Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 20. května 2021 - Brusel
Zvrácení demografických trendů v regionech EU využitím nástrojů politiky soudržnosti
 Dopady pravidel EU o volném pohybu pracovníků a služeb: mobilita pracovních sil uvnitř EU jakožto nástroj k přizpůsobení dovedností potřebám trhu práce
 Urychlení pokroku a odstranění nerovností, aby do roku 2030 přestalo být onemocnění AIDS hrozbou pro veřejné zdraví
 Váleční zajatci po posledním konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem
 Situace na Haiti
 Situace v Čadu
 Životní prostředí: Aarhuská úmluva ***I
 Odvetné čínské sankce proti subjektům EU, poslancům Evropského parlamentu a poslancům vnitrostátních parlamentů
 Data Protection Commissioner v. Facebook Ireland Limited a Maximillian Schrems („Schrems II“) – věc C-311/18
 Právo Parlamentu na informace, pokud jde o průběžné posuzování národních plánů pro oživení a odolnost
 Agentura Evropské unie pro základní práva: průběžná zpráva
 Odpovědnost společností za škody na životním prostředí
 Nové způsoby legální migrace pracovních sil
 Digitální budoucnost Evropy: jednotný digitální trh a využívání umělé inteligence pro evropské spotřebitele

Zvrácení demografických trendů v regionech EU využitím nástrojů politiky soudržnosti
PDF 204kWORD 65k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 o zvrácení demografických trendů v regionech EU využitím nástrojů politiky soudržnosti (2020/2039(INI))
P9_TA(2021)0248A9-0061/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na svobodu pohybu pracovníků, která je zaručena článkem 45 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 174 SFEU o posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti Unie,

–  s ohledem na čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, který povoluje poskytovat státní podpory v zájmu rozvoje některých hospodářských oblastí, pokud tyto podpory výrazně neovlivňují hospodářskou soutěž (tzv. regiony „kategorie c“),

–  s ohledem na článek 349 SFEU o nejvzdálenějších regionech,

–  s ohledem na články 9, 46, 47, 48 a 147 SFEU týkající se různých aspektů práce a zaměstnanosti v EU,

–  s ohledem na evropský pilíř sociálních práv, a zejména na jeho zásady 2, 3 a 20,

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu plus, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o finančních pravidlech pro tyto fondy a pro Azylový a migrační fond, Fond pro vnitřní bezpečnost a Nástroj pro správu hranic a víza (COM(2018)0375), zejména na jeho kapitolu II, která se týká územního rozvoje,

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje facilita na podporu oživení a odolnosti (COM(2020)0408),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2018 o posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii: sedmá zpráva Evropské komise(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. listopadu 2017 o využívání nástrojů politiky soudržnosti v regionech k řešení demografické změny(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o demografických změnách a jejich důsledcích pro budoucí politiku soudržnosti EU(3),

–  s ohledem na svou zprávu ze dne 27. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti(4),

–  s ohledem na článek 20 SFEU, nařízení (EU) č. 492/2011(5) a směrnici 2004/38/ES(6) o volném pohybu pracovníků a jejich rodinných příslušníků v Unii,

–  s ohledem na zprávu Komise ze 17. června 2020 o dopadu demografických změn,

–  s ohledem na plán Komise ze dne 27. července 2020 nazvaný „Rozvoj venkova: dlouhodobá vize pro venkovské oblasti“(7),

–  s ohledem na závěry Rady nazvané „Demografické výzvy – další postup“, přijaté dne 8. června 2020,

–  s ohledem na zelenou knihu o stárnutí – Podpora mezigenerační solidarity a odpovědnosti, kterou Komise předložila dne 27. ledna 2021,

–  s ohledem na plán Komise ze dne 16. listopadu 2020 s názvem „Demografické změny v Evropě: zelená kniha o stárnutí“(8),

–  s ohledem na zprávu Evropské monitorovací sítě pro územní rozvoj a soudržnost (ESPON) z prosince 2017 o geografii dynamiky nových pracovních míst v Evropě,

–  s ohledem na dokument ESPON z června 2019 s názvem „Řešení problematiky migrace pracovních sil v Evropě: rozšířený funkční přístup“,

–  s ohledem na zprávu o perspektivách světové populace za rok 2019, kterou vypracoval odbor OSN pro hospodářské a sociální záležitosti, oddělení pro populaci,

–  s ohledem na zprávu Evropské komise o dopadu demografických změn ze dne 17. června 2020(9),

–  s ohledem na evropský index regionální konkurenceschopnosti za rok 2019,

–  s ohledem na studii OECD o adaptaci na demografickou změnu, která byla vypracována pro první zasedání pracovní skupiny G20 pro zaměstnanost, které se konalo v rámci japonského předsednictví G20 ve dnech 25.–27. února 2019 v Tokiu,

–  s ohledem na „barcelonské cíle“ z roku 2002,

–  s ohledem na zprávu Výboru regionů o dopadu demografické změny na evropské regiony z roku 2016;

–  s ohledem na zprávu Výboru regionů z roku 2018 nazvanou „Řešení odlivu mozků: místní a regionální rozměr“,

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů s názvem „Demografická změna – návrhy na měření a řešení jejích negativních dopadů v regionech EU“ ze dnů 12.–14. října 2020,

–  s ohledem na dlouhodobou vizi pro venkovské oblasti, kterou v současné době připravuje Komise,

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů s názvem „Strategie EU pro oživení venkova“ ze dnů 8.–10. prosince 2020;

–  s ohledem na zprávu Výboru regionů o posuzování územního dopadu zaměřeného na demografické změny ze dne 30. ledna 2020,

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A9-0061/2021),

A.  vzhledem k tomu, že rozložení obyvatelstva na místní, regionální, vnitrostátní a unijní úrovni, ale i jeho stabilita nebo naopak proměnlivost, má napříč členskými státy a jejich regiony velmi odlišnou dynamiku, což má nerovnoměrný dopad na fenomén vylidňování a v důsledku i na sociální, hospodářskou a územní soudržnost Unie; vzhledem k tomu, že podle evropského indexu regionální konkurenceschopnosti za rok 2019 existuje rozdíl mezi hlavními/metropolitními regiony a okrajovějšími oblastmi, přičemž 78 % evropského obyvatelstva žije v městských oblastech nebo funkčních městských oblastech, kde využívá kvalitní služby v oblasti energetiky, dopravy a digitálního propojení, zatímco mnoho okrajových regionů se v tomto ohledu stále potýká s obtížemi; vzhledem k tomu, že politika soudržnosti, která je hlavním zdrojem veřejných investic v EU a představuje 8,5 % vládních kapitálových investic, může hrát důležitou úlohu při řešení těchto demografických výzev, a to i s cílem zachovat přirozenou demografickou rovnováhu EU v dlouhodobém horizontu;

B.  vzhledem k tomu, že pro účely této zprávy se „vysílajícími regiony“ rozumí regiony, které ztrácejí vysoké kvalifikace nebo kompetence (v jednom nebo více odvětvích/oblastech) ve prospěch jiných regionů v důsledku stálé, po určitou dobu trvající emigrace, a „přijímajícími regiony“ se rozumí regiony, které získávají vysoké kvalifikace nebo kompetence (v jednom nebo více odvětvích/oblastech) v důsledku stálého, po určitou dobu trvajícího přistěhovalectví;

C.  vzhledem k tomu, že demografické trendy ovlivňuje rovněž změna klimatu a zejména povodně a vlny veder, které souvisejí s tímto procesem; vzhledem k tomu, že koordinovaný přístup, který začlení zásady udržitelnosti, ekologizace a digitalizace do různých politik EU, by mohl rovněž přispět ke zvrácení negativních demografických trendů;

D.  vzhledem k tomu, že existuje vysoká korelace mezi poskytováním sociálních služeb, fyzickou konektivitou a IKT konektivitou na jedné straně, vzděláváním a pracovními příležitostmi na jedné straně a schopností udržet si obyvatelstvo a přilákat jej do určitých oblastí na straně druhé; vzhledem k tomu, že mnoho regionů EU, včetně venkovských oblastí, které tvoří 44 % rozlohy Unie, vzdálených, okrajových, ostrovních a horských regionů, které trpí problémy z hlediska zeměpisného, sociálního a hospodářského, se stále potýká s vážnými nedostatky, pokud jde o poskytování těchto služeb; vzhledem k tomu, že tyto regiony jsou obzvláště zasaženy nízkou hustotou obyvatelstva, odchodem obyvatel z venkova a tendencí k vylidňování, což má negativní dopady na stárnutí obyvatelstva, generační obměnu a rozvoj zemědělství; vzhledem k tomu, že by měla být rozvíjena větší součinnost s dopravní politikou EU s cílem řešit specifické potřeby regionů s nízkou hustotou obyvatelstva a vylidňujících se oblastí; vzhledem k tomu, že současný trend stárnutí populace EU má významné hospodářské a sociální důsledky, jako je vyšší index závislosti, tlak na udržitelnost veřejných financí a sociálního zabezpečení a zvýšený tlak na zdravotní péči a sociální služby;

E.  vzhledem k tomu, že volný pohyb pracovních sil je jednou ze čtyř svobod Evropské unie a jejího jednotného trhu;

F.  vzhledem k tomu, že ačkoli se v EU v uplynulých desetiletích výrazně zvyšoval počet obyvatel, nyní se růst zpomaluje a očekává se, že v dlouhodobém výhledu dojde k jeho značnému poklesu; vzhledem k tomu, že v roce 2015 došlo v EU k prvnímu přirozenému úbytku populace, když bylo zaznamenáno více úmrtí než narození; vzhledem k tomu, že v roce 2019 představovala Evropa pouhých 6,9 % světové populace a v roce 2070 bude tvořit méně než 4 % světové populace, přičemž zejména ve východní a jižní Evropě dojde k prudkému poklesu v důsledku kombinovaných faktorů nízké porodnosti a čisté migrace z těchto oblastí uvnitř EU; vzhledem k tomu, že dlouhodobé demografické trendy v evropských regionech nadále ukazují nižší porodnost a stárnoucí společnosti, s výjimkou některých nejvzdálenějších regionů, a zejména Mayotte, kde se do roku 2050 očekává nárůst počtu obyvatel o 38 % ve srovnání s rokem 2010, jakož i odpovídající nárůst o 26 % v případě Francouzské Guyany(10);

G.  vzhledem k tomu, že demografické aspekty by měly být začleněny do různých politik, a to včetně jejich začlenění do dlouhodobých priorit; vzhledem k tomu, že je důležité shromažďovat a monitorovat spolehlivé statistické údaje a podporovat výzkum a výměnu osvědčených postupů na všech úrovních s cílem podpořit lepší porozumění demografickým výzvám, předjímat jejich dopad na trhy práce a vyvinout inovativní a účinná řešení pro zajištění prostředí vstřícného vůči starším lidem;

H.  vzhledem k tomu, že zdravotní a hospodářská krize způsobená pandemií COVID-19 ukázala, že hnací silou procesu oživení a vytvoření inkluzivnějších a odolnějších společenství je solidarita mezi generacemi spolu s odpovídajícím financováním zdravotní a sociální péče a udržitelnou ekonomikou; vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 odhalila nestabilitu našich systémů zdravotní péče, zejména v souvislosti se stárnutím obyvatelstva; vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 opět zdůraznila, že je důležité zajišťovat a prosazovat důstojnost starších osob a jejich základní práva v EU;

I.  vzhledem k tomu, že krize způsobená onemocněním COVID-19 bude mít pravděpodobně významný dopad na porodnost, úmrtnost a migrační toky v Evropě, avšak úplný dopad pandemie onemocnění COVID-19 z hospodářského a sociálního hlediska a z hlediska zaměstnanosti zatím není znám; vzhledem k tomu, že je třeba důkladně analyzovat krátkodobé a dlouhodobé dopady mimořádných opatření přijatých v reakci na krizi na demografické trendy, a to i z hlediska rovnosti žen a mužů; vzhledem k tomu, že předběžné studie naznačují, že pandemie prohloubila stávající nerovnosti mezi muži a ženami, včetně nárůstu neplacené pečovatelské práce a ztráty pracovních míst; vzhledem k tomu, že krize v oblasti veřejného zdraví má nepřiměřený dopad na ženy a dívky, a zejména na nejzranitelnější skupiny, což by měla politika soudržnosti zohlednit, mimo jiné tím, že nasměruje investice do pečovatelských služeb a zlepší pracovní podmínky v tomto odvětví, ale i tím, že podpoří přechod k ekonomice péče;

J.  vzhledem k tomu, že v Evropě byly od začátku hospodářské krize v roce 2008 zaznamenány přesuny mladých vzdělaných odborníků z jižní a východní Evropy do severozápadní Evropy; vzhledem k tomu, že mezi socioekonomickými podmínkami určitého regionu a dynamikou „odlivu“ či „přílivu“ mozků existuje velmi těsný vztah; vzhledem k tomu, že vysílající a přijímající regiony budou muset spolupracovat na řešení problémů, jimž čelí, a využívat integrované přístupy, aby vypracovaly dlouhodobé politiky zaměřené na maximalizaci kvality života obyvatelstva;

K.  vzhledem k tomu, že silami, které budou ve střednědobém a dlouhodobém horizontu pohánět socioekonomický růst a zvyšování zaměstnanosti v členských státech a jejich regionech, jsou inovace a investice do lidského kapitálu;

Současné charakteristiky a výzvy související s demografickými změnami v EU

Obecné připomínky

1.  zdůrazňuje, že uvedené čtyři svobody jsou základem konkurenceschopnosti a hodnot EU; poukazuje však na to, že je třeba věnovat větší pozornost jejich dopadu na demografické trendy a souvisejícím důsledkům pro rovnováhu mezi členskými státy EU a uvnitř těchto států a pro jejich hospodářskou, sociální a územní soudržnost; zdůrazňuje, že EU stojí před velkou demografickou výzvou, kterou je třeba navzdory odlišným dopadům napříč regiony vzít na vědomí a řešit ji uceleným způsobem, aby se vyrovnala negativní přirozená demografická bilance posledních let; vzhledem k tomu, že by pro Evropskou unii mělo být prioritou zvrácení současných demografických trendů na evropských územích prostřednictvím opatření řešících jejich příčiny, a nejenom jejich následky, spolu s dvojím zacílením na urychlení klimatické i digitální transformace;

2.  v této souvislosti sleduje významné demografické rozdíly mezi hlavními, metropolitními regiony a okrajovými oblastmi, které souvisejí s různými ekonomickými příležitostmi, poskytováním služeb, dostupností, dopravou a digitální konektivitou, a to jak na úrovni Unie, tak na úrovni členských států, v této souvislosti opakuje, že transevropská dopravní síť (TEN-T) může být účinná pouze tehdy, bude-li místní dopravní infrastruktura účinně fungovat; zdůrazňuje, že tyto rozdíly jsou patrné zejména ve venkovských oblastech nebo v oblastech s přírodními či zvláštními omezeními, jako jsou řídce osídlené a horské regiony, a také mezi pevninou a ostrovy a nejvzdálenějšími regiony; opakuje, že dostupnost většiny ostrovů a nejvzdálenějších regionů se vyznačuje nepříliš častou a obvykle nákladnou dopravou;

3.  konstatuje, že k nejvýznamnějším faktorům, které mají přímý vliv na demografické charakteristiky, patří HDP na hlavu, výše příjmů, míra zaměstnanosti, míra plodnosti, socioekonomické faktory, rozdíly mezi venkovem a městy a stárnutí obyvatelstva; poukazuje na to, že příčinou demografických změn v regionech EU je zejména současná dynamika zaměstnanosti, která vytváří sociálně-prostorové nerovnosti a výzvy, jež budou muset být řešeny v rámci politiky soudržnosti po roce 2020; zdůrazňuje, že vzorce interní migrace z regionů východní, jižní a střední Evropy do severních a severozápadních regionů se převážně týkají mladých, vzdělaných a kvalifikovaných pracovníků; konstatuje, že migrace z nečlenských zemí umožnila EU vyhnout se v posledních letech snížení populace;

4.  poukazuje na to, že v Evropě zjevně dochází ke stárnutí populace a klesá porodnost, což ovlivňuje míru závislosti a má negativní dopad na růst ekonomicky aktivního obyvatelstva, který je mnohem nižší než v minulém desetiletí; upozorňuje na patrný pokles ekonomicky aktivního obyvatelstva v regionech východní, jižní a střední Evropy; zdůrazňuje, že stárnutí obyvatelstva má rovněž dopad na plánování bydlení a dopravy, infrastrukturu a potřebu služeb, jakož i na fiskální udržitelnost a udržitelnost sociálního zabezpečení; konstatuje, že jsou zapotřebí politiky aktivního stárnutí, aby se omezil negativní rozměr demografických změn, zejména ve venkovských a odlehlých oblastech, a zajistila se odpovídající úroveň kvality života pro všechny obyvatele;

5.  poukazuje na probíhající zdravotní krizi způsobenou onemocněním COVID-19 a na její možné střednědobé a dlouhodobé socioekonomické dopady na dynamiku pracovního trhu; dále vyjadřuje politování nad tím, že pandemie COVID-19 má negativní dopad na průměrnou délku života v Evropě; zdůrazňuje, že domácí izolace a omezení sociálních kontaktů měly přes svůj pozitivní vliv na snížení počtu nakažených viditelné dopady na produkci, poptávku a obchod, způsobily pokles ekonomické aktivity a vedly ke zvýšení míry nezaměstnanosti, prudkému poklesu podnikových příjmů a zvýšení schodků veřejných rozpočtů; konstatuje, že v důsledku toho lze předjímat novou vlnu migrace mladých lidí jak v rámci členských států, tak mezi nimi;

6.  zdůrazňuje, že probíhající krize COVID-19 odhalila značné rozdíly v kvalitě zdravotnických služeb a v přístupu k nim; v této souvislosti připomíná, že je třeba posílit veřejné služby ve venkovských oblastech, jako jsou zdravotnická zařízení, s cílem řešit velmi výrazné nerovnosti a rozdíly ve střední délce života vyplývající z místa bydliště, sociálního postavení a dosaženého vzdělání; připomíná, že pandemie odhalila také digitální propast, která se týká zejména starších osob a osob žijících v méně rozvinutých regionech, venkovských nebo horských odlehlých oblastech a nejvzdálenějších regionech;

7.  zdůrazňuje další výzvu, kterou pandemie zviditelnila, konkrétně potřebu zajistit důstojné pracovní a životní podmínky sezónním pracovníkům, kteří jsou důležití z hlediska zaplnění nedostatku pracovních sil v některých hospodářských odvětvích, zejména v zemědělství;

8.  zdůrazňuje, že určit rozměr procesu vylidňování je samo o sobě náročné, neboť statistické záznamy neposkytují přesné údaje, protože údaje o osobách opouštějících určité oblasti jsou k dispozici až po mnohaletých prodlevách; kromě toho bere na vědomí, že podle populačních prognóz Eurostatu pro příští desetiletí mohou úbytku obyvatelstva čelit venkovské i městské regiony; v této souvislosti poukazuje na to, že je důležité správně vyhodnotit rozměr demografických výzev a odpovídajícím způsobem je řešit, a to i s cílem bojovat proti radikalizaci a hnutím, jež se staví proti procesu evropské integrace, a posílit hospodářskou, sociální a územní soudržnost; doporučuje prozkoumat možnost použít pro klasifikaci území se závažnými a trvalými znevýhodněními i další ukazatele vedle HDP a hustoty obyvatelstva; dále zdůrazňuje význam aktualizovaných statistických demografických údajů, rozčleněných alespoň na úrovni NUTS 3, což by umožnilo lepší sledování dopadu demografických trendů na území a také účinnější a cílenější opatření k jejich řešení; žádá členské státy, aby investovaly do modernizace kapacity shromažďování údajů o demografickém vývoji na různých úrovních NUTS;

Místní a regionální rozměr

Vysílající regiony

9.  bere na vědomí, že venkovské, postindustriální oblasti a města, která jsou ve srovnání s hlavními metropolitními oblastmi nedostatečně rozvinutá, jakož i vzdálená území, včetně ostrovů a většiny nejvzdálenějších regionů, se obecně potýkají s řadou specifických situací: dochází v nich k výraznému poklesu počtu obyvatel, mimo jiné i kvůli porodnosti, jejich výše příjmů se nachází pod státním nebo unijním průměrem a jen obtížně dokáží zajišťovat regionální integraci s ostatními regiony, takže jim více hrozí riziko vylidňování; zdůrazňuje, že tato situace rovněž ztěžuje přístup k veřejným službám, např. k bydlení, vzdělávání a zdravotní péči včetně základních léků; poukazuje na to, že ve venkovských regionech dnes žije kolem 28 % evropské populace, avšak toto číslo má podle prognóz výrazně klesat; zdůrazňuje, že iniciativy EU zaměřené na venkovské oblasti, např. politika soudržnosti a zemědělská politika, by měly být dále posíleny lepší koordinací politických iniciativ, které podporují zaměstnanost mladých lidí, podnikání, digitalizaci a mladé a začínající zemědělce; vítá v tomto ohledu záměr Komise urychlit zavádění vysokokapacitní širokopásmové infrastruktury v řídce obydlených a venkovských oblastech a považuje ji za příležitost ke zlepšení kvality života a k podpoře možností vzdělávání, tvorby pracovních míst, inovací a lepší dostupnosti zdravotních služeb a dalších veřejných služeb, přizpůsobení se technologickým změnám a kulturních akcí a volnočasových aktivit; zdůrazňuje, že ženy mají zásadní význam pro rozvoj venkovských komunit a že větší uznání práce a práv žen na tamním trhu práce by výrazně snížilo riziko vylidňování; vybízí Komisi a členské státy, aby vytvořily zvláštní strategie na podporu posílení postavení žen ve venkovských oblastech; vybízí ke shromažďování údajů rozčleněných podle pohlaví s cílem identifikovat a řešit veškeré stávající genderové nerovnosti;

10.  poukazuje na některé z faktorů demografické změny, které způsobují, že lidé z uvedených oblastí odcházejí a jiní nemají motivaci se do nich stěhovat: těmi jsou špatná infrastruktura, mj. nedostupnost širokopásmového připojení k internetu a nedostatečné dopravní sítě, vysoká míra nezaměstnanosti mladých lidí, menší počet pracovních příležitostí, zejména na pozicích vyžadujících vysokoškolské vzdělání, a také obecně pro ženy, nedostupnost veřejných a soukromých služeb, obtížný přístup k zdravotní péči, menší nabídka vzdělávání a veřejných a sociálních služeb, kvůli níž je obtížnější se adaptovat na technologickou změnu, a nedostatek kulturních center a možností volnočasových aktivit; dále připomíná dopad změny klimatu a s ní souvisejících přírodních rizik na vylidňování, jako jsou intenzivní vlny veder, které vedou k dezertifikaci některých jižních oblastí;

11.  zdůrazňuje, že tato nedostatečná diverzifikace regionální hospodářské struktury některých regionů může vytvořit negativní „značku“, a to i mezi jejich obyvateli, kteří mohou projevovat nespokojenost s kvalitou života a se zařízeními a službami, které mají k dispozici; vyjadřuje v této souvislosti znepokojení nad „geografií nespokojenosti“, kdy obyvatelé mnoha regionů EU se cítí opomíjeni, přičemž tento fenomén je úzce spjat s demografickými změnami; zdůrazňuje v této souvislosti dopad odlivu mozků, který vede k migraci vysoce vyškolených a kvalifikovaných osob z určitého regionu nebo země; poukazuje zejména na to, že exodus zdravotnického personálu (lékařů a zdravotních sester) a pedagogů, který zhoršily výrazné škrty ve veřejném financování zdravotní a sociální péče v minulých letech, způsobuje pokles kvality zdravotní péče a vzdělávání a vede k tomu, že je obtížně získat přístup ke kvalitní péči a kvalitnímu vzdělání, což platí zejména pro odlehlé, venkovské oblasti a nejvzdálenější regiony;

12.  zastává názor, že vylidňování hrozí také městským oblastem, neboť k úbytku obyvatel došlo od roku 1990 v jedné pětině evropských měst; konstatuje nicméně, že snižování počtu obyvatel měst není vždy soustavným lineárním procesem a může mít v závislosti na územním kontextu epizodický nebo dočasný charakter;

13.  poukazuje na trend „vnitřní periferializace“, který označuje situaci, kdy středoevropské, východoevropské a jihoevropské regiony vykazují vysokou míru čisté negativní migrace obyvatelstva, zatímco severoevropské a západoevropské regiony vykazují výrazně pozitivní míru, protože do nich směřuje velký počet ekonomických migrantů; domnívá se, že tyto rozdíly se prohlubují i ve venkovských oblastech, kde se prostředky politiky soudržnosti a SZP musí rozhodněji zaměřit na inovace s cílem povzbudit mladé lidi, aby zahájili zemědělskou činnost, jakož i na digitalizaci, venkovskou mobilitu a rozvoj inteligentních měst a na pomoc rodinným zemědělským podnikům, aby mohly těžit z inovací a nových technologií;

Přijímající regiony

14.  bere na vědomí, že metropolitní oblasti kolem velkých měst vykazují pozitivní míru migrace s charakteristickými pohyby obyvatelstva z venkova do měst, přičemž důvodem je to, že růst zaměstnanosti se stále více soustředí do městských oblastí;

15.  konstatuje také, že proces vylidňování méně postihuje regiony, v nichž žije vysoký podíl osob s vyšším vzděláním a které těmto osobám nabízejí více pracovních příležitostí;

16.  poukazuje na to, že k regionálnímu rozvoji přispívají také odvětví náležející ke znalostní ekonomice, která nabízejí vysokou úroveň sociálního kapitálu, sítí a technologií; uznává, že inovativní hospodářské činnosti se obvykle nacházejí v technologicky vyspělejších regionech, které poskytují lepší přístup k dostatečnému počtu aglomerací tzv. inteligentních podniků;

17.  na druhou stranu zdůrazňuje, že nadměrná koncentrace obyvatelstva v některých městských oblastech již vyvolává negativní vedlejší účinky, jako jsou dopravní zácpy, rostoucí náklady na bydlení a dopravu, znečištění životního prostředí, nedostatečné dodávky vody, problémy s čištěním odpadních vod, vysoká spotřeba energie, zhoršování kvality života a prostorové rozpínání měst, jakož i značné riziko chudoby, sociálního vyloučení a nejistoty pro některé skupiny obyvatelstva; zdůrazňuje, že tyto negativní dopady tudíž vedly k tomu, že místní orgány nejsou schopny poskytovat služby všem obyvatelům městských oblastí; varuje před některými negativními dopady vysoké koncentrace obyvatelstva v městských oblastech na veřejné zdraví, na což jasně poukázala pandemie COVID-19;

18.  upozorňuje na to, že migrace má přímý dopad na inkluzivitu měst a vyžaduje, aby byly přijaty cílené politiky a podpůrná opatření pro různé místní podmínky; připomíná v této souvislosti, že ekonomičtí migranti přispívají na daních a sociálních příspěvcích více, než dostávají formou individuálních dávek; zdůrazňuje, že je třeba posílit politiky začleňování a podporovat v tomto ohledu místní a regionální orgány;

Opatření odpovídající místním podmínkám: hledání řešení problému demografického poklesu

19.  zdůrazňuje význam stávajících iniciativ, jako je evropské inovační partnerství v oblasti aktivního a zdravého stárnutí, asistované žití v přirozeném prostředí a znalostní a inovační společenství EIT Digital a EIT Health; vyzývá Komisi, aby řešení, která vzešla z těchto iniciativ pro přizpůsobení se demografickému posunu, zohlednila při řešení demografických výzev, před nimiž stojí evropské regiony; zdůrazňuje význam evropského rámce kvalifikací pro celoživotní učení jakožto jednoho ze způsobů podpory vzdělávání a odborné přípravy v oblastech ohrožených úbytkem obyvatelstva;

20.  zdůrazňuje, že místní, regionální a celostátní orgány, profesní sdružení a nevládní organizace mají zásadní význam pro zjišťování a posuzování konkrétních investičních potřeb ve venkovských a městských oblastech, pokud jde o mobilitu, územní dostupnost a základní služby, a tudíž pro využití potenciálu dotčených oblastí, včetně hospodářských, sociálních a demografických trendů; domnívá se proto, že by měly hrát rozhodující úlohu coby aktivní účastníci při vytváření územních strategií vycházejících z místních komunit; zdůrazňuje, že pokud je to možné, je důležité začleňovat do všech příslušných programů EU konkrétní rozpočtovou reakci usilující o zvrácení demografických trendů a provádět posouzení dopadu veřejných politik z hlediska demografie; poukazuje na to, že územní přístup k nástrojům EU, jako je např. udržitelný rozvoj měst, místní rozvojové strategie vznikající za účasti místních aktérů nebo integrované územní investice, by mohl být užitečným nástrojem, který může být využit k zachování a vytváření pracovních příležitostí a zvyšování atraktivity regionů a přístupnosti služeb na místní úrovni; uznává velký potenciál oběhového hospodářství a biohospodářství pro oživení těchto oblastí a žádá, aby byla místním a regionálním orgánům poskytnuta individuální technická pomoc s vytvářením a prováděním těchto strategií, mimo jiné i použitím participačních metod zapojujících místní zúčastněné strany, sociální partnery a občanskou společnost;

21.  upozorňuje, že je třeba vypracovat evropskou agendu pro venkov, jejímž cílem bude zlepšení dostupnosti, přitažlivosti a udržitelného rozvoje venkovských a odlehlých oblastí za účelem pozitivních dopadů na bezproblémové fungování dodavatelského řetězce a na vnitřní trh; konstatuje, že je možné zvýšit dostupnost a přitažlivost těchto oblastí, pokud budou mít podnikatelé a malé a střední podniky přístup ke kapitálu, dojde k investicím do inovačních ekosystémů za účelem podpory vytváření znalostí a šíření technologií a současně budou poskytovány vysoce kvalitní veřejné a základní služby, digitalizace, a to i pro malé podniky, digitální inovace a digitální konektivita a vysoce kvalitní dopravní služby; domnívá se, že by místní a regionální orgány měly identifikovat co nejefektivnější odpovídající poskytování služeb a že by konkrétní potřeby venkovských a odlehlých oblastí měly být řešeny s využitím konceptu „ověřování dopadu politik na venkovské oblasti“, přičemž je nutné zaměřit se na provádění politik a realizaci vhodných řešení;

22.  opakuje, že dopravní sítě mohou hrát rozhodující úlohu při řešení demografické změny a zastavení vylidňování, a to posílením propojení venkova a měst, mimo jiné prostřednictvím investic do veřejné dopravy a dalších služeb v oblasti mobility ve venkovských oblastech; v tomto ohledu zdůrazňuje význam zlepšování dopravní infrastruktury, mimo jiné prostřednictvím údržby a revitalizace existujících dopravních spojení a zajišťování spojení v rámci sítě TEN-T, jež jsou obzvláště významná ve venkovských, okrajových, ostrovních a nejvzdálenějších regionech, a to na základě podpory přechodu na udržitelné a inteligentní dopravní sítě a posílení interoperability dopravních systémů v rámci strategie pro udržitelnou a inteligentní mobilitu;

23.  domnívá se, že udržitelný cestovní ruch na venkově by mohl hrát velmi důležitou úlohu při řešení vylidňování a posilování tvorby pracovních míst a hospodářské a demografické diverzifikace venkovských oblastí;

24.  konstatuje, že při přechodu ke klimatické neutralitě a udržitelné a inteligentní mobilitě v souladu s cíli Zelené dohody musí být zohledňovány potřeby a výzvy venkovských regionů, včetně těch, jež souvisejí se změnou klimatu; dále je přesvědčen o tom, že tyto investice umožní spravedlivý a rovný přechod k digitální ekonomice a k digitálnímu vzdělávacímu systému on-line, který bude přístupný všem občanům, včetně těch nejzranitelnějších; v tomto ohledu je toho názoru, že politika soudržnosti hraje zásadní úlohu prostřednictvím investic do vysoce kvalitních veřejných a základních služeb;

25.  domnívá se, že městská agenda EU, která stanoví nejdůležitější priority a činnosti v oblasti zlepšování kvality života ve městech, by mohla přispět k vytváření vhodných nástrojů na podporu růstu, integrace, spolupráce a inovací a k řešení sociálních výzev; trvá rovněž na tom, že je nutné, aby byly vyvíjeny strategie zaměřené na rozšiřování znalostní ekonomiky a inteligentní specializace v evropských regionech, mimo jiné prostřednictvím rozvoje znalostních sítí a poskytování podpory pro investice do lidského kapitálu; zdůrazňuje úlohu měst a regionů jak ve vylidněných, tak v přelidněných oblastech; opakuje, že je nutné přímo poskytnout městům a regionům další příležitosti k financování, aby mohly provádět programy na místní úrovni, a vyzývá k co největšímu využívání Evropské městské iniciativy;

26.  zdůrazňuje, že politika soudržnosti by měla přispívat k lepšímu zapojování žen do plánování politik regionálního a městského rozvoje s cílem vytvořit genderově inkluzivní města a komunity fungující pro všechny obyvatele; domnívá se navíc, že by investice v rámci fondu ESF+ měly prosazovat zaměstnatelnost žen a rodičů samoživitelů, kteří mají problémy nalézt zaměstnání, zajišťovat finanční prostředky pro cenově dostupná zařízení péče o děti a podporovat mladé rodiny; připomíná, že je třeba řešit také potřeby dětí, které jsou v péči rodinného příslušníka nebo žijí samy, zatímco jejich rodiče pracují v zahraničí, a to prostřednictvím poradenských služeb a přístupu k bydlení, zdravotní péči a vzdělávání; upozorňuje rovněž na význam právních předpisů vstřícných k rodinám, které usnadňují uspokojivou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem;

27.  zdůrazňuje, že by se investice měly rovněž zaměřovat na podporu mladých lidí, starších osob, osob se zdravotním postižením a dalších zranitelných skupin, které vstupují na trh práce nebo na něm setrvávají, a pomáhat jim nalézt kvalitní pracovní místa a že je třeba věnovat zvláštní pozornost nejvíce vylidněným venkovským a odlehlým oblastem; je přesvědčen o tom, že je třeba rovněž zabývat se myšlenkou individuálně uzpůsobené odborné přípravy za účelem prosazování koncepce „ekonomiky blahobytu“, jakož i přístupů zdravého a aktivního stárnutí;

28.  připomíná, že v rámci řešení demografických problémů je rovněž nutné zabývat se potřebami etnických menšin;

29.  připomíná, že jsou nutné strategie ke zvrácení trendů migrace pracovních sil na unijní, vnitrostátní i regionální úrovni; vyzývá místní, regionální, vnitrostátní a unijní orgány, aby vypracovaly politiky, které zvýší přitažlivost jejich regionů, pokud jde o pracovní příležitosti, a aby řešily problém odlivu mozků ve „vysílajících“ regionech prostřednictvím prevence, zmírňování a vhodných reakcí, k čemuž využijí i prostředky poskytované politikou soudržnosti; v této souvislosti klade důraz na to, že již nyní existuje v různých členských státech několik iniciativ, jako jsou například pobídky pro pracovníky s velmi specializovanými dovednostmi, jejichž cílem je dosáhnout toho, aby se v daných regionech „odliv mozků“ změnil na „příliv mozků“;

30.  zdůrazňuje, že zdravotní krize spojená s onemocněním COVID-19 postihuje všechny členské státy a regiony v odlišné míře a pravděpodobně vyvolá nové trendy v demografických tocích; v této souvislosti připomíná, že dodatečné zdroje pro fondy EFRR a ESF, které byly poskytnuty prostřednictvím REACT-EU (ačkoli se jedná pouze o dočasný nástroj) ve snaze o zajištění výrazného a trvalého oživení ekonomiky EU po skončení krize, by mohly výrazně pomoci lidem udržet si zaměstnání a vytvářet nová pracovní místa v oblastech ohrožených vylidňováním, mimo jiné prostřednictvím poskytování podpory malým a středním podnikům a osobám samostatně výdělečně činným; vítá zavádění pružného uspořádání práce, včetně práce na dálku nebo krátkodobé práce, a zdůrazňuje, že tato podpora musí být poskytována na nediskriminačním základě;

31.  v této souvislosti připomíná, že pandemie zdůraznila význam digitalizace v rámci celého hospodářství, a to jak pokud jde o zmírňování dopadů omezení fyzického kontaktu a svobody pohybu, tak o usnadnění sledování zdravotního stavu či telekonzultací a poskytování zdravotnických služeb v řídce osídlených oblastech či v oblastech, které jsou znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami; je přesvědčen o tom, že je třeba tyto příležitosti využít k tvorbě nových pracovních míst v oblastech se stárnoucí populací;

32.  poukazuje na větší rozšíření práce na dálku během krize COVID-19 a domnívá se, že se tento faktor může stát užitečným nástrojem pro zvrácení trendů vylidňování venkova a umožnit mladým vzdělaným lidem, aby zůstali v oblastech, které by jinak opustili; vyzývá Komisi a členské státy, aby uvažovaly o tom, jak by práce na dálku mohla ovlivnit budoucí mobilitu uvnitř EU a vnímanou přitažlivost jednotlivých regionů;

Doporučení v oblasti politik

33.  vyzývá Komisi, aby navrhla strategii pro demografickou změnu, která bude vybudována na těchto hlavních aspektech: podmínkách důstojného zaměstnání, rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, územních aspektech politik podporujících hospodářskou činnost a zaměstnanost, adekvátním poskytování sociálních služeb obecného zájmu na všech územích, efektivní místní veřejné dopravě a náležité péči o závislé osoby a dlouhodobé péči, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost novým formám práce a jejich sociálnímu dopadu;

34.  naléhavě vyzývá členské státy a regionální orgány, aby prostřednictvím nástrojů politiky soudržnosti uplatňovaly integrovaný přístup k řešení demografických výzev, a vyzývá k podpoře inteligentních vesnic a dalších pobídkových programů s cílem udržet ve venkovských a příměstských oblastech obyvatelstvo a přilákat do nich mladé lidi;

35.  připomíná, že Nástroj pro oživení a odolnost bude poskytovat rozsáhlou finanční podporu, která má zvýšit odolnost ekonomik členských států a pomoci jim lépe se připravit na budoucnost, a trvá na tom, že by členské státy měly ve svých národních plánech pro oživení a odolnost navrhnout s ohledem na své konkrétní okolnosti opatření k řešení demografické změny, zejména v nejzranitelnějších oblastech; domnívá se, že do přípravy těchto plánů musí být aktivně zapojeny místní a regionální subjekty, neboť to je velmi důležité pro jejich hodnocení, a že by členské státy měly tyto subjekty posléze zapojit i do řízení těchto plánů; domnívá se, že mezi politikou soudržnosti a programy Next Generation EU by měly být vytvořeny synergie s cílem zajistit komplexnější přístup k demografickým výzvám;

36.  zdůrazňuje význam Fondu pro spravedlivou transformaci (FST) a jeho prováděcího mechanismu, jejichž cílem je podporovat komunity postižené energetickou transformací a přispívat k tvorbě nových příležitostí ve venkovských a postindustriálních oblastech, jakož i ke snižování rizika vylidnění; domnívá se, že v tomto ohledu je třeba podporovat místní a regionální iniciativy spolupráce;

37.  opakuje, že demografická změna je pro EU zásadní výzvou a že řešení této výzvy by mělo být upřednostňováno při tvorbě a provádění programů; v této souvislosti připomíná, že jedním z hlavních cílů pro příští víceletý finanční rámec (2021–2027) uvedených v nařízení o EFRR a o Fondu soudržnosti je podporovat městské a venkovské oblasti znevýhodněné zeměpisnými nebo demografickými podmínkami a že členské státy musí vyčleňovat finanční podporu EU na projekty, které v dotčených regionech prosazují environmentálně udržitelný a sociálně inkluzivní ekonomický rozvoj; v tomto ohledu připomíná, že je třeba poskytovat zvláštní podporu oblastem úrovně NUTS 3 nebo systémům místních správních jednotek s hustotou obyvatel nižší než 12,5 osob na kilometr čtvereční nebo s průměrným poklesem počtu obyvatel o více než 1 % od roku 2007 do roku 2017, na něž by se měly vztahovat specifické regionální a vnitrostátní politiky, které zajistí lepší fyzické propojení a konektivitu IKT, zlepší přístup k sociálním službám a jejich kvalitu a podpoří podnikavost a tvorbu vysoce kvalitních pracovních příležitostí prostřednictvím nástrojů soudržnosti; vítá nový článek nařízení o EFRR a o Fondu soudržnosti, který vyzývá k přípravě vnitrostátních plánů na podporu regionálních a místních oblastí, které čelí dlouhodobému demografickému poklesu;

38.  vyzývá členské státy, aby více využívaly zdroje z ESF a z FST a kombinovaly je s vnitrostátními a místními investicemi s cílem potírat sociální vyloučení, energetickou chudobu a materiální deprivaci, aby účinně bojovaly proti digitální propasti a digitálnímu vyloučení, a to zejména ve venkovských oblastech a mezi mladými lidmi, staršími lidmi a osobami se zdravotním postižením, a aby zajišťovaly přístup k digitálním nástrojům a programům a k cenově dostupné komunikační infrastruktuře; vyzývá proto k vytvoření přístupných a cenově dostupných příležitostí k získávání digitálních dovedností způsobem, který je přizpůsoben potřebám starších osob; poukazuje na to, že tyto iniciativy mají větší šanci na úspěch, pokud budou spojeny s příležitostmi k mezigenerační výměně; v této souvislosti se domnívá, že je možné více využívat a podporovat potenciál v oblasti digitalizace, robotizace a umělé inteligence při současném zabezpečení přísných etických norem a zajištění inkluze s cílem zlepšit autonomii, životní podmínky a zdravotní stav starších osob;

39.  znovu poukazuje na to, že jsou zapotřebí další místní a integrované přístupy k politice soudržnosti, národním strategickým plánům společné zemědělské politiky a k národním strategickým plánům na podporu oživení, aby bylo možné řídit finanční zdroje jednodušeji a přitom řádně a maximálně využívat součinnosti s různými fondy EU a integrovanými nástroji; zdůrazňuje, že je třeba posílit administrativní kapacitu s cílem omezit byrokracii a zajistit soudržné právní předpisy po celou dobu provádění projektu a cílenou technickou podporu ve všech jeho fázích;

40.  vyzývá členské státy, aby při vytváření programů politiky soudržnosti na období 2021–2027 a při jejím provádění plně respektovaly zásadu partnerství a aby ve svých dohodách o partnerství zohledňovaly zvláštní potřeby regionů s demografickými omezeními; zdůrazňuje, že je důležité upřednostňovat regionální a subregionální potřeby, včetně demografických a migračních aspektů a územních výzev (městských a venkovských); je toho názoru, že by tyto strategie měla doprovázet posouzení územních a demografických dopadů prováděná souběžně s hospodářskými, environmentálními a sociálními posouzeními; vyzývá Komisi, aby monitorovala a případně zajistila plné provádění kodexu chování pro partnerskou spolupráci, jež může přispět k vyšší míře čerpání v rámci politiky soudržnosti a současně k vyšší kvalitě projektů;

41.  vyzývá členské státy, aby při tvorbě svých národních plánů pro oživení a odolnost, vnitrostátních rozvojových politik, dlouhodobých strategií pro udržitelný rozvoj a uzpůsobených programů politiky soudržnosti, jež budou v souladu s cíli evropského semestru, přihlížely k odlišným demografickým výzvám s cílem zajistit řádné financování, které bude využito k boji proti vylidňování, zvrácení negativních trendů a ke zvýšení přitažlivosti určitého území;

42.  vyzývá místní, regionální a vnitrostátní orgány v regionech, kterým hrozí vylidnění, aby soustředily investiční úsilí do podpory mladých rodin, aby se v těchto regionech usazovaly, jakož i do všeobecné dostupnosti kvalitních služeb a infrastruktury, a to za účasti malých a středních podniků a podniků pro řízení služeb, a aby se zaměřily na tvorbu pracovních míst, zejména pro mladé lidi, na rekvalifikaci pracovníků, vytvoření podmínek pro podnikání a na podporu malých a středních podniků; vyzývá členské státy, aby posílily svou podporu výše uvedených aspektů; považuje za prioritu investice do všech úrovní vzdělávání, včetně předškolního vzdělávání, do cenově dostupných, přístupných a spravedlivých služeb v oblasti mobility, do zařízení péče o děti za účelem podpory účasti žen na trhu práce a do celoživotního učení, zejména ve venkovských oblastech a v nejvzdálenějších regionech; domnívá se, že je obzvláště důležité vytvořit správné podmínky pro mladé lidi, aby v těchto regionech zůstávali, řešit předčasný odchod ze vzdělávání a nabídnout jim přitažlivé vzdělávání, odbornou přípravu, zvyšování kvalifikace i rekvalifikaci na místní a regionální úrovni, včetně digitálních dovedností, a to v prezenční i distanční formě, s cílem podpořit je, aby v těchto regionech studovali; je si vědom toho, že dotčené regiony budou při tomto úsilí potřebovat intenzivní podporu Unie a členských států;

43.  vyzývá k vyvinutí většího úsilí na podporu regionů, které čelí významnému nárůstu počtu obyvatel, jako je Mayotte a Francouzská Guyana, prostřednictvím přidělení příslušných finančních prostředků na zajištění nepřetržitého poskytování základních služeb, a to v dostatečné míře i kvalitě, zejména v odvětvích vzdělávání, zdravotnictví a dopravy;

44.  považuje za vhodné, aby byly do dlouhodobých iniciativ spolupráce v oblasti řízení a plánování na různých úrovních zapojeny regionální a místní orgány; žádá Komisi a členské státy, aby v zájmu podpory polycentrického rozvoje šířily osvědčené postupy v oblasti využívání a výhod tohoto typu nástrojů pro řízení a plánování a aby při dalším utváření unijních a vnitrostátních politik, které ovlivňují demografickou změnu, využily posuzování územního dopadu; v této souvislosti opakuje, že v zájmu posílení efektivity Nástroje pro oživení a odolnost je velmi důležité, aby byly do jeho plánování a řízení aktivně a skutečně zapojeny regiony;

45.  je toho názoru, že inovace a výzkum mohou mít příznivé vedlejší účinky na regionální úrovni; vybízí tvůrce politik na regionální a vnitrostátní úrovni, aby využili nového Nástroje pro oživení a odolnost a EFRR k investicím do rozšíření širokopásmového připojení s cílem podpořit digitální a znalostní ekonomiku, jakož i do poskytování zdrojů, vysoce kvalitních veřejných služeb a pobídek v zájmu udržení vysoce kvalifikovaných pracovníků, aby bylo možné v jednotlivých regionech rozvíjet výzkumná střediska, a tak zvýšit přitažlivost vylidněných oblastí, zejména pro mladé talenty a podnikatele; vyzývá k dalšímu rozvíjení synergií mezi evropskými strukturálními a investičními fondy a programem Horizont Evropa, jakož i mezi dalšími iniciativami, např. těmi, které podporuje Evropský inovační a technologický institut; domnívá se navíc, že přitažlivé fiskální politiky pro investice podniků v podobě snížených daňových sazeb pro rodiny a fiskálních pobídek pro zaměstnavatele a osoby samostatně výdělečně činné by usnadnily vytváření pracovních míst a vznik investičních příležitostí; dále je toho názoru, že v zájmu překonání problémů s vylidňováním by mohla být zvážena opatření povzbuzující mladé rodiny ke koupi prvního vlastního bydlení, jakož i větší míra flexibility státních pravidel;

46.  vybízí regiony, aby využily svých konkurenčních výhod stanovených ve strategiích pro inteligentní specializaci; doporučuje vypracování tzv. oázových strategií, které se zaměřují na nejúspěšnější odvětví s nejvyšší dynamikou a růstem, přičemž využívají místní potenciál rozvoje konkrétního regionu; vyzývá místní a regionální orgány, aby investovaly do Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí a zaměřily se na přilákání mladých a kvalifikovaných pracovníků a na udržení těch, kteří jsou v současné době zaměstnáni, na podporu podnikání a na pobídky na místní, vnitrostátní a unijní úrovni; dále zdůrazňuje význam prosazování opatření podporujících solidaritu mezi generacemi, aktivní stárnutí a příležitosti nabízené takzvanou „stříbrnou ekonomikou“, jež znamenají zásadní politický posun pro venkovské oblasti, kdy se problém stárnutí populace mění v příležitost k rozvoji těchto oblastí;

47.  zdůrazňuje, že je zapotřebí širší územní perspektiva v souladu s „Novou lipskou chartou: Využití transformativní schopnosti měst pro obecné blaho“ a „Územní agendou 2030“ v zájmu posilování městských sítí sekundárních a menších měst, aby bylo možné využít jejich významného potenciálu v oblasti územní, hospodářské a sociální soudržnosti nad rámec jejich bezprostředních hranic prostřednictvím silnějších vazeb mezi městskými a venkovskými oblastmi, funkčních oblastí a regionální spolupráce;

48.  vyzývá Komisi, aby se zaměřila na koordinaci politik na úrovni EU, pokud jde o záležitosti týkající se oblastí funkční spolupráce na různých úrovních, jako je přeshraniční a makroregionální spolupráce či spolupráce mezi venkovskými a městskými oblastmi, s cílem řešit demografické výzvy;

49.  trvá na tom, že investice by se měly zaměřit na informační a komunikační technologie a lidský kapitál, protože tyto oblasti mají potenciál zmenšovat vzdálenosti mezi uživateli a přilákat vysoce kvalifikované pracovníky, aby se zabránilo vytvoření digitální propasti a zajistila se digitální soudržnost; zdůrazňuje, že je důležité financovat infrastruktury IKT a vývoj a zavádění těchto technologií v malých a středních podnicích a ve školách ve venkovských, ostrovních, hornatých a izolovaných regionech a v regionech, které procházejí průmyslovou transformací, a to i s využitím finančních prostředků z Nástroje pro oživení a odolnost a v obecnější rovině z fondů politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že je důležité usilovat o rovnoměrné a souběžné zavádění těchto technologií v regionech a členských státech s cílem zmírnit rozdíly v přitažlivosti a digitální propast;

50.  uznává, že „města-magnety“ primárně přispívají k budování regionálních „pólů růstu“; zdůrazňuje však, že v regionálním rozvoji hrají ústřední úlohu sekundární města, a v této souvislosti vyzývá Komisi a členské státy, aby realizovaly strategie jejich harmonizovaného rozvoje;

51.  soudí, že obce by měly podporovat iniciativy „otevřených inovací“ a využívat znalosti k urychlení inovačního procesu a k rozvoji přístupu spolupráce s relevantními partnery a zúčastněnými stranami za účelem vytváření regionálních inovačních ekosystémů;

52.  zdůrazňuje potenciál modré ekonomiky, která může zvrátit nepříznivý demografický trend na malých ostrovech a v okrajových přímořských regionech v EU; zdůrazňuje, že řádné provádění činností modré ekonomiky, je-li důkladně sledováno za účelem zmírnění veškerých negativních environmentálních externalit a zvýšení socioekonomických přínosů pro celý hodnotový řetězec, včetně malých podniků, vnitrozemských oblastí a místních občanů, by mohlo pomoci bojovat proti vylidňování v jižní Evropě a přispět ke zvyšování příjmů nejen pobřežních měst, ale také venkovských obcí s cílem posílit sociální začlenění a dosáhnout cílů zakotvených v Zelené dohodě pro Evropu;

53.  doporučuje, aby byly ve vhodných případech přehodnoceny systémy vzdělávání a odborné přípravy v členských státech, mimo jiné prostřednictvím rozvoje vzdělávání připravujícího na povolání, která je možné vykonávat na dálku, v kombinaci s politikami zamezujícími trvalému odlivu mozků z „vysílajících“ regionů; požaduje, aby byla využívána pozitiva daných míst a regionů a rozvíjena místní hospodářská a sociální zařízení a individuálně uzpůsobená řešení, přičemž je třeba nejen zabránit odlivu mozků, ale také tento fenomén zvrátit; domnívá se, že odborné vzdělávání a příprava, včetně pracovní mobility, mohou být účinným způsobem, jak sdílet dovednosti a odbornou praxi, posílit soubor dovedností pracovníků a zvýšit jejich odolnost proti rychlé dynamice trhu práce, čímž mohou přispět k prevenci odlivu mozků; vybízí regionální a místní orgány, aby usnadnily přístup k duálnímu vzdělávání s cílem ulehčit přechod ze vzdělávání do zaměstnání; uvažuje navíc o podpoře panevropských „strategií pro diaspory“ usilujících o podporu návratu osob, které odešly do atraktivnějšího regionu, se zaměřením na vysokoškolské studenty v oblasti zemědělství a venkovského hospodářství, kterým by měly být poskytovány pobídky, aby se po ukončení studia vrátili do svého „vysílajícího“ regionu s cílem přispět k jeho hospodářské životaschopnosti;

