Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. června 2021 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond plus, Fond soudržnosti, Fond pro spravedlivou transformaci a Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond a finanční pravidla pro tyto fondy a pro Azylový, migrační a integrační fond, Fond pro vnitřní bezpečnost a Nástroj pro finanční podporu správy hranic a vízové politiky (06674/1/2021 – C9-0193/2021 – 2018/0196(COD))

P9_TA(2021)0298 A9-0206/2021

OPRAVY COR01

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (06674/1/2021 – C9‑0193/2021),

–  s ohledem na stanovisko Účetního dvora ze dne 25. října 2018(1),

–  s ohledem na stanoviska Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. října 2018(2) a 18. září 2020(3),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 5. prosince 2018(4),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(5) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0375),

–  s ohledem na pozměněné návrhy Komise (COM(2020)0023) a (COM(2020)0450),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu,

–  s ohledem na článek 67 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro regionální rozvoj (A9‑0206/2021),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.  pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 17, 14.1.2019, s. 1. (2) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 83. (3) Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 236. (4) Úř. věst. C 86, 7.3.2019, s. 41. (5) Úř. věst. C 108, 26.3.2021, s. 638.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. června 2021 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o Fondu soudržnosti (06168/1/2021 – C9-0194/2021 – 2018/0197(COD))

P9_TA(2021)0299 A9-0204/2021

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (06168/1/2021 – C9-0194/2021),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. října 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 5. prosince 2018(2),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(3) k návrhu Komise předloženému Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0372),

–  s ohledem na pozměněný návrh Komise (COM(2020)0452),

—  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu,

–  s ohledem na článek 67 jednacího řádu,

—  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro regionální rozvoj (A9‑0204/2021),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.  pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 62, 15.2.2019, s. 90. (2) Úř. věst. C 86, 7.3.2019, s. 115. (3) Úř. věst. C 108, 26.3.2021, s. 566.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. června 2021 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Evropská územní spolupráce (Interreg) podporovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj a nástrojů financování vnější činnosti (05488/1/2021 – C9-0192/2021 – 2018/0199(COD))

P9_TA(2021)0300 A9-0205/2021

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (05488/1/2021 – C9‑0192/2021),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 19. září 2018(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 5. prosince 2018(2),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(3) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2021)0289),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu,

–  s ohledem na článek 67 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro regionální rozvoj (A9‑0205/2021),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.  pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 440, 6.12.2018, s. 116. (2) Úř. věst. C 86, 7.3.2019, s. 137. (3) Úř. věst. C 108, 26.3.2021, s. 247.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. června 2021 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/833 ze dne 20. května 2019, kterým se stanoví ochranná a donucovací opatření v oblasti upravené předpisy Organizace pro rybolov v severozápadním Atlantiku (COM(2020)0215 – C9-0157/2020 – 2020/0095(COD))

P9_TA(2021)0301 A9-0220/2020

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2020)0215),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C9-0157/2020),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. září 2020(1),

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 12. května 2021 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A9-0220/2020),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. června 2021 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/..., kterým se mění nařízení (EU) 2019/833, kterým se stanoví ochranná a donucovací opatření v oblasti upravené předpisy Organizace pro rybolov v severozápadním Atlantiku

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2021/1231.)

(1) Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 279.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. června 2021 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přeshraničních platbách v Unii (kodifikované znění) (COM(2020)0323 – C9-0204/2020 – 2020/0145(COD))

P9_TA(2021)0302 A9-0202/2021

(Řádný legislativní postup – kodifikace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2020)0323),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 114 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C9-0204/2020),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 25. ledna 2021(1),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 3. prosince 2020(2),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 20. prosince 1994 - zrychlená pracovní metoda pro úřední kodifikaci právních předpisů(3),

–  s ohledem na články 109 a 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A9‑0202/2021),

A.  vzhledem k tomu, že poradní skupina složená z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise došla jednomyslně k závěru, že návrh je prostou kodifikací stávajících znění bez jakékoli změny jejich věcného obsahu;

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. června 2021 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/... o přeshraničních platbách v Unii (kodifikované znění)

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2021/1230.)

(1) Úř. věst. C 65, 25.2.2021, s. 4. (2) Úř. věst. C 56, 16.2.2021, s. 43. (3) Úř. věst. C 102, 4.4.1996, s. 2.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. června 2021 o nařízení Evropského parlamentu, kterým se stanoví pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv (statut evropského veřejného ochránce práv) a zrušuje rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom (2021/2053(INL) – 2019/0900(APP))

P9_TA(2021)0303 A9-0174/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 228 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 106a odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

–  s ohledem na stanovisko Komise (COM(2021)0329),

–  s ohledem na souhlas Rady (9425/2021),

–  s ohledem na své rozhodnutí ze dne 10. června 2021 o návrhu nařízení Evropského parlamentu, kterým se stanoví pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv (statut evropského veřejného ochránce práv) a zrušuje rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom(1),

–  s ohledem na články 46 a 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A9-0174/2021),

1.  přijímá nařízení uvedené v příloze;

2.  pověřuje svého předsedu, aby podepsal nařízení v souladu s čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

3.  pověřuje svého generálního tajemníka, aby zajistil zveřejnění nařízení v Úředním věstníku Evropské unie;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

PŘÍLOHA K USNESENÍ

Nařízení Evropského parlamentu, kterým se stanoví pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv (statut evropského veřejného ochránce práv) a zrušuje rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom (2021/2053(INL) – 2019/0900(APP))

EVROPSKÝ PARLAMENT

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 228 odst. 4 této smlouvy,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména čl. 106a odst. 1 této smlouvy,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na souhlas Rady Evropské unie(2),

s ohledem na stanovisko Evropské komise(3),

v souladu se zvláštním legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv by měly být stanoveny v souladu s ustanoveními Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), a zejména s čl. 20 odst. 2 písm. d) a článkem 228, Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii a Listiny základních práv Evropské unie (dále jen “Listina“).

(2)  Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom(4) bylo naposledy pozměněno v roce 2008. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009 by rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom mělo být zrušeno a nahrazeno nařízením přijatým na základě čl. 228 odst. 4 Smlouvy o fungování EU.

(3)  Článek 41 Listiny uznává právo na řádnou správu coby základní právo občanů Unie. Článek 43 Listiny uznává právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv v případě nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie. S cílem zajistit účinnost těchto práv a posílit schopnost veřejného ochránce práv vést důkladná a nestranná šetření a podpořit tak nezávislost ombudsmana, od níž dosažení těchto cílů odvíjí, měl by mít veřejný ochránce práv k dispozici všechny nástroje nezbytné k úspěšnému plnění funkce veřejného ochránce práv uvedené ve Smlouvách a v tomto nařízení.

(4)  Vytvoření podmínek, za nichž může být stížnost podána veřejnému ochránci práv, by mělo být v souladu se zásadou úplného, bezplatného a snadného přístupu, přičemž by měla být řádně zohledněna specifická omezení vyplývající ze soudních a správních řízení.

(5)  Veřejný ochránce práv by měl při svém jednání řádně zohlednit způsobilost orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, které jsou předmětem jeho šetření.

(6)  Je nezbytné stanovit postupy, které budou uplatňovány v případě, že se v rámci šetření veřejného ochránce práv zjistí nesprávný úřední postup. Veřejný ochránce práv by měl Evropskému parlamentu na konci každého výročního zasedání podat souhrnnou zprávu. Veřejný ochránce práv by měl být rovněž oprávněn zahrnout do této zprávy posouzení souladu s podanými doporučeními.

(7)  Aby se posílila úloha veřejného ochránce práv a podpořily osvědčené správní postupy v rámci orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, je vhodné veřejnému ochránci práv umožnit provádět šetření z vlastního podnětu, aniž by byla dotčena jeho hlavní povinnost, jíž je vyřizování stížností, a to kdykoli k tomu shledá důvod a zejména v případě opakovaných, systémových nebo obzvláště závažných případů nesprávného úředního postupu.

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001(5) doplněné nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006(6) by se mělo použít na žádosti o přístup veřejnosti k dokumentům veřejného ochránce práv s výjimkou těch, které byly získány během šetření a u nichž by se příslušnými žádostmi měl zabývat orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie, od něhož pocházejí.

(9)  Veřejný ochránce práv by měl mít přístup ke všem náležitostem potřebným pro výkon své funkce. Za tím účelem by měly orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie poskytnout veřejnému ochránci práv veškeré informace, které požaduje pro účely šetření. Pokud by výkon funkce veřejného ochránce práv vyžadoval, aby mu byly poskytnuty utajované informace, které mají k dispozici orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie či příslušné orgány členských států, měl by mít veřejný ochránce práv přístup k těmto informacím, s výhradou zajištění dodržování pravidel pro jejich ochranu.

(10)  Veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci by měli mít povinnost nakládat důvěrně se všemi informacemi, se kterými se seznámí v souvislosti s výkonem své funkce, aniž by byla dotčena povinnost veřejného ochránce práv informovat orgány členských států o skutečnostech, které by se mohly týkat trestných činů, a o nichž se dozví v rámci šetření. Veřejný ochránce práv by měl mít rovněž možnost informovat dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt Unie o skutečnostech, které zpochybňují chování některého jejich zaměstnance. Povinností veřejného ochránce práv nakládat důvěrně se všemi informacemi, se kterými se seznámí v souvislosti s výkonem své funkce, by neměla být dotčena povinnost veřejného ochránce práv vykonávat svou činnost co nejotevřeněji podle čl. 15 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Aby mohl veřejný ochránce práv řádně vykonávat svou funkci a aby se podpořila jeho zjištění, musí mít zejména možnost uvádět ve svých zprávách veškeré informace přístupné veřejnosti.

(11)  Je-li to nezbytné pro účinný výkon jeho funkcí, měl by mít veřejný ochránce práv možnost spolupracovat a vyměňovat si informace s orgány členských států v souladu s platným vnitrostátním právem a právem Unie a s ostatními orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie v souladu s platným právem Unie.

(12)  Veřejný ochránce práv by měl být zvolen Evropským parlamentem na začátku volebního období pro dané volební období, vybrán z řad osob, které jsou občany Unie a u kterých jsou veškeré záruky nezávislosti a náležité způsobilosti. Je třeba rovněž stanovit obecné podmínky mezi jinými podmínky týkající se skončení výkonu funkce veřejného ochránce práv a nahrazení veřejného ochránce práv, neslučitelnosti, platu a výhod a imunit veřejného ochránce práv.

(13)  Je třeba upřesnit, že sídlem veřejného ochránce práv je sídlo Evropského parlamentu, jak stanoví písmeno a) jediného článku Protokolu č. 6 o umístění sídel orgánů a některých institucí, subjektů a útvarů Evropské unie, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii, Smlouvě o fungování Evropské unie a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „Protokol č. 6“).

(14)  Veřejný ochránce práv by měl dosáhnout rovného zastoupení žen a mužů v rámci složení svého sekretariátu, přičemž by měl náležitě přihlédnout k čl. 1d odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Unie stanovených nařízením Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68(7) (dále jen „služební řád“).

(15)  Veřejný ochránce práv by měl přijmout prováděcí ustanovení pro toto nařízení po konzultaci s Evropským parlamentem, Radou a Evropskou komisí. Pokud tyto instituce neposkytnou stanovisko v časovém rámci, který veřejný ochránce práv uvážlivě stanovil předem, může veřejný ochránce práv přijmout dotčená prováděcí ustanovení. Aby byla zaručena právní jistota a nejvyšší standardy ve výkonu funkce veřejného ochránce práv, je třeba v tomto nařízení stanovit minimální obsah prováděcích ustanovení, která mají být přijata.

PŘIJAL TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a zásady

1.  Toto nařízení stanoví pravidla a obecné podmínky výkonu funkce veřejného ochránce práv (statut evropského veřejného ochránce práv).

2.  Veřejný ochránce práv je při výkonu své funkce zcela nezávislý a jedná bez předchozího povolení.

3.  Veřejný ochránce práv pomáhá odhalovat nesprávný úřední postup v činnosti orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí, přičemž řádně přihlíží k čl. 20 odst. 2 písm. d), článku 228 Smlouvy o fungování EU a článku 41 Listiny o právu na řádnou správu.

Činnost jiných orgánů či osob nemůže být předmětem stížnosti podané veřejnému ochránci práv.

4.  V případě potřeby veřejný ochránce práv vydá doporučení, návrhy řešení a návrhy na zlepšení za účelem řešení problému.

5.  Veřejný ochránce práv při výkonu své funkce nesmí zpochybnit opodstatněnost rozhodnutí soudu nebo pravomoc soudu vydat rozhodnutí.

Článek 2

Stížnosti

1.  Každý občan Unie nebo každá fyzická nebo právnická osoba s bydlištěm nebo sídlem v členském státě může přímo nebo prostřednictvím poslance Evropského parlamentu podat stížnost veřejnému ochránci práv týkající se nesprávného úředního postupu.

2.  Stížnost musí jasně uvádět svůj předmět a totožnost stěžovatele. Stěžovatel může požádat, aby se se stížností nebo jejími částmi nakládalo jako s důvěrnou / důvěrnými.

3.  Stížnost musí být podána do dvou let ode dne, kdy se stěžovatel dozví o skutečnostech, kterých se stížnost týká. Před podáním stížnosti se stěžovatel vhodným způsobem obrátí na dotčené orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie.

4.  Veřejný ochránce práv prohlásí stížnost za nepřípustnou, pokud je mimo rámec mandátu veřejného ochránce práv nebo pokud nejsou splněny procedurální náležitosti stanovené v odstavcích 2 a 3. Pokud je stížnost mimo rámec mandátu veřejného ochránce práv, může veřejný ochránce práv stěžovateli doporučit, aby se s ní obrátil na jiný orgán.

5.  Pokud veřejný ochránce práv zjistí, že stížnost je zjevně nepodložená, uzavře daný spis a informuje stěžovatele o tomto zjištění. V případě, že stěžovatel o své stížnosti informoval dotčené orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie, informuje veřejný ochránce práv rovněž dotčený orgán.

6.  Stížnosti týkající se pracovněprávních vztahů mezi dotčenými orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie a jejich zaměstnanci jsou přípustné pouze tehdy, pokud dotčená osoba vyčerpala všechny interní správní postupy, zejména postupy uvedené v článku 90 služebního řádu, a příslušný orgán dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie přijal rozhodnutí nebo vypršela lhůta pro jeho odpověď. Veřejný ochránce práv je rovněž oprávněn ověřit opatření přijatá příslušným úřadem dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie za účelem zajištění ochrany údajných obětí obtěžování a obnovy zdravého a bezpečného pracovního prostředí respektujícího důstojnost dotčených osob v období, kdy probíhá správní vyšetřování, za předpokladu, že dotčené osoby vyčerpaly interní správní postupy v souvislosti s těmito opatřeními.

7.  Veřejný ochránce práv informuje dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt Unie o evidované stížnosti, jakmile byla tato stížnost prohlášena za přípustnou a bylo přijato rozhodnutí zahájit šetření.

8.  Stížnostmi podanými veřejnému ochránci práv není dotčen běh lhůt k podání opravných prostředků v soudních nebo správních řízeních.

9.  Pokud z důvodů probíhajícího či ukončeného soudního řízení v téže věci prohlásí veřejný ochránce práv nějakou stížnost za nepřípustnou nebo se rozhodne ukončit její zkoumání, výsledky šetření, které případně již provedl, se založí do spisu a spis se uzavře.

10.  Veřejný ochránce práv co nejdříve stěžovatele informuje o opatřeních přijatých ohledně stížnosti a v nejvyšší možné míře se s dotčeným orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie snaží nalézt řešení s cílem odstranit případ nesprávného úředního postupu. Informuje stěžovatele o navrhovaném řešení a případně o připomínkách dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu. Stěžovatel může předložit připomínky nebo v jakékoli fázi poskytnout dodatečné informace, které v době podání stížnosti nebyly známy.

Pokud je nalezeno řešení, které přijal stěžovatel a dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie, může veřejný ochránce práv daný spis uzavřít, aniž by se řídil postupem uvedeným v článku 4.

Článek 3

Šetření

1.  Veřejný ochránce práv v souladu se svou funkcí provádí šetření, pro která shledá důvod, z vlastního podnětu nebo na základě stížnosti.

2.  Veřejný ochránce práv o těchto šetřeních bezodkladně informuje dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt Unie. Aniž by byl dotčen článek 5, dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie může z vlastního podnětu nebo na žádost veřejného ochránce práv předložit jakoukoli užitečnou připomínku nebo důkaz.

3.  Veřejný ochránce práv může provádět šetření z vlastního podnětu, kdykoli pro to shledá důvod a zejména v případě opakovaných, systémových nebo obzvláště závažných případů nesprávného úředního postupu, aby se jimi zabýval jako otázkou veřejného zájmu. V souvislosti s těmito šetřeními může rovněž předkládat návrhy nebo iniciativy s cílem prosazovat osvědčené správní postupy v rámci orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie.

Článek 4

Interakce mezi veřejným ochráncem práv a orgány

1.  Pokud jsou v důsledku šetření zjištěny případy nesprávného úředního postupu, veřejný ochránce práv bezodkladně informuje o svých zjištěních dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt Unie a případně vydá doporučení.

