Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. června 2021 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (EU) 2018/1999 (evropský právní rámec pro klima) (COM(2020)0080 – COM(2020)0563 – C9-0077/2020 – 2020/0036(COD))
(Řádný legislativní postup: první čtení)
Evropský parlament,
– s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2020)0080) a pozměněný návrh (COM(2020)0563),
– s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C9-0077/2020),
– s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená francouzským senátem, nizozemským senátem a rakouskou spolkovou radou v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,
– s ohledem na stanoviska Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 15. července 2020(1) a ze dne 29. října 2020(2),
– s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 2. července 2020(3),
– s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 5. května 2021 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na článek 59 jednacího řádu,
– s ohledem na stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova,
– s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A9‑0162/2020),
2. bere na vědomí prohlášení Komise připojená k tomuto usnesení;
3. vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;
4. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.
Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 8. října 2020 (Přijaté texty, P9_TA(2020)0253).
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 24. června 2021 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/..., kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (ES) č. 401/2009 a nařízení (EU) 2018/1999 („evropský právní rámec pro klima“)
(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2021/1119.)
PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ
Prohlášení Komise
Propad uhlíku v odvětví LULUCF a cíl do roku 2030
Odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) v EU vypouští skleníkové plyny i vstřebává CO2 do půdy a biomasy. Obnova a rozšiřování půdy jako úložiště uhlíku – schopnost absorbovat CO2 životním prostředím, např. stromy – má zásadní význam pro naše cíle v oblasti klimatu.
K tomu, aby EU dosáhla klimatické neutrality do roku 2050, potřebujeme rostoucí objem propadu uhlíku. Zvrácení současného trendu vyžaduje významná krátkodobá opatření. Ve sdělení Komise „Zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030 – Investice do klimaticky neutrální budoucnosti ve prospěch našich občanů“ se odhaduje, že je nezbytné a možné do roku 2030 zvrátit současný trend a zvýšit propad uhlíku na úroveň přesahující 300 milionů tun ekvivalentu CO2.
V souladu s touto ambicí předloží Komise návrhy na přezkum nařízení o LULUCF.
Přístup k právní ochraně
EU a její členské státy jsou stranami Úmluvy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí ze dne 25. června 1998 („Aarhuská úmluva“).
Při plnění svých povinností vyplývajících z nařízení (EU) 2018/1999, pokud jde o zapojení veřejnosti do přípravy vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a do konzultací o dlouhodobých strategiích, by členské státy měly zajistit, aby dotčená veřejnost měla v případě porušení těchto povinností přístup k právní ochraně. To musí být v souladu s příslušnou judikaturou Soudního dvora Evropské unie týkající se přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí a rovněž v plném souladu s povinnostmi, ke kterým se členské státy zavázaly jako strany Aarhuské úmluvy(1).