Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii a na články 6, 8 a 67 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu (směrnice o právech obětí)(1),

–  s ohledem na články 21, 23, 24 a 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva), která vstoupila v platnost dne 1. srpna 2014,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989,

–  s ohledem na obecnou připomínku č. 13 o právu dítěte na osvobození od všech forem násilí, kterou dne 18. dubna 2011 vydal Výbor OSN pro práva dítěte,

–  s ohledem na Haagskou úmluvu ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí,

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení podepsanou v Haagu dne 29. května 1993,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800 ze dne 11. května 2016 o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení(2),

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen přijatou dne 18. prosince 1979 a na obecné doporučení č. 35 o genderově podmíněném násilí páchaném na ženách, jímž se aktualizuje obecné doporučení č. 19 ohledně násilí páchaného na ženách předložené Výborem pro odstranění diskriminace žen,

–  s ohledem na evropský pilíř sociálních práv, a zejména na jeho zásadu č. 2,

–  s ohledem na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030, jež vstoupila v platnost dne 1. ledna 2016, a zejména na cíl udržitelného rozvoje 5 týkající se genderové rovnosti a na cíl 16.2 týkající se ukončení zneužívání a vykořisťování dětí, obchodování s nimi a všech forem násilí páchaného na dětech a mučení dětí,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady o uzavření, jménem Evropské unie, Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, který předložila Komise dne 4. března 2016 (COM(2016)0109),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. března 2020 nazvané „Unie rovnosti: strategie pro rovnost žen a mužů na období 2020–2025“ (COM(2020)0152), zejména jeho první cíl týkající se osvobození žen a dívek od násilí a stereotypů,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. listopadu 2020 nazvané „Unie rovnosti: strategie pro rovnost LGBTIQ osob na období 2020–2025“ (COM(2020)0698),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. června 2020 nazvané „Strategie EU v oblasti práv obětí (2020–2025)“ (COM(2020)0258),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 6. března 2019 s názvem „Zpráva o rovnosti žen a mužů v EU za rok 2019“ (SWD(2019)0101),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření, jménem Evropské unie, Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě a dalších opatřeních pro boj proti násilí na základě pohlaví(4),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2020 o nutnosti sestavit Radu ve složení pro rovnost pohlaví(5),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. ledna 2021 o genderové perspektivě během krize způsobené pandemií COVID-19 a po jejím skončení(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. ledna 2021 o strategii EU pro rovnost žen a mužů(7),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011 o evropském ochranném příkazu(8),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 606/2013 ze dne 12. června 2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech(9),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (nařízení Brusel IIa)(10),

–  s ohledem na index rovnosti žen a mužů Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) z roku 2020,

–  s ohledem na studii EIGE ze dne 12. června 2019 nazvanou „Porozumět partnerskému násilí v EU: úloha dat“,

–  s ohledem na studii EIGE ze dne 18. listopadu 2019 nazvanou „Příručka pro hodnocení a řízení rizik partnerského násilí na ženách pro policii“,

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) ze dne 3. března 2014 nazvanou „Násilí páchané na ženách: průzkum v celé EU“,

–  s ohledem na platformu nezávislých odborných mechanismů pro diskriminaci a násilí páchané na ženách (platforma EDVAW) a na její prohlášení ze dne 31. května 2019 s názvem „Partnerské násilí na ženách je zásadním faktorem při rozhodování o svěření dítěte do péče“,

–  s ohledem na prohlášení Marceline Naudiové, předsedkyně expertní skupiny pro boj proti násilí na ženách a domácímu násilí (GREVIO) působící v rámci Rady Evropy, ze dne 24. března 2020 o potřebě dodržovat v době pandemie standardy Istanbulské úmluvy, s názvem „Pro mnoho žen a dětí není domov bezpečným místem“,

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví podle článku 58 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A9-0254/2021),

A.  vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základní hodnotou a hlavním cílem EU a měla by být zohledněna ve všech politikách EU; vzhledem k tomu, že právo na rovné zacházení a nediskriminaci je jedním ze základních práv zakotvených ve Smlouvách(11) a v Listině (12) a že by mělo být plně dodržováno; vzhledem k tomu, že násilí na základě pohlaví ve všech svých podobách představuje extrémní formu diskriminace žen a porušování lidských práv zakořeněné v genderové nerovnosti a že napomáhá k jejímu přetrvávání a upevňování; vhledem k tomu, že tento druh násilí vychází z genderových stereotypů o úlohách a schopnostech žen a mužů a z nerovných mocenských vztahů ve společnosti a zachovává je; vzhledem k tomu, že je stále rozšířen a postihuje ženy na všech úrovních společnosti bez ohledu na věk, vzdělání, příjem, sociální postavení nebo zemi původu či bydliště, a vzhledem k tomu, že představuje jednu z nejzávažnějších překážek na cestě k dosažení rovnosti žen a mužů; vzhledem k tomu, že ženy a děti nejsou proti genderově podmíněnému násilí stejně chráněny v celé EU v důsledku různých politik a právních předpisů platných v různých členských státech;

B.  vzhledem k tomu, že navzdory četným případům formálního uznání rovnosti žen a mužů a pokroku, jehož bylo dosaženo v této oblasti, jsou ženy stále diskriminovány a znevýhodňovány a přetrvávají sociální, hospodářské a kulturní nerovnosti; vzhledem k tomu, že podle indexu rovnosti žen a mužů EIGE z roku 2020 zatím žádný členský stát nedosáhl úplné rovnosti mezi ženami a muži; vzhledem k tomu, že pokrok EU v oblasti rovnosti žen a mužů je stále pomalý, ačkoli výsledky indexu se zlepšují v průměru o jeden bod každé dva roky; vzhledem k tomu, že tímto způsobem dosáhne EU rovnosti žen a mužů za téměř 70 let; vzhledem k tomu, že Parlament již vyzval k vytvoření nové Rady ve složení ministrů a státních tajemníků, kteří jsou odpovědní za rovnost žen a mužů;

C.  vzhledem k tomu, že různé formy útlaku neexistují samostatně, ale překrývají se a postihují jednotlivce současně, což vede k průřezovým formám diskriminace; vzhledem k tomu, že diskriminace na základě pohlaví se často protíná s diskriminací z jiných důvodů, jako jsou rasa, barva pleti, etnický nebo sociální původ, genetické rysy, jazyk, náboženské vyznání nebo přesvědčení, politické názory či jakékoli jiné názory, příslušnost k národnostní menšině, majetek, narození, zdravotní postižení, věk a sexuální orientace;

D.  vzhledem k tomu, že v tomto desetiletí je na celosvětové i unijní úrovni patrná viditelná a organizovaná ofenziva proti rovnosti žen a mužů a právům žen, a to i v EU;

E.  vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základní podmínkou pro inovativní, konkurenceschopné a prosperující hospodářství EU a vede k vytváření nových pracovních míst a vyšší produktivitě, zejména v souvislosti s digitalizací a přechodem na zelenou ekonomiku;

F.  vzhledem k tomu, že partnerským násilím se rozumí jakýkoli akt fyzického, sexuálního, psychického nebo ekonomického násilí, k němuž dojde mezi bývalými či současnými manželi či partnery, bez ohledu na to, zda pachatel sdílí či sdílel s obětí obydlí; vzhledem k tomu, že násilí mezi partnery je jednou z nejrozšířenějších forem násilí na základě pohlaví, kdy podle odhadů 22 % žen zažilo fyzické nebo sexuální násilí a 43 % zažilo psychické násilí ze strany svého partnera(13); vzhledem k tomu, že ženy a děti jsou tímto druhem násilí neúměrně postihovány; vzhledem k tomu, že domácím násilím se rozumí „všechny činy fyzického, sexuálního, psychického nebo ekonomického násilí, k nimž dojde v rámci rodiny či domácnosti, nebo mezi bývalými či současnými manželi a partnery, bez ohledu na to, zda pachatel sdílí nebo sdílel společné bydliště s obětí“(14); vzhledem k tomu, že domácí násilí představuje závažný a často dlouhodobý a skrytý sociální problém, který způsobuje systematické fyzické nebo psychické trauma se závažnými důsledky pro oběti a má závažný dopad na emoční, ekonomickou a sociální situaci celé rodiny, neboť pachatel je osobou, jíž by oběť měla být schopna důvěřovat; vzhledem k tomu, že 70 % až 85 % dětí, které jsou oběťmi násilí, zná pachatele, který se na nich dopouští zneužívání, a vzhledem k tomu, že převážná většina těchto dětí se stává oběťmi osob, jimž důvěřují(15); vzhledem k tomu, že oběti často podléhají nátlakové kontrole ze strany zneužívající osoby, která se vyznačuje zastrašováním, kontrolováním, izolací a zneužíváním;

G.  vzhledem k tomu, že míra partnerského násilí ve venkovských a odlehlých komunitách je ještě vyšší než v městských oblastech; vzhledem k tomu, že ženy ve venkovských a odlehlých oblastech se potýkají s vyšší mírou partnerského násilí a s častějším a závažnějším fyzickým, psychickým a ekonomickým zneužíváním, které se ještě zhoršuje tím, že mají bydliště dále od dostupných zdrojů a služeb, kde by mohly hledat pomoc; vzhledem k tomu, že nedostatečné pochopení domácího násilí ze strany zdravotnických, sociálních a právních služeb ve venkovských a odlehlých regionech lze označit za závažný problém pro osoby, které partnerské násilí přežily;

H.  vzhledem k tomu, že na úrovni EU jsou v čele většiny domácností s jedním rodičem matky samoživitelky, které jsou ekonomicky obzvláště zranitelné, a to zejména ženy v kategoriích osob s nízkými mzdami, a že častěji opouštějí trh práce dříve, když se stanou rodiči, což je znevýhodňuje ve chvíli, kdy se snaží na trh práce znovu vstoupit; vzhledem k tomu, že 40,3 % domácností s jedním rodičem v EU bylo v roce 2019 ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením(16);

I.  vzhledem k tomu, že 30 % žen, které jsou sexuálně viktimizovány ze strany bývalého nebo současného partnera, se rovněž setkalo se sexuálním násilím v dětství, a vzhledem k tomu, že 73 % matek, které se staly obětí fyzického nebo sexuálního násilí ze strany partnera, uvádí, že se alespoň jedno z jejich dětí o tomto násilí dozvědělo(17);

