahrnut alternativní postup pro výrobky, které nepodléhají harmonizovaným normám nebo jim podléhají pouze částečně, a to s cílem umožnit přístup na trh inovativním výrobkům, naprostá většina evropských dokumentů pro posuzování se inovativních výrobků netýká;

12.  domnívá se proto, že současné nedostatky systému normalizace představují jeden z faktorů vedoucích k častějšímu používání alternativního způsobu normalizace prostřednictvím organizace EOTA;

13.  poukazuje na zdlouhavost a vysoké náklady vyplývající z alternativního postupu prostřednictvím organizace EOTA, který není vstřícný k malým a středním podnikům a je cenově dostupný pouze pro velké hráče na trhu; zdůrazňuje, že přesto, že je zapotřebí proces normalizace obecně zlepšit, může být stávající postup pro přípravu evropských dokumentů pro posuzování užitečný jako dodatečný způsob na podporu vývoje inovativních produktů a účasti malých a středních podniků, musí se však také zaměřovat na snahu výrobců uvádět inovativní produkty na trh co nejrychleji a zároveň splňovat požadavky Unie, a neměl by být považován za trvalou alternativu k systému normalizace;

14.  zdůrazňuje, že společný technický jazyk by mohl pomoci při podpoře oběhového hospodářství, neboť umožňuje deklarovat vlastnosti stavebních výrobků jednotným způsobem; domnívá se, že by se měl klást větší důraz na normy, které mohou pomoci prosazovat v Evropě oběhové hospodářství;

Označení CE a prohlášení o vlastnostech

15.  připomíná, že označení CE je nástroj umožňující uvádět stavební výrobky, které jsou legálně nabízeny na trhu jednoho členského státu, na trh na území kteréhokoli jiného členského státu; je však znepokojen skutečností, že jelikož se označení CE podle nařízení o stavebních výrobcích liší od ostatních právních předpisů nového legislativního rámce, neboť se týká pouze vlastností výrobku a nepotvrzuje shodu s konkrétními požadavky na výrobek, mohl by takový rozdíl v přístupu oproti ostatním právním předpisům nového legislativního rámce vyvolávat nejasnosti ohledně označení CE a snižovat jeho hodnotu; upozorňuje v této souvislosti na překrývání informací vyžadovaných označením CE a prohlášením o vlastnostech; je přesvědčen, že toto zdvojování vytváří zbytečnou dodatečnou administrativní zátěž a náklady pro podniky a je třeba jej řešit, mimo jiné lepším využíváním digitálních řešení;

16.  lituje skutečnosti, že označení CE v rámci nařízení o stavebních výrobcích je mylně chápáno jako značka kvality, ačkoliv neuvádí, zda je stavební výrobek bezpečný nebo zda je možné jej použít ve stavebnictví; domnívá se, že je třeba najít další řešení, mají-li být koncovým uživatelům poskytovány přesné a jasné informace o povaze označení CE s ohledem na bezpečnost stavebních výrobků a jejich soulad s vnitrostátními požadavky na bezpečnost budov a stavební práce;

17.  vyzývá Komisi, aby zvážila a důkladně posoudila možnost postupného rozšiřování nařízení o stavebních výrobcích tím, že do něj budou začleňovány další povinnosti v oblasti poskytování informací a požadavky na vlastnosti produktů, pokud jde o zdravotní, bezpečnostní a environmentální aspekty, a to na základě posouzení dopadu a vyhodnocení regulačních potřeb Unie a členských států pro každou kategorii výrobků; dále Komisi vyzývá, aby vyhodnotila, který přístup se v případě nařízení o stavebních výrobcích ukáže být účinný;

18.  připomíná nedostatečnou digitalizaci stavebního odvětví a zdůrazňuje, že je důležité plně využívat výhod digitálních technologií, které mohou pomoci poskytovat hospodářským subjektům a koncovým uživatelům jasné, transparentní a spolehlivé informace, řešit překrývání požadavků na informace a zároveň orgánům pro dozor nad trhem umožnit účinněji vykonávat jejich činnost; vyzývá Komisi, aby vyhodnotila přínosy vyplývající z používání těchto technologií a aby vyvíjela řešení zaměřená na inteligentní integraci stávajících dat, která mohou být používána v různých informačních systémech;

19.  domnívá se, že digitální řešení by mohla posílit transparentnost trhu se stavebními výrobky a zajistit přesnost a spolehlivost informací uváděných v prohlášeních o vlastnostech a dále že by mohla usnadnit srovnatelnost stavebních výrobků na základě jejich deklarovaných vlastností, včetně bezpečnosti a environmentální výkonnosti, což by hospodářským subjektům a koncovým uživatelům umožnilo využívat informace poskytované výrobci pro rychlé posouzení a srovnání požadavků na stavby s informacemi uvedenými v prohlášení o vlastnostech;

20.  zdůrazňuje, že je zapotřebí zvýšit informovanost hospodářských subjektů, zejména malých a středních podniků a mikropodniků, pokud jde o označení CE a prohlášení o vlastnostech, a to i prostřednictvím jednotné digitální brány; domnívá se, že takový přístup by zvýšil důvěru v harmonizaci Unie i v kvalitu harmonizovaných norem a pomohl by omezit roztříštěnost jednotného trhu; zdůrazňuje důležitou úlohu vnitrostátních kontaktních míst pro stavební výrobky při informování hospodářských subjektů o způsobu uplatňování nařízení o stavebních výrobcích a poskytování spolehlivých informací o ustanoveních platných na území členského státu, která se týkají požadavků na stavební práce vztahujících se na použití jednotlivých stavebních výrobků; navrhuje, aby se vyvinulo další úsilí na zvýšení informovanosti o existenci těchto kontaktních míst, jelikož v roce 2018 o nich vědělo pouze 57 % zúčastněných stran;

Dozor nad trhem

21.  je znepokojen tím, že je dozor nad trhem se stavebními výrobky podle názoru odvětví neúčinný a neúčelný; zdůrazňuje, že taková situace narušuje rovné podmínky pro hospodářské subjekty, které dodržují právní předpisy, ve prospěch nepoctivých obchodníků, kteří předpisy nedodržují; poukazuje na to, že slabý a nesoudržný dozor nad trhem by mohl vést ke zvýšenému výskytu výrobků, které neodpovídají deklarovaným vlastnostem, což ohrožuje koncové uživatele;

22.  vyzývá členské státy, aby plně provedly nařízení (EU) 2019/1020, které má za cíl posílit dozor nad trhem s výrobky, na něž se vztahují harmonizační právní předpisy Unie, včetně nařízení o stavebních výrobcích, a vytvořit rámec pro spolupráci s hospodářskými subjekty; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby vnitrostátní orgány dozoru nad trhem prosazovaly nová pravidla soudržným, harmonizovaným a jednotným způsobem a aby v tomto ohledu docházelo k větší přeshraniční spolupráci s cílem zajistit rovné podmínky ve stavebním odvětví a spravedlivou hospodářskou soutěž na trhu Unie;

23.  připomíná, že nařízení (EU) 2019/1020 od členských států vyžaduje, aby orgánům dozoru nad trhem poskytovaly nezbytné finanční, lidské a technické zdroje a aby zároveň zajistily, že mají dostatek odborných znalostí a dovedností; vybízí členské státy, aby posílily spolupráci mezi orgány dozoru nad trhem, a to i na přeshraniční úrovni, a zvýšily objem, účinnost a účelnost kontrol, aby tak byly schopny odhalovat stavební výrobky, které nesplňují deklarované vlastnosti, a zabránit jejich oběhu na vnitřním trhu;

24.  vyzývá Komisi k urychlenému přijetí prováděcích aktů podle nařízení (EU) 2019/1020, s cílem dále harmonizovat postupy orgánů dozoru nad trhem určováním jednotných podmínek kontrol, kritérií pro určování četnosti kontrol a počtu vzorků, které musí být kontrolovány ve vztahu k určitým výrobkům nebo kategoriím výrobků, a stanovením referenčních kritérií a technik pro kontrolu harmonizovaných výrobků s řádným ohledem na specifika dotčených odvětví, včetně stavebních výrobků, a na dopad revidovaného nařízení o stavebních výrobcích; připomíná významnou úlohu sítě Unie pro soulad výrobků s předpisy a skupin pro správní spolupráci, pokud jde o zajišťování strukturované koordinace a spolupráce mezi donucovacími orgány členských států a Komisí a o zjednodušování postupů v oblasti dozoru nad trhem tak, aby byly účinnější;

25.  považuje za klíčové, aby vnitrostátní orgány dozoru nad trhem odpovědné za stavební výrobky úzce spolupracovaly s vnitrostátními orgány pro kontrolu staveb s cílem zajistit diferencovaný přístup k posuzování shody stavebních výrobků použitých ve stavbách s deklarovanými vlastnostmi nebo zamýšleným použitím, jakož i zajistit jejich soulad se stavebními předpisy, čímž se zaručí ochrana zdraví a bezpečnosti pracovníků, kteří stavební výrobky používají, i uživatelů staveb;

