Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2021/2667(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B9-0521/2021

Předložené texty :

B9-0521/2021

Rozpravy :

PV 20/10/2021 - 7
CRE 20/10/2021 - 7

Hlasování :

PV 21/10/2021 - 2
PV 21/10/2021 - 10
CRE 21/10/2021 - 2

Přijaté texty :

P9_TA(2021)0437

Přijaté texty
PDF 289kWORD 94k
Čtvrtek, 21. října 2021 - Štrasburk
Konference OSN o změně klimatu (COP26) v Glasgow, Spojené království (COP26)
P9_TA(2021)0437B9-0521/2021

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. října 2021 o konferenci OSN o změně klimatu v Glasgow, Spojené království (COP26) (2021/2667(RSP))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–  s ohledem na dohodu přijatou dne 12. prosince 2015 na 21. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP21) v Paříži (dále jen „Pařížská dohoda“),

–  s ohledem na 25. zasedání konference smluvních stran UNFCCC (COP25), na 15. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP15) a na druhé zasedání konference smluvních stran, která byla rovněž zasedáním smluvních stran Pařížské dohody (CMA2) a konala se v Madridu ve Španělsku ve dnech 2.–13. prosince 2019,

–  s ohledem na rozhodnutí předsednictva konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP) ze dne 28. května 2020, Spojeného království a jeho italských partnerů, že konference OSN COP26 bude z důvodu onemocnění COVID-19 odložena a bude uspořádána v Glasgow ve Spojeném království ve dnech 1.–12. listopadu 2021,

–  s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na globální summit o přizpůsobení se změně klimatu, který se konal ve dnech 25. a 26. ledna 2021,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 ze dne 30. června 2021, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality (dále jen „evropský právní rámec pro klima“)(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2019 ve španělském Madridu (COP25)(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o stavu klimatické a environmentální nouze(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2020 o Zelené dohodě pro Evropu(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. září 2020 o úloze EU v ochraně a obnově světových lesů(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2020 o strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2021 o ochraně půdy(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2021 o strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030: navrácení přírody do našeho života(8),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 nazvané „Zelená dohoda pro Evropu“ (COM(2019)0640),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. března 2020 nazvané „Nový akční plán pro oběhové hospodářství – Čistší a konkurenceschopnější Evropa“ (COM(2020)0098),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. února 2021 nazvané „Posílení Evropy odolné vůči změně klimatu – nová strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu“ (COM(2021)0082),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2020 nazvané „Strategie EU ke snížení emisí methanu“ (COM(2020)0663),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 25. ledna 2021 o diplomatické činnosti v oblasti klimatu a energetiky – realizace vnějšího rozměru Zelené dohody pro Evropu,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 6. října 2021 o přípravách na zasedání UNFCCC v Glasgow ve dnech 31. října až 12. listopadu 2021,

–  s ohledem na globální hodnotící zprávu o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách vypracovanou Mezivládní vědecko-politickou platformou pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES),

–  s ohledem na zvláštní zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem „Globální oteplení o 1,5 °C“, jeho pátou hodnotící zprávu a souhrnnou zprávu, zvláštní zprávu IPCC o změně klimatu a půdě a zvláštní zprávu IPCC o oceánech a kryosféře v měnícím se klimatu,

–  s ohledem na zprávu pomocného orgánu pro vědecké a technologické poradenství UNFCCC ze dne 29. dubna 2021 nazvanou „Dialog o oceánech a změně klimatu s cílem zvážit, jak posílit opatření v oblasti přizpůsobování se změně klimatu a jejího zmírňování“,

–  s ohledem na stěžejní zprávu globální komise pro přizpůsobení ze dne 10. září 2019 nazvanou „Adapt now: a global call for leadership on climate resilience“,

–  s ohledem na souhrnnou zprávu UNFCCC o vnitrostátně stanovených příspěvcích podle Pařížské dohody ze dne 17. září 2021;

–  s ohledem na 11. zprávu Programu OSN pro životní prostředí „Emissions Gap Report“ ze dne 9. prosince 2020,

–  s ohledem na zprávu Mezinárodní energetické agentury z května 2021 nazvanou „Net Zero by 2050: A Roadmap for the Global Energy Sector“,

–  s ohledem na zprávu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) ze dne 18. února 2021 nazvanou „Making Peace with Nature – A scientific blueprint to tackle the climate, biodiversity and pollution emergencies“,

–  s ohledem na zprávu IPBES ze dne 29. října 2020 „IPBES workshop on biodiversity and pandemics – workshop report“,

–  s ohledem na zprávu ze semináři IPBES a IPCC o biologické rozmanitosti a změně klimatu ze dne 10. června 2021,

–  s ohledem na zprávu Světové meteorologické organizace (WMO) o stavu celosvětového klimatu v roce 2020 z dubna 2021,

–  s ohledem na sendajský rámec pro snižování rizika katastrof na období 2015–2030,

—   s ohledem na zprávu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) ze dne 6. května 2021 „Global Methane Assessment: Benefits and Costs of Mitigating Methane Emissions“,

–  s ohledem na otázky položené Radě a Komise ve věci konference OSN o změně klimatu v Glasgow (COP26) (O‑000065/2021 – B9‑0039/2021 and O-000066/2021 – B9‑0040/2021),

–  s ohledem na čl. 136 odst. 5 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

A.  vzhledem k tomu, že Pařížská dohoda vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016; vzhledem k tomu, že ke dni 12. října 2021 uložilo své listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení do úschovy OSN 191 ze 197 smluvních stran úmluvy;

B.  vzhledem k tomu, že dne 17. prosince 2020 předložily EU a její členské státy svůj aktualizovaný vnitrostátně stanovený příspěvek k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu, která zavazuje EU k závaznému cíli spočívajícímu v celosvětovém čistém snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990 bez příspěvku z mezinárodních kreditů;

C.   vzhledem k tomu, že podle zprávy UNEP o rozdílu v emisích za rok 2020 nebudou závazky, které dosud přijali signatáři Pařížské dohody, stačit k dosažení společného cíle a povedou ke globálnímu oteplení o více než 3 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí; vyjadřuje politování nad tím, že mnohé strany dosud nepřijaly dostatečná opatření, aby mohly splnit své vnitrostátně stanovené příspěvky, a že velká část dosaženého pokroku je vyrovnána kontraproduktivními politikami, jako je poskytování dalších dotací na fosilní paliva a výstavba nových uhelných elektráren; v této souvislosti varuje před vznikem přirozených pozitivních zpětných vazeb, které by mohly mít pro globální oteplování katastrofické důsledky;

D.  vzhledem k tomu, že koncentrace hlavních skleníkových plynů v roce 2020 opět rostla, ačkoli v souvislosti s onemocněním COVID-19 došlo k dočasnému snížení emisí, a že koncentrace oxidu uhličitého v naší atmosféře byla podle Světové meteorologické organizace nejvyšší za více než tři miliony let; vzhledem k tomu, že rok 2020 byl jedním ze tří nejteplejších zaznamenaných let; průměrná teplota v roce 2020 bylo o 1,2 ºC vyšší než úroveň před průmyslovou revolucí; vzhledem k tomu, že období 2011 až 2020 bylo nejteplejším desetiletím od doby, kdy se vedou záznamy;

E.  vzhledem k tomu, že ke snížení celosvětových emisí skleníkových plynů a k omezení nárůstu teploty v souladu s Pařížskou dohodou nestačí jen vnitřní politiky Unie; vzhledem k tomu, že pokud nemá zvýšení teploty překročit 1,5 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí, bude nezbytná společná akce na celosvětové úrovni;

F.  vzhledem k tomu, že v preambuli Pařížské dohody se hovoří o „důležitosti zabezpečení integrity všech ekosystémů, včetně oceánů“, a vzhledem k čl. 4 odst. 1 písm. d) UNFCCC zdůrazňuje, že smluvní strany musí usilovat o udržitelné hospodaření s propady a rezervoáry všech skleníkových plynů a o jejich ochranu a zvyšování, a to včetně půdy, biomasy, lesů, oceánů a ostatních pevninských, pobřežních a mořských ekosystémů; vzhledem k tomu, že podle čl. 2 odst. 1 písm. b) musí činnost směřující k adaptaci na nepříznivé dopady změny klimatu a zvýšení odolnosti vůči ní a snahy o snižování emisí skleníkových plynů probíhat způsobem, který neohrozí produkci potravin; vzhledem k tomu, že zpráva IPBES nicméně zdůrazňuje, že pro zmírňování nebezpečných antropogenních zásahů do klimatického systému a adaptaci na ně bude mít klíčový význam to, zda budou přírodní zdroje využívány udržitelným způsobem;

G.  vzhledem k tomu, že dopady změny klimatu a úbytek biologické rozmanitosti představují dva z nejdůležitějších úkolů a rizik pro lidské společnosti; konstatuje, že problémy změny klimatu a úbytku biologické rozmanitosti byly dříve řešeny v různých politikách bez vzájemného vztahu;

H.  vzhledem k tomu, že nebyly splněny globální cíle v oblasti biologické rozmanitosti stanovené pro rok 2020 (cíle z Aiči v oblasti biologické rozmanitosti), a že je tudíž naléhavě nutné, aby se ambice a rozsah ochrany biologické rozmanitosti zvýšily;

I.  vzhledem k tomu, že ochrana oceánů má zásadní význam nejen proto, že se jedná o primární zdroj potravin, ale také kvůli významu oceánů pro uhlíkový cyklus, regulaci klimatu a produkci většiny kyslíku ve vzduchu, který dýcháme; vzhledem k tomu, že IPCC ve své zvláštní zprávě o oceánech a kryosféře uvádí, že fungování klimatických mechanismů závisí na stavu oceánů a mořských ekosystémů, které v současnosti čelí globálnímu oteplování, znečištění, nadměrnému využívání biologické rozmanitosti moří, acidifikaci, odkysličování a erozi pobřeží, a dále připomíná, že oceány se od roku 1970 postupně oteplují a pohlcují 90 % tepla v klimatickém systému, a jsou tedy součástí snah o zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se jejím důsledkům; vzhledem k tomu, že je nutné poukazuje snížit emise skleníkových plynů, omezit znečišťování ekosystémů a zvýšit přírodní propady uhlíku;

J.  vzhledem k tomu, že při zmírňování změny klimatu a adaptaci na ni hrají klíčovou úlohu přírodě blízká řešení a ekosystémové přístupy; vzhledem k tomu, že zásadní význam má ochrana a obnova přírodních propadů uhlíku, které již existují a účinně fungují, včetně rezervoárů uhlíku v oceánech;

K.  vzhledem k tomu, že důležitou úlohu v boji proti změně klimatu hrají lesy, které působí jako propady uhlíku a pohlcují přibližně 2 miliardy tun oxidu uhličitého ročně; vzhledem k tomu, že ochrana světových lesů a zlepšování jejich stavu je jednou z nákladově nejefektivnějších forem opatření v oblasti klimatu a že opatření ke zmírnění změny klimatu a adaptaci založená na lesnictví by do roku 2050, pokud by byla plně prováděna, mohla snižovat emise skleníkových plynů o cca 15 gigatun CO2 ročně, což by potenciálně mohlo stačit k tomu, aby se globální oteplování omezilo na výrazně méně než 2 °C;

L.  vzhledem k tomu, že omezení odlesňování a znehodnocování lesů by mohlo přispět k ročnímu snižování antropogenních emisí skleníkových plynů v širokém rozmezí 0,4–5,8 gigatun ekvivalentu CO2(9);

M.  vzhledem k tomu, že čtvrtina severní polokoule je pokryta trvale zmrzlou půdou, tzv. permafrostem; vzhledem k tomu, že v důsledku rostoucí celosvětové teploty arktický permafrost nebývale rychle taje; vzhledem k tomu, že permafrost je masivním rezervoárem skleníkových plynů, který má schopnost zadržovat až 1 600 gigatun oxidu uhličitého, což je téměř dvojnásobek množství, které je v současné době obsaženo v atmosféře, ale dokáže zadržovat také methan a oxid dusný; vzhledem k tomu, že uvolňování skleníkových plynů z permafrostu by mohlo globální oteplování nebezpečným způsobem urychlit a zhoršit(10);

N.  vzhledem k tomu, že podle prognóz Světové zdravotnické organizace způsobí změna klimatu do roku 2030 přibližně 250 000 dodatečných úmrtí ročně, přičemž přímé náklady spojené se poškozením zdraví se do roku 2030 odhadují na 2 až 4 miliardy USD ročně;

O.  vzhledem k tomu, že úbytek biologické rozmanitosti spojený s přeměnami krajiny může v některých případech vést ke zvýšenému riziku nových onemocnění, kdy nositeli patogenů představujících vysoké riziko přenosu zoonotických onemocnění, mohou být rovněž druhy, které se snadno přizpůsobují krajinám, v nichž dominuje člověk;

P.  vzhledem k tomu, že znečištění ovzduší a změna klimatu jsou úzce propojeny a mají v některých případech stejné antropogenní zdroje; vzhledem k tomu, že podle Světové zdravotnické organizace se znečištění vnějšího ovzduší celosvětově podílí na přibližně 4,2 milionu úmrtí ročně, přičemž příčinou úmrtí jsou cévní mozkové příhody, srdeční choroby, rakovina plic a akutní nebo chronická respirační onemocnění;

Q.  vzhledem k tomu, že podle Úřadu OSN pro snižování rizika katastrof došlo za posledních dvacet let k téměř dvojnásobnému zvýšení počtu zaznamenaných katastrof a hodnoty hospodářských ztrát, což je z velké části způsobeno výrazným nárůstem počtu katastrof souvisejících s klimatem;