2.  Dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie zašle veřejnému ochránci práv do tří měsíců podrobné stanovisko. Veřejný ochránce práv může na základě odůvodněné žádosti dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie tuto lhůtu prodloužit. Toto prodloužení nepřesáhne dva měsíce. Pokud dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie nepředloží odůvodněné stanovisko v původní lhůtě tří měsíců nebo v prodloužené lhůtě, může veřejný ochránce práv uzavřít šetření bez tohoto stanoviska.

3.  Po ukončení šetření předá veřejný ochránce práv zprávu dotčenému orgánu, instituci nebo jinému subjektu Unie, a pokud to vyžaduje povaha nebo rozsah zjištěného případu nesprávného úředního postupu, také Evropskému parlamentu. Veřejný ochránce práv může v této zprávě vydat doporučení. Veřejný ochránce práv informuje stěžovatele o výsledcích šetření, o obdrženém stanovisku dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie a o případných doporučeních vydaných ve zprávě.

4.  Je-li to vhodné v souvislosti s šetřením činností orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie, může být veřejný ochránce práv z vlastního podnětu nebo na žádost Evropského parlamentu vyslechnut před Evropským parlamentem na vhodné úrovni.

5.  Veřejný ochránce práv podává Evropskému parlamentu na konci každého výročního zasedání zprávu o výsledcích šetření, která provedl. Součástí zprávy je posouzení souladu s doporučeními veřejného ochránce práv, návrhy řešení a návrhy ke zlepšení. Zpráva v odůvodněných případech rovněž zahrnuje výsledek šetření, která provedl veřejný ochránce práv a jež se týkají obtěžování, whistleblowingu a střetu zájmů v rámci orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie.

Článek 5

Poskytování informací veřejnému ochránci práv

1.  Pro účely tohoto článku zahrnuje „poskytování informací“ všechny fyzické a elektronické prostředky, pomocí nichž má veřejný ochránce práv a jeho sekretariát přístup k informacím, včetně dokumentů, a to bez ohledu na jejich formu.

2.  „Utajovanými informacemi EU“ se rozumějí jakékoli informace nebo materiály označené stupněm utajení EU, jejichž neoprávněné vyzrazení by mohlo různou měrou poškodit zájmy Unie nebo jednoho či více členských států.

3.  Za podmínek stanovených v tomto článku orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie a příslušné orgány členských států na žádost veřejného ochránce práv nebo z vlastního podnětu a bez zbytečného odkladu poskytnou veřejnému ochránci práv veškeré informace, které požadoval za účelem šetření.

4.  Veřejnému ochránci práv budou poskytnuty utajované informace EU v souladu s těmito zásadami a podmínkami:

a)  orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie poskytující utajované informace EU musí dokončit své příslušné interní postupy, a pokud je původcem třetí strana, musí tato třetí strana poskytnout předem písemný souhlas;

b)  byla zjištěna skutečnost, že veřejný ochránce práv potřebuje informace;

c)  Přístup k utajovaným informacím CONFIDENTIEL UE / EU CONFIDENTIAL nebo vyššího stupně je udělen pouze osobám s bezpečnostní prověrkou pro příslušný stupeň zabezpečení v souladu s vnitrostátním právem a povolen příslušným bezpečnostním orgánem.

5.  Za účelem poskytnutí utajovaných informací EU dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie posoudí, zda veřejný ochránce práv účinně zavedl interní bezpečnostní pravidla a fyzická a procesní opatření na ochranu utajovaných informací EU. Za tím účelem může rovněž veřejný ochránce práv a orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie uzavřít ujednání stanovující obecný rámec, kterým se řídí ustanovení o utajovaných informacích EU.

6.  V souladu s odstavci 4 a 5 je přístup k utajovaným informacím EU poskytován v prostorách dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie, pokud nebylo s veřejným ochráncem práv dohodnuto jinak.

7.  Aniž je dotčen odstavec 3, mohou příslušné orgány členských států odmítnout poskytnutí informací, na něž se vztahuje vnitrostátní právo o ochraně utajovaných informací nebo ustanovení bránící jejich sdělení, veřejnému ochránci práv.

Dotčený členský stát nicméně může tuto informaci veřejnému ochránci práv poskytnout za podmínek stanovených jeho příslušným orgánem.

8.  Pokud orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie a příslušné orgány členských států hodlají veřejnému ochránci práv poskytnout utajované informace EU nebo jakékoli jiné informace, jež nejsou přístupné veřejnosti, uvědomí o této skutečnosti veřejného ochránce práv předem.

Veřejný ochránce práv zajistí, aby tyto informace byly náležitě chráněny, a zejména je nesdělí stěžovateli ani veřejnosti bez předchozího souhlasu orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie nebo příslušného orgánu dotčeného členského státu. Pokud jde o utajované informace EU, musí být souhlas poskytnut písemně.

9.  Orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie, které odmítnou přístup k utajovaným informacím EU, poskytnou veřejnému ochránci práv písemné odůvodnění, v němž uvedou přinejmenším důvody odmítnutí.

10.  Veřejný ochránce práv uchovává informace uvedené v odstavci 8 pouze do doby, než je šetření definitivně uzavřeno.

Veřejný ochránce práv může požádat orgán, instituci nebo jiný subjekt Unie nebo členský stát o uchování těchto informací po dobu alespoň pěti let.

11.  Pokud požadovaná pomoc není k dispozici, veřejný ochránce práv může informovat Evropský parlament, který bude v souladu s tím jednat.

Článek 6

Přístup veřejnosti k dokumentům veřejného ochránce práv

Veřejný ochránce práv se zabývá žádostmi veřejného přístupu k dokumentům, s výjimkou těch, které získal během šetření a které má v držení po dobu trvání šetření nebo po jeho uzavření, v souladu s podmínkami a omezeními stanovenými v nařízení (ES) č. 1049/2001 doplněném nařízením (ES) č. 1367/2006.

Článek 7

Slyšení úředníků a ostatních zaměstnanců

1.  Úředníci a ostatní zaměstnanci orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie jsou na žádost veřejného ochránce práv vyslyšeni, pokud jde o skutečnosti, které se týkají jím vedeného probíhajícího šetření.

2.  Tito úředníci nebo ostatní zaměstnanci vystupují jménem svého orgánu, instituce nebo jiného subjektu. Nadále jsou vázáni povinnostmi vyplývajícími z jejich služebního postavení.

Článek 8

Šetření v souvislosti s whistleblowingem

1.  Veřejný ochránce práv může provádět šetření s cílem odhalit nesprávný úřední postup při zacházení s informacemi ve smyslu článku 22a služebního řádu, které mu byly sděleny úředníkem nebo jiným zaměstnancem v souladu s příslušnými pravidly stanovenými ve služebním řádu.

2.  Úředníci nebo ostatní zaměstnanci v takových případech požívají ochrany, kterou jim poskytuje služební řád, před jakoukoli újmou způsobenou orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie v důsledku sdělení této informace.

3.  Veřejný ochránce práv může rovněž šetřit, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu při řešení tohoto případu dotčeným orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, mimo jiné pokud jde o ochranu dotčeného úředníka nebo jiného zaměstnance.

Článek 9

Služební tajemství

1.  Veřejný ochránce práv a jeho zaměstnanci nezpřístupní informace ani dokumenty, které získali během šetření. Aniž je dotčen odstavec 2, nezpřístupní zejména žádné utajované informace EU ani interní dokumenty orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, jež byly podány veřejnému ochránci práv, nebo dokumenty spadající do oblasti působnosti práva Unie ohledně ochrany osobních údajů. Nezpřístupní ani žádné informace, které by mohly poškodit práva stěžovatele nebo jiné zapojené osoby.

2.  Aniž je dotčena obecná povinnost všech orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie informovat v souladu s článkem 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013(8) Evropský úřad pro boj proti podvodům (úřad OLAF), pokud by skutečnosti zjištěné během šetření veřejného ochránce práv mohly představovat trestný čin nebo se jej týkat, oznámí to veřejný ochránce práv příslušným orgánům členských států a, pokud případ spadá do jejich příslušné pravomoci, Úřadu evropského veřejného žalobce v souladu s článkem 24 nařízení (EU) 2017/1939(9) a úřad OLAF.

3.  Pokud je to vhodné a po dohodě s Úřadem evropského veřejného žalobce nebo s úřadem OLAF uvědomí veřejný ochránce práv také orgán, instituci nebo jiný subjekt Unie, který má pravomoc nad dotčeným úředníkem nebo jiným zaměstnancem a jenž může zahájit náležité postupy.

Článek 10

Spolupráce s orgány členských států a orgány, institucemi a jinými subjekty Unie

1.  Pokud je to nezbytné pro výkon jeho funkce, může veřejný ochránce práv spolupracovat s orgány v členských státech v souladu s platným vnitrostátním právem a právem Unie.

2.  V rámci své funkce může veřejný ochránce práv spolupracovat také s dalšími orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie, zejména s těmi, jež jsou pověřeny podporou a ochranou základních práv. Veřejný ochránce práv se vyvaruje veškerého překrývání nebo zdvojování s činnostmi těchto orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie.

3.  Sdělení určená orgánům členských států pro účely uplatnění tohoto nařízení se provedou prostřednictvím jejich stálých zástupců v Evropské unii s výjimkou případů, kdy dotčené stálé zastoupení souhlasí s tím, že sekretariát veřejného ochránce práv může přímo kontaktovat orgány dotčeného členského státu.

Článek 11

Volba veřejného ochránce práv

1.  Veřejný ochránce práv je zvolen ze skupiny kandidátů na základě transparentního postupu a je způsobilý být opětovně jmenován v souladu s čl. 228 odst. 2 Smlouvy o fungování EU.

2.  Po zveřejnění výzvy k předkládání nominací kandidátů v Úředním věstníku Evropské unie je veřejný ochránce práv vybrán z osob, které:

–  jsou občany Unie,

–  mají plná občanská a politická práva,

–  poskytují veškeré záruky nezávislosti,

–  splňují podmínky požadované pro výkon nejvyšších soudních funkcí ve své zemi nebo mají uznané schopnosti a kvalifikaci pro výkon funkce veřejného ochránce práv, a

–  nebyly členy vnitrostátních vlád nebo poslanci Evropského parlamentu, členy Evropské rady či Evropské komise během dvou let předcházejících datu zveřejnění výzvy k předkládání nominací kandidátů.

Článek 12

Skončení výkonu funkce veřejného ochránce práv

1.  Výkon funkce veřejného ochránce práv skončí buď uplynutím jeho funkčního období, nebo jeho odstoupením či odvoláním.

2.  Kromě případu odvolání vykonává veřejný ochránce práv svou funkci až do okamžiku, kdy je zvolen nový veřejný ochránce práv.

3.  V případě předčasného skončení výkonu funkce je nový veřejný ochránce práv zvolen do tří měsíců od uvolnění funkce na dobu zbývající do konce volebního období Evropského parlamentu. Dokud není zvolen nový veřejný ochránce práv, je za naléhavé záležitosti spadající do rámce funkcí veřejného ochránce práv odpovědný vedoucí pracovník uvedený v čl. 16 odst. 2.

Článek 13

Odvolání z funkce

Má-li Evropský parlament v úmyslu požádat o odvolání veřejného ochránce práv podle čl. 228 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, vyslechne veřejného ochránce práv před podáním žádosti.

Článek 14

Výkon funkce veřejného ochránce práv

1.  Při plnění svých povinností postupuje veřejný ochránce práv v souladu s čl. 228 odst. 3 Smlouvy o fungování EU. Zdrží se veškeré činnosti neslučitelné s povahou těchto povinností.

2.  Při nástupu do funkce se veřejný ochránce práv slavnostně zavazuje před Soudním dvorem, že povinnosti uvedené ve Smlouvách a v tomto nařízení bude vykonávat zcela nezávisle a nestranně a že bude vykonávat úkoly vzniklé během jeho funkčního období a po jeho skončení. Slavnostně se zaváže především k tomu, že bude plnit povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání určitých funkcí nebo výhod po skončení funkčního období.

3.  Po dobu funkčního období nesmí veřejný ochránce práv vykonávat žádnou jinou politickou nebo správní funkci ani jinou výdělečnou nebo nevýdělečnou profesionální činnost.

Článek 15

Plat, výhody a imunita

1.  Pokud jde o platy, náhrady a důchody, je veřejný ochránce práv postaven naroveň soudci Soudního dvora.

2.  Na veřejného ochránce práv a úředníky a ostatní zaměstnance jeho sekretariátu se vztahují články 11 až 14 a článek 17 protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii, ke Smlouvě o fungování Evropské unie a ke Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii.

Článek 16

Sekretariát veřejného ochránce práv

1.  Veřejný ochránce práv bude mít k dispozici odpovídající rozpočet, který zajistí jeho nezávislost a umožní výkon jeho povinností.

2.  Veřejnému ochránci práv je nápomocen sekretariát. Veřejný ochránce práv jmenuje vedoucího sekretariátu.

3.  Na úředníky a ostatní zaměstnance sekretariátu veřejného ochránce práv se vztahuje služební řád. Počet zaměstnanců sekretariátu se každoročně přijímá v rámci rozpočtového procesu.

4.  Pokud jsou úředníci Unie přiděleni sekretariátu veřejného ochránce práv, považuje se toto přidělení za přidělení v zájmu služby v souladu s čl. 37 odst. 1 písm. a) a článkem 38 služebního řádu.

Článek 17

Sídlo veřejného ochránce práv

Sídlem veřejného ochránce práv je sídlo Evropského parlamentu, jak stanoví jediný článek písmeno a) Protokolu č. 6.

Článek 18

Prováděcí ustanovení

Veřejný ochránce práv přijme prováděcí ustanovení pro toto nařízení po konzultaci s Evropským parlamentem, Radou a Evropskou komisí. Tato ustanovení musí být v souladu s tímto nařízením a musí zahrnovat přinejmenším ustanovení o:

a)  procesních právech stěžovatele a dotčeného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie;

b)  přijetí, vyřízení a uzavření stížnosti;

c)  šetřeních z vlastního podnětu; a

d)  navazujících šetřeních.

Článek 19

Závěrečná ustanovení

1.  Rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom se zrušuje.

2.  Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po dni vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

3.  Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V … dne ...

Za Evropský parlament

předseda

(1) Přijaté texty, P9_TA(2021)0280. (2) Souhlas ze dne 18. června 2021 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). (3) Stanovisko ze dne 18. června 2021 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku). (4) Rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv (Úř. věst. L 113, 4.5.1994, s. 15). (5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43). (6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. L 264, 25.9.2006, s. 13). (7) Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1. (8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1). (9) Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1).

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. června 2021 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Thajským královstvím podle článku XXVIII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) 1994, která se týká změny koncesí u všech celních kvót uvedených v listině CLXXV EU v důsledku vystoupení Spojeného království z Evropské unie (05444/2021 – C9-0171/2021 – 2021/0003(NLE))

P9_TA(2021)0304 A9-0180/2021

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (05444/2021),

–  s ohledem na návrh Dohody mezi Evropskou unií a Thajským královstvím podle článku XXVIII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) 1994, která se týká změny koncesí u všech celních kvót uvedených v listině CLXXV EU v důsledku vystoupení Spojeného království z Evropské unie (05445/2021),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C9-0171/2021),

–  s ohledem na čl. 105 odst. 1 a 4 a čl. 114 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod (A9-0180/2021),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Thajského království.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. června 2021 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Indonéskou republikou podle článku XXVIII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) z roku 1994 o změně koncesí u všech celních kvót uvedených v listině CLXXV EU v důsledku vystoupení Spojeného království z Evropské unie jménem Unie (06505/2021 – C9-0181/2021 – 2021/0044(NLE))

P9_TA(2021)0305 A9-0182/2021

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (06505/2021),

–  s ohledem na návrh Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Indonéskou republikou podle článku XXVIII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) 1994 o změně koncesí u všech celních kvót uvedených v listině CLXXV EU v důsledku vystoupení Spojeného království z Evropské unie (06506/2021),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C9-0181/2021),

–  s ohledem na čl. 105 odst. 1 a 4 a čl. 114 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod (A9-0182/2021),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Indonéské republiky.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. června 2021 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Argentinskou republikou podle článku XXVIII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) 1994 o změně koncesí u všech celních kvót uvedených v listině CLXXV EU v důsledku vystoupení Spojeného království z Evropské unie jménem Unie (06837/2021 – C9-0170/2021 – 2021/0054(NLE))

P9_TA(2021)0306 A9-0175/2021

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (06837/2021),

–  s ohledem na návrh dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Argentinskou republikou podle článku XXVIII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) 1994 o změně koncesí u všech celních kvót uvedených v listině CLXXV EU v důsledku vystoupení Spojeného království z Evropské unie (06838/2021),

–  s ohledem na žádost o udělení souhlasu, kterou předložila Rada v souladu s čl. 207 odst. 4 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem Smlouvy o fungování Evropské unie (C9-0170/2021),

–  s ohledem na čl. 105 odst. 1 a 4 a čl. 114 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod (A9-0175/2021),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Argentinské republiky.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. června 2021 o výzvách a příležitostech pro odvětví rybolovu v Černém moři (2019/2159(INI))

P9_TA(2021)0307 A9-0170/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2019/2236 ze dne 16. prosince 2019, kterým se na rok 2020 stanoví rybolovná práva pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, jež se použijí ve Středozemním moři a v Černém moři(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice(2),