54.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že iniciativa dlouhodobé vize pro venkovské oblasti bude zahrnovat praktická řešení a prostředky na podporu řešení situace v okrajových oblastech a demografických změn; domnívá se, že by se z této dlouhodobé vize pro venkovské oblasti měl stát skutečný evropský program pro venkov s hmatatelnými a konkrétními cíli a že by do jeho tvorby i provádění měly být zapojeny všechny příslušné regionální a místní subjekty; je navíc přesvědčen, že by jeho součástí měla být strategie pro začleňování hlediska rovnosti žen a mužů, jež bude doplněna o nástroje pro posuzování dopadů; vybízí Komisi, aby po dohodě s členskými státy a místními a regionálními orgány předložila návrh nové dohody o demografii v EU, která by byla základem pro víceúrovňový politický přístup vedoucí k evropské strategii zaměřené na demografické trendy; je přesvědčen, že by demografické otázky, včetně vylidňování a stárnutí, měly patřit k tématům, jimiž se bude zabývat konference o budoucnosti Evropy;

o
o   o

55.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a vnitrostátním a regionálním parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 390, 18.11.2019, s. 53.
(2) Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 10.
(3) Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 9.
(4) Úř. věst. C 108, 26.3.2021, s. 566.
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (Úř. věst. L 141, 27.5.2011, s. 1).
(6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77).
(7) Ares(2020)3866098.
(8) Ares(2020)6799640.
(9) https://ec.europa.eu/info/files/report-impact-demographic-change-reader-friendly-version-0_cs
(10) Zdroj: INSEE (francouzský národní ústav statistických a ekonomických studií), Organizace spojených národů


Dopady pravidel EU o volném pohybu pracovníků a služeb: mobilita pracovních sil uvnitř EU jakožto nástroj k přizpůsobení dovedností potřebám trhu práce
PDF 198kWORD 67k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 o dopadech pravidel EU o volném pohybu pracovníků a služeb: mobilita pracovních sil uvnitř EU jakožto nástroj k přizpůsobení dovedností potřebám trhu práce (2020/2007(INI))
P9_TA(2021)0249A9-0066/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 5 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na články 45, 56, 153, 154 a 174 SFEU,

–  s ohledem na evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropskou radou, Parlamentem a Komisí v listopadu 2017,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením (CRPD),

–  s ohledem na základní pracovní normy, které stanovila Mezinárodní organizace práce (MOP), a na její úmluvy a doporučení týkající se správy služeb zaměstnanosti a inspekce práce,

–  s ohledem na rozsáhlé právní acquis Unie týkající se zdraví a bezpečnosti při práci, zejména na směrnici Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci(1) a na její samostatné a související směrnice,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 8. června 2020 o změně kvalifikace a prohlubování dovedností jako základu pro zvýšení udržitelnosti a zaměstnatelnosti v kontextu podpory hospodářského oživení a sociální soudržnosti,

–  s ohledem na dokument s názvem „Unie, která si klade vyšší cíle. Moje agenda pro Evropu. Politické směry pro příští Evropskou komisi, 2019–2024“ představený kandidátkou na funkci předsedkyně Evropské komise Ursulou von der Leyenovou,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1149 ze dne 20. června 2019, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pracovní záležitosti, mění nařízení (ES) č. 883/2004, (EU) č. 492/2011 a (EU) 2016/589 a zrušuje rozhodnutí (EU) 2016/344(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/589 ze dne 13. dubna 2016 o Evropské síti služeb zaměstnanosti (EURES), přístupu pracovníků ke službám mobility a další integraci trhů práce a o změně nařízení (EU) č. 492/2011 a (EU) č. 1296/2013(4),

–  s ohledem na prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2018/170 ze dne 2. února 2018 o jednotných podrobných specifikacích pro shromažďování a analýzu údajů ke sledování a hodnocení fungování sítě EURES,

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 2. dubna 2019 o činnosti sítě EURES v období od ledna 2016 do června 2018,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy(8),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství(9),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85(10),

–  s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž)(11),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/54/EU ze dne 16. dubna 2014 o opatřeních usnadňujících výkon práv udělených pracovníkům v souvislosti s jejich volným pohybem(12),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací(13),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě(14),

–  s ohledem na směrnici Rady 1999/63/ES ze dne 21. června 1999 o dohodě o úpravě pracovní doby námořníků uzavřené mezi Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Federací odborů pracovníků v dopravě v Evropské unii (FST)(15) ve znění směrnice Rady 2009/13/ES ze dne 16. února 2009, kterou se provádí dohoda k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 uzavřená Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF)(16),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb(17),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018, kterou se mění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb(18),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“)(19),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1057 ze dne 15. července 2020, kterou se stanoví zvláštní pravidla o vysílání řidičů v odvětví silniční dopravy, pokud jde o směrnice 96/71/ES a 2014/67/EU, a kterou se mění směrnice 2006/22/ES, pokud jde o požadavky na prosazování, a nařízení (EU) č. 1024/2012(20),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2019/1181 ze dne 8. července 2019 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států(21),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/344 ze dne 9. března 2016, kterým se zřizuje evropská platforma pro posílení spolupráce při řešení problematiky nehlášené práce(22),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 22. května 2017 o evropském rámci kvalifikací pro celoživotní učení, kterým se zrušuje doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2008 o zavedení evropského rámce kvalifikací pro celoživotní učení(23),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. června 2020 o evropské ochraně přeshraničních a sezónních pracovníků v souvislosti s krizí způsobenou onemocněním COVID-19(24),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2017 o nové agendě dovedností pro Evropu(25),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2014 o účinných inspekcích práce jako strategii na zlepšení pracovních podmínek v Evropě(26),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 15. července 2020 nazvané „Plán na podporu oživení Evropy a víceletý finanční rámec na období 2021–2027“,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 5. května 2020 nazvané „Udržitelné financování celoživotního učení a rozvoje dovedností v souvislosti s nedostatkem kvalifikované pracovní síly“ (průzkumné stanovisko na žádost chorvatského předsednictví),

–  s ohledem na stanovisko Evropského výboru regionů nazvané „Odliv mozků v EU: řešení problému na všech úrovních“ (C 141/34),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 1. července 2020 nazvané „Evropská agenda dovedností pro udržitelnou konkurenceschopnost, sociální spravedlnost a odolnost“ (COM(2020)0274) a na připojené pracovní dokumenty útvarů Komise (SWD(2020)0121) a (SWD(2020)0122),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. ledna 2020 nazvané „Silná sociální Evropa pro spravedlivou transformaci“ (COM(2020)0014),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. prosince 2019 nazvané „Strategie pro udržitelný růst na rok 2020“ (COM(2019)0650),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. června 2016 nazvané „Nová agenda dovedností pro Evropu“ (COM(2016)0381),

–  s ohledem na návrh společné zprávy Komise a Rady o zaměstnanosti ze dne 17. prosince 2019, která doprovází sdělení Komise o roční strategii udržitelného růstu 2020,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 nazvané „Zelená dohoda pro Evropu“ (COM(2019)0640),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 25. září 2019 o uplatňování a provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“) (COM(2019)0426),

–  s ohledem na výroční zprávu Komise o mobilitě pracovníků uvnitř EU za rok 2019,

–  s ohledem na zprávu střediska Cedefop nazvanou „Předpověď potřeb v oblasti dovedností, trendy a výzvy do roku 2030“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound z roku 2010 nazvanou „Vyslaní pracovníci v Evropské unii“(27) a na vnitrostátní zprávy,

–  s ohledem na ekonomickou prognózu Komise z jara roku 2020, která byla zveřejněna dne 6. května 2020,

–  s ohledem na pokyny Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA) ze dne 24. dubna 2020 s názvem „COVID-19: návrat na pracoviště – přizpůsobení pracovišť a ochrana pracovníků“,

–  s ohledem na studii Evropského parlamentu z roku 2015 nazvanou „Sociální a pracovní práva v EU a právní předpisy vnitřního trhu EU“,

–  s ohledem na pokyny Komise ze dne 17. července 2020 týkající se sezónních pracovníků v EU v souvislosti s šířením onemocnění COVID-19,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 9. října 2020 o zlepšení životních a pracovních podmínek sezónních a jiných mobilních pracovníků,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 13. října 2020 o koordinovaném přístupu k omezení volného pohybu v reakci na pandemii COVID-19,

–  s ohledem na studii Komise z roku 2015 nazvanou „Studie systémů stanovování mezd a minimálních mezd platných pro vyslané pracovníky v souladu se směrnicí 96/71/ES ve vybraném počtu členských států a odvětví“,

–  s ohledem na pokyny Komise ze dne 30. března 2020 k výkonu volného pohybu pracovníků během šíření onemocnění COVID-19,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. května 2020 nazvané „Směrem k rozfázovanému a koordinovanému přístupu pro obnovu volného pohybu a zrušení kontrol na vnitřních hranicích – COVID-19“ (2020/C 169/03),

–  s ohledem na studii nadace Eurofound z roku 2015 nazvanou „Sociální rozměr mobility v rámci EU: dopad na veřejné služby“,

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A9-0066/2021),

A.  vzhledem k tomu, že nediskriminace je základní zásadou zakotvenou ve Smlouvách; vzhledem k tomu, že volný pohyb pracovníků je základní zásadou Unie; vzhledem k tomu, že zásada rovného zacházení zakotvená v čl. 45 odst. 2 SFEU stanoví, že volný pohyb pracovníků musí zahrnovat odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky;

B.  vzhledem k tomu, že čl. 3 odst. 3 SEU stanoví, že Unie „podporuje sociální spravedlnost a ochranu“; vzhledem k tomu, že článek 9 SFEU uvádí, že „při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví“;

C.  vzhledem k tomu, že volný pohyb pracovníků, svoboda usazování a volný pohyb služeb patří mezi základní zásady vnitřního trhu;

D.  vzhledem k tomu, že volný pohyb pracovníků a služeb by měl být v souladu se zásadami zakotvenými v evropském pilíři sociálních práv; vzhledem k tomu, že závazek Unie k plnění agendy OSN 2030 a cílů udržitelného rozvoje, Zelené dohody pro Evropu a strategie pro rovnost žen a mužů, včetně ochrany a prosazování spravedlivých mezd, rovnosti žen a mužů a důstojných pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání, musí být začleňován do všech politik v oblasti vnitřního trhu, díky čemuž budou řádně zohledňovány sociální a environmentální faktory;

E.  vzhledem k tomu, že volný pohyb pracovníků, včetně sezónních pracovníků, je nezbytný pro evropskou integraci; vzhledem k tomu, že může být prospěšný jak pro vysílající, tak i pro přijímající členské státy a podporovat cíle hospodářské, sociální a územní soudržnosti; vzhledem k tomu, že Unie a členské státy musí v plné míře těžit z potenciálu mobility v rámci EU a současně účinně vymáhat dodržování platných předpisů týkajících se mobility pracovních sil;

F.  vzhledem k tomu, že volný pohyb pracovníků a služeb přispívá k hospodářskému růstu a soudržnosti v Unii a vytváří pracovní příležitosti; vzhledem k tomu, že jednotný trh může být udržitelný a zvýšit prosperitu pouze tehdy, pokud spočívá na spravedlivých a společných pravidlech a zásadě rovného zacházení, zejména pokud jde o volný pohyb pracovníků a služeb;

G.  vzhledem k tomu, že Unie by měla i nadále hrát klíčovou úlohu při podpoře výměny osvědčených postupů na všech úrovních státní správy a při vypracovávání pokynů a doporučení týkajících se zajištění důstojných pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání pro všechny, včetně zranitelných skupin pracovníků, na nichž bude spolupracovat se sociálními partnery;

H.  vzhledem k tomu, že sociální dopady volného pohybu služeb na regiony původu i regiony, které mobilní pracovníky přijímají, mohou být pozitivní i negativní; vzhledem k tomu, že nedostatek pracovních sil a odliv mozků, k nimž dochází v důsledku současné hospodářské a sociální nerovnováhy mezi regiony Unie, zejména po finanční krizi, dosáhly v některých členských státech kritické úrovně, což vedlo k dalším problémům, jako je demografická nerovnováha, nedostatky v poskytování péče a chybějící zdravotní personál, a celkově prohloubily nerovnosti mezi regiony; vzhledem k tomu, že těmito jevy jsou obzvláště zasaženy venkovské a odlehlé oblasti; vzhledem k tomu, že je zapotřebí udržitelná průmyslová politika a silná politika soudržnosti s cílem zachovat a vytvářet kvalitní pracovní místa v odvětvích a regionech, které procházejí transformací, aby se zabránilo odlivu mozků a nedobrovolné mobilitě;

I.  vzhledem k tomu, že soutěž ve snižování nákladů na práci škodí soudržnosti mezi členskými státy; vzhledem k tomu, že je nezbytný koordinovaný přístup na úrovni Unie, aby se zabránilo nekalé soutěži ve snižování nákladů na práci a posílila se vzestupná sociální konvergence pro všechny; vzhledem k tomu, že účinná regulace a kolektivní smlouvy mají zásadní význam pro zajištění důstojných pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání, kvalitních služeb a spravedlivé hospodářské soutěže;

J.  vzhledem k tomu, že přeshraniční pracovníci jsou pro některé regiony sociálním a ekonomický přínosem;

K.  vzhledem k tomu, že v zájmu ochrany práv mobilních pracovníků, posílení dodržování platných předpisů a prosazování rovných podmínek a spravedlivé hospodářské soutěže mezi všemi společnostmi je klíčové zlepšit, sladit a koordinovat přeshraniční vymáhání předpisů Unie v oblasti mobility pracovních sil a potírat jejich porušování, včetně nehlášené práce;

L.  vzhledem k tomu, že většinu pracovníků v Unii zaměstnávají mikropodniky a malé a střední podniky; vzhledem k tomu, že mikropodniky, malé a střední podniky a osoby samostatně výdělečně činné jsou nejvíce ohroženy porušováním právních předpisů Unie; vzhledem k tomu, že hlavním zdrojem obtíží pro mikropodniky, malé a střední podniky, osoby samostatně výdělečně činné a společnosti působící v dobré víře na vnitřním trhu jsou protichůdné vnitrostátní právní předpisy, zbytečná administrativní zátěž a nekalá hospodářská soutěž; vzhledem k tomu, že iniciativy zaměřené na mikropodniky, malé a střední podniky a začínající podniky by měly podnikům napomáhat dodržovat stávající předpisy a neměly by vést ke zbytečné administrativní zátěži, dvojím normám nebo nižším standardům ochrany pracovníků;

M.  vzhledem k tomu, že digitalizace poskytuje nebývalé příležitosti k usnadnění mobility a současně pomáhá ověřovat striktní dodržování předpisů Unie v oblasti mobility pracovních sil;

N.  vzhledem k tomu, že Evropský orgán pro pracovní záležitosti (ELA) byl zřízen s cílem posílit spravedlnost a důvěru ve vnitřní trh, volný pohyb pracovníků, vysílání pracovníků a vysoce mobilní služby, monitorovat dodržování předpisů Unie v oblasti mobility pracovních sil a koordinaci systémů sociálního zabezpečení a posílit výměnu osvědčených postupů a spolupráci mezi členskými státy a sociálními partnery při zajišťování spravedlivé mobility pracovních sil a boji proti nehlášené práci; vzhledem k tomu, že podpora spravedlivých mezd, rovnosti žen a mužů a důstojných pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání hrají klíčovou úlohu při vytváření dobře fungujícího, spravedlivého a udržitelného jednotného trhu;

O.  vzhledem k tomu, že orgán ELA je nově zřízeným subjektem, který by měl své plné provozní kapacity dosáhnout do roku 2024;

P.  vzhledem k tomu, že vysílání pracovníků, agenturní zaměstnávání a sezónní práce jsou ze své podstaty i podle právní definice dočasné;

Q.  vzhledem k tomu, že pracovníci často nemají dostatečnou právní ochranu a přístup k systémům sociálního zabezpečení kvůli nekalým nestandardním formám zaměstnání, umělým úpravám pracovněprávních vztahů, jako je např. falešná samostatná výdělečná činnost, neplacené nebo pouze špatně placené práci na zavolanou, tzv. smlouvám na nulový počet hodin, zneužívání dočasných smluv a stáží jako náhrady za řádné pracovní smlouvy, a to i ve veřejném sektoru, a používání společností typu poštovní schránka; vzhledem k tomu, že je proto třeba tyto otázky řešit; vzhledem k tomu, že k nekalým praktikám může vést i stále častější využívání různých subdodavatelských ujednání, a proto jsou nutná protiopatření; vzhledem k tomu, že mobilita pracovních sil uvnitř EU, jež je přímo založena na článku 45 SFEU, může přirozeně přispět k naplnění dlouhodobých potřeb v oblasti pracovních sil prostřednictvím standardních forem zaměstnání přístupných občanům Unie, aniž by docházelo k diskriminaci na základě státní příslušnosti;

R.  vzhledem k tomu, že sociální soudržnost je jednou z hlavních zásad Unie; vzhledem k tomu, že v Unii nicméně přetrvávají značné rozdíly v životních a pracovních podmínkách; vzhledem k tomu, že vyšší mzdy a HDP, spolehlivé sociální zabezpečení, snazší přístup na trh práce a vyšší míra zaměstnanosti patří k nejvýznamnějším faktorům podněcujícím mobilitu pracovních sil uvnitř Unie(28); vzhledem k tomu, že na druhé straně chudoba, sociální vyloučení, špatné životní a pracovní podmínky a nedostatek sociální pomoci jsou odrazujícím faktorem, pokud jde o mobilitu uvnitř EU; vzhledem k tomu, že přetrvávající nedostatek pracovních sil v některých kritických odvětvích lze rovněž do velké míry vysvětlit špatnými pracovními podmínkami a nízkou úrovní mezd; vzhledem k tomu, že takovýto nedostatek by měl být řešen zlepšováním pracovních podmínek v daných odvětvích, zejména prostřednictvím sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání, spíše než přenecháním pracovních míst se špatnými pracovními podmínkami migrujícím a mobilním pracovníkům, včetně přeshraničních, příhraničních nebo nehlášených pracovníků;

S.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí uplatnit své právo volného pohybu by mělo být vždy dobrovolné a nemělo by být vynuceno nedostatkem příležitostí v členském státě bydliště; vzhledem k tomu, že spravedlivá mobilita založená na pevných sociálních a pracovních právech je základním předpokladem udržitelné evropské integrace, sociální soudržnosti a spravedlivé transformace;

T.  vzhledem k tomu, že nekalé praktiky, jako je sociální a environmentální dumping, oslabují veřejnou podporu Unie a další evropské integrace, poškozují fungování vnitřního trhu a konkurenceschopnost podniků, zejména mikropodniků, malých a středních podniků a osob samostatně výdělečně činných, a ohrožují práva pracovníků; vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu musí být posíleno monitorování dodržování platných právních předpisů; vzhledem k tomu, že při přípravě legislativních návrhů na úrovni Unie by měla být řádně zohledňována zásada „zelenou malým a středním podnikům“; vzhledem k tomu, že protichůdná ustanovení ve vnitrostátních právních předpisech vytváří překážky pro mikropodniky a malé a střední podniky a je třeba se jich vyvarovat;

U.  vzhledem k tomu, že zásada rovného zacházení je jedním z předpokladů sociálně tržního hospodářství a vzestupné sociální konvergence a vyžaduje dodržování platných právních předpisů a kolektivních smluv země určení, čímž jsou zajištěny rovné podmínky pro místní a mobilní pracovníky, jakož i pro místní a zahraniční poskytovatele služeb;

V.  vzhledem k tomu, že více než 8 % mobilních pracovníků je zaměstnáno v odvětví zdravotnictví a sociální práce, více než 7 % v odvětví dopravních služeb a více než 10 % v odvětví ubytování a stravování; vzhledem k tomu, že mobilní a sezónní pracovníci mají často zásadní význam pro členské státy, například v odvětvích, jako je zdravotnictví, péče o starší osoby nebo osoby se zdravotním postižením či stavebnictví;

W.  vzhledem k tomu, že nejméně 80 milionů pracovníků v Evropě se potýká s nesouladem mezi nabízenou a požadovanou kvalifikací a více než 5 z 10 pracovních míst, která jsou obtížně obsaditelná, se nachází v oblasti vysoce kvalifikovaných povolání(29);

X.  vzhledem k tomu, že během pandemie COVID-19 se opět ukázalo, že vysoce mobilní pracovníci, kteří se často pohybují v rámci Unie, mají zásadní význam; vzhledem k tomu, že pandemie rovněž ukázala, že sezónní, vyslaní, migrující a mobilní pracovníci, včetně přeshraničních a příhraničních pracovníků, během pandemie obrovským způsobem přispívají k přežití unijního hospodářství, jakož i k mezinárodnímu obchodu Unie; vzhledem k tomu, že jakožto pracovníci v první linii tak činí za cenu velkého rizika pro vlastní zdraví i zdraví svých rodin; vzhledem k tomu, že sezónní pracovníci se ukázali být nezbytnými pro udržení chodu mnoha evropských zemědělských podniků; vzhledem k tomu, že vysoce mobilní pracovníci současně zůstávají nejzranitelnějšími a nejméně chráněnými; vzhledem k tomu, že během první fáze pandemie COVID-19 patřili tito pracovníci k nejvíce postiženým nekoordinovanými opatřeními správy hranic;

Y.  vzhledem k tomu, že během pandemie COVID-19 se sezónním a vyslaným pracovníkům často nedostávalo základní zdravotní péče, důstojného ubytování, osobních ochranných prostředků a odpovídajících informací; vzhledem k tomu, že často měli pouze nedostatečný – nebo neměli žádný – přístup k systémům sociálního zabezpečení v hostitelských členských státech, včetně nemocenských dávek a krátkodobé podpory v nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že v některých případech byli dokonce vyhoštěni; vzhledem k tomu, že mobilita pracovníků je vysoce závislá na dostupných dopravních prostředcích a že obzvláště postiženi jsou pracovníci žijící na ostrovech a v nejvzdálenějších regionech Unie; vzhledem k tomu, že přeshraniční a příhraniční pracovníky postihly rovněž uzávěry hranic, neboť zkomplikovaly jejich cestu na pracoviště a zpět k rodině a omezily jejich přístup k sociálním a zdravotním službám; vzhledem k tomu, že v některých případech byli mobilní pracovníci vystaveni diskriminaci a špatným pracovním a životním podmínkám, které vedly k rozšíření onemocnění COVID-19;

Z.  vzhledem k tomu, že rozšíření onemocnění COVID-19 odhalilo a ještě zhoršilo obtížné a často ubohé pracovní a životní podmínky stovek tisíců sezónních pracovníků, z nichž převážná většina jsou mobilní pracovníci, a některých z více než jednoho milionu vyslaných pracovníků v EU; vzhledem k tomu, že jejich již tak nejisté podmínky jsou dále zhoršovány případy strukturální diskriminace na trhu práce a nedostatečným prosazováním stávajících právních předpisů;

AA.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 odhalila řadu strukturálních nedostatků v evropských a vnitrostátních regulačních rámcích; vzhledem k tomu, že mnoho z těchto nedostatků nesouviselo pouze s pandemií; vzhledem k tomu, že tyto nedostatky je třeba naléhavě řešit na úrovni Unie a členských států v zájmu zajištění spravedlivé hospodářské soutěže a rovného zacházení na vnitřním trhu; vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 má zásadní a trvalý dopad na evropské trhy práce;

AB.  vzhledem k tomu, že mobilita pracovníků, a zejména jejich vysílání nesmí v hostitelských členských státech vytvářet hospodářskou soutěž založenou na nejistých pracovních podmínkách a vyhýbání se povinnostem ze strany zaměstnavatelů, jakož i na obcházení platných vnitrostátních právních předpisů a kolektivních smluv, neboť takové nekalé praktiky vedou pouze k napětí mezi členskými státy, nekalé hospodářské soutěži mezi podniky a k nedůvěře mezi pracovníky; vzhledem k tomu, že tyto nežádoucí účinky, včetně odlivu mozků a nekalé hospodářské soutěže, mohou být rovněž způsobeny chybějící vzestupnou sociální konvergencí; vzhledem k tomu, že mobilita pracovních sil by měla být vnímána jako příležitost, usnadňovat sdílení dovedností a odborných zkušeností a podporovat vzestupnou sociální konvergenci; vzhledem k tomu, že pravidla týkající se mobility pracovních sil a vysílání pracovníků by neměla vést k nepřiměřené administrativní zátěži; vzhledem k tomu, že pravidla pro vysílání pracovníků se vztahují i na státní příslušníky vysílané z jednoho členského státu do druhého, kteří jsou obzvláště ohroženi vykořisťováním, a proto je třeba, aby jim vnitrostátní inspektoráty práce a orgán ELA věnovaly zvláštní pozornost;

AC.  vzhledem k tomu, že nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi a nedostatek dovedností jsou pro unijní trh práce a systémy vzdělávání a odborné přípravy velkou výzvou; vzhledem k tomu, že je tudíž výrazně zapotřebí zlepšit systémy vzdělávání a odborné přípravy, aby byly schopnější reagovat na budoucí vývoj a progresivnější, a zlepšit systém rekvalifikace a prohlubování dovedností pracovníků; vzhledem ale k tomu, že stále neexistují žádné oficiální statistiky ani ukazatele pro měření nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi na evropských trzích práce;

AD.  vzhledem k tomu, že se očekává další nárůst polarizace pracovních míst a že bude větší počet pracovních míst na obou koncích spektra dovedností;

AE.  vzhledem k tomu, že digitální propast mezi městem a venkovem a dopad sociálně-ekonomických faktorů na digitální propast patří i nadále k hlavním výzvám, které je třeba neprodleně řešit; vzhledem k tomu, že mezi pracovníky panuje obrovský nedostatek digitálních a zelených dovedností, který je třeba řešit mimo jiné prostřednictvím celoživotního učení;

AF.  vzhledem k tomu, že investice podniků do odborné přípravy a vzdělávání, jakož i do pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání jsou důležitým nástrojem pro přilákání kvalifikovaných pracovníků; vzhledem k tomu, že vzájemné uznávání a transparentnost kvalifikací hrají klíčovou úlohu při dosahování sblížení povolání, volného pohybu služeb a spravedlivé mobility pracovníků;

AG.  vzhledem k tomu, že v této souvislosti by měl být zohledněn vývoj systému uznávání neformálně získaných znalostí a dovedností, např. v případě neformálních pečovatelů; vzhledem k tomu, že tento vývoj je mimořádně důležitý vzhledem k současným demografickým výzvám a trendům souvisejícím se stárnutím společností v členských státech;

AH.  vzhledem k tomu, že účinný trojstranný a sociální dialog může úspěšně doplňovat vládní a institucionální úsilí o překonání stávajícího napětí a rozporů v EU; vzhledem k tomu, že zapojení sociálních partnerů má potenciál zlepšit tvorbu, provádění a vymáhání politik a je třeba jej dále posílit na všech politických úrovních;

AI.  vzhledem k tomu, že neprobíhá žádný systematický celounijní sběr údajů, který by poskytoval dostatečné údaje o mobilních pracovnících nebo který by jim umožňoval zjistit stav svého sociálního zabezpečení a uplatnit různé nabyté nároky; vzhledem k tomu, že přístup k informacím o platných pravidlech, jakož i účinné dodržování, sledování a vymáhání jsou nezbytnými předpoklady spravedlivé mobility a boje proti zneužívání systému; vzhledem k tomu, že je proto třeba podporovat a využívat digitální technologie, které mohou usnadnit kontrolu a vymáhání právních předpisů a zaručit práva mobilních pracovníků, a to v souladu s pravidly pro ochranu údajů;

1.  konstatuje, že základní zásadou směrnice o službách je ustanovení o cílové zemi, a domnívá se, že toto ustanovení by se nemělo měnit; zdůrazňuje, že volného pohybu služeb musí být dosaženo, aniž by došlo k oslabení práv pracovníků a sociálních práv; připomíná, že zásady rovného zacházení a volného pohybu se nevztahují pouze na poskytovatele služeb, ale také na pracovníky; domnívá se, že volný pohyb služeb je nerozlučně spjat s volným a spravedlivým pohybem pracovníků, kteří tyto služby poskytují, a že je ku prospěchu vnitřního trhu, jsou-li dodržována pravidla týkající se pracovních podmínek a chráněno zdraví a bezpečnost mobilních pracovníků; zdůrazňuje, že uplatňování zásad zakotvených v evropském pilíři sociálních práv jako minimálního standardu by mohlo přispět k posílení práv a ochrany evropských pracovníků;

2.  zdůrazňuje, že právní předpisy Unie týkající se volného pohybu služeb nesmí nijak ovlivnit výkon základních práv uznávaných členskými státy a na úrovni Unie, včetně práva na stávku nebo na jiné kroky, na něž se vztahují zvláštní systémy pracovněprávních vztahů v členských státech, v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi, ani nesmí mít vliv na právo vyjednávat, uzavírat a vymáhat kolektivní smlouvy ani na právo na kolektivní akce v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi; zdůrazňuje, že kvalitní právní předpisy jsou dlouhodobou investicí, stejně jako jejich účinné provádění;

3.  připomíná, že ochrana pracovních a životních podmínek mobilních pracovníků na základě zásady rovného zacházení se musí vztahovat na volný pohyb pracovníků i na volný pohyb služeb; je znepokojen přetrvávajícími nedostatky v ochraně mobilních pracovníků, včetně přeshraničních a příhraničních pracovníků, na které upozornila pandemie COVID-19; zdůrazňuje, že pracovníci nesmí být nijak znevýhodněni v důsledku výkonu svého práva na volný pohyb nebo kvůli pravidlům Unie týkajícím se volného pohybu služeb; zdůrazňuje, že je třeba bez zbytečného odkladu řešit veškeré regulační nedostatky na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni; dále upozorňuje, že v souvislosti s volným pohybem pracovníků a služeb musí být dodržovány platné právní předpisy týkající se přístupu k sociálním právům a nárokům v oblasti sociálního zabezpečení, včetně jejich přenositelnosti, uznávání diplomů, kvalifikací a dovedností a přístupu k odborné přípravě; připomíná, že veškerá omezení na hranicích uvnitř EU, i když jsou přijímána v reakci na závažnou krizi v oblasti veřejného zdraví, by měla zohledňovat dopad na mobilní pracovníky a reagovat na jejich konkrétní situaci;

4.  je znepokojen stávajícím nedostatkem harmonizovaného výkladu práva EU ze strany členských států, jako je například nedávno revidovaná směrnice o vysílání pracovníků(30), což vede k nedostatečné právní jasnosti a byrokratické zátěži pro společnosti poskytující služby ve více než jednom členském státě; vyzývá Komisi, aby členským státům přímo pomáhala během celého procesu provádění ve vnitrostátním právu, aby byl zajištěn jednotný výklad evropského práva;

5.  zdůrazňuje v tomto ohledu, že je nezbytné věnovat zvláštní pozornost pracovníkům žijícím v nejvzdálenějších regionech Evropské unie a podporovat jejich mobilitu směrem ke kontinentu a naopak, jakož i mobilitu mezi jednotlivými nejvzdálenějšími regiony;

6.  vyjadřuje politování nad tím, že v roce 2019 bydlelo v jiné zemi EU, než je země, jíž jsou státními příslušníky, pouze 4,2 % občanů EU v produktivním věku(31); vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvíjely větší úsilí s cílem odstraňovat překážky mobility pracovníků a podniků;

7.  připomíná, že by měl být zajištěn volný pohyb pracovníků s cílem ochránit zaměstnanost a hospodářství určitých regionů a zajistit zachování určitých činností, jako je zemědělská činnost;

8.  vyzývá členské státy, aby správně a včas provedly a monitorovaly revidovanou směrnici o vysílání pracovníků s cílem zajistit ochranu vyslaných pracovníků a volný pohyb služeb během jejich vyslání tím, že stanoví závazná pravidla týkající se pracovních podmínek a ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků;

9.  vyzývá členské státy, aby plně využily možnosti uplatňovat ustanovení o mzdách a pracovních podmínkách obsažených ve všech kolektivních smlouvách na vyslané pracovníky v EU a zajistily stejnou odměnu za stejnou práci na stejném místě pro pracovníky a rovné podmínky pro společnosti při provádění revidované směrnice o vysílání pracovníků;

10.  vyzývá Komisi, aby provedla hloubkovou analýzu trendů ovlivňujících pracovní podmínky vyslaných státních příslušníků třetích zemí; zdůrazňuje, že na základě výsledků této analýzy bude možná zapotřebí přijmout politická opatření na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni; je hluboce znepokojen současným nárůstem podílu státních příslušníků třetích zemí v odvětvích, která jsou známá nejistými pracovními podmínkami a případy zneužívání; zdůrazňuje, že státní příslušníci třetích zemí jsou často více ohroženi vykořisťováním, a proto potřebují ochranu; zdůrazňuje, že toto vykořisťování zahrnuje falešné vysílání, falešnou samostatnou výdělečnou činnost, podvodné využívání subdodávek a náborové agentury, společnosti s fiktivním sídlem typu „poštovní schránky“ a nehlášenou práci; zdůrazňuje, že pracovníci, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, mohou v EU pracovat s pracovním povolením pod podmínkou, že všechny záruky ve vnitrostátním a unijním pracovním právu účinně zajišťují ochranu a důstojné pracovní podmínky i pro státní příslušníky třetích zemí a že to nepovede k narušení trhu práce; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily dodržování platných právních předpisů a pravidel týkajících se podmínek zaměstnávání při jednání se státními příslušníky třetích zemí s cílem zamezit zneužívání; vyzývá členské státy, aby provedly ochranná ustanovení směrnice 2009/52/ES a zajistily dostupné a účinné mechanismy podávání stížností, které umožní účinně vymáhat dlužné mzdy a příspěvky na sociální zabezpečení;

11.  připomíná povahu celoevropských dodavatelských řetězců ve strategických průmyslových odvětvích, která jsou hlavním zdrojem zaměstnanosti a činnosti pro mobilní pracovníky a společnosti poskytující služby a která byla výrazně zasažena nekoordinovanými opatřeními, např. různými pravidly testování na přítomnost COVID-19 a karanténami, jež zavedly členské státy v úsilí o řešení pandemie; vyzývá Komisi, aby přikládala stejnou důležitost zajištění bezpečných podmínek pro pracovníky jako obnovení svobody pohybu a pohybu zboží;

12.  připomíná, že neexistence harmonizovaných karanténních období, požadavků na testování a pravidel cestování v rámci EU představuje velkou zátěž pro řadu podniků i pro mnoho mobilních pracovníků a jejich rodiny, zejména v odvětvích s vysokou mobilitou; vybízí členské státy, aby koordinovaly úsilí o rozšíření sociálního zabezpečení, přístupu k systémům nemocenských dávek a dočasné podpory v nezaměstnanosti s cílem chránit rovněž příhraniční, přeshraniční a mobilní pracovníky, a to zejména ty, kteří jsou postiženi krizí a trpí chudobou, nezaměstnaností, sociálním vyloučením a špatnými životními podmínkami;

13.  znovu opakuje, že pro každodenní život lidí je zásadní, aby byly v EU zajištěny nepřetržité dodávky základního zboží, jako jsou potraviny nebo zdravotnické a ochranné prostředky; vyzývá Komisi, aby zajistila nepřetržitý volný pohyb základního zboží a služeb na vnitřním trhu i v krizových situacích, jako je pandemie;

14.  naléhavě vzývá Komisi a členské státy, aby uznaly mobilní pracovníky ve strategických výrobních dodavatelských řetězcích, které dodávají např. zdravotnické vybavení, za nezbytné nebo kriticky důležité pracovníky, a aby proto v jejich případě přezkoumaly povinnost podstoupit karanténu, pokud tím nevzniká riziko pro veřejné zdraví a bezpečnost, což lze prokázat příslušným testováním v souladu s doporučením Rady o koordinovaném přístupu k omezování volného pohybu v reakci na pandemii COVID-19;

15.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala nedostatky v ochraně s cílem zajistit důstojné pracovní a životní podmínky pro mobilní pracovníky a předcházet nekalým praktikám a aby řádně prosazovala právní předpisy Unie týkající se subdodávek; vyzývá Komisi, aby zajistila obecnou společnou a nerozdílnou odpovědnost v celém subdodavatelském řetězci za účelem ochrany práv pracovníků; zdůrazňuje, že taková iniciativa by měla zvýšit transparentnost a posílit odpovědnost hlavních dodavatelů v subdodavatelských řetězcích tím, že právně zaručí hrazení všech splatných příspěvků na sociální zabezpečení a nároků pracovníků a že bude naléhat na vnitrostátní orgány, aby v případě potřeby skutečně ukládaly odrazující sankce; vyzývá Komisi, aby prosazovala přístup odborů na všechna pracoviště, včetně pracovišť nacházejících se mimo zemi zaměstnání, a vyzývá členské státy, aby tento přístup zaručily; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření k posílení sociálního dialogu a nezávislosti sociálních partnerů a na jejich podporu a aby vybízely pracovníky, aby se organizovali, neboť je to zásadně důležité pro dosažení vysokých standardů zaměstnání;

16.  žádá Komisi, aby analyzovala negativní vývoj v oblasti mobility pracovníků, především odliv mozků v určitých odvětvích a regionech; zdůrazňuje, že boj proti odlivu mozků musí jí ruku v ruce s prosazováním vzestupné sociální konvergence; trvá na tom, že navzdory pandemii COVID-19 je třeba, aby členské státy za účelem zajištění rovného zacházení s místními a přeshraničními pracovníky povolily a usnadňovaly překračování hranic z profesních důvodů, pokud je v hostitelském členském státě povolena pracovní činnost v dotčených odvětvích; žádá Komisi, aby stanovila jasné kvantitativní a kvalitativní ukazatele pro účely evropského semestru a zveřejňování doporučení pro jednotlivé země s cílem zajistit průběžné sledování provádění a vymáhání právních předpisů týkajících se volného pohybu pracovníků; vyzývá Komisi, aby předložila doporučení s cílem zajistit mobilním pracovníkům spravedlivé a důstojné životní a pracovní podmínky;

17.  zdůrazňuje, že cíle evropského pilíře sociálních práv, cíle udržitelného rozvoje OSN, Zelená dohoda pro Evropu a strategie pro rovnost žen a mužů musí být rovněž zohledněny v přístupu k jednotnému trhu a podporovat přísné sociální a environmentální normy, které jsou předpokladem pro zvýšení produktivity; zdůrazňuje význam zadávání veřejných zakázek pro dosažení těchto cílů;

18.  naléhavě vyzývá Komisi, aby přednostně zajistila plnou funkčnost orgánu ELA, aby mohl sledovat a prosazovat uplatňování a vymáhání práva Unie týkajícího se mobility pracovních sil a koordinace sociálního zabezpečení; naléhavě vyzývá Komisi, aby podporovala a posilovala kapacitu a vzájemnou spolupráci příslušných vnitrostátních orgánů a také spolupráci mezi nimi a sociálními partnery s cílem zajistit spravedlivou mobilitu založenou na právech, odpovídající informovanost pracovníků a zaměstnavatelů o jejich právech a povinnostech a účinné přeshraniční prosazování práv pracovníků, včetně přenositelnosti práv a nároků, a účinně bojovat proti podvodům v oblasti sociálního zabezpečení a praktikám zneužívání; je přesvědčen, že orgán ELA by se měl zaměřit na lepší prosazování a provádění stávajícího práva Unie tak, aby byla hospodářská soutěž na jednotném trhu poctivá a spravedlivá; zdůrazňuje, že má-li orgán ELA uspět v boji proti nezákonným praktikám, měl by přednostně vytvořit databázi, která bude v reálném čase ověřovat informace od zahraničních poskytovatelů služeb; zdůrazňuje, že orgán ELA musí mít k plnění svých úkolů dostatečné zdroje; zdůrazňuje, že částečné začlenění sítě EURES do orgánu ELA by mělo posílit vazbu mezi podporou volného pohybu a poskytováním informací a dodržováním příslušného právního rámce na ochranu mobilních pracovníků a občanů;

19.  vyzývá Komisi, aby navrhla rámec EU pro boj proti nekalé soutěži v oblasti nákladů práce s cílem zajistit plné dodržování zásady rovného zacházení a stejné mzdy a stejných nákladů práce za stejnou práci na stejném místě;

20.  připomíná, že Parlament opakovaně žádal Komisi, aby stáhla své návrhy týkající se evropského elektronického průkazu služeb a revize postupu oznamování služeb; vítá skutečnost, že k tomu nakonec došlo v pracovním programu Komise na rok 2021;

21.  zdůrazňuje, že spravedlivý volný pohyb pracovníků a prosazování předpisů Unie v této oblasti by mohlo usnadnit vytvoření digitálního systému pro výměnu údajů mezi členskými státy; vyzývá Komisi, aby po provedení hodnocení dopadů neprodleně předložila návrh týkající se digitálního evropského čísla sociálního zabezpečení (ESSN), přičemž by zajistila, aby se na ESSN vztahovala přísná pravidla ochrany údajů, neboť ESSN je nezbytné pro zajištění právní jistoty pro pracovníky a podniky, spravedlivé mobility a účinné ochrany, přenositelnosti, sledovatelnosti a prosazování práv pracovníků, ale také pro podporu spravedlivé hospodářské soutěže a zajištění rovných podmínek pro podniky; domnívá se, že ESSN by mělo doplňovat vnitrostátní čísla sociálního zabezpečení a příslušné předpisy a usnadňovat elektronickou výměnu informací o sociálním zabezpečení (EESSI) s cílem zlepšit koordinaci a výměnu informací mezi příslušnými vnitrostátními orgány; poukazuje na to, že EESSI by měla umožňovat rychlé a přesné ověření stavu pojištění sociálního zabezpečení a poskytovat jednotlivcům i orgánům kontrolní mechanismus umožňující snadno ověřit příspěvky a pojistné krytí;

22.  zdůrazňuje potřebu dalšího sbližování a koordinace předpisů o mobilitě pracovních sil a monitorovacích postupů, včetně společných standardů kontroly, společných inspekcí a výměny informací, a to pod vedením orgánu ELA a ve spolupráci s příslušnými vnitrostátními orgány; naléhavě vyzývá členské státy, aby posílily výměnu osvědčených postupů mezi příslušnými vnitrostátními orgány; vyzývá k tomu, aby orgán ELA měl skutečnou pravomoc provádět inspekce práce v přeshraničních případech ve spolupráci s příslušnými vnitrostátními orgány; vyzývá orgán ELA, aby zlepšil shromažďování údajů a zřídil databáze údajů zobrazujících mobilitu pracovních sil v reálném čase za účelem analýzy a posouzení rizik a aby připravil informační kampaně a cílené inspekce; připomíná, že MOP doporučuje, aby bylo stanoveno kritérium jednoho inspektora práce na 10 000 pracovníků;

23.  zdůrazňuje, že financování a granty Unie by měly přispívat k důstojné práci s cílem podpořit udržitelný rozvoj a sociální pokrok;

24.  připomíná význam sociálního dialogu a v tomto ohledu vybízí k většímu zapojení sociálních partnerů do agentur Unie, veřejných orgánů, výborů a institucí s cílem zajistit iniciativy a právní předpisy zaměřené na praxi, které zohlední různé evropské modely trhu práce; zdůrazňuje, že při navrhování a provádění právních předpisů upravujících poskytování služeb a mobilitu pracovníků a při vzájemném uznávání profesí, diplomů, kvalifikací a dovedností je potřeba posílit třístranná jednání na úrovni EU v souladu se zásadami zakotvenými v evropském pilíři sociálních práv; žádá Komisi, členské státy a místní orgány, aby společně se sociálními partnery navrhly a zavedly nezbytné strategie na podporu zvyšování kvalifikace a rekvalifikace pracovníků, uplatňování odpovídající veřejné politiky a poskytování kvalitních pracovních míst;

25.  zdůrazňuje, že je třeba, aby ochrana pracovníků a zapojení sociálních partnerů byly základní součástí práva Unie v této oblasti, tak aby se zajistilo demokratické fungování, hospodářský růst a vysoké sociální standardy a standardy v oblasti životního prostředí;

26.  vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila nový strategický rámec pro zdraví a bezpečnost pro období po roce 2020 a aby se zavázala k tomu, že do roku 2030 odstraní úmrtí související s prací; naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila návrhy směrnice o stresu souvisejícím s prací a muskuloskeletálních poruchách, směrnice o duševním zdraví na pracovišti a strategii EU v oblasti duševního zdraví s cílem chránit všechny pracovníky na pracovišti; vyzývá dále Komisi, aby předložila ambicióznější revizi směrnice o karcinogenech a mutagenech a aby do směrnice o expozici karcinogenům a mutagenům při práci začlenila mezní hodnoty pro nejméně 50 látek; žádá, aby byly do směrnice začleněny látky, které mají škodlivé účinky na reprodukční systém;

27.  vyzývá Komisi a členské státy, aby řešila potřebu bezpečných a zdravých pracovních podmínek pro pracovníky a samostatně výdělečné činné osoby, přičemž by měla věnovat zvláštní pozornost volnému pohybu pracovníků, a aby jim zajistila důstojné pracovní a životní podmínky, především v rámci připravované revize strategického rámce Unie v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; naléhavě vyzývá členské státy, aby řešily problematiku nehlášené práce, včetně nehlášené sezónní práce, prostřednictvím posílené spolupráce s evropskou platformou pro boj proti nehlášené práci, a to i pokud jde o lepší informovanost pracovníků a zaměstnavatelů o právech a povinnostech; vyzývá členské státy, aby zaváděly opatření jednotně a bez jakékoli diskriminace;

28.  vybízí Komisi a orgán ELA, aby prošetřily četné případy odepření přístupu na trh práce, ale i zneužívání a diskriminace související s pracovními podmínkami, a to z důvodu státní příslušnosti, které se výrazně projevily době krize COVID-19; vyzývá orgán ELA, aby zajistil dostupné, transparentní a nediskriminační postupy, na jejichž základě budou vnitrostátní sociální partneři orgánu ELA předkládat jednotlivé případy, a záruky, že tyto případy budou účinně řešeny v souladu s nařízením (EU) 2019/1149;

29.  vyzývá členské státy, aby uplatňovaly všechna doporučení Komise týkající se přijímání, koordinace a rušení opatření souvisejících s pandemií COVID-19; dále vyzývá členské státy, aby vytvořily společný protokol o zdravotní péči pro mobilní pracovníky, včetně přeshraničních a příhraničních pracovníků, s přihlédnutím k pokynům Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC); zdůrazňuje, že hlavními zásadami pro veškerá opatření přijatá s ohledem na krizi a cestu k obnově by měly být zdraví a bezpečnost všech pracovníků, dodržování základních práv, včetně rovného zacházení s místními a mobilními pracovníky, a že současně by mělo být uznáno zvláštní nejisté postavení příhraničních, vyslaných, sezónních, přeshraničních a dalších mobilních pracovníků v době pandemie COVID-19 a po jejím odeznění; připomíná ústavní právo členských států jít v rámci svých vnitrostátních demokratických legislativních procesů nad rámec minimálních úrovní stanovených ve směrnicích Evropské unie při dosahování politických cílů, jako je zajištění kvalitních veřejných služeb a vysoké úrovně ochrany pracovníků, spotřebitelů a životního prostředí;

30.  zdůrazňuje, že úplné nebo částečné uzavření hranic členskými státy během pandemie onemocnění COVID-19 vážně narušilo svobodu pohybu; vyjadřuje politování nad tím, že ukvapené, nekoordinované a náhlé uzavření hranic a zavedení doprovodných opatření způsobily, že se lidé, kteří potřebovali v rámci tranzitu danou zemí projet, ocitli v těžko řešitelné situaci, a měly vážné důsledky pro osoby žijící v příhraničních regionech, neboť omezily možnost překračovat hranice za prací či službami nebo za účelem návštěvy přátel či rodinných příslušníků; poukazuje na nepříznivý dopad, který mělo uzavření vnitřních a vnějších hranic na odvětví mezinárodního obchodu, vědy a cestovního ruchu; zdůrazňuje, že namísto zavedení hraničních kontrol by členské státy měly usilovat o přijetí nezbytných opatření, která by lidem umožnila překračování hranic a současně zajistila maximální bezpečnost a ochranu zdraví;

31.  uznává zásadní úlohu osob poskytujících pečovatelské služby, zejména během pandemie; vyzývá Komisi, aby zajistila jejich mobilitu s cílem uspokojit potřeby jednotlivých členských států a regionů s ohledem na demografické výzvy a veškeré budoucí pandemie či zdravotní výzvy; vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy a místními orgány zavedla řádným legislativním postupem společný vědecky podložený protokol o volném pohybu během zdravotních a jiných krizí platný pro celou Unii a důkladně zvážila úlohu orgánu ELA v tomto ohledu; vyzývá členské státy, které dosud neratifikovaly a neprovedly úmluvu MOP č. 189 o pracovnících v cizích domácnostech, aby tak neprodleně učinily; vyzývá členské státy, aby zavedly právní rámce, které usnadní zákonné zaměstnávání pracovníků v cizích domácnostech a pečujících osob;

32.  zdůrazňuje, že v zájmu uznávání diplomů, dovedností a kvalifikací v celé Unii, předcházení byrokratické zátěži a usnadnění obchodu a dopravy – při dodržování základní zásady rovného zacházení a aniž by došlo ke snížení standardů v oblasti vzdělání a mechanismů validace členských států – je třeba dále využívat nástroje harmonizace a vzájemného uznávání; žádá proto Komisi a členské státy, aby podpořily a posílily stávající mechanismy uznávání a portály pracovní mobility usnadňující a podporující transparentní mobilitu, jako je Evropský portál pracovní mobility EURES, online platforma Europass a systém klasifikace evropských dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolání (ESCO); vyzývá především členské státy, aby vytvořily přeshraniční partnerství s cílem pomoci mobilním pracovníkům v přeshraničních regionech; vyzývá členské státy, aby v rámci Unie usnadnily volný pohyb osob se zdravotním postižením, a naléhavě je vyzývá, aby zajistily přijetí společné evropské definice statusu zdravotního postižení v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a vzájemné uznávání statusu zdravotního postižení mezi členskými státy;

33.  domnívá se, že vnitrostátní právní a správní předpisy a postupy týkající se přístupu k určitým povoláním a jejich vykonávání a přístupu k službám a jejich poskytování za účelem ochrany veřejného zájmu a ochrany pracovníků nebo spotřebitelů nejsou překážkou prohlubování jednotného trhu;

34.  žádá členské státy, aby mobilním pracovníkům zajistily přístup ke vzdělávání a rekvalifikaci s cílem reagovat na nedostatek pracovní síly v určitých odvětvích a podpořit digitální transformaci opatření vedoucí ke klimaticky neutrální ekonomice;

35.  připomíná základní právo členských států jít nad rámec minimálních úrovní stanovených ve směrnicích Evropské unie bez vytváření nepřípustných a nepřiměřených překážek;

36.  se znepokojením bere na vědomí obtíže a nedostatečný přístup k systémům sociální ochrany v případě mobilních a zejména pak přeshraničních a příhraničních pracovníků; zdůrazňuje význam koordinované činnosti na úrovni Unie, uznává však a vítá úspěšné dvoustranné dohody podepsané mezi členskými státy s cílem zaručit všem pracovníkům práva na sociální zabezpečení, jak je stanoveno v doporučení Rady o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily sociální práva mobilních pracovníků v případě zdravotní krize a jiných krizových situací;

37.  připomíná, že dobré pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání jsou konkurenční výhodou pro podniky v úsilí o přilákání kvalifikovaných pracovníků; zdůrazňuje význam podnikových investic do formální a neformální odborné přípravy a celoživotního učení s cílem podpořit spravedlivou transformaci směrem k digitální ekonomice a oběhovému hospodářství; zdůrazňuje, že společnosti využívající umělou inteligenci, robotiku a související technologie odpovídají za zajišťování přiměřené rekvalifikace a prohlubování dovedností pro všechny příslušné zaměstnance tak, aby se mohli naučit, jak používat digitální nástroje a pracovat s kolaborativními roboty a dalšími novými technologiemi, a tím se přizpůsobit měnícím se potřebám trhu práce a zůstat v zaměstnání; v této souvislosti zdůrazňuje význam rámcové dohody evropských sociálních partnerů o digitalizaci; připomíná, že výše uvedená dohoda nastiňuje odpovědnost zaměstnavatelů za rekvalifikaci a prohlubování dovedností pracovníků, zejména s ohledem na digitalizaci pracovních míst;

38.  zdůrazňuje, že je třeba plně digitalizovat postupy týkající se mobility pracovní síly a vysílání pracovníků s cílem zlepšit poskytování a výměnu informací mezi vnitrostátními orgány a umožnit účinné vymáhání, mimo jiné prostřednictvím jednotné asistenční služby pro pracovníky a budoucí zaměstnavatele, která bude poskytovat informace o platných právních předpisech Unie a fungovat digitálně i fyzicky v rámci orgánu ELA; naléhavě vyzývá členské státy, aby se plně zapojily do digitalizace veřejných služeb, zejména institucí sociálního zabezpečení, s cílem usnadnit postupy mobility evropských pracovníků a zajistit při tom přenositelnost práv a dodržování povinností spojených s volným pohybem; zdůrazňuje, že je třeba vytvořit lepší statistické nástroje k měření nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi na evropských trzích práce a k posouzení potřeb trhů práce a rozdílů mezi nimi; zdůrazňuje význam sítě EURES a upozorňuje zejména na propojení činností sítě EURES s potřebami trhu práce s cílem uspokojit prioritní potřeby z hlediska odvětví a dovedností a poskytovat podporu uchazečům o zaměstnání při hledání nového pracovního místa;

39.  vyzývá Komisi, aby v přiměřené lhůtě po nejméně dvouletém období od zahájení plného fungování orgánu ELA provedla hodnocení jeho mandátu; naléhavě vyzývá Komisi, aby do činnosti a hodnocení orgánu ELA zapojila zúčastněné strany s důkladnou znalostí jednotlivých modelů trhu práce;

40.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh legislativního rámce s cílem upravit podmínky pro práci na dálku v celé EU a zajistit důstojné pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání;

41.  vyzývá Komisi, členské státy a místní orgány, aby ve spolupráci se sociálními partnery a orgánem ELA vypracovaly konkrétní odvětvové strategie nejen na podporu a usnadnění dobrovolné mobility pracovních sil, ale také za účelem vytváření a provádění nezbytných podpůrných struktur pro prohlubování dovedností a rekvalifikaci pracovníků, provádění příslušných veřejných politik a zajištění vysoce kvalitních pracovních příležitostí, které odpovídají dovednostem pracovníků; poukazuje na přidanou hodnotu vzájemného uznávání slučitelnosti dovedností a kvalifikací za podpory stávajících mechanismů uznávání, jako jsou portál pracovní mobility EURES, on-line platforma Europass a systém klasifikace evropských dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolání ESCO;

42.  je znepokojen tím, že přístup zaměstnanců a zaměstnavatelů k informacím o mobilitě práce a služeb je stále ještě spojen s komplikacemi; konstatuje, že informace o pracovních podmínkách a kolektivních smlouvách, které jsou dostupné na jediné oficiální vnitrostátní internetové stránce, bývají velmi často jen omezené a přístupné pouze v několika jazycích; vyzývá proto Komisi, aby zlepšila přístup k informacím vytvořením jednotného vzoru pro oficiální vnitrostátní internetové stránky;

43.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily odpovídající koordinaci sociálního zabezpečení, a to i prostřednictvím probíhající revize nařízení (ES) č. 883/2004 a posílením přenositelnosti práv, se zvláštním důrazem na přenositelnost dávek sociálního zabezpečení pro osoby se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že digitalizace by mohla nebývale usnadnit přeshraniční fungování mikropodniků a malých a středních podniků a současně zajistit přísné dodržování pravidel spravedlivé mobility; zdůrazňuje, že je důležité, aby před zahájením přeshraničního vysílání pracovníka bylo zajištěno předběžné oznámení a uplatňování osvědčení A1;

44.  zdůrazňuje, že prosazování právních předpisů Unie v oblasti mobility pracovních sil musí zajistit uplatňování zásady rovného zacházení, zásady nediskriminace a ochrany pracovníků a odstranit zbytečnou administrativní zátěž;

45.  vyzývá Komisi, aby prověřila nedostatky v ochraně a posoudila nutnost provést revizi směrnice 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání s cílem zajistit důstojné pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání pro zaměstnance agentur práce;

46.  zdůrazňuje, že pracovníci se zdravotním postižením se stále potýkají s četnými překážkami, v jejichž důsledku je pro ně obtížné nebo nemožné plně využívat volného pohybu služeb; vyzývá členské státy, aby bezodkladně provedly směrnici (EU) 2019/882 (Evropský akt přístupnosti) s cílem účinně odstranit překážky pro pracovníky se zdravotním postižením a zajistit dostupnost přístupných služeb a vhodnost podmínek, za nichž jsou služby poskytovány; zdůrazňuje, že je nanejvýš důležité dosáhnout plně přístupného jednotného trhu, který zajistí rovné zacházení a hospodářské a sociální začlenění pracovníků se zdravotním postižením;

47.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1.
(2) Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 21.
(3) Úř. věst. L 141, 27.5.2011, s. 1.
(4) Úř. věst. L 107, 22.4.2016, s. 1.
(5) Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1.
(6) Úř. věst. L 284, 30.10.2009, s. 1.
(7) Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 51.
(8) Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 72.
(9) Úř. věst. L 293, 31.10.2008, s. 3.
(10) Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1.
(11) Úř. věst. L 364, 12.12.1992, s. 7.
(12) Úř. věst. L 128, 30.4.2014, s. 8.
(13) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.
(14) Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 35.
(15) Úř. věst. L 167, 2.7.1999, s. 33.
(16) Úř. věst. L 124, 20.5.2009, s. 30.
(17) Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1.
(18) Úř. věst. L 173, 9.7.2018, s. 16.
(19) Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 11.
(20) Úř. věst. L 249, 31.7.2020, s. 49.
(21) Úř. věst. L 185, 11.7.2019, s. 44.
(22) Úř. věst. L 65, 11.3.2016, s. 12.
(23) Úř. věst. C 189, 15.6.2017, s. 15.
(24) Přijaté texty, P9_TA(2020)0176.
(25) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 135.
(26) Úř. věst. C 482, 23.12.2016, s. 31.
(27) http://www.eurofound.europa.eu/publications/report/2010/working-conditions-industrial-relations/posted-workers-in-the-european-union
(28) Evropská komise, Generální ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování, Výroční zpráva za rok 2017 o mobilitě pracovních sil uvnitř EU, závěrečná zpráva z ledna 2018, 2018. Evropská komise, Studie o pohybu kvalifikované pracovní síly, závěrečná zpráva (vypracovaná ICF), 2018; Malmström, Cecilia, úvod k Přehodnocení přitažlivosti přistěhovaleckých politik týkajících se pracovní síly v EU: Komparativní náhledy na EU, USA, Kanadu a širší region („Rethinking the attractiveness of EU Labour Immigration Policies: Comparative perspectives on the EU, the US, Canada and beyond“), ed. S. Carrera, E. Guild a K. Eisele, CEPS, 2018.
(29) Databáze OECD o dovednostech pro pracovní místa, https://www.oecdskillsforjobsdatabase.org/#FR__.
(30) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018, kterou se mění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (Úř. věst. L 173, 9.7.2018, s. 16).
(31) Evropská komise, výroční zpráva za rok 2019 o mobilitě pracovních sil uvnitř EU, leden 2020.