J.  vzhledem k tomu, že omezení volného pohybu osob a opatření k omezení fyzického kontaktu během pandemie COVID-19 byla v mnoha členských státech spojena s exponenciálním nárůstem počtu a intenzity případů partnerského násilí, psychického násilí, nátlakové kontroly a kybernetického násilí, a že se o 60 % zvýšil počet tísňových volání ze strany obětí domácího násilí(18); vzhledem k tomu, že požadavek zůstat doma a alarmující nárůst v rámci „stínové pandemie“ znesnadnil ženám a dětem přístup k účinné ochraně, podpůrným službám a spravedlnosti a odhalil nedostatek podpůrných zdrojů a struktur, a vzhledem k tomu, že oběti měly omezený přístup k podpůrným službám a mnoho z nich zůstalo bez odpovídající a včasné ochrany; vzhledem k tomu, že členské státy by měly sdílet osvědčené postupy v rámci zvláštních opatření s cílem poskytnout obětem včasnou a dostupnou pomoc, včetně zřízení systémů nouzového posílání textových zpráv nebo vytvoření kontaktních míst pro hledání pomoci v lékárnách a supermarketech; vzhledem k tomu, že navzdory rozšířenému výskytu tohoto jevu není partnerské násilí páchané na ženách v EU z různých důvodů dostatečně oznamováno ze strany obětí, jejich rodin, přátel, známých a sousedů, zejména během pandemie COVID-19, a vzhledem k tomu, že existuje značný nedostatek komplexních, srovnatelných a genderově rozlišených údajů, což ztěžuje úplné posouzení dopadu krize; vzhledem k tomu, že z průzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) o násilí páchaném na ženách vyplývá, že oběti oznamují nejzávažnější případy partnerského násilí policii pouze ve 14 % případů a že dvě třetiny obětí z řad žen systematicky neinformují úřady, buď ze strachu nebo kvůli nedostatku informací o právech obětí, nebo z důvodu obecného přesvědčení o tom, že partnerské násilí je soukromou záležitostí, která by neměla být zveřejňována(19);

K.  vzhledem k tomu, že domácí násilí a násilí na základě pohlaví vzrostlo v důsledku opatření omezujících volný pohyb zavedených během pandemie COVID-19, a vzhledem k tomu, že podle poslední zprávy Europolu(20), online dramaticky vzrostlo pohlavní zneužívání dětí v EU;

L.  vzhledem k tomu, že během opakovaných omezení volného pohybu osob byl hlášen značný nárůst domácího násilí vůči osobám LGBTI+, zejména vůči mladým lidem;

M.  vzhledem k tomu, že ekonomické násilí páchané na ženách, například v podobě škody na majetku, omezení přístupu k finančním zdrojům, vzdělání či trhu práce nebo neplnění hospodářské odpovědnosti, jako je hrazení výživného, si zaslouží náležitou pozornost, neboť bránění finanční nezávislosti a rodinnému bohatství jde ruku v ruce s jinými formami násilí a vede k tomu, že se oběti ocitnout v další pasti; vzhledem k tomu, že oběti, které nejsou finančně nezávislé, jsou často nuceny nadále žít s pachatelem, aby se vyhnuly finanční nejistotě, bezdomovectví nebo chudobě, a vzhledem k tomu, že se tento trend zhoršil v důsledku pandemie COVID-19; vzhledem k tomu, že spravedlivá odměna a ekonomická nezávislost jsou nezbytné pro to, aby ženy mohly opouštět vztahy, v nichž dochází ke zneužívání a násilí; vzhledem k tomu, že v některých členských státech výkon soudních rozhodnutí o poskytnutí finanční náhrady může od oběti vyžadovat, aby nadále byla v kontaktu s pachatelem, což ji vystavuje riziku dalšího fyzického a emocionálního zneužívání;

N.  vzhledem k tomu, že děti mohou v domácím a rodinném prostředí trpět také tím, že jsou svědky násilí(21) a že zažívají jakékoli špatné zacházení, k němuž dochází prostřednictvím fyzického, slovního, psychického, sexuálního nebo ekonomického násilí vůči referenčním osobám nebo jiným citově významným osobám; vzhledem k tomu, že takové násilí má pro psychický a citový vývoj dítěte velmi závažné důsledky, a vzhledem k tomu, že je proto nezbytné věnovat tomuto druhu násilí patřičnou pozornost při rozhodování o rozluce a rodičovské péči, přičemž je třeba zajistit, aby na prvním místě byly nejlepší zájmy dítěte, zejména při určování práva na péči o dítě a práva na navštěvování dítěte v případech rozluky; vzhledem k tomu, že násilí, jehož jsou děti svědky, není vždy snadno rozpoznatelné a že ženy jako obětí domácího násilí žijí ve stavu napětí a emočních obtíží; vzhledem k tomu, že v případech týkajících se domácího násilí a ochrany dětí by se soudy měly obracet na znalce s příslušnými znalostmi a nástroji, aby nepřijímaly rozhodnutí proti matce, která řádně nezohledňují všechny okolnosti;

O.  vzhledem k tomu, že vzdělání hraje zásadní úlohu při získávání dovedností dětí a mladých lidí, které jim pomáhají vytvářet zdravé vztahy, zejména tím, že je poučí o genderových normách, rovnosti žen a mužů, dynamice sil ve vztazích, souhlasu a respektování hranic a že pomáhá bojovat proti násilí na základě pohlaví; vzhledem k tomu, že podle mezinárodních technických pokynů UNESCO k sexuální výchově umožňují programy komplexní sexuální výchovy v rámci školních osnov dětem a mladým lidem získat znalosti, pozitivní přístupy a dovednosti v této oblasti, včetně respektování lidských práv, rovnosti žen a mužů, souhlasu a rozmanitosti, a vzhledem k tomu, že se tak posiluje postavení dětí a mladých lidí;

P.  vzhledem k tomu, že pro řešení otázky vymýcení násilí páchaného na základě pohlaví je nezbytné vycházet z jednotných a srovnatelných administrativních údajů na základě pevného a koordinovaného rámce pro shromažďování údajů; vzhledem k tomu, že stávající dostupné údaje, které shromažďují donucovací a soudní orgány členských států, neodrážejí plný rozsah partnerského násilí a jeho dopad a dlouhodobé účinky na ženy i děti, neboť většina členských států neshromažďuje srovnatelné údaje o násilí zvlášť pro každé pohlaví ani neuznává partnerské násilí jako zvláštní trestný čin, což vytváří šedou zónu odrážející fakt, že skutečný výskyt a počet případů partnerského násilí je do značné míry nevyčíslen a nezmapován; vzhledem k tomu, že chybí rovněž údaje o zvýšeném riziku a výskytu domácího a partnerského násilí, pokud jde o specifické skupiny, jako jsou znevýhodněné nebo diskriminované skupiny žen;

Q.  vzhledem k tomu, že v některých členských státech je partnerské násilí páchané na ženách často opomíjeno a zdá se, že v případech opatření a rozhodnutí týkajících se péče o dítě, přístupu k dítěti, styku s dítětem a jeho navštěvování standardně převládá společná péče nebo rodičovská odpovědnost; vzhledem k tomu, že přehlížení tohoto násilí má pro ženy a děti katastrofální důsledky, neboť může eskalovat ve vraždy žen z nenávisti nebo vraždy novorozenců; vzhledem k tomu, že oběti partnerského násilí potřebují zvláštní ochranná opatření; vzhledem k tomu, že situace obětí se značně zhoršuje, pokud jsou na pachateli ekonomicky nebo sociálně závislé; vzhledem k tomu, že je proto nezbytné tento druh násilí plně zohlednit při rozhodování o opatřeních týkajících se odloučení a péče o dítě a zabývat se obviněními z násilí dříve než otázkami péče o dítě a navštěvování; vzhledem k tomu, že soudy členských států by měly zajistit, aby se provádělo komplexní posouzení v rámci zásady „nejlepšího zájmu dítěte“ s cílem stanovit práva péče o dítě a práva dítě navštěvovat, což zahrnuje vyslechnutí dítěte, zapojení všech příslušných služeb, poskytnutí psychologické podpory a zohlednění znalostí všech zapojených odborníků;

R.  vzhledem k tomu, že posouzení rizik v oblasti prosazování práva ve většině členských států systematicky nezahrnuje informace, které by poskytly děti o svých zkušenostech s partnerským násilím;

S.  vzhledem k tomu, že při všech rozhodnutích týkajících se dětí, včetně rodinných sporů, by měl být vždy prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte, a vzhledem k tomu, že by tudíž mělo být v případě potřeby v nejlepším zájmu dítěte omezeno právo každého dítěte udržovat kontakt s oběma rodiči zakotvené v článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech a v článku 9 Úmluvy OSN o právech dítěte;

T.  vzhledem k tomu, že podle článku 12 Úmluvy OSN o právech dítěte a článků 4 a 16 směrnice (EU) 2016/800 mají děti právo vyjádřit své názory způsobem přiměřeným jejich věku ve všech záležitostech, které se jich týkají, a to i v soudních a správních řízeních, a vzhledem k tomu, že tyto názory musí být vždy primárně zohledněny v souladu s věkem a vyspělostí dítěte;

U.  vzhledem k tomu, že dvě z nejprestižnějších institucí zabývajících se duševním zdravím, a to Světová zdravotnická organizace a Americká psychologická asociace, odmítají používání tzv. syndromu odcizeného rodiče a podobných pojmů a termínů, neboť je lze použít jako strategii proti obětem násilí tím, že zpochybní rodičovské schopností obětí, přičemž se nevezme v úvahu jejich vyjádření a nezohlední se násilí, jemuž jsou vystaveny děti; vzhledem k tomu, že podle doporučení platformy nezávislých odborných mechanismů pro diskriminaci a násilí páchané na ženách (platforma EDVAW) je nezbytné, aby obvinění z odcizení rodiče uplatňované ze strany zneužívajících otců vůči matkám bylo státními orgány a subjekty, včetně těch, které rozhodují o péči o děti, považováno za pokračování výkonu moci a kontroly(22);

V.  vzhledem k tomu, že anonymní stížnosti a stížnosti, které oběti později vzaly zpět, mohou bránit dalšímu vyšetřování ze strany orgánů a představovat překážku pro předcházení dalšímu násilí;

W.  vzhledem k tomu, že trestní řízení na základě stížnosti na domácí násilí se často řeší zcela odděleně od řízení o rozluce a péči o děti; vzhledem k tomu, že to může znamenat, že bude nařízena společná péče o děti nebo bude rozhodnuto o právu na navštěvování, které ohrozí práva a bezpečnost oběti a dětí; vzhledem k tomu, že to může mít nevratné důsledky pro duševní a emocionální rozvoj dětí, což ve skutečnosti má dopad na jejich nejlepší zájmy; vzhledem k tomu, že je proto nezbytné, aby členské státy zajistily, aby oběti měly podle svých potřeb bezplatný přístup k důvěrným službám podpory obětí, které jednají v zájmu obětí před trestním řízením, v jeho průběhu a po přiměřenou dobu po skončení trestního řízení, a to i prostřednictvím systému psychosociální podpory – zejména během výslechů a po nich –, který zohlední emoční napětí spojené s danými okolnostmi;

X.  vzhledem k tomu, že podle článku 67 SFEU Unie „tvoří prostor svobody, bezpečnosti a práva při respektování základních práv“, pro nějž je zásadní nediskriminační přístup ke spravedlnosti pro všechny;

Y.  vzhledem k tomu, že je nezbytné zajistit, aby v případech rodinného práva byla věnována prvořadá pozornost bezpečnosti a ochraně obětí, a vzhledem k tomu, že mechanismy alternativního řešení sporů, jako je mediace, by se neměly využívat v případech, kdy dojde k násilí páchanému na ženách a dětech před soudním řízením nebo v jeho průběhu, aby se tak zabránilo další újmě vůči obětem;