R.  vzhledem k tomu, že změna klimatu a její ničivé dopady již dnes ovlivňují migrační vzorce; vzhledem k tomu, že podle studie Světové banky z roku 2018 se může stát, že téměř 3 % obyvatel v regionech subsaharské Afriky, jižní Asie a Latinské Ameriky budou nucena migrovat v rámci svých zemí, aby se vyhnuli pomalu se objevujícím dopadům změny klimatu(11); vzhledem k tomu, že bez intenzivního úsilí o adaptaci na změnu klimatu hrozí, že více než 700 milionů lidí žijících v nízko položených pobřežních oblastech a malých ostrovních státech bude čelit intenzivnějším bouřím, záplavám a v konečném důsledku ztrátám půdy a bude tedy nuceno hledat útočiště jinde;

S.  vzhledem k tomu, že Pařížská dohoda je první mezinárodní smlouvou, která výslovně zmiňuje vazbu mezi opatřeními v oblasti klimatu a lidskými právy, což umožňuje využívat platné právní nástroje v oblasti lidských práv k vytváření tlaku na státy a soukromé společnosti, aby snižovaly emise; vzhledem k tomu, že v rámci Pařížské dohody neexistují žádné konkrétní nástroje, které by donutily státní aktéry a podnikatelské subjekty zodpovídat se z dopadů na změnu klimatu a dodržovat lidská práva;

T.  vzhledem k tomu, že změna klimatu má i výrazný lidskoprávní rozměr, neboť přímo i nepřímo ovlivňuje možnost realizace řady univerzálně uznávaných lidských práv, přičemž největší dopad má na zranitelné skupiny obyvatel, jako jsou starší a nemocní lidé, nízkopříjmové skupiny obyvatel a domorodé národy; vzhledem k tomu, že Rámcová úmluva o změně klimatu i Pařížská dohoda jsou založeny na mezigenerační solidaritě a vůli států chránit klimatický systém v zájmu současných i budoucích generací; vzhledem k tomu, že změna klimatu zhoršuje problémy, s nimiž se v dnešní době potýkají domorodé národy, a prohlubuje kulturní, hospodářskou a politickou marginalizaci a nerovnost;

U.  vzhledem k tomu, že činnost v oblasti klimatu je jedním z cílů udržitelného rozvoje OSN, které všechny členské státy OSN přijaly v roce 2015 jako součást Agendy pro udržitelný rozvoj 2030;

V.  vzhledem k tomu, že ačkoli se státy v roce 2009 zavázaly, že od roku 2020 budou každý rok poskytovat na klimatickou politiku 100 miliard USD, a tento svůj závazek znovu potvrdily v Pařížské dohodě, skutečné závazky rozvinutých zemí stále zdaleka nedosahují úrovně, jakou si společně vytkly; vzhledem k tomu, že v rozvojových zemích, zejména v nejméně rozvinutých zemích a malých ostrovních rozvojových státech, stoupají jak dopady změny klimatu, tak související potřeby;

W.  vzhledem k tomu, že podle odhadů UNDP bude do roku 2030 zapotřebí 140–300 miliard USD ročně jen na pokrytí potřeb rozvojových zemí v oblasti adaptace a že do 2050 tato částka vzroste na 280–500 miliard ročně(12);

X.  vzhledem k tomu, že roční odklad konferencí smluvních stran UNFCCC a Úmluvy o biologické rozmanitosti v roce 2020, způsobený rozšířením onemocnění COVID-19, představuje jedinečnou příležitost k tomu, abychom přešli od reaktivního modelu k modelu proaktivnímu a preventivnímu a konečně dosáhli potřebné transformační změny; vzhledem k tomu, že zdrojem informací pro utváření a rozvoj vazeb mezi mezinárodními programy a jejich prováděním na vnitrostátní úrovni by měly být nové vědecké poznatky;

Y.  vzhledem k tomu, že zatímco svět se dosud potýká s dopady pandemie COVID-19, klimatická krize je stále tady; vzhledem k tomu, že hospodářské oživení by mělo být využito jako jedinečná příležitost k tomu, aby se zvýšilo tempo přechodu na klimatickou neutralitu, a to cestou rozvoje sociálně-ekonomického modelu, který bude slučitelný s omezenými možnostmi naší planety, přesměrováním investic do prioritních oblastí – jako je energetická účinnost, obnovitelné zdroje energie a technologie s nulovými emisemi a nezbytná související infrastruktura – a odkloněním investic od činností, které poškozují klima a životní prostředí díky začlenění zásady „významně nepoškozovat“ do investičních rozhodnutí; vzhledem k tomu, že v tomto transformačním procesu je třeba náležitě přihlížet k rozdílům v potřebách a kapacitách jednotlivých regionů, a přitom se řídit zásadami spravedlivé transformace;

Z.  vzhledem k tomu, že podle Evropské agentury pro životní prostředí se „systémovou změnou“ rozumí změna zásadního, transformačního a průřezového typu, která vede k zásadním posunům a změnám v orientaci cílů, pobídek, technologií, sociálních postupů a norem v našich systémech, včetně znalostních systémů a strategií řízení; vzhledem k tomu, že u klíčových společenských systémů to znamená přehodnotit nejen technologie a výrobní procesy, ale také vzorce spotřeby a způsoby života v zájmu udržitelnějších alternativ zaměřených například na kvalitu života a odolnost(13);

AA.  vzhledem k tomu, že přírodě blízká řešení a ekosystémové přístupy mají potenciál vytvořit silnou vazbu mezi třemi úmluvami z Ria o biologické rozmanitosti, změně klimatu a desertifikaci, které umožňují předsednictvím a sekretariátům všech tří dohod spolupracovat na řešení změny klimatu a úbytku biologické rozmanitosti integrovaným a soudržným způsobem;

AB.  vzhledem k tomu, že Zelená dohoda pro Evropu a Next Generation EU představují jedinečnou příležitost k tomu, aby hospodářství EU zesílilo, stalo se inovativnějším a konkurenceschopnějším a více se orientovalo na budoucnost, díky čemuž získá Evropa vedoucí postavení v zelené ekonomice a bude rozvíjet evropský sociální model a sociálně tržní hospodářství;

AC.  vzhledem k tomu, že podle prognóz budou rizika pro zdraví, živobytí, potravinové zabezpečení, zásobování vodou a hospodářský růst budou mnohem vyšší, dosáhne-li globální oteplení 2 °C; vzhledem k tomu, že omezení globálního oteplování na 1,5 °C ve srovnání s 2 °C by mělo snížit dopady na pevninské, sladkovodní a pobřežní ekosystémy a zachovat více jejich služeb pro lidi; vzhledem k tomu, že je tudíž nezbytné pokračovat v úsilí o omezení nárůstu teploty na 1,5 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí;

AD.  vzhledem k tomu, že pro zapojení třetích zemí do boje proti změně klimatu, a tedy pro zvýšení úrovně celosvětových ambicí v oblasti klimatu je důležité, aby Evropská unie šla sama příkladem;

AE.  vzhledem k tomu, že EU musí uznat svou odpovědnost za historické emise skleníkových plynů a za rozdíl v rozvoji globálního severu a globálního jihu a jednat podle toho;

AF.  vzhledem k tomu, že čl. 2 odst. 1 Pařížské dohody stanoví, že pro boj proti změně klimatu vyžaduje sladění finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu;

AG.  vzhledem k tomu, že povědomí veřejnosti a zapojení občanů do opatření v oblasti klimatu se zvyšuje; vzhledem k tomu, že občané požadují od svých vlád, aby v boji proti změně klimatu dělaly více a aby činily ambiciózní kroky;

AH.  vzhledem k tomu, že dne 31. prosince 2020 bylo uzavřeno druhé kontrolní období Kjótského protokolu; vzhledem k tomu, že vydání pokynů pro posuzování poklesu emisí v rámci mechanismu čistého rozvoje po 31. prosinci 2020 bylo odloženo; vzhledem k tomu, že byla zavedena dočasná opatření s cílem prodloužit činnost mechanismu čistého rozvoje po roce 2020; vzhledem k tomu, že zasedání smluvních stran Kjótského protokolu se má konat současně s konferencí COP26 v Glasgow;

1.  připomíná, že změna klimatu a úbytek biologické rozmanitosti patří k největším problémům, před nimiž lidstvo stojí, a že všechny státy musí bezodkladně učinit vše pro jejich vyřešení; zdůrazňuje, že pro splnění naší kolektivní odpovědnosti za omezení globálního oteplování a zastavení úbytku biologické rozmanitosti, a tím i pro ochranu celé planety a životních podmínek všech jejích obyvatel, je nezbytná mezinárodní spolupráce, zapojení nestátních aktérů, solidarita a koherentní akce opírající se vědecké poznatky a neochvějný závazek zvýšit ambice; v této souvislosti bere na vědomí výzvu generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese, aby všechny vlády na celém světě vyhlásily stav klimatické nouze, dokud svět nedosáhne nulových čistých emisí skleníkových plynů;

2.  vyjadřuje znepokojení nad závěry zprávy UNEP z roku 2020 („Emissions Gap Report“), zejména nad zjištěním, že navzdory krátkému snížení emisí oxidu uhličitého v důsledku pandemií COVID-19 povedou emise – podle prognóz vycházejících z předpokladu, že budou plně provedeny nepodmíněné vnitrostátně stanovené příspěvky, jak je podaly jednotlivé státy – k oteplení o 3,2 °C; vítá, že v průběhu roku 2021 byla oznámena aktualizovaná znění vnitrostátně stanovených příspěvků, v nichž se klimatické ambice zvyšují, nicméně se obává toho, že ani tyto příspěvky nebudou stačit k tomu, aby emise poklesly na úroveň umožňující dosáhnout cíle Pařížské dohody; je velmi znepokojen závěry souhrnné zprávy UNFCCC NDC ze září 2021, podle níž všechny vnitrostátně stanovené příspěvky podané do 30. července 2021 ve svém souhrnu povedou k výraznému zvýšení globálních emisí skleníkových plynů do roku 2030 ve srovnání s rokem 2010 (o cca 16 %); zdůrazňuje, že podle IPCC je k omezení oteplení na 1,5 °C nutné celosvětové snížení emisí do roku 2030 o nejméně 45 % oproti roku 2010;

3.  připomíná nedávné rozhodnutí ústavního soudu jednoho ze států, podle něhož ochrana klimatu není záležitostí politického rozhodování a ustanovení ústavy o ochraně životního prostředí ukládá státu ústavní povinnost dosáhnout klimatické neutrality;

4.  zdůrazňuje však, že podle zprávy UNEP z roku 2020 („Emissions Gap Report“) by zelená obnova po pandemii mohla do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů přibližně o 25 %, čímž by se dostaly do rozmezí emisí, které dávají 66 % naději, že oteplení zůstane pod hranicí 2 °C, avšak stále nestačí k tomu, aby globální oteplování zůstalo pod hranicí 1,5 °C; zdůrazňuje, že na to, zda budou splněny cíle Pařížské dohody, budou mít pravděpodobně značný vliv opatření na podporu oživení po pandemii; vyzývá vlády, aby vynaložily veškeré úsilí na provedení zelené obnovy a aby před zasedáním COP26 zvýšily své závazky v souladu s cíli Pařížské dohody a tedy i své vnitrostátně stanovené příspěvky a řídily se přitom vědeckými poznatky; zdůrazňuje, že podle posledních výzkumu je splnění teplotního cíle Pařížské dohody „ekonomicky optimální“ klimatickou politikou(14);

5.  vítá, že se skupina G7 zavázala, že bude urychleně provádět rozsáhlou činnost ve snaze snížit emise, aby bylo realisticky možné udržet oteplení pod hranicí 1,5 °C(15); připomíná, že to bude mít velmi pozitivní vliv na životní prostředí, ekonomiku, společnost i veřejné zdraví; poukazuje na to, že stále větší počet zemí přijímá závazky k dosažení neutrální bilance emisí skleníkových plynů nejpozději v polovině století; zdůrazňuje ale, že na tyto závazky musí co nejdříve navázat programy v krátkodobém horizontu, konkrétní činnosti a finanční zdroje, a musí se projevit v revidovaných vnitrostátně stanovených příspěvcích, které budou podávány před COP26 v podobě zvýšených klimatických cílů pro rok 2030 s cílem co nejdříve dospět do okamžiku, kdy se globální emise přestanou zvyšovat a začnou klesat; vyzývá skupinu G20, aby se při zvyšování krátkodobých i dlouhodobých ambicí ujala vedoucí úlohy;

6.  vítá skutečnost, že pět let poté, co vstoupila v platnost Pařížská dohoda, začínají největší světové ekonomiky mezi sebou soutěžit o to, kdo jako první dosáhne klimatické neutrality; upozorňuje na skutečnost, že závazky k dosažení neutrální bilance emisí se musí opírat o dlouhodobé strategie, jak je jednotlivé státy předložily UNFCCC; zdůrazňuje, že tyto závazky by se měly proměnit v účinná opatření a politiky na všech úrovních a ve všech sektorech;

7.  poukazuje na to, že je velmi důležité co nejdříve přestat používat fosilní paliva; bere na vědomí závěry zprávu Mezinárodní energetické agentury „Net Zero by 2050“, podle níž dochází k prudkému poklesu poptávky po fosilních palivech, což neguje potřebu investic do jejich nových zdrojů, a že udržení oteplení pod hranicí 1,5 °C vyžaduje, aby od roku 2021 již nebyly povolovány nové projekty těžby ropy a plynu a aby nebyly povolovány nové uhelné doly ani rozšiřovány doly stávající; podporuje závazek G7 přestat poskytovat finance na spalování uhlí bez omezování emisí do konce roku 2021; vyzývá státy G7, aby v energetické transformaci šly příkladem a ukončily veškeré nové investice na těžbu fosilních paliv; podporuje Spojené království jako zemi předsedající COP26 a uskupení Powering Past Coal Alliance, aby usilovaly o uzavření dohody o zastavení výstavby nových uhelných elektráren, u nichž nejsou omezovány emise; uvědomuje, že fosilní paliva nemohou být dlouhodobě součástí energetického mixu EU, a vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s Komisí přijaly národní plány na co nejrychlejší ukončení jejich využívání s cílem dosáhnout nejpozději do roku 2050 klimatické neutrality;