Urychlení pokroku a odstranění nerovností, aby do roku 2030 přestalo být onemocnění AIDS hrozbou pro veřejné zdraví
PDF 151kWORD 51k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 o urychlení pokroku a odstranění nerovností, aby do roku 2030 přestalo být onemocnění AIDS hrozbou pro veřejné zdraví (2021/2604(RSP))
P9_TA(2021)0250B9-0263/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na zasedání Valného shromáždění OSN na vysoké úrovni věnované HIV/AIDS, které se má konat v New Yorku ve dnech 8. až 10. června 2021,

–  s ohledem na politické prohlášení o HIV a AIDS „O zrychleném postupu k uspíšení boje proti HIV a ukončení epidemie AIDS do roku 2030“, které Valné shromáždění OSN přijalo dne 8. června 2016,

–  s ohledem na politické prohlášení o všeobecné zdravotní péči vydané na zasedání Valného shromáždění OSN na vysoké úrovni dne 18. října 2019,

–  s ohledem na výroční zprávu Společného programu OSN pro HIV/AIDS (UNAIDS) „Seizing the Moment – Tackling entrenched inequalities to end epidemics“ s aktualizovanými celosvětovými informacemi o AIDS za rok 2020,

–  s ohledem na výroční zprávu vysoké komisařky OSN pro lidská práva z roku 2019 lidská práva v reakci na HIV,

–  s ohledem na prohlášení z Abudži o HIV/AIDS, tuberkulóze a dalších příbuzných nakažlivých chorobách ze dne 27. dubna 2001, na společný postoj Afriky představený na zasedání na vysoké úrovni v roce 2016 a na zrychlený rámec z roku 2016 pro vymýcení AIDS, tuberkulózy a malárie v Africe do roku 2030,

–  s ohledem na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 a její cíle udržitelného rozvoje, které byly přijaty v New Yorku v září 2015,

–  s ohledem na Pekingskou akční platformu a akční program Mezinárodní konference o populaci a rozvoji a na výsledky jejich hodnotících konferencí,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 26. května 2015 o problematice rovnosti žen a mužů v oblasti rozvojové spolupráce,

–  s ohledem na akční plán EU pro rovnost žen a mužů III na období 2021–2025,

–  s ohledem na akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období 2020–2024,

–  s ohledem na Evropský konsenzus o rozvoji: „Náš svět, naše důstojnost, naše budoucnost“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2010 o přístupu EU k HIV/AIDS založeném na právech(1) a usnesení ze dne 5. července 2017 o reakci EU na HIV/AIDS, tuberkulózu a hepatitidu C(2),

–  s ohledem na otázku položenou Komisi ohledně urychlení pokroku a odstranění nerovností, aby do roku 2030 přestalo být onemocnění AIDS hrozbou pro veřejné zdraví (O-000027/2021 – B9-0015/2021),

–  s ohledem na čl. 136 odst. 5 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro rozvoj,

A.  vzhledem k tomu, že od začátku epidemie v roce 1981 se virem HIV nakazilo téměř 76 milionů osob a téměř 33 milionů lidí zemřelo na příčiny související s AIDS; vzhledem k tomu, že epidemie HIV je i nadále velkým celosvětovým problémem a že s virem HIV žije celkem 38 milionů osob; vzhledem k tomu, že v roce 2019 se virem HIV nakazilo 1,7 milionu osob;

B.  vzhledem k tomu, že v roce 2019 nemělo 12 milionů HIV pozitivních osob přístup k antiretrovirové léčbě, která by jim mohla zachránit život, a že na celém světě zemřelo téměř 700 000 osob na příčiny související s AIDS;

C.  vzhledem k tomu, že všeobecný přístup k antiretrovirové léčbě HIV a péči výrazně snižuje riziko dalšího přenosu a že HIV pozitivním osobám zajišťuje téměř běžnou naději dožití a srovnatelnou kvalitu života;

D.  vzhledem k tomu, že v kontextu Pekingské akční platformy a akčního programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji a výsledků jejich hodnotících konferencí dochází k prohlubování nerovností, které podporují šíření epidemie HIV, včetně porušování lidských práv a práv spojených se sexuálním a reprodukčním zdravím, a ke zhoršování stigmatizace a diskriminace, a že v důsledku onemocnění COVID-19 se tyto problémy ještě více prohloubily;

E.  vzhledem k tomu, že ve srovnání s jinými skupinami populace jsou nákazou HIV více ohroženi muži, kteří mají pohlavní styk s muži, transsexuálové, osoby, které injekčně užívají drogy, sexuální pracovníci a jejich klienti a vězni (klíčové skupiny); vzhledem k tomu, že jejich angažovanost má v boji proti HIV zásadní význam;

F.  vzhledem k tomu, že ve 159 zemích existuje alespoň jeden diskriminační nebo sankční zákon, který brání boji proti HIV; vzhledem k tomu, že kriminalizace osob, které žijí s HIV nebo které patří k rizikovým skupinám, zhoršuje stigma a diskriminaci, snižuje využívání preventivních a zdravotních služeb a vede k růstu počtu nakažených HIV;

G.  vzhledem k tomu, že nerovné postavení žen a mužů, nerovný přístup ke vzdělání a k sexuálním a reprodukčním zdravotním službám a informacím a sexuální a genderově motivované násilí zvyšují riziko, že se ženy a dívky nakazí virem HIV, a vzhledem k tomu, že nemoci související s AIDS patří na celém světě k hlavním příčinám úmrtí žen v reprodukčním věku;

H.  vzhledem k tomu, že současné metody prevence nedokázaly šíření HIV zastavit, zejména mezi ženami, na něž epidemie doléhá mnohem tvrději, především v subsaharské Africe; vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí investice do výzkumu nových a inovace stávajících nástrojů pro prevenci, diagnostiku a léčbu HIV a AIDS, včetně nástrojů zohledňujících pohlaví, a nových léčebných postupů, které by řešily vznik rezistence na stávající léky na HIV;

I.  vzhledem k tomu, že mladí lidé od 15 do 27 let představují více než jednu třetinu všech nově nakažených dospělých a že mezi mladistvými stoupá počet úmrtí ve spojitosti s AIDS; vzhledem k tomu, že mnoho mladých lidí má omezený přístup k sociální ochraně a sexuální a reprodukční zdravotní péči a programům, které by jim umožnily chránit se před HIV;

J.  vzhledem k tomu, že povinná komplexní sexuální výuka ve školách má zásadní význam pro prevenci šíření AIDS a dalších pohlavně přenosných nemocí;

K.  vzhledem k tomu, že lidé v humanitární nouzi, mimo formální struktury a v nejisté životní situaci, zdravotně postižené osoby, domorodé obyvatelstvo, komunita LGBTIQ+, migranti a kočovné obyvatelstvo jsou více ohroženi nákazou HIV a čelí zvláštním problémům v přístupu ke službám poskytovaným v souvislosti s HIV;

L.  vzhledem k tomu, že nejvážněji postiženým regionem zůstává subsaharská Afrika, v níž žije 25,6 milionu osob s HIV, 57 % všech nově nakažených HIV a 84 % HIV pozitivních dětí (do 14 let), přičemž počet infikovaných je mnohem vyšší mezi ženami, kdy se každý týden nakazí 4 500 dívek a žen (mezi 15 a 24 lety);

M.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 ztěžuje boj proti AIDS a zvrátila některé z dosavadních úspěchů, kdy několik zemí nedosáhlo cílů, které si vytyčily pro rok 2020; vzhledem k tomu, že tento vývoj ohrožuje splnění cíle udržitelného rozvoje vymýtit do roku 2030 AIDS jako hrozbu pro veřejné zdraví;

N.  vzhledem k tomu, že v rámci všeobecné zdravotní péče je nutné posílit odolné a udržitelné zdravotní systémy a ochránit výsledky dosažené v boji proti AIDS;

O.  vzhledem k tomu, že má-li být plně zajištěno právo na zdraví, je nutné vyřešit nerovný přístup ke službám a zlepšit kvalitu života a životní podmínky osob nakažených nebo ohrožených HIV;

P.  vzhledem k tomu, že komunity a z nich vzešlá opatření, které mají pro boj s HIV klíčový význam, jsou kvůli akutnímu nedostatku finančních prostředků, zmenšujícímu se prostoru občanské společnosti a nedostatečnému zapojení komunit do celostátních strategií neustále oslabovány;

Q.  vzhledem k tomu, že několik rozvojových zemí se středními příjmy má kvůli patentové ochraně problémy s dovozem nebo místní výrobou generických verzí antiretrovirových léčivých přípravků; vzhledem k tomu, že nadnárodní farmaceutické společnosti stále častěji vylučují rozvojové země se středními příjmy z dárcovských programů, snížených cen a dobrovolných licencí, čímž jim ztěžují přístup k cenově dostupným generickým léčivým přípravkům;

R.  vzhledem k tomu, že lidské právo na zdraví má přednost před obchodními pravidly spojenými s právy duševního vlastnictví (TRIPS); vzhledem k tomu, že prohlášení z Dauhá o dohodě TRIPS a veřejném zdraví potvrzuje, že rozvojové země mají v zájmu ochrany veřejného zdraví a zejména zajištění všeobecného přístupu k lékům právo plně využívat pružná opatření dohody TRIPS;

S.  vzhledem k tomu, že významnou úlohu v boji proti HIV/AIDS má Globální fond pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii, který byl vytvořen po celosvětově prudkém nárůstu případů HIV/AIDS;

1.  zdůrazňuje, že je důležité, aby zasedání OSN na vysoké úrovni o HIV/AIDS, jež se má konat ve dnech 8. až10. června 2021, přineslo pozitivní výsledky; žádá, aby Rada přispěla k přijetí souboru progresivních ambiciózních závazků v politickém prohlášení;

2.  znovu potvrzuje, že každý má právo na co nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví a rovné zacházení, aby mohl vést důstojný život;

3.  oceňuje úlohu EU ve víceodvětvové celosvětové reakci na AIDS a vyzývá Komisi, aby k AIDS přistupovala jako k celosvětové krizi ohrožující veřejné zdraví a intenzivněji usilovala o splnění cílů stanovených pro rok 2025, mimo jiné zvýšením prostředků určených pro UNAIDS a Globální fondu pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii;

4.  trvá na tom, že je naprosto nezbytné poskytnout dostatečné prostředky Globálnímu fondu pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii, aby se mohl rozhodujícím způsobem podílet na boji proti HIV/AIDS;

5.  zdůrazňuje, že globální odpověď na AIDS vyžaduje průřezový přístup napříč odvětvími a spolupráci na více úrovních vyznačující se včasnou reakcí, širokým záběrem a inkluzivitou a nesoucí se v duchu partnerství a inovací;

6.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby se při plánování programů v rámci nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI) podpořily snahy partnerských zemí o vybudování silných a odolných systémů zdravotní péče, včetně zdravotního výzkumu, regulačních systémů a komunitních zdravotních systémů, které by dokázaly zajistit všeobecnou zdravotní péči s ohledem na HIV;

7.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, Komisi a členské státy, aby využily provádění akčního plánu EU pro lidská práva a akčního plánu EU pro rovnost žen a mužů III k řešení problematiky lidských práv a genderové nerovnosti, které přispívají k šíření HIV/AIDS, a za tímto účelem prioritně bojovaly proti stigmatizaci a diskriminaci, sexuálnímu a genderově motivovanému násilí, kriminalizaci vztahů osob stejného pohlaví a dalším sankčním nebo diskriminačním zákonům a politickým opatřením, aby tak podpořily všeobecný přístup k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a právům, přístup ke kvalitnímu vzdělání, včetně komplexní sexuální výchovy, spravedlivý a cenově rozumný přístup ke zdravotní péči, přístup na trh práce a zapojení postižených komunit do všech oblastí veřejného života;

8.  vyzývá Komisi a členské státy, aby s cílem zabránit šíření AIDS a dalších pohlavně přenosných nemocí, zejména v zemích s nejvyšším výskytem nákazy, pomohly partnerským zemím se zavedením povinné komplexní sexuální výchovy v celostátních školních osnovách;

9.  připomíná, že nezbytnou podmínkou lidského rozvoje je zdraví; žádá, aby Komise v rámci strategie EU-Afrika přiřadila prioritní význam zdraví, což by znamenalo uvolnění dodatečných veřejných prostředků na zajištění všeobecné zdravotní péče, včetně péče v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a zaručení souvisejících práv, na léčbu HIV, tuberkulózy a malárie, na světový výzkum a vývoj v oblasti zdraví, na prohloubení spolupráce mezi EU a Afrikou v rámci zdravotního výzkumu a inovací a na společné rozšíření afrických a evropských kapacit pro výrobu zdravotních produktů a vybavení a léčivých přípravků; zdůrazňuje, že rozvojová pomoc by měla být v první řadě určena na dosažení horizontální všeobecné zdravotní péče pomocí uceleného přístupu založeného na právech, který by se v souladu s přístupem „jedno zdraví“ zabýval v plné šíři mnoha aspekty zdraví (byl by úzce propojen s otázkou rovnosti pohlaví, zabezpečení potravin a výživy, zásobování vodou, hygieny, vzdělávání a chudoby); žádá zejména, aby byly prosazovány investice do integrovaných práv osob žijících s HIV a do sexuálního a reprodukčního zdraví a práv s důrazem na ženy a dívky, sexuální pracovníky, transsexuály, osoby, které injekčně užívají drogy, vězně a další zranitelné skupiny;

10.  vyzývá Komisi, aby řešila politováníhodně nízký podíl léčených dětí s HIV a aby zajistila přístup těhotných a kojících žen ke službám poskytovaným v souvislosti s HIV, aby se zabránilo přenosu viru HIV z matky na dítě;

11.  vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistila potřebnou míru výdajů a uvolnění zdrojů potřebných na to, aby všechny členské státy EU dosáhly cílů vytyčených pro rok 2025;

12.  vyzývá Komisi, aby v rámci programu pro všeobecnou zdravotní péči prioritně vypracovala společně s členskými státy a partnery integrovanou strategii celosvětové zdravotní bezpečnosti, která by zahrnovala boj proti existujícím pandemiím, jako je např. HIV, i pandemiím budoucím;

13.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v dialogu s rozvojovými zeměmi, které jsou partnery EU, včetně sousedních zemí, hrály prominentní politickou úlohu a zajistily vypracování plánů pro udržitelný přechod k domácímu financování, aby programy pro boj s HIV byly i nadále účinné a udržitelné a aby po ukončení mezinárodní dárcovské podpory mohly být rozšířeny; vyzývá Komisi a Radu, aby s těmito zeměmi pokračovaly v úzké spolupráci a zajistily, aby převzaly odpovědnost za svůj program boje proti HIV;

14.  vyzývá EU, aby vypracovala jasnou a provázanou strategii EU pro celosvětové očkování proti onemocnění COVID-19 a soustředila se v ní na to, aby lidé v rozvojových zemích, zejména pak zranitelné a rizikové skupiny a osoby nakažené HIV/AIDS, měly zajištěn rovný a rychlý přístup k cenové dostupnému očkování; vyzývá proto EU, aby podpořila iniciativu WHO týkající se Indie a Jihoafrické republiky, podle níž by mělo být v případě očkovacích látek proti onemocnění COVID-19 a příslušného vybavení a léčebných postupů dočasně pozastaveno právo duševního vlastnictví, a naléhavě vyzývá farmaceutické společnosti, aby se prostřednictvím sdílení přístupu k technologiím týkajícím se onemocnění COVID-19 (COVID-19 Technology Access Pool, C-TAP) podělily o své poznatky a údaje;

15.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby se v rámci celosvětové reakce na onemocnění COVID-19 vycházelo z ponaučení získaného v boji proti HIV, mj. aby byla zajištěna ochrana lidských práv a řešen problém stigmatizace a diskriminace, zejména klíčových a dalších zranitelných skupin, boj proti genderovým překážkám v přístupu ke zdravotní péči, podpora zdravotnických a výzkumných pracovníků, zejména v podmínkách s omezenými zdroji, zapojení komunit a spravedlivé přidělování omezených zdrojů a nových nástrojů, aby nikdo nebyl opomenut;

16.  naléhá na EU, aby vypracovala komplexní globální strategii a plán pro dosažení udržitelných cílů rozvoje, včetně cílů týkajících se zdraví a snížení výskytu HIV/AIDS; konstatuje, že tato strategie by měla zohlednit zejména dopad onemocnění COVID-19, protože splnění udržitelných cílů rozvoje má stěžejní význam pro naši připravenost a připravenost našich systémů zdravotní péče na budoucí pandemie a jiné otřesy; požaduje účinnou a dlouhodobou celosvětovou strategii EU pro oblast zdraví; trvá na tom, že Komise musí mnohem intenzivněji pracovat na účinných celosvětových zdravotních programech, které se zaměří na systémy zdravotní péče v rozvojových zemích;

17.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a partnery podporovala služby reagující na potřeby klíčových a dalších prioritních skupin v populaci, které se při přístupu k službám souvisejícím s HIV potýkají se specifickými problémy, mimo jiné na základě poskytování služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví uzpůsobených potřebám mladých lidí;

18.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a partnery usnadňovala a prosazovala přijetí vyšších závazků pro poskytování léčby HIV ve všech oblastech zmítaných konflikty a aby usilovala o ukončení diskriminace uprchlíků ve spojitosti s HIV, zejména pokud jde o rovný přístup k antiretrovirové léčbě a zdravotním službám v hostitelských zemích;

19.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a partnery zvýšila podporu určenou na sociální ochranu, včetně zajištění potravin a výživy pro zranitelné skupiny, zejména osoby se zdravotním postižením, seniory žijící s HIV a sirotky, jejichž rodiče zemřeli na AIDS;

20.  vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a partnery podporovala a investovala do zapojení komunit a do řešení, která vzešla z komunit, neboť představují klíčové prvky v účinném boji proti HIV/AIDS a stigmatizaci a diskriminaci, které jsou s tím spojeny, a aby prevenci a péči o osoby nakažené HIV zahrnula mezi služby nabízené místními zdravotnickými zařízeními, která by se měla stát prvními kontaktními místy pro poskytování informací, osvětu, komunikaci a školení o HIV;

21.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly investice do shromažďování údajů v reálném čase a do solidní databáze kandidátů pro cenově rozumnou a dostupnou diagnostiku, léčbu a očkování HIV a dalších zanedbávaných infekčních nemocí spojených s chudobou, které budou zohledňovat genderový aspekt, a aby posílily regionální a meziregionální kapacity a prohloubily spolupráci na poli vědy, výzkumu a inovací; naléhá na EU, aby rozvojovým, a zvláště pak nejméně rozvinutým zemím nabídla zvláštní pomoc s účinným uplatňováním flexibilních ustanovení dohody TRIPS použitelných v zájmu ochrany veřejného zdraví, zejména pokud jde o nucené licence a souběžný dovoz, a s optimálním využíváním režimů dobrovolných licencí a sdílení technologií v zájmu plnění cílů v oblasti veřejného zdraví a aby za tímto účelem trvala na tom, aby nadnárodní farmaceutické společnosti do těchto režimů zařadily rozvojové země se středními příjmy a nabídly jim cenově dostupnou léčbu HIV; v obecnější rovině vybízí k tomu, aby s cílem zajistit všem potřebným osobám udržitelný přístup k cenově dostupné léčbě a disponibilitu léků byly výdaje na výzkum a vývoj odděleny od cen léků, např. využíváním patentových sdružení, otevřených zdrojů pro výzkum, grantů a dotací;

22.  vyzývá Komisi, aby se postavila proti zahrnutí opatření na úrovni dohody TRIPS+ do dohod o volném obchodu s rozvojovými zeměmi se středními příjmy, má-li se zajistit, aby všechny antiretrovirové léčebné postupy u HIV byly v plném souladu s prohlášením z Dauhá o dohodě TRIPS a veřejném zdraví cenově dostupné;

23.  pověřuje předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, předsedovi Valného shromáždění Organizace spojených národů a UNAIDS.

(1) Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 95.
(2) Úř. věst. C 334, 19.9.2018, s. 106.


Váleční zajatci po posledním konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem
PDF 145kWORD 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 o válečných zajatcích po posledním konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem (2021/2693(RSP))
P9_TA(2021)0251RC-B9-0277/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Arménií a Ázerbájdžánem,

–  s ohledem na zasedání Rady pro partnerství mezi EU a Arménií konané dne 17. prosince 2020 a zasedání Rady pro spolupráci mezi EU a Ázerbájdžánem ze dne 18. prosince 2020 a jejich závěry,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů (OSN), Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Evropskou úmluvu o lidských právech a (III.) Ženevskou úmluvu týkající se zacházení s válečnými zajatci,

–  s ohledem na trojstranné prohlášení Arménie, Ázerbájdžánu a Ruska o příměří ze dne 9. listopadu 2020, které vstoupilo v platnost dne 10. listopadu 2020,

–  s ohledem na zprávu organizace Human Rights Watch ze dne 19. března 2021 s názvem „Ázerbájdžán: zneužívání arménských válečných zajatců ve vazbě“,

–  s ohledem na prohlášení EU ze dne 28. dubna 2021 o zajatcích pocházejících z nedávného konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem,

–  s ohledem na prohlášení spolupředsedů Minské skupiny OBSE ze dne 25. října 2020, 30. října 2020, 14. prosince 2020, 13. dubna 2021 a 5. května 2021,

–  s ohledem na oznámení Evropského soudu pro lidská práva zaslané Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 9. března 2021 podle článku 39 jednacího řádu Soudního dvora o předběžných opatřeních v souvislosti s nedávným ozbrojeným konfliktem mezi Arménií a Ázerbájdžánem,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že od první války o Náhorní Karabach, k níž došlo mezi lety 1988 a 1994, se mezinárodní společenství snaží prostřednictvím spolupředsedů Minské skupiny OBSE o zprostředkování trvalého komplexního mírového urovnání konfliktu v této oblasti;

B.  vzhledem k tomu, že si poslední ozbrojený konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem, který probíhal ve dnech 27. září až 10. listopadu 2020, vyžádal život více než 5 000 vojáků a stovky zraněných a zabitých civilistů a donutil tisíce osob k tomu, aby opustily svůj domov; vzhledem k tomu, že kvůli nedostatku informací o místě pobytu příbuzných, návratu pouze některých válečných vězňů a dalších zajatců, problémům s navrácením lidských ostatků, překážkám v přístupu k humanitární pomoci a ničení základní infrastruktury postihuje tento konflikt obyvatelstvo i nadále;

C.  vzhledem k tomu, že lidé, na něž dopadá tento dlouhodobý konflikt, už byli vystaveni nadměrnému strádání; vzhledem k tomu, že tento konflikt už celkově vedl k nepřijatelnému množství civilních obětí;

D.  vzhledem k tomu, že nepřátelské akce skončily 44 dní po dosažení dohody o úplném příměří v Náhorním Karabachu a v oblasti kolem něj vyjednané mezi Arménií, Ázerbájdžánem a Ruskem, která byla podepsána dne 9. listopadu 2020 a vstoupila v platnost dne 10. listopadu 2020;

E.  vzhledem k tomu, že se v bodě 8 trojstranného prohlášení o příměří uvádí, že se musí uskutečnit výměna válečných zajatců, rukojmích a dalších zadržovaných a také pozůstatků zabitých osob; vzhledem k tomu, že k této výměně by mělo dojít na základě zásady „všechny za všechny“;

F.  vzhledem k tomu, že Arménie a Ázerbájdžán jsou stranami (III.) Ženevské úmluvy, která se týká zacházení s válečnými zajatci a v jejímž článku 118 se uvádí, že váleční zajatci musejí být propuštěni a repatriováni neprodleně po skončení aktivního nepřátelství; vzhledem k tomu, že v článku 13 (III.) Ženevské úmluvy je stanoveno, že s válečnými zajatci se musí vždy nakládat lidsky a že každý nezákonný čin nebo opomenutí se strany mocnosti, v jejíž moci jsou, které by měly za následek smrt nebo které by vážně ohrozily zdraví válečného zajatce, jenž je v její moci, jsou zakázány a považují se za vážné porušení této úmluvy; vzhledem k tomu, že tato úmluva chrání válečné zajatce navíc před násilnými činy nebo zastrašováním, před urážkami a zvědavostí obecenstva;

G.  vzhledem k tomu, že vojenský personál a civilisté zadržení před příměřím a po něm mají podle mezinárodního práva různé postavení; vzhledem k tomu, že na jedné straně by měl být vojenský personál, který byl zajat před příměřím a po něm, uznán za válečné zajatce a měl by požívat ochrany podle Ženevských úmluv; vzhledem k tomu, že na druhé straně je nutné uznat civilní osoby zajaté v průběhu konfliktu za chráněné osoby a že by měly požívat ochrany podle Ženevských úmluv; vzhledem k tomu, že civilní osoby zajaté po uzavření příměří jsou místo toho chráněny podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv;

H.  vzhledem k tomu, že od pozastavení nepřátelských akcí došlo k několika výměnám vojenských i civilních vězňů, přičemž poslední z nich se uskutečnila dne 4. května 2021;

I.  vzhledem k tomu, že podle znepokojivých zpráv se v ázerbájdžánském zajetí nachází přibližně 200 Arménů; vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva (ESLP) uvedl, že obdržel stížnosti týkající se 249 Arménů zajatých Ázerbájdžánem; vzhledem k tomu, že v případě 229 Arménů přijal předběžná opatření, z nichž 183 jich zůstává stále v platnosti; vzhledem k tomu, že tento soud dospěl dne 9. března 2021 k závěru, že Ázerbájdžán opatření nedodržel, a shledal, že poskytnuté informace jsou příliš obecné a omezené; vzhledem k tomu, že ázerbájdžánské orgány připustily, že mají v zajetí 72 Arménů; vzhledem k tomu, že pokud jde o dalších 112 osob, neposkytl Ázerbájdžán soudu žádné informace; vzhledem k tomu, že o osudu dalších arménských válečných zajatců se nic neví; vzhledem k tomu, že od ukončení nepřátelských akcí se do Arménie vrátili 73 váleční zajatci a civilisté;

J.  vzhledem k tomu, že ESLP obdržel rovněž stížnosti týkající se 16 Ázerbájdžánců, které údajně zajala Arménie a z nichž 12 bylo repatriováno v prosinci 2020; vzhledem k tomu, že ve vztahu k ostatním čtyřem osobám soud vzhledem k povaze informací obdržených od arménské vlády pozastavil svůj přezkum podle článku 39;

K.  vzhledem k tomu, že byly předloženy věrohodné zprávy o tom, že od ukončení ozbrojených střetů dne 10. listopadu 2020 byl vězněn rovněž arménský služební personál a arménští civilisté; vzhledem k tomu, že ázerbájdžánské orgány tvrdí, že tito rukojmí a vězni jsou teroristé a že si nezasluhují status válečných zajatců podle Ženevské úmluvy;

L.  vzhledem k tomu, že organizace Human Rights Watch dne 19. března 2021 informovala o tom, že ázerbájdžánské bezpečnostní a ozbrojené síly zneužívají arménské válečné zajatce a podrobují je krutému a ponižujícímu zacházení a mučení, a to buď v době, kdy byli zajati, během jejich přemístění nebo ve vazbě v různých vězeňských zařízeních; vzhledem k tomu, že ázerbájdžánské síly používají k zadržování civilistů násilí a vystavují je mučení a nelidským a ponižujícím podmínkám zadržování, což vedlo k úmrtí nejméně dvou vězňů v ázerbájdžánském zajetí; vzhledem k tomu, že ázerbájdžánské síly tyto civilisty zadržely, ačkoli neexistují žádné důkazy o tom, že představovali jakoukoli bezpečnostní hrozbu, která by mohla ospravedlnit jejich zadržení podle mezinárodního humanitárního práva; vzhledem k tomu, že Ázerbájdžán popírá obvinění, že by s arménskými válečnými zajatci nakládal v rozporu s Ženevskými úmluvami;

M.  vzhledem k tomu, že se na internetu a sociálních médiích šíří videa, která údajně ukazují důkazy o zneužívání a špatném zacházení se zajatými osobami ze strany příslušníků ozbrojených sil na obou stranách; vzhledem k tomu, že nic nenasvědčuje tomu, že by ázerbájdžánské nebo arménské orgány tyto incidenty rychle, veřejně a účinně vyšetřily nebo že případné vyšetřování vedlo k trestnímu stíhání; vzhledem k tomu, že existují obvinění, že váleční zajatci a další chráněné osoby byli vystaveni mimosoudním popravám, násilným zmizením a zneuctění mrtvých;

N.  vzhledem k tomu, že dne 17. května 2021 oznámila Komise přidělení dalších 10 milionů EUR na humanitární pomoc civilistům postiženým nedávným konfliktem v Náhorním Karabachu a jeho okolí, čímž se pomoc EU lidem v nouzi od začátku nepřátelských akcí v září 2020 zvýšila na více než 17 milionů EUR;

O.  vzhledem k tomu, že by všechny strany měly poskytnout aktuální mapy minových polí, aby se mohli civilisté vrátit do bývalých oblastí konfliktu;

P.  vzhledem k tomu, že je v Parku vojenských trofejí, který byl dne 12. dubna 2021 slavnostně otevřen v Baku, údajně vystaveno arménské vojenské vybavení, voskové figuríny znázorňující mrtvé a umírající arménské vojáky a figuríny arménských válečných zajatců připoutaných v celách řetězy, což může být vnímáno jako glorifikace násilí a představovat riziko podněcování k dalším nepřátelským náladám, nenávistným verbálním projevům nebo dokonce nelidskému zacházení se zbývajícími vojenskými zajatci a dalšími arménskými zajatými civilisty, a zachovávat tak atmosféru násilí, v rozporu s veškerými oficiálními prohlášeními týkajícími se usmíření;

Q.  vzhledem k tomu, že dne 12. května 2021 vstoupily ázerbájdžánské jednotky dočasně na území Arménie, což představuje porušení územní celistvosti Arménie a mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že toto porušení arménského svrchovaného území následuje po znepokojivých prohlášeních ázerbájdžánských představitelů, včetně prezidenta, kteří zjevně vznášejí územní nároky a hrozí použitím síly, a tím podkopávají úsilí o bezpečnost a stabilitu v regionu;

R.  vzhledem k tomu, že v posledních měsících došlo k repatriaci lidských ostatků a byla poskytnuta humanitární pomoc obyvatelstvu těžce zasaženému tímto konfliktem;

S.  vzhledem k tomu, že je třeba obnovit úsilí o budování důvěry mezi oběma zeměmi a dosažení pokroku směrem k udržitelnému míru;

1.  požaduje okamžité a bezpodmínečné propuštění všech arménských vojenských i civilních vězňů, kteří byli zajati během konfliktu i po jeho skončení, a žádá, aby se Ázerbájdžán v budoucnu zdržel svévolného zadržování; naléhavě vyzývá strany, aby se plně řídily třístranným vyhlášením příměří ze dne 9. listopadu 2020, v němž je stanovena výměna válečných zajatců, rukojmích a dalších zadržovaných osob a také ostatků osob zabitých během ozbrojených střetů;

2.  vyjadřuje politování nad násilím, k němuž došlo během poslední války mezi Arménií a Ázerbájdžánem v Náhorním Karabachu; vyjadřuje solidaritu s oběťmi a jejich rodinami; vyjadřuje politování nad porušováním příměří, které vedlo k dalšímu lidskému utrpení, ztrátám na životech a ničení; odsuzuje veškeré útoky namířené proti civilnímu obyvatelstvu a připomíná, že podle mezinárodního humanitárního práva mají státy povinnost chránit život civilistů;

3.  naléhavě vyzývá vládu Ázerbájdžánu, aby poskytla vyčerpávající seznamy všech osob držených v souvislosti s ozbrojeným konfliktem v zajetí a aby poskytla informace o místě, kde se nacházejí, a jejich zdravotním stavu, včetně informací o osobách, které v zajetí zemřely;

4.  připomíná, že neposkytnutí informací o osudu a místě pobytu pohřešovaných osob může představovat násilné zmizení, k jehož předcházení se Ázerbájdžán i Arménie zavázaly; vyzývá všechny strany, aby vyjasnily osud zmizelých osob a místo, kde se osoby nacházejí, a aby s těly mrtvých zacházely důstojně;

5.  požaduje, aby ázerbájdžánská vláda respektovala právní záruky, umožnila právníkům, lékařům a obráncům lidských práv přístup k arménským vězňům a usnadnila jejich komunikaci s příbuznými;

6.  vyjadřuje vážné znepokojení nad důvěryhodnými zprávami, podle nichž arménští váleční zajatci a další zajaté osoby byli a jsou drženi v ponižujících podmínkách a byli při svém zajetí nebo během svého zadržování podrobeni nelidskému zacházení a mučení; odsuzuje všechny případy mučení a násilného zmizení, včetně případů, k nimž došlo v rámci ozbrojeného konfliktu, a rovněž špatné zacházení s těly a jejich znesvěcování;

7.  vyzývá ázerbájdžánské orgány, aby zajistily, aby byla osobám, které jsou stále ve vazbě, poskytnuta veškerá ochrana požadovaná podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv a humanitárního práva, včetně ochrany před mučením a nelidským zacházením; vyzývá arménské a ázerbájdžánské orgány, aby vedly nezávislé, rychlé, veřejné a účinné vyšetřování a vyšetřily veškerá důvěryhodná obvinění ze závažného porušování Ženevských úmluv a z dalšího porušování mezinárodního práva a válečných zločinů, a zajistily tak pohnání odpovědných osob k odpovědnosti a nápravu pro oběti, případně za pomoci mezinárodní specializované mise; vyzývá ázerbájdžánskou vládu, aby při vyšetřování opodstatněnosti zpráv o nehumánním zacházení s arménskými vězni a při pohnání odpovědných osob k odpovědnosti plně spolupracovala s Evropským soudem pro lidská práva;

8.  připomíná, že v současné době nejsou veřejně dostupné žádné důvěryhodné informace o ázerbájdžánských válečných zajatcích a osobách držených v arménském zajetí;

9.  připomíná všem stranám konfliktu jejich povinnost dodržovat mezinárodní humanitární právo, které zakazuje mučení a jiné ponižující či nelidské zacházení, a opakuje, že mučení a špatné zacházení s válečnými zajatci jsou válečné zločiny;

10.  důrazně odsuzuje incident, k němuž došlo dne 9. dubna 2021, kdy namísto letadla, které mělo repatriovat arménské zadržované osoby, nechaly ázerbájdžánské orgány odletět prázdné letadlo; považuje toto jednání za velmi bezohledné, jež navíc ilustruje obecně ponižující postoj Ázerbájdžánu vůči arménským vězňům a jejich rodinám;

11.  poukazuje na naléhavou potřebu zdržet se jakékoli nepřátelské rétoriky nebo činů, které by mohly být vnímány jako činy podněcující k nenávisti či přímému násilí nebo jako činy podporující beztrestnost nebo které by mohly ohrozit úsilí o vytvoření a prosazování atmosféry vedoucí k důvěře a usmíření, spolupráci a udržitelnému míru;

12.  vyzývá vládu Ázerbájdžánu, aby v otázce arménských vězňů plně spolupracovala s Evropským soudem pro lidská práva a dodržovala předběžná opatření soudu, který Ázerbájdžánu nařídil, aby poskytl podrobné informace o podmínkách zadržování vězňů, jejich zdravotním stavu a opatřeních přijatých za účelem jejich návratu;

13.  vyjadřuje své přesvědčení, že výměna všech vězňů a ostatků zesnulých a konečné vyřešení této otázky je naléhavou humanitární situací, zejména pro rodiny postižených osob, a že by se jednalo o první, zoufale potřebné opatření k vybudování důvěry, které by zajistilo základní stabilitu v regionu;

14.  vyzývá vládu Ázerbájdžánu, aby příslušným mezinárodním organizacím, jako je Mezinárodní výbor Červeného kříže a Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, zaručila volný a neomezený přístup k vězňům;

15.  zdůrazňuje, že je naléhavě třeba zajistit, aby se humanitární pomoc dostala k těm, kteří ji potřebují, aby byla zajištěna bezpečnost arménské populace a ochráněno její kulturní dědictví v Náhorním Karabachu a aby se vnitřně vysídlené osoby a uprchlíci mohli vrátit do svých bývalých domovů;

16.  důrazně trvá na tom, aby se obě strany zdržely jakéhokoli jednání, které ničí arménské dědictví v Ázerbájdžánu a ázerbájdžánské dědictví v Arménii; požaduje plnou obnovu zničených lokalit a větší zapojení mezinárodního společenství do ochrany světového dědictví v tomto regionu;

17.  připomíná úsilí mezinárodního společenství pod vedením spolupředsedů Minské skupiny OBSE o nalezení mírového, trvalého, komplexního a udržitelného řešení vycházejícího ze základních zásad OBSE z roku 2009 (nepoužití síly, územní celistvost, rovná práva národů a jejich právo na sebeurčení) s cílem stanovit budoucí status regionu Náhorního Karabachu; připomíná, že toho lze dosáhnout pouze prostřednictvím vyjednaného politického řešení, a to na základě skutečného odhodlání všech zúčastněných stran; vyzývá strany, aby při nejbližší příležitosti obnovily politický dialog na vysoké úrovni pod záštitou spolupředsedů Minské skupiny OBSE; vyzývá arménskou a ázerbájdžánskou vládu a mezinárodní zprostředkovatele, aby systematicky zapojovali do mírového procesu ženy a vedli konzultace s obránkyněmi lidských práv;

18.  vyjadřuje politování nad tím, že při zprostředkování dohody o příměří nebyly přítomny členské státy EU, které se účastní činnosti Minské skupiny OBSE, a že EU neprokázala své vedoucí postavení, když se jednalo o to, aby dva vysoce cenění východní partneři zasedli k jednacímu stolu;

19.  vyjadřuje politování nad otevřením tzv. Parku vojenských trofejí v Baku, který je od 14. dubna 2021 přístupný veřejnosti, neboť tento park dále stupňuje dlouhodobé nepřátelské nálady a podkopává vzájemnou důvěru mezi Arménií a Ázerbájdžánem; naléhavě proto žádá jeho neprodlené uzavření;

20.  vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Komisi, aby nabídli Arménii i Ázerbájdžánu veškerou nezbytnou pomoc s cílem upevnit příměří a podpořit veškeré úsilí vedoucí ke stabilitě, rekonstrukci, budování důvěry a poválečné obnově a aby pozorně sledovali provádění ustanovení příměří, zejména pokud jde o mechanismus jeho monitorování; vyzývá Evropskou službou pro vnější činnost, Komisi a členské státy, aby zvýšily svou podporu občanské společnosti a obránců lidských práv a prohloubily spolupráci s nimi, zejména pokud jde o omezení jejich činnosti; domnívá se, že v této souvislosti má důležitou úlohu zvláštní zástupce EU pro jižní Kavkaz;

21.  vyzývá Komisi a členské státy, aby i nadále podporovaly poskytování naléhavé humanitární pomoci a činnost mezinárodních organizací v této oblasti a v oblasti ochrany kulturního a náboženského dědictví a aby podporovaly organizace občanské společnosti v Arménii a Ázerbájdžánu, které skutečně přispívají k usmíření;

22.  vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele, aby se na nadcházejícím summitu Východního partnerství, který se bude konat na podzim roku 2021, společně s členskými státy zabýval rovněž bezpečností, stabilitou a regionální spoluprací v oblasti jižního Kavkazu;

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečností politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi OBSE, spolupředsedům Minské skupiny, prezidentovi, vládě a parlamentu Arménie a prezidentovi, vládě a parlamentu Ázerbájdžánu.


Situace na Haiti
PDF 141kWORD 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 o situaci na Haiti (2021/2694(RSP))
P9_TA(2021)0252RC-B9-0282/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Haiti, zejména na usnesení ze dne 19. ledna 2011 o situaci na Haiti rok po zemětřesení: humanitární pomoc a obnova(1), na usnesení ze dne 8. února 2018 o dětském otroctví na Haiti(2) a na usnesení ze dne 28. listopadu 2019(3),

–  s ohledem na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN o Haiti ze dne 24. března 2021,

–  s ohledem na zprávu Integrovaného úřadu OSN na Haiti (BINUH) ze dne 11. února 2021,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z prosince 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966,

–  s ohledem na Americkou úmluvu o lidských právech,

–  s ohledem na mezinárodní úmluvu o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989,

–  s ohledem na základní zásady OSN pro nezávislost soudní moci,

–  s ohledem na Všeobecnou listinu soudce a Statut iberoamerického soudce,

–  s ohledem na dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na ústavu Haitské republiky z roku 1987,

–  s ohledem na společnou zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva a BINUH ze dne 18. ledna 2021 nazvanou „Nepokoje na Haiti: jejich dopad na lidská práva a povinnost státu chránit všechny občany“,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v důsledku nekonání voleb v říjnu 2020 došlo také k tomu, že bylo vyhlášeno vládnutí pomocí dekretů, přičemž se objevily zprávy o neúspěšných pokusech o převrat, což svědčí o rostoucí politické a společenské nestabilitě na Haiti;

B.  vzhledem k tomu, že politická opozice a skupiny občanské společnosti tvrdí, že mandát prezidenta Moïseho skončil dne 6. února 2021, jak rozhodla Nejvyšší soudní rada Haiti, a trvají na tom, aby byl jmenován prozatímní prezident; vzhledem k tomu, že Jovenel Moïse odmítá odstoupit a tvrdí, že jeho mandát začal v únoru 2017, a to na základě druhých voleb konaných v roce 2016, neboť výsledky předchozích voleb byly zpochybněny kvůli údajným podvodům;

C.  vzhledem k tomu, že tisíce haitských občanů od 14. ledna 2021 protestují proti prodloužení volebního období prezidenta Moïseho o jeden rok a proti referendu; vzhledem k tomu, že tyto protesty jsou násilně potlačovány;

D.  vzhledem k tomu, že v důsledku toho, že se v řádném termínu v roce 2019 nekonaly volby, skončil v lednu 2020 mandát všech zákonodárců v Poslanecké sněmovně a dvou třetin členů Senátu a v červenci 2020 pak mandát všech starostů; vzhledem k tomu, že prezident Moïse od té doby vládne prostřednictvím dekretů, z nichž mnohé používá k posílení pravomocí svého prezidentského úřadu; vzhledem k tomu, že prezident Moïse naplánoval parlamentní, místní a prezidentské volby na 19. září 2021;

E.  vzhledem k tomu, že dne 5. ledna 2021 vydal prezident Moïse dekret o vyhlášení referenda, které by se mělo konat dne 27. června 2021, a nedávno své rozhodnutí i navzdory protestům v zemi a ze strany mezinárodního společenství potvrdil; vzhledem k tomu, že navrhovaná reforma ústavy by znamenala další koncentraci výkonné moci; vzhledem k tomu, že haitská ústava v čl. 284 odst. 3 stanoví, že je „přísně zakázáno organizovat referendum, jehož cílem je změna ústavy“, vzhledem k tomu, že se následně tisíce Haiťanů vydaly na protest proti tomuto referendu do ulic;

F.  vzhledem k tomu, že dne 6. května 2021 EU oznámila, že na organizaci referenda plánovaného na 27. června 2021 na Haiti neposkytne finanční prostředky, ani nevyšle na jeho sledování pozorovatele, neboť se domnívá, že tento proces není v zemi sužované nízkou mírou bezpečnosti a politickou nestabilitou dostatečně transparentní a demokratický;

G.  vzhledem k tomu, že ústřední skupina pro Haiti (složená ze zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN, velvyslanců Brazílie, Kanady, Francie, Německa, Španělska, Evropské unie a Spojených států amerických a ze zvláštního zástupce Organizace amerických států) vyjádřila své znepokojení nad tím, že proces změny ústavy není dostatečně inkluzivní, participativní ani transparentní;

H.  vzhledem k tomu, že výsledky senátního šetření a zprávy Nejvyššího účetního dvora Haiti svědčí o zapletení prezidenta Moïseho do případu zpronevěry a podvodu, neboť údajně obdržel finanční prostředky z programu PetroCaribe;

I.  vzhledem k tomu, že dne 7. února 2021 byl společně s dalšími 18 osobami zatčen a obviněn z protivládního spiknutí soudce Nejvyššího soudu Haiti Yvickel Dieujuste Dabrésil; vzhledem k tomu, že byl soudce Dabrésil dne 11. února 2021 propuštěn, avšak zbylých 17 osob je i nadále ve vazbě;

J.  vzhledem k tomu, že dne 8. února 2021 prezident Moïse vydal dekret, v němž přikázal „odchod do výslužby“ třem soudcům Nejvyššího soudu (jmenovitě to byl Yvickel Dieujuste Dabrésil, Joseph Mécène Jean-Louis a Wendelle Coq Thelot), a o několik dní později vydal další dekret, v němž jmenoval tři nové soudce Nejvyššího soudu, aniž by dodržel postupy stanovené v právu; vzhledem k tomu, že v reakci na tuto situaci zahájili dne 15. února 2021 pracovníci v soudnictví časově neomezenou stávku;

K.  vzhledem k tomu, že v březnu 2021 zatkl haitský režim vysokého policejního důstojníka, čímž jen exponenciálně zdůraznil ústavní krizi v této zemi;

L.  vzhledem k tomu, že se Haiti v posledních měsících potýká s prudkým nárůstem násilí, jako jsou únosy, znásilnění, vraždy a masakry, přičemž většinu těchto činů páchají ozbrojené gangy, které řádí téměř naprosto beztrestně; vzhledem k tomu, že v prvních třech měsících roku 2021 bylo zavražděno 117 osob a uneseno 142 osob; vzhledem k tomu, že jen v dubnu 2021 došlo k 91 únosům;

M.  vzhledem k tomu, že dne 11. dubna 2021 došlo v Port-au-Prince k únosu (a následnému propuštění) několika katolických duchovních, kteří pracují ve prospěch místního obyvatelstva, přičemž tento akt hluboce otřásl haitským i mezinárodním veřejným míněním a vedl k tomu, že zesílily demonstrace proti stávající vládě;

N.  vzhledem k tomu, že od roku 2015 opustilo zemi více než 300 000 lidí; vzhledem k tomu, že rostoucí násilí a zhoršující se bezpečnost v zemi vedly k prudkému nárůstu počtu žadatelů o azyl přicházejících z Haiti, zejména do Francouzské Guyany, a k tomu, že mnoho mezinárodních a humanitárních nevládních organizací Haiti opouští;

O.  vzhledem k tomu, že v posledních letech došlo na Haiti v několika vlnách k rozsáhlé mobilizaci občanů proti vysokým životním nákladům, autoritářství a korupci; vzhledem k tomu, že probíhající politická krize souvisí se zhoršením všech sociálních, hospodářských, bezpečnostních a lidskoprávních ukazatelů a je tomuto zhoršení úměrná; vzhledem k tomu, že vzrostla chudoba, dále se zhoršil již tak omezený přístup k základním sociálním službám a během pouhých dvou let se téměř zdvojnásobil nedostatek potravin, který nyní dopadá na miliony haitských občanů; vzhledem k tomu, že Haiti je jedinou zemí amerického kontinentu spadající mezi nejméně rozvinuté země světa; vzhledem k tomu, že Haiti, které se v indexu lidského rozvoje Rozvojového programu OSN (UNDP) za rok 2019 umístilo na 170. příčce, potřebuje soustavnou humanitární a rozvojovou pomoc a zůstává nejchudší zemí na americkém kontinentu a jedním z nejchudších států světa, přičemž 59 % jeho obyvatelstva žije pod vnitrostátní hranicí chudoby; vzhledem k tomu, že ve státní správě je široce rozšířená korupce a na indexu vnímání korupce organizace Transparency International za rok 2018 se Haiti umístilo na 161. místě ze 180 států, v nichž průzkum proběhl;

P.  vzhledem k tomu, že v období od srpna 2020 do února 2021 se přibližně čtyři miliony lidí(4) na Haiti potýkaly s akutním nedostatkem potravin; vzhledem k tomu, že hospodářský pokles, neúroda, dopad hurikánu Laura (ze dne 23. srpna 2020) a pandemie COVID-19 patří k hlavním faktorům, které zhoršují situaci v oblasti potravinového zabezpečení;

Q.  vzhledem k tomu, že v zemi zavládly nepokoje a byrokratický chaos, které narušily zavádění očkovacích látek proti onemocnění COVID-19, takže na Haiti hrozí vyšší počet úmrtí a země nedokáže držet krok se světem v boji proti viru; vzhledem k tomu, že nedostatečně zvládnutá pandemie COVID-19 ještě prohloubila již přítomné společenské problémy;

R.  vzhledem k tomu, že Haiti obdrželo od mezinárodního společenství bezprecedentní pomoc na financování obnovy po zemětřesení v roce 2010; vzhledem k tomu, že toto úsilí není dnes pro obyvatele Haiti nijak patrné, což vyvolává obavy, že na vině jsou špatná správa věcí veřejných a vážná pochybení v hospodaření s finančními prostředky;

S.  vzhledem k tomu, že v důsledku špatného hospodaření s finančními prostředky obdrženými od mezinárodního společenství, vysokých poplatků účtovaných za vzdělání, v kombinaci s běžně nízkými příjmy rodin, a v důsledku nízké kvality dostupného vzdělání je přibližně polovina haitských obyvatel ve věku 15 let a starších negramotná; vzhledem k tomu, že kvůli další eskalaci nepokojů a kvůli pandemii a jejich dopadu na každodenní život haitského obyvatelstva nechodí 70 % haitských dětí do školy; vzhledem k tomu, že nejméně 350 000 dětí a mladých lidí v celé zemi nenavštěvuje základní či střední školu;

T.  vzhledem k tomu, že na Haiti je stále běžnou praxí tzv. systém restavèk, který je moderní formou otroctví; vzhledem k tomu, že v rámci této praxe jsou děti z chudých haitských rodin posílány svými rodiči do jiných rodin, ve kterých žijí a pracují jako domácí služebnictvo; vzhledem k tomu, že tyto děti jsou často oběťmi zneužívání a špatného zacházení a nemají možnost školní docházky;

1.  vyzývá haitské orgány, aby uspořádaly svobodné, spravedlivé, transparentní a věrohodné legislativní, místní a prezidentské volby a aby během těchto volebních procesů zaručily udržitelnou bezpečnost; připomíná, že dokud nebudou splněny podmínky transparentnosti, spravedlnosti a demokracie, neměla by EU na tyto volební procesy poskytovat žádnou finanční ani technickou podporu; připomíná, že vleklou politickou krizi na Haiti může překonat pouze věrohodný, transparentní, participativní a pokojný volební proces;

2.  zdůrazňuje význam nezávislého a dostupnějšího soudnictví a vyzývá haitskou vládu, aby dodržovala haitskou ústavu z roku 1987, zejména její čl. 284 odst. 3, aby respektovala základní zásady demokracie a posílila právní stát; připomíná klíčovou úlohu plné, rovnocenné a smysluplné účasti žen a zapojení všech haitských občanů, včetně mladých lidí, osob se zdravotním postižením a občanské společnosti do politických procesů na Haiti;

3.  rozhodně trvá na tom, že haitské orgány musí důrazněji usilovat o ukončení střetů mezi gangy i ozbrojených útoků na civilní obyvatelstvo a na orgány prosazování práva a že musí zodpovědné osoby postavit před soud ve spravedlivých procesech;

4.  opakuje, že je hluboce znepokojen zhoršující se humanitární, politickou a bezpečnostní situací na Haiti; důrazně odsuzuje veškeré porušování lidských práv a projevy násilí, zejména nárůst počtu únosů, prodávání dětí do Dominikánské republiky, vražd a znásilnění, a zdůrazňuje, že je třeba potírat násilí páchané na ženách, dívkách a starších lidech; důrazně odsuzuje únos několika katolických duchovních, k němuž došlo minulý měsíc v Port-au-Prince; připomíná, že násilí na Haiti je silně spjato s ozbrojenými skupinami, z nichž některé podporují a financují místní oligarchové; vyzývá haitské orgány, aby okamžitě a koordinovaně reagovaly s cílem zamezit násilí, řešit jeho základní příčiny a ukončit beztrestnost osob, které jsou za něj odpovědné; připomíná, že reforma soudnictví a boj proti korupci musí být i nadále prioritou;

5.  vyzývá k nezávislému vyšetřování masakru v La Saline a podobných násilných činů; žádá, aby všichni pachatelé těchto trestných činů byli postaveni před soud a spravedlivě souzeni;

6.  odsuzuje údajné použití smrtící síly proti demonstrantům a svévolné zatýkání a zadržování; odsuzuje používání násilí proti novinářům; naléhavě vyzývá haitskou vládu, aby ukončila praxi dlouhotrvajícího předběžného zadržení; vyzývá haitské orgány, aby dodržovaly základní práva, svobodu projevu a svobodu sdružování;

7.  připomíná, že rozhodně podporuje všechny obránce lidských práv a životního prostředí na Haiti a jejich činnost;

8.  vyzývá haitské orgány, aby na všech úrovních státní správy a společnosti zajistily lepší řízení, včetně boje proti korupci a klientelismu; důrazně žádá Komisi, aby systematicky zajišťovala účinné monitorování veškeré pomoci, včetně humanitární pomoci, aby se zajistilo, že bude využívána pro konkrétní projekty, pro které je určena;

9.  vyzývá haitské orgány, aby objasnily podezření týkající se podvodu a špatného hospodaření s mezinárodními finančními prostředky, které obdržely po zemětřesení v roce 2010, a aby pachatele potrestaly;

10.  vyzývá k vypracování auditu a zprávy Evropského účetního dvora o způsobu, jakým jsou na Haiti vynakládány finanční prostředky EU, zejména s ohledem na nedávná obvinění z korupce a na zprávu haitského Nejvyššího účetního dvora;

11.  vyzývá Evropskou unii, aby Haiti i nadále poskytovala finanční prostředky s cílem řešit závažný nedostatek potravin a podvýživu, které zhoršila pandemie COVID-19; vyzývá rovněž příslušné útvary Evropské unie, aby zajistily monitorování a náležitou správu evropské pomoci, aby z ní měli přímý prospěch obyvatelé, kteří ji potřebují;

12.  vyjadřuje politování nad tím, že Haiti nedokončilo nezbytné kroky k získání očkovacích látek proti onemocnění COVID-19; naléhavě vyzývá haitské orgány, aby přijaly opatření nezbytná k obdržení očkovacích látek;

13.  vítá skutečnost, že EU vyčlenila 17 milionů EUR na podporu nejzranitelnějších osob na Haiti a v dalších zemích v Karibiku; vyzývá Komisi, aby i nadále považovala humanitární pomoc Haiti za prioritu; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby poskytování humanitární pomoci Haiti bylo účinně propojeno s její rozvojovou strategií;

14.  vyzývá k ukončení využívání dětí jako pracovních sil (restavèk); vyzývá haitskou vládu, aby přijala opatření, která zajistí registraci a fyzickou i psychickou ochranu dětí, a vymáhala povinnou školní docházku; vyzývá EU, aby spolupracovala s haitskou vládou s cílem zavést právní rámec na ochranu práv dětí;

15.  vyzývá haitskou vládu, aby zajistila blaho svých občanů ve všech důležitých oblastech; zdůrazňuje, že pokud tak neučiní, může to vést k nezvratnému odlivu mozků a způsobit, že Haiti nebude schopno fungovat;

16.  vyjadřuje znepokojení nad masivním přílivem haitských státních příslušníků, kteří žádají o azyl nebo jsou v nelegálním postavení, do Francouzské Guyany a vyzývá EU, aby podporovala evropská území v tomto regionu při posilování opatření pro boj proti obchodování s lidmi;

17.  znovu opakuje, že je důležité vyvíjet harmonizované, koordinované a posílené mezinárodní úsilí na podporu obyvatel Haiti; zdůrazňuje význam trvalé podpory Haiti ze strany EU a mezinárodního společenství s cílem pomoci vytvořit podmínky pro pokojné a demokratické volby a zajistit dlouhodobou stabilitu, rozvoj a hospodářskou soběstačnost země;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Evropské komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států EU, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vysoké komisařce OSN pro lidská práva, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě ministrů a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU, orgánům Carifora a haitským orgánům.

