Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 25. listopadu 2021 - Štrasburk
Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: žádost EGF/2021/001 ES/País Vasco metal – Španělsko
 Politika a právní předpisy v oblasti legální migrace
 Zavedení evropského průkazu sociálního zabezpečení s cílem zlepšit digitální prosazování práv na sociální zabezpečení a spravedlivou mobilitu
 Mnohostranná jednání před 12. ministerskou konferencí WTO v Ženevě ve dnech 30. listopadu až 3. prosince 2021
 Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980: přistoupení Filipín *
 Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 : přistoupení Jamajky*
 Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980: přistoupení Bolívie*
 Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980: přistoupení Pákistánu *
 Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 : přistoupení Tuniska*
 Bezpečnost parkovišť pro nákladní vozidla v EU
 Situace v Somálsku
 Porušování lidských práv soukromými vojenskými a bezpečnostními společnostmi, zejména Wagnerovou skupinou
 Situace v oblasti lidských práv v Kamerunu

Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci: žádost EGF/2021/001 ES/País Vasco metal – Španělsko
PDF 153kWORD 52k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2021 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci na pomoc propuštěným pracovníkům na základě žádosti Španělska – EGF/2021/001 ES/País Vasco metal (COM(2021)0618 – C9-0377/2021 – 2021/0316(BUD))
P9_TA(2021)0471A9-0319/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2021)0618 – C9-0377/2021),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/691 ze dne 28. dubna 2021 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci na pomoc propuštěným pracovníkům (EFG) a o zrušení nařízení (EU) č. 1309/2013(1) („nařízení o EFG“),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU, Euratom) 2020/2093 ze dne 17. prosince 2020, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2021–2027(2), a zejména na článek 8 tohoto nařízení,

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 16. prosince 2020 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení, jakož i o nových vlastních zdrojích, včetně plánu zavádění nových vlastních zdrojů(3), a zejména na bod 9 této dohody,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

–  s ohledem na dopis Výboru pro regionální rozvoj,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A9-0319/2021),

A.  vzhledem k tomu, že Unie vytvořila legislativní a rozpočtové nástroje na poskytování dodatečné podpory pracovníkům, kteří byli postiženi v důsledku globalizace a technologických a environmentálních změn, např. změn ve struktuře světového obchodu, obchodních sporů, významných změn v obchodních vztazích Unie nebo ve skladbě vnitřního trhu, finanční nebo hospodářské krize, přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku či v důsledku digitalizace nebo automatizace;

B.  vzhledem k tomu, že Španělsko předložilo žádost EGF/2021/001 ES/País Vasco metal o finanční příspěvek z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) v souvislosti s propuštěním 491 pracovníků v regionu NUTS 2 Baskicko (ES21) ve Španělsku v referenčním období pro tuto žádost od 2. června 2020 do 2. prosince 2020;

C.  vzhledem k tomu, že žádost se týká celkem 491 propuštěných pracovníků, jejichž činnost byla ukončena, přičemž 192 z nich ztratilo práci v rámci hromadných propouštění oznámených orgánům v šesti společnostech(4);

D.  vzhledem k tomu, že tato žádost je založena na kritériích pro pomoc podle čl. 4 odst. 2 písm. b) nařízení o EFG, která vyžadují, aby se ukončení činnosti týkalo nejméně 200 propuštěných pracovníků během šestiměsíčního referenčního období v podnicích, které působí ve stejném hospodářském odvětví definovaném v oddíle NACE Revize 2 a které se nacházejí v jednom regionu nebo ve dvou sousedících regionech vymezených na úrovni NUTS 2 v jednom členském státě;

E.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19, přísná opatření omezující pohyb osob v druhém čtvrtletí roku 2020 ve Španělsku a následné nedostatky zásob a surovin negativně ovlivnily tamější kovodělné odvětví;

F.  vzhledem k tomu, že odvětví kovodělných výrobků v Baskicku představuje 27,4 % hrubé přidané hodnoty průmyslu(5), přičemž průměr v EU-28 je 18,8 %(6);

G.  vzhledem k tomu, že v roce 2020 (meziroční změna) poklesla výroba ve Španělsku o více než 50 % v 18 % kovodělných podniků, obrat se snížil o více než 50 % v 16 % podniků a třetina kovodělných podniků zaznamenala pokles výroby i obratu o 30 % až 50 %(7);

H.  vzhledem k tomu, že Komise s ohledem na pandemii COVID-19 a její sociální a ekonomické důsledky posílila a zdůraznila úlohu EFG jako nástroje pro mimořádné situace(8) a umožnila, aby případy přímo spojené s pandemií byly financovány z EFG;

I.  vzhledem k tomu, že Španělsko informovalo o souladu s doporučeními stanovenými v rámci kvality EU pro předjímání změn a restrukturalizaci(9) a zdůrazňuje klíčové koncepce baskického plánu odborné přípravy, baskické strategie zaměstnanosti a programu zelených pracovních míst;

1.  souhlasí s Komisí v tom, že podmínky stanovené v čl. 4 odst. 2 písm. b) nařízení o EFG jsou splněny a že Španělsko má nárok na finanční příspěvek podle tohoto nařízení ve výši 1 214 607 EUR, což představuje 85 % celkových nákladů ve výši 1 428 950 EUR zahrnujících výdaje na individualizované služby ve výši 1 384 950 EUR a výdaje na provádění EFG(10) ve výši 44 000 EUR;

2.  konstatuje, že španělské orgány podaly žádost dne 25. června 2021 a že Komise dokončila posouzení dne 7. října 2021 a tentýž den o tom informovala Parlament;

3.  konstatuje, že žádost se týká celkem 491 propuštěných pracovníků, jejichž činnost byla ukončena, přičemž 192 z nich ztratilo práci v rámci hromadných propouštění oznámených orgánům v šesti společnostech(11); dále konstatuje, že Španělsko očekává, že se opatření zúčastní 300 osob z celkového počtu způsobilých příjemců (cíloví příjemci);

4.  připomíná, že podle očekávání budou sociální dopady propouštění značné nejen pro dotčené pracovníky, ale i pro celé Baskicko, v němž se počet nezaměstnaných v období od března do srpna 2020 zvýšil o 25 %(12) a dlouhodobá nezaměstnanost zde v květnu 2021 představovala 55,6 % celkové nezaměstnanosti (o 3,6 procentních bodů více než v lednu 2021), přičemž 60,8 % nezaměstnaných osob má jen základní vzdělání či neukončené základní vzdělání; připomíná rovněž, že rozdíl v odměňování mezi muži a ženami činí 22,6 % a míra zaměstnávání na dobu určitou v Baskicku dosahuje 25,8 %, což je o 11,6 procentních bodů nad průměrem Unie, který činí 14,2 %;

5.  poukazuje na to, že většina propuštěných pracovníků se nachází v druhé polovině své profesionální kariéry a má nízké formální kvalifikace;

6.  konstatuje, že Španělsko začalo poskytovat individualizované služby cílovým příjemcům dne 11. června 2021, a že období způsobilosti pro finanční příspěvek z EFG tudíž bude od 11. června 2021 do 24 měsíců ode dne vstupu rozhodnutí o financování v platnost;

7.  připomíná, že propuštěným pracovníkům a osobám samostatně výdělečně činným mají být po přijetí rozhodnutí poskytnuty tyto individualizované služby: profilování, profesní poradenství, pomoc při hledání zaměstnání, podpora nebo příspěvek na založení podniku, rekvalifikace, zvyšování kvalifikace, odborná příprava na pracovišti a příspěvky na účast; opatření byla naplánována tak, aby byla v souladu se španělskou strategií pro oběhové hospodářství, a odborná příprava přispívá k podpoře digitalizace tohoto odvětví;

8.  konstatuje, že Španělsku začaly vznikat administrativní výdaje spojené s prováděním EFG dne 1. února 2021, a že výdaje na činnosti spojené s přípravou, řízením, informováním a propagací, kontrolou a výkaznictvím jsou proto způsobilé pro finanční příspěvek z EFG od 1. února 2021 do 31 měsíců ode dne vstupu rozhodnutí o financování v platnost;

9.  vítá, že Španělsko vypracovalo koordinovaný balíček individualizovaných služeb po konzultaci se sociálními partnery(13); zapojení sociálních partnerů bylo zajištěno jejich zastoupením ve správní radě služby Lanbide, kterou tvoří zástupci regionální vlády, odborů a organizací zaměstnavatelů;

10.  vítá skutečnost, že koordinovaný balíček individualizovaných služeb přispěje v souladu s čl. 7 odst. 2 nařízení o EFG k šíření horizontálních dovedností, které jsou požadovány v digitální průmyslové éře i v ekonomice účinně využívající zdroje;

11.  připomíná, že navržené kroky jsou v rámci způsobilých opatření stanovených v článku 7 nařízení o EFG aktivními opatřeními na trhu práce, nikoli náhradními pasivními opatřeními sociální ochrany;

12.  zdůrazňuje, že španělské orgány potvrdily, že na způsobilé akce není čerpána podpora z jiných fondů či finančních nástrojů Unie;

13.  bere na vědomí oznámení Španělska, že finanční příspěvek bude spravován a kontrolován stejnými orgány, které spravují a kontrolují Evropský sociální fond plus;

14.  opakuje, že pomoc z EFG nesmí nahrazovat opatření, za něž jsou odpovědné podniky na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv, ani žádné příspěvky nebo práva cílových příjemců prostředků z EFG, aby se plně zajistil doplňkový charakter přidělené pomoci;

15.  schvaluje rozhodnutí uvedené v příloze k tomuto usnesení;

16.  pověřuje svého předsedu, aby podepsal toto rozhodnutí společně s předsedou Rady a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení včetně přílohy Radě a Komisi.

PŘÍLOHA¨

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci na pomoc propuštěným pracovníkům na základě žádosti Španělska – EGF/2021/001 ES/País Vasco metal

(Znění této přílohy se zde neuvádí, jelikož odpovídá znění konečného aktu, rozhodnutí (EU) 2021/2159.)

(1) Úř. věst. L 153, 3.5.2021, s. 48.
(2) Úř. věst. L 433 I, 22.12.2020, s. 11.
(3) Úř. věst. L 433 I, 22.12.2020, s. 28.
(4) Auxiliar Troquelería SL, Calderería del Oria, Matricería Deusto, Mecanizados de la Industria Vasca SLU, Taller Mecanizado Pablo López Lacalle SL, Tratamientos Superficiales Iontech SA.
(5) https://es.statista.com/estadisticas/1220166/porcentaje-del-vab-total-en-espana-por-sector/
(6) https://www.eustat.eus/elementos/El-32-del-VAB-industrial-esta-generado-por-sectores-de-nivel-tecnologico-alto-o-medio-alto-en-2019/not0018911_c.html
(7) Zpráva o ekonomických dopadech COVID-19 na odvětví kovovýroby. Říjen 2020 – https://atra.gal/files/noticias/Archivos_3680.pdf
(8) COM(2020)0442.
(9) COM(2013)0882.
(10) V souladu s čl. 7 odst. 5 nařízení o EFG.
(11) Auxiliar Troquelería SL, Calderería del Oria, Matricería Deusto, Mecanizados de la Industria Vasca SLU, Taller Mecanizado Pablo López Lacalle SL, Tratamientos Superficiales Iontech SA.
(12) Avance de los datos del mercado laboral del año 2020 (údaje o pracovním trhu za rok 2020).
(13) Žádost byla schválena baskickou veřejnou službou zaměstnanosti Lanbide (v jejíž správní radě zasedají sociální partneři) dne 2. července 2021. Další schůzky se konaly ve dnech 19. ledna a 2. února 2021 s Federación Vizcaína de Empresas del Metal (federace kovodělných podniků v provincii Bizkaia), Asociación de Empresas de Guipúzcoa - ADEGI (podnikatelské sdružení provincie Gipuzkoa) a SEA-Empresas Alavesas (podnikatelská sdružení provincie Alavesa).


Politika a právní předpisy v oblasti legální migrace
PDF 218kWORD 68k
Usnesení
Příloha
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2021 obsahující doporučení Komisi k politice a právním předpisům v oblasti legální migrace (2020/2255(INL))
P9_TA(2021)0472A9-0314/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na článek 79 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na článek 45 této listiny,

–  s ohledem na evropský pilíř sociálních práv, a zejména na zásady 5, 10, 12 a 16 tohoto pilíře,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména na článek 2 protokolu č. 4,

–  s ohledem na acquis Unie v oblasti legální migrace z let 2003 až 2021, jež upravuje podmínky vstupu a pobytu pro státní příslušníky třetích zemí pracující v Unii a jejich práva a jež zahrnuje tyto dokumenty:

–  směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1883 ze dne 20. října 2021 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci a o zrušení směrnice Rady 2009/50/ES(1),

–  směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair(2),

–  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/36/EU ze dne 26. února 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání jako sezónní pracovníci(3),

–  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU ze dne 15. května 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti(4),

–  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě(5),

–  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí(6),

–  směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty(7),

–  směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny(8),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany(9),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/589 ze dne 13. dubna 2016 o Evropské síti služeb zaměstnanosti (EURES), přístupu pracovníků ke službám mobility a další integraci trhů práce a o změně nařízení (EU) č. 492/2011 a (EU) č. 1296/2013(10),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1149 ze dne 20. června 2019, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pracovní záležitosti, mění nařízení (ES) č. 883/2004, (EU) č. 492/2011 a (EU) 2016/589 a zrušuje rozhodnutí (EU) 2016/344(11),

–  s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 24. června 2021 o COVID-19 a migraci, zejména na bod č. 12,

–  s ohledem na nouzový svěřenský fond EU pro Afriku,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 29. března 2019 nazvaný „Kontrola účelnosti právních předpisů EU o legální migraci“ (dále jen „kontrola účelnosti“),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. května 2015 nazvané „Evropský program pro migraci“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. listopadu 2020 nazvané „Akční plán pro integraci a začleňování na období 2021–2027“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. dubna 2016 nazvané „Směrem k reformě společného evropského azylového systému a posilování legálních cest do Evropy“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. září 2018 nazvané „Posilování legálních cest do Evropy: nezbytná součást vyvážené a komplexní migrační politiky“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. září 2020 nazvané „Nový pakt o migraci a azylu“,

–  s ohledem na akční plán a politické prohlášení, které byly přijaty na summitu EU a Afriky věnovaném migraci, jenž se konal ve Vallettě ve dnech 11. a 12. listopadu 2015, zejména s ohledem na příslušné části týkající se legální migrace a mobility,

–  s ohledem na tiskovou zprávu Komise ze dne 11. června 2021 nazvanou „Talent Partnerships: Commission launches new initiative to address EU skills shortages and improve migration cooperation with partner countries“ (Talentová partnerství: Komise zahajuje novou iniciativu s cílem řešit nedostatek dovedností v EU a zlepšit spolupráci s partnerskými zeměmi v oblasti migrace),

–  s ohledem na studii Společného výzkumného střediska ze dne 23. dubna 2020 nazvanou „Immigrant Key Workers: Their Contribution to Europe’s COVID-19 Response“ (Klíčoví pracovníci z řad přistěhovalců: Jejich příspěvek k reakci Evropy na COVID-19) a jeho odbornou zprávu ze dne 19. května 2020 nazvanou „A vulnerable workforce: Migrant workers in the COVID-19 pandemic“ (Zranitelná pracovní síla: Pracovníci z řad přistěhovalců během pandemie COVID-19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. června 2020 o evropské ochraně přeshraničních a sezónních pracovníků v kontextu krize COVID-19(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2021 o nových způsobech legální migrace pracovních sil, které vychází ze zprávy z vlastního podnětu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci(14),

–  s ohledem na studii tematické sekce Občanská práva a ústavní záležitosti generálního ředitelství pro vnitřní politiky ze září 2015 nazvanou „Exploring new avenues for legislation for labour migration to the European Union“ (Prozkoumání nových legislativních cest v oblasti migrace do Evropské unie),

–  s ohledem na studii tematické sekce Občanská práva a ústavní záležitosti generálního ředitelství pro vnitřní politiky z října 2015 nazvanou „EU cooperation with third countries in the field of migration“ (Spolupráce EU se třetími zeměmi v oblasti migrace),

–  s ohledem na studii výzkumné služby Evropského parlamentu z března 2019 nazvanou „The cost of non-Europe in the area of legal migration“ (Náklady vyplývající z neexistence společného evropského postupu v oblasti legální migrace),

–  s ohledem na studii výzkumné služby Evropského parlamentu ze září 2021 nazvanou „Legal migration policy and law – European added value assessment“ (Politika a právní předpisy v oblasti legální migrace ¨- Posouzení evropské přidané hodnoty),

–  s ohledem na studie vypracované Evropskou migrační sítí,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, zejména na článek 13 této deklarace,

–  s ohledem na globální pakt o bezpečné, řízené a legální migraci ze dne 19. prosince 2018,

–  s ohledem na mezinárodní pracovní normy v oblasti migrace pracovních sil, které přijala Mezinárodní konference práce Mezinárodní organizace práce,

–  s ohledem na Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, kterou přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů dne 18. prosince 1990,

–  s ohledem na studie o legální migraci vypracované Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj,

–  s ohledem na činnost a zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů,

–  s ohledem na studii Centra pro globální rozvoj ze dne 15. července 2019 nazvanou „Maximizing the Shared Benefits of Legal Migration Pathways: Lessons from Germany’s Skills Partnerships“ (Maximalizace sdílených přínosů možností legální migrace: Poznatky z dovednostních partnerství Německa),

–  s ohledem na zprávu Mezinárodní organizace pro migraci o migraci v Africe z října 2020 „Zpochybnění narativu“,

–  s ohledem na studii výzkumné služby Evropského parlamentu ze srpna 2021 nazvanou „Nový pakt Evropské komise o migraci a azylu – horizontální alternativní posouzení dopadů“,

–  s ohledem na články 47 a 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro rozvoj,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A9-0314/2021),

A.  vzhledem k tomu, že stejně důležité jako navrhování nových právních předpisů týkajících se pracovní migrace je řádné provádění stávajících právních předpisů;

B.  vzhledem k tomu, že čl. 79 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouvy o fungování EU“) stanoví, že „Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, jakož i předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení boje proti těmto činnostem“;

C.  vzhledem k tomu, že Unie je jedním z hlavních investorů do rozvoje lidského kapitálu v sousedních zemích;

D.  vzhledem k tomu, že vytvoření dalších legálních cest na úrovni Unie by mohlo pomoci poskytnout členským státům nástroj pro řádné řešení budoucích demografických výzev, splnit požadavky trhů práce, které nemůže uspokojit domácí pracovní síla, a lépe sladit dovedností na trzích práce;

E.  vzhledem k tomu, že v roce 2020 v členských státech legálně pobývalo 23 milionů státních příslušníků třetích zemí, což představuje přibližně 5,1 % celkového počtu obyvatel Unie(15);

F.  vzhledem k tomu, že nízká míra vydávání povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta ukazuje na to, že může být nutné zvýšit jejich atraktivitu, čehož by mohlo být dosaženo revizí směrnice 2003/109/ES, která vyjasní výhody plynoucí z držení povolení k dlouhodobému pobytu v EU a sblíží vnitrostátní právní předpisy;

G.  vzhledem k tomu, že podle zprávy Komise ze dne 17. června 2020 o dopadu demografických změn(16) činí současný medián věku obyvatelstva Unie 44 let, přičemž se již několik let zvyšuje a jeho růst bude pokračovat přinejmenším další dvě desetiletí;

H.  vzhledem k tomu, že z toho vyplývá, že Unie bude v nadcházejících desetiletích čelit rostoucímu podílu obyvatelstva tvořeného občany ve věku 65+ let, zatímco podíl obyvatelstva v produktivním věku by se měl ve stejném období snížit;

I.  vzhledem k tomu, že Komise v této kontrole účelnosti uvádí, že stávající pravidla Unie týkající se legální migrace mají jen omezený dopad na přilákání dovedností a talentů potřebných pro pracovní trh a hospodářství Unie a že stávající právní rámec je „roztříštěný a vykazuje řadu nedostatků, jakož i problémy s prováděním“;

J.  vzhledem k tomu, že z hlavních závěrů kontroly účelnosti vyplývá, že pro řízení migračních toků mají klíčový význam účinné politiky legální migrace;

K.  vzhledem k tomu, že komisařka Ylva Johanssonová při příležitosti zahájení talentového partnerství dne 11. června 2021 uvedla, že strategickým cílem Komise je nahradit nelegální migraci legálními cestami(17);

L.  vzhledem k tomu, že vízová opatření mohou působit jako pozitivní pobídka pro spolupráci se třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že plné provádění nedávno revidovaného vízového kodexu(18) a další úsilí o zjednodušení vízového režimu se třetími zeměmi jsou součástí komplexního přístupu k migrační politice představeného v novém paktu o migraci a azylu; vzhledem k tomu, že těsnější spolupráce a výměna informací by pomohla odhalit zneužívání víz;

M.  vzhledem k tomu, že rámce partnerství mezi členskými státy a třetími zeměmi mohou sloužit jako klíčový nástroj pro urychlení vzájemného uznávání dovedností a kvalifikací legálních migrujících pracovníků;

N.  vzhledem k tomu, že některé členské státy již navázaly úspěšná partnerství se třetími zeměmi s cílem vytvořit legální cestu pro pracovní migraci a prostřednictvím pilotních projektů sladit požadavky trhu práce v menším měřítku; vzhledem k tomu, že talentová partnerství by měla vycházet z pozitivních zkušeností získaných z těchto projektů,

O.  vzhledem k tomu, že obnovené Evropské partnerství pro integraci se sociálními a hospodářskými partnery posoudí možnosti rozšíření budoucí spolupráce na oblast pracovní migrace;

P.  vzhledem k tomu, že ze studie Evropského hospodářského a sociálního výboru z roku 2018(19) vyplývá, že nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi na trzích práce členských států je pro Unii velmi nákladný a vede k více než 2% ztrátě produktivity za rok; vzhledem k tomu, že tato studie rovněž uvádí, že nesoulad existuje na všech úrovních dovedností – od kuchařů a řidičů kamionů až po lékaře a učitele; vzhledem k tomu, že podle této studie nejsou současné legislativní systémy dostatečné pro zajištění toho, aby Unie zůstala hospodářsky konkurenceschopná z krátkodobého, střednědobého i dlouhodobého hlediska a aby uspokojila poptávku trhů práce členských států;

Q.  vzhledem k tomu, že v roce 2017 bylo přibližně 3,1 milionu státních příslušníků třetích zemí držiteli povolení k pobytu v EU pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta, oproti přibližně 7,1 milionu státních příslušníků třetích zemí, kteří byli držiteli vnitrostátního povolení k dlouhodobému pobytu(20);

R.  vzhledem k tomu, že dvěma hlavními cíli směrnice 2011/98/EU je usnadnit postupy podávání žádostí o kombinované pracovní povolení a povolení k pobytu a zajistit rovné zacházení; vzhledem k tomu, že hodnocení směrnice v rámci kontroly účelnosti a zpráva o jejím provádění odhalily řadu nedostatků, pokud jde o naplňování těchto cílů; vzhledem k tomu, že v zájmu řešení těchto nedostatků oznámila Komise v novém paktu o migraci a azylu řadu nových iniciativ, včetně revize uvedené směrnice;

S.  vzhledem k tomu, že technický rozvoj změnil způsob fungování světa a vytvořil situaci, kdy mnoho unijních pracovníků a osob samostatně výdělečně činných pracuje na dálku; vzhledem k tomu, že distanční pracovníci se z právního hlediska v současnosti nacházejí v šedé zóně, neboť nemohou požádat o tradiční pracovní povolení v členském státě(21);

T.  vzhledem k tomu, že řada členských států zavedla nová „digitální kočovná víza“, jejichž cílem je usnadnit usazování distančních pracovníků nebo osob samostatně výdělečně činných v některém z členských států a umožnit jim pracovat(22);

U.  vzhledem k tomu, že Unie prochází procesem hospodářského oživení po pandemii; vzhledem k tomu, že jedním z klíčových faktorů hospodářského oživení Unie je zlepšení právních předpisů v oblasti legální migrace pracovních sil;

V.  vzhledem k tomu, že podle studie Společného výzkumného střediska Komise ze dne 23. dubna 2020 nazvané „Immigrant Key Workers: Their Contribution to Europe’s COVID-19 Response“ (Klíčoví pracovníci z řad přistěhovalců: Jejich příspěvek k reakci Evropy na COVID-19) v průměru 13 % pracovníků, kteří mají pro společnost zásadní význam, jsou přistěhovalci do Unie, což ukazuje, že byli kriticky důležití pro zvládání pandemie COVID-19 v Unii;

W.  vzhledem k tomu, že přímá vazba mezi právem pobytu oprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země a jeho zaměstnavatelem vystavuje tyto osoby potenciálnímu pracovnímu vykořisťování; vzhledem k tomu, že zaznívají výzvy k postupnému zrušení těchto povolení a k tomu, aby oprávněně pobývající státní příslušníci třetích zemí mohli změnit zaměstnavatele, aniž by přišli o pracovní povolení(23);

X.  vzhledem k tomu, že směrnice 2009/52/ES stanoví sankce a opatření, jež lze použít vůči zaměstnavatelům, kteří zneužívají pracující neoprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí; vzhledem k tomu, že státní příslušníci třetích zemí, kteří legálně vstoupili do Unie, mohou být rovněž zneužíváni a měli by požívat stejné úrovně ochrany;

Y.  vzhledem k tomu, že Evropský orgán pro pracovní záležitosti posílil svou přeshraniční operační kapacitu na podporu a posílení vnitrostátních inspektorátů práce a příslušných orgánů, jakož i sociálních partnerů, s cílem podpořit spravedlivou pracovní mobilitu a bojovat proti přeshraničním podvodům a zneužívání;