8.  výslovně podporuje iniciativu Dánska a Kostariky vytvořit spojenectví zemí, které jsou ochotny postupně ukončit produkci ropy a plynu a přestat udělat povolení na průzkumy nových ložisek; připomíná závěry zprávy Mezinárodní energetické agentury „Net Zero by 2050 – A Roadmap for the Global Energy Sector“, podle nichž jsou taková opatření nezbytná, pokud chceme udržet oteplení pod hranicí 1,5 °C;

9.  připomíná, že všechny smluvní strany by měly zajistit, aby finanční toky – veřejné i soukromé, domácí i mezinárodní – byly v souladu s cílem 1,5 °C a s rozvojem odolným vůči změně klimatu; naléhavě vyzývá Komisi, aby součástí chystaného klimaticko-energetického balíčku, který má být představen dne 14. prosince 2021, učinila komplexní přezkum současného stavu o dodržování čl. 2 odst. 1 písm. c) Pařížské dohody ze strany Unie a členských států a aby přijala veškerá opatření k odstranění nedostatků;

10.  vyjadřuje velké znepokojení nad rostoucím celosvětovým zájmem o zásoby fosilních paliv v Arktidě, které jsou nyní dostupnější, neboť v důsledku změny klimatu zde ustupuje mořský ledový pokryv; poukazuje na to, že arktická příroda je velmi křehká a je zde mimořádně obtížně čistit ekosystémy po úniku ropy v důsledku prudkých výronů (blowoutů), úniků z potrubí nebo nehod při přepravě; žádá EU a její členské státy, aby vyzvaly k celosvětovému moratoriu na průzkum ložisek ropy v pobřežních vodách v Arktidě;

11.  zdůrazňuje, že na konferenci COP26 bude nutné obnovit mezinárodní koalice, které budou usilovat o dosažení náročných cílů v oblasti ekologické vyváženosti; vyzývá Komisi a členské státy, aby úzce spolupracovaly s velkými emitenty, zeměmi ohroženými změnou klimatu, transatlantickými partnery a britským předsednictvím COP26 s cílem předložit na zasedání COP26 politické návrhy, jak by jednotlivé státy měly urychlit činnost směřující ke zvýšení závazků na úroveň nutnou k udržení oteplení pod úrovní 1,5 °C; vybízí EU, aby zintenzivnila svou diplomatickou komunikaci a budování spojenectví s rozvojovými a nejzranitelnějšími zeměmi s cílem působit jako prostředník mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, což bylo v minulosti zásadní pro to, aby bylo na konferencích COP dosaženo co nejlepších výsledků;

12.  vítá skutečnost, že prezident Biden učinil hned první den ve funkci kroky k tomu, aby Spojené státy znovu přistoupily k Pařížské dohodě, a zavázal se, že USA sníží emise skleníkových plynů do roku 2030 o polovinu v porovnání s úrovní roku 2005 a bude usilovat o neutrální bilanci do roku 2050; očekává, že ke splnění závazků, které USA přijaly, budou včas přijata konkrétní opatření a budou poskytnuty potřebné finanční prostředky; poukazuje na význam partnerství mezi EU a USA a na jejich vedoucí úlohu při plnění cílů Pařížské dohody; zdůrazňuje, že činnost v oblasti změny klimatu, zhoršování stavu životního prostředí a ztráty biologické rozmanitosti, podpory zeleného růstu a ochrany oceánů je jádrem nové společné transatlantické agendy a že EU a USA se společně zavázaly, že vyvinou maximální úsilí o to, aby bylo možné udržet globální oteplení pod hranicí 1,5 °C; oceňuje snahy prezidenta Bidena o zintenzivnění globální činnosti v oblasti změny klimatu, mimo jiné konáním klimatického summitu lídrů v dubnu 2021;

13.  vyzdvihuje úlohu Číny jako druhé největší světové ekonomiky a země s nejvyššími celkovými emisemi skleníkových plynů; bere na vědomí, že Čína je ochotná působit v globálních jednáních o klimatu jako konstruktivní síla; se zvláštním znepokojením však konstatuje, že Čína je nadále vysoce závislá na výrobě energie z uhlí, a vybízí proto její vládu, aby se snažila urychlit ekologickou transformaci, která je klíčovou podmínkou dosažení cílů Pařížské dohody; bere na vědomí, že prezident Si Ťin-pching v září 2020 oznámil, že čínské emise dosáhnou vrcholu před rokem 2030 a že do roku 2060 bude mít Čína neutrální uhlíkovou bilanci; zdůrazňuje, že tyto závazky by se měly vztahovat na veškeré emise skleníkových plynů; očekává, že budou přijaty další závazky a konkrétní politická opatření a odpovídající finanční zdroje k jejich dosažení;

14.  zdůrazňuje, že podle IPBES jsou základními příčinami pandemií stejné globální změny životního prostředí, které vedou k úbytku biologické rozmanitosti a změně klimatu a ke kterým patří změny ve využívání půdy, rozšiřování a intenzifikace zemědělství, obchod s volně žijícími a planě rostoucími druhy a jejich konzumace a další faktory; zdůrazňuje, že pandemie ukázala, že při tvorbě veřejných politik je důležité se řídit zásadami „jedno zdraví“ a „zdraví ve všech politikách“ a že jsou zapotřebí opravdu pronikavé změny; připomíná, že preambule Pařížské dohody označuje „právo na zdraví“ za jedno ze základních lidských práv; zdůrazňuje, že v čl. 4 odst. 1 Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) je stanoveno, že všechny smluvní strany by měly „uplatňovat vhodné metody definované a schválené na národní úrovni, např. posouzení dopadu na životní prostředí, s cílem minimalizovat nepříznivé účinky projektů a opatření ke zmírnění změny klimatu či adaptace na ni na hospodářství, na zdraví obyvatelstva a na kvalitu životního prostředí“; domnívá se, že zdraví by mělo být součástí národních adaptačních plánů a vnitrostátních sdělení určených UNFCCC;

15.  zdůrazňuje, že dosažení cílů Pařížské dohody resp. jejích cílů klimatické neutrality vyžaduje rozsáhlé investice a radikální transformaci všech odvětví našich ekonomik; domnívá se, že této transformace na nový udržitelný hospodářský model bude možné dosáhnout pouze tehdy, pokud bude zaručen spravedlivý přechod kombinující sociální a ekologický pokrok a zlepšující životní podmínky lidí, který „nebude nikoho opomíjet“;

Konference COP26 v Glasgow

16.  vyjadřuje politování nad tím, že na konferenci COP25 v Madridu v roce 2019 nedošlo k dostatečnému pokroku a některé strany nepřijaly dostatečné závazky a nejednaly transparentně; vyjadřuje politování nad tím, že finalizace souboru pravidel Pařížské dohody byla odložena na příští konferenci a že výsledek jednání o ztrátách a škodách mohl být ambicióznější; navzdory organizačním obtížím uznává pokrok, jehož bylo dosaženo v důležitých aspektech, jako je podpora sociálního rozměru v rámci agendy v oblasti klimatu a masová mobilizace nestátních subjektů;

17.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby na konferenci COP26 bylo dosaženo nového konsensu o nezbytných opatřeních v oblasti klimatu, o ambicích potřebných k dosažení celosvětové klimatické neutrality do poloviny století a o rozhodných krátkodobých a střednědobých politických opatřeních;

18.  vyzývá všechny strany UNFCCC, aby ve spolupráci s regiony a nestátními subjekty, zejména s občanskou společností, konstruktivním způsobem přispívaly k procesu příprav na konferenci COP26, na níž budou muset být aktualizovány vnitrostátně stanovené příspěvky, přičemž cílem je zajistit, aby jejich vnitrostátně stanovené příspěvky byly v souladu s dlouhodobým teplotním cílem Pařížské dohody a doporučeními vědeckých pracovníků a aby odrážely jejich nejvyšší možné ambice; zdůrazňuje, že stávající závazky nejsou k dosažení cílů dohody dostatečné a že celosvětové emise skleníkových plynů musí co nejdříve dosáhnout vrcholu a poté rychle začít klesat, a proto by měly všechny smluvní strany zvýšit své úsilí a aktualizovat své vnitrostátně stanovené příspěvky v souladu s cíli Pařížské dohody, a zejména vyzývá EU a všechny země skupiny G20, aby se postačily do čela těchto snah a zavázaly se, že nejpozději do roku 2050 dosáhnou klimatické neutrality;

19.  zdůrazňuje, že podle zprávy UNEP o nedostatečném úsilí při snižování emisí („Emissions Gap Report“) z roku 2020 představují emise nejbohatšího 1 % světové populace více než dvojnásobek celkového podílu nejchudších 50 %; konstatuje, že z dalšího výzkumu(16) vyplývá, že v rámci EU bylo nejbohatších 10 % občanů EU v letech 1990 až 2015 odpovědných za téměř třetinu kumulativních emisí EU ze spotřeby a že ve stejném období klesly celkové roční emise 50 % nejchudších občanů EU o 24 %, zatímco emise nejbohatších 10 % vzrostly o 3 %; zdůrazňuje, že je třeba SE plně zabývat otázkou rovnosti při provádění Pařížské dohody a že Unie musí omezit a drasticky snížit emise a zároveň poskytovat podporu nejchudším domácnostem s cílem zajistit spravedlivý přechod;

20.  vyzývá Komisi, aby spolupracovala s dalšími významnými producenty emisí CO2 na vytvoření mezinárodního klimatického klubu, který bude stát v čele úsilí o klimatickou neutralitu, se společnými cíli v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, dosažení klimatické neutrality nejpozději do roku 2050, stanovení jednotných norem pro měření emisí, srovnatelných explicitních a implicitních cen CO2 v energetickém a průmyslovém odvětví a ochrany zemí, které jsou ochotny zavést opatření na ochranu klimatu, před znevýhodněním v mezinárodní hospodářské soutěži, a to prostřednictvím společného mechanismu kompenzačních uhlíkových opatření na hranicích;

21.  zdůrazňuje, že je třeba usilovat o posílená a koordinovaná opatření pro snižování emisí uhlíku v jednotlivých odvětvích prostřednictvím sladění cílů a spolupráce mezi smluvními stranami a dalšími aktéry; vyzývá smluvní strany, aby posílily Marrákešské partnerství pro globální opatření v oblasti klimatu (MPGCA) jako prostor na podporu nestátních subjektů a orgánů na nižší než celostátní úrovni, aby přijaly okamžitá opatření v oblasti klimatu vycházející z cílů v oblasti vědy a vysokých ambicí a aby podporovaly společné učení napříč volebními obvody, geografickými územími a odvětvími s cílem urychlit opatření a podpořit tvorbu politik v zájmu dosažení cílů Pařížské dohody;

22.  zdůrazňuje, že na konferenci COP26 je třeba vyřešit zbývající otázky pracovního programu Pařížské dohody, aby se bylo možné v nadcházejících pěti letech zaměřit na další rozvoj a posílení jeho provádění a uvedení do praxe; naléhavě vyzývá všechny smluvní strany, aby uzavřely nevyřešené otázky pro finalizaci souboru pravidel Pařížské dohody, zejména pokud jde o transparentnost, společné časové rámce a mechanismy spolupráce podle článku 6, s cílem zajistit silnou ekologickou vyváženost a dosáhnout nejvyšší úrovně ambicí;

23.  vyzývá Komisi a členské státy, aby se zasazovaly o přísná a důsledná mezinárodní pravidla týkající se článku 6 Pařížské dohody, která se budou opírat o zásady ze San José; zdůrazňuje zejména, že je třeba podporovat mezinárodní spolupráci a současně bránit všem formám dvojího započítání, zajistit ekologickou vyváženost se skutečným, dodatečným, měřitelným, stálým a nezávisle ověřeným snížením emisí, zajistit, aby do stávajících a budoucích vnitrostátně stanovených příspěvků nemohly být započítány žádné jednotky vydané podle Kjótského protokolu, a zaručit ochranu lidských práv; znovu opakuje, že se vyslovuje pro to, aby část výnosů získaných na základě mechanismů podle článku 6 byla využita k financování adaptačního fondu; znovu opakuje, že podporuje zavedení pětiletého časového rámce, a vyzývá EU, aby přijala postoj, kterým dohodu o pětiletém společném časovém rámci podpoří, a urychlí tak tempo klimatické akce;

24.  vyzývá k uplatňování posíleného rámce transparentnosti, který stanovuje zásady transparentnosti, přesnosti, jednotnosti, srovnatelnosti a úplnosti;

25.  zdůrazňuje, že lidé jsou změnou klimatu zasaženi různě v závislosti na faktorech, jako je pohlaví, věk, zdravotní postižení, etnický původ a chudoba, a že zranitelnost vůči nevyhnutelným dopadům změny klimatu, včetně přírodních rizik, mohou zvyšovat stávající genderově podmíněné nerovnosti; proto vítá, že na konferenci COP25 v Madridu byl přijat rozšířený Limský pracovní program týkajícího se genderu spolu s akčním plánem pro genderovou rovnost, a vyzývá k jejich rychlému provedení; domnívá se, že transformace směrem k udržitelné společnosti musí probíhat inkluzivním, spravedlivým a rovným způsobem a že klíčovými prvky této transformace je vyvážené zastoupení žen a mužů a posílení postavení žen a dívek; zdůrazňuje, že zapotřebí účinnějšího začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do všech příslušných cílů a úkolů; vyzývá Komisi, aby navrhla konkrétní akční plán pro splnění závazků obnoveného akčního plánu pro rovnost žen a mužů a aby vytvořila stálé kontaktní místo EU pro rovnost žen a mužů a změnu klimatu s dostatečnými rozpočtovými zdroji, aby bylo možné provádět a sledovat provádění genderově vyvážených klimatických opatření v EU i ve světě(17); domnívá se, že to by mohlo být příkladem i pro ostatní smluvní strany, aby přijímaly podobná opatření;

