Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2022 o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky – výroční zpráva za rok 2021 (2021/2182(INI))

P9_TA(2022)0039 A9-0354/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), a zejména na článek 21 a 36 této smlouvy,

–  s ohledem na Chartu OSN, Úmluvu OSN o mořském právu, Helsinský závěrečný akt ze dne 1. srpna 1975 a navazující dokumenty a na Pařížskou chartu pro novou Evropu ze dne 19.–21. listopadu 1990,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedy Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 16. června 2021 nazvané „Zpráva o SZBP – naše priority na rok 2021“ (HR(2021)0094),

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) ze dne 31. října 2000 o ženách, míru a bezpečnosti,

–  s ohledem na své doporučení o směřování politických vztahů mezi EU a Ruskem ze dne 16. září 2021(1) a na své usnesení ze dne 16. prosince 2021 o situaci na ukrajinských hranicích a na Ruskem okupovaných územích Ukrajiny(2),

–  s ohledem na společná prohlášení o spolupráci mezi EU a NATO ze dne 10. července 2016 a 8. července 2018;

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Hongkongu, zejména ze dne 8. července 2021 o Hongkongu, konkrétně případu deníku Apple Daily(3) a ze dne 19. června 2020 o zákonu ČLR o národní bezpečnosti pro Hongkong a potřebě, aby EU bránila vysokou úroveň autonomie Hongkongu(4),

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A9-0354/2021),

A.  vzhledem k tomu, že úkolem a povinností Parlamentu je vykonávat svůj demokratický dohled nad společnou zahraniční a bezpečnostní politikou (SZBP) a společnou bezpečnostní a obrannou politikou (SBOP), a proto by měl nezbytné informace dostávat transparentním způsobem a včas a zároveň mít k dispozici účinné prostředky k řádnému a účinnému plnění této úlohy;

B.  vzhledem k tomu, že nedávný mezinárodní vývoj a vícerozměrné výzvy a rychle se měnící geopolitické prostředí urychlily stávající trendy, jež mají dopad na klíčové aspekty SZBP EU, odhalily zranitelnost EU vůči vnějším událostem a tlakům, zdůraznily potřebu silnějších, ambicióznějších, věrohodnějších, strategičtějších a jednotnějších opatření EU na světové scéně a zdůraznily, že je nezbytné, aby EU byla schopna samostatně určovat své vlastní strategické cíle a rozvíjet schopnosti k jejich plnění;

C.  vzhledem k tomu, že k tomuto vývoji a výzvám patří bezprecedentní pandemie COVID-19, která se rozšířila z čínského Wu-chanu, a její důsledky; vyvíjející se úloha USA na globální scéně, úsilí Ruska o rozbití evropské bezpečnostní architektury a jeho pokračující útoky na Ukrajinu a okupaci území v Gruzii a na Ukrajině, hybridní útoky proti členským státům EU, jako je instrumentalizace migrantů, jejichž cílem je zpochybnit naše demokratické základy; pokračující porušování mezinárodního práva Běloruskem; rostoucí asertivita Čínské komunistické strany a dalších autoritářských a totalitních režimů; nedávné rychlé zhroucení státních struktur v Afghánistánu a následné převzetí země Tálibánem; napětí v indicko-tichomořském regionu, zejména v Jihočínském a Východočínském moři, jakož i v Tchaj-wanském průlivu; šíření zbraní hromadného ničení; zpochybňování dohod o kontrole zbraní; změna klimatu; finanční trestná činnost; zhoršování regionálních konfliktů, které vedou k vysídlování obyvatelstva; hospodářská soutěž při získávání přírodních zdrojů; nedostatek energie a vody; selhávání států; terorismus; organizovaná nadnárodní trestná činnost; kybernetické útoky; dezinformační kampaně;

D.  vzhledem k tomu, že tyto trendy jsou důsledkem změn v globální rovnováze sil směrem k multipolárnímu světu, v němž se zvyšuje geopolitická konkurence, což ztěžuje globální správu a poskytování mezinárodních veřejných statků v době, kdy jsou tyto statky stále potřebnější;

E.  vzhledem k tomu, že svět vstoupil do nové éry „nemíru“, do období rostoucí geopolitické nejistoty s množícími se regionálními konflikty a soupeřením velmocí, což má významné důsledky pro bezpečnost EU;

F.  vzhledem k tomu, že pokračující vojenské posilování přítomnosti ruských vojenských sil podél hranic Ukrajiny a na jejích nezákonně okupovaných územích, v Bělorusku a Kaliningradské oblasti představuje věrohodnou a vážnou hrozbu pro bezpečnost Ukrajiny a Evropy; vzhledem k tomu, že jakékoli další vojenské akce a hybridní útoky ze strany Ruské federace by měly vést k přijetí přísných hospodářských a finančních sankcí v úzké spolupráci se Spojenými státy, NATO a dalšími partnery;

G.  vzhledem k tomu, že škodlivý dopad změny klimatu na bezpečnost EU je stále zřejmější;

H.  vzhledem k tomu, že se očekává, že k více než polovině celosvětového růstu populace do roku 2050 (tj. 1,3 miliardy z dalších 2,4 miliard lidí na planetě) dojde v Africe; vzhledem k tomu, že koncentrace tohoto růstu v některých nejchudších zemích spolu s dopady změny klimatu přinese řadu nových výzev, které – pokud nebudou řešeny okamžitě – budou mít extrémně problematické dopady jak na dotčené země, tak na EU; vzhledem k tomu, že zpráva Konference OSN o obchodu a rozvoji z roku 2019(5) uvádí, že aby bylo možné splnit závazky Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030, bude každoročně zapotřebí dalších 2,5 bilionu USD;

I.  vzhledem k tomu, že aby mohla EU rozvíjet svou vedoucí úlohu a oživit a reformovat multilateralismus, který by byl založen na jejích demokratických hodnotách, právním státu, sociální spravedlnosti, základních právech, včetně rovnosti žen a mužů, globální podpoře svobody a na její vizi udržitelné a inkluzivní budoucnosti, musí na světové scéně hovořit jedním soudržným hlasem zakotveným ve společné strategické kultuře;

J.  vzhledem k tomu, že velká většina občanů EU a autorů komentářů zveřejněných na digitální platformě Konference o budoucnosti Evropy podporuje silnější úlohu EU a společný evropský přístup v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky a přeje si, aby EU prováděla jednotnější a účinnější zahraniční a bezpečnostní politiku;

1.  zdůrazňuje, že aby bylo možné dosáhnout strategického cíle, kterým je rozvoj celosvětové vedoucí úlohy, měla by EU utvářet svou SZBP na základě těchto šesti kroků:

Převzetí vedoucí úlohy při upevňování multilaterálních partnerství týkajících se celosvětových priorit, zejména pak partnerství s OSN, a při ochraně a podpoře demokracie a lidských práv na celém světě

2.  vítá rostoucí ambice EU a její širší iniciativy zaměřené na převzetí vedoucí úlohy při prosazování globálních partnerství v oblasti klíčových priorit a při posilování mnohostranného pořádku založeného na pravidlech a na hodnotách prostřednictvím reformy klíčových institucí a organizací s cílem zlepšit jejich účinnost a zvýšit jejich odolnost a prostřednictvím lepšího využívání stávajících mechanismů a institucí pro mnohostrannou globální správu; konstatuje, že tyto iniciativy umožňují mezinárodnímu společenství, které se řídí mezinárodním právem, účinně řešit globální výzvy, k nimž patří změna klimatu, pandemie, energetická krize a teroristické hrozby, a bojovat proti vlivu zlovolných autoritářských aktérů; opakuje, že zahraniční a bezpečnostní politika EU musí zajistit provádění cílů udržitelného rozvoje OSN do roku 2030;

3.  zdůrazňuje, že v souvislosti s opatřeními v oblasti klimatu a lidskými právy a v kontextu řešení krizí je třeba rozvíjet skutečně strategické partnerství mezi EU a OSN; vyzývá členské státy a vlády na celém světě, aby orgánům OSN svěřily více pravomocí, zdrojů a kapacit pro intervence; lituje skutečnosti, že Čína a Rusko brání Radě bezpečnosti OSN v odsuzování represivních režimů za jejich činy, brzdí jednotnou mezinárodní reakci na různé krize a znemožňují provádění rozhodnutí G7 na úrovni OSN; znovu opakuje svou silnou podporu Mezinárodnímu trestnímu soudu a vyzývá EU a členské státy, aby poskytovaly odpovídající finanční podporu, která mu umožní plnit jeho úkoly;

4.  zdůrazňuje, že je třeba, aby EU bránila a podporovala demokracii v celosvětovém měřítku tím, že půjde příkladem, včetně zajišťování přísného dodržování zásad demokracie, lidských práv a právního státu ve všech členských zemích; vyzývá EU k prosazování aliance demokratických států na celém světě; trvá na tom, že je nutné sdružovat zdroje, vyměňovat si osvědčené postupy, koordinovat společná opatření a rozvíjet sdílené strategie, pokud jde o boj proti zlovolným zásahům a dezinformacím ze strany autoritářských států a jejich zmocněnců, nepřátelských nestátních aktérů a organizací a protidemokratických aktérů v rámci demokratických společností; domnívá se, že má-li být tento přístup úspěšný, měly by EU a její členské státy – mimo jiné prostřednictvím úzké spolupráce s NATO – prosazovat v boji proti hybridním hrozbám celovládní a celospolečenský přístup ve spojení s ambiciózním programem na podporu demokracie zaměřeným na zachování a prosazování svobody projevu a nezávislosti sdělovacích prostředků; v této souvislosti vyjadřuje plnou podporu summitům pro demokracii konaným v USA, které se zaměřují na konkrétní opatření s cílem chránit všeobecná lidská práva, předcházet úpadku demokracie a bojovat proti korupci;

5.  vyzývá EU k vypracování souboru nástrojů pro boj proti zahraničnímu vměšování, propagandě a ovlivňování, včetně vytvoření nových nástrojů, které umožní vymáhat náklady od pachatelů, a posílení příslušných struktur, zejména pracovních skupin Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) pro strategickou komunikaci; vítá navrhovaný přezkum Kodexu zásad boje proti dezinformacím, který vypracovala Komise; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU více zviditelňovala svou činnost prostřednictvím lepší a strategičtější komunikace o své vnější činnosti s vlastními občany i zbytkem světa;

6.  je hluboce znepokojen dlouhodobým úpadkem demokracie a lidských práv ve stále větším počtu třetích zemí, včetně útoků na politická práva a integritu voleb; znovu potvrzuje, že je důležité, aby EU neustále podporovala volební procesy ve světě, mimo jiné prostřednictvím volebních pozorovatelských misí, a připomíná zásadní úlohu Parlamentu v tomto ohledu; zdůrazňuje, že je důležité zajistit co nejvyšší úroveň ochrany pro domácí volební pozorovatele; vyzývá EU, aby dále posílila spolupráci v oblasti pozorování voleb se všemi příslušnými partnery, jako jsou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Rada Evropy a organizace, které schválily Deklaraci zásad pro mezinárodní volební pozorovatelské mise a Kodex chování pro mezinárodní volební pozorovatele;

7.  vybízí EU, aby rozvíjela svou vedoucí úlohu při obraně a prosazování svobody, demokracie a lidských práv na mnohostranných fórech, zejména na půdě OSN; domnívá se, že by EU měla zajistit transparentní a účinné využívání globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv (unijní Magnitského zákon), a to i rozšířením oblasti působnosti tohoto režimu tak, aby zahrnoval trestné činy související s korupcí; připomíná, že by EU měla lépe prosazovat ustanovení o lidských právech obsažená v mezinárodních dohodách, které uzavřela; připomíná politickou povahu Globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv, který je součástí integrovaného a komplexního politického přístupu;

8.  trvá na plném provádění a systematickém začleňování hlediska rovnosti žen a mužů a akčního plánu EU pro rovnost žen a mužů III (GAP III) do všech vnějších činností EU, na všech úrovních zapojení a do všech příslušných činností a koncepcí, a to i po skončení platnosti GAP III; vyzývá EU a členské státy, aby se ujaly vedoucí úlohy při provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) o ženách, míru a bezpečnosti; naléhavě žádá ESVČ, aby zlepšila svou zeměpisnou vyváženost s cílem dosáhnout řádného zastoupení, které by odráželo různorodost všech členských států, jak je uvedeno v článku 27 služebního řádu úředníků(6);

9.  vyzývá k účinnému provádění unijní koncepce zprostředkování míru z roku 2020 s cílem upevnit pozici Evropské unie jako vlivného globálního aktéra, který investuje do předcházení konfliktů a mediace, a jako vedoucího činitele při prosazování a zajišťování míru na mezinárodní úrovni; připomíná komparativní výhodu EU v oblasti prevence konfliktů a jejich řešení ve srovnání s jednotlivými členskými státy; zdůrazňuje klíčovou roli, kterou v této oblasti hraje Evropský parlament prostřednictvím parlamentní diplomacie; uznává úlohu mládežnických organizací při budování mírové společnosti a při podpoře kultury míru, tolerance, mezikulturního a mezináboženského dialogu;

10.  znovu vyzývá k větší podpoře strategie EU v oblasti námořní bezpečnosti, neboť zachování svobody plavby je stále významnější výzvou jak celosvětově, tak v sousedství EU; zdůrazňuje, že svobodu plavby je třeba vždy respektovat; vyzývá EU, aby se více zaměřovala na zajišťování svobody plavby a na opatření zaměřená na deeskalaci a prevenci ozbrojených konfliktů a vojenských incidentů na moři;

11.  vyzývá k ambicióznímu programu EU ve spolupráci s klíčovými partnery, který bude podporovat svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení mimo EU a upozorňovat na otázku pronásledování z důvodu náboženského vyznání nebo přesvědčení; konstatuje, že podpora svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení přispívá k prosazování trvalého míru, a proto je důležitá při řešení mnoha výzev, kterým čelí EU a její partnerské země; vyzývá Komisi, aby co nejdříve jmenovala nového zvláštního vyslance EU pro podporu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení;

12.  vítá úsilí EU jakožto globálního průkopníka v boji proti změně klimatu a naléhavě vyzývá Komisi a ESVČ, aby navrhly nové iniciativy, jako je internacionalizace Zelené dohody pro Evropu, a rovněž inciativy reagující na bezpečnostní rizika související s klimatem s cílem řešit dopad změny klimatu na místní úrovni, zejména na zranitelné skupiny obyvatel a těžce zasažené komunity; domnívá se, že by EU měla podporovat ambiciózní cíle v oblasti snižování emisí CO2 ve třetích zemích, a zdůrazňuje, že je třeba, aby klíčovou úlohu hrála diplomatická činnost v oblasti klimatu; očekává, že plnění Zelené dohody pro Evropu může mít rovněž významné geopolitické důsledky a ovlivní vztahy EU s některými jejími partnery, například řešením závislosti EU na dodávkách fosilních paliv z Ruska;

13.  vítá přístup EU a její celosvětovou vedoucí úlohu při poskytování vakcín proti onemocnění COVID-19 a řešení sociálních a hospodářských důsledků pandemie prostřednictvím mechanismu COVAX a globálního balíčku pro obnovu „Tým Evropa“; vyzývá EU, aby předložila spolehlivou globální strategii v oblasti zdraví, která by zahrnovala globální a unijní úsilí o zajištění lepší celosvětové připravenosti a účinné reakce na nadcházející krize a volného, spravedlivého, cenově dostupného a rovného přístupu k očkovacím látkám na celém světě; opakuje, že je třeba, aby se EU stala autonomnější, pokud jde o zdravotní otázky, a diverzifikovala své dodavatelské řetězce s cílem ukončit závislost na autoritářských a totalitních režimech; vítá partnerství EU a USA v celosvětové očkovací kampani proti onemocnění COVID-19;

14.  uznává, že technologie, konektivita a datové toky jsou důležitým rozměrem vnějších vztahů a dohod o partnerství EU a mají významné geopolitické důsledky; naléhavě vyzývá EU, aby rozvíjela globální partnerství za účelem vytváření spravedlivých, otevřených a hodnotově orientovaných norem a standardů pro etické a na lidi orientované využívání technologií založené na pravidlech, které respektuje soukromí jednotlivých uživatelů, zejména pokud jde o umělou inteligenci a správu internetu, a to postavením kybernetické diplomacie do jádra její vnější činnosti; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU v tomto ohledu zajistila spolupráci a koordinaci mezi demokraciemi i dodržování mezinárodního a humanitárního práva při řešení konfliktů; zdůrazňuje konkrétní hrozbu, kterou mohou nové digitální technologie představovat pro obránce lidských práv a další osoby v důsledku kontrolování, omezování a podkopávání jejich činnosti, jak nedávno ukázala odhalení v rámci projektu Pegasus; vyzývá EU, aby se chopila iniciativy na zavedení moratoria na vývoz technologie spyware pro účely represe a přijetí pevného mezinárodního regulačního rámce v této oblasti; vyzývá EU a členské státy, aby v souladu s nařízením o dvojím užití zajistily náležitou péči v oblasti lidských práv a řádné prověřování vývozu evropských technologií pro sledování a technické pomoci(7); požaduje, aby EU a členské státy spolupracovaly s vládami třetích zemí na ukončení represivních postupů a právních předpisů v oblasti kybernetické bezpečnosti a boje proti terorismu; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU chránila práva jednotlivců; zdůrazňuje proto, že systémy sociálních kreditů nejsou v souladu se základními hodnotami EU; zdůrazňuje, že tyto politiky a nástroje dohledu by v EU neměly být za žádných okolností zaváděny a používány; zdůrazňuje proto, že EU musí usilovat o omezení nadnárodního dosahu digitálních represí a bojovat proti tomuto jevu; konstatuje, že vývoz obranných technologií a zbraní spadá do pravomoci členských států;

15.  znovu opakuje, že by EU měla vypracovat a uplatňovat strategii globální konektivity, která by byla rozšířením stávající strategie pro propojení EU-Asie a strategickou reakcí s cílem posílit její vliv v mnoha regionech světa, jako jsou Latinská Amerika, Afrika a Asie; vítá proto ambiciózní a mnohotvárnou iniciativu „globální brána“, kterou Komise představila dne 1. prosince 2021 a jejímž cílem je spravedlivě a udržitelně investovat mimo jiné do digitálních sítí a kvalitní infrastruktury s partnery po celém světě a která slibuje silnější partnerství, aniž by vytvářela závislost; zdůrazňuje, že Komise by měla projekty v oblasti konektivity se třetími zeměmi podmínit dodržováním přísných sociálních a pracovních práv, transparentnosti, lidských práv, náležité péče, interoperability, řádné správy věcí veřejných a demokratických norem a etickým používáním technologií jak v těchto zemích, tak v zahraničí; v této souvislosti konstatuje, že by Komise měla vypracovat strategii pro zlepšení přístupu svých partnerů ke spolehlivým a bezpečným technologiím; zdůrazňuje, že investice do konektivity musí podporovat ekonomickou odolnost a dekarbonizaci hospodářství, která je v souladu s Pařížskou dohodou; žádá o zvýšené úsilí při provádění partnerství EU v oblasti konektivity a vybízí Komisi, aby tyto projekty v oblasti konektivity rozvíjela ve spojení a spolupráci s podobně smýšlejícími partnery; uvítal by navázání partnerství v oblasti konektivity s Africkou unií (AU) na příštím summitu AU-EU;

16.  vítá globální iniciativu skupiny G7 „Build Back Better World“ a naléhavě vyzývá EU, aby se aktivně podílela na jejím dalším rozvoji, a to i prostřednictvím hledání propojení s „Globální bránou“ a vzájemným posilováním těchto dvou iniciativ;

Zlepšení viditelnosti a rozhodování EU a efektivní využití všech nástrojů její „tvrdé“ a „měkké“ síly, včetně zavedení hlasování kvalifikovanou většinou pro rozhodování o zahraniční politice EU

17.  opakuje, že EU potřebuje především jednotu a silnější a opravdovější politickou vůli svých členských států společně dohodnout a prosazovat cíle společné zahraniční politiky EU a spolupráci EU v oblasti bezpečnosti a obrany za účelem provádění cílů, hodnot, zásad a norem článku 21 Smlouvy o EU; zdůrazňuje, že je zapotřebí vytvořit bezpečnostní a obrannou unii, která by sloužila jako výchozí bod pro provádění společné evropské politiky v oblasti obrany v souladu s ustanovením čl. 42 odst. 2 Smlouvy o EU;

18.  zdůrazňuje, že zahraniční politika EU potřebuje mít vlastní nástroje v oblasti zahraničních věcí, lidských práv, bezpečnosti a obrany; připomíná, že stálá strukturovaná spolupráce (PESCO) byla zakotvena v Lisabonské smlouvě, ale k jejímu zřízení došlo až v roce 2017; vyzývá proto členské státy a Radu, aby měly odvahu k co nejúčinnějšímu využívání všech nástrojů zahraniční politiky, které jsou ve Smlouvách k dispozici;

19.  zdůrazňuje, že je třeba, aby EU ve spolupráci s členskými státy posílila svou schopnost jednat efektivně, včas, proaktivně a nezávisle a utvářet svou reakci na stávající i nadcházející výzvy; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné, aby EU zavedla mechanismus automatické výměny informací a zpravodajských informací mezi členskými státy a EU o zahraničních záležitostech a bezpečnostních otázkách, jež se vyskytují mimo Unii, a to včetně informací o terorismu, který i nadále představuje hrozbu pro evropské hodnoty a bezpečnost a vyžaduje vícerozměrný přístup; vítá probíhající proces Strategického kompasu jako výchozí bod pro pokrok směrem k evropské bezpečnostní a obranné unii a pro strategickou svrchovanost EU v oblasti bezpečnosti a obrany, a rovněž pro vznik společné evropské strategické kultury v oblasti bezpečnosti a obrany založené na našich společných hodnotách a cílech a společném chápání hrozeb i uznávání specifických bezpečnostních a obranných politik členských států; očekává, že Strategický kompas pomůže utvářet společnou vizi bezpečnosti a obrany EU zaměřenou na dosažení strategické autonomie; poukazuje na to, že jeho výsledek by se měl odrazit v reformované verzi globální strategie EU z roku 2016, která zohlední klíčové hrozby, výzvy a příležitosti a nabídne EU cesty, jak hrát proaktivnější globální úlohu; dále zdůrazňuje, že tato zjištění by měla představovat základ pro revizi dalších dokumentů, jako je plán rozvoje schopností z roku 2018;

20.  zdůrazňuje význam lidských práv jako nedílného prvku souboru nástrojů EU v oblasti zahraničních věcí a zdůrazňuje jeho doplňkovost; vybízí EU, aby s partnerskými zeměmi koordinovala obranu lidských práv a uplatňování sankcí, a zvýšila tak jejich dopad; připomíná, že důsledné a jednotné uplatňování omezujících opatření ve všech členských státech je předpokladem důvěryhodnosti a účinnosti zahraniční politiky EU; naléhavě žádá Komisi jako strážkyni Smluv a Radu a vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku jako aktéry odpovědné za jednotu, soudržnost a účinnost zahraniční politiky EU, aby zajistili, že reakce členských států na porušování omezujících opatření přijatých EU budou účinné, přiměřené a odrazující; vyzývá v této souvislosti EU, aby zajistila účinnost a plné dodržování omezujících opatření EU zavedených v reakci na ruskou agresi vůči Ukrajině a nezákonnou anexi Krymu ze strany Ruska; naléhavě vyzývá EU, aby zachovala úzkou koordinaci a spolupráci s USA při uplatňování sankcí za účelem dosažení společných cílů zahraniční a bezpečnostní politiky a aby se zároveň vyhnula možným nezamýšleným důsledkům pro zájmy obou zemí;

21.  dále zdůrazňuje, že po přijetí Radou by strategický kompas měl mít významnou přidanou hodnotu pro SZBP EU a společnou bezpečnostní a obrannou politiku (SBOP) a měl by dále posilovat solidaritu mezi členskými státy; vítá skutečnost, že Strategický kompas vychází ze společné analýzy hrozeb a výzev, kterým EU a její členské státy čelí, identifikuje současné a budoucí nedostatky v kapacitách – jak z hlediska institucí, tak aktiv – a poskytuje jasný plán, jak tyto mezery zaplnit; opakovaně vyslovuje úmysl Parlamentu plně se do tohoto procesu zapojit, zejména uplatňováním svého práva na kontrolu a zavedením postupu pravidelného přezkumu; očekává, že konečný návrh Strategického kompasu a strategické koncepce NATO budou vzájemně soudržné a posílí spolupráci a sdílení zátěže a určit způsoby, jak posílit spolupráci mezi EU a NATO; připomíná zásadu jedno souboru sil; zavazuje členské státy, aby po dokončení Strategického kompasu a společné strategické kultury dospěly k ambiciózní společné shodě ohledně čl. 42 odst. 7 Smlouvy o EU a článku 222 Smlouvy o fungování EU a jejich vztahu k článku 5 Severoatlantické smlouvy; očekává, že strategický kompas bude schopen poskytnout partnerským zemím, včetně Východního partnerství, více příležitostí v souvislosti se zvyšováním odolnosti vůči moderním bezpečnostním hrozbám a výzvám; domnívá se, že současná agresivní zahraniční a bezpečnostní politika Ruska by měla být v tomto dokumentu označena za významnou bezpečnostní hrozbu pro evropský kontinent;

22.  připomíná, že Smlouvy umožňují zlepšit rozhodovací postupy v oblasti SZBP; připomíná čl. 31 odst. 2 Smlouvy o EU, který Radě umožňuje přijímat určitá rozhodnutí o otázkách SZBP hlasováním kvalifikovanou většinou, a „překlenovací ustanovení“ uvedené v čl. 31 odst. 3 Smlouvy o EU, které stanoví možnost postupného přechodu na hlasování kvalifikovanou většinou v případě rozhodnutí v oblasti SZBP, která nemají souvislost s vojenstvím nebo obranou, ale posilují solidaritu a vzájemnou pomoc EU v období krizí; zdůrazňuje, že jednomyslnost omezuje schopnost EU jednat, a proto členské státy naléhavě vyzývá, aby při rozhodování v souvislosti se SZBP používaly hlasování kvalifikovanou většinou; opakuje zejména svou výzvu k zavedení hlasování kvalifikovanou většinou při přijímání prohlášení o mezinárodních otázkách lidských práv a rozhodnutí souvisejících s lidskými právy, při zavádění a uplatňování sankcí v rámci režimu sankcí EU v oblasti lidských práv a při přijímání všech rozhodnutí týkajících se civilních misí společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP); poukazuje na to, že použití článků 31 a 44 Smlouvy o EU by mohlo zajistit větší flexibilitu a kapacitu EU jednat v široké oblasti otázek zahraniční politiky;

23.  vyzývá k intenzivnějším konzultacím mezi EU a NATO na úrovni Politického a bezpečnostního výboru a Severoatlantické rady;

24.  opakuje svou výzvu k vytvoření nových forem spolupráce, jako je Evropská bezpečnostní rada, s cílem vytvořit integrovaný přístup ke konfliktům a krizím; zdůrazňuje, že je třeba zvážit složení a možnou oblast působnosti této spolupráce; připomíná, že probíhající Konference o budoucnosti Evropy nabízí relevantní rámec pro formování inovativních návrhů v tomto ohledu; vyzývá k tomu, aby byla konference ambicióznější, pokud jde o vnější rozměr politik EU, včetně politik v oblasti bezpečnosti a obrany, například vytvořením stálých mnohonárodních vojenských jednotek EU a zavedením hlasování kvalifikovanou většinou při rozhodování o zahraniční politice EU; upozorňuje však, že nové institucionální rámce samy o sobě nevyřeší strukturální a politické výzvy, kterým SBOP čelí; opakuje svou výzvu ke zřízení Rady ministrů obrany;

25.  zdůrazňuje, že mezi vlastní nástroje EU by mělo patřit vytvoření Evropské diplomatické akademie, kde by se diplomaté EU od samého počátku připravovali na svou dráhu a sbližovali své postoje se společnými hodnotami a zájmy EU a směřovali ke skutečné sounáležitosti určené společnou diplomatickou kulturou z evropské perspektivy; vyzývá k úplnému provedení pilotního projektu „Na cestě k vytvoření Evropské diplomatické akademie“, který by mohl připravit půdu pro zřízení výše uvedené akademie a který by měl zahrnovat zavedení výběrového řízení pro vstup do ESVČ a delegací EU; zdůrazňuje, že je důležité posílit diplomatické zastoupení EU ve třetích zemích a usilovat o plnohodnotné diplomatické zastoupení EU v mnohostranných organizacích obecně, a zejména v OSN; zdůrazňuje, že silnější zastoupení EU ve třetích zemích a mnohostranných organizacích by významně podpořilo tolik potřebnou jednotu mezi institucemi EU a členskými státy při řešení globálních výzev v oblasti SZBP;

26.  zdůrazňuje, že ucelený přístup k SZBP vyžaduje součinnost všech dostupných prostředků EU v oblasti vnější činnosti; poukazuje v tomto ohledu na klíčovou úlohu a komparativní výhodu Evropského parlamentu v diplomacii EU, zejména prostřednictvím meziparlamentních vztahů a rozsáhlého zapojení Parlamentu do programů podpory demokracie s třetími stranami; vyzývá Komisi, ESVČ a členské státy, aby Parlament uznaly jako nedílnou součást programu „Tým Evropa“ a aby tuto skutečnost zohlednily v příslušných operačních strukturách; zdůrazňuje, že kultura se stala užitečným diplomatickým nástrojem a základní součástí „měkké síly“ EU; zdůrazňuje, že kultura má velký potenciál prosazovat hodnoty EU;

27.  vyzývá ESVČ a Radu k přijetí kroků k přezkumu rozsahu působnosti a mandátu zvláštních zástupců a zvláštních vyslanců EU a k zajištění transparentního komplexního posouzení efektivnosti a přidané hodnoty těchto pozic, jak požadoval Parlament ve svém doporučení ze dne 13. března 2019(8); naléhavě vyzývá ESVČ a Radu, aby podnikly všechny nezbytné kroky k dosažení souladu s doporučením Parlamentu v co nejkratší době;

28.  vítá úsilí Komise o rozšíření prognostických kapacit EU, a to i pokud jde o SZBP, jak dokládá druhá výroční zpráva o strategickém předvídání s názvem „Schopnost a svoboda EU jednat“; navrhuje, aby se s cílem začlenit prognózy do tvorby politiky a zlepšit připravenost EU na nadcházející výzvy, jako jsou krize a konflikty z důvodu změny klimatu, a posílit její schopnost utvářet regionální a globální vývoj prováděla interinstitucionální prognostická činnost na politické úrovni;

29.  zdůrazňuje, že vnější rozměr rozpočtu EU musí být náležitě financován a připraven neprodleně reagovat na současné, vznikající i budoucí výzvy; trvá na tom, že rozpočet na vnější činnost by se měl zaměřit na prioritní oblasti, a to jak geograficky, tak tematicky, a na oblasti, v nichž může činnost EU přinést největší přidanou hodnotu;

Dosažení evropské suverenity soudržnou vnější a vnitřní činností EU a spojením schopnosti jednat v případě potřeby samostatně s připraveností usilovat o strategickou solidaritu s podobně smýšlejícími partnery

30.  vyzývá EU, aby v konkrétních oblastech, které mají pro zachování předního postavení Unie na světové scéně zásadní význam, jako je prosazování hodnot EU, základní práva, spravedlivý obchod, ekonomika, bezpečnost a technologie, sociální spravedlnost, ekologická a digitální transformace, energie a její úloha při řešení asertivity autoritářských a totalitních režimů, zvyšovala svou strategickou autonomii; zdůrazňuje, že je třeba soudržně propojit vnější činnost EU s interními politikami EU; opakuje svou výzvu k vytvoření evropské bezpečnostní a obranné unie, která by sloužila jako výchozí bod pro provádění společné evropské obrany v souladu s ustanovením čl. 42 odst. 2 Smlouvy o EU a která by EU umožnila, aby v případě potřeby jednala samostatně a chránila své bezpečnostní zájmy, a přispěla by k tomu, aby se EU stala schopnějším a důvěryhodnějším strategickým partnerem pro své spojence, včetně NATO a USA; vyzývá k posílení a zefektivnění spolupráce v oblasti obrany, například v otázkách týkajících se obranného vybavení;

31.  zdůrazňuje, že autonomie EU v oblasti bezpečnosti a obrany znamená rozvoj, koordinaci a rychlé nasazení spolehlivých a interoperabilních strategických kapacit nezbytných pro účinné řešení krizí; ochranu EU a jejích občanů; výcvik klíčových partnerů; účinnou spolupráci, rozhodování a dělbu práce, vývojových a výrobních kapacit mezi členskými státy při plném uplatňování solidarity, a to na úrovni EU i dalších mezinárodních organizací, jako je OSN a NATO; a schopnost rozhodovat a jednat v případě potřeby samostatně a nezávisle a v souladu se svými vlastními zájmy, zásadami a hodnotami stanovenými v článku 21 Smlouvy o EU, zejména tím, že se stane skutečným globálním aktérem a bude plně dodržovat mezinárodní právo; poukazuje na to, že prioritou by mělo být budování silných a spolehlivých aliancí, partnerství a mnohostranných ujednání a budování strategické solidarity se stejně smýšlejícími zeměmi; zdůrazňuje, že tento přístup by měl dále prohlubovat spolupráci s partnery, zejména v rámci NATO; konstatuje, že tyto posílené evropské strategické kapacity a struktury by měly být slučitelné a vzájemně se doplňovat s NATO; vítá v tomto ohledu oznámení předsedkyně Komise o uspořádání summitu o evropské obraně za francouzského předsednictví Rady; poukazuje na to, že EU a NATO předloží do konce roku 2021 společné prohlášení o spolupráci; vyzývá k vytvoření „sil rychlého nasazení“, jak je představil místopředseda Komise, vysoký představitel, jako první krok k vytvoření stálých mnohonárodnostních vojenských jednotek EU; zdůrazňuje, že takové síly by musely představovat přidanou hodnotu ve srovnání s bojovým uskupením EU, které nikdy nebylo nasazeno; vyzývá proto Radu a Komisi, aby posoudily a vypracovaly možnosti zřízení stálých mnohonárodnostních vojenských jednotek EU financovaných z Evropského mírového nástroje i z rozpočtu Unie, a to s plným využitím současných možností, které nabízejí smlouvy EU;

32.  uznává NATO jako trvalý základ kolektivní evropské bezpečnosti a obrany a vyzývá spojence na obou stranách Atlantiku, aby znovu potvrdili svůj závazek vůči NATO jako hlavní instituci pro obranu euroatlantického prostoru; znovu vyzývá spojence, aby zachovali a plnili dohodnuté požadavky na sdílení zátěže, včetně výdajů na obranu, které mají dosáhnout 2 % HDP, jak bylo dohodnuto na summitu NATO v Newportu v roce 2014;

33.  vyzývá členské státy, aby uvedly svou politiku vývozu zbraní do souladu s ustanoveními společného postoje Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu(9), a aby důsledně uplatňovaly všechna kritéria; znovu vyzývá místopředsedu, vysokého představitele, aby považoval oblast nešíření zbraní, odzbrojení a kontroly zbrojení za prioritní, neboť některé kontrolní režimy jsou napadány nepřátelskými státními subjekty, jiné jsou z velké části ignorovány, přičemž jsou vyvíjeny a nasazovány nové technologie, které lze označit nejen za přelom, ale i za revoluci ve vojenské oblasti;

34.  zdůrazňuje, že je třeba, aby Unie dále rozvíjela a posilovala svou technologickou, provozní a digitální suverenitu a odborné znalosti prosazováním silného evropského obranného průmyslu a trhu, rozvoje evropské technologické a průmyslové základny obrany, intenzivnějšího společného vojenského výzkumu a vývoje, zadávání veřejných zakázek, odborné přípravy, údržby, společného přístupu k zabezpečení dodávek a ambicióznější spolupráce s demokratickými spojenci; zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost vznikajícím přelomovým technologiím, opatřením v oblasti kybernetické bezpečnosti a kybernetické obraně, ochraně a odolnosti kritických infrastruktur a zabezpečení dodávek klíčových technologických složek, jako jsou mikrovodiče; připomíná příležitosti, které nabízejí stávající nástroje a mechanismy, jako je stálá strukturovaná spolupráce, Evropský obranný fond a koordinovaný každoroční přezkum v oblasti obrany; vyzývá členské státy, aby tyto nástroje a mechanismy využívaly v plném rozsahu; vítá první výzvy k předkládání návrhů v rámci Evropského obranného fondu, který je zásadním nástrojem pro posílení evropské bezpečnosti a obrany, jakož i strategické autonomie EU;

35.  obává se technologické závislosti EU na poskytovatelích ze zemí mimo EU, zejména pokud se jedná o nedemokratické státy; je znepokojen tím, že Evropa je při zajišťování své kybernetické bezpečnosti závislá na zahraničních nástrojích; vyzývá orgány EU, aby usilovaly o dosažení celoevropského konsensu ohledně potřeby zachovat nezávislost Evropy v různých klíčových technologických oblastech a aby navrhly pragmatický a autonomní přístup, který by zabránil závislostem a geopolitickému nátlaku v kritických technologických odvětvích; zdůrazňuje zejména strategický význam infrastruktury 5G a podmořských kabelů;

36.  zdůrazňuje, že základními prvky pro rozvoj prohloubené a posílené evropské bezepčnostní a obranné unie jsou společná politika a rozsáhlé schopnosti v oblasti kybernetické obrany; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné rozvíjet a posilovat společné vojenské schopnosti kybernetické obrany i schopnosti vojenské obrany členských států; zdůrazňuje, že je třeba, aby všechny orgány EU a členské státy spolupracovaly na všech úrovních s cílem vytvořit strategii kybernetické bezpečnosti; vyzývá ESVČ, aby zajistila odpovídající úroveň kybernetické bezpečnosti svých aktiv, prostor a činností, včetně svého sídla a delegací EU;

37.  poukazuje na to, že klíčovým faktorem pro dosažení autonomie EU na globální úrovni a pro prosperitu a bezpečnost naší společnosti je evropské kosmické odvětví; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že kosmický prostor se rychle stává politickou arénou, která odráží geopolitickou konkurenci na Zemi, a novou technologickou hranicí, a může se rychle změnit ve vojenskou arénu, pokud nebudou zavedeny správné mezinárodní právní nástroje; podporuje iniciativy zaměřené na posílení politiky EU v oblasti vesmíru, včetně ambiciózního nového kosmického programu EU, který musí usilovat o ochranu současných i budoucích evropských kosmických prostředků; trvá na tom, že EU by měla sladit politické a finanční závazky se svými ambicemi v oblasti vesmíru; vyzývá k větší angažovanosti EU při vypracovávání komplexní mezinárodní regulace vesmíru s cílem zabránit zbrojení ve vesmíru; podporuje Satelitní středisko Evropské unie, které poskytuje orgánům s rozhodovací pravomocí včasné varování před možnými krizemi a globální situační přehled;

Další rozvoj regionálních strategií, včetně strategií týkajících se diplomatické a hospodářské angažovanosti a spolupráce v oblasti bezpečnosti

38.  vítá závěry summitu o západním Balkánu pořádaného slovinským předsednictvím Rady v Brdu pri Kranju; znovu opakuje, že podporuje evropskou perspektivu zemí západního Balkánu, a znovu proto vyzývá k urychlení procesu rozšíření a k poskytnutí jasného směru pro země usilující o vstup do EU; naléhavě vyzývá členské státy, aby konečně splnily své sliby, a zdůrazňuje, že je naléhavě nutné okamžitě uspořádat první mezivládní konference s Albánií a Severní Makedonií a uvolnit vízový režim pro Kosovo; zdůrazňuje, že proces rozšíření je i nadále jednoznačně podmíněn tím, že kandidátské země splní všechna příslušná kritéria stanovená Evropskou radou, přičemž hlavní důraz je kladen na posílení demokracie, právního státu, lidských práv a práv menšin a na podporu usmíření a hospodářského pokroku na západním Balkáně, což jsou předpoklady k dosažení trvalého míru, stability a prosperity; zdůrazňuje potřebu posílené spolupráce při řešení společných výzev; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se v rámci politiky rozšíření vyhodnocovaly získané zkušenosti a aby se zvýšila viditelnost a další investice v regionu s cílem zlepšit informovanost veřejnosti, a tím i zvýšit důvěryhodnost a angažovanost EU; žádá, aby EU spolupracovala se zeměmi západního Balkánu při hledání řešení problémů, které brání dalším reformám, a to i pokud jde o provádění 14 klíčových priorit v Bosně a Hercegovině a o zajištění provádění Daytonské mírové dohody; zdůrazňuje význam evropské integrace těchto partnerských států pro stabilitu a bezpečnost celého kontinentu; vyzývá EU, aby podporovala občanskou společnost na západním Balkáně při prosazování a šíření evropských hodnot; oceňuje činnost vykonávanou v rámci operace EUFOR Althea, která přispívá k míru, stabilizaci a evropské integraci Bosny a Hercegoviny; připomíná, že tato operace hraje i nadále klíčovou roli při zajišťování bezpečnosti a stability Bosny a Hercegoviny a celého regionu; s ohledem na možné budoucí rozšíření zdůrazňuje potřebu účinnějšího rozhodování na úrovni EU; důrazně odsuzuje protiústavní separatistické kroky orgánů Republiky srbské zaměřené na vytváření paralelních institucí v oblasti lékařství a zdravotnických prostředků, spravedlnosti, obrany, bezpečnosti a zdanění, čímž oslabují státní struktury Bosny a Hercegoviny a představují existenční hrozbu pro její jednotu a územní celistvost; odsuzuje neblahou úlohu regionálních aktérů a ruské zahraniční vměšování; vyzývá Radu, aby uvalila cílené sankce na Milorada Dodika a jeho spojence za jeho zkorumpovanou činnost, pokračující destabilizaci země a narušování svrchovanosti a územní celistvosti Bosny a Hercegoviny;

39.  zdůrazňuje, že nově přijatý nástroj předvstupní pomoci na období 2021–2027 (NPP III) by měl podporovat dlouhodobé investice do evropské budoucnosti tohoto regionu a že k dosažení konkrétních výsledků by měla být účinně využívána jeho větší podmíněnost; vítá přísnější podmíněnost týkající se demokracie, lidských práv a právního státu v rámci modernizovaného NPP III; vítá hospodářský a investiční plán pro západní Balkán a vyzývá k jeho okamžitému provádění, aby se usnadnilo dlouhodobé oživení a hospodářský růst této oblasti a její udržitelné propojení, které přiblíží západní Balkán k jednotnému trhu EU;

40.  znovu potvrzuje svou neochvějnou podporu zemím Východního partnerství, zejména pokud jde o jejich nezávislost, svrchovanost a územní celistvost v rámci jejich mezinárodně uznaných hranic, jakož i respektování vůle lidu rozhodovat o vlastní budoucnosti a zahraniční politice bez vnějšího vměšování; vyzývá k plnému provádění dohod o přidružení s Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou a Dohody o komplexním posílení partnerství mezi EU a Arménií; zdůrazňuje, že je třeba pokračovat v jednáních o Dohodě o komplexním a posíleném partnerství mezi EU a Ázerbájdžánem v souladu s podmínkami stanovenými Evropským parlamentem v jeho doporučení ze dne 4. července 2018 o jednáních o komplexní dohodě mezi EU a Ázerbájdžánem(10); naléhavě vyzývá země Východního partnerství, zejména ty, které se rozhodly nastoupit cestu demokracie a pokračovat v evropské integraci, aby zajistily dodržování základních svobod, lidských práv a zásad právního státu a pokračovaly v provádění nezbytných sociálních, hospodářských a politických reforem; Vítá společné sdělení Komise ze dne 18. března 2020 nazvané „Politika Východního partnerství po roce 2020 – Posilování odolnosti – Východní partnerství, které je přínosné pro všechny“ (JOIN(2020)0007); opakuje, že podmínkou k tomu, aby EU podpořila další integraci, je dosažení konkrétního pokroku, pokud jde o tyto reformy; podporuje uplatňování zásad diferenciace a podmíněnosti ze strany EU, včetně pobídek; zdůrazňuje, že úspěch zemí Východního partnerství může být prokázán a upevněn pouze prostřednictvím procesu integrace do EU a může také ruskému lidu ukázat, jaké socioekonomické výhody mohou přinést reformy evropského typu; vyzývá Komisi a Radu, aby využily nadcházejícího summitu Východního partnerství k tomu, aby našim partnerům vyslaly jasný signál o podpoře; vyzývá vedoucí představitele EU, aby zajistili, že pět dlouhodobých cílů a deset nových cílů pro rok 2025 s finančními prostředky poskytnutými v rámci hospodářského a investičního plánu navrženého v červnu 2021 skutečně přispěje k sociální a hospodářské obnově po pandemii COVID-19, posílí hospodářské vazby a vytvoří obchodní cesty mezi EU a partnerskými zeměmi;

41.  odsuzuje přímé i nepřímé zapojení Ruska a dalších vnějších aktérů do ozbrojených konfliktů a hybridních útoků v tomto regionu, jeho okupace a posilování vojenské přítomnosti v tomto regionu nebo na jeho hranicích; zdůrazňuje, že neustálá hrozba v naší blízkosti vyžaduje fyzickou přítomnost EU i NATO v regionu; podporuje posílení spolupráce mezi EU a zeměmi Východního partnerství v oblasti bezpečnosti a obrany, zejména pokud jde o podporu mírového řešení regionálních konfliktů, řešení hybridních hrozeb, kybernetických útoků, dezinformačních a propagandistických kampaní, ukončení zasahování třetích stran do demokratických procesů a zvyšování odolnosti společnosti; bere na vědomí sbližování tří přidružených partnerů se SZBP a podporuje posílenou spolupráci v oblasti SBOP, včetně účasti na stálé strukturované spolupráci, pokud jsou splněny podmínky;

42.  je hluboce znepokojen situací v Bělorusku; co nejdůrazněji odsuzuje násilné činy proti pokojným demonstrantům a vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech politických vězňů zadržených před tzv. prezidentskými volbami konanými dne 9. srpna 2020 i po nich a zrušení všech obvinění proti těmto osobám; znovu opakuje, že neuznává Alexandra Lukašenka jako prezidenta Běloruska; vyzývá Radu, aby bezodkladně a v úzké spolupráci s mezinárodními partnery zavedla co nejpřísnější a co nejširší sankce proti všem běloruským pachatelům volebních podvodů, násilí a represí v Bělorusku i proti jednotlivcům a subjektům, které organizují činnosti usnadňující nezákonné překračování vnějších hranic EU nebo k nim přispívají; vyzývá Radu, aby pokračovala v mezinárodní koordinaci zaměřené na větší izolaci tohoto diktátora a jeho režimu; důrazně odsuzuje hybridní útoky Lukašenkova režimu namířené proti EU, včetně využívání nelegálních migrantů na vnějších hranicích EU a zneužívání lidských bytostí k politickým účelům v rozporu s mezinárodními normami; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby pohotově reagovaly na vznikající hrozby v souladu s právem EU a mezinárodními závazky a aby přizpůsobily svou SZBP a migrační a azylovou politiku novým výzvám; vyjadřuje solidaritu s členskými státy, které těmto hrozbám čelí; vyjadřuje znepokojení nad masivním rozmístěním ruských jednotek v Bělorusku, považuje to za hrozbu pro evropskou bezpečnost a svrchovanost Běloruska a vyzývá k okamžitému stažení vojska a k respektování svrchovanosti této země; zdůrazňuje svou neochvějnou podporu demokratickému Bělorusku a upozorňuje na to, že je důležité posílit spolupráci se zástupci běloruské občanské společnosti a demokratické opozice; zdůrazňuje význam platformy Parlamentu pro boj proti beztrestnosti v Bělorusku a vyzývá k využití všech dostupných právních prostředků s cílem postavit Lukašenka a představitele jeho režimu před soud;

43.  zdůrazňuje, že je třeba, aby se EU a členské státy více angažovaly na jižním Kavkaze v zájmu stability a prosperity regionu a také v zájmu potírání vlivu a vměšování regionálních mocností; vítá zapojení předsedy Evropské rady do snah o zmírnění politické krize v Gruzii; považuje to za projev vůdčího postavení EU a vyzývá k podobnému přístupu ke krizovým a konfliktním situacím v regionu Východního partnerství i mimo něj; podporuje územní celistvost Gruzie a odsuzuje ruskou okupaci gruzínských území, včetně Abcházie a Jižní Osetie; připomíná Rusku jeho mezinárodní závazky vyplývající z dohody o příměří z roku 2008, kterou zprostředkovala EU za francouzského předsednictví; vyzývá Rusko, aby jednalo konstruktivně a umožnilo pokrok v rámci ženevských mezinárodních rozhovorů; vyzývá Rusko, aby přestalo porušovat lidská práva na okupovaných územích Gruzie, a připomíná Ruské federaci její právní povinnost jakožto mocnosti vykonávající „faktickou kontrolu“, jak je uvedeno v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Gruzie v. Rusko (II)(11); odsuzuje provokace ze strany okupačních sil, včetně únosů gruzínských občanů, zabíjení, nezákonného zadržování a soustavného posouvání administrativních hranic; vyzývá EU, její členské státy a místopředu Komise, vysokého představitele, aby aktivně usilovali o nalezení trvalého řešení sporů mezi Arménií a Ázerbájdžánem ohledně Náhorního Karabachu a zabránily další eskalaci napětí v regionu, zejména tím, že budou na Ázerbájdžán a Arménii naléhat, aby řešily poválečné otázky, včetně vymezení hranic a propuštění všech zbývajících válečných zajatců; konstatuje, že Minská skupina OBSE je i nadále jediným mezinárodně uznávaným formátem pro řešení tohoto konfliktu na základě zásad územní celistvosti, nepoužití síly, sebeurčení, rovných práv a mírového řešení konfliktů; vyzývá k rychlému návratu této skupiny k úloze prostředníka;

44.  znovu důrazně odsuzuje agresivní politiku Ruska vůči Ukrajině, zejména nebývalé posilování vojenské přítomnosti na hranicích s Ukrajinou, v okupovaném Donbasu, na protiprávně anektovaném Krymu a v Bělorusku, neustálou finanční a vojenskou podporu nelegálních ozbrojených formací v Donbasu, nezákonnou okupaci Autonomní republiky Krym a města Sevastopol, blokádu Azovského moře a opakované kybernetické a jiné hybridní útoky proti Ukrajině; zdůrazňuje, že posilování ruské vojenské přítomnosti představuje hrozbu pro mír, stabilitu a bezpečnost v Evropě; vyzývá ruskou vládu, aby stáhla své síly z ukrajinských hranic a přestala ohrožovat sousední země; zdůrazňuje, že další ruská agrese vůči Ukrajině povede k přísným politickým, hospodářským, finančním a osobním sankcím vůči Ruské federaci, jejímu hospodářství a činitelům s rozhodovací pravomocí; vítá zřízení Mezinárodní krymské platformy a vyzývá orgány EU, členské státy a všechny podobně smýšlející partnery, aby se aktivně zapojili do této iniciativy zaměřené na obnovení územní celistvosti Ukrajiny; znovu vyjadřuje podporu Medžlisu krymských Tatarů jako jedinému mezinárodně uznávanému zastupitelskému orgánu krymských Tatarů a oceňuje nezlomný postoj ukrajinských občanů na okupovaném Krymu, zejména krymských Tatarů; naléhavě vyzývá k obnovení minského procesu s cílem ukončit vojenský konflikt na východě Ukrajiny; podporuje průběžné výzvy k posílené a důvěryhodné vojenské a bezpečnostní pomoci Ukrajině v oblasti bezpečnostních a vojenských reforem a zvažuje možnost poskytování vojenského výcviku důstojníkům ukrajinských ozbrojených sil; bere na vědomí první zasedání kybernetického dialogu mezi EU a Ukrajinou a vyzývá k posílení pomoci EU v oblasti kybernetické bezpečnosti Ukrajině; vítá diskusi o vojenské poradní a výcvikové misi EU na Ukrajině a vyjadřuje jí podporu;

45.  důrazně odsuzuje rozsáhlé násilí, které v Kazachstánu vypuklo v návaznosti na pokojné protesty v lednu 2022; vyzývá kazašské orgány, aby zahájily úplné a nezávislé mezinárodní vyšetřování případů porušování lidských práv a základních svobod, k nimž během nepokojů došlo;

46.  zdůrazňuje naléhavost probíhajícího dialogu o bezpečnosti v Evropě mezi Spojenými státy, jejich evropskými spojenci a Ruskem; trvá na tom, že EU musí být nedílnou součástí těchto diskusí s cílem zachovat nezávislost, svrchovanost a územní celistvost všech evropských států, podpořit opatření na budování důvěry a zmírnit napětí na evropském kontinentu; zároveň zdůrazňuje, že pokud by Ruská federace napadla Ukrajinu, musí být EU ve spolupráci se Spojenými státy a dalšími spojenci a blízkými partnery připravena uvalit na Rusko dalekosáhlé sankce;

47.  připomíná, že Gruzie a Ukrajina mají evropskou perspektivu podle článku 49 SEU a mohou požádat o členství v Unii, pokud splní všechna kodaňská kritéria a budou dodržovat zásady demokracie, základní svobody, lidská práva a práva menšin a zásady právního státu; vyzývá proto EU a její členské státy, aby uznaly evropskou perspektivu Gruzie a Ukrajiny, která je považována za životně důležitou pro bezpečnost a stabilitu těchto zemí, jakož i za hybnou sílu k tomu, aby pokračovaly v provádění vnitřních reforem;

48.  vítá společné sdělení Komise a místopředsedy Komise, vysokého představitele ze dne 9. února 2021 o obnoveném partnerství se zeměmi jižního sousedství(12) a podporuje mír, stabilitu a prosperitu a demokratické zásady v regionu; vyzývá Komisi, aby plně provedla iniciativy nastíněné v tomto společném sdělení; vyjadřuje politování nad skutečností, že 25 let od zahájení tzv. barcelonského procesu stále ještě nebyl vytvořen prostor sdílené prosperity, stability a svobody se středomořskými zeměmi jižního sousedství; opakuje však svou výzvu k důkladnému přezkumu celé evropské politiky sousedství z hlediska financování a pomoci poskytované zahraničním zemím sousedícím s EU s cílem zajistit, aby partneři ze sousedství pokročili v reformách a zavázali se k úzkému dialogu a spolupráci s EU, přičemž je třeba zaručit, že politiky budou přizpůsobeny konkrétním potřebám;

49.  připomíná závazek EU týkající se mírového procesu na Blízkém východě a uzavření dohody mezi oběma stranami, a to i pokud jde o otázky konečného statusu, přičemž je především třeba zachovat podmínky na místě umožňující mírové řešení v podobě existence dvou států na základě hranic z roku 1967, kdy by hlavním městem obou států byl Jeruzalém a kdy by vedle sebe v míru a bezpečí existoval bezpečný Stát Izrael a nezávislý, demokratický, ucelený a životaschopný Palestinský stát, a to na základě práva na sebeurčení a plného dodržování mezinárodního práva; v tomto duchu vyzývá k obnovení skutečného mírového úsilí zaměřeného na dosažení hmatatelných výsledků mezi oběma stranami s podporou mezinárodního společenství; vyzývá EU, aby se více angažovala v oživení mírového procesu mezi Izraelci a Palestinci, mimo jiné prostřednictvím opatření na budování důvěry, regionálního dialogu a intenzivnější transatlantické spolupráce v regionu a lepším využitím svého vlivu na obě strany; zdůrazňuje, že je i nadále třeba podporovat poskytování životně důležitých služeb milionům palestinských uprchlíků na Blízkém východě; vyzývá proto k pokračující politické i finanční podpoře ze strany EU a mezinárodního společenství pro Agenturu OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (UNRWA);

50.  vyzývá k ukončení činností, které by mohly ohrozit životaschopnost řešení dvou států na místě a k nimž patří výstavba izraelských osad a demolice palestinských domů a infrastruktury na okupovaném Západním břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma; vyzývá k politickému řešení, které by ukončilo blokádu a zmírnilo humanitární krizi v pásmu Gazy, včetně poskytnutí nezbytných bezpečnostních záruk, které by zabránily násilí vůči Izraeli; důrazně odsuzuje terorismus; zdůrazňuje význam palestinských voleb pro obnovení demokratické legitimity podpory politických institucí v Palestině ze strany obyvatelstva;

51.  připomíná první výročí Abrahámovských dohod a zdůrazňuje jejich význam pro mír, stabilitu a spolupráci v regionu; vyzývá Komisi a Radu, aby podpořily normalizaci vztahů mezi Izraelem a arabskými státy prováděním a rozšířením Abrahámovských dohod jako důležitého příspěvku k dosažení trvalého míru na Blízkém východě; uznává důležitou úlohu, kterou v tomto ohledu sehrály Spojené státy;

52.  vyjadřuje vážné znepokojení nad situací v Libanonu a důrazně vyzývá libanonskou vládu, aby jednala způsobem, který jí umožní plnit své úkoly a zachovat si důvěryhodnost a odpovědnost, a nepodléhala zahraničnímu vlivu; zdůrazňuje zvláštní odpovědnost Hizballáhu a dalších frakcí za potlačení libanonského lidového hnutí v roce 2019 a za politickou a hospodářskou krizi v Libanonu; vyzývá Írán, aby se zdržel vměšování do vnitřních záležitostí Libanonu, a požaduje, aby byla respektována svrchovanost a politická nezávislost Libanonu; důrazně odsuzuje odpalování raket Hizballáhem z jižního Libanonu směrem na civilní oblasti v Izraeli; odmítá jakoukoli roli prezidenta Bašára Asada v poválečné Sýrii s odkazem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2254 (2015); vítá a podporuje trestní vyšetřování, které je namířeno proti Asadovi a jeho spolupracovníkům v souvislosti s použitím chemických zbraní a které je činí odpovědnými za četné válečné zločiny; doporučuje, aby členské státy rozšířily seznam osob, na které se vztahují cílené sankce, a zahrnuly do něj civilní a vojenské představitele Asadova režimu, o nichž se lze domnívat, že byli zapleteni do válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a dalších závažných porušení práv; opakuje svou výzvu Komisi, aby předložila akční plán EU proti beztrestnosti se zvláštní kapitolou o Sýrii; zdůrazňuje, že tento akční plán by měl usilovat o lepší koordinaci a harmonizaci zdrojů a úsilí členských států při stíhání válečných zločinců v EU;

53.  je i nadále hluboce znepokojen stále asertivnější zahraniční politikou turecké vlády, která vede k opakovanému napětí mezi touto zemí a EU jako celkem, jejími jednotlivými členskými státy a zeměmi v sousedství; konstatuje, že podle zprávy Komise o Turecku ze dne 19. října 2021(13)mělo Turecko v srpnu 2021 velmi nízkou míru sladění se SZBP, která činila přibližně 14 %; znovu poukazuje na dlouho se zhoršující situací v oblasti lidských práv a demokracie v Turecku; konstatuje, že financování Turecka ze strany EU bude podléhat pravidlům podmíněnosti, včetně dodržování zásad Charty OSN, mezinárodního práva a evropských hodnot a zásad; vyzývá k obnovení diplomatického dialogu za účelem nalezení udržitelného řešení sporů ve východním Středomoří; uznává, že Turecko bude pro EU stále zemí klíčového strategického zájmu a že je třeba se více angažovat v oblastech společného zájmu, se zvláštním zaměřením na určité oblasti politiky, jako je změna klimatu, boj proti terorismu, migrace, bezpečnost a hospodářství; v této souvislosti vítá vůbec první dialog na vysoké úrovni o migraci a bezpečnosti, který byl nedávno zahájen, a znovu vyjadřuje uznání Turecku za to, že přijalo miliony syrských migrantů a uprchlíků; dochází k závěru, že vyhlídky na vstup Turecka do EU jsou v tuto chvíli nereálné; důrazně proto trvá na tom, aby v případě, že se stávající negativní trend okamžitě a konzistentně nezvrátí, Komise v souladu s rámcem pro jednání z října 2005 doporučila formální pozastavení přístupových jednání s Tureckem, aby obě strany mohly prostřednictvím strukturovaného dialogu na vysoké úrovni realisticky přezkoumat vhodnost stávajícího rámce a jeho funkčnost a prozkoumat možnosti zavedení nových, alternativních komplexních modelů budoucích vztahů; připomíná, že EU je připravena použít všechny nástroje, které má k dispozici, včetně sankcí, aby hájila své zájmy a zájmy svých členských států a udržovala regionální stabilitu;

54.  poukazuje na význam uplatňování veškerých ustanovení dohody o vystoupení z EU uzavřené mezi EU a Velkou Británií, včetně protokolu o Irsku a Severním Irsku a dohody o obchodu a spolupráci; zdůrazňuje význam protokolu pro zachování míru a stability a pro integritu a řádné fungování jednotného evropského trhu; vítá kroky k vytvoření Parlamentního shromáždění pro partnerství poslanců Evropského parlamentu a britského parlamentu, jak je stanoveno v dohodě; je i nadále otevřen dalšímu rozvoji a posílení rámce spolupráce mezi EU a Spojeným královstvím, což by mohlo vést k dohodě o zahraniční bezpečnostní a obranné politice a otázkách společného zájmu; v této souvislosti zdůrazňuje význam úzké spolupráce mezi EU a Spojeným královstvím na mezinárodních fórech, zejména v OSN, s ohledem na mnoho společných hodnot a zájmů a na zeměpisnou blízkost;

55.  zdůrazňuje, že je třeba prohloubit transatlantickou spolupráci mezi EU a USA na základě rovnocenného partnerství založeného na společných hodnotách a cílech a na zásadě partnerství ve vedení a odpovědnosti, přičemž je třeba respektovat autonomii, zájmy a ambice druhé strany; vítá v této souvislosti prohlášení nazvané „Směrem k obnovenému transatlantickému partnerství“ ze summitu mezi EU a USA konaného v roce 2021, které je dobrým základem pro ambiciózní transatlantickou agendu; plně podporuje součinnost a společné zahraniční a bezpečnostní cíle a zavazuje se usilovat o jejich dosažení, a to dalším prohloubením spolupráce v rámci transatlantického dialogu mezi EU a USA, s cílem řešit mnoho klíčových globálních výzev, jako je změna klimatu a hrozba, kterou představují autoritářské a totalitní režimy; vítá zahájení činnosti Transatlantické rady pro obchod a technologie; doporučuje, aby se vrcholné schůzky EU a USA konaly pravidelně, a poskytovaly tak trvalý impuls nezbytné transatlantické spolupráci na nejvyšší úrovni; opakuje, že podporuje zřízení Transatlantické politické rady pod vedením nejvyšších zahraničněpolitických činitelů obou stran; zdůrazňuje, že silné transatlantické vztahy vyžadují, aby EU dále rozvíjela svou schopnost jednat; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se EU rychle přizpůsobila měnící se úloze USA na globální scéně s cílem chránit své životně důležité zájmy a sledovat své cíle v oblasti zahraniční politiky; zdůrazňuje, že EU a USA musí koordinovat své úsilí v boji proti terorismu a radikalizaci a zajistit, aby vynaložené úsilí bylo podpořeno potřebnými zdroji; vyzývá EU a USA, aby se společně zabývaly setrvalými a rostoucími hrozbami pro ochranu a zachování kulturního dědictví, zejména v oblastech konfliktu;

56.  zdůrazňuje, že vztahy mezi EU a Afrikou jsou nanejvýš důležité pro to, aby bylo možné reagovat na potřeby partnerských zemí, rozvíjet jejich značný potenciál a sledovat společné zájmy; zdůrazňuje, že vztah EU s jejím sousedním kontinentem by měl odrážet jejich společný úděl a měl by se zaměřovat na vytvoření důvěryhodné perspektivy, zejména pro nejmladší generace; vítá společné sdělení Komise a vysokého představitele, místopředsedy Komise s názvem „Na cestě ke komplexní strategii pro Afriku“ ze dne 9. března 2020(14) a znovu vyzývá k tomu, aby byl překročen rámec vztahu dárce a příjemce a aby bylo upřednostněno skutečné partnerství, v jehož jádru stojí lidský rozvoj a ochrana přírodních zdrojů; v této souvislosti trvá na tom, že je třeba vyzvat Komisi a vysokého představitele, místopředsedu Komise, aby prohloubili diskuse s africkými partnery EU, a to na úrovni jednotlivých zemí i regionálních organizací, jako je regionální hospodářský mechanismus a regionální hospodářská společenství tvořící Africkou unii (AU); zdůrazňuje, že je důležité podporovat Africkou unii a její regionální složky v jejich úsilí o vytvoření účinné bezpečnostní architektury pro předcházení konfliktům a jejich řešení, a to mimo jiné prostřednictvím komplexní podpory zahájení činnosti afrických pohotovostních sil a jejich regionálních složek; vyzývá k důslednému provádění cílů udržitelného rozvoje ve všech oblastech vztahů mezi EU a Afrikou; vítá skutečnost, že v dubnu 2021 byla uzavřena dohoda navazující na dohodu z Cotonou, a vítá posílení vazeb EU se zeměmi Organizace afrických, karibských a tichomořských států a intenzivnější spolupráci na mnohostranných fórech v oblasti agendy pro udržitelný rozvoj a opatření v oblasti klimatu; vyjadřuje znepokojení nad zpožděním, k němuž došlo v souvislosti s podpisem dohody navazující na dohodu z Cotonou; bere na vědomí dohody o zpětném přebírání osob uzavřené s africkými zeměmi;