–  s ohledem na cíl udržitelného rozvoje OSN č. 14 týkající se života pod vodou,

–  s ohledem na směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky(3) (směrnice o mořském prostředí),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/982 ze dne 5. června 2019, kterým se mění nařízení (EU) č. 1343/2011 o některých ustanoveních pro rybolov v oblasti dohody GFCM (Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři)(4),

–  s ohledem na směrnici Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích)(5),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/89/EU ze dne 23. července 2014, kterou se stanoví rámec pro územní plánování námořních prostor(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o Evropském námořním a rybářském fondu(7),

–  s ohledem na návrh Komise k nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském námořním, rybářském a akvakulturním fondu a změně nařízení (EU) 2017/1004,

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 11. března 2021 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1224/2009, nařízení Rady (ES) č. 768/2005, nařízení Rady (ES) č. 1967/2006, nařízení Rady (ES) č. 1005/2008 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1139, pokud jde o kontrolu rybolovu(8),

–  s ohledem na střednědobou strategii GFCM (2017–2020) pro udržitelnost rybolovu ve Středozemním a Černém moři a na její rozhodnutí o nové strategii na období 2021–2025,

–  s ohledem na rozhodnutí GFCM o vytvoření nové strategie pro rybolov a akvakulturu ve Středozemním a Černém moři na období 2021–2025, které bylo přijato na zasedání na vysoké úrovni dne 3. listopadu 2020,

–  s ohledem na návrhy Komise týkající se Zelené dohody pro Evropu a strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030,

–  s ohledem na ministerská prohlášení o společném námořním programu pro Černé moře, přijatá na zasedáních v Burgasu dne 31. května 2018 a v Bukurešti dne 9. května 2019, která podepsalo všech šest přímořských států Černého moře,

–  s ohledem na Chartu Organizace pro hospodářskou spolupráci v oblasti Černého moře, jejímž cílem je zlepšit politický dialog a řadu politik v oblasti ochrany životního prostředí a výměny statistických údajů,

–  s ohledem na strategický program výzkumu a inovací v oblasti Černého moře, který byl zahájen v roce 2019 a jehož cílem je dosáhnout do roku 2030 společné vize produktivního, zdravého, odolného a udržitelného Černého moře,

–  s ohledem na prohlášení na konferencích na vysoké úrovni o rybolovu a akvakultuře v Černém moři, které se konaly v Bukurešti v roce 2016 a v Sofii v roce 2018 (Sofijské prohlášení ministrů),

–  s ohledem na konference zúčastněných stran v Černém moři na vysoké úrovni o modré ekonomice v Černém moři konané v Bukurešti (2014), Sofii (2015), Oděse (2016) a Batumi (2017),

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně Černého moře před znečištěním z roku 1992 (Bukurešťská úmluva) a její protokoly, jejímiž smluvními stranami jsou Bulharsko a Rumunsko a k níž má Evropská unie status pozorovatele, a s ohledem na práci Komise pro ochranu Černého moře před znečištěním na základě této úmluvy,

–  s ohledem na ministerské prohlášení o ochraně Černého moře ze dne 7. dubna 1993,

–  s ohledem na integrovaný program Komise pro ochranu Černého moře před znečištěním v oblasti monitorování a hodnocení Černého moře na období 2017–2022 (BSIMAP 2017–2022),

–  s ohledem na projekt BlackSea4Fish, který dostává finanční podporu EU a má roční rozpočet ve výši přibližně 1 100 000 EUR na zajištění udržitelného řízení rybích populací v Černém moři,

–  s ohledem na doporučení GFCM z roku 2018 týkající se regionálního výzkumného programu pro rybolov rapany dravé v Černém moři, jehož cílem je poskytnout odhad rozložení, množství, velikosti a věkové struktury populace rapany dravé v zúčastněných zemích (Bulharsku, Rumunsku, Turecku, Gruzii a na Ukrajině),

–  s ohledem na zprávu Vědeckotechnického a hospodářského výboru pro rybářství Komise ze dne 11. prosince 2020 s názvem „Hodnocení ukazatelů rovnováhy pro klíčové segmenty loďstva a přezkum vnitrostátních zpráv o úsilí členských států o dosažení rovnováhy mezi kapacitou loďstva a rybolovnými právy“,

–  s ohledem na zprávu tematické sekce B v Parlamentu z roku 2010 nazvanou „Rybolov v Černém moři“,

–  s ohledem na Kodex chování pro zodpovědný rybolov, který přijala Organizace pro výživu a zemědělství v roce 1995,

–  s ohledem na zprávy regionální iniciativy EU a Rozvojového programu OSN (projekty EMBLAS-I a EMBLAS-II), které pomohly posílit kapacity tří zemí (Gruzie, Ukrajiny a Ruska) pro biologické a chemické monitorování kvality vody v Černém moři v souladu s právními předpisy EU týkajícími se vody a byly provedeny v období 2013–2014 (EMBLAS-I) a 2014–2018 (EMBLAS-II),

–  s ohledem na doporučení GFCM z roku 2009 o sestavení seznamu plavidel, u nichž se předpokládá, že prováděla nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov v oblasti působnosti GFCM,

–  s ohledem na regionální úložiště vnitrostátních právních předpisů GFCM (GFCM-Lex) – online platformu, která v současnosti zahrnuje vnitrostátní právní předpisy týkající se zachování živých mořských zdrojů a ekosystémů ve třech zemích GFCM a kterou se GFCM snaží v budoucnosti rozšířit na celou oblast GFCM (včetně Černého moře),

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť z roku 1979 (Bernská úmluva), Úmluvu o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů z roku 1979, Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin z roku 1973, Úmluvu o biologické rozmanitosti z roku 1992 a celoevropský akční plán na ochranu jesetera z roku 2018 přijatý v rámci Bernské úmluvy,

–  s ohledem na zprávu Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM) z roku 2020 nazvanou „Stav rybolovu ve Středozemním a Černém moři“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2011 o současném a budoucím řízení rybolovu v Černém moři(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. ledna 2021 s názvem „Více ryb v mořích? Opatření na podporu obnovy populací nad úroveň maximálního udržitelného výnosu, včetně oblastí na obnovu rybích populací a chráněných mořských oblastí“(10),

–  s ohledem na mechanismus pomoci v oblasti Černého moře, jehož cílem je poskytovat pokyny a podporu vládám, soukromým investorům, obchodním a průmyslovým sdružením, výzkumným institucím, univerzitám a široké veřejnosti, pokud jde o příležitosti zapojit se do námořních činností modré ekonomiky v oblasti Černého moře,

–  s ohledem na iniciativu EU pro Černomořskou synergii a na tři zprávy Komise o provádění Černomořské synergie ze dne 19. června 2008 (COM(2008)0391), 20. ledna 2015 (SWD(2015)0006) a 5. března 2019 (SWD(2019)0100),

–  s ohledem na strategii EU pro Podunají, jejímž cílem je mimo jiné usnadnit a koordinovat klíčové otázky, jako je biologická rozmanitost a socioekonomický rozvoj v zemích povodí Dunaje,

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A9-0170/2021),

A.  vzhledem k tomu, že Černé moře je polouzavřené moře, které spojuje s oceánem pouze Středozemní moře přes Marmarské a Egejské moře, a je ohraničeno šesti zeměmi (Bulharskem, Rumunskem, Tureckem, Gruzií, Ukrajinou, Ruskem), z nichž pouze dvě jsou členskými státy EU (Bulharsko a Rumunsko);

B.  vzhledem k tomu, že Černé moře prodělalo od 60. let 20. století dramatické změny životního prostředí v důsledku tlaků, jako je eutrofizace, zavlečení invazivních druhů a nadměrný rybolov;

C.  vzhledem k tomu, že změny environmentálního režimu v Černém moři byly vyvolány vyčerpáním hlavních predátorů v pelagickém potravinovém řetězci a následným snížením počtu ryb živících se planktonem;

D.  vzhledem k tomu, že Černé moře má velkou anoxickou vrstvu (87 %) a že jeho ozonová vrstva se za posledních 20 let zmenšila o 20 až 25 metrů; vzhledem k tomu, že lidská činnost, jako je znečištění, ničení přírodních stanovišť a nadměrný rybolov, vedla v 80. letech 20. století k závažné degradaci ekosystémů v Černém moři; vzhledem k tomu, že s výjimkou několika anaerobních bakterií se v hloubkách pod 50–200 metrů nevyskytuje žádný mořský život;

E.  vzhledem k tomu, že pro odvětví rybolovu má zásadní význam osm druhů lovených v Černém moři (sardel obecná (Engraulis encrasicolus), šprot obecný (Sprattus sprattus), kranas obecný (Trachurus mediterraneus), pakambala velká (Scophthalmus maximus), treska bezvousá (Merlangius merlangus), parmice nachová (Mullus barbatus), rapana dravá (Rapana venosa), ostroun obecný (Squalus acanthias)), z nichž většina patří ke sdíleným populacím, ale na dva druhy se vztahují kvóty – na šprota, který má autonomní kvótu, a na pakambalu, u níž celkovou přípustnou kvótu odlovu stanoví GFCM; vzhledem k tomu, že jiné druhy, jako je ostroun obecný (žralok), treska bezvousá a sardel obecná stále nejsou chráněny; vzhledem k tomu, že kvóta pro šprota obecného na období 2020–2022 je stejná jako v roce 2011 a činí 11 445 tun ročně pro EU (8 032,5 tun pro Bulharsko a 3 442,5 tun pro Rumunsko), zatímco kvóta EU pro pakambalu velkou se zvýšila ze 114 na 150 tun ročně a je rozdělena rovným dílem mezi Bulharsko a Rumunsko;

F.  vzhledem k tomu, že systém maximálních udržitelných výnosů pro hospodářsky významné druhy v zemích Černého moře bude přínosný pro biologickou rozmanitost, ale také pro udržitelnost odvětví rybolovu ve střednědobém a dlouhodobém horizontu; vzhledem k tomu, že Rumunsko zavedlo vnitrostátní kvótu pro jiné druhy než dva, které podléhají kvótám na úrovni EU, jako je rapana dravá, slávka středomořská (Mytilus galloprovincialis), hlaváč azovský (Ponticola cephalargoides), chionka slepičí (Chanelea gallina), treska bezvousá a ostroun obecný;

G.  vzhledem k tomu, že podle údajů za rok 2018 je roční spotřeba ryb na obyvatele v Bulharsku (7,00 kg) a Rumunsku (7,99 kg) hluboko pod průměrem EU (24,36 kg), což lze považovat za příležitost pro růst místního odvětví rybolovu;

H.  vzhledem k tomu, že v průměru 91 % rybářského loďstva Černého moře ve všech šesti pobřežních zemích tvoří malá plavidla; vzhledem k tomu, že do této kategorie spadá téměř 95 % bulharského loďstva a 87 % rumunského loďstva;

I.  vzhledem k tomu, že podle GFCM má odvětví drobného rybolovu v Černém moři významný vedlejší úlovek zranitelných druhů žraloků a rejnoků a mořských savců, jako jsou delfíni a sviňuchy;

J.  vzhledem k tomu, že drobný rybolov je pro oblast Černého moře a Dolního Dunaje typický;

K.  vzhledem k tomu, že v Černém moři působí plavidla provozující nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov a že pobřežní státy mají malou kapacitu pro monitorování rybolovných činností; vzhledem k tomu, že podle nejnovějších dostupných údajů GFCM ze dnů 4.–8. listopadu 2019 bylo 65 plavidel identifikováno jako rybářská plavidla provozující nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov;

L.  vzhledem k tomu, že ENRF přidělil Bulharsku na období 2014–2020 více než 88 milionů EUR a Rumunsku více než 168 milionů EUR; vzhledem k tomu, že podle nejnovějších dostupných informací ze dne 31. prosince 2020 patří míra čerpání prostředků v obou zemích i nadále mezi nejnižší v EU, přičemž Bulharsko vyčerpalo pouze 36,34 % přidělených prostředků a Rumunsko pouze 33,72 %; vzhledem k tomu, že nižší míra čerpání by mohla vést k promarnění příležitostí pro rybářské komunity v těchto zemích;

M.  vzhledem k tomu, že poradní sbor pro Černé moře funguje a podílí se na rozvoji politik EU v oblasti rybolovu v Černém moři; vzhledem k tomu, že řízení rybolovu v Černém moři provádí GFCM;

N.  vzhledem k tomu, že Komise pro ochranu Černého moře před znečištěním jedná na základě mandátu černomořských zemí (Bulharska, Gruzie, Rumunska, Ruska, Turecka a Ukrajiny), které podepsaly a krátce poté ratifikovaly Bukurešťskou úmluvu; vzhledem k tomu, že tato úmluva vyžaduje, aby všechny smluvní strany předcházely znečišťování Černého moře, snižovaly ho a kontrolovaly za účelem ochrany a zachování tohoto mořského prostředí;

O.  vzhledem k tomu, že změna klimatu přispívá ke zvyšování teploty vzduchu v černomořské oblasti, což má dopad na teplotu moří, a následně to ovlivňuje biologickou rozmanitost a mořské druhy; vzhledem k tomu, že tato změna má dopad na odvětví rybolovu, jelikož ovlivňuje zdroje, na nichž toto odvětví závisí;

P.  vzhledem k tomu, že Komise navrhla Zelenou dohodu pro Evropu a strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, které jsou základem pro legislativní balíčky, kterými se mění acquis communautaire ve vztahu k životnímu prostředí; vzhledem k tomu, že by to vytvořilo nové příležitosti a opatření pro lepší začlenění environmentálních aspektů do odvětvových politik, obnovu druhů a stanovišť a podporu investic a politik šetrnějších k životnímu prostředí;

Q.  vzhledem k tomu, že charakteristické rysy Černého moře, jako je jeho velké povodí, z něj činí zvláště citlivou oblast, pokud jde o znečištění moří odpadky a nahromadění mikroplastů; vzhledem k tomu, že podle zprávy vypracované v rámci projektu EMBLAS-Plus týkajícího se Černého moře se v tomto moři nachází téměř dvakrát více odpadu než ve Středozemním moři, což má nepochybně dopad na biologickou rozmanitost, na populace ryb a na odvětví rybolovu;

R.  vzhledem k tomu, že Černé moře má tři endemické poddruhy kytovců – delfín obecný černomořský (Delphinus delphis ponticus), delfín skákavý černomořský (Tursiops truncatus ponticus) a sviňucha obecná černomořská (Phocoena phocoena relicta) – které jsou všechny klasifikovány jako ohrožené druhy a na dva z nich (delfín skákavý černomořský a sviňucha obecná černomořská) se vztahuje směrnice o ochraně přírodních stanovišť; vzhledem k tomu, že se jedná o masožravce, kteří se živí především rybami;

S.  vzhledem k tomu, že rapana dravá je v Černém moři považována za invazivní druh bez přirozených nepřátel, který představuje vážnou hrozbu pro populace jiných organismů; vzhledem k tomu, že zároveň se stala důležitým zdrojem příjmů a je rovněž předmětem komerčního rybolovu;

T.  vzhledem k tomu, že černomořský ekosystém závisí na přítoku vody z hlavních evropských řek, jako je Dunaj; vzhledem k tomu, že tato závislost vytváří úzkou vazbu mezi ekologickým stavem Dunaje a dalších řek a ekologickým stavem Černého moře; vzhledem k tomu, že tyto řeky přinášejí velké množství přírodního a antropogenního odpadu z vnitrozemských zdrojů; vzhledem k tomu, že Dunaj i Černé moře jsou domovem určitých druhů, např. jeseterů (Acipenseriformes) a placky bezeskvrnné (Alosa immaculata);

U.  vzhledem k tomu, že faktory, jako je degradace přírodních stanovišť těchto druhů, narušení jejich migračních koridorů, jejich nadměrné využívání na kaviár a maso a znečištění, přivedly dunajské a černomořské jesetery na pokraj vyhynutí; vzhledem k tomu, že v důsledku drastického snížení počtu reproduktivních jeseterů se tento druh může v dnešní době ve volné přírodě rozmnožovat jen velmi zřídka; vzhledem k tomu, že Dunaj i Černé moře měly kdysi velké populace jeseterů;

V.  vzhledem k tomu, že drastický pokles počtu tření, který souvisí s poklesem populace, vede k selhání přirozené reprodukce, jelikož snižuje šance několika zbývajících samců a samic jeseterů na setkání a tření;

W.  vzhledem k tomu, že z údajů, které mají k dispozici výzkumné ústavy, vyplývá, že populace jeseterů jsou fragmentované a chybí určité generace, přirozená reprodukce jesetera je nedostatečná, počet dospělých jedinců migrujících do Dunaje za účelem reprodukce je extrémně nízký a pět druhů jeseterů (jeseter malý (Acipenser ruthenus), jeseter ruský (Acipenser gueldenstaedti), jeseter hvězdnatý (Acipenser stellatus), jeseter velký (Acipenser sturio) a vyza velká (Huso huso) je na pokraji vyhynutí, zatímco jeseter hladký (Acipenser nudiventris) je již považován za vyhynulý druh;

X.  vzhledem k tomu, že odvětví rybolovu EU již uplatňuje přísné normy, které je třeba přezkoumat a upravit s cílem zajistit environmentální a sociální udržitelnost v celém hodnotovém řetězci, včetně pracovních práv a zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, a poskytovat vysoce kvalitní produkty rybolovu;