26.  vítá skutečnost, že smluvní strany ve svých vnitrostátně stanovených příspěvcích stále více zohledňují genderové hledisko, a vyzývá všechny strany, aby v zájmu klimatické spravedlnosti přijímaly takové vnitrostátně stanovené příspěvky, které budou zohledňovat genderové hledisko a budou sociálně spravedlivé; vyzývá Komisi a členské státy, aby usilovaly o lepší sladění podpory rovnosti žen a mužů a klimatu prostřednictvím nástrojů vnější činnosti a prostřednictvím Evropské investiční banky (EIB), a to i posílením účasti žen a ženských organizací na správě věcí veřejných a na rozhodování, jejich přístupu k financování a programům, které podporují úlohu žen ve správě v oblasti klimatu, a konkrétních odvětví, jako je zemědělství a lesnictví, se zvláštním zaměřením na domorodé ženy;

27.  je znepokojen možným dopadem omezení cestování a dalších omezení souvisejících s onemocněním COVID-19 na spravedlivou a vyváženou účast na konferenci COP26; vyzývá britské předsednictví COP26, aby přijalo veškerá nezbytná opatření k zajištění široké a inkluzivní účasti při plném respektování hygienických opatření; domnívá se, že je třeba vynaložit veškeré úsilí s cílem zajistit, aby se všechny rozvojové země, zejména nejméně rozvinuté země a malé ostrovní rozvojové státy, mohly účastnit COP26, a vyzývá předsednictví Spojeného království, aby překonalo překážky bránící účasti spojené s pandemií;

28.   připomíná, že je důležité, aby se do rozhodovacích procesů v rámci UNFCCC mohly zapojit všechny země; zdůrazňuje, že současný rozhodovací proces v rámci úmluvy UNFCCC musí být zdokonalen, aby bylo možné lépe zapojit delegáty z chudých a znevýhodněných zemí; opět vyzývá delegaci EU na konferenci smluvních stran, aby posílila spolupráci s delegáty ze zranitelných zemí;

29.  znovu opakuje, že se vyslovuje pro zavedení samostatné politiky pro případ střetu zájmů v rámci UNFCCC, a vyzývá Komisi a členské státy, aby se v tomto procesu ujaly vedoucí úlohy;

30.   domnívá se, že EU má historickou povinnost stát se tím, kdo si bude mezi signatáři Pařížské dohody klást nenáročnější cíle, a to jak s ohledem na dodržování vlastních závazků, tak i poskytováním pomoci jiným, a že by se měla zhostit své klimatické a environmentální odpovědnosti, být důvěryhodná a jít příkladem; připomíná zásadu „rovnosti a společných, i když rozdílných odpovědností a odpovídajících schopností“, která Unii i členským státům uděluje zvláštní povinnost i schopnost jednat;

Náročná politika EU v oblasti klimatu a dlouhodobá vize

31.  vyzdvihuje přijetí evropského právního rámce pro klima; očekává, že Zelená dohoda pro Evropu a zejména legislativní balíček „Fit for 2030“ přinesou nezbytná opatření k tomu, aby EU a její členské státy byly plně v souladu s Pařížskou dohodou; domnívá se, že je nanejvýš důležité, aby EU šla příkladem a vyslala na konferenci COP26 jasný signál, že je připravena zvýšit svůj vnitrostátně stanovený příspěvek a příspěvek k Pařížské dohodě, a vyzývá ostatní strany, aby přijaly stejný závazek;

32.  zdůrazňuje, že část území EU patří k světovým regionům, které jsou změnou klimatu postiženy nejvíce; konstatuje, že oblast Středozemního moře se otepluje o 20 % rychleji, než je celosvětový průměr, a že tento region je jednou z oblastí nejvíce postižených změnou klimatu na světě, přičemž se předpokládá, že 250 milionů lidí v tomto regionu bude během 20 let čelit nedostatku vody(18); zdůrazňuje, že Středozemní moře se ze všech moří na světě otepluje nejrychleji(19), což má důsledky pro důležitá hospodářská odvětví a celý mořský ekosystém a způsobuje nevratné změny ekosystému a druhů; vyzývá EU, aby urychleně jednala a spolupracovala se svými středomořskými partnery na rozsáhlých adaptačních opatřeních a aby v úsilí o zmírňování změny klimatu stála v čele;

33.  zdůrazňuje, že úspěch Zelené dohody pro Evropu závisí na tom, zda se v partnerství se třetími zeměmi podaří globalizovat její standardy a normy; připomíná závěry Rady z ledna 2021 a cíl Evropské komise posílit úlohu Unie jako globálního aktéra; vyzývá k tomu, aby byla před africkým zasedáním COP27 vypracována operační a koherentní diplomatická strategie pro dosahování cílů Zelené dohody pro Evropu;

34.  zdůrazňuje, že chceme-li splnit globální závazek EU v oblasti klimatu, musíme reálně snížit naši environmentální stopu; konstatuje však, že EU nemá žádný formální ukazatel pro měření své současné environmentální stopy, a vyzývá Komisi a agenturu EEA, aby takový ukazatel stanovily;

35.  znovu vyzývá Komisi, aby v návaznosti na přijetí evropského právního rámce pro klima a s ohledem na důležitou úlohu, kterou při dosahování klimatické neutrality hrají přírodní propady uhlíku, navrhla ambiciózní vědecky podložený cíl EU do roku 2030 v oblasti snižování emisí skleníkových plynů pomocí přírodních propadů uhlíku, který by měl být v souladu se strategií biologické rozmanitosti do roku 2030 a měl by být zakotven v legislativě; dále připomíná, že prioritou musí být i nadále rychlé snižování emisí;

36.  zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zohledňovat cíle v oblasti klimatu ve všech politikách EU; naléhavě vyzývá Komisi, aby aktualizovala způsob, jakým provádí posouzení dopadů ve všech oblastech politiky EU, a to s cílem zajistit plné provedení čl. 6 odst. 4 evropského právního rámce pro klima; za první pozitivní krok v tomto ohledu považuje nové iniciativy obsažené v nedávném sdělení „Zlepšování právní úpravy: společně v zájmu lepší tvorby právních předpisů“(20), zejména to, že do posouzení dopadů byla zahrnuta analýza podle zásady „významně nepoškozovat“;

37.  poukazuje na to, že ústřední úlohu při přechodu ke klimaticky neutrálnímu hospodářství hrají obnovitelné zdroje energie a energetická účinnost; oceňuje pokrok dosažený při budování obnovitelných zdrojů energie; bere na vědomí návrh Komise na revizi směrnice o obnovitelných zdrojích energie v rámci balíčku „Fit for 55“ a zdůrazňuje, že je důležité zvýšit cíle v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti, pokud má být klimatické neutrality dosaženo nejpozději do roku 2050 a pokud má být splněna Pařížská dohoda a využita příležitost, kterou nabízí současný pokles nákladů na obnovitelné zdroje energie a technologie skladování energie;

38.  bere na vědomí návrh Komise na revizi rámce pro využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) v rámci balíčku „Fit for 55“ a zdůrazňuje, že je důležité zvyšovat přírodní propady, podporovat ekosystémová řešení a současně zohledňovat hodnotu různých ekosystémů pro biologickou rozmanitost a množství uhlíku, který bude i nadále odstraňován a skladován, aby bylo dosaženo klimatické neutrality nejpozději do roku 2050;

39.  domnívá se, že všechny politiky v oblasti klimatu a související energetické politiky by měly odrážet aktuální vědecké poznatky o ekosystémech a různých rezervoárech uhlíku a jejich skutečnou hodnotu pro zmírňování změny klimatu a adaptaci na ni; má za to, že klíčovými faktory, které umožňují zmírňování změny klimatu a adaptaci na ni, jsou řešení inspirovaná přírodou a ekosystémové přístupy a obnova a zachování ekosystémů a biologické rozmanitosti; požaduje více údajů o oblastech uvnitř i vně ekosystémů bohatých na uhlík a na druhy a o kvalitě opatření pro ochranu a obnovu s cílem získávat informace potřebné pro přijímání rozhodnutí týkajících se priorit obnovy, jakož i údajů o opatřeních a politikách pro boj proti změně klimatu a ztrátě biologické rozmanitosti.

40.  zdůrazňuje, že tyto politiky by měly být prováděny v souladu se zásadou spravedlivého přechodu a zásady „znečišťovatel platí“, a to cestou postupného rušením dotací na činnosti poškozující životní prostředí a v úzké spolupráci se všemi zúčastněnými stranami včetně občanské společnosti, sociálních partnerů a soukromého sektoru a souladu se zásadou, že nikdo nesmí být opomenut; domnívá se proto, že nezbytnou podmínkou pro dosažení uhlíkové neutrality ve všech odvětvích společnosti spravedlivým, inkluzivním a sociálně udržitelným způsobem je větší transparentnost, silnější sociální partnerství a zapojení občanské společnosti na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU; připomíná, že článek 10 evropského právního rámce pro klima nabízí nástroje k vytváření orientačních dobrovolných plánů dekarbonizace pro odvětví s nejvyššími emisemi v rámci EU, a naléhavě vyzývá Komisi, aby s těmito odvětvími spolupracovala ve snaze napomoci provádění těchto plánů;

41.  zdůrazňuje, že opatření přijatá za účelem zmírnění změny klimatu nebo adaptace na ni nesmí vést ke zhoršení jiných problémů v oblasti životního prostředí nebo k vytváření nových problémů v EU nebo ve třetích zemích; v této souvislosti upozorňuje na environmentální rizika spojená s rostoucí poptávkou po určitých kritických surovinách, které jsou nezbytné pro přechod na nízkouhlíkové hospodářství nebo pro klimatické inženýrství, a vyzývá Komisi, aby tato rizika ve své činnosti zohlednila a v souladu se zásadou předběžné opatrnosti se je snažila minimalizovat;

42.  je přesvědčen, že ambiciózní provádění balíčku opatření pro obnovu Next Generation EU v podobě udržitelných politik nabízí několik výhod pro stimulaci růstu během hospodářského útlumu, jako je vytváření nových pracovních míst, vyšší krátkodobé fiskální multiplikátory a vyšší dlouhodobé úspory nákladů, a je příležitostí k tomu, abychom ostatní země upozornili na přínosy pro jejich hospodářství; vybízí Komisi, Radu a členské státy, aby maximalizovaly svůj potenciál podpory ekologické transformace;

43.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat udržitelný hospodářský růst a rozvoj nových, ekologických technologií, neboť mohou působit jako významné faktory snah o zmírňování změny klimatu;

Adaptace na změnu klimatu, ztráty a škody

44.  znovu opakuje, že adaptační opatření jsou naprostou nezbytností pro všechny země, pokud chtějí minimalizovat negativní dopady změny klimatu a plně využít příležitostí k růstu odolnému vůči změně klimatu a udržitelnému rozvoji, přičemž poukazuje na to, že změnou klimatu jsou zvláštně ohroženy rozvojové země, zejména nejméně rozvinuté země, malé ostrovní rozvojové státy a africké země; vyzývá EU a členské státy, aby posílily adaptační opatření a zapojily do této činnosti místní orgány s cílem dostát závazkům v rámci Pařížské dohody a zajistit, aby adaptační politiky EU odpovídaly očekáváním plynoucím z globálního vedoucího postavení EU při zmírňování změn klimatu; vítá proto novou strategii EU pro adaptaci na změnu klimatu a nové vazby na strategii pro biologickou rozmanitost a nový regulační rámce pro adaptaci vyplývající z evropského právního rámce pro klima a vyzývá k jejich ambicióznímu provádění, včetně mezinárodních složek;

45.  zdůrazňuje, že strategie EU pro přizpůsobení, kterou Komise přijala dne 24. února 2021, vyjadřuje cíl Komise navýšit zdroje a dále mobilizovat rozsáhlejší financování pro přizpůsobení a že je třeba věnovat zvláštní pozornost zajištění toho, aby se finanční zdroje dostaly k nejzranitelnějším komunitám v rozvojových zemích;

46.  vítá nový regulační rámec pro přizpůsobení se změně klimatu podle článku 4 evropského právního rámce pro klima; zdůrazňuje, že k posílení adaptační kapacity, posílení odolnosti a minimalizaci zranitelnosti vůči změně klimatu jsou nezbytná další regulační opatření s jasnými konečnými i průběžnými cíli;

47.  zdůrazňuje, že ačkoli je změna klimatu celosvětovým problémem, jednotlivé regiony budou postiženy odlišným způsobem, a vzhledem k tomu, že orgány místní správy jsou bližší obyvatelům, a jsou proto často nejvhodnějšími subjekty k tomu, aby vyvíjely adaptační strategie;

48.  zdůrazňuje, že zelená infrastruktura přispívá k adaptaci na změnu klimatu prostřednictvím ochrany přírodního bohatství, ochrany přírodních stanovišť, druhů a dobrého ekologického stavu, jakož i prostřednictvím správného hospodaření s vodou a bezpečnosti potravin;

49.  poukazuje na ničivé environmentální, sociální a hospodářské dopady desertifikace a nutnost postupovat společně, aby bylo možné tomuto problému řádně předcházet, přizpůsobit se mu a řešit jej; zdůrazňuje proto, že pro zmírňování změny klimatu a adaptaci na ni má velký význam dostupnost vody, neboť voda v půdě nejen umožňuje růst rostlin, které zachycují a uchovávají uhlík, nýbrž také vytváří příznivé prostředí pro mikroorganismy, zvyšuje obsah organické hmoty v půdě a ze své podstaty zvyšuje schopnost zadržovat uhlík; zdůrazňuje, že v souvislosti s adaptačními opatřeními je třeba věnovat velkou pozornost vodnímu hospodářství; zdůrazňuje, že je třeba urychleně a plně provést rámcovou směrnici EU o vodě(21), aby bylo možné dosáhnout jejích cílů a lépe tento zdroj spravovat;