57.  je vážně znepokojen prudce rostoucí nejistotou v oblasti Sahelu, která ovlivňuje bezpečnost a životní podmínky nesčetných civilistů, a prudkým nárůstem počtu útoků islamistických militantů, které mají vážný dopad na stabilitu regionu, zejména v Mali a Burkině Faso; vyzývá EU a skupinu G5 Sahel, aby zasáhly, a zabránily tak bezpečnostnímu kolapsu v širším regionu; v této souvislosti vítá obnovené partnerství NATO a Mauritánie, která je hlavním regionálním spojencem EU a jejíž síly stojí v první linii boje proti terorismu v regionu; odsuzuje přítomnost soukromých vojenských a bezpečnostních společností v Africe, zejména ruské Wagnerovy skupiny podporované Kremlem, která se dopustila rozsáhlého porušování lidských práv a zároveň podporovala zájmy nedemokratických států na úkor nevinných civilistů a bezpečnosti, stability a prosperity válkou zmítaných afrických zemí; trvá na tom, že je třeba aktualizovat strategii EU-Afrika na základě integrovaného přístupu, který může zajistit bezpečnost a rozvoj v zájmu stabilizace znepokojivé situace v oblasti Sahelu, a to s ohledem na vývoj zaznamenaný v roce 2021 a vzhledem k rostoucí nestabilitě v této oblasti a zásadnímu dopadu, který mají události v tomto regionu nejen na Afriku, ale i na EU a její členské státy; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba spolupracovat na strategii v oblastech obrany, rozvoje a budování míru s cílem čelit vzestupu džihádistů v oblasti Sahelu a v dalších částech Afriky;

58.  je vážně znepokojen vývojem v Rusku a opakuje, že EU má zájem na zachování svobody, stability a míru na evropském kontinentu i mimo něj; domnívá se, že EU by měla pracovat v úzké spolupráci a koordinaci s NATO a dalšími partnery s cílem odradit Rusko od provádění destabilizujících a podvratných akcí v Evropě, zejména v pobaltských zemích a ve východní Evropě, včetně vměšování se do voleb, dezinformačních kampaní a podpory krajně pravicových stran; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby represe proti vlastním občanům představovaly pro ruské orgány vyšší náklady; lituje, že ruské vojenské síly nadále v rozporu s mezinárodním právem okupují části Ukrajiny a Gruzie, že jsou stále přítomny v Moldavské republice a že Rusko nadále destabilizuje mír a bezpečnost v regionu a aktivně používá hybridní opatření proti demokraciím v Evropě; je znepokojen ruským zasahováním v regionu západního Balkánu, které je prováděno prostřednictvím hybridních taktik zahrnujících dezinformační kampaně, jejichž cílem je podkopat roli EU a závazek evropské budoucnosti jednotlivých zemí; zdůrazňuje, že pokud jde o politiku EU v této souvislosti, je třeba vystupovat jednotně, a to i při prosazování sankcí; vyzývá proto Komisi, aby svou strategii vůči Rusku blíže koordinovala s členskými státy, aby EU tváří v tvář ruským hrozbám vystupovala jednotně; zdůrazňuje, že Parlament doporučil, aby EU společně s členskými státy přezkoumala politiku EU vůči Rusku a vypracovala komplexní strategii EU vůči Rusku; naléhavě vyzývá EU, aby vypracovala strategii pro budoucí vztahy EU s demokratickým Ruskem, která by ruským občanům jasně ukázala, jaké výhody by tyto vztahy mohly přinést; zdůrazňuje, že dokud Rusko uplatňuje agresivní politiky vůči EU a jejím sousedům, nemohou se vztahy s touto zemí podstatně změnit; opakuje, že EU musí dát jasně najevo, že bude-li Rusko pokračovat ve své současné politice vůči Bělorusku, bude EU nucena zavést vůči Rusku další omezující a odrazující opatření; je znepokojen skutečností, že Rusko opakovaně porušuje dohody o kontrole zbraní a normy v této oblasti, což vedlo k neúspěchu smlouvy o likvidaci raket středního doletu a kratšího doletu (INF), a je znepokojen porušováním Úmluvy o chemických zbraních tím, že Rusko na svém území i na území EU používá vojenské nervově paralytické látky; zdůrazňuje, že je nutné vyvíjet na Ruskou federaci tlak, aby dodržovala mezinárodní právo a smlouvy; vyjadřuje politování nad tím, že Rusko využívá zdroje energie jako geopolitický nástroj nátlaku, zejména dodávky plynu členským státům EU přes Ukrajinu, a žádá, aby byla energetická závislost na Rusku minimalizována podporou diverzifikace energetických zdrojů a tras, včetně zastavení projektu Nord Stream 2; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily evropskou energetickou bezpečnost, zejména s ohledem na současný prudký nárůst cen plynu a elektřiny; naléhavě vyzývá EU, aby více spolupracovala s ruským obyvatelstvem, mimo jiné tím, že vytvoří jasně definovaný cíl „angažovanosti“, který by se neměl zaměřovat jen na tradiční selektivní spolupráci s Kremlem, ale také na „strategickou“ a dynamičtější spolupráci s ruskou opozicí a občanskou společností;

59.  zdůrazňuje, že Arktida má pro EU strategický geopolitický význam, a poukazuje na závazek EU být odpovědným aktérem, který usiluje o dlouhodobý udržitelný mírový rozvoj této oblasti; zdůrazňuje jedinečnou složitost výzev, kterým arktický region čelí a které vyžadují větší zapojení a řešení ze strany EU, a to i s ohledem na znalosti a vůli obyvatel Arktidy, včetně původních obyvatel; v tomto ohledu vítá společné sdělení Komise a vysokého představitele, místopředsedy Komise ze dne 13. října 2021 o silnějším zapojení EU pro mírovou, udržitelnou a prosperující Arktidu(15); vyzývá všechny zúčastněné strany, aby reagovaly na velmi znepokojivé dopady a důsledky změny klimatu v Arktidě; zdůrazňuje, že perspektiva militarizace Arktidy s sebou nese značná bezpečnostní rizika v tomto regionu i mimo něj, a je znepokojen možným přenesením globálních bezpečnostních výzev do Arktidy a postupným a výrazným posilováním ruské vojenské přítomnosti v Arktidě, jakož i dopadem rozsáhlých čínských iniciativ a ambicí v oblasti rozvoje a infrastruktury v tomto regionu; konstatuje, že Arktida hraje klíčovou úlohu pro bezpečnost celé Evropy; zdůrazňuje, že EU musí mít kromě dobré spolupráce s NATO jasnou představu o své roli v oblasti bezpečnostních otázek v Arktidě; zdůrazňuje, že je důležité dodržovat mezinárodní právní předpisy a dohody, aby Arktida zůstala oblastí s nízkým napětím; žádá, aby se větší pozornost zaměřila na první arktický optický kabel, který je součástí nervové soustavy internetu a stále častěji se stává předmětem mezinárodních zpravodajských operací; vybízí členy Arktické rady, aby se zabývali zvýšenou militarizací a hledali platformy pro odpovídající řešení těchto otázek jak s členy, tak s nečleny Arktické rady; zasazuje se o to, aby EU v zájmu většího geopolitického vlivu zvýšila své úsilí o získání statusu pozorovatele v Arktické radě;

60.  zdůrazňuje, že Čína je pro EU partnerem pro spolupráci a vyjednávání, ale také konkurentem ve stále větším počtu oblastí a systémovým soupeřem; opakuje svou výzvu, kterou zdůraznil ve svém usnesení ze dne 16. září 2021 o nové strategii EU-Čína(16), totiž aby EU vypracovala asertivnější, komplexnější a ucelenější strategii EU-Čína, která bude sjednocovat všechny členské státy a formovat vztahy se stále asertivnější a více intervencionistickou Čínou v zájmu EU jako celku; zdůrazňuje, že tato strategie by měla podporovat mnohostranný řád založený na pravidlech, jejím jádrem by měla být obrana hodnot a zájmů EU a měla by být založena na třech zásadách, a to na zásadě spolupráce v rámci možností, konkurence v případě potřeby a konfrontace v případě nutnosti; vyzývá k větší spolupráci mezi demokratickými zeměmi s cílem řešit rostoucí asertivitu a represivnost Komunistické strany Číny;

61.  důrazně podporuje smysluplnou účast Tchaj-wanu jako pozorovatele v na zasedáních a v rámci mechanismů a činností mezinárodních organizací a prohloubenou spolupráci EU a Tchaj-wanu včetně dvoustranných investičních dohod; vyzývá vysokého představitele, místopředsedu Komise a Komisi, aby v rámci příprav na jednání o prohloubení dvoustranných hospodářských vazeb urychleně zahájili posouzení dopadů, veřejné konzultace a stanovení rozsahu dvoustranné dohody o investicích s tchajwanskými orgány; s vážným znepokojením bere na vědomí nedávné projevy síly a eskalaci napětí v regionálních ohniscích neklidu, jako je Jihočínské moře, Východočínské moře a Tchajwanský průliv; vyjadřuje vážné znepokojení nad pokračujícími vojenskými manévry Číny v Tchajwanském průlivu, včetně těch, které jsou zaměřeny na Tchaj-wan nebo se odehrávají v tchajwanském identifikačním pásmu protivzdušné obrany; vyzývá Čínskou lidovou republiku, aby zanechala tohoto vyhrožování vojenskou silou, které vážně ohrožuje mír a stabilitu v Tchajwanském průlivu a v indicko-tichomořském regionu; opakuje, že vztahy mezi Čínou a Tchaj-wanem by měly být rozvíjeny konstruktivně prostřednictvím dialogu; zdůrazňuje svůj nesouhlas s veškerými jednostrannými kroky, které by mohly ohrozit status quo v Tchaj-wanu; zdůrazňuje, že žádné změny ve vztazích mezi Tchaj-wanem a Čínou nesmí být prováděny proti vůli tchajwanských občanů; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby se aktivně zapojily do spolupráce s podobně smýšlejícími mezinárodními partnery v zájmu zachování míru a stability na obou stranách Tchajwanského průlivu a aby navázaly partnerství s demokratickou vládou Tchaj-wanu;

62.  důrazně odsuzuje pokračující porušování lidských práv v Číně, zejména zásahy proti etnickým a náboženským menšinám, které jsou většinou namířené proti muslimským Ujgurům, křesťanům a Tibeťanům, a odsuzuje rovněž tvrdé potlačení demokracie a svobod v Macau a Hongkongu mimo jiné zavedením drakonického zákona o národní bezpečnosti v roce 2020; odsuzuje agresivní chování Číny v Jihočínském a Východočínském moři, které má dopad na svobodu plavby, a také revizionistický postoj Číny ve východní Asii, který vyústil v řadu hraničních střetů s jejími sousedy;

63.  znovu důrazně odsuzuje neopodstatněné a svévolné sankce uvalené čínskými orgány na několik evropských jednotlivců a subjektů, včetně pěti poslanců Evropského parlamentu; opakuje svou výzvu čínské vládě, aby tato zcela neoprávněná omezující opatření zrušila;

64.  odsuzuje kroky ČLR v Hongkongu a zdůrazňuje, že pokračující narušování autonomie Hongkongu je nejen v rozporu se závazky Číny vyplývajícími z dvoustranných smluv a mezinárodního práva, ale zpochybňuje i roli Pekingu jako důvěryhodného partnera; potvrzuje svůj závazek k cíleným sankcím v rámci Globálního sankčního režimu EU v oblasti lidských práv proti čínským úředníkům, kteří se podílejí na porušování lidských práv v Hongkongu a Sin-ťiangu, a dále naléhavě vyzývá Radu, aby přijala cílené sankce, včetně zákazu cestování a zmrazení majetku, proti jednotlivcům a subjektům v Hongkongu a ČLR za závažné porušování lidských práv a mezinárodního práva v Hongkongu; žádá členské státy, které dosud mají uzavřené smlouvy o vydávání s Čínou a Hongkongem, aby zastavily jednotlivé extradice v případě, že daným osobám hrozí mučení nebo kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo tresty, v případě, že by dotčená osoba čelila politicky motivovanému obvinění, v dalších situacích, kdy by etnické menšiny, představitelé prodemokratické opozice v Hongkongu a disidenti obecně byli předmětem cílených akcí, a ve všech případech, kdy by vydání bylo v rozporu s povinnostmi EU vyplývajícími z Evropské úmluvy o lidských právech;

65.  zdůrazňuje, že je důležité, aby se EU připojila ke svým transatlantickým partnerům a pokračovala v nezávislém externím vyšetřování původu viru COVID-19, který pochází z čínského Wu-chanu, s cílem hledat velmi potřebné odpovědi a poznatky pro možné předcházení budoucím globálním katastrofám, které mají přímý dopad na zahraniční a bezpečnostní politiku;

66.  odsuzuje nátlak Komunistické strany Číny vyvíjený na Litvu a další členské státy a partnery EU a vyzývá k větší solidaritě se zeměmi, které jsou pod jejím tlakem, včetně spolupráce s našimi demokratickými spojenci při otevírání našich trhů ekonomikám, které trpí v důsledku hospodářského tlaku Komunistické strany Číny; vítá rozhodnutí Komise zahájit řízení proti Číně v rámci Světové obchodní organizace na obranu Litvy;

67.  vítá oznámení předsedkyně Komise o plánech na předložení nového společného prohlášení o partnerství v oblasti Perského zálivu; vyzývá EU, aby předložila ucelenou strategii pro zajištění vyvážené angažovanosti EU v tomto regionu, přičemž jejím klíčovým strategickým cílem by měla být podpora regionální bezpečnosti a spolupráce; konstatuje, že tato angažovanost by měla usilovat o součinnost s regionálními aktéry, například prostřednictvím Bagdádské konference o spolupráci a partnerství a větší podpory EU iniciativám neformálního dialogu, do nichž jsou zapojeni akademici, občanská společnost, náboženští představitelé a další aktéři; je povzbuzen snížením napětí mezi Íránem a Saúdskou Arábií a vyzývá obě země, aby urychleně dokončily proces obnovení úplných diplomatických vztahů; znovu opakuje, že prioritou EU je oživit společný komplexní akční plán (JCPOA) coby otázku bezpečnosti Evropy a daného regionu; připomíná, že společný komplexní akční plán zůstává jediným způsobem, jak zastavit znepokojivé jaderné činnosti Íránu; oceňuje úlohu vysokého představitele, místopředsedy Komise a ESVČ při mediaci mezi USA a Íránem v úsilí o oživení akčního plánu JCPOA; vyzývá Spojené státy a Írán, aby pokračovaly ve smysluplných jednáních s cílem vrátit se k dodržování JCPOA; trvá na tom, že cesta k obnovení akčního plánu JCPOA zahrnuje úplný návrat Íránu k závazkům vyplývajícím z JCPOA a zrušení všech amerických sankcí souvisejících s tímto akčním plánem; upozorňuje, že je třeba řešit širší škodlivé a destabilizující aktivity Íránu na Blízkém východě i mimo něj, včetně území členských států EU, a čelit jim; zdůrazňuje, že jakákoli dohoda s Íránem musí obsahovat dostatečné záruky, aby Írán nemohl získat jaderné zbraně; vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) údajně nemá přístup ke svému monitorovacímu a sledovacímu vybavení v jaderných zařízeních a lokalitách v Íránu, což značně omezuje její schopnost ověřovat a monitorovat jaderné aktivity Íránu, a nad tím, že v posledních dvou letech nebyly vyřešeny otázky týkající se ochranných opatření; odsuzuje porušování lidských práv ze strany Íránu vůči vlastnímu obyvatelstvu, program balistických raket a teroristické aktivity v regionu;

68.  zdůrazňuje, že situace v Afghánistánu je varovným signálem pro EU, aby přehodnotila mezinárodní přístup k budování státu v zahraničí a strategicky přepracovala integrovaný přístup svých vnějších politik, zvýšila svůj podíl odpovědnosti za globální bezpečnost a usilovala o větší svrchovanost ve své zahraniční a bezpečnostní politice; je znepokojen dramatickou humanitární, politickou, hospodářskou a bezpečnostní situací v Afghánistánu, zejména proto, že každý třetí Afghánec trpí extrémním hladem; vyzývá Komisi a ESVČ, aby posílily humanitární pomoc a využily všechny dostupné nástroje k zajištění přístupu ohrožených Afghánců k ochraně; poukazuje na to, že je třeba, aby tálibánský režim nesl odpovědnost za ochranu lidských životů a majetku a za obnovení bezpečnosti, veřejného pořádku a veřejných služeb; opakuje, že afghánské ženy a dívky, lidé v profesích spojených s afghánskou občanskou společností, obránci lidských práv, političtí aktivisté, novináři, akademičtí pracovníci, umělci a příslušníci náboženských a národnostních menšin a dalších ohrožených skupin si stejně jako všichni obyvatelé Afghánistánu zaslouží žít v bezpečí, pod ochranou a důstojně a zaslouží si i plný přístup ke vzdělávání a veřejnému životu, a vítá širokou mezinárodní podporu jejich práv a svobod; vyzývá k další evakuaci ohrožených Afghánců, zejména soudkyň, obhájců lidských práv, novinářů, místních zaměstnanců a dalších osob, které jsou ohroženy kvůli své činnosti při prosazování demokracie a základních svobod; vyzývá EU, aby nedopustila zmaření úspěchů dosažených v posledních 20 letech a zajistila, aby se z Afghánistánu opět nestalo bezpečné útočiště pro teroristické skupiny; vyzývá EU, aby důkladně přezkoumala své dvacetileté působení v Afghánistánu a poučila se z něj a aby bezodkladně vypracovala komplexní strategii EU pro Afghánistán a okolní země založenou na zkušenostech; poukazuje na význam spolupráce se sousedními a regionálními zeměmi v zájmu zajištění celosvětové bezpečnosti a regionální stability, přičemž je třeba mít na paměti, že ne všechny země sousedící s Afghánistánem a regionální mocnosti sdílejí stejné cíle jako koalice vedená USA; v této souvislosti zdůrazňuje významnou úlohu, kterou některé země sehrály při repatriaci evropských občanů a evakuaci afghánských občanů v tísni, zejména díky značnému diplomatickému tlaku, který tyto země vyvinuly na jednotky Talibánu;

69.  vítá obnovený závazek EU vůči indicko-tichomořskému regionu a uznání jeho rostoucího významu z hlediska zájmů EU, jak je uvedeno ve společném sdělení vysokého představitele, místopředsedy Komise a Komise ze dne 16. září 2021 o strategii EU pro spolupráci v indicko-tichomořském regionu(17) i v závěrech Rady ze dne 19. dubna 2021 o stejném tématu; zasazuje se o posílení spolupráce se zeměmi v tomto regionu, zejména s Japonskem, Sdružením národů jihovýchodní Asie (ASEAN), Austrálií, Novým Zélandem a Koreou; uznává, že v regionu dochází k intenzivnímu geopolitickému soupeření a územním sporům, které jsou z velké části podněcovány rostoucí asertivitou Číny vůči jejím sousedům; vyzývá všechny strany, aby dodržovaly zásady mezinárodního práva, zejména Úmluvu OSN o mořském právu; poukazuje na to, že je nutné zajistit dlouhodobou strategickou angažovanost v indicko-tichomořském regionu a vytvořit komplexní a strategické mechanismy dvoustranného a mnohostranného dialogu s indicko-tichomořskými zeměmi a jejich společnostmi, zejména s podobně smýšlejícími zeměmi, jako jsou mimo jiné Japonsko, Jižní Korea, Austrálie a Nový Zéland; zdůrazňuje význam bezpečnosti a stability v indicko-tichomořském regionu pro prosperitu a bezpečnost v EU; bere na vědomí nově vznikající partnerství v regionu, jako je vytvoření třístranné vojenské aliance mezi Austrálií, Spojeným královstvím a USA (AUKUS), a vyjadřuje politování nad nedostatečnou koordinací při vytváření tohoto partnerství;

70.  upozorňuje na rostoucí regionální a geopolitický vliv Indie; zdůrazňuje, že k prohloubení partnerství mezi EU a Indií a k využití plného potenciálu jejich dvoustranných vztahů je zapotřebí větší politické angažovanosti; znovu opakuje, že je zapotřebí dosáhnout hlubšího partnerství, které by mělo být založeno na společných hodnotách a plném dodržování lidských práv; uznává, že Indie je pro EU klíčovým partnerem vzhledem k jejímu postavení a vedoucí úloze v zásadních oblastech; zdůrazňuje, že indické sousedství a indicko-pacifický region se stále více stávají prostorem, v němž Čína vzhledem ke svému expanzionismu a cílům vytváří nové a rostoucí výzvy v oblasti strategických, geopolitických, hospodářských a obchodních otázek;

71.  vyzývá k tomu, aby byla posílena a prohloubena spolupráce s našimi partnery v Latinské Americe; je přesvědčen, že upevnění vztahů s Latinskou Amerikou a Karibikem má obrovský význam z hlediska geopolitické strategie EU ve světě; zdůrazňuje, že je třeba, aby Unie upevnila vazby, které spojují EU se zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku, zejména při ochraně mnohostranného řádu založeného na pravidlech; vyzývá EU, aby využila všech dostupných nástrojů k prohloubení spolupráce s partnery z Latinské Ameriky a Karibiku; naléhavě vyzývá EU, aby znovu získala své postavení přednostního partnera latinskoamerických zemí s ohledem na další geopolitické aktéry, kteří v regionu zaujímají stále větší prostor, zejména v důsledku pandemie COVID-19 a vakcinační diplomacie; vyzývá EU a členské státy, aby vedly asertivnější politiku vůči autoritářským režimům, které těží ze svých vztahů s EU a omezují, porušují nebo přímo potlačují práva a svobody svých občanů;

Rozšíření demokratického dohledu, kontroly a odpovědnosti a parlamentního rozměru SZBP EU

72.  poukazuje na konkrétní přínos Evropského parlamentu v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky EU díky jeho prostředkům parlamentní diplomacie, jako jsou zprávy a usnesení, hustá síť stálých meziparlamentních orgánů, politický dialog s osobami zastávajícími veřejné funkce na celém světě a jeho podpora demokracie, mediace a činnosti zaměřené na pozorování voleb; odkazuje na svou zjišťovací misi na Ukrajinu v lednu a únoru 2022 jako na příklad schopnosti parlamentní diplomacie reagovat; potvrzuje, že Parlament by měl při rozhodování Unie na mezinárodní scéně plně využívat svých pravomocí v oblasti dohledu a rozpočtu; zdůrazňuje význam programů Parlamentu na podporu demokracie, které mají velký potenciál posílit úlohu EU ve světě tím, že zapojují klíčové politické subjekty a umožňují udržitelnou demokratickou správu v zemích mimo EU;

73.  zdůrazňuje, že politický a odborný dialog mezi parlamenty má zásadní význam a musí být dobře koordinován s činností výkonné moci; poukazuje proto na význam bezproblémové výměny všech relevantních informací mezi orgány v oblasti SZBP, včetně výměny příslušných důvěrných informací, v zájmu zajištění účinnosti vnější činnosti EU jako celku a větší odpovědnosti v rámci SZBP;

74.  vyzývá Komisi a členské státy, aby umožnily a posílily parlamentní dohled nad vnější činností EU, a to i tím, že budou pokračovat pravidelné konzultace s vysokým představitelem, místopředsedou Komise a s Komisí; zdůrazňuje, že tento dohled má značný význam pro zajištění řádného fungování evropské demokracie a důvěry veřejnosti; zdůrazňuje, že tento dohled může být výchozím bodem pro dosažení silnější institucionální úlohy Parlamentu v rámci SZBP; vyzývá k rychlému uzavření jednání o nahrazení interinstitucionální dohody z roku 2002 o přístupu Parlamentu k citlivým informacím Rady v oblasti bezpečnostní a obranné politiky(18); žádá koordinaci bezpečnostních a informačních služeb členských států;

75.  zdůrazňuje význam parlamentních shromáždění jako prostoru pro spolupráci a institucionální dialog a jejich cenný přínos pro evropskou zahraniční činnost v otázkách bezpečnosti, jakož i potřebu podporovat jejich činnost a zajistit jejich správné fungování a rozvoj; vyzývá k posílení dohledu Parlamentu nad prací delegací EU, pokud jde o zastupování hodnot a zásad EU v zahraničí a snahu o naplňování zájmů EU, aniž by byl opomíjen přístup založený na lidských právech; zdůrazňuje, že je třeba, aby delegace EU měly k dispozici všechny nezbytné a vhodné zdroje a schopnosti, aby mohly při plnění těchto úkolů účinně jednat;

76.  žádá, aby se v plné míře využilo většího zapojení Evropského parlamentu do plánování programu Globální Evropa a NPP III; vítá zavedení dvakrát ročně konaného geopolitického dialogu na vysoké úrovni pro nástroje financování vnější činnosti, který je klíčovým nástrojem nejen pro kontrolu, ale i pro aktivní utváření priorit zahraniční politiky EU; zdůrazňuje, že cílem těchto geopolitických dialogů je umožnit Parlamentu poskytnout obecné směry, strategické řízení a pokyny pro programování a provádění v rámci tematických a zeměpisných priorit iniciativy Globální Evropa a NPP III; trvá však na tom, že Parlament by měl obdržet příslušné přípravné dokumenty s dostatečným předstihem a s dostatečnou mírou podrobností, aby mohl provést smysluplnou kontrolu; vyzývá ke zvýšení transparentnosti při využívání finančních nástrojů, a to vytvořením jednotné společné transparentní veřejné databáze projektů a akcí;

77.  připomíná Radě právo Parlamentu být informován o všech fázích postupů souvisejících s vyjednáváním a uzavíráním mezinárodních dohod a jeho výsadní právo udělit nebo odepřít souhlas s těmito dohodami; je odhodlán využít těchto pravomocí, jak jsou vymezeny ve Smlouvách, k zajištění transparentnosti a demokratického dohledu nad mezinárodními dohodami sjednanými jménem EU, jakož i nad uplatňováním evropského mírového nástroje, jak je uvedeno v jeho doporučení ze dne 28. března 2019(19), a to i pokud jde o jeho doplňkovost s dalšími nástroji EU v oblasti vnější činnosti;

78.  opakuje svůj názor, že je nejvyšší čas přepracovat prohlášení o politické odpovědnosti z roku 2010, které tvoří základ vztahů mezi Parlamentem a vysokým představitelem, místopředsedou Komise, a zdokonalit jej;

o
o   o

79.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení předsedovi Evropské rady, Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a vládám a parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P9_TA(2021)0383. (2) Přijaté texty, P9_TA(2021)0515. (3) Přijaté texty, P9_TA(2021)0356. (4) Úř. věst. C 362, 8.9.2021, s. 71. (5) Konference OSN o obchodu a rozvoji, zpráva o obchodu a rozvoji za rok 2019 – Financování globální Zelené dohody, 2019. (6) Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1. (7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/821 ze dne 20. května 2021, kterým se zavádí režim Unie pro kontrolu vývozu, zprostředkování, technické pomoci, tranzitu a přepravy zboží dvojího užití (Úř. věst. L 206, 11.6.2021, s. 1). (8) Doporučení Evropského parlamentu ze dne 13. března 2019 Radě, Komisi a místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ohledně rozsahu působnosti a mandátu zvláštních zástupců EU (Úř. věst. C 23, 21.1.2021, s. 146). (9) Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99. (10) Úř. věst. C 118, 8.4.2020, s. 158. (11) Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. ledna 2021, Gruzie v. Rusko (II). (12) JOIN(2021)0002. (13) SWD(2021)0290. (14) JOIN(2020)0004. (15) JOIN(2021)0027. (16) Přijaté texty, P9_TA(2021)0382. (17) JOIN(2021)0024. (18) Úř. věst. C 298, 30.11.2002, s. 1. (19) Doporučení Evropského parlamentu ze dne 28. března 2019 Radě a místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku týkající se návrhu předloženého Radě vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku s podporou Komise „Rozhodnutí Rady o zřízení evropského mírového nástroje“ (Úř. věst. C 108, 26.3.2021, s. 141).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2022 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky – výroční zpráva za rok 2021 (2021/2183(INI))

P9_TA(2022)0040 A9-0358/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na hlavu V Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. února 2014 o používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2018 o vojenské mobilitě(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2018 o autonomních zbraňových systémech,

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 26. listopadu 2019 o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty a směrnice 2008/118/ES o obecné úpravě spotřebních daní, pokud jde o obranné úsilí v rámci Unie(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2020 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky – výroční zpráva(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2020 o výroční zprávě o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky – výroční zpráva(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. září 2020 o vývozu zbraní: provádění společného postoje 2008/944/SZBP(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2020 o rovnosti žen a mužů v zahraniční a bezpečnostní politice EU(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. března 2021 o provádění směrnice 2009/81/ES týkající se veřejných zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti a směrnice 2009/43/ES týkající se transferů produktů pro obranné účely(8),

–  s ohledem svůj postoj ze dne 28. dubna 2021 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o obchodu a spolupráci mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii na jedné straně a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska na straně druhé a Dohody mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska o bezpečnostních postupech pro výměnu a ochranu utajovaných informací jménem Unie(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2021 o spolupráci mezi EU a NATO v rámci transatlantických vztahů(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. října 2021 o stavu schopností EU v oblasti kybernetické obrany(11),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/697 ze dne 29. dubna 2021, kterým se zřizuje Evropský obranný fond a zrušuje nařízení (EU) 2018/1092(12),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/947 z dne 9. června 2021, kterým se zřizuje Nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci – Globální Evropa, mění a zrušuje rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 466/2014/EU a zrušují nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1601 a nařízení Rady (ES, Euratom) č. 480/2009(13),

–  s ohledem na dokument s názvem „Prováděcí plán v oblasti bezpečnosti a obrany“, který předložila Radě místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku dne 14. listopadu 2016, a na závěry Rady ze dne 14. listopadu 2016 o provádění globální strategie EU v oblasti bezpečnosti a obrany, které stanovily úroveň ambicí EU v oblasti bezpečnosti a obrany,

–  s ohledem na závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících dne 19. listopadu 2018 v Radě o zřízení paktu pro civilní společnou bezpečnostní a obrannou politiku (SBOP),

–  s ohledem na závěry Rady ohledně žen, míru a bezpečnosti ze dne 10. prosince 2018,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 7. června 2018 o mládeži, míru a bezpečnosti a ze dne 5. června 2020 o mládeži a vnější činnosti,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 20. listopadu 2020 o strategickém přezkumu stálé strukturované spolupráce z roku 2020 (PESCO),

–  s ohledem na prohlášení členů Evropské rady ze dne 26. února 2021 o bezpečnosti a obraně,

–  s ohledem na závěry Rady o obnoveném partnerství se zeměmi jižního sousedství – nová agenda pro Středomoří ze dne 16. dubna 2021;

–  s ohledem na závěry Rady o integrované strategii Evropské unie v oblasti Sahelu ze dne 16. dubna 2021,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 25. listopadu 2013, 18. listopadu 2014, 18. května 2015, 27. června 2016, 14. listopadu 2016, 18. května 2017, 17. července 2017, 25. června 2018, 17. června 2019, 10. prosince 2019, 17. června 2020, 12. října 2020, 20. listopadu 2020, 7. prosince 2020 a 10. května 2021 o SBOP,

–  s ohledem na závěry zasedání Rady ze dne 18. října 2021 o operaci EUFOR Althea,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 22. října 2021 o hybridních útocích využívajících migranty, jež zahájil běloruský režim,

–  s ohledem na novou strategickou agendu na období 2019–2024, kterou Evropská rada přijala dne 20. června 2019,

–  s ohledem na společné prohlášení členů Evropské rady a členských států skupiny G5 Sahel ze dne 28. dubna 2020,

–  s ohledem na koncepci integrovaného přístupu ke změně klimatu a klimatické bezpečnosti Rady ve znění přijatém dne 5. října 2021;

–  s ohledem na plán Rady zaměřený na změnu klimatu a obranu ze dne 9. listopadu 2020,

–  s ohledem na zprávu o každoročním přezkumu obrany Evropské obranné agentury, kterou Rada předložila na svém zasedání dne 20. listopadu 2020,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/797 ze dne 17. května 2019 o omezujících opatřeních proti kybernetickým útokům ohrožujícím Unii nebo její členské státy(14),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/2315 ze dne 11. prosince 2017, kterým se zřizuje stálá strukturovaná spolupráce (PESCO) a stanoví seznam zúčastněných členských států(15),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2021/509 ze dne 22. března 2021 o zřízení Evropského mírového nástroje a o zrušení rozhodnutí (SZBP) 2015/528(16),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2021/748, 2021/749, 2021/750 ze dne 6. května 2021 o účasti Kanady, Norského království a Spojených států amerických na projektu PESCO „vojenská mobilita“,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2021/1143 ze dne 12. července 2021 o vojenské výcvikové misi Evropské unie v Mosambiku (EUTM Mozambique),

–  s ohledem na dokument s názvem „Sdílená vize, společný postup: silnější Evropa – globální strategie Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku“, který dne 28. června 2016 představila místopředsedkyně, vysoká představitelka,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 6. března 2014 s názvem „Za otevřenou a bezpečnou globální námořní oblast: prvky pro námořní bezpečnostní strategii Evropské unie“ (JOIN(2014)0009),

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 7. června 2017 s názvem „Strategický přístup k odolnosti ve vnější činnosti EU“ (JOIN(2017)0021),

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 16. prosince 2020 s názvem „Strategie kybernetické bezpečnosti EU pro digitální dekádu“ (JOIN(2020)0018),

–  s ohledem na projevy předsedkyně von der Leyenové o stavu Unie z let 2020 a 2021 a na doprovodná prohlášení o záměru,

–  s ohledem na roční pracovní program Evropského obranného fondu na rok 2021, který Komise přijala dne 30. června 2021,

–  s ohledem na přezkum Evropského účetního dvora č. 09/2019 ze dne 12. září 2019 týkající se evropské obrany,

–  s ohledem na Severoatlantickou smlouvu,

–  s ohledem na dvě společná prohlášení o spolupráci mezi EU a NATO podepsaná dne 8. července 2014 a 10. července 2018,

–  s ohledem na šestou zprávu o pokroku při provádění společného souboru návrhů ze dne pondělí 17. května 2021, které byly potvrzeny Radou EU a radou NATO ve dnech 6. prosince 2016 a 5. prosince 2017,

–  s ohledem na společný soubor 74 návrhů týkajících se provádění společného varšavského prohlášení, který dne 6. prosince 2016 potvrdila Rada EU a dne 5. prosince 2017 Rada NATO,

–  s ohledem na prohlášení z vrcholné schůzky EU a USA ze dne 15. června 2021 s názvem „Na cestě k obnovenému transatlantickému partnerství“,

–  s ohledem na nelegální invazi Ruska na Krym a jeho protiprávní anexi,

–  s ohledem na porušování hranic vzdušného prostoru a námořních hranic členských států ze strany Ruska,

–  s ohledem na narůstající ekonomickou a vojenskou přítomnost Číny ve Středomoří a v afrických zemích,

–  s ohledem na hrozbu teroristických útoků v tuzemsku i v zahraničí, zejména ze strany ISIS,

–  s ohledem na nové technologie, jako je umělá inteligence, vesmírné kapacity a kvantová výpočetní technika, které pro lidstvo představují nové možnosti, ale také nové náročné úkoly v oblasti obranné a zahraniční politiky, jež vyžadují jasnou strategii a dosažení konsenzu mezi spojenci,

–  s ohledem na Chartu OSN a na Helsinský závěrečný akt Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě z roku 1975,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o námořním právu,

–  s ohledem na závěrečné komuniké přijaté na mimořádném summitu Hospodářského společenství států západní Afriky (ECOWAS) dne 8. září 2021,

–  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje OSN, zejména na cíl č. 16, jímž je podpora spravedlivých, mírových a inkluzivních společností pro udržitelný rozvoj,

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro ústavní záležitosti,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A9-0358/2021),

A.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 v roce 2020 poukázala na nárůst globálních hrozeb a na zranitelnost EU, pokud jde o její závislost na vnějších faktorech; vzhledem k tomu, že pandemie rozšířila pojem bezpečnosti a strategické autonomie o zdravotní, technologické a hospodářské otázky;

B.  vzhledem k tomu, že Evropa čelí rychlému a trvalému zhoršování svého strategického prostředí; vzhledem k tomu, že závažnou hrozbou zůstává i nadále terorismus; vzhledem k tomu, že jednotlivé státy projevují své mocenské ambice a prosazují strategii expanze, která zahrnuje použití ozbrojené síly; vzhledem k tomu, že tyto strategie s sebou nesou riziko militarizace moře, vesmíru, Arktidy a kyberprostoru i obnovení závodů ve zbrojení;

C.  vzhledem k tomu, že rostoucí počet kybernetických útoků na strategickou infrastrukturu během krize vyvolané pandemií COVID-19 a nedávná aféra Pegasus jsou příklady, které ospravedlňují rychlý rozvoj ochranných opatření proti nejnovějším formám kybernetických hrozeb a špionážních technik; vzhledem k tomu, že se EU zavázala investovat 1,6 miliardy EUR do schopnosti reagovat a do zavádění nástrojů kybernetické bezpečnosti pro orgány veřejné správy, podniky a jednotlivce, jakož i do rozvoje spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem na tomto poli;

D.  vzhledem k tomu, že Parlament je jako místo projevu evropské demokracie cílem útoků; vzhledem k tomu, že digitalizace činností vyplývající z práce na dálku během pandemie Covid-19 jen zvýšila naše vystavení aktuálním hrozbám;

E.  vzhledem k tomu, že EU disponuje celkovým rozpočtem 395 miliard EUR na vojenské kapacity svých členských států, což ji celosvětově řadí na druhé místo; vzhledem k tomu, že evropské kapacity jsou roztříštěné a trpí zdvojováním, nedostatky a nízkou interoperabilitou;

F.  vzhledem k tomu, že rostoucí složitost hrozeb souvisí s technologickým rozvojem, digitalizací společnosti a propojováním mezinárodních ekonomik; vzhledem k tomu, že se v důsledku toho šíří hybridní hrozby kombinující vojenské nebo nevojenské prostředky, jako jsou dezinformace, vydírání prostřednictvím migrace, kybernetické útoky nebo hospodářský nátlak, které jsou v rozporu s evropskými zájmy a hodnotami a představují rostoucí hrozbu pro bezpečnost EU, jejích podniků, veřejných služeb a občanů;

G.  vzhledem k tomu, že pro řešení rostoucího rizika krizí na hranicích Unie nebo v oblastech jejích zájmů se členské státy zavázaly poskytnout kapacity rychlé reakce v souladu s hlavními cíli EU, a to konkrétně bojové skupiny; vzhledem k tomu, že tyto kapacity trpí řadou politických, organizačních a finančních omezení; vzhledem k tomu, že v důsledku těchto skutečností nebyly nikdy nasazeny;

H.  vzhledem k tomu, že bezprecedentní hromadění ruských sil na Ukrajině a v jejím okolí spojené s požadavky vznesenými Kremlem by mohlo – nebude-li se mu čelit – vést k návratu sfér vlivu v Evropě a snížit ambice východních partnerů EU, jako je Ukrajina a Gruzie, ke vstupu do NATO;

I.  vzhledem k závazkům mezinárodního společenství, a zejména EU, v oblasti Sahelu a konkrétně v Mali; vzhledem k tomu, že malijská junta přivítala a již využívá ruské vojenské instruktory a žoldnéře napojené na tzv. Wagnerovou skupinu k účasti na vojenských aktivitách v Mali; vzhledem k ukrutnostem, jichž se tato společnost dopustila všude, kde zasahovala;

J.  vzhledem k tomu, že stažení z Afghánistánu a návrat Tálibánu k moci zvýšily riziko terorismu v regionu i mimo něj; vzhledem k tomu, že EU vyslala do Afghánistánu misi v rámci SBOP (policejní mise Evropské unie Afghánistán) v období 2007–2016 a poskytla této zemi 17 miliard EUR; vzhledem k tomu, že během stahování ozbrojených sil byly členské státy závislé na Spojených státech, které v krátké době vyslaly 6 000 vojáků, aby zajistily bezpečnost kábulského letiště, čímž umožnily evakuaci evropských občanů i ohrožených afghánských státních příslušníků; vzhledem k tomu, že v této situaci nebyla EU schopna zajistit leteckou přepravu ani koordinovat vlastní evakuace; vzhledem k tomu, že pokud by EU měla provést operaci podobnou evakuaci z Kábulu, nebyla by v současné době schopna rychle přijímat rozhodnutí, nasazovat vojáky nebo realizovat evakuaci a zřizovat letecké mosty účinně a aktivně; vzhledem k tomu, že EU a její členské státy proto musí urychleně z afghánské krize vyvodit veškeré poučení, aby posílily schopnost Unie jednat za podobných okolností samostatně; vzhledem k tomu, že Strategický kompas by měl umožnit stanovení úrovně ambicí EU, zejména s ohledem na poučení z afghánského neúspěchu;

Vymezení bezpečnostní a obranné doktríny EU prostřednictvím Strategického kompasu jako nástroje strategické autonomie

1.  zdůrazňuje, že EU čelí:

domnívá se, že nestabilita a nepředvídatelnost na hranicích Unie a v jejím bezprostředním sousedství (severní Afrika, Blízký východ, Kavkaz, Balkán, východní Středomoří atd.), jakož i v jejím širším sousedství (Sahel, Africký roh atd.) představují spolu s ruskou agresí vůči Ukrajině a Gruzii přímou i nepřímou hrozbu pro bezpečnost kontinentu; zdůrazňuje nerozlučnou vazbu mezi vnitřní a vnější bezpečností; je si vědom toho, že aktivní angažovanost v sousedství Evropské unie je v jejím zájmu; zdůrazňuje význam stability na západním Balkáně; se znepokojením bere na vědomí rostoucí militarizaci Krymského poloostrova a pokusy Ruské federace o destabilizaci černomořského regionu;

2.  důrazně odsuzuje posilování ruské vojenské přítomnosti na Ukrajině a v jejím okolí, jakož i požadavek Kremlu zastavit další rozšiřování NATO a přetvořit evropskou bezpečnostní architekturu na základě zastaralé představy o „sférách vlivu“; zdůrazňuje skutečnost, že každá demokratická země si může svobodně zvolit vlastní spojenectví, a v tomto ohledu důrazně podporuje prozápadní ambice Ukrajiny a Gruzie, včetně jejich členství v NATO a budoucího přistoupení k EU;

3.  konstatuje, že rok 2020 ovládla pandemie COVID-19 a četné výzvy pro zahraniční, bezpečnostní a obrannou politiku Unie, což odhalilo naši nedostatečnou koordinaci a závislost na zbytku světa; zdůrazňuje, že EU se musí z toho poučit, zejména má-li posílit svou digitální a technologickou suverenitu a celkovou strategickou autonomii jakožto mezinárodního aktéra, stejně jako svou schopnost a ochotu samostatně rozhodovat a v případě potřeby jednat v otázkách zahraniční politiky, bezpečnosti a obrany a přehodnotit svou závislost na subjektech, které nesdílejí stejné hodnoty; opakuje, že je třeba, aby Unie rovněž posílila svou autonomii v oblasti zdravotní péče;

4.  vítá zahájení prací na Strategickém kompasu, bezprecedentní strategické reflexi, které by měly být dokončeny v březnu 2022; zdůrazňuje, že vypracování Strategického kompasu je výchozím bodem pro provádění společné evropské obrany v souladu s ustanoveními čl. 42 odst. 2 SEU, jakož i pro definování SBOP a že tento krok by představoval významný krok směrem ke skutečné evropské obranné unii, která zohlední konkrétní ústavněprávní úpravu některých členských států; domnívá se, že Strategický kompas by měl rozvíjet větší soudržnost v oblasti bezpečnosti a obrany; zdůrazňuje, že ve vysoce multipolárním světě se zvýšenou konkurencí mezi supervelmocemi může celková váha Unie přispět k zajištění bezpečnosti jejích členských států, přičemž k tomu, aby EU disponovala prostředky k účinnému úsilí o zajištění míru, bezpečnosti lidstva, demokracie a udržitelného rozvoje, je zapotřebí silná unijní obranná politika; zdůrazňuje, že evropská obranná unie by byla součástí deklarovaného cíle EU dosáhnout strategické autonomie; konstatuje, že v této souvislosti spočívá reakce Unie a jejích členských států na vnější bezpečnostní výzvy zejména v potvrzení a praktické realizaci kapacit pro přesnější posuzování krizových situací, rychlejším rozhodování a robustnějších krocích v závislosti na okolnostech a případně autonomním způsobem za účelem obrany jejích zájmů a hodnot, přičemž je zapotřebí ctít spojenectví a partnerství; konstatuje, že by se tak dosáhlo větší soudržnosti Unie v oblasti bezpečnosti a obrany; je přesvědčen, že je naléhavě nutné vytvořit skutečnou evropskou bezpečnostní a obrannou unii, která by zahrnovala všechny aspekty, nástroje, rozpočty a kapacity vojenské a civilní bezpečnosti, vztahovala se na celý cyklus konfliktu od prevence až po stabilizaci po jeho skončení a byla založena na moderní, progresivní a důkladné koncepci lidské bezpečnosti, jež by se zabývala bezpečnostními požadavky občanů EU, místního obyvatelstva a bezpečností, stejně jako stabilitou státních institucí; naléhavě vyzývá EU k rozšíření institucionálních kapacit v oblasti předcházení konfliktům, zprostředkování jednání, vedení dialogu a zmírňování napětí;

5.  zdůrazňuje, že je důležité toto úsilí podpořit komplexní analýzou hrozeb; zdůrazňuje, že Strategický kompas musí být ambiciózní odpovědí Unie na tuto analýzu, jejíž zjištění musí být pravidelně a realisticky přehodnocována, s cílem vytvořit mechanismus pro stálé posuzování hrozeb a parlamentní konzultace;

6.  zdůrazňuje, že Strategický kompas musí umožnit posílení schopnosti Unie vystupovat jako stále důvěryhodnější strategický partner a globální aktér usilující o mír, který posiluje a hájí mezinárodní systém založený na pravidlech a mnohostrannou spolupráci, jakož i její kapacitu jednat nezávisle, bude-li to zapotřebí; zdůrazňuje, že tento postup musí být pravidelně aktualizován a musí vytyčit ambiciózní směr, aby byl realistický a funkční a zahrnoval harmonogram provádění rozhodnutí a kontrolních mechanismů; zdůrazňuje, že tento proces musí Unii umožnit důsledný a účinný pokrok směrem k soudržné obranné politice, společné strategické kultuře, společnému chápání strategických výzev EU, schopnosti předvídat hrozby a zajistit rychlou a koordinovanou reakci, budoucí scénáře zásahu a schopnost autonomní odolnosti, aby tak EU byla schopna mobilizovat zdroje na základě solidarity a v souladu se Smlouvami, pokud je členský stát ohrožen či pokud jsou ohroženy mezinárodní mír, bezpečnost a stabilita mimo EU, a v konečném důsledku zajistit ochranu evropských občanů, zájmů a hodnot; připomíná, že stávající úroveň ambicí EU v oblasti bezpečnosti a obrany, jak je stanovena v závěrech Rady ze dne 14. listopadu 2016, zahrnuje reakci na vnější konflikty a krize, budování kapacit ve spolupráci s partnery a „ochranu Unie a jejích občanů“; zdůrazňuje význam integrovaného přístupu jako základu pro reakci EU na konflikty a krize;

7.  zdůrazňuje důležitost toho, aby Parlament, zejména pak jeho Podvýbor pro bezpečnost a obranu, dostával pravidelně aktuální informace a zprávy o provádění Strategického kompasu od Evropské služby pro vnější činnost (EEAS), jakmile bude v březnu 2022 schválen;

Mise a operace SBOP v roce 2020 – hodnocení a doporučení

8.  připomíná, že EU má v současné době nasazených jedenáct civilních misí a sedm vojenských misí a operací; připomíná, že pouze tři z nich jsou operace s výkonným mandátem: námořní síly pod vedením Evropské unie (EUNAVFOR) – operace ATALANTA v Somálsku, mise EUNAVFOR ve Středomoří – operace IRINI (EUNAVFOR MED IRINI) a vojenské síly EU v Bosně a Hercegovině (EUFOR ALTHEA); zdůrazňuje celkové zapojení Unie v oblasti Sahelu a Afrického rohu prostřednictvím šesti civilních (mise EU zaměřená na budování kapacit v Mali (EUCAP Sahel Mali), mise EUCAP Sahel Niger a mise EUCAP Somalia) a šesti vojenských misí (výcviková mise EU v Mali (EUTM Mali), mise EUTM Somalia, mise EUNAVFOR ATALANTA a mise EUNAVFOR MED Irini); konstatuje, že tyto mise a operace doposud nedosáhly svého plného potenciálu a jsou ovlivněny pandemií COVID-19, což mělo dopad na jejich aktivitu a omezilo jejich účinnost; navrhuje, aby rozpočet, plánování a vybavení misí a operací SBOP EU byly posuzovány s ohledem na zkušenosti získané v souvislosti s pandemií COVID-19, a proto považuje přezkum výsledků a případné přizpůsobení jejich mandátu za součást standardního strategického přezkumu mise;

9.  zdůrazňuje, jaký význam má pro Unii udržitelná stabilita, lidská bezpečnost a prosperita v jejím sousedství; konstatuje, že vojenské operace SBOP jsou nyní téměř výhradně zaměřeny na výcvik ozbrojených sil (EUTM) bez výkonného rozměru a s omezenou podporou; domnívá se, že aniž by to mělo dopad na nevýkonný rozměr těchto misí, měl by být jejich mandát posílen s důrazem na výcvik, aby evropští poradci mohli na místě co nejdůkladněji ověřovat, zda jsou výcvikové programy řádně prováděny a zda jsou plně v souladu s operačními potřebami místních ozbrojených sil;

10.  zdůrazňuje, že dodávky zbraní v rámci Evropského mírového nástroje by měly být plně v souladu se společným postojem EU k vývozu zbraní, mezinárodně zakotvenými lidskými právy a humanitárním právem a měly by podléhat účinným ustanovením o transparentnosti;

11.  odsuzuje akce pučistů v Mali; je hluboce znepokojen nedostatečným poskytováním základních státních služeb na území Mali a v oblasti Sahelu obecně; vyjadřuje hluboké znepokojení nad zhoršující se bezpečnostní situací v regionu; je hluboce znepokojen zprávami generálního tajemníka OSN, které uvádějí případy závažného porušování lidských práv z minulosti i ze současnosti a vážného porušování mezinárodního humanitárního práva, včetně údajného páchání válečných zločinů, jehož se dopouštějí ozbrojené skupiny, mimo jiné i teroristické skupiny, malijské armádní síly a další ozbrojené jednotky skupiny G5 Sahel; vyjadřuje v tomto ohledu hluboké politování nad beztrestností a zdůrazňuje, že tyto neustávající trestné činy podrývají mimo jiné i evropské a mezinárodní úsilí o vytvoření bezpečného prostředí a boj proti ozbrojeným skupinám a teroristům; zdůrazňuje rostoucí zapojení nepřátelských aktérů v regionu se zásadním významem pro naši bezpečnost, což by mohlo ohrozit společný cíl EU a Mali v oblasti lidské bezpečnosti, míru, stability a udržitelného rozvoje v zemi, kdy jsou ostatní aktéři, kteří nemusí nutně sdílet stejné etické zásady jako EU a její členské státy, ochotni zaplnit kapacitní mezery, a to bez ohledu na dodržování mezinárodních norem právního státu nebo válečného práva; vyjadřuje vážné znepokojení nad rostoucím vlivem zahraničních soukromých bezpečnostních společností a nad možnými plány malijské vlády zahájit spolupráci se soukromou ruskou bezpečnostní společností, která je prodlouženou rukou Kremlu, – tzv. Wagnerovou skupinou – na výcviku jejích ozbrojených sil; upozorňuje na to, že taková spolupráce je neslučitelná s bezpečnostní a obrannou spoluprací s EU, zejména pokud jde o misi EUTM Mali, a vyžadovala by proto, aby Unie přehodnotila svou angažovanost v Mali; naléhavě vyzývá současné malijské orgány, aby neuzavíraly dohodu s Wagnerovou skupinou a neumožnily jejím pracovníkům vstup na území státu; v obecnější rovině zdůrazňuje, že je třeba pečlivě sledovat činnost soukromých bezpečnostních a vojenských společností, jejichž globální stopa je ve zranitelných oblastech, včetně Afriky, Latinské Ameriky a východní Evropy, stále výrazněji přítomná, a připomíná, že je důležité Parlament o této záležitosti průběžně informovat;

12.  bere na vědomí oznámení o reorganizaci francouzské vojenské operace v oblasti Sahelu ve spolupráci a po konzultaci s našimi mezinárodními a africkými partnery; zdůrazňuje, že tento vývoj by měl probíhat v úzké konzultaci se všemi mezinárodními partnery, zejména evropskými, kteří v oblasti Sahelu působí; vítá trvalý závazek EU a členských států ke stabilizaci zemí skupiny G5 Sahel, zejména prostřednictvím podpory společných sil této skupiny, posílením misí SBOP EU a rostoucím zapojením armádních jednotek členských států do sil Takuba;

13.  vítá přizpůsobení nového rozšířeného mandátu výcvikové mise EUTM Mali nastalé situaci; vyzývá k posílení strukturální spolupráce a nevýkonné podpory ozbrojených sil a k urychlení procesu regionalizace, který misi umožní poskytovat vojenskou pomoc ozbrojeným silám zemí skupiny G5, zejména Burkině Faso a Nigeru, což bude mít dopad na mezinárodní, evropské a africké partnery; zdůrazňuje příležitosti, které nabízí Evropský mírový nástroj, pokud jde o poskytování materiálu určeného pro výcvik malijských ozbrojených sil, což bude mít zásadní význam pro upevnění mise a zvýšení efektivity evropské přítomnosti; je přesvědčen, že EU musí rychle a účinně posílit svou schopnost poskytovat vybavení, aby tak mise EUCAP a EUTM neztratily svou důvěryhodnost u místních orgánů, a to za předpokladu, že tyto bezpečnostní síly budou dodržovat mezinárodní humanitární právo a mezinárodně zakotvená lidská práva a budou podléhat demokratické kontrole;

14.  vyzývá členské státy, aby významně přispěly k poradenské činnosti mise EUTM Mali a aby vyslaly pracovníky, kteří k tomuto cíli přispějí; poukazuje na to, že v oblasti Sahelu je třeba pokračovat v procesu regionalizace SBOP s cílem posílit spolupráci a koordinaci s mezinárodními aktéry a členskými státy EU angažujícími se v tomto regionu, a to prostřednictvím probíhajících iniciativ, jako je partnerství pro bezpečnost a stabilitu v oblasti Sahelu (P3S); zdůrazňuje, že EU rovněž poskytuje významnou podporu za účelem operacionalizace společných sil skupiny G5 Sahel a s nimi spojených policejních složek; vítá novou integrovanou strategii EU pro oblast Sahelu, která se soustředí na širší přístup zaměřený na posílení veřejné správy a která klade zvláštní důraz na potřebu posílit přítomnost státu a veřejných služeb v zemích tohoto regionu; zdůrazňuje úsilí mise EUCAP Sahel Mali vynaložené na podporu rozmístění malijských bezpečnostních sil ve středním Mali; zdůrazňuje úsilí uvedené mise při poskytování pomoci Nigeru s vytvářením národní obranné a bezpečnostní politiky; připomíná, že regionalizace činností SBOP podporuje integrovaný přístup EU k oblasti Sahelu, a proto jako taková musí činnost regionální poradní a koordinační jednotky pokračovat; domnívá se, že regionalizovaný přístup k SBOP v oblasti Sahelu je důležitý, ale žádá si jasnější organizaci a koordinaci mezi stávajícími civilními a vojenskými misemi SBOP, místními aktéry a dalšími mezinárodními organizacemi, např. pokud jde o mírovou misi OSN – integrovanou vícerozměrnou misi OSN pro stabilizaci v Mali (MINUSMA) – a operace vedené francouzskou armádou; trvá na tom, že je zapotřebí vynaložit značné úsilí o pomoc Burkině Faso, a to s ohledem na intenzitu hrozeb, kterým tato země s omezenými kapacitami čelí; připomíná, že mají-li být dlouhodobě účinné, musí být vojenské a bezpečnostní reakce doprovázeny konkrétními a viditelnými opatřeními určenými k poskytování základních služeb obyvatelstvu; zdůrazňuje důležitost schopnosti poskytovat aktivnější podporu státům sousedícím s Guinejským zálivem, aby tak mohly čelit rostoucí teroristické hrozbě, s níž se potýkají; zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost rostoucí nestabilitě v oblastech Sahelu, západní Afriky a Afrického rohu a významu, který vývoj v těchto regionech má nejen pro africký kontinent, ale také pro Evropskou unii;

15.  vítá probíhající diskuze o účasti Mosambiku a Indie na misích a operacích SBOP v Africe; vítá aktivní účast Gruzie na činnosti v rámci SBOP a zejména její zapojení do výcvikových misí ve Středoafrické republice a Mali;

16.  připomíná, že bezpečnostní situace v Somálsku vyvolává vážné obavy a je zdrojem destabilizace celé oblasti Afrického rohu i mimo ni; zdůrazňuje, že skupina aš-Šabáb zůstává jednou z nejmocnějších teroristických organizací napojených na al-Káidu a že by tato skutečnost měla přimět členské státy k tomu, aby zvážily širší zapojení do unijních misí a operací v tomto strategickém regionu a poskytnutí prostředků, které jsou pro ně potřeba; zdůrazňuje, že posílení rámce mise EUTM Somalia prostřednictvím poradenské kapacity ve strukturách velení umožní významně ovlivňovat vedení operací na základě rámce pro mnohostrannou vojenskou pomoc; zdůrazňuje, že mise EUNAVFOR ATALANTE, EUCAP a EUTM Somalia tvoří soudržný celek pro podporu strategického rámce EU pro oblast Afrického rohu; vítá rozhodující úlohu operace ATALANTE v boji proti pirátství a obchodování s lidmi v oblasti Afrického rohu, čímž se úspěšně chrání plavidla Světového potravinového programu, jakož i úlohu mise EUCAP Somalia při poskytování poradenství federálním a regionálním orgánům oblastí Puntlandu a Somalilandu při rozvoji působení pobřežní stráže a námořní policie; zdůrazňuje, že zapojení EU v oblasti Afrického rohu je i nadále důležité pro posílení kapacity somálských bezpečnostních sil, a rovněž konstatuje, že je třeba zvýšit jejich efektivitu; vítá a dále podporuje účast obdobně smýšlejících partnerů s cílem zajistit bezpečné vodní trasy v Adenském zálivu a Indickém oceánu; vyzývá k integrovanému přístupu k řešení obtíží v oblasti rozvoje a veřejné správy, které jsou hnací silou pirátství;

17.  s obavami konstatuje zhoršení politické a bezpečnostní situace ve Středoafrické republice; vyzývá k obnovení inkluzivního dialogu mezi vládou, demokratickou opozicí a občanskou společností a k obnovení mírové dohody; vyjadřuje politování nad tím, že od roku 2018 prezident Středoafrické republiky využívá služeb Wagnerovy skupiny, soukromé vojenské společnosti zprostředkující ruský vliv, která je odpovědná za válečné zločiny a závažné porušování lidských práv v této zemi; je znepokojen dopadem, jaký toto rozhodnutí má na životaschopnost a účinnost výcvikové mise zaměřené na výcvik středoafrických jednotek; odsuzuje nárůst nepřátelských hrozeb a incidentů vyvolaných proti vícerozměrné integrované misi OSN pro stabilizaci Středoafrické republiky (MINUSCA) některými místními a zahraničními ozbrojenými silami, včetně zahraničních bezpečnostních společností, a odsuzuje rovněž dezinformační kampaně namířené proti činnosti Unie; vítá zřízení poradní mise Evropské unie ve Středoafrické republice (EUAM RCA) a plně ji podporuje; vítá a plně podporuje činnost mise EUTM, zejména výcvik důstojníků a poddůstojníků Středoafrických ozbrojených sil (FACA) a její příspěvek k celkovému procesu reformy bezpečnostního sektoru, který koordinuje mise MINUSCA; trvá na tom, že je třeba komunikovat s obyvatelstvem o cílech a pokroku mise; zdůrazňuje důležitost toho, aby byla v rámci strategického přezkumu, který se uskuteční v první polovině roku 2022, posouzena skutečná schopnost EU reagovat na potřeby sil FACA, pokud jde o vybavení; trvá na tom, že podpora jednotek utvořených misí EUTM v rámci Evropského mírového nástroje musí být podmíněna tím, aby orgány Středoafrické republiky prosazovaly pozitivní směřování politického, vnitřního a regionálního vývoje;

18.  připomíná strategický význam Mosambického průlivu; vítá závazek členských států a místopředsedy, vysokého představitele reagovat na rostoucí teroristickou hrozbu v oblasti Cabo Delgado a je znepokojen rizikem, že se tato hrozba v oblasti rozšíří; vítá rozhodnutí Rady o zahájení vojenské výcvikové mise Evropské unie v Mosambiku (EUTM Mozambique); vítá využití Evropského mírového nástroje na pokrytí společných nákladů mise EUTM Mozambique a na poskytování vojenského vybavení; vyzývá Radu a ESVČ, aby Evropský mírový nástroj využívaly co nejlépe a využily těchto zkušeností ke zlepšení a rozšíření tohoto nástroje v budoucnosti; konstatuje, že mise EUTM splňuje konkrétní cíl, tedy výcvik zvláštních jednotek sil pro boj proti islamistickému povstání v regionu Cabo Delgado, včetně džihádistického hnutí Ansar al-Sunna; žádá, aby byla s ohledem na situaci mise zahájena co nejdříve; naléhavě vyzývá členské státy, aby ke zformování sil pro misi přispěly spravedlivějším dílem; zdůrazňuje potřebu komplexní dlouhodobé a soudržné strategie pro Mosambik, která musí zahrnovat boj proti islamistickým povstáním s cílem řešit nedostatky ve veřejné správě a rozvojové potřeby, má-li se dosáhnout udržitelného řešení konfliktu; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby vládní síly dodržovaly mezinárodní humanitární právo a aby pachatelé mimosoudních poprav, mučení, rabování a dalších případů zneužívajícího jednání byli postaveni před soud;

19.  vítá skutečnost, že se Rada jednoznačně zavázala k operaci EUFOR Althea, jak je uvedeno v jejích závěrech ze dne 18. října 2021, jakož i k obnovení této mise v roce 2020 a opětovnému zaměření jejího mandátu na podporu orgánů Bosny a Hercegoviny při udržování bezpečného prostředí, mimo jiné i prostřednictvím třetího strategického přezkumu operace předloženého v červnu 2021; připomíná, že tato mise vydláždila cestu k míru, stabilizaci a evropské integraci Bosny a Hercegoviny a že stále hraje klíčovou úlohu v zajišťování bezpečnosti a stability této země a tamního regionu; připomíná, že zkušenosti a poznatky získané na této misi přinášejí značnou hodnotu pro všechny současné a budoucí vojenské a civilní mise v rámci SBOP; je znepokojen potenciálně protiústavními a separatistickými kroky srbského člena předsednictva Bosny a Hercegoviny Milorada Dodika, které ohrožují Daytonskou mírovou dohodu, a tím i bezpečnost a mír v celém regionu; zdůrazňuje, že je třeba zachovat odpovídající schopnost posílení strategických záložních sil, aby bylo možné rychle reagovat v případě zhoršení bezpečnostní situace; konstatuje, že tuto misi lze posílit bezpečnými informačními a komunikačními kanály vedoucími do hlavních měst členských států a zlepšením kapacit pro shromažďování a analýzu informací z otevřených zdrojů; zdůrazňuje, že je důležité pokračovat v sekundární činnosti odstraňování min a kolektivním výcviku ozbrojených sil Bosny a Hercegoviny; naléhavě vyzývá členské státy, aby splnily své závazky týkající se poskytování sil pro misi Althea; s potěšením očekává zapojení Ukrajiny do této mise; uznává významnou spolupráci mezi EU a NATO na západním Balkáně, zejména prostřednictvím mise EUFOR Althea, jejíž operační velitelství se díky ujednání „Berlín plus“ nachází na Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE);