(1) Úř. věst. C 136 E, 11.5.2012, s. 46.
(2) Úř. věst. C 463, 21.12.2018, s. 40.
(3) Přijaté texty, P9_TA(2019)0074.
(4) Podle údajů z integrované klasifikace fází zabezpečování potravin (IPC).


Situace v Čadu
PDF 142kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 o situaci v Čadu (2021/2695(RSP))
P9_TA(2021)0253RC-B9-0290/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. září 2020 o bezpečnostní spolupráci mezi EU a Afrikou v oblasti Sahelu, západní Afriky a Afrického rohu(1),

–  s ohledem na prohlášení o úmrtí prezidenta Idrisse Débyho Itna, které dne 20. dubna 2021 vydal místopředseda Komise, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

–  s ohledem na prohlášení o Čadu, které dne 20. dubna 2021 vydal mluvčí generálního tajemníka OSN,

–  s ohledem na komuniké ministrů zahraničních věcí a rozvoje zemí skupiny G7 ze dne 5. května 2021,

–  s ohledem na zprávu, kterou vydala Rada pro mír a bezpečnost Africké unie o vyšetřovací misi v Čadu, jež proběhla od 29. dubna do 5. května 2021,

–  s ohledem na společné prohlášení o bezpečnosti, stabilitě a rozvoji Sahelu, které dne 28. dubna 2020 vydala Evropská rada a členské státy skupiny G5 Sahel,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 16. dubna 2021, v nichž Rada připomněla význam pevného a dlouhodobého partnerství mezi EU a zeměmi Sahelu,

–  s ohledem na národní orientační program na období 2014–2020 zaměřený na Čad v rámci Evropského rozvojového fondu (ERF),

–  s ohledem na usnesení Společného parlamentního shromáždění skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) a EU ze dne 11. března 2021 o demokracii a dodržování ústav v zemích EU a AKT,

–  s ohledem na ústavu Čadu,

–  s ohledem na dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů ze dne 27. června 1981, která vstoupila v platnost dne 21. října 1986,

–  s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že prezident Čadu Idriss Déby Itno, který byl u moci 31 let, dne 20. dubna 2021 zemřel při vojenském střetu se skupinami rebelů, což bylo den poté, co byl vyhlášen vítězem v prezidentských volbách, které proběhly 11. dubna 2021;

B.  vzhledem k tomu, že po smrti Idrisse Débyho zorganizovala prozatímní vojenská rada protiústavní předání moci a jmenovala přechodnou vládu, v jejímž čele stanul syn čadského prezidenta Mahamat Idriss Déby; vzhledem k tomu, že prozatímní vojenská rada pozastavila platnost ústavy, rozpustila vládu i Národní shromáždění a místo ústavy zavedla „chartu pro přechodné období“, která platí 18 měsíců a jejíž platnost lze jednou prodloužit;

C.  vzhledem k tomu, že čadská ústava stanoví, že pokud by funkce hlavy státu nebyla obsazena nebo by hlava státu nebyla trvale schopna vykonávat svou funkci, prezidentský úřad by prozatímně převzal předseda Národního shromáždění, který musí v průběhu příštích 45 až 90 dnů uspořádat volby;

D.  vzhledem k tomu, že prozatímní vojenská rada jmenovala dne 2. května 2021 přechodnou vládu, jejímž ministerským předsedou je civilista Albert Pahimi Padacké a mezi jejímiž členy jsou i někteří zástupci opozice; vzhledem k tomu, že Padacké skončil v prezidentských volbách dne 11. dubna 2021 na druhém místě, ačkoliv byl považován za jednoho ze spojenců zesnulého prezidenta Débyho a v letech 2016 až 2018 zastával úřad ministerského předsedy;

E.  vzhledem k tomu, že vyšetřovací mise Rady pro mír a bezpečnost Africké unie, která se konala od 29. dubna do 5. května 2021, zdůraznila, že je důležité vypracovat pro Čad návrh funkční a všeobecně přijatelné ústavy a že považuje chartu pro přechodné období za dokument, který není vhodný k tomu, aby v přechodném období zaručil politická a občanská práva obyvatelstva;

F.  vzhledem k tomu, že vojenská vláda nasadila vůči demonstrantům dne 27. dubna 2021 nepřiměřeným a nezákonným způsobem ozbrojené síly; vzhledem k tomu, že tento zásah byl všeobecně odsouzen lidskoprávními organizacemi a mezinárodním společenstvím, včetně Africké unie a Evropské unie; vzhledem k tomu, že v průběhu protestních akcí, které se konaly po smrti prezidenta Débyho, minimálně šest osob zemřelo, desítky lidí byly zraněny a řada osob byla svévolně zatčena a zadržena; vzhledem k tomu, že se předpokládá, že při těchto střetech bylo zatčeno více než 600 osob;

G.  vzhledem k tomu, že v době, kdy byl v prezidentském úřadu Déby, docházelo k systematickému a neustálému porušování lidských práv;

H.  vzhledem k tomu, že v předvolebním období bylo pronásledováno a svévolně zatčeno více než 112 členů politické opozice a obránců lidských práv; vzhledem k tomu, že v týdnech, které předcházely volební kampani, potlačovaly bezpečnostní složky pokojné protesty s nepřiměřeným a nezákonným nasazením síly; vzhledem k tomu, že opozice a někteří členové občanské společnosti volby do velké míry bojkotovali;

I.  vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace v Sahelu se během posledních let výrazně zhoršila a vážně ohrožuje bezpečnost na regionální i mezinárodní úrovni; vzhledem k tomu, že v oblasti se rozšířilo porušování lidských práv a masové zabíjení; vzhledem k tomu, že v roce 2019 došlo v Sahelu k rychlejšímu nárůstu násilných extremistických aktivit než v kterémkoli jiném regionu; vzhledem k tomu, že mnohonárodní smíšené jednotky vyhnaly od svého vzniku v roce 2015 teroristické skupiny z řady oblastí, které tyto skupiny ovládaly, ale celý region je stále velmi nestabilní;

J.  vzhledem k tomu, že Čad značně trpí v důsledku teroristických aktivit a útoků; vzhledem k tomu, že skupina Boko Haram, která je od roku 2015 napojena na Islámský stát, pronikla do celého regionu a způsobila značné vysídlení oblastí kolem Čadského jezera; vzhledem k tomu, že v Čadu je nyní 133 000 vnitřně vysídlených osob a přibližně 500 000 uprchlíků; vzhledem k tomu, že vojenské střety s povstaleckými skupinami, jako je Fronta za změnu a svornost v Čadu (FACT), od letošních voleb zesílily; vzhledem k tomu, že čadská armáda nedávno tvrdila, že FACT porazila; vzhledem k tomu, že prozatímní vojenská rada odmítla návrh ozbrojených povstaleckých skupin FACT na příměří a jednání;

K.  vzhledem k tomu, že EU podporuje skupinu G5 Sahel, v jejímž rámci vyvíjí společné snahy o obranu Burkina Faso, Čad, Mali, Mauritánie a Niger, která koordinuje opatření regionálního rozvoje a bezpečnosti s cílem bojovat proti terorismu a zajistit v regionu stabilitu a jejímž klíčovým aktérem je čadská armáda; vzhledem k tomu, že mandát výcvikové mise EU v Mali (EUTM) byl v březnu 2020 prodloužen, aby mise mohla poskytovat poradenství a výcvik národním ozbrojeným silám zemí skupiny G5, tedy i Čadu; vzhledem k tomu, že Mauritánie a Niger byly ostatními zeměmi ze skupiny G5 vybrány, aby fungovaly jako zprostředkovatelé, zajistily inkluzivní jednání všech stran stávajících nepokojů v Čadu a vytvořily podmínky pro konsensuální, mírovou a úspěšnou transformaci;

L.  vzhledem k tomu, že ačkoliv je Čad producentem ropy, v celé zemi panuje chudoba, nedostatek potravin, korupce a beztrestnost, časté je násilí na ženách a dívkách a není zde dostatek ekonomických příležitostí; vzhledem k tomu, že v indexu lidského rozvoje za rok 2019 se Čad umístil mezi 189 zeměmi na 187. místě;

M.  vzhledem k tomu, že EU podporuje snahy o rozvoj, mír a bezpečnost v Čadu i celém sahelském regionu prostřednictvím ERF, afrického mírového projektu, nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru a svěřenského fondu EU pro Afriku; vzhledem k tomu, že v letech 2014 až 2020 vyčlenila EU z ERF na podporu Čadu 542 milionů EUR, a to i na upevnění právního státu; vzhledem k tomu, že africký mírový projekt má být od 1. července 2021 nahrazen budoucím evropským mírovým nástrojem;

1.  vyjadřuje politování nad zabitím prezidenta Idrisse Débyho a nad násilím a ztrátami na životech, k nimž vedly nedávné útoky ozbrojených skupin v regionu; znovu opakuje, že je znepokojen vleklou krizí v Čadu a nestabilní bezpečnostní situací na severu země, a důrazně odsuzuje opakované porušování lidských práv a mezinárodního a humanitárního práva;

2.  odsuzuje vojenské převzetí moci prozatímní vojenskou radou, k němuž došlo dne 20. dubna 2021, následné pozastavení platnosti čadské ústavy a rozpuštění vlády; odmítá chartu, kterou zavedla prozatímní vojenská rada, aniž by byla demokratickým způsobem konzultována;

3.  je přesvědčen o tom, že současné rozpory v čadské společnosti nelze řešit vojenskými prostředky, a vyzývá všechny strany, aby se nedopouštěly násilí, aby se zapojily do politického dialogu a chránily životy civilního obyvatelstva;

4.  vyzývá prozatímní vojenskou radu, aby zajistila hladké a rychlé obnovení ústavního pořádku a dodržování demokratických hodnot; konstatuje, že jmenování přechodné civilní vlády tvořené mimo jiné členy několika opozičních skupin je prvním krokem k návratu k ústavnímu pořádku; dále prozatímní vojenskou radu vyzývá, aby vytvořila a zajistila podmínky pro inkluzivní vnitrostátní dialog mezi vládou a aktéry občanské společnosti a co nejdříve a pod civilním vedením zajistila pokojný a bezodkladný přechod k uspořádání demokratických, svobodných a spravedlivých voleb, jejichž výsledkem bude demokraticky zvolený prezident a inkluzivní vláda;

5.  připomíná, že skutečná demokratická transformace a reforma musí proběhnout pod civilním vedením a musí do nich být plně a aktivně zapojeny organizace občanské společnosti, ženy i mladí lidé, opoziční strany a svobodný tisk a zapojení těchto zúčastněných stran by nemělo být poznamenáno násilím, zastrašováním či omezováním;

6.  odsuzuje omezování práva na protesty i násilné zákroky prozatímní vojenské rady vůči protestujícím; naléhavě vyzývá prozatímní vojenskou radu, aby osvobodila všechny osoby, které byly po nedávných demonstracích uvězněny; dále vyzývá k vytvoření nezávislé a nestranné vyšetřovací komise, která by vyšetřila porušování práv během demonstrací i jakákoli další porušení lidských práv, k nimž možná došlo, včetně zjevného použití zbytečné nebo nepřiměřené síly k rozehnání demonstrantů;

7.  je znepokojen korupcí a beztrestností, které v Čadu panují; konstatuje, že opomíjení případů porušování lidských práv podněcuje jejich pokračování a oslabuje důvěru veřejnosti v státní instituce;

8.  vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele a delegaci EU do Čadu i mise EU v Čadu, aby zajistili bezvýhradné uplatňování obecných zásad EU týkající se ochránců lidských práv a akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii a aby mj. sledovali protesty a poskytovali požadovanou podporu na základě plánu občanské společnosti na ukončení krize;

9.  vyzývá mezinárodní společenství, aby podporovalo úsilí Čadu o zavedení demokracie; obzvláště vyzývá Africkou unii a skupinu G5, aby Čad podporovaly tak, že umožní inkluzivní dialog, který zahrne různé složky společnosti a povede k trvalému a mírovému řešení; opět zdůrazňuje, že je nutné zdržet se rušivých vnějších zásahů a chránit jednotu, stabilitu a územní celistvost Čadu; vyzývá prezidenty Mauritánie a Nigeru, aby Čadu pomáhali jako zprostředkovatelé v čadské krizi, až do té doby, než bude dlouhodobým a mírovým způsobem vyřešena;

10.  uznává, že Čad hraje důležitou úlohu v boji proti terorismu v rámci skupiny G5; trvá na tom, že je důležité respektovat mezinárodní úmluvy v oblasti lidských práv; trvá na tom, že s ohledem na nestabilní bezpečnostní situaci v regionu je nutné zachovat územní celistvost a stabilitu Čadu; poukazuje na potřebu humanitární pomoci v oblasti Sahelu;

11.  připomíná, že regionální organizace a partnerství, k nimž patří i Africká unie a G5, jsou klíčovými aktéry, pokud jde o organizaci a podporu africké strategie, jejímž cílem je vyřešit v Sahelu problém terorismu a nestability; znovu potvrzuje, že podporuje regionální mnohonárodní smíšenou jednotku, a potvrzuje i podporu, kterou trvale poskytuje prostřednictvím afrického mírového projektu a kterou bude brzy zajišťovat evropský mírový nástroj; vyzývá k zajištění takové ochrany civilistů, kteří oznamují případy porušování lidských práv, aby nemuseli čelit hrozbám;

12.  připomíná, že změna klimatu, nedostatek potravin, růst počtu obyvatel, využívání přírodních zdrojů, chudoba, nedostatek příležitostí ve vzdělávání a v ekonomice, jakož i násilné a ideologické zásahy ze strany zahraničních džihádistických skupin, jsou hlavními příčinami nestability, násilí a náboru teroristů v celé oblasti Sahelu; konstatuje, že pandemie onemocnění COVID-19 tyto tlaky ještě zhoršila a značně zpomalila pokrok v otázkách rozvoje; zdůrazňuje, že k zajištění trvalého a udržitelného rozvoje v celém regionu je nezbytná koordinace pomoci na poli bezpečnosti a rozvoje, v humanitární oblasti a v podpoře demokracie; prosazuje posun k integrovanějšímu přístupu ke stabilizaci, který by kladl značný důraz na civilní a politický rozměr;

13.  zdůrazňuje, že Čad je a měl by zůstat silným partnerem EU, a opakuje, že je odhodlán zajistit dialog a mírové řešení současné politické krize;

14.  vyzývá k posouzení financování poskytovaného ze strany EU tomuto regionu s cílem zajistit, aby nedocházelo ke zneužití těchto prostředků;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládě a Národnímu shromáždění Čadu a Africké unii a jejím institucím.

(1) Přijaté texty, P9_TA(2020)0213.


Životní prostředí: Aarhuská úmluva ***I
PDF 208kWORD 61k
Pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 20. května 2021 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (COM(2020)0642 – C9-0321/2020 – 2020/0289(COD))(1)
P9_TA(2021)0254A9-0152/2021

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh 1
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 2
(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/20064 bylo přijato s cílem přispět k plnění povinností vyplývajících z Aarhuské úmluvy stanovením pravidel jejího uplatňování pro orgány a subjekty Unie.
(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/20064 bylo přijato s cílem přispět k plnění povinností vyplývajících z Aarhuské úmluvy stanovením pravidel jejího uplatňování pro orgány a subjekty Unie. Toto nařízení proto mění nařízení (ES) č. 1367/2006 za účelem provedení čl. 9 odst. 3 a 4 této úmluvy.
__________________
__________________
4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. L 264, 25.9.2006, s. 13).
4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. L 264, 25.9.2006, s. 13).
Pozměňovací návrh 2
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 3
(3)  Ve svém sdělení Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 11. prosince 2019 nazvaném „Zelená dohoda pro Evropu“ se Komise zavázala, že zváží revizi nařízení (ES) č. 1367/2006, aby se zlepšil přístup občanů a nevládních organizací působících v oblasti životního prostředí, kteří mají pochyby ohledně zákonnosti rozhodnutí s účinky na životní prostředí a jejich slučitelnosti s právem životního prostředí, ke správnímu a soudnímu přezkumu na úrovni EU. Komise se také zavázala, že přijme opatření ke zlepšení jejich přístupu ke spravedlnosti před vnitrostátními soudy ve všech členských státech; za tímto účelem vydala sdělení „Zlepšení přístupu ke spravedlnosti v otázkách životního prostředí v EU a jejích členských státech.
(3)  Ve svém sdělení ze dne 11. prosince 2019 o Zelené dohodě pro Evropu se Komise zavázala, že zváží revizi nařízení (ES) č. 1367/2006, aby se zlepšil přístup občanů a nevládních organizací působících v oblasti životního prostředí, kteří mají konkrétní pochyby ohledně zákonnosti správních aktů s účinky na životní prostředí a jejich slučitelnosti s právem životního prostředí, ke správnímu a soudnímu přezkumu na úrovni EU. Komise se také zavázala, že přijme opatření ke zlepšení jejich přístupu ke spravedlnosti před vnitrostátními soudy ve všech členských státech; za tímto účelem vydala sdělení ze dne 14. října 2020 o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v otázkách životního prostředí v EU a jejích členských státech, ve kterém prohlašuje, že „přístup ke spravedlnosti v otázkách životního prostředí, a to jak prostřednictvím Soudního dvora Evropské unie, tak prostřednictvím vnitrostátních soudů jakožto soudů Unie, je důležitým podpůrným opatřením, které má pomoci zajistit uskutečnění transformace v rámci Zelené dohody pro Evropu a posílit úlohu, kterou může občanská společnost plnit jako strážce demokratického prostoru“.
Pozměňovací návrh 3
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 3 a (nový)
(3a)  Ustanovení čl. 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy stanoví, že soudní řízení v oblasti působnosti čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy by neměla být nepřiměřeně nákladná. S cílem zajistit, aby soudní řízení podle článku 12 nařízení (ES) č. 1367/2006 nebyla nepřiměřeně nákladná1a a aby náklady byly pro žadatele předvídatelné, měly by orgány nebo subjekty Unie, pokud jsou v soudních sporech úspěšné, podávat žádosti o proplacení přiměřených nákladů.
__________________
1a Sdělení Komise ze dne 4. dubna 2019 o přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí 2019: Evropa, která chrání své občany a zlepšuje kvalitu jejich života a sdělení Komise ze dne 14. října 2020 o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v otázkách životního prostředí v EU a jejích členských státech.
Pozměňovací návrh 4
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 4
(4)  S ohledem na ustanovení čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy, jakož i na obavy vyjádřené Výborem pro dohled nad dodržováním Aarhuské úmluvy5, by právo Unie mělo být uvedeno do souladu s ustanoveními Aarhuské úmluvy o přístupu ke spravedlnosti v otázkách životního prostředí způsobem, který je slučitelný se základními zásadami práva Unie a s jejím systémem soudního přezkumu.
(4)  S ohledem na ustanovení čl. 9 odst. 3 a 4 Aarhuské úmluvy, jakož i na rady poskytnuté Výborem pro dohled nad dodržováním Aarhuské úmluvy5, by právo Unie mělo být uvedeno do souladu s ustanoveními Aarhuské úmluvy o přístupu ke spravedlnosti v otázkách životního prostředí způsobem, který je slučitelný se základními zásadami práva Unie, včetně jejích Smluv, a s jejím systémem soudního přezkumu. Nařízení (ES) č. 1367/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.
__________________
__________________
5 Viz nález Výboru pro dohled nad dodržováním Aarhuské úmluvy ve věci ACCC/C/2008/32 na adrese https://www.unece.org/env/pp/compliance/Compliancecommittee/32TableEC.html
5 Rady Výboru pro dohled nad dodržováním Aarhuské úmluvy ve věci ACCC/M/2017/3 a ACCC/C/2015/128 k dispozici na adrese https://unece.org/env/pp/cc/accc.m.2017.3_european-union a https://unece.org/env/pp/cc/accc.c.2015.128_european-union.
Pozměňovací návrh 5
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 4 a (nový)
(4a)  Čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy stanoví, že v rámci svých vnitrostátních právních předpisů každá strana zajistí, aby dotčené osoby z řad veřejnosti, pokud splňují kritéria stanovená v jejím vnitrostátním právu, měly přístup k soudním nebo jiným přezkumným řízením za účelem napadení hmotněprávní a procesní zákonnosti jakéhokoliv rozhodnutí, jednání nebo nečinnosti, jež jsou v rozporu s ustanoveními jejího vnitrostátního práva týkajícího se životního prostředí. Postup správního přezkumu podle Aarhuského nařízení doplňuje všeobecný unijní systém správního a soudního přezkumu, který veřejnosti umožňuje žádat o přezkum správních aktů buď přímo prostřednictvím žaloby na úrovni Unie, konkrétně podle čl. 263 čtvrtého pododstavce Smlouvy o fungování EU, nebo v souladu s článkem 267 Smlouvy o fungování EU prostřednictvím vnitrostátních soudů, jež jsou podle Smluv nedílnou součástí unijního systému.
Pozměňovací návrh 6
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 5
(5)  Omezení vnitřního přezkumu podle nařízení (ES) č. 1367/2006 na individuálně určené správní akty je hlavní překážkou pro nevládní organizace působící v oblasti životního prostředí, které usilují o využití vnitřního přezkumu podle článku 10 uvedeného nařízení, a to i pokud jde o správní akty, které mají širší oblast působnosti. Je proto nezbytné rozšířit oblast působnosti postupu vnitřního přezkumu stanoveného v uvedeném nařízení tak, aby zahrnoval i obecně určené nelegislativní akty.
(5)  Omezení vnitřního přezkumu podle nařízení (ES) č. 1367/2006 na individuálně určené správní akty je hlavním důvodem nepřípustnosti pro nevládní organizace působící v oblasti životního prostředí, které usilují o využití vnitřního přezkumu podle článku 10 uvedeného nařízení, a to i pokud jde o správní akty, které mají širší oblast působnosti. Je proto vhodné rozšířit oblast působnosti postupu vnitřního přezkumu stanoveného v uvedeném nařízení tak, aby zahrnoval i obecně určené nelegislativní akty.
Pozměňovací návrh 7
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 6
(6)  Definice správního aktu pro účely nařízení (ES) č. 1367/2006 by měla zahrnovat nelegislativní akty. Nelegislativní akt však může vyžadovat přijetí prováděcích opatření na vnitrostátní úrovni, vůči nimž mohou nevládní organizace působící v oblasti životního prostředí získat soudní ochranu, a to i u Soudního dvora Evropské unie prostřednictvím řízení o předběžné otázce podle článku 267 Smlouvy o fungování EU. Je proto vhodné z oblasti působnosti vnitřního přezkumu vyloučit ta ustanovení těchto nelegislativních aktů, pro něž unijní právo vyžaduje přijetí prováděcích opatření na vnitrostátní úrovni.
(6)  Definice správního aktu pro účely nařízení (ES) č. 1367/2006 by měla zahrnovat nelegislativní akty. Nelegislativní akt však může vyžadovat přijetí prováděcích opatření na vnitrostátní úrovni, vůči nimž může být získána soudní ochrana, a to i u Soudního dvora Evropské unie prostřednictvím řízení o předběžné otázce podle článku 267 Smlouvy o fungování EU.
Pozměňovací návrh 8
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 7
(7)  V zájmu právní jistoty, za účelem vyloučení jakýchkoli ustanovení z pojmu správního aktu, musí unijní právo pro tato ustanovení výslovně vyžadovat přijetí prováděcích aktů.
vypouští se
Pozměňovací návrh 9
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 9
(9)  Oblast působnosti nařízení (ES) č. 1367/2006 zahrnuje akty přijaté podle práva v oblasti životního prostředí. Ustanovení čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy se naproti tomu týká napadání aktů, které „jsou v rozporu“ s právem životního prostředí. Je tedy třeba vyjasnit, že vnitřní přezkum by měl být proveden za účelem ověření, zda je správní akt v rozporu s právem životního prostředí.
(9)  Oblast působnosti nařízení (ES) č. 1367/2006 zahrnuje akty přijaté podle práva v oblasti životního prostředí. Ustanovení čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy se týká napadání jednání, aktů nebo nečinnosti, které „jsou v rozporu“ s právem životního prostředí. Je tedy třeba v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie vyjasnit, že vnitřní přezkum by měl být proveden za účelem ověření, zda je správní akt v rozporu s právem životního prostředí ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f).
Pozměňovací návrh 10
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 10
(10)  Při posuzování toho, zda správní akt obsahuje ustanovení, která mohou být z důvodu jejich účinků v rozporu s právem životního prostředí, je třeba přezkoumat, zda mohou mít tato ustanovení nepříznivé účinky na dosažení cílů politiky Unie v oblasti životního prostředí stanovených v článku 191 Smlouvy o fungování EU. Mechanismus vnitřního přezkumu by proto měl zahrnovat i akty, které byly přijaty při provádění jiných politik než politiky Unie v oblasti životního prostředí.
(10)  Při posuzování toho, zda správní akt obsahuje ustanovení, která mohou být v rozporu s právem týkajícím se životního prostředí ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f), je třeba přezkoumat v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, zda mohou mít tato ustanovení nepříznivé účinky na dosažení cílů politiky Unie v oblasti životního prostředí stanovených v článku 191 Smlouvy o fungování EU. Pokud tomu tak je, mechanismus vnitřního přezkumu by měl zahrnovat i akty, které byly přijaty při provádění jiných politik než politiky Unie v oblasti životního prostředí.
Pozměňovací návrh 11
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 10 a (nový)
(10a)  Pokud jde o čl. 263 první pododstavec Smlouvy o fungování EU, jak jej vykládá Soudní dvůr EU1a, má se za to, že akt má vnější účinky, a může být tedy předmětem žádosti o přezkum, pokud má právní účinky vůči třetím stranám. Správní akty, jako jsou jmenování nebo přípravné akty, které nemají právní účinky vůči třetím stranám a u nichž se nelze domnívat, že mají vnější účinky, by tudíž v souladu s judikaturou Soudního dvora EU neměly představovat správní akty podle nařízení (ES) č. 1367/2006.
__________________
1a Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. října 2013, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada, C-583/11 P, ECLI:EU:C:2013:625, bod 56.
Pozměňovací návrh 12
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 10 b (nový)
(10b)  V zájmu zajištění právní jednotnosti se má zato, že akt má právní účinky, a může být tudíž předmětem žádosti o přezkum v souladu s prvním pododstavcem článku 263 Smlouvy o fungování EU, jak jej vykládá Soudní dvůr EU1a. Pokud se má za to, že akt má právní účinky, znamená to, že tento akt může být předmětem žádosti o přezkum, bez ohledu na jeho formu, jelikož při posuzování jeho povahy se vychází z jeho účinků, cíle a obsahu1b.
__________________
1a Rozsudek Soudního dvora ze dne 29. ledna 2021, ClientEarth v. EIB, T-9/19, ECLI:EU:T:2021:42, body 149 a 153. Viz také rozsudek ve věci C-583/11 P, bod 56.
1b Rozsudky Soudního dvora z 10. prosince 1957, Usines à tubes de la Sarre v. Vysoký úřad, 1/57 a 14/57, ECLI:EU:C:1957:13, s. 114; ze dne 31. března 1971, Komise v. Rada, 22/70, ECLI:EU:C:1971:32, bod 42; ze dne 16. června 1993, Francie v. Komise, C-325/91, ECLI:EU:C:1993:245, bod 9; ze dne 20. března 1997, Francie v. Komise, C-57/95, ECLI:EU:C:1997:164, bod 22; a ze dne 13. října 2011, Deutsche Post a Německo v. Komise, C-463/10 P a C-475/10 P, ECLI:EU:C:2011:656, bod 36.
Pozměňovací návrh 13
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 10 c (nový)
(10c)  Veškeré procesní lhůty pro správní nebo soudní kontrolu by měly platit až poté, co se zúčastněné osoby skutečně seznámí s obsahem správního aktu týkajícího se hlavního veřejného zájmu chráněného právními předpisy v oblasti životního prostředí, který je následně napaden, zejména v případech, kdy je dotčený individuální správní akt zastaralý. To je nezbytné, aby se zabránilo praktikám, které by mohly být v rozporu s článkem 9 Aarhuské úmluvy a judikaturou Soudního dvora EU, zejména rozsudkem Soudního dvora ze dne 12. listopadu 2019 ve věci C-261/18, Komise v. Irsko1a.
__________________
1a Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. listopadu 2019, C-261/18, Komise v. Irsko, ECLI:EU:C:2019:955.
Pozměňovací návrh 14
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 10 d (nový)
(10d)  Včasné a účinné příležitosti pro účast veřejnosti na tvorbě a přijímání legislativních a nelegislativních aktů Unie jsou důležité pro to, aby byly již v počáteční fázi řešeny obavy a posouzeno, zda je třeba předložit další návrh k horizontálnímu zlepšení účasti veřejnosti.
Pozměňovací návrh 15
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 11 a (nový)
(11a)  Vzhledem ke klíčové úloze nevládních organizací působících v oblasti životního prostředí při zvyšování povědomí a přijímání právních opatření by orgány a subjekty Unie měly zajistit odpovídající přístup k informacím, účasti a spravedlnosti.
Pozměňovací návrh 16
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 12
(12)  Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie6 jsou nevládní organizace působící v oblasti životního prostředí, které žádají o vnitřní přezkum správního aktu, povinny při uvádění důvodů žádosti o přezkum vymezit klíčové skutkové okolnosti nebo právní argumenty, které mohou vyvolat zásadní pochybnosti ohledně posouzení, které v dotčeném aktu provedl orgán nebo subjekt Unie.
(12)  Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie6 je strana, která žádá o vnitřní přezkum správního aktu, povinna při uvádění důvodů žádosti o přezkum vymezit klíčové skutkové okolnosti nebo právní argumenty, které mohou vyvolat zásadní pochybnosti ohledně posouzení, které v dotčeném aktu provedl orgán nebo subjekt Unie. Tento požadavek by měl platit i podle nařízení (ES) č. 1367/2006.
__________________
__________________
6 Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. září 2019 ve věci C-82/17 P, TestBioTech v. Komise, ECLI:EU:C:2019:719, bod 69.
6 Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. září 2019, TestBioTech v. Komise, C-82/17 P, ECLI:EU:C:2019:719, bod 69, a rozsudek ve věci T-9/19.
Pozměňovací návrh 17
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 12 a (nový)
(12a)  Během posuzování žádosti o vnitřní přezkum by další strany přímo dotčené danou žádostí, např. společnosti nebo veřejné orgány, měly mít možnost předložit připomínky dotčenému orgánu či subjektu Unie ve lhůtách stanovených v nařízení (ES) č. 1367/2006.
Pozměňovací návrh 18
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 12 b (nový)
(12b)  Podle judikatury Soudního dvora EU1a, pokud opatření státní podpory podle článku 107 Smlouvy o fungování EU zahrnuje porušení práva Unie v oblasti životního prostředí, nemůže být toto opatření státní podpory prohlášeno za slučitelné s vnitřním trhem. Komise by měla stanovit jasné pokyny, které usnadní posouzení slučitelnosti státní podpory s příslušnými ustanoveními práva Unie, včetně práva Unie týkajícího se životního prostředí.
_____________
1a Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. září 2020, Rakousko v. Komise, C-594/18 P, ECLI:EU:C:2020:742.
Pozměňovací návrh 19
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 12 c (nový)
(12c)  Nařízení (ES) č. 1367/2006 stanoví společná ustanovení, oblast působnosti a definice, pokud jde o přístup k informacím, účast veřejnosti na rozhodování a přístup ke spravedlnosti v otázkách životního prostředí na úrovni Unie. To je přiměřené a přispívá to k poskytnutí právní jistoty a zvýšení transparentnosti prováděcích opatření přijímaných s ohledem na povinnosti vyplývající z Aarhuské úmluvy.
Pozměňovací návrh 20
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 12 d (nový)
(12d)  Působnost přezkumného řízení podle nařízení (ES) č. 1367/2006 by měla zahrnovat hmotněprávní i procesní zákonnost napadaného aktu. V souladu s judikaturou Soudního dvora se žaloba podle čl. 263 čtvrtého pododstavce Smlouvy o fungování EU a článku 12 nařízení (ES) č. 1367/2006 nemůže opírat o nové důvody či důkazy, které nebyly uvedeny v žádosti o přezkum, neboť jinak by byl požadavek odůvodnění takové žádosti uvedený v čl. 10 odst. 1 nařízení (ES) č. 1367/2006 zbaven užitečného účinku a změnil by se předmět řízení zahájeného na základě této žádosti1a.
__________________
1a Rozsudek ve věci C-82/17 P, bod 39.
Pozměňovací návrh 21
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13 a (nový)
(13a)  V souladu se Smlouvami a se zásadou autonomie vnitrostátních soudů nespadají akty přijaté orgány veřejné správy členských států, včetně vnitrostátních prováděcích opatření přijatých na úrovni členského státu, která vyžaduje nelegislativní akt podle práva Unie, do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1367/2006;
Pozměňovací návrh 22
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 14
(14)  Toto nařízení ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „listina“), zejména právo na řádnou správu (článek 41) a právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces (článek 47). Toto nařízení přispívá k účinnosti systému Unie pro správní a soudní přezkum, a v důsledku toho posiluje uplatňování článků 41 a 47 Listiny, a přispívá tak k právnímu státu, který je zakotven v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“).
(14)  Toto nařízení ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „listina“), zejména zásadu ochrany životního prostředí (článek 37), právo na řádnou správu (článek 41) a právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces (článek 47). Toto nařízení přispívá k účinnosti systému Unie pro správní a soudní přezkum v záležitostech životního prostředí, a v důsledku toho posiluje uplatňování článků 37, 41 a 47 Listiny, a přispívá tak k právnímu státu, který je zakotven v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“).
Pozměňovací návrh 23
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 1 – bod 1
Nařízení (ES) č. 1367/2006
Čl. 2 – odst. 1 – písm. g
g)  „správním aktem“ jakýkoli nelegislativní akt přijatý orgánem nebo subjektem Unie, který má právně závazné a vnější účinky a obsahuje ustanovení, která mohou být z důvodu jejich účinků v rozporu s právem životního prostředí ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f), s výjimkou těch ustanovení tohoto aktu, pro něž právo Unie výslovně vyžaduje přijetí prováděcích opatření na úrovni Unie nebo na vnitrostátní úrovni;“;
g)  „správním aktem“ jakýkoli nelegislativní akt přijatý orgánem nebo subjektem Unie, který má právní a vnější účinky a obsahuje ustanovení, která mohou být v rozporu s právem životního prostředí ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f); správní akty nezahrnují akty přijaté orgány veřejné správy členských států;
Pozměňovací návrh 24
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 1 – bod 1 a (nový)
Nařízení (ES) č. 1367/2006
Čl. 2 – odst. 2
1a.  V článku 2 se odstavec 2 mění takto:
2.  Správní akty a nečinnosti nezahrnují přijatá opatření nebo nečinnost orgánu nebo subjektu Společenství ve funkci orgánu správního přezkumu, například podle:
2. Správní akty a nečinnosti nezahrnují přijatá opatření nebo nečinnost orgánu nebo subjektu Společenství ve funkci orgánu správního přezkumu podle:
a)   článků 81, 82, 86 a 87 Smlouvy (pravidla hospodářské soutěže);
a)   článků 81 a 82 Smlouvy [články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU] (včetně pravidel pro spojování podniků);
b)  článků 226 a 228 Smlouvy (řízení pro nesplnění povinnosti);
b)  článků 226 a 228 Smlouvy [články 258 a 260 Smlouvy o fungování EU] (řízení pro nesplnění povinnosti);
c)  článku 195 Smlouvy (šetření prováděná veřejným ochráncem práv);
c)  článku 195 Smlouvy [článek 228 Smlouvy o fungování EU] (šetření prováděná veřejným ochráncem práv);
d)  článku 280 Smlouvy (šetření prováděná OLAFem).
d)  článku 280 Smlouvy [článek 325 Smlouvy o fungování EU] (šetření prováděná úřadem OLAF);
da)  článků 86 a 87 [články 106 a 107 Smlouvy o fungování EU] (pravidla hospodářské soutěže) do ... [18 měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení].
db)  Nejpozději do ... [18 měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení] Komise přijme pokyny, které usnadní posouzení slučitelnosti státní podpory s příslušnými ustanoveními právních předpisů Unie týkajících se životního prostředí, včetně informací, které mají členské státy předložit při oznamování státní podpory Komisi.“
Pozměňovací návrh 25
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 1 – bod 1 b (nový)
Nařízení (ES) č. 1367/2006
Čl. 4 – odst. 2
1b.   V článku 4 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
2.  Informace o životním prostředí určené ke zpřístupnění a šíření se v případě potřeby aktualizují. Kromě dokumentů uvedených v čl. 12 odst. 2 a 3 a v čl. 13 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 1049/2001 zahrnují databáze nebo rejstříky tyto dokumenty:
„2. Informace o životním prostředí určené ke zpřístupnění a šíření se v případě potřeby aktualizují. Kromě dokumentů uvedených v čl. 12 odst. 2 a 3 a v čl. 13 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 1049/2001 budou do databází nebo rejstříků zařazeny, jakmile budou konsolidovány, tyto dokumenty:
a)  texty mezinárodních smluv, úmluv a dohod, právních předpisů Společenství týkajících se životního prostředí nebo s ním souvisejících a politik, plánů a programů týkajících se životního prostředí;
a)  texty mezinárodních smluv, úmluv a dohod, právních předpisů Unie týkajících se životního prostředí nebo s ním souvisejících a politik, plánů a programů týkajících se životního prostředí;
aa)   postoje členských států vyjádřené v rozhodovacích postupech vedoucích k přijetí právních předpisů a správních aktů Unie v oblasti životního prostředí;
b)  zprávy o pokroku při provádění bodů uvedených v písmeni a), pokud je orgány nebo subjekty Společenství vypracovaly nebo je mají v držení v elektronické podobě;
b)  zprávy o pokroku při provádění bodů uvedených v písmeni a), pokud je orgány nebo subjekty Unie vypracovaly nebo je mají v držení v elektronické podobě;
c)  kroky podniknuté v řízení pro porušení právních předpisů Společenství od vydání odůvodněného stanoviska podle čl. 226 odst. 1 Smlouvy;
c)  kroky podniknuté v řízení pro porušení právních předpisů Společenství od vydání odůvodněného stanoviska podle čl. 258 odst. 1 Smlouvy;
d)  zprávy o stavu životního prostředí podle odstavce 4;
d)  zprávy o stavu životního prostředí podle odstavce 4;
e)  údaje nebo souhrny údajů odvozené z monitorování činností, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit životní prostředí;
e)  údaje nebo souhrny údajů odvozené z monitorování činností, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit životní prostředí;
f)  povolení s významným dopadem na životní prostředí a dohody o životním prostředí nebo odkaz na místo, kde je možné takové informace vyžádat nebo kde k nim lze získat přístup;
f)  povolení s významným dopadem na životní prostředí a dohody o životním prostředí nebo odkaz na místo, kde je možné takové informace vyžádat nebo kde k nim lze získat přístup;
g)  studie o hodnocení vlivu na životní prostředí a posouzení rizik týkajících se složek životního prostředí nebo odkaz na místo, kde je možné takové informace vyžádat nebo kde k nim lze získat přístup.“
g)  studie o hodnocení vlivu na životní prostředí a posouzení rizik týkajících se složek životního prostředí nebo odkaz na místo, kde je možné takové informace vyžádat nebo kde k nim lze získat přístup.“
Pozměňovací návrh 26
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. a
Nařízení (ES) č. 1367/2006
Čl. 10 – odst. 1 – pododstavec 1
Každá nevládní organizace splňující kritéria podle článku 11 je oprávněna požádat o vnitřní přezkum orgán nebo subjekt Unie, který přijal správní akt nebo který, jedná-li se o případ údajné nečinnosti, takový akt přijmout měl, vzhledem k tomu, že tento akt nebo nečinnost je v rozporu s právem životního prostředí.
Každá nevládní organizace nebo osoby z řad veřejnosti splňující kritéria podle článku 11 jsou oprávněny požádat o vnitřní přezkum orgán nebo subjekt Unie, který přijal správní akt nebo který, jedná-li se o případ údajné nečinnosti, takový akt přijmout měl, vzhledem k tomu, že tento akt nebo nečinnost je v rozporu s právem životního prostředí.
Pozměňovací návrh 27
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. a
Nařízení (ES) č. 1367/2006
Čl. 10 – odst. 1 – pododstavec 2
Pokud je správní akt prováděcím opatřením na úrovni Unie, které vyžaduje jiný nelegislativní akt, může nevládní organizace rovněž požádat o přezkum ustanovení nelegislativního aktu, pro nějž je uvedené prováděcí opatření vyžadováno, žádá-li o přezkum uvedeného prováděcího opatření.
Pokud je správní akt prováděcím opatřením na úrovni Unie, které vyžaduje jiný nelegislativní akt, mohou nevládní organizace nebo osoby z řad veřejnosti splňující kritéria stanovená v článku 11 rovněž požádat o přezkum ustanovení nelegislativního aktu, pro nějž je uvedené prováděcí opatření vyžadováno, žádají-li o přezkum uvedeného prováděcího opatření.
Pozměňovací návrh 28
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. a
Nařízení (ES) č. 1367/2006
Čl. 10 – odst. 2
2.  Orgán nebo subjekt Unie uvedený v odstavci 1 každou takovou žádost posoudí, ledaže je daná žádost zjevně neopodstatněná. V písemné odpovědi, kterou odešle co nejdříve, avšak nejpozději do šestnácti týdnů od obdržení žádosti, uvede orgán nebo subjekt Unie své odůvodnění.
2.  Orgán nebo subjekt Unie uvedený v odstavci 1 každou takovou žádost posoudí, ledaže je daná žádost zjevně neopodstatněná. V případě, že orgán nebo subjekt Unie obdrží více žádostí o přezkum téhož aktu, jednání nebo nečinnosti uvádějících stejné důvody, může tento orgán nebo subjekt rozhodnout, že žádosti spojí a bude je projednávat jako jednu žádost. V takovém případě orgán nebo subjekt Unie co nejdříve oznámí toto rozhodnutí všem, kdo požádali o vnitřní přezkum téhož aktu, jednání nebo nečinnosti. Do čtyř týdnů od podání takové žádosti mohou třetí strany, jichž se žádost přímo týká, předložit uvedenému orgánu nebo subjektu Unie připomínky. V písemné odpovědi, kterou odešle co nejdříve, avšak nejpozději do šestnácti týdnů od obdržení žádosti, uvede orgán nebo subjekt Unie své odůvodnění.
Pozměňovací návrh 29
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 a (nový)
Nařízení (ES) č. 1367/2006
Čl. 11 – odst. 1 a (nový)
2a.   V článku 11 se vkládá nový odstavec, který zní:
„1a. Žádost o vnitřní přezkum podle článku 10 mohou podat rovněž osoby z řad veřejnosti, které prokáží dostatečný zájem nebo porušení jejich práva podle odstavce 2 níže.“
Pozměňovací návrh 30
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 b (nový)
Nařízení (ES) č. 1367/2006
Čl. 11 – odst. 2
2b.  V článku 11 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
2.   Komise přijme opatření nezbytná pro zajištění průhledného a důsledného uplatňování kritérií uvedených v odstavci 1.
„2. Komise přijme opatření nezbytná pro zajištění transparentního a důsledného uplatňování kritérií uvedených v odstavcích 1 a 1a. Nejpozději do ... [18 měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení] přijme Komise akt v přenesené pravomoci podle článku 12a, v němž upřesní kritéria, která musí splňovat osoby z řad veřejnosti uvedené v odstavci 1a tohoto článku. Komise přezkoumá uplatňování těchto kritérií alespoň jednou za tři roky a případně akt v přenesené pravomoci změní, aby zaručila účinný výkon práva přiznaného osobám z řad veřejnosti podle odstavce 1a.
Kritéria stanovená aktem v přenesené pravomoci přijatým podle tohoto odstavce:
a)  zajistí účinný přístup ke spravedlnosti v souladu s celkovými cíli Aarhuské úmluvy;
b)  pokud jde o akt, jednání nebo nečinnost Unie týkající se veřejnosti ve více než jednom členském státě, stanoví, že žádost musí podat osoby z řad veřejnosti z různých členských států;
c)  umožní zabránit actio popularis, a to i tím, že zajistí, aby osoby z řad veřejnosti při prokazování dostatečného zájmu nebo porušení práva musely prokázat, že ve srovnání s širokou veřejností jsou přímo dotčeny;
d)  sníží administrativní zátěž orgánů a subjektů Unie na minimum.
Pozměňovací návrh 31
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 c (nový)
Nařízení (ES) č. 1367/2006
Článek 11 a (nový)
2c.  Doplňuje se nový článek, který zní:
„Článek 11a
Veřejný rejstřík žádostí o vnitřní přezkum
Orgány a subjekty Unie zřídí nejpozději do 31. prosince 2021 rejstřík všech žádostí, které splňují požadavky na způsobilost stanovené v článku 11, a rejstřík žadatelů, kteří splňují tyto požadavky a předložili žádosti. Rejstřík se pravidelně aktualizuje.“
Pozměňovací návrh 32
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 d (nový)
Nařízení (ES) č. 1367/2006
Čl. 12 – odst. 1
2d.  V článku 12 se odstavec 1 mění takto:
1.  Nevládní organizace, která podala žádost o vnitřní přezkum podle článku 10, může podat žalobu k Soudnímu dvoru v souladu s příslušnými ustanoveními Smlouvy.
1. Pokud se nevládní organizace nebo osoby z řad veřejnosti, které podaly žádost o vnitřní přezkum podle článku 10, domnívají, že rozhodnutí orgánu nebo subjektu Unie v reakci na tuto žádost nestačí k zajištění souladu s právem životního prostředí, mohou podat žalobu k Soudnímu dvoru v souladu s článkem 263 Smlouvy za účelem přezkoumání hmotněprávní a procesní zákonnosti tohoto rozhodnutí.
Pozměňovací návrh 33
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 e (nový)
Nařízení (ES) č. 1367/2006
Čl. 12 – odst. 2
2e.  V článku 12 se odstavec 2 mění takto:
2.  Nesplní-li orgán nebo subjekt Společenství svou povinnost jednat podle čl. 10 odst. 2 nebo 3, může nevládní organizace podat žalobu k Soudnímu dvoru v souladu s příslušnými ustanoveními Smlouvy.
2. Nesplní-li orgán nebo subjekt Unie svou povinnost jednat podle čl. 10 odst. 2 nebo 3, mohou nevládní organizace nebo osoby z řad veřejnosti, které podaly žádost o vnitřní přezkum podle článku 10, podat žalobu k Soudnímu dvoru v souladu s příslušnými ustanoveními Smlouvy.
Pozměňovací návrh 34
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 f (nový)
Nařízení (ES) č. 1367/2006
Čl. 12 – odst. 2 a (nový)
2f.  Vkládá se nový odstavec, který zní:
„2a. Aniž je dotčena výsada Soudního dvora ohledně rozdělení nákladů, je třeba zajistit, aby soudní řízení zahájená na základě tohoto článku nebyla nepřiměřeně nákladná. Orgány a subjekty Unie uvedené v čl. 10 odst. 1 předloží pouze žádosti o úhradu přiměřených nákladů.“
Pozměňovací návrh 35
Návrh nařízení
Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 g (nový)
Nařízení (ES) č. 1367/2006
Článek 12 a (nový)
2g.  Vkládá se nový článek, který zní:
„Článek 12a
Výkon přenesené pravomoci
1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 11 odst. 2 je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 11 odst. 2 je svěřena Komisi na dobu neurčitou počínaje dnem ... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost].
3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 11 odst. 2 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci vede Komise konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy a s veřejností v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.
5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 11 odst. 2 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

(1) Věc byla vrácena příslušnému výboru pro účely interinstitucionálních jednání podle čl. 59 odst. 4 čtvrtého pododstavce (A9-0152/2021).