50.  zdůrazňuje, že uznání skutečné hodnoty vody a její úlohy při zmírňování změny klimatu a adaptace na ni má zásadní význam pro řešení dopadů změny klimatu na kvalitu vody a dosažení klimatické neutrality; uvědomuje si, že diverzifikace vodních zdrojů, účinné využívání vody, oběhové vodní hospodářství, řešení inspirovaná přírodou, digitální řešení pro monitorování, dohled a analýzu vody a přístup k pitné vodě a hygienickým zařízením přispívají ke snížení znečištění a poklesu emisí CO2;

51.  zdůrazňuje, že preambule Pařížské dohody označuje za základní prioritu zajištění potravinového zabezpečení a vymýcení hladu, a upozorňuje zejména na zranitelnost systémů produkce potravin vůči nepříznivým dopadům změny klimatu; připomíná, že podle čl. 2 odst. 1 písm. b) UNFCCC „zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilování odolnosti vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje by mělo probíhat způsobem, který neohrozí produkci potravin“; vyzývá všechny strany, aby ve svých národních adaptačních plánech řádně dbaly na otázku potravinového zabezpečení;

52.  zdůrazňuje význam přístupu založeného na více rizicích stejně jako význam systémového přístupu k posuzování klimatických rizik a potřeb a opatření v oblasti adaptace, potřebu zlepšit ukazatele pro měření adaptační činnosti základě informací o rizicích a posílení technické a finanční podpory poskytované zemím s cílem rozvíjet financovatelné projekty za účelem získání více finančních prostředků na přizpůsobení se změně klimatu;

53.  podporuje přezkum globálního cíle týkajícího se přizpůsobení se změně klimatu a zdůrazňuje, že je třeba jej převést do měřitelných výsledků založených na důkladném pochopení rizik na více úrovních, dostupnosti konzistentních a srovnatelných údajů a využívání kvantitativního a kvalitativního pokroku v oblasti odolnosti v průběhu času;

54.  vyzývá COP26, aby plně zprovoznila Santiagskou síť pro ztráty a škody, která byla zahájena na konferenci COP25, aby mohla být účinným katalyzátorem technické pomoci rozvojovým zemí ve věci předcházení, minimalizace a řešení ztrát a škod a aby mohla plnit funkce, které vycházejí z nejrozšířenějších problémů a nedostatků, s nimiž se rozvojové země potýkají, včetně nedostatečné kapacity a nedostatku finančních prostředků a podpory; domnívá se, že fungování Santiagské sítě by mělo být zakotveno ve struktuře UNFCCC a mělo by být předvídatelně a spolehlivě financováno rozvinutými zeměmi, přičemž by se mělo vycházet ze vstupů smluvních stran a pozorovatelů UNFCCC;

55.   konstatuje, že článek 8 Pařížské dohody týkající se ztrát a škod stanoví, že smluvní strany by měly zaujmout kooperativní přístup, pokud jde o ztráty a škody spojené s negativními dopady změny klimatu; zdůrazňuje proto význam globálních podpůrných opatření v oblastech, které jsou změnou klimatu obzvláště ohroženy, jako jsou pobřežní oblasti a ostrovy, a v oblastech, které mají omezenou adaptační kapacitu;

56.  zdůrazňuje, že změna klimatu a zhoršování životního prostředí stále více interagují s faktory, které vedou k migraci; vyslovuje podporu pracovní skupině pro vysidlování Varšavského mezinárodního mechanismu pro ztráty a škody (WIM Excom) a vyzývá ji, aby zintenzivnila svou činnost a více při ní dbala na nejméně rozvinuté země a malé ostrovní rozvojové země; vyzývá k tomu, aby se budoucí konference smluvních stran více zaměřily na migraci v důsledku změny klimatu;

Řešení inspirovaná přírodou a ekosystémové přístupy ke změně klimatu

57.  připomíná, že změna klimatu je jednou z hlavních přímých příčin úbytku biologické rozmanitosti a degradace půdy a že úbytek biologické rozmanitosti a změna klimatu jsou vzájemně propojeny a navzájem se posilují a jsou pro život na naší planetě stejně závažnými hrozbami; zdůrazňuje, že negativní dopady změny klimatu na přírodu a biologickou rozmanitost, ekosystémy, dostupnost vody, oceány a zajišťování potravin budou podle prognóz pro několik příštích desetiletí kritické; opakuje, že jednou z možností reakce, která přinese okamžité výsledky a nabízí širokou škálu výhod z hlediska mitigace i adaptace, je přísná ochrana a obnova ekosystémů s vysokým obsahem uhlíku, jako jsou rašeliniště, mokřady a pastviny, a ekosystémů „modrého uhlíku“ (slaniska, mořské louky a mangrovové porosty a neporušené lesy); vzhledem k tomu, že pokud jsou ekosystémy s „modrým uhlíkem“ poškozeny nebo zničeny, dochází k tomu, že uhlík, který se v nich po staletí ukládal, se uvolňuje do atmosféry a do oceánu, takže se samy stávají zdrojem emisí; zdůrazňuje, že některá opatření, která by mohla zmírnit klimatickou krizi, by mohla mít negativní dopad na biologickou rozmanitost, a zdůrazňuje, že klimatickou krizi a krizi ztráty biologické rozmanitosti je třeba řešit společně; navrhuje proto, aby byl vypracován řádně financovaný společný pracovní program CBD-UNFCCC, který by určil oblasti možné součinnosti a podpořil je;

58.  zdůrazňuje, že navzdory rostoucí shodě ohledně UNFCCC a CBD, pokud jde o potřebu integrovaných opatření na úrovni jednotlivých zemí a na místní úrovni k řešení krizí v oblasti biologické rozmanitosti i klimatu současně, řešení inspirovaná přírodou stále v řadě vnitrostátních závazků v oblasti klimatu a strategií pro jednotlivé země chybí; je přesvědčen, že mnohostranná platforma pro řešení inspirovaná přírodou by mohla pomoci k tomu, aby se zvýšila součinnost mezi mnohostrannými mezinárodními úmluvami o biologické rozmanitosti a změně klimatu a aby bylo možné dosáhnout cílů udržitelného rozvoje OSN;

59.  zdůrazňuje potřebu součinnosti mezi strategií EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 a opatřeními v oblasti klimatu pro zmírňování změny klimatu a adaptace na ni;

60.  připomíná také, že biologická rozmanitost má zásadní význam pro schopnost člověka bojovat proti globálnímu oteplování a přizpůsobit se mu a zvyšovat svou odolnost; zdůrazňuje, že přístupy založené na ekosystémech, jak je stanoveno v CDB, a řešení inspirovaná přírodou využívají potenciálu přírody a biologické rozmanitosti ke snížení emisí skleníkových plynů a k tomu, abychom se mohli přizpůsobit dopadům změny klimatu, a že se jedná o řešení přínosná pro obě strany, která zahrnují ochranu, obnovu, posílení a udržitelné řízení ekosystémových služeb a funkcí s cílem řešit společenské výzvy a podporovat dobré životní podmínky lidí; zdůrazňuje, že řešení inspirovaná přírodou mohou být nejúčinnější, pokud jsou plánována na dlouhé období, a nezaměřují se tedy úzce na rychlou sekvestraci uhlíku(22);

61.  vítá iniciativu předsednictví COP26 zahájit dialog o obchodu s lesy, zemědělstvím a komoditami (FACT), na němž se sejdou klíčové země vyvážející zemědělské produkty, se zeměmi, které tyto produkty spotřebovávají, aby projednaly, jak tento proces učinit udržitelnějším; připomíná svůj postoj uvedený v usnesení k právnímu rámci EU pro zastavení a odvrácení globálního odlesňování na úrovni EU(23), který by měl být zahrnut do příspěvku EU; vyzývá Komisi, aby bez odkladu předložila návrh právního rámce EU založeného na povinnosti náležité péče, který zajistí, aby byly hodnotové řetězce udržitelné a aby produkty nebo komodity uváděné na trh EU nebyly výsledkem odlesňování, znehodnocování lesů, přeměny nebo znehodnocování ekosystémů či porušování lidských práv ani tyto postupy nezahrnovaly; konstatuje, že tento právní rámec by měl být rozšířen i na jiné ekosystémy, v nichž se ukládají značné zásoby uhlíku a které se vyznačují bohatou biologickou rozmanitostí, například na mořské a pobřežní ekosystémy, mokřady, rašeliniště a savany, aby se zabránilo přesunu tlaku na tyto ekosystémy;

62.  upozorňuje na skutečnost, že v globálních emisních rozpočtech nejsou plně zohledněny potenciální emise z permafrostu, a nejsou ani zahrnuty ve vnitrostátně stanovených příspěvcích; naléhavě vyzývá k urychlenému výzkumu s cílem vypracovat a zveřejnit přesnější odhad o pravděpodobného rozsahu zvýšených emisí oxidu uhličitého a methanu v důsledku oteplování Arktidy, aby bylo možné lépe rozhodovat o vyšších ambicích, které jsou zapotřebí k udržení globální teploty v souladu s cíli Pařížské dohody; vyzývá EU, aby iniciovala a vedla celosvětovou koalici pro permafrost, jejímž cílem by bylo financovat výzkum s cílem lépe posoudit současný stav problému a financovat opatření, která by co nejdříve zastavila tání permafrostu;

63.  zdůrazňuje potřebu komplexního mapování oblastí bohatých na uhlík a přírodní zdroje, jejich účinků a kvality jejich řízení, stavu přírodních stanovišť a dalších faktorů, a to v zájmu dostupnosti informací, které by sloužily pro rozhodování o prioritách obnovy;

64.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že unijní tržní a spotřební vzorce nebudou mít negativní dopad na lesy a přírodní ekosystémy a biologickou rozmanitost ani na práva původních obyvatel a místních komunit;

65.  uznává důležitost konference o biologické rozmanitosti, která se má konat v říjnu 2021 a v dubnu a květnu 2022 v čínském městě Kchun-ming; zdůrazňuje, že k ochraně globální biologické rozmanitosti, zastavení jejího současného úbytku a její co nejrozsáhlejší obnově je zapotřebí silnější a ambicióznější mezinárodní rámec; domnívá se, že tento rámec by měl být založen na cílech, vyčíslitelných ukazatelích, účinných monitorovacích mechanismech a pevných závazcích tvořených vnitrostátně stanovenými příspěvky a jinými vhodnými nástroji, finančními závazky a solidnějšími zárukami budování kapacit a měl by se rovněž opírat o mechanismus přezkumů každých pět let s důrazem na to, aby ambice postupně vzrůstaly; znovu vyzývá EU, aby během jednání prosazovala stejně vysokou úroveň ambicí s cílem zajistit rovné podmínky na celosvětové úrovni, včetně právně závazných mezinárodních cílů v oblasti obnovy a ochrany ve výši nejméně 30 % do roku 2030 s cílem zohlednit domácí ambice EU stanovené ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030;

66.  v této souvislosti zdůrazňuje, že přezkum provádění cílů udržitelného rozvoje(24) dospěl k závěru, že rámec pro monitorování cíle udržitelného rozvoje č. 15 nezachycuje základní prvky související s kvalitou, které jsou zásadní pro to, aby výsledky byly smysluplnější, a poukázal na potřebu dalších ukazatelů v oblastech, jako je nedotčenost lesů, účinnost správy chráněných oblastí a smysluplné začlenění biologické rozmanitosti do jiných procesů;

67.  zdůrazňuje, že klimatické mechanismy závisejí na zdraví oceánů a mořských ekosystémů, které jsou v současné době postiženy globálním oteplováním, znečištěním, nadměrným využíváním mořské biologické rozmanitosti, acidifikací, odkysličováním a erozí pobřeží; zdůrazňuje, že IPCC připomíná, že oceány jsou součástí řešení, jak zmírnit dopady změny klimatu a přizpůsobit se jim;

68.  zdůrazňuje, že globální rámec pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020 by měl smluvní strany zavazovat, aby do vnitrostátních strategií a akčních plánů v oblasti biologické rozmanitosti a do vnitrostátně stanovených příspěvků za účelem plnění Pařížské dohody začlenily řešení inspirovaná přírodou, která chrání a obnovují biologickou rozmanitost a integritu ekosystémů;

69.  uvědomuje si, že při zmírňování změny klimatu má velký význam zdravá půda jakožto největší suchozemské úložiště uhlíku; znovu vyzývá členské státy, aby posílily obnovu a udržitelné využívání půdy jako nástroje politiky v oblasti klimatu ve svých vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu, a zejména v opatřeních týkajících se zemědělství a využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF), a aby kromě opatření zaměřených na podporu udržitelného využívání půdy v zemědělské politice a v oblasti snižování emisí v zemědělství (zejména v oblastech s půdami bohatými na uhlík, jako jsou travní porosty a rašeliniště) přijímaly opatření na podporu udržitelného využívání půdy v zemědělské politice; znovu vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh na vytvoření společného celounijního právního rámce pro ochranu půdy a udržitelné využívání půdy, který by řešil všechny hlavní hrozby pro půdu;