26.  zdůrazňuje, že členské státy by měly převzít odpovědnost při zavádění vnitrostátních ustanovení týkajících se staveb, včetně požadavků na bezpečnost budov během jejich stavby, údržby a demolice, a to tím, že budou zohledňovat další aspekty důležité z hlediska veřejného zájmu, jako je zdraví a bezpečnost pracovníků a ochrana životního prostředí;

27.  poukazuje na zvýšení prodejů on-line v odvětví stavebnictví; zdůrazňuje, že je třeba zajistit účinný dohled nad trhem se stavebními výrobky prodávanými on-line, a zejména nad těmi nabízenými hospodářskými subjekty mimo EU, jelikož nemusí splňovat právní předpisy Unie, a mohly by tudíž mít dopad na kvalitu a bezpečnost staveb, s cílem zajistit soulad stavebních výrobků v oběhu na jednotném trhu s jejich deklarovanými vlastnostmi nebo zamýšleným použitím, a to bez ohledu na jejich původ; zdůrazňuje úlohu, kterou v tomto ohledu hrají on-line trhy;

28.  zdůrazňuje, že je důležité zajistit jednotnou úroveň výkonnosti oznámených orgánů, které posuzují vlastnosti stavebních výrobků, s cílem zajistit, aby jejich funkce byly prováděny na stejné úrovni a za stejných podmínek; v této souvislosti připomíná úlohu zkušebních zařízení Unie zavedených nařízením (EU) 2019/1020, která přispívají k posilování laboratorní kapacity i k zajišťování spolehlivosti a soudržnosti testování, za účelem tržního dozoru nad trhem ve všech členských státech;

29.  zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit poskytování a výměnu informací ohledně potenciálně nebezpečných látek ve stavebních výrobcích a zlepšit spolupráci s databázemi Evropské agentury pro chemické látky v souladu se stávajícími právními předpisy;

30.  vyzývá Komisi, aby nadále účinně monitorovala a řešila neodůvodněné překážky na vnitřním trhu, které vyplývají z vnitrostátních regulačních opatření; zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit dialog a spolupráci mezi Komisí a členskými státy, aby bylo možné řešit postupy, které brání volnému pohybu stavebních výrobků na vnitřním trhu, jako je pokračující používání vnitrostátních označení a dodatečných certifikací pro stavební výrobky;

Udržitelnost v oblasti stavebních výrobků

31.  zdůrazňuje, že je obecně zapotřebí přejít k udržitelné a oběhovější ekonomice při získávání, výrobě, opětovném používání a recyklaci stavebních výrobků a při jejich používání ve stavbách; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit udržitelnost stavebních výrobků a dostupnost sekundárních a obnovitelných výrobků a materiálů na trhu;

32.  vítá v tomto ohledu cíl Komise zvýšit udržitelnost ve stavebnictví tím, že se přezkum nařízení o stavebních výrobcích zaměří na vlastnosti stavebních výrobků z hlediska udržitelnosti, jak bylo ohlášeno v akčním plánu pro oběhové hospodářství; podporuje závazek Komise, že právní předpisy v oblasti stavebních výrobků zharmonizuje a uvede do většího souladu s horizontálními environmentálními politikami;

33.  vyzývá Komisi, aby zvážila začlenění některých požadavků týkajících se environmentální výkonnosti a kritérií udržitelnosti v průběhu životního cyklu výrobků do harmonizovaných norem pro specifické kategorie výrobků v rámci nařízení o stavebních výrobcích a aby přitom zohlednila tržní a technologický vývoj a vnitrostátní regulační požadavky na stavební odvětví nebo politiky v oblasti budov s cílem poskytnout výrobcům jednotný rámec pro posuzování a testování výrobků v případě, kdy vzniknou relevantní společné požadavky na soulad; zdůrazňuje skutečnost, že stávající základní požadavky na stavební díla stanovené v nařízení o stavebních výrobcích mohou představovat základ pro přípravu mandátu pro normalizaci a harmonizované technické specifikace s ohledem na environmentální výkonnost a udržitelnost stavebních výrobků; zdůrazňuje, že je důležité řádně posoudit kategorie výrobků, pro něž by takovéto požadavky byly relevantní, a že je třeba do procesu posuzování zapojit všechny zúčastněné strany; upozorňuje, že by toto začlenění nemělo vést ke zvýšení cen stavebních výrobků;

34.  vyzývá Komisi, aby posoudila, jak by mohlo nařízení o stavebních výrobcích podpořit oběhovost stavebních výrobků, včetně opětovně použitých a repasovaných výrobků nebo produktů vyrobených z recyklovaných materiálů; zdůrazňuje, že k tomu budou zapotřebí spolehlivé údaje o předchozím použití stavebních výrobků, se zohledněním potenciálních nákladů; vítá v tomto ohledu cíl Komise vytvořit společný evropský datový prostor pro inteligentní oběhové aplikace s údaji o informacích o výrobcích(9);

Zvláštní doporučení pro přezkum nařízení o stavebních výrobcích

35.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit řádné zapojení všech zúčastněných stran do procesu konzultace a hodnocení; zdůrazňuje význam extenzivního posouzení dopadu možných regulačních rozhodnutí; zdůrazňuje, že v právních předpisech v oblasti stavebních výrobků je třeba dosáhnout rovných podmínek a omezení administrativní zátěže pro všechny podniky, zejména pro malé a střední podniky, při zohlednění nových podnikatelských modelů, i spravedlivé hospodářské soutěže na globální úrovni; v tomto ohledu vyzývá k dalšímu objasnění a posílení zjednodušených postupů pro mikropodniky;

36.  zdůrazňuje, že je důležité zabránit zdvojování činností a zajistit, aby revidované nařízení o stavebních výrobcích bylo v souladu se stávající legislativou i budoucími legislativními iniciativami; vyzývá proto Komisi, aby vyjasnila vztah nařízení o stavebních výrobcích k souvisejícím právním předpisům upravujícím vnitřní trh, jako je směrnice o ekodesignu(10), nařízení o označování energetickými štítky(11), rámcová směrnice o odpadech(12) a směrnice o pitné vodě(13), aby se předešlo případnému zdvojování činnosti, a aby v případě potřeby příslušná ustanovení zjednodušila a zajistila tak právní srozumitelnost pro podniky;

37.  zdůrazňuje, že pokud jde o přípravu harmonizovaných norem, měl by být případný přezkum nařízení o stavebních výrobcích v souladu se zásadami a cíli nařízení o normalizaci, s cílem zajistit jejich transparentnost a kvalitu; zdůrazňuje, že případný přezkum by měl zajistit, aby byly řádně zapojeny všechny zúčastněné strany a zohledněny regulační potřeby členských států;

38.  upozorňuje, že je nutné zajistit právní srozumitelnost v průběhu přechodného období, pokud jde o případný přezkum nařízení o stavebních výrobcích a přezkum acquis nařízení o stavebních výrobcích, aby se tak předešlo právnímu vakuu a zajistil se hladký přechod od stávajících ustanovení k ustanovením budoucím;

39.  je znepokojen tím, že případný přezkum nařízení o stavebních výrobcích, a zejména přezkum acquis nařízení o stavebních výrobcích si vyžádá delší čas, zatímco výrobci, stavitelé, dodavatelé, projektanti, architekti a další koncoví uživatelé potřebují okamžitá řešení k překonání právní nejistoty vyplývající mimo jiné z chybějících aktualizovaných harmonizovaných norem i z nedostatečné právní úpravy; vyzývá Komisi, aby tyto otázky řešila v rámci očekávaného přezkumu nařízení o stavebních výrobcích a aby současně navrhla řešení naléhavých právních a technických výzev;

40.  vyzývá k ambicióznímu přezkumu nařízení o stavebních výrobcích s cílem vytvořit pevný regulační rámec s účinnými, snadno prosaditelnými a harmonizovanými pravidly;

o
o   o

41.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

(1) Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 5. (2) Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 12. (3) Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 1. (4) Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30. (5) Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 82. (6) Úř. věst. L 91, 29.3.2019, s. 1. (7) Úř. věst. C 70 E, 8.3.2012, s. 56. (8) Evropská komise, „Evropské odvětví stavebnictví – globální partner“, 2016. (9) Jak je uvedeno v akčním plánu pro oběhové hospodářství. (10) Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10. (11) Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 1. (12) Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3. (13) Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 32.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2021 o provádění směrnice Rady 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením (2020/2086(INI))

P9_TA(2021)0075 A9-0014/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (dále jen „SEU“), Smlouvu o fungování Evropské unie a Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, která v EU vstoupila v platnost dne 21. ledna 2011 v souladu s rozhodnutím Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 týkající se uzavření Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím(1),

–  s ohledem na obecné poznámky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením k provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, a zejména na obecnou poznámku č. 2 (2014) ze dne 22. května 2014 o přístupnosti, obecnou poznámku č. 3 (2016) ze dne 26. srpna 2016 o ženách a dívkách se zdravotním postižením, obecnou poznámku č. 5 (2017) ze dne 27. října 2017 o nezávislém způsobu života a začlenění do společnosti a obecnou poznámku č. 6 (2018) ze dne 26. dubna 2018 o rovnosti a nediskriminaci,

–  s ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením ze dne 2. října 2015 na základě předběžné zprávy Evropské unie,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 (dále jen „Agenda OSN 2030“) a její cíle udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (dále jen „Istanbulská úmluva“),