Odvetné čínské sankce proti subjektům EU, poslancům Evropského parlamentu a poslancům vnitrostátních parlamentů
PDF 151kWORD 53k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 o odvetných čínských sankcích proti subjektům EU, poslancům Evropského parlamentu a poslancům vnitrostátních parlamentů (2021/2644(RSP))
P9_TA(2021)0255RC-B9-0269/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení a zprávy o situaci v Číně a vztazích mezi EU a Čínou, zejména na usnesení ze dne 21. ledna 2021 o zásahu proti demokratické opozici v Hongkongu(1) a usnesení ze dne 17. prosince 2020 o nucené práci a situaci Ujgurů v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang(2),

–  s ohledem na svá předchozí doporučení týkající se Hongkongu, zejména na doporučení ze dne 13. prosince 2017 Radě, Komisi a místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o Hongkongu 20 let po předání(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. ledna 2021 o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky – výroční zpráva za rok 2020(4),

–  s ohledem na udělení Sacharovovy ceny za rok 2019 ujgurskému ekonomovi Ilhamu Tohtimu, který bojuje za práva ujgurské menšiny v Číně,

–  s ohledem na prohlášení čelných poslanců Evropského parlamentu v návaznosti na rozhodnutí čínských orgánů ze dne 23. března 2021 o uvalení sankcí na podvýbor pro lidská práva a další evropské subjekty a úředníky,

–  s ohledem na projevy svého předsedy Davida Marii Sassoliho, předsedkyně podvýboru EP pro lidská práva Marie Arenaové a předsedy delegace EP pro vztahy s Čínskou lidovou republikou Reinharda Bütikofera, které pronesli na zahájení plenárního zasedání dne 24. března 2021,

–  s ohledem na prohlášení ředitelů evropských výzkumných ústavů ze dne 25. března 2021,

–  s ohledem na projev místopředsedy Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josepa Borrella o odvetných čínských sankcích proti subjektům EU, poslancům Evropského parlamentu a poslancům parlamentů členských států, který pronesl během rozpravy dne 28. dubna 2021, a na následnou rozpravu,

–  s ohledem na společné prohlášení předsedy Evropského parlamentu, předsedkyně belgické Sněmovny reprezentantů, předsedy nizozemské Druhé komory a předsedkyně Parlamentu Litevské republiky ze dne 29. března 2021 o čínských sankcích vůči poslancům,

–  s ohledem na prováděcí nařízení Rady (EU) 2021/478 ze dne 22. března 2021, kterým se provádí nařízení (EU) 2020/1998 o omezujících opatřeních proti závažnému porušování a zneužívání lidských práv(5) a na rozhodnutí Rady (SZBP) 2021/481 ze dne 22. března 2021, kterým se mění rozhodnutí (SZBP) 2020/1999 o omezujících opatřeních proti závažnému porušování a zneužívání lidských práv(6),

–  s ohledem na prohlášení skupiny G7 o změnách volebního zákona v Hongkongu ze dne 12. března 2021 a na komuniké ministrů zahraničních věcí a rozvoje skupiny G7 ze dne 5. května 2021,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí místopředsedy Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 17. dubna 2021 o odsouzení prodemokratických aktivistů v Hongkongu,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí místopředsedy Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 29. prosince 2020 o odsouzeních novinářů, právníků a obránců lidských práv,

–  s ohledem na oznámení mluvčího Ministerstva zahraničních věcí Čínské lidové republiky ze dne 22. března 2021 o sankcích vůči příslušným subjektům a zaměstnancům EU,

–  s ohledem na společné prohlášení předsedy Rady Michela a předsedkyně Komise von der Leyenové o ochraně zájmů a hodnot EU ve složitém a životně důležitém partnerství, jež bylo učiněno v návaznosti na 22. summit EU-Čína, který se konal dne 22. června 2020,

–  s ohledem na společné prohlášení z 21. summitu EU-Čína konaného dne 9. dubna 2019,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky ze dne 12. března 2019 s názvem „EU-Čína – strategický výhled“ (JOIN(2019)0005),

–  s ohledem na článek 36 Ústavy Čínské lidové republiky, který zaručuje všem občanům právo na svobodu náboženského vyznání, a na článek 4 této ústavy, který chrání práva národnostních menšin;

–  s ohledem na výzvu odborníků OSN ze dne 26. června 2020 k přijetí rozhodných opatření na ochranu základních svobod v Číně,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966, který Čína podepsala v roce 1998, ale nikdy neratifikovala,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia,

–  s ohledem na protokol z roku 2014 k Úmluvě Mezinárodní organizace práce (MOP) o nucené práci z roku 1930, který Čína nepodepsala,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že těžištěm dlouhodobých vztahů mezi EU a Čínou by mělo zůstat prosazování a dodržování lidských práv, demokracie a právního státu, a to v souladu se závazkem EU hájit tyto hodnoty v rámci vnější činnosti a v souladu se zájmem řídit se jimi v rámci vlastního rozvoje a mezinárodní spolupráce, který vyjádřila Čína;

B.  vzhledem k tomu, že Rada dne 7. prosince 2020 přijala nařízení (EU) 2020/1998, kterým se zřizuje globální režim sankcí EU v oblasti lidských práv, což EU umožňuje uvalit restriktivní opatření na konkrétní jednotlivce, subjekty a orgány, včetně státních a nestátních aktérů, kteří nesou odpovědnost za závažné porušování lidských práv a jejich zneužívání na celém světě, jsou do nich zapojeni nebo s nimi spojeni; vzhledem k tomu, že je nezbytné zdůraznit, že v případě rozsáhlého porušování lidských práv má EU povinnost toto nařízení použít;

C.  vzhledem k tomu, že dne 22. března 2021 přijala Rada EU pro zahraniční věci restriktivní opatření v rámci globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv vůči bývalému místopředsedovi 13. lidového kongresu Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang Ču Hailunovi, tajemníkovi strany si-ťiangského sboru pro produkci a budování (Xinjiang Production and Construction Corps (XPCC)) a zástupci tajemníka výboru strany čínské Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang Wangu Činčengovi, vůči členovi stálého výboru stranického výboru Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang a tajemníkovi výboru pro politické a právní záležitosti Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang Wangu Mingšanovi, vůči řediteli Úřadu pro veřejnou bezpečnost v Sin-ťiangu a místopředsedovi lidové vlády Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang Čchen Mingkuovi a vůči Úřadu pro veřejnou bezpečnost sboru XPCC, který provozuje zadržovací střediska v Sin-ťiangu; vzhledem k tomu, že tyto čtyři fyzické a jedna právnická osoba nesou odpovědnost za závažné porušování lidských práv, včetně rozsáhlého svévolného zadržování a ponižujícího zacházení s Ujgury a příslušníky jiných muslimských etnických menšin v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang;

D.  vzhledem k tomu, že pouhých několik okamžiků po schválení seznamu EU mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Čínské lidové republiky oznámil přijetí sankcí vůči pěti poslancům Evropského parlamentu Reinhardu Bütikoferovi, Michaelu Gahlerovi, Raphaëlu Glucksmannovi, Ilhanu Kyuchyukovi a Miriam Lexmannové, podvýboru Parlamentu pro lidská práva, třem poslancům a poslankyním z členských států EU (Sjoerdu Wiemer Sjoerdsmanovi, Samuelu Cogolatimu a Dovile Sakaliene), Politickému a bezpečnostnímu výbor Rady EU, který zahrnuje velvyslance 27 členských států EU, dvěma vědeckým pracovníkům (Adrianu Zenzovi a Björnu Jerdénovi) a dvěma analytickým střediskům (ústavu pro čínská studia Mercator Institute for China Studies (MERICS) v Německu a nadaci Alliance of Democracies v Dánsku) za „závažné narušení svrchovanosti a zájmů Číny a zlovolné šíření lží a dezinformací“;

E.  vzhledem k tomu, že podle tiskové zprávy tiskového mluvčího je dotčeným osobám a jejich rodinám zakázán vstup do pevninské Číny, Hongkongu a Macaa a že jim a veškerým společnostem nebo institucím s nimi spojeným je rovněž zakázáno obchodovat s Čínou;

F.  vzhledem k tomu, že o několik dní později Čína přijala sankce vůči poslancům, subjektům a analytickým střediskům ve Spojeném království, Kanadě a USA, které rovněž zavedly opatření proti porušování lidských práv v Sin-ťiangu;

G.  vzhledem k tomu, že čínská opatření představují útok proti celé Evropské unii a jejímu Parlamentu jakožto srdci evropské demokracie a hodnot a rovněž útok proti svobodě výzkumu;

H.  vzhledem k tomu, že zatímco sankce EU se zaměřují na porušování lidských práv a jsou založeny na legitimních a přiměřených opatřeních zakotvených v mezinárodním právu, sankce Číny nemají žádný právní základ, jsou zcela nepodložené a svévolné a zaměřují se na kritiky tohoto porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že tyto sankce jsou zjevně pokusem odradit EU od toho, aby pokračovala v úsilí a činnosti v rámci boje proti porušování lidských práv v Číně;

I.  vzhledem k tomu, že v Číně dochází k porušování lidských práv, což se neslučuje s jejími dvoustrannými a vícestrannými závazky v této oblasti, a že autoritativní zprávy uvádějí, že situace lidských práv v Číně je nejhorší od masakru na náměstí Nebeského klidu; vzhledem k tomu, že Čína pravidelně předkládá Radě OSN pro lidská práva rezoluce, jejichž cílem je učinit ze „svrchovanosti, nezasahování a vzájemného respektu“ základní a nezpochybnitelné zásady a z podpory a ochrany lidských práv jednotlivců jen určitý doplněk;

J.  vzhledem k tomu, že EU a Čína se v prosinci 2020 v zásadě dohodly na komplexní dohodě o investicích mezi EU a Čínou; vzhledem k tomu, že čínské sankce vážně ohrožují schopnost Evropského parlamentu řádně tuto dohodu posoudit, jelikož brání, přinejmenším podvýboru pro lidská práva, pracovat s čínskými odborníky; vzhledem k tomu, že je nepřijatelné, abychom se zabývali obchodními a investičními vztahy mimo obecný kontext otázek lidských práv a širších politických vztahů;

K.  vzhledem k tomu, že uvalení sankcí ze strany Číny je nejnovějším příkladem postupného posunu ke konfrontačnímu přístupu ze strany vedení Čínské komunistické strany (ČKS), mimo jiné prostřednictvím dezinformací a kybernetických útoků zaměřených na EU, zatímco vztahy mezi EU a Čínou jsou stále napjatější v důsledku opatření proti Ujgurům a jiným etnickým menšinám, represím proti demokracii v Hongkongu a stále více konfrontačnímu přístupu v Tchajwanském průlivu; vzhledem k tomu, že současná strategie pro vztahy mezi EU a Čínou ukázala své limity a tyto vztahy nemohou pokračovat v dosavadní podobě;

L.   vzhledem k tomu, že na čínské sankce proti poslancům EP navázalo rozhodnutí ruských orgánů ze dne 30. dubna 2021 o uvalení sankcí na osm státních příslušníků EU, včetně předsedy Evropského parlamentu Davida Sassoliho a místopředsedkyně Komise Věry Jourové;

M.   vzhledem k tomu, že od zahájení čínské vládní kampaně „Tvrdý úder proti násilnému terorismu“ v roce 2014, jež se zaměřuje zejména na ujgurské menšiny v Sin-ťiangu, je více než jeden milion osob zadržován v internačních táborech nazývaných střediska pro „politickou převýchovu“ nebo „školící“ střediska, která představují největší systém masového věznění na světě; vzhledem k tomu, že ujgurské obyvatelstvo je obětí snah čínské vlády o vymýcení jejich jedinečné identity a práva na existenci coby národa prostřednictvím mučení, nuceného mizení, masového dohledu, vyhlazení kultury a náboženství, nucené sterilizace žen, sexuálního násilí, porušování reprodukčních práv a rozdělování rodin; vzhledem k tomu, že podle názoru organizací na obranu lidských práv mohou tyto činy představovat podle mezinárodního práva trestný čin proti lidskosti;

N.  vzhledem k tomu, že od 21. ledna 2021, kdy Parlament vydal své usnesení, se represe politické opozice v Hongkongu nadále zhoršuje, když bylo potrestáno mnoho prodemokratických aktivistů, jako jsou Joshua Wong, Martin Lee, Jimmy Lai, Andy Li a Lester Shum, za pokojnou účast na protestech, a to v některých případech dokonce bez důkazů o jakémkoli aktivním podílu na nepokojích; vzhledem k tomu, že v březnu letošního roku byly provedeny úpravy hongkongského volebního systému, které představují nejvýznamnější změnu hongkongského politického systému, například doplnění požadavku na vlastenectví vůči pevnině a soustředění moci a vlivu v rukou hongkongského volebního výboru, což povede k prudkému snížení podílu přímo volených zástupců v hongkongské Legislativní radě;

O.   vzhledem k tomu, že deset členských států EU má s Čínou stále platné smlouvy o vydávání, na jejichž základě mohou být Ujgurové, občané Hongkongu, Tibeťané nebo čínští disidenti v Evropě vydáváni do Číny k politickým soudním procesům;

P.   vzhledem k tomu, že Gui Minhai, obyvatel Hongkongu a švédský občan, zůstává ve vězení navzdory četným výzvám Parlamentu k jeho okamžitému propuštění;

1.  co nejdůrazněji odsuzuje bezdůvodné a svévolné sankce uvalené čínskými orgány, které představují útok na svobodu projevu, na akademickou svobodu a na mezinárodní závazek vůči všeobecným lidským právům a jejich chápání; naléhavě vyzývá čínské orgány, aby tyto neopodstatněné sankce zrušily;

2.  vyjadřuje plnou solidaritu s poslanci tohoto Parlamentu a členy podvýboru EP pro lidská práva i se všemi dalšími osobami a subjekty, které se staly terčem čínských sankcí, jmenovitě s Politickým a bezpečnostním výborem Rady Evropské unie, s poslanci parlamentů členských států, se švédskými a německými akademickými pracovníky a s expertními skupinami z Německa a Dánska; vyjadřuje plnou solidaritu s poslanci ze zemí mimo EU, kteří jsou rovněž cílem sankcí, například ve Spojeném království, Kanadě, USA a Austrálii;

3.  znovu potvrzuje, že základní svobody, svoboda projevu, svobodná účast na rozhodovacích procesech, akademická svoboda a ochrana lidských práv jsou pilíři našich demokracií a že EU nebude ve vztazích s Čínou nikdy z těchto hodnot ustupovat; zdůrazňuje, že pokusy o zastrašování jsou marné a že jako zvolení poslanci Evropského parlamentu budeme i nadále aktivně a v nezměněné míře odsuzovat porušování lidských práv a porušování mezinárodního práva a angažovat se v této oblasti a budeme naléhat na EU, aby lidská práva i nadále tvořila jádro všech jejích vnějších politik; považuje tyto útoky ze strany Číny za jeden z projevů dimenze systémového soupeření ve vztazích mezi EU a Čínou;

4.  rozhodně odsuzuje tento a předcházející pokusy čínských státních orgánů i nestátních subjektů o zasahování do demokratického života Evropské unie a jejích členských států a o šíření dezinformací v rámci veřejné diskuse; považuje sankce za součást úsilí o kontrolu výroků týkajících se Číny po celém světě a o určování toho, jaké výroky a diskuse ve světě budou povoleny, a vnímá toto úsilí jako součást totalitní hrozby;

5.  znovu vyjadřuje hluboké znepokojení nad porušováním základních a lidských práv v Číně, nad nerespektováním lidské důstojnosti, práva na svobodu kulturního projevu a náboženského přesvědčení a svobody slova, pokojného shromažďování a sdružování, a zejména nad systematickým pronásledováním Ujgurů, Tibeťanů, Mongolů a dalších etnických menšin, obránců lidských práv, sociálních aktivistů, náboženských skupin, novinářů a předkladatelů petic a osob protestujících proti nespravedlnosti, stejně jako nad neustále rostoucími represemi vůči všem nesouhlasným a opozičním názorům, zejména v Hongkongu;

6.  připomíná svůj postoj vyjádřený v usnesení ze dne 17. prosince 2020, že porušování práv v Sin-ťiangu zakládá zločiny proti lidskosti, a poukazuje na rostoucí počet důkazů o těchto trestných činech; naléhavě žádá EU a její členské státy, aby zintenzivnily úsilí o získání dostatečné mezinárodní podpory pro nezávislé vyšetřování OSN událostí v Sin-ťiangu; vítá proto uvalení globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv na čtyři čínské činitele a jeden čínský orgán, kteří nesou odpovědnost za závažné porušování lidských práv v Číně; naléhavě vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby s cílem přimět čínskou vládu k uzavření táborů a k ukončení veškerého porušování lidských práv v Sin-ťiangu a na dalších místech, například v Tibetu, přijaly veškerá nezbytná opatření a použily všechny možnosti nátlaku, které mají k dispozici;

7.  vyjadřuje politování nad tím, že několik mezinárodních společností, zejména v oděvním a textilním odvětví, je předmětem rozsáhlého bojkotu, poté co vyjádřily znepokojení nad zprávami o nucené práci v Sin-ťiangu a rozhodly se přerušit dodavatelské vztahy se Sin-ťiangem, a důrazně odsuzuje agresivní politický nátlak, který vůči nim uplatňuje čínská vláda; znovu opakuje svůj požadavek, aby Komise a Evropská služba pro vnější činnost urychleně dokončily doporučení pro obchodní dodavatelské řetězce, která budou obsahovat pokyny pro společnosti ohledně rizika zneužívání nucené práce Ujgurů a poskytnou podporu při naléhavém vyhledávání alternativních zdrojů dodávek;

8.  je znepokojen tím, že odvetná opatření vůči orgánům a institucím EU a členským státům a jejich činnosti v oblasti lidských práv jsou součástí záměrné strategie určené k oslabení lidských práv v mezinárodním měřítku a předefinování těchto práv takovým způsobem, aby nakonec pozbyly svého původního významu; vyjadřuje politování nad přístupem a nástroji, které EU dosud uplatňuje a jež nevedly k hmatatelnému pokroku, pokud jde o stav lidských práv Číně, který se v posledním desetiletí jen dále zhoršil; apeluje na Komisi, aby vypracovala a zavedla ucelenou strategii EU k zajištění skutečného zlepšení stavu lidských práv v Číně;

9.  domnívá se, že čínské odvetné sankce, které se nezakládají na mezinárodním právu, představují ve vztazích mezi EU a Čínou obrovský krok zpět; považuje za zásadní, aby se EU a všechny její orgány jednotně postavily proti tomuto útoku na evropskou demokracii a na obranu našich společných hodnot; vyzývá předsedu Rady a předsedkyni Komise, aby vystoupili s prohlášením, ve kterém jasně sdělí, že sankce Číny proti zvoleným politikům nebudou tolerovány; považuje za vhodné a nezbytné, aby místopředseda Komise, vysoký představitel a členské státy EU na tuto otázku upozorňovali při dvoustranných jednáních se svými čínskými protějšky na všech úrovních, a žádá, aby byl Parlament o tomto úsilí průběžně informován;

10.  pokládá za opodstatněné, že veškeré úvahy o komplexní dohodě o investicích mezi EU a Čínou, stejně jako veškeré diskuse o ratifikaci Evropským parlamentem, byly vzhledem k čínským sankcím pozastaveny; žádá Čínu o zrušení sankcí, aby mohl Parlament v projednávání komplexní dohody o investicích pokračovat, aniž by tím byl dotčen výsledek procesu ratifikace dohody; očekává, že Komise bude přijetí jakýchkoli opatření směřujících k uzavření a podpisu komplexní dohody o investicích nejprve konzultovat s Parlamentem; vyzývá Komisi, aby využila debatu o dohodě jako páku ke zlepšení ochrany lidských práv a podpory občanské společnosti v Číně, a připomíná Komisi, že Parlament bude mít situaci v oblasti lidských práv v Číně, a v Hongkongu, na zřeteli, až bude požádán o schválení dohody;

11.  zdůrazňuje naléhavou potřebu vyvážit vztahy mezi EU a Čínou přijetím souboru autonomních opatření, jako jsou: právní předpisy proti deformujícím účinkům zahraničních dotací na vnitřní trh; nástroj pro mezinárodní zadávání veřejných zakázek; právní předpisy týkající se dodavatelského řetězce s povinnými požadavky na náležitou péči, které rovněž stanoví zákaz dovozu zboží vyrobeného za použití nucené práce; vylepšené a posílené nařízení EU o prověřování zahraničních investic; účinný nástroj proti nátlakovým praktikám; další cílená opatření v rámci globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv, je-li to nutné, s cílem pokračovat v řešení případů represe v Sin-ťiangu a Hongkongu a dosáhnout toho, aby Čína od porušování lidských práv upustila; přiměřené řešení čínských hrozeb v oblasti kybernetické bezpečnosti, hybridních útoků a program civilně-vojenské fúze;

12.  naléhavě vyzývá čínskou vládu, aby ratifikovala a uplatňovala Úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 29 o nucené práci, Úmluvu č. 105 o odstranění nucené práce, Úmluvu č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat a Úmluvu č. 98 o právu organizovat se a kolektivně vyjednávat; naléhavě vyzývá Čínu, aby ratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech;

13.  vyzývá čínské a hongkongské orgány, aby obnovily důvěru v demokratický proces v Hongkongu a okamžitě ukončily pronásledování těch, kteří prosazují demokratické hodnoty; vyjadřuje politování nad nejednotností v Radě EU ohledně přijetí opatření k řešení represí proti demokracii v Hongkongu; naléhavě žádá místopředsedu Komise, vysokého představitele a Radu, aby navrhli a přijali závěry o Hongkongu bez ohledu na to, zda budou mít jednomyslnou podporu, a požaduje pozastavení smluv o vydávání, jež s Čínou uzavřely členské státy;

14.  zdůrazňuje, že je nutné vytvořit systém ověřování, zda nejsou subjekty působící na vnitřním trhu EU přímo či nepřímo zapojeny do porušování lidských práv v Sin-ťiangu, a zavést opatření v oblasti obchodu, jako je vyloučení z veřejných zakázek a další sankce; trvá na tom, že by mělo být na všech úrovních a ve všech orgánech EU zamezeno pořizování vykořisťujících technologií, které jsou využívány v případech porušování lidských práv;

15.  vyzývá Evropskou radu, aby k čínským sankcím zaujala rozhodný postoj a aby v této věci přijala závěry; zastává názor, že tyto sankce, stejně jako negativní vývoj a zhoršení situace v Číně a pozice Číny jakožto mezinárodního aktéra, by měly být odpovídajícím způsobem zohledněny a měl by na ně reagovat probíhající přezkum společného sdělení „EU-Čína Strategický výhled“ s cílem pokročit k asertivnější strategii EU-Čína a zajistit jednotný postoj všech členských států;

16.  vyzývá EU, aby posílila koordinaci a spolupráci s USA v rámci transatlantického dialogu o Číně, a to i pokud jde o koordinovaný přístup k opatřením v případech porušování lidských práv, a žádá, aby měl tento dialog silný parlamentní rozměr;

17.  domnívá se, že další obchodní a investiční dohody s regionálními partnery, mimo jiné s Tchaj-wanem, by neměly záviset na pozastavení ratifikace komplexní dohody o investicích;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Čínské lidové republiky.

(1) Přijaté texty, P9_TA(2021)0027.
(2) Přijaté texty, P9_TA(2020)0375.
(3) Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 156.
(4) Přijaté texty, P9_TA(2021)0012.
(5) Úř. věst. L 99 I , 22.3.2021, s. 1.
(6) Úř. věst. L 99 I , 22.3.2021, s. 25.


Data Protection Commissioner v. Facebook Ireland Limited a Maximillian Schrems („Schrems II“) – věc C-311/18
PDF 185kWORD 58k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 o rozsudku SDEU ze dne 16. července 2020 – Data Protection Commissioner v. Facebook Ireland Limited a Maximillian Schrems („Schrems II“), věc C-311/18 (2020/2789(RSP))
P9_TA(2021)0256B9-0267/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), zejména na její články 7, 8, 16, 47 a 52,

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 16. července 2020 ve věci C-311/18, Data Protection Commissioner v. Facebook Ireland Limited a Maximillian Schrems (Schrems II)(1),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 2015 ve věci C-362/14, Maximillian Schrems v. Data Protection Commissioner (Schrems I)(2),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 2020 ve věci C-623/17, Privacy International v. Secretary of State for Foreign and Commonwealth affairs a další(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2016 o transatlantickém toku údajů(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2017 o přiměřenosti ochrany poskytované štítem EU-USA na ochranu soukromí(5),

–  s ohledem na usnesení ze dne 5. července 2018 o přiměřenosti ochrany poskytované štítem EU-USA na ochranu soukromí(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2018 o využívání údajů uživatelů Facebooku společností Cambridge Analytica a jeho dopadu na ochranu údajů(7),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise 2010/87/EU ze dne 5. února 2010 o standardních smluvních doložkách pro předávání osobních údajů zpracovatelům usazeným ve třetích zemích podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (oznámeno pod číslem K(2010) 593)(8),

–  s ohledem na prováděcí rozhodnutí (EU) 2016/1250, které přijala Komise dne 12. července 2016 podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o odpovídající úrovni ochrany poskytované štítem EU-USA na ochranu soukromí (oznámeno pod číslem C(2016) 4176)(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2020 o přezkumu obchodní politiky EU(10),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)(11), zejména na kapitolu V uvedeného nařízení,

–  s ohledem na návrh nařízení o soukromí a elektronických komunikacích předložený Komisí (COM(2017)0010), s ohledem na rozhodnutí zahájit interinstitucionální jednání potvrzené na zasedání Parlamentu dne 25. října 2017 a na obecný přístup Rady přijatý dne 10. února 2021 (6087/21),

–  s ohledem na doporučení Evropského sboru pro ochranu osobních údajů (EDPB) č. 1/2020 o opatřeních, která doplňují nástroje pro předávání s cílem zajistit soulad s úrovní ochrany osobních údajů v EU, a na doporučení EDPB č. 2/2020 týkající se evropských základních záruk pro sledovací opatření, jakož i na prohlášení EDPB ze dne 19. listopadu 2020 k nařízení o soukromí a elektronických komunikacích a budoucí úloze dozorových úřadů a EDPB,

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že schopnost předávat osobní údaje přes hranice může být jedním z klíčových faktorů inovací, produktivity a hospodářské konkurenceschopnosti; vzhledem k tomu, že význam této skutečnosti ještě vzrůstá v souvislosti se současnou pandemií COVID-19, neboť toto předávání údajů je nezbytné pro zajištění kontinuity činnosti podniků a veřejné správy, jakož i pro sociální interakce; vzhledem k tomu, že mohou rovněž podpořit strategie ukončení pandemie a přispět k hospodářskému oživení;

B.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) v rozsudku „Schrems I“ na základě svých zjištění zneplatnil rozhodnutí Komise o bezpečném přístavu a upozornil na to, že neomezený přístup zpravodajských služeb k obsahu elektronické komunikace porušuje podstatu práva na důvěrnost sdělení ve smyslu článku 7 Listiny;

C.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr v rozsudku „Schrems II“ zjistil, že Spojené státy americké neposkytují dostatečné prostředky právní ochrany před hromadným sledováním osobám, které nejsou státními příslušníky USA, což je v rozporu s podstatou práva na účinnou právní ochranu ve smyslu článku 47 Listiny;

D.  vzhledem k tomu, že obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) se vztahuje na všechny společnosti zpracovávající osobní údaje subjektů údajů, které se nacházejí v Unii, pokud činnosti zpracování souvisejí s nabídkou zboží nebo služeb těmto subjektům údajů v Unii nebo se sledováním jejich chování, pokud k jejich chování dochází v Unii;

E.  vzhledem k tomu, že údaje evropských občanů, které jsou uchovávány a předávány telekomunikačními provozovateli a podniky, jsou zdrojem zásadního významu, jenž přispívá ke strategickým zájmům Unie;

F.  vzhledem k tomu, že plošné hromadné sledování ze strany státních subjektů poškozuje důvěru evropských občanů, vlád a podniků v digitální služby a šířeji i v digitální ekonomiku;

G.  vzhledem k tomu, že spotřebitelské a jiné organizace občanské společnosti mají omezené zdroje a prosazování práv a povinností na ochranu údajů nemůže záviset na jejich činech; vzhledem k tomu, že existuje nepřehledný systém vnitrostátních postupů a praxí, jež představuje problém pro mechanismus spolupráce stanovený v nařízení GDPR pro přeshraniční stížnosti: vzhledem k absenci jednoznačných lhůt, obecně pomalému tempu jednotlivých řízení, k nedostatku zdrojů přidělených dozorovým úřadům a v některých případech neochotě nebo neúčinnému využívání již přidělených zdrojů; vzhledem k současnému soustředění stížností na údajné porušování předpisů ze strany velkých technologických společností do působnosti jednoho vnitrostátního orgánu, což vedlo k nedostatečnému prosazování předpisů;

H.  vzhledem k tomu, že řízení vedoucí k tomuto rozhodnutí SDEU rovněž ukazuje obtíže, s nimiž se subjekty údajů a spotřebitelé setkávají při ochraně svých práv, což má odrazující účinek na jejich schopnost hájit svá práva před irským úřadem komisařky pro ochranu osobních údajů;

I.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 25. října 2018, v němž poukázal na to, že USA nesplnily lhůtu, aby k 1. září 2018 byly plně v souladu se štítem na ochranu soukromí, již vyzval Komisi k pozastavení štítu na ochranu soukromí do doby, než USA splní jeho podmínky;

J.  vzhledem k tomu, že práva subjektů údajů zaručená právními předpisy EU na ochranu údajů by měla být dodržována bez ohledu na úroveň rizika, jimž tyto údaje čelí v důsledku zpracování osobních údajů, a to i pokud jde o předávání osobních údajů do třetích zemí; vzhledem k tomu, že správci údajů by měli být vždy odpovědní za dodržování povinností týkajících se ochrany údajů, včetně prokázání souladu s jakýmkoli zpracováním údajů bez ohledu na jejich povahu, rozsah, kontext, účely zpracování a rizika pro subjekty údajů;

K.  vzhledem k tomu, že navzdory významnému vývoji judikatury SDEU za posledních pět let, jakož i účinnému uplatňování nařízení GDPR od 25. května 2018, dozorové úřady doposud nepřijaly žádná rozhodnutí, která ukládají nápravná opatření v souvislosti s předáváním osobních údajů podle mechanismu jednotnosti nařízení GDPR; vzhledem k tomu, že dozorové úřady na vnitrostátní úrovni nepřijaly v souvislosti s předáváním osobních údajů do třetích zemí žádné smysluplné rozhodnutí o uložení nápravných opatření nebo pokut;

L.  vzhledem k tomu, že prezident USA Biden jmenoval první den ve funkci zástupce náměstka ministra pro služby na Ministerstvu obchodu USA, který bude hlavním vyjednavačem pro obchodní předávání údajů s EU; vzhledem k tomu, že prezidentova kandidátka, ministryně obchodu USA Gina Raimondo, během potvrzovacího slyšení v Senátu vyzvala, aby rychlé uzavření jednání o následné dohodě o štítu na ochranu soukromí představovalo „nejvyšší prioritu“;

Obecné poznámky

1.  bere na vědomí rozsudek SDEU ze dne 16. července 2020, v němž Soudní dvůr v zásadě potvrdil platnost rozhodnutí 2010/87/EU o standardních smluvních doložkách, které jsou nejpoužívanějším mechanismem pro mezinárodní předávání údajů; dále konstatuje, že SDEU zneplatnil rozhodnutí Komise (EU) 2016/1250 o odpovídající úrovni ochrany poskytované štítem EU-USA na ochranu soukromí; konstatuje, že dosud žádný udržitelný jednotný mechanismus, který by zaručoval legální obchodní předávání osobních údajů mezi EU a USA, neobstál při soudní žalobě před SDEU;

2.  bere na vědomí, že SDEU považuje standardní smluvní doložky za účinný mechanismus k zajištění souladu s úrovní ochrany poskytované v EU, ale požaduje, aby správce/zpracovatel usazený v Evropské unii a příjemce předávaných osobních údajů byli před jakýmkoli předáním povinni ověřit, že v dotyčné třetí zemi bude dodržena úroveň ochrany vyžadovaná unijním právem; připomíná, že to zahrnuje posouzení právního režimu týkajícího se přístupu orgánů veřejné moci k osobním údajům s cílem zajistit, že subjekty údajů a jimi předávané údaje nebudou vystaveny riziku, že se na ně zaměří programy sledování USA, které umožňují hromadný sběr osobních údajů; připomíná, že podle rozhodnutí SDEU v případech, kdy není příjemce schopen splňovat standardní smluvní doložky, jsou správci nebo zpracovatelé povinni pozastavit předávání údajů nebo ukončit smlouvu; konstatuje však, že mnoho společností, zejména malých a středních podniků, nedisponuje potřebnými znalostmi nebo schopnostmi k provádění takového ověřování, což může vést k narušení hospodářské činnosti;

3.  je přesvědčen, že rozsudek SDEU – i když se zaměřuje na úroveň ochrany údajů poskytovanou subjektům údajů v EU, jejichž údaje byly předány USA v rámci mechanismu štítu na ochranu soukromí – má rovněž důsledky pro rozhodnutí o odpovídající ochraně týkající se dalších třetích zemí, včetně Spojeného království; opětovně potvrzuje, že je zapotřebí právní srozumitelnosti a jistoty, protože schopnost bezpečně předávat osobní údaje přes hranice je pro jednotlivce stále důležitější s ohledem na ochranu jejich osobních údajů a na jejich práva v oblasti osobních údajů, stejně jako pro všechny typy organizací, které dodávají zboží a služby na mezinárodní úrovni, a pro podniky s ohledem na právní režim, v němž působí; poukazuje však na to, že stávající rozhodnutí o odpovídající ochraně zůstávají v platnosti, dokud nebudou zrušena, nahrazena nebo zneplatněna Soudním dvorem Evropské unie;

4.  je zklamán tím, že irská komisařka pro ochranu osobních údajů podala žalobu proti Maximilianu Schremsovi a společnosti Facebook u irského vrchního soudu, místo aby rozhodla v rámci svých pravomocí podle článku 4 rozhodnutí 2010/87/EU a článku 58 nařízení GDPR; připomíná však, že komisařka pro ochranu osobních údajů využila právní možnosti, která úřadům pro ochranu osobních údajů umožňuje upozornit vnitrostátní soudce na obavy ohledně platnosti prováděcího rozhodnutí Komise s cílem podat Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že o řadě stížností na porušení nařízení GDPR podaných dne 25. května 2018, v den, kdy se nařízení GDPR stalo použitelným, a o dalších stížnostech organizací na ochranu osobních údajů a spotřebitelských skupin komisařka pro ochranu osobních údajů, jejíž úřad je hlavním orgánem pro tyto případy, dosud nerozhodla; je znepokojen tím, že komisařka pro ochranu osobních údajů vykládá pojem „neprodleně“ v čl. 60 odst. 3 nařízení GDPR – v rozporu s úmyslem zákonodárců – jako déle než několik měsíců; je znepokojen tím, že dozorové úřady nepodnikly žádné proaktivní kroky podle článků 61 a 66 nařízení GDPR, aby přiměly komisařku pro ochranu osobních údajů k plnění povinností podle nařízení GDPR; je rovněž znepokojen nedostatkem technologických specialistů pracujících pro komisařku pro ochranu osobních údajů a používáním zastaralých systémů v jejím úřadě; vyjadřuje politování nad důsledky neúspěšného pokusu komisařky pro ochranu osobních údajů přenést náklady na soudní řízení na žalovanou stranu, což by mělo silný odrazující účinek; vyzývá Komisi, aby proti Irsku zahájila řízení o nesplnění povinnosti z důvodu nedostatečného uplatňování nařízení GDPR;

5.  je znepokojen nedostatečnou úrovní vymáhání nařízení GDPR, zejména v oblasti mezinárodního předávání údajů; vyjadřuje znepokojení nad tím, že vnitrostátní dozorové úřady nemají priority a celkovou kontrolu, pokud jde o předávání osobních údajů do třetích zemí, a to navzdory významnému vývoji judikatury SDEU za posledních pět let; vyjadřuje politování nad tím, že v tomto ohledu nebyla přijata smysluplná rozhodnutí a nápravná opatření, a naléhavě vyzývá EDPB a vnitrostátní dozorové úřady, aby do svých strategií pro audit, dodržování předpisů a vymáhání zahrnuly předávání osobních údajů; zdůrazňuje, že harmonizované závazné správní postupy týkající se zastupování subjektů údajů a přípustnosti jsou nezbytné k zajištění právní jistoty a řešení přeshraničních stížností;

6.  bere na vědomí návrh prováděcího rozhodnutí Komise o standardních smluvních doložkách pro předávání osobních údajů do třetích zemí; naléhavě žádá EDPB, aby zveřejnil další pokyny týkající se mezinárodního předávání údajů pro společnosti, zejména malé a střední podniky, mimo jiné i pokud jde o kontrolní seznam pro posuzování předávání údajů, nástroje k posouzení, zda mají vládní instituce přístup k údajům nebo jej mohou získat, a informace o doplňkových opatřeních požadovaných pro předávání údajů za vyžití standardních smluvních doložek; vyzývá EDPB, aby také využíval příspěvky od nezávislých akademických pracovníků ohledně potenciálně konfliktních vnitrostátních právních předpisů u hlavních obchodních partnerů;

7.  připomíná, že v souladu s pokyny EDPB č. 2/2018(12) k výjimkám podle článku 49 nařízení (EU) 2016/679, pokud předání probíhá mimo rámec rozhodnutí o odpovídající ochraně nebo jiných nástrojů poskytujících přiměřené záruky, využívá-li však výjimky pro konkrétní situace podle článku 49 nařízení GDPR, musí být vykládány restriktivně, aby se výjimka nestala pravidlem; konstatuje však, že od zrušení štítu EU-USA na ochranu soukromí byly zachovány transatlantické toky údajů pro účely digitální reklamy, a to navzdory pochybnostem o jejich právním základu pro předávání údajů pro reklamní účely; vyzývá EDPB a úřady pro ochranu osobních údajů, aby při uplatňování a kontrole těchto odchylek zajistily jednotný výklad v souladu s pokyny EDPB;

8.  vítá mezinárodní diskuse o přeshraničních tocích osobních údajů, které jsou v souladu s nařízením GDPR a směrnicí o prosazování práva(13); zdůrazňuje, že nařízení GDPR, směrnice o prosazování práva, pravidla ochrany soukromí na internetu a další současná a budoucí opatření na ochranu základních práv na soukromí a ochranu osobních údajů nesmí být narušována mezinárodními obchodními dohodami nebo do nich být začleněna; naléhavě vyzývá Komisi, aby se řídila horizontálním postojem EU na rok 2018(14) a neodchylovala se od něj a aby zohlednila závazky třetích zemí v rámci obchodního práva při posuzování jejich přiměřenosti, a to i pro další předávání údajů,

Standardní smluvní doložky

9.  bere na vědomí návrh prováděcího rozhodnutí Komise a návrh standardních smluvních doložek; vítá skutečnost, že Komise shromažďuje od zúčastněných stran zpětnou vazbu tím, že uspořádala veřejnou konzultaci k tomuto návrhu; konstatuje, že EDPB a evropský inspektor ochrany údajů se prostřednictvím společného stanoviska vydaného dne 15. ledna 2021(15) k návrhu standardních smluvních doložek vyjádřili kladně, navrhli však některá další zlepšení; očekává, že Komise zohlední obdržené informace před zahájením postupu projednávání ve výborech;

10.  připomíná, že standardních smluvních doložek využívá vysoký počet malých a středních podniků; zdůrazňuje, že všechny druhy společností naléhavě potřebují jednoznačné pokyny a pomoc s cílem zajistit právní jistotu při uplatňování a výkladu rozsudku SDEU;

11.  bere na vědomí doporučení EDPB č. 1/2020(16) o opatřeních, která doplňují nástroje pro předávání s cílem zajistit soulad s úrovní ochrany osobních údajů v EU; vítá skutečnost, že EDPB uspořádal veřejnou konzultaci o svých doporučeních; je znepokojen možným rozporem mezi těmito doporučeními a návrhem standardních smluvních doložek předloženým Komisí; vyzývá Komisi a Evropskou agenturu pro ochranu údajů, aby spolupracovaly na dokončení svých příslušných dokumentů s cílem zajistit právní jistotu v návaznosti na rozsudek SDEU; domnívá se, že Komise by se měla řídit pokyny EDPB;

12.  vítá zejména doporučení EDPB, že je třeba, aby se správci při posuzování toho, zda cokoli v právních předpisech nebo praxi třetí země může mít dopad na účinnost přiměřených záruk v nástrojích pro předávání pro dotyčná předávání, spíše než o subjektivní faktory opírali o objektivní faktory, jako je pravděpodobnost, že orgány veřejné moci získají přístup k údajům způsobem, který není v souladu se standardy EU, což SDEU opakovaně odmítl; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby zajistila plné sladění svého návrhu standardních smluvních doložek s platnou judikaturou SDEU;

13.  zdůrazňuje, že je zásadní, aby společnosti v EU, které předávají osobní údaje z EU, mohly využívat spolehlivé mechanismy, které budou v souladu s rozsudkem SDEU; v této souvislosti je přesvědčen, že současný návrh vzorových standardních smluvních doložek předložený Komisí by měl důkladně zohledňovat všechna příslušná doporučení EDPB; podporuje vytvoření souboru doplňkových opatření, z nichž bude možné vybírat, např. bezpečnostní certifikace, certifikace ochrany údajů, šifrování a pseudonymizace, která budou pro regulační orgány přijatelná, a veřejně dostupné zdroje týkající se příslušných právních předpisů hlavních obchodních partnerů EU;

14.  upozorňuje na to, že pro správce údajů, kteří spadají do oblasti působnosti zákona USA o dohledu nad zahraniční informační službou (FISA), není předávání údajů podle uvedených standardních smluvních doložek možné z důvodu značného rizika hromadného sledování; očekává, že nebude-li s USA urychleně nalezen žádný mechanismus, který zaručí v zásadě rovnocennou, a tedy odpovídající úroveň ochrany, jakou poskytuje nařízení GDPR a Listina, pak budou tato předávání do vyřešení situace pozastavena; poukazuje na nález SDEU, že ani § 702 zákona FISA, ani výnos prezidenta 12333 (E.O. 12333) ve spojení s politickou směrnicí prezidenta č. 28 (PPD‑28) neodpovídají minimálním požadavkům, které jsou v unijním právu svázané se zásadou proporcionality, takže nelze mít za to, že by se sledovací programy prováděné na základě těchto předpisů omezovaly na to, co je nezbytně nutné; zdůrazňuje, že je třeba vyřešit problémy zjištěné v rozsudku Soudního dvora udržitelným způsobem, aby byla subjektům údajů poskytnuta odpovídající ochrana osobních údajů; připomíná, že žádná smlouva mezi podniky nemůže poskytovat ochranu před neomezeným přístupem zpravodajských orgánů k obsahu elektronických komunikací, ani žádná smlouva mezi společnostmi nemůže poskytovat dostatečné opravné prostředky proti hromadnému sledování; zdůrazňuje, že to vyžaduje reformu zákonů USA o sledování s cílem zajistit, aby přístup bezpečnostních orgánů USA k údajům předávaným z EU byl omezen na to, co je nezbytné a přiměřené, a aby evropské subjekty údajů měly přístup k účinné soudní ochraně před soudy USA;

15.  zdůrazňuje omezenou vyjednávací sílu a právní a finanční kapacitu evropských malých a středních podniků, jakož i neziskových organizací a sdružení, u nichž se očekává, že se díky povinnému vlastnímu posouzení odpovídající míry ochrany ve třetích zemích vyznají ve složitých právních řádech různých třetích zemí; naléhavě vyzývá Komisi a EDPB, aby poskytly pokyny ohledně praktického využívání spolehlivých doplňkových opatření, zejména u malých a středních podniků;

16.  naléhavě žádá úřady pro ochranu osobních údajů, aby dostály svým povinnostem, na něž odkazuje rozhodnutí SDEU, zajistit řádné a rychlé vymáhání nařízení GDPR tím, že budou pečlivě sledovat používání standardních smluvních doložek; vyzývá úřady pro ochranu osobních údajů, aby společnostem pomáhaly s dodržováním judikatury Soudního dvora; naléhavě žádá úřady pro ochranu osobních údajů, aby v případech, kdy vývozci údajů předávají osobní údaje navzdory existenci právních předpisů třetí země určení, které brání dovozci údajů dodržovat předpisy o standardních smluvních doložkách a neexistují účinná doplňková opatření, využívaly všech svých vyšetřovacích a nápravných pravomocí podle článku 58 obecného nařízení; připomíná, že ze závěru SDEU vyplývá, že všechny dozorové úřady mají „povinnost plnit svůj úkol vymáhat uplatňování nařízení GDPR“;

Štít na ochranu soukromí

17.  konstatuje, že SDEU dospěl k závěru, že štít EU-USA na ochranu soukromí nezaručuje v zásadě rovnocennou, a tudíž odpovídající úroveň ochrany, jakou poskytuje nařízení GDPR a Listina, zejména z důvodu hromadného přístupu orgánů veřejné moci USA k osobním údajům předávaným v rámci štítu na ochranu soukromí, jež není v souladu se zásadami nezbytnosti a proporcionality, a proto, že subjekty údajů z EU nemají žádná práva, jichž by bylo možné domáhat se před soudy USA nebo jakýmikoli jinými nezávislými orgány jednajícími jako soud vůči orgánům USA prostřednictvím žaloby; očekává, že se současná vláda USA bude více angažovat při plnění svých povinností vyplývajících z možných budoucích mechanismů předávání než předchozí vlády, které projevovaly nedostatečný politický závazek k dodržování a prosazování pravidla „bezpečného přístavu“ a vymáhání pravidel štítu na ochranu soukromí;

18.  poukazuje na to, že některé společnosti v reakci na rozhodnutí ve věci Schrems II spěšně revidují svá oznámení o ochraně soukromí a smlouvy se třetími stranami, které odkazují na jejich závazky v rámci štítu na ochranu soukromí, aniž by posoudily ta nejlepší opatření pro zákonné předávání údajů;

19.  vyjadřuje politování nad tím, že navzdory četným výzvám Parlamentu v usneseních z let 2016, 2017 a 2018, aby Komise přijala veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby štít na ochranu soukromí plně vyhovoval nařízení GDPR a Listině, Komise nejednala v souladu s čl. 45 odst. 5 nařízení GDPR; lituje, že Komise pomíjí výzvy Parlamentu k pozastavení štítu na ochranu soukromí, dokud orgány USA nebudou plnit jeho podmínky, což posiluje riziko zneplatnění štítu na ochranu soukromí SDEU; připomíná, že na problémy s fungováním štítu na ochranu soukromí opakovaně upozornily pracovní skupina zřízená podle článku 29 i EDPB;

20.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise upřednostnila vztahy s USA před zájmy občanů EU a že Komise tímto nechala úkol chránit právo EU na jednotlivých občanech;

Hromadné sledování a právní rámec

21.  vybízí Komisi, aby aktivně monitorovala používání technologií hromadného sledování ve Spojených státech i v jiných třetích zemích, které jsou nebo by mohly být předmětem zjištění týkajícího se odpovídající ochrany, jako např. Spojené království; naléhavě vyzývá Komisi, aby nepřijímala rozhodnutí o odpovídající ochraně ve vztahu k zemím, jejichž zákony a programy týkající se hromadného sledování nesplňují kritéria SDEU, a to jak literou, tak duchem;

22.  bere na vědomí, že nedávno vstoupil v USA v platnost kalifornský zákon o ochraně spotřebitele; bere na vědomí související diskuse a legislativní návrhy na federální úrovni; zdůrazňuje, že ačkoli jde o kroky správným směrem, ani kalifornský zákon o ochraně spotřebitele, ani žádný z federálních návrhů dosud nesplňuje požadavky nařízení GDPR pro zjištění týkající se odpovídající ochrany; důrazně vyzývá zákonodárce USA, aby přijali právní předpisy, které budou tyto požadavky splňovat, a tím přispěli k zajištění toho, aby právní předpisy USA poskytovaly v zásadě stejnou úroveň ochrany, jaká je v současnosti zaručená v EU;

23.  upozorňuje na to, že takový právní předpis na ochranu osobních údajů spotřebitele sám o sobě nenapraví základní nedostatky zjištěné Soudním dvorem, pokud jde o hromadné sledování ze strany zpravodajských služeb USA a o nedostatečný přístup k prostředkům nápravy; vybízí zákonodárce USA, aby přehodnotili úpravy § 702 zákona FISA, výnos prezidenta 12333 a politickou směrnici prezidenta PPD-28, zejména pokud jde o hromadné sledování a poskytování stejné úrovně ochrany občanům EU a USA; vybízí Spojené státy, aby zavedly mechanismy, které zajistí, že fyzické osoby budou dostávat (s odkladem) oznámení a budou mít možnost napadnout nezákonné sledování prováděné podle § 702 a EO 12333, a vytvořily tak právně podložený mechanismus, který zajistí, že občané jiných států než USA budou mít vymahatelná práva nad rámec zákona o soudní ochraně;

24.  připomíná, že členské státy pokračují ve výměně osobních údajů se Spojenými státy v rámci Programu sledování financování terorismu (TFTP), Dohody o jmenné evidenci cestujících mezi EU a USA, automatické výměny daňových informací s USA prostřednictvím mezivládních dohod provádějících zákon USA o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely (FATCA), což má nepříznivý vliv na tzv. „náhodné Američany“, jak se uvádí v usnesení Parlamentu ze dne 5. července 2018 o nepříznivém dopadu amerického zákona o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely (FATCA) na občany EU, a zejména na tzv. „náhodné Američany“(17); připomíná, že USA mají i nadále přístup k databázím donucovacích orgánů členských států, které obsahují otisky prstů a údaje DNA občanů EU; žádá Komisi, aby analyzovala dopad rozsudků ve věci Schrems I a II na tyto výměny údajů a aby do 30. září 2021 předložila Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci svou analýzu a způsob, jakým je hodlá uvést do souladu s rozsudky, a to veřejně a písemně výboru LIBE;

25.  vyzývá rovněž Komisi, aby analyzovala situaci poskytovatelů cloudových služeb, na něž se vztahuje § 702 zákona FISA, kteří předávají údaje za použití standardních smluvních doložek; vyzývá Komisi, aby analyzovala dopad na práva udělená podle zastřešující dohody mezi EU a USA, včetně práva na soudní ochranu, vzhledem k tomu, že USA toto právo výslovně udělují pouze občanům určených zemí, které umožňují předávání údajů do USA pro obchodní účely; považuje za nepřijatelné, že Komise dosud nezveřejnila svá zjištění prvního společného přezkumu zastřešující dohody, a to rok po uplynutí lhůty, a vyzývá Komisi, aby případně dohodu neprodleně uvedla do souladu se standardy stanovenými rozsudky SDEU;

26.  s ohledem na výrazné mezery v ochraně údajů evropských občanů předávaných do Spojených států považuje za nezbytné podpořit investice do evropských nástrojů pro ukládání dat (např. cloudových služeb), a snížit tak závislost Unie na úložných kapacitách třetích zemí a posílit strategickou autonomii Unie v oblasti správy a ochrany údajů;