Udržitelné klimatické finance

70.  zdůrazňuje, že EU a její členské státy jsou největšími poskytovateli veřejných prostředků na klimatická opatření; zdůrazňuje, že pro opatření v oblasti klimatu jsou důležité finance, neboť vnitrostátně stanovené příspěvky mnoha rozvojových zemí jsou podmíněné a jejich dosažení závisí na finanční podpoře; vítá rozhodnutí COP24 stanovit po roku 2025 ambicióznější cíl nad rámec stávajícího závazku, že od roku 2020 bude ročně poskytnuto 100 miliard USD, avšak vyjadřuje znepokojení nad tím, že skutečné závazky rozvinutých zemí stále ještě zdaleka nedosahují společného cíle 100 miliard USD ročně, a vyzývá k tomu, aby byla tato mezera odstraněna; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby zvýšily své úsilí o mobilizaci mezinárodních finančních prostředků na opatření v oblasti klimatu pro rozvojové země a vypracovaly mezinárodní plán, který stanoví spravedlivý podíl každé rozvinuté země na finančním závazku ve výši 100 miliard USD a mechanismy, které zajistí, že závazky se promění v konkrétní činnost; očekává, že k navýšenému mezinárodnímu financování v oblasti klimatu po roce 2025 budou přispívat i rozvíjející se ekonomiky; vyslovuje se pro to, aby byla zahájena jednání o novém finančním cíli pro období po roce 2025 na základě strukturovaného přístupu s oddělenými dílčími cíli pro adaptaci a pro řešení ztrát a škod, včetně financování založeného na grantech, které by odráželo rostoucí závažnost klimatických dopadů a naléhavou nutnost urychlit opatření v oblasti klimatu v tomto desetiletí;

71.  zdůrazňuje, že pro adaptaci na změnu klimatu jsou důležité finanční toky; zdůrazňuje význam praktického uplatňování celosvětového adaptačního cíle a uvolnění velkého objemu nových finančních prostředků na adaptační opatření v rozvojových zemích; vyzývá EU a její členské státy, aby se zavázaly k tomu, že výrazně navýší objem poskytovaných finančních prostředků na adaptaci, s cílem dosáhnout do roku 2023 rovnováhy mezi finančními prostředky na adaptaci a na mitigaci, přičemž upřednostní financování založené na grantech, a aby připravily odpovídající přísliby, které mají být učiněny na konferenci COP26;

72.  prohlašuje, že příjmy z mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích by mohly být využity k tomu, aby bylo rozvojovým zemím poskytování více klimatického financování, zejména na adaptace, ale také na snížení uhlíkové náročnosti jejich vývozu i jejich výrobků prodávaných na domácím trhu;

73.  uznává, že je třeba dosáhnout pokroku v otázce ztrát a škod, pro něž by měly být získány další zdroje prostřednictvím inovativních zdrojů veřejných financí v rámci Varšavského mezinárodního mechanismu a pro něž by EU měla podpořit mandát COP26 pro novou akční a podpůrnou odbornou skupinu v rámci varšavského mezinárodního mechanismu (ASEG), aby tyto zdroje prozkoumala a využívala;

74.  poukazuje na skutečnost, že krize způsobená onemocněním COVID-19 opět ukázala, že se při řešení globálních výzev spoléháme jeden na druhého, a měla by být vnímána jako varovný signál, že si musíme klást náročnější cíle a postupovat společně zdůrazňuje, že je třeba budovat odolnost na základě všech poznatků ze současné krize, pokud jde o nedostatečné nouzové plánování a kapacity pro reakci na mimořádné události; varuje, že krize způsobená onemocněním COVID-19 zvrátí pokrok směrem k cílům udržitelného rozvoje a zvyšuje extrémní chudobu v rozvojových zemích a míru zadlužení; zdůrazňuje, že je nezbytné výrazně navýšit financování opatření v oblasti klimatu a neprodleně začít hledat možnosti, jak smysluplně oddlužit rozvojové země, aby se usnadnilo celosvětové ekologické oživení;

75.  považuje za zásadní, aby hlavní mezinárodní finanční instituce urychleně přijaly a rozvíjely ekologické financování s cílem dosáhnout úspěšné dekarbonizace světového hospodářství; připomíná úlohu EIB jako klimatické banky EU a její nedávno přijatý plán pro klimatické bankovnictví a aktualizovanou úvěrovou politiku v oblasti energetiky; vyzývá multilaterální rozvojové banky včetně EIB a rozvojové finanční instituce, aby financovaly více investic v oblasti klimatu, sladily svá portfolia s Pařížskou dohodou a podporovaly rozvojové země v tom, aby se z onemocnění COVID-19 zotavovaly ekologickým, inkluzivním a odolným způsobem; poukazuje na to, že je třeba vytvořit platformy a nástroje na podporu a sdílení osvědčených postupů pro udržitelnou obnovu a podporovat praktickou spolupráci ve snaze o oddělení emisí skleníkových plynů od hospodářského růstu a současně zvyšovat prosperitu; vyzývá k vypracování a podpoře celosvětové dohody o zásadách udržitelného financování, včetně účetních standardů pro udržitelnost mezinárodních standardů účetního výkaznictví;

76.  vítá skutečnost, že se v rámci Pařížské dohody bude nadále používat adaptační fond; uznává význam tohoto fondu pro komunity, které jsou změnou klimatu nejvíce ohroženy, a konstatuje, že od roku 2010 vyčlenil fond na projekty a programy zaměřené na přizpůsobení se změně klimatu a odolnost vůči ní více než 830 milionů USD, což zahrnuje než 120 konkrétních lokalizovaných projektů v nejzranitelnějších komunitách v rozvojových zemích po celém světě; zdůrazňuje nicméně, že tato částka nebude stačit, a vyzývá dárcovské země, aby výrazně zvýšily své příspěvky do Adaptačního fondu, a to předvídatelnějším a víceletým přístupem;

77.  znovu opakuje, že je naléhavě nutné přestat subvencovat fosilní paliva a ukončit i ostatní škodlivé dotace v EU a na celém světě; konstatuje, že dotace na fosilní paliva v EU dosahují přibližně 50 miliard EUR, a vyzývá všechny členské státy, aby zavedly konkrétní politiky, harmonogramy a opatření k postupnému ukončení všech přímých i nepřímých dotací na fosilní paliva nejpozději do roku 2025; vyzývá všechny ostatní smluvní strany, aby přijaly obdobná opatření;

78.  podporuje práci koalice ministrů financí pro opatření v oblasti klimatu a vybízí všechny vlády, aby přijaly závazky této koalice týkající se sladění všech politik a postupů v oblasti působnosti finanční resortů s cíli Pařížské dohody a uplatňování efektivního stanovování cen uhlíku podle „helsinských zásad“;

79.  zdůrazňuje, že je důležité nasměrovat soukromý sektor, včetně korporací a finančních trhů, na cestu slučitelnou s cíli Pařížské dohody; vítá iniciativu centra pro soukromé financování COP26, která se zaměřuje na budování systému, který mobilizuje soukromé finanční prostředky na podporu restrukturalizace našich ekonomik tak, aby bylo možné dosáhnout neutrální bilance emisí; uznává široký veřejný zájem a zapojení do udržitelných investic; vítá, že do rozvoje ekologického financování se stále více zapojují velké mezinárodní finanční instituce, a domnívá se, že tento trend je nezbytné podporovat, pokud máme dosáhnout dekarbonizace světového hospodářství; vítá glasgowskou finanční alianci pro nulové čisté emise a její závazek uvolnit nezbytné celosvětové investice do nulových čistých emisí nejpozději do roku 2050, a to na základě vědeckých kritérií;

80.  zdůrazňuje, že mechanismus čistého rozvoje (CDM) nevedl ke skutečnému snížení emisí; vyzývá smluvní strany, aby rozhodly o okamžitém ukončení jeho činnosti; zdůrazňuje, že pokračování mechanismu čistého rozvoje by šlo proti Pařížské dohodě a kolektivnímu úsilí o snížení emisí skleníkových plynů;

81.  zdůrazňuje, že staré kredity získané v minulosti nesmí být využívány v rámci Pařížské dohody; zdůrazňuje, že staré kredity nesmí být využívány ke splnění cílů v oblasti klimatu po roce 2020;

82.  zdůrazňuje, že je třeba dále rozvíjet a podporovat zveřejňování finančních informací finančními institucemi a společnostmi v souvislosti s klimatem a udržitelností;

Všeobecné úsilí všech odvětví

83.  zdůrazňuje, že tento stav není slučitelný s dlouhodobým cílem klimatické neutrality, který naopak vyžaduje větší a rychlejší snižování emisí ve všech odvětvích společnosti, včetně letecké a námořní dopravy; domnívá se, že pokud mají být vnitrostátně stanovené příspěvky v souladu se závazky pro celé hospodářství, jež vyžaduje Pařížská dohoda, měly by být smluvní strany vybízeny k tomu, aby snižovaly také emise z mezinárodní lodní a letecké dopravy a aby opatření ke snižování emisí z těchto odvětví přijímaly a prováděly na mezinárodní, regionální a vnitrostátní úrovni; v této souvislosti opakuje, že je třeba regulovat tato odvětví v rámci systému EU pro obchodování s emisemi, což by rovněž mohlo sloužit jako vzor pro paralelní úsilí o dosažení vyšších celosvětových ambicí na mezinárodní úrovni, a to i v rámci Mezinárodní námořní organizace (IMO) a Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO); je znepokojen pomalým pokrokem, jehož dosáhly Mezinárodní námořní organizace a Mezinárodní organizace pro civilní letectví při řešení problematiky emisí z mezinárodní lodní a letecké dopravy; poukazuje na to, že letecká doprava způsobuje přibližně 2,1 % globálních emisí CO2; vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily maximum pro to, aby byl systém kompenzací a snižování emisí uhlíku v mezinárodní letecké dopravě (CORSIA) zpřísněn a aby nejvyšší měrou podporovaly, aby ICAO přijala dlouhodobý cíl, jímž je snížení sektorových emisí, a aby zároveň zaručily legislativní autonomii EU, pokud jde o provádění směrnice o obchodování s emisemi (ETS);

84.  připomíná, že podle Mezinárodní energetické agentury by v zájmu dosažení nulových čistých emisí do roku 2050 musely všechny být nové osobní automobily uváděné na celosvětový trh do roku 2035 zcela bezemisní; dále zdůrazňuje, že má-li být Evropa do roku 2050 klimaticky neutrální, musí mít podle analýzy Komise prakticky všechny automobily na evropských silnicích do poloviny století nulové emise; zdůrazňuje, že doprava může významně usnadnit zavádění energie z obnovitelných zdrojů; zdůrazňuje úlohu, kterou může hrát elektrická mobilita jako forma inteligentní integrace odvětví energetiky a dopravy díky uvolnění kapacit flexibility, a zdůrazňuje význam zavedení inteligentního nabíjení v celé EU;

85.  konstatuje, že emise černého uhlíku z lodní dopravy se v letech 2012–2018 celosvětově zvýšily o 12 % a v Arktidě v letech 2015–2019 dokonce o 85 %; zdůrazňuje, že se odhaduje, že černý uhlík bude v přibližně dvacetiletém časovém horizontu činit přibližně 21 % emisí z lodní dopravy; vzhledem k naléhavosti boje proti změně klimatu, a zejména vzhledem k znepokojivé rychlosti, s jakou v Arktidě dochází k tání ledovců, vyzývá k okamžitým krokům s cílem zvrátit současný nárůst emisí černého uhlíku z lodní dopravy v arktické oblasti; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že zákaz používání těžkého topného oleje v Arktidě, který přijala Mezinárodní námořní organizace (IMO), obsahuje řadu mezer, takže nedokáže zabezpečit ochranu arktické oblasti; naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby zajistila, že všechny lodě vplouvající do přístavů EU, které se pohybují v Arktidě nebo v její blízkosti, přejdou na čistší destiláty a budou mít nainstalovány filtry částic, které by snížily emise černého uhlíku o více než 90 %;

86.  poukazuje na skutečnost, že v roce 2012 představovala lodní doprava přibližně 2,5 % celosvětových emisí skleníkových plynů(25); je znepokojen tím, že lodní doprava je vyňata z působnosti mezinárodních (UNFCCC) i unijních klimatických cílů, a upozorňuje na to, že pokud nebudou přijata žádná opatření, tyto emise se mezi lety 2018 a 2050 zvýší až o 50 %(26); vítá skutečnost, že v roce 2018 přijala IMO počáteční strategii pro snižování emisí skleníkových plynů z lodí, které by měly co nejdříve dosáhnout vrcholu a do roku 2050 by měly klesnout nejméně o 50 % ve srovnání s rokem 2008, a že současně usiluje o jejich úplné odstranění, je však znepokojen pomalým pokrokem, jehož bylo dosud dosaženo, a naléhavě vyzývá IMO, aby v krátkodobém a střednědobém horizontu urychleně přijala dostatečně ambiciózní opatření;

87.  připomíná, že klíčovou úlohu při snižování emisí skleníkových plynů hrají města; zdůrazňuje, že města se proto musí postavit do čela úsilí o ekologickou transformaci na místní i celosvětové úrovni; vyzývá Komisi, aby zvážila konkrétní opatření na podporu snižování emisí CO2 z měst, která by byla prováděna ve spolupráci s průmyslem, občany a místními orgány; zdůrazňuje, že města mohou sloužit jako kolébka nových technologií v rámci elektrifikace, automatizace a digitalizace tím, že budou podporovat inovace a průkopnické akce;

88.  zdůrazňuje, že je třeba sjednotit úsilí s cílem dosáhnout pokroku jak v oblasti změny klimatu, tak v oblasti kvality ovzduší; domnívá se, že ke snížení emisí u zdroje ve všech odvětvích, zejména v silniční a námořní dopravě, v letectví, v průmyslových zařízeních, budovách, zemědělství a výrobě energie, je zapotřebí holistický přístup, aby bylo možné lépe chránit zdraví našich občanů a naší planety;

89.  připomíná, že 23 % celosvětových emisí skleníkových plynů a přibližně 10 % emisí skleníkových plynů v EU pochází ze zemědělství, a poukazuje na to, že v zemědělském odvětví se nachází významný potenciál pro snižování emisí skleníkových plynů a pozitivní příspěvek k boji proti změně klimatu, pokud se podaří zvýšit pohlcování uhlíku, k němuž v zemědělství dochází; zdůrazňuje, že přechod k regenerativnímu zemědělství, kratším zásobovacím řetězcům a zdravější, vyváženější a udržitelnější stravě, mimo jiné prostřednictvím zvýšené spotřeby udržitelně vyráběných rostlin a potravin rostlinného původu, by významně přispěl ke snížení emisí ze zemědělství a zároveň by uvolnil tlak na půdu a pomohl obnovit ekosystémy;