Z.  vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva vyžaduje, aby smluvní strany přijaly legislativní nebo jiná nezbytná opatření s cílem zajistit, aby se při určování práva na péči o dítě a práva na navštěvování dítěte braly v úvahu případy domácího násilí a aby výkon práva na navštěvování nebo péči o dítě neohrozil práva a bezpečnost obětí nebo jejich dětí(23); vzhledem k tomu, že od vstupu Istanbulské úmluvy v platnost uplynulo osm let a že ji dosud neratifikovalo šest členských států EU ani sama EU; vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva je v současné době nejvýznamnějším mezinárodním rámcem pro prevenci a potírání genderově podmíněného násilí;

AA.  vzhledem k tomu, že společná péče o dítě v situacích partnerského násilí vystavuje ženy nepřetržitému sledu násilí, kterému by bylo možné předejít, a to tím, že je nutí, aby zůstaly v zeměpisné blízkosti pachatelů, a vystavuje je další možnosti fyzického a psychického násilí a emočního zneužívání, což může mít přímý či nepřímý dopad na jejich děti; vzhledem k tomu, že v případech partnerského násilí by právo žen a dětí na ochranu a na život bez fyzického a psychického násilí mělo mít přednost před upřednostňováním společné péče o dítě; vzhledem k tomu, že špatné zacházení s dětmi ze strany pachatelů partnerského násilí lze využít k výkonu moci a páchání násilných činů vůči matce, což je druh zprostředkovaného násilí na základě pohlaví, který je v některých členských státech znám jako nepřímé násilí,

AB.  vzhledem k tomu, že linky pomoci jsou klíčovým prostředkem k získání podpory, avšak vzhledem k tomu, že pouze 13 členských států zavedlo linku pomoci EU 116 006 pro všechny oběti trestných činů a pouze několik členských států má specializované linky pomoci pro oběti partnerského násilí;

AC.  vzhledem k tomu, že partnerské násilí je neoddělitelně spojeno s násilím na dětech a zneužíváním dětí; vzhledem k tomu, že vystavení dětí domácímu násilí je třeba považovat za násilí páchané na dětech; vzhledem k tomu, že děti, jež jsou vystaveny domácímu násilí, trpí negativními psychickými nebo fyzickými zdravotními následky, které mohou být akutní a chronické; vzhledem k tomu, že viktimizace dětí v situacích násilí páchaného na ženách může pokračovat a vystupňovat se v souvislosti s rodičovskými spory ohledně péče o dítě; vzhledem k tomu, že se duševní zdraví a životní podmínky dětí zhoršily v důsledku opatření zavedených s cílem bojovat proti šíření onemocnění COVID-19; vzhledem k tomu, že se značně liší počet služeb v oblasti duševního zdraví dětí mezi jednotlivými členskými státy a v mnoha z nich není dostatečný;

AD.  vzhledem k tomu, že vyrůstání v násilném domácím prostředí má velmi negativní důsledky pro fyzický, emoční a sociální vývoj dítěte a jeho následné chování jako dospělého; vzhledem k tomu, že vystavení dítěte násilí, ať už tak, že zažívá špatné zacházení, nebo tak, že je svědkem partnerského násilí, představuje rizikový faktor pro zranitelnost vůči viktimizaci, páchání násilí v dospělosti nebo problémy s chováním a s fyzickým či psychickým zdravím;

AE.  vzhledem k tomu, že navzdory pokroku je z nedávných zpráv zřejmé, že oběti trestných činů v EU stále nejsou schopny plně uplatňovat svá práva; vzhledem k tomu, že pro ženy, které jsou vystaveny partnerskému násilí, má zásadní význam přístup k podpůrným službám; vzhledem k tomu, že přetrvává nedostatečný počet specializovaných i obecných podpůrných služeb pro oběti partnerského násilí, a vzhledem k tomu, že oběti často čelí potížím při dosahování spravedlnosti z důvodu nedostatku informací a nedostatečné podpory a ochrany; vzhledem k tomu, že oběti často čelí sekundární viktimizaci v trestním řízení a při uplatňování nároku na odškodnění; vzhledem k tomu, že v některých případech nejsou pracovníci donucovacích orgánů a soudní systémy schopni poskytnout ženám a dětským obětem domácího násilí dostatečnou podporu, a vzhledem k tomu, že oběti genderově podmíněného násilí se při jeho oznamování dokonce setkávají s nedostatečně pozorným chováním nebo nevhodnými komentáři; vzhledem k tomu, že důležitými aktéry při předcházení domácímu a partnerskému násilí a při jeho řešení jsou organizace občanské společnosti a veřejné organizace, zejména ty, které pracují s dětmi a oběťmi domácího násilí a násilí na základě pohlaví a v jejich prospěch; vzhledem k tomu, že tyto organizace mohou díky svým zkušenostem na místní úrovni také významně přispět k vytváření politiky a právních předpisů; vzhledem k tomu, že programy financování v rámci EU, jako je program Spravedlnost a program Občané, rovnost, práva a hodnoty, lze použít na podporu činností zaměřených na ochranu a podporu obětí domácího násilí a násilí na základě pohlaví, včetně zajištění přístupu ke spravedlnosti a financování organizací pracujících s oběťmi;

AF.  vzhledem k tomu, že přeshraniční řízení o odluce, rozvodu a péči o děti mívají složitější povahu a obvykle déle trvají; vzhledem k tomu, že větší mobilita uvnitř EU vedla k nárůstu přeshraničních sporů týkajících se rodičovské odpovědnosti a péče o dítě; vzhledem k tomu, že automatické uznávání rozhodnutí o řízeních souvisejících s právem péče o dítě, pokud se jedná o případ násilí na základě pohlaví, je problematické, neboť právní předpisy o násilí na základě pohlaví se v jednotlivých členských státech liší a ne všechny členské státy uznávají partnerské násilí jako trestný čin a formu násilí na základě pohlaví; vzhledem k tomu, že Komise musí zintenzivnit své úsilí o to, aby byly ve všech členských státech konzistentně a skutečně prováděny zásady a cíle stanovené v Úmluvě OSN o právech dítěte, kterou ratifikovaly všechny členské státy EU; vzhledem k tomu, že členské státy jako smluvní strany Úmluvy OSN o právech dítěte musí u všech veřejných opatření, včetně řešení přeshraničních rodinných sporů, dbát především na nejlepší zájem dítěte; vzhledem k tomu, že čl. 83 odst. 1 SFEU stanoví možnost stanovit minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí v oblastech mimořádně závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem z důvodu povahy nebo dopadu těchto trestných činů nebo kvůli zvláštní potřebě potírat je na společném základě; vzhledem k tomu, že čl. 83 odst. 2 SFEU stanoví možnost stanovit minimální pravidla pro vymezení trestných činů a sankcí pro zajištění účinného provádění politiky Unie v oblasti, která byla předmětem harmonizačního opatření;

AG.  vzhledem k tomu, že čl. 82 odst. 2 SFEU upravuje stanovení minimálních pravidel platných v členských státech pro usnadnění vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí a policejní a justiční spolupráce v trestních věcech s přeshraničním rozměrem, zejména pokud jde o práva obětí trestného činu;

Obecné poznámky

1.  co nejdůrazněji odsuzuje veškeré formy násilí páchaného na základě pohlaví, domácího násilí a násilí vůči ženám a vyjadřuje politování nad skutečností, že zejména ženy a děti jsou, bez ohledu na rozdíly mezi nimi, nadále vystavovány partnerskému násilí, které představuje závažné porušení jejich lidských práv a důstojnosti a ovlivňuje také ekonomické postavení žen, přičemž tento jev se během krize COVID-19 prohloubil;

2.  připomíná, že zvláštní zpravodaj OSN pro otázky násilí páchaného na ženách konstatoval, že krize COVID-19 ukázala, že chybí řádné provádění mezinárodních úmluv na ochranu a předcházení násilí na základě pohlaví; vyzývá členské státy, aby se naléhavě zabývaly nárůstem partnerského násilí během pandemie COVID-19, a vybízí je, aby si vyměňovaly vnitrostátní inovace, pokyny, osvědčené postupy a protokoly, které prokázaly svou účinnost při řešení partnerského násilí a při podpoře obětí, zejména v mimořádných situacích; žádá Komisi, aby tyto postupy prosazovala; vyzývá členské státy a místní orgány, aby zjišťovaly rozsah násilí na základě pohlaví a podporovaly oběti násilí založeného na pohlaví a domácího násilí tím, že jim zaručí bezpečnost a ekonomickou nezávislost díky přístupu ke specifickému bydlení a základním veřejným službám, jako je zdravotní péče, doprava a profesionální psychologická podpora; vyzývá Komisi, aby vypracovala protokol Evropské unie o násilí páchaném na ženách v krizových a nouzových situacích s cílem předcházet násilí páchanému na ženách a podporovat oběti během mimořádných událostí, jako je pandemie COVID-19, aby zavedla bezpečný a pružný systém nouzového varování a aby považovala služby ochrany obětí, jako jsou linky pomoci, bezpečné ubytování a zdravotní služby, za „základní služby“ v členských státech; vyzdvihuje v této souvislosti potřebu specifických opatření, která by řešila stávající rozdíly v právních předpisech, politikách a službách mezi členskými státy a nárůst domácího násilí a násilí na základě pohlaví během pandemie COVID-19;

3.  zdůrazňuje, že pachatelé často využívají soudní spory k rozšíření své moci a kontroly a k dalšímu zastrašování a podněcování strachu u svých obětí; v této souvislosti zdůrazňuje, že násilný rodič často manipuluje s dítětem a požaduje sdílenou péči, aby se i po odluce nadále dostával do kontaktu s matkou; zdůrazňuje, že pachatelé často zneužívají děti nebo hrozí, že jim uškodí či je vezmou, aby svým partnerům a bývalým partnerům škodili, což má vážný dopad na harmonický vývoj dítěte; znovu opakuje, že se také jedná o jednu z podob násilí na základě pohlaví; konstatuje, že zadržování plateb výživného mohou pachatelé využívat jako hrozbu a formu zneužívání vůči svým obětem; zdůrazňuje, že tato praxe může obětem způsobit značnou psychickou újmu a vytvářet nebo zhoršovat finanční obtíže; vyzývá členské státy, aby přijaly opatření k zajištění toho, aby bylo obětem výživné vypláceno z fondů pro oběti s cílem zabránit finančnímu zneužívání a riziku, že obětem bude způsobena další újma;