1.  domnívá se, že aby bylo možné čelit budoucím demografickým výzvám v členských státech, neboť podle údajů by měl v roce 2050 tvořit podíl obyvatel ve věku 65 let a více přibližně jednu třetinu obyvatel Unie(24), což povede ke značnému nedostatku pracovních sil na všech úrovních dovedností(25), musí Unie navrhnout nové cesty pro legální migraci pracovních sil do Unie a zároveň zohlednit skutečnost, že pracovní trhy členských států jsou rozdílné a čelí různým typům nedostatku pracovních sil a různým problémům; je toho názoru, že tyto nové cesty se ukáží jako nezbytné pro zvýšení hospodářské konkurenceschopnosti Unie a jejího globálního vlivu jako zastánce demokracie, právního státu, lidských práv a volného obchodu se zbožím a službami a jako lídra v boji proti změně klimatu; konstatuje, že tyto nové cesty by měly zajistit důstojné pracovní podmínky a omezit vykořisťování pracovníků ze třetích zemí; dále konstatuje, že ve scénáři, kdy dojde k omezení překážek legální migrace pracovních sil a ke snížení diskriminace pracovníků ze třetích zemí na trhu práce, by mohlo v Unii podle odhadů dojít k dlouhodobému nárůstu HDP o 74 miliard EUR ročně(26); vyjadřuje znepokojení nad tím, že značné překážky pro legální migraci pracovních sil vedou ke snížení přitažlivosti Unie v celosvětové konkurenci pracovníků všech úrovní dovedností; zdůrazňuje, že zavedení nových legálních cest pro vstup přistěhovalců do Unie za účelem práce by mohlo přinést roční nárůst HDP ve výši až 37,6 miliardy EUR(27);

2.  žádá Komisi, aby do 31. ledna 2022 předložila na základě čl. 79 odst. 2, zejména písm. a) a b), Smlouvy o fungování EU návrh aktu, který bude představovat soubor návrhů pro usnadnění a podporu oprávněného vstupu státních příslušníků třetích zemí, kteří se ucházejí o práci nebo kteří jsou již držiteli pracovního povolení, do Unie a jejich mobility v rámci Unie, a který harmonizací ustanovení stávajících směrnic týkajících se legální migrace sníží byrokracii, posílí jednotnost, bude chránit základní práva, jako je rovné zacházení, a zabrání pracovnímu vykořisťování, v souladu s doporučeními stanovenými v příloze této zprávy; konstatuje, že tento nový akt podporující legální pracovní migraci ze třetích zemí a vyšší míru mobility je stále jednou z hlavních odpovědí na současný nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce;

3.  má za to, že zásadním nástrojem pro dosažení účelu navrhovaného aktu by bylo vytvoření unijního fondu talentů pro státní příslušníky třetích zemí, kteří se chtějí ucházet o práci za účelem legální migrace do členského státu, a pro zaměstnavatele usazené v Unii, kteří by mohli případně hledat zaměstnance ve třetích zemích, a vyzývá Komisi, aby vytvoření tohoto fondu zahrnula do svého návrhu; navrhuje, aby Komise do fondu talentů zahrnula distanční síť talentů Unie, která by státním příslušníkům třetích zemí umožnila pracovat na dálku v jiném členském státě, než je členský stát, v němž pobývají, a aby Komise a členské státy spolupracovaly s cílem lépe porozumět výhodám a výzvám spojeným s přijímáním talentovaných státních příslušníků třetích zemí k práci na dálku a podporovat spravedlivé najímání těchto mezinárodních talentů; poukazuje na to, že tato síť by byla pro členské státy nepovinná;

4.  podporuje vyjádření Komise, které uvedla ve svém sdělení ze dne 23. září 2020 o novém paktu o migraci a azylu a jež se týká posílení krátkodobé mobility v dobré víře coby doplňku legálních cest, zejména za účelem výzkumu nebo studia, aby se zlepšila spolupráce se třetími zeměmi již v rané fázi, a žádá Komisi, aby tento směr dále prozkoumala;

5.  žádá Komisi, aby zohlednila čl. 15 odst. 1 části předběžné dohody Parlamentu a Rady o podmínkách přijímání v přepracovaném znění směrnice a snížila tak negativní dopad nucené nečinnosti až do dokončení azylového řízení;

6.  vítá směrnici (EU) 2021/1883 („revidovaná směrnice o modré kartě“), avšak považuje ji za nedostatečnou vzhledem k tomu, že trhy práce v Unii potřebují rovněž pracovníky s nízkou a střední kvalifikací, ačkoli se tyto potřeby liší; konstatuje, že v klíčových odvětvích, jako je zemědělství a zdravotnictví, je Unie na těchto pracovnících již závislá(28); vyzývá proto Komisi, aby považovala za prioritu zahrnout do svého návrhu ambiciózní systém pro přijímání pracovníků ze třetích zemí s nízkou a střední kvalifikací, a to po konzultaci se sociálními partnery a občanskou společností a se zřetelem na potřeby členských států; vyzývá Komisi, aby zahrnula vytvoření rámce pro validaci a uznávání dovedností a kvalifikací státních příslušníků třetích zemí, včetně odborné přípravy, na základě objektivních a jednotných kritérií, s cílem usnadnit jejich včasné začlenění na trh práce; požaduje, aby rámec pro validaci a uznávání dovedností a kvalifikací zajistil, že se státními příslušníky třetích zemí bude během procesu potvrzování a uznávání vždy zacházeno spravedlivě, umožňoval účinné systémy a postupy a usnadňoval získávání informací účinným a jednoduchým způsobem; vybízí Komisi, aby trvala na tom, aby vnitrostátní orgány nadále vzájemně sdílely informace a osvědčené postupy; dále Komisi vyzývá, aby všemi možnými prostředky, a to i prostřednictvím cílených kampaní, prosazovala revidovanou směrnici o modré kartě a to i v začínajících podnicích a v odvětví informačních technologií, kde jsou dovednosti uznávány ve stejné míře jako kvalifikace, jak je stanoveno v článku 26 ve spojení s přílohou I uvedené směrnice; připomíná však, že čl. 79 odst. 5 Smlouvy o fungování EU se „nedotýká práva členských států stanovit objem vstupů státních příslušníků třetích zemí přicházejících ze třetích zemí na jejich území s cílem hledat tam práci jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné“;

7.  domnívá se, že Unie potřebuje přilákat více osob samostatně výdělečně činných a podnikatelů a že musí posílit inovace, například prostřednictvím programů pro mobilitu mládeže a pro nomády; s cílem zajistit, aby Unie zůstala důležitým a konkurenceschopným hráčem na globálním trhu, zvýšit agilitu, robustnost, stabilitu a růst jejího hospodářství a vytvořit nové příležitosti v oblasti hospodářské činnosti a zaměstnanosti vyzývá Komisi, aby do svého návrhu zahrnula celounijní systém přijímání osob samostatně výdělečně činných a podnikatelů, zejména těch, kteří zakládají malé a střední podniky a začínající podniky, a vysoce mobilních samostatně výdělečně činných osob, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, jako jsou umělci a pracovníci v kulturních odvětvích, a to na základě objektivních a jednotných kritérií; trvá na tom, že navrhované režimy musí zahrnovat opatření, která posilují základní práva a podporují rovné zacházení s pracovníky ze třetích zemí; domnívá se, že Komise by měla zavést pětileté vízum pro více vstupů, které této kategorii státních příslušníků třetích zemí umožní vstup do Unie na dobu až 90 dnů ročně;

8.  žádá Komisi, aby do svého návrhu zahrnula rámec pro talentová partnerství se třetími zeměmi, do něhož by se členské státy mohly dobrovolně zapojit, který by byl přizpůsoben a prospěšný vysílající i přijímající zemi a který by měl zahrnovat programy odborné přípravy založené na tvrdých a měkkých dovednostech, zejména zkoušky způsobilosti, pozorování na pracovišti a simulace; vyzývá Komisi, aby zajistila, že tento rámec umožní Parlamentu plně vykonávat svou úlohu v oblasti kontroly a hodnocení a že návrh bude obsahovat adekvátní mechanismy pro předcházení vykořisťování pracovníků a zajištění rovného zacházení; zdůrazňuje, že inspiraci pro talentová partnerství lze nalézt ve stávajících dohodách založených na dovednostech v členských státech a že talentová partnerství by měla být rozvíjena v konzultaci s příslušnými organizacemi v členských státech i ve třetích zemích;

9.  trvá na tom, že je nezbytné zaujmout odlišný a vyvážený přístup ke vztahům mezi Unií a třetími zeměmi v oblasti migrace; vyzývá Unii, aby usilovala o uzavírání formálních dohod s partnerskými zeměmi o mobilitě migrantů;

10.  vítá záměr Komise revidovat směrnici 2011/98/EU; konstatuje, že jedním z cílů uvedené směrnice je zjednodušit a harmonizovat pravidla týkající se povolení, která jsou v současné době platná v členských státech, a podporovat rovné zacházení a že těchto cílů nebylo plně dosaženo, neboť některá ustanovení uvedené směrnice byla v různých částech Unie provedena různými způsoby; dále se domnívá, že Komise by měla přijmout nezbytná opatření s cílem především zajistit, aby byla směrnice řádně provedena v členských státech, aby byla pozměněna tak, aby umožňovala, aby žádosti o jednotné povolení mohly být podávány jak v rámci dotčeného členského státu, tak i ze třetí země, s cílem dále zjednodušit a harmonizovat pravidla, a aby byl jasně upraven postup pro získání vstupního víza tak, aby žadatelé nemuseli předkládat doklady potřebné k získání jednotného povolení dvakrát a aby se snížila závislost pracovníků a riziko vykořisťování; poukazuje na to, že podání žádosti přímo z členského státu by mělo být možné pouze tehdy, je-li státní příslušník třetí země držitelem povolení k pobytu v době podání žádosti; vyzývá Komisi, aby tyto změny směrnice zahrnula do svého návrhu;

11.  žádá Komisi, aby do svého návrhu zahrnula vytvoření nadnárodní sítě poradenských služeb pro legálně migrující pracovníky ze třetích zemí, kterou by spravovala Komise, přičemž by každý členský stát určil vedoucí orgán pro zpracování žádostí a koordinaci poradenství a informací poskytovaných státním příslušníkům třetích zemí, kteří se ucházejí o práci v Unii nebo kteří již mají pracovní povolení; trvá na tom, že vedoucí orgány by měly být odpovědné za sdílení informací o pracovnících ze třetích zemí mezi členskými státy, měly by fungovat jako kontaktní místa pro pracovníky a zaměstnavatele, pokud jde o fond talentů, a měly by poskytovat relevantní informace státním příslušníkům třetích zemí, kteří mají zájem legálně se přistěhovat do Unie za účelem výkonu zaměstnání; poukazuje na to, že tyto informace by mohly být předávány buď virtuálně, nebo prostřednictvím příslušných orgánů působících ve třetích zemích, jako jsou velvyslanectví členských států nebo delegace Unie; požaduje, aby byly vedoucí orgány odpovědné rovněž za vzájemnou úzkou spolupráci, pokud jde o podané žádosti o jednotné povolení k pobytu a práci v souladu se směrnicí 2011/98/EU, aby se zabránilo jejich dvojímu podávání a zaměstnavatelé byli podněcováni k tomu, aby zvážili možnost o toto povolení požádat, a podporováni v této snaze; poukazuje na to, že je třeba usnadnit shromažďování údajů, statistik a důkazů, jakož i sdílení informací mezi členskými státy s cílem zlepšit účinnost a účelnost acquis v oblasti legální migrace;

12.  vyzývá Komisi, aby do svého návrhu začlenila změnu směrnice 2014/36/EU, která by držitelům pracovních povolení podle uvedené směrnice poskytla tři měsíce na hledání nového zaměstnání poté, co opustili svého předchozího zaměstnavatele, aniž by jim bylo odňato pracovní povolení, což by jim umožnilo legálně pobývat v daném členském státě až do konce doby, po kterou mohou zůstat, avšak ne déle než devět měsíců, jak je stanoveno v uvedené směrnici, za předpokladu, že po celou tuto dobu žádají o práci u jiného zaměstnavatele; aby se dále zabránilo pracovnímu vykořisťování, Komise by měla vybízet členské státy, aby plně uplatňovaly uvedené ustanovení, a tím oddělily povolení k pobytu od konkrétního zaměstnavatele a pracovního místa; vyzývá Komisi, aby do svého návrhu začlenila změnu uvedené směrnice, která by členským státům umožnila obnovit pracovní povolení pro účely sezónní práce na celkovou dobu, která nepřekročí pět let;

13.  žádá Komisi, aby do svého návrhu zahrnula změnu směrnice 2009/52/ES s cílem přizpůsobit její oblast působnosti tak, aby zahrnovala vykořisťované oprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí pracující v Unii, kteří jsou oběťmi podmínek, které ovlivňují jejich zdraví a bezpečnost a porušují jejich lidskou důstojnost, a aby zlepšila prosazování ustanovení o rovném zacházení, jako jsou dostupné a účinné mechanismy pro podávání stížností a přístup ke spravedlnosti pro všechny pracovníky v případě vykořisťování a jiných trestných činů;

14.  domnívá se, že je třeba změnit směrnici 2003/109/ES, která je v současnosti nedostatečně využívána a neumožňuje účinné právo na mobilitu uvnitř Unie, tak, aby umožňovala státním příslušníkům třetích zemí, kteří dlouhodobě pobývají v určitém členském státu, trvale pobývat v jiném členském státu ode dne, kdy je vydáno jejich povolení, za podobných podmínek, jaké se uplatňují na občany Unie, a aby se počet let pobytu, které se vyžadují k získání postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v EU, snížil z pěti let na tři roky; žádá Komisi, aby tyto změny začlenila do své nadcházející revize uvedené směrnice; uznává, že nepřetržitý pobyt v jednom členském státě je jedním z aspektů, který podporuje řádnou integraci daného člověka do společnosti předtím, než se tato osoba rozhodne pobývat v jiném členském státě; vyzývá Komisi, aby tyto změny zahrnula do svého návrhu;

15.  domnívá se, že je třeba zajistit dostatečné financování návrhů stanovených v této zprávě, a má za to, že finanční dopady požadovaných návrhů by měly být pokryty příslušnými příděly z rozpočtu Unie;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a doporučení, která tvoří jeho přílohu, Komisi, Radě a vnitrostátním parlamentům.

PŘÍLOHA K USNESENÍ:

DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Doporučení č. 1 (o vytvoření unijního fondu talentů pro legálně migrující státní příslušníky třetích zemí)

–  Evropský parlament se domnívá, že legislativní akt, který má být přijat, by měl vytvořit unijní fond talentů a platformu pro zprostředkování dovedností pro státní příslušníky třetích zemí, kteří by se chtěli ucházet o práci a legálně se přistěhovat do určitého členského státu, a pro zaměstnavatele se sídlem v Unii, kteří by ve třetích zemích mohli hledat případné zaměstnance, a měl by usnadnit přijímání a volný pohyb pracovníků ze třetích zemí. Párování pracovního místa prostřednictvím unijního fondu talentů by mělo probíhat na dobrovolném základě. Evropský parlament se domnívá, že takový unijní fond talentů by měl vytvořit synergie se stávajícím rámcem a legislativní akt by měl tedy změnit nařízení (EU) 2016/589, aby se rozšířil současný rozsah portálu EURES stanovený uvedeným nařízením.

–  Unijní fond talentů, který zřizuje legislativní akt, by státním příslušníkům třetích zemí měl umožnit, aby vyjádřili svůj zájem o práci a ucházeli se o ni, přičemž by současně dal zaměstnavatelům možnost hledat případné zaměstnance. Státní příslušníci třetích zemí by se mohli ucházet o práci tam, kde je na trzích práce členských států nedostatek pracovních sil, poté, co by si podali žádost a byli předběžně prověřeni, a to transparentně a bez diskriminace a za podpory Unie. Unijní fond talentů by sloužil jako dobrovolný nástroj, který by členské státy mohly použít k uspokojení poptávky a pokrytí nedostatku pracovní síly na trzích práce členských států, které nelze vyřešit pomocí domácí pracovní síly. Unijní fond talentů by měla doplňovat posílená koordinace mezi zapojenými vnitrostátními orgány, přičemž se na něm měly podílet veřejné služby zaměstnanosti a místní orgány, a měl by zohlednit vnitrostátní specifika a specifické požadavky vnitrostátních trhů práce. Podpora unijního fondu talentů a jeho používání by mohly být posíleny díky cílenému šíření informací na propagaci tohoto unijního fondu talentů a platformy pro zprostředkování dovedností ve třetích zemích a zúčastněných členských státech. V tomto duchu by mělo být fungování unijního fondu talentů dále usnadněno díky celounijní nadnárodní síti poradenských služeb uvedené v doporučení č. 6, která by měla sloužit jako kontaktní místo pro unijní fond talentů v členských státech. Využití této sítě založené na harmonizaci žádostí by pomohlo omezit byrokracii na úrovni členských států. V rámci unijního fondu talentů by měla být vytvořena unijní síť pro vzdálené talenty, která by státním příslušníkům třetích zemí umožnila pracovat na dálku v jiném členském státě, než ve kterém pobývají, přičemž těmto vzdáleným pracovníkům by mělo být přiznáno rovné zacházení.

Doporučení č. 2 (o programu přijímání pro pracovníky ze třetích zemí s nízkou a střední kvalifikací)

–  Vzhledem k demografickým výzvám a celosvětové konkurenci o talenty je naléhavě nutné, aby mnoho členských států zvýšilo svou přitažlivost a vytvořilo systémy přijímání pro všechny kvalifikované pracovníky ze třetích zemí, nejen pro pracovníky, kteří jsou vysoce kvalifikovaní. Nahrazením směrnice Rady 2009/50/ES směrnicí (EU) 2021/1883 (revidovaná směrnice o modré kartě) se Unie významně přiblížila dosažení tohoto cíle pro vysoce kvalifikované pracovníky ze třetích zemí. Je však zcela nezbytné dosáhnout tohoto cíle pro pracovníky ze třetích zemí také v zaměstnáních považovaných za málo nebo středně kvalifikovaná, aby se obsadila prázdná pracovní místa, zlepšilo se sladění konkrétní nabídky a poptávky na trzích práce členských států, jak je určí samotné členské státy, a dosáhlo se soudržnosti při uplatňování hodnot Unie. Tím se také dále posílí hospodářská konkurenceschopnost Unie.

–  V zájmu náležitého řešení této otázky vyzývá Evropský parlament Komisi, aby do legislativního aktu, který má být přijat, zahrnula ustanovení zavádějící program přijímání s podmínkami vstupu a pobytu pro pracovníky ze třetích zemí s nízkou a střední kvalifikací. Tento program by měl zajistit rovné zacházení v souladu se stávajícím acquis Unie ohledně migrace pracovníků a zahrnovat vytvoření rámce, který by pracovníkům ze třetích zemí umožnil řádné uznání a potvrzení jejich dovedností a kvalifikace pro využití na trzích práce členských států. Aby se zabránilo jakémukoli zneužívání pracovníků ze třetích zemí a zajistilo, aby s nimi bylo zacházeno stejně, když pracují nebo žádají o práci v Unii, Evropský parlament trvá na řádném provádění směrnice 2009/52/ES a jejích monitorovacích mechanismů a vyzývá k tomu, aby byla směrnice pozměněna tak, aby do její oblasti působnosti spadali i oprávněně pobývající pracovníci ze třetích zemí, jak je stanoveno v doporučení č. 8. Evropský parlament dále vyzývá členské státy, aby řádně provedly příslušný stávající právní rámec v oblasti legální migrace pracovníků.

Doporučení č. 3 (o programu přijímání pro podnikatele a osoby samostatně výdělečně činné)

–  Pracovní povolení se vydávají v místě, kde již má státní příslušník třetí země nabídku zaměstnání. Evropský parlament se nicméně domnívá, že základ pro vydávání pracovních povolení by mohl být zlepšen a dále rozvinut. Ve stejném duchu Komise uvedla, že jejím cílem je pobídnout více osob k zahájení podnikání, čímž by se posílily inovace a tvořivost a zvýšila se hospodářská výkonnost Unie(29). Státní příslušníci třetích zemí, kteří podnikají nebo jsou osobami samostatně výdělečně činnými, se mohou setkat s tím, že prostředí v jejich zemi původu nenapomáhá jejich začínajícímu podniku nebo jejich podnikatelskému úsilí. Celounijní program přijímání by těmto státním příslušníkům třetích zemí mohl poskytnout příležitost legálně se přistěhovat do Unie, usadit se v ní a založit tam svůj podnik. Opatření na úrovni Unie by měla usilovat o zavedení příznivého prostředí pro podnikání, a to i podnikání státních příslušníků třetích zemí, a prosazovat přísné společné normy v oblasti základních práv podnikatelů a osob samostatně výdělečně činných.

–  Evropský parlament se proto domnívá, že legislativní akt, který má být přijat, by měl zahrnovat program přijímání s podmínkami pro vstup a pobyt osob samostatně výdělečně činných a podnikatelů, zejména státních příslušníků třetích zemí, kteří zakládají malé a střední podniky a začínající podniky (start-ups), a že tento program by měl zajistit odolné záruky, rovné zacházení a ochranu základních práv. Definice pojmů „samostatně výdělečně činná osoba“ a „podnikatel“ se v rámci Unie liší a každý členský stát by je měl i nadále definovat v souladu se svými vnitrostátními právními tradicemi a judikaturou.

Doporučení č. 4 (o přípravě rámce pro talentová partnerství mezi členskými státy a třetími zeměmi)

–  Evropský parlament vyzývá Komisi, aby připravila odpovídající rámec pro talentová partnerství, do něhož se členské státy budou moci dobrovolně zapojit, a zahrnula jej do legislativního aktu, který má být přijat. Tato partnerství by byla otevřená pracovníkům ze třetích zemí se všemi úrovněmi dovedností a také studentům a absolventům a sloužila by členským státům jako účinný nástroj pro sladění dovedností pracovníků ze třetích zemí s požadavky trhů práce členských států, které domácí pracovní síla není schopna uspokojit. Cílem talentových partnerství je doplnit další legální cestu jako možnost v oblasti mobility pro státní příslušníky třetích zemí, kteří by se chtěli přistěhovat do Unie za prací, a řešit otázky nedostatků a nesouladu na trhu práce v celé Unii, a dosáhnout tak „čtyřnásobného vítězství“: pro Unii, třetí země, zaměstnavatele a migrující pracovníky. Praktická realizace partnerství by se opírala o úzkou spolupráci s vnitrostátními orgány, institucemi trhu práce, občanskou společností a sociálními partnery. Komise by měla zajistit, aby mohl Evropský parlament pravidelně kontrolovat a hodnotit fungování talentových partnerství a zároveň navrhovat doporučení s cílem zlepšit celkové fungování rámce talentových partnerství.

–  Spolupráci s partnerskými zeměmi a posílení vzájemně výhodné mezinárodní mobility by umožnil důslednější a komplexnější přístup. Je důležité, aby členské státy a třetí země měly rovné příležitosti k rozvoji partnerství talentů a byly schopny vytvořit transparentní a přístupný postup pro žadatele. Tato talentová partnerství by měla být inkluzivní a měla by vybudovat silnou spolupráci mezi dotčenými institucemi, například vnitrostátními ministerstvy práce a školství, zaměstnavateli, sociálními partnery a poskytovateli vzdělávání a odborné přípravy. Je však důležité, aby členské státy intenzivně spolupracovaly s těmito talentovými partnerstvími, aby byl do nich zapojen soukromý sektor, zejména podniky, sociální partneři a příslušní aktéři občanské společnosti v Unii, a aby měly partnerské země smysluplný pocit spoluodpovědnosti.

Doporučení č. 5 (o zjednodušení a zdokonalení směrnice 2011/98/EU)

–  Evropský parlament je toho názoru, že postupy týkající se směrnice 2011/98/EU by měly být dále harmonizovány, aby byla tato směrnice, zejména její ustanovení o rovném zacházení, plně účinná a byla také řádně prováděna. Evropský parlament se proto domnívá, že legislativní akt, který má být přijat, by měl tuto směrnici změnit tak, aby umožňovala podávat žádosti o jednotné povolení jak z území členského státu, tak ze třetí země, přičemž by členské státy i třetí země zapojila do výměny informací a do koordinace podaných žádostí v plném souladu s normami Unie v oblasti ochrany údajů. Aby však státní příslušník třetí země mohl podat žádost o jednotné povolení z území členského státu, musí mít v době podání žádosti platné povolení k pobytu. Evropský parlament dále vyzývá k jasné regulaci a racionalizaci postupu pro podávání žádostí o vstupní vízum, aby žadatelé nemuseli předkládat doklady potřebné k získání jednotného povolení dvakrát. Evropský parlament rovněž žádá Komisi, aby analyzovala a omezila administrativní požadavky a nedostatky v postupech udělování povolení, které znemožňují, aby legální migrace reagovala na skutečné potřeby trhu práce. V neposlední řadě se Evropský parlament domnívá, že legislativní akt, který má být přijat, by měl obsahovat změny, které by zmírnily obtíže, s nimiž se státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli pracovního povolení, setkávají při změně zaměstnání, neboť jsou v současné době příliš závislí na zaměstnavateli, a jsou proto zranitelní vůči pracovnímu vykořisťování.

Doporučení č. 6 (o vytvoření nadnárodní sítě poradenských služeb pro celou Unii pro legálně migrující pracovníky)

–  Evropský parlament se domnívá, že za účelem zdokonalení legálních cest pro migraci pracovníků je nezbytná systematická spolupráce mezi orgány členských států a třetích zemí a spolupráce s nimi. Aby se dosáhlo tohoto cíle, má Evropský parlament za to, že legislativní akt, který má být přijat, by měl vytvořit nadnárodní sítě poradenských služeb pro pracovníky ze třetích zemí, kterou by spravovala Komise, přičemž každý členský stát by určil vedoucí orgán pro koordinaci poradenství a informací poskytovaných legálně migrujícím státním příslušníkům třetích zemí, kteří se ucházejí o práci v Unii. Tato nadnárodní síť poradenských služeb by měla vycházet ze stávajících zavedených sítí a služeb a v případě potřeby rozšířit rozsah těchto zavedených sítí a služeb. Orgány jednotlivých členských států by rovněž měly zodpovídat za vzájemnou úzkou koordinaci, pokud jde o podané žádosti o jednotné povolení k pobytu a práci v Unii v souladu se směrnicí 2011/98/EU, aby se zabránilo dvojímu podávání. Nadnárodní síť poradenských služeb by také měla zohledňovat vnitrostátní specifika a rozmanité požadavky vnitrostátních trhů práce.