Rozhodnutí o odpovídající ochraně

27.  vyzývá Komisi, aby přijala veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby jakékoli rozhodnutí o odpovídající ochraně ve vztahu k USA bylo plně v souladu s nařízením (EU) 2016/679, Listinou a všemi hledisky rozsudků SDEU; připomíná, že rámce přiměřenosti významně usnadňují hospodářskou činnost, zejména pro malé a střední podniky a začínající podniky, které na rozdíl od velkých společností často nemají nezbytnou finanční, právní a technickou kapacitu k využívání jiných nástrojů předávání; vyzývá členské státy, aby s USA uzavřely dohody, které nebudou zahrnovat tajné sledování; vyzývá Komisi, aby využila svých kontaktů se svými protějšky v USA a sdělila jim, že pokud nedojde ke změně zákonů a postupů USA v oblasti sledování, jedinou reálnou možností, jak usnadnit budoucí rozhodnutí o odpovídající ochraně, by bylo uzavření dohod s členskými státy, které nebudou zahrnovat tajné sledování;

28.  domnívá se, že budoucí rozhodnutí Komise o odpovídající ochraně by se nemělo opírat o systém autocertifikace, jako tomu bylo v případě režimu bezpečného přístavu i štítu na ochranu soukromí; vyzývá Komisi, aby plně zapojila EDPB do hodnocení dodržování a vymáhání veškerých nových rozhodnutí o odpovídající ochraně ve vztahu k USA; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby se s vládou USA dohodla na opatřeních nezbytných k tomu, aby EDPB mohl tuto úlohu účinně plnit; očekává, že než Komise toto rozhodnutí přijme, zváží důkladněji postoj Parlamentu k jakémukoli novému rozhodnutí o odpovídající ochraně, které se týká USA;

29.  připomíná, že Komise v současné době přezkoumává všechna rozhodnutí o odpovídající ochraně přijatá podle směrnice 95/46/ES; zdůrazňuje, že Komise by měla použít přísnější normy stanovené nařízením GDPR a rozsudky SDEU ve věci Schrems I a II s cílem posoudit, zda je dosažena v zásadě rovnocenná úroveň ochrany s úrovní poskytovanou podle nařízení GDPR, a to i pokud jde o přístup k účinnému právnímu prostředku a právní ochraně před neoprávněným přístupem k osobním údajům orgány třetích zemí; naléhavě žádá Komisi, aby tyto přezkumy co nejdříve dokončila a zrušila nebo pozastavila veškerá rozhodnutí přijatá před vstupem nařízení GDPR v platnost, pokud zjistí, že dotyčná třetí země neposkytuje v zásadě rovnocennou úroveň ochrany a pokud nelze zjednat nápravu této situace;

30.  domnívá se, že Bidenova vláda jmenováním zkušeného odborníka na ochranu soukromí jako hlavního vyjednavače pro nástupce štítu na ochranu soukromí prokázala závazek nalézt řešení pro předávání obchodních údajů mezi EU a USA přednostně; očekává, že dialog mezi Komisí a jejími protějšky v USA, který byl zahájen ihned po vydání rozhodnutí SDEU, se v nadcházejících měsících zintenzivní;

31.  vyzývá Komisi, aby ve vztahu k USA nepřijímala žádná nová rozhodnutí o odpovídající ochraně, dokud nebudou provedeny smysluplné reformy, zvláště s ohledem na účely národní bezpečnosti a potřeby zpravodajských služeb, kterých lze dosáhnout jasnou, právně udržitelnou, vymahatelnou a nediskriminační reformou zákonů a praxe USA; v této souvislosti znovu připomíná význam spolehlivých záruk v oblasti přístupu orgánů veřejné moci k osobním údajům; vyzývá Komisi, aby uvedla do praxe své „geopolitické ambice“ k prosazování takové ochrany údajů v USA a dalších třetích zemích, která je v zásadě rovnocenná ochraně v EU;

32.  doporučuje, aby vnitrostátní úřady pro ochranu osobních údajů pozastavily předávání osobních údajů, k nimž mohou mít přístup veřejné orgány v USA, pokud Komise přijme ve vztahu k USA jakékoli nové rozhodnutí o odpovídající ochraně v případě, že takové smysluplné reformy neprobíhají;

33.  vítá skutečnost, že se Komise řídí kritérii stanovenými v referenčním rámci pro odpovídající ochranu pracovní skupiny zřízené podle článku 29 podle nařízení GDPR(18) (schváleném sborem EDPB) a v doporučení EDPB č. 1/2021 o referenčním rámci pro odpovídající ochranu podle směrnice o prosazování práva(19); domnívá se, že by Komise při hodnocení toho, zda třetí země splňuje podmínky pro vydání rozhodnutí o odpovídající ochraně, neměla z těchto kritérií slevit; bere na vědomí, že EDPB nedávno aktualizoval svá doporučení týkající se evropských základních záruk pro sledovací opatření s ohledem na judikaturu SDEU(20);

o
o   o

34.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Evropské radě, Radě Evropské unie, Evropskému sboru pro ochranu osobních údajů, vnitrostátním parlamentům členských států, Kongresu a vládě Spojených států amerických a parlamentu a vládě Spojeného království.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. července 2020 ve věci Data Protection Commissioner v. Facebook Ireland Limited a Maximillian Schrems, C-311/18, ECLI:EU:C:2020:559.
(2) Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 2015 ve věci Maximillian Schrems v. Data Protection Commissioner, C-362/14, ECLI:EU:C:2015:650.
(3) Rozsudek ze dne 6. října 2020 Privacy International v. Secretary of State for Foreign and Commonwealth Affairs a další, C-623/17, ECLI:EU:C:2020:790.
(4) Úř. věst. C 76, 28.2.2018, s. 82.
(5) Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 73.
(6) Úř. věst. C 118, 8.4.2020, s. 133.
(7) Úř. věst. C 345, 16.10.2020, s. 58.
(8) Úř. věst. L 39, 12.2.2010, s. 5.
(9) Úř. věst. L 207, 1.8.2016, s. 1.
(10) Přijaté texty, P9_TA(2020)0337.
(11) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.
(12) https://edpb.europa.eu/sites/edpb/files/files/file1/edpb_guidelines_2_2018_derogations_cs.pdf
(13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).
(14) Návrh ustanovení EU o přeshraničních tocích údajů a ochraně osobních údajů a soukromí, http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2018/july/tradoc_157130.pdf.
(15) Společné stanovisko č. 2/2021 EDPB a evropského inspektora ochrany údajů ke standardním smluvním doložkám pro předávání osobních údajů do třetích zemí ze dne 14. ledna 2021: https://edpb.europa.eu/our-work-tools/our-documents/edpbedps-joint-opinion/edpb-edps-joint-opinion-22021-standard_en.
(16) Doporučení EDPB č. 1/2020 o opatřeních, která doplňují nástroje pro předávání s cílem zajistit soulad s úrovní ochrany osobních údajů v EU ze dne 11. listopadu 2020, https://edpb.europa.eu/our-work-tools/public-consultations-art-704/2020/recommendations-012020-measures-supplement-transfer_cs.
(17) Úř. věst. C 118, 8.4.2020, s. 141.
(18) https://ec.europa.eu/newsroom/article29/item-detail.cfm?item_id=614108
(19) https://edpb.europa.eu/our-work-tools/our-documents/recommendations/recommendations-012021-adequacy-referential-under-law_cs
(20) https://edpb.europa.eu/our-work-tools/our-documents/preporki/recommendations-022020-european-essential-guarantees_cs


Právo Parlamentu na informace, pokud jde o průběžné posuzování národních plánů pro oživení a odolnost
PDF 129kWORD 45k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 o právu Parlamentu na informace, pokud jde o průběžné posuzování národních plánů pro oživení a odolnost (2021/2703(RSP))
P9_TA(2021)0257B9-0276/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/241 ze dne 12. února 2021, kterým se zřizuje Nástroj pro oživení a odolnost(1) (dále jen „nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost“),

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost bylo přijato řádným legislativním postupem;

B.  vzhledem k tomu, že Nástroj pro oživení a odolnost je bezprecedentní nástroj, pokud jde o objem a způsoby financování;

C.  vzhledem k tomu, že demokratická a parlamentní kontrola provádění Nástroje pro oživení a odolnost je možná pouze za předpokladu, že se Parlament plně účastní všech fází;

D.  vzhledem k tomu, že článek 26 nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost zavádí dialog o oživení a odolnosti s cílem zajistit větší transparentnost a odpovědnost a rovněž to, aby Komise poskytovala Parlamentu informace týkající se mj. plánů členských států pro oživení a odolnost a jejich posouzení;

E.  vzhledem k tomu, že Parlament se může vyjádřit k záležitostem projednávaným v rámci dialogu o oživení a odolnosti, a to i formou usnesení a výměny názorů s Komisí, a vzhledem k tomu, že Komise tyto názory musí zohlednit;

F.  vzhledem k tomu, že Parlament může vyzvat Komisi, aby poskytla informace o aktuálním stavu posuzování národních plánů pro oživení a odolnost v rámci dialogu o oživení a odolnosti;

G.  vzhledem k tomu, že členské státy by v zásadě měly své plány pro oživení a odolnost předložit Komisi do 30. dubna 2021;

H.  vzhledem k tomu, že doposud předložilo Komisi své plány pro oživení a odolnost 18 členských států;

I.  vzhledem k tomu, že Komise musí posoudit každý národní plán pro oživení a odolnost do dvou měsíců od jeho předložení;

J.  vzhledem k tomu, že Komise poskytla předložené národní plány pro oživení a odolnost Parlamentu a Radě;

K.  vzhledem k tomu, že Parlament dne 11. března 2021 uspořádal plenární rozpravu na téma „Dodržování zásady partnerství při přípravě národních plánů pro oživení a odolnost a zajištění řádného vynakládání finančních prostředků“;

L.  vzhledem k tomu, že Výbor regionů a Rada evropských obcí a regionů zveřejnily dne 20. ledna 2021 výsledky své cílené konzultace na téma „Zapojení obcí, měst a regionů do přípravy národních plánů pro oživení a odolnost“;

1.  vítá snahy Komise o zajištění rychlého přijetí příslušných prováděcích rozhodnutí Rady souvisejících s národními plány pro oživení a odolnost ještě před létem a její nepřetržitou spolupráci s členskými státy s cílem pomoci jim při vypracovávání kvalitních plánů;

2.  připomíná Komisi, že musí plnit své povinnosti vyplývající z nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost a poskytovat Parlamentu veškeré relevantní informace o aktuálním stavu provádění nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost a zohlednit veškeré prvky vyplývající z názorů vyjádřených v rámci dialogu o oživení a odolnosti, včetně názorů vyjádřených příslušnými výbory a v usneseních přijatých v plénu;

3.  je přesvědčen, že Komise musí pravidelně informovat Parlament, a to ústně i písemně, o stavu posuzování národních plánů pro oživení a odolnost, má-li být zajištěna řádná demokratická a parlamentní kontrola provádění Nástroje pro oživení a odolnost i větší transparentnost a demokratická odpovědnost; zdůrazňuje, že v souladu s nařízením o Nástroji pro oživení a odolnost má Parlament právo dostávat tyto informace v rámci dialogu o oživení a odolnosti;

4.  vyzývá Komisi, aby poskytla veškeré podstatné podkladové informace a souhrn reforem a investic, které jsou stanoveny v předložených plánech a které se týkají oblasti působnosti rozdělené do šesti pilířů (včetně obecných a specifických cílů a horizontálních zásad) a 11 posuzovacích kritérií stanovených v nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost;

5.  znovu potvrzuje očekávání Parlamentu, že informace budou poskytovány ve snadno srozumitelné a porovnatelné podobě, včetně všech stávajících překladů dokumentů předložených členskými státy;

6.  domnívá se, že sdílení jakýchkoli předběžných posouzení plánů nepředjímá výsledek postupu; domnívá se, že by se tím zlepšil dialog o oživení a odolnosti, neboť většina národních plánů pro oživení a odolnost je v okamžiku předložení ve velmi pokročilém stádiu a pravděpodobně bude schválena;

7.  je přesvědčen, že pro zajištění a posílení demokratické legitimity a vlastní odpovědnosti občanů za Nástroj pro oživení a odolnost je třeba, aby Komise byla naprosto transparentní a nesla plnou odpovědnost;

8.  připomíná, že v čl. 18 odst. 4 písm. q) nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost se uvádí, že národní plány pro oživení a odolnost by měly obsahovat „shrnutí konzultačního procesu vedeného v souladu s vnitrostátním právním rámcem s místními a regionálními orgány, sociálními partnery, organizacemi občanské společnosti, mládežnickými organizacemi a dalšími relevantními zúčastněnými stranami a popis toho, jak je v tomto plánu zohledněn příspěvek zúčastněných stran“; vyzývá Komisi, aby vyzvala členské státy ke konzultacím se všemi vnitrostátními zúčastněnými stranami a aby zajistila zapojení občanské společnosti a místních a regionálních orgánů do provádění plánů, a zejména do jejich monitorování, a aby zajistila, že v případě budoucích změn nebo nových plánů proběhnou konzultace;

9.  vyzývá Komisi, aby zajistila naprostou transparentnost, pokud jde o harmonogram schvalování aktů v přenesené pravomoci v návaznosti na nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost, zejména aktů v přenesené pravomoci týkajících se srovnávacího přehledu ukazatelů oživení a odolnosti a metodiky vykazování sociálních výdajů, včetně výdajů na děti a mládež, a aby zohlednila relevantní prvky dialogu o oživení a odolnosti; dále vyzývá k urychlenému schválení těchto aktů v přenesené pravomoci před letními prázdninami;

10.  žádá Komisi o zajištění toho, aby před posuzováním splnění milníků a cílů dojednaných v prováděcím rozhodnutí Rady a v národních plánech pro oživení a odolnost obdržel Parlament předběžná zjištění týkající se splnění milníků a cílů v souladu s čl. 25 odst. 4 nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost;

11.  připomíná Radě, že „relevantní výsledky jednání v přípravných orgánech Rady se předají příslušnému výboru Evropského parlamentu“;

12.  vyzývá Komisi, aby v rámci dialogu o oživení a odolnosti nadále uplatňovala otevřený, transparentní a konstruktivní přístup;

13.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Evropské radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 57, 18.2.2021, s. 17.


Agentura Evropské unie pro základní práva: průběžná zpráva
PDF 145kWORD 48k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 168/2007 o zřízení Agentury Evropské unie pro základní práva (COM(2020)0225) – (2020/0112R(APP))
P9_TA(2021)0258A9-0058/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 168/2007 o zřízení Agentury Evropské unie pro základní práva (COM(2020)0225),

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na článek 352 této smlouvy,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 168/2007 ze dne 15. února 2007 o zřízení Agentury Evropské unie pro základní práva(1) (dále jen nařízení o agentuře FRA),

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech, články 2, 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

–  s ohledem na společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady EU a Evropské komise o decentralizovaných agenturách ze dne 19. července 2012 a na společný přístup,

–  s ohledem na studii nazvanou „Posílení pozice Agentury pro základní práva – revize nařízení o Agentuře pro základní práva“ publikovanou Tematickou sekcí Občanská práva a ústavní záležitosti v květnu 2020,

–  s ohledem na čl. 105 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví,

–  s ohledem na průběžnou zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A9-0058/2021),

A.  vzhledem k tomu, že návrh nařízení Rady představuje krok vpřed z hlediska podstatně většího zefektivňování práce Agentury pro základní práva (FRA), protože umožní její plné uplatnění ve všech oblastech pravomocí Unie a vyjasní její úkoly a pracovní metody, za současného respektování zásady proporcionality a subsidiarity; vzhledem k tomu, že je politováníhodné, že právní základ tohoto návrhu v současnosti vyžaduje jednomyslnost v Radě a souhlas Parlamentu, což znamená pouze omezené zapojení Parlamentu do této reformy;

B.  vzhledem k tomu, že Agentura pro základní práva významně přispívá k dodržování základních práv a jako nezávislá a plnoprávná agentura EU a strážce základních práv by měla být dále posílena, aby mohla podporovat a bránit co nejúčinněji základní práva a rovněž usilovat o dialog prostřednictvím aktivního zapojení občanské společnosti, včetně sdružení právníků, profesních organizací, soudců a advokátů;

C.  vzhledem k tomu, že ambice EU pro vytvoření posíleného vnějšího rozměru by se měly odrážet v dalším zahrnutí Agentury pro základní práva do monitorování a kontroly jednání a činností Unie a jejích členských států ve všech aspektech společné zahraniční a bezpečnostní politiky;

D.  vzhledem k tomu, že v globalizovaném světě je zásadně důležité zajistit dostatečnou ochranu základních práv prostřednictvím mezinárodní spolupráce se třetími zeměmi;

E.  vzhledem k tomu, že důvěru mezi občany EU pro práci policie a justičních orgánů lze budovat a posilovat pouze, když jsou jednání a činnosti Unie a členských států přesně, pečlivě a důsledně monitorovány a kontrolovány a rychle sladěny s povinnostmi v oblasti základních práv; vzhledem k tomu, že činnost Agentury pro základní práva v oblasti svobody, bezpečnosti a práva je zásadně důležitá, a proto by měl její mandát zahrnovat i oblast policejní a justiční spolupráce v trestních věcech;

F.  vzhledem k tomu, že činnost Agentury pro základní práva při obraně základních práv a stanovení výzev, jako jsou práva dítěte, migrace (včetně vnějších hranic), používání umělé inteligence a nových technologií, genderová rovnost, genderové násilí a práva žen atd., je důležitá, pokud jde o její priority, a je proto třeba ji uznat a podpořit;

1.  bere na vědomí zásadně důležitý cíl Agentury pro základní práva poskytovat informace, pomoc a odborné znalosti o základních právech příslušným orgánům, institucím, úřadům a agenturám a bránit a chránit základní práva, vzhledem k tomu, že Agentura pro základní práva monitoruje praktické uplatňování Listiny na všechny občany členských států, čímž zajišťuje, že je s každým jednotlivcem zacházeno důstojně a že se ke všem členských státům přistupuje na základě rovnosti; zdůrazňuje její důležitou roli zprostředkovatele mezi Unií a členskými státy při zavádění opatření nebo formulování kroků souvisejících se základními právy; zdůrazňuje, že tyto podpůrné akce mohou nabývat různých podob, včetně zveřejňování zpráv založených na faktech, jež jsou vyvážené a zohledňují různé zdroje; vybízí Komisi a Radu, aby systematicky začleňovaly údaje Agentury pro základní práva do své tvorby politik a zavázaly se ke stejnému cíli;

2.  zdůrazňuje, že trestné činy z nenávisti a nenávistné výroky jsou převažujícím a naléhavým tématem, spolu s diskriminací založenou na jakýchkoli důvodech, například na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, genderové identitě nebo vyjádření, věku nebo sexuální orientaci; vzhledem k tomu, že pro ochranu základních práv všech osob je zásadně důležitá horizontální a průřezová perspektiva; varuje před nárůstem a přijímáním jako normálních nenávistných výroků a různých forem rasismu, xenofobie a s nimi spojené netolerance, zejména protiromského smýšlení, antisemitismu, xenofobie, islámofobie a rasismu vůči černošskému obyvatelstvu a osobám jiné barvy pleti v mnoha členských státech, jež se vyostřily v důsledku nárůstu extremistických hnutí a vzrostly v prostředí online, zejména během pandemie COVID-19; zdůrazňuje závazek Agentury pro základní práva bojovat proti všem druhům diskriminace a vyzývá agenturu, aby pokračovala v práci na potírání nenávistných výroků a trestných činů z nenávisti a aby pravidelně podávala zprávy o případech a nejnovějších trendech;

3.  znovu potvrzuje své odhodlání umožnit Agentuře pro základní práva působit plně ve všech oblastech pravomocí EU a plnit roli, která jí byla uložena normotvůrci EU, a proto stanovit principy a podmínky, za kterých může udělit svůj souhlas; vyjadřuje v této souvislosti politování nad omezeným zapojením Parlamentu do reformy Agentury pro základní práva a zdůrazňuje, že by upřednostňoval řádný legislativní postup; vyzývá Komisi, aby v souladu s dalšími agenturami působící v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí přidělila Agentuře pro základní práva zvýšený rozpočet, aby se mohla plně věnovat své úloze; uznává, že je třeba poskytnout Agentuře pro základní práva odpovídající specializované personální zajištění;

4.  vyzývá Radu, aby při změně nařízení o agentuře FRA vzala ohled na následující skutečnosti:

   i) Oblast působnosti nařízení

V souladu se změnami vyplývajícími ze vstupu v platnost Lisabonské smlouvy, by mělo být slovo „Společenství“ v celém znění nařízení nahrazeno slovem Unie – to znamená, že by se činnost Agentury pro základní práva měla vztahovat na jednání nebo činnosti Unie nebo členských států týkající se rámce společné zahraniční a bezpečnostní politiky nebo v tomto rámci prováděné, i v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti; v této souvislosti by mělo být jasné, že mandát Agentury pro základní práva zahrnuje oblast policejní a soudní spolupráce v trestních věcech a otázek týkajících se dodržovaní základních práv na vnějších hranicích Unie (v souladu s článkem 77 SFEU), a rovněž se soustřeďuje na otázky týkající se vzájemného uznávání soudních rozhodnutí a rozsudků mezi členskými státy; poukazuje na důležitou úlohu Agentury pro základní práva v poskytování cenných vstupů a příspěvků v souvislosti s řízeními podle článku 7 SEU a výroční zprávou o právním státě; vyjadřuje přesvědčení, že Agentura pro základní práva by měla rovněž v budoucnu přispívat v rámci nařízení (EU, Euratom) 2020/2092 o obecném režimu podmíněnosti na ochranu rozpočtu Unie(2); v této souvislosti zdůrazňuje úlohu Agentury pro základní práva jako nástroje na obranu zásad demokracie, právního státu a základních práv, zejména v době, jež je charakterizována zhoršujícími se autoritářskými tendencemi;

   ii) Spolupráce se třetími zeměmi

Členství pozorovatelů by nemělo být omezeno na kandidátské země nebo na země s dohodou o stabilizaci a přidružení, ale mělo by být otevřeno ostatním třetím zemím, jako například zemím Evropského hospodářského prostoru, Evropského sdružení volného obchodu, Spojenému království po brexitu nebo zemím zahrnutým do evropské politiky sousedství, považuje-li to správní rada Agentury pro základní práva za vhodné;

   iii) Oblasti činnosti

Kromě boje proti rasismu, xenofobii a s nimi spojené netoleranci, jak se stanoví v čl. 5 odst. 2 písm. b) nařízení o agentuře FRA, a obecnějšího úsilí o potírání jakýchkoli forem diskriminace a trestných činů z nenávisti, je třeba konkrétně zmínit v operační části nového nařízení tyto oblasti činnosti:

boj proti nesnášenlivosti vůči Romům, antisemitismu, islámofobii, rasismu vůči černošskému obyvatelstvu a lidem jiné barvy pleti, ochrana práv osob náležejících k menšinám a respektování politických nebo jakýchkoli jiných názorů;

   iv) Roční a víceleté programy

Je třeba podpořit návrh Komise na přerušení současného pětiletého víceletého finančního rámce s cílem zanechat zavádění tematických omezení na každé pětileté období, a tak umožnit Agentuře pro základní práva upravit svoji činnost a tematicky se soustředit na vznikající priority; Agentura pro základní práva by měla připravit své programování v úzké konzultaci s vnitrostátními úředníky pro koordinaci s agenturou, s cílem koordinovat hlavní tematické oblasti činnosti s vnitrostátními orgány členských států co nejlépe a nejúčinněji; návrh programového dokumentu by měl být zaslán příslušnému přípravnému orgánu Rady a Evropskému parlamentu k projednání a s ohledem na závěry těchto jednání musí ředitel agentury FRA předložit návrh programového dokumentu správní radě agentury FRA ke schválení;

5.  vyzývá Komisi, aby po zevrubném posouzení dopadu a konzultacích s příslušnými zúčastněnými stranami agentury zvážila souhrnnější a ambicióznější revizi nařízení o agentuře FRA, aby byla posílena její nezávislost, účinnost a účelnost; vyzývá Radu, aby se těmito návrhy zabývala; vyzývá Komisi, aby pro účely této budoucí revize zvláště vzala v potaz následující:

   i) Správní rada

Jako je tomu u mnoha jiných agentur EU, Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci by měl mít právo nominovat jednoho dodatečného člena správní rady Agentury pro základní práva; členové správní rady by měli mít právo být jednou opětovně jmenováni; měl by být zahrnut požadavek na vyvážené zastoupení žen a mužů v orgánech zřízených nařízením o agentuře FRA; vybízí Agenturu pro základní práva, aby pokračovala ve své praxi mít alespoň jednoho člena vědeckého výboru s příslušnou odborností na genderovou rovnost;

   ii) Nezávislé hodnocení a přezkum činností Agentury pro základní práva

Každých pět let by jednání a činnosti Agentury pro základní práva měly být předloženy k nezávislému externímu hodnocení nezadávanému Komisí. Cílem nezávislého externího hodnocení by mělo být posoudit zejména dopad, efektivitu, účinnost a fungování činností a výsledků agentury FRA; správní rada musí prostudovat závěry hodnocení uvedeného v čl. 30 odst. 3 nařízení o agentuře FRA a předložit Komisi doporučení ohledně případných změn v agentuře FRA, jejích pracovních postupech a v rozsahu; hodnotící zprávu a doporučení musí předat Komise Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů a zveřejnit ji; po posouzení hodnotící zprávy a doporučení může Komise předložit návrhy změn tohoto nařízení, které považuje za nutné;

   iii) Úkoly

Na základě žádosti Rady, Komise nebo Parlamentu by agentura FRA měla mít možnost vykonávat zejména nezávislý vědecký výzkum a průzkumy, vypracovávat přípravné studie a studie proveditelnosti a formulovat a publikovat závěry nebo stanoviska ke konkrétním aktuálním tématům, včetně konkrétních posouzení a stanovisek k legislativním návrhům v různých stadiích legislativního procesu a k řízením podle článku 7 SEU, jež by byly specifické pro jednotlivé země; to by mělo být možné z vlastního podnětu Agentury pro základní práva, a nejen na žádost orgánů EU; dále by právo podnětu mělo náležet jednotlivým členským státům a skupinám členských států; aktivní úloha Agentury pro základní práva v budoucím mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva by měla být zařazena do nařízení, jakožto orgán, který ve spolupráci s panelem nezávislých odborníků bude nestranným způsobem určovat hlavní pozitivní a negativní oblasti vývoje v každém členském státě a přispívat mimo jiné k vypracování metodiky pro výroční zprávu Komise;

6.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 53, 22.2.2007, s. 1.
(2) Úř. věst. L 433 I, 22.12.2020, s. 1.


Odpovědnost společností za škody na životním prostředí
PDF 190kWORD 62k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 o odpovědnosti společností za škody na životním prostředí (2020/2027(INI))
P9_TA(2021)0259A9-0112/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí(1) (dále jen „směrnice o odpovědnosti za životní prostředí“),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí(2) (dále jen „směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí“),

–  s ohledem na zprávu Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 14. dubna 2016 podle čl. 18 odst. 2 směrnice 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (COM(2016)0204),

–  s ohledem na články 4 a 191 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“),

–  s ohledem na článek 37 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

–  s ohledem na změnu směrnice 2004/35/ES prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES ze dne 15. března 2006 o nakládání s odpady z těžebního průmyslu(3), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého(4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU ze dne 12. června 2013 o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři(5),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 14. dubna 2016 nazvaný „Hodnocení směrnice o odpovědnosti za životní prostředí v rámci REFIT“ (SWD(2016)0121), který je připojen ke zprávě Komise Evropskému parlamentu a Radě podle čl. 18 odst. 2 směrnice 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí,

–  s ohledem na informační sdělení výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS) ze dne 6. června 2016 nazvané „Provádění směrnice o odpovědnosti za životní prostředí: analýza postupu pro hodnocení provedená Komisí“,

–  s ohledem na studii své tematické sekce pro práva občanů a ústavní záležitosti ze dne 15. května 2020 nazvanou „Odpovědnost společností za životní prostředí“,

–  s ohledem na studii Komise z května 2020 nazvanou „Zlepšování finančního zajištění v kontextu směrnice o odpovědnosti za životní prostředí“,

–  s ohledem na hodnocení směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí, které zveřejnil Evropský hospodářský a sociální výbor dne 11. prosince 2019,

–  s ohledem na informační sdělení EPRS z října 2020 nazvané „Odpovědnost společností za životní prostředí: vybrané možné změny směrnice o odpovědnosti za životní prostředí“,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 28. října 2020 o hodnocení směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí (SWD(2020)0259),

–  s ohledem na závěry a doporučení projektu Evropské unie pro boj proti trestné činnosti v oblasti životního prostředí (EFFACE) (březen 2016),

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A9-0112/2021),

A.  vzhledem k tomu, že podle čl. 191 odst. 1 SFEU musí politika Unie v oblasti životního prostředí přispívat k sledování cílů, jako je ochrana lidského zdraví, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí, podpora uvážlivého a racionálního využívání přírodních zdrojů a podpora opatření na mezinárodní úrovni určených k řešení regionálních nebo celosvětových problémů v oblasti životního prostředí;

B.  vzhledem k tomu, že článek 37 Listiny stanoví, že vysoká úroveň ochrany životního prostředí a zlepšování jeho kvality musí být součástí politik Unie a musí být zaručeny v souladu se zásadou udržitelného rozvoje;

C.  vzhledem k tomu, že koordinovaná strategie EU pro životní prostředí podporuje spolupráci a zajišťuje, aby byly politiky EU vzájemně konzistentní; vzhledem k tomu, že Zelená dohoda pro Evropu stanoví ambiciózní cíl nulového znečištění, kterého má být dosaženo prostřednictvím průřezové strategie na ochranu zdraví občanů před zhoršováním životního prostředí a jeho znečišťováním, a zároveň požaduje spravedlivou transformaci, která nebude nikoho opomíjet;

D.  vzhledem k tomu, že odpovědným chováním společností se rozumí to, že společnosti náležitě zohledňují otázky životního prostředí; vzhledem k tomu, že zajištění odpovědnosti za škody na životním prostředí je klíčem k dlouhodobé udržitelnosti evropských podniků; vzhledem k tomu, že dosažení tohoto cíle úzce souvisí s rozvojem souvisejících právních předpisů o řádné péči podniků a sociální odpovědnosti a udržitelné správě a řízení společností; vzhledem k tomu, že odpovědnost musí být v souladu s vnitrostátními právními předpisy;

E.  vzhledem k tomu, že škody na životním prostředí, nebezpečné a škodlivé chemické látky a změna klimatu mohou představovat významná rizika pro lidské zdraví v důsledku znečištění ovzduší, půdy a vody;

F.  vzhledem k tomu, že směrnice o odpovědnosti za životní prostředí koexistuje s dalšími nástroji a ustanoveními o odpovědnosti, a to jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států; vzhledem k tomu, že případy, v jejichž důsledku vzniká odpovědnost podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, mohou mít zároveň za následek zahájení trestněprávního, občanskoprávního či správního řízení, což vytváří právní nejistotu a nejistotu jak pro dotčené společnosti, tak pro potenciální oběti;

G.  vzhledem k tomu, že Komise ve své zprávě o odpovědnosti za životní prostředí z roku 2016 uvádí, že navzdory přínosům směrnice o odpovědnosti za životní prostředí v úsilí o zlepšení právní soudržnosti na úrovni EU se EU stále potýká s roztříštěností právních předpisů v této oblasti a nejednotností z právního a praktického hlediska;

H.  vzhledem k tomu, že stávající definice pojmů „škody na životním prostředí“ a „provozovatel“ podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí byly předmětem různých analýz, které poukázaly na obtíže při jejich výkladu; vzhledem k tomu, že význam prahové hodnoty škod na životním prostředí je vykládán a uplatňován odlišně, a proto je třeba jej dále vyjasnit;

I.  vzhledem k tomu, že stále častěji dochází k případům, kdy oběti znečištění způsobeného dceřinými společnostmi evropských společností působících mimo území EU podávají žalobu proti mateřským společnostem ve věci odpovědnosti za životní prostředí u soudů v EU;

J.  vzhledem k tomu, že režimy odpovědnosti za difúzní znečištění jsou v právu EU roztříštěné;

K.  vzhledem k tomu, že směrnice o odpovědnosti za životní prostředí zavedla rámec odpovědnosti za životní prostředí založený na zásadě „znečišťovatel platí“ s cílem předcházet škodám na životním prostředí a napravovat je; vzhledem k tomu, že směrnice o odpovědnosti za životní prostředí doplňuje hlavní právní předpisy EU v oblasti životního prostředí, s nimiž je přímo či nepřímo spojená, zejména směrnici o ochraně přírodních stanovišť(6), směrnici o ochraně ptáků(7), rámcovou směrnici o vodě(8), rámcovou směrnici o strategii pro mořské prostředí(9) a směrnici o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři(10);

L.  vzhledem k tomu, že Komise ve své zprávě o odpovědnosti za životní prostředí z roku 2016 doporučila všem členským státům, aby se zavázaly, že budou „zaznamenávat údaje o případech podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí a zveřejňovat příslušné registry, pokud tak již neučinily“(11); vzhledem k tomu, že navzdory této skutečnosti má pouze sedm členských států registr případů podle této směrnice, který je veřejně přístupný, a další čtyři členské státy mají registr, který není veřejný; vzhledem k tomu, že několik členských států shromažďuje informace, na které se vztahují jiné právní předpisy EU, ale ne konkrétně směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, nebo mají registry s širším či jiným rozsahem působnosti, a několik členských států shromažďuje údaje na regionální úrovni; vzhledem k tomu, že 14 členských států nemá žádnou databázi případů týkajících se životního prostředí nebo případů podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí; vzhledem k tomu, že provádění směrnice o odpovědnosti za životní prostředí se vyznačuje značnou mírou flexibility pro členské státy, která je dána roztříštěností právních předpisů a nízkou homogenitou jak z právního, tak z praktického hlediska;

M.  vzhledem k tomu, že většina členských států ve svých právních předpisech nevyžaduje nástroje povinného finančního zajištění, avšak několik zemí je požaduje(12); vzhledem k tomu, že tyto nástroje, pokud jsou prováděny, se zjevně osvědčují a ukazují na to, že je třeba zvážit zavedení povinného systému finančního zajištění;

N.  vzhledem k tomu, že na většině trhů je sice k dispozici dostatečné pojistné krytí, a to i na doplňkové a vyrovnávací nápravy škod, ale poptávka je obecně nízká vzhledem k malému počtu hlášených případů, nedostatečnému vymáhání a pomalejšímu vývoji na nových trzích(13); vzhledem k tomu, že to samo o sobě nepředstavuje překážku pro zavedení povinných finančních záruk;

O.  vzhledem k tomu, že platební neschopnost provozovatele v důsledku velkých havárií představuje v EU i nadále problém; vzhledem k tomu, že Komise by měla analyzovat stávající vnitrostátní a regulační rámce a přijmout harmonizovaný přístup EU s cílem chránit daňové poplatníky před důsledky platební neschopnosti společnosti;

P.  vzhledem k tomu, že dostupnost nástrojů finančního zajištění se od přijetí směrnice o odpovědnosti za životní prostředí výrazně zvýšila;

Q.  vzhledem k tomu, že byla přijata směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 ze dne 25. listopadu 2020 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES(14), která bude členskými státy uplatňována od 25. června 2023;

R.  vzhledem k tomu, že v některých případech členové správních orgánů společností sice vědí o činnostech s vysokým rizikem, že způsobí škody na životním prostředí, ale jejich rozhodování zůstává orientované na zisk na úkor odpovědného chování a životního prostředí;

S.  vzhledem k tomu, že přezkum směrnice o odpovědnosti za životní prostředí by měl nutně usilovat o dosažení rovnováhy mezi zájmy podniků a ochranou životního prostředí;

T.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament se v posledních letech aktivně podílel na prosazování režimu odpovědnosti za škody na životním prostředí a porušování lidských práv, k nimž dochází ve třetích zemích, a to zejména přijetím usnesení ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích(15);

U.  vzhledem k tomu, že mandát Komise by měl zajistit prosazování ustanovení týkajících se vytvoření nebo zachování rovných podmínek v otázkách životního prostředí v obchodních dohodách EU, pokud jsou tato ustanovení součástí dané dohody;

V.  vzhledem k tomu, že Evropská agentura pro životní prostředí zkoumá, jak jsou rizika a přínosy pro životní prostředí ve společnosti rozděleny; vzhledem k tomu, že Pařížská dohoda o změně klimatu z roku 2015 zdůrazňuje, že je důležité zohlednit práva znevýhodněných osob; vzhledem k tomu, že Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva nedávno zveřejnil rámcové zásady pro lidská práva a životní prostředí, které vyjasňují závazky států v oblasti lidských práv týkající se čistého, zdravého a udržitelného životního prostředí; vzhledem k tomu, že v současné době je předmětem jednání v rámci OSN rovněž systém odpovědnosti podniků za porušování lidských práv;

W.  vzhledem k tomu, že dopad škod na životním prostředí a trestné činy proti životnímu prostředí negativně ovlivňují nejen biologickou rozmanitost a klima, ale také lidská práva a lidské zdraví; vzhledem k tomu, že prostřednictvím přezkumu by mělo být posouzeno přeshraniční riziko škod na životním prostředí, závažné organizované trestné činnosti a korupce spolu s riziky pro lidská práva a životní prostředí;

X.  vzhledem k tomu, že zásada 21 Stockholmské deklarace a zásada 2 Deklarace z Ria uznávají svrchované právo států využívat vlastní zdroje v souladu se svými environmentálními politikami, ale také zdůrazňují odpovědnost zajistit, aby činnosti v rámci jejich vnitrostátní jurisdikce nebo v rámci jejich vlivu nezpůsobovaly škody na životním prostředí jiných států nebo oblastí mimo jejich jurisdikci;

Obecné poznámky

1.  vítá úsilí Komise posoudit a překlenout rozdíly v provádění směrnice o odpovědnosti za životní prostředí a směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí mezi jednotlivými členskými státy;

2.  vyjadřuje politování nad tím, že diskreční pravomoci stanovené ve směrnici o odpovědnosti za životní prostředí, nedostatek povědomí a informací o této směrnici, nedostatečné zdroje a odborné znalosti a slabé mechanismy pro zajišťování jejího dodržování a účinné správy na vnitrostátní, regionální a místní úrovni mají za následek nedostatky v jejím provádění, značné rozdíly mezi členskými státy v úrovni prosazování a naplňování směrnice o odpovědnosti za životní prostředí a v počtu případů a nerovné podmínky pro provozovatele; vyjadřuje politování nad tím, že tyto nedostatky mají dopad i na provádění směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí; zastává proto názor, že je potřeba další úsilí k zajištění regulační standardizace v EU a větší důvěry veřejnosti v efektivitu právních předpisů EU, s cílem předcházet škodám na životním prostředí a napravovat je a nalézt náležitou rovnováhu mezi zájmy podniků a ochranou životního prostředí;

3.  vítá vytvoření Fóra pro dodržování právních předpisů a správu v oblasti životního prostředí, které sdružuje odborníky v oblasti zajišťování dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí, v návaznosti na akční plán Komise z roku 2018(16) a pracovní program na období 2020–2022 pro zlepšení dodržování právních předpisů a správy v oblasti životního prostředí, který toto fórum schválilo v únoru 2020(17);

4.  vyjadřuje politování nad tím, že v mnoha členských státech rozpočty inspekcí v oblasti životního prostředí v důsledku finanční krize stagnují nebo se snížily a že i velké orgány s dobrými zdroji mají někdy problémy s tím, aby nezávisle rozvíjely znalosti nejlepších způsobů, jak zajistit dodržování předpisů; je tudíž toho názoru, že je třeba větší podpora na úrovni EU, například skrze přístupné informační portály, běžně využívané sítě (sítě EU pro odborníky), informace a pokyny k osvědčeným postupům, další vzdělávací programy v oblasti specifik environmentálních právních předpisů a trestných činů proti životnímu prostředí na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni pro soudce a odborníky, vzdělávací materiály a pokyny ohledně dovedností, ve spolupráci s vnitrostátními orgány, jelikož to by mohlo zvýšit tlak na podniky, které jsou „černými ovcemi“, pomoci podnikům, které dodržují zákon, a umožnit zainteresovaným stranám, provozovatelům a veřejnosti získat větší povědomí o existenci režimu směrnice o odpovědnosti za životní prostředí a jeho prosazování a tím přispět k lepší prevenci a nápravě škod na životním prostředí;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že trestné činy proti životnímu prostředí patří mezi nejvýnosnější formy nadnárodní trestné činnosti; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby vyčlenily odpovídající finanční a lidské zdroje na prevenci, vyšetřování a stíhání trestných činů na životním prostředí a aby zvýšily odbornost zapojených orgánů, včetně státních zástupců a soudců, aby mohly být trestné činy proti životnímu prostředí a jejich důsledky účinněji stíhány a trestány; vyzývá členské státy, aby v rámci svých vnitrostátních policejních služeb zřídily nebo posílily specializované jednotky na odpovídající úrovni pro vyšetřování trestných činů proti životnímu prostředí; dále vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že všechny členské státy budou mít zavedeny řádné postupy pro řešení environmentálních krizí na vnitrostátní i nadnárodní úrovni, a vybízí členské státy, aby v nadnárodních případech trestné činnosti proti životnímu prostředí využívaly společné vyšetřovací týmy a výměnu informací, jež usnadňují koordinaci vyšetřování a stíhání prováděných souběžně v několika členských státech;

6.  domnívá se, že k příčinám nedostatečné harmonizace směrnice o odpovědnosti za životní prostředí patří absence ustanovení o standardním administrativním postupu pro hlášení bezprostředních hrozeb škod na životním prostředí či skutečných škod příslušným orgánům; lituje proto, že ze směrnice nevyplývá povinnost zveřejňovat taková oznámení či informace o tom, jak jsou dotyčné případy řešeny; konstatuje, že některé členské státy zjistily toto omezení ve svých vnitrostátních právních předpisech a následně vytvořily databáze pro oznámení, incidenty a případy; upozorňuje nicméně na to, že tato praxe se mezi členskými státy značně rozchází a je spíše omezená;

7.  upozorňuje na to, že by měly být pod dohledem pracovní skupiny EU pro směrnici o odpovědnosti za životní prostředí shromažďovány spolehlivé údaje o případech týkajících se životního prostředí, které vedly k uplatnění směrnice o odpovědnosti za životní prostředí nebo jiných správních, občanskoprávních nebo trestněprávních nástrojů, a že by měly být zveřejňovány příslušné údaje; vyzývá Komisi, aby řádně posoudila situaci s cílem zajistit, zda by škody na životním prostředí mohla adekvátně řešit kombinace různých právních nástrojů, nebo zda stále existují závažné rozdíly, které je třeba odstranit; trvá na správném provádění směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, a proto vybízí členské státy, aby zaznamenávaly údaje o incidentech v souvislosti s touto směrnicí, zveřejnily rejstříky podle ELD a shromažďovaly údaje požadované pro účelné dokumentování a účinné uplatňování směrnice v jejich zemi, s cílem zvýšit důvěru v režim směrnice o odpovědnosti za životní prostředí a zlepšit její provádění;

8.  zdůrazňuje, že téměř ve všech případech souvisejících se směrnicí o odpovědnosti za životní prostředí provozovatelé spolupracují se správními orgány na nápravě; konstatuje nicméně, že průměrné náklady na nápravná opatření dosahují 42 000 EUR(18), ale v několika závažných případech byly náklady podstatně vyšší; vyjadřuje tudíž politování nad tím, že v těchto případech nebylo možné zpětné získání nákladů vzhledem k platební neschopnosti provozovatele, a v důsledku toho musel tyto náklady zaplatit stát, a tím nepřímo daňový poplatník, čemuž je třeba v budoucnu předejít;

9.  konstatuje, že míra trestního stíhání společností v případech týkajících se životního prostředí je napříč členskými státy nízká, přestože k jednáním, která jsou trestnými činy ve smyslu směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí, prokazatelně dochází; upozorňuje v této souvislosti, že příčiny tohoto stavu nebyly Komisí a členskými státy dosud uceleně analyzovány a objasněny;

Doporučení

10.  požaduje, aby byla směrnice o odpovědnosti za životní prostředí co nejdříve revidována a přeměněna v plně harmonizované nařízení; zdůrazňuje však, že je třeba směrnici o odpovědnosti za životní prostředí aktualizovat a uvést ji v soulad s dalšími právními předpisy EU, jejichž cílem je ochrana životního prostředí, včetně směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí; zdůrazňuje, že rozdíly v provádění a uplatňování pravidel EU pro odpovědnost společností za škody na životním prostředí v současnosti vytvářejí nerovné podmínky pro průmysl EU, což narušuje řádné fungování vnitřního trhu EU; vyzývá k většímu úsilí o harmonizaci provádění směrnice o odpovědnosti za životní prostředí v členských státech;

11.  vyzývá k aktualizaci směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí na základě důkladného posouzení dopadů, které by mělo mimo jiné zahrnovat oblast působnosti směrnice a zohlednit nové druhy a vzorce trestné činnosti proti životnímu prostředí; dále zdůrazňuje, že je třeba zajistit účinné prosazování stávajících právních předpisů;

12.  konstatuje stále větší odhodlanost členských států usilovat o uznání ekocidy na vnitrostátní a mezinárodní úrovni; žádá Komisi, aby prozkoumala relevanci ekocidy ve vztahu k právu a diplomacii EU;

13.  vyzývá Komisi, aby příslušným vnitrostátním orgánům a státním zástupcům poskytla další vysvětlení a pokyny ohledně klíčových právních termínů směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí a aby vypracovala harmonizovanou klasifikaci trestných činů proti životnímu prostředí;

14.  zdůrazňuje, že v účinnějším uplatňování směrnic hrají důležitou úlohu nástroje „měkkého“ práva, jako jsou pokyny pro výklad právních termínů použitých jak ve směrnici o odpovědnosti za životní prostředí, tak ve směrnici o trestněprávní ochraně životního prostředí, hodnocení škody nebo informace o sankčních postupech v členských státech a jejich srovnání; zdůrazňuje, že je nutné zavést mnohem včasnější a přísnější regulační opatření v členských státech;

15.  je toho názoru, že je třeba harmonizovat prosazování a vytvořit pracovní skupinu EU pro směrnici o odpovědnosti za životní prostředí sestávající z vysoce kvalifikovaných odborníků a úředníků Komise, která by jednak byla členským státům na jejich žádost nápomocna při provádění a prosazování této směrnice a jednak by podporovala oběti škod na životním prostředí a poskytovala jim poradenství ohledně dostupných možností pro podání žaloby na úrovni EU (podobně jako síť SOLVIT);

16.  domnívá se, že revidovaný rámec by měl zajistit lepší shromažďování údajů v celé EU, výměnu informací, transparentnost a sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy za podpory pracovní skupiny EU pro směrnici o odpovědnosti za životní prostředí;

17.  doporučuje, aby budoucí pracovní skupina EU pro směrnici o odpovědnosti za životní prostředí podporovala zavedení komplexního monitorovacího systému s cílem poskytnout příslušným orgánům účinný soubor nástrojů pro sledování a prosazování dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí;

18.  vyzývá Komisi a členské státy, aby za podpory pracovní skupiny EU pro směrnici o odpovědnosti za životní prostředí zavedly systémy ochrany a podpory pro oběti škod na životním prostředí a zajistily jim plný přístup ke spravedlnosti, informacím a odškodnění; zdůrazňuje úlohu nevládních organizací působících v oblasti životního prostředí při zvyšování povědomí a odhalování možného porušení práva EU a vnitrostátních právních předpisů;

19.  vyzývá Komisi, aby posoudila účinnost mechanismů rychlého vymáhání nároků s cílem zajistit rychlé odškodnění obětí v případech platební neschopnosti, což může vést k dalším škodám;

20.  vítá přijetí směrnice (EU) 2020/1828;

21.  je si vědom toho, že v současné době probíhá přezkum nařízení o Aarhuské úmluvě(19); opakuje, že nařízení o Aarhuské úmluvě umožňuje přístup k informacím, účast veřejnosti na rozhodování a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, a tím i veřejnou kontrolu aktů EU, které mají vliv na životní prostředí; zdůrazňuje, že nařízení o Aarhuské úmluvě zahrnuje směrnici o odpovědnosti za životní prostředí;

22.  zdůrazňuje zejména úlohu obránců environmentálních lidských práv, kteří bojují za práva a základní svobody, protože jsou spojeny s životem v bezpečném, zdravém a udržitelném životním prostředí, a důrazně odsuzuje veškeré formy násilí, vyhrožování, obtěžování nebo zastrašování, kterým musí čelit, včetně případů, kdy je cílem procedurálně oslabit jejich úsilí vyvodit trestní odpovědnost vůči osobám, které způsobují škody na životním prostředí; vyzývá členské státy, aby zajistily náležité a účinné vyšetření a trestní stíhání takových případů;

23.  podporuje stávající požadavky v oblasti nefinančního výkaznictví; konstatuje nicméně, že toto výkaznictví dosud představovalo zákonem stanovenou povinnost pouze pro velké podniky; vyzývá Komisi, aby v rámci nadcházející revize směrnice o uvádění nefinančních informací(20) kladla důraz na vynucování těchto požadavků na podávání zpráv v případě neplnění povinností;

24.  je toho názoru, že by většina definic ve směrnici o odpovědnosti za životní prostředí, zejména definice „škod na životním prostředí“ a „provozovatele“ měla být dále vyjasněna a v příslušných případech i rozšířena, aby byla tato směrnice spravedlivá a jasná pro všechny zúčastněné strany a držela krok s rychlým vývojem znečišťujících látek; vítá proto stávající úsilí o vypracování společného stanoviska ke klíčovým definicím a pojmům této směrnice; vyjadřuje však politování nad tím, že se Komise a vládní odborné skupiny pro směrnici o odpovědnosti za životní prostředí nedohodly na formátu tohoto stanoviska, což znamená, že zůstane dokumentem vypracovaným poradenskou firmou, kterou najala Komise, aby byla nápomocna při provádění víceletého pracovního programu v oblasti směrnice o odpovědnosti za životní prostředí na období 2017–2020;

25.  je toho názoru, že revize směrnice o odpovědnosti za životní prostředí by měla být sladěna s Pařížskou dohodou o klimatu, aby byly chráněny zájmy občanů EU i životní prostředí; uznává přirozenou hodnotu životního prostředí a ekosystémů a jejich právo na účinnou ochranu;

26.  konstatuje, že režimy odpovědnosti za difúzní znečištění jsou v právu EU roztříštěné; vyzývá Komisi, aby vypracovala studii o tom, jak různé režimy odpovědnosti EU řeší difúzní znečištění;

27.  zdůrazňuje, že rozdílné výklady a uplatňování kritérií uvedených v příloze I směrnice o životním prostředí, které upřesňují definici „škod na životním prostředí“ uvedenou v čl. 2 odst. 1 písm. a) této směrnice, jsou jedním z důvodů jejího nejednotného uplatňování; vyzývá proto k důslednějšímu uplatňování a dalšímu vyjasnění a k vypracování pokynů ohledně kritérií a toho, co podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí představuje „významnou škodu“;

28.  vyzývá Komisi, aby posoudila, zda by rozšíření oblasti působnosti směrnice o odpovědnosti za životní prostředí a činností uvedených v příloze III k této směrnici mohlo omezit krátkodobé a dlouhodobé škody na životním prostředí, lidském zdraví a kvalitě ovzduší; žádá rovněž Komisi, aby posoudila, zda přístup založený na zásadě předběžné opatrnosti řádně a účinně předjímá potenciálně nebezpečné dopady nebo rizika;

29.  naléhavě vyzývá Komisi a Radu, aby problematiku trestných činů proti životnímu prostředí považovaly za svou prioritu; vyzývá Komisi, aby plně využila čl. 83 odst. 2 SFEU a zvážila přijetí celkové rámcové směrnice o trestných činech proti životnímu prostředí a účinných a přiměřených sankcích, v níž by stanovila stíhatelné skutky, povahu porušení zákona, typy trestných činů, režimy odškodnění, opatření pro vrácení do původního stavu a minimální sankce, včetně celkové odpovědnosti právnických a fyzických osob; vyzývá Komisi, aby posoudila možnost zahrnout trestné činy proti životnímu prostředí do kategorií trestných činů uvedených v čl. 83 odst. 1 SFEU;

30.  domnívá se, že komplexní a účinná preventivní opatření a odrazující a přiměřené trestní sankce jsou důležitými odrazujícími prostředky proti škodám na životním prostředí; vyjadřuje politování nad nízkou mírou odhalování, vyšetřování, stíhání a odsouzení u trestných činů proti životnímu prostředí; domnívá se rovněž, že v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ by společnosti měly nést veškeré náklady spojené se škodami na životním prostředí, které přímo způsobily, aby byly motivovány internalizovat své vnější environmentální náklady a vyhýbaly se externalizaci nákladů;

31.  zdůrazňuje, že škody na životním prostředí by měly mít za následek správní, občanskoprávní a trestní odpovědnost příslušných společností v souladu se zásadou zákazu dvojího trestu; konstatuje, že tyto formy odpovědnosti existují souběžně s jinými režimy odpovědnosti v oblasti obchodního práva, jako jsou spotřebitelské právo nebo právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže;