4.  vítá závazek Komise v rámci strategie pro rovnost žen a mužů na období 2020–2025 bojovat proti násilí na základě pohlaví a zdůrazňuje, že je důležité v tomto ohledu plně a rychle splnit její klíčové cíle; poukazuje na znepokojivé údaje o násilí na základě pohlaví, které odhalují, že je naléhavě třeba změnit patriarchální chování; připomíná, že společná opatření mají zásadní význam pro vzestupnou konvergenci a harmonizaci práv žen v Evropě; vyzývá proto k vytvoření Rady ve složení pro rovnost žen a mužů v rámci Evropské rady, aby se zástupci členských států pravidelně scházeli, schvalovali právní předpisy a vyměňovali si osvědčené postupy; zdůrazňuje, že opatření k boji proti násilí na základě pohlaví a domácímu násilí musí zahrnovat meziodvětvový přístup, aby byla co nejinkluzivnější a bránila všem typům diskriminace;

5.  poukazuje na to, že Istanbulská úmluva je klíčovým nástrojem boje proti násilí vůči ženám na základě pohlaví a proti domácímu násilí; vyjadřuje politování nad tím, že Evropská unie úmluvu dosud neratifikovala a dosud ji ratifikovalo pouze 21 členských států EU; vyzývá k její urychlené ratifikaci a provedení na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU; naléhavě vyzývá Bulharsko, Česko, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko a Slovensko, aby Istanbulskou úmluvu ratifikovaly; připomíná, že důrazně odsuzuje nedávné rozhodnutí polského ministra spravedlnosti oficiálně zahájit proces odstoupení Polska od Istanbulské úmluvy, což by představovalo vážný krok zpět, pokud jde o rovnost žen a mužů, práva žen a boj proti násilí na základě pohlaví; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve vytváření komplexního rámce politik, programů a dalších iniciativ zaměřených na boj proti násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a aby vyčlenila dostatečné a odpovídající zdroje na opatření související s prováděním Istanbulské úmluvy prostřednictvím svých programů financování zaštítěných ustanoveními víceletého finančního rámce na období 2021–2027, a prostřednictvím složky Daphne; oceňuje všechny kampaně doporučující ratifikaci a provádění Istanbulské úmluvy; podporuje záměr Komise nadále prosazovat její ratifikaci v celé EU; důrazně odsuzuje veškeré pokusy o diskreditaci Istanbulské úmluvy a pokusy o zvrácení pokroku dosaženého v boji proti násilí na základě pohlaví, včetně domácího násilí, k nimž dochází v některých členských státech; s velkým znepokojením konstatuje, že účinné uplatňování úmluvy je v celé EU stále nevyvážené; vyzývá členské státy, které úmluvu ratifikovaly, aby zajistily její plné a účinné provádění v praxi, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována článku 31 Istanbulské úmluvy, a aby přijaly veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby byly při rozhodování o právu péče o dítě a právu na styk s dítětem zohledňovány incidenty partnerského násilí a aby výkon jakýchkoli práv na styk s dítětem nebo péče o dítě neohrožoval práva a bezpečnost oběti nebo dětí;

6.  vyzývá Komisi a Radu, aby násilí na základě pohlaví doplnily na seznam oblastí trestné činnosti podle čl. 83 odst. 1 SFEU a zohlednily přitom zvláštní potřebu společně bojovat proti této trestné činnosti; vyzývá Komisi, aby to využila jako právní základ k navržení závazných opatření a ucelené rámcové směrnice EU s cílem předcházet všem formám násilí na základě pohlaví a bojovat proti nim, včetně dopadu partnerského násilí na ženy a děti, a aby v ní stanovila jednotné normy a povinnost náležité péče při shromažďování údajů, prevenci a vyšetřování násilí, ochraně oběti a svědků a stíhání a trestání pachatelů; připomíná, že taková nová legislativní opatření by měla být v každém případě v souladu s právy, povinnostmi a cíli Istanbulské úmluvy a měla by doplňovat její ratifikaci; doporučuje, aby Istanbulská úmluva byla vnímána jako minimální norma a aby se usilovalo o dosažení dalšího pokroku za účelem vymýcení násilí na základě pohlaví a domácího násilí;

7.  vyzývá členské státy a Komisi, aby přijaly konkrétní opatření k vymýcení kybernetického násilí, včetně obtěžování na internetu, kybernetické šikany a misogynních nenávistných projevů, které neúměrně postihuje děti, a zejména dívky, a aby konkrétně řešily nárůst těchto forem násilí na základě pohlaví během pandemie COVID-19; vyzývá Komisi, aby navrhla příslušné právní předpisy a veškerá další možná opatření s cílem vymýtit nenávistné projevy a obtěžování na internetu;

8.  vyjadřuje politování nad nedostatečným financováním boje proti domácímu násilí ze strany Komise a členských států vzhledem k rozsahu tohoto jevu; konstatuje, že členské státy, které tyto prostředky výrazně zvýšily, dosáhly výsledků, zejména pokud jde o snížení počtu případů feminicidy; vyzývá Komisi a členské státy, aby navýšily prostředky určené na boj proti domácímu násilí; je znepokojen roztříštěností financování, krátkodobou povahou financování a administrativní zátěží, která může omezit přístup sdružení k financování, a tím ovlivnit kvalitu podpory pro oběti domácího násilí a jejich děti; žádá Komisi a členské státy, aby podporovaly stabilní a dlouhodobé financování;

Ochrana, bezpečnost a podpora obětí násilí na základě pohlaví – řešení partnerského násilí v souvislosti s právy péče o dítě a rozhodnutí o styku s dítětem

9.  připomíná, že při všech úkonech týkajících se dětí musí být prvořadým kritériem jejich nejlepší zájem; připomíná právo dítěte, jež je odloučeno od jednoho nebo obou rodičů, udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý kontakt s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu s jeho nejlepším zájmem; konstatuje, že společná péče o dítě a styk s dítětem bez dohledu jsou v zásadě žádoucí, aby se zajistilo, že rodiče budou mít stejná práva a povinnosti, ledaže by to bylo v rozporu s nejlepším zájmem dítěte; zdůrazňuje, že je v rozporu s tímto zájmem, pokud zákon automaticky svěřuje rodičovskou zodpovědnost jednomu nebo oběma rodičům; připomíná, že podle Úmluvy OSN o právech dítěte je posuzování nejlepšího zájmu dítěte jedinečnou činností, která by měla být prováděna v každém jednotlivém případě s ohledem na konkrétní situaci každého dítěte; zdůrazňuje, že partnerské násilí je s nejlepším zájmem dítěte a se společnou péčí o dítě jednoznačně neslučitelné, neboť má závažné důsledky pro ženy a děti, například zahrnuje riziko násilí páchaného po odluce a extrémních činů – feminicidy a zabití dětí; zdůrazňuje, že při stanovování opatření pro přidělování péče o dítě, práv na přístup a styk s dítětem, musí mít prvořadý význam ochrana žen a dětí před násilím a nejlepší zájem dítěte a ty by měly mít přednost před jinými kritérii; zdůrazňuje proto, že práva nebo nároky pachatelů nebo údajných pachatelů v průběhu soudního řízení a po jeho skončení, a to i pokud jde o majetek, soukromí, péči o dítě, přístup k dítěti, kontakt s dítětem a návštěvy, by měly být stanoveny s ohledem na lidská práva žen a dětí na život a na fyzickou, sexuální a psychologickou integritu a řídit se zásadou nejlepšího zájmu dítěte(24); zdůrazňuje proto, že odnětí práva péče o dítě a práva na styk s dítětem násilnému partnerovi a přiznání výlučné péče matce, pokud je obětí násilí, může představovat jediný způsob, jak zabránit dalšímu násilí a druhotné viktimizaci obětí; zdůrazňuje, že přiznání veškeré rodičovské odpovědnosti jednomu z rodičů musí být doprovázeno odpovídajícími kompenzačními mechanismy, jako jsou sociální dávky a přednostní přístup ke kolektivní a individuální péči;

10.  zdůrazňuje, že neschopnost řešit partnerské násilí, pokud jde o práva péče o dítě a rozhodnutí týkající se styku s dítětem, je porušením lidských práv projevujícím se zanedbáním práva na život, na život bez násilí a na zdravý vývoj žen a dětí; důrazně žádá, aby jakákoli forma násilí, včetně svědectví o násilí páchaném na rodiči nebo blízké osobě, byla v právních předpisech i v praxi považována za porušení lidských práv a za jednání proti nejlepšímu zájmu dítěte; je hluboce znepokojen alarmujícím počtem případů „feminicidy“ v Evropě, což je nejextrémnější forma násilí na ženách; je znepokojen nepřiměřeností ochrany poskytované ženám, o čemž svědčí případy feminicidy a zabití dětí, k nimž dochází poté, co ženy nahlásily násilí na základě pohlaví; zdůrazňuje, že v nejlepším zájmu dítěte by v případě feminicidy měla být automaticky pozastavena rodičovská zodpovědnost obviněného rodiče, a to po celou dobu soudního řízení; dále zdůrazňuje, že potomci by měli být osvobozeni od vyživovacích povinností vůči rodiči, který byl odsouzen za feminicidu; naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily, aby byl přístup ke spravedlnosti a podpoře pro oběti dostupný, přiměřený a bezplatný pro všechny ženy, které se staly obětí partnerského násilí, bez ohledu na rozdíly mezi nimi a jejich status, a aby členské státy v případě potřeby zajistily tlumočnické služby; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby tyto služby zohledňovaly prolínající se formy diskriminace žen a dětí; vyzývá členské státy, aby posílily péči, sledování a ochranu žen, které oznamují násilí na základě pohlaví; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby podpůrné služby uplatňovaly koordinovaný přístup k identifikaci ohrožených žen s cílem zajistit, aby všechna tato opatření byla dostupná a přístupná všem ženám a dívkám v jejich jurisdikci; zdůrazňuje, že pokud je pachatel zatčen při činu, měla by být oběť převezena na bezpečné místo a měla by být povinná ochranná dětí před agresorem, a rovněž zdůrazňuje, že pokud nejsou splněny zákonné podmínky pro zatčení, měl by být údajný pachatel přesto okamžitě vystěhován z domu oběti a udržovat odstup od pracoviště oběti, aby se předešlo riziku dalšího násilí;

11.  vyzývá členské státy, aby vytvořily systémy, které umožní třetím osobám a sdružením řešit styk násilného bývalého partnera s dětmi, aby byly matky, které jsou oběťmi domácího násilí, méně vystavovány nebezpečí, pokud má jejich bývalý partner nadále právo na styk s dítětem, ubytování nebo právo podílet se na péči o dítě; domnívá se, že tyto mechanismy musí být dostupné ženám v okamžiku, kdy domácí násilí oznámí; domnívá se, že tento úkol vyžaduje specifické dovednosti a že pracovníci odpovědní za řešení otázky dětí musí projít odpovídající odbornou přípravou; domnívá se, že tyto mechanismy by měly být prováděny specializovanými sdruženími a institucemi;