Y.  vzhledem k tomu, že odvětví rekreačního rybolovu může poskytovat příležitosti, jako je diverzifikace činností nebo příjmů, a zároveň je v souladu s cíli v oblasti životního prostředí, neboť rekreační rybolov je velmi selektivní formou rybolovu;

Z.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 má vážný dopad na odvětví rybolovu v Černém moři; vzhledem k tomu, že analýzy ukázaly, že odvětví rybolovu v Černém moři během pandemie dramaticky trpělo, neboť došlo ke snížení práce provozovaných lodí až o 80 % navíc k počátečnímu snížení produkce o přibližně 75 %;

AA.  vzhledem k tomu, že krize COVID-19 ukázala význam rybolovu a akvakultury pro zajištění dostupnosti potravin;

Stav populací hospodářsky významných druhů v Černém moři

1.  zdůrazňuje vysoké strategické a geopolitické zájmy v povodí Černého moře mimo jiné v důsledku velmi specifických environmentálních podmínek, které vyžadují zvláštní pozornost, individuální přístup, ambiciózní environmentální standardy a kolektivní opatření zaměřená na zajištění udržitelné modré ekonomiky a růstu; zdůrazňuje, že je třeba dále posilovat a prohlubovat spolupráci mezi všemi pobřežními zeměmi Černého moře s cílem účinně řídit populace ryb a čelit výzvám, a to i skrze GFCM; vyzývá v této souvislosti k vytvoření regionálního plánu kapacit, který zajistí náležitou rovnováhu mezi dostupnými přírodními zdroji, ekologickou bezpečností a zachováním kapacity loďstva všech zemí ležících na pobřeží Černého moře;

2.  zdůrazňuje, že v Sofijském prohlášení ministrů ze dne 7. června 2018 již byla zdůrazněna potřeba společného přístupu k řešení otázek rybolovu v Černém moři, jako je udržitelnost mořských zdrojů, lepší sběr údajů a boj proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu; vyzývá Komisi, aby zveřejnila zprávu o provádění Sofijského prohlášení ministrů;

3.  zdůrazňuje skutečnost, že vzhledem ke sdíleným populacím a globálním výzvám, které přesahují hranice jednotlivých států, je v oblasti Černého moře nezbytná rovnocenná spolupráce v oblasti řízení rybolovu;

4.  zdůrazňuje, že pokud jde o Středozemní a Černé moře, bylo v roce 2018 dosaženo rovnováhy pouze u jednoho segmentu loďstva z celkových 65, u nichž bylo možno vypočítat tzv. ukazatel udržitelného odlovu;

5.  zdůrazňuje, že je důležité prosazovat opatření na podporu shromažďování a zpracovávání vědeckých údajů;

6.  naléhavě vyzývá k začlenění všech černomořských zemí do projektu GFCM-Lex s cílem usnadnit společné řízení rybích populací a lépe a rychleji jej koordinovat;

7.  je znepokojen tím, že po desetiletích rostoucího lidského tlaku na ekosystémy a rybolovné zdroje Černého moře a Dunaje nejnovější údaje naznačují, že pouze jedna populace (šprota obecného) je považována za udržitelně využívanou a že jiné rybí populace jsou loveny nadměrně, takže některé z nich se blíží vyčerpání; konstatuje, že v posledních letech došlo k určitým pozitivním trendům u některých populací, například pakambaly velké, jejíž celková přípustná kvóta odlovu byla na období 2020–2022 zvýšena, avšak v případě Černého moře dosud nedošlo v obecném měřítku k významnému zlepšení; zdůrazňuje, že veškerý vývoj populací pakambaly velké a šprota obecného v Černém moři musí být doprovázen trvalými ochrannými opatřeními, jako jsou plány řízení;

8.  uznává úlohu správních orgánů v celé oblasti Černého moře, které zastávají různé politiky, provádějí sledování, kontrolu a udržitelné řízení a přispívají ke zlepšení udržitelnosti odvětví rybolovu;

9.  vyzývá bulharské a rumunské orgány, aby tomuto odvětví pomohly zajištěním zdrojů konkrétně zaměřených na zlepšení selektivity rybářských plavidel prostřednictvím vhodnějších ok sítí; domnívá se, že takové cílené opatření sníží množství a různorodost nežádoucích vedlejších úlovků;

10.  vyzývá k začlenění institucionálního a lidského kapitálu zemí ležících na pobřeží Černého moře do společného výzkumu a aplikovaných činností zaměřených na zlepšení biologických zdrojů v Černém moři a populací hospodářsky důležitých druhů;

11.  zdůrazňuje, že pro oblast Černého moře je zásadní otázkou nedostatek informací o rybolovné činnosti, množství úlovků, složení úlovků a dopadu rybolovu na současný stav rybích populací; zdůrazňuje proto, že je zapotřebí dostatečně financovat vědecké subjekty zabývající se výzkumem populací ryb v Černém moři, včetně migrujících druhů, jako jsou jeseter a placka bezeskvrnná, ohrožených kytovců a jiných než rybích druhů (rapana dravá, slávka jedlá atd.), a že jsou rovněž zapotřebí související parametry pro mořský ekosystém; požaduje zvýšenou spolupráci mezi členskými státy v oblasti kontroly s využitím příslušných digitálních technologií a zvláštních povinných vědeckých nástrojů, jako jsou palubní kamery nebo povinná přítomnost pozorovatelů na palubě, je-li to použitelné a v souladu s platnými právními předpisy EU;

12.  vítá regionální výzkumný program týkající se populace rapany dravé, který iniciovala GFCM, neboť pomůže dosáhnout konsenzu o tomto druhu; domnívá se, že to přispěje k rozvoji vědecky podloženého využívání, které by mohlo přinést socioekonomický zisk komunitám a environmentální přínosy pro černomořský ekosystém tím, že omezí dopad tohoto invazního druhu;

13.  zdůrazňuje, že je důležité zavést politiku nulové tolerance vůči nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu v Černém moři; vítá úsilí GFCM v tomto ohledu a naléhavě vyzývá všechny pobřežní státy, aby vyvinuly a spojily úsilí v boji za ukončení nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu ve svých vodách;

14.  naléhavě vyzývá všechny pobřežní státy, aby podporovaly udržitelný rybolov, který mimo jiné zahrnuje boj proti nadměrnému rybolovu nebo zamezení vedlejším úlovkům ohrožených druhů, jako je jeseter, placka a další;

15.  naléhavě vyzývá všechny mezivládní instituce a orgány, mimo jiné spolu se všemi pobřežními státy Černého moře, aby podporovaly a monitorovaly své rybolovné zdroje a v souladu se svými závazky podrobně a inkluzivně sdílely údaje o nich s cílem zajistit vynikající stav ekosystémů těchto mořských stanovišť;

16.  připomíná, že spolehlivé oficiální statistiky pravidelně shromažďované prostřednictvím harmonizované metodiky mezi všemi pobřežními státy, pravidelné sledování a společná regulační opatření jsou zásadní pro úspěch řádného řízení rybolovu v Černém moři; vyzývá v této souvislosti příslušné orgány členských států i spolupracujících zemí, aby prováděly pravidelný a důkladný výzkum rybolovných zdrojů, pro něž je financování a pomoc na vnitrostátní úrovni klíčová;

17.  zdůrazňuje, že je zapotřebí místní a regionální spolupráce v oblasti komunikace v rámci různých pobřežních států Černého moře, aby bylo možné uplatňovat společný a soudržný přístup k řízení rybích populací;

18.  připomíná, že nové technologie mají potenciál a mohou mít vysokou přidanou hodnotu pro výzkum a plánování řízení rybolovu; připomíná, že existují projekty financované z ENRF, jejichž cílem je mimo jiné zmapovat mořské dno a jeho výzkum, jakož i přítomnost plastů v něm;

19.  naléhavě vyzývá pobřežní státy Černého moře, aby investovaly do digitalizace statistik a údajů o rybích populacích v povodí Černého moře s cílem umožnit lepší a udržitelnější řízení těchto populací; vyzývá k vytvoření společné metodiky předkládání a využívání těchto údajů;

20.  vyzývá odvětví rybolovu v tomto regionu, aby zvážilo využití podhodnocených a nevyužívaných rybích populací, které jsou rovněž zdrojem bílkovin;

21.  vyzývá vědecké obce v členských státech, aby zkoumaly potenciál prostředí bez kyslíku;

22.  zdůrazňuje úlohu nevládního sektoru v rozhodovacím procesu týkajícím se Černého moře; doporučuje, aby byl vytvořen mechanismus pro zapojení nevládního sektoru do tohoto procesu;

23.  vítá podporu, která byla poskytnuta odvětví rybolovu a akvakultury prostřednictvím programů ENRF s cílem zmírnit škodlivé dopady pandemie COVID-19 na místní odvětví rybolovu; připomíná však, že ne všechny dotčené zúčastněné strany by mohly mít z této podpory prospěch z důvodu administrativních požadavků a omezení, kvůli nimž jsou někteří více znevýhodněni než jiní;

24.  zdůrazňuje důležitou práci, kterou vykonává poradní sbor pro Černé moře jak na regionální úrovni, tak na úrovni EU, pokud jde o poskytování odborných znalostí o odvětví rybolovu a trendech, které jej ovlivňují; vyzývá v této souvislosti bulharské a rumunské orgány, aby přispěly k fungování tohoto sboru, aby mohl plnit své funkce a rovněž aby umožnil všem zúčastněným stranám, včetně drobných rybářů, zapojit se do jeho činnosti a rozhodovacího procesu;

Obchodní aspekty

25.  zdůrazňuje, že prostřednictvím odvětví rybolovu mohou být mořské plody nabízeny k prodeji na místních trzích, kde je míra spotřeby těchto produktů nízká; vyzývá příslušné orgány v Bulharsku a Rumunsku, aby pomohly odvětví rybolovu a akvakultury zvýšit povědomí o místní spotřebě a kumulativních pozitivních dopadech, které má udržitelný rybolov a akvakultura na místní ekonomiku;

26.  uznává a zdůrazňuje, že rybolov v Černém moři významně přispívá k regionálním a místním ekonomikám tím, že vytváří přímé výnosy a příjmy, stimuluje vyšší výdaje a poskytuje klíčová pracovní místa buď nezávisle, nebo prostřednictvím spolupráce s dalšími odvětvími, jako je cestovní ruch a doprava; vyzývá k posílení spolupráce mezi všemi odvětvími, která využívají mořské prostředí, aby bylo dosaženo lepších výsledků a rovnováhy mezi zájmy životního prostředí, průmyslu a drobných rybářů;

27.  připomíná, že dovážené výrobky snížily oblíbenost tradičně připravovaných výrobků a stlačily jejich ceny až pod hranici ziskovosti, čímž ohrozily tradiční obchodní modely založené na rybách;

28.  připomíná, že rybářské loďstvo Černého moře se skládá převážně z malých rybářských plavidel, což podtrhuje potřebu individuálnějšího přístupu k tomuto segmentu odvětví rybolovu a souvisejících politik; je znepokojen tím, že drobní rybáři mají ve srovnání s pracovníky v jiných odvětvích méně stabilní a nižší příjmy, což je činí zranitelnými vůči nepředvídanému vývoji nebo krizím; vyzývá příslušné orgány v přímořských členských státech, aby do návrhu politiky a jednání transparentním a inkluzivním způsobem zapojily zástupce odvětví drobného rybolovu;

29.  poukazuje na to, že roste celosvětová poptávka po bílkovinách, k jejímuž uspokojení mohou odvětví rybolovu i akvakultury významně přispět; domnívá se, že podpora mořské akvakultury by mohla napomoci rozvoji a růstu tohoto odvětví v nadcházejících letech a také by mohla snížit tlak na volně žijící rybí populace; je toho názoru, že udržitelná akvakultura by rovněž vyžadovala další vědecký výzkum v otázkách, jako je hustota a vedlejší účinky, které je třeba zohlednit při navrhování politik pro odvětví akvakultury v Černém moři;

30.  vyzývá místní rybářské komunity, aby zvážily zavedení označení původu produktů z Černého moře, které pocházejí z oblastí regionálního nebo místního významu; vyzývá místní a regionální orgány, aby těmto komunitám pomáhaly v jejich úsilí;

Ad hoc politika pro odvětví

31.  vyzývá členské státy v regionu, aby zvážily podporu tohoto odvětví tím, že ho začlení do svých vnitrostátních programů na období 2021–2027 nebo jiných vnitrostátních nástrojů a přidělí prostředky na kampaně zaměřené na přínosy konzumace ryb a důležitost udržitelného rybolovu, aby podpořily toto odvětví vytvářením místních potravinových řetězců pro usnadnění přístupu na trh, zejména pro drobné rybáře, a aby případně rozvíjely, zlepšily nebo usnadnily budování rybářské infrastruktury (např. rybí trhy nebo dražiště ryb apod.); vyzývá členské státy v tomto regionu, aby více investovaly do provádění, kontroly a prosazování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a rybolovu;

32.  naléhavě vyzývá příslušné orgány v Rumunsku a Bulharsku, aby do svých operačních programů Evropského námořního, rybářského a akvakulturního fondu na období 2021–2027 zahrnuly část prostředků, která bude určena pro mladé rybáře v rámci cíleného programu na oživení odvětví rybolovu, včetně grantů pro účely prvního pořízení rybářského plavidla, a také opatření zaměřená na snížení znečištění v podobě poskytování grantů na výměnu motorů u starých rybářských plavidel za nové motory, které jsou šetrnější k životnímu prostředí;

33.  zdůrazňuje, že tlak na přizpůsobení se novým výzvám by neměl dopadat pouze na odvětví rybolovu a akvakultury, neboť ta již uplatňují přísné environmentální a sociální normy; trvá proto na tom, aby se pozornost zaměřila i na ostatní námořní činnosti, jako je rekreační rybolov, cestovní ruch v pobřežních oblastech, přístavní činnosti a činnosti spojené s lodní dopravou a s využíváním zdrojů, které musí v zájmu úspěšné modré transformace zvýšit své normy;

34.  zdůrazňuje úlohu místních akčních skupin v oblasti rybolovu při výměně a prosazování osvědčených postupů v zájmu vědy, místních zúčastněných stran a průmyslu, a to jak mezi členy příslušných rybářských komunit, tak i prostřednictvím mezinárodní spolupráce; naléhavě vyzývá příslušné orgány v Bulharsku a Rumunsku, aby poskytly vnitrostátní podporu pro výměnu osvědčených postupů s ostatními pobřežními státy Černého moře, které mají osvědčené postupy při řízení populací u hospodářsky významných druhů, jako je pakambala velká;

35.  konstatuje, že je nezbytné zachovat osvědčené postupy v odvětví rybolovu snížením ekonomické zátěže pro drobné rybáře a jejich sdružení;

36.  vyzývá k tomu, aby odborná příprava a vzdělávání v tomto odvětví na úrovni středního i vysokého školství byly atraktivnější, například prostřednictvím cílených informačních kampaní a dnů otevřených dveří pro zájemce o studium pořádaných ve spolupráci s veřejným a soukromým sektorem;

37.  připomíná, že nízká úroveň vzdělání rybářů (11 % rybářů v Bulharsku a 53 % v Rumunsku má nižší než ukončené středoškolské vzdělání) vyžaduje proaktivní opatření na různých úrovních s cílem zajistit, aby existovala kvalifikovaná a dobře vyškolená pracovní síla, která je obeznámena s nezbytnými technickými, sociálními a environmentálními normami a která pomůže dosáhnout lepší úrovně udržitelnosti rybích populací; vyzývá k tomu, aby měl udržitelný modrý růst v oblasti Černého moře silný společenský rozměr, který bude ctít klíčové zásady evropského pilíře sociálních práv, zejména pokud jde o nejisté, sezónní a nehlášené pracovníky a o přístup žen do tohoto odvětví;

38.  vítá snahu zřídit v Rumunsku, Turecku a Bulharsku ve spolupráci s GFCM demonstrační centra, neboť mají potenciál zvýšit přitažlivost rybolovu pro místní podniky a zúčastněné strany;

39.  vyzývá k úplnému a bezodkladnému provedení rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí;

Životní prostředí, biologická rozmanitost a změna klimatu

40.  požaduje cílená opatření a dostatečné zdroje s cílem snížit znečištění a vedlejší úlovky ohrožených příčnoústých (jako je ostroun obecný) a mořských savců a bezodkladné zvýšení úsilí o zachování životního prostředí a biologické rozmanitosti v celém povodí prostřednictvím společných programů a rozpočtů, zejména s využitím finančních zdrojů, které jsou k dispozici v Evropském námořním, rybářském a akvakulturním fondu; vyzývá k provedení rozsáhlého výzkumu a odhadů zaměřených na znečištění plasty a účinky plastů a jiných znečišťujících látek na živé organismy v Černém moři; vyzývá k systematickému měření znečištění dusíkem v povodí Černého moře; vyzývá dále k provedení průzkumů v rámci celé mořské pánve, které by umožnily porovnání složení mořského odpadu a jeho hromadění v jednotlivých zemích i mezi nimi;

41.  připomíná, že odvětví rybolovu a akvakultury nezpůsobují nárůst teploty ani změnu klimatu, ale spíše trpí jejich následky, jako je vyšší teplota vzduchu, která zvyšuje teplotu svrchní vrstvy moře;

42.  vyzývá k urychlenému vytvoření monitorovacích sítí a programů schopných systematicky měřit stav životního prostředí regionu Černého moře, jak požaduje Bukurešťská úmluva;