–  s ohledem na evropský pilíř sociálních práv (EPSP),

–  s ohledem na cíl strategie Evropa 2020 týkající se boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení,

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a°povolání(2) (dále jen „směrnice o rovnosti v zaměstnání“),

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(3),

–  s ohledem na návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (COM(2008)0426) předložený Komisí a na postoj Parlamentu k tomuto návrhu ze dne 2. dubna 2009(4),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2102 ze dne 26. října 2016 o přístupnosti webových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru(5),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 ze dne 17. dubna 2019 o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb(6),

–  s ohledem na předpisy upravující pravidla pro programy financování EU z víceletého finančního rámce, zejména Evropský sociální fond (ESF), Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí, Evropský fond regionálního rozvoje (EFRR), Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV), program Erasmus a Fond pro spravedlivou transformaci, jež poskytují finanční pomoc EU pro zlepšení situace osob se zdravotním postižením,

–  s ohledem na směrnici Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci(7), zejména na povinnost zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců s ohledem na všechna hlediska týkající se práce a na skutečnost, že pracovníci nesmějí nést finanční náklady na dosažení tohoto cíle,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. listopadu 2010 „Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu“ (COM(2010)0636) (dále jen „strategie v oblasti zdravotního postižení“),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 2. února 2017 „Zpráva o pokroku při provádění Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením (2010–2020)“ (SWD(2017)0029),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 22. června 2018 o normách pro orgány pro rovné zacházení(8),

–  s ohledem na pilotní projekt Komise z roku 2013 ve věci evropského průkazu osob se zdravotním postižením,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2020 o právech osob s mentálním postižením a jejich rodin během krize COVID-19(9);

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. června 2020 o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením na období po roce 2020(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 29. listopadu 2018 o situaci zdravotně postižených žen(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 30. listopadu 2017 o provádění Evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2016 o provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, a to se zvláštním ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2015 o seznamu otázek, který přijal Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením v souvislosti s první zprávou Evropské unie(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o mobilitě a začlenění osob se zdravotním postižením a o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. května 2009 o aktivním začleňování lidí vyloučených z trhu práce(16),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 17. června 1988 o znakových jazycích pro neslyšící(17), ze dne 18. listopadu 1998 o znakových jazycích(18) a ze dne 23. listopadu 2016 o znakových jazycích a profesionálních tlumočnících znakového jazyka(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2020 o koordinovaných opatřeních EU v boji proti pandemii COVID-19 a jejím následkům(20),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2019 o stavu základních práv v Evropské unii v roce 2017(21),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2016 o provádění směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(22),

–  s ohledem na příslušné studie jeho tematické sekce A, zvláště pak studii „Diskriminace a přístup k zaměstnání v případě pracovnic se zdravotním postižením“ z roku 2017 a studii „Přiměřená úprava a chráněné dílny pro osoby se zdravotním postižením: náklady a návratnost investic“ z roku 2015,

–  s ohledem na příslušné studie výzkumné služby Evropského parlamentu, a zejména na posouzení provádění v Evropě z roku 2016 „Provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením v EU“ a „Závazky veřejné správy v EU na základě Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením“,

–  s ohledem na narůstající judikaturu Soudního dvora Evropské unie ohledně výkladu směrnice 2000/78/ES,

–  s ohledem na výroční zprávu evropské veřejné ochránkyně práv za roky 2018 a 2019,

–  s ohledem na strategické šetření evropské veřejné ochránkyně práv týkající se způsobu, jakým Komise zajišťuje přístup ke svým webovým stránkám osobám se zdravotním postižením (OI/6/2017/EA), způsobu, jakým Komise zachází s osobami se zdravotním postižením v rámci společného systému zdravotního pojištění pro zaměstnance EU (OI/4/2016/EA) a její rozhodnutí o společném šetření ve věcech 1337/2017/EA a 1338/2017/EA o přístupnosti výběrových řízení na místa úředníků EU pořádaných Evropským úřadem pro výběr personálu pro zrakově postižené uchazeče,

–  s ohledem na šetření evropské veřejné ochránkyně práv z vlastního podnětu týkající se dodržování základních práv při provádění politiky soudržnosti EU (OI/8/2014/AN),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru nazvané „Utváření agendy EU v oblasti práv osob se zdravotním postižením na období 2020–2030“,

–  s ohledem na tematické zprávy Agentury Evropské unie pro základní práva, včetně jejích věstníků, které vydává na téma pandemie COVID-19,

–  s ohledem na přehled osvědčených postupů, pokud jde o údaje v oblasti rovnosti, a na pokyny pro zlepšení shromažďování a využívání údajů v oblasti rovnosti (pokyny pro údaje v oblasti rovnosti) vypracované podskupinou pro údaje v oblasti rovnosti při skupině EU na vysoké úrovni pro otázky nediskriminace, rovnosti a rozmanitosti,

–  s ohledem na ukazatele rovnosti žen a mužů Evropského institutu pro rovnost žen a mužů,

–  s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv,

–  s ohledem na zprávy a doporučení organizací zastupujících osoby se zdravotním postižením, zejména organizace Autism Europe, organizace Bundesarbeitsgemeinschaft Inklusionsfirmen, Evropské unie nevidomých, Evropského fóra zdravotně postižených, Evropské sítě pro nezávislý život, Evropské unie neslyšících, organizace Inclusion Europe, Mezinárodní federace pro spinu bifida a hydrocephalus a organizace Mental Health Europe, jakož i zprávy a doporučení sítě Equinet a akademických pracovníků v oboru práv osob se zdravotním postižením,

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu, jakož i na čl. 1 odst. 1 písm. e) a na přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Petičního výboru,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A9-0014/2021),

A.  vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením(23) mají právo na plnou účast na trhu práce a ve společnosti, ale jejich základní práva jsou jim v EU často odepírána; vzhledem k tomu, že jsou v drtivé většině vyloučeny z otevřeného trhu práce a je jim odpíráno právo pracovat za stejných podmínek jako ostatní nebo čelí velkým obtížím při dosahování rovného přístupu a stejných podmínek účasti na trhu práce;

B.  vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením nadále čelí vícenásobné diskriminaci a diskriminaci z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám a znevýhodnění na základě jejich zdravotního postižení a jejich pohlaví, rasy, etnické příslušnosti, věku, náboženského vyznání či přesvědčení, sexuální orientace, migračního statusu nebo socioekonomického zázemí, včetně jejich úrovně vzdělání; vzhledem k tomu, že diskriminace se vyskytuje v různých fázích pracovního cyklu, počínaje náborem, což může vést k sociálnímu vyloučení osoby se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že diskriminace a nedostatek rozmanitosti na pracovišti mají značný dopad na lidi a vedou ke značným ekonomickým nákladům;

C.  vzhledem k tomu, že Listina zakazuje diskriminaci na jakémkoli základě, včetně diskriminace na základě zdravotního postižení, a uznává práva osob se zdravotním postižením(24);

D.  vzhledem k tomu, že se EU stala v prosinci roku 2010 smluvní stranou Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, přičemž úmluva vstoupila pro EU v platnost v lednu roku 2011; vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením je závazná pro EU, její orgány a její členské státy, které mají přímou povinnost ji plně provádět, včetně jejího článku 27 o práci a zaměstnávání; vzhledem k tomu, že od jejího přijetí bylo při plnění cílů Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením dosaženo určitého pokroku, avšak nikoli dostatečného;

E.  vzhledem k tomu, že EU je proto povinna jednat způsobem, který je v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, a Soudní dvůr Evropské unie je povinen vykládat právní předpisy EU, včetně směrnice o rovnosti v zaměstnání, způsobem, který je v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením;

F.  vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením odmítá lékařský model zdravotního postižení, ale namísto toho podporuje lidskoprávní a sociálně-ekonomický model zdravotního postižení; vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením požaduje rovnost podporující začlenění pro osoby se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením uznává právo osob se zdravotním postižením pracovat na rovnoprávném základě s ostatními, svobodně si vybírat své zaměstnání, být přijímán a pracovat v otevřeném, začleňujícím a přístupném pracovním prostředí;

G.  vzhledem k tomu, že v souladu s definicí a požadavky Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, je přiměřená úprava vázána na specifické potřeby jednotlivce, přičemž pozitivní opatření se vztahují na celou skupinu osob vystavených případné diskriminaci; vzhledem k tomu, že má-li se dosáhnout rozmanitosti na pracovišti a zajistit, aby mohly osoby se zdravotním postižením vykonávat své právo na práci, je nutné uplatňovat obě kategorie opatření; vzhledem k tomu, že chybí jasné pokyny stanovené na úrovni EU týkající se přiměřené úpravy, které zaměstnavatelé nedostatečně chápou a které jsou často nedostupné nebo nedostatečné; vzhledem k tomu, že přiměřená úprava potřeb pracovníků se zdravotním postižením má významný dopad na kvalitu jejich pracovního místa a kariérní vyhlídky a na udržitelnost práce;