12.  je znepokojen značnými rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o boj proti násilí na základě pohlaví; je zneklidněn situací žen, které se staly oběťmi násilí na základě pohlaví a které žijí v oblastech, kde chybí podpůrné struktury a kde je obtížný přístup ke spravedlnosti, veřejným a právním službám na obranu jejich práv; je zneklidněn tím, že služby odborné podpory nejsou v jednotlivých členských státech poskytovány stejně, a vyzývá členské státy, aby zajistily odpovídající zeměpisné rozložení okamžitých, krátkodobých a dlouhodobých služeb odborné podpory pro oběti, bez ohledu na status jejich pobytu a jejich schopnost nebo ochotu spolupracovat při řízení proti údajnému pachateli; vyzývá členské státy, aby zajistily všeobecný přístup k právním službám a individuálně uzpůsobeným službám a reakcím na konkrétní okolnosti, za nichž dochází k partnerskému násilí ve venkovských oblastech; zdůrazňuje, že je třeba vytvořit sítě mezi různými službami a programy s cílem úspěšně bojovat proti případům násilí páchaného na ženách ve venkovských a odlehlých regionech; vyzývá Komisi a členské státy, aby prozkoumaly možnost vyčlenit na tuto otázku fondy EU, zejména fondy určené na regionální rozvoj;

13.  vítá strategii EU v oblasti práv obětí (2020–2025), která se zabývá specifickými potřebami obětí násilí na základě pohlaví, zejména zvláštním přístupem k psychickému násilí páchanému na ženách a dlouhodobým dopadem na jejich duševní zdraví; vyzývá Komisi, aby ve svém hodnocení směrnice o právech obětí řešila stávající mezery v právních předpisech EU, prozkoumala, zda je řádně a účinně zohledňován genderový aspekt viktimizace, zejména s ohledem na mezinárodní normy týkající se násilí páchaného na ženách, jako jsou normy stanovené v Istanbulské úmluvě, a aby odpovídajícím způsobem zpřísnila právní předpisy týkající se práv obětí a ochrany a odškodnění obětí; žádá, aby byla i nadále podporována práva obětí, a to i prostřednictvím stávajících nástrojů, jako je evropský ochranný příkaz; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, aby všechny členské státy převedly směrnici o právech obětí do vnitrostátních právních předpisů, a vyzývá k jejímu plnému a přesnému provedení, aby oběti partnerského násilí měly plný přístup k řadě podpůrných služeb, mimo jiné prostřednictvím specializovaných a obecných služeb, například linky pomoci 116 006 pro oběti trestného činu;

14.  doporučuje, aby členské státy poskytly alternativní mechanismy pro oběti, které nepodají stížnost, aby mohly uplatňovat práva přiznaná obětem partnerského násilí, jako jsou sociální a pracovní práva, například prostřednictvím zpráv odborníků vypracovaných specializovanými veřejnými službami, jež přiznají postavení oběti násilí na základě pohlaví;

Ochrana a podpora: přístup k právní ochraně, nouzovému ubytování a k finančním prostředkům pro oběti

15.  zdůrazňuje klíčovou úlohu ekonomické podpory pro oběti, která by jim umožnila dosáhnout finanční nezávislosti na násilném partnerovi; zdůrazňuje, že většina žen během odluky a rozvodu zchudne a že některé ženy se nepožadují svůj spravedlivý podíl a to, na co mají nárok, ze strachu ze ztráty péče o dítě; vyzývá proto členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost riziku, že se oběti domácího násilí ocitnou v průběhu procesu odluky a rozvodu v ještě nejistější situaci; zdůrazňuje, že je třeba odstranit všechny ekonomické překážky, které by mohly ženy vést k tomu, aby utrpěné násilí nehlásily; poukazuje na to, že přiměřený příjem a ekonomická nezávislost jsou klíčovým faktorem pro to, aby ženy mohly opustit vztah, ve kterém dochází k napadání a násilí; vyzývá členské státy, aby zavedly konkrétní opatření k boji proti ekonomickému násilí, chránily kapitál a příjmy obětí násilí na základě pohlaví a vytvořily rámec, který zajistí rychlé a účinné rozhodování o výživném pro děti s cílem zajistit posílení postavení, finanční bezpečnost a ekonomickou nezávislost obětí násilí na základě pohlaví a umožnit jim převzít kontrolu nad jejich životy, včetně podpory podnikatelek a pracovnic; vyzývá Komisi a členské státy, aby tuto nezávislost aktivně prosazovaly a podporovaly; vítá návrh směrnice o přiměřené minimální mzdě(25) a návrh závazných opatření v oblasti transparentnosti odměňování(26); zdůrazňuje význam provádění směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem(27), neboť je obzvláště důležitá pro rodiče samoživitele, kterým pomáhá vyrovnat se s jejich specifickou situací v zaměstnání a s pečovatelskými povinnostmi – například zajištěním toho, aby byla k dispozici dostupná a přiměřená pečovatelská zařízení; vyzývá členské státy, aby obětem zajistily přiměřenou finanční podporu a mechanismy odškodnění a aby vytvořily mechanismus pro koordinaci, sledování a pravidelné hodnocení provádění a účinnosti opatření, která by bránila ekonomickému násilí páchanému na ženách;

16.  vyzývá členské státy, aby prosazovaly a zaručily ženám, které se staly obětí partnerského násilí, plný přístup k odpovídající právní ochraně, účinným slyšením a omezujícím příkazům, útočišti a poradenství, jakož i k finančním prostředkům pro oběti a programům umožňujícím posílení finančního postavení; vyzývá členské státy, aby zaručily podporu matek a jejich dětí, které jsou oběťmi domácího násilí, a to prostřednictvím komunitní, vzdělávací a finanční podpory, jako jsou prostředky pro oběti určené pro ženy, které se staly oběťmi domácího násilí, s cílem zajistit, aby tyto matky měly potřebné prostředky k péči o své děti a zabránit tomu, aby přišly o právo péče o děti; vyzývá členské státy, aby uplatňovaly zvláštní postupy založené na společných minimálních standardech a poskytovaly podporu obětem domácího násilí s cílem zabránit tomu, aby se tyto oběti znovu staly oběťmi v důsledku společné péče o dítě nebo aby zcela ztratily právo na péči o své děti; žádá členské státy, aby zajistily, aby byly právní náklady obětí domácího násilí byly hrazeny, pokud tyto osoby nemají dostatečné prostředky, a aby jim zaručily řádnou obhajobu ze strany právníků, kteří se specializují na situace domácího násilí; vyzývá Komisi, aby posoudila zavedení minimálních norem pro ochranné příkazy v celé EU; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby oběti partnerského násilí měly přístup k psychologické podpoře a poradenství v každé fázi soudního řízení;

17.  vyjadřuje politování nad tím, že pro oběti partnerského násilí a jejich děti nejsou k dispozici vhodná řešení pro mimořádné situace a dočasné ubytování; vyzývá členské státy, aby otevřely nouzové ubytovací prostory vyhrazené pro případy partnerského násilí, které budou neustále přístupné, s cílem rozšířit, zlepšit a zajistit odpovídající přijímací a ochranné služby pro ženy, které jsou obětmi domácího násilí, a pro všechny postižené děti; vyzývá Komisi a členské státy, aby příslušným orgánům přidělily odpovídající finanční prostředky, například prostřednictvím projektů, a vyzývá k financování zřízení a rozšíření azylových domů, jakož i dalších vhodných opatření, která umožní ženám, jež jsou oběťmi násilí, důvěrně využívat bezpečného a místního prostředí;

18.  vyjadřuje politování nad tím, že ženy mohou postrádat odpovídající sociální, zdravotní a psychologickou podporu; vyzývá členské státy, aby zajistily poskytování účinné, dostupné, univerzální a kvalitní lékařské a psychologické podpory obětem násilí na základě pohlaví, včetně služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, zejména v době krize, kdy musí být taková podpora považována za nezbytnou, například prostřednictvím investic do telemedicíny, aby bylo nadále zaručeno poskytování služeb zdravotní péče;

19.  vyzývá členské státy, aby vytvořily lékařskou péči zaměřenou na pacienta, která by umožnila včasné odhalování domácího násilí, organizovaly profesionální terapeutickou léčbu a vytvořily programy bydlení i právních služeb pro oběti, což by mohlo významně přispět ke snížení důsledků partnerského násilí a k jeho prevenci;

20.  vyzývá členské státy, aby prozkoumaly virtuální možnosti pomoci obětem násilí, včetně pomoci v oblasti týkající se duševního zdraví a poradenství, přičemž budou věnovat pozornost existujícím nerovnostem v přístupu ke službám informačních technologií;

21.  podporuje osvědčené postupy, které již existují v některých členských státech pro předcházení dalšímu násilí, jako je zaznamenávání telefonního čísla obětí ve zvláštních seznamech souvisejících s pronásledováním a partnerským násilím, s cílem dát naprostou prioritu případným budoucím hovorům během mimořádných situací a usnadnit účinné zásahy v oblasti prosazování práva;

Ochrana a podpora dětí

22.  zdůrazňuje, že je důležité zavést na úrovni EU společné právní definice a minimální normy pro boj proti násilí na základě pohlaví a ochranu dětí obětí násilí na základě pohlaví, neboť partnerské násilí, svědectví násilí a nepřímé násilí nejsou v mnoha právních systémech uznávány; poukazuje na to, že děti, které jsou svědky násilí ve svém rodinném prostředí, nejsou považovány za oběti násilí na základě pohlaví, což má přímý dopad na shromažďování údajů v policejní a justiční oblasti a na přeshraniční spolupráci; zdůrazňuje, že je třeba přiznat status oběti násilí na základě pohlaví v trestním a vyšetřovacím řízení dětem, které jsou svědky partnerského násilí nebo jsou vystaveny nepřímému násilí, aby mohly požívat lepší právní ochrany a vhodné pomoci; doporučuje proto, aby členské státy zavedly systematické monitorovací postupy, včetně psychologických, pro děti, které jsou oběťmi a svědky domácího násilí, s cílem řešit poruchy způsobené v jejich životech touto situací a zabránit jim v opakování tohoto násilí v dospělosti; vyzývá rovněž členské státy, aby zavedly zvláštní opatření týkající se násilí, jehož svědkem jsou děti, včetně ustanovení o zvláštních přitěžujících okolnostech;

23.  vyzývá členské státy, aby zavedly každoroční kampaň pro informování dětí a zvyšování povědomí o právech dětí; vyzývá členské státy, aby zřídily zvláštní střediska pro děti, které se staly oběťmi násilí, kde budou k dispozici pediatři a terapeuti specializovaní na násilí na základě pohlaví; vyzývá členské státy, aby vytvořily kontaktní místa pro děti, která budou snadno přístupná, a to i telefonicky, e-mailem, on-line chatem atd., v nichž budou moci děti hovořit o násilí spáchaném na nich, na jejich rodiči nebo na sourozenci, klást dotazy a nahlásit také násilí a kde budou moci získat informace nebo být odkázáni na jiné organizace, kde by získali další pomoc;