43.  zdůrazňuje význam opatření pro předcházení nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu; naléhavě vyzývá pobřežní státy, aby zaujaly tvrdší postoj k nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu v Černém moři;

44.  vyzývá pobřežní státy Černého moře, aby investovaly do vědeckého výzkumu a shromažďování údajů o dopadu změny klimatu na ekosystémy Černého moře a Dolního Dunaje; připomíná, že by to mělo zahrnovat poskytnutí dostatečných zdrojů vědecké obci k provádění výzkumu na místě, pokud jde o migrační trasy, zimoviště, krmení a reprodukční zralost, což bude mít rovněž vliv na vlastnosti a dostupnost populací;

45.  zdůrazňuje, že snížení znečištění na pevnině má zásadní význam pro snížení eutrofizace a přítomnosti škodlivých látek, které ovlivňují stav živých mořských zdrojů;

46.  zdůrazňuje význam chráněných mořských oblastí pro zachování biologické rozmanitosti a zastavení nebo obnovu současného jejího úbytku v mořském prostředí a podotýká, že chráněné mořské oblasti mají chránit stanoviště vysoké ekologické hodnoty; zdůrazňuje, že pro vymezení těchto oblastí jsou nezbytné sociálně-ekonomické studie a kompenzační řešení pro členy pobřežních komunit; domnívá se, že zavádění veškerých chráněných mořských oblastí by mělo být založeno na nejlepších dostupných poznatcích v koordinaci se všemi zúčastněnými stranami, jako jsou místní orgány, vědecká obec a rybářské organizace;

47.  je velmi znepokojen tím, že zbývajícím 5 druhům jesetera v povodí Černého moře a delty Dunaje reálně hrozí vyhynutí; bere na vědomí úsilí orgánů Bulharska a Rumunska, které zavedly úplný zákaz rybolovu jeseterů v roce 2008 v Černém moři a v roce 2011 v Dunaji, přičemž tyto zákazy nově prodloužily o dalších pět let (do roku 2026); vítá úsilí o obnovu populace jesetera v těchto oblastech, které vyvinuli a podpořili odborníci z nevládních i státních struktur a které by mělo být soustavně monitorováno; domnívá se, že do tohoto úsilí by se měla zapojit i zařízení akvakultury; vyzývá všechny pobřežní státy, aby zavedly přísná opatření na ochranu jeseterů a programy na obnovu jejich populací pro celou oblast Černého moře;

48.  je znepokojen tím, že výzkum v oblasti změny klimatu a jejích dopadů na Černé moře není dostatečný, přestože i v nadcházejících letech bude stále klíčový; vyzývá pobřežní státy, aby takovýto výzkum, který se týká druhů ryb (jejich fyziologie, migračních tras a reprodukce) a změn v jejich potravinovém řetězci, jež mají dopad na populace ryb, financovaly;

49.  je toho názoru, že je nezbytné pravidelně měřit dynamiku populací, aby bylo možné navrhnout vhodná řídicí opatření; připomíná, že v důsledku nadměrného rybolovu a antropogenního tlaku jsou populace hospodářsky významných druhů citlivější a zranitelnější vůči změně klimatu;

50.  naléhavě vyzývá příslušné kontrolní orgány, aby účinně monitorovaly sítě NATURA 2000 a chráněné mořské oblasti v Černém moři;

51.  vyzývá členské státy, aby rozvíjely chov jesetera ex situ za účelem obnovy jeho místní populace k nekomerčním účelům; vyzývá členské státy, aby zajistily rekvalifikační programy a přístup k dalším zdrojům obživy pro rybáře jeseterů, a to s cílem snížit míru nezákonných odlovů;

52.  vybízí členské státy, aby podporovaly vytváření migračních přechodů, které jeseterům a dalším migrujícím druhům umožní překonat přehrady Porțile de Fier (Železná vrata) a Gabčíkovo;

53.  zdůrazňuje, že je naléhavě nutné vytvořit oblasti, v nichž se budou moci zotavit volně žijící populace jesetera, placky a dalších druhů ryb; vyzývá příslušné orgány v dotčených členských státech, aby v tomto směru předložily návrh, který bude přínosný jak pro zachování biologické rozmanitosti, tak pro řízení rybolovu;

54.  vyzývá členské státy, aby prozkoumaly možnost stát se signatáři barcelonské Úmluvy o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středomoří s cílem sladit cíle ochrany druhů a stanovišť stanovené v této úmluvě s cíli Bukurešťské úmluvy;

55.  připomíná, že je zapotřebí dalšího vědeckého výzkumu populace některých měkkýšů, jako je chionka slepičí (Chamalea gallina), aby bylo možné lépe zmapovat rozšíření tohoto druhu a také prozkoumat možnost jeho využití pro mořskou akvakulturu;

56.  vyzývá pobřežní státy Černého moře, aby vypracovaly společný přístup ohledně toho, jak pomoci kytovcům dosáhnout stabilní úrovně populace a zlepšit jejich stav z hlediska ochrany; vyzývá k přijetí cílených opatření, jako jsou akustická odpuzující zařízení a další přiměřené prostředky zlepšení stavu ohrožených druhů v Černém moři, jako např. delfínů;

57.  vyzývá Komisi a příslušné orgány v Bulharsku a Rumunsku, aby poskytly finanční prostředky na výzkum stavu černomořské placky (více druhů rodu Alosa), která je v současnosti uvedena v příloze V směrnice o ochraně přírodních stanovišť, včetně vědeckých a sociálně-ekonomických analýz, které posoudí nutnost přesunout tyto druhy do přílohy II, či dokonce přílohy I této směrnice, budou-li splněna nezbytná kritéria;

58.  vyzývá Komisi, aby urychleně zvážila převedení jesetera, který je v současnosti uveden v příloze V směrnice o ochraně přírodních stanovišť, do přílohy II, či dokonce do přílohy I;

Praktická opatření

59.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnost zavedení víceletého plánu řízení pro Černé moře po vzoru plánů zavedených v jiných mořských oblastech;

60.  konstatuje, že Komise každoročně ve svém sdělení o stavu provádění společné rybářské politiky a v konzultacích o rybolovných právech informuje o nadměrném využívání populací v Černém moři; domnívá se proto, že je naléhavě nutné přijmout opatření ke zlepšení této situace;

61.  vyzývá Komisi, aby zhodnotila stav provádění společné rybářské politiky v Černém moři a zejména se zaměřila na způsob, jakým pobřežní členské státy využívaly ENRF (2014–2020) s cílem dosáhnout udržitelného řízení populací a zlepšit biologickou rozmanitost;

o
o   o

62.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, vládám a parlamentům Ukrajiny, Ruské federace, Gruzie, Turecké republiky, Generální komisi pro rybolov ve Středozemním moři, Organizaci pro hospodářskou spolupráci v Černém moři a Komisi pro ochranu Černého moře před znečišťováním.

(1) Úř. věst. L 336, 30.12.2019, s. 14. (2) Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 22. (3) Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19. (4) Úř. věst. L 164, 20.6.2019, s. 1. (5) Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7. (6) Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 135. (7) Úř. věst. L 149, 20.5.2014, s. 1. (8) Přijaté texty, P9_TA(2021)0076. (9) Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 37. (10) Přijaté texty, P9_TA(2021)0017.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. června 2021 o úloze rozvojové spolupráce a humanitární pomoci EU při řešení dopadů pandemie COVID-19 (2020/2118(INI))

P9_TA(2021)0308 A9-0151/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na prohlášení Světové zdravotnické organizace (WHO) ze dne 30. ledna 2020, v němž prohlásila onemocnění COVID-19 za ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu,

–  s ohledem na úvodní vyjádření generálního ředitele WHO na tiskové konferenci o onemocnění COVID-19 ze dne 11. března 2020, v němž rozšíření nákazy COVID-19 prohlásil za pandemii,

–  s ohledem na zprávu OSN z března 2020 nazvanou „Sdílená odpovědnost, globální solidarita: reakce na socioekonomické dopady pandemie COVID-19“ („Shared Responsibility, Global Solidarity: Responding to the socio-economic impacts of COVID-19“),

–  s ohledem na společné prohlášení skupiny Světové banky a Mezinárodního měnového fondu ze dne 25. března 2020 týkající se výzvy k přijetí opatření v souvislosti s dluhy zemí Mezinárodní asociace pro rozvoj a komuniké ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20 ze dne 15. dubna 2020, v němž se oznamuje časově vázané pozastavení plateb dluhové služby nejchudším zemím, které žádají o úlevu,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 74/270 ze dne 2. dubna 2020 o globální solidaritě v boji proti onemocnění koronavirem 2019 (COVID-19),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 74/274 ze dne 20. dubna 2020 o mezinárodní spolupráci pro zajištění globálního přístupu k lékům, očkovacím látkám a zdravotnickému materiálu pro boj proti onemocnění COVID-19,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 8. dubna 2020 o globální reakci EU na onemocnění COVID-19 (JOIN(2020)0011),

–  s ohledem na mezinárodní dárcovskou konferenci pořádanou EU společně s organizací WHO a dalšími partnery dne 4. května 2020, na níž byly získány počáteční prostředky ve výši 7,4 miliardy EUR na zahájení celosvětové spolupráce v oblasti výzkumu,

–  s ohledem na návrh nařízení Rady, kterým se zřizuje nástroj Evropské unie na podporu oživení, jehož účelem je podpořit oživení po pandemii COVID-19 (COM(2020)0441), který předložila Komise dne 28. května 2020 a v němž se navrhuje vyčlenit až 5 miliard EUR v cenách roku 2018 na humanitární pomoc mimo Unii,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 8. června 2020 o globální reakci „týmu Evropa“ na onemocnění COVID-19,

–  s ohledem na návrh obsažený v návrhu závěrů Rady ze dne 10. července 2020 na poskytnutí 5 miliard EUR na humanitární pomoc prostřednictvím nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI - Globální Evropa) v rámci nástroje „Next Generation EU“,

–  s ohledem na návrh Rady obsažený v návrhu závěrů ze dne 10. července 2020, který objasňuje kritéria a způsoby přidělování prostředků z nové rezervy na solidaritu a pomoc při mimořádných událostech,

–  s ohledem na součást globálního plánu humanitární reakce na onemocnění COVID-19 v roce 2020, který vypracovala Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), pod názvem „Řešení dopadů COVID-19 při potravinových krizích, duben–prosinec 2020“,

–  s ohledem na článek Dětského fondu OSN (UNICEF) s názvem „Ochrana nejzranitelnějších dětí před dopady koronaviru: akční program“, zveřejněný dne 3. dubna 2020 a aktualizovaný dne 21. září 2020,

–  s ohledem na zprávu Světového potravinového programu (WFP) ze dne 29. září 2020 nazvanou „Globální reakce WFP na COVID-19“,

–  s ohledem na zprávu informační sítě pro bezpečnost potravin ze dne 20. dubna 2020 s názvem „Globální zpráva o potravinové krizi za rok 2020: společná analýza pro lepší rozhodnutí“,

–  s ohledem na zprávu konference OSN o obchodu a rozvoji ze dne 19. listopadu 2020 s názvem „Dopad pandemie COVID-19 na obchod a rozvoj: přechod k novému normálu“,

–  s ohledem na zprávu Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj, UNICEF, WFP a WHO nazvanou „Stav potravinového zabezpečení a výživy ve světě v roce 2020: transformace potravinových systémů pro dostupnou zdravou stravu,

–  s ohledem na dokument panelu odborníků na vysoké úrovni pro zajištění potravin a výživu Výboru pro celosvětové zajišťování potravin (CFS) ze září 2020 s názvem „Dopad pandemie COVID-19 na zajišťování potravin a na výživu: rozvoj účinných politických odpovědí pro řešení pandemie hladu a podvýživy“,

–  s ohledem na rezoluci Světového zdravotnického shromáždění ze dne 28. května 2019 o vodě, sanitárních zařízeních a hygieně v zařízeních zdravotní péče,

–  s ohledem na zprávu o pokroku koordinační rady Společného programu OSN pro HIV/AIDS (UNAIDS) ze dne 23. listopadu 2020 s názvem „COVID-19 a HIV: zpráva o pokroku za rok 2020“,

–  s ohledem na politické prohlášení OSN ze schůze na vysoké úrovni o všeobecné zdravotní péči ze dne 23. září 2019 s názvem „Všeobecná zdravotní péče: spolu pro zdravější svět“,

–  s ohledem na zprávu WHO ze dne 15. října 2020 s názvem „Světová zpráva o tuberkulóze za rok 2020“,

–  s ohledem na doporučení ze dne 5. května 2004 vyplývající z konzultací WHO o zoonózách,

–  s ohledem na Akční plán EU pro rovnost žen a mužů III (GAP III) na období 2021–2025 s názvem „Ambiciózní agenda pro genderovou rovnost a posílení postavení žen v rámci vnější činnosti EU“,

–  s ohledem na politický dokument orgánu OSN pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen (UN Women) ze dne 9. dubna 2020 s názvem „Dopad, který má COVID-19 na ženy“,

–  s ohledem na zprávu Populačního fondu OSN (UNFPA) ze dne 27. dubna 2020 nazvanou „Dopad pandemie COVID-19 na plánované rodičovství a odstranění násilí na základě pohlaví, mrzačení ženských pohlavních orgánů a sňatků dětí“,

–  s ohledem na článek UNFPA ze dne 28. dubna 2020 s názvem „V důsledku pandemie COVID-19 se očekávají další miliony případů násilí, sňatků dětí, mrzačení ženských pohlavních orgánů a neplánovaných těhotenství“,

–  s ohledem na mezinárodní zdravotnické předpisy WHO z roku 2005,

–  s ohledem na Nový evropský konsensus o rozvoji z roku 2018 nazvaný „Náš svět, naše důstojnost, naše budoucnost“,

–  s ohledem na Evropský konsensus o humanitární pomoci z roku 2008,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. října 2015 s názvem „Krize v souvislosti s virem Ebola: poučení do budoucna a jak zlepšit systémy zdravotní péče v rozvojových zemích s cílem předejít budoucím krizím“(1),

–  s ohledem na studii profesorky Sabine Oertelt-Prigione ze dne 27. května 2020 nazvanou „Dopad pohlaví a genderu při pandemii COVID-19“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2020 o koordinovaných opatřeních EU v boji proti pandemii COVID-19 a jejím následkům(2),

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A9-0151/2021),

A.  vzhledem k tomu, že COVID-19 je globální pandemií, která postihla všechny země na světě;

B.  vzhledem k tomu, že podle zvláštní zprávy Konference o ochodu a rozvoji Organizace Spojených národů za rok 2020 s názvem „Dopad pandemie Covid-19 na obchod a rozvoj: přechod k novému normálu“, měly problémy zapříčiněné pandemií COVID-19 reálné a disproporciální dopady na zranitelné a znevýhodněné nízkopříjmové domácnosti, migranty, pracovníky v neformálním sektoru, a často ženy, zejména v rozvojových zemích, kde není obyvatelstvo chráněno sítí sociálního zabezpečení a již nyní je zvláště postiženo rostoucí nezaměstnaností;

C.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 vedla k růstu násilí založeného na pohlaví, dětských manželství a stávajících nerovností, zejména pokud jde o přístup ke zdravotním službám, včetně služeb sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, a již zvrátila některé pokroky, k nimž došlo v oblasti rovnosti žen a mužů v posledních desetiletích;

D.  vzhledem k tomu, že humanitární pomoc je výrazně podfinancována, což ztěžuje náležité řešení důsledků pandemie COVID-19 v rozvojových zemích;

E.  vzhledem k tomu, že hospodářské a sociální účinky pandemie COVID-19 jsou silněji pociťovány v rozvojových zemích; vzhledem k tomu, že celosvětová extrémní chudoba má v roce 2020 poprvé za více než 20 let vzrůst a povede k prodeji aktiv, zvýšenému vypůjčování a k využívání úspor zranitelnými jednotlivci;

F.  vzhledem k tomu, že krátkodobá humanitární pomoc musí být kombinována s podporou na řešení stávajících výzev, jako je bezpečnost, chudoba, mír, demokracie a změna klimatu, s cílem posílit dlouhodobou odolnost;

G.  vzhledem k tomu, že zde existuje neúměrně velké riziko nákazy milionů uprchlíků po celém světě, kteří často žijí v hustě osídlených uprchlických táborech nebo sběrných střediscích, přičemž se odhaduje, že pouze dětí v nich žije přibližně 3,7 milionu;

H.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 má masivní dopad na přístup k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a právům, zejména pro ženy a mladé lidi, s ohledem na to, že se snížila priorita služeb sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a došlo k přerušení jejich poskytování, i v důsledku cestovních omezení a změn v chování za účelem zachování zdraví; vzhledem k tomu, že kvůli onemocnění COVID-19 nebyla uspokojena potřeba moderních antikoncepčních prostředků u 49 milionů žen;

I.  vzhledem k tomu, že změna klimatu, stálá celosvětová ztráta biologické rozmanitosti a ničení přírodních stanovišť značně zvyšují riziko rozvoje zoonotických chorob; vzhledem k tomu, že šíření onemocnění COVID-19 nesmí být žádným způsobem zneužito jako záminka pro odklady řešení krizové situace v oblasti klimatu a životního prostředí; vzhledem k tomu, že po skončení šíření onemocnění COVID-19 bude naléhavě zapotřebí ekologické a sociální obnovy globální ekonomiky;