–  Kromě toho by měl být každý členský stát odpovědný za žádost o informace o pracovnících ze třetích zemí od zaměstnavatelů – za plného dodržení práva Unie v oblasti ochrany údajů –, aby mohli státní příslušníci třetích zemí zůstat ve spojení s příslušnými orgány a podpůrnými službami a aby se usnadnila ochrana pracovníků ze třetích zemí a posílila se jejich rovná práva a rovné zacházení s nimi. Legislativní akt, který má být přijat, by měl zajistit, aby zaměstnavatelé státním příslušníkům třetích zemí poskytovali přesné a včasné informace o jejich právech, příslušných orgánech a dostupných službách. Tato nadnárodní síť poradenských služeb by měla usnadnit fungování talentového fondu, jak je popsáno v doporučení č. 1, a při jejím rozvoji by měly být konzultovány příslušné organizace občanské společnosti, včetně diaspor.

Doporučení č. 7 (o změně směrnice 2014/36/EU s cílem umožnit sezónním pracovníkům změnit zaměstnavatele)

–  Podpora profesní mobility pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající a pracující v členském státě znamená též chránit je před vykořisťováním. Mnoho pracovníků ze třetích zemí, zejména státních příslušníků třetích zemí s nízkou kvalifikací, váhá s odchodem od vykořisťujícího zaměstnavatele, protože by to znamenalo, že by ztratili své pracovní povolení a oprávnění k pobytu v Unii. To je v současné době patrné v případě zoufalé situace mnoha pracovníků v různých odvětvích napříč Unií, jakou jsou např. stravování, hotely a odvětví zábavy, jakož i u pečovatelů(30). Držitelé pracovního povolení vydaného podle směrnice 2014/36/EU jsou obzvláště zranitelní vůči vykořisťování, protože často pracují v odvětvích zaměstnávajících zejména pracovníky s nízkou kvalifikací.

–  Evropský parlament se proto domnívá, že legislativní akt, který má být přijat, by měl změnit směrnici 2014/36/EU s cílem poskytnout držitelům pracovního povolení podle uvedené směrnice tříměsíční lhůtu na nalezení nového zaměstnání poté, co opustili svého předchozího zaměstnavatele, aniž by bylo zrušeno jejich pracovní povolení. Držitelé by měli mít možnost pobývat v Unii až do konce doby, po kterou mohou pobývat, avšak ne déle než devět měsíců, jak je stanoveno v uvedené směrnici. Evropský parlament doporučuje, aby Komise současně zvážila jiné vhodné změny uvedené směrnice s cílem aktualizovat ji a sladit ji s ostatními novějšími právními akty Unie zabývajícími se legální migrací (včetně umožnění toho, aby mohly být žádosti podávány přímo z území členského státu) a dále řešila setrvalé vykořisťování sezónních pracovníků.

Doporučení č. 8 (o změně směrnice 2009/52/ES, která ji upraví tak, aby zahrnovala oprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí a zabývala se problémem pracovního vykořisťování)

–  Směrnice 2009/52/ES obsahuje několik nástrojů, které lze využít na podporu neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí pracujících v Unii. Skutečnost, že pokrývá pouze neoprávněně pobývající pracovníky ze třetích zemí, je však podstatným nedostatkem. Ačkoli oprávněně pobývající pracovníci ze třetích zemí požívají vysoké úrovně ochrany, zejména na základě svého zákonného oprávnění k pobytu v Unii, ale i na základě dalších prostředků, mohou být rovněž vykořisťováni a zůstávají zranitelnější než občané Unie. Evropský parlament proto považuje za nutné změnit směrnici 2009/52/ES s cílem prosadit horizontální ustanovení posilující účinný přístup k pracovním právům a účinným opravným prostředkům prostřednictvím mechanismů pro podávání stížností a právních postupů a zajistit, aby se tato směrnice vztahovala na všechny státní příslušníky třetích zemí pracující v Unii.

Doporučení č. 9 (o potřebě revidovat směrnici 2003/109/ES)

–  Držitelé povolení k pobytu v EU pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta čelí při výkonu práva svobodně se pohybovat a pobývat v ostatních členských státech za účelem práce, studia nebo jiných důvodů řadě překážek. Důvodem je to, že podmínky pro mobilitu, které musí dlouhodobě pobývající rezidenti v EU splňovat, jsou často podobné podmínkám, které musí splnit státní příslušníci ostatních třetích zemí v případě první žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu. V roce 2017 bylo ve 25 členských státech, na něž se vztahuje směrnice 2003/109/ES, přibližně 3,1 milionu státních příslušníků třetích zemí držiteli povolení k pobytu v EU pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta, oproti přibližně 7,1 milionu státních příslušníků třetích zemí, kteří byli držiteli vnitrostátního povolení k dlouhodobému pobytu; Je proto možné dojít k závěru, že státní příslušníci třetích zemí nedostatečně využívají povolení k pobytu v EU pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta, což znamená, že mnoho z nich nemá prospěch z přínosů vyplývajících z unijního statusu, a to navzdory skutečnosti, že by k tomu byli způsobilí. Zpráva o provádění uvedené směrnice poukazuje na skutečnost, že většina členských států aktivně nepodporuje využívání povolení k pobytu v EU pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta a v důsledku toho neexistují rovné podmínky mezi legislativním systémem Unie a jeho vnitrostátní obdobou(31).

–  Evropský parlament se proto domnívá, že legislativní akt, který má být přijat, by měl změnit směrnici 2003/109/ES tak, aby umožňovala státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou dlouhodobými rezidenty určitého členského státu, trvale pobývat v jiném členském státě ode dne, kdy je vydáno jejich povolení, za podobných podmínek, jaké se uplatňují na občany Unie. Evropský parlament doporučuje, aby Komise současně zvážila jiné vhodné změny uvedené směrnice, čímž by ji aktualizovala a sladila s ostatními novějšími právními akty Unie zabývajícími se státními příslušníky třetích zemí oprávněně pobývajícími v Unii. Evropský parlament žádá Komisi, aby do svého návrhu zahrnula přinejmenším snížení počtu let požadovaných k získání povolení k pobytu v EU pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta z pěti let na tři roky, zejména k posílení mobility a zjednodušení a harmonizaci postupů. Provedením těchto změn by směrnice 2003/109/ES usnadnila mobilitu uvnitř Unie, jakož i mezinárodní mobilitu z Unie a do ní a ze třetích zemí. V neposlední řadě Parlament vybízí Komisi, aby vypracovala studii o míře fluktuace státních příslušníků třetích zemí v rámci Unie s cílem lépe pochopit důvody odchodu z členského státu během prvních tří let po příchodu.

(1) Úř. věst. L 382, 28.10.2021, s. 1.
(2) Úř. věst. L 132, 21.5.2016, s. 21.
(3) Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 375.
(4) Úř. věst. L 157, 27.5.2014, s. 1.
(5) Úř. věst. L 343, 23.12.2011, s. 1.
(6) Úř. věst. L 168, 30.6.2009, s. 24.
(7) Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44.
(8) Úř. věst. L 251, 3.10.2003, s. 12.
(9) Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9.
(10) Úř. věst. L 107, 22.4.2016, s. 1.
(11) Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 21.
(12) Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 9.
(13) Úř. věst. C 362, 8.9.2021, s. 82.
(14) Přijaté texty, P9_TA(2021)0260.
(15) https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/-/ddn-20210325-2#:~:text=On%201%20January%202020%2C%2023,5.1%25%20of%20the%20EU%20population
(16) https://ec.europa.eu/info/sites/default/files/demography_report_2020_n.pdf
(17) https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/ip_21_2921
(18) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (Úř. věst. L 243, 15.9.2009, s. 1).
(19) https://www.eesc.europa.eu/en/news-media/press-releases/skills-mismatches-eu-businesses-are-losing-millions-and-will-be-losing-even-more
(20) https://ec.europa.eu/migrant-integration/librarydoc/report-on-the-implementation-of-directive-2003/109/ec-on-the-status-of-long-term-foreign-residents
(21) https://www.etiasvisa.com/etias-news/digital-nomad-visas-eu-countries#:~:text=The%20digital%20nomad%20visa%20allows,are%20reviewed%20within%2030%20days
(22) Tamtéž.
(23) https://picum.org/wp-content/uploads/2021/03/Designing-labour-migration-policies-to-promote-decent-work-EN.pdf
(24) Ageing Europe – looking at the lives of older people in the EU (Stárnoucí Evropa – analýza života starších osob v EU), 2020.
(25) https://www.eesc.europa.eu/cs/news-media/press-releases/skills-mismatches-eu-businesses-are-losing-millions-and-will-be-losing-even-more
(26) Navarra, C. a Fernandes, M. Politika a právní předpisy v oblasti legální migrace - Posouzení evropské přidané hodnoty, Výzkumná služba Evropského parlamentu (EPRS), 2021, přílohy I a II.
(27) Tamtéž.
(28) https://knowledge4policy.ec.europa.eu/publication/immigrant-key-workers-their-contribution-europes-covid-19-response_en
(29) https://ec.europa.eu/growth/smes/sme-strategy/start-up-procedures_en
(30) https://ec.europa.eu/home-affairs/minimum-standards-sanctions-and-measures-against-employers-illegally-staying-third-country_en
(31) https://ec.europa.eu/migrant-integration/librarydoc/report-on-the-implementation-of-directive-2003/109/ec-on-the-status-of-long-term-foreign-residents


Zavedení evropského průkazu sociálního zabezpečení s cílem zlepšit digitální prosazování práv na sociální zabezpečení a spravedlivou mobilitu
PDF 173kWORD 56k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2021 o zavedení evropského průkazu sociálního zabezpečení s cílem zlepšit digitální prosazování práv na sociální zabezpečení a spravedlivou mobilitu (2021/2620(RSP))
P9_TA(2021)0473B9-0551/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na článek 153 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2014 o účinných inspekcích práce jako strategii na zlepšení pracovních podmínek v Evropě(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2017 o evropském pilíři sociálních práv(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2020 o silné sociální Evropě pro spravedlivou transformaci(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2020 o politice zaměstnanosti a sociální politice eurozóny v roce 2020(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. ledna 2021 nazvané Posílení jednotného trhu: budoucnost volného pohybu služeb(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2021 o dopadech pravidel EU na volný pohyb pracovníků a služeb: mobilita pracovních sil uvnitř EU jakožto nástroj k přizpůsobení dovedností potřebám trhu práce(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. června 2020 o evropské ochraně přeshraničních a sezónních pracovníků v kontextu krize COVID-19(7),

–  s ohledem na otázku E-001132/2021 ze dne 25. února 2021 a písemnou odpověď, kterou jménem Komise poskytl komisař pro pracovní místa a sociální práva dne 28. dubna 2021(8),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání(9),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1149 ze dne 20. června 2019, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pracovní záležitosti(10),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(11),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(12),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb(13),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018, kterou se mění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb(14),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“)(15),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1057 ze dne 15. července 2020, kterou se stanoví zvláštní pravidla o vysílání řidičů v odvětví silniční dopravy, pokud jde o směrnice 96/71/ES a 2014/67/EU, a kterou se mění směrnice 2006/22/ES, pokud jde o požadavky na prosazování, a nařízení (EU) č. 1024/2012(16),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1054 ze dne 15. července 2020, kterým se mění nařízení (ES) č. 561/2006, pokud jde o minimální požadavky na maximální denní a týdenní dobu řízení, minimální přestávky v řízení a týdenní doby odpočinku, a nařízení (EU) č. 165/2014, pokud jde o určování polohy pomocí tachografů(17),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1055 ze dne 15. července 2020, kterým se mění nařízení (ES) č. 1071/2009, (ES) č. 1072/2009 a (EU) č. 1024/2012 za účelem jejich přizpůsobení vývoji v odvětví silniční dopravy(18),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii(19),

–  s ohledem na rozsudek SDEU ve věci C-55/18, podle něhož musejí členské státy požadovat, aby zaměstnavatelé vytvořili systém umožňující měření denní pracovní doby(20),

–  s ohledem na evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Evropskou radou, Parlamentem a Komisí v listopadu 2017,

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce pro evropskou digitální identitu, který předložila Komise dne 3. června 2021 (COM(2021)0281), důvěryhodná a bezpečná evropská elektronická identifikace,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. března 2020 o pokynech k výkonu volného pohybu pracovníků během šíření onemocnění COVID-19,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. července 2020 s pokyny týkajícími se sezónních pracovníků v EU v souvislosti s šířením onemocnění COVID-19,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. března 2021 nazvané Akční plán pro evropský pilíř sociálních práv (COM(2021)0102),

–  s ohledem na otázku Komisi o zavedení evropského pasu sociálního zabezpečení s cílem zlepšit digitální prosazování práv na sociální zabezpečení a spravedlivou mobilitu (O-000071/2021 – B9‑0041/2021),

–  s ohledem na čl. 136 odst. 5 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

A.  vzhledem k tomu, že pracovní mobilita uvnitř EU v posledních letech vykazovala vzestupný trend; vzhledem k tomu, že v roce 2019 se do jiné země EU přestěhovalo 17,9 milionu lidí z EU-28; vzhledem k tomu, že 13 milionů těchto stěhujících se osob bylo v produktivním věku a 78 % z nich bylo zaměstnaných; vzhledem k tomu, že v roce 2019 bylo v EU 1,5 milionu přeshraničních pracovníků(21); vzhledem k tomu, že aktivní mobilní pracovníci v roce 2019 představovali 4,3 % celkové pracovní síly v 28 členských státech EU; vzhledem k tomu, že údaje Komise z roku 2017 odhadují nehlášenou práci na 11,6 % celkového objemu práce v soukromém sektoru EU a 16,4 % hrubé přidané hodnoty(22); vzhledem k tomu, že v roce 2019 bylo v EU vydáno 4,6 milionu přenosných dokumentů A1, což představuje odhadem 3,06 milionu pracovníků; vzhledem k tomu, že vyslaní pracovníci musí mít při práci v jiném členském státě formulář A1; vzhledem k tomu, že formulář A1 poskytuje informace o systému sociálního zabezpečení, který se vztahuje na pracovníka; vzhledem k tomu, že formuláře A1 neposkytují aktuální informace o sociálním zabezpečení v reálném čase;

B.  vzhledem k tomu, že údaje nadace Eurofound ukazují, že doba mobility v rámci EU se zkracuje, neboť 50 % migrujících osob pobývá v hostitelské zemi po dobu jednoho až čtyř let; vzhledem k tomu, že se zvýšila i zpětná mobilita(23): na každé čtyři osoby, které v roce 2017 opustily členský stát, připadaly tři osoby, které se vrátily(24); vzhledem k tomu, že kratší a opakovaná období mobility vyžadují, aby mobilní pracovníci měli přehled o svých příspěvcích na sociální zabezpečení a důchodových právech;

C.  vzhledem k tomu, že článek 48 SFEU svěřuje Parlamentu a Radě pravomoc, aby řádným legislativním postupem přijaly opatření v oblasti sociálního zabezpečení, která jsou nezbytná k zajištění volného pohybu pracovníků; vzhledem k tomu, že za tímto účelem musí přijmout opatření k zajištění práv sociálního zabezpečení pro migrující pracovníky a samostatně výdělečně činné pracovníky a na nich závislé osoby; vzhledem k tomu, že čl. 153 odst. 1 SFEU svěřuje Unii pravomoc podporovat a doplňovat činnosti členských států v oblasti sociálního zabezpečení; vzhledem k tomu, že čl. 153 odst. 2 SFEU stanoví, že v oblasti sociálního zabezpečení rozhoduje Rada zvláštním legislativním postupem jednomyslně po konzultaci s Parlamentem, Evropským hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů;

D.  vzhledem k tomu, že mobilní pracovníci a občané přispívají k bohatství socioekonomické struktury v příhraničních regionech, které představují 40 % území EU; vzhledem k tomu, že je proto nezbytné zajistit rovné podmínky a spravedlivé podmínky mobility pro občany tím, že jim budou poskytnuty vhodné nástroje, které jim zaručí právní jistotu, ochranu práv a sociální zabezpečení; vzhledem k tomu, že je třeba vyhnout se nadměrnému administrativnímu zatížení podniků, zejména malých a středních podniků (MSP);

E.  vzhledem k tomu, že zásada č. 12 evropského pilíře sociálních práv stanoví, že bez ohledu na typ a délku trvání pracovního poměru mají pracovníci a za srovnatelných podmínek osoby samostatně výdělečně činné právo na přiměřenou sociální ochranu;

F.  vzhledem k tomu, že problémy týkající se nekalé soutěže založené na pracovním vykořisťování, podvodných formách zaměstnávání a nekalých praktikách, jako např. sociální dumping, jsou stále problémem ve všech členských státech a představují velký problém pro evropské podniky, pracovníky a společnosti; vzhledem k tomu, že podvodné využívání podle všeho nejvíce postihuje různé formy pracovních smluv: vzhledem k tomu, že chybí spolehlivé údaje, které by umožnily určit rozsah tohoto problému, zejména v souvislosti s vysíláním pracovníků(25); vzhledem k tomu, že jednou z příčin je absence účinného sledování a prosazování platných právních předpisů Unie, zejména pokud jde o zásady rovného zacházení a stejné odměny za stejnou práci na stejném místě, které nelze zaručit, pokud není dodržována zásada sledovatelnosti a přenositelnosti práv, což je třeba zlepšit;

G.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 upozornila na nejisté pracovní a životní podmínky řady mobilních a přeshraničních pracovníků v EU a zhoršila je; vzhledem k tomu, že krize upozornila na význam spolehlivých a stabilních systémů sociálního zabezpečení, které zajistí, aby nikdo nebyl opomenut v důsledku výkonu svobody pohybu; vzhledem k tomu, že v době vypuknutí pandemie vedla opatření přijatá členskými státy k právní nejistotě mobilních pracovníků, pokud jde o platná pravidla sociálního zabezpečení, a mnozí z nich se potýkali s těžkostmi při podávání žádostí o dávky v nezaměstnanosti na dálku; vzhledem k tomu, že pandemie upozornila na zvláštní zranitelnost nehlášených a sezónních pracovníků bez sociálního zabezpečení a že zneužívání a podvodné využívání záchranných balíčků krátkodobé finanční podpory poskytované v rámci pandemie COVID-19 vedlo ke zvýšené míře nehlášené a nedostatečně hlášené práce, včetně nových forem podpory nehlášené práce(26);

H.  vzhledem k tomu, že digitalizace poskytuje nebývalou příležitost ke zjednodušení mobility pracovních sil a zároveň urychluje a usnadňuje kontrolu dodržování platných předpisů EU; vzhledem k tomu, že v celé EU neprobíhá systematické shromažďování údajů, jehož cílem by bylo poskytnout odpovídající údaje o mobilních pracovnících nebo usnadnit přeshraniční přenositelnost práv na sociální zabezpečení prostřednictvím ověřování krytí sociálního zabezpečení a dávek pracovníků příslušnými subjekty a institucemi v reálném čase; vzhledem k tomu, že přístup k informacím o platných pravidlech, jakož i účinné dodržování, sledování a prosazování jsou nezbytnými předpoklady spravedlivé mobility a boje proti zneužívání; vzhledem k tomu, že je proto třeba podporovat a využívat digitální technologie, které mohou usnadnit kontrolu a prosazování právních předpisů, zaručit práva mobilních pracovníků a snížit administrativní náklady podniků a vnitrostátních institucí, a to v souladu s pravidly pro ochranu údajů;

I.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní sociální partneři v různých odvětvích členských států vypracovali různé formy vnitrostátních průkazů nebo srovnatelných nástrojů v oblasti pracovního práva, a to buď ve spolupráci s místními, nebo celostátními orgány; vzhledem k tomu, že tyto různé iniciativy mají jeden hlavní společný rys: identifikační číslo nebo osobní průkaz, který pracovníkům, orgánům a hlavním poskytovatelům poskytuje účinný nástroj k zajištění sociálního zabezpečení a důstojných mezd a pracovních podmínek na pracovišti; vzhledem k tomu, že tyto iniciativy zvyšují povědomí o zaměstnanosti a pracovních podmínkách všech pracovníků a zlepšují jejich prosazování;

J.  vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 14. ledna 2014 o účinných inspekcích práce vyzval Parlament Komisi, aby prozkoumala přínosy zavedení evropského průkazu sociálního zabezpečení odolného proti padělání nebo jiného celoevropského elektronického dokladu na evropské úrovni, na němž by mohly být uloženy všechny údaje potřebné k ověření zaměstnaneckého poměru držitele, jako jsou podrobnosti o sociálním zabezpečení a pracovní době, a na nějž by se vztahovala přísná pravidla na ochranu údajů; vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 19. ledna 2017 o evropském pilíři sociálních práv poukazuje Parlament na potenciál dostupných řešení elektronické veřejné správy, případně včetně evropského průkazu sociálního zabezpečení zaručujícího vysokou úroveň ochrany údajů, což může zlepšit koordinaci sociálního zabezpečení v EU a informovanost jednotlivců; vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 22. října 2020 o politice zaměstnanosti a sociální politice eurozóny v roce 2020 vyzval Komisi, aby na základě řádného posouzení dopadů založeném na faktech předložila návrh digitálního čísla sociálního zabezpečení EU; vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 17. prosince 2020 o silné sociální Evropě pro spravedlivou transformaci vyzývá Parlament Komisi, aby předložila návrh digitálního evropského čísla sociálního zabezpečení (ESSN) společně s osobním pracovním průkazem a uvádí, že pracovníci a jejich zástupci a inspektoráty musí mít přístup k aktualizovaným informacím o svých zaměstnavatelích, jejich mzdových nárocích a pracovních a sociálních právech; vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 20. května 2021 o mobilitě pracovních sil v rámci EU Parlament zdůrazňuje, že digitalizace výměny údajů mezi členskými státy by mohla usnadnit volný pohyb pracovníků na spravedlivém a rovnoprávném základě, jakož i zajištění prosazování příslušných pravidel Unie;

K.  vzhledem k tomu, že pracovní program Komise na rok 2018 ze dne 24. října 2017 oznámil záměr zavést ESSN s cílem přispět k celkovému cíli, jímž je zajištění spravedlivých pracovních podmínek pro mobilní pracovníky, dodržování sociálních norem pro všechny mobilní občany a zajištění jejich řádného prosazování; vzhledem k tomu, že Komise zavedení ESSN konzultovala se zúčastněnými stranami a občany v období od 27. listopadu 2017 do 7. ledna 2018; vzhledem k tomu, že Komise ve svém počátečním posouzení dopadů ESSN z roku 2017 předpokládala v dlouhodobějším výhledu možnost rozšíření využití ESSN na další oblasti politiky nad rámec koordinace sociálního zabezpečení; vzhledem k tomu, že Komise ve své roční analýze zátěže za rok 2019 zveřejněné 13. srpna 2020 potvrdila, že pracuje na iniciativě týkající se evropského čísla sociálního zabezpečení; vzhledem k tomu, že předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová ve svém projevu o stavu Evropské unie ze dne 16. září 2020 oznámila, že Komise brzy navrhne důvěryhodný a bezpečný systém evropské elektronické identity; vzhledem k tomu, že Komise v Akčním plánu pro evropský pilíř sociálních práv oznámila, že v roce 2021 zahájí pilotní projekt, který posoudí možnost zavedení evropského průkazu sociálního zabezpečení, který by vycházel z iniciativy týkající se evropských elektronických průkazů totožnosti;

L.  vzhledem k tomu, že Evropská konfederace odborových svazů považuje ESSN za cenný nástroj pro boj proti podvodům a zneužívání sociálního zabezpečení; vzhledem k tomu, že Konfederace evropského podnikání (Business Europe) zveřejnila dne 12. ledna 2018 zprávu, která zdůrazňuje potenciál ESSN pro zlepšení koordinace sociálního zabezpečení v EU a zároveň řeší obavy související s rozmanitostí vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení, s případnými otázkami ochrany údajů a další administrativní zátěží; vzhledem k tomu, že sociální partneři v odvětví stavebnictví vyzvali k zavedení účinných digitálních nástrojů k zajištění dodržování platných právních předpisů, včetně evropského přístupu k osobním pracovním průkazům(27);

M.  vzhledem k tomu, že v červnu 2019 byl zřízen Evropský orgán pro pracovní záležitosti (ELA); vzhledem k tomu, že do nařízení o orgánu ELA nebylo zahrnuto ESSN; vzhledem k tomu, že cílem orgánu ELA je zajistit spravedlivou pracovní mobilitu tím, že bude pomáhat členským státům a Komisi při účinném uplatňování a prosazování právních předpisů Unie týkajících se mobility pracovní síly a koordinace systémů sociálního zabezpečení;

1.  připomíná, že Parlament od roku 2014 několikrát vyzval Komisi, aby prozkoumala výhody zavedení legislativního návrhu evropského čísla sociálního zabezpečení za účelem vytvoření celoevropského digitálního nástroje pro koordinaci sociálního zabezpečení a zajištění spravedlivé pracovní mobility mobilních pracovníků; vyjadřuje politování nad tím, že Komise návrh ESSN dosud nepředložila, přestože se k tomu opakovaně zavázala; opakuje svou výzvu Komisi, aby vysvětlila, proč tak dosud neučinila;

2.  vyzývá Komisi, aby se s Parlamentem podělila o návrh posouzení dopadů ESSN, který byl předložen Výboru pro kontrolu regulace (RSB) v letech 2017/2018, a aby se podělila o stanovisko Výboru pro kontrolu regulace k tomuto návrhu posouzení dopadů; vyzývá Komisi, aby s Parlamentem sdílela veškeré další dokumenty, které přispěly k jejímu rozhodnutí nepokročit s návrhem ESSN;