H.  vzhledem k tomu, že jedním z klíčových aspektů zaměstnávání osob se zdravotním postižením je jejich účast na životě komunity a přechod od institucionální podpory ke komunitní podpoře; vzhledem k tomu, že je třeba dokončit proces deinstitucionalizace v členských státech, neboť osoby se zdravotním postižením mají právo žít ve společnosti a být do ní plně začleněny; vzhledem k tomu, že pokrok v procesu deinstitucionalizace je v jednotlivých členských státech nerovnoměrný a že navzdory zavedení politik a přidělení značných finančních prostředků v EU stále žije 1 milion lidí v ústavech;

I.  vzhledem k tomu, že směrnice o rovnosti v zaměstnání (dále jen „směrnice“), která vstoupila v platnost v roce 2000, je v současné době klíčovým právním nástrojem EU pro ochranu osob se zdravotním postižením před diskriminací; vzhledem k tomu, že ochrana rovnosti a nediskriminace spadá do sdílené pravomocí Unie a jejích členských států;

J.  vzhledem k tomu, že směrnice vyhovuje požadavkům Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením pouze částečně, neboť nezahrnuje lidskoprávní model zdravotního postižení, neřeší diskriminaci na základě předpokládaného nebo budoucího zdravotního postižení, nezaměřuje se na diskriminaci z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám, neukládá členským státům povinnost přijmout opatření týkající se pozitivní diskriminace, omezuje se na oblast zaměstnanosti, povolání a odborného vzdělávání a její používání není rozšířeno na všechny oblasti života, jak to úmluva požaduje, nezabývá se svobodou pohybu za účelem zaměstnání, nevyžaduje vytvoření mechanismů pro nezávislé sledování, neposkytuje systémové zapojení osob se zdravotním postižením a jejich zastupujících organizací do procesu sledování a neobsahuje povinnost shromažďování rozčleněných údajů;

K.  vzhledem k tomu, že směrnice od členských států právně nevyžaduje, aby zřídily orgán pro rovné zacházení, který by řešil otázky diskriminace z důvodu zdravotního postižení, což je velmi problematické, protože orgány pro rovné zacházení hrají v rámci svého mandátu klíčovou roli při provádění směrnic o rovném zacházení na základě důvodů, jako je pohlaví a rasa a etnický původ;

L.  vzhledem k tomu, že shromažďování srovnatelných údajů o rovnosti má zásadní význam pro tvorbu politik a rozhodování založených na důkazech; vzhledem k tomu, že neexistuje dostatek oficiálních statistik, zejména pokud jde o osoby se zdravotním postižením žijící v zařízeních ústavní péče a o charakteristiky, jako je jejich rasa/etnický původ nebo sexuální orientace, na což se rovněž poukazuje v pokynech pro údaje o rovnosti; vzhledem k tomu, že nařízení (EU) 2019/1700(25) výrazně napraví situaci, pokud jde o údaje z průzkumů domácností o zaměstnanosti, údaje rozčleněné podle druhů zdravotního postižení a údaje o zemi původu (první a druhá generace), a předpokládá pilotní studie o osobách v ústavech; vzhledem k tomu, že mezery budou i nadále přetrvávat a měly by být odstraněny;

M.  vzhledem k tomu, že pouze 50,6 % osob se zdravotním postižením je zaměstnáno (48,3 % žen a 53,3 % mužů), zatímco v případě osob bez zdravotního postižení je tento podíl 74,8 %(26); vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením, které jsou v ústavech nebo které jsou považované za neschopné práce, jsou z těchto statistik vyloučeny(27); vzhledem k tomu, že do těchto údajů nebyly zahrnuty údaje o typu, kvalitě a podmínkách zaměstnání, například zda je zaměstnání poskytováno na otevřeném trhu práce a je zaručen status zaměstnance s užíváním pracovních práv a zajištěním minimální mzdy; vzhledem k tomu, že osoby se zdravotním postižením představují rozmanitou skupinu a často jsou vystaveny diskriminaci z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám, jejíž kumulativní účinky mají na zaměstnanost hmatatelný dopad;

N.  vzhledem k tomu, že v některých členských státech jsou osoby se zdravotním postižením ve většině případů zaměstnávány v chráněných dílnách; vzhledem k tomu, že tyto chráněné dílny by měly co nejdříve sloužit k začlenění, rehabilitaci a přechodu na otevřený trh práce; vzhledem k tomu, že chráněné dílny jsou často segregovaným prostředím, v němž pracovníci se zdravotním postižením nemají zaměstnanecký status, pracovní práva nebo zaručenou minimální mzdu; vzhledem k tomu, že to jednoznačně představuje porušení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením; konstatuje, že v některých členských státech jsou chráněné dílny v současné době využívány jako přechod na otevřený trh práce; vzhledem k tomu, že výzkum vlastností a rozmanitosti chráněných dílen na evropské úrovni, někdy také označovaný jako chráněné zaměstnání, by mohl pomoci určit osvědčené postupy, zlepšit diskusi a zajistit soulad s právními předpisy EU a Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že inkluzivní modely podporovaného zaměstnávání, pokud jsou založeny na právech a uznány za zaměstnání, mohou respektovat práva osob se zdravotním postižením a sloužit k začlenění a přechodu na otevřený trh práce;

O.  vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením (17,1 %) je téměř dvojnásobná oproti běžné populaci (10,2 %)(28), přičemž doba nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením je delší než u osob, které zdravotně postižené nejsou, a to bez ohledu na jejich kvalifikaci;

P.  vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti je nejvyšší u mladých osob se zdravotním postižením (ve věku 16-24 let), tj. 24,9 % ve srovnání s 16,6 % v celkové populaci; vzhledem k tomu, že tento rozdíl je neoddělitelně spjat s možnostmi vzdělávání;

Q.  vzhledem k tomu, že ženy se zdravotním postižením, které představují 16 % celkové populace žen a 60 % celkové populace osob se zdravotním postižením v EU, i nadále čelí ve všech oblastech života vícenásobné diskriminaci a diskriminaci z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám; vzhledem k tomu, že míra ekonomické neaktivity mezi ženami se zdravotním postižením je o více než dvě třetiny vyšší než je tomu u celkové populace žen v produktivním věku (16–64 let); vzhledem k tomu, že pouze 20,7 % žen se zdravotním postižením je zaměstnáno na plný úvazek, zatímco u mužů se zdravotním postižením činí tento podíl 28,6 %;

R.  vzhledem k tomu, že za péči o domácnost mají většinou odpovědnost ženy a že ženy představují velkou většinu pečovatelů o osoby se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že svobodným matkám pečujícím o děti se zdravotním postižením hrozí vysoké riziko chudoby a sociálního vyloučení; vzhledem k tomu, že diskriminace na základě věku postihuje všechny věkové skupiny a může být spojena s různými stereotypy a překážkami; vzhledem k tomu, že starší ženy se zdravotním postižením jsou často jedinými pečovatelkami o rodinné příslušníky se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že to má přímý dopad na jejich zranitelnost vůči chudobě a sociálnímu vyloučení a na jejich přístup k zaměstnání a jejich profesní rozvoj a může to mít negativní dopad na podmínky jejich zaměstnávání;

S.  vzhledem k tomu, že v širší Evropě žije více než 30 milionů nevidomých a slabozrakých osob; vzhledem k tomu, že průměrná nezaměstnanost těchto osob činí 75 % (a mezi ženami je dokonce vyšší), což vede k jejich sociálnímu vyloučení a chudobě(29); vzhledem k tomu, že v EU je přibližně 1 milion neslyšících uživatelů znakového jazyka a 51 milionů nedoslýchavých občanů, z nichž mnozí patří rovněž k uživatelům znakového jazyka, jejichž míra nezaměstnanosti však není náležitě vykazována a odpovídajícím způsobem zkoumána; vzhledem k tomu, že v EU je přibližně sedm milionů osob s mentálním postižením, jejichž míra zaměstnanosti je značně nižší, než je průměr(30); vzhledem k tomu, že odhady uvádějí, že po celé Evropě je zaměstnaných přibližně jen 10 % osob s poruchami autistického spektra, většinou na místech na částečný úvazek a na místech s nízkým výdělkem, na pozicích, které neodpovídají jejich kvalifikaci, nebo v chráněném pracovním prostředí(31);

T.  vzhledem k tomu, že v EU je mezi osobami se zdravotním postižením 29,5 % žen a 27,5 % mužů ohroženo chudobou a sociálním vyloučením, v porovnání s 22,4 % populace jako celku; vzhledem k tomu, že u osob se zdravotním postižením existuje vyšší pravděpodobnost, že budou postiženy chudobou pracujících, než ti, kdo zdravotně postižení nejsou (11 % oproti 9,1 %), a to kvůli zvýšeným nákladům spojeným s jejich zdravotním postižením, tj. nákladům na zdravotní péči, logistickou a lidskou podporu, kvůli tomu, že jakmile začnou pracovat, ztrácí nároky, které jsou jim přiznány na základě zdravotního postižení, a kvůli skutečnosti, že vydělávají méně než jejich spolupracovníci ve srovnatelné funkci a kvůli nižší pravděpodobnosti, že budou povýšeni(32); vzhledem k tomu, že toto riziko chudoby je výraznější u těch, kteří vykazují závažnější míru zdravotního postižení;