20.  s uspokojením bere na vědomí výsledky pozorovatelské mise Evropské unie v Gruzii (EUMM Georgia); schvaluje její prodloužení o další dva roky; zdůrazňuje, že je nutné další posouzení závazků SBOP v této oblasti; důrazně odsuzuje protiprávní okupaci a militarizaci gruzínských regionů Abcházie a Cchinvali/Jižní Osetie ze strany Ruska, jež jsou v rozporu s mezinárodním právem a představují vážnou hrozbu pro region Východního partnerství a Evropu jako celek; je znepokojen zhoršující se bezpečnostní situací na okupovaných územích Gruzie a jednáním Ruské federace, které destabilizuje mír a bezpečnost v regionu Východního partnerství; naléhavě vyzývá EU, aby nadále po Rusku žádala, aby se konstruktivně zapojilo do ženevských mezinárodních jednání a plnilo své závazky vyplývající z dohody o příměří zprostředkované Unií dne 12. srpna 2008, zejména aby stáhlo všechny své vojenské síly z okupovaných území Gruzie a umožnilo unijní pozorovatelské misi neomezený přístup na celé území této země; odsuzuje nezákonné zadržování a únosy gruzínských občanů a intenzivnější budování bariér podél správní hranice; je znepokojen dezinformačními kampaněmi zaměřenými na misi EUMM Georgia a vyzývá k posílení jejích kapacit pro monitorování, analýzu a strategickou komunikaci; opětovně potvrzuje svou neochvějnou podporu zemí Východního partnerství, zejména nezávislosti, svrchovanosti a územní celistvosti těchto států v rámci jejich mezinárodně uznaných hranic; vybízí EU, aby se více zapojila do mírového řešení konfliktů v celém regionu Východního partnerství; opakuje, že by EU měla zajistit, aby byl bezpečnostní rozměr zemí Východního partnerství řádně zohledněn ve Strategickém kompasu, a měla by zvážit sjednání řady bezpečnostních paktů – rámců pro zvýšení investic a pomoci v oblasti bezpečnostní, vojenské, zpravodajské a kybernetické spolupráce – s Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou coby přidruženými zeměmi za účelem posílení jejich odolnosti a bezpečnosti;

21.  bere na vědomí posílení poradní mise EU v Iráku (EUAM) začleněním podpory pro provádění reformy sektoru vnitřní bezpečnosti a pro provádění vnitrostátních strategií boje proti terorismu (včetně boje proti násilnému extremismu) a organizované trestné činnosti a jejich prevence, se zvláštním zřetelem na správu hranic, finanční trestnou činnost, zejména korupci, praní špinavých peněz a obchodování se statky kulturního dědictví;

22.  vyzývá EU, aby se zabývala setrvalými a rostoucími hrozbami pro ochranu a zachování kulturního dědictví a aby potírala pašování kulturních artefaktů, zejména v oblastech konfliktu; konstatuje, že v Iráku se některé komunity v důsledku toho, že ztratily své kulturní dědictví a historické kořeny, staly zranitelnějšími vůči radikalizaci; připomíná, že mise EUAM v Iráku je jedinou misí nebo operací SBOP, která má ve svém mandátu ochranu kulturního dědictví s cílem poskytovat pomoc a vzdělávání místním partnerům při řešení bezpečnostních výzev souvisejících se zachováním a ochranou kulturního dědictví; vyzývá Radu a ESVČ, aby podobnou složku zahrnuly do dalších misí a operací;

23.  vybízí k vyslání mise složené z členů mise Evropské unie pro pomoc při integrované správě hranic v Libyi (EUBAM Libya) do Tripolisu, odkud bude vykonávat svou činnost; navrhuje, aby tato mise, která se podílí na podpoře libyjských orgánů při rozbíjení organizovaných zločineckých sítí zapojených do převaděčství migrantů, obchodování s lidmi a terorismu v oblasti správy hranic, v rámci regionální strategie nadále zkoumala možnosti podpory rozvoje pohraničních kapacit států Sahelu, pod vedením EU a ve spolupráci s misemi SBOP v oblasti Sahelu (zejména s misí EUCAP Sahel Niger); vyjadřuje znepokojení nad osudem migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků v Libyi; žádá, aby libyjské orgány a milice uzavřely zajišťovací zařízení pro migranty;

24.  vítá zahájení operace SBOP ve Středomoří, EUNAVFOR MED IRINI, a její prodloužení do 31. března 2023; zdůrazňuje její zásadní úlohu při uplatňování zbrojního embarga v Libyi v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2526 (2020); zdůrazňuje, že budováním kapacit dochází k narušení obchodování s lidmi a zbraněmi; vyjadřuje politování nad tím, že v roce 2020 bylo misi EUNAVFOR MED IRINI mnoho kontrol odmítnuto, dokonce i na tureckých plavidlech; žádá, aby ESVČ v této souvislosti transparentně komunikovala; bere na vědomí, že mise EUNAVFOR MED má velmi málo prostředků, což významně omezuje její schopnosti; je znepokojen skutečností, že NATO, které je v této oblasti aktivní v rámci operace Sea Guardian, účinně nespolupracuje prostřednictvím větší soudržnosti spolupráce nebo sdílením informací a zdrojů; zdůrazňuje strategický význam veřejné komunikace o této misi a o provedených vstupech na paluby plavidel, přátelských přiblíženích a inspekcích, včetně jejich odmítnutí; zdůrazňuje mezinárodní závazky v oblasti vyhledávání a záchrany osob na moři, které se ocitly v nouzi, v plném souladu s námořním právem; vyzývá EU, aby hrála významnou úlohu ve Středomoří, neboť se stala aktérem schopným zaručit stabilitu regionu; vítá výsledky styčné a plánovací jednotky EU (EULPC) při poskytování odborných znalostí v oblasti bezpečnosti, zpravodajských informací a plánování aktérům EU v Bruselu a v terénu nebo na moři (delegace EU, EUBAM, EUNAVFOR MED) a podpůrné misi OSN v Libyi (UNSMIL);

25.  vyjadřuje politování nad celkovou destabilizující úlohou Turecka v mnoha problematických oblastech v EU a sousedních zemích, což ohrožuje mír, bezpečnost a stabilitu v regionu; je krajně znepokojen nezákonnou činností Turecka a jeho hrozbami vojenského zásahu namířenými proti členským státům EU, zejména Řecku a Kypru, ve východním Středomoří a jeho nově ohlášenou nezákonnou činností v kyperském a řeckém námořním pásmu a důrazně tyto kroky odsuzuje; bere na vědomí úsilí o zmírnění napětí, vyjadřuje však politování nad provokativními akcemi a hrozbami agrese vůči operaci MED IRINI ze strany tureckých vojenských plavidel, které jsou v rozporu s mezinárodním právem a svrchovanými právy členských států EU; znovu opakuje, že Unie je připravena využít veškerých nástrojů a možností, které má k dispozici, mimo jiné opatření podle článku 29 SEU a článku 215 SFEU, k obraně svých zájmů a zájmů svých členských států a rovněž k udržení regionální stability;

26.  oceňuje práci poradní mise Evropské unie pro reformu sektoru civilní bezpečnosti na Ukrajině (EUAM Ukraine); bere na vědomí zprávu ESVČ o posouzení potřeb týkající se oblasti odborného vojenského vzdělávání na Ukrajině a vítá probíhající práci na vymezení možného zapojení EU na Ukrajině na jejím základě, které by doplnilo úsilí Ukrajiny a jejích mezinárodních partnerů o reformu odborného vojenského vzdělávání na Ukrajině;

27.  vyzývá k oživení civilní SBOP prostřednictvím provádění 22 závazků paktu pro civilní SBOP; zdůrazňuje, že Strategický kompas musí stanovit ambici obnovení civilní SBOP a že by měl být včas přijat pakt 2.0; podporuje myšlenku, že kompas by měl nastínit základní aspekty civilní SBOP, včetně rozvoje civilních schopností po roce 2023; podporuje myšlenku, že strategické priority pro civilní SBOP by měly být propojeny s každoročním procesem přezkumu paktu; zdůrazňuje, že je třeba pevněji propojit SBOP, oblast spravedlnosti a vnitřních věcí a činnost pod vedením Komise, je-li to vhodné a s náležitým zřetelem k různým úkolům a postupům obou politik předepsaných Smlouvou, s dalšími příslušnými aktéry v oblasti řešení krizí, aby se posílil příspěvek SBOP k reakci Unie na bezpečnostní výzvy; vyzývá EU, aby se zamyslela nad stávajícími postupy pro vysílání misí a přijala odpovídající opatření, s cílem učinit rozhodovací proces rychlejším a efektivnějším; domnívá se, že EU by měla pokračovat v komplexním hodnocení civilních misí EUCAP Sahel Mali, EUCAP Sahel Niger, EUCAP Somálsko a EUAM RCA a měla by přezkoumat jejich mandát, rozpočet a lidské zdroje a zajistit, aby odpovídaly skutečným potřebám tak, aby se posílila jejich operační schopnost a efektivita;

28.  uznává přínos misí a operací SBOP k míru, bezpečnosti a stabilitě, poukazuje však na přetrvávající strukturální nedostatky a zdlouhavé rozhodovací procesy týkající se civilních a vojenských misí a operací SBOP; zdůrazňuje, že je důležité poskytnout vojenským misím pružnější a robustnější mandáty, které jsou přizpůsobené situaci na místě; vyzývá ke změnám struktur a postupů SBOP, aby bylo možné vysílat mise rychleji, pružněji a soudržněji; zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí vytvořit užší propojení mezi stávajícími evropskými operacemi ad hoc a vojenskými misemi nebo operacemi SBOP, zejména pokud řeší naléhavou krizi nebo zaručují přístup ke sporným strategickým oblastem; zdůrazňuje, že veškeré budoucí mandáty musí mít jasnou komplexní ústupovou strategii a seznam zdrojů potřebných k tomuto účelu; zdůrazňuje, že je třeba, aby všechny mise, a zejména vojenské mise, spolupracovaly s místními obyvateli s cílem vybudovat v přiměřené době kapacity, které umožní udržitelný odchod;

29.  zdůrazňuje, že je třeba pravidelně, systematicky a transparentně hodnotit všechny mise a operace SBOP na základě relevantních strategických a operativních kritérií; vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele, aby zahájil proces analýzy získaných poznatků, pokud jde o minulé a probíhající mise, operace a činnosti, a aby se zaměřil na to, na jaké politické, institucionální, ale také socioekonomické podmínky je třeba reagovat, aby bezpečnostní a obranná opatření účinně podpořila trvalé budování míru a posílení udržitelných a demokratických struktur veřejné správy; domnívá se, že je nezbytné přenést větší operační odpovědnost za provádění a řízení misí a operací na jejich vojenské velení; obecněji žádá, aby vojenské struktury EU byly systematicky zapojeny do všech politik a nástrojů, které mají dopad na operační nasazení evropských ozbrojených sil, a zejména do činnosti programového výboru Evropského obranného fondu;

30.  je velmi znepokojen nízkou tvorbou sil v operacích a misích a důrazně a naléhavě vyzývá členské státy, aby tento stav co nejdříve napravily; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby misím a operacím SBOP poskytly potřebný personál, odbornou přípravu a schopnosti, aby mohly plnit své mandáty a aby byly v méně příznivých podmínkách pohotovější a odolnější; v této souvislosti vyzdvihuje projekt „Operační středisko pro reakci na krize“ v rámci stálé strukturované spolupráce (PESCO), který je v současné době projednáván a jehož cílem je zlepšit proces vytváření sil; zároveň vyjadřuje politování nad tím, že se tohoto projektu PESCO dosud účastní pouze šest členských států; vyzývá Radu a Komisi, aby plně využívaly Evropského mírového nástroje a možností financování z rozpočtu Unie, které stanovují Smlouvy, s cílem usnadnit vytváření sil a vojenské nasazení; podporuje účast třetích zemí na operacích a misích SBOP, pokud jsou v souladu s evropskými zájmy a hodnotami; domnívá se, že tato účast by měla být v případě potřeby rozšířena;

31.  je znepokojen rostoucí manipulací s informacemi a množstvím dezinformací a hybridních hrozeb, které pocházejí zejména z Ruska a Číny, ale i od dalších aktérů, a které se týkají několika oblastí operačního působení a mají přímý dopad na mise a operace SBOP, destabilizují celé regiony a delegitimizují mise EU v zahraničí; vyzývá k neodkladné strukturované reakci misí a operací SBOP na tyto hrozby; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu společného úsilí EU, členských států a partnerských zemí, a to i v očekávání hybridních hrozeb, kybernetických útoků a chemických, biologických, radiologických a jaderných rizik; vítá vytvoření rezervy kapacit pro reakci na krize v případě chemických, biologických, radiologických a jaderných incidentů; naléhavě vyzývá ESVČ, aby prostřednictvím strategické komunikace poskytovala konkrétní podporu misím a operacím SBOP;

32.  vyzývá k posílení velitelských struktur Unie, zejména Vojenského štábu EU a útvaru schopnosti vojenského plánování a vedení (MPCC), které musí být co nejdříve vybaveny nezbytnými pracovními silami, vybavením a zdroji a musí být schopny si bezpečně vyměňovat utajované informace, a to i s členskými státy a misemi nebo operacemi; vyjadřuje v této souvislosti politování nad odložením přechodu do druhé fáze MPCC a vyzývá členské státy, aby plně dostály svým závazkům, které jej umožní realizovat; zdůrazňuje, že je důležité, aby se MPCC co nejdříve stal skutečně plně rozvinutou velitelskou a řídící strukturou, která bude schopna zajišťovat do budoucna zaměřenou strategickou anticipační funkci, řídit operace a evropské mise s takovou mírou reaktivity a flexibility, jakou bude vyžadovat strategický kontext, a která bude schopna posílit strategickou operační autonomii Evropanů;

33.  zdůrazňuje, že účast žen v misích SBOP přispívá k efektivitě mise a zvyšuje důvěryhodnost EU jakožto zastánce rovných práv pro ženy a muže na celém světě; vyzývá k systematičtějšímu provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti a rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2250 o mládeži, míru a bezpečnosti a k posílení agendy EU v oblasti žen, míru a bezpečnosti, jakož i v oblasti mládeže, míru a bezpečnosti; vyzývá ke smysluplnému začleňování hlediska rovnosti žen a mužů při formulování SBOP, zejména prostřednictvím lepší genderové vyváženosti personálu a vedení misí a operací SBOP a prostřednictvím specifického školení pro vyslané pracovníky; vyzývá k přijetí opatření pro zajištění pracovního prostředí bez sexuálního a genderově podmíněného obtěžování; žádá znovu, aby do nových nástrojů SBOP včetně Evropského obranného fondu a navrhovaného Evropského mírového nástroje byla zahrnuta genderová analýza; vítá skutečnost, že všechny civilní mise SBOP nyní jmenovaly poradce pro otázky rovnosti žen a mužů, a vyzývá vojenské mise SBOP, aby učinily totéž; vybízí členské státy EU, aby navrhly ženy jako kandidátky na stávající volná místa; vyjadřuje politování nad tím, že počet žen pracujících v misích SBOP, a zejména ve vojenských operacích, je i nadále velmi nízký; vyzývá ESVČ, aby prosazovala potřebu stanovit konkrétní cíl pro zvýšení počtu žen v misích a operacích EU pro řešení krizí; naléhavě vyzývá členské státy, aby se zabývaly způsoby, jak posílit politiky v oblasti náboru a udržení pracovníků a podpořit účast žen v misích pro budování a udržování míru; zdůrazňuje, že je třeba začlenit do rozpočtu EU novou položku, která by financovala postavení poradců pro otázky rovnosti žen a mužů v rámci vojenských misí SBOP;

34.  očekává společné sdělení o strategickém přístupu k podpoře odzbrojení, demobilizace a opětovného začlenění bývalých bojovníků, které bylo oznámeno v prohlášení o záměru k projevu o stavu Unie v roce 2020 a kterým by měla být včasná revize koncepce EU na podporu odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění z roku 2006; zdůrazňuje význam reformy bezpečnostního sektoru jakožto priority, zejména pro naše civilní mise SBOP; vyzývá proto Komisi a ESVČ, aby rozšířily připravované společné sdělení o odzbrojení, demobilizaci a opětovném začlenění na reformu bezpečnostního sektoru a budování kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje (CBSD) s cílem dosáhnout soudržného, koherentního a zásadně inovovaného přístupu Unie k pomoci třetím zemím v oblasti bezpečnosti; požaduje soudržnost mezi nástroji SBOP a rozvojovou pomocí EU;

Předvídání a zvládání krizí

35.  vítá schopnost evropských armád spolupracovat v roce 2020 ve službách občanů v boji proti pandemii; je toho názoru, že cenné zapojení ozbrojených sil během pandemie COVID-19 poukázalo na důležitost využívání vojenských prostředků a kapacit členských států na podporu mechanismu civilní ochrany Unie; vybízí EU a členské státy, aby vážně vzaly v potaz a plně využívaly podrobná pravidla provádění článku 44 SEU, a umožnily tak EU rychle, účinně a dostatečně flexibilně reagovat na bezpečnostní krize, které se vyznačují výrazným kolektivním prvkem EU, a to i tím, že umožní, aby ad hoc operace již prováděná skupinou členských států následně obdržela mandát EU ex post; vítá pozitivní úlohu, kterou během pandemie COVID-19 sehrálo sdružování a koordinace leteckých sil, zejména přepravu za účelem lékařské péče a dodávky vybavení mezi členskými státy, jakož i synergie vytvořené s infrastrukturami spojenců NATO a prostředky pro letecké převozy a přepravu základního vybavení; vítá zejména úlohu evropského velitelství letecké dopravy (EATC) při evakuaci a převozech pacientů a při dodávkách zdravotnického vybavení během pandemie; obecně vybízí k využívání vojenské letecké mobility, včetně dopravy, doplňování paliva za letu a letecké zdravotní evakuace v Evropě, čímž se zajistí účinnost a efektivita úsilí v oblasti vojenské letecké dopravy v Evropě; vyzývá v této souvislosti členské státy, aby zvážily společný vývoj tohoto strategického obranného vybavení, a vybízí k vytvoření vojenské jednotky EU pro mimořádné situace, jejímž cílem by bylo usnadnit přeshraniční využívání vojenských logistických kapacit k řešení mimořádných situací s cílem umožnit větší koordinaci, součinnost a solidaritu v rámci poskytování pomoci operacím civilní podpory;;

36.  podporuje ambici vytvořit „sílu rychlého nasazení“, kterou prosazuje místopředseda Komise, vysoký představitel a která by měla zahrnovat mnohonárodní pozemní brigádu o síle přibližně 5 000 vojáků a složky vzdušných, námořních a speciálních sil, které bude možné v případě mimořádné bezpečnostní situace mobilizovat; připomíná, že EU v současné době nemá pozemní, námořní a vzdušné know-how a kapacity, které jsou zapotřebí k provádění operací prvního nasazení s cílem obnovit bezpečnost určitého operačního prostoru; domnívá se, že je realistické a nezbytné, aby se členské státy nejprve v rámci Strategického kompasu dohodly na okolnostech, které by vyžadovaly mobilizaci této síly, a dohodly se na jednom či několika operačních scénářích, a to i v mimořádně krátkých časových rámcích; připomíná však, že za více než 15 let existence nebyly bojové skupiny EU nikdy využity, zejména kvůli nedostatečné politické shodě mezi členskými státy a složitosti provádění a financování, a to navzdory tomu, že při několika příležitostech byla možnost je nasadit; připomíná potřebu zajistit jejich akceschopnost prostřednictvím pravidelných cvičení v terénu; vyjadřuje politování nad nízkou mírou účasti členských států v bojových skupinách, a to jak z politického, tak z praktického hlediska; kritizuje skutečnost, že v roce 2021 byla akceschopná pouze jedna bojová skupina, vedená Itálií; je znepokojen nízkou úrovní strategického plánování na roky 2022 a 2023 a žádá jeho revizi; vyzývá členské státy, aby zvýšily své závazky, pokud jde o vojenské kapacity EU; konstatuje, že koncepce síly rychlého nasazení musí ve srovnání s bojovými skupinami EU přinášet přidanou hodnotu; vyzývá proto Radu a Komisi, aby důkladně posoudily, prozkoumaly a rozpracovaly možnosti zřízení stálé jednotky, která by měla trvalé umístění a provozovala by společný výcvik; domnívá se, že nová „síla rychlého nasazení“ by měla být buď výsledkem ambiciózní reformy bojových skupin, nebo by je měla zcela nahradit, aby se zabránilo dalšímu zdvojování kapacit v rámci SBOP EU; sdílí úroveň ambicí stanovenou místopředsedou Komise, vysokým představitelem, pokud jde o robustnost vojenských nástrojů EU, zejména nástrojů ad hoc; vyzývá Radu a ESVČ, aby prozkoumaly, jak nejlépe zorganizovat rozmístění bojových skupin EU nebo nové „síly rychlého nasazení“, uplatňování článku 44 SEU a dosud nevyužitou operační složku PESCO; očekává, že spojení těchto prvků musí EU a jejím členským státům umožnit rychle a účinně reagovat na krize ve svém sousedství vojenskými prostředky a plnit úkoly stanovené v čl. 43 odst. 1 SEU, známé také jako petersberské úkoly;

37.  zdůrazňuje význam přesných a včasných zpravodajských informací pro podporu rozhodování a zajištění bezpečnosti misí a operací a pro zlepšení boje proti vlivovým a dezinformačním kampaním, které se na ně zaměřují; vyzývá ESVČ, aby v oblastech operačního působení zřídila zpravodajskou službu vytvořením zpravodajských jednotek ve všech misích a operacích SBOP, které by zpravodajské informace v reálném čase předávaly Zpravodajskému a informačnímu centru EU (EU INTCEN), Vojenskému štábu EU a útvaru schopnosti civilního plánování a vedení (CPCC) s cílem podpořit rozhodování; obecněji zdůrazňuje, že činnost EU INTCEN a zpravodajského ředitelství Vojenského štábu EU (EUMS INT) závisí na ochotě členských států sdílet informace, a vyzývá k navýšení finančních a technických zdrojů EU INTCEN; souhlasí s analýzou předsedkyně Komise, kterou prezentovala ve svém projevu o stavu EU za rok 2021 a v níž uvádí, že EU musí zlepšit spolupráci v oblasti zpravodajských služeb; zdůrazňuje význam informovanosti o situaci a koordinace mezi vnitrostátními zpravodajskými službami a vítá výzvu předsedkyně Komise ke zřízení společného situačního střediska EU, které by bylo klíčovým nástrojem pro zlepšení strategického výhledu a strategické autonomie EU;

38.  vítá zřízení Evropského mírového nástroje v roce 2020; připomíná, že díky Evropskému mírovému nástroji bude EU schopna rychleji a účinněji reagovat na stávající bezpečnostní výzvy, a vyzývá proto k tomu, aby byl urychleně uveden do provozu; zdůrazňuje, že potřebné vybavení, včetně smrtícího vybavení, je-li to vhodné a nezbytné, a výcvik musí být poskytnuty v příslušných oblastech operačního působení, přičemž je třeba zohlednit geograficky vyváženou povahu tohoto nástroje, a to při plném dodržování osmi kritérií společného postoje 944, lidských práv a humanitárního práva, s výhradou komplexního předběžného posouzení rizik a trvalého monitorování dodávek vojenských technologií subjektům ze třetích zemí na úrovni EU a účinných ustanovení o transparentnosti; zdůrazňuje, že ESVČ musí pečlivě sledovat a zajistit sledovatelnost a řádné využívání materiálů dodávaných našim partnerům v rámci Evropského mírového nástroje, a to s ohledem na komplexní přístup Evropského mírového nástroje; poukazuje na to, že Evropský mírový nástroj se nezabývá pouze poskytováním vybavení partnerům, ale slouží také jako možnost financování společných nákladů na vojenské operace v rámci SBOP, která by měla být využita v nezbytném rozsahu; zavazuje se zajistit soudržnost a doplňkovost mezi misemi a operacemi SBOP, unijním finančním nástrojem NDICI a Evropským mírovým nástrojem; opakuje svou výzvu k vytvoření nového administrativního útvaru v rámci ESVČ pro správu tohoto nového nástroje; zdůrazňuje, že je třeba využít Strategický kompas k vypracování jasné vize toho, jak členské státy chtějí Evropský mírový nástroj využívat v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu;

39.  vítá plán ESVČ v oblasti změny klimatu a obrany z listopadu 2020, který zahrnuje konkrétní opatření zaměřená na stále relevantnější souvislosti mezi klimatem a bezpečností; poukazuje na stále častější výskyt přírodních katastrof, globálních pandemií nebo katastrof způsobených člověkem, které podobně jako kybernetické a hybridní hrozby přispívají ke stávajícím bezpečnostním výzvám, a proto vyžadují dodatečné zdroje; vybízí Unii a její členské státy, aby rozvíjely své schopnosti tyto nové výzvy řešit; zdůrazňuje, že řešení těchto nových bezpečnostních výzev by nemělo odvádět zdroje od tradičních, konvenčních obranných a bezpečnostních kapacit;

40.  domnívá se, že instrumentalizace migračních toků přes východní vnější hranice EU spojené s dezinformačními kampaněmi představují formu kombinované hybridní války, která má za cíl zastrašit a destabilizovat EU; vyzývá Unii, aby vytvořila příslušnou legislativu poskytující nezbytné záruky, které umožní účinně reagovat na instrumentalizaci migrace pro politické účely ze strany třetích zemí a odpovědět na ni, zajistit účinnou ochranu vnějších hranic EU a ochranu lidských práv a lidské důstojnosti a přijmout opatření, která zabrání nelegálnímu překračování hranic; znovu vyjadřuje solidaritu s Lotyšskem, Litvou a Polskem, které čelí zneužívání migrace Lukašenkovým režimem k destabilizaci EU;

Odolnější Unie: zaručení přístupu do sporných strategických oblastí a posílení vzájemné pomoci a bezpečnosti mezi členskými státy

Ochrana svobody pohybu na moři

41.  připomíná, že vzhledem ke stávajícímu geopolitickému napětí v námořní oblasti musí Unie hájit univerzální hodnoty a zásady, Chartu OSN, mezinárodní právo, jako je Úmluva OSN o mořském právu (UNCLOS), multilateralismus a mezinárodní spolupráci a chránit své zájmy zaručením svobody plavby, bezpečnosti námořních komunikací a pobřežní infrastruktury; připomíná, že námořní zájmy Unie úzce souvisejí s blahobytem, prosperitou a bezpečností jejích občanů a že přibližně 90 % zahraničního obchodu Unie a 40 % jejího vnitřního obchodu je přepravováno po moři; vyzdvihuje kompetence a pravomoc, zejména normativní, které má Evropská unie v oblasti odolnosti;

42.  připomíná, že je nezbytné posílit úlohu Unie jakožto poskytovatele mezinárodní námořní bezpečnosti; vyzývá Unii, aby navázala na své námořní operace SBOP a rozvíjela je s cílem poskytnout pevnou platformu pro další rozvoj trvalejšího operačního zapojení na mezinárodní úrovni; žádá, aby byla zvážena možnost pořádání pravidelných námořních cvičení, která by kombinovala, kdykoli je to možné, prostředky s posádkou a bez posádky za účelem posílení interoperability; považuje za velmi důležité, aby Unie udržovala stabilní a bezpečné prostředí na mořích, která ji obklopují; se znepokojením konstatuje, že koordinovaný každoroční přezkum v oblasti obrany (CARD) uznal, že schopnosti v oblasti námořního velení a kontrola, zpravodajství, sledování a průzkum vykazují „významné nedostatky“; vítá šestici projektů PESCO zaměřených na rozvoj námořních kapacit, jakož i společné programy rozvoje námořních kapacit; zdůrazňuje, že je třeba, aby Unie a NATO úzce spolupracovaly s cílem přijmout účinný společný přístup k hrozbám v oblasti námořní bezpečnosti, jako je přeshraniční a organizovaná trestná činnost, včetně organizovaných zločineckých sítí zapojených do obchodování s lidmi, zbraněmi a drogami, pašování a nezákonného rybolovu;

43.  v této souvislosti vítá spuštění koordinované námořní přítomnosti a pilotního projektu v Guinejském zálivu; žádá, aby byla tato koncepce založená na analýze potřeb, která zahrnuje možnost přispět ke zmírnění regionálního napětí, rozšířena i na další oblasti zájmu, zejména na indicko-tichomořský region, s cílem zajistit a chránit mezinárodní postoj a hodnoty Evropy; žádá, aby byly tento koncept a příslušné probíhající mise vyhodnoceny a projednány v Parlamentu; vyzývá rovněž Komisi, aby při příští aktualizaci svého sdělení o mezinárodní správě oceánů, která je plánována na rok 2022, věnovala zvláštní pozornost aspektům bezpečnosti a obrany; vyzývá námořní členské státy, aby posílily svůj vojenský námořní potenciál s cílem čelit asymetrickým i konvenčním hrozbám pro námořní bezpečnost, svobodu plavby a modrou ekonomiku EU; vyzývá EU, aby do roku 2022 aktualizovala svou strategii námořní bezpečnosti; vítá skutečnost, že počátkem roku 2020 byla zahájena evropská mise zaměřená na informovanost o situaci na moři v Hormuzském průlivu (EMASOH), a podporuje její dvojí cíl: „zaručit bezpečné plavební prostředí a zmírnit současné napětí v regionu“; vítá „komplexní a koordinovanou“ strategickou revizi misí EUNAVFOR Atalanta, EUTM Somalia a EUCAP Somalia a jejich prodloužení s cílem zahrnout všechny aspekty bezpečnosti;

Boj proti hybridním hrozbám

44.  odsuzuje zlovolné činy spáchané proti členským státům, jako jsou hybridní útoky, které instrumentalizují migraci; vyzývá Unii a členské státy, aby zlepšily své schopnosti identifikovat hybridní hrozby; trvá na tom, aby EU a členské státy důrazně a koordinovaně reagovaly na jakoukoli novou zlovolnou, nezákonnou nebo destabilizující činnost v kybernetické oblasti a plně při tom využily nástroje, které má EU k dispozici, a postupovaly v koordinaci s jejími partnery; vyzývá členské státy, aby zlepšily vnitrostátní kapacity kybernetické obrany; vyzývá Unii, aby usilovala o vytvoření právního nástroje, který bude reagovat na hybridní hrozby, a aby rozvíjela komplexní kybernetickou kapacitu, včetně bezpečných sítí, komunikace a sdílení informací, odborné přípravy a cvičení, rovněž prostřednictvím projektů PESCO a za náležitého využití souboru nástrojů kybernetické diplomacie EU; vyzývá k naléhavému přezkoumání rámce politiky kybernetické obrany, aby Unie a její členské státy zvýšily své schopnosti prevence, přičítání odpovědnosti za útoky, odrazování a reakce tím, že posílí své postavení, znalost situace a své nástroje a postupy; zdůrazňuje, že je třeba, aby všechny orgány EU a členské státy EU spolupracovaly na všech úrovních při vytváření strategie kybernetické bezpečnosti, jejímž hlavním cílem by mělo být další posílení odolnosti a rozvoj společných, a také lepších vnitrostátních, spolehlivých civilních a vojenských kybernetických schopností a spolupráce s cílem reagovat na trvalé bezpečnostní výzvy; vítá proto oznámení v projevu o stavu Unie z roku 2021 o vytvoření evropské politiky kybernetické obrany; vítá intenzivnější spolupráci mezi členskými státy v oblasti kybernetické obrany v rámci PESCO, včetně týmů rychlé kybernetické reakce; připomíná, že úspěšné provádění misí a operací EU závisí stále více na nepřetržitém přístupu k zabezpečenému kyberprostoru, a vyžaduje proto robustní a odolné kybernetické operační schopnosti a odpovídající reakce na útoky proti vojenským zařízením, misím a operacím; uznává, že do určité míry je kybernetická obrana účinnější, pokud obsahuje rovněž některé ofenzivní prostředky a opatření, pokud je jejich použití v souladu s mezinárodním právem; je znepokojen závislostí EU a jejích členských států na zahraničních nástrojích pro zaručení jejich kybernetické bezpečnosti; zdůrazňuje, že je třeba podporovat kulturu kybernetické bezpečnosti v rámci evropských veřejných i soukromých subjektů, a to i prostřednictvím zavedení specializovaných kurzů a učebních osnov; bere na vědomí důležitou vzdělávací činnost Evropské bezpečnostní a obranné školy (EBOŠ) v oblasti kybernetické obrany a v této souvislosti vítá zřízení platformy pro vzdělávání, odbornou přípravu, hodnocení a cvičení v oblasti kybernetické bezpečnosti; zdůrazňuje, že EBOŠ by měla čerpat prostředky ze strukturálních fondů Unie, aby mohla ještě více přispívat k podpoře dovedností EU v oblasti kybernetické obrany, zejména s ohledem na zvýšenou potřebu špičkových odborníků na kybernetickou bezpečnost; chápe rostoucí význam kapacit v kybernetické oblasti a v oblasti umělé inteligence; zdůrazňuje, že se jedná o hrozbu pro všechny členské státy a orgány a instituce EU; naléhavě vyzývá všechny orgány EU a členské státy, aby pokračovaly ve zdokonalování svých počítačových technologií a technologií umělé inteligence, a dále vybízí ke spolupráci na tomto technologickém pokroku; doporučuje, aby byly prozkoumány možnosti, jak podpořit budování kybernetických kapacit našich partnerů, jako je rozšíření mandátu výcvikových misí EU tak, aby zahrnovaly i otázky kybernetické obrany, nebo zahájení civilních kybernetických misí; vítá zavedení sankcí proti ruským, čínským a severokorejským pachatelům kybernetických útoků, včetně útoků WannaCry, NotPetya a Operation Cloud Hopper;

45.  vyzývá ESVČ, aby v souladu s evropským akčním plánem pro demokracii vytvořila soubor nástrojů EU, jehož cílem by bylo nejen zvýšit odolnost členských států a zúčastněných stran vůči dezinformacím, ale také stanovit mandatorní požadavky pro sociální platformy a umožnit občanům činit informovaná rozhodnutí, a rovněž zlepšit schopnost EU posílit boj proti dezinformacím a úmyslně škodlivému chování s cílem identifikovat je, přičíst odpovědnost za ně, odrazovat od nich, bojovat proti nim a postihovat je;

46.  s ohledem na vývoj této hrozby a nezbytnost přizpůsobit jí naše instituce trvá na tom, aby v evropských orgánech, včetně Parlamentu, byla zavedena opatření s cílem konsolidovat jejich interní kapacity; zdůrazňuje význam interinstitucionální koordinace zavedené skupinou pro reakci na počítačové hrozby v orgánech, institucích a jiných subjektech EU (CERT-EU); vybízí evropské orgány, zejména Evropskou komisi, aby poskytly nezbytné lidské zdroje k posílení skupiny CERT-EU; v této souvislosti naléhavě vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele nebo členské státy, aby navýšily finanční a personální zdroje s cílem posílit schopnost EU bránit se kybernetickým útokům;

47.  podporuje posílení vzájemné operační pomoci mezi členskými státy; zdůrazňuje, že je důležité provádět další cvičení založená na scénářích krizového řízení; naléhavě vyzývá členské státy, aby po dokončení Strategického kompasu dosáhly ambiciózního společného porozumění ohledně čl. 42 odst. 7 SEU a článku 222 SFEU, včetně aktivace článku 222 SFEU a čl. 42 odst. 7 SEU v rámci hypotetického scénáře kybernetického útoku; v této souvislosti zdůrazňuje, že podmínky pro aktivaci čl. 42 odst. 7 SEU a způsoby poskytnutí požadované pomoci nebyly nikdy jasně definovány, a vyzývá k operativnějšímu uplatňování tohoto nástroje;

Zachování svrchovanosti Unie ve vesmíru a ve vzduchu

48.  vyzývá Unii, aby vypracovala strategii pro obranu vesmíru s cílem ochránit nepřetržitý autonomní a nerušený přístup EU a jejích členských států k vesmírným zdrojům; trvá na tom, že je třeba podpořit vznik společné evropské strategické kultury bezpečnosti a obrany ve vesmíru, snížit strategickou závislost a zlepšit řízení provozu evropských vesmírných programů, přičemž konečným cílem je strategická autonomie ve všech ostatních oblastech; podporuje iniciativy zaměřené na posílení politiky EU v oblasti vesmíru, včetně nového ambiciózního kosmického programu EU, který musí usilovat o ochranu současných i minulých evropských vesmírných zdrojů; vybízí EU, aby zlepšila svou informovanost o situaci a podporu geoprostorového zpravodajství tím, že posílí své odborné kapacity prostřednictvím Satelitního střediska Evropské unie (Satcen) a odborné kapacity členských států, aby se zajistilo propojení mezi SBOP a vesmírným programem EU prostřednictvím systému Galileo, zejména služby PRS a programu Copernicus, využily se investiční možnosti (zejména v rámci programu Horizont Evropa a Evropského obranného fondu) a prozkoumaly další možné součinnosti mezi vesmírem a obranou (včetně kapacit); zdůrazňuje, že je důležité, aby EU měla nezávislý přístup do vesmíru a vlastní kosmické nosné prostředky; trvá na tom, že EU by měla mít vedoucí úlohu při posilování mezinárodního kosmického práva, což je oblast, která je stále častěji předmětem sporů; vyzývá EU a její členské státy, aby aktivně podporovaly mezinárodní iniciativy týkající se odzbrojení ve vesmíru;

49.  varuje, že kosmický prostor se může rychle změnit ve vojenskou arénu, pokud nebudou přijaty správné mezinárodní právní nástroje; trvá na tom, že EU by měla mít vedoucí úlohu při posilování mezinárodního kosmického práva, což je oblast, která je stále častěji předmětem sporů, snažit se předcházet vyzbrojování vesmíru tím, že bude usilovat o vytvoření komplexního mezinárodního právního nástroje, a podporovat spojenectví, mezinárodní spolupráci a mnohostranná řešení v tomto ohledu;

50.  vítá návrh nového evropského projektu zabezpečeného spojení, včetně kvantových družic; požaduje rychlé dokončení tohoto projektu, aby se zvýšila úroveň bezpečnosti telekomunikací v Unii; zdůrazňuje zvyšující se riziko kybernetických a fyzických útoků na evropské družice a družice členských států; trvá na tom, že je nezbytné těmto útokům předcházet a zavést obranné mechanismy, které jim zabrání;

51.  je znepokojen pokračujícím nárůstem kosmického smetí, zejména na nízké oběžné dráze, které ohrožuje schopnosti našich družic, a rovněž počtem mikrodružic; zdůrazňuje, že nová megaseskupení družic dále zvyšují riziko srážky; vítá probíhající práci na rozvoji evropské politiky řízení kosmického provozu a vyzývá k zintenzivnění jednání s cílem dospět k mezinárodním reakcím v této věci; domnívá se, že konkrétním výstupem provádění takové politiky by mělo být např. zlepšení kapacity monitorování kosmického smetí; navrhuje, aby středisko Satcen bylo pověřeno analýzou a vypracováním zprávy o bezpečnosti, resp. zranitelnosti družic EU a členských států vůči kosmickému smetí, kybernetickým útokům a přímému raketovému útoku;

52.  bere na vědomí důležitou práci, kterou odvádí Satelitní středisko Evropské unie (Satcen); vyjadřuje politování nad tím, že k financování misí střediska Satcen nelze využít dlouhodobého programování rozpočtu EU, a zdůrazňuje, že středisko Satcen by mělo čerpat prostředky ze strukturálních fondů Unie, aby mohlo nadále přispívat k činnosti Unie, zejména s cílem poskytovat podporu misím a operacím SBOP prostřednictvím satelitních snímků ve vysokém rozlišení; domnívá se, že potřeby střediska Satcen v oblasti technologického rozvoje by měly být zohledněny v pracovním programu Evropského obranného fondu; navrhuje vytvořit v rámci PESCO komunitu pro analýzu geoprostorových dat; domnívá se, že hlavní úloha v tomto kontextu musí patřit středisku Satcen; navrhuje, aby Parlament a Satcen podepsaly dohodu, která Parlamentu umožní přístup ke službám střediska v oblasti zobrazování a analýzy, jež považuje za užitečné pro svou informovanost a utváření svých postojů a rozhodování, a to v plném souladu s postupy tohoto střediska pro zachování důvěrnosti a bezpečnosti;

53.  trvá na dodržování svobody letového provozu; vyzývá Unii, aby se chránila před možným ohrožením civilního letectví nebo nerespektováním jejího vzdušného prostoru a aby bránila mezinárodní bezpečnost letectví ve spolupráci s misemi ochrany vzdušného prostoru NATO a s partnery EU; vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele, aby zahájil práci na posouzení vhodnosti rozšíření koncepce koordinované přítomnosti na moři na vzdušný prostor;

Ochrana strategické infrastruktury

54.  upozorňuje na nové hrozby, kterým Evropa čelí, včetně ekonomického nátlaku, dezinformačních kampaní, zasahování do voleb a krádeží duševního vlastnictví; konstatuje, že tyto hrozby zatím nevedly k uplatnění článku 5 Severoatlantické smlouvy nebo čl. 42 odst. 7 SEU, ale že je třeba na ně kolektivně reagovat; vyzývá k posílení evropské koordinace, aby bylo možné vyhodnocovat a analyzovat další hybridní útoky ze strany některých mezinárodních aktérů a předcházet jim; vyzývá k praktickému uplatňování stávajících nástrojů Unie, aby účinněji přispívaly k prevenci a potírání hybridních hrozeb a k ochraně kritické infrastruktury a fungování našich demokratických institucí, jakož i k zabezpečení našich dodavatelských řetězců, přičemž je třeba chápat stávající struktury a novou možnost provádět kolektivní protiopatření jako součást širšího souboru hybridních nástrojů; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné, aby evropské orgány, agentury a další subjekty rozvíjely své schopnosti v oblasti strategické komunikace, vybavily se bezpečnými komunikačními systémy a schopností rychlé reakce na útoky a výrazně zvýšily svou odolnost;

55.  vyzývá Unii, aby uplatnila zkušenosti získané z cvičení založených na scénářích podle čl. 42 odst. 7 Smlouvy o EU a vypracovala flexibilní a nezávaznou analýzu jeho aktivace s cílem prohloubit vzájemnou pomoc a solidaritu mezi členskými státy;

56.  zdůrazňuje, že páteří digitální ekonomiky na internetu na celém světě, přes který prochází 97 % veškerého internetového provozu, jsou optické kabely; zdůrazňuje, že jelikož jsou tyto kabely ústředním a nepostradatelným prvkem kritické infrastruktury EU a mají tedy velký geopolitický význam, staly se nedávno předmětem sabotáže či zahraniční špionáže; domnívá se, že EU by měla upřednostnit bezpečnost a ochranu těchto kabelů; vyzývá EU, aby zavedla program EU pro bezpečnost optických kabelů, který by zahrnoval výzkum, koordinaci činnosti, rozvoj politiky, hlášení a vyšetřování incidentů, monitoraci a výcvik pobřežní stráže; poukazuje na to, že naše moderní ekonomiky obecně, zvláště pak obranný a bezpečnostní průmysl, jsou silně závislé na polovodičích; vítá v této souvislosti oznámení předsedkyně Evropské komise, že je nutné se zabývat řešením nedostatku polovodičů a rozšířit příslušný výzkum a jejich navrhování a výrobu v EU prostřednictvím evropského aktu o čipech; v této souvislosti důrazně vyzdvihuje úlohu evropského obranného a bezpečnostního průmyslu v EU, neboť poskytuje prostředky k zajištění bezpečnosti evropských občanů i udržitelného hospodářského rozvoje Unie; vítá úsilí EU o dosažení těchto cílů a vytvoření Evropské aliance pro suroviny;

Rozvoj civilních a vojenských schopností, zlepšování procesů a rozvoje a zajištění jejich provázanosti

57.  konstatuje, že pandemie odhalila naše zranitelná místa, slabiny a přetrvávající problémy; konstatuje dále, že EU neměla k dispozici veškeré kapacity k zajištění bezpečného koordinovaného stažení svých občanů z Afghánistánu v průběhu chaotické vojenské evakuace osob z kábulského mezinárodního letiště; vyzývá proto k důkladnému posouzení vzniklé situace; vyzývá k větší politické ochotě jednat také v mimořádných situacích a dobách krize rychle, účinně a jasně a k omezení strategické závislosti Evropy, mj. s ohledem na omezenou schopnost Evropy provádět vojenské operace; připomíná cíl, kterým je posílení strategické autonomie Evropské unie, aby mohla být důvěryhodným a náročným strategickým partnerem schopným bránit své zájmy a hodnoty; vítá v tomto ohledu práci a iniciativy Komise a činnost ESVČ;

58.  vítá pokrok dosažený v rámci Evropského programu rozvoje obranného průmyslu, který má umožnit rozvoj nových evropských vojenských kapacit, a přípravné akce zaměřené na obranný výzkum při rozšiřování evropské technologické a průmyslové základny obrany, která je klíčovým prvkem k dosažení strategické autonomie; poukazuje na význam silné, konkurenceschopné a inovativní evropské technologické a průmyslové základny obrany spolu se vznikem trhu EU s obranným vybavením, který by plně respektoval pravidla vnitřního trhu a společný postoj EU k vývozu zbraní; vyzývá Komisi, aby s cílem dosáhnout operativních výsledků vyvodila z těchto nástrojů konkrétní závěry týkající se Evropského obranného fondu; vítá přijetí nařízení o Evropském obranném fondu a jasná pravidla, která obsahuje; připomíná vysoce citlivý strategický charakter výzkumu v oblasti obrany, a to jak pro konkurenceschopnost průmyslu, tak i pro strategickou autonomii EU; domnívá se, že pro zachování konkurenceschopnosti evropské technologické a průmyslové základny obrany je nezbytné podporovat přístup jejích podniků k bankovnímu i nebankovnímu financování; zdůrazňuje, že výroba pro oblast obrany má z velké části dvojí povahu a je využívána i v civilní oblasti; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby evropská ekoznačka, přestože má zajistit větší ekologičnost průmyslu, vedla k zachování konkurenceschopnosti evropského obranného průmyslu, zejména proto, že hraje důležitou úlohu při zajišťování strategické autonomie EU;

59.  podporuje zavedení účinné správy ze strany Komise a členských států, která by spočívala ve vedení projektů na úrovni státu i průmyslu; doporučuje Komisi, aby prozkoumala možnosti, jak snížit byrokratickou zátěž, a usnadnit tak účast podniků, zejména malých a středních, na projektech Evropského obranného fondu; vybízí k tomu, aby iniciativy, jako je Evropský program rozvoje obranného průmyslu, stálá strukturovaná spolupráce (PESCO) a Evropský obranný fond, usnadňovaly zapojení malých a středních podniků tím, že pokročí v úsilí na podporu vzniku nových podniků a kapitálových investic; doporučuje zřídit společný mechanismus pro terénní zkoušky kapacit vyvinutých v rámci Evropského programu rozvoje obranného průmyslu a Evropského obranného fondu, který by usnadnil integraci těchto kapacit do armády členských států; vítá ustanovení směrnice o zadávání zakázek v oblasti obrany (směrnice 2009/81/ES), jejímž cílem je prosazování společných zakázek v této oblasti, a vyzývá členské státy, aby plně využily rozvojového úsilí vynaloženého v rámci Evropského obranného fondu a aby zajistily dosažení odpovídající úrovně úspor z rozsahu;

60.  ukládá Komisi, aby pokračovala ve svém úsilí v boji proti roztříštěnosti vnitřního trhu EU s obranným vybavením, která stále vede ke zbytečným dvojím nákupům a k neefektivnímu vynakládání prostředků členských států na obranu;

61.  vyjadřuje politování nad tím, že v rámci víceletého finančního rámce došlo ke snížení částky přidělené na Evropský obranný fond a vojenskou mobilitu, což jen dále zvyšuje potřebu provázanosti mezi obrannými iniciativami Unie (PESCO, koordinovaným každoročním přezkumem v oblasti obrany, Evropským obranným fondem a Nástrojem na propojení Evropy); v této souvislosti poukazuje na úlohu Evropské obranné agentury (EDA); připomíná závěry prvního koordinovaného každoročního přezkumu v oblasti obrany (CARD), a zejména význam, který má dosažení souladu mezi evropskými iniciativami týkajícími se stanovení priorit v oblasti kapacit a jednotlivými vnitrostátními postupy plánování, zejména v dlouhodobém horizontu, aby bylo skutečně možné naplnit potřeby ozbrojených sil; vyzývá Radu a Komisi, aby doporučení plynoucí z přezkumu CARD začlenily do budoucích pracovních programů Evropského obranného fondu a projektů PESCO s cílem zajistit větší soulad mezi těmito nástroji; připomíná v tomto ohledu konečnou odpovědnost členských států za dosažení cíle, kterým je zajištění souladu mezi evropskými kapacitami, zejména v oblastech uvedených ve zprávě CARD; připomíná rovněž význam závazku, který členské státy přijaly v různých rámcích, totiž zachovat stálé tempo investic do obrany a využít příležitostí, které poskytuje Evropský obranný fond s ohledem na podnícení nových investic; zdůrazňuje, že aby byla Unie dostatečně silná a schopná prosazovat mír a bezpečnost v rámci svých hranic i ve světě, je naprosto nezbytné zajistit odpovídající úroveň finančních zdrojů, pracovníků a prostředků; požaduje navýšení rozpočtu Evropského obranného fondu po roce 2027;

62.  bere na vědomí zavedení inovačního fondu NATO pro nové a přelomové technologie, které podepsalo 16 členských států EU a Velká Británie; zdůrazňuje, že se tento fond věnuje tématům, která jsou zahrnuta do Evropského obranného fondu, a vyzývá proto všechny zúčastněné členské státy EU, aby zajistily doplňkovost s Evropským obranným fondem, aby nedocházelo ke zbytečnému zdvojování; v této souvislosti poukazuje na to, že je nutné zajistit úzkou spolupráci mezi EU a Velkou Británií v oblasti bezpečnosti a obrany;

63.  vyzývá členské státy EU, které jsou spojenci NATO, aby se snažily zajistit, aby jejich rozpočet na obranu činil alespoň 2 % jejich HDP;

64.  zdůrazňuje, že PESCO a Evropský obranný fond jsou především nástroje sloužící Unii a jejím členským státům; poukazuje na to, že PESCO a Evropský obranný fond musejí umožnit prohloubení obranné spolupráce, která má vysoký evropský přínos, mezi členskými státy; připomíná proto cíl, kterým je zvýšení strategické autonomie Unie, zajištění větší operativnosti evropských sil a interoperability obranných systémů, snížení roztříštěnosti kapacit a evropského obranného trhu, na něž se vztahují tyto iniciativy, podpora konkurenceschopnosti evropské technologické a průmyslové základny obrany, posílení strategické autonomie a technické suverenity, zlepšení operační kapacity a snížení roztříštěnosti evropského obranného trhu;

65.  lituje zpoždění, které nabral přezkum rozhodnutí o správě PESCO; připomíná, že je nezbytné vytvořit finanční pobídky; připomíná, že o účasti třetích států na jednotlivých projektech PESCO se musí rozhodovat případ od případu, pokud je to ve strategickém zájmu Unie, zejména pokud jde o poskytování technických odborných znalostí nebo dodatečných kapacit, a že tato jejich účast musí probíhat za přísných podmínek a na základě stanovené účinné reciprocity; požaduje, aby byl plně zapojen do rozhodování o umožnění účasti třetích zemí na veškerých projektech PESCO; vítá první kroky směrem k projektu vojenské mobility a vyzývá k urychlenému přijetí dalších kroků; vítá účast USA, Norska a Kanady na projektu vojenské mobility; vítá dvoustranná partnerství v oblasti dialogu o bezpečnosti a obraně, zejména s Kanadou a Norskem, což jsou dva státy, které významně přispívají k misím a operacím SBOP;

66.  zdůrazňuje, že Evropský obranný fond musí prosazovat budování a konsolidaci evropských průmyslových odvětví a nejúspěšnějších evropských podniků a podporovat konkurenceschopnost malých a středních podniků na základě logiky víceletého plánování programů, jehož součástí by bylo vypracovávání technického plánu a potenciálu, aby byla zajištěna nezbytná předvídatelnost, kterou vyžadují komplexní dlouhodobé projekty, a aby bylo možné využít součinnost mezi civilní a obrannou oblastí; trvá proto na tom, že je s cílem umožnit účinnou koncentraci prostředků Evropského obranného fondu na vojenské otázky v užším slova smyslu nezbytné zajistit součinnost s různými oblastmi politiky Unie, a zejména s programem Horizont Evropa a kosmickým programem Unie; vítá akční plán Komise pro součinnost mezi civilním, obranným a vesmírným průmyslem, v rámci něhož jsou prosazovány inovace týkající se zboží dvojího užití; vyzývá Unii a Komisi, aby ve všech oblastech své politiky systematicky zohledňovaly přínos evropské technologické a průmyslové základny obrany ke strategické autonomii Unie; vyzývá Komisi rovněž k tomu, aby předložila konkrétní průmyslovou strategii pro evropskou technologickou a průmyslovou základnu obrany;

67.  vítá skutečnost, že strategický přezkum stálé strukturované spolupráce (PESCO) vedl ke snížení počtu projektů, které se tak více zaměřují na konkrétní oblasti, a k intenzivnější politické kontrole; připomíná členským státům, že je důležité, aby s cílem zajistit větší účinnost programů a dosáhnout plné operační kapacity ve stanovených lhůtách, zejména do roku 2025, dodržovaly své závazky v tomto rámci; očekává proto, že příští strategický přezkum bude zahrnovat rovněž důkladné hodnocení, které musí vést k dosažení výsledků projektu PESCO;

68.  podporuje návrh Komise osvobodit od platby DPH obranné vybavení navržené a vyvinuté v EU, což představuje pozitivní opatření, jež má sjednotit postupy na celosvětové úrovni a podpořit evropskou strategickou autonomii;

69.  domnívá se, že kapacity Strategického kompasu by měly mít tyto cíle:

70.  zdůrazňuje, že digitální prostředí poskytuje příležitosti, ale že v něm existuje ze strany státních i nestátních aktérů také značná hrozba nepřátelských akcí stírajících hranice vymezené v právu ozbrojených konfliktů, které se zaměřují proti naší bezpečnosti a proti našim demokratickým společnostem, a že tento sektor nezná hranic; domnívá se, že k tomu, aby byl zajištěn přístup Evropanů k tomuto nyní rozporuplnému odvětví, je nezbytné jít ještě dále a vybudovat kulturu bezpečnosti a solidarity mezi Evropany a vypracovat nástroje k jejímu dosažení; vyzývá k tomu, aby byla věnována zvláštní pozornost dopadu nových technologií, aby se zajistilo jejich uplatňování a využívání v celé Unii, aby se usnadnil výzkum a inovace a aby se kontrolou jejich využívání zvýšila odolnost Unie, a konkrétně:

71.  vyzývá proto EU, aby stála v čele mezinárodní snahy ustanovit komplexní regulační rámec pro rozvoj a používání zbraní využívajících umělou inteligenci; vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele, členské státy a Evropskou radu, aby přijali společný postoj k autonomním zbraňovým systémům, který by zajistil smysluplnou lidskou kontrolu nad klíčovými funkcemi zbraňových systémů; trvá na tom, že je nutné zahájit mezinárodní jednání o právně závazném nástroji, který by plně autonomní zbraně zakázal; podporuje práci na smrtících autonomních zbraňových systémech v rámci Úmluvy o některých konvenčních zbraních, což je v současnosti jediné mezinárodní fórum, v jehož rámci probíhá diskuze o těchto otázkách;

72.  vítá obnovený závazek členských států ke společnému postoji ve znění rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/1560 a zdůrazňuje, že je důležité zajistit v souladu s kritérii stanovenými v uvedeném rozhodnutí důkladné posuzování žádostí o vývozní licence na vojenské technologie a vojenský materiál; poukazuje na to, že rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/1560 a odpovídající závěry ze dne 16. září 2019 odrážejí rostoucí povědomí členských států o tom, že je na úrovni členských států i EU nutné zajistit větší transparentnost a sbližování v oblasti vývozu zbraní; vítá úsilí o zvýšení transparentnosti a veřejné a parlamentní kontroly vývozu zbraní; vyzývá ke společnému úsilí o lepší posuzování rizik, větší kontrolu koncových uživatelů a ověřování po dodání zboží;

73.  je pevně přesvědčen, že vzhledem k tomu, že je EU v oblasti obrany stále ambicióznější, je zapotřebí zajistit větší sbližování a vzájemný soulad politiky členských států v oblasti vývozu zbraní; vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu dodržovaly společný postoj 2008/944/SZBP, kterým se stanovují společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu ve znění rozhodnutí Rady (SZBP)2019/1560, a důsledně uplatňovaly kritérium č. 4 týkající se regionální stability; vyzývá, aby byl zaveden mechanismus konzultací s členskými státy, aby bylo možné zjistit, nakolik je tento společný postoj dodržován;

74.  bere na vědomí společné úsilí některých členských států o rozvoj zásadního budoucího potenciálu mimo rámec EU, zejména budoucího leteckého bojového systému (FCAS) a hlavního pozemního bojového systému (MGCS); zdůrazňuje, že tyto projekty jsou důležité pro posílení evropského vojenského potenciálu obecně; poukazuje na to, že výsledky prvního koordinovaného každoročního přezkumu v oblasti obrany (CARD) označují za jednu z oblastí spolupráce modernizaci a pořizování hlavních systémů bojových tanků; doporučuje příslušným členským státům, aby prozkoumaly další možnosti spolupráce a financování na evropské úrovni, zejména pokud jde o Evropský obranný fond, s cílem plně využít inovační potenciál evropského obranného průmyslu a dosáhnout větších úspor z rozsahu; v této souvislosti považuje projekt Tempest vedený Velkou Británií, na němž se podílejí i členské státy EU, za zbytečné zdvojení systému FCAS, a vybízí proto státy, které se účastní obou těchto projektů, aby s cílem dosáhnout úspor z rozsahu a zajistit interoperabilitu mezi EU a Velkou Británií oba projekty spojily; v této souvislosti poukazuje na to, že je nutné zajistit v oblasti bezpečnosti a obrany úzkou spolupráci mezi EU a Velkou Británií, budovat pevnější obranná partnerství a podporovat autonomii partnerských zemí;

Upevnění obranných partnerství a podpora svrchovanosti partnerských zemí

Obhajoba multilateralismu v oblasti kontroly zbraní, odzbrojení a nešíření jaderných zbraní

75.  vyzývá k tomu, aby bylo v kontextu postupného narušování struktury kontroly konvenčních zbraní v Evropě, kterou poznamenalo odstoupení Spojených států a Ruska od Smlouvy o otevřeném nebi, podpořeno její zachování a zpřísnění; vyzývá k aktivní podpoře a zpřísnění odzbrojovacích režimů a fór ve všech jejich aspektech, tj. pokud jde o jejich všeobecné rozšíření, podporu jejich uplatňování, politickou a institucionální podporu a finanční podporu; vyzývá Unii, aby v rámci Organizace pro zákaz chemických zbraní věnovala zvláštní pozornost jadernému, biologickému, radiologickému a chemickému riziku a zaměřila se přitom na režim zákazu a smluvní závazky stanovené Úmluvou o chemických zbraních a na boj proti beztrestnosti;

76.  vítá prodloužení platnosti nové Smlouvy o omezení strategických zbraní START a lituje, že byla vypovězena smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu; upozorňuje na šíření nadzvukových střel; je přesvědčen, že Evropská unie by měla přispět k zabránění mezinárodnímu závodu ve zbrojení v oblasti nadzvukových střel; znovu vyslovuje svou plnou podporu závazku EU a jejích členských států ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní jako základnímu kameni režimu nešíření jaderných zbraní a odzbrojení; opakuje své výzvy k přijetí konkrétních účinných opatření během 10. hodnotící konference stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní; trvá na tom, že je nutné zajistit, aby EU hrála významnou konstruktivní úlohu při rozvíjení a posilování globálního úsilí o nešíření zbraní založeného na pravidlech a struktury zajišťující kontrolu zbraní a odzbrojení;

77.  znovu připomíná, že nadále podporuje společný komplexní akční plán (JCPOA) jako nejlepší možný prostředek k získání záruk týkajících se nešíření jaderných zbraní v Íránu; vítá obnovení rozhovorů a vyzývá všechny strany, aby se vrátily k plnému dodržování přijatých smluv; vyzývá Unii, aby zajistila, aby všechny strany plnily závazky vyplývající z Úmluvy o zákazu chemických zbraní, a aby bojovala proti beztrestnosti; vyzývá EU a její členské státy, aby usilovaly o uzavření protokolu k Úmluvě o zákazu biologických zbraní, v němž by byly zavedeny ověřovací mechanismy;

Prohloubení dialogu, partnerství a spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany

78.  trvá na tom, aby Unie zaujala ke svým vzájemně výhodným partnerstvím strategický přístup založený zejména na společných hodnotách a zásadách týkajících se obrany svých zájmů a svého záměru dosáhnout strategické autonomie; zdůrazňuje, že v zájmu Unie je jednat společně s partnery a plně respektovat aliance, přičemž strategická autonomie je součástí tohoto mnohostranného rámce;

79.  vyzývá k dalšímu prohloubení spolupráce s mezinárodními organizacemi, zejména s OSN, mj. mezi misemi SBOP a mírovými operacemi, a to především v místech společného nasazení; poukazuje na význam spolupráce s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v oblasti bezpečnosti;

80.  zdůrazňuje, že je třeba prohloubit transatlantickou spolupráci mezi EU a USA na základě rovnocenného partnerství založeného na společných hodnotách a cílech a zároveň respektovat autonomii, zájmy a aspirace druhé strany; vítá navázání strategického dialogu o bezpečnosti a obraně mezi EU a USA, jehož cílem je přispět k transatlantickému vztahu, který by byl vzájemně přínosný a vyvážený; vítá zejména probíhající či nadcházející dialog mezi EU a USA o Číně, Rusku a indicko-tichomořském regionu; poukazuje na operační rozměr tohoto partnerství a na to, že je důležité zajistit, aby si Unie zachovala svou strategickou autonomii, zejména pokud jde o nařízení USA o mezinárodním obchodu se zbraněmi (ITAR); vítá vhodnost daného formátu pro řešení hybridních hrozeb; vítá proto přidružení třetích států k Evropské obranné agentuře EDA prostřednictvím správních dohod za předpokladu, že je doprovázeno dvoustrannými opatřeními a právně závaznými zárukami, které by ochránily obranné a bezpečnostní zájmy Unie a jejích členských států; vyjadřuje politování nad nedostatkem konzultací a informování spojenců EU o stažení z Afghánistánu a o třístranném bezpečnostním paktu AUKUS; zdůrazňuje, že to by mělo být pro EU připomínkou, že je naléhavě nutné zajistit obranu EU, tak aby byla schopna být globálním hráčem v zájmu míru;

81.  poukazuje na to, že se nezbytná spolupráce s NATO zakotvená v čl. 42 odst. 2 Severoatlantické smlouvy musí rozvíjet za dodržování specifik a úlohy každého z těchto dvou subjektů a respektování autonomního rozhodování obou těchto organizací; vyzývá k posílení NATO na základě silnější Evropské unie (evropského pilíře v rámci NATO) a doufá, že se partnerství mezi EU a NATO bude rozvíjet velmi konkrétním způsobem, zejména s ohledem na rostoucí hybridizaci hrozeb, a že v jeho rámci budou ve strategické soutěži v dobách míru zohledněny parametry, jež nejsou přímo vojenské; uznává, že pokud jde o nové hrozby na evropské půdě, jako jsou dezinformace, krádeže duševního vlastnictví, ekonomický nátlak nebo kybernetická sabotáž, rozšiřuje Evropská unie své schopnosti, tak aby mohla zajistit bezpečnost; zdůrazňuje, že současná strategická situace vyžaduje, aby organizace NATO jednoznačně podpořila evropské iniciativy v oblasti obrany, mj. v oblasti kapacit, a to za dodržení výsad každého z uvedených subjektů; připomíná, že je důležité plně uplatňovat tzv. ujednání „Berlín plus“ a umožnit výměnu utajovaných dokumentů mezi oběma subjekty; domnívá se, že činnost, jež souběžně probíhá na Strategickém kompasu EU a na očekávané aktualizaci strategické koncepce NATO, představuje jedinečnou příležitost k nastolení jasných priorit, zajištění souladu a nalezení další součinnosti za účelem posílení transatlantických vazeb a prohloubení spolupráce mezi EU a NATO; v této souvislosti doufá, že nová strategická koncepce NATO bude formulována v souladu se Strategickým kompasem EU a plně jej zohlední; uznává úlohu NATO jako základního kamene kolektivní bezpečnosti členských států, které jsou také členy NATO; se znepokojením nicméně konstatuje, že hluboké přetrvávající rozdíly ve vztahu k jednomu z členů NATO, který není členem EU, brání spolupráci mezi oběma subjekty a narušují solidaritu mezi členskými státy, zejména ve strategické oblasti východního Středomoří; se zájmem očekává nové společné prohlášení EU a NATO;