32.  vyjadřuje znepokojení nad vysokým počtem případů trestných činů proti životnímu prostředí, neboť ze souhrnných odhadů OECD, Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC), Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a Interpolu týkajících se peněžní hodnoty všech trestných činů proti životnímu prostředí vyplývá, že se jedná o čtvrtou nejrozšířenější mezinárodní trestnou činnost; uznává přímou či nepřímou souvislost mezi trestnými činy proti životnímu prostředí a nadnárodní organizovanou trestnou činností a korupcí(21); vyzývá Europol, aby aktualizoval studii z roku 2015(22) a pravidelně poskytoval aktualizované údaje; poukazuje na to, že zmrazování a konfiskace výnosů z trestné činnosti, včetně trestné činnosti proti životnímu prostředí, jsou klíčovými prostředky pro boj proti organizované trestné činnosti, a zdůrazňuje, že je důležité využívat tyto výnosy také pro sociální účely s cílem napravit vzniklé škody a zlepšit životní prostředí;

33.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnost rozšíření mandátu Úřadu evropského veřejného žalobce, jakmile bude plně vytvořen a plně provozuschopný, aby se vztahoval i na trestné činy proti životnímu prostředí;

34.  vyzývá Europol a Eurojust k důslednější dokumentaci, vyšetřování a stíhání trestných činů proti životnímu prostředí; vyzývá Komisi, Europol a Eurojust, aby poskytovaly další podporu a účinnější a institucionalizovanější strukturu stávajícím sítím odborníků, přeshraničním donucovacím orgánům, environmentálním agenturám a zvláštním státním žalobcům, jako jsou např. Evropská síť státních zástupců pro životní prostředí (ENPE) a Fórum soudců Evropské unie pro životní prostředí (EUFJE);

35.  vyzdvihuje význam (elektronického) školení aktérů vymáhání práva v oblasti životního prostředí a vyzývá agenturu CEPOL, aby zintenzivnila svou odbornou přípravu v této oblasti;

36.  zdůrazňuje, že je důležité posílit síť Europolu pro potírání trestné činnosti proti životnímu prostředí (EnviCrimeNet) na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU, aby bylo možné nezávislé a účinné vyšetřování v boji proti těmto trestným činům;

37.  zdůrazňuje, že režim odpovědnosti EU za životní prostředí musí respektovat soudržnost politik ve prospěch rozvoje a zásadu „neškodit“;

38.  vyzývá Komisi, aby posoudila zavedení režimu sekundární odpovědnosti, a sice odpovědnosti mateřské společnosti a odpovědnosti za dodavatelský řetězec v případě škod na lidském zdraví a životním prostředí(23), a aby posoudila současnou situaci v oblasti odpovědnosti dceřiných společností působících mimo EU, včetně možných zlepšení v případech škod na životním prostředí;

39.  vítá oznámení Komise, že její návrh o náležité péči a odpovědnosti podniků bude zahrnovat režim odpovědnosti, a domnívá se, že v zájmu toho, aby bylo poškozeným umožněno získat účinnou právní ochranu, by podniky měly nést odpovědnost v souladu s vnitrostátním právem za újmu, kterou jimi ovládané podniky jednáním nebo opomenutím způsobily, nebo k níž přispěly, pokud se tyto jimi ovládané podniky dopustily porušení lidských práv nebo způsobily škodu na životním prostředí, ledaže podnik může prokázat, že jednal s náležitou péčí v souladu se svými povinnostmi náležité péče a přijal veškerá přiměřená opatření, aby této újmě zabránil;

40.  je toho názoru, že možnosti zproštění odpovědnosti na základě povolení a na základě stavu znalostí podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí by měly být zachovány pouze tehdy, pokud může daná společnost dokázat, že nemohla vědět o nebezpečnosti své činnosti (obrácené důkazní břemeno); vyzývá proto k tomu, aby revidovaný režim odpovědnosti za životní prostředí omezil oblast působnosti uplatňování zproštění odpovědnosti na základě povolení a stavu znalostí s cílem zvýšit jeho účinnost v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“;

41.  vyzývá Komisi, aby se zabývala možností uvést směrnici o odpovědnosti za životní prostředí do souladu s právními předpisy týkajícími se občanskoprávní odpovědnosti správních orgánů podniků v případech, kdy lze prokázat příčinnou souvislost mezi jednáním nebo opomenutím těchto správních orgánů a vznikem škody na životním prostředí, jak ji definuje směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, a to mimo jiné v případech, kdy tato škoda vznikla v důsledku znečišťujících aktivit vykonávaných za účelem maximalizace zisku společnosti a zvýšení odměn jejích členů(24);

42.  zdůrazňuje, že náklady na škody na životním prostředí pro daňové poplatníky a odpovědné provozovatele by se mohly výrazně snížit využitím nástrojů finančního zajištění; konstatuje však, že směrnice o odpovědnosti za životní prostředí nestanoví povinný systém finančního zajištění;

43.  žádá Komisi, aby posoudila možnost zavedení systému povinného finančního zajištění (zahrnujícího pojištění, bankovní záruky, sdružení společností, cenné papíry a dluhopisy nebo fondy) s maximální prahovou hodnotou pro každý případ s cílem zabránit tomu, aby náklady na nápravu škod na životním prostředí museli nést daňoví poplatníci; dále žádá Komisi, aby vypracovala harmonizovanou metodiku EU pro výpočet maximálního prahu odpovědnosti s přihlédnutím k dané činnosti a dopadu na životní prostředí; zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit, aby finanční náhradu bylo možné čerpat i v případě insolvence odpovědného provozovatele;

44.  žádá Komisi, aby vypracovala studii o zavedení systému finanční náhrady podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí na úrovni EU nebo na vnitrostátní úrovni pro případy, kdy jsou dostupné opravné prostředky vzhledem k rozsahu škody nedostatečné; zdůrazňuje, že související diskuse by se měly mimo jiné zabývat možnými způsoby vyčíslení škod na životním prostředí;

45.  domnívá se, že s ohledem na účel směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, kterým je předcházení škodám na životním prostředí a jejich náprava, by se mělo budoucí nařízení (nařízení o odpovědnosti za životní prostředí) vztahovat na všechny společnosti působící v EU bez ohledu na to, kde byly vytvořeny nebo kde mají sídlo, a že pro uspokojení potřeb společností v globální ekonomice jsou nezbytné ucelený přístup a reciprocita; domnívá se rovněž, že uplatňování budoucího nařízení by se mělo rozšířit na veškeré subjekty, které dostávají finanční prostředky EU, vnitrostátní nebo regionální finanční prostředky a které svým jednáním způsobují nebo mohou způsobit škodu na životním prostředí;

46.  vítá skutečnost, že stále větší počet evropských společností se snaží dosáhnout cíle vytvářet udržitelné hodnoty, a vyzývá všechny společnosti, aby dodržovaly trojí zodpovědnost;

47.  uznává, že přechod na udržitelnější a ekologičtější výrobní metody může být pro společnosti časově náročný a nákladný, a zdůrazňuje význam právní jistoty a předvídatelnosti pro dotčené podniky;

48.  připomíná, že EU by měla prosazovat vysokou úroveň ochrany životního prostředí na svém vlastním území a měla by učinit vše pro to, aby zabránila škodám na životním prostředí, které ve třetích zemích způsobují společnosti sídlící v členských státech EU; připomíná rovněž, že neexistuje žádný právní nástroj EU, který by umožňoval trestně stíhat evropské společnosti v cizině za trestnou činnost proti životnímu prostředí nebo za činnosti, které způsobují škody na životním prostředí; vyzývá EU, aby vybídla mateřské společnosti, aby při své spolupráci se třetími zeměmi zaujaly udržitelný a odpovědný přístup v souladu s mezinárodními normami pro lidská práva a životní prostředí a aby nepřijímaly investiční strategie vedoucí přímo k nebezpečným důsledkům; vybízí Komisi, aby stanovila pobídky pro společnosti, které dobrovolně přijímají opatření v oblasti udržitelnosti nad zákonem stanovený rámec norem pro ochranu přírody a biologické rozmanitosti, a to s cílem vyhodnotit tato opatření, určit osvědčené postupy a poskytnout tak příklad jiným společnostem;

49.  vyzývá Komisi, aby zajistila plné provádění a prosazování ustanovení o biologické rozmanitosti ve všech obchodních dohodách, a to i prostřednictvím vrchního úředníka pro dodržování obchodních dohod; domnívá se, že Komise by měla lépe posoudit vliv obchodních dohod na biologickou rozmanitost, případně včetně následných opatření, s cílem posílit ustanovení o biologické rozmanitosti ve stávajících a budoucích dohodách;

50.  vyzývá Komisi, aby zajistila prosazování ustanovení týkajících se vytvoření nebo zachování rovných podmínek v otázkách životního prostředí v obchodních dohodách EU, pokud jsou tato ustanovení součástí dané dohody;

51.  je toho názoru, že v předem stanovených případech extrémně rozšířeného znečištění by k nápravě problému měly být použity nejen nástroje pro odpovědnost za životní prostředí, ale mnoho dalších, včetně správních opatření, finančních sankcí a v některých i případech trestního stíhání;

52.  vyzývá Komisi, aby vymáhala uplatňování sankcí stanovených podle směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí;

53.  vyzývá v této souvislosti Komisi, aby zajistila, aby byla sociální odpovědnost podniků v rámci prevence a nápravy škod na životním prostředí zohledňována při zadávání veřejných zakázek a poskytování veřejných finančních prostředků;

54.  vyzývá Komisi, aby neprodleně předložila návrh týkající se kontrol životního prostředí na úrovni EU, jak navrhuje Fórum pro dodržování právních předpisů a správu v oblasti životního prostředí v bodě devět svého pracovního programu, je však toho názoru, že pouhé doporučení, aby byla stanovena minimální kritéria pro kontroly životního prostředí, není dostatečné;

55.  vyzývá Komisi, aby podpořila opatření EU, jejích členských států a mezinárodního společenství, která mají zvýšit úsilí o potírání trestných činů proti životnímu prostředí; vyzývá Komisi a členské státy, aby zvyšovaly povědomí o této problematice a navrhovaly řešení na mezinárodních fórech;

56.  navrhuje, aby bylo doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 4. dubna 2001(25), které stanoví podrobné vysvětlení toho, jak by měly být kontroly v oblasti životního prostředí prováděny, v případě potřeby aktualizováno a provedeno do závazného dokumentu nebo nařízení;

57.  vyzývá veřejnou ochránkyni práv EU, aby se více zaměřila na otázky související s environmentálním acquis;

58.  domnívá se, že společnosti, které byly usvědčeny z trestných činů proti životnímu prostředí, by po přiměřenou a omezenou dobu neměly mít možnost využívat opatření pro subjekty zaregistrované v rejstříku transparentnosti; za tímto účelem navrhuje revidovat rozsah působnosti a etický kodex rejstříku transparentnosti tak, aby zahrnoval ustanovení o dočasném vyloučení společností, které byly usvědčeny ze spáchání trestných činů proti životnímu prostředí;

59.  zdůrazňuje, že důvěrné nakládání s informacemi o účincích průmyslových činností spolu s obtížným dohledem a odhalováním postupů, jako je nedovolené ukládání látek nebo shazování odpadu do moře, odplynování plavidel a vypouštění olejů z nich, může vést k nárůstu počtu porušení zákona v souvislosti se znečištěním vody; zdůrazňuje proto, že členské státy musí příslušné informace zveřejnit s cílem, aby se usnadnilo hodnocení možné příčinné souvislosti mezi průmyslovými činnostmi a škodami na životním prostředí;

60.  podporuje výzvu OSN k celosvětovému uznání práva na bezpečné, čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí na úrovni OSN;

61.  připomíná, že celosvětový nárůst trestných činů proti životnímu prostředí stále více ohrožuje dosažení Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a že potravinové, zdravotní a hospodářské zabezpečení lidí v rozvojových zemích přímo závisí na životním prostředí; vyjadřuje politování nad tím, že úbytek biologické rozmanitosti v důsledku trestné činnosti proti životnímu prostředí a s tím související ztráta zdrojů zvyšují zranitelnost těchto osob;

62.  vyzývá ke zvýšení podpory místním orgánům a vládám rozvojových zemí při harmonizaci vnitrostátních právních předpisů a politik s mezinárodními normami ochrany životního prostředí; zdůrazňuje, že je třeba podporovat občanskou společnost a místní aktéry ve třetích zemích a v rozvojových zemích, kteří se snaží vyvodit trestní odpovědnost vládních orgánů odpovědných za státem tolerované nebo schválené poškozování životního prostředí soukromými a státem vlastněnými společnostmi;

o
o   o

63.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56.
(2) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28.
(3) Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 15.
(4) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114.
(5) Úř. věst. L 178, 28.6.2013, s. 66.
(6) Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7).
(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7).
(8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1).
(9) Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19).
(10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU ze dne 12. června 2013 o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři (Úř. věst. L 178, 28.6.2013, s. 66).
(11) COM(2016)0204, s. 10.
(12) Generální ředitelství pro životní prostředí, Outcome of the Specific Contract 'Support for the REFIT actions for the ELD – phase 2‘, Evropská komise, Brusel, 2019, s. 17.
(13) Hodnocení směrnice o odpovědnosti za životní prostředí v rámci REFIT, s. 47.
(14) Úř. věst. L 409, 4.12.2020, s. 1.
(15) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 125.
(16) Sdělení Komise ze dne 18. ledna 2018 o opatřeních EU ke zlepšení dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí a správy věcí veřejných v této oblasti (COM(2018)0010).
(17) Fórum pro dodržování právních předpisů a správu v oblasti životního prostředí, Schválený pracovní program na období 2020–2022 pro zlepšení dodržování právních předpisů a správy v oblasti životního prostředí, Evropská komise, Brusel, 2020.
(18) Tematická sekce pro práva občanů a ústavní záležitosti, Odpovědnost společností za životní prostředí, Evropský parlament, Brusel, 2020, s. 110.
(19) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 14. října 2020, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství, předložený Komisí (COM(2020)0642).
(20) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami (Úř. věst. L 330, 15.11.2014, s. 1).
(21) Viz zpráva EFFACE „Organised Crime and Environmental Crime: Analysis of International Legal Instruments“ (Organizovaná trestná činnost a trestná činnost v oblasti životního prostředí: Analýza mezinárodních právních nástrojů) (2015), nebo studie „Transnational environmental crime threatens sustainable development“ (Nadnárodní trestná činnost v oblasti životního prostředí ohrožuje udržitelný rozvoj) (2019).
(22) Europol, „Report on Environmental Crime in Europe“ (Zpráva o trestné činnosti proti životnímu prostředí v Evropě), 5. června 2015.
(23) Viz například rozsudek Soudního dvora ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel NV a další v. Komise Evropských společenství, C-97/08 B, ECLI:EU:C:2009:536.
(24) Např. skandál „dieselgate“ a případ výkonného ředitele společnosti Volkswagen.
(25) Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 4. dubna 2001, kterým se stanoví minimální kritéria pro kontroly životního prostředí v členských státech (Úř. věst. L 118, 27.4.2001, s. 41).


Nové způsoby legální migrace pracovních sil
PDF 183kWORD 58k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 o nových způsobech legální migrace pracovních sil (2020/2010(INI))
P9_TA(2021)0260A9-0143/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, zejména na čl. 3 odst. 2 této smlouvy, a na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na článek 79 této smlouvy,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména na článek 2 protokolu č. 4,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její článek 45,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, a zejména na její článek 13,

–  s ohledem na evropský pilíř sociálních práv, a zejména na zásady 5, 6, 10, 12 a 16 tohoto pilíře,

–  s ohledem na mezinárodní pracovní normy pro migraci pracovních sil přijaté na Mezinárodní konferenci práce organizované Mezinárodní organizací práce a na Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, která byla přijata Valným shromážděním OSN dne 18. prosince 1990,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. května 2015 nazvané „Evropský program pro migraci“ (COM(2015)0240),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. dubna 2016 nazvané „Směrem k reformě společného evropského azylového systému a posilování legálních cest do Evropy“ (COM(2016)0197) a na sdělení Komise ze dne 12. září 2018 nazvané „Posilování legálních cest do Evropy: nezbytná součást vyvážené a komplexní migrační politiky“ (COM(2018)0635),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. září 2020 o novém paktu o migraci a azylu (COM(2020)0609),

–  s ohledem na akční plán a politické prohlášení, které byly přijaty na summitu EU a Afriky věnovaném migraci, jenž se konal ve Vallettě ve dnech 11. a 12. listopadu 2015, zejména s ohledem na příslušné části týkající se legální migrace a mobility,

–  s ohledem na globální pakt o bezpečné, řízené a legální migraci ze dne 10. prosince 2018,

–  s ohledem na nouzový svěřenský fond EU pro Afriku,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci(1),

–  s ohledem na svůj pracovní dokument ze dne 15. ledna 2016 o rozvíjení možností pro přiměřenou legální ekonomickou migraci(2),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. listopadu 2020 nazvané „Akční plán pro integraci a začleňování na období 2021–2027“ (COM(2020)0758),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. června 2020 o evropské ochraně přeshraničních a sezónních pracovníků v souvislosti s krizí způsobenou onemocněním COVID-19(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1149 ze dne 20. června 2019, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pracovní záležitosti(4),

–  s ohledem na studii provedenou tematickou sekcí Občanská práva a ústavní záležitosti generálního ředitelství pro vnitřní politiky Unie ze září 2015 nazvanou „Zkoumání nových cest k přijímání právních předpisů v oblasti migrace pracovních sil do Evropské unie“, na studii téže tematické sekce z října 2015 nazvanou „Spolupráce EU s třetími zeměmi v oblasti migrace“ a na studii EPRS z března 2019 nazvanou „Náklady vyplývající z neexistence společného evropského postupu v oblasti legální migrace“,

–  s ohledem na dokument Komise nazvaný „Kontrola účelnosti právních předpisů EU v oblasti legální migrace“ ze dne 29. března 2019 (dále jen „kontrola účelnosti“),

–  s ohledem na studii Společného výzkumného střediska Komise ze dne 23. dubna 2020 nazvanou „Klíčová povolání přistěhovalců: jejich přínos pro evropskou reakci na koronavirovou krizi“ a na jeho technickou zprávu ze dne 19. května 2020 nazvanou „Zranitelná pracovní síla: Migrující pracovníci v pandemii COVID-19“,

–  s ohledem na studie vypracované Evropskou migrační sítí,

–  s ohledem na studie vypracované Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj,

–  s ohledem na činnost a zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů,

–  s ohledem na činnost, zprávy a rezoluce Rady Evropy,

–  s ohledem na činnost a zprávy Mezinárodní organizace pro migraci,

–  s ohledem na acquis EU v oblasti legální migrace pracovních sil vypracované v letech 2004 až 2016, jež upravuje podmínky vstupu a pobytu pro pracovníky, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, a jejich práva a k němuž patří tyto dokumenty:

‒  směrnice Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci(5) (směrnice o modré kartě),

‒  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě(6) (směrnice o jednotném povolení),

‒  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/36/EU ze dne 26. února 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání jako sezónní pracovníci(7) (směrnice o sezónních pracovnících),

‒  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU ze dne 15. května 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti(8) (směrnice o převedení v rámci společnosti),

‒  směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair(9),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, který předložila Komise dne 7. června 2016, o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysoce odborné dovednosti (COM(2016)0378) a na příslušná stanoviska přijatá Evropským parlamentem a Radou v roce 2017,

–  s ohledem na směrnice, které upravují podmínky vstupu a pobytu pro další obecnější kategorie státních příslušníků třetích zemí a jejich práva, jako je směrnice o právu na sloučení rodiny(10) a směrnice o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty(11),

–  s ohledem na směrnice, které upravují podmínky vstupu a pobytu pro určité kategorie státních příslušníků třetích zemí, kteří nevstupují do EU za účelem práce, ale je jim dovoleno pracovat, jako je směrnice, která přiznává osobám požívajícím mezinárodní ochrany právo na přístup k zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti po uznání jejich postavení, nebo směrnice, která přiznává žadatelům o mezinárodní ochranu přístup na pracovní trh nejpozději devět měsíců po podání žádosti,

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A9-0143/2021),

A.  vzhledem k tomu, že stávající legislativní rámec Unie pro legální migraci pracovních sil je roztříštěný a zahrnuje odvětvové směrnice, které stanoví podmínky vstupu a pobytu pro konkrétní kategorie státních příslušníků třetích zemí;

B.  vzhledem k tomu, že slepenec pravidel založený na 27 vnitrostátních přístupech činí z Unie a jejích členských států neatraktivní cíl legální migrace;

C.  vzhledem k tomu, že navzdory záměru uplatňovat komplexní přístup, jenž je uvedený v evropském programu pro migraci, legální migrace od roku 2015 téměř nefigurovala v rozvoji migrační politiky EU;

D.  vzhledem k tomu, že nový pakt o migraci a azylu nezahrnuje žádné konkrétní návrhy týkající se legální migrace pracovních sil, přestože je tento druh migrace pro komplexní migrační a azylovou politiku nezbytný;

E.  vzhledem k tomu, že stávající legislativní rámec se zaměřuje na zaměstnání buď v nadnárodních korporacích (směrnice o převedení v rámci společnosti), nebo v odvětvích na pracovních trzích Unie s vysoce kvalifikovanou nebo placenou pracovní silou (směrnice o modré kartě), přičemž pouze jedna směrnice se zaměřuje na méně placenou migraci (směrnice o sezónních pracovnících);

F.  vzhledem k tomu, že v EU chybí pracovní síly s konkrétní úrovní dovedností a v konkrétních odvětvích a povoláních, včetně povolání s nízkou kvalifikací(12); vzhledem k tomu, že sdělení Komise z roku 2018 o posilování legálních cest do Evropy uznává nedostatek pracovních sil v oblastech, jako jsou „kvalifikovaní řemeslníci“ a „povolání, jež vyžadují méně formálních dovedností“;

G.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 zdůraznila naši velkou závislost na pracovnících v první linii a klíčovou úlohu migrujících pracovníků při poskytování služeb v první linii v EU, kde obyvatelstvo rychle stárne a kde v průměru 13 % klíčových pracovníků tvoří přistěhovalci(13); vzhledem k tomu, že onemocnění COVID-19 výrazně zasáhlo migranty, jejich rodiny, hostitelské komunity a domovské země a prohloubilo rovněž stávající zranitelnost migrujících pracovníků a jejich rodin v celé EU, neboť ztížilo jejich mobilitu, přístup na trh práce, právo na důstojné pracovní podmínky a přístup k sociální a zdravotní péči;

H.  vzhledem k tomu, že globální pakt o bezpečné, řízené a legální migraci posiluje spolupráci v oblasti migrace a uznává sdílenou odpovědnost všech států za řešení vzájemných potřeb a obav týkajících se migrace, jakož i zastřešující povinnost dodržovat, chránit a naplňovat lidská práva všech migrantů bez ohledu na jejich migrační status a současně podporovat bezpečnost a prosperitu všech komunit;

1.  vychází ze zásady, že migrace je normální a lidé jsou neustále v pohybu; uznává příspěvek státních příslušníků třetích zemí k našim společnostem, ekonomikám a kulturám a zdůrazňuje, že je třeba migraci řídit řádným, bezpečným a zákonným způsobem; je přesvědčen, že EU by za účelem vytvoření nových způsobů legální migrace pracovních sil měla stanovit ambiciózní cíle, které obstojí i v budoucnu, a současně účinně využívat a zdokonalit stávající právní a politický rámec;

Současný legislativní rámec EU

2.  konstatuje, že článek 79 SFEU stanoví, že legální migrace je řízena na úrovni Unie, a zavazuje členské státy, aby vypracovaly společnou přistěhovaleckou politiku, včetně společných pravidel, jimiž se řídí podmínky pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí, a definicí práv, jichž tyto osoby požívají, když oprávněně pobývají na území Unie, včetně podmínek pro svobodu pohybu a pobytu v jiných členských státech; uznává, že čl. 79 odst. 5 SFEU vyhrazuje členským státům právo stanovit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí přicházejících na jejich území s cílem hledat tam práci;

3.  upozorňuje na pozitivní účinky rámce EU pro legální migraci pracovních sil, které identifikovala Komise při své kontrole účelnosti; konstatuje, že existuje určitá míra harmonizace, pokud jde o podmínky, postupy a práva, a větší právní jistota pro státní příslušníky třetích zemí, zaměstnavatele a místní, regionální a vnitrostátní správní orgány; všímá si navíc přínosů této harmonizace pro hospodářskou soutěž na trzích práce v EU;

4.  zdůrazňuje, že unijní přístup k legální migraci pracovních sil nevylučuje automaticky potřebu vnitrostátních legislativních rámců; připomíná však, že stávající unijní rámec upravující legální migraci do Unie je roztříštěný, zaměřuje se na specifické kategorie pracovníků, především na pracovníky zaměstnané v odvětvích s vysokými mzdami, nezachází s těmito kategoriemi pracovníků stejným způsobem, neboť jim mimo jiné poskytuje různé úrovně práv, a umožňuje existenci souběžných vnitrostátních legislativních rámců; zdůrazňuje, že stávající asymetrická nesourodá mozaika vnitrostátních a unijních právních předpisů sice zohledňuje rozdíly mezi trhy práce v jednotlivých státech, ale současně vede k tomu, že si jednotlivé vnitrostátní legislativní rámce a rámec Unie vzájemně konkurují, což v důsledku znamená byrokratické postupy pro potenciální pracovníky i zaměstnavatele;

5.   je přesvědčen o tom, že takovýto přístup vyhovuje pouze krátkodobým potřebám a není v souladu s cílem Unie, jímž je existence komplexního přístupu k migrační politice; je toho názoru, že legální migrace pracovních sil, pokud je dobře navržena a řádně řízena, může být zdrojem prosperity, inovací a růstu jak pro vysílající, tak pro přijímající země;

6.  zdůrazňuje, že Komise došla ve své kontrole účelnosti k podobnému závěru a uvedla, že je třeba řešit nesrovnalosti, mezery a nedostatky prostřednictvím široké škály opatření, včetně opatření legislativních; všímá si navíc příznivých účinků nových způsobů legální migrace pracovních sil na omezení nelegální migrace, která je pro státní příslušníky třetích zemí, kteří hledají zaměstnání v Unii, nebezpečná a může mít negativní dopady na pracovní trhy členských států;

7.  je si vědom toho, že stávající rámec Unie upravující legální migraci byl částečně vypracován s cílem předcházet pracovnímu vykořisťování a chránit práva pracovníků ze třetích zemí; konstatuje však, že stávající směrnice měly na předcházení vykořisťování pracovní síly pouze omezený dopad a že migrující pracovníci i nadále čelí nerovnému zacházení a pracovnímu vykořisťování; vyzývá Unii, aby přijala koordinovaná opatření s cílem toto nerovné zacházení a vykořisťování řešit; domnívá se, že využívání povolení na dobu určitou v případech vykořisťování je osvědčeným postupem, který by měl být prosazován v celé Unii; zdůrazňuje, že jsou nutná opatření ke zlepšení dostupnosti a účinnosti monitorování pracovišť; zdůrazňuje, že za účelem ochrany všech migrujících pracovníků před vykořisťováním by v souladu se směrnicí o sankcích vůči zaměstnavatelům z roku 2009(14) měly existovat účinné mechanismy pro podávání stížností, jež by měly zejména zaručovat účinný přístup ke spravedlnosti a nápravě, a tak zajišťovat rovné podmínky;

Přijetí zjednodušeného přístupu

8.  poukazuje na to, že v důsledku stávajícího právního rámce a nejednotného provádění stávajících směrnic členskými státy existuje v souvislosti se státními příslušníky třetích zemí řada nesrovnalostí, pokud jde o rovné zacházení, podmínky vstupu a opětovného vstupu, pracovní povolení, status pobytu, mobilitu v rámci EU, sociální zabezpečení, uznávání kvalifikací a sloučení rodiny; konstatuje, že tyto nesrovnalosti mohou bránit integraci; zdůrazňuje navíc, že tyto nesrovnalosti rovněž způsobují obtíže podnikům, které státní příslušníky třetích zemí zaměstnávají(15), a místním orgánům, které poskytují integrační služby; požaduje, aby byly na vnitrostátní úrovni rozšiřovány relevantní informace pro podniky;

9.  zdůrazňuje přidanou hodnotu existence komplexního unijního rámce pro legální migraci jakožto součásti uceleného přístupu k migraci, neboť poskytuje příležitosti prostřednictvím legálních a bezpečných cest pro migraci pracovních sil, zlepšuje přístup státních příslušníků třetích zemí na trh práce Unie, podporuje řízenější migraci, přitahuje pracovníky, studenty a podniky, které trh práce EU a vnitrostátní trhy práce potřebují, napomáhá oslabovat zločinný obchodní model převaděčů a obchodníků s lidmi, zajišťuje, aby se s pracovníky ze třetích zemí zacházelo v souladu se základními právy, zlepšuje přístup k důstojným pracovním podmínkám a podporuje integraci na rovném základě pro ženy a muže; je toho názoru, že tento ucelený přístup je ku prospěchu pracovníků ze třetích zemí a jejich rodin, hostitelských komunit i domovských zemí;

10.  znovu opakuje, že prvními praktickými kroky, které je nutné podniknout, je lepší a důslednější provádění stávajícího legislativního rámce, lepší prosazování práv stanovených ve stávajících směrnicích a lepší šíření informací za účelem zvýšení povědomí o platných postupech;

11.  doporučuje, aby byl legislativní rámec zjednodušen a harmonizován sladěním ustanovení stávajících směrnic o legální migraci týkajících se postupů podávání žádostí, důvodů přijetí a zamítnutí, procesních záruk, rovného zacházení, přístupu na trh práce, včetně práva na změnu zaměstnavatele, sloučení rodiny v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a mobility v rámci EU;

12.  vítá přezkum směrnice o jednotném povolení plánovaný Komisí; navrhuje rozšířit oblast působnosti a uplatňování směrnice tak, aby zahrnovala širší kategorii pracovníků; vítá dále, že Komise plánuje přezkoumat směrnici o dlouhodobě pobývajících rezidentech, což představuje příležitost k posílení mobility a zjednodušení a harmonizaci postupů; se zájmem očekává nadcházející zprávu Komise o provádění směrnice o sezónních pracovnících, která by měla podrobně posoudit ustanovení o statusu pobytu, rovném zacházení a maximální délce pobytu; vyzývá Komisi, aby v návaznosti na hodnocení výše uvedené směrnice zvážila její legislativní revizi; vyzývá Komisi, aby navrhla vhodné legislativní kroky, které povedou ke zdokonalení stávajících směrnic tím, že je sladí s nejpříznivějšími ustanoveními;

Zlepšení mobility v rámci EU

13.  zdůrazňuje, že mobilita státních příslušníků třetích zemí v rámci EU je klíčovým prvkem politiky EU v oblasti legální migrace, neboť přináší zřetelnou přidanou hodnotu, které nelze dosáhnout na úrovni členských států; připomíná, že volný pohyb pracovníků pomáhá na pracovních trzích EU sladit poptávku s nabídkou a v dobách krize může rovněž přispět ke změnám na trhu práce a k celkovému hospodářskému růstu;

14.  vyzývá členské státy, aby posílily koordinaci mezi vnitrostátními orgány v souvislosti se systémy mobility státních příslušníků třetích zemí v rámci EU; poukazuje na potřebu usnadnit shromažďování údajů, statistik a důkazů, posílit sídlení informací, koordinaci a spolupráci mezi vnitrostátními orgány s cílem zlepšit účinnost a účelnost acquis a v plné míře využít přidanou hodnotu EU;

15.  zdůrazňuje, že harmonizovanější a pružnější pravidla usnadňující mobilitu v rámci EU by byla pro státní příslušníky třetích zemí pobídkou, pro zaměstnavatele by představovala pozitivní opatření a členským státům by pomohla zaplnit mezery na trhu práce a oživit jejich hospodářský růst; dále zdůrazňuje, že posílená mobilita v rámci EU by státním příslušníkům třetích zemí, kteří na území EU již pobývají, umožnila zlepšit jejich vyhlídky na integraci;

16.  konstatuje, že nedávno přijaté směrnice o studentech, výzkumných pracovnících a osobách převedených v rámci společnosti poskytují státním příslušníkům třetích zemí rozsáhlejší práva na mobilitu než dříve přijaté směrnice o legální migraci, např. původní směrnice o modré kartě a směrnice o dlouhodobě pobývajících rezidentech;

17.  doporučuje, aby prvním krokem ke zjednodušení bylo posílení práv na mobilitu v rámci EU ve stávajících směrnicích o legální migraci; opakuje, že by Komise měla navrhnout vhodné legislativní kroky;

Vytvoření rezervoáru talentů

18.  zdůrazňuje, že jsou zapotřebí nové nástroje, které pomohou propojit zaměstnavatele s potenciálními zaměstnanci, řešit nedostatek pracovních sil na trhu práce a usnadnit uznávání formálních kvalifikací a dovedností získaných ve třetích zemích na úrovni EU; zdůrazňuje, že zaměstnavatelům a státním příslušníkům třetích zemí je nutné poskytovat lepší informace o legální migraci do EU a posílit strukturovaný a smysluplný dialog o legální migraci s příslušnými třetími zeměmi;

19.  doporučuje vytvoření platformy EU pro talentový potenciál a propojování, která by sloužila jako jednotné kontaktní místo pro pracovníky z třetích zemí, zaměstnavatele z EU a vnitrostátní správní orgány; bere na vědomí plán Komise analyzovat vytvoření takového rezervoáru talentů; doporučuje, aby se týkal všech odvětví zaměstnanosti a pracovníků s nízkou, střední a vysokou kvalifikací, zaměstnanců i osob samostatně výdělečně činných, včetně v malých a středních podnicích a začínajících podnicích; konstatuje, že zapojení veřejných služeb zaměstnanosti, i na místní úrovni, do uvedené platformy jak v EU, tak v zemích původu by mohlo pomoci zlepšit partnerství a budovat důvěru mezi členskými státy a třetími zeměmi, vytvořit prostředí pro investice a přiměřeněji reagovat na potřeby zaměstnanosti nebo na nedostatek pracovních sil na trhu práce; doporučuje usnadnit zapojení třetích zemí do tohoto rezervoáru talentů, například přes internet nebo prostřednictvím diplomatických zastoupení EU a členských států;

20.  zdůrazňuje, že takový rezervoár talentů EU by mohl sloužit jako důležitý nový nástroj pro sladění a řízení nabídky dovedností s vnitrostátními trhy práce a že by EU mohla hrát důležitou úlohu při vytváření a monitorování tohoto nástroje a dohledu nad ním, a to i prostřednictvím financování a sdílení znalostí; doporučuje, aby byla tato platforma využívána k vyjasnění a lepší harmonizaci požadavků na vzdělávání a odbornou přípravu mezi zúčastněnými členskými státy a třetími zeměmi; domnívá se, že by harmonizovaný rámec na úrovni EU pro podávání žádostí, založený na uvedeném rezervoáru talentů, pomohl snížit byrokracii na úrovni členských států; je přesvědčen, že EU může hrát důležitou úlohu při předběžném prověřování kvalifikace, jazykové úrovně a dovedností uchazečů; zdůrazňuje význam cíleného šíření informací pro propagaci rezervoáru talentů a platformy pro propojování ve třetích zemích a v zúčastněných členských státech;

21.  doporučuje, aby posuzování, vzájemné uznávání a certifikace diplomů, osvědčení a jiných odborných kvalifikací, včetně dovedností formálně i neformálně nabytých ve třetích zemích, bylo ve všech členských státech zjednodušeno, urychleno, zefektivněno a učiněno spravedlivějším; zastává názor, že by to posílilo mobilitu v rámci EU; zdůrazňuje, že evropský rámec kvalifikací poskytuje dobrý základ pro propojení systémů kvalifikací třetích zemí se společným referenčním rámcem EU;

22.  trvá na tom, aby členské státy okamžitě zavedly mechanismy a ustanovení pro uznávání odborných zkušeností a neformálního i informálního učení v souladu s doporučením Rady z roku 2012(16); zdůrazňuje, že je třeba, aby vnitrostátní orgány sdílely osvědčené postupy; trvá na tom, že do diskusí o vymezení dovedností, které by měly zahrnovat profesní přípravu na pracovišti, neformální kvalifikaci a pracovní zkušenosti je důležité zapojit příslušné organizace občanské společnosti, sociální partnery a sítě diaspor a samotné pracovníky ze třetích zemí, jakož i místní orgány a mezinárodní organizace (zejména Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM), Mezinárodní organizaci práce (MOP) a Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD));

Posilování vztahů se třetími zeměmi a rozšiřování legálních možností migrace

23.  zdůrazňuje, že vzhledem ke stárnoucí populaci EU a snižujícímu se počtu pracovních sil mají systémy mobility pracovní síly potenciál oživit trhy práce EU a přispět k hospodářskému růstu;

24.  podporuje globální a regionální spolupráci v oblasti migrace jako jeden ze způsobů, jak zvýšit dostupnost a flexibilitu možností legální migrace; je nadále přesvědčen, že rozšíření řádných možností legální migrace by pomohlo snížit nelegální migraci, oslabit obchodní model převaděčů, omezit obchodování s lidmi a vykořisťování pracovní síly, podpořit rovné příležitosti pro všechny pracovníky a nabídnout legální cestu pro ty, kteří zvažují migraci do Unie; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby regulovala agentury pro nábor pracovníků, případně prostřednictvím Evropského orgánu pro pracovní záležitosti;

25.  domnívá se, že širší dialog o migraci, například prostřednictvím pravidelných summitů mezi EU a řadou třetích zemí, by mohl usnadnit naplňování potřeb trhů práce EU a rozvoj vyvážených partnerství, včetně partnerství z podnětu podniků a občanské společnosti, která mohou pomoci se připravit na integraci státních příslušníků třetích zemí do trhu práce v cílové zemi a mohou posílit udržitelný přenos získaných dovedností mezi zeměmi původu a cílovými zeměmi; zdůrazňuje, že inspiraci lze najít ve stávajících dohodách o rozvoji partnerství talentů založených na dovednostech, které umožňují cílové zemi přímo se podílet na formování dovedností státních příslušníků třetích zemí, kteří by mohli mít zájem o migraci do EU, mimo jiné zřízením vzdělávacích zařízení a programů pro třetí země, a řeší potřebu transparentnosti partnerství se třetími zeměmi, a to i prostřednictvím nutnosti zapojit sociální partnery;

26.  zdůrazňuje významnou úlohu remitencí a přínosů bezpečné, legální a řízené migrace pro vysílající i přijímající země; podporuje úsilí o řešení problému „úniku mozků“ a „získávání mozků“ dalším rozvojem nástrojů, které umožňují cirkulační migraci; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby analyzovala výhody a nevýhody stávajících modelů používaných v jiných zemích, jako je bodový systém a modely založené na vyjádření zájmu; v zájmu usnadnění cirkulační migrace doporučuje zavést upřednostňovanou mobilitu a přístup k obnovitelným povolením, právo na opětovný vstup a prodloužení povolené doby nepřítomnosti státních příslušníků třetích zemí, aby se mohli vrátit do svých domovských zemí;

Další vývoj legislativního rámce EU

27.  připomíná, že EU v celosvětové soutěži o talenty zaostává; konstatuje, že jediným návrhem týkajícím se legální migrace pracovních sil, který předložila předchozí Komise, byla revize směrnice o modré kartě; nadále usiluje o smysluplnou a rozsáhlou revizi směrnice o modré kartě s cílem přinést přidanou hodnotu, pokud jde o harmonizaci, uznávání dovedností, zjednodušení postupů a lepší mobilitu v rámci EU;

28.  zdůrazňuje potřebu strukturovaného dialogu a konzultací se zúčastněnými stranami, včetně příslušných organizací občanské společnosti, sociálních partnerů a sítí diaspor, samotných pracovníků ze třetích zemí a místních orgánů a mezinárodních organizací (zejména IOM, MOP a OECD), při zvažování budoucího vývoje legislativního rámce EU;

29.  je toho názoru, že politika EU a vnitrostátní politiky v oblasti legální migrace by se měly zaměřit na řešení nedostatku pracovních sil a dovedností na trhu práce; za tímto účelem vyzývá Komisi, aby analyzovala neefektivnost testů trhu práce a systémů migrace pracovní síly, které neodpovídají skutečným potřebám trhu práce; doporučuje, aby Unie upravila svůj legislativní rámec tak, aby se více zaměřoval na státní příslušníky třetích zemí, kteří hledají zaměstnání vyžadující nízkou či střední kvalifikaci(17);

30.  v této souvislosti konstatuje, že státní příslušníci třetích zemí jsou často zaměstnáváni v odvětví péče o domácnost a domácích pečovatelských služeb(18); konstatuje, že jde o  odvětví, v němž tvoří většinu zaměstnanců ženy; vyzývá EU a její členské státy, aby ratifikovaly úmluvu MOP č. 189 o pracovnících v domácnosti a zajistily plné uplatňování norem týkajících se zaměstnání; dále vyzývá Komisi, aby zvážila legislativní opatření v této oblasti;

31.  vyzývá Komisi, aby vypracovala systém platný v celé EU, který by přilákal a usnadnil přeshraniční činnosti samostatně výdělečně činných osob, podnikatelů a začínajících podniků – s cílem posílit inovace – jakož i mladších státních příslušníků třetích zemí bez formální kvalifikace, například prostřednictvím víz pro uchazeče o zaměstnání a víz pro účely odborné přípravy, s přihlédnutím ke službám platformy Europass v souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/646(19);

32.  uznává, že odvětvové směrnice nejsou všelékem na řešení potřeb trhu práce EU ani problému migrace obecněji, přičemž bere na vědomí, že většina členských států má vnitrostátní programy na přilákání pracovních migrantů; je přesvědčen, že ve střednědobém horizontu musí EU opustit odvětvový přístup a přijmout souhrnnou právní úpravu přistěhovalectví, která stanoví pravidla pro vstup a pobyt všech státních příslušníků třetích zemí, kteří na území Unie hledají zaměstnání, a sladí práva, která požívají státní příslušníci třetích zemí a jejich rodiny;

33.  poukazuje na to, že by takový zastřešující legislativní nástroj řešil problém současné směsice postupů, odstranil rozdílné požadavky stanovené v jednotlivých členských státech a zajistil by potřebné zjednodušení a harmonizaci pravidel, aniž by došlo k diskriminaci jakéhokoli odvětví zaměstnanosti nebo kategorie zaměstnanců; dále se domnívá, že by takový nástroj usnadnil spolupráci mezi členskými státy a mezi EU a třetími zeměmi;

o
o   o

34.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 9.
(2) PE573.223v01-00.
(3) Přijaté texty, P9_TA(2020)0176.
(4) Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 21.
(5) Úř. věst. L 155, 18.6.2009, s. 17.
(6) Úř. věst. L 343, 23.12.2011, s. 1.
(7) Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 375.
(8) Úř. věst. L 157, 27.5.2014, s. 1. Osoby převedené v rámci společnosti jsou převedeny z podniku usazeného mimo EU do subjektu patřícího do stejné skupiny podniků usazených v EU.
(9) Úř. věst. L 132, 21.5.2016, s. 21.
(10) Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (Úř. věst. L 251, 3.10.2003, s. 12).
(11) Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44).
(12) Studie tematické sekce C o zkoumání nových cest k přijímání právních předpisů v oblasti migrace pracovních sil do Evropské unie a o spolupráci EU s třetími zeměmi v oblasti migrace.
(13) Fasani, F. a Mazza, J., Immigrant Key Workers: Their Contribution to Europe's COVID-19 Response („Klíčoví pracovníci z řad imigrantů: jejich příspěvek k reakci Evropy na onemocnění COVID-19“), Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2020.
(14) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. L 168, 30.6.2009, s. 24).
(15) Kontrola účelnosti poukázala na to, že nejvíce problémů s vnitřní soudržností existuje v těchto hlavních oblastech: postupy podávání žádostí, podmínky pro vstup na území a pobyt (včetně důvodů pro zamítnutí a stažení žádosti), podmínky pro rovné zacházení, mobilita v rámci EU a sloučení rodiny.
(16) Doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení (Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s. 1).
(17) Viz např. Evropská migrační síť: „Determining labour shortages and the need for labour migration from third countries in the EU“ (Určení nedostatku pracovních sil a potřeba migrace pracovních sil ze třetích zemí do EU), Evropská komise, Brusel, 2015.
(18) Viz také: EPRS, The cost of non-Europe in the area of legal migration (Náklady vyplývající z neexistence společného evropského postupu v oblasti legální migrace), Evropský parlament, Brusel, 2019, s. 21–22.
(19) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/646 ze dne 18. dubna 2018 o společném rámci pro poskytování lepších služeb v oblasti dovedností a kvalifikací (Europass) (Úř. věst. L 112, 2.5.2018, s. 42).


Digitální budoucnost Evropy: jednotný digitální trh a využívání umělé inteligence pro evropské spotřebitele
PDF 217kWORD 70k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2021 o přípravě digitální budoucnosti Evropy: odstranění překážek fungování jednotného digitálního trhu a lepší využívání umělé inteligence pro evropské spotřebitele (2020/2216(INI))
P9_TA(2021)0261A9-0149/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. února 2020 nazvané „Formování digitální budoucnosti Evropy“ (COM(2020)0067),

–  s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 19. února 2020 s názvem „O umělé inteligenci – evropský přístup k excelenci a důvěře“ (COM(2020)0065),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 19. února 2020 nazvanou „Zpráva o dopadech umělé inteligence, internetu věcí a robotiky na bezpečnost a odpovědnost“ (COM(2020)0064),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. března 2020 nazvané „Identifikace a řešení překážek pro jednotný trh“ (COM(2020)0093),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. března 2020 nazvané „Dlouhodobý akční plán pro lepší provádění a prosazování pravidel jednotného trhu“ (COM(2020)0094),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. listopadu 2020 nazvané „Nový program pro spotřebitele – Posílení odolnosti spotřebitele pro udržitelné oživení“ (COM(2020)0696),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. dubna 2018 s názvem „Umělá inteligence pro Evropu“ (COM(2018)0237),

–  s ohledem na pracovní dokument nazvaný „Utváření digitální transformace v Evropě“ z února 2020, který vypracovala společnost McKinsey & Company pro Komisi(1),

–  s ohledem na zprávy Indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI) z roku 2020 a na výsledky zvláštního průzkumu Eurobarometru „Postoje k dopadu digitalizace na každodenní život“(2),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 9. června 2020 o utváření digitální budoucnosti Evropy,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. února 2020 nazvané „Evropská strategie pro data“ (COM(2020)0066),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“)(3),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků(4),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích)(5),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS o klamavé reklamě, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách)(6),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu(7),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES(8),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o směřování k Aktu o jednotném digitálním trhu(10),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/302 ze dne 28. února 2018 o řešení neoprávněného zeměpisného blokování a dalších forem diskriminace založených na státní příslušnosti, místě bydliště či místě usazení zákazníků v rámci vnitřního trhu a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a (EU) 2017/2394 a směrnice 2009/22/ES(11),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 ze dne 2. října 2018, kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012(12),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2161 ze dne 27. listopadu 2019, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES, 2005/29/ES a 2011/83/EU, pokud jde o lepší vymáhání a modernizaci právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele(13),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 ze dne 17. dubna 2019 o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb(14),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 ze dne 17. dubna 2019 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES(15),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. února 2020 o automatizovaných rozhodovacích procesech: zajištění ochrany spotřebitele a volného pohybu zboží a služeb(17),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2020 obsahující doporučení Komisi k aktu o digitálních službách: zdokonalit fungování jednotného trhu(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2020 o právech duševního vlastnictví při vývoji technologií umělé inteligence(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2020 obsahující doporučení Komisi k rámci pro etické aspekty umělé inteligence, robotiky a souvisejících technologií(20),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2020 obsahující doporučení Komisi k režimu občanskoprávní odpovědnosti za umělou inteligenci(21),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. ledna 2021 s názvem „Posílení jednotného trhu: budoucnost volného pohybu služeb“(22),

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro kulturu a vzdělávání, Výboru pro právní záležitosti, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A9-0149/2021),

A.  vzhledem k tomu, že na jednotném digitálním trhu stále existují překážky, které je třeba odstranit, aby bylo možné plně využít jeho potenciál, a vzhledem k tomu, že pro úspěšnost jednotného digitálního trhu je důležitý jednotný přístup EU orientovaný na člověka;

B.  vzhledem k tomu, že digitalizace může ve významné míře zvýšit hodnotu jednotného trhu jako celku, je důležitá jak pro evropské spotřebitele, tak pro tradiční i netradiční odvětví a může znamenat konkurenční výhodu na globálním trhu;

C.  vzhledem k tomu, že jednotný digitální trh staví tradiční trhy před různé výzvy, měla by být respektována zásada „co je nelegální mimo internet, je nelegální také na internetu“;

D.  vzhledem k tomu, že umělá inteligence je již do jisté míry upravena stávajícími legislativními požadavky;

E.  vzhledem k potřebě budovat veřejnou důvěru v umělou inteligenci tím, že bude standardně zahrnovat plné dodržování základních práv, ochranu spotřebitele a ochranu údajů a bezpečnosti a že bude posilovat inovace v Evropě;

F.  vzhledem k tomu, že bílá kniha o umělé inteligenci uznala zemědělství za jedno z odvětví, v nichž může umělá inteligence zvýšit účinnost, a že jedním z obecných cílů budoucí společné zemědělské politiky (SZP) je podpora inteligentního zemědělství; vzhledem k tomu, že výzkum a činnost týkající se umělé inteligence v odvětví zemědělství a chovu zvířat mohou zvýšit atraktivitu tohoto odvětví pro mladší osoby a zlepšit zemědělské výnosy v oblastech s méně příznivými přírodními podmínkami, životní podmínky zvířat a produktivitu; vzhledem k tomu, že strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ a strategie v oblasti biologické rozmanitosti mají zemědělcům pomoci pěstovat kvalitní produkty a snížit do roku 2030 úbytek živin a používání pesticidů a hnojiv;

G.  vzhledem k tomu, že digitální transformace vyžaduje navýšení investic do klíčových faktorů, které umožní dosáhnout digitální ekonomiky, a koordinaci s politikami v oblasti zelené transformace;

H.  vzhledem k tomu, že umělá inteligence nabízí mnoho výhod, ale také představuje určitá rizika;

I.  vzhledem k tomu, že členské státy a orgány EU mají podle Listiny základních práv Evropské unie a Evropské úmluvy o lidských právech povinnost zajistit, aby práva každého člověka na soukromí, ochranu údajů, svobodu projevu a shromažďování, nediskriminaci a důstojnost a další základní práva nebyla nepřiměřeně omezována používáním nových a vznikajících technologií;

J.  vzhledem k tomu, že používání umělé inteligence rovněž představuje rizika a vyvolává obavy ohledně etiky, rozsahu a transparentnosti shromažďování, používání a šíření osobních údajů;

Část 1: odstranění překážek pro hladké fungování jednotného digitálního trhu

1.  je přesvědčen, že digitální politika EU by měla vybudovat a podporovat klíčové pilíře potřebné k tomu, aby evropský veřejný a soukromý sektor měly vedoucí postavení ve světě v oblasti důvěryhodných digitálních inovací orientovaných na člověka; domnívá se, že jedním z těchto pilířů je jednotný digitální trh a že je nutné zajistit využití plného potenciálu nových technologií odstraněním neodůvodněných překážek na vnitrostátní úrovni a zajištěním právní jistoty pro spotřebitele a podniky v zájmu evropských občanů a posílení hospodářské soutěže; domnívá se, že k tomuto výsledku může přispět lépe organizovaný společný evropský přístup k integraci a harmonizaci trhu; myslí si, že za účelem dosažení tohoto cíle jsou nutná další opatření jak na úrovní každého členského státu, tak na úrovni EU;

2.  zdůrazňuje význam plně fungujícího jednotného digitálního trhu ve prospěch spotřebitelů a podniků a žádá, aby byly MSP podporovány při své digitální transformaci, a očekává, že Komise před předložením návrhů právních předpisů provede kontrolu jejich účelnosti pro MSP;

3.  domnívá se, že přístup EU k digitalizaci musí být v plném souladu se základními právy, ochranou spotřebitele, technologickou neutralitou, neutralitou sítě a pravidly pro ochranou údajů a zásadou inkluzivnosti a nediskriminace;

4.  domnívá se, že digitalizace a vznikající technologie, jako je například umělá inteligence, mohou přispět k dosažení cílů průmyslové strategie EU a Zelené dohody a k překonání některých problémů zapříčiněných krizí COVID-19; dále se domnívá, že vzájemně se posilující politický přístup k Zelené dohodě, průmyslové strategii a digitalizaci by mohl napomoci jak dosažení jejich cílů, tak i posílení čelního postavení EU v oblasti technologií; poukazuje na potenciál digitálních řešení, jako jsou práce z domova a aplikace umělé inteligence, pokud jde o podporu zapojení osob se zdravotním postižením do jednotného digitálního trhu; má za to, že krize COIVD-19 nabízí rovněž příležitost k urychlení digitalizace a že digitální transformace musí celkově sloužit veřejnému zájmu; domnívá se, že digitální transformace by mohla pomoci uspokojit potřeby městských, venkovských a izolovaných regionů v EU;

5.  bere na vědomí potenciál nových technologií pro přechod k oběhovému a udržitelnému hospodářství díky snadnějšímu zavádění oběhových obchodních modelů, zlepšování energetické účinnosti systémů zpracování a uchovávání údajů a příspěvku k udržitelnějším hodnotovým řetězcům a optimálnímu využívání zdrojů;