U.  vzhledem k tomu, že neúměrně vysoký počet osob se zdravotním postižením je bez domova, přičemž osobám se zdravotním postižením hrozí větší riziko, že se stanou osobami bez domova; vzhledem k tomu, že u lidí bez domova se může kvůli rizikům vyplývajícím z jejich životních podmínek objevit zdravotní postižení, jako například amputované končetiny;

V.  vzhledem k tomu, že se předpokládá, že kvůli kumulativním účinkům diskriminace z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám čelí zdravotně postižení Romové více překážkám, potýkají se s vyšší mírou nezaměstnanosti, závažnější chudobou a horším přístupem ke vzdělávání a službám než Romové, kteří zdravotně postižení nejsou(33);

W.  vzhledem k tomu, že LGBTI osoby se zdravotním postižením se potýkají s dodatečnými překážkami v zaměstnání, neboť 16 % z nich uvádí, že jim bylo odepřeno pracovní místo nebo povýšení kvůli jejich identitě, přičemž u pracovníků z řad osob LGBTI obecně je tento podíl 10 %; vzhledem k tomu, že každá čtvrtá LGBTI osoba se zdravotním postižením byla vystavena urážlivým poznámkám, šikaně a zneužívání a byla bez svého souhlasu „odhalena“(34);

X.  vzhledem k tomu, že podle nedávného průzkumu mezi osobami se zdravotním postižením v EU považuje 96 % z nich přístup na otevřený trh práce za nedostatečný nebo vyžadující zlepšení, zatímco pouze 10 % se domnívá, že stávající právní úprava dostačuje k ochraně osob se zdravotním postižením před diskriminací na otevřeném trhu práce a 18 % nevědělo o tom, že by v jejich zemi existovaly nějaké právní předpisy, které by je před diskriminací chránily(35);

Y.  vzhledem k tomu, že tyto údaje ukazují, že strategie EU pro pomoc osobám se zdravotním postižením na období 2010-2020 nekladla dostatečný důraz na zaměstnávání osob se zdravotním postižením a na diskriminaci z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám, které tyto osoby čelí;

Z.  vzhledem k tomu, že obtěžování na pracovišti, včetně sexuálního obtěžování a odvetných opatření v případě, že se oběti ozvou, brání v přístupu k práci a zaměstnání, zachování pracovního místa a rovnosti z hlediska profesních drah, zejména pokud jde o ženy se zdravotním postižením;

AA.  vzhledem k tomu, že znevýhodnění, vyloučení a diskriminace osob se zdravotním postižením na trhu práce nejsou samostatným problémem, ale souvisejí s nedostatkem inkluzivního vzdělávání, a to i v raném dětství; celoživotním učením, včetně odborného vzdělávání; překážkami, segregací a diskriminací v oblasti bydlení a zdraví a nedostatečnou dostupností dopravy a dalších služeb a produktů; vzhledem k tomu, že k nápravě situace je proto zapotřebí ucelený přístup a jsou nezbytná komplexní opatření;

AB.  vzhledem k tomu, že zásadní význam mají opatření na podporu duševní pohody a prevenci duševních onemocnění a psychosociálních postižení na pracovišti;

AC.  vzhledem k tomu, že přístupnost pracovišť, dopravy a podpůrných služeb, zejména osobní asistence, a společnosti obecně je pro osoby se zdravotním postižením zásadní nutností, aby mohly účinně využívat svého práva na nezávislý život a práva pracovat; vzhledem k tomu, že členské státy by měly rovněž podporovat výstavbu bezbariérového zastavěného prostředí; vzhledem k tomu, že po provedení směrnice (EU) 2019/882 o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb zajistí významné zlepšení bezbariérové společnosti, a vzhledem k tomu, že její provedení ve vnitrostátním právu musí být proto včasné a pečlivě sledováno;

AD.  vzhledem k tomu, že odebrání dávek od chvíle, kdy osoby se zdravotním postižením zahájí placenou práci, představuje vysoce rizikovou, vysoce zátěžovou politiku, hlavní překážku v přístupu k práci a sociálně nespravedlivé opatření, protože nezohledňuje vyšší životní náklady osob se zdravotním postižením;

AE.  vzhledem k tomu, že odlišné definice zdravotního postižení, rozdílnost v posuzování a různé a často nejasné metody klasifikace zdravotního postižení uplatňované v členských státech a rovněž chybějící vzájemné uznávání statusu zdravotního postižení brání osobám se zdravotním postižením v EU ve svobodě pohybu;

AF.  vzhledem k tomu, že zvyšování povědomí má zásadní význam pro to, aby zaměstnavatelé a pracovníci mohli jednat a reagovat přiměřeně, a to na základě znalostí svých povinností a práv v oblasti nediskriminace;

AG.  vzhledem k tomu, že díky novým technologiím, zejména systémům umělé inteligence, lze vyvíjet účinná, přístupná a nediskriminační přijímací řízení, ale že technologický rozvoj, který není inkluzivní, by s sebou mohl nést riziko vzniku nových bariér a nových forem diskriminace; vzhledem k tomu, že článek 9 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením vyžaduje, aby tyto osoby měly dostupné informace a stejný přístup ke komunikačním technologiím a systémům, jako ostatní;

1.  vybízí orgány EU a členské státy, aby znovu potvrdily svůj závazek dosáhnout rovnosti osob se zdravotním postižením podporující začlenění a aby plně uplatňovaly Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, včetně článku 27 této úmluvy, který se týká práce a zaměstnání; za tímto účelem je vyzývá, aby se v souladu se Smlouvami o EU, s právy stanovenými v evropském pilíři sociálních práv a s mezinárodními hodnotami zakotvenými v Agendě OSN 2030 a v cílech udržitelného rozvoje maximálně vynasnažily a usilovaly o vytvoření inkluzivního, přístupného a nediskriminačního trhu práce a přijetí holistického politického přístupu založeného na životním cyklu vůči osobám se zdravotním postižením a všem občanům; vyzývá EU a členské státy, aby ratifikovaly opční protokol k Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením;

2.  domnívá se, že směrnici o rovnosti v zaměstnání je nutné co nejdříve revidovat s cílem plně ji harmonizovat s ustanoveními Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a zavést participační proces, jehož účelem bude zajistit přímé a plné zapojení organizací, jež zastupují osoby se zdravotním postižením;

Za inkluzivní a přístupné pracoviště

3.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly standardy univerzálního designu a zásady pro zajištění přístupnosti prostředí, programů, služeb a výrobků tak, aby byly použitelné pro každého, a to včetně pracovišť, jejich vybavení a zařízení;

4.  vyzývá členské státy, aby zajistily provádění přiměřených úprav pro osoby se zdravotním postižením na pracovišti, a to tak, aby pracovníci nenesli žádné náklady; vyzývá Komisi, aby vypracovala jasné obecné zásady na úrovni EU, v nichž se podrobně stanoví, jakou formu může mít přiměřená úprava v souladu s potřebami jednotlivce, aby tak mohl být článek 5 směrnice účinně proveden ve vnitrostátním právu; vyzývá Komisi, aby zahájila řízení o nesplnění povinnosti a vybídla členské státy k tomu, aby zajistily zavedení systému sankcí v případě neposkytnutí přiměřené úpravy, neboť představuje formu diskriminace; domnívá se, že Parlament by mohl využít možnosti vyzvat Komisi, aby taková řízení o nesplnění povinnosti zahájila; vyzývá členské státy, aby pro zaměstnavatele, odpovědné osoby, pracovníky a osoby se zdravotním postižením připravily podpůrné a poradenské materiály a dostupnou formou jim poskytovaly příslušná školení s cílem poskytnout jim nezbytné znalosti, dovednosti a informace o praktickém provádění přiměřených úprav, a vyvrátily tak rovněž mylné představy o příliš vysokých nákladech na takové úpravy;

5.  vyjadřuje hluboké politování nad nerovnoměrným a nedostatečným prosazováním směrnice Rady 2000/78/ES v některých členských státech, které nejsou schopny účinně a jednotně sledovat a sankcionovat přetrvávající porušování práva EU;

6.  prohlašuje, že právo všech osob na rovnost před zákonem a na ochranu před diskriminací představuje všeobecné právo uznané Všeobecnou deklarací lidských práv, Úmluvou OSN o odstranění všech forem diskriminace žen, Mezinárodními pakty o občanských a politických právech a o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jejímiž signatáři jsou všechny členské státy; připomíná, že úmluva č. 111 Mezinárodní organizace práce (MOP) zakazuje diskriminaci v oblasti zaměstnání a povolání;