3.  vítá závazek Komise uvedený v Akčním plánu pro evropský pilíř sociálních práv zahájit pilotní projekt, který by prozkoumal možnosti zavedení digitálního evropského průkazu sociálního zabezpečení (ESSP); vítá zahájení pilotních projektů, jejichž cílem je prozkoumat digitální řešení, a vyzývá Komisi, aby řádně informovala Parlament o jejich výsledcích a o případných obtížích, jež vyvstaly ve fázi provádění; zdůrazňuje, že pilotní projekt ESSP musí být důsledně zaměřen na zajištění spravedlivé mobility; vyzývá Komisi, aby zvýšila své ambice, pokud jde o obsah i načasování, a souběžně s pilotním projektem zahájila i řádné hodnocení na základě dosud vykonané práce s cílem iniciovat legislativní návrh týkající se ESSP do konce roku 2022, aby byla co nejdříve zajištěna přenositelnost a sledovatelnost práv pracovníků;

4.  bere na vědomí návrh Komise týkající se stanovení rámce pro evropskou digitální identitu; vyzývá Komisi, aby informovala Parlament o průběhu zavádění elektronické identifikace; domnívá se, že iniciativa ESSP, která by měla tvořit součást rámce elektronické identifikace, by měla být povinná pro všechny členské státy;

5.  poukazuje na úlohu mobilních pracovníků během pandemie COVID-19, zejména v některých klíčových odvětvích, a na naléhavou potřebu zaručit těmto pracovníkům nejen důstojné pracovní podmínky, ale také rovné podmínky pro rovnocennou práci vykonávanou na stejném místě;

6.  domnívá se, že cílem zavedení iniciativy ESSP by mělo být: zajistit účinnou identifikaci, sledovatelnost, seskupování a přenositelnost práv na sociální zabezpečení; zlepšit prosazování pravidel EU týkajících se mobility pracovních sil a koordinace sociálního zabezpečení na trhu práce spravedlivým a účinným způsobem s cílem zajistit rovné podmínky v EU; umožňovat příslušným vnitrostátním orgánům, jako jsou inspektoráty práce a sociálního zabezpečení a sociální partneři, ověřování statusu pojištění a příspěvků mobilních pracovníků v reálném čase, jestliže provádějí kontroly práce a sociálního zabezpečení nebo se na nich podílejí; lépe předcházet nekalým praktikám, jako je zneužívání a sociální podvody, a tím přispívat k boji proti nehlášené práci a nedodržování mechanismů stanovování mezd v hostitelské zemi a povinností týkajících se příspěvků na sociální zabezpečení; zdůrazňuje, že zavedení ESSP by rovněž pracovníkům usnadnilo sledování jejich příspěvků do systémů sociálního zabezpečení a čerpání dávek, jako jsou například důchodová práva; zdůrazňuje, že ESSP vycházející z evropské elektronické identifikace by měl zahrnovat jak prvek identifikace mobilních občanů a pracovníků, tak i prvek ověřování jejich dávek sociálního zabezpečení v reálném čase;

7.  zdůrazňuje, že cílem iniciativy ESSP by měla být ochrana sociálních práv prostřednictvím usnadnění informování a lepšího prosazování platných pravidel pro koordinaci sociálního zabezpečení a pracovní mobilitu v přeshraničním kontextu; domnívá se, že návrh Komise na iniciativu ESSP musí přinášet jednoznačné výhody pro všechny zúčastněné strany zapojené do procesu mobility, jako jsou mobilní občané a pracovníci, podniky, včetně malých a středních podniků, zaměstnavatelé i odbory, stejně jako vnitrostátní orgány, jako např. inspektoráty práce a sociálního zabezpečení; je toho názoru, že záměrem iniciativy ESSP by mělo být zjednodušení vzájemných vztahů a sblížení těchto zúčastněných stran v přeshraničním kontextu s cílem lépe chránit mobilní občany a pracovníky a jejich práva a poskytovat všem těmto zúčastněným stranám jasné informace za účelem zlepšení předvídatelnosti a zajištění hladkého průběhu správních postupů bez zbytečných časových prodlev; připomíná, že iniciativa ESSP musí být v souladu se zásadou subsidiarity, a tudíž jí nesmí být dotčeny vnitrostátní systémy sociálního zabezpečení a jejich rozmanitost, respektování tradic každého členského státu, vnitrostátní modely trhu práce a nezávislost sociálních partnerů; zdůrazňuje, že iniciativa ESSP nesmí představovat požadavek podmiňující výkon svobody pohybu, nýbrž prostředek, jehož hlavním účelem je usnadnit přístup k informacím a zlepšit prosazování platných pravidel týkajících se koordinace sociálního zabezpečení a mobility pracovních sil v přeshraničním kontextu;

8.  vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s orgánem ELA a po řádném posouzení předložila legislativní návrh ESSP s cílem poskytnout vnitrostátním orgánům, jako jsou inspektoráty práce a sociálního zabezpečení a sociální partneři, pokud provádějí inspekce práce a sociálního zabezpečení nebo se na nich podílejí, nástroj k účinnému prosazování vnitrostátního práva a práva EU ověřující informace v reálném čase; je přesvědčen, že ESSP by měl umožnit ověřování místa výkonu práce, místa zaměstnání, pracovního poměru a totožnosti pracovníků v reálném čase, jakož i normalizované dávky sociálního zabezpečení, ustanovení a osvědčení v oblasti sociálního zabezpečení, jak je stanoveno v nařízení (ES) č. 883/2004; vyzývá Komisi, aby posoudila možnost, že by ESSP umožňovalo kontrolu dalších důležitých informací, aniž by byla dotčena pravidla ochrany údajů a při zajištění rovného zacházení;

9.  je přesvědčen, že ESSP se musí vztahovat na všechny mobilní občany a pracovníky EU včetně osob samostatně výdělečně činných, stejně jako na všechny mobilní státní příslušníky třetích zemí, na které se vztahují pravidla EU o mobilitě v rámci EU;

10.  domnívá se, že má-li být ESSP plně funkční a má-li být zachována vysoká úroveň spolehlivosti údajů a certifikace identifikátorů a zabráněno chybám a podvodnému použití, mělo by jeho zavedení zahrnovat systém ověřování a monitorování v reálném čase, kontrolu a výměnu informací prostřednictvím křížových odkazů mezi vnitrostátními databázemi při důsledném dodržování předpisů EU v oblasti ochrany osobních údajů; zdůrazňuje, že údaje o sociálním zabezpečení a osobní údaje by měly být zpřístupněny pouze dotyčné osobě a příslušným vnitrostátním orgánům a neměly by být sdíleny pro jiné účely, než je prosazování pravidel EU v oblasti koordinace sociálního zabezpečení a mobility pracovních sil v rámci EU při důsledném dodržování předpisů EU v oblasti ochrany osobních údajů; domnívá se, že v členských státech, v nichž sociální partneři provádějí inspekce práce nebo jsou do nich zapojeni, musí být sociálním partnerům zajištěn přístup k údajům o sociálním zabezpečení pracovníků z jiných členských států, aniž by bylo ohroženo dodržování ustanovení o ochraně údajů;

11.  vítá iniciativy několika členských států zaměřené na zlepšení účinného prosazování práva Unie prostřednictvím používání vnitrostátních průkazů nebo srovnatelných nástrojů v oblasti pracovního práva(28); zdůrazňuje, že ačkoli tyto vnitrostátní iniciativy vytvářejí povědomí o mzdových a pracovních podmínkách pro všechny pracovníky a zlepšují jejich prosazování, nemohou usnadnit přeshraniční výměnu platných a přesných informací, včetně informací o pracovním poměru a právech; vyzývá Komisi, aby zajistila, že iniciativa ESSP poskytne členským státům možnost využívat informace, které jsou k dispozici díky lepším možnostem identifikace a ověřování v rámci vnitrostátních průkazů nebo srovnatelných nástrojů v oblasti pracovního práva v zemích, kde tyto iniciativy existují; zdůrazňuje, že začlenění ESSP do vnitrostátních průkazů nebo srovnatelných nástrojů v oblasti pracovního práva by nemělo tyto vnitrostátní postupy nahrazovat, ale doplňovat, a poskytovat příslušné informace pouze příslušným orgánům; připomíná, že nezávislost vnitrostátních sociálních partnerů a pracovní podmínky stanovené platnými kolektivními smlouvami v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi nesmí být dotčena; je přesvědčen, že ESSP a jeho integrace s vnitrostátními průkazy nebo srovnatelnými nástroji v oblasti pracovního práva, pokud existují, se může ukázat jako základ pro budoucí úsilí o prosazování na úrovni EU;

12.  je přesvědčen, že všichni pracovníci, sociální partneři a národní inspektoráty práce a sociálního zabezpečení by měli mít v souladu s platnými kolektivními smlouvami nebo vnitrostátními právními předpisy přístup k aktualizovaným informacím o zaměstnaneckém poměru, mzdových nárocích a pracovních a sociálních právech;

13.  konstatuje, že přenosný formulář PD A1 je důležitým, avšak v současné době jediným nástrojem pro ověřování statusu sociálního zabezpečení mobilních pracovníků; bere na vědomí omezení a problémy spojené s postupem PD A1, zejména pokud jde o používání formulářů PD A1 zaměstnavateli v závislosti na úrovni digitalizace systémů sociálního zabezpečení v členských státech a jejich ověřování příslušnými vnitrostátními orgány v souvislosti s poskytováním služeb v jiném členském státě, ale také o získávání přesných informací o počtu a charakteristikách vyslaných pracovníků v EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby dále zlepšily proces ověřování formulářů PD A1, a je přesvědčen, že je třeba vypracovat rychlé postupy pro řešení podvodně získaných nebo použitých osvědčení PD A1 mezi členskými státy; konstatuje, že omezení a výzvy související s formulářem PD A1 jsou překážkou pro získání přesných informací o počtu a charakteristikách vyslaných pracovníků v EU; poukazuje na to, že iniciativa ESSP by poskytovala informace o sociálním zabezpečení mobilních pracovníků v reálném čase v den inspekce práce v hostitelském členském státě; vyzývá Komisi, aby zajistila, že pilotní projekt ESSP usnadní sociální zabezpečení tím, že zjednoduší postupy týkající se předkládání žádosti, vydávání a ověřování PD A1 s cílem bojovat proti podvodům;

14.  domnívá se, že ESSP by měl vycházet z evropské elektronické identifikace, evropského průkazu zdravotního pojištění (EHIC) a elektronické výměny informací o sociálním zabezpečení (EESSI) a doplňovat je, a to i s ohledem na jeho rozšíření na další oblasti koordinace sociálního zabezpečení a pracovního práva EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že EESSI bude co nejdříve plně funkční, a aby využily možnosti, které poskytují stávající fondy EU, k usnadnění provádění vnitrostátních plánů v rámci Nástroje pro oživení a odolnost, s cílem plně zavést systém EESSI a dále digitalizovat veřejnou správu, usnadnit výměny mezi institucemi sociálního zabezpečení, urychlit vyřizování jednotlivých případů a zlepšit kapacitu orgánu ELA a příslušných vnitrostátních orgánů v oblasti prosazování práva; vyzývá Komisi, aby vyjasnila úlohu, kterou bude mít agentura ELA při navrhování a provádění ESSP; zdůrazňuje, že zvýšená digitalizace nesmí narušit již zavedená vnitrostátní ochranná opatření proti sociálním podvodům;

15.  vyzývá Komisi, aby při vytváření a zavádění iniciativy ESSP úzce spolupracovala se sociálními partnery a vnitrostátními orgány sociálního zabezpečení a inspektoráty práce, a zajistila tak plné respektování nezávislosti sociálních partnerů a vnitrostátních modelů trhu práce; domnívá se, že ESSP s přístupem k údajům v reálném čase by umožnil příslušným vnitrostátním orgánům a sociálním partnerům ověřit pokrytí pracovníků sociálním zabezpečením v daném okamžiku, a tím by posílil inspekce práce a podpořil shromažďování důkazů při společných přeshraničních inspekcích práce(29);

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 482, 23.12.2016, s. 31.
(2) Úř. věst. C 242, 10.7.2018, s. 24.
(3) Úř. věst. C 445, 29.10.2021, s. 75.
(4) Úř. věst. C 404, 6.10.2021, s. 159.
(5) Úř. věst. C 456, 10.11.2021, s. 14.
(6) Přijaté texty, P9_TA(2021)0249.
(7) Úř. věst. C 362, 8.9.2021, s. 82.
(8) https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/E-9-2021-001132-ASW_EN.html
(9) Úř. věst. L 327, 5.12.2008, s. 9.
(10) Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 21.
(11) Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1.
(12) Úř. věst. L 284, 30.10.2009, s. 1.
(13) Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1.
(14) Úř. věst. L 173, 9.7.2018, s. 16.
(15) Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 11.
(16) Úř. věst. L 249, 31.7.2020, s. 49.
(17) Úř. věst. L 249, 31.7.2020, s. 1.
(18) Úř. věst. L 249, 31.7.2020, s. 17.
(19) Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 105.
(20) Rozsudek ze dne 14. května 2019, Federación de Servicios de Comisiones Obreras (CCOO) v. Deutsche Bank SAE, C-55/18 - CCOO, EU:C:2019:402.
(21) Evropská komise, Annual Report on Intra-EU Labour Mobility 2020 (Výroční zpráva za rok 2020 o mobilitě pracovních sil uvnitř EU), 8. ledna 2021. https://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=738&langId=en&pubId=8369
(22) Evropská komise, Evaluation of the scale of undeclared work in the European Union and its structural determinants (Hodnocení rozsahu nehlášené práce v Evropské unii a jejích strukturálních příčin), listopad 2017. https://ec.europa.eu/social/BlobServlet?docId=19002&langId=en
(23) Eurofound, Tackling labour shortages in EU Member States (Řešení nedostatku pracovních sil v členských státech EU), Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2021.
(24) Evropská komise, Annual Report on Intra-EU Labour Mobility 2020 (Výroční zpráva za rok 2020 o mobilitě pracovních sil uvnitř EU), 8. ledna 2021. https://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=738&langId=en&pubId=8369
(25) Eurofound, Exploring the fraudulent contracting of work in the European Union (Zkoumání podvodných pracovních smluv v Evropské unii), Úřad pro publikace Evropské unie, 21. listopadu 2016.
(26) Evropská platforma pro boj s nehlášenou prací, COVID 19: combating fraud in short-term financial support schemes (COVID-19: boj proti podvodům v režimech krátkodobé finanční podpory), květen 2021. https://ec.europa.eu/social/BlobServlet?docId=24072&langId=en
(27) Prohlášení EFBWW a FIEC, EU construction social partners call for digital enforcement (Sociální partneři ve stavebnictví v EU vyzývají k digitálnímu prosazování), 24. června 2021. https://www.efbww.eu/news/eu-construction-social-partners-call-for-digital-enforcement/2657-a
(28) Zpráva EFBWW-FIEC, Social identity cards in the European construction industry (Sociální průkazy totožnosti v evropském stavebnictví), 2015.
(29) Eurofound, Joint cross-border labour inspections and evidence gathered in their course (Společné přeshraniční inspekce práce a důkazy shromážděné v jejich průběhu), 2019.


Mnohostranná jednání před 12. ministerskou konferencí WTO v Ženevě ve dnech 30. listopadu až 3. prosince 2021
PDF 155kWORD 55k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2021 o mnohostranných jednáních s ohledem na 12. zasedání Konference ministrů Světové obchodní organizace (WTO) v Ženevě ve dnech 30. listopadu až 3. prosince 2021 (2021/2769(RSP))
P9_TA(2021)0474B9-0550/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na Marrákešskou dohodu ze dne 15. dubna 1994 o zřízení Světové obchodní organizace (WTO),

–  s ohledem na prohlášení ministrů z Dohá přijaté na úrovni WTO dne 14. listopadu 2001(1),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o WTO, zejména na usnesení ze dne 15. listopadu 2017 o vícestranných jednáních s ohledem na 11. zasedání Konference ministrů Světové obchodní organizace (WTO)(2), ze dne 29. listopadu 2018 o Světové obchodní organizaci: další postup(3) a usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o krizi Odvolacího orgánu WTO(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2021 o urychlení pokroku a odstranění nerovností, aby do roku 2030 přestalo být onemocnění AIDS hrozbou pro veřejné zdraví(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. června 2021 nazvané Řešení globální výzvy související s onemocněním COVID-19: dopady výjimky z dohody WTO o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) na očkovací látky, léčbu, zařízení a zvyšování výrobní kapacity v souvislosti s onemocněním COVID-19 v rozvojových zemích(6),

–  s ohledem na závěrečný dokument přijatý konsensem dne 7. prosince 2018 na výročním zasedání Parlamentní konference o WTO v Ženevě(7),

–  s ohledem na výsledky 11. Konference ministrů konané v Buenos Aires v prosinci 2017, které zahrnují řadu ministerských rozhodnutí, a na níž nebylo možné přijmout prohlášení ministrů,

–  s ohledem na prohlášení WTO z Buenos Aires o ženách a obchodu vydané dne 12. prosince 2017, jakož i na společná prohlášení o elektronickém obchodu, usnadňování investic a o mikropodnicích a malých a středních podnicích přijatá v Buenos Aires dne 13. prosince 2017,

–  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje OSN,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu, která je součástí Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu a jež nabyla účinnosti v listopadu 2016,

–  s ohledem na společné prohlášení z třístranného zasedání ministrů obchodu Spojených států, Japonska a Evropské unie, které bylo přijato dne 14. ledna 2020,

–  s ohledem na ministerské rozhodnutí z Bali ze dne 7. prosince 2013 o veřejném skladovém hospodářství pro účely potravinového zabezpečení,

–  s ohledem na koncepční dokument Komise o modernizaci WTO ze dne 18. září 2018,

–  s ohledem na Přezkum obchodní politiky vypracovaný Komisí a na jeho přílohu nazvanou Reforma WTO: na cestě k udržitelnému a účinnému mnohostrannému obchodnímu systému,

–  s ohledem na iniciativu Ottawské skupiny v oblasti obchodu a zdraví(8),

–  s ohledem na sdělení Evropské unie adresované Generální radě WTO ze dne 4. června 2021 o naléhavé reakci obchodní politiky na krizi způsobenou onemocněním COVID-19,

–  s ohledem na šestou hodnoticí zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC)(9),

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro mezinárodní obchod,

A.  vzhledem k tomu, že WTO byla vytvořena za účelem další liberalizace obchodu se zbožím a službami, posílení multilateralismu a rozvíjení otevřeného, inkluzivního a nediskriminačního mnohostranného obchodního systému založeného na pravidlech; vzhledem k tomu, že obchod má zásadní význam a je klíčovým nástrojem pro podporu a doplnění úsilí o dosažení udržitelného růstu a zlepšení životní úrovně, zajištění plné zaměstnanosti a velkého a trvale rostoucího objemu reálných příjmů v souladu s cílem udržitelného rozvoje;

B.  vzhledem k tomu, že mnohostranný obchodní systém založený na pravidlech čelí v současné době vážné krizi, která ohrožuje základní funkce organizace, konkrétně stanovování nezbytných pravidel a struktury v oblasti mezinárodního obchodu a zajišťování účinného řešení sporů a prosazování rozhodnutí;

C.  vzhledem k tomu, že dne 11. prosince 2019 přestal fungovat Odvolací orgán WTO, čímž došlo k zastavení funkční, nezávislé a nestranné odvolací fáze;

D.  vzhledem k tomu, že WTO má v rámci cíle udržitelného rozvoje 14.6 jasný mandát, tj. zapojit se do jednání o dotacích v odvětví rybolovu a dosáhnout dohody, jež by v odvětví rybolovu určité formy dotací zakazovala, neboť přispívají k nadměrné kapacitě loďstva a nadměrnému rybolovu, a to za účelem podpory udržitelného řízení rybolovných zdrojů;

E.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 vystavila mnohostranný obchodní systém bezprecedentním výzvám a současně nastolila klíčovou otázku obchodu a zdraví;

F.  vzhledem k tomu, že navzdory otevřeným i skrytým omezením vývozu hrály obchod a mnohostranný systém v boji s pandemií celkově pozitivní úlohu; vzhledem k tomu, že pandemie rovněž odhalila slabiny a zranitelná místa, zejména v základních dodavatelských řetězcích; vzhledem k tomu, že v této souvislosti se ukázalo, že monitorovací funkce WTO je užitečná, neboť WTO trvá na tom, aby mezi členy fungovala transparentnost ohledně obchodu a opatření souvisejících s obchodem přijatých v souvislosti s onemocněním COVID-19;

G.  vzhledem k tomu, že 12. zasedání Konference ministrů WTO (MC12) se uskuteční ve švýcarské Ženevě ve dnech 30. listopadu až 3. prosince 2021;

1.  znovu opakuje své odhodlání plně prosazovat trvalou hodnotu multilateralismu a zdůrazňuje, že mnohostranný systém pro řízení obchodu je nezbytný; vyzývá k přijetí obchodní agendy založené na spravedlivém obchodu podle pravidel ve prospěch všech, která přispěje k udržitelnému hospodářskému růstu a prosperitě, a posílí tak mír a bezpečnost; poukazuje na význam cílů udržitelného rozvoje, sociálních, environmentálních a lidských práv a zajištění, aby mnohostranně dohodnutá a harmonizovaná pravidla byla uplatňována všemi;

2.  upozorňuje, že pokud se všichni členové nezaváží k úsilí o úspěšný výsledek 12. Konference ministrů, hrozí WTO ztráta legitimity; je přesvědčen, že 12. Konference ministrů by se měla stát oficiálním výchozím bodem pro rozvoj a modernizaci WTO, jež jí umožní plnit úlohu při řešení výzev 21. století, včetně otázek, jako je změna klimatu a udržitelnost; naléhavě žádá všechny členy, aby v souvislosti s oživením po pandemii COVID-19 zvýšili své úsilí a zaměřili se na několik hlavních hmatatelných výsledků, které prokáží, že WTO je schopna současné problémy řešit; vyzývá členy, aby přinejmenším dosáhli mnohostranné dohody o zákazu neudržitelných dotací v oblasti rybolovu, jakož i o reakci na pandemii a o omezeném balíčku týkajícím se zemědělství, a aby rovněž zahájili práci na institucionální reformě, včetně procesu, který by vedl k plně funkčnímu systému řešení sporů nejpozději do zasedání 13. Konference ministrů; varuje všechny členy, že nepodaří-li se na 12. Konferenci ministrů dosáhnout podstatných výsledků, mohou někteří členové hledat alternativní fóra pro tvorbu pravidel, což by mohlo ohrozit budoucnost mnohostranného obchodního systému; vítá jmenování nové generální ředitelky WTO Ngozi Okonjo-Iwealové a oceňuje její velké nasazení pro multilateralismus;

3.  zdůrazňuje, že pro důvěryhodnost WTO jako mnohostranné instituce má zásadní význam dosažení dohody o škodlivých dotacích v oblasti rybolovu, která skutečně povede k rychlému a výraznému omezení některých forem dotací v rybolovu, které přispívají k nadměrné kapacitě a nadměrnému rybolovu, a zrušení dotací, které přispívají k nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu (NNN), s cílem zajistit udržitelné využívání mořských zdrojů; zdůrazňuje v tomto ohledu zásadu společné, ale rozdílné odpovědnosti podle objemu škodlivých dotací, přičemž respektuje potřebu zvláštního a rozdílného zacházení v souladu s cílem udržitelného rozvoje č. 14.6; poukazuje na to, že více než 39 milionů osob je přímo závislých na rybolovu, zatímco další miliony jsou na něm závislé v navazujících odvětvích; domnívá se, že takováto dohoda je nezbytná nejen kvůli důvěryhodnosti WTO při dosahování vícestranných dohod, ale že je rovněž nutným předpokladem pro to, aby byla prokázána silná vazba mezi mnohostranným obchodním systémem a cíli udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že je důležité, aby EU vysvětlila svůj postoj a vnitřní pravidla, a zvýšila tak svou důvěryhodnost;

4.  uznává klíčovou úlohu obchodní politiky během pandemie COVID-19; znovu připomíná své usnesení ze dne 10. června 2021 nazvané Řešení globální výzvy související s onemocněním COVID-19: dopady výjimky z dohody WTO o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) na očkovací látky, léčbu, zařízení a zvyšování výrobní kapacity v souvislosti s onemocněním COVID-19 v rozvojových zemích, v tomto ohledu zdůrazňuje, že je nutné, aby byla v ministerském prohlášení nastíněna základní dohoda s cílem odstranit celní tarify na farmaceutické a zdravotnické výrobky, zrušit vývozní omezení a dohoda o pravidlech pro transparentnost a celosvětovou spolupráci v dobách krize, a to v souladu s iniciativou v oblasti obchodu a zdraví; je přesvědčen, že takováto dohoda je maximálně důležitá pro to, aby byla prokázána relevantnost WTO; požaduje, aby byl na 12. Konferenci ministrů zřízen nový stálý Výbor pro obchod a zdraví, který by poskytoval vládám pomoc s prováděním stávající výjimky a flexibility v mezinárodním obchodním právu, a položil základ obchodního pilíře pro jednání o budoucí mezinárodní smlouvě o reakci na pandemii; je přesvědčen, že mnohé, zejména rozvojové země, čelí obtížím při využívání flexibilních ustanovení TRIPS, zejména článku 31a; připomíná, že EU by se měla aktivně zapojit do jednání o dočasné výjimce z dohody TRIPS; vyzývá v tomto ohledu EU, aby podpořila udělení dočasné výjimky z některých ustanovení dohody TRIPS pro onemocnění COVID-19 s cílem řešit celosvětová omezení výroby a nedostatek dodávek, a v důsledku toho zlepšit včasný celosvětový přístup k cenově dostupným očkovacím látkám, terapeutickým přípravkům a diagnostice onemocnění COVID-19;