24.  zdůrazňuje, že dítěti musí být poskytnuta zejména příležitost, aby bylo vyslechnuto, což je zásadní pro určení toho, co je v nejlepším zájmu dítěte při posuzování případů péče o dítě a náhradní péče, a to v závislosti na věku a vyspělosti dítěte; poukazuje na to, že v každém případě, ale především v případech, kdy existuje podezření na partnerské násilí, by tato slyšení měla být vedena v prostředí přívětivém pro děti vyškolenými odborníky, jako jsou lékaři či psychologové, včetně těch, kteří mají kvalifikaci v oblasti dětské neuropsychiatrie, aby se analyzoval vliv důvěry vůči jiným osobám na harmonický vývoj dítěte a předešlo prohlubování jejich traumatu a viktimizace; vyzývá k zavedení minimálních norem EU, pokud jde o způsob, jakým by tato slyšení měla probíhat; zdůrazňuje, že je důležité zajistit dlouhodobou řádnou psychologickou a psychiatrickou péči a sociální poradenství pro oběti a jejich děti během celého procesu zotavení po skončení násilí;

25.  zdůrazňuje, že je zapotřebí zvláštní pozornosti a zvláštních postupů a norem pro případy, kdy je obětí nebo zúčastněným dítětem osoba se zdravotním postižením nebo osoba patřící do zvlášť zranitelné skupiny;

26.  vítá komplexní strategii na ochranu zranitelných dětí a na podporu soudnictví vstřícného k dětem, kterou předložila Komise; zdůrazňuje, že je třeba chránit práva nejzranitelnějších dětí, zejména dětí se zdravotním postižením, předcházet násilí, bojovat proti němu a podporovat soudnictví vstřícné k dětem; vyzývá k plnému a rychlému provedení této strategie všemi členskými státy; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly konkrétní opatření pro boj proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí tím, že budou investovat do preventivních opatření a léčebných programů, jejichž cílem je zabránit pachatelům v opětovném páchání trestné činnosti, a aby účinněji podporovaly oběti a posilovaly spolupráci mezi donucovacími orgány a organizacemi občanské společnosti; zdůrazňuje, že v případech podezření ze zneužívání dětí je třeba urychleně přijmout opatření k zajištění bezpečnosti dítěte a k zastavení a prevenci dalšího nebo potenciálního násilí a současně zajistit právo dítěte být vyslyšeno v průběhu celého procesu; domnívá se, že tato opatření by měla zahrnovat okamžité posouzení rizik a ochranu zahrnující širokou škálu účinných opatření, jako jsou předběžná opatření nebo ochrana či soudní zákazy kontaktu po dobu vyšetřování skutečností; připomíná, že ve všech řízeních týkajících se dětských obětí násilí musí být uplatňována zásada rychlého jednání; zdůrazňuje, že soudy zabývající se zneužíváním dětí by se měly rovněž specializovat na násilí na základě pohlaví;

27.  naléhavě vyzývá Komisi a členské státy k přijetí konkrétních opatření za účelem skoncování s pohlavním zneužíváním dětí prostřednictvím investic do preventivních opatření a zvláštních programů pro potenciální pachatele a do účinnější pomoci obětem; vyzývá členské státy, aby posílily spolupráci mezi donucovacími orgány a organizacemi občanské společnosti s cílem bojovat proti pohlavnímu zneužívání dětí a pohlavnímu vykořisťování dětí;

28.  zdůrazňuje, že násilí páchané na dětech může být rovněž spojeno s genderově podmíněným násilím, a to buď proto, že jsou děti svědky násilí páchaného na matkách, nebo proto, že jsou samy oběťmi špatného zacházení, pokud je nepřímo využíváno k uplatňování moci a psychickému násilí vůči matkám; konstatuje, že programy na podporu dětí, které jsou vystaveny domácímu násilí, mají zásadní význam pro minimalizaci dlouhodobé újmy; vyzývá členské státy, aby i nadále poskytovaly inovativní programy s cílem řešit potřeby těchto dětí, například prostřednictvím školení pracovníků pracujících s dětmi, aby odhalili varovné signály, poskytovaly vhodnou reakci a podporu a účinnou psychologickou podporu dětem během trestních a občanskoprávních řízení, jejichž účastníky jsou děti; důrazně doporučuje, aby členské státy zavedly systematické postupy sledování dětí, které se staly oběťmi a svědky domácího násilí, včetně psychologické podpory, s cílem reagovat na poruchy způsobené v jejich životech touto situací a zabránit jim v opakování tohoto násilí v jejich dospělém životě;

Prevence: odborná příprava odborníků

29.  vyzývá k soustavnému a účinnému budování kapacit a povinné cílené odborné přípravě pro odborníky, kteří se zabývají případy násilí na základě pohlaví, zneužívání dětí a obecně všemi formami domácího násilí a jeho mechanismy, včetně manipulace, psychického násilí a nátlakové kontroly; zdůrazňuje, že tato cílená odborná příprava by proto měla být určena soudcům, úředním osobám v oblasti prosazování práva, specializovaným právníkům, pracovníkům soudního lékařství, zdravotnickým pracovníkům, sociálním pracovníkům, učitelům a pečovatelům o děti, jakož i státním úředníkům pracujícím v těchto oblastech; vyzývá k tomu, aby tato odborná příprava kladla rovněž důraz na souvislost partnerského násilí s právy dětí a jejich ochranou a dobrými životními podmínkami; vyzývá k tomu, aby odborná příprava zlepšila znalosti těchto pracovníků a jejich pochopení stávajících ochranných opatření, jakož i bezpečnosti, dopadu trestné činnosti, potřeb obětí a toho, jak tyto potřeby řešit, a aby jim byly poskytnuty odpovídající dovednosti pro lepší komunikaci s oběťmi a jejich podporu; vyzývá k tomu, aby tato odborná příprava rovněž umožnila posoudit situaci pomocí spolehlivých nástrojů pro hodnocení rizik a odhalit známky zneužívání; zdůrazňuje, že je třeba vyhodnotit mechanismy pro odhalování těchto známek využívané zúčastněnými odbornými pracovníky; vyzývá k tomu, aby toto školení bylo prováděno tak, aby se přednostně zaměřilo na potřeby a obavy obětí a uznalo, že násilí páchané na ženách a domácí násilí musí být řešeno zvláštním přístupem zohledňujícím rovnost žen a mužů a lidská práva, který podporuje vnitrostátní, regionální a mezinárodní normy a opatření; vyzývá EU a její členské státy, aby takovou odbornou přípravu rozvíjely a financovaly; připomíná v tomto ohledu význam Evropské sítě pro justiční vzdělávání; zdůrazňuje, že organizace občanské společnosti a veřejné organizace, které pracují s dětmi a oběťmi domácího násilí a násilí na základě pohlaví a v jejich zájmu, by měly být vyzývány, aby tato školení poskytovaly nebo aby se do nich alespoň zapojily a sdílely své odborné znalosti, jež získaly na základě praktických zkušeností; vyzývá Komisi, aby tento typ odborné přípravy usnadnila a koordinovala a zaměřila se zejména na přeshraniční případy;

30.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že jejich policejní a soudní služby budou odpovídajícím způsobem financovány, vybaveny a vyškoleny tak, aby mohly vyřizovat stížnosti na domácí násilí a reagovat na ně; vyjadřuje politování nad tím, že nedostatečné financování a rozpočtové škrty v těchto službách mohou vést k procesním vadám, nedostatku informací pro stěžovatele o postupu řízení a k příliš dlouhým zpožděním, která nejsou v souladu s nutností ochrany obětí a jejich zotavení; zdůrazňuje důležitou úlohu sociálních a psychologických pracovníků na policejních útvarech, která může usnadnit konkrétní a lidskou podporu obětem domácího násilí; vyzývá členské státy, aby všem sdružením poskytly nezbytné prostředky na pomoc ženám, které se staly oběťmi, a jejich dětem; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily spolupráci s cílem přijmout opatření, která zlepší identifikaci obětí domácího a partnerského násilí a která obětem a svědkům násilí umožní trestný čin nahlásit, neboť v mnoha případech stále zůstává partnerské násilí neohlášeno;

31.  vyzývá Komisi a Evropskou síť pro justiční vzdělávání, aby vytvořily platformu EU pro vzájemné učení a sdílení osvědčených postupů mezi právníky a tvůrci politik z různých členských států působícími ve všech příslušných oblastech;

32.  důrazně doporučuje, aby členské státy zřídily specializované soudy nebo soudní úřady, přijaly vhodné zákony a zavedly odbornou přípravu a postupy a pokyny pro všechny odborníky, kteří jednají s oběťmi partnerského násilí, včetně zvyšování povědomí o násilí na základě pohlaví a genderových stereotypech, s cílem zabránit nesrovnalostem mezi soudními rozhodnutími a diskriminací nebo sekundární viktimizací během soudních, lékařských a policejních řízení, řízení na ochranu dítěte a řízení o opatrovnictví a zajistit, aby byly děti a ženy řádně vyslyšeny a aby přednost dostala jejich ochrana a získání náhrady újmy; zdůrazňuje, že je třeba posílit specializované soudy nebo soudní úřady, které budou vstřícné k dětem a ženám, jež se staly oběťmi, zřídit útvary pro komplexní posuzování násilí na základě pohlaví složené ze soudních lékařů, psychologů a sociálních pracovníků, kteří budou spolupracovat s veřejnými službami specializovanými na násilí na základě pohlaví, jež poskytují podporu obětem; zdůrazňuje, že je důležité, aby byla plně uplatňována právní ochranná opatření na ochranu žen a dětí před násilím a aby tato opatření nebyla omezována v důsledku rodičovských práv; naléhavě žádá, aby rozhodnutí o společné péči o dítě byla odložena do doby, než bude partnerské násilí řádně prošetřeno a provedeno posouzení rizik;

33.  zdůrazňuje, že je třeba uznat vzájemnou propojenost trestních, občanských a jiných soudních řízení s cílem koordinovat soudní a jiné právní reakce na partnerské násilí, a navrhuje proto členským státům, aby přijaly opatření, která spojí trestní a občanskoprávní případy týkající se jedné rodiny, aby tak bylo možno účinně zabránit rozporům mezi soudními a jinými právními rozhodnutími, která poškozují děti a oběti; vyjadřuje politování nad tím, že neexistují dostatečná předběžná opatření na ochranu obětí a dočasné mechanismy pozastavení rodičovské zodpovědnosti u násilného rodiče během soudního řízení, které obvykle trvá několik let; vyzývá členské státy, aby tato ochranná opatření experimentálně zaváděly a rozvíjely; vyzývá za tímto účelem členské státy, aby organizovaly školení všech odborníků a dobrovolnických pracovníků zapojených do těchto řízení a aby do těchto školení zapojily organizace občanské společnosti, které pracují s dětmi a oběťmi a v jejich prospěch; vyzývá příslušné vnitrostátní orgány, aby posílením kontaktů mezi státními zastupitelstvími zlepšily koordinaci mezi soudy, aby se umožnilo urgentní řešení záležitostí týkajících se rodičovské zodpovědnosti a bylo zajištěno, aby mohly soudy pro rodinné záležitosti při určování práva péče o dítě a práva na styk s dítětem zohlednit všechny otázky týkající se genderově podmíněného násilí na ženách;