7.  vyzývá členské státy, aby používaly nebo přezkoumaly zavedení povinných kvót pro rozmanitost na pracovišti s cílem podpořit vznik inkluzivních pracovišť za použití účinných a přiměřených sankcí za jejich nedodržování; navrhuje, aby pokuty byly znovu investovány do začlenění; zdůrazňuje, že taková opatření musí být přiměřená a musí zohledňovat malé organizace; naléhavě žádá členské státy, aby podporovaly veřejné a soukromé podniky v provádění ročních plánů v oblasti rozmanitosti pomocí měřitelných cílů a pravidelného vyhodnocování, a aby podpořily zaměstnavatele v přijímání osob se zdravotním postižením do zaměstnání prostřednictvím takových opatření, jako je vytvoření dobrovolného seznamu uchazečů se zdravotním postižením, z nějž bude možné uchazeče vybírat, nebo že pro tyto uchazeče zřídí jednotné kontaktní místo; vyzývá členské státy, aby společně se zaváděním kvót poskytovaly zaměstnavatelům školení ohledně obsahu a působnosti platných předpisů; vyzývá členské státy, aby veřejné služby zaměstnanosti pověřily úkolem vypracovat dobrovolný seznam uchazečů o zaměstnání se zdravotním postižením, čímž by zaměstnavatelům pomohly plnit povinné kvóty pro rozmanitost;

8.  vybízí orgány EU, aby šly příkladem tím, že stanoví kvótu pro rozmanitost a zvláštní kvóty pro rozmanitost vztahující se na nábor osob se zdravotním postižením, že vytvoří interní obecné zásady pro přiměřenou úpravu, že v procesu pro přijímání zaměstnanců a rovněž na pracovišti zajistí spravedlivé zacházení a úplnou přístupnost a budou na všech úrovních zaměstnávat osoby s jakýmkoli druhem zdravotního postižení a aktivně vyhledávat osoby se zdravotním postižením s cílem obsadit pracovní místa; vyzývá členské státy, aby ve svých orgánech veřejné správy učinily totéž;

9.  vyzývá členské státy, aby přijaly udržitelné politiky zaměstnanosti podporující začlenění, jako jsou upravené postupy náboru pracovníků, přizpůsobení pracovní náplně (job carving), individualizované, flexibilní a podporované zaměstnávání, sdílení pracovních míst, individuální umísťování a podpora a inkluzivní podniky, s přihlédnutím ke specifickým charakteristikám osob s různými druhy zdravotního postižení, a tím usnadnily jejich přístup na trh práce; vyzývá členské státy, aby:

vyzývá členské státy, aby podporovaly společnosti, které nabízejí cílená opatření pozitivní diskriminace k odstranění vícenásobného znevýhodnění; vyzývá členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy s cílem určit a uplatňovat cílenou kombinaci opatření na podporu rovného zaměstnávání osob se zdravotním postižením;

10.  vyzývá Komisi a členské státy, aby naléhavě zavedly do praxe opatření k vyhodnocování hlavních trendů pro budoucnost práce z pohledu zdravotního postižení, a to s aktivním zapojením osob se zdravotním postižením, a aby identifikovaly a zahájily zvláštní akce, které zajistí, aby trh práce lidi více integroval, a to s ohledem na rozmanitost osob se zdravotním postižením; v tomto kontextu zdůrazňuje význam inkluzivních a přístupných iniciativ doplněných o odpovídající finanční prostředky zaměřené na celoživotní učení, včetně odborného vzdělávání a přípravy, a rozvoj dovedností pro osoby se zdravotním postižením již od raného věku, se zvláštním důrazem na digitální a zelené dovednosti v souladu s rychle se měnící realitou a požadavky současného a budoucího trhu práce; dále zdůrazňuje, že je důležité poskytovat osobám se zdravotním postižením po celý život odpovídající podporu, a to lepším využíváním inovativních technologií s cílem vytvořit rovné podmínky a odstranit překážky bránící vzdělávání a zaměstnanosti a pomoci osobám se zdravotním postižením získat přístup k digitálním nástrojům a softwaru, které jsou nepostradatelné pro jejich nezávislý život;

11.  vyzývá členské státy, aby zvýšily kapacitu veřejných služeb zaměstnanosti za účelem vytvoření sítě společností podporujících začlenění, aby na každé úrovni nabíraly specializované pomocníky v oblasti zaměstnanosti, jako jsou školitelé pro přípravu na zaměstnání poskytující individualizované posouzení potřeb, odbornou přípravu a podporu osobám se zdravotním postižením, které hledají práci, a asistenty poskytující podporu při hledání pracovního místa po nezbytně dlouhou dobu s cílem pomoci osobám se zdravotním postižením vykonávat práci na otevřeném trhu práce;

12.  vyzývá členské státy, aby propagovaly přístupy ke vzdělávání založené na lidských právech s cílem vytvořit nediskriminační vzdělávací systémy podporující začlenění a aby podpořily rozvoj a poskytování odborné přípravy ohledně univerzálního designu, přiměřené úpravy a rozmanitosti na pracovišti určenou pro vysokoškolské studenty na příslušných fakultách, a to se zapojením osob se zdravotním postižením, a aby napomohly odborné přípravě školitelů pro přípravu na zaměstnání, asistentů při hledání pracovního místa a poradců v oblasti problematiky zdravotního postižení a rozmanitosti, přičemž bude kladen důraz na specifika jednotlivých typů zdravotního postižení;

13.  vyzývá členské státy, aby společně se zástupci osob se zdravotním postižením průběžně posuzovaly vlastnosti, rozmanitost a účinnost stávajících chráněných dílen z hlediska toho, zda mohou zúčastněným osobám se zdravotním postižením poskytnout dovednosti a odbornost k získání zaměstnání na otevřeném trhu práce, aby zajistily, že tyto dílny budou zahrnuty do právního rámce týkajícího se sociálního zabezpečení, pracovních podmínek, minimálních mezd a nediskriminace a že je bude chránit, a aby postupně ukončovaly ustanovení, která porušují Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením, zejména článek 27; žádá Komisi, aby tento proces sledovala; připomíná, že chráněné dílny by pro pracovníky se zdravotním postižením měly představovat pouhou dočasnou etapu v rámci celého jejich produktivního věku; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby v plném souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením vypracovaly a podporovaly modely zaměstnanosti podporující začlenění na otevřeném trhu práce a mimo chráněné dílny; dále trvá na tom, že by pracovníkům se zdravotním postižením v chráněných dílnách měla být zaručena alespoň práva a statut odpovídající pracovním právům lidí pracujících na otevřeném trhu práce; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby urychlily deinstitucionalizaci a zajistily účinné, regionální a decentralizované systémy péče, včetně služeb sociální aktivace, a to na všech úrovních společnosti, a zajistily tak hladší zapojení osob se zdravotním postižením na trhu práce a do celé společnosti;

14.  s politováním konstatuje, že diskriminace na základě náboženského vyznání nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace může ohrozit dosažení cílů SEU;

15.  vítá iniciativy Komise, jako je ocenění „Access City Award“, a podporuje iniciativy na vnitrostátní, regionální a místní úrovni;

16.  vyjadřuje politování nad tím, že osoby s mentálním nebo psychosociálním postižením se setkávají při uplatňování svých práv s četnými právními, institucionálními, komunikačními a sociálními překážkami, které jim brání, aby se účastnily voleb, ať už jako voliči nebo jako kandidáti na veřejnou funkci, aby se občansky angažovaly nebo aby vůbec mohly rozhodovat o vlastním životě; vybízí členské státy, aby přijaly okamžitá opatření k reformě svých právních rámců s cílem zajistit, aby osoby se zdravotním postižením měly právní způsobilost na rovnoprávném základě s ostatními ve všech aspektech života v souladu s článkem 12 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, a připomíná, že v souladu s článkem 29 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením je nutno zaručit osobám se zdravotním postižením politická práva a možnost jich využívat rovnoprávně s ostatními;

17.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily, že finanční prostředky EU nebudou vynakládány na systémy segregovaného zaměstnávání osob se zdravotním postižením bez vyhlídky na to, že najdou práci v nechráněném prostředí;

Za nediskriminační pracoviště

18.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zintenzivnily svou práci s osobami se zdravotním postižením, s organizacemi, které je zastupují, a se subjekty pro rovnost s cílem připravit a zahájit rozsáhlé osvětové kampaně a cílená školení v přístupných formátech a znakových jazycích zaměřené na zaměstnavatele, odpovědné osoby ve všech oblastech a společnost v širším slova smyslu o schopnostech a příspěvcích osob se zdravotním postižením a o přínosech diverzity, rovnosti a nediskriminace, a to s cílem odstranit existující stigmata a předsudky vůči osobám se zdravotním postižením bojovat proti hrubému zacházení, obtěžování a vykořisťování a dosáhnout inkluzivní rovnosti pro všechny;

19.  zdůrazňuje význam přístupu obětí diskriminace k informacím; považuje za nezbytné, aby členské státy přijaly vhodná opatření, která zajistí, aby orgány pro rovné zacházení nebo vhodní zprostředkovatelé nabízeli a poskytovali obětem odpovídající a dostupné právní poradenství a pomoc ve všech fázích právního procesu, včetně důvěrného a osobního poradenství a emocionální, osobní a morální podpory; dále vyzývá členské státy, aby bojovaly proti obtěžování a násilí na pracovišti, které uráží důstojnost člověka nebo vytváří zastrašující prostředí na pracovišti;