82.  konstatuje, že po stažení NATO z Afghánistánu a následném převzetí moci Tálibánem může dojít k exponenciálnímu nárůstu hrozeb ze strany extremistů; vyzývá k důkladnému zvážení zkušeností z Afghánistánu a k vytvoření aktivní strategie v regionu s cílem zmírnit dopady toho, že se Afghánistán stává novou bezpečnou živnou půdou pro extremismus a terorismus; znovu potvrzuje, že je třeba se maximálně vynasnažit o zajištění bezpečnosti a lidských práv Afghánců a o jejich ochranu před násilím, pronásledováním a zabíjením; zdůrazňuje, že je třeba pokračovat v evakuaci, zejména v případě osob, které pracovaly pro EU; konstatuje, že se při stahování z Afghánistánu jasně ukázalo, že je třeba, aby EU převzala větší díl odpovědnosti v oblasti globální bezpečnosti a smysluplně přispěla k posílení svého potenciálu a svých kapacit;

83.  vyzývá k prohloubení vztahů s demokratickými státy v indicko-tichomořském regionu a ve specifických tematických oblastech (kybernetická bezpečnost, hybridní hrozby, námořní bezpečnost, kontrola zbraní atd.), se Sdružením národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a latinskoamerickými partnery; upozorňuje na bezpečnostní výzvy v indicko-tichomořském regionu, který je pro EU velmi významný; s rostoucím znepokojením konstatuje, že Čína soustavně posiluje svou vojenskou přítomnost a upevňuje své vojenské postavení, zejména v souvislosti s údajným testem nadzvukové střely a stále častějším narušováním tchajwanského identifikačního pásma protivzdušné obrany; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby řešily své neshody mírovými prostředky, zmírnily napětí a zdržely se jednostranných kroků ke změně současného stavu; vyzývá všechny strany, aby dodržovaly zásady mezinárodního práva, zejména Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu; upozorňuje na rostoucí význam dezinformací pocházejících z indicko-tichomořského regionu, které mohou ohrozit činnost EU v regionu, a vyzývá proto Radu a Komisi, aby se touto výzvou zabývaly podobně jako dezinformacemi vznikajícími za východní hranicí EU; s vážným znepokojením bere na vědomí nedávné projevy síly a eskalaci napětí v regionálních místech neklidu, jako je Jihočínské a Východočínské moře a Tchajwanský průliv; zdůrazňuje, že mír a stabilita v indicko-tichomořském regionu mají pro EU a její členské státy značný význam; vyjadřuje vážné znepokojení nad pokračujícími vojenskými manévry Číny v Tchajwanském průlivu, včetně manévrů, které jsou zaměřeny na Tchaj-wan nebo se odehrávají v tchajwanském identifikačním pásmu protivzdušné obrany; vyzývá ČLR, aby tento militarismus, který vážně ohrožuje mír a stabilitu v Tchajwanském průlivu a v indicko-tichomořském regionu, ukončila; opakuje, že je nutné zapojit se do dialogu, bez nátlaku nebo destabilizační taktiky na obou stranách; zdůrazňuje, že se staví proti veškerým jednostranným krokům, které by mohly v Tchajwanském průlivu narušit status quo, a že k žádné změně vztahů mezi Tchaj-wanem a Čínou nesmí dojít proti vůli občanů Tchaj-wanu; poukazuje na to, že stále agresivnější chování Číny vůči některým státům a územím je důvodem k obavám; zdůrazňuje, že EU by měla posoudit možné důsledky regionálního konfliktu na bezpečnost EU a v rámci tohoto posouzení zvážit, jak by měla reagovat na zhoršující se bezpečnostní situaci v indicko-tichomořském regionu i mimo něj; vítá probíhající úvahy o účasti Japonska na misi EUTM Mali a v Mosambiku a o účasti Indie na operacích a misích SBOP v Africe;

84.  vítá podepsání dohody o strategické vojenské a obranné spolupráci mezi Řeckem a Francií jako pozitivní krok směrem k evropské strategické autonomii a vytvoření skutečné funkční evropské obranné unie; vyzývá k prohloubení spolupráce s partnerskými zeměmi ve Středomoří v boji proti extremismu, terorismu, nezákonnému obchodu se zbraněmi a obchodování s lidmi;

85.  poukazuje na geopolitický význam Unie při přebírání hlavní odpovědnosti za svou regionální stabilitu, bezpečnost a prosperitu a předcházení destabilizačním procesům v sousedství EU, a to jak na východě a na jihu, tak i v Arktidě; je si vědom rostoucí politické, hospodářské, environmentální, bezpečnostní a strategické hodnoty polárního kruhu; naléhavě vyzývá členské státy, aby pokračovaly ve spolupráci s Arktickou radou ve všech otázkách, na nichž má EU zájem, a aby vypracovaly komplexní strategii pro tento region; upozorňuje na vznikající bezpečnostní výzvy v Arktidě způsobené měnícím se životním prostředím a rostoucím geopolitickým zájmem o tento region; poukazuje na to, že je třeba začlenit politiku EU pro arktickou oblast do SBOP; zdůrazňuje, že EU musí mít jasnou představu o své úloze v bezpečnostních otázkách v Arktidě a zapojit se do účinné spolupráce s NATO; zdůrazňuje, že Arktida musí zůstat oblastí mírové spolupráce, a varuje před zvýšenou militarizací tohoto regionu;

86.  uznává význam zapojení SBOP do východního sousedství; podporuje prohloubení vojenské a bezpečnostní spolupráce se zeměmi Východního partnerství v zájmu zachování stability na hranicích Unie; opakuje svou výzvu, aby se EU aktivněji zasazovala o mírové řešení probíhajících konfliktů a o předcházení případným budoucím konfliktům v regionu; vyzývá k poskytnutí podpory zemím Východního partnerství a k zapojení zainteresovaných zemí tohoto partnerství do činnosti Evropského střediska pro boj proti hybridním hrozbám; vyzývá k vytvoření unijní platformy pro strategickou komunikaci a spolupráci se zeměmi Východního partnerství, která by se zabývala otázkami souvisejícími s bojem proti dezinformacím, aby bylo možné zvýšit odolnost těchto zemí;

87.  uznává přínos Gruzie, Moldavské republiky a Ukrajiny k misím a operacím SBOP; podporuje užší obrannou a bezpečnostní spolupráci s těmito cennými partnery;

88.  znovu důrazně odsuzuje agresivní politiku Ruska vůči Ukrajině, zejména podstatné posilování vojenské přítomnosti na ukrajinských hranicích, v Donbasu, na okupovaném Krymském poloostrově a v Bělorusku, neustálou finanční a vojenskou podporu ozbrojených skupin v Donbasu, nezákonnou okupaci Autonomní republiky Krym a města Sevastopol, blokádu Azovského moře a opakované kybernetické a jiné hybridní útoky proti Ukrajině; zdůrazňuje, že posilování ruské vojenské přítomnosti a opakované porušování příměří představuje hrozbu pro mír, stabilitu a bezpečnost v Evropě; vyzývá ruskou vládu, aby stáhla své síly z ukrajinských hranic a přestala ohrožovat sousední země; připomíná, že normandský formát a Minské dohody I a II jsou jedinými diplomatickými iniciativami, jejichž cílem je ukončit nepřátelské akce mezi Ukrajinou a separatisty podporovanými Ruskem v Doněcku a Luhansku, a vyzývá k podpoře úsilí o obnovení jednání v normandském formátu a dosažení hmatatelných výsledků; oceňuje značné úsilí o zachování intenzivní spolupráce mezi EU, jejími členskými státy a Spojenými státy a mezi členskými státy, pokud jde o tuto situaci; vyzývá k větší a důvěryhodné vojenské a bezpečnostní pomoci Ukrajině podle jejích potřeb, včetně mobilizace evropského mírového nástroje; vybízí členské státy, aby zvýšily svou dvoustrannou vojenskou a bezpečnostní pomoc Ukrajině; bere na vědomí první zasedání kybernetického dialogu mezi EU a Ukrajinou a je připraven v případě potřeby podpořit posílení pomoci EU vůči Ukrajině v oblasti kybernetické bezpečnosti; vítá zahájení dialogu mezi EU a Ukrajinou o kybernetické bezpečnosti a vyzývá k podobnému zapojení dalších zainteresovaných zemí Východního partnerství;

89.  s politováním konstatuje, že vzhledem k nedostatečnému zájmu britské vlády nedošlo mezi Velkou Británií a EU k navázání partnerství, pokud jde o spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany, a to navzdory ujištění uvedeným v politickém prohlášení, v němž je stanoven rámec budoucích vztahů mezi EU a touto zemí; zdůrazňuje, že je nutné dosáhnout dohody mezi EU a Velkou Británií v oblasti zahraniční politiky a bezpečnostní spolupráce, která by umožnila lépe čelit společným globálním bezpečnostním výzvám; vyzývá vládu Velké Británie, aby zahájila jednání o navázání intenzivní spolupráce v oblasti zahraniční politiky, bezpečnosti, obrany a rozvoje vojenských kapacit; vyzývá k navázání užší spolupráce a pevnějšího partnerství s příslušnými africkými organizacemi, jako je Africká unie, Hospodářské společenství států západní Afriky (ECOWAS), Jihoafrický rozvojový výbor (SADC) skupina G5 Sahel, a Panafrický parlament, a prosazuje větší úlohu parlamentů v Africe; vyzývá dále EU, aby dodržovala své závazky přijaté na čtvrtém summitu EU-Afrika na podporu hospodářské a politické stability a aby dále podporovala kapacity afrických pohotovostních sil; vzhledem k cyklické povaze konfliktů v Sahelu zdůrazňuje, že je zapotřebí větší politická spolupráce s vládami podporovanými EU s cílem zajistit větší transparentnost, bojovat proti korupci, pěstovat inkluzivnost a spolupracovat s občany ve snaze omezit vypuknutí ozbrojených a etnických konfliktů;

90.  vyzývá ke spolupráci v oblasti vzdělávání a budování kapacit s partnerskými zeměmi, které jsou oslabeny konflikty či regionálními hrozbami nebo na které se zaměřuje nepřátelské zahraniční vměšování;

91.  uvědomuje si úlohu většího odtoku nezákonných financí do daňových rájů a riziko, které představují z hlediska intenzivnější militarizace a financování teroristické činnosti, což jen zvyšuje globální nestabilitu; vyzývá k větší aktivitě při omezování praní špinavých peněz a zajištění silnějšího postavení partnerů, zejména v Africe a Latinské Americe, pokud jde o mechanismy omezování nejasných finančních transakcí, do nichž jsou zapojeny orgány v daňových rájích;

Zlepšení evropské správy SBOP

92.  vítá zahájení činnosti Generálního ředitelství pro obranný průmysl a vesmír (GŘ DEFIS); vítá dále oznámení o konání evropského obranného summitu počátkem roku 2022 a vyhlášení roku 2022 rokem evropské obrany předsedou Evropské rady; očekává, že obě tyto iniciativy přinesou nový impulz pro další rozvoj evropské obranné unie; vyzývá občany, organizace občanské společnosti a soukromý sektor, aby v rámci Konference o budoucnosti Evropy vyjádřili svá očekávání týkající se struktury SBOP, míru, obrany, bezpečnostní politiky, Strategického kompasu a úlohy EU ve světě; vyzývá orgány EU, aby přihlédly k těmto očekáváním a převtělily je do konkrétních návrhů a opatření; připomíná, že s cílem zajistit smysluplné zapojení do formulování obranné politiky a dohled nad ní je důležité zlepšovat nástroje, které má k dispozici občanská společnost; vyzývá k vytvoření plnohodnotného parlamentního Výboru pro bezpečnost a obranu a k formalizaci Rady ministrů obrany EU;

93.  připomíná úlohu vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku; vyzývá členské státy, aby posoudily reformu rozhodovacího procesu, konkrétně článek 31 SEU o rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou na zahraniční a bezpečnostní politiku EU v oblastech souvisejících se SBOP, a aby prozkoumaly plné využití „překlenovacích ustanovení“ a oblast působnosti článků, které zajišťují větší solidaritu EU a vzájemnou pomoc v době krize;

94.  připomíná, že plánování, změny a případné ukončení misí SBOP by měly být předem konzultovány s Parlamentem a Parlament by o nich měl být řádně informován; zdůrazňuje, že je nutné, aby se Evropský parlament aktivně účastnil hodnocení misí a operací SBOP s cílem zvýšit jejich transparentnost, politickou podporu a podporu ze strany veřejnosti; domnívá se, že by měla být řádně zohledněna jeho doporučení; je odhodlán plně se podílet na kontrole nástroje Globální Evropa, zejména jeho mírového a bezpečnostního rozměru, a na uplatňování Evropského obranného fondu;

95.  zdůrazňuje, že s cílem zvýšit odpovědnost a kontrolu a upevnit obrannou diplomacii je třeba v oblasti SBOP rozvíjet stále užší spolupráci s parlamenty členských států;

96.  trvá na tom, že vzhledem k nezbytnému propojení stálé strukturované spolupráce s různými finančními nástroji SBOP, zejména s Evropským obranným fondem, nad nímž Evropský parlament vykonává kontrolu, by měl být Parlament pravidelně informován o její realizaci;

97.  trvá na tom, že je v souladu s příslušnými ustanoveními smluv důležité zajistit účinné propojení mezi nejrůznějšími vedoucími strukturami EU (Komisí, ESVČ, EDA apod.) a že je nutné pěstovat dobré vztahy s Evropským parlamentem, jelikož se jedná o jediný orgán zastupující občany Unie;

98.  bude věnovat zvláštní pozornost tomu, aby byla v právu Evropské unie lépe zohledněna specifická povaha vojenských záležitostí; připomíná proto, že Parlament chce zachovat status armády, který splňuje velmi specifické požadavky vojenského povolání a představuje záruku účinného působení ozbrojených sil v každém z členských států; vyzývá k ochraně intervenčních schopností informačních služeb, které nemohou plnit svůj úkol spočívající v ochraně národní bezpečnosti, aniž by měly během dostatečné doby stanovené tvůrci právních předpisů preventivní přístup ke všem údajům o připojení, a to za kontroly ze strany soudů členských států a v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech; bere na vědomí přijetí obecného přístupu Rady k balíčku předpisů týkajícímu se jednotného evropského nebe; připomíná, že je nezbytné chránit svrchovanost členských států a svobodnou akceschopnost evropských ozbrojených sil; pokud jde o poskytování služeb, připomíná požadavky týkající se národní bezpečnosti spojené s přístupem, spolehlivostí a celistvostí údajů a důrazně trvá na tom, že začlenění vojenských ochranných doložek do právních předpisů EU musí umožnit reagovat na tento dvojí problém;

o
o   o

99.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Evropské radě, Radě, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, předsedkyni Evropské komise a příslušným komisařům, jako je např. komisař pro vnitřní trh, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi NATO, agenturám EU působícím v oblastech vesmíru, bezpečnosti a obrany a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 285, 29.8.2017, s. 110. (2) Úř. věst. C 388, 13.11.2020, s. 22. (3) Úř. věst. C 232, 16.6.2021, s. 71. (4) Úř. věst. C 270, 7.7.2021, s. 54. (5) Úř. věst. C 270, 7.7.2021, s. 41. (6) Úř. věst. C 385, 22.9.2021, s. 47. (7) Úř. věst. C 404, 6.10.2021, s. 202. (8) Úř. věst. C 494, 8.12.2021, s. 54. (9) Úř. věst. C 506, 15.12.2021, s. 159. (10) Přijaté texty, P9_TA(2021)0346. (11) Přijaté texty, P9_TA(2021)0412. (12) Úř. věst. L 170, 12.5.2021, s. 149. (13) Úř. věst. L 209, 14.6.2021, s. 1. (14) Úř. věst. L 129 I, 17.5.2019, s. 13. (15) Úř. věst. L 331, 14.12.2017, s. 57. (16) Úř. věst. L 102, 24.3.2021, s. 14.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2022 o lidských právech a demokracii ve světě a o politice Evropské unie v této oblasti – výroční zpráva za rok 2021 (2021/2181(INI))

P9_TA(2022)0041 A9-0353/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech,

–  s ohledem na články 2, 3, 8, 21 a 23 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“),

–  s ohledem na články 17 a 207 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a další smlouvy a nástroje OSN týkající se lidských práv,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o zabránění a trestání zločinu genocidy z roku 1948 a na rezoluci Rady OSN pro lidská práva č. 43/29 ze dne 22. června 2020 o předcházení genocidě,

—   s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 18. prosince 1979,

–  s ohledem na Deklaraci o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství nebo víře, vyhlášenou rezolucí Valného shromáždění OSN č. 36/55 ze dne 25. listopadu 1981,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin ze dne 18. prosince 1992,

–   s ohledem na deklaraci OSN o obráncích lidských práv přijatou na základě konsenzu dne 10. prosince 1998,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989 a na dva opční protokoly k této úmluvě, které byly přijaty dne 25. května 2000,

–  s ohledem na oddíl „Vývoz a posouzení vývozu“ Smlouvy OSN o obchodu se zbraněmi a na Kodex chování EU pro vývoz zbraní,

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci ze září 1995,

–  s ohledem na Úmluvy Rady Evropy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (CETS č. 164) přijatou dne 4. dubna 1997 a její protokoly, o opatřeních proti obchodování s lidmi (CETS č. 197) přijatou dne 16. května 2005 a o ochraně dětí před pohlavním vykořisťováním a zneužíváním (CETS č. 201) přijatou dne 25. října 2007,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (dále jen „Istanbulská úmluva“) ze dne 11. května 2011, kterou ne všechny členské státy ratifikovaly,

–  s ohledem na protokol č. 6 k Úmluvě Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod týkající se zrušení trestu smrti,

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2020/1998 ze dne 7. prosince 2020 o omezujících opatřeních proti závažnému porušování a zneužívání lidských práv(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/821 ze dne 20. května 2021, kterým se zavádí režim Unie pro kontrolu vývozu, zprostředkování, technické pomoci, tranzitu a přepravy zboží dvojího užití(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/947 ze dne 9. června 2021, kterým se zřizuje Nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci – Globální Evropa(3),

–  s ohledem na akční plán EU pro lidská práva a demokracii (2020–2024), který Rada přijala dne 18. listopadu 2020,

–  s ohledem na výzvu generálního tajemníka OSN k přijetí opatření ohledně lidských práv,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 16. listopadu 2015 o podpoře přechodného soudnictví ze strany EU,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 17. února 2020 o prioritách EU v rámci fór OSN pro lidská práva na rok 2020 a ze dne 22. února 2021 o prioritách EU v rámci fór OSN pro lidská práva na rok 2021,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 13. července 2020 o prioritách EU v rámci OSN a 75. zasedání Valného shromáždění OSN, září 2020 – září 2021, a ze dne 12. července 2021 o prioritách EU v rámci OSN v rámci 76. Valného shromáždění OSN, září 2021 – září 2022,

–  s ohledem na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030, přijatou dne 25. září 2015, a zejména na její cíle 1, 4, 5, 8 a 10,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325, 1820, 1888, 1889, 1960, 2106, 2122 a 2242 o ženách, míru a bezpečnosti,

–  s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN ze dne 28. května 2019, které ustavily Mezinárodní den památky obětí násilných činů založených na náboženství nebo víře, a na rezoluci ze dne 19. prosince 2017, kterou byl vyhlášen Mezinárodní den připomínky a památky obětí terorismu,

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro práva na svobodu pokojného shromažďování a sdružování ze dne 17. května 2019 o uplatňování těchto práv v digitálním věku,

–  s ohledem na informační sdělení zvláštního zpravodaje OSN pro práva na svobodu pokojného shromažďování a sdružování o strategických žalobách proti účasti veřejnosti a právech na svobodu shromažďování a sdružování,

–  s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro podporu a ochranu práva na svobodu názoru a projevu ze dne 28. května 2019 o negativních dopadech odvětví sledování na svobodu projevu,

–  s ohledem na akční plán EU pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen v rámci vnější činnosti EU na období 2021–2025 (akční plán EU pro rovnost žen a mužů – GAP III),

–  s ohledem na strategii EU týkající se práv dítěte na období 2021–2024,

–  s ohledem na připomínku týkající se lidských práv komisaře Rady Evropy pro lidská práva ze dne 27. října 2020 nazvanou „Čas přijmout opatření proti strategickým žalobám proti účasti veřejnosti“,

–  s ohledem na revidované obecné zásady Rady ze dne 16. září 2019 pro politiku EU vůči třetím zemím týkající se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání,

–  s ohledem na pokyny EU týkající se podpory a ochrany svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení ze dne 24. června 2013,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. září 2012 nazvané „Kořeny demokracie a udržitelný rozvoj: spolupráce Evropské unie s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů“ (COM(2012)0492),

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 8. dubna 2020 o globální reakci EU na onemocnění COVID-19 (JOIN(2020)0011),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. září 2020 o novém paktu o migraci a azylu (COM(2020)0609),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. listopadu 2020 nazvané „Unie rovnosti: strategie pro rovnost LGBTIQ osob na období 2020–2025“ (COM(2020)0698),

–  s ohledem na společné sdělení Evropské komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 17. února 2021 o posílení příspěvku EU k multilateralismu založenému na pravidlech (JOIN(2021)0003),

–  s ohledem na výroční zprávu EU o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2020,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2018 o porušování práv původních obyvatel ve světě, včetně zabírání půdy(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2019 o pokynech EU a mandátu zvláštního vyslance EU pro prosazování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení mimo EU(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2020 o rovnosti žen a mužů v zahraniční a bezpečnostní politice EU(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. ledna 2021 o lidských právech a demokracii ve světě a o politice Evropské unie v této oblasti – výroční zpráva za rok 2019(7) a na svá předchozí usnesení k předešlým výročním zprávám,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2021 obsahující doporučení Komisi k náležité péči a odpovědnosti podniků(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2021 o dopadech změny klimatu na lidská práva a úloze ochránců životního prostředí v této oblasti(9),

—  s ohledem na usnesení ze dne 16. září 2021 obsahující doporučení Komisi o určení genderově podmíněného násilí jako nové oblasti trestné činnosti uvedené v čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování EU(10),

–  s ohledem na všechna svá usnesení týkající se porušování lidských práv, demokracie a právního státu (tzv. „naléhavá usnesení“) podle článku 144 jednacího řádu, která byla přijata v letech 2020 a 2021,

–  s ohledem na Sacharovovu cenu za svobodu myšlení, která byla v roce 2020 udělena demokratické opozici v Bělorusku a v roce 2021 Alexeji Navalnému,

–  s ohledem na definici organizace občanské společnosti v glosáři shrnutí právních předpisů EU,

–  s ohledem na rámec politik EU na podporu přechodného soudnictví,

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A9-0353/2021),

A.  vzhledem k tomu, že Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, jak je stanoveno v článku 2 Smlouvy o EU; vzhledem k tomu, že nikdo nesmí být za své zapojení do činností na ochranu a podporu lidských práv nebo demokracie žádným způsobem pronásledován nebo obtěžován; vzhledem k tomu, že umlčování nesouhlasných názorů a omezování účasti veřejnosti a přístupu k informacím má přímý dopad na lidská práva a demokracii;

B.  vzhledem k tomu, že vážné hrozby pro multilateralismus a mezinárodní právo, k nimž v současné době dochází, jsou takové povahy, že vyžadují, aby EU hrála při prosazování a ochraně lidských práv na celém světě ještě aktivnější úlohu; vzhledem k tomu, že politiky a opatření EU v oblasti lidských práv by měly vést k asertivnějším, rozhodnějším a účinnějším opatřením za pomoci všech nástrojů, které má EU k dispozici; vzhledem k tomu, že EU by měla soustavně zvažovat způsoby, jak nejúčinněji jednat, a využívat nejvhodnější nástroje k řešení porušování a zneužívání lidských práv ve světě a za tímto účelem by měla provádět pravidelné hodnocení svého souboru lidskoprávních nástrojů;

C.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament coby orgán EU, který je slyšet, má zásadní postavení při obraně lidských práv a základních svobod a je silným zastáncem obránců lidských práv z celého světa;

D.  vzhledem k tomu, že akční plán EU pro lidská práva a demokracii 2020–2024 je plánem priorit EU v oblasti lidských práv, která by měla být ústředním bodem všech vnějších politik EU; vzhledem k tomu, že za účelem dosažení skutečného pokroku ohledně lidských práv ve světě musí EU zajistit soudržnost mezi svými vnitřními a vnějšími politikami;

Obecné problémy a politické nástroje

1.  je mimořádně znepokojen problémy v oblasti lidských práv a demokracie, které vedou k oslabení ochrany demokratické správy a demokratických institucí a všeobecných lidských práv a ke zmenšování prostoru pro občanskou společnost, a to na celém světě; zdůrazňuje souvislost mezi právním státem, demokracií a porušováním lidských práv; požaduje, aby EU a její členské státy vyvíjely soustředěnější úsilí s cílem řešit problémy v oblasti lidských práv na celém světě, a to jak samostatně, tak ve spolupráci s podobně smýšlejícími mezinárodními partnery, včetně OSN; vyzývá EU a její členské státy, aby šly příkladem a jednaly jako skutečně globální lídr v oblasti prosazování a ochrany lidských práv, rovnosti žen a mužů a právního státu a aby se důrazně postavily útokům proti zásadám univerzálnosti, nezcizitelnosti, nedělitelnosti, vzájemné závislosti a provázanosti lidských práv;

2.  zdůrazňuje význam, jaký mají pro splnění tohoto cíle nový Nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI) – Globální Evropa a akční plán EU pro lidská práva a demokracii 2020–2024; připomíná, že hlasování Rady kvalifikovanou většinou v lidskoprávních otázkách by vedlo k účinnější a proaktivnější zahraniční a bezpečnostní politice EU a posílilo by spolupráci v záležitostech, které mají pro EU klíčový strategický význam, a současně by odráželo její základní hodnoty; zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout společných postojů a konsenzu mezi členskými státy; zdůrazňuje, že je důležité, aby členské státy převzaly odpovědnost za akční plán EU a aby veřejně informovaly o svých opatřeních v rámci tohoto strategického dokumentu; vybízí státní a regionální parlamenty, vnitrostátní instituce pro lidská práva a místní organizace občanské společnosti, aby přispívaly k provádění vnější politiky EU v oblasti lidských práv ve spolupráci s příslušnými orgány na úrovni členských států;

3.  je hluboce znepokojen rostoucím počtem neliberálních demokracií a autokratických režimů, které jsou po celém světě poprvé za posledních dvacet let ve většině a které se snaží potlačit svůj vlastní lid a oslabit svobodu, demokratickou správu a mezinárodní normy; vyzývá EU a členské státy, aby plně využívaly nástroje, které mají k dispozici, včetně svého ekonomického vlivu v rámci vzájemných obchodních vztahů, k ambicióznější podpoře svobody, řádné správy věcí veřejných, právního státu a demokratických institucí a k zajištění prostoru pro občanskou společnost v celosvětovém měřítku;

4.  vyzývá EU, aby i nadále prohlubovala spolupráci se Spojenými státy a dalšími podobně smýšlejícími demokratickými partnery s cílem podporovat svobodu a demokracii na celém světě a potlačovat autoritářské a totalitní režimy; vyzývá k přijetí nových mezinárodních nástrojů na obranu demokracie; vyzývá Komisi, aby přezkoumala, aktualizovala a dále rozvíjela programy EU pro budování státu, zvýšila jejich účinnost a zlepšila udržitelnost dosažených výsledků;

5.  zdůrazňuje, že ambiciózní závazek a rétorika vnější politiky EU v oblasti lidských práv vyžadují, aby byla EU důsledná a šla příkladem, aby nebyla oslabena její důvěryhodnosti v boji proti celosvětovému úpadku demokracie; vyzývá EU, aby za tímto účelem věnovala zvláštní pozornost posuzování a prevenci veškerých porušení souvisejících s jejími vlastními politikami, projekty a financováním ve třetích zemích a aby zajistila jejich transparentnost s cílem zabránit nejednotnému přístupu ke srovnatelným situacím v oblasti lidských práv ve světě, a aby vytvořila mechanismus pro podávání stížností pro ty, jejichž práva mohla být činností EU porušena;

6.  zdůrazňuje význam podpory, kterou EU poskytuje mediaci a volebním procesům prostřednictvím své pomoci domácím pozorovatelům a prostřednictvím volebních pozorovatelských misí, v nichž Parlament hraje aktivní úlohu; zdůrazňuje, že je důležité zajistit nejvyšší úroveň ochrany domácích volebních pozorovatelů, a vyzývá v tomto ohledu k další podpoře; zdůrazňuje, že je zapotřebí účinně navázat na zprávy a doporučení těchto misí s cílem posílit demokratické normy a usnadnit budoucí mírové přechody k demokracii v dotčených zemích; připomíná nástroje Parlamentu pro politické zprostředkování, které by bylo možné dále rozvíjet ve prospěch tohoto celkového přístupu; zdůrazňuje, že je důležité, aby místopředseda Komise, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) i nadále včas a v souladu s dohodnutými postupy předkládali Evropskému parlamentu zprávy vypracované průzkumnými misemi;

7.  vyzývá EU, aby úzce spolupracovala s domácími a mezinárodními organizacemi, jako je Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Rada Evropy a organizace, které podpořily Deklaraci zásad pro mezinárodní volební pozorovatelské mise, s cílem účinně identifikovat překážky, které brání volební kampani jakéhokoli kandidáta, volební podvody, nesrovnalosti ve volbách a pronásledování svobodných sdělovacích prostředků za informování o volebních procesech;

8.  zdůrazňuje, že Evropský parlament by měl usilovat o účinnější komunikaci o ochraně lidských práv, a to i tím, že bude svá naléhavá usnesení o porušování lidských práv překládat do místních jazyků dotčených zemí a odpovídajícím způsobem je zveřejňovat a distribuovat;

Tematický program pro lidská práva a demokracii

9.  připomíná, že dodržování lidských práv, demokracie a právního státu je průřezovým cílem Nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci – Globální Evropa, jak je stanoveno v článku 3 (cíle) příslušného nařízení; poukazuje na důležitost tematického programu pro lidská práva a demokracii přijatého v rámci Nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci – Globální Evropa za účelem ochrany lidských práv a prosazování svobody a demokracie na celém světě;

10.  opakuje, že diverzifikace a maximalizace mechanismů financování a mechanismů pro subjekty občanské společnosti v rámci tohoto nástroje má zásadní význam a měla by být podporována zohledňováním specifik těchto aktérů a zajištěním toho, aby nebyly omezeny ani jejich oblast působnosti, ani počet potenciálních partnerů, přičemž je nutné pokračovat v úsilí o větší autonomii občanského prostoru v souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; žádá, aby úroveň a flexibilita financování pro občanskou společnost a obránce lidských práv v rámci tematického programu NDICI pro lidská práva a demokracii, včetně programu ProtectDefenders.eu a Evropské nadace pro demokracii, odrážela závažnost dnešních neliberálních tendencí a zmenšování prostoru pro občanskou společnost na celém světě;

11.  vyzývá k větší transparentnosti, pokud jde o lidskoprávní ustanovení v dohodách o financování v rámci NDICI, a k vyjasnění mechanismu a kritérií pro pozastavení platnosti těchto dohod v případě porušování lidských práv, demokratických zásad a právního státu nebo v závažných případech korupce; vyzývá Komisi, aby zásadně nevyplácela rozpočtovou podporu vládám třetích zemí jako operativní způsob poskytování pomoci v zemích, které čelí rozsáhlému porušování lidských práv a represím vůči jejich obráncům;

12.  vítá strategický dialog mezi Komisí a Parlamentem o všech složkách NDICI a vyzývá Komisi, aby plně zohlednila příspěvek Parlamentu týkající se priorit v oblasti lidských práv, a to jak v tematickém programu, tak ve všech geografických programech; zdůrazňuje, že plného dopadu tohoto nástroje může být dosaženo pouze tehdy, bude-li činnost v oblasti lidských práv začleňována do všech vnějších politik a programů EU, bude-li tento nástroj soudržný s vnitřními politikami EU a bude-li EU vnímána jako důvěryhodný mezinárodní aktér usilující o ochranu lidských práv a dosahování pokroku v této oblasti;

13.  oceňuje činnost Evropské nadace pro demokracii při podpoře občanské společnosti a svobodných sdělovacích prostředků v jižním a východním sousedství EU, jakož i v zemích západního Balkánu; vyzývá Komisi, aby posílila mechanismy přerozdělování grantů v rámci programů EU na podporu demokracie s cílem posílit přístupy zdola nahoru k podpoře demokracie a zajistit, aby z podpory EU mohly těžit i menší iniciativy na regionální nebo místní úrovni;

14.  znovu opakuje, že podporuje činnost evropských politických nadací při podpoře a zlepšování postavení příští generace politických vůdců v sousedství EU i dále;

Zvláštní zástupce EU pro lidská práva

15.  vítá příspěvek zvláštního zástupce EU pro lidská práva k obraně lidských práv a dosahování pokroku v této oblasti ve světě; poukazuje na významnou úlohu zvláštního zástupce při zlepšování účinnosti politik EU v oblasti lidských práv prostřednictvím komunikace se třetími zeměmi, spolupráce s podobně smýšlejícími partnery při dosahování pokroku programu v oblasti lidských práv a zvyšování vnitřní i vnější soudržnosti politik EU v této oblasti; opakuje, že jmenování zvláštního zástupce EU by mělo být předmětem předchozího slyšení v Parlamentu;

16.  konstatuje, že je třeba posílit mandát a viditelnost úlohy zvláštního zástupce EU, aby měl smysluplný dopad na lidská práva; zdůrazňuje, že zvláštní zástupce EU má flexibilní mandát, který by mohl být přizpůsoben vyvíjejícím se okolnostem; domnívá se, že pozice zvláštního zástupce EU by mohla být zefektivněna posílením komunikačních aktivit a vytvořením veřejnějšího profilu mimo jiné prostřednictvím zveřejňování veřejných prohlášení na podporu ohrožených obránců lidských práv, včetně laureátů a finalistů Sacharovovy ceny, a dlouhodobě vězněných obránců lidských práv, což by napomohlo ochraně jejich fyzické integrity a záslužné práci, kterou odvádějí; zdůrazňuje, že je důležité, aby zvláštní zástupce EU úzce spolupracoval s dalšími zvláštními zástupci EU v zemích a regionech s cílem začlenit lidská práva do regionálních politik EU;

17.  doporučuje, aby zvláštní zástupce EU věnoval speciální pozornost zemím a tématům, jimiž se každý měsíc zabývají naléhavá usnesení Parlamentu o porušování lidských práv, a veškerým případům porušování lidských práv, zejména těch, k nimž dochází v rámci autoritářských režimů;

18.  vyzývá Komisi, místopředsedu Komise, vysokého představitele a členské státy, aby zvláštnímu zástupci EU a jeho týmu zajistili politickou podporu a odpovídající personální a finanční zdroje;

19.  vybízí zvláštního zástupce EU, aby pokračoval v diplomatickém úsilí o posílení podpory EU mezinárodnímu humanitárnímu právu a mezinárodní spravedlnosti; znovu žádá, aby byl jmenován zvláštní zástupce EU s touto agendou;

Dialogy EU o lidských právech

20.  uznává, že dialogy EU o lidských právech mají potenciál podporovat lidská práva a demokracii v bilaterálních vztazích se třetími zeměmi, avšak zdůrazňuje, že aby byly účinné, musí se zaměřovat na výsledky a musí být založeny na jasných referenčních hodnotách, aby bylo možné hodnotit jejich výsledky; vyjadřuje politování nad tím, že ačkoli revidované obecné zásady EU pro dialogy o lidských právech s partnerskými nebo třetími zeměmi stanovují konkrétní cíle, neurčují ukazatele, které by umožnily provést řádné hodnocení; požaduje, aby takové hodnocení u každého dialogu v souladu s obecnými zásadami EU provedla ESVČ a aby jeho součástí bylo další sledování jednotlivých případů vznesených jak v kontextu dialogů o lidských právech, tak Parlamentem; zastává názor, že nedosažení konkrétních výsledků v dialozích o lidských právech se třetími zeměmi by vyžadovalo další posouzení toho, jak vést dvoustranné vztahy;

21.  znovu zdůrazňuje závazek přijatý v obecných zásadách EU týkajících se obránců lidských práv upozorňovat během dialogů EU s partnerskými/třetími zeměmi o lidských právech na jednotlivé kauzy obránců lidských práv, kteří jsou ohroženi, a zdůrazňuje, že je třeba důsledně zajistit, aby byly tyto otázky při těchto příležitostech projednávány; očekává, že ESVČ bude věnovat zvláštní pozornost jednotlivým případům, na které upozornil Parlament zejména ve svých naléhavých usneseních, a také laureátům a finalistům Sacharovovy, kteří jsou ohroženi, a že bude podávat zprávy o přijatých opatřeních;

22.  poukazuje na to, že dialogy by měly být jedním z nástrojů komplexního zapojení EU v oblasti lidských práv a že by neměly být považovány za náhradu debat souvisejících s lidskými právy na fórech na vysoké úrovni se všemi příslušnými subjekty, a zejména se strategickými partnery EU; vyzývá ESVČ, aby v dostatečném předstihu sdílela informace o plánovaných dialozích – dvoustranných i v rámci mezinárodních fór – s Výborem EP pro zahraniční věci a podvýborem pro lidská práva a s organizacemi občanské společnosti;

23.  zdůrazňuje, že všechny subjekty občanské společnosti, včetně nezávislých organizací občanské společnosti, náboženských organizací, odborových svazů, komunitně vedených organizací a obránců lidských práv, hrají nepostradatelnou úlohu v dialozích z hlediska poskytování vstupních informací pro samotné dialogy i pro hodnocení jejich výsledků; zdůrazňuje, že EU a její členské státy by, je-li to možné a vhodné, měly zajistit skutečné, přístupné a inkluzivní konzultace a účast těchto organizací v rámci oficiálních a neformálních dialogů a předběžných rozhovorů; vyzývá ESVČ a Komisi, aby zlepšily komunikaci a transparentnost, pokud jde o občanskou společnost; za tímto účelem ESVČ a Komisi vyzývá, aby posílily a zviditelnily kontaktní místa pro lidská práva v zeměpisných divizích svých ústředí a aby zintenzivnily podporu občanské společnosti, včetně technické podpory, zejména v zemích, kde se represivní režimy snaží činnosti občanské společnosti bránit;

24.  zdůrazňuje, že dialogy o lidských právech mají být ústředním prvkem souboru nástrojů EU v oblasti zahraniční politiky, a proto nemohou být cílem samy o sobě; opakuje, že podle článku 21 Smlouvy o EU se hodnoty, na nichž byla Unie založena, musí řídit všemi aspekty jejích vnějších politik; vyzývá proto ESVČ a Radu, aby zajistily lepší rovnováhu mezi diplomacií, zájmy a hodnotami, větší soulad s cíli v oblasti lidských práv, kterými se řídí vnější činnost EU, a větší důraz na dlouhodobou perspektivu; opakuje proto, že dodržování lidských práv musí být jednou ze základních podmínek podpory třetích zemí ze strany EU;

Multilateralismus a mezinárodní spravedlnost

25.  konstatuje, že rok 2020 byl rokem 75. výročí Organizace spojených národů, která je nepostradatelným univerzálním fórem pro dosahování mezinárodní shody ohledně míru a bezpečnosti, udržitelného rozvoje a dodržování lidských práv a mezinárodního práva; požaduje, aby EU a její členské státy zachovaly OSN potřebnou podporu a aby pokračovaly ve svém úsilí jednomyslně promlouvat v OSN a na dalších mnohostranných fórech; upozorňuje na výzvy spojené s všeobecným požíváním lidských práv a zdůrazňuje potřebu inkluzivnějšího a účinnějšího multilateralismu a mezinárodní spolupráce; vyzdvihuje zásadní úlohu orgánů OSN coby fóra pro dosahování pokroku v oblasti míru, řešení konfliktů a ochrany lidských práv a vyzývá k posílení opatření a zdrojů v tomto směru; vítá výzvu generálního tajemníka OSN k přijetí opatření ohledně lidských práv,

26.  vyjadřuje politování nad tím, že některé země nadále uplatňují dvojí normy, pokud jde o řešení situací v oblasti lidských práv ve světě; odsuzuje stále četnější pokusy oslabit fungování orgánů OSN, zejména Rady pro lidská práva, zpochybňováním univerzálnosti lidských práv, a bránit mezinárodnímu pořádku založenému na pravidlech; vyjadřuje politování nad tím, že země autokratických režimů a opakovaného porušování lidských práv se staly členy Rady pro lidská práva, a nad tím, že hrubě porušují své závazky v oblasti lidských práv a dosahují nevalných výsledků při spolupráci s mechanismy OSN zřízenými prostřednictvím Rady pro lidská práva; vyzývá v této souvislosti k zásadní reformě Rady pro lidská práva, včetně stanovení jasných kritérií pro její členy; vyzývá zejména ESVČ, aby iniciovala a stála v čele úsilí o koordinovaný postoj EU a členských států k členství v Radě pro lidská práva, s cílem podpořit větší transparentnost volebního procesu, zejména zveřejňováním hlasování členských států a zdůvodňováním jejich hlasování; dále zdůrazňuje potřebu skutečně konkurenčního procesu, kdy bude zajištěno, aby všechny tři regionální bloky, v nichž jsou přítomny členské státy, nabízely více kandidátů, než je křesel, a aby se zvýšila odpovědnost kandidátů prostřednictvím kontroly jejich dobrovolných závazků a výsledků ve spolupráci s Radou pro lidská práva a orgány OSN zřízenými smlouvami a zvláštními postupy;

27.  důrazně odsuzuje veškeré útoky na držitele mandátů v rámci zvláštních postupů OSN a na nezávislost a nestrannost jejich mandátů; zdůrazňuje, že státní svrchovanost nelze využívat jako záminku k zabránění tomu, aby mezinárodní společenství sledovalo lidská práva, neboť podle Charty OSN a rezoluce Valného shromáždění OSN č. 60/251 mají všechny státy bez ohledu na svůj politický, hospodářský a kulturní systém povinnost a odpovědnost prosazovat a chránit veškerá lidská práva a základní svobody pro všechny, a že Rada OSN pro lidská práva by měla případy porušování lidských práv řešit;

28.  vyzývá členské státy a demokratické partnery EU, aby těmto pokusům rozhodně čelily a aby posílily svou reakci na závažná porušování mezinárodních lidských práv; vyzývá Radu a členské státy, aby usilovaly o reformu mnohostranných institucí, aby byly odolnější a schopné činit soudržnější a adaptabilnější rozhodnutí;

29.  zdůrazňuje potřebu odpovídajícího financování pro všechny orgány OSN pro lidská práva, zejména pro orgány zřízené smlouvami a zvláštní postupy; vyzývá generálního tajemníka OSN, aby za tímto účelem poskytl odpovídající zdroje z rozpočtu OSN, a naléhavě vyzývá členské státy EU, aby zvýšily své dobrovolné příspěvky;

30.  zdůrazňuje, že je třeba provést nestranný, spravedlivý a transparentní přezkum žádostí nevládních organizací o poradní status v Hospodářské a sociální radě OSN; podporuje výzvu EU ke schválení výrazně zpožděných žádostí některých uznávaných nevládních organizací;

31.  odsuzuje odvetná opatření a zastrašování přibližně 240 členů občanské společnosti, obránců lidských práv a novinářů ve 45 zemích za spolupráci s OSN v uplynulém roce, na něž upozornil generální tajemník OSN; vyzývá EU a její členské státy, aby proti těmto odvetným opatřením přijaly důrazná opatření, a to i prostřednictvím globální demarše vůči dotčeným zemím, a aby přijaly veškerá možná opatření, která pomohou zajistit bezpečné a otevřené prostory pro interakci jednotlivců a organizací občanské společnosti s OSN a jejími zástupci a mechanismy;

32.  připomíná, že rozhodně podporuje Mezinárodní trestní soud (MTS) coby jedinou mezinárodní instituci, která je schopna stíhat některé z nejohavnějších trestných činů a zajistit spravedlnost pro jejich oběti; zdůrazňuje nezávislost a nestrannost MTS; vyzývá EU a členské státy, aby poskytly přiměřenou finanční podporu, která MTS umožní plnit svou úlohu; podporuje univerzálnost Římského statutu a požaduje, aby EU zahrnula zvláštní doložku o jeho ratifikaci a přístupu k němu do dohod uzavíraných se třetími zeměmi; požaduje, aby EU posílila svou spolupráci se zeměmi, které dosud k Římskému statutu nepřistoupily; důrazně odsuzuje veškeré útoky na zaměstnance nebo nezávislost MTS; domnívá se, že pokusy oslabit důvěryhodnost a zásadní úlohu MTS představují útoky na multilateralismus a EU a její členské státy by je měly jako takové napadnout, a to i v případě, že mají původ v zemích, jež jsou jejími blízkými partnery; zdůrazňuje, že MTS, aby mohl plnit své úkoly, potřebuje plný přístup do vyšetřovaných zemí; zdůrazňuje potenciál dalších inovativních nástrojů, které zajistí pohnání pachatelů mezinárodních trestných činů k odpovědnosti, včetně univerzální pravomoci soudnictví na vnitrostátní úrovni; zdůrazňuje v této souvislosti současné debaty v Komisi OSN pro mezinárodní právo o imunitě státních úředníků a vyzývá k přijetí návazných opatření; požaduje, aby EU nadále posilovala budování kapacit na vnitrostátní úrovni ve třetích zemích a současně podporovala mezinárodní trestní tribunály a mechanismy, jakož i platformy a organizace věnující se boji proti beztrestnosti, jako je Koalice pro MTS;

33.  opakuje svou výzvu k boji proti beztrestnosti a k podpoře odpovědnosti v regionech a zemích zasažených konflikty; bere na vědomí, že Parlament a Rada schválily pilotní projekt týkající se Evropského střediska pro sledování boje proti beztrestnosti; vyzývá v této souvislosti Komisi a ESVČ, aby zavedly podobné nástroje pro posílení a podporu obětí prostřednictvím přístupu k opravným prostředkům a odškodnění, včetně nástrojů souvisejících s korupcí;

Specifické výzvy v oblasti lidských práv

Onemocnění COVID-19

34.  zdůrazňuje, že onemocnění COVID-19 významně posílilo nedávné tendence neliberálních demokracií a autokratických režimů oslabujících demokracii; vyjadřuje politování nad tím, že tyto režimy zneužívají epidemiologickou krizi k tomu, aby více omezily svobodu projevu, shromažďování a náboženského vyznání a přesvědčení prostřednictvím omezování fungování demokratických institucí a potlačování projevů nesouhlasu včetně omezování svobody sdělovacích prostředků online i offline a namíření pomlouvačných kampaní na kritiky a oznamovatele; stejně tak odsuzuje skutečnost, že tyto režimy diskriminují marginalizované obyvatele, zejména domorodé obyvatele a jiné menšiny, masově používají nástroje dohledu, dezinformační kampaně, omezují přístup k informacím, zejména z pluralitních a nezávislých sdělovacích prostředků pomocí plošného odpojování internetu, omezování šířky pásma a blokování obsahu, zavádějí mimořádná opatření bez jasných kritérií pro jejich zrušení, omezují demokratický průběh voleb a využívají selektivní přístup ke zdravotní péči jako způsob diskriminace určitých segmentů populace;

35.  uznává významnou roli obránců lidských práv v reakci na onemocnění COVID-19, neboť kromě své každodenní práce v oblasti lidských práv převzali navíc i řadu nových rolí a potýkají se se značnými a nepřiměřenými riziky; se znepokojením bere na vědomí, že vlády po celém světě pandemii využily jako příležitost k tomu, aby se mohly zaměřit specificky na obránce lidských práv tím, že je odmítnou propustit z vězení, prodlouží jejich zadržování bez možnosti styku s okolím, omezí návštěvy ve vězení a odsoudí je na základě vykonstruovaných obvinění při soudních jednáních za zavřenými dveřmi;

36.  zdůrazňuje, že pandemie COVID-19 měla negativní dopad na ekonomická a sociální práva ve většině zemí ve světě a že zdravotní a následná hospodářská krize vedla k růstu nerovností v jednotlivých zemích a mezi nimi; odsuzuje neustálé pokusy úřadů zatajovat před mezinárodními vyšetřovateli důležité informace o původu a šíření onemocnění COVID-19; zdůrazňuje, že vysoce negativní důsledky onemocnění COVID-19 nepřiměřeně zasahují zranitelné skupiny, např. ženy, osoby LGBTIQ, chudé lidi, děti, osoby se zdravotním postižením, migranty, uprchlíky, žadatele o azyl, menšiny z hlediska náboženského vyznání či přesvědčení atd., neformální pracovníky a osoby ve věznici nebo zajišťovací vazbě; zdůrazňuje, že zranitelné skupiny jsou rovněž více zasaženy negativními hospodářskými a sociálními důsledky pandemie a omezeními přístupu ke zdravotní péči a vzdělávání; se znepokojením sleduje nárůst nesnášenlivosti, diskriminace a nenávistných verbálních projevů vůči určitým zranitelným skupinám, zejména menšinovým skupinám, a omezování základních svobod;

37.  zdůrazňuje, že EU by měla zvýšit svou podporu s cílem zabývat se negativními důsledky onemocnění COVID-19, zejména pro zranitelné skupiny; za tím účelem požaduje, aby EU naléhavě zvýšila své úsilí o ukončení znepokojivé nerovnováhy v celosvětovém rozdělení očkovacích látek, a tím splnila svůj předchozí závazek podpořit očkovací látky proti onemocnění COVID-19 jako globální veřejný statek prostřednictvím mimo jiné technologického transferu a posílení místní výroby, a to i skrze platformu WHO zaměřenou na přístup k technologiím v souvislosti s onemocněním COVID-19 (C-TAP), aby byla zajištěna dostupnost, přístupnost a cenová dostupnost očkovacích látek pro maximální množství lidí; zdůrazňuje, že je důležité podporovat posilování vzdělávacích systémů a systémů zdravotní péče, aby byly odolné vůči budoucím hrozbám; žádá EU a její členské státy, aby navýšily finanční prostředky na poskytování základních veřejných zdravotnických služeb; v této souvislosti zdůrazňuje význam sociální ochrany; požaduje za tím účelem větší podporu pro inovativní technologie a vítá reakci týmu Evropa; uznává právo na tělesné a duševní zdraví, které je v mnoha zemích stále předmětem stigmatizace a diskriminace, a poukazuje na to, jak pandemie COVID-19 odhalila obrovské zanedbání v poskytování péče o duševní zdraví;

Obránci lidských práv

38.  chválí důležitou práci vykonávanou všemi obránci lidských práv po celém světě, někdy za nejvyšší cenu, a využívá této příležitosti k uznání příspěvku všech obránců lidských práv k hnutí pro lidská práva; opakuje, že obránci lidských práv jsou často jedinými osobami, které jsou schopny sledovat dodržování lidských práv na místě a jejich ochranu na území, která jsou např. okupována nebo anektována, zejména v oblastech tzv. zamrzlých konfliktů, kde jsou mezinárodní společenství a EU schopny se zapojit jen omezeně;

39.  je vážně znepokojen nejistou situací obránců lidských práv a lituje skutečnosti, že jsou oběťmi rostoucího násilí, včetně cíleného zabíjení; poukazuje na to, že některé země mají obzvláště znepokojivou historii pronásledování, šikanování, zastrašování, únosů a mimosoudních poprav obránců lidských práv; upozorňuje na obzvláště vážnou situaci obránců práv žen, environmentálních práv, pracovních práv a lidských práv původních obyvatel, kterou dále zhoršilo onemocnění COVID-19; vyjadřuje politování nad nárůstem využíváním metod, jako je šikana, kriminalizační a pomlouvačné kampaně, svévolné zatýkání a neomezené zadržování v nelidských podmínkách, které mají umlčet obránce lidských práv, často na základě nespravedlivě definovaných obvinění z terorismu; opakuje svou výzvu určenou delegacím EU a velvyslanectvím členských států ve třetích zemích, aby se zabývaly vývojem a výzvami týkajícími se práva prosazovat a chránit lidská práva, aby usilovaly informace o situaci obránců lidských práv, získávaly je a reagovaly na ně, aby je pravidelně navštěvovaly ve vězení, sledovaly jejich soudní řízení a obhajovaly jejich přístup ke spravedlnosti a ochraně; dále vyzývá EU a její členské státy, aby vypracovaly strategii pro ambiciózní opatření EU k řešení rostoucího počtu útoků proti obráncům lidských práv;

40.  naléhavě požaduje vytvoření celounijního programu pro vydávání krátkodobých víz pro dočasné přesídlení obránců lidských práv, zejména zahrnutím pokynů do příručky EU o vízech a změnou právních nástrojů týkajících se víz, především vízového kodexu; vyjadřuje politování nad nedostatečným pokrokem v této otázce v posledním roce a naléhavě žádá smysluplnější projednání koordinovanější politiky EU pro vydávání mimořádných víz obráncům lidských práv ze strany členských států;

41.  požaduje, aby byl Evropskému parlamentu povolen větší dohled nad opatřeními delegací EU v případech porušování a zneužívání lidských práv ve třetích zemích a přijetí konkrétních a přísných opatření, pokud nejsou schopny tyto povinnosti splnit; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby mohly delegace EU počítat se všemi nezbytnými a odpovídajícími zdroji a kapacitami, aby mohly účinně jednat v případě problémů v oblasti lidských práv ve třetích zemích;

42.  důrazně odsuzuje zabíjení obránců lidských práv ve světě a požaduje spravedlnost a pohnání osob odpovědných za tyto útoky na nejvyšších úrovních rozhodování k odpovědnosti; zdůrazňuje, že většina těchto obránců lidských práv byla zapojena do ochrany své země a životního prostředí a do obrany práv původních obyvatel; připomíná svou výzvu zajistit, aby byla plně dodržována zásada svobodného, předchozího a informovaného souhlasu v souladu s Úmluvou Mezinárodní organizace práce (MOP) o domorodém a kmenovém obyvatelstvu (Úmluva č. 169); zdůrazňuje, že je třeba zlepšit přístup ke spravedlnosti po celém světě s cílem bojovat proti všeobecně rozšířené beztrestnosti těchto zabíjení; konstatuje však, že je zapotřebí větší úsilí nejen ohledně odškodnění a nápravy, ale např. také při prevenci prostřednictvím posílení vnitrostátních plánů pro ochranu obránců lidských práv ve třetích zemích;

Svoboda projevu, pokojného shromažďování a sdružování

43.  zdůrazňuje, že nedávná odhalení, jako např. skandál týkající se softwaru Pegasus firmy NSO, potvrzují, že špehování obránců lidských práv a novinářů je extrémně znepokojivé a že existuje nebezpečí zneužívání sledovacích technologií k podrývání lidských práv; vyzývá k podporování bezpečného a otevřeného prostoru a větší kapacity pro organizace občanské společnosti, obránce lidských práv, novináře a jiné dotčené osoby s cílem chránit je před kybernetickým dohledem a zasahováním; zdůrazňuje, že v této oblasti je potřebná důslednější vnitrostátní a mezinárodní regulace;

44.  vyjadřuje své vážné znepokojení ohledně omezení svobody projevu, pokojného shromažďování a sdružování a zdůrazňuje, že je třeba tyto svobody zaručit a respektovat; znovu upozorňuje na specifické výzvy spojené se svobodou přesvědčení a projevu a jejich souvislost se svobodou informací, včetně přístupu k nezávislým a spolehlivým informacím online i offline;

45.  konstatuje, že ještě nikdy nebyla nezávislá žurnalistika a existence spolehlivých sdělovacích prostředků tak zásadně důležitá pro zachování bezpečných, zdravých a řádně fungujících společností jako dnes, a zdůrazňuje, že je třeba větší podpory veřejnosti pro nezávislou žurnalistiku po celém světě; odsuzuje stále větší právní šikanu a omezující právní předpisy jako prostředek umlčování kritických hlasů, např. prostřednictvím strategických žalob proti účasti veřejnosti a kriminalizace pomluv online a offline, které jsou používány k zastrašení novinářů, oznamovatelů a obránců lidských práv, aby přestali se svými šetřeními a s odhalováním korupce a jiných otázek veřejného zájmu v řadě zemí; připomíná, že je třeba zajistit transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků, včetně akcionářů, vzhledem k jejich roli při zaručování plurality sdělovacích prostředků;

46.  znovu upozorňuje na specifické výzvy, které pro svobodu sdružování představují omezující právní předpisy, jako jsou právní předpisy pro boj proti terorismu, extremismu a korupci namířené proti organizacím občanské společnosti, a následná rizika příliš zatěžujících požadavků na registraci, financování a vykazování, které jsou formou státní kontroly, a jiných opatření, jako je potlačování demonstrací za použití síly, šikanování a svévolné zadržování; odsuzuje takové zneužívání legislativní a policejní pravomoci nebo bezpečnostních opatření k omezování práva protestovat; zdůrazňuje, že v letech 2020 a 2021 byly potlačeny desítky demonstrací, došlo k zavraždění demonstrantů a ke svévolnému zadržení stovek pokojných protestujících, z nichž mnozí byli podrobeni mučení a špatnému zacházení a donuceni zaplatit velké pokuty v soudních procesech, které nezaručovaly ani minimální procesní standardy; odsuzuje porušování práva na kolektivní vyjednávání, konzultace a účast pracovníků a odborů;

47.  vyjadřuje své vážné znepokojení ohledně omezení akademické svobody a nárůstu cenzury a uvězňování akademiků po celém světě, což má významné důsledky pro právo na vzdělávání; naléhavě žádá EU a její členské státy, aby zvýšily své diplomatické snahy prostřednictvím dvoustranného a mnohostranného zapojení v souvislosti s hrozbami a útoky na akademickou svobodu ze strany státních a nestátních aktérů; vyzývá ESVČ a Komisi, aby přehodnotily stávající mechanismy podpory a ochrany obránců lidských práv s cílem rozvíjet kapacity pro identifikaci a poskytování pomoci, včetně ochrany a podpory v mimořádných situacích, v případech, kdy dochází k útokům na akademickou svobodu; žádá Komisi, aby zajistila nadále vysokou úroveň podpory Evropského meziuniverzitního centra pro lidská práva a demokratizaci a Globálního kampusu pro lidská práva jako stěžejního nástroje podpory EU, pokud jde o vzdělávání v oblasti lidských práv na celém světě;

48.  odsuzuje stále rozšířenější praxi autoritářských států, které hostí obrovské sportovní nebo kulturní akce s cílem podpořit svou mezinárodní legitimitu, zatímco dále potlačují domácí opozici; vyzývá EU a její členské státy, aby jednaly s národními sportovními federacemi, korporátními subjekty a organizacemi občanské společnosti o tom, za jakých podmínek by se měly takovýchto akcí účastnit, a to včetně zimních olympijských her v Pekingu v roce 2022; žádá o vytvoření politického rámce EU v oblasti sportu a lidských práv;

Právo na bezpečné a zdravé životní prostředí

49.  je si vědom toho, že změna klimatu je jednou z největších hrozeb pro lidská práva naší i budoucích generací, neboť ohrožuje zejména základní právo na život, zdraví, potraviny, bydlení a odpovídající životní standardy jednotlivců i společenství; zdůrazňuje, že vlády mají povinnosti v oblasti lidských práv a udržitelného rozvoje; je si vědom úzkého vztahu mezi lidskými právy, zdravým životním prostředím, biologickou rozmanitostí a bojem proti změně klimatu a vítá výzvu OSN týkající se celosvětového uznání práva na bezpečné, čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí; zdůrazňuje nepostradatelnou úlohu, kterou hrají obránci lidských práv v oblasti životního prostředí a místní a původní obyvatelé při ochraně tohoto prostředí, a to navzdory hrozbám násilí, jimž často čelí ze strany těch, kteří jsou odpovědní za praktiky škodlivé pro životní prostředí nebo z nich mají prospěch; vybízí EU a její členské státy, aby podpořily uznání ekocidy jako mezinárodního trestného činu podle Římského statutu MTS, a požaduje, aby Komise prozkoumala význam ekocidy pro právo a diplomacii EU; vyzývá EU a členské státy, aby se chopily odvážných iniciativ v oblasti boje proti beztrestnosti trestných činů proti životnímu prostředí na celosvětové úrovni;

50.  upozorňuje na odpovědnost a povinnosti států a jiných odpovědných subjektů, např. podniků, pokud jde o zmírňování dopadů změny klimatu, předcházení jeho negativním dopadům na lidská práva a zhoršování a úbytek biologické rozmanitosti a prosazování vhodných politik, které jsou dostatečně ambiciózní a nediskriminační a zajišťují účast občanů a přístup k účinným nápravným prostředkům a jsou v souladu se závazky v oblasti lidských práv; naléhavě žádá EU, aby se snažila čelit dopadům globální změny klimatu, mimo jiné zavedením účinných a udržitelných politických opatření, a aby dodržovala cíle Pařížské dohody; opakuje svou výzvu EU a jejím členským státům, aby posílily vztah mezi lidskými právy a životním prostředím prostřednictvím své vnější činnosti a poskytly účinnou ochranu obráncům lidských práv a práv v oblasti životního prostředí;

51.  zejména upozorňuje na vazbu mezi využíváním zdrojů a financováním konfliktů, válek a násilí a uznává, že dopady změny klimatu na životní prostředí mohou zhoršit migraci a nucené vysídlování;

52.  zdůrazňuje, že původní obyvatelé jsou často prvními oběťmi odlesňování, které kromě jiných práv ohrožuje jejich práva k půdě a přístup k životně důležitým zdrojům; v této souvislosti zdůrazňuje jejich právo určit a stanovit priority a strategie pro svůj vlastní rozvoj a využívání své půdy, území a dalších zdrojů; připomíná, že beztrestnost porušování práv původních obyvatel je hnací silou odlesňování, a proto považuje za zásadní, aby za tato porušování práv byla vyvozena odpovědnost;

Práva žen, posílení postavení žen a genderová rovnost

53.  zdůrazňuje zásadní význam dosažení pokroku ohledně práv žen a vítá akční plán EU pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen v rámci vnější činnosti EU na období 2021–2025 (akční plán EU pro rovnost žen a mužů III) jako známku odhodlání EU v této oblasti; vyzdvihuje významnou úlohu, kterou hrají politické vůdkyně a občanské aktivistky v politických, sociálních a environmentálních hnutích, a vyjadřuje politování nad skutečností, že ženy se často stávají cílem násilí kvůli svému pohlaví i činnosti, za něž platí dokonce i životem;

54.  připomíná, že Istanbulská úmluva, jakožto první všeobecně závazná smlouva vytvořená pro boj proti násilí páchanému na ženách a dívkách a domácímu násilí, stanoví referenční hodnoty pro mezinárodní standardy, které je třeba dále ratifikovat a uplatňovat;

55.  je si vědom nepřiměřeného dopadu pandemie na ženy, zejména nárůstu genderově podmíněného násilí v důsledku opatření k omezení volného pohybu; vyjadřuje politování nad skutečností, že ženy, a to i v EU, nadále tvoří většinu obětí genderově podmíněného násilí, jako je domácí násilí a sexuální násilí a zneužívání, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, a že čelí diskriminaci v politickém a pracovním životě a v přístupu ke vzdělávání a zdravotní péči; zdůrazňuje, že poskytování péče, ochrany a přístupu ke spravedlnosti obětem genderově podmíněného násilí a nezákonného obchodování se v důsledku pandemie významně snížilo; požaduje, aby EU podporovala vytvoření plánů a protokolů pomoci při mimořádných událostech na úrovni OSN i v partnerských zemích s cílem přizpůsobit programy pomoci okolnostem pandemie, jejím následkům a budoucím krizím; vítá společné úsilí a investice EU a OSN do zahájení iniciativy Spotlight, jejímž cílem je odstranit všechny formy násilí páchaného na ženách a dívkách;

56.  vyjadřuje politování nad skutečností, že celkový pokrok v oblasti práv žen zdaleka nedosahuje závazků zemí OSN uvedených v Pekingské úmluvě z roku 1995, a je znepokojen tendencí vzdalovat se od dosaženého pokroku; je mimořádně znepokojen zhoršováním práva každého jednotlivce mít plnou kontrolu nad otázkami souvisejícími s jeho sexualitou a sexuálním a reprodukčním zdravím a právy, bez nátlaku a diskriminace, zejména pokud jde o bezpečný a svobodný přístup k legálnímu přerušení těhotenství; odsuzuje veškeré pokusy odstranit stávající nároky a ochranu v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a právní předpisy, politiky a praktiky, které i nadále upírají či omezují tato práva v řadě zemí na světě; zdůrazňuje, že všem lidem musí být zaručen přístup k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a právům a právo na vzdělání, informace, plánované rodičovství, moderní metody antikoncepce, bezpečné a legální přerušení těhotenství a mateřskou, předporodní a poporodní zdravotní péči; vyzývá EU a její členské státy, aby znovu potvrdily nezcizitelné právo žen na tělesnou integritu, důstojnost a samostatné rozhodování a aby prosazovaly univerzálnost a nedělitelnost všech lidských práv za všech okolností a podporovaly sexuální a reprodukční zdraví a práva v rámci svých mezinárodních závazků a v souladu s cíli udržitelného rozvoje OSN;