J.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 velmi vyostřila stávající problémy zadlužení rozvojových zemí, dále ohrozila jejich úsilí o mobilizaci dostatečných prostředků pro dosažení cílů udržitelného rozvoje, přičemž rovněž silně omezila celosvětové převody peněžních prostředků a přímé zahraniční investice;

K.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19, tlak na veřejné zdravotní systémy a opatření na omezení pohybu osob dále omezily přístup ke službám sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a vzhledem k tomu, že to ohrožuje zdraví žen;

L.  vzhledem k tomu, že podle UNICEF bylo 1,6 miliardy dětí a mladých lidí po celém světě postiženo uzavíráním škol s vrcholem v roce 2020, kdy mnoho z nich nemělo doma přístup k internetu; vzhledem k tomu, že možná nejméně 24 milionů studentů v důsledku pandemie COVID-19 předčasně ukončilo školní docházku;

M.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 zvýšila potřeby komunit postižených extrémními klimatickými jevy, přírodními katastrofami a změnou klimatu;

N.  vzhledem k tomu, že narušení systémů vzdělávání a odborné přípravy po celém světě v důsledku šíření onemocnění COVID-19 je v novodobé historii bezprecedentní, kdy uzavření škol a vzdělávacích institucí globálně postihlo 94 % žáků nebo studentů a podle UNESCO je zde riziko trvalých dopadů na dlouhodobé perspektivy mladých lidí, zejména dívek; vzhledem k tomu, že uzavírky škol v důsledku pandemie připravily zranitelné děti o školní stravu a nutriční služby, jež jsou zásadní pro jejich zdraví, a tak zvýšily počet dětí strádajících hladem v roce 2020 o 36 milionů, a rovněž zvýšily jejich vystavenost násilí a zneužívání;

O.  vzhledem k tomu, že pandemie poukázala na křehkost globálních dodavatelských řetězců, zejména v oblasti potravinářství a zdraví, a zvýšila zranitelnost rozvojových zemí, jež na nich závisejí; vzhledem k tomu, že pandemie představuje možnost rozvíjet udržitelnější a odolnější dodavatelské řetězce, k nimž patří regionální hodnotové řetězce, a posílit regionální integraci; vzhledem k tomu, že rostou potravinová nejistota a podvýživa jako sekundární důsledek pandemie;

P.  vzhledem k tomu, že v prolomení kruhu chudoby a snížení nerovností hraje klíčovou úlohu vzdělávání; vzhledem k tomu, že cílem udržitelného rozvoje č. 4 je zajistit inkluzivní a spravedlivé vzdělávání a podpořit příležitosti celoživotního učení pro všechny, a vzhledem k tomu, že to je zásadní pro dosažení jiných cílů udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že v několika cílech udržitelného rozvoje, zejména v cíli č. 4, se zdůrazňuje příspěvek kultury k udržitelnému rozvoji;

Q.  vzhledem k tomu, že pandemie bude mít devastující důsledky pro lidi v zemích s podfinancovaným zdravotním systémem, zejména pro ženy a dívky a pro lidi žijící v zemích postižených konfliktem; vzhledem k tomu, že v důsledku pandemie se do roku 2021 ocitne více než 47 milionů žen a dívek na celém světě pod hranicí chudoby;

R.  vzhledem k tomu, že ekonomické důsledky opatření přijatých na boj s pandemií COVID-19 v rozvojových zemích vyostří stávající nerovnosti a zranitelnosti včetně dalšího oslabení zdravotní infrastruktury, zhoršení nejistoty v zásobování potravinami, prohloubení vzdělávací propasti a zvýšení chudoby a sociálního vyloučení;

S.  vzhledem k tomu, že podle zprávy WHO-UNICEF z prosince 2020 na 1,8 miliardy lidí čelí zvýšenému riziku nákazy onemocněním COVID-19 a dalších nemocí, protože využívají nezdravá zařízení zdravotní péče bez základních služeb spojených s dodávkami vody nebo v těchto zařízeních pracují;

T.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 závažným způsobem ovlivnila standardní imunizační programy a další základní zdravotní služby, což ohrožuje lidské životy;

U.  vzhledem k tomu, že podle nedávných údajů UNFPA se odhaduje, že zpoždění nebo přerušení komunitních informačních programů a vzdělávání o škodlivých praktikách na celém světě povede k dalším dvěma milionům případů mrzačení ženských pohlavních orgánů a 13 milionům sňatků dětí v příštím desetiletí ve srovnání s odhady před pandemií;

V.  vzhledem k tomu, že zákaz vycházení má obzvláště závažný dopad na osoby s tělesným a duševním postižením;

W.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí lepší koordinace, sdílení kapacit a spolupráce v mezinárodním úsilí o podporu účinného a odolného propojení humanitární pomoci, rozvoje a míru;

X.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 vedla k dalšímu porušování lidských práv a stigmatizaci a diskriminaci osob s HIV, LGBTI osob a dalších zranitelných skupin, a vzhledem k tomu, že reakce na onemocnění COVID-19 musí být bezpodmínečně založena na dodržování lidských práv a zásady rovnosti, jak ukazují zkušenosti získané v souvislosti s reakcí na HIV; vzhledem k tomu, že klíčovým skupinám obyvatelstva je příležitostně odepírán přístup ke službám nebo jsou vystaveny diskriminačnímu prosazování příkazů k omezení volného pohybu osob v souvislosti s onemocněním COVID-19;

Y.  vzhledem k tomu, že střednědobé důsledky onemocnění COVID-19 budou mít pravděpodobně zničující dopad, zvrátí roky rozvoje a vyžadují bezprecedentní celosvětovou spolupráci;

Z.  vzhledem k tomu, že krize způsobená pandemií urychlila digitální transformaci a přechod na nové vzdělávací nástroje, jako je distanční a kombinované učení;

AA.  vzhledem k tomu, že je zásadní znovu si uvědomit, že dosažení cílů udržitelného rozvoje a cílů Pařížské dohody vyžaduje investice do lidského rozvoje a uplatňování přístupu založeného na právech při současném dodržování zásad účinné rozvojové spolupráce z Pusanu;

Koncepce „tým Evropa“

1.  vítá globální reakci EU na pandemii COVID-19, která je dokladem jejího odhodlání zaujmout vedoucí úlohu a projevit solidaritu se všemi partnerskými zeměmi, včetně zemí zasažených konfliktem a humanitární krizí; poukazuje však na to, že v současnosti jsou finanční prostředky získávány v podstatě přerozdělením prostředků z jiných rozpočtových položek a že je třeba řešit problém předsunutí finanční prostředků na poskytování pomoci; žádá, aby byla kritéria pro přidělování prostředků aktualizována podle dopadu pandemie v partnerských zemích; vyzývá proto k tomu, aby se uvolnilo značné množství nových, flexibilních finančních prostředků na pomoc rozvojovým zemím na celém světě v boji proti přímým i nepřímým důsledkům pandemie COVID-19 a při uspokojování jejich nezbytných potřeb v oblasti zdravotnictví a epidemiologického dohledu; zdůrazňuje, že jedním z prvních kroků musí být zpřístupnění bezpečných očkovacích látek, léčby, vybavení, léčivých přípravků a diagnostických prostředků v celosvětovém měřítku, a to rychlým, rovnoprávným a cenově dostupným způsobem; zdůrazňuje, že je rovněž důležité, aby byli přednostně očkováni zdravotníci a sociální pracovníci, po nichž následují učitelé a další klíčoví pracovníci a lidé, kterým nejvíce hrozí vznik komplikací způsobených onemocněním COVID-19; naléhavě vyzývá dárce, aby urychleně navýšili oficiální rozvojovou pomoc a dosáhli úrovně, k níž se v minulosti zavázali, avšak kterou dosud neposkytli;

2.  v této souvislosti vítá globální nástroj COVAX pro zajištění spravedlivého a všeobecného přístupu k očkovacím látkám proti onemocnění COVID-19 a silnou podporu týmu Evropa, který je největším dárcem a na tuto iniciativu dosud vyčlenil více než 850 milionů EUR, přičemž země EU i nečlenské státy již oznámily svůj záměr darovat prostřednictvím nástroje COVAX přebytek očkovacích látek; vítá oznámení WHO, že v prvním čtvrtletí 2021 byla iniciativa celosvětově zahájena v 91 způsobilých zemích a že dosud byly dodány dvě miliardy dávek očkovací látky; zdůrazňuje, že bezpečné očkovací látky by měly být všeobecně a snadno přístupné a cenově dostupné pro všechny, aby pandemie ustoupila; zdůrazňuje, že prioritou musí být zdravotníci a nejohroženější osoby;

3.  vyzývá tým Evropa, aby posílil účinné mechanismy k zajištění soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje s cílem zajistit, aby je všechny orgány EU a členské státy systematicky a účinně využívaly; zdůrazňuje, že EU by měla posuzovat dopad na udržitelnost ve všech oblastech politiky, a to i pokud jde o její reakce na pandemii;

4.  trvá na tom, že impuls získaný na základě společné koncepce „tým Evropa“ pro účely společné analýzy, společného plánování a společného provádění se musí promítnout do nového standardu spolupráce v oblasti humanitární pomoci a rozvojové politiky, a to jak z hlediska právních předpisů, tak i v praxi; domnívá se, že EU by měla prosazovat myšlenku, že by měla být posílena koordinace nejen mezi členskými státy, ale také s dárcovskými zeměmi, které nejsou členy EU, s cílem maximalizovat účinnost a účelnost mezinárodní spolupráce a humanitární pomoci; zdůrazňuje význam nástroje NDICI – Globální Evropa pro zajištění financování lidského rozvoje, včetně zdraví, výživy, vody, sanitárních a hygienických zařízení, sociální ochrany a ochrany dětí a odvětví vzdělávání; vyzývá EU a členské státy, aby ve svém společném plánování stavěly lidský rozvoj a zdraví na čelní místo; vybízí Komisi, aby flexibilně využívala humanitární a rozvojové nástroje v souladu s integrovaným, propojeným přístupem, zejména pokud jde o financování a distribuci očkovacích látek;

5.  vyzývá dárce z EU, aby zajistili, že místním organizacím občanské společnosti a mezinárodním nevládním organizacím působícím v první linii budou poskytnuty finanční prostředky na provádění programů a projektů zaměřených na boj proti pandemii COVID-19 a jejím důsledkům na úrovni komunit, aby se dostaly k nejvíce opomíjeným lidem; zdůrazňuje, že vzhledem k neexistenci dodatečných zdrojů na reakci na onemocnění COVID-19 a oživení a vzhledem k tomu, že většina finančních prostředků směřuje do zeměpisných přídělů, je zásadní zajistit optimální doplňkovost financování EU;

Financování humanitární pomoci

6.  upozorňuje na riziko, že pandemie vyvolá humanitární krizi; je proto hluboce znepokojen nedostatečným financováním rozpočtu EU na humanitární pomoc s ohledem na nové humanitární potřeby způsobené pandemií; vyzývá k jasnému rozdělování prostředků z rezervy na solidaritu a pomoc při mimořádných událostech, tak aby bylo zajištěno vyvážené pokrytí jejích závazků na základě těchto pravidel: na vnitřní ani vnější operace nesmí být přiděleno více než 60 % ročních prostředků rezervy; k 1. říjnu každého roku musí zůstat k dispozici alespoň jedna čtvrtina roční částky pro rok n na pokrytí potřeb, které vzniknou do konce uvedeného roku; od 1. října mohou být zbývající prostředky uvolněny na pokrytí potřeb, které vzniknou do konce uvedeného roku;

7.  zdůrazňuje, že je nutné poskytovat humanitární pomoc, jako je personální a zdravotnické vybavení, včetně osobních ochranných prostředků a testovacích souprav, nejzranitelnějším skupinám obyvatelstva; vítá v této souvislosti, že EU v roce 2020 zřídila humanitární letecký most;

8.  vyzývá EU a členské státy, aby vyčlenily dodatečné finanční prostředky zemím, které budou dopady pandemie zasaženy nejvíce, s cílem řešit její přímé i nepřímé důsledky, a trvá na tom, že je třeba urychlit provádění programů nouzové potravinové pomoci zaměřených na ty, kteří byli již před krizí způsobenou onemocněním COVID-19 považováni za zranitelné, a zároveň prosazovat postupy ke snížení rizika přenosu;

Zajišťování potravin

9.  zdůrazňuje, že pandemie ohrožuje zajišťování potravin ve venkovském, městském a příměstském prostředí; zdůrazňuje, že pastevectví je ekologicky šetrnou a lokální metodou produkce potravin, a je proto součástí udržitelného potravinového systému; poukazuje na to, že pastevci jsou obzvláště ohroženi problémy se zabezpečováním potravin a dopady změny klimatu; domnívá se, že je nezbytné podporovat pastevce tím, že jim bude umožněn bezpečný přístup na místní trhy během pandemie, tak aby byli schopni i nadále poskytovat místním obyvatelům potraviny bohaté na bílkoviny, aby byla možná přeshraniční mobilita osob a zvířat a aby měla stáda přístup k vodě a pastvinám, a že je nezbytné, aby mobilní komunitní týmy v rámci sítě „Jedno zdraví“ sledovaly situaci a zasahovaly ve prospěch jednotlivců a případně i v zájmu zachování veřejného zdraví; vyzývá k tomu, aby byla pastevcům převáděna hotovost s cílem zajistit pokrytí jejich základních potřeb, včetně potravin a krmiv, a žádá, aby v případě potřeby byla jako součást humanitární pomoci na podporu živobytí poskytována krmiva pro stáda;

10.  zdůrazňuje nutnost podporovat rodinné zemědělské podniky a místní malé a střední podniky, zejména v zemědělsko-průmyslovém odvětví, s cílem zlepšit zajišťování potravin a odolnost;

11.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat opatření agentur OSN, zejména FAO a WFP, a opatření Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce zaměřená na zmírnění hladu, podvýživy a ztráty obživy a na vybudování odolných potravinových systémů, jako je vytvoření globálního datového nástroje pro rychlé poskytování informací o humanitárních potřebách, poskytování potravinové pomoci a přístupu k potravinám, zprostředkování hotovostních převodů a poukázek nebo distribuce potravin a školních obědů, vytvoření vazeb na systémy sociální ochrany pro případ nouze, stabilizace potravinových systémů a zajištění fungování místních trhů s potravinami, hodnotových řetězců a systémů se zaměřením na drobné zemědělce a rybáře prostřednictvím provádění hygienických opatření s cílem zabránit přenosu onemocnění COVID-19 a řešit jiné mimořádné situace, hospodářské poklesy a konflikty, jako je například zamoření východní Afriky sarančaty pustinnými; domnívá se, že proces hospodářské obnovy nabízí příležitost k lepšímu začlenění drobných zemědělců a výrobců do místních a regionálních trhů a k rozvoji udržitelnějších způsobů obživy; zdůrazňuje v tomto ohledu význam technologií a digitalizace jako prostředku pro usnadnění znalosti trhu a přístupu k němu a pro rozšiřování malých podniků prostřednictvím nástrojů, jako jsou mobilní peněžní aplikace;

12.  připomíná, že do roku 2050 bude nutné zajistit bezpečné a cenově dostupné potraviny pro světovou populaci čítající přibližně 10 miliard lidí a zároveň důstojné zaměstnání a živobytí v celém potravinovém hodnotovém řetězci, chránit nejzranitelnější osoby ve venkovských oblastech, včetně původních obyvatel, migrantů a neformálních pracovníků a pracovníků ad hoc, a bojovat proti extrémnímu kolísání cen potravin na vnitrostátních a mezinárodních trzích s potravinami; uznává zásadní úlohu výživy při posilování odolnosti; vyzývá k integrovanějšímu přístupu k prevenci, diagnostice a řešení hladu a podvýživy v humanitární i rozvojové reakci, zejména v zemích, které jsou nejvíce ohroženy změnou klimatu; zdůrazňuje, že je nezbytné rozvíjet místní zemědělství pro místní spotřebu, aby se snížila závislost rozvojových zemí na dovozu a vývozu a aby nedocházelo k případným narušením potravinového řetězce; zdůrazňuje, že dosažení cílů udržitelného rozvoje č. 1 a 2 vyžaduje mezioborový přístup, aby se změnil způsob, jakým jsou potraviny vyráběny, zpracovávány, konzumovány a obchodovány; v této souvislosti zdůrazňuje, že je zapotřebí ucelené transformace, aby se urychlilo zavedení spravedlivých, bezpečných a zdravých potravinových systémů, přičemž summit OSN o potravinových systémech v roce 2021 představuje zlomový bod pro lepší zotavení z krize způsobené onemocněním COVID-19; vyzývá EU, aby v souladu se Zelenou dohodou pro Evropu a strategií „od zemědělce ke spotřebiteli“ podporovala udržitelnost v celém potravinovém dodavatelském řetězci, od výroby až po spotřebu;

13.  poukazuje na to, že pandemie COVID-19 zhoršuje již tak velmi závažný problém nedostatku potravin ve východní Africe a na Blízkém východě způsobený zamořením sarančaty, neboť omezení zpožďují dodávky pesticidů a prostředků pro jejich hubení; zdůrazňuje, že je třeba posílit spolupráci s cílem pomoci zemím východní Afriky a Blízkého východu neúrodu přečkat;