5.  vyzývá všechny členy WTO, aby dodržovali své závazky týkající se transparentnosti ve všech zemědělských pilířích a aby se dohodli na systematickém zlepšování, jak je doporučeno v návrhu rozhodnutí ministrů o zlepšení transparentnosti v zemědělství spolusponzorovaném EU a uvedeném v dokumentu JOB/AG/213; zdůrazňuje, že je důležité, aby byl přijat pracovní plán týkající se domácích podpor narušujících obchod, včetně trvalého řešení v oblasti veřejného skladového hospodářství, jak nařizuje prohlášení ministrů z Bali, s povinným systémem hlášení založeným na účinném mechanismu technické pomoci a budování kapacit, který by zajišťoval, že programy veřejného skladového hospodářství budou přiměřené cíli potravinového zabezpečení a v souladu s tímto cílem a budou minimalizovat narušení obchodu a nepříznivé důsledky pro potravinové zabezpečení ostatních členů; zdůrazňuje, že Dohoda o zemědělství musí být upravena tak, aby odpovídala dnešním výzvám a zajistila spravedlivější podmínky hospodářské soutěže, a to zohledněním způsobů produkce; podporuje generální ředitelku Okonjo-Iwealovou v její výzvě k přijetí balíčku WTO týkajícího se potravinového zabezpečení;

6.  je toho názoru, že kvůli hluboké krizi, jíž organizace čelí, ale také z důvodu dlouhodobě nedostatečného pokroku v oblasti rozvojového programu z Dohá je nyní naléhavě nutné přistoupit k obsáhlé reformě WTO, a zdůrazňuje, že příslušné otázky rozvojového programu z Dohá by měly nadále zůstat na pořadu jednání; vyzývá členy WTO, aby zásadně přezkoumali některé aspekty WTO, konkrétně její funkce v oblasti monitorování, vyjednávání a řešení sporů, s cílem zvýšit její účinnost, inkluzivitu, transparentnost a legitimitu; naléhavě vyzývá všechny členy WTO, aby se zaměřili na konstruktivní proces změny s cílem modernizovat tuto organizaci a vybavit ji nástroji, které budou účinně řešit obchodní výzvy 21. století, a aby na 12. Konferenci ministrů zavedli institucionální mechanismus a jasný časový harmonogram, jež budou reformní agendu pohánět vpřed s cílem dosáhnout konkrétních výsledků nejpozději do 13. Konference ministrů;

7.  vítá připomínky velvyslance USA Taie o Světové obchodní organizaci ze dne 14. října 2021, zejména jasný závazek reformovat všechny tři funkce této organizace; očekává, že Spojené státy nyní předloží konkrétní návrhy na další postup; naléhavě vyzývá Spojené státy, aby se zavázaly zahájit konstruktivní proces jednání o reformách řešení sporů na 12. Konferenci ministrů, aby byl nejpozději na 13. Konferenci ministrů zaveden plně funkční systém;

8.  hluboce lituje patové situace v Odvolacím orgánu WTO, která připravuje světový obchodní systém o systém vymahatelných řešení sporů; varuje, že bez fungujícího Odvolacího orgánu je WTO bezzubá a že trend porušování mnohostranných dohod bude jen narůstat; konstatuje, že v současné době je evidováno více než 15 případů odvolání bez možnosti přezkumu; důrazně vyzývá všechny členy WTO, aby se plně zapojili a pracovali na řešeních za účelem co nejrychlejšího obnovení plně funkčního dvoustupňového systému řešení sporů s plně funkčním a nezávislým odvolacím orgánem; rozhodně podporuje nedávné iniciativy EU, jejichž cílem je uzavřít s našimi hlavními obchodními partnery ujednání, která by dočasně zachovala fungující proces řešení sporů mezi těmi členy WTO, kteří se ho účastní; připomíná, že hlavním cílem strategie EU by měl zůstat závazný, dvouúrovňový a nezávislý proces; zdůrazňuje, že pro úspěšnou reformu bude nutné zohlednit oprávněné obavy všech zúčastněných stran a dohodnout se na kompromisním řešení; naléhavě vyzývá příslušné zúčastněné strany, aby se do konce 12. Konference ministrů dohodly na programu další práce na střednědobých až dlouhodobých oblastech reformy, z nichž některé by měly být dokončeny před další (13.) Konferencí ministrů; podporuje nedávný návrh Komise na reformu nařízení o vymáhání práva, aby EU měla k dispozici správné nástroje k vymáhání závazků třetích zemí;

9.  vyzývá Komisi a Radu, aby spolupracovaly se všemi členy WTO s cílem zahájit diskusi o zavedení nových pravidel, jež by řešilo současné nedostatky v souboru pravidel týkajících se nekalých obchodních praktik, padělání, dotací narušujících trh, státních podniků a nucených transferů technologií;

10.  je přesvědčen, že stávající rozlišování mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi neodráží hospodářskou realitu a že tato skutečnost může být překážkou v pokroku jednacího kola v Dohá; naléhavě žádá vyspělejší rozvojové země, aby přijaly svůj díl odpovědnosti a přizpůsobily příspěvky své úrovni rozvoje; je přesvědčen, že mechanismus zvláštního a rozdílného zacházení by měl být přezkoumán a revidován za důkladného přispění všech členů WTO, aby lépe odrážel ukazatele lidského rozvoje a zároveň zachovával politický prostor pro řešení nespravedlivého obchodu, a vyzývá proto členy WTO, aby tento systém revidovali; zdůrazňuje však, že prosazování statusu rozvoje jako jediného kritéria by mohlo vést k nekalému obchodu;

11.  očekává, že reforma WTO vytvoří snadnější způsob, jak začlenit otevřené mnohostranné struktury vícestranné dohody s cílem zajistit pokrok v oblastech, na něž dosud nejsou připraveni všichni členové; vyzývá všechny členy, aby se pokusili vypracovat nový systém posílené spolupráce, např. po vzoru systému používaného v Evropské unii, s jasnými pravidly pro minimální počet členů, kteří by se měli podílet na vícestranné iniciativě, a aby na tomto základě vytvořili jednoduchý mechanismus, který by umožnil začlenění výsledných dohod do struktury WTO;

12.  vítá a podporuje širokou členskou základnu, ambiciózní agendu pro vyjednávání i pokrok, jehož bylo dosud dosaženo v souvislosti s vícestrannými jednáními WTO o elektronickém obchodu; vyzývá k úsilí o dokončení jednání o dodržování pravidel WTO; připomíná svůj postoj, že je nutné, aby případná dohoda zaručovala přístup na trh ve třetích zemích pro zboží a služby spojené s elektronickým obchodem, jakož i ochranu práv spotřebitelů a pracovních práv; zdůrazňuje, že je třeba usnadnit inovace a toky dat v podnicích, a to v plném souladu s právem EU v oblasti ochrany soukromí a údajů; uznává možnou právní nejistotu, které čelí podniky a výzkumní pracovníci používající osobní údaje, a dopad, který by to mohlo mít na inovace; naléhavě požaduje opatření ke zvýšení právní jistoty pro zúčastněné strany závislé na používání údajů, pokud jde o předem schválené postupy používání údajů, a k pseudonymizaci a anonymizaci; zdůrazňuje, že by členové WTO měli vyjádřit svou pokračující podporu jednáním a jasnému harmonogramu pro dosažení dalšího pokroku; podporuje, aby bylo moratorium WTO na elektronické přenosy trvalé;

13.  naléhavě žádá, aby byly prozkoumány možnosti usnadnění toků dat se strategicky významnými třetími zeměmi; konstatuje, že evropské společnosti působící v některých třetích zemích se stále více potýkají s neodůvodněnými překážkami a digitálními omezeními; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je třeba se případně vyhnout požadavkům na lokalizaci dat, že na údaje se musí vztahovat dohody EU o volném obchodu a že je třeba urychlit snahy o přijetí rozhodnutí o odpovídající ochraně se třetími zeměmi;

14.  konstatuje, že vzhledem k právním požadavkům se obchod stále opírá o značné množství papírových dokumentů, což je nákladné, neefektivní a představuje riziko během globálních krizí; zdůrazňuje, že je třeba prozkoumat používání elektronických obchodních dokumentů, které zvýší účinnost a bezpečnost a sníží dopad na životní prostředí; zdůrazňuje, že je třeba změnit mezinárodní právo tak, aby umožňovalo používání elektronických dokumentů v obchodě;

15.  požaduje, aby byla urychleně rozšířena dohoda o informačních technologiích (ITA); uznává, že dohoda ITA podporuje globální digitalizaci výroby a měla by pokračovat ve vývoji tak, aby zahrnovala větší množství produktů; vyzývá k většímu úsilí o odstranění cel na obchod s produkty IKT; zdůrazňuje pozitivní obchodní dopady rozšíření zeměpisného pokrytí na více zemí;

16.  je přesvědčen, že výsledkem 12. Konference ministrů by měl být akční program pro obchodní politiku, který podpoří cíle udržitelného rozvoje pro rok 2030 a Pařížskou dohodu; důrazně vybízí členy WTO, aby zvážili veškerá možná opatření, která přispějí k omezení emisí skleníkových plynů v souladu s rámcovou úmluvou UNFCCC, posílili soulad s Pařížskou dohodou a klimatickou neutralitu a posílili spolupráci v rámci WTO na opatřeních přijatých na vnitrostátní úrovni, včetně zavedení standardních taxonomií environmentálního účetnictví, které pomohou soukromému a veřejnému sektoru identifikovat udržitelné hospodářské činnosti, jakož i činnosti výrazně škodlivé, a opatření, která řeší únik uhlíku; vítá iniciativu týkající se obchodu a klimatu, kterou navrhuje Komise; vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy; zdůrazňuje dále, že je třeba pokročit v diskusi o zboží a službách, které pomáhají řešit problémy v oblasti životního prostředí a klimatu; zdůrazňuje, že je třeba pokročit v jednáních o dohodě o environmentálních produktech, která podporuje ekologizaci průmyslu a přístup zaměřený na důstojnou práci při přechodu na technologie šetrné ke klimatu; navrhuje lepší koordinaci mezi WTO a dalšími mezinárodními institucemi, jako je Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Mezinárodní měnový fond, s cílem řešit únik uhlíku;

17.  opětovně potvrzuje, že existuje souvislost mezi rovností žen a mužů a inkluzivním rozvojem, a zdůrazňuje, že posílení postavení žen je klíčové pro vymýcení chudoby a že odstranění překážek bránících účasti žen na obchodu a zároveň řešení nepříznivých dopadů současných obchodních pravidel na ženy v jejich vícenásobných rolích má zásadní význam pro hospodářský rozvoj; vybízí všechny členy WTO, aby podepsali prohlášení o obchodu a posílení hospodářského postavení žen přijaté v roce 2017 v Buenos Aires, a naléhavě vyzývá jeho 123 signatářů, aby dostáli svým závazkům; naléhavě vyzývá Komisi, aby usilovala o důrazné ministerské prohlášení, které by mohlo sloužit jako plán pro provádění prohlášení z Buenos Aires z roku 2017;

18.  vítá dosažený pokrok a požaduje konečné završení vícestranných diskusí o regulaci domácích služeb, neboť by to byl významný krok vpřed a důkaz, že v rámci WTO je možné dosáhnout pokroku ve vícestranném uspořádání;

19.  očekává prohlášení ministrů hodnotící pokrok, jehož bylo dosaženo ve vícestranných jednáních o usnadňování investic;

20.  vítá rovněž pokrok, jehož bylo dosaženo v souvislosti se společnou iniciativou zahájenou v Buenos Aires, jež se týká mikropodniků a malých a středních podniků, a schválení balíčku týkajícího se mikropodniků a malých a středních podniků v prosinci 2020; uznává, že pandemie COVID-19 měla významný negativní dopad na mikropodniky a malé a střední podniky, a vyjadřuje svou podporu pracovnímu programu WTO v oblasti mikropodniků a malých a středních podniků, který upevňuje zásadu „zelenou malým a středním podnikům“ v pravidlech WTO; vyzývá všechny členy WTO, aby se k této iniciativě připojili;

21.  vyzývá Komisi a Radu ke spolupráci s dalšími členy WTO na zajištění toho, aby WTO aktivně přispívala k většímu dodržování práv pracovníků na celém světě, zejména na základě pracovních norem Mezinárodní organizace práce, a k předložení konkrétních návrhů; připomíná význam šíření osvědčených postupů v oblasti náležité péče; vítá návrh USA týkající se nucené práce, který je součástí širšího úsilí o začlenění pracovních norem do WTO a vytvoření rovných podmínek na mezinárodní úrovni, a zdůrazňuje, že je nutné dosáhnout dohody, která by rovné podmínky na mezinárodní úrovni zaváděla; doporučuje, aby byla coby první krok k dosažení tohoto cíle zřízena pracovní skupina pro pracovní práva;

22.  zdůrazňuje, že transparentnost je klíčová při zajišťování stabilního obchodního a investičního prostředí; je přesvědčen, že je důležité posilovat transparentnost monitorovacích postupů zvýšením pobídek pro členy WTO, aby plnili požadavky na oznámení, a to zmírněním jejich složitosti a zajištěním budování kapacit, přičemž je třeba odrazovat od úmyslného neplnění povinností a bojovat proti němu; vyzývá členy WTO, aby v tomto ohledu zvážili posílení úlohy sekretariátu WTO;

23.  žádá Komisi a Radu, aby zajistily, že Parlament bude i nadále úzce zapojen do příprav 12. zasedání Konference ministrů v roce 2021 a že bude během jeho konání okamžitě informován a konzultován o aktuálním vývoji;

24.  vyzývá členy WTO, aby zajistili demokratickou legitimitu a transparentnost posílením parlamentního rozměru WTO a parlamentní konference; zdůrazňuje význam činnosti Parlamentní konference o WTO pořádané společně Evropským parlamentem a Meziparlamentní unií; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby měli poslanci lepší přístup na obchodní jednání a byli zapojeni do vytváření a provádění rozhodnutí WTO;

25.  vyzývá členy WTO, aby zintenzivnili výměnu se všemi zúčastněnými stranami, včetně občanské společnosti a obchodních organizací, a aby prohloubili spolupráci s dalšími mezinárodními organizacemi, jako je MOP a v širším smyslu celý systém OSN; očekává, že vedoucí představitelé budou na různých úrovních více komunikovat o výhodách obchodu založeného na pravidlech;

26.  podporuje úsilí o oživení přístupových jednání s pozorovatelskými zeměmi, zejména se Srbskem, Kosovem a Bosnou a Hercegovinou; vyzývá k urychlenému uzavření jednání o příslušných návrzích zpráv pracovní skupiny;

27.  naléhavě vyzývá k většímu úsilí o rozšíření členství ve Všeobecné dohodě o veřejných zakázkách WTO, zejména Číny a dalších rozvíjejících se ekonomik;

28.  vyzývá k obnovení úsilí o harmonizaci nepreferenčních pravidel původu, jak je stanoveno v Dohodě o pravidlech původu;

29.  vyzývá všechny členy WTO, aby ratifikovali přílohu K Kjótské úmluvy Světové celní organizace s cílem snížit celní byrokracii;

30.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a generálnímu řediteli WTO.

(1) Prohlášení ministrů z Dohá (WT/MIN(01)/DEC/1) ze dne 14. listopadu 2001.
(2) Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 34.
(3) Úř. věst. C 363, 28.10.2020, s. 113.
(4) Úř. věst. C 232, 16.6.2021, s. 62.
(5) Přijaté texty, P9_TA(2021)0250.
(6) Přijaté texty, P9_TA(2021)0283.
(7) https://www.europarl.europa.eu/cmsdata/158345/outcome_document-final-e.pdf
(8) WTO WT/GC/223, 24. listopadu 2020.
(9) IPCC, 2021: Shrnutí pro tvůrce politik. Viz: Změna klimatu v roce 2021: Základ fyzikální vědy. Příspěvek pracovní skupiny I k šesté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC).


Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980: přistoupení Filipín *
PDF 124kWORD 43k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu. 2021 k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se členské státy Evropské unie opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Filipín k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (COM(2021)0359 – C9-0361/2021 – 2021/0178(NLE))
P9_TA(2021)0475A9-0300/2021

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (COM(2021)0359),

–  s ohledem na čl. 38 čtvrtý pododstavec Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980,

–  s ohledem na článek 81 odst. 3 a čl. 218 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C9-0361/2021),

–  s ohledem na posudek Soudního dvora(1), v němž se uvádí, že prohlášení o přijetí přistoupení k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 spadá do výlučné vnější pravomoci Evropské unie,

–  s ohledem na článek 82 a čl. 114 odst. 8 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A9‑0300/2021),

1.  schvaluje oprávnění členských států Evropské unie, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Filipín k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států, jakož i Stálému výboru Haagské konference mezinárodního práva soukromého.

(1) Posudek Soudního dvora 1/13 ze dne 14. října 2014, ECLI:EU:C:2014:2303.


Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 : přistoupení Jamajky*
PDF 123kWORD 43k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2021 k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se členské státy opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Jamajky k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (COM(2021)0363 – C9-0334/2021 – 2021/0179(NLE))
P9_TA(2021)0476A9-0299/2021

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (COM(2021)0363),

–  s ohledem na čl. 38 čtvrtý pododstavec Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980,

–  s ohledem na čl. 81 odst. 3 a čl. 218 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C9-0334/2021),

–  s ohledem na posudek Soudního dvora(1), v němž se uvádí, že prohlášení o přijetí přistoupení k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 spadá do výlučné vnější pravomoci Evropské unie,

–  s ohledem na článek 82 a čl. 114 odst. 8 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A9‑0299/2021),

1.  schvaluje oprávnění členských států Evropské unie, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Jamajky k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států, jakož i Stálému výboru Haagské konference mezinárodního práva soukromého.

(1) Posudek Soudního dvora ze dne 14. října 2014, 1/13, ECLI:EU:C:2014:2303.


Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980: přistoupení Bolívie*
PDF 125kWORD 43k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2021 o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se členské státy Evropské unie opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Bolívie k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (COM(2021)0369 – C9-0336/2021 – 2021/0183(NLE))
P9_TA(2021)0477A9-0307/2021

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (COM(2021)0369),

–  s ohledem na čl. 38 čtvrtý pododstavec Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980,

–  s ohledem na čl. 81 odst. 3 a čl. 218 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C9-0336/2021),

–  s ohledem na posudek Soudního dvora(1), že prohlášení o přijetí přistoupení k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 spadá do výlučné vnější pravomoci Evropské unie,

–  s ohledem na článek 82 a čl. 114 odst. 8 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A9-0307/2021),

1.  schvaluje oprávnění členských států Evropské unie, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Bolívie k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Stálému výboru Haagské konference mezinárodního práva soukromého.

(1) Posudek Soudního dvora 1/13 ze dne 14. října 2014, ECLI:EU:C:2014:2303.


Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980: přistoupení Pákistánu *
PDF 123kWORD 43k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2021 k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se členské státy Evropské unie opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Pákistánu k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (COM(2021)0368 – C9-0335/2021 – 2021/0182(NLE))
P9_TA(2021)0478A9-0308/2021

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (COM(2021)0368),

–  s ohledem na čl. 38 čtvrtý pododstavec Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980,

–  s ohledem na článek 81 odst. 3 a čl. 218 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C9-0335/2021),

–  s ohledem na posudek Soudního dvora(1), v němž se uvádí, že prohlášení o přijetí přistoupení k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 spadá do výlučné vnější pravomoci Evropské unie,

–  s ohledem na článek 82 a čl. 114 odst. 8 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A9-0308/2021),

1.  schvaluje oprávnění členských států Evropské unie, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Pákistánu k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států, jakož i Stálému výboru Haagské konference mezinárodního práva soukromého.

(1) Posudek Soudního dvora ze dne 14. října 2014, 1/13, ECLI:EU:C:2014:2303.


Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 : přistoupení Tuniska*
PDF 123kWORD 43k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2021 k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se členské státy opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Tuniska k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (COM(2021)0371 – C9-0337/2021 – 2021/0198(NLE))
P9_TA(2021)0479A9-0309/2021

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (COM(2021)0371),

–  s ohledem na čl. 38 čtvrtý pododstavec Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980,

–  s ohledem na čl. 81 odst. 3 a čl. 218 odst. 6 druhý pododstavec písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C9-0337/2021),

–  s ohledem na posudek Soudního dvora(1), v němž se uvádí, že prohlášení o přijetí přistoupení k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 spadá do výlučné vnější pravomoci Evropské unie,

–  s ohledem na článek 82 a na čl. 114 odst. 8 svého jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A9‑0309/2021),

1.  schvaluje oprávnění členských států Evropské unie, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení Tuniska k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států, jakož i Stálému výboru Haagské konference mezinárodního práva soukromého.

(1) Posudek Soudního dvora ze dne 14. října 2014, 1/13, ECLI:EU:C:2014:2303.


Bezpečnost parkovišť pro nákladní vozidla v EU
PDF 137kWORD 49k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2021 o bezpečnosti parkovišť pro nákladní automobily v EU (2021/2918(RSP))
P9_TA(2021)0480B9-0552/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na články 4, 26, 67, 73, 87, 88 a 91 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/96/ES ze dne 19. listopadu 2008 o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury(1), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1936 ze dne 23. října 2019, kterou se mění směrnice 2008/96/ES o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU ze dne 7. července 2010 o rámci pro zavedení inteligentních dopravních systémů v oblasti silniční dopravy a pro rozhraní s jinými druhy dopravy(3),

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 885/2013 ze dne 15. května 2013, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU o inteligentních dopravních systémech, pokud jde o poskytování informačních služeb týkajících se bezpečných a chráněných parkovacích míst pro nákladní a užitková vozidla(4).

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 ze dne 11. prosince 2013 o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě a o zrušení rozhodnutí č. 661/2010/EU(5),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 585/2014/EU ze dne 15. května 2014 o zavedení interoperabilní služby eCall v celé EU(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1153 ze dne 7. července 2021, kterým se zřizuje Nástroj pro propojení Evropy a zrušují nařízení (EU) č. 1316/2013 a (EU) č. 283/2014, a zejména na čl. 9 odst. 2 písm. b) bod vii) uvedeného nařízení(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1054 ze dne 15. července 2020, kterým se mění nařízení (ES) č. 561/2006, pokud jde o minimální požadavky na maximální denní a týdenní dobu řízení, minimální přestávky v řízení a týdenní doby odpočinku, a nařízení (EU) č. 165/2014, pokud jde o určování polohy pomocí tachografů(8),

–  s ohledem na jednání o petici č. 0549/2021 během schůze Petičního výboru dne 15. července 2021,

–  s ohledem na čl. 227 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Petiční výbor obdržel petici č. 0549/2021, kterou podepsalo 22 735 osob a která vyjadřuje obavy týkající se parkovišť pro nákladní automobily na silniční síti EU a požaduje zavedení preventivních opatření ke snížení rizika a rozsahu bezpečnostních problémů na parkovištích pro nákladní automobily;

B.  vzhledem k tomu, že na krádežích nákladu se mnohdy podílejí zločinecké skupiny, které se často zaměřují na výrobky vysoké hodnoty, jako je elektronika, tabákové a farmaceutické výrobky, čímž způsobují značné hospodářské ztráty(9), které v letech 2017 až 2019 dosahovaly přibližně 52 milionů EUR; vzhledem k tomu, že tyto údaje nejsou úplné z důvodu nedostatečného hlášení a sdílení příslušných údajů o trestných činech v nákladní dopravě;

C.  vzhledem k tomu, že tyto zločinecké skupiny jsou stále organizovanější, využívají nejmodernější technologie a v mnoha případech poskytují kotviště na objednávku, a vzhledem k tomu, že z posouzení hrozeb závažné a organizované trestné činnosti Europolu z roku 2021 vyplývá, že pachatelé trestné činnosti podílející se na závažné a organizované trestné činnosti v EU používají násilí v rostoucí míře, přičemž na oběti cílí nerozlišeně, bez ohledu na jejich zapojení nebo postavení, a často způsobují újmu nevinným kolemjdoucím;

D.  vzhledem k tomu, že Evropská unie by měla bojovat proti trestné činnosti a organizované trestné činnosti na silniční síti EU a podporovat bezpečnost účinného pohybu, a to bez dodatečných nákladů spojených s nadměrným rizikem napadení;

E.  vzhledem k tomu, že řidiči mezinárodní silniční dopravy tráví delší dobu mimo svůj domov a rodinu, což znamená, že bezpečná a dobře vybavená parkovací infrastruktura v celé EU má zásadní význam pro jejich fyzické a duševní zdraví;

F.  vzhledem k tomu, že doba vyhrazená práci, odpočinku a přestávkám řidičů mezinárodní nákladní dopravy podléhá přísným pravidlům, jejichž účelem je vytvořit bezpečné, účinné a sociálně odpovědné odvětví silniční dopravy v Evropské unii; vzhledem k tomu, že úkol zajistit přiměřenou a v celé EU dostupnou parkovací infrastrukturu, která umožní, aby byla pravidla pro pracovní dobu a dobu odpočinku přiměřená a proveditelná, je odpovědností orgánů EU i členských států;

G.  vzhledem k tomu, že hlavními faktory, které činí povolání řidiče tak málo přitažlivým, jsou špatné podmínky pro odpočinek a vysoké riziko trestné činnosti a napadení; vzhledem k tomu, že nedostatek řidičů je stále větším problémem, který ohrožuje účinné fungování jednotného trhu, logistických a dodavatelských řetězců a dalších odvětví, jako je výroba a maloobchod;

1.  připomíná, že jedna studie Komise z roku 2019 poukazuje na to, že v EU chybí odhadem 100 000 míst pro noční parkování nákladních automobilů, přičemž ještě větší je tento nedostatek v případě certifikovaných zabezpečených parkovišť(10);

2.  prohlašuje, že předpokladem zajištění sociálně spravedlivých podmínek pro řidiče z povolání při povinném odpočinku jsou chráněná a bezpečná parkoviště pro nákladní automobily; připomíná, že odvětví silniční dopravy se potýká s akutním nedostatkem řidičů; vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala dostupnost dostatečného počtu vysoce kvalitních chráněných a bezpečných parkovišť pro nákladní automobily a přiměřené uplatňování sankcí ze strany členských států; zdůrazňuje, že je třeba přijmout opatření v případě jakékoli formy nespravedlivého zacházení s řidiči nákladních automobilů a dopravními společnostmi v EU nebo jejich diskriminace;