57.  vyjadřuje hluboké znepokojení v souvislosti s využíváním sexuálního a genderově podmíněného násilí jakožto válečné zbraně; připomíná, že sexuální trestné činy a genderově podmíněné násilí jsou považovány Římským statutem za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti nebo základní prvky genocidy či mučení; vyzývá ke společnému postupu s cílem ukončit používání sexuálního násilí jako válečné zbraně; vyzývá EU, aby bojovala proti beztrestnosti za porušování sexuálních a reprodukčních práv v konfliktech a podporovala práva žen a dívek na pravdu, účinnou nápravu a odškodnění za porušení těchto práv;

58.  upozorňuje, že z odhadů zveřejněných Světovou zdravotnickou organizací vyplývá, že přibližně třetina žen na celém světě (30 %) byla během svého života vystavena buď fyzickému nebo sexuálnímu násilí ze strany svého partnera nebo sexuálnímu násilí ze strany jiného člověka; zdůrazňuje, že většina případů tohoto násilí je partnerské násilí; vyzdvihuje skutečnost, že každý den je 137 žen zabito svým rodinným příslušníkem; vyzývá EU a globální aktéry, aby důrazně odsoudili partnerské násilí a využívali veškeré dostupné nástroje k předcházení partnerskému násilí, k ochraně obětí a ke stíhání pachatelů; odsuzuje zločiny, které jsou na dívkách a ženách v rodině páchány kvůli jejich údajnému nevhodnému chování a v zájmu očištění rodinné cti;

59.  konstatuje, že v roce 2020 se situace obětí nezákonného obchodování, z nichž většinu tvoří ženy, značně zhoršila, neboť pandemie COVID-19 je zanechala v ještě zranitelnějším postavení; vítá zahájení strategie EU pro boj proti obchodování s lidmi na období 2021–2025; upozorňuje, že je obzvláště třeba posílit boj proti obchodování s lidmi a organizovaným zločineckým skupinám, které jsou do něj zapojeny; zdůrazňuje, že během pandemie COVID-19 se identifikace obětí nezákonného obchodování ještě zkomplikovala; žádá tedy EU a její členské státy, aby zesílily své úsilí v rámci mezinárodní justiční spolupráce a spolupráce v oblasti prosazování práva s cílem zabránit nezákonnému obchodování a identifikovat oběti a současně zabránit jejich kriminalizaci a poskytnout jim nezbytnou zdravotní a psychologickou podporu v úzké spolupráci s Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu, nevládními organizacemi a organizacemi občanské společnosti věnujícími se ochraně obětí;

60.  odsuzuje komerční praxi náhradního mateřství, což je celosvětový jev, v jehož souvislosti jsou ženy na celém světě vystavovány vykořisťování a obchodování s lidmi, přičemž hlavními cíli jsou finančně a sociálně zranitelné ženy; zdůrazňuje její závažný dopad na ženy, práva žen, zdraví žen a genderovou rovnost a upozorňuje na její přeshraniční důsledky; vyzývá k vytvoření evropského právního rámce, který by řešil negativní důsledky komerční praxe náhradního mateřství;

Práva dítěte

61.  připomíná, že práva dítěte nejsou nijak omezena, a požaduje systematický a koherentní přístup k podporování a obraně práv dítěte v Evropě a mimo ni v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte a Agendou 2030;

62.  připomíná svou výzvu, aby EU a její členské státy zesílily své úsilí odstranit všechny formy zneužívání dětí; vítá nově přijatou strategii EU týkající se práv dítěte (2021–2024); zdůrazňuje však, že děti jsou nadále oběťmi násilí, předčasných a nucených sňatků, násilné konverze, prostituce, dětské pornografie a pedofilie, sexuálního zneužívání včetně mrzačení pohlavních orgánů, nezákonného obchodování, násilného odebírání rodičům, dětské práce a náboru jako dětských vojáků, a že stále trpí v důsledku nedostatečného přístupu ke vzdělávání a zdravotní péči, podvýživy a chudoby, zejména při humanitárních krizích a ozbrojených konfliktech; zdůrazňuje, že rok 2021 je Mezinárodním rokem odstranění dětské práce; požaduje začleňování práv dítěte a programu OSN týkajícího se dětí a ozbrojených konfliktů do všech vnějších politik EU; naléhavě žádá EU, aby zajistila koherentnost svých obchodních a rozvojových politik s cílem odstranit dětskou práci; upozorňuje v tomto ohledu na pilotní dialog o udržitelnější produkci kakaa za účasti mnoha zúčastněných stran; vyzývá členské státy, aby dodržovaly své povinnosti ohledně ochrany dětí zahraničních bojovníků, které jsou občany EU;

63.  vyzývá EU, aby práva dítěte a ochranu dětí začlenila do všech vnějších politik EU, a to i v rámci dialogů o lidských právech, mezinárodních a obchodních dohod, nástroje předvstupní pomoci a nástroje NDICI – Globální Evropa; zdůrazňuje, že je třeba sledovat veškeré intervence EU týkající se dětí a zajistit, aby byl na práva dítěte plně uplatňován přístup „nepůsobit škodu“;

Obchodování s lidmi a nucená práce

64.  odsuzuje veškeré formy obchodování s lidmi, nucené práce a moderního otroctví v široké řadě skupin, např. žen, dětí, imigrantů a kvalifikovaných pracovníků; připomíná členským státům, že osoby zapojené do těchto činností je třeba stíhat a odsoudit v jejich zemích původu i mezinárodně; zdůrazňuje, že je třeba důkladně sledovat a kontrolovat dodržování lidských a pracovních práv tam, kde jsou poskytovány příspěvky na pokrytí nákladů na základní služby ve třetích zemích, které je vyžadují, aby se předešlo tomu, že tyto služby budou poskytovány ve špatných podmínkách, které porušují lidská práva; naléhavě žádá EU a její členské státy, aby zaujaly vedoucí úlohu v nadnárodních fórech s cílem vymýtit veškeré formy obchodování s lidmi, nucené práce a moderního otroctví, které jsou nejen odpornými zločiny, ale také zdrojem migrace ve špatných podmínkách a vedou k extrémní zranitelnosti a utrpení; vzhledem k vážnosti těchto porušování práv požaduje, aby EU zahrnula do stávajících dohod i do dohod uzavíraných se třetími zeměmi zvláštní doložku odsuzující všechny formy obchodování s lidmi, nucené práce a moderního otroctví týkající se celé řady skupin, jako jsou např. ženy, imigranti a kvalifikovaní pracovníci, a potvrzující jejich neslučitelnost;

Nesnášenlivost a diskriminace

65.  připomíná své důrazné odsouzení diskriminace, xenofobie, nesnášenlivosti, pronásledování a zabíjení spojených s rasou, etnickým původem, státním občanstvím, sociální třídou, zdravotním postižením, kastou, náboženským vyznáním či přesvědčením, věkem, sexuální orientací a genderovou identitou, které jsou v mnoha zemích nadále velkým problémem; zdůrazňuje, že pandemie COVID-19 měla hluboce nepřiměřený dopad na rasovou a etnickou diskriminaci, xenofobii a související nesnášenlivost; vítá zahájení akčního plánu EU proti rasismu na období 2020–2025, který uznává nejen individuální a sociální rozměr, ale také strukturální povahu tohoto jevu; zdůrazňuje, že navzdory 20 letům činnosti od přijetí Durbanské deklarace a akčního programu v roce 2001 rasismus, diskriminace, xenofobie a související nesnášenlivost nadále sužují mnoho zemí po celém světě, a požaduje, aby byl vůči těmto jevům zaujat přístup nulové tolerance; vyzývá vlády, regionální organizace, občanskou společnost a jiné zúčastněné strany, aby znásobily své úsilí o skutečné uplatňování této deklarace a aby vypracovaly a prováděly akční plány pro boj proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a související nesnášenlivosti; vyzývá EU, aby uspořádala celosvětový summit na téma boje proti rasismu a diskriminaci na celém světě ve spolupráci s podobně smýšlejícími partnery a mezinárodními organizacemi, jako je OBSE, OSN, Africká unie, Organizace amerických států a Rada Evropy;

66.  vyjadřuje politování nad skutečností, že původní obyvatelé po celém světě i nadále čelí všeobecně rozšířené a systematické diskriminaci a pronásledování, včetně nuceného vysídlování, svévolného zatýkání a zabíjení obránců lidských práv a zastánců ochrany půdy; opakuje svou výzvu EU, jejím členským státům a jejich partnerům v mezinárodním společenství, aby přijaly veškerá nezbytná opatření k uznání, ochraně a podpoře práv původních obyvatel, včetně jejich jazyka, půdy, území a zdrojů, a k vytvoření mechanismu pro podávání stížností ohledně porušování práv; vítá činnost, kterou v tomto směru vyvíjí občanská společnost a nevládní organizace; upozorňuje na jmenování stálého zpravodaje pro původní obyvatele v Parlamentu, jehož úkolem má být monitorovat situaci původních obyvatel v oblasti lidských práv; vybízí státy, aby ratifikovaly ustanovení Úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 169 o domorodém a kmenovém obyvatelstvu; doporučuje, aby EU a její členské státy začlenily odkazy na původní obyvatelstvo a práva obsažená v Deklaraci OSN o právech původních obyvatel do příslušných a nově vznikajících rámců náležité péče;

67.  s velkým znepokojením bere na vědomí rozsah a důsledky kastovní hierarchie, diskriminace na základě příslušnosti k určité kastě a pokračující porušování lidských práv z těchto důvodů, včetně odpírání přístupu k právnímu systému nebo zaměstnání, pokračující segregace, chudoby a stigmatizace, překážek z důvodu příslušnosti ke kastě, pokud jde o výkon základních lidských práv a usnadnění lidského rozvoje; opětovně vyzývá EU a její členské státy, aby zvýšily své úsilí a podpořily iniciativy na úrovni OSN a v příslušných třetích zemích s cílem odstranit diskriminaci na základě příslušnosti k určité kastě;

Práva osob LGBTIQ

68.  důrazně odsuzuje porušování lidských práv, diskriminaci, pronásledování, vyhrožování a vraždy leseb, gayů, bisexuálních, transgender, intersexuálních a queer (LGBTIQ) osob po celém světě, které se ještě zhoršilo v důsledku využívání onemocnění COVID-19 jako výmluvy pro pronásledování obránců LGBTIQ osob a pro homofobní a transfobní urážky; vyzývá EU, aby se ujala vedoucí role v obraně práv LGBTIQ osob na mezinárodních fórech a aby usilovala o dekriminalizaci sexuální orientace, genderové identity, vyjádření genderové příslušnosti a pohlavních znaků a vymýcení mrzačení pohlavních orgánů intersexuálních osob, tzv. „konverzní terapie“ a nucené sterilizace transgender osob; vítá skutečnost, že strategie pro rovnost LGBTIQ osob na období 2020–2025 obsahuje závazek EU zahrnout otázky týkající se LGBTIQ osob do své vnější politiky, včetně podpory v rámci Nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci – Globální Evropa a prostředků nástroje předvstupní pomoci; vyzývá EU a její členské státy, aby důkladně a důsledně prováděly obecné zásady EU pro prosazování a ochranu lidských práv LGBTIQ osob ve všech svých vnějších politikách;

Právo na svobodu myšlení, svědomí, náboženského vyznání nebo přesvědčení

69.  plně podporuje právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání, na svobodu vyznávat víru, nebo být nevěřící, jakož i právo projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení, změnit jej nebo se jej vzdát bez obav z násilí, pronásledování nebo diskriminace; zdůrazňuje, že je důležité zabývat se pronásledováním na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení, a odsuzuje pronásledování, kterému z těchto důvodů čelí menšiny na mnoha místech na světě; vyzývá členské státy a ESVČ, aby tyto případy vzaly na vědomí a adekvátně na ně reagovaly; odsuzuje zneužívání zákonů proti rouhačství za účelem pokračování v diskriminaci a lituje skutečnosti, že jsou náboženství a náboženské instituce využívány na úkor lidských práv prostřednictvím pronásledování víry či náboženských menšin a společenství, žen, osob LGBTIQ a jiných osob ve zranitelných situacích, a to mimo jiné právními prostředky; opakuje, že odsuzuje jakékoliv pokusy orgánů či vlád odpírat možnost výběru náboženských vůdců nebo do tohoto výběru zasahovat; zdůrazňuje, že státy mají povinnost podporovat a chránit lidská práva osob, které patří k náboženským menšinám; zdůrazňuje v tomto ohledu význam iniciativ občanské společnosti;

70.  vyzývá Komisi a Radu, aby zavedly ambiciózní programy na obranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení na celém světě, aby podněcovaly a podporovaly mezinárodní snahy o shromáždění důkazů o krutých zločinech, pohnání jejich pachatelů k soudu, efektivní výkon soudních rozhodnutí ve věcech trestních a o odškodnění obětí; vyzývá Radu, Komisi, ESVČ a členské státy, aby spolupracovaly s třetími zeměmi na přijetí opatření k předcházení trestným činům z nenávisti a boji proti nim;

71.  bere na vědomí, že pozice zvláštního vyslance EU pro prosazování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení mimo EU je celkem již více než rok neobsazená; opakuje svou výzvu Radě a Komisi, aby co nejdříve provedly transparentní a komplexní posouzení efektivnosti a přidané hodnoty pozice zvláštního vyslance, poskytly mu odpovídající zdroje a adekvátně podpořily jeho institucionální mandát, kapacitu a úkoly;

Národnostní, etnické a jazykové menšiny

72.  připomíná povinnost států chránit práva národnostních, etnických, kulturních, náboženských a jazykových menšin na svém území; vyzývá Komisi, aby celosvětově podporovala ochranu práv příslušníků menšin, a to i v rámci svého tematického programu pro lidská práva a demokracii;

73.  vyzývá vlády partnerských zemí EU, aby dodržovaly základní lidská práva národnostních, etnických a jazykových menšin a v zájmu zachování kultur a diverzity respektovaly rovněž jejich kulturu, jazyk, náboženství, tradice a dějiny; připomíná, že je třeba, aby tyto vlády plnily povinnosti a závazky, které na sebe vzaly v rámci mezinárodních smluv a dohod; odsuzuje jakékoli pokusy o zanedbávání základních a lidských práv etnických a jazykových menšin prostřednictvím jejich nucené asimilace;

Právo na účast ve svobodných a spravedlivých volbách

74.  zdůrazňuje, že právo podílet se na správě věcí veřejných, zejména ve volbách, je nejen samo o sobě lidským právem, ale je také neodmyslitelně spojeno s řadou dalších lidských práv, jejichž uplatňování je pro smysluplný volební proces klíčové a představuje jádro demokratických vlád;

75.  důrazně odsuzuje erozi demokratických hodnot v řadě třetích zemí a narušování integrity voleb, volební násilí, zneužívání administrativních zdrojů vládnoucími stranami, zásahy proti politickým oponentům, cenzuru a ohrožování nezávislých médií, jakož i nárůst dezinformací; vyzývá EU, aby se zaměřila na tuto mimořádně znepokojivou situaci a čelila jí, aby předložila konkrétní a účinné návrhy a znovu potvrdila svou ochotu převzít vedoucí úlohu při prosazování demokratických hodnot a svobodných a spravedlivých voleb ve třetích zemích;

76.  vyjadřuje politování nad tím, že autoritářské a neliberální režimy se odklánějí od cesty vyspělých demokracií, všeobecných lidských práv a demokratických norem a vytvářejí klamný dojem legitimity prostřednictvím falešných volebních procesů, které nejsou ani svobodné, ani spravedlivé, ani transparentní; vyzývá EU a její členské státy, aby posílily podporu Unie pro odolnost demokracie ve třetích zemích s využitím všech nástrojů, které mají k dispozici;

77.  vyzývá k zavedení ochrany demokratických a volebních procesů jako prvořadého globálního zájmu a k vytvoření účinného rámce pro reakci na všechny druhy zasahování do volebních procesů, a to v úzké spolupráci s mezinárodními organizacemi, jako je OBSE;

Korupce a lidská práva

78.  domnívá se, že korupce usnadňuje, udržuje a institucionalizuje porušování lidských práv a neúměrně postihuje nejzranitelnější a marginalizované jednotlivce a skupiny ve společnosti; trvá na tom, že EU a její členské státy musí ve své vnější činnosti řešit korupci jako takovou, a to uplatňováním nejvyšších standardů transparentnosti při financování třetích zemí, podporou protikorupčních organizací občanské společnosti, novinářů a oznamovatelů korupce, a rovněž podporou zřízení účinných protikorupčních institucí a přijetím důkladných regulačních rámců a řešením tajných jurisdikcí a daňových rájů;

79.  vyzývá EU, aby přijala nástroje proti autoritářským vůdcům a jejich finančním podporovatelům, včetně těch, kteří se podílejí na volebních podvodech, aby odhalila a zmrazila nezákonný majetek a aby podpořila uplatňování univerzální jurisdikce v případech závažného porušování lidských práv;

80.  je si vědom skutečnosti, že EU nemůže sloužit jako dobrý příklad v boji proti korupci, dokud budou mít některé její členské státy a někteří aktéři v EU v této oblasti nepříznivé výsledky; očekává, že Komise a členské státy přikročí ke konkrétním opatřením proti nekalým praktikám v těchto oblastech; doporučuje, aby Parlament, Komise a členské státy významně podpořily protikorupční organizace občanské společnosti, novináře a oznamovatele korupce;

81.  zdůrazňuje, že je třeba vypracovat zásady pro mezinárodně uznávanou právní definici korupce velkého rozsahu a vyvinout v tomto směru patřičné úsilí, včetně zahrnutí její systémové povahy, jakožto trestného činu ve vnitrostátním a mezinárodním právu;

82.  vyzývá k řešení přetrvávajících případů beztrestnosti za korupci velkého rozsahu prostřednictvím důslednějšího prosazování protikorupčních zákonů, aby byla zajištěna odpovědnost pachatelů velkých korupčních systémů; vyzývá k prozkoumání komplexních přístupů, které zahrnují reformy mezinárodních justičních orgánů, včetně rozšíření jurisdikce Mezinárodního trestního soudu;

Sankční režim EU v souvislosti s porušováním lidských práv (EU GHRSR – „Magnitského zákon EU“)

83.  vítá přijetí globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv (EU GHRSR – „Magnitského zákon EU“) coby nezbytného dodatku k souboru nástrojů EU v oblasti lidských práv a zahraniční politiky, který posiluje úlohu EU jakožto globálního lidskoprávního subjektu tím, že jí umožňuje přijímat restriktivní opatření proti právnickým a fyzickým osobám zapojeným do závažného porušování lidských práv ve světě; oceňuje Radu za přijetí prvních cílených sankcí v rámci tohoto režimu a vyzývá ji, aby v případě potřeby přijala další opatření; domnívá se, že uplatňování EU GHRSR nebrání ani nevylučuje přijetí dalších nástrojů EU v oblasti ochrany lidských práv, které lze kombinovat a doplňovat; odsuzuje veškerá svévolná a neoprávněná restriktivní opatření zavedená vůči EU nebo jiným subjektům v reakci na rozhodnutí EU v rámci globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv; lituje skutečnosti, že se Rada při přijímání sankcí ohledně otázek týkajících se lidských práv rozhodla uplatňovat jednomyslnost a znovu požaduje, aby se v této věci hlasovalo kvalifikovanou většinou;

84.  znovu požaduje rozšíření oblasti působnosti globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv tak, aby zahrnoval korupční činy a zajistilo se tak účinné zaměření na hospodářské a finanční podporovatele subjektů poškozujících lidská práva; upozorňuje na alternativní možnost, aby Komise předložila legislativní návrh na přijetí nového tematického sankčního režimu, který by řešil závažná korupční jednání definovaná na základě Úmluvy OSN proti korupci; zdůrazňuje, že je zapotřebí účinná strategie pro provedení globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv, které bude soudržné s ostatními vnějšími politikami EU, zejména s jejími politikami v oblasti lidských práv, i se stávajícími mezinárodními rámci pro sankce; zdůrazňuje, že EU GHRSR musí v souladu s mezinárodním trestním právem a mezinárodním humanitárním právem respektovat zásadu, že nesmí mít nepříznivý dopad na běžné obyvatelstvo země, proti které je namířen; připomíná, že předpokladem důvěryhodnosti a účinnosti vnější činnosti EU je důsledné a jednotné uplatňování omezujících opatření ve všech členských státech; vítá oznámení Komise, že do konce roku 2021 provede přezkum postupů oslabujících sankce a stávajících požadavků na členské státy, pokud jde o podávání zpráv o provádění a prosazování těchto sankcí; vyzývá Komisi jako strážkyni Smluv a vysokého představitele, místopředsedu Komise, jako osobu odpovědnou za jednotnost, soudržnost a účinnost zahraniční politiky EU, aby zajistili, že vnitrostátní reakce na nedodržování omezujících opatření přijatých EU budou účinné, přiměřené a odrazující;

Migrace a azyl

85.  znovu potvrzuje nezcizitelná lidská práva migrantů, uprchlíků a násilně vysídlených osob a žádá EU a její členské státy, aby je plně dodržovaly při spolupráci se třetími zeměmi jak z hlediska zavedení vysokých právních standardů, tak jejich praktického provádění, což je stejně důležité, a do této spolupráce je začlenily, aby se zajistila účinná ochrana těchto práv v praxi; připomíná, že EU a její členské státy musí při svých vnějších a exteritoriálních opatřeních, dohodách a spolupráci v oblasti migrace, hranic a azylu dodržovat a chránit lidská práva, zejména ta, která jsou zakotvena v Listině základních práv, včetně práva na život, svobodu a azyl, zejména při individuálním posuzování žádostí o azyl;

86.  znovu vyzývá Komisi, aby provedla přezkum dopadu spolupráce se třetími zeměmi v oblasti migrace na lidská práva, včetně předběžného posouzení a hodnocení monitorovacích mechanismů, a aby provedla transparentní posouzení rizik ex ante, pokud jde o dopad jakékoli formální, neformální nebo finanční spolupráce EU se třetími zeměmi na práva migrantů, uprchlíků a nuceně vysídlených osob; požaduje navíc větší transparentnost a odpovídající úroveň parlamentní kontroly a demokratického dohledu nad její činností v této oblasti; zdůrazňuje rizika související s neformálními dohodami o navracení a zpětném přebírání osob, které nejsou předmětem soudního přezkumu, a neumožňují tedy účinnou nápravu týkající se porušování lidských práv migrantů a žadatelů o azyl; znovu proto vyzývá EU, aby zajistila, aby veškeré dohody o spolupráci v oblasti migrace a dohody o zpětném přebírání osob se státy, které nejsou členy EU, byly v souladu s mezinárodními právními předpisy týkajícími se lidských práv a uprchlíků a mezinárodním námořním právem, zejména s Úmluvou o právním postavení uprchlíků; trvá na tom, že lidská práva musí být zahrnuta a sledována ve všech činnostech agentury Frontex a Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu;

87.  vyzývá EU a její členské státy, aby se zabývaly základními příčinami migrace a podporovaly a prosazovaly rozvoj, investovaly do vzdělávání a poskytovaly přímou pomoc s cílem zlepšit životní příležitosti, což by mohlo přispět ke stabilnější a udržitelnější společnosti; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti prozkoumala nejlepší způsoby spolupráce se třetími zeměmi; požaduje, aby EU a její členské státy podporovaly právo uprchlíků a žadatelů o azyl na návrat do vlasti, jakmile skončí pronásledování nebo násilí, které způsobilo jejich vysídlení, a aby přitom dodržovaly zásadu nenavracení;

88.  vyzývá Komisi, aby připravila legislativní návrhy s cílem poskytnout členským státům nezbytné záruky pro účinnou reakci na zneužívání migrace ze strany třetích zemí; vyzývá partnerské země a mezinárodní organizace, aby zajistily provádění příslušných právních rámců a zdvojnásobily své úsilí o spolupráci v otázce pašování migrantů, zajištění ochrany migrantů a předcházení jejich vykořisťování;

89.  odsuzuje počet úmrtí na migračních trasách a znovu vyzývá k vytvoření koordinovaného evropského přístupu s cílem podpořit a zajistit rychlý a účinný proces identifikace osob, které zemřely na cestě do EU; vyjadřuje politování nad tím, že někteří potenciální žadatelé o azyl byli v rozporu s mezinárodním právem, zejména právem na azyl, vráceni na hranice nebo byli vyhoštěni na místa, kde jejich životy byly ohroženy; odsuzuje útoky na nevládní organizace pomáhající migrantům; žádá EU a její členské státy, aby finanční prostředky třetím zemím na spolupráci v oblasti migrace přidělovaly zcela transparentně a aby zajistily, že z této spolupráce netěží, ať již přímo či nepřímo, státní subjekty zapojené do porušování lidských práv; trvá na tom, že je třeba vymezit rámce pro ochranu migrantů, zejména otevřením bezpečných a legálních cest pro migranty a zlepšením přístupu k humanitárním vízům, a zdokonalit jejich uplatňování; vyzývá k tomu, aby Evropský parlament dohody o migraci monitoroval;

Mezinárodní humanitární právo

90.  poukazuje na to, že je nanejvýš důležité, aby bylo všeobecně dodržováno mezinárodní humanitární právo a mezinárodní právo v oblasti lidských práv, a žádá strany světových ozbrojených konfliktů, aby agenturám humanitární pomoci zajistily úplný a včasný přístup bez překážek ke zranitelnému obyvatelstvu a oblastem a aby toto civilní obyvatelstvo, zejména ženy a děti a humanitární pracovníky a zdravotnický personál, chránily, jak zaručují Ženevské úmluvy a jejich dodatkové protokoly; poukazuje na to, že je důležité přispět k vytvoření humanitárních koridorů pro nouzové situace, včetně situací obnášejících riziko nebo u nichž hrozí bezprostřední riziko vystupňování vedoucí ke všeobecnému a významnému porušování lidských práv;

91.  znovu opakuje, že EU a její členské státy by měly aktivně podporovat výzvu generálního tajemníka OSN a Rady bezpečnosti OSN požadující globální příměří ve všech koutech světa, a to i prostřednictvím účinných opatření proti nedovolenému obchodu se zbraněmi a posílením transparentnosti a odpovědnosti vývozu zbraní členských států; lituje skutečnosti, že pandemie COVID-19 a její dopady zvýšily politické násilí, zintenzivnily soupeření mezi ozbrojenými skupinami a zhoršily dlouhodobé napětí, přičemž ponechaly oběti ještě více bez ochrany; vyjadřuje vážné obavy ohledně toho, že se v této souvislosti zvýšilo sexuální násilí související s konflikty, navzdory tomu, že rok 2020 byl rokem 20. výročí rezoluce Rady bezpečnosti OSN o ženách, míru a bezpečnosti (rezoluce č. 1325);

92.  připomíná své usnesení ze dne 27. února 2014 o používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi(11) a vyjadřuje trvající znepokojení nad používáním těchto letounů mimo mezinárodní právní rámec; znovu vyzývá EU, aby urychleně vypracovala právně závazný rámec pro používání bezpilotních letounů vybavených zbraněmi s cílem zajistit, aby se členské státy v souladu se svými právními závazky nedopouštěly nezákonného cíleného zabíjení ani takovéto zabíjení neumožňovaly třetím státům; dále vyzývá Komisi, aby v budoucnu Parlament pravidelně a řádně informovala o všech případech, kdy jsou finanční prostředky EU využívány na projekty v oblasti výzkumu a vývoje související s výrobou bezpilotních letounů; vyzývá k provádění posouzení dopadu na lidská práva v případě dalších projektů zaměřených na vyvíjení bezpilotních letounů; připomíná své usnesení ze dne 12. září 2018 o autonomních zbraňových systémech(12) a naléhavě vyzývá vysokého představitele, místopředsedu Komise a členské státy, aby zakázaly vývoj, výrobu a používání plně autonomních zbraní, které postrádají smysluplnou lidskou kontrolu nad kritickými funkcemi výběru cíle a útoku na něj; trvá na tom, aby bylo zahájeno mezinárodní jednání o právně závazném nástroji, který by smrtící autonomní systémy bez smysluplné lidské kontroly zakázal; naléhavě vyzývá vysokého představitele, místopředsedu Komise a členské státy, aby v tomto ohledu přijali společný postoj pro mezinárodní jednání;

Existence válek a konfliktů po celém světě a jejich dopad na lidská práva

93.  zdůrazňuje mnohostrannou hrozbu pro požívání lidských práv, kterou přinesly moderní ozbrojené konflikty, jež kromě států často zahrnují i nestátní subjekty a teroristické organizace a mají katastrofální humanitární důsledky; poukazuje na porušování lidských práv soukromými vojenskými a bezpečnostními společnostmi; zdůrazňuje, že oběti porušování lidských práv mají velmi omezený přístup ke spravedlnosti na územích, která jsou okupována nebo anektována, včetně oblastí zmrazených konfliktů, kde chybí rozvinuté právní a institucionalizované struktury na ochranu lidských práv nebo jsou tyto struktury nedostatečné; připomíná svoji výzvu, aby EU posílila svou reakci na konflikty, pro niž by měla být schopna plně rozvinout a zavést vlastní nástroje samostatně i ve spolupráci s partnerskými zeměmi a regionálními organizacemi, včetně důrazného zaměření se na humanitární pomoc, předcházení konfliktům, přechodnou justici, mediaci a zprostředkování, a rovněž na usmíření, řešení základních příčin konfliktů, a poskytování nezbytné podpory mezinárodním misím v oblasti budování a udržování míru a misím EU v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky a operací obnovy po skončení konfliktu, které budou podporovat a uplatňovat rozhodné začleňování a kontrolu lidských práv a spolehlivého genderového hlediska;

94.  vítá novou koncepci zprostředkování míru ze strany EU, která rozšiřuje soubor nástrojů EU v oblasti řešení krizí na obecnější cíl transformace konfliktu, a podporuje rozvoj dalších nástrojů pro dialog a kapacity v této oblasti; připomíná svou výzvu členským státům, aby pomohly omezit ozbrojené konflikty a závažná porušování lidských práv nebo mezinárodního humanitárního práva tím, že budou přísně dodržovat ustanovení článku 7 Smlouvy OSN o obchodu se zbraněmi týkající se Vývozu a posouzení vývozu a ustanovení Kodexu chování EU pro vývoz zbraní, a to i pokud jde o jakýkoli transfer zbraní, vybavení pro sledování a zpravodajské vybavení, jež by vedlo k riziku dovozu zbraní státním nebo nestátním aktérům dopouštějícím se porušování lidských práv nebo mezinárodního humanitárního práva nebo toto porušování umožňujícím; znovu vyzývá k přísnějším kontrolám vývozu zbraní z EU v celé EU, k lepší kontrole konečného použití vyvážených zbraní a k větší koordinaci vnitrostátních rozhodnutí o vývozu zbraní;

95.  vyzývá vysokého představitele, místopředsedu Komise, a Radu, aby věnovaly zvláštní pozornost situaci v oblasti lidských práv na okupovaných nebo anektovaných územích a aby přijaly účinná opatření k zabránění závažnému porušování lidských práv na místě; trvá na tom, že je důležité zajistit soudržnost politiky EU v případech, kdy dochází k okupaci nebo anexi území; připomíná, že politika EU by se ve všech těchto situacích měla řídit mezinárodním humanitárním právem, a to i v případech vleklé okupace území; zdůrazňuje, že společnosti se sídlem v EU odpovídají za uplatňování co nejpřísnějších zásad náležité péče při jakékoli hospodářské nebo finanční činnosti na těchto územích nebo ve spolupráci s nimi a za zajištění přísného dodržování mezinárodního práva a sankčních politik EU, pokud se na tyto situace vztahují;

Přechodné soudnictví

96.  vyzývá k podpoře procesů přechodného soudnictví, které posilují postavení občanské společnosti, obětí, marginalizovaných a zranitelných skupin obyvatelstva, žen, dětí, mladých lidí a obyvatel venkova i měst; podporuje vytváření vazeb mezi stálými strukturami, jako jsou vnitrostátní soudní systémy a národní instituce, a sítěmi pro předcházení krutostem a iniciativami v oblasti přechodného soudnictví; zdůrazňuje, že je třeba poskytnout obětem a postiženým komunitám nástroje, prostor a přístup k informacím;

Náležitá péče a odpovědnost podniků

97.  zdůrazňuje, že EU má jedinečnou příležitost vyvinout tlak na podniky, aby dodržovaly lidská práva na globální úrovni, a to pomocí připravované závazné legislativy EU o náležité péči podniků a odpovědnosti podniků, která podnikům ukládá povinnost, aby v rámci svého hodnotových řetězců předcházely možným nebo skutečným nepříznivým dopadům na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu a aby tyto dopady identifikovaly, oznamovaly, zdůvodňovaly a účinně napravovaly a aby nabízely systémy občanskoprávní odpovědnosti a přístupu ke spravedlnosti obětem a zajišťovaly odpovědnost; požaduje, aby se příslušné právní předpisy uplatňovaly na všechny velké podniky, které se řídí právem určitého členského státu, jež jsou usazeny na území Unie nebo jsou činné na vnitřním trhu a na malé a střední veřejně obchodované společnosti a na MSP ve vysoce rizikových odvětvích, s náležitým zohledněním zásady proporcionality; zdůrazňuje, že je třeba zavést a prosazovat správní kontroly a sankce, aby byly právní předpisy účinné a zajistily rovné podmínky pro podniky; považuje za nezbytné, aby strategie náležité péče společností byly definovány a prováděny prostřednictvím smysluplných a pravidelných konzultací se zúčastněnými stranami a aby byly zpřístupněny veřejnosti; vítá skutečnost, že v roce 2020 plně vstoupilo v platnost nařízení o taxonomii EU(13)a nařízení EU o konfliktních minerálech(14), jako konstruktivní krok v této oblasti;

98.  opakuje, že podle odhadů se dvě třetiny obránců lidských práv, kteří byli v loňském roce na celém světě zabiti, zabývaly ochranou své půdy a životního prostředí a obranou práv původních obyvatel, často v souvislosti s podnikáním; zdůrazňuje, že podle vyjádření obránců lidských práv je stále zásadnější, aby EU zavedla pro podniky povinné právní předpisy o náležité péči v oblasti lidských práv;

99.  opakuje své výzvy k boji proti nucené práci a dalším formám porušování lidských práv v dodavatelských řetězcích, včetně porušování environmentálních a pracovních práv i práv domorodého obyvatelstva a hrozeb a útoků na obránce lidských práv, a k jejich vymýcení; vyzývá orgány EU, aby šly příkladem a prováděly důkladné hloubkové kontroly dodavatelů, včetně subdodavatelů, ze zemí mimo EU; vyzývá Komisi a Radu, aby rovným způsobem zakázaly veškerý dovoz výrobků vyrobených v důsledku závažného porušování lidských práv, včetně nucené práce; vyzývá evropské společnosti, aby splnily svou odpovědnost podniků a důkladně prověřily své dodavatelské řetězce, aby se ujistily, že se nepodílejí na porušování lidských práv;

100.  konstatuje, že rok 2021 je rokem 10. výročí obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv, které jsou skutečným rámcem, jehož pokyny, zejména ve třetím pilíři zaměřeném na přístup k nápravě a respekt vůči obráncům lidských práv, poskytují základní strukturu pro spolupráci se třetími zeměmi ohledně prevence a přístupu obětí k soudním i mimosoudním mechanismům pro podávání stížností a pro nápravu; zdůrazňuje, že je důležité, aby všechny země plně uplatňovaly obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, a vyzývá ty členské státy EU, které dosud nepřijaly národní akční plány pro obchodní práva, aby tak co nejdříve učinily; zdůrazňuje, že je třeba vytvořit mezinárodně závazný nástroj, který by upravoval činnost nadnárodních korporací a dalších společností v rámci mezinárodního práva v oblasti lidských práv; vybízí EU a její členské státy, aby se konstruktivně účastnily činnosti mezivládní pracovní skupiny OSN pro nadnárodní korporace a jiné podniky s ohledem na lidská práva; považuje to za nezbytný krok v prosazování a ochraně lidských práv;

Význam důrazných doložek o lidských právech v mezinárodních dohodách

101.  připomíná svůj požadavek týkající se systematického začleňování vymáhatelných doložek o lidských právech do všech mezinárodních dohod mezi EU a zeměmi mimo EU, včetně dohod o volném obchodu, dohod o přidružení a samostatných dohod o ochraně investic; vyzývá k lepšímu využívání těchto doložek, mimo jiné zavedením specializovaných mechanismů pro monitorování a řešení problémů; požaduje, aby byly tyto doložky prosazovány prostřednictvím jasných referenčních hodnot a aby byly sledovány se zapojením Parlamentu, občanské společnosti a příslušných mezinárodních organizací; zdůrazňuje, že vytvoření konkrétních referenčních hodnot by mohlo EU vést k tomu, aby prozkoumala zavedení proporcionality do sankcí za nesoulad; zdůrazňuje, že porušení dohod by mělo vést k jasným následkům, k nimž by jako poslední možnost patřilo pozastavení dohody nebo odstoupení EU od dohody v případě velmi závažného nebo stálého porušování lidských práv; doporučuje začlenit mechanismy sledování lidských práv a mechanismy pro stížnosti do všech obchodních dohod a dohod o zahraničních investicích, aby se zajistil účinný přístup k nápravě pro postižené občany a místní zúčastněné strany;

Obchod a všeobecný systém preferencí (GSP)

102.  zdůrazňuje silné spojení mezi obchodem a lidskými právy a podněcující úlohu, kterou pro třetí země hraje podmínění přístupu k obchodu dodržováním lidských práv; bere na vědomí nedávný návrh revidovaného nařízení o GSP předložený Komisí(15), který je příležitostí dále toto spojení posílit; zdůrazňuje nezbytný přínos systému GSP k dosažení cílů Zelené dohody pro Evropu a navrhuje prozkoumat možnost preferenčního zacházení s udržitelným zbožím; zdůrazňuje, že přístup ke statusu GSP+ je závislý na dodržování mezinárodních úmluv a pokroku v oblasti lidských práv, a požaduje přísné uplatňování podmíněnosti na partnerské země, včetně odebrání statusu GSP+, je-li to nutné; vyzývá Komisi, aby při posuzování plnění závazků v rámci systému GSP+ používala jasné a transparentní referenční hodnoty;

103.  zdůrazňuje, že je třeba pokračovat v zapojení a dialogu mezi EU a všemi zúčastněnými stranami v přijímajících zemích, zejména organizacemi občanské společnosti a odbory, a dále zlepšit transparentnost a monitorování, aby se zajistilo, že systém GSP splní svůj cíl udržitelného rozvoje a řádné správy věcí veřejných;

Digitální technologie

104.  zdůrazňuje významnou úlohu digitálních technologií, zejména během pandemie COVID-19; zdůrazňuje, že tyto technologie budou nadále zaváděny po celém světě v období po skončení pandemie a že by měly být náležitě regulovány s cílem využít jejich silné stránky a současně se vyhnout jakýmkoli negativním dopadům na lidská práva; zdůrazňuje zejména význam účinných záruk, pokud jde o právo na soukromí a ochranu údajů v systémech hromadného sledování souvisejících se zdravím, a jejich přiměřeného používání, které by mělo být rovněž časově omezeno; zdůrazňuje zjevná rizika nevhodného používání sledovacích technologií proti obráncům lidských práv, opozičním představitelům, novinářům, občanské společnosti a dalším osobám, a to i proto, že tyto technologie představují vážnou překážku obrany lidských práv, riziko pro soukromí a svobodu projevu a vážnou hrozbu pro demokratické instituce; vyzývá EU, aby v této oblasti urychleně vytvořila pevný regulační rámec, který by zaručil, že používání těchto technologií bude v souladu s mezinárodními normami v oblasti lidských práv; vyzývá EU a její členské státy, aby zajistily plně náležitou péči, pokud jde o lidská práva a řádné prověřování vývozu evropské technologie dohledu a technické pomoci; vyzývá EU a její členské státy, aby spolupracovaly s vládami třetích zemí s cílem ukončit represivní právní postupy v oblasti kybernetické bezpečnosti a boje proti terorismu; vyzývá EU, aby se ujala iniciativy na podporu okamžitého celosvětového moratoria na prodej, převod a používání technologií spyware;

105.  bere na vědomí přínosy, které vyplývají ze zvýšeného používání umělé inteligence, zdůrazňuje však, že tyto technologie musí být vyvíjeny, zaváděny a používány za vhodného lidského dohledu, plně transparentním způsobem a se zajištěním odpovědnosti a zákazu diskriminace, zejména aby se zabránilo jak předpojatosti při automatizovaném rozhodování, tak porušování ochrany údajů;

106.  zdůrazňuje nepostradatelnou úlohu sociálních platforem při dosahování pokroku v oblasti svobody projevu a práva organizovat se, ale poukazuje na to, že jsou zapotřebí řádné záruky, které zabrání na jedné straně manipulaci nebo neoprávněnému omezení nebo cenzuře obsahu uživatelů, včetně automatizované cenzury, a na druhé straně šíření nenávistných verbálních projevů, falešných zpráv, dezinformací a záměrně škodlivého obsahu; vyzývá EU, aby navrhla způsoby, jak usnadnit práci obránců lidských práv na internetu a podpořit uznání myšlenky, že diskuse o lidských právech by měla být podporována a chráněna za všech okolností; vítá přijetí nových pravidel EU pro kontrolu vývozu, zprostředkování, technické pomoci, tranzitu a přepravy technologií dvojího užití;

107.  zdůrazňuje, že demokracie čelí stále většímu ohrožení prostřednictvím skrytého zahraničního financování, dezinformací a dalšího zasahování na internetu, a zdůrazňuje, že v autoritářských státech je internet a kyberprostor často jedinou oblastí, která nepodléhá státní kontrole a cenzuře obránců lidských práv, svobodných médií a prodemokratické opozice; vyzývá Komisi a Radu, aby posílily reakci EU a usilovaly o vytvoření mezinárodních bezpečnostních opatření proti dezinformacím, kybernetickým útokům a dalším hybridním hrozbám pocházejícím od zlovolných zahraničních aktérů, kteří se snaží podkopat odolnost společnosti a demokratické procesy v EU, v našem sousedství i mimo něj; zdůrazňuje, že je třeba, aby se výzkumu nových způsobů boje proti šíření falešných zpráv dostalo větší veřejné podpory;

Trest smrti, mučení a jiné formy špatného zacházení

108.  připomíná svůj důrazný nesouhlas s trestem smrti s ohledem na jeho krutou a nevratnou povahu a požaduje, aby EU zesílila své úsilí ohledně podpory jeho celosvětového zrušení; poukazuje na to, že se v roce 2020 objevila pozitivní tendence směřující k moratoriu na výkon trestu smrti s cílem tento trest zcela zrušit, přičemž 123 států hlasovalo pro rezoluci Valného shromáždění OSN o této otázce; je však mimořádně znepokojen dramatickým nárůstem poprav v některých zemích; naléhavě žádá EU a její členské státy, aby na všech mezinárodních fórech obhajovaly zrušení trestu smrti a zasazovaly se o co nejširší podporu tohoto postoje;

109.  lituje skutečnosti, že je v mnoha zemích nadále obecně rozšířeno mučení a nelidské či ponižující zacházení, a žádá EU, aby zesílila své úsilí zaměřené na vymýcení těchto praktik a současně podporovala oběti a prosazovala mechanismy, které poženou pachatele k odpovědnosti; vyzývá všechny země, které tak ještě neučinily, aby se staly smluvní stranou Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a jejího opčního protokolu; uznává význam organizací občanské společnosti a obránců lidských práv v boji proti mučení a jiným formám špatného zacházení; co nejostřeji odsuzuje porušování lidských práv, k němuž došlo v detenčních zařízeních, a vyzývá k systematickému vyšetřování všech případů údajného porušování;

o
o   o

110.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi 76. zasedání Valného shromáždění OSN, předsedovi Rady OSN pro lidská práva, vysokému komisaři OSN pro lidská práva a vedoucím delegací EU.

(1) Úř. věst. L 410 I, 7.12.2020, s. 1. (2) Úř. věst. L 206, 11.6.2021, s. 1. (3) Úř. věst. L 209, 14.6.2021, s. 1. (4) Úř. věst. C 118, 8.4.2020, s. 15. (5) Úř. věst. C 411, 27.11.2020, s. 30. (6) Úř. věst. C 404, 6.10.2021, s. 202. (7) Úř. věst. C 456, 10.11.2021, s. 94. (8) Úř. věst. C 474, 24.11.2021, s. 11. (9) Úř. věst. C 15, 12.1.2022, s. 111. (10) Přijaté texty, P9_TA(2021)0388. (11) Úř. věst. C 285, 29.8.2017, s. 110. (12) Úř. věst. C 433, 23.12.2019, s. 86. (13) Úř. věst. L 198, 22.6.2020, s. 13. (14) Úř. věst. L 130, 19.5.2017, s. 1. (15) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady předložený Komisí o uplatňování systému všeobecných celních preferencí a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 (COM(2021)0579).

Doporučení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2022 Radě a místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku týkajícím se korupce a lidských práv (2021/2066(INI))

P9_TA(2022)0042 A9-0012/2022

Evropský parlament,

–  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů proti korupci (UNCAC), která vstoupila v platnost dne 14. prosince 2005,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a Deklaraci OSN o zastáncích lidských práv,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních obchodních transakcích, na doporučení Rady z roku 2009 k dalšímu boji proti podplácení, na doporučení z roku 1996 týkající se daňové uznatelnosti úplatků zahraničních veřejných činitelů a na další související nástroje,

–  s ohledem na zprávu OECD z roku 2010 nazvanou „Ukončení pracovního poměru ve veřejném sektoru: osvědčené postupy pro předcházení střetu zájmů“,

–  s ohledem na Úmluvu o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie z roku 1997(1),

–  s ohledem na akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období 2020–2024, který přijala Rada Evropské unie dne 18. listopadu 2020,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se ochránců lidských práv, které byly přijaty na 2914. zasedání Rady pro obecné záležitosti dne 8. prosince 2008,

–  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje stanovené v rezoluci OSN ze dne 25. září 2015 nazvané „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, včetně cíle udržitelného rozvoje č. 16, který se týká úsilí o potírání korupce,

–  s ohledem na zprávu Evropské investiční banky (EIB) ze dne 8. listopadu 2013 nazvanou „Politika předcházení a zamezování protiprávnímu jednání v aktivitách Evropské investiční banky“ (politika EIB v oblasti boje proti podvodům),

–  s ohledem na obecné zásady v oblasti podnikání a lidských práv: provádění rámce OSN nazvaného „Chránit, respektovat a napravovat“,

–  s ohledem na vydání pokynů OECD pro nadnárodní společnosti z roku 2011 a na standardy pro boj proti korupci, které tato organizace vytvořila,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 20. června 2016 o podnikání a lidských právech,

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2020/1998 ze dne 7. prosince 2020 o omezujících opatřeních proti závažnému porušování a zneužívání lidských práv(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2021 o globálním režimu sankcí EU v oblasti lidských práv (unijní Magnitského zákon)(3),

–  s ohledem na globální režim protikorupčních sankcí Velké Británie z roku 2021 a na obecné zásady této země pro odškodnění zahraničních obětí (včetně postižených států) v případech úplatkářství, korupce a hospodářské trestné činnosti,

–  s ohledem na nová závazná pravidla přijatá francouzským Parlamentem pro navracení zkonfiskovaného odcizeného majetku lidem v zemích původu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2021 obsahující doporučení Komisi k náležité péči a odpovědnosti podniků(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2020 o udržitelné správě a řízení společností(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2021 o dopadech změny klimatu na lidská práva a úloze ochránců životního prostředí v této oblasti(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2020 o zahraničně politických důsledcích rozšíření onemocnění COVID-19(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2017 o korupci a lidských právech ve třetích zemích(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2015 o vyhýbání se daňovým povinnostem a o daňových únicích, sociální ochraně a rozvoji v rozvojových zemích(10),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2013 o korupci ve veřejném a soukromém sektoru: dopad na lidská práva ve třetích zemích(11),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu(12) a na balíček návrhů právních předpisů Evropské komise za účelem posílení pravidel boje proti praní peněz a proti financování terorismu zveřejněný dne 20. července 2021,

–  s ohledem na čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) týkající se mimořádně závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem, včetně korupce, v nichž může EU prostřednictvím směrnic zavést společná pravidla,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii(13),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1153 ze dne 20. června 2019 o stanovení pravidel usnadňujících používání finančních a dalších informací k prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání určitých trestných činů a o zrušení rozhodnutí Rady 2000/642/SVV(14),

–  s ohledem na trestněprávní a občanskoprávní úmluvy Rady Evropy o korupci, na další právní nástroje a politická doporučení v této věci přijaté orgány Rady Evropy, včetně společných pravidel pro potírání korupce při financování politických stran a volebních kampaní, a na rezoluce (98) 7 a (99) 5 přijaté Výborem ministrů Rady Evropy ve dnech 5. května 1998 a 1. května 1999, kterými byla ustavena Skupina států proti korupci (GRECO),

–  s ohledem na rezoluci Výboru ministrů Rady Evropy (97) 24 ze dne 6. listopadu 1997 o dvaceti vůdčích zásadách boje proti korupci,

–  s ohledem na prohlášení skupiny GRECO ze dne 15. dubna 2020 o korupčních rizicích a užitečných odkazech na právní předpisy v souvislosti s pandemií COVID-19,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014 ze dne 22. října 2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací(15),

–  s ohledem na politické prohlášení nazvané „Náš společný závazek účinně řešit problémy a provádět opatření k prevenci a potírání korupce a posilovat mezinárodní spolupráci“, které přijalo Valné shromáždění OSN dne 2. června 2021 během svého zvláštního zasedání zaměřeného na boj proti korupci, a na přispění EU k výslednému dokumentu zvláštního zasedání Valného shromáždění OSN týkajícího se korupce ze dne 17. prosince 2019,

–  s ohledem na zprávu pracovní skupiny OSN k otázce lidských práv a nadnárodních korporací a ostatních podniků ze dne 17. června 2020 nazvanou „Propojení agendy týkající se podniků a lidských práv s bojem proti korupci“,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN o státních institucích pro podporu a ochranu lidských práv přijatou dne 17. prosince 2015 a rezoluci Rady OSN pro lidská práva o státních institucích pro podporu a ochranu lidských práv přijatou dne 29. září 2016,

–  s ohledem na zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) ze dne 21. dubna 2020 o výzvách, jimž státy čelí, a osvědčených postupech, jež používají při začleňování hlediska lidských práv do svých celostátních strategií a politik pro boj proti korupci, včetně těch, které se týkají nestátních subjektů, např. soukromého sektoru,

–  s ohledem na zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 15. dubna 2016 o osvědčených postupech, jak bojovat proti negativnímu dopadu korupce na požívání všech lidských práv, a s ohledem na závěrečnou zprávu Poradního výboru Rady pro lidská práva OSN ze dne 5. ledna 2015 týkající se nepříznivého dopadu korupce na požívání lidských práv,

–  s ohledem na návrh hlavních směrů Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva týkajících se rámce pro lidská práva při vymáhání odcizeného majetku,

–  s ohledem na iniciativu OSN nazvanou „Globální pakt“, jejímž cílem je sladit strategie a opatření s obecnými zásadami v oblasti lidských práv, zaměstnanosti, životního prostředí a boje proti korupci,

–  s ohledem na doporučení Finančního akčního výboru,

–  s ohledem na každoroční index vnímání korupce, který vypracovává organizace Transparency International,

–  s ohledem na článek 118 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A9-0012/2022),

A.  vzhledem k tomu, že korupce usnadňuje, udržuje a institucionalizuje porušování lidských práv a brání dodržování a požívání těchto práv; vzhledem k tomu, že korupce je trestným činem uvedeným v čl. 83 odst. 1 SFEU, který si vzhledem ke své obzvláště závažné povaze a přeshraničnímu rozměru vyžaduje společnou definici a přístup;

B.  vzhledem k tomu, že korupce neúměrně postihuje nejzranitelnější a marginalizované jednotlivce a skupiny ve společnosti, porušuje právo na nediskriminaci a brání jim, zejména ženám, v rovném přístupu k politické účasti, základním a veřejným službám, spravedlnosti, přírodním zdrojům, pracovním místům, vzdělávání, zdravotní péči a bydlení; vzhledem k tomu, že korupce prohlubuje chudobu a nerovnost tím skrze zpronevěru bohatství a veřejných statků a zároveň oslabuje ochranu přírody a udržitelnost životního prostředí;

C.  vzhledem k tomu, že korupce je složitý a celosvětový jev, který existuje ve všech zemích světa bez ohledu na jejich hospodářské a politické systémy; vzhledem k tomu, že boj proti korupci si žádá mezinárodní spolupráci a že je nedílnou součástí mezinárodních závazků, pokud jde o naplňování lidských práv, ochranu planety a zajištění míru a prosperity pro všechny její obyvatele do roku 2030, a to v rámci cílů udržitelného rozvoje vytyčených OSN, zejména pak cíle č. 16, který klade důraz na podporu spravedlivých, mírumilovných a inkluzivních společností a který mimo jiné zavazuje mezinárodní společenství zejména ke zvýšení úsilí o vymáhání a navracení odcizeného majetku;

D.  vzhledem k tomu, že korupce mimo jiné typicky zahrnuje zneužívání moci, nedostatečnou odpovědnost, bránění spravedlnosti, nepřiměřené ovlivňování, institucionalizaci diskriminace, klientelismus, uchvácení státu, nepotismus, udržování kleptokratických systémů a narušení tržních mechanismů, přičemž často bývá spojena s organizovaným zločinem a usnadňuje ji nedostatečná transparentnost a chybějící přístup k informacím; vzhledem k tomu, že narůstající autoritářství a vzestup nedemokratických režimů je živnou půdou korupce, přičemž boj proti ní vyžaduje mezinárodní spolupráci s podobně smýšlejícími demokraciemi; vzhledem k tomu, že korupce vede ke zranitelnosti zemí vůči škodlivému vlivu ze zahraničí a že dále poškozuje demokratické instituce;

E.  vzhledem k tomu, že země, komunity, společnosti nebo jednotlivci se mohou stát oběťmi korupce, zejména osoby, které se podílejí na vyšetřování, oznamování a stíhání korupce a které jsou vystaveny zvýšenému riziku a potřebují účinnou ochranu; vzhledem k tomu, že oznamování korupce je hlavní příčinou vražd novinářů a že podle Výboru na ochranu novinářů bylo v roce 2021 zavražděno pět novinářů, kteří vyšetřovali případy korupce; vzhledem k tomu, že ochrana oznamovatelů před odvetnými opatřeními a poskytování účinné právní ochrany a zajištění bezpečných postupů oznamování pro tyto oznamovatele ve veřejném i soukromém sektoru tvoří nedílnou součást boje proti korupci; vzhledem k tomu, že veškerá protikorupční opatření musí být v souladu s lidskoprávními standardy;

F.  vzhledem k tomu, že korupce podrývá veřejnou správu a kvalitu veřejných služeb, oslabuje účinnost a efektivitu demokratických institucí, řízení korporátních celků, systém brzd a protivah a demokratické zásady, podkopává právní stát, narušuje důvěru veřejnosti a brání v udržitelném rozvoji, což má za následek beztrestnost pachatelů, nezákonné obohacování těch, kteří jsou u moci, a uchvacování moci s cílem uniknout trestnímu stíhání; vzhledem k tomu, že chybějící nezávislý soudní systém narušuje dodržování zásad právního státu; vzhledem k tomu, že korupce je významným urychlovačem a prvkem konfliktů, zejména v rozvojových zemích, a destabilizuje úsilí o budování míru, což vede k masivnímu porušování lidských práv a v některých případech ke ztrátám na životech; vzhledem k tomu, že daňové ráje a také finanční a právní subjekty, z nichž je mnoho usazeno v Evropě, usnadňují a podporují nezákonné finanční toky z rozvojových zemí; vzhledem k tomu, že vyšetřování a stíhání těchto trestných činů je nadále omezené;

G.  vzhledem k tomu, že korupční praktiky v politice, jako jsou volební podvody, nezákonné financování politických kampaní a politických stran a klientelismus oslabují občanská a politická práva účastnit se veřejných záležitostí a volit a být volen do veřejných funkcí a narušují důvěru v politické strany, volené zástupce, demokratické procesy a vlády, čímž podkopávají demokratickou legitimitu a důvěru veřejnosti v politiku; vzhledem k tomu, že bez účinné regulace je financování politických kampaní a politických stran obzvláště vystaveno riziku korupce a tyto prostředky jsou po celém světě využívány zejména soukromými subjekty a cizími státy k ovlivňování voleb, kampaní k referendům a sociálním diskuzím a k vměšování se do těchto procesů; vzhledem k tomu, že některé cizí státy a nestátní subjekty využívají korupci jako nástroj zahraniční politiky, který brání pokroku směrem k funkčním demokraciím, a stále více provádějí strategie získávání elit na svou stranu a kooptování úředníků veřejné správy jak v EU, tak ve světě s cílem prosazovat své zájmy v legislativních a politických procesech;

H.  vzhledem k tomu, že v některých zemích současná krize COVID-19 prohloubila porušování lidských práv související s korupcí, neboť státy s vyššími úrovněmi korupce čelí vyššímu počtu úmrtí v souvislosti s onemocněním COVID‑19 a nejzranitelnější skupiny obyvatel jsou nepřiměřeně zasaženy; vzhledem k tomu, že korupce omezuje požívání lidských práv, základních svobod a přiměřené životní úrovně, neboť ochromuje schopnost států poskytovat a spravedlivě distribuovat veřejné zdravotní služby nebo očkovací látky; vzhledem k tomu, že odvětví farmaceutických výrobků a zdravotnických prostředků je vůči korupci obzvláště zranitelné; vzhledem k tomu, že mnohé vlády zneužily mimořádné pravomoci související s krizí COVID-19, aby ve svých rukách soustředily více moci a vystupňovaly tvrdé zákroky proti novinářům, oznamovatelům a organizacím občanské společnosti pracujícím na odhalování korupce;

I.  vzhledem k tomu, že vnější důvěryhodnost EU závisí také na uplatňování účinných protikorupčních opatření v jejích členských státech a na unijní úrovni; vzhledem k tomu, že několik členských států EU zaujímá přední místo v indexu finančního tajemství sítí daňové spravedlnosti za rok 2020, který řadí jurisdikce podle úrovně utajení a rozsahu offshorových činností; vzhledem k tomu, že v členských státech byly zaznamenány nedostatky v přezkumech Globálního fóra OECD pro transparentnost a výměnu informací pro daňové účely a Finančního akčního výboru; vzhledem k tomu, že členské státy EU by měly zvýšit transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků;

J.  vzhledem k tomu, že režimy občanství a pobytu pro investory zavedené v některých členských státech jsou zneužívány k praní peněz nebo zatajování finančních prostředků získaných z korupční činnosti; vzhledem k tomu, že mnoho členských států má zavedená pravidla, která mají zabránit nepatřičnému ovlivňování a korupci ze strany zákonodárců a veřejných činitelů, včetně bývalých veřejných činitelů, kteří hrají zásadní úlohu při prevenci, odhalování a monitorování korupčních činností, avšak tato pravidla jsou prosazována pouze částečně, zatímco harmonizovaná pravidla na úrovni EU jsou nedostatečná a je třeba je posílit;

K.  vzhledem k tomu, že Valné shromáždění OSN ve svém politickém prohlášení ze dne 2. června 2021 uznalo svoji povinnost a nutnost naléhavě přijmout opatření proti korupci a zavázalo se, že zdvojnásobí úsilí vynakládané na prevenci a zaujme mnohostranný přístup vůči korupci, zejména s ohledem na pandemii COVID-19;

L.  vzhledem k tomu, že EU podporuje třetí země v jejich boji proti korupci nejen prostřednictvím technické pomoci, diplomatické činnosti a finanční podpory, jakož i za pomoci mnohostranných fór, ale také prostřednictvím unijních právních předpisů a vytváření standardů, pokynů a rámců pro vnější činnost;

M.  vzhledem k tomu, že Rada se v rámci akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii na období 2020–2024 zavázala bojovat proti korupci prostřednictvím komplexní pomoci poskytované v podobě podpory reformních procesů veřejné správy, účinných protikorupčních strategií a právních rámců, včetně ochrany oznamovatelů a svědků, specializovaných orgánů, parlamentů, nezávislých sdělovacích prostředků a organizací občanské společnosti a také podporou ratifikace a uplatňování úmluvy UNCAC; vzhledem k tomu, že vnější důvěryhodnost EU závisí také na uplatňování účinných protikorupčních opatření v jejích členských státech;

N.  vzhledem k tomu, že soukromý sektor a podniky, zejména nadnárodní společnosti a bankovní subjekty, mohou sehrát klíčovou úlohu v boji proti korupci na celém světě a v omezování jejích dopadů na lidská práva; vzhledem k tomu, že bankovní subjekty mohou významně přispět k odhalování praní peněz, financování terorismu a dalších nezákonných činností souvisejících s korupcí, což zdůrazňuje význam navázání plodných vztahů spolupráce mezi státními institucemi a soukromým sektorem;

O.  vzhledem k tomu, že závazné právní předpisy týkající se náležité péče podniků jsou nepostradatelnými prostředky k prevenci, řešení a účinné nápravě porušování lidských práv a ochrany životního prostředí na celém světě v celém dodavatelském řetězci a neměly by mít negativní dopad na malé a střední podniky; vzhledem k tomu, že ustanovení úmluvy UNCAC by měla tvořit součást povinností náležité péče, které jsou stanoveny v připravovaném návrhu Komise k tomuto tématu;

P.  vzhledem k tomu, že režimy sankcí EU v jednotlivých zemích již umožňují cílená opatření vůči osobám a subjektům odpovědným za narušování demokracie a právního státu, včetně závažných finančních pochybení v souvislosti s veřejnými prostředky, pokud se na tyto činy vztahuje úmluva UNCAC; vzhledem k tomu, že přijetí globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv (unijní Magnitského zákon) zásadním způsobem doplňuje soubor unijních nástrojů; vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně požadoval rozšíření jeho oblasti působnosti tak, aby výslovně zahrnoval korupční jednání, s cílem účinně bojovat proti veškerému porušování lidských práv bez ohledu na povahu trestného činu a vytvořit doplňkový režim v případě, že korupční jednání nebude zahrnuto do revize stávajícího režimu; vzhledem k tomu, že Spojené státy, Kanada a Spojené království rovněž přijaly obdobné protikorupční sankční režimy;

1.  doporučuje Radě a místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku:

2.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto doporučení Radě a místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

(1) Úř. věst. C 195, 25.6.1997, s. 2. (2) Úř. věst. L 410 I, 7.12.2020, s. 1. (3) Přijaté texty, P9_TA(2021)0349. (4) Úř. věst. C 474, 24.11.2021, s. 11. (5) Úř. věst. C 445, 29.10.2021, s. 94. (6) Úř. věst. C 15, 12.1.2022, s. 111. (7) Úř. věst. C 425, 20.10.2021, s. 63. (8) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 82. (9) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 125. (10) Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 59. (11) Úř. věst. C 181, 19.5.2016, s. 2. (12) Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 43. (13) Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 39. (14) Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 122. (15) Úř. věst. L 317, 4.11.2014, s. 1.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2022 o řešení necelních a nedaňových překážek na jednotném trhu (2021/2043(INI))

P9_TA(2022)0043 A9-0336/2021

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. března 2020 nazvané „Identifikace a řešení překážek pro jednotný trh“ (COM(2020)0093),

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. března 2020 nazvané „Dlouhodobý akční plán pro lepší provádění a prosazování pravidel jednotného trhu“ (COM(2020)0094),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. listopadu 2020 nazvané „Nový program pro spotřebitele – Posílení odolnosti spotřebitele pro udržitelné oživení“ (COM(2020)0696),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Aktualizace nové průmyslové strategie 2020: budování silnějšího jednotného trhu pro oživení Evropy“ (COM(2021)0350),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. března 2021 nazvané „Společná cesta k bezpečnému a trvalému opětovnému otevření“ (COM(2021)0129),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. ledna 2021 o posílení jednotného trhu: budoucnost volného pohybu služeb(1) a na stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci k tomuto tématu,

–  s ohledem na nařízení (EU) 2018/1724 ze dne 2. října 2018, kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012 („nařízení o jednotné digitální bráně“)(2),

–  s ohledem na stanovisko Evropského výboru regionů nazvané „Zpráva o překážkách jednotného trhu a akční plán pro prosazování jednotného trhu“ (COR 2020/02355),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k: a) sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvanému „Dlouhodobý akční plán pro lepší provádění a prosazování pravidel jednotného trhu“ (COM(2020)0094) a b) sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvanému „Identifikace a řešení překážek pro jednotný trh“ (COM(2020)0093) (EESC 2020/01412),