14.  poukazuje na to, že různé globální překážky, jako je rychlý růst populace, změna klimatu, nedostatek přírodních zdrojů a měnící se spotřební návyky, omezují schopnost našich potravinových systémů zajistit dostatek a dostupnost potravin pro všechny sociálně a environmentálně udržitelným způsobem;

15.  zdůrazňuje, že je třeba přijmout dostatečná opatření ke zlepšení současné situace v afrických zemích, které čelí rychlému populačnímu růstu a nejistotě, zda budou jejich zemědělská odvětví schopna zajistit produkci potravin a zda tyto země budou schopny provést opatření na přizpůsobení se změně klimatu;

16.  domnívá se, že omezená dostupnost půdy a její degradace, nedostatek vody a omezení při výrobě potravin představují závažné překážky pro zvyšování produktivity zemědělství a zásobování zemědělskými produkty, jež jsou spojeny se sociálně-ekonomickou a institucionální nejistotou v rozvojových zemích;

Chudoba a sociální ochrana

17.  zdůrazňuje, že celosvětová extrémní chudoba zaznamenala v roce 2020 poprvé za více než 20 let dramaticky nárůst, zejména u dětí, přičemž se očekává, že pandemie COVID-19 prohloubí dopad konfliktů, špatné správy a změny klimatu a obzvláště těžce zasáhne ženy a dívky (v roce 2021 se očekává nárůst počtu osob žijících v extrémní chudobě o 47 milionů), neformální pracovníky a pracovníky z řad migrantů (kteří představují čtvrtinu celosvětové pracovní síly), odvětví cestovního ruchu a hospodářství Latinské Ameriky, Karibiku a Afriky; v souvislosti s touto extrémní krizí zdůrazňuje význam všeobecné sociální ochrany a sociálního dialogu; žádá Komisi, aby spolu s partnerskými zeměmi navrhla strategie pro hospodářské oživení, tvorbu pracovních míst a zlepšení systémů sociálního zabezpečení, s cílem prosadit rozšíření sociální ochrany na neformální pracovníky ve venkovských odvětvích;

18.  zdůrazňuje, že pandemie zasáhla největší měrou nejzranitelnější osoby, zejména uprchlíky, vnitřně vysídlené osoby a migranty v nejistých situacích, kteří čelí třem krizím: zdravotní krizi, sociálně-ekonomické krizi a krizi v oblasti ochrany; zdůrazňuje, že obzvláště zranitelné jsou putující děti, které mají omezený přístup k základním službám, včetně přístupu k vodě a hygienickým službám, a ke vzdělávání, zdravotní péči a pečovatelským službám, což velmi ohrožuje jejich vývoj, budoucnost a zdraví;

19.  zdůrazňuje, že důsledky vypuknutí pandemie COVID-19 se nepřiměřeně dotýkají nejchudších osob a osob nejvíce znevýhodněných, marginalizovaných a nechráněných sociálních kategorií, včetně osob s tělesným a mentálním postižením, chronicky nemocných osob a osob s problémy v oblasti duševního zdraví, které již mají omezený nebo žádný přístup k základní hygieně a léčbě, pokud jde o jejich potřeby zdravotní péče, a v důsledku pandemie jsou ještě zranitelnější;

Uprchlíci a vysídlené osoby

20.  naléhavě vyzývá Komisi, aby řešila specifické potřeby uprchlíků, migrantů a vnitřně vysídlených osob tím, že bude dodržovat hlavní zásadu sítí veřejného zdraví, tedy že nikdo nesmí být opomenut, a tím, že se humanitárním pracovníkům v první linii nebude bránit v přímém kontaktu s těmi, kterým pomáhají; se znepokojením připomíná, že uprchlíci, migranti a vnitřně vysídlené osoby patří mezi nejzranitelnější skupiny potýkající se s touto zdravotní krizí, neboť často čelí nejistějším životním podmínkám a musí čelit větším překážkám v přístupu k základním zdravotním službám než místní obyvatelstvo; zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné zajistit rovný přístup k léčbě onemocnění COVID-19 a k dalším zdravotnickým službám a programům záchranné sítě pro všechny dotčené osoby bez ohledu na státní příslušnost, právní status, původ, pohlaví, sexuální orientaci, genderovou identitu nebo jakákoli jiná kritéria; zdůrazňuje, že je důležité podporovat uprchlíky a vnitřně vysídlené osoby při řešení nepřiměřeného socioekonomického dopadu pandemie, a to tím, že se kromě jejich přístupu k bezpečnosti posílí i podpora obživy a činností vytvářejících příjem; zdůrazňuje, že opatření EU by měla usilovat o podporu jejich přístupu k zaměstnání, vzdělávání a občanské dokumentaci; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby vytvořily podmínky pro to, aby děti a mladí lidé v uprchlických táborech měli přístup ke vzdělávání, včetně možností dálkového učení, zejména pokud jde o základní vzdělávání;

Posilování zdravotnictví

21.  zdůrazňuje, že šíření onemocnění COVID-19 zhoršilo přetrvávající problém nedostatku léčivých přípravků na celém světě, což má v rozvojových zemích závažné důsledky; zdůrazňuje, že rozvojová pomoc by se měla zaměřit především na zajištění „horizontální“ všeobecné působnosti systému zdravotní péče prostřednictvím uceleného přístupu založeného na právech, který by se mimo jiné plně zaměřoval na vícerozměrnou povahu zdraví (s úzkou vazbou na problematiku gendru, zajišťování potravin a výživy, vody a hygieny, vzdělávání a chudoby); vybízí zejména k revizi navrhovaných či stávajících strategií a partnerství s cílem dále posílit a podpořit veřejné zdravotní systémy v partnerských zemích, zejména pokud jde o připravenost na pandemie a organizaci a řízení zdravotních systémů, včetně poskytování všeobecné zdravotní péče, očkování, sledování situace v oblasti zdraví a podávání informací o ní (včetně dozoru nad nákazami), odborné přípravy, náboru a udržení zdravotnického personálu, diagnostických kapacit a dodávek léků;

22.  připomíná, že při posilování systémů zdravotní péče by se neměly brát v potaz pouze epidemiologické účinky pandemie COVID-19 na partnerské země, ale měly by se rovněž zohlednit faktory, jako je potřeba řešit častější výskyt případů podvýživy způsobený narušením potravinových řetězců nebo psychologické dopady opatření ke zmírnění šíření onemocnění COVID-19;

23.  připomíná Komisi, že dobře zavedené partnerské organizace EU, jako je Globální fond, poskytují v souvislosti s onemocněním COVID-19 cennou pomoc při rychlém zajišťování a distribuci osobních ochranných prostředků, diagnostiky a léčby a zároveň hrají zásadní úlohu při budování a posilování systémů zdravotní péče a zajišťování dárců;

24.  zdůrazňuje, že je třeba co nejdříve opětovně spustit běžné imunizační programy a zajistit, aby bylo obnoveno poskytování dalších základních zdravotnických služeb; vyzývá k odpovídajícímu financování iniciativ, jako je Gavi, Aliance pro vakcíny a Koalice pro inovace v připravenosti na epidemie (CEPI); vyjadřuje znepokojení nad celosvětovým systémem řízení očkovacích látek, který je založen na externím zajišťování a je roztříštěný, což vede spíše k soupeření o očkovací látky, diagnostiku a léčbu než ke spolupráci; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby se postavily do čela výzev k zajištění rovného a cenově dostupného přístupu k očkovacím látkám na celém světě na základě zásady globální solidarity; vyzývá Komisi, aby zajistila, že globální reakce EU na pandemii COVID-19 nenaruší unijní financování dalších životně důležitých programů v oblasti zdraví, včetně balíčku minimálních počátečních služeb pro sexuální a reprodukční zdraví a programů zaměřených na zdraví žen a těhotných žen; naléhavě vyzývá všechny členské státy a Komisi, aby nadále podporovaly partnerské země v poskytování služeb souvisejících se sexuálním a reprodukčním zdravím a právy a současném zajišťování bezpečnosti komunit a zdravotníků;

25.  připomíná, že je důležité uplatňovat klíčové poznatky z předchozích zdravotních krizí, jako byla epidemie onemocnění virem Ebola; zdůrazňuje v tomto ohledu význam spolupráce s vedoucími představiteli komunit s cílem šířit klíčová sdělení v oblasti veřejného zdraví a mobilizovat společnost; zdůrazňuje zásadní úlohu organizací občanské společnosti a vnitrostátních a mezinárodních nevládních organizací při poskytování zdravotnických služeb nejchudším komunitám; uznává, že tyto organizace budou klíčovými partnery při distribuci očkovacích látek proti onemocnění COVID-19; vyzývá EU, aby podporovala budování kapacit těchto organizací;

26.  zdůrazňuje úlohu zdravotní výchovy při prevenci a zmírňování dopadu pandemií a při připravenosti na budoucí mimořádné situace v oblasti veřejného zdraví; zdůrazňuje přínos sportu při řešení důsledků dlouhotrvajících opatření omezujících volný pohyb osob a uzavření škol pro tělesné a duševní zdraví;

27.  vybízí Komisi a členské státy, aby se zavázaly učinit očkovací látky a léčbu využívané v boji proti pandemii celosvětovým veřejným statkem, který bude přístupný všem;

28.  zdůrazňuje, že pro léčbu onemocnění COVID-19 a následné zotavení je nezbytná kontinuita základních zdravotnických služeb, a to i pokud jde o výživu; zdůrazňuje, že kvalitní služby v oblasti výživy by měly být poskytovány v rámci primární zdravotní péče, včetně prevence, hodnocení, diagnostiky a léčby všech forem podvýživy; uznává úlohu komunitních zdravotnických pracovníků jakožto pracovníků v první linii, které je třeba podporovat, a to i prostřednictvím odborné přípravy;

29.  zdůrazňuje, že výzkum a inovace mají zásadní význam pro globální reakci na onemocnění COVID-19, neboť umožňují vývoj naléhavě potřebných léčebných postupů, očkovacích látek a diagnostiky; zdůrazňuje, že činnosti v oblasti výzkumu a vývoje je třeba směřovat k nástrojům, které fungují v prostředí s nízkými zdroji, aby bylo možné reagovat skutečně globálně; zdůrazňuje, že podobné úsilí k řešení stávajících mezer v oblasti výzkumu a produktů je třeba vyvíjet i v boji proti dalším epidemiím, zejména pokud jde o nemoci související s chudobou a opomíjené nemoci, které postihují miliardy lidí na celém světě, ale poskytují omezené tržní pobídky pro investice soukromého sektoru, a s cílem ukončit závislost na bohatších zemích, pokud jde o jejich výzkum nemocí, které se jich nemusí přímo dotýkat; vyzývá proto EU a její členské státy, aby rozšířily možnosti navazování nadnárodní spolupráce mezi výzkumnými pracovníky a podpořily rozvoj lidského výzkumného potenciálu v partnerských zemích se zvláštním zaměřením na ženy;

30.  podporuje důležitou činnost organizace WHO a poukazuje na její ústřední úlohu vedoucího a koordinačního orgánu v reakci na onemocnění COVID-19, přičemž uznává, že po zažehnání akutní krize ji bude nutné reformovat, a to nejen pokud jde o Mezinárodní zdravotnické předpisy;

31.  zdůrazňuje, že je třeba přijmout naléhavá opatření, zvýšit financování a zlepšit koordinaci reakcí na hygienické chování a postupy jako jedno z nejdůležitějších obranných opatření pro prevenci, omezení a léčbu onemocnění COVID-19; zdůrazňuje, že je třeba zajistit spolehlivé dodávky čisté vody, aby byly domácnosti, školy a zdravotnická zařízení udržovány v čistotě, a zdůrazňuje význam přístupu k nezávadné vodě, sanitačním zařízením a hygienické infrastruktuře, službám a komoditám, neboť jsou klíčové pro budování odolnosti vůči budoucím epidemiím; vyzývá EU a její členské státy, aby v rámci své reakce na onemocnění COVID-19 výrazně zvýšily financování projektů zaměřených na vodu, sanitární a hygienická zařízení (WASH) a aby posílily celosvětovou odolnost vůči budoucím krizím;

32.  zdůrazňuje zásadní úlohu komunitně vedených organizací a organizací občanské společnosti při poskytování zdravotnických služeb nejvíce marginalizovaným komunitám s nedostatečnou dostupností péče; vyzývá Komisi, aby zajistila politickou, finanční a technickou podporu organizacím občanské společnosti, které poskytují komunitní služby, s cílem zajistit, aby ti, kteří se nemohou obrátit na zdravotnické kliniky, měli přístup k odpovídajícím službám uzpůsobeným na míru;

33.  zdůrazňuje, že spravedlivější distribuce očkovacích látek na celém světě má zásadní význam pro účinný boj proti šíření onemocnění COVID-19 a jeho mutacím; připomíná rovněž, že lékařské prostředky používané v boji proti onemocnění COVID-19 by měly být cenově dostupné, bezpečné, účinné, snadno aplikovatelné a všeobecně dostupné a měly by být považovány za globální veřejný statek;

Lidská práva, správa věcí veřejných a demokracie

34.  je znepokojen tím, že od počátku krize způsobené onemocněním COVID-19 využilo mnoho vlád této mimořádné situace k tomu, aby ospravedlnilo omezení demokratických procesů a občanského prostoru, včetně omezení přístupu k humanitární pomoci, a k utlačování menšin; odsuzuje zejména cenzuru, zatýkání a zastrašování novinářů, členů opozice, zdravotníků a dalších osob kvůli tomu, že kritizují vládu včetně jejího krizového řízení; obecněji upozorňuje na rostoucí negativní dopad onemocnění COVID-19 na všechna lidská práva, demokracii a právní stát, a vyzývá proto k posílení pomoci, politického dialogu a podpory občanské společnosti a budování institucí ve všech těchto oblastech se zvláštním důrazem na obránce lidských práv a aktivisty z řad občanské společnosti;

35.  poznamenává, že z celosvětového výzkumu vyplývá, že osoby žijící s HIV, zejména klíčové skupiny obyvatel a zranitelné skupiny, i nadále postihuje stigmatizace a diskriminace; připomíná závěry programu UNAIDS, že lidé a skupiny spojené s onemocněním COVID-19 se rovněž setkali s negativním vnímáním a jednáním; zdůrazňuje, že i nadále dochází ke stigmatizaci zranitelných a marginalizovaných skupin obyvatelstva, jako jsou lidé žijící v chudobě, bezdomovci, uprchlíci, migranti, sexuální pracovníci, lidé užívající drogy a lesbické, gay, bisexuální, transgender a intersexuální osoby, a to mimo jiné v případech, kdy se pacienti s HIV nakazí onemocněním COVID-19;

36.  zdůrazňuje, že v důsledku pandemie a celosvětové recese bude vážně oslabena schopnost rozvojových zemí, zejména těch nejméně rozvinutých, dosáhnout cílů udržitelného rozvoje; připomíná výzvu OSN, aby byl v souvislosti s onemocněním COVID-19 vytvořen krizový balíček ve výši 2,5 bilionu USD určený pro rozvojové země, které čelí nebývalým hospodářským škodám způsobeným krizí v souvislosti s onemocněním COVID-19; vyzývá k dalekosáhlé politické reakci založené na hlavní zásadě Agendy 2030, podle níž nikdo nesmí být opomenut;

37.  zdůrazňuje, že nouzový stav má negativní dopad na lidská práva a základní svobody, a proto musí být vždy časově omezen, řádně odůvodněn demokratickými a právními postupy a úměrný mimořádné situaci, přičemž je nutné dodržovat ústavní pořádek a mezinárodní právo v oblasti lidských práv; trvá na tom, že mimořádné situace v oblasti zdraví by nikdy neměly být využívány jako záminka k oslabení právního státu, demokratických institucí, demokratické odpovědnosti nebo soudní kontroly;

38.  je znepokojen násilnými útoky na humanitární a zdravotnický personál a zařízení a také byrokratickými překážkami, jako jsou nejasné, měnící se požadavky na přístup nebo omezení týkající se počtu zaměstnanců a vozidel v partnerských zemích; zdůrazňuje, že je důležité pokračovat v řešení těchto útoků a odstraňování překážek na diplomatické i politické úrovni;

39.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily parlamenty, které i nadále hrají aktivní úlohu při kontrole vládních opatření k omezení pandemie COVID-19 a při posuzování dopadů opatření v oblasti veřejného zdraví na lidská práva; zdůrazňuje, že zdravotnictví je v mnoha zemích náchylné ke korupci a že je třeba posílit odpovědnost a dohled;

40.  upozorňuje obzvláště na to, že omezení volného pohybu v souvislosti s onemocněním COVID-19 vážným způsobem postihlo ženy, dívky a děti, jimž nepřímo způsobilo újmu, a to zejména v souvislosti s nárůstem genderově podmíněného násilí včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, zvýšeného počtu dětských sňatků, těhotenství v raném věku a nechtěných těhotenství, a s omezeným přístupem ke zdravotnickým službám včetně služeb souvisejících se sexuálním a reprodukčním zdravím a právy, ale také kvůli expozici onemocnění COVID-19 v souvislosti s neúměrně vysokým zastoupením žen ve zdravotnictví; konstatuje, že v mnoha partnerských zemích jsou ženy zaměstnány ve feminizovaných odvětvích, jako je oděvní průmysl, která byla těžce zasažena; zdůrazňuje, že je třeba, aby nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci – Globální Evropa stimuloval příležitosti k zaměstnání žen po odeznění krize; vyzývá k přijetí opatření, jimiž by se ženám kompenzovala neúměrná zátěž spojená s jejich pečovatelskou činností a také případné zhoršení jejich situace, pokud jde o bezpečnost, zdraví, emancipaci, ekonomickou nezávislost a svobodu a vzdělávání, a to prostřednictvím zvláštních programů, jako je iniciativa Spotlight a akční plán pro rovnost žen a mužů III, a přeorientováním evropské podpory; vyzývá ke zvýšení úsilí o lepší předcházení domácímu násilí a jeho řešení; vyzývá ke smysluplné účasti žen na rozhodnutích, která mají dopad na jejich zdraví a pracovní život; zdůrazňuje, že je třeba začlenit do reakce EU na onemocnění COVID-19 genderové hledisko, prosazovat inkluzivnost rozhodovacích orgánů a shromažďovat údaje rozčleněné podle pohlaví a věku pro účely genderové analýzy;