34.  vyzývá členské státy, aby vytvořily platformu pro pravidelnou výměnu osvědčených postupů mezi občanskými a trestními soudy, právníky zabývajícími se případy domácího násilí a násilí na základě pohlaví, zneužívání dětí, rozluky a péče o dítě a všemi dalšími příslušnými zúčastněnými stranami;

35.  vyzývá Komisi a členské státy, aby do vypracovávání, provádění a hodnocení politik a právních předpisů zapojily příslušné organizace občanské společnosti, zejména ty, které pracují s dětmi, jakož i s oběťmi domácího násilí a násilí na základě pohlaví; žádá, aby těmto organizacím občanské společnosti na úrovni EU, vnitrostátní a místní úrovni byla poskytnuta strukturální podpora, včetně finanční podpory, aby se zvýšila jejich schopnost reagovat a obhajovat a aby všem lidem byl zajištěn odpovídající přístup k jejich službám, včetně poradenství a podpůrných činností;

36.  opakuje svoji plnou podporu posilování kapacity poskytovatelů služeb napříč odvětvími (spravedlnost, prosazování práva, zdravotní péče a sociální služby) za účelem zaznamenávání a udržování aktualizovaných databází; vyzývá členské státy, aby stanovily vnitrostátní pokyny a osvědčené postupy a aby pracovníkům na všech úrovních v jednotlivých oblastech v přední linii poskytovaly školení v otázce povědomí o partnerském násilí, což je zásadní pro zajištění citlivé reakce vůči ženám žádajícím o ochranu; vyzývá členské státy, aby sledovaly služby pro jednotlivá odvětví a stanovily nezbytné rozpočty v souladu s potřebami;

37.  doporučuje, aby vnitrostátní orgány v první radě vypracovaly a zveřejnily pokyny pro odborníky, kteří mají na starost případy partnerského násilí a práva péče o dítě, a zohlednily rizikové faktory (týkající se nezletilého dítěte, rodiny, prostředí, sociálních faktorů nebo opakujícího se násilí) s cílem umožnit posouzení partnerského násilí ve prospěch práv dětí a žen;

38.  konstatuje, že tyto pokyny a zásady by měly podporovat pracovníky ve zdravotnictví při šíření povědomí v jejich profesním prostředí o tom, jak významný dopad má násilí páchané na ženách, včetně partnerského násilí, na jejich duševní zdraví;

39.  zdůrazňuje, že v rámci těchto řízení je důležitá úloha všech relevantních odborníků v oblasti soudního lékařství a profesionálů, jako jsou lékaři, forenzní kliničtí psychologové a sociální pracovníci, kteří poskytují odborné forenzní a psychologické znalosti, a to při péči nejen o ženy, které se staly obětí domácího zneužívání nebo násilí, ale také o dotčené děti, zejména pokud prostředí, v němž žijí, není vhodné k ochraně jejich zdraví, důstojnosti, emocionální rovnováhy a kvality života; připomíná proto, že je třeba, aby mohli soudní lékaři a odborníci zapojení do těchto řízení mimo jiné využívat pokynů, jež budou vycházet ze souboru údajů, praxí a osvědčených postupů na úrovni EU; podotýká, že pro právní účely jsou specifické odborné a lékařské znalosti soudních lékařů vhodné pro odborné pracovníky, kteří pomáhají odborníkům (jako jsou pediatři, gynekologové a psychologové) při jejich práci, neboť absolvovali odpovídající odbornou přípravu a jsou způsobilí rozpoznat známky, které lze považovat za důsledek násilí a to, jak postupovat v případech, kdy existují důvody ke splnění ohlašovací povinnosti, a jak navázat spojení se soudním a zdravotnickým orgánem;

40.  připomíná ustanovení směrnice o právech obětí; zdůrazňuje, že ženské oběti násilí na základě pohlaví a jejich děti často vyžadují zvláštní podporu a ochranu, a to z důvodu vysokého rizika sekundární a opakované viktimizace, zastrašování a odvety, které jsou s tímto násilím spojeny; vyzývá proto k tomu, aby byla věnována pozornost obviňování obětí ve společnosti, a to i mezi profesionály v systému trestního soudnictví; vyzývá k uznání a řešení institucionálního násilí, které zahrnuje veškeré kroky a opomenutí orgánů a státních zaměstnanců s cílem zdržovat, bránit nebo znemožňovat přístup k příslušným veřejným službám nebo výkonu práv obětí, a to prostřednictvím vhodných sankcí a opatření, která byla zavedena k zajišťování ochrany obětí a jejich odškodnění; zdůrazňuje, že je nanejvýš důležité zavést školení, postupy a pokyny pro všechny pracovníky, kteří jednají s oběťmi, s cílem pomoci jim identifikovat známky partnerského násilí, a to i bez výslovného nahlášení ze strany obětí; navrhuje, aby tyto pokyny a zásady zahrnovaly opatření zaměřená na podporu bezpečných, ohleduplných a neobviňujících léčebných programů pro ženy, které jsou oběťmi násilí, včetně partnerského násilí, a aby šířily nejvhodnější postupy jednání s ženami a jejich dětmi; vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly otázkou anonymních stížností a stažených stížností tím, že zaručí účinné a rychlé postupy na ochranu obětí a zajistí odpovědnost násilných partnerů; vybízí k vytvoření databází donucovacích orgánů, které povedou záznamy o všech podrobnostech týkajících se ohlášení partnerského násilí ze strany oběti nebo třetí strany, s cílem sledovat další případy násilí a předcházet jim; vyzývá k většímu komunitnímu vzdělávání a zvyšování povědomí, jakož i odborné přípravě a vzdělávání v oblasti partnerského násilí pro policii a sociální služby ve venkovských a odlehlých oblastech, přičemž zdůrazňuje význam vzdělávání při informování a podpoře dětí, jakož i programy pro řešení konfliktů, pozitivní vzory a úlohu spolupráce;

Prevence: řešení genderových stereotypů a předsudků - vzdělávání a zvyšování povědomí

41.  vyjadřuje znepokojení nad dopadem genderových stereotypů a genderové předpojatosti, jež vedou k nedostatečným reakcím na genderově podmíněné násilí páchané na ženách a k nedostatečné důvěře v ženy, zejména pokud jde o podezření na nepravdivá obvinění ze zneužívání dětí a z domácího násilí; je rovněž znepokojen nedostatkem specializovaných vzdělávacích kurzů pro soudce, státní zástupce a právníky; zdůrazňuje význam opatření zaměřených na boj proti genderovým stereotypům a patriarchálním předsudkům v oblasti vzdělávání a osvětových kampaní; vyzývá členské státy, aby sledovaly kulturu znevažování vyjádření žen a bojovaly proti ní; odsuzuje používání, uplatňování a přijímání nevědeckých teorií a koncepcí v případech péče o dítě, které postihují matky, jež se snaží hlásit případy zneužívání dětí nebo násilí na základě pohlaví, a sice tím, že jim brání v získání péče o dítě nebo omezují jejich rodičovská práva; zdůrazňuje, že tzv. „syndrom odcizeného rodiče“ a podobné koncepce a pojmy, které se obecně zakládají na genderových stereotypech, mohou působit v neprospěch žen, které se staly obětí partnerského násilí, neboť obviňují matky z odcizení dětí od otce, zpochybňují rodičovské dovednosti, neberou ohled na svědectví dětí a riziko násilí, kterému jsou jejich děti vystaveny, a ohrožují práva a bezpečnost matky a dětí; vyzývá členské státy, aby ve své soudní praxi a v právních předpisech neuznávaly syndrom odcizení rodičů a aby odrazovaly od jeho používání v soudních řízeních, zejména během vyšetřování za účelem zjištění existence násilí, nebo aby jeho používání dokonce zakázaly;

42.  zdůrazňuje význam osvětových kampaní, které svědkům (zejména sousedům a spolupracovníkům) umožňují odhalit známky partnerského násilí (zejména jiného než fyzického) a poskytnout pokyny ohledně toho, jak podpořit oběti a pomoci jim; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly osvětové, informační a propagační kampaně zaměřené na řešení genderové podjatosti a stereotypů, ale i na řešení domácího násilí a násilí na základě pohlaví ve všech jeho formách, jako je fyzické násilí, sexuální obtěžování, kybernetické a psychologické násilí a sexuální vykořisťování, zejména pokud jde o nově přijatá preventivní opatření a pružné systémy nouzového varování, a podporovaly podávání zpráv v koordinaci a spolupráci s uznanými a specializovanými ženskými organizacemi; zdůrazňuje, že do provádění osvětových kampaní je důležité aktivně zapojit všechny veřejné struktury;

43.  zdůrazňuje, že pro odrazování od dalšího násilí a pro posílení důvěry ve veřejné orgány, zejména ze strany obětí, je zásadní účinně postihovat osoby porušující právo; poukazuje však na to, že trest odnětí svobody sám o sobě nestačí k tomu, aby se zabránilo budoucímu násilí, a že jsou zapotřebí zvláštní programy rehabilitace a opětovného vzdělávání; vyzývá členské státy, jak je stanoveno v článku 16 Istanbulské úmluvy, aby přijaly legislativní nebo jiná opatření nezbytná k vytvoření nebo podpoře programů zaměřených na výuku pachatelů domácího násilí k nenásilnému chování v mezilidských vztazích s cílem předcházet dalšímu násilí a změnit vzorce násilného chování; zdůrazňuje, že členské státy přitom musí zajistit, aby jejich prvořadými zájmy byly bezpečí, podpora a lidská práva obětí a aby tam, kde je to vhodné, byly tyto programy zřízeny a prováděny v úzké spolupráci se speciálními službami na podporu obětí; poukazuje na to, že vzdělávání je klíčové pro vymýcení násilí na základě pohlaví, a zejména partnerského násilí; vyzývá členské státy, aby v souladu s evropskou strategií pro rovnost žen a mužů zavedly preventivní programy, a to i prostřednictvím vzdělávání o takových otázkách, jako je rovnost mezi muži a ženami, vzájemná úcta, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích, genderově podmíněné násilí na ženách a právo na osobní integritu či věku přiměřená sexuální výchova, jež by byly přizpůsobeny měnící se úrovni vnímání žáků, a sice ve formálních školních osnovách a na všech úrovních vzdělávacího systému; zdůrazňuje, že komplexní vztahy a sexuální výchova přizpůsobená věku jsou klíčem k ochraně dětí před násilím a poskytují jim dovednosti, které potřebují k budování bezpečných vztahů bez sexuálního, na pohlaví založeného a partnerského násilí; vyzývá Komisi, aby podporovala programy zaměřené na předcházení násilí na základě pohlaví, mimo jiné prostřednictvím složky Daphne programu Občané, rovnost, práva a hodnoty, s cílem zajistit účinná preventivní opatření;

44.  vyzývá členské státy, aby podporovaly kroky k odstranění zakořeněných předsudků, na nichž jsou stále založeny rozdíly v péči z hlediska pohlaví;