20.  vyzývá členské státy, aby přijaly aktivní opatření k zajištění nediskriminace pro všechny, tedy i osoby se zdravotním postižením, aby v souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením zajistily přístupnost pracovišť, dopravy a zastavěného prostředí, aby osobám se zdravotním postižením ve všech fázích pracovní činnosti - od náboru pracovníků přes kariérní postup - poskytovaly přiměřené úpravy, bezpečné a zdravé pracovní podmínky a návrat do zaměstnání; vyzývá orgány EU, aby rovněž přijaly taková opatření; vyzývá členské státy k zajištění toho, aby osoby s postižením mohly vykonávat svá práva týkající se práce a členství v odborech za rovných podmínek a aby byly chráněny před násilím, psychickým obtěžováním, kyberšikanou a obtěžováním, včetně sexuálního obtěžování, zejména pokud je namířeno proti ženám se zdravotním postižením; žádá za tímto účelem členské státy, aby ratifikovaly Istanbulskou úmluvu, která by se měla promítnout do veškeré unijní legislativy se zvláštním zaměřením na ženy se zdravotním postižením, které čelí vícečetné diskriminaci a jsou více ohroženy obtěžováním na pracovišti; vyzývá orgány EU, aby rovněž přijaly taková opatření;

21.  dále zdůrazňuje potřebu záruky pro práva zdravotně postižených, jež bude zahrnovat zvláštní opatření, která se budou zabývat potřebami žen se zdravotním postižením;

22.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zaručily, že programy inkluze na odvětvové a podnikové úrovni budou vždy vznikat na základě konzultací se zástupci zaměstnanců;

23.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pracovníkům se zdravotním postižením, které je důsledkem úrazu, poskytovaly podporu, aby jim umožnily nadále pracovat na jejich pozici nebo dotčené osobě nabídly rovnocenné pracovní místo, které bude odrážet jejich nové dovednosti, aniž by po úrazu došlo ke ztrátě jejich práv či zhoršení pracovních podmínek;

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v souvislosti s podporou náboru osob se zdravotním postižením a jejich návratu do práce zaujaly preventivní a inkluzivní přístup k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci; konstatuje, že toho lze dosáhnout prostřednictvím integrovaných cest, které spojují prevenci v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s různými formami opatření v oblasti zaměstnatelnosti, jako je individualizovaná podpora, poradenství, pomoc a přístup k všeobecnému a odbornému vzdělávání a přípravě;

25.  vyzývá Komisi a členské státy, aby řešily stávající rozdíly ve mzdách na základě pohlaví, zdravotního postižení či etnické příslušnosti, a aby tak bojovaly proti přímé a nepřímé mzdové diskriminaci a riziku chudoby pracujících u těch pracovníků, kteří čelí překážkám na pracovišti a jsou vystaveni vícenásobné diskriminaci, zejména osoby LGBTI, ženy, Romové a uprchlíci; očekává, že Komise v první čtvrtině roku 2021 předloží ohlášené právní předpisy o transparentnosti odměňování na pracovišti s cílem bojovat proti rozdílům v odměňování, kterým čelí znevýhodněné sociální skupiny, zejména osoby se zdravotním postižením;

26.  zdůrazňuje, že ochrana transsexuálních osob před diskriminací v zaměstnání musí být účinná, a vyzývá členské státy, aby proti této diskriminaci bojovaly, zejména v oblasti zaměstnanosti;

27.  vyzývá členské státy, aby neodpíraly osobám se zdravotním postižením jejich nároky, které jim byly přiznány na základě zdravotního postižení a pokrývají jejich zvýšené náklady související s jejich postižením, v okamžiku, kdy vstoupí na trh práce nebo když překročí určitou hranici příjmu, protože tato praxe přispívá k chudobě pracujících a seniorů, neboť tyto nároky slouží k tomu, aby osoby se zdravotním postižením podpořily k překonávání překážek, a mohou pomoci k tomu, aby jim zajistily důstojnost a rovné zacházení;

28.  vyzývá členské státy, aby při poskytování sociální podpory a sociálních dávek umožnily dostatečnou flexibilitu, díky níž bude možné upravovat podporu podle individuálních potřeb a vývoje pracovní dráhy osob se zdravotním postižením,

29.  vyzývá Komisi k vyhodnocení toho, zda právní řády členských států podrobně upravují výkon práva na mateřskou, otcovskou, rodičovskou a pečovatelskou dovolenou a umožňují pružné uspořádání práce a zda jsou tyto úpravy uzpůsobené různým potřebám matek se zdravotním postižením, matek dětí se zdravotním postižením nebo dlouhodobým onemocněním či matek ve zvláštní situaci, jako jsou situace související s předčasným porodem; vyzývá k ambicióznějším opatřením na podporu rovného postavení mužů jako pečovatelů; vyzývá členské státy, aby předložily vnitrostátní strategie na podporu neformálních pečovatelů; trvá na tom, že k zajištění rovného zastoupení žen v pracovním prostředí je zapotřebí kvalitních a dostupných služeb péče o děti;

30.  vyzývá Komisi, aby po konzultacích s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením předložila právní předpis týkající se norem pro orgány pro rovné zacházení, čímž jim zajistí silnější mandát a adekvátní zdroje k zabezpečování rovného zacházení s osobami se zdravotním postižením a šíření informací formou dostupnou všem;

31.  vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytovaly udržitelné financování na budování kapacit organizací, které zastupují osoby se zdravotním postižením, a je si vědom jejich důležitou úlohou při řešení situací, kdy došlo k diskriminaci osob se zdravotním postižením;

32.  vyzývá Komisi a členské státy, aby harmonizovaly definici zdravotního postižení a aby zajistily vzájemné uznávání statusu zdravotního postižení mezi jednotlivými členskými státy, s cílem zajistit volný pohyb osob se zdravotním postižením a současně jim zajistit možnost vykonávat jejich práva spojená s pozicí občanů EU; za tímto účelem vyzývá Komisi a členské státy, aby provedly studii stávajících právních předpisů a shromažďovaly osvědčené postupy členských států; potvrzuje, že volný pohyb je v EU základním právem; vyzývá proto Komisi a členské státy k rozšíření používání evropského průkazu osob se zdravotním postižením na všechny členské státy a stejně tak k rozšíření jeho oblasti působnosti tak, aby mohl být používán k uznávání statusu zdravotního postižení určitého člověka a k přístupu ke službám po celé EU, čímž se osobám se zdravotním postižením usnadní pracovat v zahraničí; vyzývá Komisi, aby zřídila ústřední kontaktní místo, kde budou ve znakovém jazyce a v jiných formách přístupných pro osoby se zdravotním postižením poskytovány informace o službách, které tyto osoby mohou využívat v různých členských státech;

33.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v souladu s obecnou připomínkou č. 5 Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením uznaly a podporovaly osobní asistenci pod klientovým vedením s cílem podpořit nezávislý život a začlenění na trh práce; připomíná, že vzhledem ke zvláštní povaze osobní asistence je třeba přizpůsobit ustanovení o volném pohybu potřebám osob se zdravotním postižením; požaduje, aby se opatření EU zabývala osobní asistencí, zejména pokud jde o volný pohyb osob se zdravotním postižením a jejich osobní asistenty;

34.  připomíná, že nové technologie představují jak příležitosti, tak výzvy pro všechny pracovníky, zejména pak pro osoby se zdravotním postižením; v této souvislosti zdůrazňuje, že nové technologie by pro osoby se zdravotním postižením mohly představovat velké výzvy v oblasti přístupnosti; zdůrazňuje proto, že přístupnost musí být jedním z předpokladů každé iniciativy EU a že EU by měla přijmout opatření na podporu uplatňování univerzálního designu a zajistit přístupnost a cenovou dostupnost asistenčních technologií; vyzývá Komisi, aby v souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením zajistila plnou a účinnou přístupnost informačních a komunikačních technologií a systémů na rovném základě a aby v tomto kontextu uplatnila pokyny podporující vývojáře umělé inteligence v tom, aby během vývoje zohledňovali potřeby osob se zdravotním postižením a nevytvářeli nové diskriminační předsudky; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly výzkumné programy zaměřené na rozvoj pomocných technologií, včetně robotiky, digitálních technologií a umělé inteligence s cílem umožnit úplné začlenění osob se zdravotním postižením do všech aspektů života; vyzývá členské státy, aby zajistily, že osoby se zdravotním postižením budou mí přístup k dostupným digitálním a softwarovým nástrojům, které budou vytvořeny s ohledem na jejich potřeby na základě zkušeností organizací zastupujících zdravotně postižené osoby, pokud jde o určování nejvhodnějších digitálních nebo softwarových nástrojů pro individuální potřeby osob se zdravotním postižením;

Další cílená opatření a začleňování práv osob se zdravotním postižením

35.  vítá veřejnou konzultaci Komise o strategii EU pro pomoc osobám se zdravotním postižením po roce 2020; vyzývá Komisi, aby byl v Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením kladen zvláštní důraz na zaměstnanost, aby do strategie zahrnula všechna ustanovení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, stanovila jednoznačné, měřitelné a ambiciózní cíle, které se týkají rozmanitostí na pracovišti odrážejících různorodost těchto osob, řešila vícenásobnou diskriminaci a diskriminaci z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám, a aby se procesu monitorování účinnosti strategie aktivně účastnily osoby se zdravotním postižením a organizace, které je zastupují; zdůrazňuje, že spolupráce s orgány, sociálními partnery, organizacemi a občanskou společností na evropské, vnitrostátní a místní úrovni je nezbytná pro zajištění provádění této strategie a Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením; vyzývá Komisi, aby navrhla opatření, jimiž by se řešily problémy a porušování práv osob se zdravotním postižením v souvislosti s pandemií COVID-19; zdůrazňuje, že diskriminace osob se zdravotním postižením se během pandemie COVID-19 zhoršila, vystavuje životy osob se zdravotním postižením nebezpečí a ohrožuje jejich tělesné a duševní zdraví; vyzývá Komisi, aby budoucí strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením propojila s procesem evropského semestru;