–  s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 10. března 2020 „Cesty podniků na jednotném trhu: překážky a omezení v praxi“ (SWD(2020)0054),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne úterý 8. září 2020 nazvaný „Hodnocení nařízení o blokových výjimkách pro vertikální dohody“ (SWD(2020)0172),

–  s ohledem na studii generálního ředitelství Evropské komise pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky z července 2020 nazvanou „Územní omezení dodávek v maloobchodu v EU“,

–  s ohledem na studii unie Benelux z února 2018 nazvanou „Územní omezení dodávek v maloobchodu v Belgii, Nizozemsku a Lucembursku“,

–  s ohledem na studii tematické sekce Evropského parlamentu pro hospodářskou politiku a politiku v oblasti vědy a kvality života z listopadu 2020 nazvanou „Právní překážky bránící uplatňování pravidel jednotného trhu v členských státech“,

–  s ohledem na studii Oddělení pro podporu správy ekonomických záležitostí Evropského parlamentu z října 2020 nazvanou „Souvislosti evropského semestru, vydání z podzimu 2020 – Evropský semestr z parlamentní perspektivy“,

–  s ohledem na studii tematické sekce Evropského parlamentu pro hospodářskou politiku a politiku v oblasti vědy a kvality života z února 2021 „Dopad onemocnění COVID-19 na vnitřní trh“,

–  s ohledem na studii tematické sekce Evropského parlamentu pro hospodářskou politiku a politiku v oblasti vědy a kvality života z února 2019 „Přínos pro růst: Jednotný trh služeb – Zajištění hospodářských přínosů pro občany a podniky“,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 5/2016 ze dne 14. března 2016 nazvanou „Zajistila Komise účinné provádění směrnice o službách?“,

–  s ohledem na studii výzkumné služby Evropského parlamentu z dubna 2019 nazvanou „Přehled nákladů vyplývajı́cı́ch z neexistence společného evropského postupu“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2018 o balíčku pro jednotný trh(3),

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A9-0336/2021),

A.  vzhledem k tomu, že obchod na jednotném trhu představuje 56 milionů pracovních míst v Evropě a vytváří 25 % HDP EU; vzhledem k tomu, že zemědělsko-potravinářské odvětví je největším výrobním odvětvím EU, pokud jde o pracovní místa a přidanou hodnotu;

B.  vzhledem k tomu, že udržitelný rozvoj a vysoká úroveň sociálních a environmentálních norem jsou předpokladem pro určitou formu produktivity, která je slučitelná s cíli udržitelného rozvoje Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a s cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality;

C.  vzhledem k tomu, že ochrana a prosazování sociálních, pracovních a odborových práv, včetně kolektivního vyjednávání, spravedlivých mezd a dobrých pracovních podmínek, je nedílnou součástí budování dobře fungujícího, spravedlivého, inkluzivního a udržitelného jednotného trhu, který poskytuje kvalitní zboží a služby; vzhledem k tomu, že hospodářské svobody poskytování zboží a služeb by neměly převážit nad základními právy, včetně sociálních, pracovních a odborových práv, ani je oslabovat;

D.  vzhledem k tomu, že komplexní posouzení necelních překážek pro jednotný trh, zejména v zemědělsko-potravinářském odvětví, by mohlo být použito jako impuls k odstranění těchto překážek;

E.  vzhledem k tomu, že posouzení překážek pro jednotný trh by mělo být založeno mj. na zkušenostech a vnímání podniků, pracovníků a spotřebitelů, kteří se každý den do určité míry zapojují do jednotného trhu, a rovněž na účelu stávajících pravidel upravujících jednotný trh; vzhledem k tomu, že stávající překážky pro jednotný trh nadměrně ovlivňují nebo dokonce poškozují malé a střední podniky a mikropodniky a brání jejich přeshraničním činnostem;

F.  vzhledem k tomu, že fungování jednotného trhu, účinné provádění stávajících právních předpisů EU a odstranění překážek závisí jak na Komisi, tak na členských státech;

G.  vzhledem k tomu, že mnoho překážek ovlivňujících jednotný trh vyplývá z nesprávného nebo neúplného uplatňování právních předpisů EU, nedostatečného provádění unijního práva do vnitrostátních právních rámců, neexistence vhodných právních předpisů EU zaměřených na odstranění stávajících překážek, omezeného přístupu k nezbytným informacím či jednostranných politických opatření přijímaných členskými státy; vzhledem k tomu, že zbytečné regulační zásahy na úrovni EU by mohly rovněž nepříznivě ovlivňovat jednotný trh vytvářením překážek, jako jsou vysoké náklady na dodržování předpisů nebo právní nejistota pro jednotlivé spotřebitele;

H.  vzhledem k tomu, že roztříštěnost, restriktivní vnitrostátní předpisy, nedostatečné nebo nesprávné provádění, byrokratická zátěž a ukládání dodatečných požadavků nad rámec předpisů EU (tzv. gold-plating), jakož i nedostatečné prosazování nebo neexistence vhodných právních předpisů EU zaměřených na odstranění překážek mohou mít negativní důsledky jak na úrovni EU, tak na vnitrostátní úrovni, neboť připravují občany o pracovní místa, spotřebitele o výběr a podnikatele o příležitosti;

I.  chápe necelní překážky jako nepřiměřená nebo diskriminační regulační opatření vedoucí k zátěži či nákladům, jež nese podnik usilující o vstup na trh, avšak nikoli podniky, které se na trhu již nacházejí, nebo k nákladům, které vznikají zahraničním podnikům, nikoli však podnikům tuzemským, aniž je dotčeno právo členských států na regulaci a sledování legitimních cílů veřejné politiky, např. ochrany životního prostředí a spotřebitelských či zaměstnaneckých práv; vzhledem k tomu, že Parlament se necelními překážkami zabýval ve svém usnesení ze dne 26. května 2016(4);

J.  vzhledem k tomu, že „gold-platingem“ se rozumí „postupy, které vedou k tomu, že členské státy zavádějí dodatečné neodůvodněné administrativní požadavky, které nesouvisejí s cíli příslušných právních předpisů a které mohou narušit hladké fungování vnitřního trhu“; vzhledem k tomu, že „gold-plating“ by však měl být odlišován od stanovení přísnějších norem, které jdou nad rámec celounijních minimálních norem v oblasti ochrany životního prostředí a spotřebitelů, zdravotní péče a bezpečnosti potravin;

K.  vzhledem k tomu, že současná Komise dosud nepředložila komplexní legislativní balíček pro řešení nedostatků v uplatňování základních svobod jednotného trhu nad rámec kontroly uplatňování, s výjimkou digitálních iniciativ; vzhledem k tomu, že Komise upřednostnila potřebu lepšího prosazování stávajících právních předpisů v oblasti jednotného trhu společně s řadou digitálních a zelených iniciativ, čímž připravuje půdu pro dvojí transformaci;

L.  vzhledem k tomu, že rozvoj a provádění právních předpisů v oblasti vnitřního trhu musí vždy zajistit řádné zapojení sociálních partnerů a organizací občanské společnosti;

M.  vzhledem k tomu, že Parlament a Rada odmítly některé z návrhů balíčku opatření týkajících se služeb z roku 2016;

N.  vzhledem k tomu, že velká většina podniků se domnívá, že jednotný trh není dostatečně integrovaný; vzhledem k tomu, že roztříštěnost pravidel pro přeshraniční obchod má hluboký dopad na podniky a spotřebitele na celém vnitřním trhu;

O.  vzhledem k tomu, že navzdory úsilí, které bylo v minulosti vyvíjeno prostřednictvím početných programů a aplikací, se obchodníci stále potýkají s hledáním informací o pravidlech a postupech pro přeshraniční poskytování služeb a prodej zboží;

P.  vzhledem k tomu, že 71 % malých a středních podniků, které vyzkoušely stávající systém vzájemného uznávání neharmonizovaného zboží, obdrželo rozhodnutí o odepření přístupu na trh, a vzhledem k tomu, že nedávný přezkum nařízení upravujícího tento systém měl podnikům usnadnit jeho uplatňování tím, že poskytne lepší rámec pro vnitrostátní rozhodování;

Q.  vzhledem k tomu, že směrnice o odborných kvalifikacích(5) je klíčovým nástrojem pro zajištění řádného fungování jednotného trhu, avšak nedostatek nástrojů automatického uznávání kvalifikací a dovedností mezi členskými státy brání mobilitě specialistů, a vytváří tak neopodstatněné překážky bránící volnému pohybu;

R.  vzhledem k tomu, že jednotný trh EU je nikdy nekončícím projektem a rychlý společenský a technologický vývoj na něm může vytvářet nové překážky, a bránit tak jeho plnému uplatňování;

S.  vzhledem k tomu, že digitalizace a používání umělé inteligence a nových technologií mohou jednotnému trhu přinést významnou přidanou hodnotu, což přispěje ke snížení stávajících překážek a omezení, k vytvoření nových obchodních příležitostí a k plnému fungování jednotného digitálního trhu ve prospěch spotřebitelů a podniků; vzhledem k tomu, že s překonáním některých z těchto překážek na jednotném digitálním trhu může pomoci využívání nových technologií a umělé inteligence;

T.  vzhledem k tomu, že nedostatečná minimální harmonizace a nedostatečná standardizace přinášejí dodatečné náklady a snižují bezpečnost výrobků na jednotném trhu a zároveň snižují konkurenceschopnost Evropy na mezinárodních trzích;

U.  vzhledem k tomu, že pro rámec jednotného trhu je nezbytné správně vyvážit hospodářské svobody, sociální práva, zájmy spotřebitelů, pracovníků a podniků a obecný zájem;

V.  vzhledem k tomu, že několik petic týkajících se necelních překážek bylo nedávno předloženo Petičnímu výboru Parlamentu (PETI), například petice č. 0179/2021 a č. 0940/2020;

W.  vzhledem k tomu, že krize způsobená onemocněním COVID-19 představovala otřes pro výrobu i spotřebu a přetvořila jak domácí, tak přeshraniční činnosti s dopady na spotřebitele, podniky a pracovníky a na poskytování služeb; vzhledem k tomu, že některé z těchto účinků mohou být dočasné, ale jiné budou mít trvalé následky pro podobu a potřeby jednotného trhu; vzhledem k tomu, že reakce na pandemii urychlila přechod na digitální služby; vzhledem k tomu, že krize ukázala význam evropské integrace, silných institucí a regulace; vzhledem k tomu, že svévolné postupy zadávání veřejných zakázek během pandemie COVID-19 vážně ovlivnily vnitřní trh a představovaly vážné ohrožení transparentnosti; vzhledem k tomu, že současná obtížná situace si žádá nejen odstranění omezení souvisejících s onemocněním COVID-19, ale také odstranění neodůvodněných překážek, které na vnitřním trhu přetrvávají již několik let, s cílem zlepšit a prohloubit jednotný trh, který je jednou z cest umožňujících překonat tuto krizi;

Stav jednotného trhu a jeho politické cíle

1.  vítá balíček týkající se správy jednotného trhu z března 2020, jehož cílem je zlepšit provádění a prosazování evropských právních předpisů, a to nejprve předložením přehledu stávajících a nadcházejících iniciativ; domnívá se rovněž, že stále přetrvávají nedostatky v legislativě a v oblasti prosazování práva, které brání řádnému fungování jednotného trhu; domnívá se zejména, že chybí iniciativy na zlepšení jednotného trhu služeb;

2.  podporuje sdělení Komise o dlouhodobém akčním plánu pro lepší provádění a prosazování pravidel jednotného trhu, a zejména návrhy na posílení sítě SOLVIT jako nástroje pro řešení sporů jednotného trhu, posílení úlohy Komise pomáhat členským státům při správném, úplném a včasném provádění právních předpisů EU ve vnitrostátních právních řádech s cílem zajistit harmonizovaný výklad a zabránit tzv. gold-platingu, vytvořit nástroj pro překážky na jednotném trhu v rámci jednotné digitální brány a umožnit občanům a podnikům anonymně informovat o regulačních překážkách, s nimiž se setkávají při výkonu svých práv na vnitřním trhu;

3.  poukazuje na to, že cenu za nedostatečné provádění platí jak podniky, tak spotřebitelé, a vybízí Komisi, aby upřednostňovala vhodná donucovací opatření;

4.  zdůrazňuje úsilí o zajištění toho, aby řádné fungování jednotného trhu šlo ruku v ruce s úsilím o dosažení základních cílů EU, pokud jde o udržitelný rozvoj a sociálně tržní hospodářství, jakož i o vysokou úroveň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí;

5.  zdůrazňuje, že jednotný trh je i nadále jedním z největších úspěchů Evropské unie; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby přeorientovala zdroje na problémy, které postihují jednotný trh, zejména neodůvodněné necelní překážky obchodu, které nadále brání realizaci plného potenciálu jednotného trhu pro spotřebitele, pracovníky a podniky, zejména MSP, tím, že vytvářejí zbytečné a nespravedlivé dodatečné překážky pro volný pohyb zboží a služeb;

6.  uznává, že k účinnému odstranění těchto překážek a k dalšímu prohloubení integrace jednotného trhu bude pravděpodobně zapotřebí silnější monitorování i ze strany členských států, opatrnost při regulaci, zjednodušení způsobu, jímž je stávající regulační rámec EU uplatňován, a zvýšený politický důraz na jednotný trh;

7.  uznává zásadní význam politiky ochrany spotřebitele jakožto faktoru posilujícího jednotný trh a přispívajícího k jeho integraci;

8.  vyzývá Komisi, aby využila zdroje Programu pro jednotný trh k posílení správy jednotného trhu a zlepšení jeho fungování, zejména pokud jde o necelní překážky;

9.  vyzývá členské státy, aby respektovaly integritu jednotného trhu prostřednictvím lepší výměny informací o provádění právních předpisů EU a jeho koordinace za podpory Komise, aby se v co největší míře zdržely zavádění odchylných vnitrostátních pravidel a hledaly řešení na evropské úrovni, uplatňovaly pokyny pro zlepšování právní úpravy při zavádění vnitrostátních pravidel, poskytovaly řádné posouzení dopadů a podporovaly zúčastněné strany, aby mohly řádně přispívat k rozhodovacímu procesu, a aby uplatňovaly všechna pravidla odůvodněným, přiměřeným a nediskriminačním způsobem;

10.  zdůrazňuje, že plné dosažení cílů Zelené dohody a Digitální agendy pro Evropu závisí především na účinném fungování jednotného trhu a na odpovídajících veřejných politikách, které jsou klíčovými prvky pro efektivnost trhu a inovace a jedním z nástrojů pro modernizaci evropských ekonomik; domnívá se proto, že problémy jednotného trhu si zaslouží přinejmenším stejnou míru pozornosti jako Zelená dohoda a Digitální agenda pro Evropu; zdůrazňuje, že ostatní evropské politiky by měly zohledňovat pravidla jednotného trhu a musí dodržovat jeho zásady; potvrzuje svůj závazek rozvíjet a chránit odolný a udržitelný vnitřní trh vstřícný vůči spotřebitelům, pracovníkům a podnikům;

11.  vyjadřuje politování nad tím, že mnoho necelních překážek může bránit dosahování cílů průmyslové strategie EU, zejména pokud jde o relokalizaci výroby a posilování odolnosti evropského hospodářství; zdůrazňuje, že odolný integrovaný jednotný trh, v němž jsou odstraněny necelní překážky, je předpokladem pro dosažení cílů průmyslové strategie EU;

12.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily, že budou jednat přiměřeně a důsledně v souladu s legitimními cíli veřejné politiky, jako je veřejné zdraví, životní prostředí, veřejné služby a obecný zájem; vyjadřuje nicméně politování nad tím, že se některé členské státy i nadále odvolávají na veřejný zájem, aby izolovaly své domácí trhy; zdůrazňuje dále, že požadavky, jako jsou nepodložená územní omezení, zbytečné jazykové požadavky a zkoumání ekonomické potřebnosti, vytvářejí neodůvodněné překážky na jednotném trhu, a vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu zdokonalila monitorování členských států, včetně zákonných oznamovacích povinností;

13.  vyjadřuje politování nad tím, že podle parlamentní studie se počet řízení o nesplnění povinnosti vedených proti členským státům v oblasti jednotného trhu mezi lety 2017 a 2019 zvýšil, přičemž v roce 2019 dosáhl 800, což je nejvyšší úroveň od roku 2014;

Překážky pro volný pohyb zboží a služeb

14.  poukazuje na to, že Komise a zúčastněné strany identifikovaly skupinu hlavních neopodstatněných překážek přeshraničních činností, mezi něž patří:

15.  konstatuje, že unijní podniky působící na vnitřním trhu již informovaly o konkrétních příkladech výše uvedených překážek, včetně například požadavků na zahraniční poskytovatele služeb, aby společnost zaregistrovali v obchodním a podnikovém rejstříku hostitelského členského státu, a to i v případě, že jen dočasně vysílají pracovníky na území hostitelského členského státu a nemají tam žádnou infrastrukturu, z níž by vykonávali činnost obvyklým, stabilním a nepřetržitým způsobem;

16.  zdůrazňuje, že nejúčinnějším způsobem, jak omezit roztříštěnost jednotného trhu, je usilovat o harmonizaci tam, kde je to možné; zdůrazňuje, že tato harmonizace by však neměla vést k větší regulační zátěži pro podniky;

17.  zdůrazňuje, že dodržování zásad právního státu posiluje integritu jednotného trhu a připomíná členským státům jejich zákonné oznamovací povinnosti;

18.  zdůrazňuje, že necelní překážky mají mj. závažný dopad na odvětví služeb, a tudíž i na další segmenty ekonomiky, které se o toto odvětví opírají; dále zdůrazňuje, že Komise ve své zprávě identifikovala 24 konkrétních omezení ve 13 odvětvích, která porušují pravidla stanovená ve směrnici o službách(6), včetně některých ustanovení, která jsou diskriminační nebo obsahují požadavky týkající se usazení nebo státní příslušnosti; konstatuje, že cílem tohoto postupu bylo zdokumentovat existenci nebo neexistenci omezení, že posouzení přiměřenosti omezení bylo mimo rámec tohoto přezkumu a že toto posouzení neposuzovalo, zda je příslušné omezení odůvodněné nebo přiměřené;

19.  uznává, že zpráva ukazuje mírný pokles úrovně překážek téměř ve všech posuzovaných odvětvích, což si žádá další posouzení ze strany Komise; zdůrazňuje, že podle Komise mapování odstraňování překážek v různých odvětvích služeb bylo od provedení směrnice o službách v roce 2006 do roku 2017 minimální a že v maloobchodním odvětví se mezi lety 2011 a 2017 mapované překážky dokonce zvýšily, čímž se eliminoval dosažený pokrok;

20.  vyjadřuje politování nad tím, že některé ze zjištěných překážek podle směrnice o službách vyplývají z právní nejistoty, která vyvstala od jejího vstupu v platnost, pokud jde o její oblast působnosti, zejména pro malé a střední podniky v odvětví cestovního ruchu;

21.  upozorňuje, že pokud jde o pravidla vnitřního trhu, vztahuje se na veřejné služby zvláštní ochrana, neboť plní funkce v oblasti veřejného zájmu, což znamená, že pravidla stanovená veřejnými orgány za účelem zajištění řádného fungování těchto služeb nepředstavují necelní překážky; upozorňuje v tomto ohledu, že sociální služby a zdravotní služby spadají mimo oblast působnosti směrnice o službách;

22.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily své úsilí o odstranění překážek pro maloobchod a po zjištění nových překážek urychleně jednaly; vyzývá Komisi, aby do poloviny roku 2022 vypracovala pokyny pro přiměřenost postupů pro udělování oprávnění pro maloobchodní prodej s cílem zvýšit právní jistotu a předvídatelnost pro maloobchod a aby do poloviny roku 2022 předložila nový akční plán pro evropský maloobchodní sektor;

23.  připomíná, že řada problémů s přeshraničním poskytováním služeb vyplývá ze správních postupů, a nikoli z neslučitelností s právem EU;

24.  vyzývá Komisi, aby pokračovala ve vypracovávání pokynů pro řešení nedostatečně fungujících právních předpisů; poukazuje na to, že neexistence společného výkladu právních předpisů EU usnadňujících volný pohyb pracovníků by mohla vést k nedostatečné právní jasnosti a byrokratické zátěži pro podniky a pracovníky poskytující služby v různých členských státech; vyzývá Komisi, aby podpořila členské státy v procesu provádění unijních předpisů ve vnitrostátním právu s cílem zajistit harmonizovanější přístup;

25.  vyjadřuje politování nad tím, že oznamovací postup podle směrnice o službách a systém oznamování TRIS nejsou dostatečně využívány(7); zdůrazňuje, že to oslabuje schopnost Komise zajistit, aby nové právní předpisy týkající se služeb byly v souladu se směrnicí o službách; vyzývá členské státy, aby plnily své oznamovací povinnosti podle směrnice o službách; vyzývá Komisi, aby do poloviny roku 2022 předložila akční plán na zlepšení stávajícího rámce; v této souvislosti bere na vědomí záměr Komise aktualizovat příručku o provádění směrnice o službách tak, aby zahrnovala aspekty vyplývající z nejnovější judikatury a zlepšila prosazování této směrnice;

26.  zdůrazňuje, že překážky se mohou odvíjet také od omezených schopností správních orgánů členských států poskytovat služby v jiných jazycích a od nedostatečné odborné přípravy a infrastruktury; vyzývá členské státy, aby zajistily, že informace a dokumenty týkající se přístupu na trh budou dostupné nejen v úředním jazyce členského státu, ale také v angličtině nebo v dalším jazyce, který se v domácí ekonomice nejvíce používá;

27.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pro vnitrostátní orgány přijaly jednoduché a stručné nástroje připravené k použití s cílem řešit nesprávné postupy a porušování předpisů a prosazovat pravidla vnitřního trhu;

28.  připomíná, že členský stát se může dovolávat veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti pouze tehdy, může-li prokázat existenci skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení některého ze základních zájmů společnosti; považuje proto za nepřijatelnou jakoukoli formu státem podporované diskriminace, například vůči osobám se zdravotním postižením nebo na základě ekonomické situace, státní příslušnosti, věku, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, povolání, pohlaví nebo sexuální orientace (včetně fobie vůči osobám LGBTIQ); domnívá se, že taková diskriminace může omezovat svobody vnitřního trhu, a vytvářet tak necelní překážku ovlivňující volný pohyb zboží a služeb, neboť brání výrobcům zboží a poskytovatelům služeb dodávat stejné zboží a služby rovnoměrně v celé EU a zabraňuje spotřebitelům využívat výhody plynoucí ze zavedení jednotného trhu;

29.  vítá významné zlepšení volného pohybu zboží v posledních letech díky regulacím, jakými jsou nařízení (EU) 2018/302(8) (nařízení o zeměpisném blokování) a nařízení (EU) 2019/1020(9) (nařízení o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy), a v největší míře díky nařízení (EU) 2019/515(10) (nařízení o vzájemném uznávání zboží); připomíná, že zásada vzájemného uznávání se vztahuje pouze na neharmonizované zboží, a zdůrazňuje význam harmonizace shora dolů s cílem zajistit vysokou úroveň bezpečnosti výrobků a ochrany spotřebitele; je přesvědčen, že důsledné uplatňování zásady vzájemného uznávání a nástrojů, které nedávno vymezilo nařízení (EU) 2019/515, by účinně napomohlo pokročit v agendě jednotného trhu, zejména v oblastech, kde přetrvávají obtíže;

30.  zastává názor, že přijetí a provádění nařízení o zeměpisném blokování bylo pro spotřebitele přínosné pro usnadnění přeshraničních nákupů; připomíná však, že přetrvávají určité překážky, zejména v poskytování audiovizuálních služeb a obsahu, což se projevuje menší důvěrou spotřebitelů v přeshraniční nakupování on-line; vyzývá Komisi, aby v rámci hodnotící zprávy plánované na rok 2022 navrhla způsoby, jak odstranit neodůvodněné a neúčinné zeměpisné blokování a usilovala o vytvoření harmonizovaného jednotného digitálního trhu;

31.  zdůrazňuje existenci diskriminačních a protisoutěžních praktik, jako jsou územní omezení dodávek, která brání rozvoji jednotného trhu a oslabují jeho potenciální přínosy pro spotřebitele; vyzývá Komisi, aby v zájmu dosažení plně fungujícího jednotného trhu předložila vhodná opatření k odstranění územních omezení dodávek, a tím omezila překážky bránící přeshraničnímu obchodu;

32.  vítá skutečnost, že harmonizace kvalifikací prostřednictvím vzájemného uznávání již přispěla k růstu jednotného trhu ve vztahu k několika povoláním; vyjadřuje nicméně politování nad tím, že administrativní překážky vytvářené členskými státy závažným způsobem omezují další rozvoj v této oblasti; zdůrazňuje, že vzájemné uznávání diplomů, kvalifikací, dovedností a schopností mezi členskými státy by posílilo volný pohyb pracovníků a služeb, a naléhavě vyzývá členské státy, aby rozšířily vzájemné uznávání na všechny úrovně vzdělávání a odborné přípravy a aby co nejdříve zlepšily nebo zavedly postupy nezbytné pro takové rozšíření;

33.  připomíná zvláštní status regulovaných povolání na jednotném trhu a jejich úlohu při ochraně veřejného zájmu, ale také zdůrazňuje, že tento specifický status by neměl být využíván k zachování neopodstatněných překážek, které vedou k roztříštěnosti jednotného trhu;

34.  vybízí členské státy, aby odstranily nepatřičná omezení v oblasti odborné kvalifikace, a podněcuje Komisi, aby byla i nadále ostražitá a vedla řízení o nesplnění povinnosti v případech, kdy členské státy nedodržují právní předpisy EU o uznávání kvalifikací;

35.  připomíná, že směrnice o uznávání profesních kvalifikací vychází ze zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti;

36.  vyzývá Komisi a členské státy, aby setrvale posilovaly povědomí mezi podniky a pracovníky, kteří by mohli postrádat znalosti o vzájemném uznávání a dalších příslušných pravidlech usnadňujících přeshraniční operace;

37.  žádá, aby byl propagován evropský rámec kvalifikací a aby bylo usnadněno jeho uplatňování v celé EU s cílem zajistit, aby se stal obecně přijímaným nástrojem uznávání;

38.  vyjadřuje politování nad nedostatečným přístupem k informacím týkajícím se mobility pracovních sil v odvětví služeb a je znepokojen zatěžujícími postupy v některých členských státech pro získávání základních dokumentů a přetrvávajícími problémy s včasným poskytováním formuláře A1 občanům; zdůrazňuje, že přístup k informacím, např. ohledně vnitrostátních kolektivních dohod, jsou-li použitelné a relevantní, je podle směrnice 2014/67/ES(11) povinný a měl by být zdokonalen, aby se podnikům usnadnilo dodržování předpisů a pracovníci byli lépe informováni; trvá na tom, že tyto informace by měly být dostupné prostřednictvím jednotné digitální brány; vyzývá Komisi a Evropský orgán pro pracovní záležitosti, aby přijaly vhodná opatření s cílem zlepšit přístup k informacím;

39.  naléhavě vyzývá Komisi, aby v souladu s plánem zavedla digitální formulář pro prohlášení o vysílání pracovníků v prvním čtvrtletí roku 2022, jak je uvedeno v její aktualizaci nové průmyslové strategie z roku 2020, a aby vytvořila jednoduchý, uživatelsky vstřícný a interoperabilní digitální formulář, který by vyhovoval potřebám evropských společností, a zejména malých a středních podniků;

40.  připomíná, že přístup k informacím má zásadní význam a musí být pro uživatele co nejjednodušší; domnívá se, že opatření přijatá s cílem zlepšit přístup podniků k informacím o platných pravidlech a povinnostech v rámci balíčku týkajícího se zboží představují vítaný vývoj při usnadňování přeshraničního obchodu a současném zachování vysoké úrovně ochrany spotřebitele; žádá, aby byly vyčleněny dostatečné zdroje na zřízení jednotných kontaktních míst;

41.  bere na vědomí rostoucí počet předpisů týkajících se přístupu vozidel do měst, které se uplatňují na soukromá i užitková vozidla; žádá Komisi, aby posoudila, zda je zde nutná koordinace na úrovni EU;

42.  zdůrazňuje, že řádné fungování jednotného trhu má klíčový význam pro zabezpečení dodávek cenově dostupných a kvalitních výrobků, včetně zemědělsko-potravinářských produktů, v celé EU;

43.  zdůrazňuje význam zvyšování dynamičnosti a odolnosti dodavatelských systémů v EU, a to i na regionální a místní úrovni, jakož i posilování krátkých, inteligentních a integrovaných dodavatelských řetězců pro zajištění nepřetržitého zásobování produkty v celé EU;

44.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit co nejvíce harmonizovaný jednotný trh, a to prostřednictvím celounijního jednotného přístupu k označování, jenž by mohl jak odstranit překážky fungování jednotného trhu, tak i zajistit, aby informace poskytované spotřebitelům byly i nadále jednoznačné, transparentní, dohledatelné a srozumitelné;

45.  vítá přijetí revidované směrnice o nekalých obchodních praktikách(12) i pobídky Komise s tímto účelem a podporuje práci a zjištění Společného výzkumného střediska, což jsou všechno kroky usilující o řešení problému dvojí kvality;

Digitalizace a využívání umělé inteligence při odstraňování překážek jednotného trhu

46.  zdůrazňuje význam plně fungujícího jednotného digitálního trhu, který je přínosem pro spotřebitele a podniky, a požaduje podporu malých a středních podniků, aby mohly čelit překážkám a problémům ve své digitální transformaci;

47.  je přesvědčen, že digitalizace a vznikající technologie, jako je umělá inteligence, mohou přispět k dosažení cílů EU a k prohloubení vnitřního trhu; zdůrazňuje, že jsou-li tyto technologie správně používány, mohou být pozitivní a transformační a řešit mnoho problémů spojených s odstraňováním překážek jednotného trhu;

48.  vyzývá Komisi, aby dále posoudila vhodnost umožnění a podpory využívání digitálních řešení, která mohou pomoci poskytovat povinné informace o výrobcích nebo obalech, aniž by bylo nutné zvětšit velikost balení nebo výrobky přebalovat;

49.  vítá návrh aktu o digitálních službách (COM(2020)0825) a aktu o digitálních trzích (COM(2020)0842), které předložila Komise, a žádá Komisi a členské státy, aby přijaly rámce, které budou v souladu s ostatními politikami vnitřního trhu a EU; domnívá se, že je nanejvýš důležité, aby společnosti, zejména malé a střední podniky, a spotřebitelé měli jasný, harmonizovaný a spolehlivý soubor pravidel;

50.  vítá plán Komise zřídit jednotné evropské informační místo pro kontrolní orgány týkající se nepotravinářských výrobků;

51.  vyzývá příslušné unijní a vnitrostátní orgány, aby přijaly vhodná opatření s cílem vytvořit jednotný vzor pro oficiální vnitrostátní internetové stránky a zajistily jejich kompatibilitu s jednotnou digitální bránou s cílem zlepšit přístup k příslušným informacím mezi členskými státy;

52.  uznává, že mnoho překážek pramení z omezené kapacity správních orgánů poskytovat vysoce kvalitní služby v přeshraničním prostředí; je přesvědčen, že digitalizace veřejných služeb a plnohodnotné kapacity elektronické veřejné správy mají i nadále zásadní význam pro vymýcení některých zatěžujících necelních překážek obchodu; vyzývá Komisi, aby podporovala využívání digitálních nástrojů, a naléhavě vyzývá členské státy, aby se plně zavázaly k digitalizaci veřejných služeb; zdůrazňuje význam rozvoje a využívání interoperabilních nástrojů elektronické veřejné správy s otevřeným zdrojovým kódem s cílem podpořit rozvoj mezinárodně kompatibilních postupů elektronické veřejné správy; připomíná v tomto ohledu, že klíčová ustanovení jednotné digitální brány měla ve všech členských státech vstoupit v platnost do 12. prosince 2020; zdůrazňuje význam zásad „digitalizace jako standard“ a „pouze jednou“, které ušetří občanům a podnikům čas a peníze, zejména pokud budou šířeji používány; vítá návrh, aby byla jednotná digitální brána doplněna nástrojem pro řešení překážek na jednotném trhu;

53.  vyjadřuje politování nad tím, že provádění jednotné digitální brány probíhá pomalu; vyzývá členské státy, aby vyčlenily dostatečné zdroje na rychlé provedení jednotné digitální brány způsobem, který bude vstřícný vůči malým a středním podnikům, a to poskytováním na uživatele zaměřených informací o pravidlech jednotného trhu a správních postupech, aby se tato brána co nejvíce stala virtuálním jednotným kontaktním místem; vyzývá členské státy a Komisi, aby rozšířily oblast působnosti jednotné digitální brány na všechny správní postupy související s podnikáním;

54.  zdůrazňuje, že síť SOLVIT má velký potenciál stát se hlavním neformálním nástrojem pro řešení problémů pro podniky a spotřebitele v případech nesprávného uplatňování práva EU; vítá návrh Komise učinit ze sítě SOLVIT standardní nástroj pro řešení sporů v rámci jednotného trhu; domnívá se, že to vyžaduje větší informovanost o existenci těchto nástrojů pro řešení sporů;

55.  konstatuje, že navzdory osvětové činnosti Komise a členských států je síť SOLVIT mnoha občanům a podnikům stále neznámá; zdůrazňuje, že Komise a členské státy by měly přijmout další opatření s cílem zvýšit její viditelnost;

56.  konstatuje, že síť SOLVIT je založena spíše na doporučení než na zákoně a nemůže přijímat právně závazná rozhodnutí; zdůrazňuje, že fungování sítě SOLVIT lze výrazně zlepšit;

57.  konstatuje, že mnohá střediska sítě SOLVIT jsou stále nedostatečně obsazena a postrádají zdroje a odpovídající odbornou přípravu zaměstnanců, a tudíž i nezbytné znalosti; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že střediska sítě SOLVIT budou mít odpovídající zdroje pro fungování, jak požaduje Komise ve sdělení COM(2017)0255;

58.  upozorňuje na skutečnost, že jednou z překážek na vnitřním trhu jsou také neodůvodněné, nepřiměřené a diskriminační kontrolní praktiky uplatňované členskými státy, včetně nadměrných pokut nebo přístupu k údajům o konkurenčních společnostech; konstatuje, že evropské společnosti pravidelně oznamují příklady těchto postupů prostřednictvím sítě SOLVIT, petic předložených výboru PETI nebo stížností adresovaných Komisi;

59.  zdůrazňuje potřebu přístupného a dostupného kontaktního místa pro evropské občany, podniky a jejich zástupce s cílem upozornit na opatření členských států, která brání jednotnému unijnímu trhu; zdůrazňuje, že v návaznosti na tyto stížnosti je třeba plynule přijmout následná opatření, aby bylo možné co nejrychleji odstranit neopodstatněné překážky pro jednotný trh;

60.  připomíná, že odvětví mezinárodní silniční přepravy zboží podléhá necelním překážkám omezujícím přístup na vnitrostátní trhy, což omezuje jeho konkurenceschopnost;

61.  zdůrazňuje význam harmonizace norem pro vnitřní trh a zdůrazňuje, že je důležité lépe zapojovat zúčastněné strany a podniky do procesu harmonizace, aby se zabránilo zbytečné zátěži pro přístup na jednotný unijní trh;

Prosazování a kontrola dodržování předpisů

62.  v zásadě vítá Pracovní skupinu pro prosazování pravidel jednotného trhu (SMET), jejímž cílem je posuzovat soulad vnitrostátních právních předpisů s pravidly jednotného trhu a upřednostňovat nejnaléhavější překážky, řešit tzv. gold-plating a diskutovat o průřezových otázkách v oblasti prosazování; poukazuje na to, že skupina SMET nejen pojmenovává problémy, ale navrhuje také možná řešení; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily větší zapojení zúčastněných stran do práce skupiny SMET;

63.  připomíná, že plán Komise intenzivněji prosazovat právní předpisy EU prostřednictvím skupiny SMET, jejíž první schůze se konala v dubnu 2020, přinesl zatím jen omezené výsledky; vyjadřuje politování nad tím, že pracovní metody skupiny SMET nejsou dostatečně transparentní; vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily transparentnost skupiny SMET a zapojily zúčastněné strany do jejích schůzí a aby zajistily, že skupina SMET bude na internetových stránkách Komise zveřejňovat seznamy účastníků, pořady jednání a zápisy ze svých schůzí; vyzývá Komisi, aby do konce roku 2022 představila konkrétní výsledky práce skupiny SMET a předložila je parlamentnímu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Radě pro konkurenceschopnost v souladu se svým sdělením ze dne 10. března 2020 o dlouhodobém akčním plánu pro lepší provádění a prosazování pravidel jednotného trhu (COM(2020)0094);

64.  vyzývá Komisi, aby pravidelně, nejméně však každé tři roky, předkládala výroční zprávu o necelních překážkách s cílem transparentním způsobem rozšířit stávající srovnávací přehled výsledků v oblasti jednotného trhu tak, aby zahrnoval seznam řízení o nesplnění povinnosti a vnitrostátní právní předpisy podezřelé z porušování práva EU;

65.  vyzývá Komisi a členské státy, aby soustavně, rychle a důsledně posuzovaly, zda vnitrostátní pravidla brání rozvoji vnitřního trhu, a pokud ano, aby posoudily, zda jsou nezbytná, nediskriminační, přiměřená a odůvodněná, jak stanoví směrnice (EU) 2015/1535 o poskytování informací v oblasti technických předpisů a směrnice (EU) 2018/958(13) o přístupu k regulovaným povoláním; konstatuje, že chybí řádná posouzení dopadů a řádně vysvětlená odůvodnění, zejména pokud jde o vnitrostátní pravidla pro výrobky a služby; vyzývá Komisi, aby urychleně přijala rozhodnutí o stížnostech s cílem zajistit, aby příslušné otázky z hlediska koncových uživatelů byly neprodleně řešeny a účinně vyřešeny;

66.  připomíná, že během regulačního životního cyklu musí členské státy a Komise sdílet odpovědnost za zajištění toho, aby pravidla jednotného trhu byla dodržována, přičemž se zohlední Pařížská dohoda a evropský pilíř sociálních práv, a aby byla prosazována práva občanů, včetně pracovníků a spotřebitelů; zdůrazňuje, že je třeba harmonizovat pravidla týkající se četnosti a kvality kontrol a dalších činností dozoru nad trhem v celé EU, zejména pokud jde o bezpečnost výrobků, a podporovat nástroje pro výměnu informací mezi vnitrostátními orgány s cílem posílit spolupráci v této oblasti;

67.  vyzývá každý členský stát, aby zajistil, že všechny příslušné orgány v jeho jurisdikci budou mít veškeré minimální pravomoci a nezbytné rozpočtové a personální zdroje, aby bylo zajištěno řádné uplatňování acquis vnitřního trhu;

68.  poukazuje na význam přiměřeného dohledu, inspekcí a sankcí ze strany příslušných orgánů vůči hospodářským subjektům, které nedodržují právní předpisy, bez ohledu na jejich členský stát usazení; zdůrazňuje, že je klíčové nejen využívat nástroje spolupráce v oblasti dozoru nad trhem mezi vnitrostátními orgány a Komisí, ale také vytvořit nástroje nové, které by předem upozorňovaly na případy nedodržování předpisů, které ohrožují bezpečnost spotřebitelů, zejména prostřednictvím posíleného dohledu na evropské úrovni;

69.  zdůrazňuje význam zvýšené harmonizace, která by zahrnovala účinnou a účelnou spolupráci příslušných orgánů v oblasti prosazování práva za účelem odhalování, vyšetřování a nařízení ukončení nebo zákazu porušování práva;

70.  zdůrazňuje význam monitorování, a proto vítá srovnávací přehled výsledků v oblasti jednotného trhu jako nástroj pro sledování výkonnosti; zdůrazňuje, že je třeba vést na nejvyšší politické úrovni pravidelnou diskusi o výsledcích srovnávacího přehledu, která povede k politickému závazku řešit zjištěné překážky, a to nejen z podnikatelského hlediska, ale také s ohledem na výzvy, s nimiž se potýkají pracovníci, spotřebitelé a občané, a při zohlednění sociálních a environmentálních aspektů;

71.  vítá budování kapacit vnitrostátních orgánů veřejné správy, odborníků v oblasti veřejných zakázek, soudců a dalších právníků, u nichž je možné financování v rámci programu na podporu reforem;

Překážky pro jednotný trh v důsledku reakce na onemocnění COVID-19

72.  připomíná, že původní reakce členských států a Komise na pandemii nezohledňovala potřeby jednotného trhu, a připomíná závažný dopad, který to mělo na volný pohyb zboží, osob a služeb přes hranice; domnívá se, že bude nutné dále posoudit dopad pandemie na jednotný trh, aby bylo možné vyvodit závěry z krize způsobené onemocněním COVID-19;

73.  vyzývá členské státy, aby v případě zhoršení pandemické situace plně prováděly pokyny Komise týkající se výkonu volného pohybu pracovníků během šíření onemocnění COVID-19 a sdělení Komise nazvané „Směrem k rozfázovanému a koordinovanému přístupu pro obnovu volného pohybu a zrušení kontrol na vnitřních hranicích“ (C(2020)3250) s cílem umožnit pracovníkům, zejména pracovníkům v dopravě, příhraničním pracovníkům a vyslaným a sezónním pracovníkům, překročit hranice a mít neomezený přístup na své pracoviště;

74.  vítá balíček pro oživení NextGenerationEU, pokyny EU týkající se správy hranic, dopravní „zelené pruhy“, digitální certifikát EU COVID k usnadnění volného pohybu a další opatření, jejichž cílem je umožnit normální fungování jednotného trhu;

75.  vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy zavedly dodatečná cestovní omezení, jako je karanténa pro některé držitele digitálního certifikátu EU COVID; konstatuje, že tato omezení jsou obzvláště zatěžující pro přeshraniční a vysílané pracovníky a pro řidiče nákladních vozidel;

76.  připomíná, že je důležité zajistit, aby opatření týkající se onemocnění COVID-19 neovlivňovala tok produktů, zejména potravin, v rámci EU, a to ani u území, která nejsou propojena s pevninskou Evropou;

77.  konstatuje, že pandemie COVID-19 vedla k některým omezením mezi členskými státy i uvnitř nich a také k propadu v odvětví hotelů, restaurací a stravovacích služeb, což mělo na produkci potravin ničivý dopad;

78.  zastává názor, že udržitelný rozvoj, spravedlivá transformace, sociální začleňování a vytváření kvalitních pracovních míst musí připravit půdu pro oživení;

79.  vítá návrh Komise předložit nástroj pro mimořádné situace na jednotném trhu; vyzývá Komisi, aby jej vyvinula jako právně závazný strukturální nástroj k zajištění volného pohybu osob, zboží a služeb pro případ budoucích krizí;

80.  vyzývá Komisi a členské státy, aby proaktivně využívaly získaných zkušeností a vypracovaly plán reakce na mimořádné události, jehož cílem by mělo být zajistit společnou reakci a v nejvyšší možné míře zachovat volný pohyb služeb, zboží a osob, a zejména pak přeshraničních pracovníků; připomíná, že je třeba, aby členské státy neprodleně oznamovaly vnitrostátní opatření, která omezují volný pohyb zboží a služeb;

81.  vítá návrh nařízení o vážných přeshraničních zdravotních hrozbách a o zrušení rozhodnutí č. 1082/2013/EU (COM(2020)0727), který předložila Komise, a zejména její návrh na vytvoření mechanismu pro kontrolu omezení vývozu zdravotnického materiálu na vnitřním trhu;

82.  zdůrazňuje, že je naléhavě nutné rozšířit přístup k digitálním službám a technologiím, které jsou v mimořádných situacích zásadní pro hladké fungování jednotného trhu a pro přístup občanů a podniků k veřejným službám prostřednictvím řešení elektronické veřejné správy; uznává digitální vyloučení a nedostatečný přístup k internetu jako jednu z nejvýznamnějších necelních překážek digitální transformace jednotného unijního trhu;

o
o   o

83.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 456, 10.11.2021, s. 14. (2) Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 1. (3) Úř. věst. C 388, 13.11.2020, s. 39. (4) Úř. věst. C 76, 28.2.2018, s. 105. (5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22). (6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36). (7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, 17.9.2015, s. 1). (8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/302 ze dne 28. února 2018 o řešení neoprávněného zeměpisného blokování a dalších forem diskriminace založených na státní příslušnosti, místě bydliště či místě usazení zákazníků v rámci vnitřního trhu (Úř. věst. L 60 I, 2.3.2018, s. 1). (9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy (Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 1). (10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/515 ze dne 19. března 2019 o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě (Úř. věst. L 91, 29.3.2019, s. 1). (11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 11). (12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22). (13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/958 ze dne 28. června 2018 o testu přiměřenosti před přijetím nové právní úpravy povolání (Úř. věst. L 173, 9.7.2018, s. 25).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2022 obsahující doporučení Komisi o statutu evropských přeshraničních sdružení a neziskových organizací (2020/2026(INL))

P9_TA(2022)0044 A9-0007/2022

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU),

–  s ohledem na články 114 a 352 Smlouvy o fungování EU,

–  s ohledem na článek 11 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“),

–  s ohledem na Listinu základních práv, a zejména na článek 12 této listiny,

–  s ohledem na článek 11 Evropské úmluvy o lidských právech,

–  s ohledem na své stanovisko(1) k návrhu nařízení Rady o statutu evropského sdružení, který předložila Komise(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 1987 o neziskových sdruženích v Evropských společenstvích(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. října 2020 o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva(4),

–  s ohledem na své písemné prohlášení ze dne 10. března 2011 o vytvoření evropských stanov pro vzájemné společnosti, sdružení a nadace(5),

–  s ohledem na stanovisko EHSV na téma „Evropská filantropie: nevyužitý potenciál (průzkumné stanovisko na žádost rumunského předsednictví)“,

–  s ohledem na společné pokyny týkající se svobody sdružování (CDL-AD(2014)046), které přijaly Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva (Benátská komise) a Úřad OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR),

–  s ohledem na články 47 a 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A9-0007/2022),

A.  vzhledem k tomu, že článek 63 Smlouvy o fungování EU spolu s články 7, 8 a 12 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) zakotvuje svobodu sdružování na všech úrovních a chrání neziskové organizace před diskriminačními, zbytečnými a neodůvodněnými omezeními v oblasti financování jejich činností;

B.  vzhledem k tomu, že pojem „nezisková organizace“ by měl být pro účely tohoto usnesení chápán tak, že odráží celou řadu forem neziskových organizací v Unii, a to členských i nečlenských, například sdružení, dobročinné organizace, organizace, jejichž aktiva jsou vyhrazena na plnění určitého cíle, jako jsou nadace, a další podobné organizace;

C.  vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva uznal, že stát má pozitivní povinnost zajistit výkon práva na svobodu sdružování, a ve svém rozsudku ze dne 21. října 2005 ve věci Ouranio Toxo a další v. Řecko(6) konstatoval, že „skutečné a účinné dodržování svobody sdružování nelze omezit na pouhou povinnost státu nezasahovat“; vzhledem k tomu, že ve svém rozsudku ve věci C‐78/18(7) dospěl Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) k závěru, že svoboda sdružování nezahrnuje pouze možnost založit nebo zrušit sdružení, ale rovněž možnost tohoto sdružení během své existence jednat;

D.  vzhledem k tomu, že neziskové organizace mají zásadní význam pro zastupování zájmů občanů a občanské společnosti, mimo jiné tím, že poskytuje služby v často neziskových oblastech sociálního sektoru, podporuje účast na společenském životě a chrání práva menšin; vzhledem k tomu, že vedle celostátních, regionálních a místních orgánů hrají klíčovou úlohu při předvídání a řešení socioekonomických výzev a odstraňování rozdílů ve službách a hospodářských činnostech;

E.  vzhledem k tomu, že neziskové organizace často využívají a prosazují svobodu projevu, zejména v souvislosti s prosazováním veřejného zájmu, podporují aktivní účast na demokratickém životě a fungují jako školy demokracie;

F.  vzhledem k tomu, že krize způsobená pandemií Covid-19 poukázala na klíčovou úlohu neziskových organizací, které pomáhají lidem překonávat mnohé obtíže, jimž čelí, a zajišťují tak sociální soudržnost; vzhledem k tomu, že krize COVID-19 však narušila jejich status zejména tím, že přerušila jejich činnost a vytvořila nové potřeby a mise;

G.  vzhledem k tomu, že základním předpokladem evropské demokracie je to, aby občanská společnost a zastupitelské organizace mohly fungovat svobodně a napříč hranicemi; vzhledem k tomu, že důležitá úloha občanské společnosti a zastupitelských organizací, jež spočívá v přispívání k demokracii, je považována za základní hodnotu Unie, jak uznává zejména článek 11 Smlouvy o EU, a vyžaduje existenci otevřeného, transparentního a strukturovaného dialogu;

H.  vzhledem k tomu, že neziskové organizace tvoří nedílnou součást občanské společnosti v Unii a zahrnují dobročinné organizace, jako jsou nadace, jež přispívají k práci, kterou jednotlivci a nevládní organizace vykonávají ve veřejném zájmu, a tuto práci usnadňují;

I.  vzhledem k tomu, že spolehlivých statistických údajů o nevládních organizacích je velmi málo nebo nejsou snadno dostupné;

J.  vzhledem k tomu, že evropské statusy evropských společností, evropských družstev nebo evropských stran nejsou vhodné k tomu, aby neziskovým organizacím umožňovaly přeshraniční spolupráci;

K.  vzhledem k tomu, že podniky, obchodní společnosti a hospodářská zájmová sdružení mohou vytvářet evropská hospodářská zájmová sdružení;

L.  vzhledem k tomu, že veřejné subjekty mohou vytvářet evropská seskupení pro územní spolupráci;

M.  vzhledem k tomu, že evropský status sdružení by měl být otevřený organizacím a osobám, které se chtějí zapojit do výměn a vzájemného učení přes hranice;

N.  vzhledem k tomu, že požadavek Parlamentu na vytvoření národních statistických registrů pro subjekty sociální ekonomiky nezahrnuje organizace mimo sociální ekonomiku;

O.  vzhledem k tomu, že mnoho neziskových organizací se plně podílí na hospodářství a rozvoji vnitřního trhu tím, že běžně provádí některé hospodářské činnosti; vzhledem k tomu, že objem přeshraničních finančních toků mezi sdruženími a neziskovými organizacemi se v posledním desetiletí výrazně zvýšil;

P.  vzhledem k tomu, že v současné době se zvýšilo povědomí tvůrců politik a občanské společnosti o potenciálu neziskových organizací, pokud jde o poskytování služeb, zapojení občanů a sociální inovace; vzhledem k tomu, že jejich potenciál je pravděpodobně nevyužit v celé řadě oblastí, jako je vzdělávání, kultura, zdravotní péče, sociální služby, výzkum, rozvojová pomoc, humanitární pomoc a připravenost na katastrofy;

Q.  vzhledem k rostoucímu socioekonomickému potenciálu neziskových organizací v Evropské unii, které poskytují pracovní příležitosti v mnoha odvětvích;

R.  vzhledem k tomu, že neziskové organizace hrají klíčovou úlohu při podpoře jednotlivců v aktivní účasti na demokratickém životě;

S.  vzhledem k tomu, že převážná většina činností neziskových organizací je prováděna na vnitrostátní úrovni, ačkoli stále více neziskových organizací působí přeshraničně, čímž se posiluje sociální soudržnost mezi členskými státy na společenské úrovni, zejména v příhraničních regionech, které představují téměř 40 % území Unie;

T.  vzhledem k tomu, že zejména přeshraniční neziskové organizace významně přispívají k dosažení cílů Unie a rozvíjejí mnoho různých činností obecného zájmu s nadnárodním významem, které jsou prospěšné pro obecný zájem v mnoha oblastech; vzhledem k tomu, že sem patří mimo jiné ochrana a prosazování základních práv a hodnot, ochrana životního prostředí, vzdělávání, kultura, sociální práce a rozvojová pomoc;

U.  vzhledem k tomu, že navzdory rostoucímu počtu přeshraničních neziskových organizací v Evropské unii neexistuje harmonizovaný celoevropský legislativní rámec, který by jim umožnil řádně fungovat a organizovat se na přeshraniční úrovni;

V.  vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje žádné nařízení Unie upravující neziskové organizace, a pro jejich přeshraniční činnost jsou proto typické kulturní, soudní a politické rozdíly vyplývající z vnitrostátních předpisů;

W.  vzhledem k tomu, že Parlament již v roce 1987 ve svém usnesení ze dne 13. března 1987 o neziskových sdruženích v Evropských společenstvích zdůraznil potřebu zavést vhodnou evropskou úpravu pro evropské neziskové organizace;

X.  vzhledem k tomu, že každá organizace, která těží z evropského statusu nebo z evropských společných minimálních norem, by měla jednat v zájmu prosazování a provádění společných hodnot a cílů Unie zakotvených ve Smlouvách a v Listině

Současná situace

1.  konstatuje, že neziskové organizace nemají na úrovni Unie právní formu, která by postavila zastupování zájmů občanské společnosti na rovnocennou úroveň se zastupováním zájmů obchodních podniků a hospodářských zájmových skupin, pro něž byla na úrovni Unie již dávno právní forma zavedena;

2.  konstatuje, že právní, kulturní, politické a ekonomické rozdíly mezi členskými státy nadále způsobují, že přeshraniční činnosti neziskových organizací jsou velmi složité a že současný správní a daňový režim přeshraničních činností těchto organizací vede k vyšším transakčním nákladům než na vnitrostátní úrovni;

3.  zdůrazňuje, že stávající právní rámec na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni nepostačuje ke vzniku a podpoře silné celoevropské občanské společnosti, jejíž existence je pro demokracii nezbytná; konstatuje proto, že je třeba zavést novou právní formu, zejména právní formu evropského sdružení, včetně pravidel pro jeho zakládání, transparentnost, odpovědnost a správu;

4.  zdůrazňuje, že pokud jde o evropské sdružení, je důležité zajistit koordinaci na úrovni Unie, zabránit roztříštěnosti a podporovat harmonizovaný přístup v celé Unii, a to prostřednictvím zřízené Rady pro evropská sdružení; za tímto účelem vyzývá Komisi, aby prozkoumala různé možnosti a předložila návrh nejvhodnější formy a statusu takové Rady pro evropská sdružení, v níž budou zastoupeny všechny členské státy a která bude mít jasně vymezené rozhodovací pravomoci;

5.  domnívá se, že právní předpisy Unie na podporu neziskových organizací jsou rovněž nezbytné pro dokončení vnitřního trhu;

6.  zdůrazňuje, že přestože svoboda pohybu a usazení je zakotvena ve Smlouvách, základní právo na sdružování stále není v různých jurisdikcích členských států plně podporováno, a to z důvodu neexistence vhodných organizačních forem a nedostatečného rovného postavení stávajících forem v rámci Unie, což na jedné straně brání nadnárodní činnosti a projektům, přeshraničním misím a mobilitě občanské společnosti a na druhé straně vytváří právní nejistotu;

7.  vyjadřuje politování nad tím, že neexistuje nástroj, který by dále usnadnil svobodu pohybu neziskových organizací bez ohledu na členský stát, v němž mají sídlo nebo v němž pobývají jejich členové, a to zejména tím, že by odstraňoval právní a správní překážky;

8.  zdůrazňuje, že kvůli nedostatečnému sbližování postupů čelí neziskové organizace působící v celé Unii často neodůvodněným omezením, jako jsou poplatky, formality a administrativní a jiné překážky, které ohrožují jejich každodenní činnost a odrazují tyto organizace od rozšiřování jejich misí přes hranice; zdůrazňuje, že tyto překážky také vedou k významnému navýšení pracovní zátěže, neboť je třeba dodržovat více různých správních postupů ve více než jednom členském státě;

9.  vyjadřuje politování nad tím, že neziskové organizace byly v několika členských státech zcela vynechány z programů pomoci v reakci na pandemii;

10.  zdůrazňuje, že nedostatečné sbližování postupů vede rovněž k nerovným podmínkám způsobeným rozdílnou situací na trhu a k dalším překážkám, kterým čelí neziskové organizace v různých členských státech, například při otevírání bankovních účtů, získávání a zúčtování zahraničních prostředků, přístupu k veřejně prospěšným opatřením a programům nebo k určitému finančnímu či daňovému zacházení nebo při náboru zaměstnanců, zejména při přeshraničním náboru, který by měl být podporován v souladu se zásadou volného pohybu pracovníků;

11.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala různé formy činnosti neziskových organizací v členských státech a aby vypracovala srovnávací analýzu;

12.  poukazuje na to, že neziskové organizace přispívají k inovacím, výzkumu, hospodářskému rozvoji a vytváření pracovních míst, zejména v sociální oblasti, v oblasti podnikání, technologií a kultury;

13.  uznává přínos neziskových organizací k některým strategickým cílům Unie, jako je boj proti klimatické krizi, řešení digitální transformace a zotavení z pandemie COVID-19; zdůrazňuje, že dosažení těchto cílů nebude možné bez přispění občanské společnosti, která bude tyto otázky prosazovat v celé Evropě, zejména pokud jde o provádění nezbytné politiky na místní, regionální, celostátní a unijní úrovni, při současném respektování zájmů a práv dotčených osob;

14.  vyjadřuje politování nad tím, že údaje jsou nedostatečné nebo zastaralé; žádá členské státy, aby pravidelně poskytovaly rozčleněná data, a Komisi, aby vytvořila spolehlivé a průběžně aktualizované statistické zdroje založené na zavedené metodice zajišťující transparentnost a srovnatelnost a aby umožnila zahrnutí těchto údajů týkajících se přeshraničních činností a příspěvků do Eurostatu; poukazuje na to, že podle studie z roku 2017 nazvané „Nedávný vývoj sociální ekonomiky v Evropské unii“, kterou si nechal vypracovat EHSV, pochází 9 milionů z celkového počtu 13,6 milionu placených pracovních míst v družstvech, vzájemných pojišťovnách, sdruženích, nadacích a podobných subjektech v Evropské unii ze zaměstnání ve sdruženích a nadacích, což z nich činí hlavní zdroj zaměstnanosti v tomto odvětví; zdůrazňuje, že i z výše uvedeného vyplývá, že je třeba mít k dispozici více údajů širšího záběru, než je pouze sociální ekonomika;

15.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise a členské státy nepředložily právní předpisy, které by zajistily příznivé prostředí, v němž by neziskové organizace mohly přispívat k fungování vnitřního trhu a zajistily volný pohyb kapitálu přes hranice, a že navzdory několika pokusům a četným výzvám občanské společnosti a Parlamentu nebyl vytvořen status evropského sdružení;

16.  vítá nadcházející akční plán pro sociální ekonomiku a domnívá se, že vzhledem k tomu, že v sociální ekonomice působí pouze některé neziskové organizace, musí akční plán obsahovat doporučení, jak překonat přeshraniční překážky, a musí být doplněn samostatnými legislativními iniciativami zaměřenými na podporu neziskových organizací;

17.  domnívá se, že navrhované právní nástroje nesmí mít vzhledem ke své specifické povaze dopad na regulaci politických stran; dále připomíná, že Unie uznává postavení církví, náboženských organizací nebo společenství a filozofických či nekonfesních organizací podle vnitrostátního práva; zdůrazňuje, že to nevylučuje, aby organizace, jejichž hodnoty a cíle se opírají o náboženské, filozofické nebo nekonfesní přesvědčení, jako jsou náboženské charitativní neziskové organizace, mohly být rovněž zahrnuty do oblasti působnosti těchto navrhovaných nástrojů; poukazuje na to, že odborové svazy v několika členských státech požívají zvláštního výhodného postavení, a proto by měly být z navrhovaných nástrojů vyloučeny; poukazuje na to, že osoby, které chtějí založit sdružení, mohou využít ustanovení navrhovaného nařízení a přijmout formu evropského sdružení; konstatuje, že navrhovaná směrnice o minimálních normách se má vztahovat na všechny neziskové organizace v Unii;

Ochrana občanské společnosti a svobody sdružování

18.  vyjadřuje znepokojení nad překážkami, s nimiž se setkávají neziskové organizace v celé Unii, a nad rozdíly, které vyplývají z vnitrostátních právních a správních předpisů, postupů nebo politik; poukazuje na to, že to může mít negativní dopad na občanskou společnost, nepřiměřeně omezovat základní práva, zejména svobodu sdružování, projevu a informací, a odrazovat neziskové organizace od rozšiřování jejich činnosti přes hranice;

19.  náležitě zohledňuje možnosti, které z hlediska snadnějšího uplatňování práva na svobodu sdružování nabízejí digitalizace a internet, například usnadnění registrace a zakládání neziskových organizací a jejich snadnou dostupnost online;

20.  zdůrazňuje, že neziskové organizace mají zásadní význam pro demokracii a tvorbu politik na všech úrovních; působí ve veřejném zájmu a prosazují jej, jsou součástí brzd a protivah nezbytných pro právní stát a jsou hybnou silou občanské angažovanosti; vítá zapojení občanské společnosti do hájení veřejného zájmu, politického aktivismu a aktivního společenského života;

21.  opakuje, že neziskové organizace se mohou prostřednictvím svých cílů nebo činností svobodně podílet na politické nebo veřejné diskusi; odsuzuje pokusy o omezení občanského prostoru z politických důvodů a popírání, odmítání nebo zpochybňování statusu veřejně prospěšné organizace na základě domnělé nebo skutečné politické činnosti v případě, že cílem jejich činnosti není sloužit zájmům žádné konkrétní strany nebo nahrazovat stranickou politiku; domnívá se, že tyto případy jsou nebezpečné pro evropskou demokracii;

22.  zdůrazňuje význam nezávislosti neziskových organizací a potřebu zajistit pro ně příznivé občanské prostředí, respektovat jejich pluralitu a chápat veřejně prospěšné organizace jako ty, které přispívají k poskytování služeb v terénu, ale také k prosazování veřejného zájmu a monitorování veřejných politik;

23.  připomíná význam nezávislé, nestranné, profesionální a odpovědné žurnalistiky pro informování o činnosti neziskových organizací v soukromých i veřejných sdělovacích prostředcích, jakož i význam přístupu k pluralitním informacím, jakožto klíčových pilířů demokracie; je znepokojen očerňujícími kampaněmi a zneužíváním soudních sporů proti aktérům zasazujícím se o zapojení veřejnosti, včetně neziskových organizací, v několika členských státech ze strany volených úředních osob, veřejných orgánů nebo subjektů pod veřejnou kontrolou, jakož i soukromých osob a subjektů; zdůrazňuje skutečnost, že Parlament přijal dne 11. listopadu 2021 usnesení o strategických žalobách proti účasti veřejnosti(8);

24.  trvá na tom, že právní rámec bude ku prospěchu evropské občanské společnosti pouze tehdy, pokud budou moci neziskové organizace využívat přiměřené a snadno dostupné financování jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni; poukazuje na to, že veřejné i soukromé financování neziskových organizací je důležité, neboť tyto organizace mají omezenější přístup k příjmům ze ziskových činností; v této souvislosti zdůrazňuje existenci programu Občané, rovnost, práva a hodnoty, který je zaměřen mimo jiné na neziskové organizace; poukazuje na to, že podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046(9) mají granty Unie zahrnovat spolufinancování, které může být poskytnuto ve formě kapitálu, příjmu vytvořeného danou akcí nebo pracovním programem nebo finančních či věcných příspěvků třetích stran; domnívá se, že zejména v případě neziskových organizací s velmi omezenými finančními zdroji by se měl přehodnotit limit pro požadavek na vlastní kapitál a jako takové by měly být započítány i nepeněžní příspěvky, a to pod podmínkou, že by takové zacházení nenarušilo hospodářskou soutěž při přístupu k financování; upozorňuje, že prostředky Unie, které mají organizace občanské společnosti k dispozici, často vyžadují spolufinancování, což znamená, že příjemce musí získat část požadovaných prostředků z jiných zdrojů; poukazuje na to, že požadavek příliš vysokého podílu vlastních zdrojů by neziskové organizace poškodil, protože by nemusely být schopny tento podíl získat, což by vedlo k vyloučení některých organizací; proto se domnívá, že je třeba přehodnotit limit pro podíl spolufinancování a zohlednit různé prostředky, které lze peněžně vyjádřit, jako je čas dobrovolníků nebo věcné příspěvky;

25.  upozorňuje, že je důležité, aby neziskové organizace poskytovaly veřejnosti relevantní informace; dále upozorňuje na skutečnost, že transparentnost financování je třeba považovat za veřejný zájem, pokud mají neziskové organizace významný vliv na veřejný život a veřejnou diskusi;

26.  domnívá se, že zavedení statusu evropských sdružení poskytne celostátním i místním organizacím příležitost k užšímu zapojení do evropských záležitostí, k vzájemnému učení a přeshraničním výměnám a podpoří je v přístupu k financování na úrovni Unie; vyzývá Komisi a členské státy, aby subjektům občanské společnosti zpřístupnily odpovídající finanční prostředky, zvýšily jejich dostupnost a dále zjednodušily postupy, které usnadní přístup k finančním prostředkům pro subjekty občanské společnosti, včetně malých a místních organizací;

27.  dále se domnívá, že navrhované právní předpisy je třeba doplnit opatřeními na podporu pravidelného, smysluplného a strukturovaného dialogu s občanskou společností a zastupitelskými organizacemi v souladu s článkem 11 Smlouvy o EU; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby posoudila možnost vytvoření účastnického statusu pro veřejně prospěšné organizace na úrovni Unie;

28.  zdůrazňuje, že svévolná a politicky motivovaná diskriminace na základě cílů a činností neziskových organizací nebo na základě zdrojů financování brání svobodě sdružování, a ohrožuje tak svobodu projevu;

Uznávání sdružení, neziskových organizací a veřejně prospěšných činností v celé Unii

29.  uznává, že v právních předpisech na vnitrostátní úrovni a v právních tradicích členských států existují různé přístupy k definování nebo uznávání členských a nečlenských neziskových organizací a k definování, uznávání a udělování statusu veřejné prospěšnosti; zdůrazňuje, že navzdory těmto rozdílům panuje shoda na tom, že jsou zapotřebí evropské minimální normy a že je třeba zajistit, aby neziskové organizace měly možnost získat právní subjektivitu;

30.  vyzývá Komisi, aby uznala a podporovala veřejně prospěšné činnosti neziskových organizací harmonizací veřejně prospěšného statusu v rámci Unie; zdůrazňuje, že vnitrostátní právní předpisy a správní postupy upravující neziskové organizace, včetně jejich zakládání, registrace, operací, financování, finančního a daňového zacházení nebo opatření daňových úlev, ale i jejich přeshraničních činností, by neměly diskriminovat na základě místa usazení organizace a neměly by z žádného důvodu diskriminovat ani žádnou skupinu či jednotlivce;

31.  vyzývá Komisi, aby zvážila přijetí návrhu, který by usnadnil vzájemné uznávání veřejně prospěšných organizací osvobozených od daně, včetně dobročinných organizací, v každém členském státě, pokud jsou pro daňové účely uznány jako veřejně prospěšné organizace osvobozené od daně v jednom z členských států;

32.  zdůrazňuje, že regulace statusu a minimálních norem pro neziskové organizace na úrovni Unie může přispět k vytvoření rovných podmínek, a tím usnadnit dokončení vnitřního trhu;

33.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala specializovanou komplexní strategii pro posílení občanské společnosti v Unii, včetně zavedení opatření k usnadnění činnosti neziskových organizací na všech úrovních;

34.  žádá Komisi, aby na základě článku 352 Smlouvy o fungování EU a s ohledem na doporučení uvedená v tomto usnesení a v části I jeho přílohy předložila návrh nařízení, kterým se zřizuje status evropského sdružení;

35.  žádá Komisi, aby na základě článku 114 Smlouvy o fungování EU a s ohledem na doporučení uvedená v tomto usnesení a v části II jeho přílohy předložila návrh směrnice o minimálních normách pro neziskové organizace v Unii, která stanovením minimálních norem vytvoří rovné podmínky pro neziskové organizace, a umožní tak občanské společnosti požívat svobod a základních práv a přispívat k posilování evropské demokracie;

36.  žádá Komisi, aby náležitým způsobem použila výsledky srovnávací analýzy provedené podle odstavce 11 k doplnění návrhu nařízení obsaženého v části I přílohy tohoto nařízení a návrhu směrnice obsaženého v části II přílohy tohoto nařízení spolu se seznamem vnitrostátních forem organizací, na něž by se měl vztahovat čl. 3 odst. 2 návrhu obsaženého v části I přílohy a článek 1 návrhu obsaženého v části II přílohy;

o
o   o

37.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení a doporučení uvedená v příloze Komisi a Radě.