3.  vyjadřuje politování nad útoky na dopravce na parkovištích pro nákladní automobily, včetně smrtelných útoků, a připomíná, že tyto útoky často páchají dobře organizované a dobře vybavené zločinecké skupiny, které někdy kradou zboží na objednávku a příjmy z těchto deliktů často využívají k financování jiných forem závažné trestné činnosti;

4.  vyjadřuje politování nad tím, že tento druh události může mít xenofobní nebo rasistický aspekt;

5.  uznává, že majetková trestná činnost páchaná na nákladních automobilech má stále častěji přeshraniční povahu a představuje hlavní bezpečnostní hrozbu pro řidiče nákladních automobilů; zdůrazňuje, že za účelem řádného řešení této trestné činnosti je třeba posílit spolupráci, a žádá o strukturálnější výměnu informací a operativní koordinaci mezi donucovacími orgány členských států za podpory Europolu, včetně posílené spolupráce se soukromými subjekty, jako je Sdružení na ochranu přepravovaného nákladu a Evropská organizace pro bezpečné parkování;

6.  vyzývá členské státy, aby systematicky hlásily spáchané trestné činy Europolu, a zajistily tak soudržnou reakci prostřednictvím operativní a analytické podpory, a vyzývá Komisi, aby dále posílila schopnosti Europolu v této oblasti navýšením zdrojů a počtu zaměstnanců tohoto úřadu;

7.  vyzývá Komisi, aby podpořila zvýšení počtu dostupných parkovišť pro nákladní automobily a zlepšila jejich kvalitu, bezpečnost a propojení prostřednictvím legislativních iniciativ, programů evropských strukturálních a investičních fondů, mechanismů na podporu spolupráce mezi příslušnými orgány členských států a dalších dostupných nástrojů, jako je program financování Nástroje pro propojení Evropy;

8.  naléhavě vyzývá Komisi a Radu, aby přijaly nezbytná opatření k navázání a rozvoji policejní spolupráce za účasti příslušných orgánů všech členských států za účelem prevence, odhalování a vyšetřování trestných činů na silnicích a parkovištích;

9.  vyzývá Komisi a členské státy, aby do konečných dohod o partnerství v rámci evropských strukturálních a investičních fondů a do programů těchto fondů začlenily cíle a přístupy ke zvýšení počtu chráněných a bezpečných parkovišť pro nákladní automobily;

10.  vítá zřízení expertní skupiny Komise pro bezpečnost silniční infrastruktury, která bude vyhledávat doporučení a know-how členských států a dalších příslušných zúčastněných stran v této oblasti, a to i za účelem přípravy nelegislativních aktů, stejně jako zřízení skupiny na vysoké úrovni pro bezpečnost silničního provozu, která bude poskytovat strategické poradenství a častou zpětnou vazbu; naléhavě vyzývá Komisi, aby urychlila činnost v této oblasti a koordinovala ji s členskými státy tak, aby bylo dosaženo konkrétních zlepšení pro řidiče nákladních automobilů v EU;

11.  zdůrazňuje význam realizace projektů zaměřených na podporu vnitrostátní a mezinárodní spolupráce v boji proti krádežím nákladu, vytvoření přehledu o probíhajících řízeních a optimalizaci řešení případů na operativní úrovni;

12.  připomíná, že je třeba zajistit přednostní financování pro vytvoření a modernizaci chráněných a bezpečných parkovišť pro nákladní automobily v EU s využitím všech dostupných programů financování EU a členských států;

13.  vyzývá členské státy, aby převzaly hlavní odpovědnost za zlepšení bezpečnosti parkovišť pro nákladní automobily prostřednictvím dobře zavedených vnitrostátních strategií bezpečnosti silničního provozu a konkrétních opatření stanovených v akčních a prováděcích plánech, které tvoří základ skutečné kultury bezpečnosti silničního provozu v EU;

14.  vyzývá Komisi a členské státy, aby spojily své síly a zlepšily kvalitu služeb na parkovištích pro nákladní automobily, mimo jiné nabídkou základních cenově dostupných služeb, a aby zlepšily jejich bezpečnost a současně zajistily, že na všech chráněných parkovištích pro nákladní automobily v rámci systému budou probíhat nezávislé kontroly prováděné třetí stranou založené na společných normách EU, aby bylo zaručeno, že infrastruktura splňuje normy EU v oblasti bezpečnosti a ochrany, např. v souladu se směrnicí 2008/96/ES o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury;

15.  lituje, že stále existují rozdílné výklady norem a požadavků na bezpečnost a certifikaci parkovišť, a zdůrazňuje, že je třeba vytvořit harmonizovanou normu EU, která by obsahovala jasná a jednoznačná pravidla týkající se úrovně bezpečnosti a pohodlí;

16.  vyzývá Komisi, aby splnila závazky obsažené v nařízení (EU) 2020/1054 a zavedla normy a postupy pro certifikaci bezpečnosti a ochrany parkovišť pro nákladní automobily v EU;

17.  zdůrazňuje, že je třeba, aby normy EU, které podrobně stanoví úroveň služeb a bezpečnosti chráněných a bezpečných parkovišť pro nákladní automobily, a postupy pro certifikaci těchto parkovišť, byly závazné, aby byla zajištěna a vytvořena jednotná definice bezpečných parkovišť pro nákladní automobily a soudržný legislativní rámec;

18.  požaduje, aby byla zlepšena dostupnost a účinnost služeb tísňového volání a okamžité reakce a aby byly zavedeny systémy volání pro oznamování příslušným orgánům ve všech úředních jazycích; naléhavě vyzývá členské státy, aby zavedly systém okamžité reakce v případě, že v rámci jejich vnitrostátní jurisdikce dojde ke spáchání trestného činu proti řidiči nebo nákladnímu vozidlu, a aby se předešlo případům, kdy řidič nedostane včasnou pomoc od vnitrostátních orgánů veřejné bezpečnosti z důvodu méně závažné povahy trestného činu, jazykových bariér nebo z jiných důvodů;

19.  požaduje zavedení pravidelných bezpečnostních/policejních hlídek na parkovištích, kde není možné zajistit stálou ostrahu, kde však byly zaznamenány útoky na dopravce;

20.  zdůrazňuje význam posílení mechanismů sběru dat, výměny informací a analytické podpory a vyzývá členské státy, aby zavedly účinné modely automatizovaného sběru, zpracování a sdílení údajů s cílem zlepšit operativní reakci policejních složek na přeshraniční trestnou činnost;

21.  zdůrazňuje, že informace o umístění chráněných a bezpečných parkovišť pro nákladní automobily by měly být řidičům a celému logistickému řetězci předávány uživatelsky přívětivým způsobem prostřednictvím digitálních nástrojů, a žádá Komisi, aby tohoto cíle dosáhla vytvořením základu pro interoperabilní řešení v oblasti informačních a komunikačních technologií, která řidičům umožní vyhledávat a rezervovat bezpečná parkoviště a podle toho plánovat své cesty;

22.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly stávající bezpečnostní systémy ve vozidlech a všechny druhy inteligentních výstražných nástrojů a jejich propojení s policií a záchrannými službami;

23.  vyzývá Komisi, aby navrhla opatření za účelem revize nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 885/2013 a nařízení (EU) č. 1315/2013;

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posoudily a navrhly konkrétní opatření na ochranu obětí trestných činů spáchaných na nechráněných parkovištích pro nákladní automobily, jako je přístup k lékařské pomoci, právnímu poradenství, tlumočníkovi apod.;

25.  vítá rozhodnutí Petičního výboru připravit pracovní cestu ke zjištění potřebných údajů, která by dále prošetřila skutečnosti popsané v petici č. 0549/2021, poskytla nové podrobnosti o bezpečnosti parkovišť pro nákladní automobily a posoudila problémy na místě;

26.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 319, 29.11.2008, s. 59.
(2) Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 1.
(3) Úř. věst. L 207, 6.8.2010, s. 1.
(4) Úř. věst. L 247, 18.9.2013, s. 1.
(5) Úř. věst. L 348, 20.12.2013, s. 1.
(6) Úř. věst. L 164, 3.6.2014, s. 6.
(7) Úř. věst. L 249, 14.7.2021, s. 38.
(8) Úř. věst. L 249, 31.7.2020, s. 1.
(9) Europol: Serious and Organised Crime Threat Assessment 2021 (Posouzení hrozeb závažné a organizované trestné činnosti za rok 2021): „Ztráty způsobené trestnou činností v nákladní dopravě v osmi nejvíce postižených členských státech v roce 2019 přesáhly 75 milionů EUR a mají významný dopad na dodavatelské řetězce.“
(10) 2019 Commission case study on safe and secure parking for trucks (Případová studie Komise o bezpečném parkování nákladních automobilů), s. 24. Dostupné na adrese: https://ec.europa.eu/transport/sites/default/files/2019-study-on-safe-and-secure-parking-places-for-trucks.pdf


Situace v Somálsku
PDF 158kWORD 51k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2021 o situaci v Somálsku (2021/2981(RSP))
P9_TA(2021)0481RC-B9-0554/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Somálsku,

–  s ohledem na společnou strategii EU-Afrika,

–  s ohledem na dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na Úmluvu Africké unie o ochraně vnitřně vysídlených osob v Africe a o pomoci těmto osobám,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989,

–  s ohledem na národní orientační program EU-Somálská federativní republika na období 2014–2020,

–  s ohledem na prohlášení mise Africké unie v Somálsku (AMISOM) ze dne 8. listopadu 2017, v němž oznámila svůj záměr zahájit v prosinci 2017 postupné stažení vojsk ze Somálska s cílem úplného stažení do roku 2020,

–  s ohledem na prohlášení vysokého představitele Josepa Borrella ze dne 18. září 2021 o politické situaci v Somálsku,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2568 ze dne 12. března 2021 o situaci v Somálsku,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že humanitární situace v Somálsku se nadále zhoršuje a doprovázejí ji četné krize, mimo jiné politická nestabilita, teroristické aktivity, nedostatek potravin, sucho, klimatická krize a pandemie COVID-19, což ohrožuje stabilitu, dobré životní podmínky lidí a jejich obživu a způsobuje rozsáhlé vysídlování v celé zemi a regionu;

B.  vzhledem k tomu, že mezinárodní agentury pro pomoc varovaly, že Somálsko se nachází na pokraji humanitární katastrofy, kdy podle odhadů potřebuje humanitární pomoc 5,9 milionu osob a více než 2,7 milionu lidí v celé zemi čelí naléhavému nedostatku potravin, včetně více než 800 000 dětí mladších pěti let, jimž hrozí akutní podvýživa; vzhledem k tomu, že 2 miliony lidí čelí vážnému nedostatku vody; vzhledem k tomu, že OSN uvedla, že Somálsko čelí nejhoršímu nedostatku finančních prostředků za šest let; vzhledem k tomu, že humanitární partneři odhadují, že v roce 2022 bude humanitární pomoc potřebovat 7,7 milionu Somálců a přibližně 1,2 milionu dětí mladších pěti let bude v roce 2022 pravděpodobně trpět akutní podvýživou, nebude-li jim okamžitě poskytnuta léčba;

C.  vzhledem k tomu, že Somálsko nebylo schopno reagovat na pandemii COVID-19 kvůli neexistenci funkčního systému zdravotní péče, nedostatku ventilátorů, nedostatečnému zásobování léčivými přípravky a chybějícímu personálu; vzhledem k tomu, že Somálsko, stejně jako mnoho afrických zemí, nebylo schopno očkovat své obyvatelstvo kvůli nedostatečné dostupnosti očkovacích látek, přičemž plně jsou očkována přibližně pouze 3 % jeho obyvatelstva;

D.  vzhledem k tomu, že vzdělávání bylo pandemií COVID-19 velmi zasaženo a mnoho dětí, mimo jiné zejména děti žijící v oblastech pro vnitřně vysídlené osoby, nemůže pokračovat ve svém formálním vzdělávání v důsledku okolností, jako je ztráta živobytí a efektivních zdrojů příjmů rodičů;

E.  vzhledem k tomu, že povstalecké skupiny jsou i nadále největším zdrojem nejistoty v zemi, provádějí nerozlišující útoky na Somálce a podílejí se na únosech a nuceném náboru dětí do ozbrojených konfliktů; vzhledem k tomu, že dosud bylo v roce 2021 v ozbrojeném konfliktu zabito nebo zraněno přibližně 1 000 civilistů, přičemž za většinu civilních obětí je odpovědná skupina aš-Šabáb; vzhledem k tomu, že ozbrojenci zintenzivnili útoky a cílené vraždy vládních úředníků ve snaze narušit volební proces v roce 2021;

F.  vzhledem k tomu, že zranitelné skupiny, včetně žen, dětí, starších osob, vnitřně vysídlených osob, LGBTQ osob a dalších menšin, jsou stále hlavními cíli zneužívání a násilí; vzhledem k tomu, že stále dochází ve velkém měřítku k beztrestnému sexuálnímu a genderově podmíněnému násilí a násilí souvisejícímu s konfliktem, a to zejména v oblastech konfliktů;

G.  vzhledem k tomu, že podle zprávy generálního tajemníka OSN z roku 2021 o dětech a ozbrojených konfliktech pokračovalo závažné zneužívání dětí v Somálsku, přičemž v roce 2020 bylo zabito a zmrzačeno nejméně 1 087 dětí; vzhledem k tomu, že nejvíce dětí nabírá skupina aš-Šabáb, přičemž v loňském roce tato skupina společně s vládními a regionálními bezpečnostními silami a klanovými milicemi naverbovaly 1 716 dětí;

H.  vzhledem k tomu, že v srpnu 2020 parlament v Mogadišu předložil nový návrh zákona o trestných činech souvisejících se sexuálním stykem, který umožňuje dětské sňatky tím, že definuje dítě s ohledem na fyzickou zralost, nikoli věk, a oslabuje procesní ochranu obětí; vzhledem k tomu, že nový zákon o trestných činech souvisejících se sexuálním stykem porušuje mezinárodní a regionální závazky v oblasti lidských práv;

I.  vzhledem k tomu, že svoboda projevu je i nadále vážně omezována a novinářům a obráncům lidských práv je vyhrožováno, jsou svévolně zadržováni a je jim odpíráno spravedlivé řízení a záruky spravedlivého procesu; vzhledem k tomu, že regionální a federální orgány ukončily činnost sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že orgány jen zřídka vyšetřují vraždy novinářů nebo útoky na ně či stíhají pachatele;

J.  vzhledem k tomu, že před volebním procesem bezpečnostní síly federální somálské vlády a regionální orgány, zejména v Puntlandu, jakož i aš-Šabáb vystupňovaly útoky na novináře ve formě zastrašování, obtěžování a svévolného zatýkání; vzhledem k tomu, že nezávislé sdělovací prostředky jsou nezbytnou součástí spravedlivého volebního procesu; vzhledem k tomu, že v průběhu roku 2021 byla nezákonně zabita řada novinářů, mimo jiné zkušený novinář Abdiaziz Mohamud Guled, ředitel Radia Mogadišu, který byl dne 20. listopadu 2021 v Mogadišu zavražděn skupinou aš-Šabáb;

K.  vzhledem k tomu, že počet vnitřně vysídlených Somálců dosahuje podle odhadů 2,9 milionu; vzhledem k tomu, že od srpna do října 2021 bylo 55 000 osob donuceno uprchnout ze svých domovů, přičemž 80 % z nich uprchlo v důsledku konfliktu a 20 % kvůli událostem souvisejícím s klimatem; vzhledem k tomu, že v Keni existuje několik uprchlických táborů, které od občanské války v Somálsku v roce 1991 přijímají somálské uprchlíky a žadatele o azyl, například tábory Kakuma a Dadaab s přibližně 520 000 registrovanými uprchlíky a žadateli o azyl; vzhledem k tomu, že životní podmínky v táborech jsou nebezpečné a že zejména ženy, děti a osoby LGBTQ čelí opakujícímu se zneužívání a násilí; vzhledem k tomu, že dne 29. dubna 2021dohodl úřad vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) s keňskou vládou plán o odložení uzavření táborů Kakuma a Dadaab do 30. června 2022;

L.  vzhledem k tomu, že Somálsko je i nadále jednou z nejnebezpečnějších afrických zemí pro odboráře, kteří jsou systematicky vystavováni násilí a zastrašování; vzhledem k tomu, že somálským pracovníkům jsou neustále upírána jejich základní lidská a pracovní práva a že jejich bezpečnost a ochrana zdraví při práci jsou pravidelně ohrožovány a tito pracovníci jsou špatně placeni, a to i ze strany zahraničních partnerů;

M.  vzhledem k tomu, že volební proces měl být původně zakončen prezidentskými volbami v říjnu 2021; vzhledem k tomu, že volební proces je však neustále zdržován poté, co federální členské státy zpozdily volby členů obou komor somálského federálního parlamentu, který následně volí somálského prezidenta; vzhledem k tomu, že čím déle se volební proces zpozdí, tím více prostředků bude odkloněno od důležitých vnitrostátních priorit, jako je reakce na naléhavé humanitární situace;

N.  vzhledem k tomu, že klanoví delegáti mají jmenovat do dolní komory celkem 275 poslanců, zatímco všech pět somálských zákonodárných sborů jednotlivých států již do horní komory zvolilo všech 54 senátorů; vzhledem k tomu, že se orgány zavázaly dokončit volby do dolní komory do 24. prosince 2021; vzhledem k tomu, že důvěryhodné dokončení volebních procesů bude mít zásadní význam pro zajištění bezpečnosti a dlouhodobého rozvoje Somálska;

O.  vzhledem k tomu, že 26 % osob zvolených do horní komory jsou ženy, což představuje pozitivní vývoj na cestě Somálska k rovnosti žen a mužů; vzhledem k tomu, že je třeba vyvinout další úsilí s cílem splnit dohodnutou 30% kvótu pro dolní komoru a dosáhnout plného začlenění žen do politického, sociálního a hospodářského rozhodování v Somálsku;

P.  vzhledem k tomu, že zahraniční vměšování do vnitřních politických procesů a organizace voleb brání jejich včasnému dokončení; vzhledem k tomu, že dne 15. listopadu 2021 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 2607 (2021), kterou se obnovuje zbrojní embargo vůči Somálsku;

Q.  vzhledem k tomu, že platnost mandátu OSN pro misi Africké unie v Somálsku (AMISOM) má vypršet dne 31. prosince 2021; vzhledem k tomu, že federální vláda Somálska a Africká unie (AU) se nedokázaly dohodnout na restrukturalizaci mise vedené AU, jak ji stanovila rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2568 (2021); vzhledem k tomu, že EU je prostřednictvím různých nástrojů hlavním finančním přispěvatelem k činnostem mise AMISOM a AU v Somálsku od roku 2007;

R.  vzhledem k tomu, že v prosinci 2020 Rada prodloužila mandát svých tří misí a operací společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) v Somálsku, tj. mise EU zaměřené na budování kapacit v Somálsku (EUCAP), výcvikové mise EU v Somálsku (EUTM) a operace EUNAVFOR ATALANTA, a to do 31. prosince 2022;;

S.  vzhledem k tomu, že dne 5. listopadu 2021 označilo Somálsko vyslance Africké unie Simona Mulonga za nežádoucí osobu a nařídilo mu, aby zemi ve lhůtě sedmi dnů opustil, přičemž ho obvinilo z účasti na činnostech neslučitelných s mandátem mise AMISOM;

T.  vzhledem k tomu, že EU v rámci národního orientačního programu na období 2014–2020 vyčlenila pro Somálsko 286 milionů EUR, přičemž se zaměřila na podporu právního státu, bezpečnosti, zajišťování potravin a vzdělávání; vzhledem k tomu, že v roce 2021 vyčlenila EU 45,3 milionu EUR na financování humanitárních projektů v Somálsku, včetně 2,8 milionu EUR na podporu vnitrostátního očkování proti onemocnění COVID-19; vzhledem k tomu, že EU a její členské státy společně poskytují více než 35 % veškeré humanitární pomoci v Somálsku;

1.  vyjadřuje vážné znepokojení nad zhoršující se humanitární krizí v Somálsku; odsuzuje veškeré porušování lidských práv a nerozlišující útoky namířené proti civilistům, humanitárním pracovníkům, novinářům, volebním úředníkům a misi AMISOM ze strany teroristických skupin, zejména skupiny aš-Šabáb; vyzývá všechny strany zapojené do různých konfliktů v Somálsku, aby okamžitě ukončily porušování lidských práv a aby podnikly konkrétní kroky k tomu, aby byly odpovědné osoby postaveny před soud a byly souzeny ve spravedlivém procesu; naléhavě vyzývá k ukončení nepřátelských akcí a, kdykoli je to možné, k vedení komplexního dialogu s cílem řešit politické rozdíly;

2.  připomíná, že trvalé stability a míru v Somálsku lze dosáhnout pouze na základě sociálního začleňování a řádné správy založené na zásadách demokracie a právního státu; vyzývá proto vedoucí představitele Somálska, aby zintenzivnili úsilí o dokončení volebního procesu v zemi a zdárně dokončili inkluzivní a důvěryhodné volby do dolní komory parlamentu do konce roku 2021, aby se prezidentské volby mohly konat co nejdříve; zdůrazňuje, že volební proces musí probíhat pokojně a v souladu s dříve dohodnutým harmonogramem ze dne 27. května 2021; dále vyzývá vedoucí představitele Somálska, aby projevili zdrženlivost a zdrželi se jakýchkoli kroků, které by mohly eskalovat politické napětí nebo násilí, s cílem zajistit stabilitu a neumožnit skupině aš-Šabáb získat politický vliv; vyzývá k plnému dodržování základních práv během kampaně a volebního období, včetně práva na pokojné shromažďování a svobody pohybu, sdružování a projevu; odsuzuje veškeré nepřiměřené použití síly vládními silami proti politické opozici nebo proti demonstrantům; varuje před jakýmikoli dalšími iniciativami, které by vedly k prodloužení předchozích mandátů bez široké podpory somálských zúčastněných stran, a staví se proti případným souběžným procesům nebo částečným volbám;

3.  vyzývá EU, členské státy a mezinárodní partnery, aby naléhavě navýšili humanitární pomoc v souladu s požadavky a poskytli dodatečnou pomoc určenou na boj proti onemocnění COVID-19, zejména prostřednictvím sdílení očkovacích látek a dodávek klíčového zdravotnického materiálu a farmaceutických výrobků; zdůrazňuje, že mezinárodní společenství musí pomoci učinit vše, co je třeba k tomu, aby se pandemie COVID-19 dostala v Somálsku a v celém regionu pod kontrolu, a to i prostřednictvím větší distribuce očkovacích látek a posílením výrobní kapacity očkovacích látek;

4.  vyzývá somálské orgány, aby ukončily veškeré svévolné zatýkání a propustily všechny osoby, které jsou nezákonně a neodůvodněně zadržovány, aby bojovaly proti pronásledování a zastrašování civilistů ze strany bezpečnostních sil, politiků a místních orgánů a aby zajistily, že odpovědné osoby budou pohnány k odpovědnosti; trvá na tom, aby orgány zastavily popravy nařízené vojenskými soudy, přijaly příslušné moratorium a zrušily trest smrti; naléhavě vyzývá somálskou vládu, aby posílila právní stát, vytvořila nezávislý a nestranný soudní systém a zajistila odškodnění obětí mimosoudního a nepřiměřeného násilí; naléhavě vyzývá somálské orgány, aby urychleně přijaly politiku ochrany civilistů a celostátní zákon o boji proti terorismu a aby zajistily jejich plný soulad s mezinárodními normami a standardy v oblasti lidských práv;

5.  je velmi znepokojen počtem uprchlíků a vnitřně vysídlených osob v Somálsku a jejich životními podmínkami; vyzývá EU a mezinárodní partnery, aby spolu se somálskou federální vládou v souladu s mezinárodními závazky usilovali o zajištění ochrany, pomoci a trvalých řešení; vítá skutečnost, že federální vláda Somálska ratifikovala Úmluvu Africké unie o ochraně vnitřně vysídlených osob v Africe a o pomoci těmto osobám, a vyzývá Komisi, aby byla Somálsku nápomocna při vytváření vnitrostátních právních rámců a zajišťování bezpečnosti vnitřně vysídlených osob a uprchlíků, se zvláštním důrazem na nejzranitelnější osoby, jako jsou ženy, děti a příslušníci menšin, které jsou nejvíce ohroženy násilím, zneužíváním a porušováním lidských práv;

6.  je velmi znepokojen sociálními a hospodářskými škodami způsobenými změnou klimatu, včetně extrémních povětrnostních jevů a invaze sarančat; vítá závazky Somálska přijaté na konferenci OSN o změně klimatu (COP26) v roce 2021, které se týkají spravedlivé transformace založené na sociálním dialogu a upřednostnění energie z obnovitelných zdrojů s cílem pokrýt energetické potřeby Somálska; vyzývá k bezodkladným opatřením a řádnému provádění akčních plánů pro prevenci nebo zmírnění katastrof souvisejících s klimatem, jako je akční plán Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) pro řešení krize vyvolané invazí pouštních sarančat;

7.  ostře odsuzuje útoky teroristických skupin na humanitární pracovníky, ničení infrastruktury a zpronevěry pomoci; připomíná, že podle mezinárodního práva musí být potřebným osobám v celém Somálsku zaručen neomezený přístup k včasnému poskytování humanitární pomoci;

8.  připomíná, že rozhodně podporuje všechny obránce lidských práv a životního prostředí v Somálsku a jejich činnost; vyzývá delegaci EU a zastoupení členských států v této zemi, aby při svých kontaktech se somálskými orgány více podporovaly občanskou společnost, aby využily veškeré nástroje, které mají k dispozici, k intenzivnější podpoře činnosti obránců lidských práv a životního prostředí a aby případně usnadnily vydávání mimořádných víz a poskytly těmto osobám dočasné útočiště v členských státech;