36.  vybízí ke shromažďování celounijních údajů ohledně osob se zdravotním postižením, a to s využitím lidskoprávního přístupu a z hlediska zaměstnanosti a odborného vzdělávání a přípravy, přičemž tyto údaje musí být členěny podle pohlaví, věku, typu zdravotního postižení, rasového/etnického původu, sexuální orientace, dosaženého vzdělání atd., včetně osob se zdravotním postižením, které byly až dosud ze statistik vynechávány; vyzývá ke shromažďování údajů o dopadu pandemie COVID-19 na osoby se zdravotním postižením s cílem navrhnout politická opatření k přípravě na budoucí krize;

37.  vybízí všechny orgány EU a členské státy, aby jednaly v souladu s mottem ‚nic o nás bez nás‘ a navázaly úzkou spolupráci s osobami se zdravotním postižením a organizacemi, které je zastupují, a aby stavěly na jejich odborných znalostech a aktivně a přístupným a smysluplným způsobem je zapojovaly do všech fází relevantního rozhodování, právní úpravy, strategií, politik a programů, včetně těch, které se týkají začlenění;

38.  vyzývá Komisi a členské státy, aby začlenily práva osob se zdravotním postižením do všech návrhů týkajících se zaměstnanosti, včetně návrhů týkajících se očekávaných změn v budoucnosti práce, ale i při navrhování a provádění opatření zaměřených na rozvoj digitálních a zelených dovedností, a zohlednily přitom specifickou situaci osob, které jsou vystaveny vícenásobné diskriminaci;

39.  vyzývá Komisi, a zejména pracovní skupinu pro rovnost, a členské státy, aby systematicky zohledňovaly práva osob se zdravotním postižením, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost těm, kdo jsou vystaveni diskriminaci z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám, a to ve všech příslušných právních předpisech, politikách a programech, neboť rovnost v zaměstnání je neoddělitelná od rovného přístupu ke vzdělání, zdravotní péči, bydlení, spravedlnosti a sociální ochraně, a aby se také zaměřily na otázku přístupnosti s cílem dosáhnout pokroku směrem k přístupnosti zastavěného prostředí, veřejných prostor, dopravy, informací a komunikačních technologií atd.; v této souvislosti zdůrazňuje, že kromě zřízení interinstitucionálního koordinačního mechanismu s cílem zajistit začlenění hlediska zdravotního postižení do všech právních předpisů EU je třeba vytvořit kontaktní místo pro otázky zdravotního postižení ve všech orgánech EU, včetně všech generálních ředitelství Komise a agentur EU;

40.  je znepokojen tím, že osoby se zdravotním postižením, zejména osoby nevidomé nebo neslyšící, osoby s mentálním postižením a osoby s poruchou autistického spektra, mají významně ztížený přístup k informacím a komunikačním kanálům; připomíná, že rozdíly ve schopnosti jednotlivců přijímat a poskytovat informace a používat informační a komunikační technologie představují znalostní propast, která je zdrojem nerovnosti;

41.  vyzývá k provedení průřezového a komplexního přezkumu právních předpisů Unie a politiky s cílem zajistit jejich plný soulad s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením;

42.  vyzývá členské státy, aby řešily diskriminaci a násilí páchané na dětech se zdravotním postižením prostřednictvím integrovaného přístupu s vědomím toho, že riziko, že se stanou obětí takového chování, je u nich vyšší; zdůrazňuje, že při navrhování, provádění a monitorování právních předpisů, politik, služeb a opatření, které se týkají dětí se zdravotním postižením, by měl být prezentován jejich pohled na věc;

43.  zdůrazňuje, že je třeba do nového paktu o migraci a azylu začlenit konkrétní a vhodná opatření, která budou řešit potřeby osob se zdravotním postižením ve všech fázích a při všech postupech;

44.  vyjadřuje politování nad tím, že právo Unie nechrání jednotlivce před diskriminací na základě zdravotního postižení mimo pracoviště a zaměstnání;

45.  vyzývá Radu, aby bezodkladně odblokovala jednání o navrhované horizontální směrnici proti diskriminaci a přiblížila se směrem k dohodě, aby se tak rozšířila ochrana osob se zdravotním postižením na oblast mimo zaměstnanost;

46.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že většina hlavních programů, včetně těch, které jsou pokryty strukturálními fondy, nedokáže poskytovat pomoc těm nejvíce znevýhodněným osobám, zejména pak osobám se zdravotním postižením; vyzývá proto Evropský účetní dvůr, aby důkladně kontroloval výkonnost programů EU se zvláštním důrazem na programy vzdělávání a zaměstnanosti, jako je Evropský sociální fond plus (ESF+), Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI), Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) a Erasmus+;

47.  vyzývá Komisi, aby zaručila, že fondy EU budou respektovat normy v oblasti lidských práv stanovené na úrovni EU a na mezinárodní úrovni, jakož i úmluvy, jako je Úmluva o právech osob se zdravotním postižením a nebudou podporovat žádná opatření a programy, které přispívají k segregaci nebo sociálnímu vyloučení; dále vyzývá Komisi, aby financovala činnosti vytvářející přístupné prostředí, produkty, služby, postupy a zařízení, podporovala deinstitucionalizaci a osobní asistenci a aby zaručila, že se opatření financovaná EU dostanou k osobám se zdravotním postižením a zajistí jejich aktivní zapojení do společnosti;

o
o   o

48.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, Agentuře EU pro základní práva, Evropskému účetnímu dvoru, Soudnímu dvoru EU, evropské veřejné ochránkyni práv, Výboru regionů, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, který jej předá parlamentům a radám na nižší než celostátní úrovni, a rovněž Radě Evropy a Organizaci spojených národů.

(1) Úř. věst. L 23, 27.1.2010, s. 35. (2) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16. (3) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22. (4) Úř. věst. C 137 E, 27.5.2010, s. 68. (5) Úř. věst. L 327, 2.12.2016, s. 1. (6) Úř. věst. L 151, 7.6.2019, s. 70. (7) Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1. (8) Úř. věst. L 167, 4.7.2018, s. 28. (9) Přijaté texty, P9_TA(2020)0183. (10) Přijaté texty, P9_TA(2020)0156. (11) Úř. věst. C 363, 28.10.2020, s. 164. (12) Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 110. (13) Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 138. (14) Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 41. (15) Úř. věst. C 131 E, 8.5.2013, s. 9. (16) Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 23. (17) Úř. věst. C 187, 18.7.1988, s. 236. (18) Úř. věst. C 379, 7.12.1998, s. 66. (19) Úř. věst. C 224, 27.6.2018, s. 68. (20) Přijaté texty, P9_TA(2020)0054. (21) Úř. věst. C 411, 27.11.2020, s. 94. (22) Úř. věst. C 204, 13.6.2018, s. 179. (23) Používáme pojem „osoby se zdravotním postižením“ uvedený v článku 1 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením: „Mezi osoby se zdravotním postižením patří i osoby mající dlouhodobé tělesné, duševní, mentální nebo smyslové poškození, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnocenném základě s ostatními.“ (24) Články 21 a 26 Listiny. (25) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1700 ze dne 10. října 2019, kterým se zavádí společný rámec pro evropské statistiky týkající se osob a domácností založené na individuálních údajích sbíraných na základě výběrových souborů, mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 808/2004, (ES) č. 452/2008 a (ES) č. 1338/2008 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1177/2003 a nařízení Rady (ES) č. 577/98 (Úř. věst. L 261 I, 14.10.2019, s. 1). (26) Statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC) 2017. (27) Tamtéž. (28) Statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek 2017. (29) Organizace ONCE a Evropská unie nevidomých, „Zpráva o situaci nevidomých a slabozrakých osob, pokud jde o zaměstnanost v Evropě po 10 letech platnosti Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením: výzvy a příležitosti“, říjen 2019. (30) Organizace „Inclusion Europe“. (31) Organizace Autism Europe, „Autismus and Work - Together we can" (Autismus a práce - společně to dokážeme), 2014. (32) Výbor pro rovnost a lidská práva, výzkumná zpráva č. 107 - výzkum týkající se rozdílů v odměňování, „The Disability pay Gap“ (Rozdíly v odměňování na základně zdravotního postižení), srpen 2017. (33) Evropské středisko pro záležitosti menšin, studie č. 8 "Dokonce ani na okraji: a co Romové se zdravotním postižením?", únor 2016. (34) Stonewall, „LGBT in Britain - Work Report“ (LGBTI osoby v Británii - pracovní zpráva), 2018. (35) Průzkum provedla Evropská síť pro nezávislý život (ENIL);