6.  vyzývá Komisi, aby prosazovala a podporovala zavádění a rozvoj udržitelných technologií při realizaci Zelené dohody, mimo jiné posouzením dopadu sdílení údajů a infrastruktur nezbytných k zajištění udržitelného zavádění digitálních technologií na životní prostředí;

7.  zdůrazňuje, že pro plné využití potenciálu Zelené dohody bude klíčové umožnit sdílení a přístup k základním a přesně definovaným souborům údajů; vyzývá Komisi, aby posoudila, jaké soubory údajů jsou pro tento účel nezbytné;

8.  domnívá se, že by měly být eliminovány praktiky, které narušují práva spotřebitelů, ochranu údajů a pracovní práva;

9.  zdůrazňuje, že Komise by měla přijmout vyvážený přístup k právní úpravě orientovaný na budoucnost a založený na důkazech a na zásadě subsidiarity s cílem vytvořit jednotný digitální trh, který zajistí poskytování veřejných služeb, bude konkurenceschopný, spravedlivý, přístupný, technologicky neutrální, vstřícný k inovacím a ke spotřebitelům, orientovaný na člověka a důvěryhodný a který bude budovat bezpečnou datovou společnost a ekonomiku;

10.  zdůrazňuje, že pokud jde o zdanění digitální ekonomiky a tradiční ekonomiky, měly by být vytvořeny rovné podmínky tím, že bude dosaženo společného chápání toho, kde je vytvářena hodnota;

11.  upozorňuje, že v příslušných případech by MSP a další hospodářské subjekty mohly těžit z kooperativních modelů, jako je otevřený software a software s otevřeným zdrojovým kódem, v závislosti na různých situacích nebo souvislostech, a to při zohlednění možných výhod, kybernetické bezpečnosti, ochrany soukromí a údajů a aniž jsou dotčeny platné právní předpisy; je přesvědčen, že to může přispět k dosažení evropské strategické autonomie v digitální oblasti;

12.  vyzývá Komisi, aby ve svých budoucích legislativních návrzích dodržovala své hlavní zásady a aby se vyvarovala tříštění jednotného digitálního trhu, odstranila veškeré stávající neopodstatněné překážky a nadbytečné administrativní požadavky, podporovala inovace zejména pro MSP a využívala vhodné pobídky, které zajistí rovné podmínky a rovný přístup k investičním příležitostem;

13.  vyzývá Komisi, aby zajistila účinné a účelné vynucování stávajících i nových právních požadavků; domnívá se, že vynucování musí probíhat účinně napříč hranicemi a napříč odvětvími, přičemž orgány spolu musí lépe spolupracovat a je nutné věnovat náležitou pozornost odbornosti, jakož i příslušné způsobilosti jednotlivých orgánů; domnívá se, že by Komise měla stanovit jako orientační rámec pro zajištění koordinace veškerých nových regulatorních požadavků v oblasti umělé inteligence nebo souvisejících oblastech;

14.  vyzývá Komisi, aby se zaměřila na regulační prostředí vstřícné k inovacím a ke spotřebitelům a aby v úzké spolupráci s členskými státy a zainteresovanými stranami posílila finanční a institucionální podporu evropské digitální ekonomiky prostřednictvím opatření, jako jsou: investice do vzdělávání, výzkumu a vývoje, podpora inovací v Evropě, poskytování většího a širšího přístupu ke snadno čitelným a interoperabilním kvalitním průmyslovým a veřejným údajům, budování digitální infrastruktury, zvyšování obecné dostupnosti digitálních dovedností u obyvatelstva, podpora vedoucího postavení v oblasti technologií pro podnikatelské prostředí a vytvoření přiměřeného a harmonizovaného regulačního prostředí;

15.  domnívá se, že při podpoře digitálního rozvoje v celé EU může hrát důležitou úlohu inteligentní zadávání veřejných zakázek, jako je evropská platforma GovTech;

16.  domnívá se, že jsou zapotřebí významné investice a spolupráce veřejného a soukromého sektoru v oblasti umělé inteligence a dalších klíčových nových technologií; vítá využívání unijních programů financování na podporu digitalizace naší společnosti a průmyslu, pokud jsou založeny na zásadách účinnosti, transparentnosti a inkluzivnosti; vyzývá ke koordinovanému provádění jednotlivých fondů s cílem maximalizovat součinnost mezi programy; navrhuje strategicky upřednostňovat financování výstavby nezbytné digitální infrastruktury; vyzývá k tomu, aby program NextGenerationEU i veřejné a soukromé zdroje financování navýšily investice tak, aby odrážely ambici EU zaujmout vedoucí světové postavení v odvětví technologií, prohloubit svůj výzkum a znalosti a být schopna plně využít výhod digitalizace ve vztahu ke všem skupinám společnosti;

17.  domnívá se, že umělá inteligence představuje zvláštní výzvu pro MSP a že nadměrně složité regulační požadavky mohou mít nepřiměřený dopad na jejich konkurenceschopnost; je přesvědčen, že přechod k řešením založeným na umělé inteligenci bude pro tyto společnosti přínosem, přičemž nové právní předpisy v oblasti používání umělé inteligence by neměly vytvářet neodůvodněné administrativní překážky, které by ohrozily jejich konkurenceschopnost na trhu;

18.  vyzývá Komisi, aby zajistila širší koordinaci investic v rámci plánu oživení NextGenerationEU; vyzývá Komisi, aby v tomto plánu navrhla konkrétní opatření na podporu technologií a infrastruktur s velkým účinkem v EU, jako jsou umělá inteligence, vysoce výkonná výpočetní technika, kvantová výpočetní technika, cloudová infrastruktura, platformy, inteligentní města, sítě 5G a optická infrastruktura;

19.  připomíná, že MSP jsou páteří evropského hospodářství a že, mají-li se digitálně transformovat, potřebují zvláštní podporu z programů financování EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby prostřednictvím Programu pro jednotný trh, center pro digitální inovace a facility na podporu oživení a odolnosti posílily svou podporu začínajícím podnikům, mikropodnikům a MSP při vývoji a používání digitálních technologií s cílem dále podněcovat digitální transformaci, a umožnily jim tak plně rozvíjet jejich digitální potenciál a konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost v Evropě;

20.  konstatuje, že Evropě v porovnání s jinými trhy výrazně schází rizikový a počáteční kapitál a rovněž financování v podobě soukromého kapitálu; domnívá se, že to často vede k rozšíření evropských začínajících podniků na trzích třetích zemí, místo aby expandovaly v EU; domnívá se, že to brání širšímu evropskému hospodářství získat co nejvíce přínosů z podniků pocházejících z Evropy; poukazuje na nepřiměřeně velkou úlohu veřejných subjektů, pokud jde o stávající financování inovací a výzkumu, a na významné rozdíly v ekosystémech začínajících podniků a dostupném financování mezi členskými státy; vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly komplexní evropský přístup k navýšení zdrojů kapitálu pro technologické investice v EU, včetně iniciativ na podporu tzv. andělských investic ze strany předních subjektů evropského soukromého sektoru, a rovněž usnadnit dostupnost rizikového a počátečního kapitálu pro evropské společnosti a začínající podniky;

21.  zdůrazňuje, že program Digitální Evropa, program Horizont Evropa a programy pro propojení Evropy představují nezbytnou podporu digitální transformace Evropy a měly by obdržet odpovídající finanční prostředky; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že tyto programy budou prováděny co nejdříve; připomíná, že členské státy musí dodržovat svůj závazek v rámci strategie Evropa 2020 investovat 3 % svého HDP do výzkumu a vývoje;

22.  vyzývá Komisi, aby pracovala na postavení EU jako lídra v oblasti přijímání a standardizace nových technologií a aby zajistila, že umělá inteligence bude orientována na člověka a že bude v souladu s evropskými hodnotami, základními právy a normami; zdůrazňuje, že při nastavování pravidel na světové úrovni je vzhledem ke globální povaze vedoucího postavení v oblasti technologií a jejich rozvoje nutné spolupracovat s orgány pro normalizaci, odvětvím a rovněž s mezinárodními partnery; domnívá se, že použití workshopových dohod Evropského výboru pro normalizaci (CEN) v konkrétních oblastech, jako jsou umělá inteligence a nové vznikající technologie, může zefektivnit vytváření harmonizovaných norem;

23.  podporuje záměr Komise zvýšit dostupnost a sdílení neosobních údajů s cílem posílit evropské hospodářství; domnívá se, že při naplňování tohoto cíle by měla být zohledněna rizika spojená s širším přístupem k neosobním údajům, jako je deanonymizace;

24.  domnívá se, že je třeba podporovat přístup MSP k většímu množství údajů, a vyzývá k vytvoření pobídek, které by MSP umožnily přístup k neosobním údajům vytvořeným jinými soukromými subjekty v rámci dobrovolného a vzájemně prospěšného procesu, aby byly dodrženy všechny nezbytné záruky v souladu s nařízením (EU) 2016/679 a právního rámce v oblasti práv duševního vlastnictví;

25.  poznamenává, že při poskytování veřejných služeb nebo při zadávání veřejných zakázek veřejné podniky vytvářejí, shromažďují a zpracovávají značné množství neosobních údajů, které představují významnou hodnotu pro jejich opětovné komerční použití a přínos pro společnost; vybízí Komisi a členské státy, aby tyto údaje zpřístupnily v širším měřítku pro opakované použití v obecném zájmu na podporu cílů směrnice o veřejně přístupných údajích;

26.  připomíná, že potřebujeme datovou ekonomiku fungující ve prospěch celé EU, neboť je to klíčový faktor, který umožní dosáhnout digitalizace; domnívá se, že vysoká úroveň ochrany údajů v zájmu důvěryhodnosti umělé inteligence by mohla pomoci zlepšit důvěru spotřebitelů; domnívá se, že je důležité, aby EU zaručila vysokou míru kontroly zákazníků a v relevantních případech i spotřebitelů nad svými údaji a zajištění nejvyšších norem v oblasti ochrany osobních údajů díky jednoznačným a vyváženým pravidlům mimo jiné v oblasti práv duševního vlastnictví (IPR), domnívá se však, že je důležité zachovat si otevřenost vůči třetím zemím a že je důležitý volný tok údajů, které nejsou osobní, přes hranice;

27.  bere na vědomí akt o digitálních službách a akt o digitálních trzích a domnívá se, že by měly přispívat k podpoře inovací, zaručení vysoké úrovně ochrany spotřebitele a zlepšení práv uživatelů a jejich důvěry a bezpečnosti na internetu; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby evropský trh zůstal aktivní a vysoce konkurenceschopný;

28.  poukazuje na to, že ochrana spotřebitele by měla v rámci aktu o digitálních službách hrát důležitou úlohu, a je přesvědčen, že větší transparentnost a náležitá péče, pokud jde o elektronický trh, by zvýšila bezpečnost výrobků, a tím posílila důvěru spotřebitelů v elektronický trh;

29.  zdůrazňuje proto, že jsou zapotřebí jasně vymezené odpovědnosti za elektronický trh založené na zásadě proporcionality; zdůrazňuje, že by měla být vyjasněna odpovědnost platforem pro hostování obsahu za zboží, které se na nich prodává či inzeruje, aby se odstranila právní mezera, kvůli níž se kupující nedomohli toho, na co měli podle zákona nebo smlouvy o dodání zboží nárok, například z důvodu neschopnosti identifikovat hlavního prodejce (zásada „znát svého obchodního zákazníka“);

30.  vítá Nový program pro spotřebitele navržený Komisí a vybízí Komisi, aby podle potřeby aktualizovala právní předpisy na ochranu spotřebitele tak, aby lépe odrážely dopady nových technologií a možné újmy pro spotřebitele, zejména pro nejzranitelnější skupiny a s ohledem na dopad pandemie COVID-19; domnívá se, že evropští spotřebitelé by měli mít možnost hrát aktivní úlohu v digitální transformaci a že důvěra spotřebitelů a přijetí digitálních technologií závisí na tom, zda jsou jejich práva chráněna za všech okolností;

31.  připomíná, že neoprávněné zeměpisné blokování online služeb představuje významnou překážku pro jednotný trh a bezdůvodnou diskriminaci evropských spotřebitelů; bere na vědomí první krátkodobý přezkum nařízení o zeměpisném blokování, který provedla Komise, a naléhavě ji vyzývá, aby pokračovala ve svém posuzování a aby se zapojila do dialogu zúčastněných stran s ohledem na rostoucí poptávku po přeshraničním přístupu k audiovizuálním službám s cílem podpořit oběh kvalitního obsahu v celé EU;

32.  připomíná základní práva EU na soukromí a ochranu osobních údajů, včetně například výslovného informovaného souhlasu zakotveného v nařízení GDPR; poukazuje na to, že souhlas by měl být založen na srozumitelných a snadno dostupných informacích o tom, jak budou osobní údaje používány a zpracovávány, a že by to mělo být respektováno i při použití algoritmů;

33.  vítá novou strategii kybernetické bezpečnosti EU pro digitální dekádu, která je nezbytná pro zajištění důvěry občanů a plného využití inovací, konektivity a automatizace v digitální transformaci, a to při současném zachování základních práv, a vyzývá k účinnému a rychlému provedení nastíněných opatření;

34.  vyzývá členské státy, aby neprodleně provedly evropský akt přístupnosti s cílem účinně odstranit překážky pro občany se zdravotním postižením a zajistit dostupnost přístupných digitálních služeb a vhodnost podmínek, za nichž jsou tyto služby poskytovány, s cílem dosáhnout plně inkluzivního a přístupného jednotného digitálního trhu, který zajistí rovné zacházení a začlenění osob se zdravotním postižením; vybízí členské státy, aby rozšířily uplatňování směrnice o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru na oblasti otevřené pro veřejné použití, zejména v oblasti zdravotnictví, dopravy a poštovních nebo telekomunikačních služeb(23);

Část 2: zlepšení využívání umělé inteligence u evropských spotřebitelů

35.  je pevně přesvědčen o tom, že pokud bude umělá inteligence vyvinuta v souladu s platnými právními předpisy, má potenciál zlepšit některé oblasti ve prospěch evropských občanů a představovat značný přínos a hodnotu pro hospodářství, bezpečnost, zabezpečení, vzdělávání, zdravotní péči, dopravu a životní prostředí; domnívá se, že ve vztahu k produktům a službám založeným na umělé inteligenci je třeba zajistit bezpečnost, ochranu, inkluzivnost, nediskriminaci, přístupnost a spravedlnost, zejména pokud jde o skupiny spotřebitelů ve zranitelném postavení, aby nikdo nebyl opomenut a aby přínosy těchto produktů a služeb byly dostupné celé společnosti;

36.  uznává, že aby bylo možné využívat výhod umělé inteligence, je nutné, aby Komise, členské státy, soukromý sektor, občanská společnost a vědecká komunita účinně spolupracovaly na vytvoření ekosystému pro bezpečnou umělou inteligenci orientovanou na člověka, která bude přínosem pro celou společnost;

37.  konstatuje, že ačkoli umělá inteligence nabízí značný potenciál, může rovněž představovat určitá vysoká rizika spojená například s předpojatostí a netransparentností; domnívá se, že tato rizika se mohou projevit v závislosti na konkrétních souvislostech a případech použití umělé inteligence; vybízí k tomu, aby procesy sledovatelnosti systémů založených na umělé inteligenci byly transparentní a aby bylo možné je přezkoumat v případě, že dojde k prokazatelné vážné újmě;

38.  domnívá se, že kromě některých překážek bránících rozvoji, přijímání a účinné regulaci digitálních technologií v EU může nedůvěra spotřebitelů plošné přijetí umělé inteligence brzdit; upozorňuje na to, že občané nedostatečně chápou procesy, na jejichž základě se vyspělé algoritmické systémy a systémy umělé inteligence rozhodují;

39.  konstatuje, že spotřebitelé potřebují jasný a předvídatelný právní rámec pro případ nesprávného fungování výrobků;

40.  vyzývá Komisi a členské státy, aby neustále zlepšovaly část veřejné správy, která bude odpovědná za provádění budoucích právních předpisů týkajících se umělé inteligence;

41.  vítá bílou knihu Komise o umělé inteligenci a vyzývá k tomu, aby Komise rozvíjela společný regulační rámec EU pro umělou inteligenci, který bude orientovaný na člověka, bude vycházet z posouzení rizik, bude jednoznačný a obstojí v budoucnosti; domnívá se, že tento rámec je nezbytný pro dohled nad automatizovanými rozhodovacími systémy a že by měl doplnit stávající právní předpisy týkající se umělé inteligence a zajistit, aby byly přiměřené s ohledem na míru rizika;

42.  zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit, aby u algoritmického rozhodování existovala přiměřená míra lidské kontroly a aby byly zavedeny řádné a účinné mechanismy nápravy;

43.  zdůrazňuje, že je důležité posílit postavení spotřebitelů prostřednictvím základní odborné přípravy a dovedností v oblasti umělé inteligence, které by jim umožnily tyto technologie více využívat a zároveň by je chránily před jakýmikoli možnými hrozbami;

44.  konstatuje, že ačkoli umělá inteligence již různou měrou podléhá platným evropským právním předpisům, přináší nové, dosud nevyřešené právní otázky, které se dotýkají spotřebitelů, a vyzývá proto Komisi, aby stanovila jednoznačná pravidla týkající se fungování a synergií mezi stávající platnou právní úpravou a navrhovanými novými opatřeními, aby se odstranily stávající právní mezery a aby se dosáhlo přiměřeného a konzistentního právního rámce; domnívá se, že spolupráce mezi členskými státy je důležitá pro posílení jednotného digitálního trhu;

45.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily úzkou spolupráci při prosazování regulačního rámce s cílem zabránit roztříštěnému jednotnému trhu;

46.  domnívá se, že umělá inteligence je rychle se rozvíjející technologií, která vyžaduje účinnou legislativu, nejen pokyny, a to legislativu založenou na zásadách a proporcionalitě; domnívá se, že má-li být toho dosaženo, musí být umělá inteligence široce definována, aby veškerá regulační opatření napříč různými odvětvími mohla zůstat flexibilní a přizpůsobitelná tak, aby zohledňovala budoucí vývoj a odpovídajícím způsobem řešila různé úrovně rizik používání umělé inteligence, které je třeba dále definovat v odvětvových rámcích; je přesvědčen, že je třeba, aby budoucí regulace odpovídajícím způsobem odrážela míru, do jaké vznikají v praxi vnímaná rizika umělé inteligence v souvislosti s různými způsoby jejího využívání a zavádění;

47.  poukazuje na to, že využívání algoritmů strojového učení umožňuje podnikům získat souhrnný náhled do osobní situace spotřebitele a vzorců jeho chování; vyzývá proto Komisi, aby upravila použití technologií umělé inteligence vytvořením komplexního právního rámce s cílem předcházet zneužívání nebo nepoctivému užívání těchto systémů;

48.  domnívá se, že cílem regulačního rámce umělé inteligence by mělo být vytvoření vnitřního trhu pro důvěryhodné a bezpečné výrobky, aplikace a služby založené na umělé inteligenci a že by tento rámec měl být založen na článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie;

49.  zdůrazňuje, že spotřebitelé mají právo být odpovídajícím a snadno přístupným způsobem a včas informováni o existenci a možném výsledku systémů umělé inteligence a o tom, jak mohou být rozhodnutí systému kontrolována, smysluplně napadena a opravena;

50.  vyzývá k povinnému poskytování informací, na jehož základě bude uváděno, zda spotřebitelé komunikují se systémy umělé inteligence;

51.  je přesvědčen, že vysvětlitelnost a transparentnost je zásadní pro budování a udržení důvěry uživatelů v systémy umělé inteligence; domnívá se proto, že procesy musí být transparentní, schopnosti a účel systémů umělé inteligence musí být otevřeně sdělovány a rozhodnutí musí být vysvětlitelné přímo dotčeným subjektům;

52.  domnívá se, že regulační rámec musí podporovat rozvoj důvěryhodných systémů umělé inteligence a měl by zajistit vysoké standardy ochrany spotřebitele, aby se posílila důvěra spotřebitelů v produkty založené na umělé inteligenci; domnívá se, že je třeba postupně stanovovat rizika a odpovídající právní požadavky a záruky proti poškození spotřebitele; je rovněž přesvědčen o tom, že by regulační rámec měl zajišťovat transparentnost a odpovědnost a jasně sdělovat relevantní požadavky, ať už se jedná o spotřebitele nebo regulační orgány, a proaktivně motivovat subjekty vyvíjející a uplatňující umělou inteligenci k přijímání důvěryhodné umělé inteligence;

53.  vyzývá Komisi, aby podporovala výměnu informací týkajících se algoritmických systémů mezi orgány členských států a aby podporovala rozvoj společného porozumění algoritmických systémů na jednotném trhu, který by orgánům členských států poskytoval svá doporučení, stanoviska a odborné posudky;

54.  domnívá se, že by se takový rámec měl zakládat na přístupu, který bude etický, orientovaný na člověka a založený na základních právech, ať už se jedná o návrh, vývoj nebo životní cyklus výrobků umělé inteligence, a bude založen na ochraně základních práv a zásadách transparentnosti, vysvětlitelnosti (pokud je to relevantní) a odpovědnosti a na právech a povinnostech nařízení GDPR – včetně minimalizace údajů, omezení účelu a záměrné a standardní ochrany osobních údajů;

55.  domnívá se, že škála nových regulatorních požadavků by měla být nastavena tak, aby aplikace umělé inteligence ve svém konkrétním kontextu představující to největší riziko podléhaly těm nejpřísnějším regulatorním požadavkům a kontrolám, včetně možnosti zákazu škodlivých a diskriminačních postupů; vyzývá Komisi, aby sestavila objektivní metodiku pro výpočet rizika poškození spotřebitele nad rámec již platné úpravy v rámci předpisů na ochranu spotřebitele; domnívá se, že by se taková metodika měla vyhnout restriktivnímu binárnímu přístupu, který by mohl rychle zastarat, a namísto toho se zaměřit na kontext, aplikace a specifické využití umělé inteligence;

56.  zdůrazňuje, že standardizace umělé inteligence na úrovni EU by měla posílit inovace a interoperabilitu a současně zaručit vysokou míru ochrany spotřebitele; uznává, že již sice existuje značný počet norem, je však zapotřebí další podpora a vývoj obecných norem týkajících se umělé inteligence, jako jsou normy, jež se uplatní na součásti a úplné aplikace;

57.  domnívá se, že jakmile dojde k zavedení jasných právních pravidel a donucovacích mechanismů, mohla by být zvážena úloha dobrovolného důvěryhodného označování umělé inteligence, přičemž je současně důležité mít na paměti, že informační asymetrie, která je vlastní algoritmickým systémům učení, úlohu systémů označování velmi znesnadňuje; domnívá se, že takové označení by mohlo zlepšit transparentnost technologií založených na umělé inteligenci; zdůrazňuje, že každý takový systém označování musí být srozumitelný pro spotřebitele a musí být prokázáno, že poskytuje měřitelný přínos pro informovanost spotřebitelů o aplikacích umělé inteligence, a umožňuje jim tak činit informovaná rozhodnutí, jinak se v praxi dostatečně neuplatní;

58.  je pevně přesvědčen o tom, že nové regulatorní požadavky a hodnocení musí být srozumitelné a proveditelné a tam, kde je to možné, by měly být začleněny do stávajících specifických odvětvových požadavků a zajistit přiměřenou úroveň administrativní zátěže;

59.  vyzývá Komisi a členské státy, aby využívaly inovativní regulatorní nástroje, například „regulační pískoviště“, které jsou v souladu se zásadou předběžné opatrnosti, a pomohly tak vytyčit jasnou cestu k rozšiřování pro start-upy a malé společnosti; domnívá se, že pokud budou tyto nástroje použity v kontrolovaném prostředí, měly by pomoci podpořit inovace; poukazuje na to, že vytvoření soudržného prostředí pro inovativní testování a ověřování výrobků založených na technologiích, jako je umělá inteligence, pomůže evropským podnikům překonat roztříštěnost jednotného trhu a využít potenciál růstu v celé EU;

60.  upozorňuje, že nejúčinnějším způsobem, jak omezit předpojatost, je zajistit kvalitu datových souborů používaných k trénování systémů umělé inteligence;

61.  domnívá se, že využívání umělé inteligence za vysoce rizikových podmínek by mělo být omezeno na konkrétní účely plně v souladu s použitelnými právními předpisy a při dodržení pravidel transparentnosti; domnívá se, že pouze jednoznačný legislativní rámec poskytující právní jistotu bude rozhodující pro zajištění bezpečnosti, ochrany údajů a spotřebitelů, důvěry a podpory veřejnosti v nezbytnost a proporcionalitu zavádění takových technologií; vyzývá Komisi, aby pečlivě zvážila, zda existují určité případy, situace nebo praktické postupy, pro něž by měly být přijaty zvláštní technické normy, včetně podkladových algoritmů; pokud by byly takové technické normy přijaty, považuje za nezbytné, aby byly – s ohledem na rychlé tempo technologického vývoje – pravidelně revidovány a přehodnocovány příslušnými orgány;

62.  domnívá se, že zřízení přezkumných komisí pro výrobky a služby umělé inteligence ze strany organizací a podniků s cílem posoudit potenciální přínosy a potenciální škody, zejména potenciální sociální dopad vyplývající z vysoce rizikových a účinných projektů založených na umělé inteligenci, může být užitečným nástrojem, který organizacím pomůže činit odpovědná rozhodnutí o produktech a službách umělé inteligence, zejména pokud zahrnují příslušné zúčastněné strany;

63.  zdůrazňuje význam vzdělávání a výzkumu pro umělou inteligenci; zdůrazňuje, že EU musí vybudovat své digitální kapacity tím, že povzbudí více lidí k profesní dráze v odvětvích souvisejících s informačními a komunikačními technologiemi a vyškolí více odborníků na data v oblasti umělé inteligence a odborníků v souvisejících nových oblastech, jako je investování do umělé inteligence a bezpečnost umělé inteligence; vyzývá k významným investicím do evropské sítě středisek excelence v oblasti umělé inteligence a k vytvoření celoevropských univerzitních a výzkumných sítí zaměřených na umělou inteligenci; domnívá se, že tato síť by měla pomoci s posílením výměny znalostí o umělé inteligenci, podporou talentů souvisejících s umělou inteligencí v rámci EU a s přilákáním nových talentů, posílením spolupráce mezi inovativními společnostmi, vysokoškolskými a výzkumnými institucemi a vývojáři umělé inteligence a s poskytováním specializovaného vzdělávání a rozvoje pro regulatorní orgány s cílem zajistit řádné fungování těchto technologií a ochránit evropské občany před možnými riziky a újmou, pokud jde o jejich základní práva; dále zdůrazňuje význam opatření a informačních kanálů, které malým a středním podnikům a začínajícím podnikům pomohou s účinnou digitalizací a směřováním k „průmyslu 5.0“; uznává, že sdílení a opětovné využívání součástí aplikací umělé inteligence zvyšuje míru využívání a šíření umělé inteligence; zdůrazňuje význam základního výzkumu v oblasti umělé inteligence; zdůrazňuje, že je nutné umožnit komplexní výzkum všech aplikací a technologií umělé inteligence;

64.  vyzývá k posouzení dopadů digitální propasti na lidi a k přijetí konkrétních opatření, jak ji překlenout; vyzývá ke zmírnění negativních dopadů prostřednictvím vzdělávání, rekvalifikace a prohlubování dovedností; zdůrazňuje, že vzhledem k nedostatečnému zastoupení žen v oblasti přírodních věd, technologie, inženýrství a matematiky a v digitálních společnostech je třeba zohlednit genderový rozměr; domnívá se, že zvláštní pozornost by měla být věnována programům zaměřeným na gramotnost v oblasti umělé inteligence;

65.  vyzývá Komisi, aby aktualizovala stávající rámec bezpečnosti a spolehlivosti produktů s cílem řešit nové výzvy, které představují nově vznikající digitální technologie, například umělá inteligence; naléhavě vyzývá Komisi, aby mimo jiné aktualizovala směrnici o obecné bezpečnosti výrobků a směrnici o odpovědnosti za výrobky, zejména tím, že zváží změnu pojmu „důkazní břemeno“ v případě újmy způsobené nově vznikajícími digitálními technologiemi, a to v jasně vymezených případech a po řádném posouzení, a přizpůsobení pojmů „výrobek“, „škoda“ a „vada“ tak, aby odrážely složitost vznikajících technologií, včetně výrobků se zabudovanou umělou inteligencí, internetem věcí a robotikou, samostatného softwaru a softwaru nebo aktualizací, které vyžadují takovou podstatnou změnu výrobku, že se de facto jedná o výrobek nový;

66.  zdůrazňuje, že je třeba vyvinout odpovídající konektivitu pro zavádění umělé inteligence i jakékoli nové technologie, a to i v regionech, které se potýkají s demografickými a hospodářskými problémy; vyzývá k tomu, aby byl brán v potaz nerovný přístup k technologiím ve venkovských oblastech, zejména při přidělování finančních prostředků Unie na budování sítí 5G, snižování počtu nepokrytých míst a při budování infrastruktury pro zajištění digitální konektivity obecně; vyzývá k vytvoření komunikační strategie EU, která občanům EU poskytne spolehlivé informace, a k osvětovým kampaním týkajícím se sítí 5G;

67.  vyzývá Komisi, aby posoudila rozvoj a používání technologií distribuované účetní knihy, včetně blockchainu, a zejména inteligentních smluv, na jednotném digitálním trhu, poskytla pokyny a zvážila rozvoj vhodného právního rámce s cílem zajistit podnikům a spotřebitelům právní jistotu, především pokud jde o zákonnost a prosazování inteligentních smluv v přeshraničních situacích a případně o požadavky na ověřování;

68.  žádá, aby byla v rámci Světové obchodní organizace (WTO) uzavřena mnohostranná jednání o elektronickém obchodu a bylo dosaženo vyváženého výsledku; vyzývá Komisi, aby pečlivě posoudila dopad doložky o zdrojovém kódu, která je v současné době předmětem jednání o elektronickém obchodu na úrovni WTO, na budoucí právní předpisy EU v oblasti umělé inteligence a aby do tohoto posouzení zapojila Evropský parlament; vyjadřuje politování nad tím, že vzhledem k neexistenci celosvětových pravidel čelí podniky z EU v oblasti digitálního trhu necelním překážkám, jako jsou neoprávněné požadavky týkající se lokalizace dat a povinného přenosu technologií; konstatuje, že tyto překážky jsou problémem především pro malé a střední podniky (MSP); poukazuje na to, že by celosvětová pravidla v oblasti digitálního obchodu mohla dále posílit ochranu spotřebitelů; podporuje, aby bylo moratorium WTO na elektronické přenosy trvalé, a zdůrazňuje, že je nutné vytvořit jasnou definici elektronických přenosů; žádá, aby byla přijata dohoda WTO o informačních technologiích a tato dohoda byla rozšířena a aby byl referenční dokument WTO o telekomunikačních službách v plném rozsahu proveden a ve větší míře přijímán;

69.  bere na vědomí, že EU má ambici stát se světovým lídrem v oblasti vývoje a používání umělé inteligence; vyzývá EU, aby například v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a WTO úžeji spolupracovala s partnery na stanovení celosvětových norem pro umělou inteligenci v zájmu snížení překážek obchodu a budování důvěryhodné umělé inteligence v souladu s hodnotami EU; podporuje mezinárodní spolupráci mezi zeměmi OECD v otázkách regulace a v dalších otázkách týkajících se digitálního hospodářství, včetně globálního partnerství v oblasti umělé inteligence; vybízí EU, aby v této věci zintenzivnila činnost, jíž se věnuje společně s OSN a mezinárodními normalizačními orgány; bere na vědomí uzavření dohody o asijském regionálním komplexním hospodářském partnerství (RCEP) založeném na pravidlech, která položila základ pro největší projekt hospodářské integrace na světě; je přesvědčen, že by EU měla prosazovat digitální pravidla, která jsou v souladu se zásadami demokracie, lidskými právy a udržitelným rozvojem; v této souvislosti podporuje návrh na vytvoření Rady EU-USA pro obchod a technologie;

70.  v této souvislosti podporuje práci na transatlantické dohodě v oblasti umělé inteligence s cílem dosáhnout silnějšího a širšího konsensu ohledně zásad etické umělé inteligence a správy údajů a v rámci těchto zásad podporovat inovace a sdílení údajů za účelem rozvoje umělé inteligence a usnadnění obchodu a rozvoje slučitelných pravidel a společných norem v oblasti digitálního obchodu s tím, že při stanovování těchto norem by měla být zajištěna ústřední role EU; zdůrazňuje, že v zájmu zajištění ochrany pravidel EU by tato transatlantická dohoda o umělé inteligenci měla mít rovněž kapitolu věnovanou zabezpečení údajů a ochraně údajů uživatelů a spotřebitelů; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve spolupráci s USA, Japonskem a dalšími podobně smýšlejícími partnery na reformě pravidel WTO, mimo jiné v oblasti dotací, nucených transferů technologií a státních podniků; zdůrazňuje význam dohod EU o volném obchodu při prosazování zájmů a hodnot společností, spotřebitelů a pracovníků EU v globální digitální ekonomice a domnívá se, že doplňují konkurenceschopný jednotný digitální trh; za obzvláště zásadní považuje spolupráci se Spojeným královstvím, které hraje důležitou roli v globální digitální ekonomice;

71.  naléhavě vyzývá členské státy, aby do svých plánů obnovy zahrnuly projekty digitalizace dopravy; zdůrazňuje, že je třeba zajistit stabilní a přiměřené financování procesu budování dopravní infrastruktury a infrastruktury IKT pro inteligentní dopravní systémy, včetně bezpečného zavádění sítě 5G a rozvoje sítě 6G a budoucích bezdrátových sítí, aby se plně rozvinul potenciál digitalizované dopravy, přičemž budou zachovány přísné bezpečnostní normy v oblasti dopravy; v tomto ohledu podtrhuje, že je nutná jak výstavba nové, tak modernizace stávající infrastruktury; vyzývá členské státy, aby zajistily bezpečnou, odolnou a vysoce kvalitní dopravní infrastrukturu usnadňující zavádění služeb propojené a automatizované mobility; poukazuje na to, že je třeba urychlit modernizaci příslušné dopravní a digitální infrastruktury transevropské dopravní sítě (TEN-T); vyzývá proto Komisi, aby ve své revizi nařízení TEN-T a nařízení o koridorech pro železniční nákladní dopravu navrhla mechanismy k zajištění takového urychlení;

72.  zdůrazňuje obrovský potenciál umělé inteligence v odvětví dopravy a její schopnost zvýšit automatizaci silniční, železniční, vodní a letecké dopravy; zdůrazňuje, že je důležité, aby umělá inteligence podporovala multimodalitu a přechod na jiné druhy dopravy, jakož i rozvoj inteligentních měst, a zlepšila tak zkušenosti všech občanů s cestováním tím, že zvýší účinnost a bezpečnost logistických a dopravních toků a jejich šetrnost vůči životnímu prostředí, zkrátí dobu strávenou na cestě a sníží dopravní přetížení, škodlivé emise a náklady; zdůrazňuje, že systémy využívající umělou inteligenci mají obrovskou možnost uplatnit se v dopravě ve prospěch bezpečnosti silničního provozu a plnění cílů stanovených v rámci „vize nulových obětí na silnicích“; zdůrazňuje, že umělá inteligence přispěje k dalšímu rozvoji plynulé multimodality v souladu s koncepcí mobility jako služby; vyzývá Komisi, aby prozkoumala, jak usnadnit vyvážený rozvoj koncepce mobility jako služby, zejména v městských oblastech;

73.  vítá úspěch společného podniku pro výzkum uspořádání letového provozu jednotného evropského nebe (SESAR) a vyzývá k zintenzivnění výzkumu a investic s cílem maximalizovat potenciál umělé inteligence v letectví, pokud jde o spotřebitele, prostřednictvím lepšího uvádění na trh ze strany leteckých společností, zlepšení prodeje, distribuce, tvorby cen a pozemního odbavení (bezpečnostní kontroly atd.); konstatuje, že umělá inteligence může rozvíjet automatizovanou dálkovou i pobřežní plavbu a plavbu na vnitrozemských vodních cestách a zlepšit námořní dohled v souvislosti s nárůstem lodní dopravy; vyzývá k rozsáhlému zavádění umělé inteligence a vyšší úrovně digitalizace do všech evropských přístavů s cílem zvýšit účinnost a konkurenceschopnost; zdůrazňuje zásadní úlohu, kterou bude hrát digitalizace, umělá inteligence a robotika v cestovním ruchu, čímž přispějí k zajištění dlouhodobé udržitelnosti tohoto odvětví; konstatuje, že je třeba zajistit odpovídající financování a pobídky pro zařízení cestovního ruchu, zejména pro mikropodniky a malé a střední podniky, aby mohly těžit z výhod digitalizace a modernizovat svou nabídku pro spotřebitele; konstatuje, že to přispěje k prosazování vedoucího postavení EU v udržitelném cestovním ruchu prostřednictvím výzkumu a vývoje, společných podniků a partnerství veřejného a soukromého sektoru;

74.  připomíná, že umělá inteligence může být příčinou neobjektivnosti, a tedy různých forem diskriminace založené na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci; v tomto ohledu připomíná, že je absolutně nutné plně chránit práva všech osob a že iniciativy na poli umělé inteligence nesmí být v žádném ohledu diskriminační; zdůrazňuje, že taková neobjektivnost a diskriminace mohou vznikat na základě již zkreslených souborů údajů odrážejících stávající diskriminaci ve společnosti; zdůrazňuje, že umělá inteligence musí zabránit zkreslení, které vede k zakázané diskriminaci, a nesmí reprodukovat diskriminační procesy; zdůrazňuje, že je třeba tato rizika zohlednit při navrhování technologií umělé inteligence a mít na zřeteli význam spolupráce s poskytovateli technologií umělé inteligence s cílem řešit přetrvávající nedostatky napomáhající diskriminaci; doporučuje, aby se v týmech navrhujících a vyvíjejících umělou inteligenci odrážela různorodost společnosti;

75.  zdůrazňuje, že pro plnou ochranu základních práv je důležité, aby algoritmy byly transparentní; zdůrazňuje, že vzhledem k významným etickým a právním dopadům je třeba, aby zákonodárci brali v potaz složitou otázku odpovědnosti, zejména pokud jde o osobní škody a škody na majetku, a že odpovědnost za všechna použití umělé inteligence by měly vždy nést fyzické nebo právnické osoby;

76.  zdůrazňuje, že je třeba, aby byla umělá inteligence široce dostupná kulturním a kreativním odvětvím v celé Evropě, a pro všechny zainteresované strany a aktéry v Evropě tak byly zachovány rovné podmínky a spravedlivá hospodářská soutěž; zdůrazňuje potenciál technologií umělé inteligence pro kulturní a kreativní odvětví, od lepšího řízení služeb pro návštěvníky a komunikace až po asistované kurátorství obsahu, revalorizaci kulturních archivů, asistované ověřování informací a datovou žurnalistiku; zdůrazňuje, že je nutné nabídnout příležitosti ke vzdělávání a odborné přípravě s cílem umožnit evropské společnosti, aby porozuměla využití a potenciálním rizikům umělé inteligence; v tomto ohledu připomíná svůj názor, že inovace v oblasti umělé inteligence a robotiky musí být začleněny do plánů vzdělávání a školicích programů; připomíná zvláštní požadavky odborného vzdělávání a přípravy, pokud jde o umělou inteligenci, a vyzývá ke spolupráci na evropské úrovni s cílem posílit v celé Evropě potenciál, který umělá inteligence v oblasti odborného vzdělávání a přípravy nabízí; zdůrazňuje, že pro dosažení skutečně jednotného digitálního trhu, který podporuje kulturní rozmanitost, je zásadní, aby byla směrnice o audiovizuálních mediálních službách(24) provedena ve vnitrostátním právu;

77.  poukazuje na nedostatek rizikového kapitálu z evropských fondů, na nedostatečný přístup k financování a malou dostupnost dat a je si také vědom vnějších a vnitřních překážek, které brání zavádění technologií využívajících umělou inteligenci, zejména v případě méně vyspělých odvětví a MSP; vyzývá k uplatňování komplexního přístupu v Unii, který by byl založen na prosazování podnikání prostřednictvím regulace, jež by byla vstřícná k investorům, s cílem zajistit slibným evropským začínajícím podnikům přístup k financování ve všech fázích růstu; vyzývá k tomu, aby se společnými silami předcházelo exodu mladých nadějných evropských podniků, kterým často po vstupu na trh dojdou finanční prostředky, a aby se tyto podniky od odchodu společnými silami odrazovaly;

78.  připomíná, že stávající právní předpisy Unie obecně nestanoví povinné požadavky na kybernetickou bezpečnost u produktů a služeb; vyzývá k tomu, aby základní požadavky byly zahrnuty do projektové fáze (zásada bezpečnosti již od fáze návrhu) a byly používány patřičné normy a procesy kybernetické bezpečnosti jak během životního cyklu produktů a služeb, tak v rámci jejich dodavatelských řetězců;

79.  poukazuje na to, že čtvrtá průmyslová revoluce bude mimo jiné záviset na přístupu k surovinám, jako je lithium a vzácné zeminy, a že Unie musí snížit svou závislost na jejich dovozu omezením absolutní spotřeby, svou vlastní těžbou šetrnou k životnímu prostředí a oběhovým hospodářstvím; domnívá se, že důrazněji prosazovaná strategie oběhového hospodářství by v případě digitálních zařízení a polovodičů mohla zároveň přispět k průmyslové svrchovanosti Unie a k zamezení negativnímu dopadu těžební činnosti spojené se získáváním surovin;

80.  vyzývá k přijetí jasnější strategie pro evropská centra pro digitální inovace s cílem podpořit široké využívání nových technologií MSP, společnostmi se střední tržní kapitalizací a začínajícími podniky; poukazuje na to, že síť těchto evropských center by měla zajistit široké zeměpisné pokrytí v celé Evropě, včetně odlehlých, venkovských a ostrovních oblastí, a také iniciovat meziodvětvový dialog; vyzývá Komisi, aby vypracovala ambiciózní a komplexní strategii na podporu zakládání a růstu začínajících podniků s cílem vytvořit do 10 let novou generaci evropských digitálních začínajících podniků s tržní hodnotou jedné miliardy dolarů a vyšší (tzv. jednorožců); strategie by se měla zejména zaměřit na taková opatření, jako jsou daňové pobídky pro začínající podniky a nové MSP a zavádění jednotného víza EU pro začínající podniky;

81.  vítá novou strategii Komise v oblasti cloud computingu a evropskou iniciativu v této oblasti;

82.  vítá pozitivní dopad, který může mít umělá inteligence na evropské trhy práce, včetně tvorby pracovních míst, bezpečnějších a inkluzivnějších pracovišť, boje proti diskriminaci při nabírání a odměňování a podpory lepšího sladění dovedností a pracovních toků, pokud budou spolu s postupem digitální vlny pravidelně zmírňována rizika a aktualizovány regulační rámce;

83.  vyzývá členské státy, aby investovaly do vysoce kvalitních, reakce schopných a inkluzivních systémů vzdělávání, odborné přípravy a celoživotního učení a také do politiky rekvalifikace a zvyšování kvalifikace pracovníků v odvětvích, jež mohou být umělou inteligencí silně ovlivněna, včetně zemědělství a lesnictví; zdůrazňuje, že je třeba v této souvislosti věnovat zvláštní pozornost začleňování znevýhodněných skupin;

84.  konstatuje, že na evropském trhu práce chybí potřebné dovednosti; vítá aktualizovanou Evropskou agendu dovedností, kterou předložila Komise, a nový akční plán digitálního vzdělávání (2021–2027), který pracovníkům pomůže zvýšit si dovednosti a rekvalifikovat se, aby byli připraveni na budoucí pracovní svět, a pomůže řešit adaptaci a získávání kvalifikací a znalostí s ohledem na digitální a zelenou transformaci; zdůrazňuje, že je třeba, aby se etické aspekty umělé inteligence a rozvoj dovedností k etickým účelům staly nedílnou součástí jakýchkoli vzdělávacích osnov a osnov odborné přípravy pro vývojáře a osoby pracující s umělou inteligencí; připomíná, že vývojáři, programátoři, subjekty s rozhodovací pravomocí a společnosti využívající umělou inteligenci si musí být své etické odpovědnosti vědomi; poukazuje na to, že přístup ke správným dovednostem a znalostem v oblasti umělé inteligence může pomoci překlenout digitální rozdíly ve společnosti a že řešení v oblasti umělé inteligence by měla podpořit integraci zranitelných skupin, např. zdravotně postižených osob nebo obyvatel vzdálených nebo venkovských oblastí, na trh práce;

85.  zdůrazňuje, že rovnost žen a mužů je klíčovou zásadou Evropské unie, kterou by měly zohledňovat všechny oblasti politiky EU; požaduje, aby byla uznána zásadní úloha žen při plnění cílů evropské digitální strategie v souladu s cíli v otázce rovnosti žen a mužů; připomíná, že účast žen v digitální ekonomice má pro utváření prosperující digitální společnosti a pro posílení digitálního vnitřního trhu EU klíčový význam; vyzývá Komisi, aby zajistila uplatňování ministerského prohlášení o závazku týkajícího se žen v digitální oblasti; domnívá se, že umělá inteligence může významně přispět k překonání diskriminace na základě pohlaví a řešit problémy, kterým ženy čelí v souvislosti s prosazováním rovnosti žen a mužů, za předpokladu, že bude vypracován odpovídající právní a etický rámec, budou odstraněny vědomé a nevědomé předsudky a budou dodržovány zásady rovnosti žen a mužů;

86.  zdůrazňuje, že zemědělství je odvětví, ve kterém bude umělá inteligence hrát klíčovou úlohu při řešení otázek a problémů souvisejících s produkcí a zásobováním potravinami; zdůrazňuje, že zejména technologie internetu věcí a umělé inteligence představují významnou příležitost pro modernizaci, automatizaci a lepší účinnost a udržitelnost zemědělsko-potravinářského odvětví a pro místní rozvoj ve venkovských oblastech, neboť zvyšují produkci plodin a kvalitu úrody; domnívá se, že využívání digitálních technologií a umělé inteligence a nárůst výzkumu a vývoje v zemědělsko-potravinářském odvětví jsou nezbytné pro zlepšení udržitelnosti, účinnosti a přesnosti a pro nasměrování produktivity; zdůrazňuje potenciál internetu věcí a umělé inteligence v přesném zemědělství, zejména při zjišťování povětrnostních podmínek, půdních živin a potřebného zavlažování, jakož i při zjišťování napadení škůdci a chorob rostlin; zdůrazňuje, že monitorování pomocí automatizovaných a digitálních nástrojů může pomoci minimalizovat environmentální a klimatickou stopu zemědělství; vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily zdroje a investice určené v zemědělství na tyto účely a poskytly dostatek zdrojů a rozvíjely nástroje pro výzkum využití umělé inteligence v těchto oblastech s cílem umožnit dotčeným zemědělcům lépe využívat dostupné zdroje, zvýšit účinnost a produkci a podporovat vznik inovačních center a začínajících podniků v této oblasti;

87.  domnívá se, že při uplatňování umělé inteligence v Unii a souvisejícím využívání osobních údajů občanů EU by měly být dodržovány naše hodnoty a základní práva uznaná Listinou základních práv EU, jako je lidská důstojnost, ochrana soukromí a údajů a bezpečnost; zdůrazňuje, že jelikož umělá inteligence již ze své podstaty zahrnuje zpracování údajů, musí dodržovat právní předpisy EU v oblasti ochrany údajů, především obecné nařízení o ochraně osobních údajů; opakuje, že je důležité, aby nezávislé veřejné orgány pro ochranu údajů měly k dispozici nezbytné zdroje ke sledování a účinnému vymáhání dodržování právních předpisů v oblasti ochrany údajů;

88.  zdůrazňuje, že investice do vědy a výzkumu a vývoje v oblasti digitálních technologií a umělé inteligence, podpora lepšího přístupu k rizikovému kapitálu, rozvoj solidního kybernetického zabezpečení kritické infrastruktury a sítí elektronické komunikace a přístup ke kvalitním objektivním údajům jsou pro budování digitální svrchovanosti Unie základními stavebními kameny; vyzývá Komisi, aby prozkoumala jednotlivé důvody, kvůli nimž by Unii hrozila závislost na vnějších aktérech; konstatuje, že nejasná, nadměrná nebo roztříštěná regulace bude bránit vzniku inovativních a technologicky vyspělých tzv. jednorožců, začínajících podniků a MSP nebo je bude nutit k vyvíjení produktů a služeb mimo Evropu;

89.  zdůrazňuje, že předpokladem úspěchu digitální transformace Unie je vytvoření evropské gigabitové společnosti, která bude bezpečná a inkluzivní; vyzdvihuje úlohu konektivity, umožněnou zejména infrastrukturou 5G a technologiemi optického vlákna, při transformaci pracovních a vzdělávacích režimů, obchodních modelů a celých odvětví, jako je výroba, doprava a zdravotní péče, zejména ve spojení s dalšími technologiemi, jako je virtualizace, cloud computing, edge computing, umělá inteligence, virtuální rozvrstvení sítě a automatizace, a zdůrazňuje její potenciál dosáhnout lepších výsledků z hlediska produktivity, inovací a uživatelských zkušeností;

90.  vyzývá Komisi, aby motivovala evropské společnosti k rozvoji a budování technologických kapacit pro mobilní sítě nové generace; vyzývá Komisi, aby analyzovala dopad nerovného přístupu k digitálním technologiím a rozdílů v konektivitě v členských státech;

91.  konstatuje, že investice do vysoce výkonné výpočetní techniky mají zásadní význam pro využití plného potenciálu umělé inteligence a dalších vznikajících technologií; vyzývá k překlenutí deficitu investic do konektivity prostřednictvím nástroje Next Generation EU a vnitrostátního a soukromého financování s cílem kompenzovat škrty v investicích EU do technologií budoucnosti, které byly provedeny ve víceletém finančním rámci (VFR) na období 2021–2027;

92.  vyzývá k tomu, aby byla kybernetická bezpečnost vnímána jako celospolečenská záležitost; zdůrazňuje, že nové přístupy ke kybernetické bezpečnosti by měly být koncipovány na základě odolnosti a schopnosti přizpůsobit se tlakům a útokům; vyzývá k holistickému přístupu ke kybernetické bezpečnosti, a tudíž k zohlednění celého systému, od návrhu a použitelnosti až po vzdělávání a školení občanů; zdůrazňuje, že digitální transformace spolu s rychlou digitalizací služeb a rozsáhlým používáním zařízení připojených k internetu nutně vystavuje naši společnost a hospodářství ve větší míře kybernetickým útokům; poukazuje na to, že pokrok v oblasti kvantové výpočetní techniky naruší stávající šifrovací techniky; vyzývá Komisi, aby podporovala výzkum, který Evropě umožní překonat tento problém, a zdůrazňuje potřebu silného a bezpečného šifrování mezi koncovými body; vyzývá Komisi, aby prozkoumala používání protokolů a aplikací pro kybernetickou bezpečnost založených na technologii blockchain s cílem zlepšit odolnost, důvěryhodnost a stabilitu infrastruktury umělé inteligence; zdůrazňuje, že prvky kybernetické bezpečnosti je nutno zahrnout do všech odvětvových politik; zdůrazňuje, že účinná ochrana vyžaduje, aby orgány EU a vnitrostátní orgány spolupracovaly s podporou agentury ENISA na zajištění bezpečnosti, integrity, odolnosti a udržitelnosti kritických infrastruktur a sítí elektronických komunikací; vítá návrh Komise týkající se revize směrnice o bezpečnosti sítí a informací a její záměr rozšířit oblast působnosti této směrnice a snížit rozdíly v jejím uplatňování mezi jednotlivými členskými státy; vyzývá, aby se k potenciální závislosti na vysoce rizikových dodavatelích, zejména při zavádění sítí 5G, přistupovalo obezřetně;

o
o   o

93.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) https://ec.europa.eu/newsroom/dae/document.cfm?doc_id=64962
(2) https://europa.eu/eurobarometer/surveys/detail/2228
(3) Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.
(4) Úř. věst. L 11, 15.1.2002, s. 4.
(5) Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.
(6) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.
(7) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36.
(8) Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64.
(9) Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.
(10) Úř. věst. C 11, 12.1.2018, s. 55.
(11) Úř. věst. L 60 I, 2.3.2018, s. 1.
(12) Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 1.
(13) Úř. věst. L 328, 18.12.2019, s. 7.
(14) Úř. věst. L 151, 7.6.2019, s. 70.
(15) Úř. věst. L 130, 17.5.2019, s. 92.
(16) Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 57.
(17) Přijaté texty, P9_TA(2020)0032.
(18) Přijaté texty, P9_TA(2020)0272.
(19) Přijaté texty, P9_TA(2020)0277.
(20) Přijaté texty, P9_TA(2020)0275.
(21) Přijaté texty, P9_TA(2020)0276.
(22) Přijaté texty, P9_TA(2021)0007.
(23) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2102 ze dne 26. října 2016 o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru (Úř. věst. L 327, 2.12.2016, s. 1), 34. bod odůvodnění.
(24) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1808 ze dne 14. listopadu 2018, kterou se mění směrnice 2010/13/EU o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) s ohledem na měnící se situaci na trhu (Úř. věst. L 303, 28.11.2018, s. 69).

Právní upozornění - Ochrana soukromí