PŘÍLOHA K USNESENÍ

DOPORUČENÍ TÝKAJÍCÍ SE OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

ČÁST I

Návrh

NAŘÍZENÍ RADY

o statutu evropského sdružení

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 352 této smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Přeshraniční projekty a další formy spolupráce, do nichž je zapojena občanská společnost, rozhodujícím způsobem přispívají k dosažení cílů Unie, včetně prosazování jejích hodnot, a k rozvoji mnoha různých činností nadnárodního významu, které jsou prospěšné pro obecný zájem v mnoha oblastech.

(2)  Evropská přeshraniční spolupráce mezi občany a zájmovými sdruženími má zásadní význam pro vytvoření společné evropské občanské společnosti, která je důležitým prvkem evropské demokracie a evropské integrace v souladu s články 11 a 15 Smlouvy o Evropské unii.

(3)  V rámci plnění svých cílů hraje mnoho sdružení významnou úlohu v hospodářství a rozvoji vnitřního trhu tím, že se běžně zapojují do hospodářské činnosti.

(4)  Cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady.../... (dále jen „směrnice o minimálních normách“) je sblížení právních předpisů členských států s cílem zajistit minimální normy a příznivé prostředí, které neziskovým organizacím usnadní jejich práci.

(5)  Sdružení naši společnost stmelují. Hrají klíčovou úlohu při poskytování pomoci a podpory jednotlivcům, zejména osobám čelícím vyloučení a dikriminaci, a posilování jejich postavení k tomu, aby se aktivně podíleli na demokratickém životě Unie, a mohou hrát zásadní úlohu v procesu vytváření politik Unie.

(6)  Unie by měla sdružením, jako organizační formě obecně uznávané ve všech členských státech, poskytnout vhodný právní nástroj schopný podporovat jejich nadnárodní a přehraniční činnosti a rovněž přispívat k občanskému dialogu na úrovni Unie.

(7)  Zavedení formy organizace na úrovni Unie by všem sdružením usnadnilo plnění jejich přeshraničních cílů a provádění činností na vnitřním trhu.

(8)  Neziskové organizace jsou před diskriminačními či neodůvodněnými omezeními přístupu ke zdrojům a volného pohybu kapitálu v rámci Unie chráněny článkem 63 Smlouvy o fungování EU a články 7, 8 a 12 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). To se týká rovněž možnosti hledat, zabezpečit a využívat zdroje domácího i zahraničního původu, což je zásadní pro existenci a fungování jakéhokoli právního subjektu. V souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. června 2020 ve věci C-78/18, Komise v. Maďarsko(10), by omezení měla být ukládána pouze za účelem dosažení legitimních cílů, například v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti nebo veřejného pořádku, a měla by být přiměřená cíli ochrany těchto zájmů a k dosažení požadovaného cíle by měly být využívány co nejméně rušivé prostředky. To se týká mimo jiné omezení vyplývajících z předpisů pro boj proti praní peněz a financování terorismu, které jsou uplatňovány v souladu se zásadami nezbytnosti a proporcionality, zejména s ohledem na povinnosti týkající se posuzování rizik podle mezinárodního práva a práva Unie. Členské státy proto nemohou uplatňovat nepřiměřená, příliš obtěžující nebo rušivá opatření, včetně požadavků na podávání zpráv, které pro organizace představují nadměrnou nebo nákladnou zátěž.

(9)  Fyzické a právnické osoby mohou zakládat evropské společnosti na základě nařízení Rady (ES) č. 2157/2001(11), evropské družstevní společnosti na základě nařízení Rady (ES) č. 1435/2003(12) a evropské strany na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014(13). Žádný z těchto nástrojů však neobsahuje ustanovení, které by sdružením umožňovalo přeshraniční spolupráci.

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006(14) umožňuje zakládání evropských seskupení pro územní spolupráci (ESÚS). Tato seskupení jsou zakládána převážně státními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty. Nařízení se tedy nevztahuje na nevládní subjekty občanské společnosti a občany.

(11)  Evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS) ve smyslu nařízení (EHS) č. 2137/85(15) umožňuje provádět společně určité činnosti, současně však zachovává samostatnost svých členů; EHZS však neodpovídá specifickým potřebám sdružení občanské společnosti.

(12)  Je proto nezbytné, aby byl na úrovni Unie stanoven vhodný harmonizovaný regulační rámec a pravidla, které umožní zakládání evropských sdružení s vlastní právní subjektivitou a jimiž se bude řídit přeshraniční zakládání a fungování těchto sdružení.

(13)  Politické strany a odborové svazy a stejně tak církve a další náboženská společenství a filozofické nebo nekonfesní organizace by měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny, neboť Unie nemá dostatečné pravomoci k regulaci jejich postavení a těmto subjektům je přiznáván zvláštní status v rámci vnitrostátního práva. Z těchto důvodů by se s nimi mělo zacházet jinak než s jinými sdruženími, která takové postavení nemají, jako jsou náboženské dobročinné neziskové organizace nebo organizace bojující proti diskriminaci, a to i na trhu práce.

(14)  Tímto nařízením by neměla být dotčena práva pracovníků a odborů, včetně stávajících práv a ochrany v souvislosti s insolvenčními a restrukturalizačními postupy, fúzemi, převody podniků a s ohledem na informace a mzdy. Zaměstnavatelé by měli plnit své povinnosti bez ohledu na formu své činnosti.

(15)  Je důležité zajistit koordinaci na úrovni Unie, zabránit roztříštěnosti a podpořit harmonizovaný přístup k uplatňování tohoto nařízení v celé Unii. V tomto ohledu by toto nařízení mělo stanovit jmenování Rady evropských sdružení, která by působila v rámci Komise anebo příslušných orgánů, institucí a jiných subjektů Unie nebo by byla na ně navázána.

(16)  Rada evropských sdružení by měla v souladu s článkem 2 nařízení Rady (ES) č. 168/2007(16) zvát na svá zasedání zástupce Agentury pro základní práva, pokud se na nich bude jednat o svobodě sdružování nebo svobody projevu.

(17)  Toto nařízení by mělo zavést konkrétní lhůty pro správní postupy, a to i pokud jde o registraci a proces udělování veřejně prospěšného statusu. Při posuzování provádění a uplatňování tohoto nařízení by se Komise měla zabývat zejména tím, jak jsou tyto lhůty uplatňovány v praxi.

(18)  Pro účely ověření požadavků stanovených v článku 6 mohou vnitrostátní orgány pro sdružení požádat o jména a adresy zakládajících členů. Totožnost zakladatelů a členů neziskových organizací, kteří jsou fyzickými osobami, může představovat citlivý údaj, a členské státy by proto měly zajistit, aby žádným požadavkem, jenž vede ke zpracování těchto údajů, nebylo dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(17) (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), a obzvláště článek 9 uvedeného nařízení.

(19)  Evropská sdružení si mohou přát rozlišovat mezi různými kategoriemi členů s cílem udělit hlasovací práva pouze řádným členům, přičemž by uznávala přidružené členy, kteří cíle sdružení podporují, aniž by měli hlasovací práva, nebo čestné členy osvobozené od povinnosti platit členský příspěvek, avšak s hlasovacím právem. Kategorizace členů by neměla vést k neodůvodněné diskriminaci, zejména na základě státní příslušnosti.

(20)  Vzhledem k tomu, že oblast působnosti tohoto nařízení je omezena na nezisková sdružení, Smlouva o fungování EU neposkytuje žádný jiný právní základ než ten, který je stanoven v článku 352.

(21)  Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zavedení evropského sdružení, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich, z výše uvedených důvodů, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola I

Předmět a obecná ustanovení

Článek 1

Předmět

1.  Toto nařízení stanoví podmínky a postupy pro zakládání, řízení, registraci a regulaci právnických osob ve formě evropského sdružení.

2.  Evropské sdružení je nezávislý a samosprávný přeshraniční subjekt trvale usazený na území Unie na základě dobrovolné dohody uzavřené mezi fyzickými nebo právnickými osobami za společným neziskovým účelem.

3.  Evropské sdružení si může svobodně stanovit své cíle a činnosti nezbytné k jejich plnění.

4.  Evropské sdružení sleduje cíle, které respektují a podporují prosazování cílů a hodnot, na nichž je Unie založena, stanovených v článcích 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii.

5.  Evropské sdružení je založeno na členství a může svobodně určovat strukturu svého členství. Může například stanovit zvláštní požadavky na členy na základě přiměřených a objektivních kritérií, přičemž musí být dodržena zásada nediskriminace.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí následující definice:

a)  „neziskovým“ se rozumí to, že hlavním cílem není vytvářet zisk, ačkoli vykonávání hospodářské činnosti je možné. Je-li zisk vytvořen neziskovou organizací, je investován do organizace za účelem plnění jejích cílů a není rozdělován mezi členy, zakladatele ani jiné soukromé subjekty. Přiznání statusu veřejné prospěšnosti podle článku 21 není nezbytnou podmínkou pro to, aby byl charakter organizace považován za neziskový. Je-li však status veřejné prospěšnosti přiznán, považuje se účel organizace za neziskový;

b)  „nezávislým“ se ve vztahu ke sdružení rozumí to, že nepodléhá nepatřičným zásahům státu a není součástí vládní ani správní struktury. V tomto ohledu nesmí ani získání veřejného financování, ani účast v poradním orgánu vlády bránit tomu, aby bylo sdružení považováno za nezávislé, pokud tímto financováním či touto účastí není dotčena nezávislost jeho fungování a rozhodování;

c)  „samosprávným“ se ve vztahu ke sdružení rozumí, že má institucionální strukturu, která mu umožňuje vykonávat všechny své vnitřní a vnější organizační funkce a umožňuje nezávisle přijímat zásadní rozhodnutí;

d)  „veřejnou prospěšností“ se rozumí přínos pro blaho společnosti nebo její části, tedy přispívání k obecnému zájmu společnosti;

e)  „přeshraničním“ se ve vztahu ke sdružení rozumí, že sleduje cíl nadnárodní nebo přeshraniční spolupráce v rámci Evropské unie nebo že jeho zakládající členové pocházejí alespoň ze dvou členských států, což znamená, že jsou občany nebo rezidenty členského státu, pokud jsou fyzickými osobami, nebo mají v členském státě sídlo, pokud jsou právnickými osobami;

f)  „členem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která dobrovolně a úmyslně požádala o členství ve sdružení, aby podpořila jeho cíle a činnosti, a jež byla do sdružení přijata na základě jeho stanov. Vznikne-li sdružení v důsledku přeměny nebo fúze, lze uplatnit nevyvratitelnou domněnku souhlasu se členstvím.

Článek 3

Pravidla platná pro evropská sdružení

1.  Evropská sdružení se řídí tímto nařízením a svými stanovami. V záležitostech, které nejsou upraveny tímto nařízením, se evropské sdružení řídí právem členského státu, v němž má evropské sdružení své sídlo.

2.  Členské státy určí způsobem, který je v souladu s ustanoveními a cíli tohoto nařízení, právní subjekt nebo kategorii právnických osob, s nimiž je evropské sdružení považováno za srovnatelné pro účely určení rozhodného práva podle odstavce 1.

Článek 4

Vnitrostátní orgán pro sdružení

1.  Členské státy určí nezávislý veřejný orgán (dále jen „vnitrostátní orgán pro sdružení“) a informují o tom Radu pro evropská sdružení uvedenou v článku 5 a Komisi. Vnitrostátní orgán pro sdružení odpovídá za registraci evropských sdružení v souladu s článkem 10 a za sledování uplatňování tohoto nařízení v plném souladu se základními právy a svobodami evropských sdružení stanovenými ve Smlouvách a v Listině.

2.  Každý vnitrostátní orgán pro sdružení přispívá k jednotnému uplatňování tohoto nařízení v celé Unii. Za tímto účelem vnitrostátní orgány pro sdružení vzájemně spolupracují, a to i v rámci Rady pro evropská sdružení v souladu s články 5 a 22.

Článek 5

Rada pro evropská sdružení

1.  Zřizuje se Rada pro evropská sdružení.

2.  Radě pro evropská sdružení je nápomocen sekretariát.

3.  Rada pro evropská sdružení se skládá z jednoho zástupce každého vnitrostátního orgánu pro sdružení a ze tří zástupců Komise.

4.  Rada pro evropská sdružení jedná při plnění svých úkolů a výkonu svých pravomocí nezávisle.

5.  V zájmu zajištění jednotného uplatňování tohoto nařízení Rada pro evropská sdružení:

a)  ve spolupráci s Komisí a vnitrostátními orgány pro sdružení vypracovává společné formuláře nebo jiné nástroje na podporu elektronické registrace evropských sdružení v souladu s článkem 10;

b)  zřídí a spravuje digitální databázi evropských sdružení na úrovni Unie jako nástroj pro informační a statistické účely, jakož i pro podporu strukturovaného občanského dialogu o záležitostech Unie;

c)  zpracovává oznámení o zápisu do rejstříku, zániku a další příslušná rozhodnutí týkající se evropských sdružení za účelem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, jak je stanoveno v tomto nařízení;

d)  posuzuje přiměřenost určení srovnatelných právních subjektů členskými státy podle čl. 3 odst. 2;

e)  přijímá stížnosti týkající se uplatňování tohoto nařízení, přezkoumává je a přijímá následná opatření, aniž jsou dotčeny úkoly vnitrostátních orgánů pro sdružení;

f)  rozhoduje o odvoláních, v případě potřeby prostřednictvím svého odvolacího výboru v souladu s články 10 a 11;

g)  posuzuje veškeré otázky týkající se uplatňování tohoto nařízení a konzultuje dotčené strany a příslušné zúčastněné strany a odborníky z vlastního podnětu nebo na žádost jednoho ze svých členů nebo Komise,

h)  vydává pokyny a doporučení a určuje osvědčené postupy pro vnitrostátní orgány pro sdružení a evropská sdružení s cílem zajistit jednotné uplatňování tohoto nařízení;

i)  poskytuje z vlastního podnětu nebo na žádost jednoho ze svých členů nebo Komise a po konzultaci s dotčenými stranami, příslušnými zúčastněnými stranami a odborníky svá stanoviska a poradenství Komisi ve všech otázkách týkajících se evropských sdružení nebo opatření vyplývajících ze směrnice o minimálních normách;

j)  poskytuje stanoviska a poradenství Komisi ohledně strukturálních a operačních fondů zaměřených na financování občanské společnosti, organizace občanského dialogu a ochrany a prosazování práv a hodnot Unie zakotvených v Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU a v Listině v zájmu zachování a dalšího rozvoje otevřených, na právech založených, demokratických, rovných a inkluzivních společností fungujících podle zásad právního státu;

k)  podporuje spolupráci a účinnou dvoustrannou a vícestrannou výměnu informací a osvědčených postupů mezi vnitrostátními orgány pro sdružení;

l)  podporuje společné programy odborné přípravy a usnadňuje výměny zaměstnanců mezi vnitrostátními orgány pro sdružení;

6.  Rada pro evropská sdružení je odpovědná Evropskému parlamentu a Radě a každoročně podává zprávu o své činnosti Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.

7.  Jednání Rady pro evropská sdružení a jejích členů se řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001(18).

8.  Rada pro evropská sdružení přijme svůj jednací řád a sama si stanovuje své pracovní postupy.

9.  Rada pro evropská sdružení může na svá zasedání zvát zástupce příslušných evropských agentur a nezávislé odborníky, zejména z akademické obce a občanské společnosti, a vést s nimi pravidelné konzultace.

Kapitola II

Založení a registrace

Článek 6

Založení

1.  Evropské sdružení vzniká:

a)  na základě dohody nejméně tří zakládajících členů; zakládající členové pocházejí alespoň ze dvou členských států, což znamená, že jsou občany nebo rezidenty členského státu, pokud jsou fyzickými osobami, nebo mají v členském státě sídlo, pokud jsou právnickými osobami; nebo

b)  v důsledku přeměny stávajícího subjektu, který byl založen podle práva některého členského státu a který splňuje tytéž podmínky jako v písm. a) a má sídlo v Unii, na evropské sdružení; nebo

c)  v důsledku sloučení alespoň dvou stávajících evropských sdružení; nebo

d)  v důsledku sloučení alespoň jednoho stávajícího evropského sdružení a alespoň jednoho subjektu z kategorií uvedených v čl. 3 odst. 2; nebo

e)  v důsledku sloučení alespoň dvou subjektů určených podle čl. 3 odst. 2, zřízených podle práva členských států a majících sídlo v Unii, za předpokladu, že dohromady mají tyto subjekty alespoň tři členy a že tito členové pocházejí alespoň ze dvou různých členských států.

2.  Členský stát může stanovit, že subjekt, který patří mezi subjekty určené podle čl. 3 odst. 2 a jehož sídlo se nenachází v Unii, se může podílet na založení evropského sdružení pod podmínkou, že je tento subjekt založen podle práva členského státu, který má v tomto členském státě sídlo a má na tento členský stát prokazatelnou a trvalou hospodářskou, společenskou nebo kulturní vazbu.

3.  Založení evropského sdružení se provádí písemnou dohodou mezi všemi zakládajícími členy nebo písemným zápisem dokumentujícím ustavující schůzi a podepsaným všemi zakládajícími členy s náležitým ověřením, pokud toto ověření vyžaduje pro založení sdružení vnitrostátní právo.

4.  Odchod jednoho ze zakládajících členů z evropského sdružení neznamená automaticky jeho zánik nebo zrušení, pokud toto sdružení i nadále vykonává svou činnost na základě dohody mezi osobami, jejichž počet musí dosáhnout nejméně počtu uvedeného v odst.1 písm. a).

5.  Založení evropského sdružení ani jakýkoli proces restrukturalizace se nesmí využívat k oslabení práv zaměstnanců nebo odborů nebo pracovních podmínek. V souladu s platnými kolektivními smlouvami a vnitrostátními právními předpisy a právními předpisy Unie musí být nadále plněny povinnosti týkající se zaměstnanců a věřitelů a zaměstnanci, dobrovolníci, odbory a zástupci zaměstnanců musí být řádně informováni a konzultováni. V příslušných případech musí být dodržovány a zachovávány kolektivní smlouvy a práva na zastoupení zaměstnanců ve správních orgánech.

Článek 7

Členství

Evropská sdružení mohou rozlišovat mezi řádnými členy a ostatními kategoriemi členů. Stanovy evropského sdružení stanoví práva a povinnosti všech těchto kategorií členů, zejména pokud jde o jejich hlasovací právo.

Článek 8

Stanovy

1.  Zakládající členové vypracují a podepíší stanovy evropského sdružení v době jeho založení nebo na jeho ustavující schůzi.

2.  Stanovy obsahují alespoň tyto údaje a informace týkající se evropského sdružení:

a)  jeho název, před nímž, nebo za nímž je uvedena zkratka „EA“,

b)  přesné stanovení jeho cílů, jeho neziskové povahy a případně popis cílů jeho veřejné prospěšnosti,

c)  adresu jeho sídla;

d)  jeho aktiva v čase jeho založení,

e)  název a adresu sídla zakládajících členů, pokud se jedná o právnické osoby,

f)  podmínky a postupy pro přijetí, vyloučení a odstoupení jeho členů,

g)  práva a povinnosti jeho členů a případně jednotlivé kategorie členů, a práva a povinnosti členů v každé kategorii,

h)  ustanovení upravující počet členů jeho správní rady, její složení, jmenování a odvolání, podmínky pro zahájení řízení jménem sdružení proti členům správní rady, jejích pravomocích a odpovědnosti, a to včetně pravomocí k zastupování při jednáních se třetími stranami,

i)  ustanovení upravující fungování, pravomoci a povinnosti jeho valné hromady, jak je uvedeno v článku 16, včetně požadavků týkajících se většiny a usnášeníschopnosti,

j)  ustanovení týkající se práv a povinností členů, včetně hlasovacích práv a práv předkládat návrhy;

k)  důvody a postupy pro jeho dobrovolné rozpuštění;

l)  jeho výslovný závazek respektovat hodnoty Unie zakotvené v článku 2 Smlouvy o EU,

m)  zda disponuje zakládajícím kapitálem, a pokud ano, jaká je výše tohoto kapitálu;

n)  informace o tom, jak často je svolávána jeho valná hromada, a

o)  datum přijetí stanov a postup pro jejich změnu;

Článek 9

Sídlo

1.  Sídlo evropského sdružení se nachází na území Unie v místě uvedeném v jeho stanovách. Sídlo se nachází v místě, kde má evropské sdružení svou ústřední správu nebo hlavní místo výkonu činnosti v Unii.

2.  V případě vytvoření evropského sdružení přeměnou v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. b) členové rozhodnou, zda má sídlo evropského sdružení zůstat v členském státě, kde byl registrován původní subjekt, nebo se má přestěhovat do jiného členského státu.

3.  V případě vytvoření evropského sdružení sloučením v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. c), d) nebo e) členové rozhodnou, v kterém z členských států, v nichž jsou slučující se subjekty registrovány, se má sídlo evropského sdružení nacházet.

Článek 10

Registrace

1.  Zakládající členové evropského sdružení do 30 dnů ode dne založení evropského sdružení podle ustanovení čl. 6 odst. 3 předloží žádost o registraci vnitrostátnímu orgánu pro sdružení.

2.  Po ověření, zda žadatelé splňují požadavky stanovené v tomto nařízení, přijme vnitrostátní orgán pro sdružení rozhodnutí o registraci evropského sdružení do 30 dnů od obdržení žádosti.

3.  Členský stát neukládá žádné další registrační požadavky nad rámec těch, které jsou stanoveny v tomto nařízení.

4.  Pokud vnitrostátní orgán pro sdružení žádost schválí, zapíše evropské sdružení do příslušného vnitrostátního rejstříku a do 15 dnů sdělí své rozhodnutí Radě pro evropská sdružení, která dané evropské sdružení zařadí do digitální databáze evropských sdružení zřízené podle čl. 5 odst. 5 písm. b). Ve stejné lhůtě sdělí vnitrostátní orgán pro sdružení své rozhodnutí rovněž Úřadu pro publikace Evropské unie, který poté zajistí, aby informace byly neprodleně zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie.

5.  Pokud ve lhůtě 30 dnů od podání žádosti o registraci byla tato žádost zamítnuta, nebo o ní nebylo rozhodnuto, může se žadatel do 15 dnů od přijetí zamítavého rozhodnutí nebo marného uplynutí 30-ti denní lhůty pro přijetí rozhodnutí obrátit na odvolací výbor zřízený dle článku 11.

Odvolací výbor rozhodne o žádosti o registraci do 30 dnů od podání odvolání.

Pokud odvolací výbor žádost o registraci schválí nebo nevydá rozhodnutí do 30 dnů, zaregistruje vnitrostátní orgán sdružení do 15 dnů od tohoto rozhodnutí nebo marného uplynutí lhůty.

Každé rozhodnutí o zamítnutí žádosti o registraci se sděluje žadatelům a obsahuje řádně vysvětlené důvody zamítnutí.

6.  Po zapsání do příslušného vnitrostátního rejstříku v souladu s odstavcem 4 nabude registrace evropského sdružení účinnosti na celém území Unie.

7.  Registrace se provádí prostřednictvím jednotných registračních formulářů nebo dalších nástrojů uvedených v článku 5. Postup registrace probíhá elektronicky, v přístupném formátu a umožňuje žadatelům používat úřední jazyk nebo jeden z úředních jazyků členského státu, v němž má dané evropské sdružení své sídlo. Registrační poplatky nesmí být vyšší než poplatky platné pro subjekty uvedené v čl. 3 odst. 2 a nesmí překročit správní náklady nebo představovat nepřiměřenou finanční zátěž, přičemž je dodržena zásada proporcionality. Vnitrostátní orgány pro sdružení umožní i registraci neelektronickými prostředky.

8.  Po obdržení žádosti evropského sdružení o přiznání statusu veřejné prospěšnosti posoudí tuto žádost vnitrostátní orgán pro sdružení z hlediska požadavků stanovených v tomto nařízení. Vnitrostátní orgán pro sdružení neukládá žádné požadavky nad rámec těch, které jsou stanoveny v tomto nařízení.

9.  Vnitrostátní orgán pro sdružení přijme do 15 dnů od obdržení žádosti o přiznání statusu veřejné prospěšnosti závazné rozhodnutí. Tuto lhůtu lze v řádně odůvodněných případech prodloužit o 15 dní, pokud posouzení žádosti vyžaduje hlubší přezkum nebo stanovisko Rady pro evropská sdružení. Vnitrostátní orgán pro sdružení neprodleně informuje evropské sdružení o délce a důvodech prodloužení počátečního patnáctidenního období.

10.  Pokud vnitrostátní orgán pro sdružení žádost o přiznání statusu veřejné prospěšnosti schválí, zapíše toto rozhodnutí do příslušného vnitrostátního rejstříku a do 15 dnů sdělí své rozhodnutí Radě pro evropská sdružení, která status veřejné prospěšnosti daného evropského sdružení zapíše do digitální databáze evropských sdružení zřízené podle čl. 5 odst. 5 písm. b). Ve stejné lhůtě sdělí vnitrostátní orgán pro sdružení své rozhodnutí rovněž Úřadu pro publikace Evropské unie, který poté zajistí, aby informace byly neprodleně zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie.

11.  Po zapsání do příslušného vnitrostátního rejstříku v souladu s odstavcem 10 nabude rozhodnutí přijaté ohledně statusu veřejné prospěšnosti účinnosti na celém území Unie.

12.  Pokud byla žádost o přiznání statusu veřejné prospěšnosti zamítnuta nebo o ní nebylo rozhodnuto ve lhůtě uvedené v odstavci 9, může žadatel do 15 dnů od obdržení zamítavého rozhodnutí podat odvolání k odvolacímu výboru nebo po marném uplynutí lhůty pro přijetí rozhodnutí postoupit žádost odvolacímu výboru zřízenému podle článku 11.

Odvolací výbor rozhodne do 15 dnů od podání odvolání nebo postoupení žádosti, v řádně odůvodněných případech, do 30 dnů.

Pokud odvolací výbor žádost o přiznání statusu veřejné prospěšnosti schválí nebo nevydá rozhodnutí ve lhůtě uvedené v prvním pododstavci, přizná vnitrostátní orgán pro sdružení status veřejné prospěšnosti do 15 dnů od tohoto rozhodnutí nebo marného uplynutí lhůty.

Každé rozhodnutí o zamítnutí žádosti o registraci se sděluje žadatelům a obsahuje řádně vysvětlené důvody zamítnutí.

13.  Zakládající členové evropského sdružení se mohou rozhodnout podat současně žádost o registraci a o přiznání veřejně prospěšného statusu; v takovém případě se rozhodnutí v obou záležitostech vyřizuje společně a platí delší lhůty.

Článek 11

Odvolací výbor

1.  Do [... měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost] zřídí Rada pro evropská sdružení odvolací výbor složený z jednoho zástupce každého členského státu a jednoho zástupce Komise. Zástupce Komise výboru předsedá.

2.  Sekretariát pro Radu evropských sdružení zajišťuje Komise.

3.  Odvolací výbor svolává jeho předseda a jeho rozhodnutí jsou přijímána nadpoloviční většinou jeho členů.

Článek 12

Přemístění sídla

1.  Sídlo evropského sdružení lze přemístit do jiného členského státu v souladu s tímto článkem. Členské státy zaručí, aby převodu aktiv a dokumentů evropského sdružení, jež přemísťuje své sídlo do jiného členského státu, nebránily žádné překážky. Toto přemístění nevede k jiným změnám stanov evropského sdružení, než jak je uvedeno v tomto článku, ani ke zrušení evropského sdružení ani k vytvoření nové právnické osoby a toto přemístění nemá vliv na žádná práva ani povinnosti existující před převodem vyjma těch, které jsou s přemístěním neoddělitelně spjaty.

2.  Správní rada evropského sdružení vypracuje návrh přemístění, který zveřejní v souladu s vnitrostátními pravidly členského státu, v němž se sídlo nachází.

3.  Návrh přemístění vypracovaný podle odstavce 2 zahrnuje následující informace:

a)  zamýšlené sídlo a navrhovaný název v novém členském státě,

b)  název a adresu v původním členském státě,

c)  navrhované změny stanov, případně včetně nového názvu evropského sdružení;

d)  navrhovaný harmonogram přemístění a

e)  očekávané právní a ekonomické důsledky přemístění.

4.  Rozhodnutí o přemístění se přijme nejdříve dva měsíce po zveřejnění návrhu. Rozhodnutí o přemístění se řídí podmínkami stanovenými pro změnu stanov evropského sdružení.

5.  Věřitelé a držitelé dalších práv vůči evropskému sdružení, která pocházejí z doby před zveřejněním návrhu přemístění, mají právo požadovat, aby jim evropské sdružení poskytlo odpovídající záruky. Poskytnutí těchto záruk se řídí vnitrostátním právem členského státu, v němž mělo evropské sdružení sídlo před přemístěním. Členské státy mohou platnost tohoto ustanovení rozšířit i na dluhy, které evropskému sdružení vznikly u veřejných subjektů před datem přemístění.

6.  Řádné splnění všech úkonů a formalit požadovaných před přemístěním potvrdí osvědčení vydané příslušným orgánem v členském státě, v němž má evropské sdružení sídlo.

7.  Nová registrace nebude provedena, dokud není předloženo osvědčení uvedené v odstavci 8. Přemístění sídla evropského sdružení a související změny jeho stanov nabývají účinku dnem, ke kterému je toto přemístění registrováno podle článku 10.

8.  Členský stát může odmítnout přemístění sídla evropských sdružení, která mají toto sídlo na jeho území, na základě formální námitky předložené určeným příslušným orgánem ve lhůtě dvou měsíců uvedené v odstavci 6. Tato námitka může být podána a odůvodněna pouze na základě důvodů veřejné bezpečnosti a musí být sdělena vnitrostátnímu orgánu pro sdružení cílového členského státu a Radě pro evropská sdružení.

9.  Je-li přemístění sídla podle odstavce 8 zamítnuto, může se evropské sdružení do 15 dnů od obdržení zamítavého rozhodnutí odvolat k odvolacímu výboru zřízenému podle článku 11. Odvolací výbor rozhodne do 15 dnů, nebo v řádně odůvodněných případech, kdy posouzení žádosti vyžaduje hlubší přezkum, do 30 dnů.

10.  Pokud odvolací výbor přemístění schválí nebo tak neučiní ve lhůtě uvedené v odstavci 11, schválí vnitrostátní orgán pro sdružení v příslušných členských státech přemístění do 15 dnů od tohoto rozhodnutí nebo od marného uplynutí lhůty.

Každé rozhodnutí o zamítnutí přemístění se sděluje žadatelům a obsahuje řádně vysvětlené důvody, které k tomuto rozhodnutí vedly.

11.  Pokud přemístění sídla již nabylo právní moci, sdělí vnitrostátní orgán pro sdružení členského státu, v němž mělo evropské sdružení své sídlo před přemístěním, tuto informaci do 15 dnů vnitrostátnímu orgánu pro sdružení členského státu, do nějž má evropské sdružení v úmyslu své sídlo přemístit, a Radě pro evropská sdružení. Nejpozději 15 dnů po obdržení těchto informací zapíše vnitrostátní orgán pro sdružení daného členského státu toto evropské sdružení do příslušného vnitrostátního rejstříku. Rada pro evropská sdružení zajistí zveřejnění informací o daném přemístění v elektronickém rejstříku evropských sdružení i v Úředním věstníku Evropské unie nejpozději do 15 dnů poté, co obdrží sdělení od členského státu, v němž mělo evropské sdružení své sídlo před přemístěním. Přemístění sídla evropského sdružení nabývá účinku a lze se jej dovolávat vůči třetím osobám ode dne, kdy je evropské sdružení zapsáno do vnitrostátního rejstříku členského státu, v němž má své nové sídlo.

12.  Evropské sdružení, které se nachází v řízení o ukončení činnosti, zrušení, likvidaci, platební neschopnosti, pozastavení plateb a podobně, své sídlo přemisťovat nesmí.

Článek 13

Právní subjektivita

1.  Evropské sdružení získává právní subjektivitu ve všech členských státech dnem, kdy je zapsáno jako evropské sdružení v příslušném vnitrostátním rejstříku.

2.  Po oznámení o registraci do doby, než je zapsáno do příslušného vnitrostátního rejstříku, smí evropské sdružení vykonávat svá práva jakožto právnická osoba, pokud jako součást svého názvu použije výraz „nově zakládané evropské sdružení“, a v souladu s vnitrostátními pravidly o předběžném dohledu uplatňovanými na domácí sdružení v členském státě, v němž má evropské sdružení sídlo v době svého zakládání. Pokud byly před získáním právní subjektivity učiněny kroky jménem tohoto evropského sdružení a evropské sdružení nepřevezme závazky vyplývající z těchto úkonů, pak za tyto úkony společně a nerozdílně odpovídají fyzické či právnické osoby, které je přijaly, pokud není stanoveno jinak v platných vnitrostátních předpisech členského státu, v němž má evropské sdružení sídlo v době svého zakládání.

3.  Od .... [datum vstupu tohoto nařízení v platnost] mohou označení „evropské sdružení“ ve svém názvu používat pouze evropská sdružení založená a registrovaná v souladu s tímto nařízením, v úředním jazyce nebo úředních jazycích členského státu, v němž mají své sídlo. Mohou tak učinit po zapsání do příslušného vnitrostátního rejstříku podle čl. 10 odst. 4.

4.  Jakožto právnické osoby mají evropská sdružení schopnost vykonávat vlastním jménem pravomoci a práva a přijímat povinnosti, které jsou k plnění jejich cílů nezbytné, za stejných podmínek jako právnické osoby uvedené v čl. 3 odst. 2 a založené v souladu s právem členského státu, v němž má evropské sdružení své sídlo.

5.  Získáním právní subjektivity evropské sdružení získává způsobilost k následujícím právům a právním úkonům:

a)  uzavírat smlouvy a vykonávat další právní úkony, včetně nabývání movitého a nemovitého majetku,

b)  získávat finanční prostředky na podporu svých neziskových činností;

c)  přijímat dary a dědictví,

d)  zaměstnávat pracovníky,

e)  vystupovat před soudem a

f)  mít přístup k finančním službám.

Článek 14

Správa a orgány

1.  Evropské sdružení si může volně určit svou vnitřní řídicí strukturu a správu ve svých stanovách, aniž tím jsou dotčena ustanovení tohoto nařízení. Tyto struktury a správa musí být v každém případě v souladu s demokratickými zásadami a základními hodnotami Unie.

2.  Evropské sdružení je řízeno alespoň dvěma orgány: správní radou a valnou hromadou.

3.  Správní rada nebo valná hromada mohou zřídit další řídicí orgány v souladu s podmínkami a postupy uvedenými v tomto nařízení a ve stanovách evropského sdružení.

Článek 15

Správní rada

1.  Správní rada řídí evropské sdružení v souladu se zájmy tohoto sdružení a s jeho cíli, jak je uvedeno ve stanovách evropského sdružení.

2.  Správní radu jmenuje valná hromada v souladu se stanovami. Informace o složení správní rady se poskytnou vnitrostátnímu orgánu pro sdružení do 6 měsíců ode dne jejího zvolení. Vnitrostátní orgán pro sdružení o tom informuje Radu pro evropská sdružení. Veškeré změny ve složení správní rady se oznamují stejným způsobem. I tyto informace evropské sdružení zveřejní.

3.  Žádná osoba se nemůže stát členem správní rady ani jí nemohou být svěřeny pravomoci nebo odpovědnost za řízení či zastupování podle odstavce 6 níže, pokud je tato osoba vyloučena z práce ve správní radě nebo jiném podobném řídicím či dohledovém orgánu právnické osoby na základě:

a)  unijních nebo vnitrostátních právních předpisů, které se na tuto osobu vztahují,

b)  unijních nebo vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na právnické osoby určené podle čl. 3 odst. 2 v členských státech, v nichž má evropské sdružení své sídlo, nebo

c)  soudního nebo správního rozhodnutí vydaného nebo uznaného členským státem.

4.  V rámci funkcí, které jsou jim svěřeny tímto nařízením a stanovami evropského sdružení, mají všichni členové správní rady stejná práva a povinnosti.

5.  Správní rada může přenést řídicí pravomoci nebo odpovědnost na výbory složené z jednoho nebo více členů evropského sdružení. Podmínky pro výkon tohoto přenesení pravomocí stanoví buď stanovy, nebo valná hromada.

6.  Správní rada může pořádat řádná a mimořádná zasedání. Během svých řádných zasedání se správní rada schází v intervalech uvedených ve stanovách evropského sdružení, nejméně však dvakrát ročně, aby projednala účetní závěrku, činnosti a předvídatelné výhledy v projektech evropského sdružení.

7.  Jednou ročně správní rada vypracuje zprávu o účetní závěrce a činnostech evropského sdružení, kterou předá vnitrostátnímu orgánu pro sdružení a Radě pro evropská sdružení. Tuto výroční zprávu také evropské sdružení zveřejní.

8.  Aniž je dotčen čl. 22 odst. 2 ve vztahu k subjektům uvedeným v čl. 3 odst. 2, sestaví správní rada jednou ročně finanční výkaz k účtům evropského sdružení, který bude obsahovat údaje o příjmech z hospodářských činností, finančních prostředcích, jako jsou úvěry a bankovní půjčky, dary nebo nekompenzované příjmy hotovosti nebo majetku během předchozího kalendářního roku, jakož i odhad rozpočtu na následující rozpočtový rok. V souladu s vnitrostátním právem mohou členské státy požadovat, aby správní rada poskytla finanční výkaz příslušnému orgánu a členům sdružení. V takovém případě mohou členové požádat správní radu o poskytnutí dalších informací, a to i pokud jde o zdroje financování. Členové tak mohou učinit pouze tehdy, je-li to po přezkoumání ročního finančního výkazu nezbytné pro účely transparentnosti a odpovědnosti a za podmínky zachování zásady přiměřenosti. Evropské sdružení má proto povinnost vést za tímto účelem úplné a přesné záznamy všech finančních transakcí, jak je uvedeno v čl. 23 odst. 1.

9.  Členové správní rady mají pravomoc zastupovat evropské sdružení v jednáních se třetími stranami a soudních řízeních, a to v rámci omezení a za podmínek uvedených ve stanovách. Pokud je pravomoc zastupovat evropské sdružení v jednáních se třetími stranami svěřena dvěma nebo více členům, vykonávají ji tyto osoby společně.

10.  Jakékoliv úkony, které členové správní rady jménem evropského sdružení vykonají, jsou pro evropské sdružení vůči třetím stranám závazné, pokud nepřekračují pravomoci svěřené správní radě příslušnými právními předpisy nebo pravomoci zákonně udělené správní radě stanovami evropského sdružení.

Článek 16

Valná hromada

1.  Všeobecná schůze evropského sdružení, na níž se schází všichni členové, se označuje jako valná hromada.

2.  Správní rada svolává valnou hromadu v souladu se stanovami evropského sdružení.

3.  Členové jsou o konání valné hromady informováni nejpozději 15 dnů před datem konání valné hromady.

4.  Správní rada může valnou hromadu svolat kdykoliv, buď z vlastního podnětu, nebo na žádost alespoň jedné čtvrtiny členů. Stanovy mohou určit nižší hranici.

5.  Valná hromada se může konat za fyzické, distanční nebo kombinované účasti členů, aniž by to mělo vliv na legitimitu valné hromady nebo na platnost přijatých rozhodnutí. Pokud většina členů sdružení nenavrhne jinou formu, rozhoduje o tom, který ze tří formátů se použije pro každou valnou hromadu, správní rada.

6.  V žádosti o svolání valné hromady musí být uvedeny důvody pro její svolání a body programu.

7.  Každý člen má právo na to, aby v souladu s pravidly uvedenými ve stanovách obdržel informace a přístup k dokumentům, a to před každou valnou hromadou.

8.  Každý člen má právo se valné hromady zúčastnit, hovořit na ní a předkládat návrhy.

9.  Právo členů hlasovat a předkládat návrhy na valné hromadě se vykonává v souladu se stanovami evropského sdružení, podle čl. 8 odst. 2 písm. j).

10.  Členové mohou před schůzí valné hromady určit jiného člena, který je bude na valné hromadě zastupovat, v souladu s postupem, který určí stanovy evropského sdružení. Jeden člen nesmí zastupovat více než dva jiné členy.

11.  Není-li stanoveno jinak, přijímají se rozhodnutí valné hromady o běžných záležitostech zpravidla většinou hlasů přítomných nebo zastoupených členů. Hlasy se rozdělují v souladu s pravidly uvedenými ve stanovách evropského sdružení.

Článek 17

Pobočky sdružení a vedoucí členové

1.  Evropské sdružení může mít regionální pobočky. Tyto pobočky nemají vlastní právní subjektivitu, ale mohou pořádat a řídit činnosti jménem sdružení, s výhradou požadavků uvedených v jejich stanovách.

2.  Správní rada evropského sdružení může jmenovat pobočky nebo členy, kteří jsou právnickými osobami, jako vedoucí aktéry při provádění a uskutečňování projektů evropského sdružení. Členské státy umožní pobočkám nebo členům, aby jako vedoucí aktéři evropského sdružení uskutečňovali projekty v rámci jejich jurisdikce.

Článek 18

Změny stanov

1.  Veškeré změny stanov evropského sdružení se projednají na valné hromadě svolané pro tento účel.

2.  Členové jsou o valných hromadách, na kterých se má diskutovat a rozhodovat o navrhovaných změnách stanov evropského sdružení, informováni alespoň třicet kalendářních dnů před datem valné hromady. Oznámení o valné hromadě zahrnuje i dané návrhy.

3.  Valná hromada má pravomoc provádět změny stanov, pokud je přítomna nebo zastoupena alespoň polovina členů evropského sdružení plus jeden.

4.  Změny stanov evropského sdružení jsou přijaty, pokud pro ně hlasují alespoň dvě třetiny přítomných či zastoupených členů valné hromady.

5.  Změny uvedeného účelu evropského sdružení jsou přijaty, pokud pro ně hlasují alespoň tři čtvrtiny přítomných či zastoupených členů valné hromady.

6.  Znění přijatých stanov je do šesti měsíců ode dne jejich přijetí zpřístupněno vnitrostátnímu orgánu pro sdružení, který o tom informuje Radu pro evropská sdružení. Evropské sdružení tyto informace zveřejní a sdělí je Radě pro evropská sdružení, aby mohly být začleněny do evropské databáze uvedené v čl. 5 odst. 5 písm. b).

Kapitola III

Ustanovení ohledně zacházení s evropskými sdruženími v členských státech

Článek 19

Zásada zákazu diskriminace

1.  Jakékoliv diskriminační zacházení s evropskými sdruženími je zakázáno.

2.  S evropským sdružením se zachází stejně jako s rovnocennými vnitrostátními subjekty určenými podle čl. 3 odst. 2.

Článek 20

Status veřejné prospěšnosti

1.  Evropským sdružením může být přiznán status veřejné prospěšnosti, pokud jsou splněny tyto kumulativní podmínky:

a)  účel a činnost organizace sleduje veřejně prospěšný cíl, který slouží blahu společnosti nebo její části, a je tudíž prospěšný veřejnému zájmu, s výjimkou případů, kdy tento účel a tato činnost jsou systematicky a přímo zaměřeny na to, aby byly ku prospěchu struktuře určité politické strany. Za účely, které jsou zaměřeny na veřejně prospěšný cíl, se považují mimo jiné tyto:

i)  umění, kultura nebo ochrana historických památek;

ii)  ochrana životního prostředí a změna klimatu;

iii)  prosazování a ochrana základních práv a hodnot Unie, včetně demokracie, právního státu a odstranění veškeré diskriminace na základě pohlaví, rasy, etnického původu, náboženského vyznání, zdravotního postižení, sexuální orientace nebo jakýchkoli jiných důvodů;

iv)  sociální spravedlnost, sociální začleňování a předcházení chudobě či pomoci chudým;

v)  humanitární pomoc, včetně pomoci při katastrofách;

vi)  rozvojová pomoc a rozvojová spolupráce;

vii)  ochrana zranitelných skupin obyvatelstva, včetně dětí, starších osob, osob se zdravotním postižením, osob žádajících o mezinárodní ochranu nebo osob požívajících mezinárodní ochrany a osob bez domova, a poskytování pomoci a podpory těmto skupinám;

viii)  ochrana zvířat;

ix)  věda, výzkum a inovace;

x)  vzdělávání a odborná příprava a zapojení mládeže;

xi)  podpora a ochrana zdraví a dobrých životních podmínek, včetně poskytování lékařské péče;

xii)  ochrana spotřebitele a

xiii)  rekreační sporty a jejich podpora;

b)  veškerý přebytek z veškeré hospodářské nebo jiné výdělečné činnosti vytvořený organizací se použije výhradně na podporu veřejně prospěšných cílů organizace;

c)  v případě zrušení organizace zaručují zákonná ochranná opatření, že veškerá aktiva budou i nadále sloužit veřejně prospěšným cílům; a

d)  členové řídících struktur organizace, kteří nejsou jejími zaměstnanci, nemají nárok na odměnu nad rámec přiměřené náhrady výdajů.

2.  Evropská sdružení mají právo požádat vnitrostátní orgán pro sdružení v členském státě, v němž mají své sídlo, o uznání jakožto organizace přispívající k veřejné prospěšnosti v souladu s požadavky uvedenými v odstavci 1.

3.  Vnitrostátní orgán pro sdružení rozhodne o žádosti o přiznání statusu veřejné prospěšnosti na základě postupu uvedeného v čl. 10 odst. 8 a 9.

4.  S evropským sdružením, kterému byl přiznán status veřejné prospěšnosti, zacházejí členské státy stejně jako s právnickými osobami, kterým byl přiznán odpovídající status v rámci jejich jurisdikce.

Článek 21

Zásada národního zacházení

Na evropská sdružení se vztahují ustanovení vnitrostátního práva, která jsou platná pro právnické osoby určené podle čl. 3 odst. 2 v členském státě, v němž má evropské sdružení své sídlo.

Článek 22

Zásada nesvévolného zacházení

Členské státy neuplatňují na evropská sdružení odlišné zacházení, které je založeno výhradně na tom, jak je politicky žádoucí jejich účel, oblast činnosti nebo zdroje financování.

Kapitola IV

Financování a podávání zpráv

Článek 23

Získávání finančních prostředků a volné užívání aktiv

1.  Evropská sdružení mohou žádat o jakékoli zdroje, včetně finančních, věcných a materiálních, přijímat je, zbavovat se jich nebo je darovat a vyžádat si a přijímat lidské zdroje, a to od jakéhokoli zdroje nebo jakémukoli zdroji, ať už od veřejných orgánů, soukromých osob nebo soukromých subjektů, v kterémkoliv členském státě a ve třetích zemích.

2.  Na evropská sdružení se vztahují ustanovení unijního a platného vnitrostátního práva týkající se zdanění, cel, cizích měn, praní peněz a financování terorismu a také předpisy upravující financování voleb a politických stran platné pro právnické osoby určené podle čl. 3 odst. 2 v členském státě, v němž mají sídlo.

3.  Na evropská sdružení se vztahuje v souladu s vnitrostátními právními předpisy povinnost podávat zprávy a zveřejňovat informace, včetně informací o složení správní rady, ustanoveních stanov, financování a finančních výkazech, pokud takové povinnosti odpovídají cíli obecného zájmu, kterým je zajistit, aby evropská sdružení fungovala transparentně a byla odpovědná a za předpokladu, že jsou tato opatření potřebná a přiměřená.

Dodržování povinností uvedených v prvním pododstavci nesmí vést k tomu, že by se na evropská sdružení vztahovala přísnější pravidla, než jsou pravidla platná pro rovnocenné vnitrostátní subjekty určené podle čl. 3 odst. 2 a pro ziskové subjekty. Tyto povinnosti podávat zprávy a zveřejňovat informace nesmí vést k rozdílnému zacházení nebo omezení práv a povinností evropského sdružení bez ohledu na účel nebo zdroje financování.

Článek 24

Účetnictví a audity

1.  Evropská sdružení vedou úplné a přesné záznamy všech finančních transakcí.

2.  Evropská sdružení alespoň jednou ročně vypracují:

a)  roční účetní závěrku,

b)  případně konsolidovanou účetní závěrku,

c)  rozpočtový odhad pro nadcházející rozpočtový rok a

d)  výroční zprávu o činnosti.

Správní rada předá výroční zprávu o činnosti a finanční výkaz vnitrostátnímu orgánu pro sdružení podle čl. 14 odst. 7 a 8.

3.  Výroční zpráva o činnosti obsahuje přinejmenším:

a)  informace o činnosti evropského sdružení v příslušném roce,

b)  případně informace o předvídatelných výhledech, a

c)  popis způsobu, jak byl v předchozím roce prosazován veřejně prospěšný účel, pokud byl evropskému sdružení přiznán odpovídající status.

4.  Roční účetní závěrky evropských sdružení, a případně jejich konsolidované účetní závěrky, jsou ověřovány auditem v souladu s ustanoveními platnými pro právnické osoby určené podle čl. 3 odst. 2 v členském státě, v němž má dotčené evropské sdružení své sídlo. Tento audit se provádí nejméně jednou za čtyři roky, nikoli však častěji než jednou za dva roky.

5.  Zpráva z auditu uvedeného v odstavci 4 se zveřejní tak, jak je stanoveno právními předpisy členského státu, v němž má evropské sdružení své sídlo.

6.  Orgány členského státu nepožadují po evropských sdruženích, aby poskytly přístup k informacím o svých členech, kteří jsou fyzickými osobami, leda že by to bylo nutné pro účely veřejného vyšetřování trestných činů, za něž lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejvýše jeden rok, a to na základě rozhodnutí nezávislého soudu.

7.  Vnitrostátní orgán pro sdružení předkládá pololetní přehled s příslušnými informacemi o všech auditech uvedených v odstavci 4 Radě pro evropská sdružení, která zajistí zveřejnění zprávy v Úředním věstníku Evropské unie a na svých internetových stránkách.

8.  Pravidla týkající se účetnictví a auditů vztahující se na evropská sdružení nemohou být méně příznivá než pravidla vztahující se na podniky v rámci uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES(19) nebo směrnice 2013/34/EU(20).

9.  Tento článek se použije, aniž by byla dotčena příznivější odpovídající vnitrostátní ustanovení, která platí v členském státě sídla.

Kapitola V

Spolupráce s členskými státy a odpovědnost

Článek 25

Spolupráce s členskými státy

1.  Vnitrostátní orgán pro sdružení registrujícího členského státu včas konzultuje s vnitrostátními orgány pro sdružení jiných členských států veškeré podstatné otázky týkající se zákonnosti a odpovědnosti dotčeného evropského sdružení a informuje o tom Radu pro evropská sdružení.

2.  Nestanoví-li toto nařízení jinak, předávají vnitrostátní orgány pro sdružení každoročně přehled veškerých relevantních informací o rozhodnutích týkajících se evropských sdružení na území jejich členského státu. Přehled obsahuje i seznam případů, kdy bylo proti evropským sdružením zahájeno trestní vyšetřování, včetně případů, kdy bylo požadováno zveřejnění informací o členech podle čl. 24 odst. 6.

3.  Jestliže se Rada pro evropská sdružení domnívá, že vnitrostátní orgán pro sdružení nedodržel toto nařízení, předá všechny relevantní informace Komisi. Komise tyto informace posoudí a přijme příslušná opatření.

4.  Evropská sdružení mají k dispozici účinné opravné prostředky, aby mohla napadnout rozhodnutí přijatá vnitrostátním orgánem pro sdružení, včetně možnosti dosáhnout soudního přezkumu těchto rozhodnutí.

Článek 26

Odpovědnost evropských sdružení a členů jejich správních rad

1.  Odpovědnost evropských sdružení se řídí ustanoveními, která se vztahují na právnické osoby určené podle čl. 3 odst. 2 v členském státě, v němž má evropské sdružení své sídlo.

2.  Členové správní rady evropského sdružení nesou společnou a nerozdílnou odpovědnost za ztrátu nebo škodu, kterou evropské sdružení utrpí v důsledku porušení povinností spojených s jejich funkcí. Odpovědnost za ztrátu nebo škodu, kterou utrpělo evropské sdružení, však není společná a nerozdílná, pokud se prokáže, že k ní došlo v důsledku porušení zvláštních povinností, které jsou spojeny pouze s funkcí určitého konkrétního člena.

3.  Podmínky pro zahájení řízení proti členům správní rady jménem evropského sdružení určí stanovy.

Kapitola VI

Zrušení, platební neschopnost, likvidace

Článek 27

Dobrovolné zrušení

1.  Evropské sdružení lze dobrovolně zrušit:

a)  rozhodnutím správní rady podle ustanovení stanov evropského sdružení se souhlasem valné hromady, nebo

b)  rozhodnutím valné hromady. Valná hromada může takové rozhodnutí zrušit dříve, než zrušení nebo likvidace evropského sdružení nabude účinku.

2.  Evropské sdružení informuje vnitrostátní orgány pro sdružení o svém dobrovolném rozhodnutí o zrušení podle odstavce 1 nejpozději 15 dnů od přijetí takového rozhodnutí.

3.  Vnitrostátní orgán pro sdružení vymaže evropské sdružení ihned z příslušného vnitrostátního registru a o jeho zrušení informuje Radu pro evropská sdružení a Úřad pro publikace Evropské unie podle odstavce 1 nejpozději 15 dnů poté, co se o zrušení dozvěděl. Úřad pro evropská sdružení ihned po obdržení této informace zveřejní oznámení o zrušení evropského sdružení v Úředním věstníku Evropské unie a provede výmaz evropského sdružení z digitální databáze Unie a Úřad pro publikace zveřejní oznámení o zrušení evropského sdružení v Úředním věstníku Evropské unie.

4.  Zrušení evropského sdružení nabývá v celé Unii účinku dnem výmazu sdružení z příslušného vnitrostátního registru.

Článek 28

Nucené zrušení

1.  Evropské sdružení může být zrušeno pouze pravomocným rozhodnutím příslušného soudu členského státu, v němž evropské sdružení má nebo naposledy mělo své sídlo, pokud:

a)  sídlo evropského sdružení má být nebo bylo přemístěno mimo území Unie;

b)  již nejsou splněny podmínky pro založení evropského sdružení stanovené v tomto nařízení, nebo

c)  činnost evropského sdružení již dále není slučitelná s cíli a hodnotami Unie nebo představuje závažné ohrožení veřejné bezpečnosti.

2.  Je-li rozhodnutí o zrušení přijato podle odst. 1 písm. a) nebo b), Úřad pro evropská sdružení poskytne evropskému sdružení přiměřenou lhůtu, aby mohlo napravit situaci předtím, než rozhodnutí nabude účinku.

3.  Žadatelé mají přístup k účinným opravným prostředkům, aby se mohli odvolat proti rozhodnutí o zrušení u příslušných odvolacích soudů.

4.  Ihned a nejpozději 15 dnů poté, co rozhodnutí nabude právní moci, vymaže vnitrostátní orgán pro sdružení evropské sdružení z příslušného vnitrostátního registru a o nuceném zrušení evropského sdružení informuje Radu pro evropská sdružení a Úřad pro publikace Evropské unie. Rada pro evropská sdružení ihned po obdržení této informace odstraní evropského sdružení z digitální databáze Unie a Úřad pro publikace zveřejní oznámení o zrušení evropského sdružení v Úředním věstníku Evropské unie.

5.  Zrušení evropského sdružení nabývá v celé Unii účinku dnem výmazu sdružení z příslušného vnitrostátního registru.

Článek 29

Likvidace a platební neschopnost

1.  Zrušení evropského sdružení má za následek jeho likvidaci. Tato likvidace se řídí právem rozhodným pro právnické osoby určené podle čl. 3 odst. 2 v členském státě, v němž má evropské sdružení své sídlo.

2.  Evropské sdružení si zachová způsobilost ve smyslu článku 13 až do skončení likvidace.

Článek 30

Přezkum a hodnocení

Do .... [pět let po vstupu tohoto nařízení v platnost] předloží Komise Radě a Evropskému parlamentu zprávu o uplatňování tohoto nařízení a případně i návrhy na jeho změny.

Kapitola VII

Článek 31

Závěrečná ustanovení

Toto nařízení vstupuje v platnost […] dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

ČÁST II

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o společných minimálních normách pro neziskové organizace v Unii (směrnice o minimálních normách)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Svoboda sdružování je základním právem, které je uznáno Smlouvou o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), Smlouvou o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a ústavami členských států, má zásadní význam pro fungování demokracie a je základní podmínkou pro to, aby mohli jednotlivci uplatňovat další základní práva, včetně práva na svobodu projevu.

(2)  Neziskové organizace jako takové požívají ochrany určitých práv, včetně práv základních, na základě příslušné judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) a Evropského soudu pro lidská práva.

(3)  Neziskové organizace zásadním způsobem přispívají k plnění cílů, které jsou ve veřejném zájmu, i k plnění cílů Unie, a to mimo jiné tím, že podporují aktivní účast na hospodářských, demokratických a společenských aktivitách naší společnosti.

(4)  Neziskové organizace se dnes při plnění svých cílů plně podílejí na fungování našich hospodářství a rozvoji vnitřního trhu, mimo jiné tím, že se zapojují do různých činností národního i nadnárodního významu a běžně vyvíjejí hospodářské aktivity.

(5)  Neziskové organizace jsou zejména klíčovou hnací silou rozvoje třetího sektoru, který podle odhadů představuje přibližně 13 % pracovní síly v celé Evropě, jak vyplývá z výsledků projektu „Přínos třetího sektoru pro socioekonomický rozvoj Evropy“, jenž byl realizován v období 2014–2017 a jehož koordinace se ujal Institut pro sociální výzkum (ISF) v Oslu(21).

(6)  Neziskové organizace jsou významným aktérem při vytváření a provádění politik Unie na podporu vnitřního trhu, což dokládá jejich zapojení do různých odborných skupin, jako je fórum na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového řetězce.

(7)  Zprávy, včetně zpráv Agentury EU pro základní práva, poukazují na četné překážky vyplývající z vnitrostátních právních a správních předpisů upravujících zakládání, registraci, fungování, financování a přeshraniční činnost neziskových organizací, které ovlivňují schopnost právnických nebo fyzických osob nebo skupin těchto osob bez ohledu na jejich státní příslušnost zakládat, zaregistrovat nebo provozovat neziskové organizace v celé Unii.

(8)  Evropský hospodářský a sociální výbor vyzval členské státy, aby vytvořily příznivé prostředí pro filantropii v souladu se svobodami a základními právy Unie na podporu filantropické a občanské aktivity, soukromých darů na veřejně prospěšné účely a zakládání filantropických organizací(22). Proto je důležité posilovat doplňkovost mezi prací veřejných institucí a filantropických organizací a zajistit, aby vnitrostátní právní předpisy a politika Unie usnadňovaly poskytování darů ze soukromých zdrojů v zájmu obecného blaha, a to prostřednictvím volného toku kapitálu ve spojení se zásadou nediskriminace a rovného daňového zacházení s evropskými filantropickými organizacemi, pokud jde o využití potenciálu přeshraničních darů a investic v zájmu obecného blaha.

(9)  Navzdory tomu, že v Unii roste počet přeshraničních sdružení a neziskových organizací, v současné době neexistuje harmonizovaný celoevropský legislativní rámec, který by jim umožňoval řádně fungovat a organizovat se na přeshraniční úrovni.

(10)  Vzhledem k významu neziskových organizací je nezbytné, aby právní předpisy členských států jejich zakládání a činnost účinně usnadňovaly a chránily.

(11)  V doporučení CM/Rec(2007)14 Výboru ministrů Rady Evropy o právním statusu nevládních organizací v Evropě již členské státy uznaly úlohu neziskových organizací, zejména nevládních organizací, jako zásadního prvku, kterým občanská společnost přispívá k transparentnosti a odpovědnosti demokratické vlády, a stanovily minimální standardy, které je třeba dodržovat, pokud jde o zakládání, řízení a obecnou činnost těchto organizací.

(12)  Společné pokyny týkající se svobody sdružování (CDL-AD(2014)046), které přijala Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva (Benátská komise) a Úřad OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR), poskytují zákonodárcům vodítko, jak provést mezinárodní lidskoprávní normy týkající se svobody sdružování ve vnitrostátních právních předpisech.

(13)  Na úrovni Unie je nezbytné vycházet v souladu se svobodou sdružování a volným tokem kapitálu ze stávajících norem pro neziskové organizace, jejichž cílem je zajistit jednotnou úroveň ochrany a rovné podmínky pro všechny neziskové organizace usazené v Unii, aby mohlo být vytvořeno příznivé prostředí, v němž mohou takové organizace bez problémů přispívat k fungování vnitřního trhu.

(14)  Tato směrnice by měla sbližovat právní předpisy členských států, pokud jde o některé aspekty zakládání, registrace, působení, financování, podávání zpráv a přeshraniční činnosti neziskových organizací.