41.  připomíná, že hospodářské a sociální dopady pandemie neúměrně postihují ženy a hrozí, že se zvrátí pokrok, jehož bylo v oblasti rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen dosaženo v průběhu několika desetiletí; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby v zájmu řešení tohoto problému a zajištění trvalé obnovy zvýšily svou vnější podporu opatřením, jejichž cílem je posílit hlas a účast žen v rozhodovacích procesech, zlepšit vzdělávání a odbornou přípravu žen, odstranit diskriminaci v přístupu k úvěrům a přijmout právní předpisy proti násilí na základě pohlaví;

Dluhová služba a zdravé rozpočty

42.  vítá dočasné pozastavení plateb dluhové služby pro nejchudší země, které oznámila skupina G20, a připojuje se k výzvě adresované soukromým věřitelům a státem vlastněným komerčním bankám, aby se k této iniciativě připojili; vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly plné provedení iniciativy na pozastavení dluhové služby (DSSI) skupiny G20 a nový společný rámec skupiny G20 pro dluhové režimy nad rámec DSSI; zdůrazňuje, že rozsah hospodářské a sociální krize v rozvojovém světě vyžaduje důkladnější a rozsáhlejší opatření, a vybízí Komisi, aby v tomto ohledu podporovala mezinárodní úsilí; domnívá se, že úroky ušetřené díky pozastavení splátek by se měly investovat do zdravotnictví, které je v rozvojových zemích často výrazně podfinancováno; vyzývá v tomto ohledu Komisi a členské státy, aby také podporovaly iniciativy na mezinárodní úrovni, které navrhují flexibilní mechanismy pro snižování dluhu spojené s vytvářením doplňkových fondů v místní měně na podporu investic zaměřených na dosažení cílů udržitelného rozvoje;

43.  poukazuje na to, že mnoho rozvojových zemí mělo již před pandemií značně vysoký dluh, což znemožňovalo odpovídající investice do předcházení krizím, systémů zdravotní péče a sociální ochrany; zdůrazňuje, že je důležité prioritně řešit udržitelnost dluhu v partnerských zemích; vyzývá Komisi, aby přijala nové iniciativy k řešení problémů nezákonných finančních toků, daňových úniků a daňových podvodů s cílem zlepšit daňové základny rozvojových zemí; naléhavě proto žádá EU, aby zajistila, aby její dohody o obchodu, dvojím zdanění a investicích byly v souladu s cílem mobilizace domácích zdrojů zemí AKT a přinesly hmatatelné a udržitelné výsledky rozvoje v souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, která je zakotvena v článku 208 Lisabonské smlouvy; obecněji vyzývá k vytvoření celosvětového daňového orgánu na úrovni OSN, který by pomohl koordinovat daňové politiky; dále žádá, aby byla rozpočtová podpora zaměřena na univerzální základní služby, zejména přístup k základním službám v oblasti zdraví, vody a hygieny, a odolnost;

44.  vyzývá Komisi, aby počítala s větší podporou pro nejvíce zranitelné země v boji proti pandemii COVID-19 a poskytla jim přístup ke zdravotní péči, a přitom nezanedbávala stávající problémy, jako je extrémní chudoba, bezpečnost, přístup ke kvalitnímu vzdělávání a pracovním místům, demokracie, rovné příležitosti a změna klimatu;

45.  zdůrazňuje, že menší příliv remitencí v rozvojových zemích zhorší životní podmínky domácností, které spoléhají na tento zdroj příjmu pro financování spotřeby zboží a služeb, jako jsou potraviny, zdravotní péče a vzdělávání; naléhavě tudíž žádá EU a dárcovskou komunitu, aby přijaly rozhodná opatření ke splnění svého slibu, že přispějí ke snížení poplatků spojených s remitencemi téměř na nulu, nebo alespoň na 3 %, jak požaduje cíl udržitelného rozvoje č. 10;

Vzdělávání a digitalizace

46.  zdůrazňuje, že kvůli pandemii COVID-19 přišlo nebývalé množství žáků na několik měsíců o školní docházku, což zásadním způsobem komplikuje snahy v oblasti vzdělávání, zejména vzdělávání žen, dívek a vysídlených osob; naléhavě vyzývá vlády, aby v boji proti pandemii přistupovaly k uzavírání škol pouze v situaci krajní nouze; podporuje další investice do vzdělávání v naléhavých a jiných humanitárních situacích a jejich upřednostňování; důrazně požaduje, aby výdaje na vzdělávání zůstaly v rámci rozvojové politiky EU prioritní a aby byla věnována náležitá pozornost sociální a kulturní funkci škol; v této souvislosti naléhavě vyzývá vlády, aby přednostně podporovaly nejvíce marginalizované děti a jejich rodiny, jelikož ekonomické a sociální nerovnosti jsou hluboce spojené s předčasným odchodem ze vzdělávání a špatnými výsledky od raného dětství, které ohrožují šance na zaměstnání v dospělosti; zdůrazňuje, že nejvíce ohrožené děti, zejména děti se zdravotním postižením a děti žijící v oblastech postižených konfliktem, jsou touto pandemií postiženy nejvíce; doporučuje, aby EU podpořila činnost UNICEF a aby se členské státy EU podělily o své přístupy k udržení výuky i v dobách krize, a žádá EU a její členské státy, aby ve svých mezinárodních programech podpory využívaly potenciál dálkového (offline aplikace, rádio, TV, tištěné materiály) a digitálního studia, aby se všem dětem dostalo vzdělání; podporuje tudíž otevřený, bezpečný a cenově dostupný přístup k internetu (včetně mobilních dat) a rovný přístup k digitálním technologiím, jejich využívání a vytváření, s cílem překonat digitální rozdíly, včetně rozdílů v digitálních dovednostech mezi ženami a muži a mezi věkovými kategoriemi, a začlenit osoby, které jsou digitální transformací znevýhodněné nebo marginalizované;

47.  požaduje, aby byla kultura díky své vnitřní hodnotě považována společně se sociálním, ekonomickým a environmentálním rozměrem za čtvrtý, samostatný a průřezový pilíř udržitelného rozvoje; vyzývá EU, aby integrovala kulturní udržitelnost na všech úrovních rozvojové spolupráce a aby systematicky zahrnovala kulturní rozměr do jednání o dohodách o přidružení a do celého souboru svých nástrojů v oblasti vnějších vztahů a zahraniční politiky;

48.  zdůrazňuje význam celoživotního učení a rekvalifikace, a to i z dlouhodobého hlediska po pandemii COVID-19, jelikož se to stane nejen běžnou praxí, ale dokonce nezbytným požadavkem pro pracující občany, vzhledem k tomu, jak rychle se vyvíjí technologie;

49.  poukazuje na to, že je třeba poskytnout podporu a uznání učitelům, na jejichž zásadní roli ve vzdělávání a budování aktivního občanství pandemie ještě více upozornila; zdůrazňuje, že je třeba investovat do vzdělávání učitelů, aby byli odpovídajícím způsobem připraveni na nové modely učení, jako elektronické učení a smíšené učení, jako požadavek k zajištění pokračování vzdělávání v případě, kdy prezenční výuka není možná;

50.  zdůrazňuje roli nezávislých sdělovacích prostředků při podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturních kompetencí a nutnost tyto sdělovací prostředky posílit jako zdroj důvěryhodných informací, zejména v čase krize a nejistoty;

51.  upozorňuje na hluboké dopady, které měla pandemie na kulturní a kreativní odvětví, památky světového dědictví, nehmotné kulturní dědictví a cestovní ruch spojený s těmito památkami na celém světě, zejména v nejméně rozvinutých zemích, kde jsou tato odvětví obzvláště křehká; vyzývá EU a její členské státy, aby těmto odvětvím poskytly finanční pomoc v rámci rozvojové spolupráce, prostřednictvím zvláštních fondů s tematickými a zeměpisnými prioritami, a také technickou pomoc, včetně digitálních podpůrných iniciativ ke zmírnění negativních dopadů opatření omezujících volný pohyb obyvatel, a aby využily synergie mezi místními vládami, kulturními organizacemi a nevládními organizacemi na jedné straně a delegacemi EU a zámořskými pobočkami kulturních institutů členských států na straně druhé;

52.  připomíná, že podíl vzdělávání na celkové rozvojové pomoci se v posledním desetiletí stále snižuje; vyzývá členské státy, aby do roku 2024 investovaly 10 % své oficiální rozvojové pomoci do vzdělávání a do roku 2030 tyto investice zvýšily na 15 %, včetně investic do digitálního vzdělávání, infrastruktury a propojenosti, s cílem řešit digitální rozdíly, které ještě posilují sociálně-ekonomické znevýhodnění;

Odolnost

53.  zdůrazňuje, že je důležité pomáhat partnerským zemím (včetně budování kapacit jejich místních a regionálních úřadů) a sdílet s nimi osvědčené postupy a pomáhat místním organizacím občanské společnosti při odhalování slabých míst, vytváření mechanismů prevence a reakce na krize a při ochraně kritické infrastruktury s cílem lépe čelit budoucím systémovým otřesům všeho druhu; dále zdůrazňuje, že je důležité přijmout přístup „jedno zdraví“, a to od ústřední vlády až po místní úroveň, s cílem předcházet zoonózám nebo proti nim bojovat;

54.  je znepokojen tím, že v důsledku změn, které přinesla změna klimatu, se k potížím způsobeným krizí v souvislosti s onemocněním COVID-19 přidají i katastrofy způsobené extrémními výkyvy počasí, což ještě zvýší tlak na ekonomiky, fungování států a poskytování humanitární pomoci; požaduje tudíž, aby strategie oživení sledovala cíle Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a Pařížské dohody o změně klimatu; dále se domnívá, že opatření na podporu ekonomiky by měla připravit půdu pro budoucnost s nulovými emisemi uhlíku a odolnou vůči změně klimatu, a vyzývá k podpoře uchování odrůd osiva v souladu s Mezinárodní smlouvou o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství, což by komunitám pomohlo obnovit odrůdy po katastrofách způsobených změnou klimatu;

55.  domnívá se, že pandemie je příležitostí pro obnovu k lepšímu a že humanitární a rozvojové politiky EU by měly podpořit tento cíl v partnerských zemích; zdůrazňuje zejména, že je třeba podpořit rozvojové země v tom, aby učinily pokrok v digitální ekonomice v oblastech, jako je zdraví, vzdělávání a jiné veřejné služby; vítá spuštění centra pro rozvoj Digital4Development v prosinci 2020 a vybízí EU, aby dále investovala do digitalizačního úsilí v partnerských zemích, a to i zvyšováním investic soukromého sektoru;

56.  připomíná, že odolnost v konečném důsledku znamená jak obecnou připravenost, tak schopnost přizpůsobit se novým okolnostem; připomíná v této souvislosti, že komunity, které prosadily vlastní řešení ušitá na míru svým podmínkám, jsou po celý proces oživení angažovanější a v konečném důsledku silnější; zdůrazňuje, že pokud tuto krizi překonáme v duchu solidarity s našimi partnery, budou vztahy mezi EU a rozvojovými zeměmi silnější a odolnější;

57.  připomíná, že investice soukromého sektoru by mohly hrát důležitou roli jako příspěvek k ekonomickému oživení a dosažení cílů udržitelného rozvoje, vzhledem ke zvýšeným potřebám v důsledku pandemie; vyzývá k dalšímu zvážení role soukromého sektoru a kombinovaného financování v rámci snah o oživení a budování odolnosti;

58.  poukazuje na to, že pandemie jsou často zoonotického původu; vyzdvihuje proto potřebu podporovat vzdělávací programy týkající se nebezpečí lovu volně žijících zvířat a obchodu s nimi a přísnější ochrany a obnovy ekosystémů a stanovišť a řešit výzvy, které přináší průmyslová zemědělská výroba; požaduje větší podporu partnerských zemí v oblasti prevence pytláctví a nedovoleného obchodování s volně žijícími živočichy, zejména zajištění toho, aby byly do ochrany volně žijících živočichů zapojeny místní komunity; domnívá se, že je třeba přidělit více finančních prostředků EU na výzkum vztahů mezi lidským zdravím, zdravím zvířat a ekosystémy, aby se zvýšila připravenost a schopnost reakce na budoucí zdravotní krize způsobené mutacemi virů zoonotického původu;

59.  je toho názoru, že odolnost vůči budoucím krizím v oblasti veřejného zdraví musí být postavena také na výzkumu nemocí, které pravidelně způsobují smrtelné epidemie v rozvojových zemích; vyjadřuje politování nad tím, že se v současné době neprovádí dostatečný výzkum v oblasti vývoje vakcín, které by účinně předcházely nemocem běžným v rozvojových zemích, např. malárie nebo zika; vyzývá EU a její členské státy, aby financovaly více výzkumu s cílem vyvinout vakcíny, které předejdou dalším epidemiím těchto nemocí;

60.  zdůrazňuje, že i v dobách krize musí být výroba a distribuce potravin absolutní prioritou; domnívá se, že je třeba snížit závislost na vnějších zdrojích potravin, rostlin, osiva a hnojiv, přičemž je třeba zvýšit místní a diverzifikovanou zemědělskou produkci; vítá v tomto ohledu podporu EU poskytovanou agroekologii, kterou je třeba dále zvýšit; vyzývá k podpoře při sdílení znalostí o nových, starých a odolnějších agroekologických osivech;

61.  připomíná, že rozvojové země jsou historicky citlivé na vnější otřesy vzhledem k tomu, že mají úzké vývozní základny a méně diverzifikované ekonomiky; zdůrazňuje tudíž, že jednou z hlavních výzev pro rozvojové země je vyšplhat po globálním hodnotovém řetězci prostřednictvím ekonomické diverzifikace a odklonit se od výrobního modelu orientovaného na vývoz směrem k rozvoji založenému na domácích a regionálních trzích; pro tento účel zdůrazňuje klíčovou roli regionální ekonomické spolupráce, domácí průmyslové politiky a podpory investic ke zvýšení národní nebo regionální autonomie ve výrobě základního zboží a služeb; v této souvislosti považuje za zásadně důležité shromažďovat zkušenosti v oblasti financí a obchodu s cílem podpořit začlenění standardů udržitelnosti do celého investičního řetězce; znovu opakuje, že povinná náležitá péče podniků v oblasti lidských práv a ochrany životního prostředí je nezbytným předpokladem prevence a zmírňování budoucích krizí a zajištění udržitelných hodnotových řetězců;

62.  zdůrazňuje, že investice do opatření na podporu oživení musí být odpovědné, v souladu s dobrovolnými pokyny Výboru pro celosvětové zajišťování potravin (CFS) pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu v souvislosti se zajišťováním potravin v jednotlivých zemích a jeho zásadami týkajícími se odpovědného investování do zemědělských a potravinových systémů, aby se zmírnily změny klimatu a podpořila odolnost zranitelných populací;

63.  vyzývá EU, aby lépe začlenila práva dětí do boje proti změně klimatu a do svých opatření na podporu odolnosti a připravenosti na katastrofy přímo ve společenských odvětvích, jako je vzdělávání, zdraví, voda, sanitární a hygienická zařízení, výživa, sociální ochrana a ochrana dětí;

Propojení humanitární pomoci, rozvoje a míru

64.  zdůrazňuje, že při plánování rozpočtu nástroje NDICI – Globální Evropa v nestabilních zemích musí být prioritou propojování humanitární pomoci, rozvoje a míru; vyzývá generální ředitelství Komise ECHO, INTPA a NEAR, aby pokud možno prováděla doplňkové programy přizpůsobené místním podmínkám a možnostem, aby se docílilo toho, že se jednotlivé aspekty tohoto propojení vzájemně posílí;

65.  zdůrazňuje, že při definování a provádění opatření v reakci na krizi způsobenou onemocněním COVID-19 je třeba pracovat společně s místními komunitami a organizacemi občanské společnosti; zdůrazňuje roli Evropského sboru solidarity při podpoře organizací občanské společnosti na místě, kde tyto organizace poskytují pomoc potřebným lidem;

66.  vyzývá k posílení postavení místních komunit a k jejich zapojení do humanitárních a rozvojových opatření, společně s organizacemi občanské společnosti, včetně církví, náboženských společností a jiných místních zástupců;

o
o   o

67.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal předsedům Evropské rady, Rady a Komise, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládám a parlamentům zemí Africké unie, generálnímu tajemníkovi OSN a Světové zdravotnické organizaci.

(1) Úř. věst. C 355, 20.10.2017, s. 2. (2) Přijaté texty, P9_TA(2020)0054.