9.  uznává úlohu, kterou mise AMISOM sehrála při přispívání k nastolení větší bezpečnosti s ohledem na hrozbu, kterou představuje skupina aš-Šabáb a povstalecké skupiny, vyjadřuje podporu plánu transformace Somálska (STP), pokud jde o operace mise AMISOM, a vyzývá k jeho včasnému provedení; vyzývá klíčové somálské bezpečnostní subjekty, aby dosáhly dohody o strategických cílech, velikosti a složení budoucí mise AMISOM na podporu transformace v oblasti bezpečnosti v Somálsku, aby bylo možné pokročit v provádění plánu STP; vyzývá k posílení struktury národní bezpečnosti s cílem chránit obyvatelstvo; vyzývá federální vládu Somálska, misi AMISOM a spojenecké síly, aby zajistily, že jejich vojenské operace proti skupině aš-Šabáb budou probíhat v přísném souladu s mezinárodním humanitárním právem a mezinárodním právem v oblasti lidských práv;

10.  zdůrazňuje, že hlavní odpovědnost za zajištění bezpečnosti v zemi by měly nést somálské orgány, avšak v současnosti toho s ohledem na boj proti skupině aš-Šabáb a povstaleckým skupinám ještě nejsou schopny; připomíná, že v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 2568 (2021) je naléhavě nutné urychleně vypracovat plán toho, jak by nově uspořádaná přítomnost AU vypadala po roce 2021; v této souvislosti připomíná, že vypracování takovéhoto plánu je primární odpovědností OSN, Africké unie a federální vlády Somálska, přičemž by jim mezinárodní partneři měli poskytovat podporu;

11.  naléhavě vyzývá všechny zahraniční aktéry, aby neohrožovali probíhající úsilí o budování státu a míru a aby současně podporovali stabilitu a zároveň zachovávali jednotu země; připomíná všem stranám pokračující zbrojní embargo, které vůči Somálsku přijala Rada bezpečnosti OSN;

12.  vítá zvýšené zastoupení žen v parlamentních volbách a konstatuje, že je třeba zastoupení žen i nadále posilovat; zdůrazňuje důležitou úlohu žen při řešení konfliktů a budování míru; vyzývá k plné, rovné a smysluplné účasti a zapojení žen na všech úrovních v souladu se somálskou Chartou žen;

13.  odsuzuje pokračující sexuální násilí a genderově podmíněné násilí páchané na ženách a dívkách v Somálsku a vyzývá k trvalému a koordinovanému vnitrostátnímu úsilí v boji proti sexuálnímu násilí a genderově podmíněnému násilí, včetně účinného provedení Úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 190 o odstranění násilí a obtěžování v pracovním prostředí, kterou Somálsko ratifikovalo, do vnitrostátních právních předpisů a uplatňování této úmluvy, ratifikace Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen a přijetí progresivních právních předpisů proti mrzačení ženských pohlavních orgánů na státní i federální úrovni; naléhavě vyzývá somálskou vládu, aby přijala konkrétní opatření s cílem zabránit sexuálnímu násilí páchanému na ženách a dětech;

14.  vyzývá somálské orgány, aby zrušily ustanovení novelizovaného zákona o sdělovacích prostředcích z roku 2020, která závažným způsobem omezují svobodu sdělovacích prostředků a svobodu projevu a nejsou v souladu s mezinárodními normami v oblasti svobody projevu;

15.  ostře odsuzuje nedávné útoky na novináře a pracovníky sdělovacích prostředků, kteří hrají legitimní úlohu při budování státu a ve volebním procesu a kteří by měli být schopni vykonávat svou práci bez strachu nebo zastrašování; vyzývá somálské orgány, aby provedly a dokončily vyšetřování zabití všech novinářů, k nimž došlo v roce 2021, včetně případu Džamála Faraha Adana, a aby postavily odpovědné osoby před soud;

16.  naléhavě vyzývá federální vládu Somálska a její federální členské státy, aby neprodleně vyhlásily moratorium na zatýkání a věznění novinářů, kteří vykonávají své novinářské povinnosti, jak navrhují organizace Reportéři bez hranic a Národní svaz somálských novinářů, a aby ukončily pokračující používání starého a přežitého somálského trestního zákoníku k trestání novinářů a omezování svobody sdělovacích prostředků a svobody projevu;

17.  vyzývá federální vládu Somálska, její federální členské státy a mezinárodní společenství, aby zajistily, že zahraniční nebo nadnárodní společnosti působící v Somálsku budou plně respektovat, dodržovat a uplatňovat mezinárodní smlouvy v oblasti lidských práv a další právní nástroje, včetně prozatímní ústavy a zákonů Somálska, jakož i obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv a základní úmluvy MOP; zdůrazňuje, že je třeba zaměřit se na finanční prostředky skupiny aš-Šabáb a zabránit vytváření nezákonných příjmů, včetně příjmů ze surovin;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Africké unii, prezidentovi, premiérovi a parlamentu Somálska, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, Radě bezpečnosti OSN, Radě OSN pro lidská práva a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT–EU.


Porušování lidských práv soukromými vojenskými a bezpečnostními společnostmi, zejména Wagnerovou skupinou
PDF 162kWORD 55k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2021 o porušování lidských práv soukromými vojenskými a bezpečnostními společnostmi, zejména Wagnerovou skupinou (2021/2982(RSP))
P9_TA(2021)0482RC-B9-0560/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení a doporučení, zejména na své usnesení ze dne 4. července 2017 o soukromých bezpečnostních společnostech(1), na své usnesení ze dne 16. září 2020 o bezpečnostní spolupráci mezi EU a Afrikou v oblasti Sahelu, západní Afriky a Afrického rohu(2), na své doporučení ze dne 16. září 2021 o směřování politických vztahů mezi EU a Ruskem(3) a na své usnesení ze dne 5. července 2018 o Somálsku(4),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2020/1998 ze dne 7. prosince 2020 o omezujících opatřeních proti závažnému porušování a zneužívání lidských práv(5) (o globálním režimu sankcí EU v oblasti lidských práv),

–  s ohledem na Ženevské úmluvy z roku 1949 a na jejich dodatkové protokoly,

–  s ohledem na Úmluvu Organizace africké jednoty z roku 1977 o odstranění žoldnéřství v Africe,

–   s ohledem na Mezinárodní úmluvu proti náboru, využívání, financování a výcviku žoldnéřů z roku 1989,

–  s ohledem na dokument z Montreux ze dne 17. září 2008 o příslušných mezinárodních právních povinnostech a osvědčených postupech stanovených pro státy v souvislosti s činností soukromých vojenských a bezpečnostních společností během ozbrojeného konfliktu (dále jen „dokument z Montreux“),

–  s ohledem na zprávu nezávislé mezinárodní vyšetřovací mise pro Libyi, která byla zřízena Radou OSN pro lidská práva, ze dne 1. října 2021,

–  s ohledem na prohlášení odborníků Rady OSN pro lidská práva ze dne 31. března 2021 o ruských školitelích a ze dne 27. října 2021 o Wagnerově skupině ve Středoafrické republice,

–  s ohledem na prohlášení z pařížské mezinárodní konference o Libyi ze dne 12. listopadu 2021,

–  s ohledem na pokyny OSN k využívání ozbrojených bezpečnostních služeb soukromých bezpečnostních agentur,

–  s ohledem na hlavní zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv,

–  s ohledem na zprávy, tiskové zprávy a dopisy pracovní skupiny OSN pro využívání žoldnéřů jako prostředku k porušování lidských práv a bránění výkonu práva národů na sebeurčení (dále jen „pracovní skupina OSN pro využívání žoldnéřů“), které se týkají údajného spáchání trestných činů, zejména na dopisy ze dne 24. března 2021 a ze dne 27. října 2021,

–  s ohledem na dopis skupiny odborníků pro Středoafrickou republiku, jejíž činnost byla prodloužena podle rezoluce 2536 (2020), ze dne 25. června 2021 adresovaný předsedovi Rady bezpečnosti OSN,

–  s ohledem na otevřenou mezivládní pracovní skupinu, která má vypracovat obsah mezinárodního regulačního rámce pro činnosti soukromých vojenských a bezpečnostních společností, aniž by tím byla předurčena jeho povaha,

–  s ohledem na mezinárodní etický kodex soukromých poskytovatelů bezpečnostních služeb,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti jsou soukromými obchodními subjekty, které poskytují vojenské nebo bezpečnostní služby, mezi něž může patřit mimo jiné ozbrojená ostraha, údržba a provoz zbraňových systémů, zadržování vězňů a poradenství nebo výcvik místních sil a bezpečnostního personálu; vzhledem k tomu, že v posledních letech se závislost státních a nestátních subjektů na soukromých vojenských a bezpečnostních společnostech v konfliktních oblastech výrazně zvýšila; vzhledem k tomu, že v 21. století jsou soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti zapojeny do konfliktů, počínaje válkou v Afghánistánu a Iráku, na všech úrovních – od logistické podpory až po velmi náročné operace;

B.  vzhledem k tomu, že tato oblast je v současné době regulována řadou nesourodých pravidel, která se mezi jednotlivými zeměmi značně liší; vzhledem k tomu, že nejednotné vnitrostátní právní předpisy a samoregulační iniciativy některých soukromých poskytovatelů vojenských a bezpečnostních služeb nestačí k tomu, aby zabránily zneužití moci, protože neukládají sankce, a mohou mít zásadní vliv na to, jakým způsobem tyto společnosti postupují při mnohostranných intervencích v regionech, v nichž probíhá konflikt;

C.  vzhledem k tomu, že soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti jsou při zapojení do ozbrojených střetů vázány mezinárodním právem, zejména jak je stanoveno v Ženevských úmluvách ratifikovaných všemi členskými státy OSN; vzhledem k tomu, že právní ustanovení Ženevských úmluv jsou uznávána jako mezinárodní obyčejové právo; vzhledem k tomu, že článek 47 dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám stanoví definici žoldnéřů; vzhledem k tomu, že na tomto základě jsou žoldnéři definováni jako civilisté a jako takoví nejsou oprávněni účastnit se konfliktu; vzhledem k tomu, že Mezinárodní úmluva proti náboru, využívání, financování a výcviku žoldnéřů využívání žoldnéřů zakazuje,

D.  vzhledem k tomu, že se v současné době na regulaci soukromých vojenských a bezpečnostních společností pracuje, zejména v otevřené mezivládní pracovní skupině OSN, která má vypracovat obsah mezinárodního regulačního rámce pro činnosti soukromých vojenských a bezpečnostních společností, aniž by předurčovala jeho povahu, vzhledem k tomu, že návrh regulačního rámce pro soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti by měl být podle plánu předložen v dubnu 2022; vzhledem k tomu, že EU byla zvolena do skupiny přátel předsedy fóra dokumentu z Montreux;

E.  vzhledem k tomu, že nesčetní členové soukromých vojenských a bezpečnostních společností, kteří pracují jako žoldnéři, se v minulých, nedávných a probíhajících konfliktech dopustili na bojovnících i na civilistech hrubého porušení lidských práv, včetně válečných zločinů; vzhledem k tomu, že tyto osoby jednaly povětšinou beztrestně a nebyly vyšetřovány, stíhány ani odsouzeny;

F.  vzhledem k tomu, že některé země, např. Rusko, Turecko a Spojené arabské emiráty, jsou prostřednictvím soukromých vojenských a bezpečnostních společností po celém světě přítomny v různých oblastech, v nichž probíhá nebo skončil konflikt;

G.  vzhledem k tomu, že Wagnerova skupina je síť polovojenských a podnikatelských subjektů, které mají zčásti společné vlastníky a logistické sítě; vzhledem k tomu, že Wagnerova skupina vyniká mezi ostatními soukromými vojenskými a bezpečnostními společnostmi v několika ohledech, např. svými údajnými vazbami na nejvyšší patra ruského státního aparátu, přítomností v řadě států, rozsahem svých operací (podle odhadů zaměstnává 10 000 osob) a hrubým porušováním lidských práv, které bylo zdokumentováno a z něhož byla obviněna; vzhledem k tomu, že ruské právo podle paragrafu 359 trestního zákoníku využívání žoldnéřů zakazuje, což Kremlu umožňuje, aby se od ilegálních aktivit soukromých vojenských a bezpečnostních společností, jako je Wagnerova skupina, veřejně distancoval, a současně tak vzniká řada právních mezer, díky nimž je možné tyto společnosti využívat jako důležitý politický a vojenský nástroj v konfliktech na celém světě;

H.  vzhledem k tomu, že její vazby na ruské orgány zdokumentovaly nezávislé organizace, jako je Bellingcat, ve zprávách zveřejněných od ledna 2019 do listopadu 2021; vzhledem k tomu, že Wagnerova skupina údajně spoléhá na ruskou vojenskou infrastrukturu, sdílí základnu s ruskou armádou, je přepravována ruskými vojenskými letadly a využívá vojenské zdravotnické služby; vzhledem k tomu, že je částečně financována ze smluv na stravovací a stavební práce v hodnotě mnoha milionů dolarů, které ruské ozbrojené síly uzavřely se společnostmi napojenými na Jevgenije Prigožina, blízkého spojence ruského prezidenta Vladimíra Putina; vzhledem k tomu, že do financování, náboru, výcviku a ochrany příslušníků Wagnerovy skupiny je plně zapojena ruská vojenská zpravodajská služba GRU, ministerstvo obrany a konzulární služby;

I.  vzhledem k tomu, že EU na Jevgenije Prigožina uvalila sankce za jeho zapojení do libyjského konfliktu; vzhledem k tomu, že několik společností pod jeho kontrolou podléhá sankcím USA za – jak uvádí ministerstvo financí USA – „podporu ruských polovojenských operací, udržování autoritářských režimů a využívání přírodních zdrojů“;

J.  vzhledem k tomu, že kremelská praxe využívání služeb soukromých vojenských a bezpečnostních společností navazuje na dlouhou sovětskou tradici, kdy byly v konfliktech v různých částech využívány místní síly prostřednictvím tisíců vojenských specialistů, vysílaných do daných zemí jako „poradců“, přičemž Rusko vždy svou účast popíralo; vzhledem k tomu, že dne 11. dubna 2012 prezident Putin ve svém projevu v ruské Dumě uvedl, že „skupina soukromých vojenských společností by byla účinným nástrojem k dosažení národních cílů bez přímého zapojení ruského státu“; vzhledem k tomu, že od názvu „Wagnerova skupina“ se postupně upouští, aby se zabránilo veřejné kontrole a zamaskovalo napojení na Jevgenije Prigožina a prezidenta Putina, takže skupina je nahrazována jinými subjekty pod jinými názvy; vzhledem k tomu, že Kreml se pomocí tohoto konstruktu a pomocí toho, že Wagnerova skupina nemá právní status, snaží ponechat možnost činy a zločiny, jichž se skupina dopustila, věrohodně vyvrátit;

K.  vzhledem k tomu, že v kontextu ruské agrese proti Ukrajině mohou být soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti, jako je Wagnerova skupina, E.N.O.T Corp, kozáci a další, nasazeny s cílem utajit vojenské vměšování a zabránit ztrátám na životech v řádných vojenských jednotkách, a tak před ruskou veřejností skrýt lidské ztráty během vojenské agrese;

L.  vzhledem k tomu, že Wagnerova skupina byla poprvé identifikována v roce 2014, kdy podpořila proruské separatisty a pomáhala ruské armádě při válečných nepřátelských akcích v ukrajinském Donbasu a při nezákonné invazi a anexi ukrajinského Krymu; vzhledem k tomu, že od té doby byla zapojena do konfliktů v Sýrii, Súdánu, Mosambiku, Libyi, Středoafrické republice a Venezuele;

M.  vzhledem k tomu, že ve Středoafrické republice odborníci OSN z pracovních skupin pro využívání žoldnéřů, pro podnikání a lidská práva a pro násilná zmizení, jakož i zvláštní zpravodaj OSN pro mučení a zvláštní zpravodaj OSN pro mimosoudní, sumární nebo svévolné popravy dospěli společně v říjnu 2021 k závěru, že se Wagnerova skupina dopouštěla hrubého a systematického porušování lidských práv, včetně hromadných sumárních poprav, svévolného zadržování, sexuálního násilí, rabování, násilných zmizení a mučení během výslechů;

N.  vzhledem k tomu, že Wagnerova skupina se podílí na agresivním zabírání zásadních zdrojů, jako jsou zisky z těžby a cel, a tím oslabuje rozvojové země a připravuje je o zásadní veřejné zdroje; vzhledem k tomu, že např. po podepsání vojenské dohody mezi Ruskem a Středoafrickou republikou v roce 2018 získala společnost Lobaye Invest patřící Wagnerově skupině průzkumná práva na zlato a diamanty v několika těžebních lokalitách; vzhledem k tomu, že reportáž CNN z června 2021 odhalila, že ruští žoldnéři v těchto těžebních lokalitách popravovali civilisty a vyháněli místní obyvatele;

O.  vzhledem k tomu, že v Libyi byla Wagnerova skupina přinejmenším od roku 2018 zapojena do logistické podpory a bojových operací na podporu libyjského generála Chalífy Haftara; vzhledem k tomu, že ze zprávy vyšetřovací mise OSN v Libyi z října 2021 vyplývá, že Wagnerova skupina se podílela na válečných zločinech, včetně sumárních poprav civilistů a zadržených osob, zotročování, pokládání mezinárodně zakázaných protipěchotních min a zabíjení či mrzačení civilistů, včetně dětí, např. ve vesnici al-Sbeaa jižně od Tripolisu; vzhledem k tomu, že tato zpráva zmiňuje četná porušení zbrojního embarga OSN a používání ruských vojenských nákladních letadel ze strany Wagnerovy skupiny; vzhledem k tomu, že podpora ruských žoldnéřů a vojenských instruktorů poskytovaná radikálním ozbrojeným skupinám ještě více destabilizovala jižní sousedství EU;

P.  vzhledem k tomu, že dne 12. listopadu 2021 vyjádřily země účastnící se pařížské konference o Libyi svůj nesouhlas s jakýmikoliv zahraničními zásahy do libyjských záležitostí a podpořily provádění akčního plánu pro stažení žoldnéřů, zahraničních bojovníků a zahraničních jednotek z libyjského území; vzhledem k tomu, že na počátku listopadu 2021 vyslalo Turecko přibližně 150 dalších syrských žoldnéřů do Libye, kde se již nacházelo 7 000 žoldnéřů loajálních vůči Turecku, a to navzdory místním a mezinárodním požadavkům na stažení veškerých zahraničních jednotek před parlamentními a prezidentskými volbami plánovanými na 24. prosince 2021; vzhledem k tomu, že podle závěrečné zprávy vypracované skupinou odborníků OSN na Libyi podle rezoluce 1973 (2011) zveřejněné v září 2019 najímala společnost Black Shield Security Services ze Spojených arabských emirátů súdánské občany, aby sloužili jako vojáci v libyjském konfliktu;

Q.  vzhledem k tomu, že do Sýrie byli příslušníci Wagnerovy skupiny posíláni již od konce roku 2015, aby podpořili ruské vojenské jednotky v jejich snaze zachránit Asadův režim; vzhledem k tomu, že tito žoldnéři páchali strašlivé zločiny proti syrskému obyvatelstvu, jako je mučení, vraždění a stínání hlav civilistů poblíž Palmyry, a tyto zločiny si natáčeli; vzhledem k tomu, že soukromá syrská letecká společnost Cham Wings byla zapletena do přepravy žoldnéřů z Ruska do Libye a nedávno i do přepravy migrantů do Minsku;

R.  vzhledem k tomu, že pracovní skupina OSN pro využívání žoldnéřů uvedla, že Ázebájdžán údajně za pomoci Turecka používal na podporu svých vojenských operací ve sporné oblasti Náhorního Karabachu syrské žoldnéře;

S.  vzhledem k tomu, že dne 30. července 2018 byli během vyšetřování těžařských činností Wagnerovy skupiny ve Středoafrické republice zavražděni tři ocenění ruští novináři; vzhledem k tomu, že ke smrti ruského novináře Maxima Borodina, který psal o aktivitách Wagnerovy skupiny v Sýrii v březnu 2018, podle Výboru na ochranu novinářů došlo v souladu s typickým vzorcem, kdy novináři v Rusku umírají při psaní zpráv o citlivých otázkách, jež by případně mohly mít dopad na místní orgány;

T.  vzhledem k tomu, že dne 15. listopadu 2021 oznámil místopředseda Komise, vysoký představitel Unie pro zahraniční záležitosti a bezpečnostní politiku Josep Borrell, že došlo ke konsenzu mezi ministry zahraničí EU na tom, že by na nadcházejícím zasedání Rady EU pro zahraniční věci v prosinci 2021 měla být proti Wagnerově skupině přijata restriktivní opatření; vzhledem k tomu, že dne 20. září 2021 varoval před možným zapojením Wagnerovy skupiny v Mali;

U.  vzhledem k tomu, že údajná dohoda mezi Wagnerovou skupinou a malijskými orgány zahrnuje plány na rozmístění 1 000 nájemných vojáků v této zemi; vzhledem k tomu, že EU do Mali vyslala mise v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP);

V.  vzhledem k tomu, že Rada dne 7. prosince 2020 přijala nařízení (EU) 2020/1998, kterým se zřizuje globální režim sankcí EU v oblasti lidských práv, což EU umožňuje uvalit restriktivní opatření na konkrétní jednotlivce, subjekty a orgány, včetně státních a nestátních aktérů, kteří nesou odpovědnost za závažné porušování lidských práv na celém světě, jsou do nich zapojeni nebo s nimi spojeni; vzhledem k tomu, že v případě porušování lidských práv má EU povinnost toto nařízení v plné míře použít;

1.  vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, se v souvislosti se stále rozsáhlejšími aktivitami soukromých vojenských a bezpečnostních společností se neustále objevují zprávy o rozsáhlém porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, za nějž dosud povětšinou nebyl nikdo pohnán k odpovědnosti;

2.  co nejdůrazněji odsuzuje otřesné zločiny spáchané Wagnerovou skupinou a s ní souvisejícími soukromými vojenskými subjekty; upozorňuje na zjevné náznaky, že za financování, výcvik, řízení a operační velení těchto polovojenských skupin nese odpovědnost ruský stát; zdůrazňuje, že aktivity Wagnerovy skupiny se časově shodují s rozšiřováním ruského vlivu v konfliktních oblastech a korespondují s ním; je pevně přesvědčen, že s Wagnerovou skupinou i jinými poskytovateli bezpečnostních služeb řízenými Ruskem by se mělo zacházet jako se zástupnými organizacemi ruského státu;

3.  vyzývá ruské orgány, aby dbaly na dodržování ruského trestního zákoníku, zejména paragrafu 359, který zakazuje najímání, výcvik a financování žoldnéřů nebo poskytování vybavení žoldnéřům a jejich využívání v ozbrojených konfliktech; v tomto ohledu vyzývá ruské orgány, aby také zakázaly státním podnikům, aby vlastnily soukromé vojenské společnosti provádějící žoldnéřské aktivity, které jsou v rozporu s mezinárodním humanitárním právem;

4.  zdůrazňuje, že je důležité bojovat proti strategii Wagnerovy skupiny a přidružených organizací, zejména proti zamlžování její identity používáním různých jmen, aby se vyhnula mezinárodní kontrole;

5.  vyzývá všechny státy, které využívají služeb Wagnerovy skupiny a přidružených organizací, zejména Středoafrickou republiku, aby přerušily veškeré kontakty s touto skupinou a jejími zaměstnanci; vyzývá všechny státy, aby přijaly odpovědnost v rámci vymáhání mezinárodního práva a vyšetřily údajné porušování lidských práv a stíhaly společnosti působící na jejich půdě, pokud provádějí činnosti, které porušují mezinárodní právo; v tomto kontextu podporuje snahy organizací a jednotlivců působících v oblasti lidských práv, kteří se snaží o to, aby se členové Wagnerovy skupiny museli zodpovídat ze zločinů spáchaných na Ukrajině, v Sýrii, Libyi a Středoafrické republice;

6.  je hluboce znepokojen náznaky, že přechodná správa Mali zvažuje využívání soukromých vojenských společností, zejména Wagnerovy skupiny; naléhavě žádá Mali, aby tak nečinilo; je pevně přesvědčen, že zapojení Wagnerovy skupiny by bylo v rozporu s cílem nastolit v Mali mír, bezpečnost a stabilitu a ochránit malijské obyvatelstvo, což jsou základní cíle EU v rámci jejích misí SBOP a členských států EU jednajících na žádost malijských orgánů;

7.  je přesvědčen, že unijní mise a operace nemohou v partnerských zemích plnit své úkoly a zajišťovat mír, bezpečnost a stabilitu, pokud v těchto zemích současně operují soukromé bezpečností společnosti obviňované ze závažného porušování lidských práv; poukazuje na cílené dezinformační kampaně proti unijním misím a operacím v Africe, za nimiž patrně stojí Wagnerova skupina a přidružené organizace v rámci moderní hybridní války vedené Ruskem; vyzývá příslušné útvary pracovní skupiny StratCom Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), aby o těchto dezinformačních kampaních podávaly zprávy;

8.  vyzývá EU a její členské státy, aby využily každé příležitosti k tomu, aby dané země informovaly o rizicích spojených se spoluprací s Wagnerovou skupinou a přidruženými organizacemi a poukazovaly na otřesné porušování lidských práv, jehož se Wagnerova skupina dopouští; vybízí vlády, aby dbaly na to, aby smlouvy o poskytování vojenské pomoci a bezpečnostních služeb, které uzavírají se zahraničními soukromými vojenskými a bezpečnostními společnostmi, obsahovaly přísná ustanovení o dodržování mezinárodního humanitárního práva, demokratickém dohledu a kontrole; vybízí státy, aby při najímání vojenských podpůrných služeb jednaly zcela transparentně, zejména pokud je o počet, úkoly a velící struktury soukromých vojenských a bezpečnostních společností na svém území a o vybavení, které tyto společnosti při plnění zakázky používají;

9.  vyzývá ESVČ, aby vypracovala zprávu o aktivitách Wagnerovy skupiny, která poskytne přehled o jejích zločinech, a tím přispěje k tomu, že se skupina bude muset ze svých činů zodpovídat, a vytvoří podmínky k tomu, aby pachatelé mohli být stíháni mezinárodními soudy; prohlašuje, že Parlament bude tuto záležitost pečlivě sledovat a vypracuje o ní zprávu a případně uspořádá slyšení;