45.  zdůrazňuje, že strategie pro předcházení partnerskému násilí by měly zahrnovat opatření ke snížení vystavení násilí během dětství, pro výuku dovedností nezbytných k vytvoření bezpečných a zdravých vztahů a vymýcení sociálních norem, které podporují nadřazenost a autoritářské chování mužů vůči ženám nebo jiné formy sexistického chování;

46.  vyzývá Komisi, aby podporovala osvětové a vzdělávací kampaně a výměnu osvědčených postupů v celé EU jakožto nezbytné opatření pro předcházení domácímu násilí a násilí páchanému na základě pohlaví a k vytvoření prostředí nulové tolerance vůči násilí a prostředí, které bude pro oběti bezpečnější; zdůrazňuje strategickou úlohu sdělovacích prostředků v tomto ohledu; zdůrazňuje však, že v některých členských státech jsou případy femicidy a násilí na základě pohlaví stále prezentovány za takových podmínek, které zbavují násilného partnera odpovědnosti; zdůrazňuje, že sdělovací prostředky a reklama nesmí šířit nenávistné a sexistické zprávy, a to ani tím, že by se snažily omlouvat, legitimizovat nebo minimalizovat násilí a odpovědnost násilných partnerů; domnívá se, že domácí násilí rovněž pochází z genderově stereotypního přístupu k rodičovství; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby bojovaly proti genderovým stereotypům a podporovaly rovnost žen a mužů v oblasti rodičovských povinností, kdy je rodičovská zátěž spravedlivě rozdělena, a aby zajistily, že ženám nebude přiřazováno podřízené postavení; vyzývá Komisi, aby usnadnila výměnu osvědčených postupů na úrovni EU, pokud jde o preventivní a ochranná opatření, opatření týkající se trestního stíhání a opatření pro boj proti násilí, jakož i o jejich praktické provádění; vyzývá členské státy, aby tuto kampaň EU doplnily šířením informací o tom, kde mohou oběti a svědci tento druh násilí hlásit, a to i po skončení kampaně, a aby se s přihlédnutím ke specifičnosti krize COVID-19 zaměřily rovněž na dopad na děti; vyzývá Komisi, aby podporovala činnosti ve školách a dalších zařízeních, které zvyšují povědomí o otázkách trestné činnosti a traumat, o tom, kde nalézt pomoc, jak informovat o problémech a jak budovat odolnost dětí a osob pracujících s dětmi;

Spolupráce mezi členskými státy, a to i v přeshraničních případech

47.  zdůrazňuje význam výměny informací mezi soudy, ústředními orgány členských států a policejními orgány, zejména v souvislosti s případy přeshraniční péče o dítě; doufá, že revidovaná pravidla podle nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí(28) posílí spolupráci mezi soudními systémy s cílem účinně určovat nejlepší zájem dítěte, bez ohledu na rodinný stav rodičů nebo složení rodiny a zájmy obětí partnerského násilí; zdůrazňuje, že je důležité, aby soudní lékař nebo ostatní zúčastnění odborníci poskytovali příslušnému vnitrostátnímu orgánu informace o věcech týkajících se násilí mezi partnery, pokud se domnívají, že toto násilí ohrožuje život dospělé oběti nebo dítěte a že oběť není schopna chránit se kvůli morálnímu nebo ekonomickému nátlaku, který na ni vyvíjí pachatel násilí, a snaží se získat souhlas dospělé oběti; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily vymáhání a účinné provádění nařízení Brusel IIa; vyjadřuje v této souvislosti politování nad tím, že její poslední revize nerozšířila oblast působnosti na registrované partnerství a nesezdané páry; je toho názoru, že to vede k diskriminaci a potenciálně nebezpečným situacím pro oběti a děti vychovávané v registrovaném partnerství a nesezdanými páry; připomíná, že oblast působnosti a cíle nařízení Brusel IIa vycházejí ze zásady nediskriminace mezi občany Unie na základě státní příslušnosti a zásady vzájemné důvěry mezi právními systémy členských států; žádá Komisi, aby nejpozději do srpna 2024 předložila Parlamentu zprávu o provádění a dopadu těchto nařízení, a to i v souvislosti s partnerským násilím a právy péče o dítě;

48.  poukazuje na to, že ačkoli všechny rodinné spory mají hluboký emocionální dopad, přeshraniční případy jsou citlivější a právně složitější; zdůrazňuje, že je třeba zajistit vysokou míru povědomí veřejnosti o složitých otázkách, jako jsou opatření přeshraniční péče o dítě a povinnosti péče o děti, včetně nutnosti zajistit jasnost, pokud jde o práva a povinnosti rodičů a dětí v každé zemi; poukazuje na to, že členské státy by mohly přispět k rychlejšímu řešení takových přeshraničních případů rodinného práva zřízením systému specializovaných úřadů v rámci vnitrostátních soudů, včetně oddělení zaměřených na násilí na základě pohlaví složených z pracovníků soudního lékařství, psychologů a dalších příslušných odborníků, a pracovat v koordinaci s veřejnými službami, které se specializují na násilí páchané na základě pohlaví a odpovídají za pomoc obětem; vyzývá k tomu, aby byla věnována zvláštní pozornost situaci domácností samoživitelů a přeshraničního hrazení výživného, neboť praktické aspekty vymáhání stávajících ustanovení – konkrétně pokud jde o nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností a Úmluvu OSN o vymáhání výživného v cizině –, jež stanoví právní povinnosti týkající se přeshraničního hrazení výživného, jsou zpochybňovány; zdůrazňuje, že právní nástroje pro přeshraniční hrazení výživného je třeba prosazovat společně se zvyšováním povědomí veřejnosti o jejich dostupnosti; vyzývá proto Komisi, aby úzce spolupracovala s členskými státy s cílem určit praktické problémy spojené s výběrem výživného v přeshraničních situacích a pomoci jim při vytváření účinných nástrojů pro vymáhání platebních povinností; zdůrazňuje význam této otázky a její důsledky pro rodiny samoživitelů a pro riziko chudoby;

49.  naléhavě vyzývá členské státy, aby pokračovaly v analýze údajů a trendů týkajících se všech forem násilí na základě pohlaví a domácího násilí, jakož i důsledků pro děti, v době, kdy jsou v platnosti opatření k omezení volného pohybu osob, a bezprostředně po jejich skončení;

50.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily svoji spolupráci s cílem přijmout opatření, která umožní obětem partnerského násilí nahlásit trestný čin, neboť v mnoha případech stále zůstává partnerské násilí neohlášeno; bere na vědomí závazek Komise k provedení nového průzkumu EU o genderově podmíněném násilí, jehož výsledky by byly představeny v roce 2023; vyzývá Komisi a členské státy, aby úzce spolupracovaly na vytvoření stálého mechanismu pro pravidelné poskytování harmonizovaných, přesných, spolehlivých, srovnatelných, vysoce kvalitních a genderově segregovaných údajů z celé EU o prevalenci, příčinách a důsledcích pro ženy a děti a o řízení partnerského násilí a práv péče o dítě, a to s plným využitím kapacit a odborných znalostí Evropského institutu pro rovnost žen a mužů a Eurostatu; připomíná, že poskytování vnitrostátních statistik o násilí páchaném na základě pohlaví je opatřením způsobilým pro financování v rámci programu pro jednotný trh na období 2021-2027; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že údaje budou členěny mimo jiné podle věku, sexuální orientace, genderové identity, pohlavních znaků, rasy a etnického původu a zdravotního postižení, aby zajistily zachycení zkušeností žen v celé jejich rozmanitosti; konstatuje, že to přispěje k lepšímu pochopení rozsahu a příčin problému, zejména pokud jde o socioekonomické kategorie, v nichž je genderově podmíněné násilí rozšířenější, a dalších ovlivňujících faktorů, jakož i různých právních rámců a politik v jednotlivých zemích, které lze důkladně prozkoumat prostřednictvím podrobných srovnání jednotlivých zemí s cílem určit politické rámce, které by mohly ovlivnit výskyt násilí; trvá rovněž na tom, že je důležité, aby členské státy shromažďovaly statistické údaje o správních a soudních řízeních týkajících se péče o dítě, která zahrnují násilí ze strany partnera, a zejména o výsledcích rozsudků a důvodech jejich rozhodnutí o právu péče o dítě a právu na styk s dítětem;

51.  vyzývá Komisi, aby podporovala osvětové kampaně v celé EU jakožto nezbytné opatření pro předcházení domácímu násilí a k vytvoření prostředí nulové tolerance vůči násilí;

o
o   o

52.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57. (2) Úř. věst. L 132, 21.5.2016, s. 1. (3) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 167. (4) Úř. věst. C 232, 16.6.2021, s. 48. (5) Přijaté texty, P9_TA(2020)0379. (6) Přijaté texty, P9_TA(2021)0024. (7) Přijaté texty, P9_TA(2021)0025. (8) Úř. věst. L 338, 21.12.2011, s. 2. (9) Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 4. (10) Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1. (11) Článek 2 a čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii a články 8, 10, 19 a 157 SFEU. (12) Články 21 a 23 Listiny. (13) Zpráva agentury FRA ze dne 3. března 2014 s názvem „Násilí na ženách: průzkum napříč EU“. (14) Istanbulská úmluva. (15) Rada Evropy, „Kanál vysílající o lidských právech: Zastavení pohlavního zneužívání dětí ve sportu“, přístup dne 21. července 2021. (16) Eurostat, „Děti ohrožené chudobou nebo sociálním vyloučením“, údaje z října 2020. (17) Zpráva agentury FRA ze dne 3. března 2014 s názvem „Násilí na ženách: průzkum v celé EU“. (18) Tiskové prohlášení Dr. Hanse Henriho P. Klugeho, regionálního ředitele pro Evropu v rámci Světové zdravotnické organizace, ze dne 7. května 2020 s názvem „Během pandemie COVID-19 lze násilí stále předcházet a není nevyhnutelné“. (19) Zpráva agentury FRA ze dne 3. března 2014 s názvem „Násilí na ženách: průzkum napříč EU“. (20) Zpráva Europolu ze dne 19. června 2020 s názvem „Využití izolace: pachatelé a oběti pohlavního zneužívání dětí na internetu během pandemie COVID-19“ (21) Vysvětlující zpráva Rady Evropy ze dne 11. května 2011 k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. (22) Prohlášení platformy EDVAW ze dne 31. května 2019 nazvané „Partnerské násilí na ženách je zásadním faktorem při rozhodování o svěření dítěte do péče“. (23) Článek 31 Istanbulské úmluvy. (24) Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, obecné doporučení č. 35 o násilí páchaném na ženách na základě pohlaví, aktualizace obecného doporučení č. 19. (25) Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. října 2020 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii (COM(2020)0682) předložený Komisí. (26) Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 4. března 2021, kterou se posiluje uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci prostřednictvím transparentnosti odměňování a mechanismů prosazování, (COM(2021)0093) předložený Komisí. (27) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob (Úř. věst. L 188, 12.7.2019, s. 79). (28) Úř. věst. L 178, 2.7.2019, s. 1.