90.  konstatuje, že o významných přínosech agroekologie ve vztahu ke klimatu, biologické rozmanitosti a zajišťování potravin hovoří zprávy IPCC a IPBES, zvláštní zpravodaj OSN pro právo na výživu i Mezinárodní hodnocení zemědělských technologií pro rozvoj pod vedením FAO; opakuje, že základem opatření v oblasti klimatu by měla být agroekologie a rodinné zemědělské podniky;

91.  konstatuje, že přibližně 60 % světových emisí methanu pochází ze zemědělství, skládek, odpadní vody, produkce fosilních paliv a jejich potrubní přepravy a podobných zdrojů; připomíná, že methan je velmi silný skleníkový plyn, jehož účinek převyšuje CO2 ve dvacetiletém horizontu více než osmdesátkrát a je po oxidu uhličitém druhým největším faktorem přispívajícím ke změně klimatu; poukazuje na to, že jedním z nejúčinnějších akcí v rámci klimatické činnosti EU v tomto desetiletí bude okamžité a rychlé snížení emisí methan; konstatuje, že k omezení emisí metanu, zejména v energetice, již existuje mnoho nákladově efektivních technologií a postupů; konstatuje, že snížení emisí methanu doplňuje nezbytné snížení emisí oxidu uhličitého a že 15 % nutného snížení emisí podle Pařížské dohody by již mohlo být odstraněno pomocí nízkonákladového a technicky proveditelného zmírnění emisí metanu; v této souvislosti vítá novou strategii EU na snížení emisí metanu, kterou Komise představila v říjnu 2020, a vyzývá všechny strany, aby urychleně přijaly ambiciózní opatření k výraznému snížení emisí methanu; vyzývá Komisi, aby navrhla spravedlivý, komplexní a jasný legislativní rámec, který stanoví závazná opatření a cíle snížení methanu, jež povedou k výraznému snížení emisí methanu v EU do roku 2030; vyzývá Komisi a členské státy, aby byly vůdčí silou mezinárodní spolupráce a koordinace v oblasti zmírňování emisí metanu a aby se na konferenci COP26 postavily do čela úsilí o celosvětovou dohodu o zmírňování methanu, která stanoví nové cíle pro celosvětové zmírňování emisí metanu v souladu se zprávou IPCC o 1,5 °C, globální hodnotící zprávou UNEP o methanu a šestou hodnotící zprávou IPCC;

92.  připomíná, že jak je uvedeno v posouzení dopadů plánu klimatických cílů pro rok 2030(27), cíl snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů nejméně o 55 % vyžaduje, aby se v souladu s cíli Pařížské dohody řešil problém emisí methanu;

93.  podporuje úsilí Komise prosazovat vytvoření právně závazného rámce na mezinárodní úrovni pro snižování emisí metanu v rámci OSN;

94.  vítá oznámení Bidenovy vlády v USA a čínského prezidenta Si Ťin-pchinga o ratifikaci kigalské změny Montrealského protokolu, která spolu s nadcházejícím přezkumem pravidel EU týkajících se fluorovaných skleníkových plynů představuje jedinečnou příležitost k tomu, aby se svět přiblížit dosažení cílů Pařížské dohody; vyzývá Komisi, aby do konce roku 2021 předložila rozsáhlou novelu nařízení o fluorovaných skleníkových plynech, díky níž se urychlí postupné nahrazování hydrofluoruhlovodíku (HFC)); domnívá se, že by měla být přijata další opatření proti používání fluoridu sírového (SF6);

95.  vybízí EU, aby se ujala vedoucí úlohy při prosazování systémů „plateb za uhlík“ jako účinného nástroje klimatické politiky, který by měl být součástí širšího regulačního rámce, a aby zkoumala možnosti vytváření vazeb na trhy s uhlíkem ve třetích zemích a regionech a další formy spolupráce s jejich účastníky a usilovala o rychlejší a nákladově účinné snižování globálních emisí, které by mělo provázet snižování rizika úniku uhlíku, což by přispělo k zajištění rovných podmínek v globálním měřítku; vyzývá Komisi, aby vytvořila záruky, že veškerá propojení s EU ETS budou i nadále přinášet dodatečné a trvalé příspěvky ke zmírňování změny klimatu a nebudou neoslabovat domácí závazky Unie týkající se emisí skleníkových plynů; zdůrazňuje, že klíčovou součástí Zelené dohody je vznik mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích slučitelného s pravidly WTO, který by měl být důležitou prioritou; zdůrazňuje, že tento mechanismus by měl být používán jako vzor pro důraznější opatření v oblasti klimatu v EU i na celém světě a měl by zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž mezi domácími a zahraničními výrobci;

96.  zdůrazňuje, že důležité ostře vystupovat proti odlesňování; konstatuje, že ačkoli se lesní plocha v EU v posledních letech rozrostla, v jiných regionech, zejména v rozvíjejících se ekonomikách závislých na komoditách, představuje masivní odlesňování způsobené zejména zemědělstvím a odvětvím živočišné výroby problém, který je třeba adekvátním způsobem řešit;

Průmysl a konkurenceschopnost

97.  domnívá se, že COP26 je pro evropská průmyslová a energetická odvětví nejdůležitější konferencí COP od podpisu Pařížské dohody v roce 2015, neboť Unie si stanovila plán na dosažení klimatické neutrality nejpozději do roku 2050 a začala pracovat na balíčku opatření Fit for 55; domnívá se, že hospodářská prosperita, sociální soudržnost, vytváření pracovních příležitostí, udržitelný rozvoj průmyslu a klimatická politika by se měly navzájem posilovat; zdůrazňuje, že boj proti změně klimatu poskytuje průmyslu EU mnoho příležitostí, které bude možné využít, pokud zákonodárci budou včas hledat vhodná řešení, která budou založená na solidaritě a budou vždy odpovídat daným podmínkám; zdůrazňuje, že pro dosažení cílů stanovených pro rok 2030 a následující období je zapotřebí zastřešující strategie, která zajistí soulad mezi veřejným a soukromým financováním; považuje za nanejvýš důležité, aby EU byla tím, kdo začne jednat jako první, a byla pro ostatní vzorem;

98.  zdůrazňuje, že EU by měla učinit vše pro to, aby její průmysl při přechodu na hospodářství s nulovými čistými emisemi nepřišel o své vedoucí postavení a globální konkurenceschopnost; poukazuje na to, že k udržení a rozšíření oblastí, v nichž má EU vedoucí úlohu, by měly být využívány dostupné a inovativní politické nástroje; zdůrazňuje, že je třeba pokročit v úsilí o dekarbonizaci evropského průmyslu, které by se mělo i nadále těšit unijní podpoře; vítá iniciativy zaměřené na strategické hodnotové řetězce; uvědomuje si, že včasná klimatická opatření budou mít na evropské hospodářství pozitivní účinek, stejně jako to, že se EU stane vzorem při dosahování klimatické neutrality, což rozvinutým nebo méně ambiciózním zemím připraví vhodné podmínky a evropskému hospodářství a podnikům poskytne výraznou konkurenční výhodu; zdůrazňuje, že je třeba zavést vymahatelné mnohostranné a dvoustranné dohody mezi EU a jejími partnery, které se budou zaměřovat na export environmentálních norem Unie a zajištění rovných podmínek v obchodu a investicích; zdůrazňuje, že je třeba zabránit přemísťování výroby a investic do evropského průmyslu z důvodu méně ambiciózních opatření v oblasti klimatu mimo Unii, a vybízí tak mezinárodní partnery, aby svou klimatickou činnost uvedli do vzájemného souladu; domnívá se, že ekologická taxonomie EU by měla zajistit transparentnost a právní jasnost, aby vlády a podniky mohly poskytovat pobídky pro investice přispívající k dosažení cílů Pařížské dohody;

99.  bere na vědomí zásadní úlohu malých a středních podniků, zejména mikropodniků a startupů, jako faktorů zaměstnanosti a růstu a jako subjektů, které stojí v čele digitální a ekologické transformace; připomíná, že malé a střední podniky jsou zásadní součástí evropské hospodářské a sociální struktury a že je nutné, aby se jim při ekologické transformaci dostalo podpory ze strany zákonodárců, zejména zajištěním přístupu k financování udržitelných technologií, služeb a procesů a zjednodušením administrativních postupů; je znepokojen tím, že mnoho malých a středních podniků stále neví o příležitostech, které ekologická transformace nabízí, a vyzývá k nápravě tohoto nedostatku, a to za podpory poradců pro udržitelnost a služeb pro udržitelnost sítě Enterprise Europe Network;

100.  vítá odhodlání, které projevují evropští občané, pokud jde o plnění závazků Pařížské dohody, a oceňuje jejich činnost a dosažený pokrok; zároveň konstatuje, že je třeba činnost urychleně zintenzivnit, aby byla plně v souladu s Pařížskou dohodou; vybízí proto všechny zúčastněné strany v Unii i mimo ni, aby v zájmu řešení problematiky klimatu přizpůsobily své ambice a chování vyšším standardům;

101.  poukazuje na příležitosti, které spolehlivá strategie růstu pro obnovu po pandemii COVID-19 nabízí nejen k překonání hospodářské krize, ale také k dalšímu rozvoji zelené a udržitelné ekonomiky EU, a to díky digitální a ekologické transformaci; se znepokojením konstatuje, že vzhledem k rozsahu průmyslové transformace, která je nezbytná pro dosažení cílů pro rok 2030 ve vysoce konkurenčním a rychle se rozvíjejícím prostředí, by bylo pro unijní průmysl škodlivé, pokud bychom ignorovali výhody, které rozvoj této dynamiky přináší;

102.  vítá skutečnost, že několik obchodních partnerů EU zavedlo obchodování s uhlíkem nebo jiné cenové mechanismy; vítá sociálně spravedlivý mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích v souladu s návrhy obsaženými v usnesení Evropského parlamentu o mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích slučitelném s pravidly WTO, který zahrnuje vytvoření účinného mechanismu proti úniku uhlíku, a poukazuje na jeho účinek na prosazování celosvětové ceny uhlíku; vyzývá smluvní strany COP26, aby se dohodly na jasných, spravedlivých a ekologicky a sociálně šetrných pravidlech pro trhy s uhlíkem, která přinesou konkrétní a měřitelné příspěvky k udržitelnému rozvoji;

Energetická politika

103.  vítá revizi právních předpisů v oblasti energetiky, která probíhá v rámci balíčku „Fit for 55“, s cílem uvést je do souladu se zvýšeným cílem Unie snížit do roku 2030 emise nejméně o 55 % a dosáhnout klimatické neutrality nejpozději do roku 2050;

104.  připomíná, že Unie se zavázala řídit se zásadou „energetická účinnost v první řadě“; zdůrazňuje, že je důležité tuto zásadu začlenit do všech příslušných předpisů a iniciativ; poukazuje na nevyužitý potenciál energetické účinnosti v odvětvích, jako je doprava a stavebnictví, včetně vytápění a chlazení;

105.  připomíná, že v roce 2018 bylo v Unii vynaloženo 50 miliard EUR na dotace na fosilní paliva, což odpovídá přibližně jedné třetině všech energetických dotací v Unii; je přesvědčen, že dotace na fosilní paliva ohrožují cíle Zelené dohody pro Evropu a závazky vyplývající z Pařížské dohody; zdůrazňuje, že je naléhavě třeba poskytovat jednotnější cenové signály napříč energetickými odvětvími a členskými státy, a poukazuje na skutečnost, že do cen nejsou započítávány externí náklady; vyzývá členské státy a ostatní smluvní strany COP26, aby upřednostnily investice do zelené energie a infrastruktury a aby postupně ukončily přímé a nepřímé dotace na fosilní paliva;

106.  domnívá se, že má-li EU dosáhnout klimatické neutrality, měl by být její energetický systém integrován a založen na kaskádovém systému priorit, kdy na vrcholu stojí zásada „energetická účinnost v první řadě“, která vede k úsporám energie, následovaná dekarbonizací energie u konečných uživatelů prostřednictvím přímé elektrifikace, využíváním paliv vyrobených z obnovitelných zdrojů a – během přechodné fáze – používáním nízkouhlíkových paliv tam, kde dosud neexistuje jiná alternativa; přitom je však třeba dbát na to, aby energie byla k dispozici všem a byla cenově dostupná a dodávky byly spolehlivé, což vyžaduje rozvoj oběhového, vysoce energeticky účinného, integrovaného, propojeného, odolného a multimodálního energetického systému;

107.  připomíná, že je třeba zohledňovat různorodost vnitrostátních energetických systémů a problémů; zdůrazňuje, že transformace musí být spravedlivá, a opakuje slib uvedený v nové Zelené dohodě, že nikdo nebude opomenut; je znepokojen tím, že přibližně 50 milionů domácností v EU stále žije v energetické chudobě; zdůrazňuje, že vyšší klimatické cíle musí mít také sociální rozměr, což znamená, že by měly být co nejdříve učiněny kroky k prevenci a odstranění energetické chudoby; zdůrazňuje, že politiky v oblasti energetiky by měly být prováděny v souladu se zásadou spravedlivého přechodu a v úzké spolupráci s občanskou společností a sociálními partnery; domnívá se proto, že nezbytnou podmínkou pro dosažení uhlíkové neutrality ve všech odvětvích společnosti spravedlivým, inkluzivním a sociálně udržitelným způsobem je veřejné plánování, silnější sociální partnerství a zapojení občanské společnosti na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU;