10.  vyzývá členské státy EU a jejich spojence, aby zintenzivnily výměnu zpravodajských informací o Wagnerově skupině a přidružených organizacích;

11.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby finanční prostředky, které třetí země dostávají od EU, nemohly být za žádných okolností využívány k financování soukromých vojenských společností, které se dopouštějí takovéhoto porušování lidských práv; vyzývá Komisi, aby o tomto tématu hovořila se všemi dotčenými zeměmi v rámci bilateriálních dialogů;

12.  požaduje, aby země, v nichž probíhají mise a operace SBOP na podporu budování státních kapacit, ukončily své smlouvy se soukromými vojenskými a bezpečnostními společnostmi, které porušují lidská práva; žádá, aby Komise kriticky přehodnotila podporu EU poskytovanou vládám a státním institucím spojovaným s Wagnerovou skupinou; vyzývá členské státy a Komisi, aby nevytvářely nové projekty spolupráce, jež poskytují přímou rozpočtovou podporu vládám s vazbami na Wagnerovu skupinu; naléhavě žádá členské státy a Komisi, aby tuto rozpočtovou podporu přesměrovaly na organizace občanské společnosti a projekty, které přímo prospívají obyvatelům těchto zemí;

13.  připomíná, že EU a její členské státy by měly soukromé bezpečnostní společnosti používat v oblastech konfliktů výhradně k ochraně svých budov a zajištění bezpečné dopravy, a to pouze pokud tyto společnosti plně dodržují lidská práva a mezinárodní humanitární právo; zdůrazňuje, že soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti by neměly být pověřovány žádnými činnostmi, které předpokládají použití síly nebo aktivní účast na ozbrojených akcích s výjimkou sebeobrany, a za žádných okolností jim nesmí být povoleno vést výslechy nebo se jich účastnit; je pevně přesvědčen, že bezpečnost a obrana by měly být v první řadě zajišťovány veřejnými orgány;

14.  žádá, aby aktivity Wagnerovy skupiny a dalších soukromých vojenských společností v Africe byly podrobně projednány na nadcházejícím summitu EU–Afrika;

15.  opakuje výzvu, která zazněla dne 12. listopadu 2021 na pařížské konferenci o Libyi, aby libyjské území opustili všichni zahraniční bojovníci včetně žoldnéřů; důrazně žádá Rusko, Turecko, Spojené arabské emiráty a všechny ostatní státy, aby se touto výzvou řídily, okamžitě přestaly do Libye vysílat žoldnéře a stáhly ty, kteří jsou v současnosti na libyjském území;

16.  důrazně žádá ruské orgány, aby stáhly všechny žoldnéře z východní Ukrajiny a Krymu; podporuje snahy ukrajinských orgánů o to, aby členové Wagnerovy skupiny operující na Krymu a v Donbasu, stanuli před ukrajinským soudem, a vyzývá Interpol, aby v těchto a podobných případech poskytl svou úzkou součinnost;

17.  vítá prohlášení vysokého představitele, místopředsedy Komise, že Rada pro zahraniční věci brzy přijme cílené sankce EU proti jednotlivcům a organizacím spojeným s Wagnerovou skupinou a proti jednotlivcům a organizacím, které s nimi spolupracují, a to s využitím stávajících sankčních režimů EU, jako je globální režim sankcí EU v oblasti lidských práv; žádá, aby tyto sankce zahrnovaly zákaz vstupu na území EU a zmrazení aktiv členů Wagnerovy skupiny; žádá partnerské země včetně členských států Africké unie, aby i ony přijaly obdobné sankce; žádá EU, aby vypracovala a přijala omezující opatření proti ostatním soukromým vojenským a bezpečnostním společnostem, které porušují lidská práva;

18.  vyzývá členské státy OSN, aby plně ratifikovaly a provedly dodatkové protokoly k Ženevským úmluvám a zpřísnily ustanovení mezinárodního práva s cílem prosadit zákaz využívání žoldnéřů, přičemž by se inspirovaly Úmluvou Organizace africké jednoty o odstranění žoldnéřství v Africe z roku 1977, Mezinárodní úmluvou proti náboru, užívání, financování a výcviku žoldnéřů z roku 1989 a dokumentem z Montreux z roku 2008;

19.  vyzývá EU a její členské státy, aby zajistily existenci jednoznačného a závazného regulačního rámce pro soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti, zejména v kontextu otevřené mezivládní pracovní skupiny OSN, a to zvláště ve vztahu k velkým projektům financovaným ve třetích zemích investory nebo finančními institucemi usazenými v EU, a vyzývá je, aby tyto projekty byly transparentně monitorovány; očekává, že návrh tohoto rámce bude rozeslán v dubnu 2022; žádá, aby subjekty, které najímají soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti, podléhaly povinnostem náležité péče;

20.  vyjadřuje podporu práci pracovní skupiny OSN pro využívání žoldnéřů; vyzývá státy, v nichž údajně došlo k závažnému porušování lidských práv ze strany soukromých vojenských a bezpečnostních společností, aby oficiálně vyzvaly pracovní skupinu OSN k inspekční cestě do dané země;

21.  naléhavě vyzývá EU a její členské státy k rozhodné akci s cílem odstranit nedostatky v kontrole činnosti soukromých vojenských a bezpečnostních společností, mimo aby zlepšily transparentnost a monitorování jejich činnosti; připomíná všem státům, že je jejich povinností zajistit, aby soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti v jejich jurisdikcích nebo na jejich území dodržovaly lidská práva; zdůrazňuje, že je nutné zajistit soudní opravné prostředky pro případ porušení lidských práv v důsledku činností soukromých vojenských a bezpečnostních společností, a to včetně trestních sankcí; žádá, aby všechny oběti porušování lidských práv měly neomezený přístup ke spravedlnosti a nápravě, včetně případů, kdy pachateli jsou ruští žoldnéři; vyzývá EU, aby podporovala snahy o to, aby byla ve vnitrostátních i mezinárodních jurisdikcích zahájena trestní řízení se soukromými vojenskými a bezpečnostními společnostmi odpovědnými za porušování lidských práv; vyzývá proto Rusko, aby plně spolupracovalo s OSN, EU a zeměmi, v nichž se Wagnerova skupina údajně dopouští trestné činnosti;

22.  je toho názoru, že posílení výcvikových misí EU by účinněji přispělo k reformě bezpečnostního odvětví v partnerských zemích; je toho názoru, že urychlené uplatňování Evropského mírového nástroje v plném souladu se společným postojem Rady ke kontrole vývozu zbraní(6), mezinárodním právem v oblasti lidských práv, mezinárodním humanitárním právem a účinnými ustanoveními pro transparentnost, včetně podrobného seznamu vybavení poskytovaného v rámci tohoto nástroje, by zvýšilo vliv EU v oblasti budování kapacit ozbrojených sil v partnerských zemích a zajistilo, aby tyto země nevyužívaly soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti, které nesdílejí naše hodnoty;

23.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a parlamentu Ruské federace.

(1) Úř. věst. C 334, 19.9.2018, s. 80.
(2) Úř. věst. C 385, 22.9.2021, s. 24.
(3) Přijaté texty, P9_TA(2021)0383.
(4) Úř. věst. C 118, 8.4.2020, s. 113.
(5) Úř. věst. L 410 I, 7.12.2020, s. 1.
(6) Společný postoj Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu (Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99).


Situace v oblasti lidských práv v Kamerunu
PDF 141kWORD 50k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2021 o situaci v oblasti lidských práv v Kamerunu (2021/2983(RSP))
P9_TA(2021)0483RC-B9-0553/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Kamerunu, zejména na usnesení ze dne 18. dubna 2019(1),

–  s ohledem na zprávu Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí ze dne 5. listopadu 2021 o situaci v Kamerunu a na výroční zprávu EU o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2020 – zprávu o Kamerunu ze dne 21. června 2021,

–  s ohledem na dohodu o partnerství AKT-EU („dohoda z Cotonou“),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte, kterou Kamerun ratifikoval v roce 1993,

–  s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1981,

–  s ohledem na ústavu Kamerunské republiky,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že původně pokojné protesty podporované Konsorciem kamerunské anglofonní občanské společnosti v roce 2016 proti marginalizaci kamerunských anglofonních regionů ze strany federální vlády byly potlačeny státními orgány za použití extrémního násilí, načež zesílila podpora separatismu, vzniklo několik separatistických milicí požadujících nový stát zvaný „Ambazonie“ a začal krvavý vojenský konflikt;

B.  vzhledem k tomu, že předpokladem míru je dialog a že vláda prezidenta Paula Biyi soustavně odmítá přímé rozhovory se všemi separatistickými vůdci z anglofonních regionů;

C.  vzhledem k tomu, že Kamerun současně čelí řadě politických a bezpečnostních výzev, včetně hrozeb ze strany skupiny Boko Haram v Nejsevernějším regionu a vnitrostátního ozbrojeného separatistického povstání, které v anglofonním Severozápadním a Jihozápadním regionu neustává již téměř pět let;

D.  vzhledem k tomu, že anglofonní učitelé a právníci uspořádali v roce 2016 v Severozápadním a Jihozápadním regionu pokojné stávky a demonstrace proti zavedení francouzského právního systému a francouzštiny na soudech a ve školách v těchto regionech, což vyvolalo krizi; vzhledem k tomu, že ozbrojený konflikt, který přetrvává od roku 2017, má v anglofonních regionech Kamerunu na svědomí tisíce životů a způsobil skutečnou humanitární krizi;

E.  vzhledem k tomu, že k dnešnímu dni přišlo o život více než 3 000 civilistů a stovky příslušníků bezpečnostních sil; vzhledem k tomu, že v důsledku probíhajícího konfliktu v Kamerunu byl vnitřně vysídlen více než jeden milion lidí; vzhledem k tomu, že více než 2,2 milionu lidí potřebuje humanitární pomoc a více než 66 000 lidí odešlo hledat útočiště do sousední Nigérie; vzhledem k tomu, že Kamerun poskytuje útočiště více než 447 000 uprchlíkům a žadatelům o azyl; vzhledem k tomu, že dopady této krize doléhají i na kamerunský Západní region a Pobřežní region;

F.  vzhledem k tomu, že v Kamerunu nejsou dodržovány zásady právního státu a že nezávislí pozorovatelé, včetně organizací Human Rights Watch a Amnesty International, v minulosti zdokumentovali vojenská soudní řízení poznamenaná závažnými věcnými a procesními nedostatky, kdy byly vážně ohroženy presumpce neviny, právo na řádnou obhajobu a nezávislost řízení a soudnictví obecně;

G.  vzhledem k tomu, že četnost a závažnost střetů mezi anglofonními separatistickými ozbrojenými skupinami a vládními bezpečnostními silami roste; vzhledem k tomu, že humanitární pomoc byla v postižených regionech rovněž těžce narušena v důsledku působení nestátních ozbrojených skupin a opatření omezujících volný pohyb osob, což vedlo k tomu, že lidé v těchto regionech trpí závažným nedostatkem potravin a desítky tisíc lidí nemají přístup k životně důležité zdravotní péči; vzhledem k tomu, že z humanitárních důvodů bylo uděleno jen několik málo výjimek z opatření omezujících volný pohyb osob, a v důsledku toho došlo k výraznému narušení distribuce pomoci; vzhledem k tomu, že agentury OSN byly nuceny pozastavit humanitární činnost bez ohledu na zvýšenou zranitelnost způsobenou pandemií COVID-19;

H.  vzhledem k tomu, že nejhorší důsledky násilí a konfliktu mezi vládou a separatistickými silami nesou civilisté, kteří také tvoří naprostou většinu obětí; vzhledem k tomu, že vláda a separatistické síly proti sobě neustále páchají odvetné útoky záměrně namířené proti civilistům a zranitelným skupinám obyvatelstva;

I.  vzhledem k tomu, že Felix Agbor Nkongho, právník zabývající se lidskými právy, přední obránce práv anglofonní menšiny a zastánce mírového řešení krize, již několikrát obdržel od ozbrojených separatistických skupin výhružky smrti; vzhledem k tomu, že Felix Agbor Nkongho není jedinou osobou, která čelí útokům a obtěžování;

J.  vzhledem k tomu, že od voleb v roce 2018 prudce vzrostlo politické napětí v podobě etnicky či politicky motivovaných nenávistných verbálních projevů, které se ještě vystupňovaly na platformách sociálních sítí;

K.  vzhledem k tomu, že vládní síly provádějí mimosoudní popravy civilistů, včetně žen a dětí, dopouštějí se mučení a špatného zacházení, páchají sexuální násilí včetně znásilnění a násilí na základě pohlaví, ničí majetek, včetně vesnic, domovů, zdravotnických zařízení a nemocnic, rabují a svévolně zatýkají a zadržují občany, a to vše v důsledku nepřátelských akcí nebo údajné spolupráce se separatisty;

L.  vzhledem k tomu, že v prvních pěti měsících roku 2021 provedli ozbrojení separatisté ve 13 městech nejméně 27 útoků improvizovanými výbušninami, což je více než za všechny předchozí roky krize dohromady; vzhledem k tomu, že separatisté se dopustili znásilňování, zabíjení, mučení, násilných fyzických útoků a únosů stovek lidí a výhrůžek vůči nim, včetně žen, humanitárních pracovníků, učitelů a dětí, o nichž předpokládali, že spolupracovali s armádou;

M.  vzhledem k tomu, že konflikt má nepřiměřený dopad na děti, neboť 700 000 studentů bylo v důsledku nuceného bojkotu škol v anglofonních regionech zbaveno práva na vzdělání; vzhledem k tomu, že od srpna 2021 představují děti v Kamerunu 28 % osob, které přežily genderově podmíněné násilí, a že čelí zvýšenému riziku náboru do armády, dětské práce a zneužívání, přičemž v Kamerunu bylo údajně zneužito více než 50 % dětí; vzhledem k tomu, že podle Populačního fondu OSN bylo 38 % žen v Kamerunu ve věku 20–24 let provdáno před dosažením věku 18 let a 13 % bylo provdáno před dosažením věku 15 let;

N.  vzhledem k tomu, že prezident Biya v reakci na mezinárodní tlak zřídil vyšetřovací komisi pro zabíjení v Ngarbuhu, načež vláda připustila, že její bezpečnostní síly nesou určitou odpovědnost, a oznámila zatčení příslušných osob; vzhledem k tomu, že v této věci však nejsou k dispozici žádné další informace;

O.  vzhledem k tomu, že bylo přísně prosazováno omezení volného pohybu osob, včetně uzavření téměř všech škol a vzdělávacích středisek; vzhledem k tomu, že vůči jednotlivcům, kteří odmítali dodržovat omezení volného pohybu osob, včetně dětí a učitelů, bylo pácháno násilí; vzhledem k tomu, že docházelo k útokům na školy, univerzity a nemocnice, čímž se zhoršilo a prodloužilo porušování práva na přístup ke vzdělání a znemožnil se přístup k základním zdravotnickým službám;

P.  vzhledem k tomu, že od prezidentských voleb v roce 2018 napětí v zemi vzrostlo; vzhledem k tomu, že v září 2019 prezident Biya uspořádal národní dialog s cílem vyřešit konflikt mezi ozbrojenými silami a separatistickými povstalci v anglofonních oblastech; vzhledem k tomu, že provádění opatření přineslo během dvou let jen skromné výsledky; vzhledem k tomu, že různé pokusy o vyřešení krize v Kamerunu v letech 2020 a 2021 selhaly;

Q.  vzhledem k tomu, že dosud nebyly podepsány prezidentské dekrety, které stanoví přenesení pravomocí a postupný přesun lidských a finančních zdrojů na decentralizované orgány, což mělo konkrétně realizovat proces decentralizace;

R.  vzhledem k tomu, že vláda nadále omezuje svobodu projevu a sdružování a je čím dál méně tolerantní vůči politickému nesouhlasu; vzhledem k tomu, že po demonstracích vyzývajících k mírovému řešení krize v anglofonních oblastech byly zatčeny stovky členů a příznivců opoziční strany; vzhledem k tomu, že političtí oponenti, demonstranti, novináři a občanská společnost čelí neustálému omezování;

S.  vzhledem k tomu, že podle kamerunského trestního zákoníku se sexuální vztahy mezi osobami stejného pohlaví trestají odnětím svobody až na pět let; vzhledem k tomu, že v posledních letech a měsících došlo podle zpráv k mnoha případům zatčení a obtěžování osob LGBTQI;

T.  vzhledem k tomu, že Kamerun čelí dalším hrozbám ze strany skupiny Boko Haram a Islámského státu v provincii Západní Afrika (ISWAP) v Nejsevernějším regionu; vzhledem k tomu, že útoky islamistické ozbrojené skupiny Boko Haram, které zahrnují každodenní zabíjení, únosy, loupeže a ničení majetku, představují závažné porušování lidských práv, mezinárodního práva a mezinárodního humanitárního práva; vzhledem k tomu, že do těchto útoků jsou rovněž zapojeni dětští sebevražední atentátníci a vojáci; vzhledem k tomu, že od prosince 2020 zabila skupina Boko Haram nejméně 80 civilistů, přičemž v srpnu 2021 bylo v zemi více než 340 000 vnitřně vysídlených osob; vzhledem k tomu, že předpokládaná smrt vůdce skupiny Boko Haram Abubakara Shekaua v boji s odštěpenou frakcí ISWAP v Nigérii dopomohla organizaci ISWAP k upevnění moci, a zvýšila tak nejistotu v kamerunském Nejsevernějším regionu; vzhledem k tomu, že vládní síly nejsou schopny postižené obyvatelstvo účinně chránit;

1.  je hluboce znepokojen situací v oblasti lidských práv v Kamerunu; zdůrazňuje právo občanů na svobodu projevu, shromažďování a sdružování; vyzývá k dodržování lidských práv a naléhavě vyzývá kamerunskou vládu, aby přijala veškerá nezbytná opatření a dodržovala své závazky chránit tato práva;

2.  naléhavě vyzývá vládu Kamerunu a politické a vojenské vůdce separatistických skupin, aby se dohodli na humanitárním příměří, a vybízí strany konfliktu, aby se domluvily na opatřeních budování důvěry, jako je propuštění nenásilných politických vězňů a ukončení bojkotů škol; naléhavě vyzývá vládu prezidenta Biyi a anglofonní separatisty, aby okamžitě znovu zahájili mírové rozhovory; naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, zejména Africkou unii, státy střední Afriky a EU, aby přispěly k usnadnění dialogu a nabídly, že budou jednat jako prostředníci; zdůrazňuje význam regionální spolupráce a naléhavě vyzývá vládu, aby úzce spolupracovala s Africkou unií a Hospodářským společenstvím států střední Afriky; vyjadřuje politování nad neschopností a neochotou obou stran konfliktu zapojit se do skutečně smysluplných mírových rozhovorů s cílem tento konflikt vyřešit; je přesvědčen o tom, že jedinou cestou k dosažení trvalého míru je politický dialog vedený v duchu kompromisu, účinné politické účasti a zapojení všech příslušných zainteresovaných stran; vyzývá vládu Kamerunu i vedoucí představitele separatistických skupin, aby pro okamžitá a přímá jednání využívali stávajících nabídek zprostředkování, které dostaly od třetích stran;

3.  odsuzuje porušování lidských práv, mezinárodního práva a mezinárodního humanitárního práva, jichž se strany ozbrojeného konfliktu dopouštějí, a zdůrazňuje význam boje proti beztrestnosti; vyzývá kamerunské orgány, aby zajistily nezávislé, účinné, transparentní a nestranné vyšetřování a stíhání závažných porušení práv ze strany státních i nestátních aktérů v souladu s mezinárodním právem a standardy, a žádá, aby osoby odpovědné za porušování lidských práv byly hnány k odpovědnosti a postaveny před soud ve spravedlivém procesu, neboť je třeba ukončit beztrestnost a zajistit nezávislost soudnictví, což jsou klíčové prvky právního státu a základy fungující demokracie;

4.  vyzývá kamerunskou vládu, aby ratifikovala Římský statut Mezinárodního trestního soudu; naléhavě vyzývá EU, aby k posílení obrany lidských práv v Kamerunu využila veškerý politický vliv, jejž jí dává její rozvojová pomoc a další dvoustranné programy;

5.  staví se proti tomu, aby byly k soudním řízením s civilisty využívány vojenské soudy; připomíná mezinárodní závazky ohledně spravedlivého procesu, jimiž je Kamerun vázán; připomíná Kamerunu jeho povinnost prosazovat právo všech občanů na spravedlivý proces před nezávislými soudy a dále připomíná, že vojenské soudy by neměly mít pravomoc nad civilním obyvatelstvem;

6.  vyzývá kamerunské orgány, aby přestaly stavět lidi před vojenské soudy, kde se o výsledku rozhoduje předem a ukládá se trest smrti, který je podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv nezákonný; připomíná, že trest smrti se v Kamerunu neuplatňuje od roku 1997, což představuje milník na cestě země k jeho úplnému zrušení; znovu zdůrazňuje, že EU trest smrti ve všech případech a bez výjimky jednoznačně odmítá; vyzývá kamerunskou vládu, aby zajistila zrušení tohoto trestu; vyzývá kamerunskou vládu, aby ratifikovala Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech týkající se zrušení trestu smrti; naléhavě vyzývá soudy, aby se zdržely ukládání tohoto trestu a aby potvrdily, že nebudou trest smrti požadovat;

7.  vyjadřuje politování nad používáním násilí, zejména vůči dětem, a je zvláště znepokojen dopadem krize na děti; vyzývá obě strany konfliktu, aby upustily od záměrných útoků na civilní obyvatelstvo, a naléhavě vyzývá separatisty, aby okamžitě ukončili útoky na školy a aby s okamžitým účinkem zastavili veškeré vynucované bojkoty vzdělávání a umožnili všem studentům i učitelům bezpečný návrat do škol;

8.  vyzývá kamerunské orgány, aby chránily všechny ženy v zemi, zejména v oblastech konfliktu, a aby v zájmu podpory rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen zlepšily účast žen a organizací hájících práva žen na veřejném a politickém životě; žádá, aby byla vypracována konkrétní opatření EU k posílení práv různých skupin žen, se zvláštním zaměřením na mladé ženy, migrantky, ženy žijící s HIV, osoby LGBTQI a osoby se zdravotním postižením;

9.  domnívá se, že klíčovým nástrojem reakce na četné výzvy v oblasti rozvoje je proces decentralizace jakožto systém hospodářské, sociální a politické správy, neboť vede k větší odpovědnosti místních politiků a místních správních orgánů vůči angažovaným občanům; vítá, že EU tento proces podporuje;

10.  odsuzuje nadměrné používání a zneužívání síly proti politickým oponentům a pokojným demonstrantům; vyjadřuje politování nad používáním opatření omezujících volný pohyb osob, jako je zákaz vycházení nebo veřejných setkání, pod záminkou pandemie COVID-19 s cílem omezit svobodu projevu a tisku a právo na pokojné shromažďování; vyjadřuje znepokojení nad stavem svobody projevu a svobody tisku v Kamerunu; vyjadřuje politování nad svévolným zatýkáním a pronásledováním novinářů a opozičních politiků a nad umlčováním politického disentu; vyzývá kamerunské orgány, aby okamžitě a bezpodmínečně propustily politické oponenty, demonstranty a všechny ostatní občany, kteří byli svévolně zatčeni a jsou zadržováni výhradně pro politické účely; odsuzuje porušování základních svobod;

11.  vyzývá platformy sociálních médií, aby spolupracovaly s vládou, opozicí i občanskou společností na ověřování svých stránek a aby omezovaly štvavý obsah, nenávistné verbální projevy a zavádějící informace, které ještě více narušují vztahy mezi komunitami;

12.  vyjadřuje politování nad tím, že z důvodu nedostatečné bezpečnosti a silničních zátarasů v Severozápadním a Jihozápadním regionu a nedávných útoků na zdravotnická zařízení a zdravotnické pracovníky byla více než 40 000 lidem odepřena potravinová pomoc, a lituje, že v důsledku omezení volného pohybu osob došlo k zákazům humanitární činnosti; odsuzuje skutečnost, že v Severozápadním a Jihozápadním regionu Kamerunu dochází k blokování humanitární pomoci a útokům na humanitární pracovníky, které zahrnují únosy, pronásledování i vraždy; dále odsuzuje stupňující se zastrašování nezávislých pozorovatelů a obránců lidských práv, zejména obránců práv žen, jejichž činnost je v současné situaci závažného porušování lidských práv všemi stranami konfliktu důležitější než kdy jindy; trvá na tom, aby všechny strany konfliktu okamžitě zajistily pro humanitární pomoc neomezený přístup; vyzývá kamerunskou vládu, aby zajistila, aby se humanitární pomoc dostala do regionů zasažených krizí;

13.  vyzývá OSN a EU, aby i nadále monitorovaly humanitární situaci a posuzovaly potřeby; žádá mezinárodní společenství včetně EU a jejích členských států, aby bezodkladně poskytly humanitární podporu, jež bude účinně reagovat na situaci a odpovídajícím způsobem uspokojovat naléhavé potřeby obyvatelstva; domnívá se, že vhodnou cestou k určení toho, do jaké míry je porušováno mezinárodní právo v oblasti lidských práv a mezinárodní humanitární právo a kdo je za ně zodpovědný, by bylo vyslání zjišťovací mise Rady OSN pro lidská práva do Kamerunu;

14.  odsuzuje teroristické činy skupiny Boko Haram v Kamerunu; oceňuje úsilí kamerunských orgánů v boji proti této skupině; vyzývá mezinárodní společenství, aby podporovalo veškeré snahy bojovat proti této islamistické ozbrojené skupině; trvá na tom, že proti terorismu lze účinně bojovat pouze tehdy, pokud se budou řešit příčiny a specifické problémy související s nerovností;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, vládě a parlamentu Kamerunu a spolupředsedům Smíšeného shromáždění AKT-EU.

(1) Úř. věst. C 158, 30.4.2021, s. 7.

Právní upozornění - Ochrana soukromí