108.  vítá přijetí evropské strategie pro vodík, která stanoví cíle pro instalaci zařízení na výrobu vodíku z obnovitelných zdrojů o celkovém výkonu nejméně 6 GW do roku 2024 a 40 GW do roku 2030; připomíná, že je třeba urychlit dekarbonizaci stávající výroby vodíku zvýšením výroby z obnovitelných zdrojů; zdůrazňuje, že je důležité co nejdříve ukončit výrobu vodíku z fosilních zdrojů a zaměřit se místo toho na bezpečné a udržitelné technologie; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby okamžitě začaly tuto transformaci důkladně plánovat, aby výroba vodíku z fosilních zdrojů začala rychle, předvídatelně a nezvratně klesat a aby životnost zařízení na výrobu z fosilních zdrojů nemusela být prodlužována; konstatuje, že velký počet zařízení na výrobu vodíku z fosilních zdrojů se nachází na územích zapojených do spravedlivé transformace, a poukazuje tudíž na to, že jsou zapotřebí účinná opatření na podporu snižování emisí skleníkových plynů a rekvalifikace a zaměstnanosti místních pracovníků;

109.  vítá strategii EU v oblasti energie z obnovitelných zdrojů na moři a její ambici zvýšit evropskou kapacitu v pobřežních vodách do roku 2030 na nejméně 60 GW a do roku 2050 na 340 GW; zdůrazňuje, že je třeba, aby provádění této strategie přinášelo prospěch celé Unii, tedy i vnitrozemským členským státům;

110.  je přesvědčen, že je třeba vytvořit podmínky pro to, aby spotřebitelé měli více pobídek k výběru udržitelnějších forem energie a k tomu, aby byli aktivnější; vyzývá Komisi, aby posoudila, jaké překážky dosud brání samovýrobě energie z obnovitelných zdrojů a vzniku komunit obnovitelné energie, zejména v případě domácností s nízkými příjmy nebo zranitelných domácností;

111.  vítá iniciativu na změnu směrnici o zdanění energie (2003/96/ES) s cílem přeměnit ji v nástroj, který sladí daňové politiky s cíli v oblasti energetiky a klimatu pro roky 2030 a 2050 a zároveň posoudí její dopady, včetně dopadů na spotřebitele, stejně jako energetickou a dopravní chudobu; vyzývá členské státy, aby zvážily snížení daní a odvodů z obnovitelných zdrojů v celé Unii a aby posílily finanční pobídky k výrobě energie z obnovitelných zdrojů;

112.  zdůrazňuje, že ačkoli Evropa usiluje o splnění svých náročných cílů, dosažení neutrální bilance emisí v celosvětovém měřítku nejpozději do roku 2050 bude vyžadovat koordinovanou globální akci; zdůrazňuje, že rozvojové země budou ke své ekologické transformaci potřebovat různé stupně mezinárodní pomoci; poukazuje na to, že je důležité prohloubit přeshraniční spolupráci a sdílení osvědčených postupů s mezinárodními partnery v oblasti tvorby politik a vědy, včetně přenosu technologií, s cílem podpořit energetickou účinnost a investice do udržitelných energetických technologií a infrastruktury;

113.  vítá záměr Komise přijmout akční plán pro digitalizaci odvětví energetiky, který má vést k tomu, aby se EU stala technologickým lídrem a aby v konkrétních odvětvích měla integrovanější energetický systém s inteligentními řešeními a s lepším financováním na období 2021–2027; připomíná, že má-li být zajištěna odolnost energetických systémů, je nutné řešit rizika kybernetické bezpečnosti v odvětví energetiky;

Výzkum, inovace, digitální technologie a vesmírná politika

114.  vítá úlohu programu Horizont Evropa a jeho příspěvek ke klimatické neutralitě; je toho názoru, že partnerství v rámci programu Horizont Evropa, včetně společných podniků, podpoří spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem s cílem přispět k dosažení ekologické transformace a současně zajistit, aby byly k dispozici udržitelné inovace, které budou přístupné všem a současně cenově dostupné; zdůrazňuje, že je důležité zlepšit komunikaci s občany o výsledcích evropských projektů výzkumu a vývoje a o nových technologiích, včetně tzv. majákových projektů, s cílem zvýšit přijetí ze strany veřejnosti a dosáhnout toho, aby činnost Unie byla pro její občany viditelnější;

115.  zdůrazňuje, že je třeba přilákat více veřejných i soukromých investic do výzkumu, inovací a zavádění nových udržitelných technologií, a to i v odvětvích s vysokým podílem lidské práce, do nezbytných nových infrastrukturních sítí a projektů, které přispívají k plnění cílů Zelené dohody pro Evropu a Pařížské dohody;

116.  poukazuje na to, že je důležité zajistit soudržnost pobídek na podporu inovativních technologií, aby bylo možné dosáhnout cílů pro roky 2030 a 2050 a zabývat se zaváděním již vyspělých technologií a investicemi do technologií nových, které je třeba vyvinout, aby bylo možné dosáhnout cíle Unie, jímž je klimatická neutralita nejpozději do roku 2050;

117.  zdůrazňuje, že při podpoře ekologické transformace EU mohou hrát elementární úlohu digitální technologie; zdůrazňuje, že oživení EU vyžaduje, aby vznikl stabilní regulační rámec a existovaly finanční pobídky také pro soukromé subjekty, neboť tak bude možné dosáhnout tržně orientovaného pokroku směrem k výzkumu, inovacím a rozvoji udržitelných technologií;

118.  poukazuje na to, že digitalizace je jedním z klíčových faktorů ovlivňujících integraci energetického systému, neboť je díky ní možný dynamický a vzájemně propojený pohyb nosičů energie, propojení rozmanitějších trhů a poskytování údajů nezbytných pro sladění nabídky a poptávky; zdůrazňuje potenciál digitálních technologií pro zvýšení energetické účinnosti, a tím i snížení celkových emisí skleníkových plynů; připomíná, že podle odhadů Komise představuje environmentální stopa IKT 5 až 9 % celosvětové spotřeby elektrické energie a více než 2 % celosvětových emisí skleníkových plynů; zdůrazňuje, že podle studie Společného výzkumného střediska Komise o umělé inteligenci z r. 2018 mohou datová centra a přenos dat představovat 3 až 4 % celkové spotřeby elektrické energie v Unii; poukazuje na to, že podle prognóz Komise dojde mezi lety 2018 až 2030 ke zvýšení spotřeby datových center o 28 %; zdůrazňuje, že 47 % digitálních emisí uhlíku je uvolňováno v důsledku spotřebitelských zařízení, jako jsou počítače, chytré telefony, tablety a další propojená zařízení; vyzývá proto k přijetí opatření, která by snížila uhlíkovou stopu odvětví IKT zajištěním energetické účinnosti a účinného využívání zdrojů, a opakuje, že podle digitální strategie je cílem to, aby datová centra dosáhla nejpozději do roku 2030 klimatické neutrality a vysoké energetické účinnosti;

119.  poukazuje na význam příspěvku výzkumu a inovací k dosažení cílů stanovených v Pařížské dohodě a cílů Zelené dohody pro Evropu; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly výzkum a inovace a celkové navýšení rozpočtu EU a vnitrostátních rozpočtů určených na výzkum a inovace v oblasti udržitelných a bezpečných energetických technologií a inovací; vyzývá Komisi, aby zvážila další podpůrné technologie a inovativní řešení, které přispějí k integrovanému energetickému systému odolnému vůči změně klimatu, a to i tam, kde má Evropa celosvětové vedoucí postavení a domácí hodnotové řetězce; domnívá se, že pro dosažení klimatických cílů a zajištění výrazného ekonomického prospěchu Evropanům je velmi důležité, aby se klíčové segmenty hodnotových řetězců energie z obnovitelných zdrojů nacházely v Unii, a vyzývá k přijetí vhodných opatření na podporu úlohy evropského obsahu v dodavatelském řetězci obnovitelné energie a v legislativě, kterou se řídí;

Změna klimatu a rozvoj

120.  je přesvědčen, že COP26 je příležitostí k tomu, abychom obnovili úsilí o dosažení cílů Pařížské dohody a cílů udržitelného rozvoje OSN, zejména cíle č. 13 (opatření v oblasti klimatu); domnívá se, že Agenda 2030 musí fungovat jako plán směřující k ekologičtější, spravedlivější a udržitelnější budoucnosti;

121.  zdůrazňuje, že ke klimatickým opatřením je důležité přistupovat také z lidskoprávního hlediska a dbát o to, aby veškerá opatření respektovala a podporovala lidská práva všech lidí;

122.  žádá smluvní strany UNFCCC, aby nadále zvyšovaly své ambice v oblasti zmírňování dopadů změny klimatu a adaptace na ni v souladu s cíli Pařížské dohody a aby začleňovaly lidskoprávní rozměr do svých vnitrostátně stanovených příspěvků a adaptačních sdělení; vyzývá sekretariát UNFCCC, aby ve spolupráci s vysokým komisařem OSN pro lidská práva vypracoval pokyny k tomu, jak začlenit ochranu lidských práv do vnitrostátně stanovených příspěvků a adaptačních sdělení;

123.  je si vědom obrovského množství důkazů o tom, že dopady změny klimatu zhoršují nebo způsobují nedostatek životně důležitých zdrojů, jako jsou orná půda, poškozují nebo ničí ekosystémy, které jsou zdrojem obživy, a zvyšují výskyt a závažnost přírodních katastrof, čímž působí faktory vedoucí ke konfliktům, vysídlování obyvatelstva a humanitárním krizím;

124.  připomíná, že podle páté hodnotící zprávy IPCC jsou při adaptaci na změnu klimatu význam zdrojem domorodé, místní a tradiční formy znalostí významným zdrojem; vyjadřuje politování nad tím, že znalosti domorodých národů nejsou účinně využívány, výslovné uznání původního a kmenového obyvatelstva a jejich práv stále chybí v právních, politických a institucionálních rámcích mnoha zemí a že významným problémů zůstává nedostatečná možnost tato práva uplatňovat;

125.  považuje za naprosto nezbytné, aby do provozních pravidel mechanismu udržitelného rozvoje byly začleněny spolehlivé záruky zmírňování a ochrany práv původního obyvatelstva a místních komunit v rámci každého projektu v rámci tohoto mechanismu; zdůrazňuje, že je důležité využít znalostí domorodých a místních společenství o ochraně životního prostředí a zajistit, aby i jejich hlasy zaznívaly v rámci mezinárodního úsilí o opatření v oblasti klimatu;

126.  vyzývá EU, aby se postavila do čela úsilí o to, aby dohody WTO byly plně v souladu s Pařížskou dohodou a zajistila, že její vlastní obchodní a investiční dohody nebudou překážkou provádění Pařížské dohody a dosažení cílů udržitelného rozvoje OSN, nýbrž je plně podporovaly;

Úloha Evropského parlamentu

127.  domnívá se, že jelikož Parlament musí poskytnout svůj souhlas s mezinárodními dohodami a jako spolunormotvůrce hraje ústřední roli v provádění Pařížské dohody v EU, musí mít své pevné místo v delegaci EU; trvá proto na tom, aby bylo Parlamentu umožněno účastnit se koordinačních schůzek zástupců EU na COP26 v Glasgow a aby měl přístup ke všem přípravným dokumentům od okamžiku zahájení jednání;

o
o   o

128.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu UNFCCC s žádostí, aby bylo rozesláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.

(1) Úř. věst. L 243, 9.7.2021, s. 1.
(2) Úř. věst. C 232, 16.6.2021, s. 30.
(3) Úř. věst. C 232, 16.6.2021, s. 28.
(4) Úř. věst. C 270, 7.7.2021, s. 2.
(5) Přijaté texty, P9_TA(2020)0212.
(6) Přijaté texty, P9_TA(2020)0382.
(7) Přijaté texty, P9_TA(2021)0143.
(8) Přijaté texty, P9_TA(2021)0277.
(9) Zpráva ze semináře IPBES a IPCC o biologické rozmanitosti a změně klimatu ze dne 10. června 2021
(10) Natali, S. M., et al., „Permafrost carbon feedbacks threaten global climate goals“, Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 118 (21), 25. května 2021.
(11) Rigaud, K. K. et al., Groundswell: Preparing for Internal Climate Migration, World Bank Group, 19. března 2018.
(12) UN Development Programme, „The trillion dollar climate finance challenge (and opportunity)“, 27. června 2021.
(13) European Environment Agency, „Building the foundations for fundamental change“, 4. června 2021.
(14) Hänsel, M. C., Drupp, M. A., Johansson, D. J. A., Nesje, F., Azar, C., Freeman, M. C., Groom, B. a Sterner, T., „Climate economics support for the UN climate targets“, Nature Climate Change, 10, s. 781–789, 2020.
(15) Komuniké ze summitu v Carbis Bay ve dnech 11.–13. června 2021.
(16) Oxfam , „Confronting carbon inequality in the European Union. Why the European Green Deal must tackle inequality while cutting emissions“, 7. prosince 2020.
(17) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. ledna 2021 o strategii EU pro rovnost žen a mužů (Přijaté texty, P9_TA(2021)0025).
(18) Mediterranean Experts on Climate and Environmental Change, Risks associated to climate and environmental changes in the Mediterranean region, 2019.
(19) WWF Mediterranean Marine Initiative, The climate change effect in the Mediterranean. Six stories from an overheating sea, Řím, Itálie, 2021.
(20) COM(2021)0219.
(21) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1).
(22) Zpráva ze semináře IPBES a IPCC o biologické rozmanitosti a změně klimatu ze dne 10. června 2021.
(23) Přijaté texty, P9_TA(2020)0285.
(24) High-Level Political Forum, 2018 HLPF Review of SDGs Implementation.
(25) EU climate action policy, responding to the global emergency, Výzkumná služba Evropského parlamentu (EPRS), březen 2021.
(26) EPRS, březen 2021.
(27) SWD(2020)0176.

Poslední aktualizace: 20. ledna 2022Právní upozornění - Ochrana soukromí