(15)  Touto směrnicí by neměly být dotčeny předpisy členských států týkající se zdanění neziskových organizací usazených, registrovaných nebo působících na jejich území. Při provádění ustanovení této směrnice ve svých vnitrostátních právních předpisech by členské státy měly dbát na to, aby v oblasti daňového práva nezaváděly ani neuplatňovaly ustanovení, která mají dopad na registraci, působení, financování a přeshraniční aktivity neziskových organizací způsobem, který obchází literu nebo ducha pravidel stanovených v této směrnici.

(16)  Touto směrnicí by nemělo být dotčeno trestní právo členských států. Při provedení ustanovení této směrnice ve svých právních předpisech by členské státy měly dbát na to, aby nezaváděly ani neuplatňovaly ustanovení trestního práva, která konkrétně upravují nebo ovlivňují registraci, fungování, financování a přeshraniční aktivity neziskových organizací způsobem, který obchází literu nebo ducha pravidel stanovených v této směrnici.

(17)  Tato směrnice by se měla vztahovat na neziskové organizace usazené v Unii a zamýšlené jako dobrovolná sdružení fyzických nebo právnických osob a na organizace, které nejsou založeny na členství a jejichž prostředky jsou určeny na konkrétní cíl, jako jsou například nadace, které byly zřízeny na dobu neurčitou, sledují prvořadý cíl, jímž není dosahování zisku, a jsou nezávislé a samosprávné. Skutečnost, že určité organizaci není přiznána právní subjektivita, by ji neměla vyloučit z ochrany stanovené v této směrnici.

(18)  Při určování toho, zda je organizace neziskové povahy v souladu s touto směrnicí, se přímí příjemci organizací, jejichž cílem je poskytovat služby péče jednotlivcům se specifickými sociálními potřebami nebo zdravotním stavem, nepovažují za soukromé osoby.

(19)  Politické strany by měly být vyloučeny z oblasti působnosti této směrnice, jelikož se jejich činnost netýká pouze sledování společných zájmů a cílů a rozvoje společné činnosti, ale je zaměřena na kolektivní získání a uplatňování politické moci.

(20)  Z oblasti působnosti této směrnice by měly být vyloučeny odborové svazy a sdružení odborových svazů. Toto vyloučení by členské státy neměly využívat k ospravedlnění omezení výsad a práv odborů uznaných vnitrostátními, unijními nebo mezinárodními právními předpisy nebo nástroji v oblasti lidských práv, zejména Evropskou sociální chartou Rady Evropy a příslušnými úmluvami a doporučeními Mezinárodní organizace práce a související judikaturou.

(21)  Touto směrnicí by neměly být dotčeny pravomoci členských států, pokud jde o status náboženských, filozofických a nekonfesních organizací podle článku 17 Smlouvy o fungování EU. V tomto ohledu by organizace, které sledují především náboženský, filozofický a nekonfesní cíl, jako jsou církve, náboženská nebo jiná než náboženská společenství, měly být z uplatňování této směrnice vyloučeny. Členské státy by toho však neměly využívat k tomu, aby z oblasti působnosti této směrnice vyloučily jiné organizace, jejichž hodnoty a cíle se opírají o náboženské, filozofické nebo nekonfesní přesvědčení, jako jsou náboženské charitativní neziskové organizace.

(22)  Mělo by se předpokládat, že osoby, které jsou nebo byly přímo zapojeny do neziskové organizace, jako jsou jejich zakladatelé, ředitelé, zaměstnanci, ale také všechny osoby, které jsou zapojeny do řízení týkajících se činnosti neziskové organizace, mají oprávněný zájem na přístupu k mechanismu pro podávání a vyřizování stížností a k opravným prostředkům ve správním a soudním řízení. Totéž by se mělo rovněž předpokládat u příjemců, kteří využívají činnosti neziskové organizace, při čemž tito příjemci nemusí být členy, ale využívají nebo využívali služby nebo podléhají či podléhali rozhodnutím této organizace, která měla vliv na jejich každodenní život, jako jsou např. pacienti nebo osoby pobývající v pečovatelských či azylových zařízeních provozovaných neziskovými organizacemi, nebo příjemci charitativních darů, jako je strava či šatstvo.

(23)  Vnitrostátní instituce pro lidská práva jsou nezávislé instituce zřízené zákonem a v souladu s pařížskými zásadami, které byly přijaty Valným shromážděním Organizace spojených národů v roce 1993, a jejich účelem je chránit a podporovat lidská práva na vnitrostátní úrovni v souladu s mezinárodními lidskoprávními normami a standardy.

(24)  Svobodné právo neziskových organizací na určení cílů a činnosti se odvíjí od mezinárodních a regionálních norem v oblasti lidských práv. Z toho rovněž vyplývá, že tyto organizace mohou svobodně určovat rozsah své činnosti ať už místní, regionální, celostátní nebo mezinárodní a stát se členy jiných organizací, federací a konfederací.

(25)  Informace o totožnosti zakladatelů a členů neziskových organizací, kteří jsou fyzickými osobami, mohou být citlivé. Členské státy by proto měly zajistit, aby žádným požadavkem, jenž vede ke zpracování těchto údajů, nebylo dotčeno nařízení (EU) 2016/679 Evropského parlamentu a Rady (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)(23) a obzvláště článek 9 tohoto nařízení.

(26)  Každý člověk by měl mít možnost svobodně se rozhodnout, zda se stane členem neziskové organizace, či nikoli, a organizace by měly mít možnost svobodně si stanovit svá pravidla členství, s jedinou podmínkou spočívající v uplatňování zásady nediskriminace. Členství v neziskové organizaci by nemělo být důvodem pro uplatnění sankcí nebo omezujících opatření, ledaže by to bylo důsledkem prosazování trestního práva.

(27)  Pravidla týkající se neziskových organizací by měla být v souladu se zásadou nediskriminace. To zahrnuje povinnost členských států zajistit, aby žádná osoba nebo skupina osob, která si přeje vytvořit sdružení, nebyla nepřiměřeně zvýhodněna nebo znevýhodněna ve vztahu k jiné osobě nebo skupině osob.

(28)  Provádění pravidel týkajících se neziskových organizací by mělo být úkolem regulačních orgánů, které jednají nestranně, nezávisle a včas v souladu s právem na řádnou správu. Rozhodnutí a akty mající vliv na výkon práv a povinností neziskových organizací by měly být předmětem nezávislého přezkumu, a to i ze strany soudu.

(29)  Pro zajištění příznivého prostředí pro činnost neziskových organizací v celé Unii a pro zvýšení transparentnosti odvětví a důvěry v něj je nezbytné zjednodušení a zmírnění byrokratických a regulačních požadavků, respektování samosprávného charakteru neziskových organizací, zajištění toho, aby tyto požadavky nebyly příliš zatěžující, zjednodušení pravidel pro zakládání, registraci a zrušení registrace organizací a modernizace souvisejících postupů a systémů. Za tímto účelem by v této směrnici měly být stanoveny obecné povinnosti, pokud jde o zjednodušení správních pravidel, a konkrétní povinnosti, pokud jde o některé aspekty regulačního rámce.

(30)  Neziskové organizace, které přispívají k veřejnému prospěchu, hrají obzvláště důležitou úlohu, a proto by jim mělo být ve všech členských státech poskytnuto příznivé zacházení za jednotných podmínek.

(31)  V souladu se zásadou nezbytnosti a přiměřenosti omezení práva na sdružování by zákaz a rušení neziskových organizací měly být vždy krajním opatřením a nikdy by neměly být důsledkem méně závažných porušení, která lze napravit.

(32)  Měl by být stanoven soubor pravidel pro rovné zacházení, přeshraniční přemístění sídla a fúze, pokud jde o neziskové organizace, s cílem usnadnit mobilitu neziskových organizací v celé Unii.

(33)  Svoboda sdružování představuje základní právo, a ačkoli právní předpisy členských států nemusí uznávat sdružení, která nebyla zřízena formálně, nemělo by to mít vliv na právo těchto sdružení existovat a působit na jejich území.

(34)  Neziskové organizace mají právo existovat a být aktivní v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech a Listinou, a to i v případě, že jejich registrace byla svévolně zamítnuta orgány členského státu, v němž jsou usazeny.

(35)  Neziskové organizace by měly mít možnost vyhledávat, přijímat a využívat k provádění své činnosti finanční, materiální a lidské zdroje, ať už domácí, zahraniční nebo mezinárodní. Neziskové organizace v celé Unii uvedly, že je stále obtížnější získat přístup ke zdrojům včetně veřejného financování, a ve stále větším počtu členských států panují obavy, pokud jde o přiměřenost zavádění přísných pravidel pro přístup neziskových organizací k financování ze zahraničí. Mimoto filantropické organizace uvedly, že v některých případech mají potíže s poskytováním darů nebo grantů. Je proto nezbytné stanovit zásady a normy pro financování neziskových organizací, a to i pokud jde o přístup k soukromým zdrojům a veřejnému financování a jejich využívání, provádění hospodářské činnosti a zákaz neodůvodněného omezování přeshraničního financování v souladu s pravidly volného pohybu kapitálu stanovenými ve Smlouvách.

(36)  Neziskové organizace chrání před diskriminačními, zbytečnými a neodůvodněnými omezeními přístupu ke zdrojům a volného pohybu kapitálu v rámci Unie článek 63 Smlouva o fungování EU a články 7, 8 a 12 Listiny. To se týká rovněž možnosti hledat, zabezpečit a využívat zdroje domácího i zahraničního původu, což je zásadní pro existenci a fungování jakéhokoli právního subjektu. V souladu s rozsudkem Soudního dvora ze dne 18. června 2020 ve věci C-78/18, Evropská komise v. Maďarsko(24), mohou být omezení uložena pouze v zájmu veřejné politiky nebo veřejné bezpečnosti, měla by být přiměřená cíli ochrany těchto zájmů a k dosažení požadovaného cíle by měly být využívány co nejméně rušivé prostředky. To se týká mimo jiné omezení vyplývajících z předpisů pro boj proti praní peněz a financování terorismu, které jsou uplatňovány v souladu se zásadami nezbytnosti a proporcionality, zejména s ohledem na povinnosti týkající se posuzování rizik podle mezinárodního práva a práva Unie. Členské státy by proto neměly uplatňovat nepřiměřená, příliš invazivní či rušivá opatření, včetně požadavků na podávání zpráv, které pro organizace představují nadměrnou nebo nákladnou zátěž. S cílem reagovat na veřejný zájem na zajištění transparentnosti, zejména pokud jde o organizace, které mají vliv na veřejný život a veřejnou diskusi, by neziskové organizace měly podléhat povinnostem podávat zprávy a zveřejňovat informace o svých zástupcích a členech svých řídících orgánů, o ustanoveních stanov a financování. Tyto povinnosti v souvislosti s podáváním zpráv a zveřejňováním informací by neměly vést k žádnému omezení práv a povinností neziskových organizací.

(37)  Soudní dvůr ve své judikatuře uznává uplatnění zásady volného pohybu kapitálu na cíle, které jsou ve veřejném zájmu, a základní svobody zakotvené v Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU vyložil jako svobody, pro něž je nutné, aby se na dárce a veřejně prospěšné organizace v Unii vztahovala zásada nediskriminace, a to i pokud jde o daňové zacházení s veřejně prospěšnými subjekty a jejich dárci(25). Proto v případech, kdy vnitrostátní právní předpisy i nadále diskriminují neziskové organizace nebo jim ukládají nákladné a zatěžující postupy, jsou tyto předpisy v rozporu s právem Unie.

(38)  Neziskové organizace a jejich členové by měli plně požívat práva na soukromí a důvěrnost. Na neziskové organizace se již vztahuje ochrana, kterou poskytují pravidla Unie a jednotlivých členských států v souvislosti se zpracováním osobních údajů, měly by však být stanoveny i minimální záruky, zejména pokud jde o důvěrnost informací o členství v neziskových organizacích a zveřejňování důvěrných a citlivých informací. Členské státy by měly zakázat veškeré formy sledování neziskových organizací mimo rámec trestního práva.

(39)  S neziskovými organizacemi by mělo být včas a smysluplně konzultováno zavádění, přezkum a provádění veškerých právních předpisů, politik a postupů, které ovlivňují jejich činnost, a to i pokud jde o provedení a uplatňování ustanovení této směrnice. Za tímto účelem by měl být na všech vládních úrovních navázán pravidelný a transparentní občanský dialog.

(40)  Touto směrnicí nejsou dotčena práva pracovníků, včetně stávajících práv, která souvisejí s platební neschopností a se mzdami. Zaměstnavatelé musí plnit své povinnosti bez ohledu na formu své činnosti.

(41)  Tato směrnice stanoví minimální normy a členské státy by měly mít možnost zavést nebo zachovat ustanovení, která jsou pro neziskové organizace příznivější, pokud tato ustanovení nejsou v rozporu s povinnostmi vyplývajícími z této směrnice. Provedení této směrnice ve vnitrostátním právu by nemělo za žádných okolností představovat důvod ke snížení úrovně ochrany, která je neziskovým organizacím v oblastech, na něž se tato směrnice vztahuje, již nyní přiznána podle vnitrostátního práva.

(42)  Podle čl. 26 odst. 2 Smlouvy o fungování EU zahrnuje vnitřní trh prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží a služeb. Neziskové organizace stále více přispívají k rozvoji vnitřního trhu, mimo jiné tím, že se zapojují do přeshraničních a nadnárodních činností. Vhodným právním základem pro přijetí opatření nezbytných k vytvoření a fungování vnitřního trhu je proto článek 114 Smlouvy o fungování EU.

(43)  Tato směrnice ctí, podporuje a chrání základní práva a zásady, které jsou pro Unii a její členské státy závazné podle článku 6 Smlouvy o EU, jak je uznává zejména Listina. Tato směrnice má konkrétně provést článek 12 Listiny, který se týká práva na svobodu sdružování, a článek 11 Listiny, který se týká práva na svobodu projevu a informací, jež je třeba vykládat ve světle odpovídajících ustanovení Evropské úmluvy o lidských právech. Je proto nezbytné, aby ustanovení této směrnice byla prováděna a uplatňována v souladu s povinností usnadňovat a nepřiměřeně neomezovat výkon práv na svobodu sdružování a svobodu projevu a informací a zajistit plné dodržování dalších základních práv a zásad, mimo jiné práva na ochranu osobních údajů, svobody podnikání, práva na nediskriminaci, práva na řádnou správu, práva na účinnou právní ochranu a práva na obhajobu;

(44)  Jelikož cílů této směrnice, totiž stanovení minimálních norem pro neziskové organizace, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, avšak může jich být, z důvodu rozsahu a účinků této směrnice, lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Kapitola I

Obecná ustanovení

Článek 1

Účel

Cílem této směrnice je stanovit společný soubor opatření pro neziskové organizace usazené v Unii s cílem vytvořit příznivé prostředí, v němž mohou tyto organizace přispívat k fungování vnitřního trhu. Směrnice usiluje o sblížení právních a správních předpisů členských států, pokud jde o některé aspekty cílů a činností, registrace, provozu, financování, oznamovací povinnosti a přeshraničních aktivit neziskových organizací.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Tato směrnice se vztahuje na neziskové organizace usazené v Unii.

2.  Podle této směrnice se termínem „nezisková organizace“ rozumí dobrovolná a trvalá sdružení fyzických nebo právnických osob se společným zájmem, činností nebo účelem a také organizace, které nejsou založeny na členství a jejichž prostředky jsou určeny na konkrétní cíl, jako jsou například nadace, které bez ohledu na formu zřízení těchto sdružení či organizací:

a)  sledují prvořadý cíl, kterým není dosažení zisku, což znamená, že pokud z činnosti organizace plynou nějaké zisky, nemohou být jako takové rozděleny mezi její členy, zakladatele nebo jiné soukromé subjekty, ale musí být investovány do plnění jejích cílů;

b)  jsou nezávislé v tom smyslu, že nejsou součástí vládní nebo správní struktury a nepodléhají žádným nepatřičným zásahům státu či obchodním zájmům. Veřejné financování nesmí bránit tomu, aby byla organizace považována za nezávislou, není-li dotčena samostatnost fungování a rozhodování dané organizace;

c)  jsou samosprávné v tom smyslu, že daná organizace má institucionální strukturu, která jí umožňuje plně vykonávat její vnitřní a vnější organizační funkce a činit zásadní rozhodnutí nezávisle a bez nepatřičných zásahů státu nebo jiných vnějších aktérů.

3.  Tato směrnice se vztahuje na neziskové organizace, které splňují kritéria stanovená v odstavci 2, bez ohledu na to, zda jsou založeny na členství, či nikoli, a bez ohledu na to, zda jsou registrované nebo mají právní subjektivitu podle práva členského státu, v němž mají sídlo.

4.  Z oblasti působnosti této směrnice jsou vyňaty politické strany.

5.  Z oblasti působnosti této směrnice jsou vyňaty odborové svazy a sdružení odborových svazů.

6.  Z oblasti působnosti této směrnice jsou vyňaty organizace, které sledují především náboženský, filozofický a nekonfesní cíl. Toto vynětí z působnosti se však nevztahuje na jiné organizace, které takovýto specifický cíl nesledují, ale jejich hodnoty a cíle jsou inspirovány náboženským, filozofickým nebo nekonfesním přesvědčením.

Článek 3

Vztah k jiným ustanovením práva Unie

1.  Členské státy uplatňují ustanovení této směrnice v souladu s pravidly Smluv týkajícími se svobody usazování a volného pohybu služeb a s příslušnými akty Unie upravujícími výkon těchto práv, včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES(26) o službách na vnitřním trhu.

2.  Touto směrnicí není dotčeno unijní ani vnitrostátní právo v oblasti ochrany osobních údajů, zejména nařízení (EU) 2016/679 a odpovídající vnitrostátní předpisy.

Kapitola II

Obecné povinnosti

Článek 4

Minimální standardy

1.  Členské státy zajistí, aby neziskové organizace usazené v Unii požívaly minimálních záruk stanovených v této směrnici.

2.  Omezení minimálních záruk stanovených v této směrnici mohou být zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a přiměřená z hlediska plnění cílů obecného zájmu, které uznává právo Unie, nebo z hlediska potřeby ochrany práv a svobod druhých.

3.  Touto směrnicí není dotčeno právo členských států zavést nebo zachovat ustanovení, která jsou pro neziskové organizace příznivější, pokud tato ustanovení nejsou v rozporu s povinnostmi vyplývajícími z této směrnice.

Článek 5

Nediskriminace

1.  Členské státy zajistí, aby jejich právní předpisy a správní postupy upravující neziskové organizace, včetně jejich zakládání, registrace, provozu, financování, finančního a daňového zacházení nebo opatření daňových úlev a přeshraničních činností, nediskriminovaly na základě místa usazení dané neziskové organizace.

2.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní právní a správní předpisy či postupy upravující neziskové organizace, včetně co se týče jejich zakládání, registrace, provozu, financování a přeshraničních činností, nediskriminovaly žádnou skupinu nebo jednotlivce z důvodů, jako je věk, narození, barva pleti, pohlaví, sexuální orientace, genderová identita, zdravotní stav, status z hlediska přistěhovalectví nebo pobytu, jazyk, národnostní, etnický nebo sociální původ, politické nebo jiné názory, tělesné nebo duševní postižení, majetek, rasa, náboženské vyznání nebo přesvědčení nebo jiný status.

Článek 6

Zjednodušení správních předpisů

1.  Členské státy v nejvyšší možné míře zjednoduší vnitrostátní právní a správní předpisy či postupy upravující zakládání, registraci, provoz, financování, oznamovací povinnosti a přeshraniční činnosti neziskových organizací s cílem zajistit ochranu svobody sdružování na všech úrovních a odstranit veškeré překážky a neodůvodněnou diskriminaci, které ovlivňují schopnost právnických nebo fyzických osob nebo skupin těchto osob, bez ohledu na jejich státní příslušnost, založit, zaregistrovat nebo provozovat na území členského státu neziskovou organizaci, například umožněním přístupu k bankovním a finančním službám a také zaručením bezpečných cest pro přeshraniční dary a alokace aktiv nadací v rámci Unie i mimo ni.

2.  Členské státy zajistí, aby neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území měly přístup k systémům elektronické identifikace pro účely provádění správních postupů v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014(27) (nařízení eIDAS).

Článek 7

Právo na řádnou správu

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby uplatňování vnitrostátních právních a správních předpisů a postupů upravujících zakládání, registraci, provoz, financování, oznamovací povinnosti a přeshraniční činnosti neziskových organizací usazených, registrovaných nebo působících na jejich území prováděl určený regulační orgán, jehož pravomoci a funkce jsou jasně vymezeny zákonem a vykonávány v souladu s právem na řádnou správu, a to i pokud jde o právo každého na to, aby jeho záležitosti byly řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.

2.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby neziskové organizace, u nichž bylo zjištěno, že porušují vnitrostátní právní a správní předpisy a postupy upravující zakládání, registraci, provoz, financování, oznamovací povinnosti a přeshraniční činnosti neziskových organizací, byly o údajném porušení náležitě informovány a měly dostatek příležitostí k nápravě porušení správních předpisů.

3.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby předpisy a postupy týkající se dohledu a dozoru nad neziskovými organizacemi byly stanoveny zákonem a byly přiměřené legitimním cílům, které sledují. To zahrnuje zajištění toho, aby tyto předpisy a postupy nebyly zpravidla přísnější než předpisy a postupy platné pro soukromé podniky a aby jejich provádění nezasahovalo do interního řízení neziskových organizací a nevedlo k nepřiměřené administrativní nebo finanční zátěži pro dotčené organizace.

4.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby dohled nad neziskovými organizacemi a jejich registraci vykonávaly určené dozorové orgány, jejichž pravomoci a funkce jsou jasně vymezeny zákonem a vykonávány nezávisle v souladu s právem na řádnou správu, a to i pokud jde o důvody možných inspekcí a auditů, postupy, dobu trvání a rozsah inspekcí a auditů a pravomoci kontrolorů a auditorů.

5.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby veřejnost měla k dispozici komplexní a snadno dostupné a srozumitelné informace o vnitrostátních právních a správních předpisech a postupech upravujících zakládání, registraci, provoz, financování, oznamovací povinností a přeshraniční činnosti neziskových organizací usazených, registrovaných nebo působících na jejich území, jakož i o pravomocích, postupech a fungování příslušných regulačních a dozorových orgánů.

Článek 8

Právo na účinnou právní ochranu

1.  Členské státy zajistí, aby všechny osoby s oprávněným zájmem týkajícím se zakládání, registrace, provozu, financování, oznamovacích povinností a přeshraničních činností neziskových organizací usazených, registrovaných nebo působících na území členského státu měly přístup k účinným mechanismům vyřizování stížností u příslušného nezávislého orgánu, jako je veřejný ochránce práv nebo vnitrostátní instituce pro lidská práva, s cílem vyžádat si pomoc při prosazování svých práv a aby měly přístup k účinným správním a soudním opravným prostředkům za účelem přezkumu aktů nebo rozhodnutí ovlivňujících výkon jejich práv a povinností. Tyto osoby zahrnují neziskové organizace, jejich zakladatele, ředitele, zaměstnance a příjemce činností neziskových organizací.

2.  Členské státy zajistí, aby odvolání proti rozhodnutí zakázat nebo zrušit neziskovou organizaci, pozastavit její činnost či zmrazit její aktiva nebo napadení tohoto rozhodnutí mělo zpravidla odkladný účinek u takového rozhodnutí, ledaže by tento odkladný účinek bránil prosazování ustanovení trestního práva.

3.  Členské státy přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, aby neziskové organizace s právní subjektivitou mohly být účastníky řízení u vnitrostátních soudů, včetně možnosti předkládat v případě potřeby svědectví třetích stran v soudních řízeních.

4.  Členské státy zajistí, aby neziskové organizace, které nemají právní subjektivitu, mohly být za účelem přístupu k právní ochraně podle tohoto článku zastoupeny u příslušných vnitrostátních orgánů a soudů určenými jednotlivci.

Kapitola III

Regulační rámec

Článek 9

Cíle a činnosti

1.  Členské státy zajistí, aby svoboda neziskových organizací působících na jejich území určovat své cíle a provádět činnosti nezbytné pro sledování těchto cílů mohla být omezena pouze z výjimečných důvodů veřejné bezpečnosti. Odstraní veškeré překážky nebo omezení bránící neziskovým organizacím sledovat tyto cíle a provádět tyto činnosti.

2.  Členské státy zajistí, aby neziskové organizace na jejich území mohly svobodně stanovit rozsah své činnosti, ať už na místní, regionální, celostátní nebo mezinárodní úrovni.

3.  Členské státy zajistí, aby žádné formality týkající se založení a činnosti neziskové organizace na jejich území, jak je stanoveno ve vnitrostátních právních a správních předpisech a postupech, nepředstavovaly nepřiměřenou finanční a administrativní zátěž. V případě organizací, které nejsou založeny na členství, to zahrnuje možnost zákonně založit tyto organizace darem nebo odkazem.

4.  Členské státy zajistí, aby se neziskové organizace na jejich území mohly stát členy jiné neziskové organizace, federace nebo konfederace usazené nebo registrované na jejich území nebo na území jiného členského státu, a zajistí také, aby toto členství nevedlo k žádnému znevýhodnění dotyčné organizace.

Článek 10

Členství

1.  Členské státy zajistí, aby kterákoli fyzická či právnická osoba mohla požádat o členství, pokud je to možné s ohledem na právní formu, v neziskové organizaci usazené, registrované nebo působící na jejich území v souladu se stanovami této organizace a aby mohla svobodně vykonávat členská práva s výhradou stanov dané organizace a regulačních omezení.

2.  Členské státy zajistí, aby nebyly uplatňovány žádné pokuty nebo omezující opatření v důsledku členství v neziskové organizaci usazené, registrované nebo působící na jejich území v souladu s vnitrostátními právními a správními předpisy a postupy, s výjimkou případů, kdy tyto důsledky vyplývají z prosazování ustanovení trestního práva.

3.  Členské státy zajistí, aby neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území mohly svobodně rozhodovat o složení svého členství. To může zahrnovat stanovení zvláštních požadavků na členy na základě přiměřených a objektivních kritérií.

Článek 11

Stanovy

1.  Členské státy zajistí, aby neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území mohly svobodně přijímat vlastní stanovy a pravidla, včetně pravidel upravujících jejich vnitřní řídící strukturu a jmenování jejich správní rady a zástupců.

2.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní právní a správní předpisy a postupy týkající se stanov neziskových organizací nevyžadovaly, aby neziskové organizace ve svých stanovách poskytovaly jiné informace než:

a)  název a adresu organizace (sídlo);

b)  cíle a činnosti organizace;

c)  pravidla řízení organizace, pravomoci jejích řídících orgánů a případně určení osob, které jsou způsobilé jednat jejím jménem;

d)  práva a povinnosti členů organizace;

e)  datum přijetí stanov a název a adresu sídla zakládajících členů, pokud jsou právnickými osobami;

f)  postup pro změnu stanov a

g)  postupy pro zrušení organizace nebo její sloučení s jinou neziskovou organizací.

3.  Od neziskových organizací se může požadovat, aby ve svých stanovách nebo prostřednictvím výročních zpráv zveřejnily další informace o svém provozu, fungování, členech svých řídících orgánů, svých zástupcích a svém financování, splňuje-li to cíle obecného zájmu, s ohledem na cíle a činnosti organizace.

Článek 12

Právní subjektivita

1.  Členské státy zajistí, aby se nezisková organizace na jejich území mohla svobodně rozhodnout, zda získá právní subjektivitu, bez ohledu na skutečnost, že členské státy mohou stanovit, které formy organizace mají právní subjektivitu.

2.  Pokud nezisková organizace získala právní subjektivitu, členské státy zajistí, aby právní subjektivitu této organizace bylo možné jasně odlišit od právní subjektivity jejích členů, zakladatelů nebo jiných právnických osob spojených s touto organizací.

3.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby registrace, je-li vyžadována, nebo dokončení zřizovacího aktu postačovaly k tomu, aby neziskové organizace získaly právní subjektivitu.

4.  Členské státy zajistí, aby předchozí povolení nebylo nikdy podmínkou pro získání právní subjektivity neziskovou organizací a pro výkon příslušné způsobilosti k právním úkonům.

5.  Členské státy zajistí, aby se skupiny fyzických nebo právnických osob, které spolupracují a které neusilovaly o získání právní subjektivity, nepovažovaly za neziskovou organizaci s právní subjektivitou výhradně za účelem toho, aby byly podřízeny vnitrostátním právním a správním předpisům a postupům, a byla tak regulována nebo ovlivňována jejich činnost, financování a přeshraniční aktivity, ledaže existují důvody domnívat se, že nezisková organizace je podle vnitrostátního práva zločinnou organizací.

Článek 13

Registrace

1.  Členské státy zajistí, aby formální registrace nebyla podmínkou nebo překážkou založení nebo činnosti neziskových organizací usazených nebo působících na jejich území.

2.  Členské státy zajistí, aby postupy pro registraci neziskových organizací na jejich území byly přístupné, uživatelsky vstřícné a transparentní.

3.  Členské státy zajistí, aby formality vztahující se na registraci neziskových organizací usazených na jejich území podle vnitrostátních právních a správních předpisů a postupů nepředstavovaly nepřiměřenou administrativní zátěž. To zahrnuje stanovení mechanismu tichého souhlasu, který se použije do 30 dnů od podání žádosti o registraci, a upuštění od zavedení požadavků na opětovnou registraci a její obnovení.

4.  Členské státy zajistí, aby poplatky za registraci neziskových organizací nepřekročily administrativní náklady s ní spojené a nepředstavovaly v žádném případě nepřiměřenou finanční zátěž, s výhradou zásady proporcionality.

5.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby neziskové organizace usazené na jejich území mohly být registrovány elektronickými prostředky, a zároveň zajistí, aby registrace byla možná i za použití jiných než elektronických prostředků.

6.  Členské státy zajistí, aby osobní přítomnost u soudu nebo jiného příslušného vnitrostátního orgánu za účelem registrace neziskové organizace byla vyžadována pouze tehdy, je-li to nezbytné ke zjištění totožnosti žadatele.

7.  Členské státy zajistí, aby žadatelé, kteří mají bydliště nebo sídlo v jiném členském státě a kteří se musí dostavit k soudu nebo jinému příslušnému vnitrostátnímu orgánu za účelem registrace neziskové organizace, tak mohli učinit u příslušného soudu nebo jiného příslušného orgánu členského státu, v němž mají bydliště, a aby byla tato přítomnost považována za dostatečnou pro účely registrace v registrujícím členském státě.

8.  Členské státy vedou databázi registrovaných neziskových organizací, která je přístupná veřejnosti, včetně statistických informací o počtu přijatých a zamítnutých žádostí s náležitým ohledem na zásady ochrany údajů a právo na soukromí.

Článek 14

Status veřejné prospěšnosti

1.  Členské státy zajistí, aby nezisková organizace usazená nebo registrovaná v členském státě Unie mohla požádat o uznání toho, že přispívá k veřejné prospěšnosti, a aby jí byl udělen odpovídající status, jak je stanoveno vnitrostátními právními a správními předpisy a postupy, výhradně na základě jejího deklarovaného nebo věcného účelu, struktury a činností souvisejících s územím členského státu, který status přiznává.

2.  Členské státy přijmou vnitrostátní právní a správní předpisy a postupy nezbytné k tomu, aby byly neziskové organizace uznány za organizace přispívající k veřejné prospěšnosti a aby jim byl přiznán odpovídající status, jsou-li splněny tyto kumulativní podmínky:

a)  účel a skutečné činnosti organizace sledují veřejně prospěšný cíl, který slouží blahu společnosti nebo její části, a je tudíž prospěšný veřejnému zájmu, s výjimkou případů, kdy jsou systematicky a přímo zaměřeny na to, aby byly ku prospěchu struktuře určité politické strany. Za účely, které jsou zaměřeny na veřejně prospěšný cíl, se považují mimo jiné tyto:

i)  umění, kultura nebo ochrana historických památek;

ii)  ochrana životního prostředí a změna klimatu;

iii)  prosazování a ochrana základních práv a hodnot Unie, včetně demokracie, právního státu, odstranění veškeré diskriminace na základě pohlaví, rasy, etnického původu, náboženského vyznání, zdravotního postižení, sexuální orientace nebo jakýchkoli jiných důvodů;

iv)  sociální spravedlnost, sociální začleňování a předcházení chudobě či pomoc chudým;

v)  humanitární pomoc, včetně pomoci při katastrofách;

vi)  rozvojová pomoc a rozvojová spolupráce;

vii)  ochrana zranitelných skupin obyvatelstva, včetně dětí, starších osob, osob se zdravotním postižením, osob žádajících o mezinárodní ochranu nebo osob požívajících mezinárodní ochrany a osob bez domova, a poskytování pomoci a podpory těmto skupinám;

viii)  ochrana zvířat;

ix)  věda, výzkum a inovace;

x)  vzdělávání a odborná příprava a zapojení mládeže;

xi)  podpora a ochrana zdraví a dobrých životních podmínek, včetně poskytování lékařské péče;

xii)  ochrana spotřebitele;

xiii)  rekreační sporty a jejich podpora;

b)  přebytek z veškeré hospodářské nebo jiné výdělečné činnosti vytvořený neziskovou organizací se použije výhradně na podporu veřejně prospěšných cílů organizace;

c)  v případě zrušení neziskové organizace zaručují zákonná ochranná opatření, že veškerá její aktiva budou i nadále sloužit veřejně prospěšným cílům;

d)  členové řídících struktur organizace, kteří nejsou jejími zaměstnanci, nemají nárok na odměnu nad rámec přiměřené náhrady výdajů.

3.  Členské státy zajistí, aby status neziskové organizace, která je uznána jako organizace přispívající k veřejné prospěšnosti a získala odpovídající status podle vnitrostátních právních a správních předpisů a postupů, mohl být odejmut pouze tehdy, pokud příslušný regulační orgán předložil dostatečné důkazy o tom, že dotyčná nezisková organizace již nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 2.

Článek 15

Zrušení, zákaz a rozpuštění

1.  Členské státy zajistí, aby nezisková organizace mohla být zrušena pouze rozhodnutím jejích členů nebo rozhodnutím soudu.

2.  Členské státy zajistí, aby nedobrovolné zrušení, zákaz nebo rozpuštění neziskové organizace mohly být pouze důsledkem takových porušení vnitrostátních právních předpisů, která nelze napravit.

3.  Členské státy zajistí, aby nedobrovolné zrušení, zákaz a rozpuštění neziskové organizace mohly být pouze důsledkem úpadku, dlouhotrvající nečinnosti nebo závažného porušení povinností, které je v rozporu s veřejnou bezpečností, jak je uznává právo Unie.

4.  Členské státy zajistí, aby jednotlivé protiprávní jednání zakladatelů, ředitelů, zaměstnanců nebo členů neziskové organizace, pokud nejednají jménem organizace, nemělo zpravidla za následek nedobrovolné zrušení, zákaz a rozpuštění organizace.

5.  Ochrana stanovená v tomto článku se vztahuje rovněž na pozastavení činnosti neziskové organizace, pokud toto pozastavení může mít za následek zmrazení činnosti organizace, které je obdobné jejímu rozpuštění.

Kapitola IV

Rovné zacházení a mobilita

Článek 16

Rovné zacházení

1.  Členské státy zajistí, aby s neziskovými organizacemi působícími v jejich jurisdikci, které byly usazeny nebo registrovány v jiném členském státě, bylo zacházeno stejně jako s neziskovými organizacemi usazenými nebo registrovanými v jejich jurisdikci, a to i pokud jde o přístup ke službám, jako jsou bankovní služby, udělování povolení a případně finanční a daňové zacházení v souladu s platnými vnitrostátními právními a správními předpisy a postupy, jakož i přístup k financování činností vykonávaných v jurisdikci dotyčného členského státu nebo pro veřejné dobro v tomto členském státě.

2.  Pro účely odstavce 1 členské státy od neziskových organizací, které byly usazeny nebo registrovány v jiném členském státě, ale působí v jejich jurisdikci, nevyžadují jiný důkaz než doklad o usazení nebo registraci jako nezisková organizace v jiném členském státě.

Článek 17

Zásada nesvévolného zacházení

Členské státy zajistí, aby vnitrostátní předpisy upravující neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území nevedly k neodůvodněné diskriminaci založené výhradně na politické vhodnosti účelu organizace, její oblasti činnosti nebo zdrojích financování.

Článek 18

Přeshraniční mobilita a kontinuita

1.  Členské státy odstraní veškeré překážky, které neziskovým organizacím usazeným nebo registrovaným v jiném členském státě brání ve výkonu práva na svobodu usazování, volný pohyb služeb a volný pohyb kapitálu na jeho území. Tímto není dotčena výsada členských států požadovat pro účely udělení formálního statusu neziskové organizaci, aby tato organizace získala právní subjektivitu nebo byla zapsána do vnitrostátního rejstříku v souladu s právem členského státu, v němž je usazena nebo hodlá působit.

2.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby nezisková organizace registrovaná v jiném členském státě měla právo:

a)  přesunout své sídlo na jeho území, aniž by bylo nutné založit organizaci nebo se právně ustavit jako nová právnická osoba;

b)  mít přístup ke zjednodušenému registračnímu postupu, který bude uznávat informace a dokumentaci, které již nezisková organizace poskytla členskému státu, v němž byla předtím registrována.

Článek 19

Přeshraniční přeměna a sloučení

1.  Členské státy zajistí, aby se nezisková organizace usazená nebo registrovaná v jejich jurisdikci mohla přeměnit na jinou neziskovou organizaci usazenou nebo registrovanou v jiném členském státě nebo se s ní sloučit, aniž by takové sloučení nebo přeměna vedly k nedobrovolnému zrušení, zákazu nebo rozpuštění této organizace nebo k pozastavení její činnosti.

2.  Členské státy zajistí, aby v případě přeměny nebo sloučení podle odstavce 1 mohla nezisková organizace, která prochází přeměnou nebo sloučením, zřídit kancelář nebo vykonávat činnost v členském státě určení.

3.  Členské státy stanoví právní formu, kterou má přeměněná nebo sloučená organizace mít, na základě zásady rovnocennosti.

4.  Členské státy zajistí, aby v případě, že nezisková organizace, která vznikne přeměnou nebo sloučením podle odstavce 1, nedodržuje podmínky a požadavky stanovené vnitrostátními právními a správními předpisy a postupy hostitelského členského státu, byla této neziskové organizaci poskytnuta přiměřená lhůta k přijetí nezbytných opatření k nápravě jejího postavení.

5.  Členské státy zajistí, aby přeshraniční přeměny ani sloučení neměly za následek poškození práv zaměstnanců nebo odborových organizací či pracovních podmínek. Zajistí, aby v souladu s platnými kolektivními smlouvami a unijními a vnitrostátními právními předpisy byly povinnosti zaměstnavatelů týkající se zaměstnanců a věřitelů nadále plněny a aby zaměstnanci, dobrovolníci, odbory a zástupci zaměstnanců byli řádně informováni a konzultováni. V příslušných případech musí být dodržovány a zachovávány kolektivní smlouvy a práva na zastoupení zaměstnanců ve správních orgánech.

Kapitola V

Financování

Článek 20

Získávání finančních prostředků a volné užívání aktiv

1.  Členské státy odstraní veškeré překážky, které neziskovým organizacím usazeným, registrovaným nebo působícím na jejich území brání v tom, aby mohly žádat o jakékoli zdroje, včetně finančních, věcných a materiálních, přijímat je, nakládat s nimi nebo je darovat a vyžádat si a přijímat lidské zdroje, a to od jakéhokoli zdroje, ať už od veřejných orgánů, soukromých osob nebo soukromých subjektů, včetně domácích, zahraničních nebo mezinárodních subjektů, a jakémukoli zdroji.

2.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní právní a správní předpisy a postupy nevedly k rozdílnému zacházení s neziskovými organizacemi na základě jejich zdrojů nebo určení financování.

3.  Členské státy zajistí, aby neziskové organizace měly právo vlastnit majetek a aktiva a volně s nimi nakládat v souladu s vnitrostátními právními předpisy vztahujícími se na obdobné subjekty v jejich jurisdikci.

4.  Členské státy minimalizují administrativní zátěž v souvislosti s přeshraniční alokací aktiv a umožní neziskovým organizacím generovat zisky pro reinvestice do charitativních projektů.

Článek 21

Financování z veřejných prostředků

1.  Členské státy zajistí, aby veřejné finanční prostředky byly zpřístupněny a přidělovány neziskovým organizacím prostřednictvím jasných, transparentních a nediskriminačních postupů.

2.  Odstavec 1 se použije rovněž na finanční prostředky Unie vyplácené členskými státy v rámci sdíleného řízení, s výhradou ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1060(28).

Článek 22

Přeshraniční financování

1.  V souladu s pravidly Unie o volném pohybu kapitálu členské státy zajistí, aby neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území nebyly znevýhodněny v důsledku toho, že žádají o finanční prostředky od fyzických nebo právnických osob s pobytem či sídlem v Unii nebo v EHP, ale mimo jejich území, nebo od nich tyto prostředky přijímají.

2.  V souladu s pravidly Unie o volném pohybu kapitálu členské státy zajistí, aby fyzické nebo právnické osoby nebyly znevýhodněny v důsledku toho, že poskytují finanční prostředky neziskovým organizacím usazeným, registrovaným nebo působícím mimo jejich území.

Článek 23

Hospodářská činnost

Členské státy zajistí, aby neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území měly možnost vykonávat jakoukoli zákonnou hospodářskou, podnikatelskou nebo obchodní činnost za předpokladu, že tato činnost přímo či nepřímo podporuje jejich neziskové cíle, s výhradou požadavků na udílení licencí nebo regulačních požadavků obecně použitelných na dotyčnou činnost v souladu s vnitrostátními právními a správními předpisy a postupy.

Článek 24

Podávání zpráv a transparentnost financování

1.  Členské státy zajistí, aby povinnosti týkající se podávání zpráv a transparentnosti, které se vztahují na neziskové organizace podle vnitrostátních právních a správních předpisů a postupů, nebyly zbytečně zatěžující a byly přiměřené velikosti organizace a rozsahu jejích činností s přihlédnutím k hodnotě jejích aktiv a příjmů.

2.  Pro účely odstavce 1 přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění toho, aby povinnosti týkající se podávání zpráv a transparentnosti, které se vztahují na neziskové organizace podle vnitrostátních právních a správních předpisů a postupů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, včetně těch, které provádějí unijní a mezinárodní závazky, vycházely z cíleného a aktuálního posouzení rizik daného odvětví a dotčených organizací a nevedly k nepřiměřeným požadavkům nebo nepatřičnému omezení přístupu neziskových organizací k finančním službám.

3.  Podle čl. 11 odst. 3 neziskové organizace každoročně podávají zprávu o účetnictví neziskových organizací a tyto zprávy se zveřejňují. Tyto zprávy obsahují informace o finančních prostředcích přijatých v předchozím kalendářním roce, informace o původu a hodnotě finančních prostředků, úvěrů, bankovních půjček a darů nebo bezúplatného přijetí peněžních prostředků či majetku.

4.  Členské státy zajistí, aby povinnosti týkající se podávání zpráv a transparentnosti, které se vztahují na neziskové organizace podle vnitrostátních právních a správních předpisů a postupů, nevedly k rozdílnému zacházení s těmito organizacemi nebo k jiným omezením jejich práv či povinností na základě zdrojů financování organizací, jejich cílů nebo jejich činností.

Kapitola VI

Důvěrnost

Článek 25

Důvěrnost členství

1.  Je-li nezisková organizace založena na členství, přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění toho, aby informace týkající se členů mohly zůstat důvěrné.

2.  Členské státy zajistí, aby k informacím týkajícím se členství neziskové organizace, pokud jde o členy, kteří jsou fyzickými osobami, měl přístup příslušný orgán pouze tehdy, je-li tento přístup nezbytný pro účely vyšetřování trestných činů, za něž lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 1 rok, a to na základě rozhodnutí nezávislého soudu.

Článek 26

Důvěrné a citlivé informace

1.  Členské státy zajistí, aby vnitrostátní právní a správní předpisy a postupy nevedly k tomu, že by neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území musely zveřejňovat důvěrné a citlivé informace, jako jsou osobní údaje týkající se zaměstnanců, dobrovolníků, členů, zakladatelů či dárců organizace.

2.  Členské státy zajistí, aby neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území měly přístup k účinným opravným prostředkům s cílem zabránit neoprávněnému získání, použití nebo zveřejnění důvěrných či citlivých informací, kterými disponují, nebo dosáhnout nápravy ve věci tohoto jednání.

3.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby se ochrana před neoprávněným získáním, použitím nebo zveřejněním důvěrných či citlivých informací neziskových organizací podle tohoto článku uplatňovala v souvislosti s inspekcemi, audity a veškerými dalšími činnostmi dohledu prováděnými příslušnými orgány.

Článek 27

Dozor

Členské státy zajistí, aby neziskové organizace nebyly předmětem neodůvodněného a nepřiměřeného dozoru, zejména pokud jde o jejich působení či komunikaci, nebo působení a komunikaci zakladatelů dané organizace, členů jejích řídících struktur, jiných členů, zaměstnanců, dobrovolníků, dárců nebo jiných soukromých subjektů, které jsou s nimi spojeny, není-li to odůvodněno veřejnou bezpečností.

Kapitola VII

Závěrečná ustanovení

Článek 28

Příznivější zacházení a ustanovení o zákazu snížení úrovně právní ochrany

1.  Členské státy mohou zavést nebo zachovat ustanovení, která poskytují příznivější zacházení pro neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území, než je stanoveno v této směrnici.

2.  Provádění této směrnice nesmí být důvodem pro snížení úrovně ochrany již poskytované vnitrostátním, unijním nebo mezinárodním právem, a to i pokud jde o základní práva, v oblastech, na které se vztahuje tato směrnice.

Článek 29

Provedení

1.  Členské státy do … [1 roku od data vstupu této směrnice v platnost] přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2.  Členské státy vedou včas, transparentně a smysluplně konzultace s neziskovými organizacemi, které jsou již usazeny, registrovány nebo působí na jejich území, ohledně provedení a uplatňování ustanovení této směrnice.

Článek 30

Podávání zpráv, hodnocení a přezkum

1.  Členské státy poskytují Komisi veškeré relevantní informace o provádění a uplatňování této směrnice. Na základě poskytnutých informací předloží Komise nejpozději do tří let od uplynutí lhůty pro provedení této směrnice Evropskému parlamentu a Radě zprávu o jejím provádění a uplatňování.

2.  Komise nejpozději do tří let od uplynutí lhůty pro provedení této směrnice a s přihlédnutím ke své zprávě předložené podle odstavce 1 předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž posoudí dopad vnitrostátních právních předpisů provádějících tuto směrnici. Ve zprávě bude vyhodnoceno fungování této směrnice a zvážena potřeba dalších opatření, včetně případných změn za účelem další harmonizace vnitrostátních právních předpisů vztahujících se na neziskové organizace.

3.  Komise zprávy uvedené ve výše uvedených odstavcích 1 a 2 zveřejní a zajistí, aby byly snadno přístupné.

Článek 31

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(1) Legislativní usnesení obsahující stanovisko Evropského parlamentu k návrhu nařízení Rady (EHS) o statutu evropského sdružení, který předložila Komise (Úř. věst. C 42, 15.2.1993, s. 89). (2) Návrh nařízení Rady (EHS) o statutu evropského sdružení předložený Komisí (COM(1991)0273 – SYN 386). (3) Úř. věst. C 99, 13.4.1987, s. 205. (4) Úř. věst. C 395, 29.9.2021, s. 2. (5) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 187. (6) Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. října 2005, Ouranio Toxo a další v. Řecko, č. 74989/01, ECLI:CE:ECHR:2005:1020JUD007498901. (7) Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. června 2020, Komise v. Maďarsko, C-78/18, ECLI:EU:C:2020:476, bod 113. (8) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. listopadu 2021 o posílení demokracie a svobody a plurality sdělovacích prostředků v EU: nevhodné využívání občanskoprávních a trestněprávních žalob k umlčení novinářů, nevládních organizací a občanské společnosti (2021/2036(INI)). (9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014, (EU) č. 283/2014, a rozhodnutí č. 541/2014/EU a o zrušení nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1). (10) Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. června 2020, Evropská komise v. Maďarsko, C-78/18, ECLI:EU:C:2020:476. (11) Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE) (Úř. věst. L 294, 10.11.2001, s. 1). (12) Nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu Evropské družstevní společnosti (SCE) (Úř. věst. L 207, 18.8.2003, s. 1). (13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014 ze dne 22. října 2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací (Úř. věst. L 317, 4.11.2014, s. 1). (14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) (Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 19). (15) Nařízení Rady (EHS) č. 2137/85 ze dne 25. července 1985 o evropském hospodářském zájmovém sdružení (EHZS) (Úř. věst. L 199, 31.7.1985, s. 1). (16) Nařízení Rady (ES) č. 168/2007 ze dne 15. února 2007, kterým se zřizuje Agentura Evropské unie pro základní práva (Úř. věst. L 53, 22.2.2007, s. 1). (17) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.) (18) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.) (19) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (Úř. věst. L 157, 9.6.2006, s. 87). (20) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS Text s významem pro EHP (Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19). (21) https://cordis.europa.eu/project/id/613034/reporting. (22) Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru, Evropská filantropie: nevyužitý potenciál, SOC/611. (23) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.) (24) Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. června 2020, Evropská komise v. Maďarsko, C-78/18, ECLI:EU:C:2020:476. (25) Stauffer: C-386/04 Centro di Musicologia Walter Stauffer v. Finanzamt München für Körperschaften, [2006] ECR I-8203; Hein-Persche: C-318/07 Hein Persche v. Finanzamt Lüdenscheid [2009] ECR I-359 a Missionswerk: C-25/10 Missionswerk WernerHeukelbach eV v. Belgie [2011] 2 C.M.L.R. 35. (26) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36). (27) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73). (28) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1060 ze dne 24. června 2021 o společných ustanoveních pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond plus, Fond soudržnosti, Fond pro spravedlivou transformaci a Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond a o finančních pravidlech pro tyto fondy a pro Azylový, migrační a integrační fond, Fond pro vnitřní bezpečnost a Nástroj pro finanční podporu správy hranic a vízové politiky (Úř. věst. L 231, 30.6.2021, s. 159).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2022 o posílení postavení evropské mládeže: zaměstnanost a sociální oživení po pandemii (2021/2952(RSP))

P9_TA(2022)0045 B9-0091/2022

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2, 3 a čl. 5 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na článek 166 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na články 14, 15, 32 a 34 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na evropský pilíř sociálních práv, a zejména na jeho zásady 1, 3 a 4,

–  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, a na její vstup v platnost dne 21. ledna 2011, v souladu s rozhodnutím Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím, podepsanou a ratifikovanou EU a všemi jejími členskými státy(1), a zejména na její článek 27 věnovaný otázkám práce a zaměstnávání,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2020 o koordinovaných opatřeních EU v boji proti pandemii COVID-19 a jejím následkům(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2020 o zárukách pro mladé lidi(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2021 o dopadu onemocnění COVID-19 na mladé lidi a sport(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2021 o právu Parlamentu na informace, pokud jde o průběžné posuzování národních plánů pro oživení a odolnost(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2020 o silné sociální Evropě pro spravedlivou transformaci,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2019 o víceletém finančním rámci na období 2021–2027 a vlastních zdrojích: je čas naplnit očekávání občanů(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. června 2021 o stanoviscích Parlamentu k průběžnému posuzování národních plánů pro oživení a odolnost Komisí a Radou(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 29. dubna 2021 o evropské záruce pro děti(8),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 8. června 2021 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský sociální fond plus (ESF+)(9),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/241 ze dne 12. února 2021, kterým se zřizuje Nástroj pro oživení a odolnost(10),

–  s ohledem na zprávu Mezinárodní organizace práce ze dne 21. října 2021 nazvanou „Zaměstnanost mladých lidí v době pandemie onemocnění COVID-19“,

–  s ohledem na zprávu z Evropského setkání mládeže 2021 s názvem „Zpráva o námětech mladých lidí pro Konferenci o budoucnosti Evropy“,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Evropský rok mládeže 2022“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound ze dne 9. listopadu 2021 s názvem „Dopad pandemie COVID-19 na mladé lidi v EU“,

–  s ohledem na zprávu Evropského fóra mládeže ze dne 17. června 2021 s názvem „Až skončí omezení volného pohybu osob: trvalé stopy pandemie na mladých lidech“(11),

–  s ohledem na usnesení Rady Evropské unie a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže: strategie Evropské unie pro mládež na období let 2019–2027(12), zejména na část věnovanou evropským cílům v oblasti mládeže,

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 12. října 2021 o zaměstnanosti a vývoji v sociální oblasti v Evropě s názvem „Budování silné sociální Evropy po krizi způsobené onemocněním COVID-19: snižování rozdílů a řešení problému distribučních dopadů“,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 30. října 2020 o mostu k pracovním místům – posílení záruk pro mladé lidi(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2021 o situaci umělců a kulturním oživení v EU(14),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. února 2021 o sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, které se týká Evropské agendy dovedností pro udržitelnou konkurenceschopnost, sociální spravedlnost a odolnost(15),

–  s ohledem na své usnesení zde dne 16. září 2021 o spravedlivých pracovních podmínkách, právech a sociální ochraně pracovníků platforem – nové formy zaměstnanosti související s digitálním rozvojem(16),

–  s ohledem na zprávu z Evropského setkání mládeže 2021 o námětech mladých lidí pro Konferenci o budoucnosti Evropy,

–  s ohledem na otázky Radě a Komisi týkající se posílení postavení evropské mládeže: zaměstnanost a sociální oživení po pandemii (O-000075 – B9‑0002/2022 a O-000077 – B9‑0003/2022),

–  s ohledem na čl. 136 odst. 5 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

A.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 má ničivý dopad na pracovní a sociální situaci mladých lidí v Evropě, neboť se omezily nebo dočasně zastavily možnosti osobního rozvoje, klesá míra zaměstnanosti a vzrůstá počet mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET); vzhledem k tomu, že se výrazně snižují příjmy fyzických osob a vzrostlo riziko chudoby a sociálního vyloučení; vzhledem k tomu, že jsou ohroženy jejich naděje budoucího zapojení do trhu práce; vzhledem k tomu, že je nutné okamžitě přijmout opatření, která by zajistila a zlepšila budoucnost a kvalitní životní podmínky mladých lidí; vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti mladých lidí dosahuje 15,9 %, což dvaapůlkrát přesahuje obecnou míru nezaměstnanosti;

B.  vzhledem k tomu, že v důsledku pandemie COVID-19 má podle odhadů vzrůst míra chudoby; vzhledem k tomu, že v zemích, které byly během finanční krize v letech 2007–2008 obzvláště těžce zasaženy, došlo opět k nadprůměrnému nárůstu nezaměstnanosti u mladých lidí; vzhledem k tomu, že tento vývoj více ohrožuje ženy, mladé lidi, starší osoby, osoby se zdravotním postižením a velké rodiny; vzhledem k tomu, že podzimní hospodářská prognóza Komise na rok 2022 uvádí slibné údaje o klesající nezaměstnanosti a očekává se, že v roce 2022 dojde k oživení trhů práce na úroveň před pandemií; vzhledem k tomu, že krize bude i nadále postihovat zejména mladé lidi; vzhledem k tomu, že počet mladých pracovníků ve srovnání s prvním čtvrtletím roku 2021 poklesl, a vzhledem k tomu, že v letech 2022 a 2023 se očekává vznik 3,4 milionu pracovních míst(17), a bude proto nezbytné zajistit, aby se na těchto nových pracovních příležitostech účastnili i mladí lidé; vzhledem k tomu, že rostoucí počet mladých lidí spoléhá na bydlení u rodičů, aby se tak chránili před chudobou, vzhledem k tomu, že však 29 % třígeneračních domácností je ohroženo chudobou a 13 % jich trpí vážnou deprivací;

C.  vzhledem k tomu, že uskupení zemí, která vznikla před pandemií COVID-19, přetrvávají, i s ohledem na míru osob spadajících do kategorie NEET;

D.  vzhledem k tomu, že v roce 2020 byla míra osob spadajících do kategorie NEET u žen v průměru 1,3krát vyšší než u mužů; vzhledem k tomu, že ve východoevropských zemích je tento rozdíl v mírách NEET obzvláště vysoký z důvodu rodinných povinností; vzhledem k tomu, že pravděpodobnost, že se někdo stane osobou spadající do kategorie NEET, se stále snižuje s rostoucí úrovní vzdělání; vzhledem k tomu, že v jižních a středomořských zemích je podíl dlouhodobě nezaměstnaných a nemotivovaných pracovníků vyšší ve skupině osob spadajících do kategorie NEET;

E.  vzhledem k tomu, že mladí lidé jsou základním předpokladem pro udržitelnou hospodářskou a sociální prosperitu Evropy a EU je považuje za svou klíčovou prioritu, jak bylo potvrzeno v evropské strategii pro mládež a posílené záruce pro mladé lidi, a proto si zaslouží přednostní opatření, která by je měla podporovat, chránit, vést, zajišťovat jejich začleňování a vytvářet pro ně příležitosti;

F.  vzhledem k tomu, že ztráta zaměstnání v důsledku pandemie COVID-19 byla vyšší ve věkové skupině 15–24 let než ve věkové skupině 25–29 let, zejména u žen; vzhledem k tomu, že mladí lidé byli celkově postiženi zejména tím, že spíše než ke ztrátě jejich pracovního místa došlo ke zkrácení jejich pracovní doby; vzhledem k tomu, že počty nezaměstnaných odrážejí pouze malou část pracovních míst, která během krize COVID-19 zanikla, neboť mnoho mladých lidí, kteří ztratili zaměstnání, nemělo nárok na podporu v nezaměstnanosti ani na jinou podporu příjmu;

G.  vzhledem k tomu, že jedním z cílů evropské strategie pro mládež (na období 2019–2027) je posílení občanské angažovanosti mládeže;

H.  vzhledem k tomu, že míra nestandardní práce je u mladých lidí velmi vysoká, přičemž v dočasném zaměstnání pracuje v celé EU 43,8 % z nich;

I.  vzhledem k tomu, že v září 2021 předsedkyně von der Leyenová navrhla, aby rok 2022 byl Evropským rokem mládeže, a poskytl tak příležitost zamyslet se nad perspektivami mladých lidí v Evropě a zaměřit se na evropské, vnitrostátní, regionální a místní politiky a legislativní návrhy, které nabídnou mladým lidem v celé EU nové příležitosti; vzhledem k tomu, že tento návrh by měl být skutečným a účinným impulsem ke zlepšení pracovních podmínek mladých lidí v EU;

J.  vzhledem k tomu, že duševní zdraví mladých lidí se během pandemie výrazně zhoršilo, přičemž v několika členských státech se problémy související s duševním zdravím ve srovnání s úrovní před krizí zdvojnásobily; vzhledem k tomu, že 64 % mladých lidí ve věkové skupině 18–34 let bylo na jaře 2021 ohroženo depresí, částečně v důsledku jejich nedostatečných pracovních, finančních a vzdělávacích vyhlídek v dlouhodobějším horizontu, jakož i kvůli samotě a společenské izolaci; vzhledem k tomu, že v Evropě trpí devět milionů dospívajících (ve věku od deseti do devatenácti let) duševními poruchami, přičemž ve více než polovině případů se jedná o úzkosti a deprese; vzhledem k tomu, že zhoršení duševního zdraví lze přičíst také narušení přístupu ke službám duševního zdraví, zvýšené pracovní zátěži a krizi na trhu práce, která neúměrně zasáhla mladé lidi; vzhledem k tomu, že 19 % chlapců ve věku 15 až 19 let v EU trpí duševními poruchami a tak je tomu i u více než 16 % stejně starých dívek; vzhledem k tomu, že sebevražda je druhou nejčastější příčinou úmrtí mladých lidí v Evropě;

K.  vzhledem k tomu, že u dětí vyrůstajících s nedostatkem zdrojů a v nejistých rodinných podmínkách existuje větší pravděpodobnost, že pocítí chudobu a sociální vyloučení, a to s dalekosáhlými dopady na jejich rozvoj a pozdější dospělost, přičemž postrádají přístup k osvojení si odpovídajících dovedností a mají omezené možnosti zaměstnání, což posiluje začarovaný kruh mezigenerační chudoby; vzhledem k tomu, že Unie může sehrát klíčovou úlohu v celkovém boji proti dětské chudobě a sociálnímu vyloučení dětí; vzhledem k tomu, že cílem evropské záruky pro děti je předcházet chudobě a sociálnímu vyloučení a bojovat proti těmto jevům tím, že potřebným dětem bude zaručen bezplatný a účinný přístup ke klíčovým službám, jako je předškolní vzdělávání a péče, vzdělávací a školní aktivity, zdravotní péče, zdravá výživa a alespoň jedno zdravé jídlo denně ve škole, a přiměřenému bydlení;

L.  vzhledem k tomu, že podle celosvětového průzkumu zveřejněného v září 2021, který se pod vedením Univerzity v Bathu uskutečnil v 10 zemích, téměř 60 % mladých lidí uvedlo, že se cítí velmi nebo krajně znepokojeno klimatickou nouzí; vzhledem k tomu, že více než 45 % dotázaných uvedlo, že pocity ohledně klimatu ovlivňují jejich každodenní život, a tři čtvrtiny z nich uvedly, že budoucnost považují za děsivou; vzhledem k tomu, že 83 % dotázaných souhlasilo s tvrzením, že lidstvo selhalo v péči o planetu, a 65 % z nich se domnívá, že vlády na mladé lidi nedbají;

M.  vzhledem k tomu, že občanská angažovanost má prokazatelný přínos pro kvalitu života člověka, neboť rozšiřuje jeho sociální síť, poskytuje více příležitostí k hospodářské, sociální a tělesné aktivitě a snižuje riziko rozvoje duševních poruch;

N.  vzhledem k tomu, že ve světle dopadů pandemie bude celá generace mladých umělců a kulturních pracovníků bojovat o své místo v naší společnosti; vzhledem k tomu, že umělci a kulturní a tvůrčí pracovníci zpravidla pracují v atypických pracovních vztazích a často jim chybí řádná sociální ochrana, zejména v přeshraničním kontextu, což často vede k jejich vyloučení z vyplácení důchodů a z poskytování zdravotní péče a dávek v nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že v případě samostatně výdělečně činných umělců a kulturních a tvůrčích pracovníků neprobíhá kolektivní vyjednávání, což má za následek další oslabování jejich postavení na trhu práce a neexistenci přiměřené sociální ochrany;

O.  vzhledem k tomu, že umělci a kulturní pracovníci z menšinových skupin, včetně žen, mladých lidí, zástupců rasových, etnických a zeměpisných menšin, osob ze znevýhodněného socioekonomického prostředí, osob se zdravotním postižením a osob LGBTIQ+, mají omezenější přístup k umělecké a kulturní kariéře a jsou důsledky pandemie zasaženi nejvíce;

P.  vzhledem k tomu, že Evropský sociální fond plus (ESF+) je hlavním evropským fondem, jehož cílem je zlepšit přístup mladých lidí k zaměstnání a podporovat rovný přístup ke kvalitnímu a inkluzivnímu vzdělávání a odborné přípravě a jejich absolvování, a to prostřednictvím všeobecného a odborného vzdělávání a přípravy a terciárního vzdělávání, včetně podpory celoživotního učení a usnadnění mobility ve vzdělávání, a rovněž podporovat sociální začleňování mladých lidí ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením, včetně těch nejchudších z nich;

Q.  vzhledem k tomu, že stěžejní část Next Generation EU (tj. Nástroje na podporu oživení a odolnosti) představuje historicky významný unijní nástroj, který má členským státům pomoci zmírnit hospodářský a sociální dopad pandemie COVID-19 prostřednictvím reforem a investic do šesti pilířů, z nichž jeden je věnován reformám a investicím ve prospěch dětí a mladých lidí;

R.  vzhledem k tomu, že pracovní a sociální začleňování mladých lidí je závislé na tom, aby tyto osoby měly rovný přístup ke kvalitním, stabilním a dobře placeným pracovním místům, důstojnému a cenově dostupnému bydlení a odpovídající stravě, kvalitní zdravotní péči a službám zajišťujícím prevenci, včetně ochrany duševního zdraví, jakož i k digitální infrastruktuře splňující minimální standardy; vzhledem k tomu, že iniciativy v oblasti vzdělávání a rozvoje dovedností, dobrovolnictví, kvalitní stáže a programy celoživotního učení mají zásadní význam pro zajištění rovných příležitostí a přístupu na trh práce a zároveň umožňují mladým lidem sebevědomý vstup do dospělého života;

S.  vzhledem k tomu, že předchozí finanční krize odhalila, že pokud nebudou mladým lidem poskytnuty kvalitní stáže a pracovní místa na základě písemných dohod a důstojných pracovních podmínek, včetně životního minima, pracovně-profesního poradenství a poradenství pro volbu povolání a dalšího vzdělávání, vyvstane opět vysoké riziko, že budou nuceni přijímat nejistá pracovní místa, opustit svou zemi, aby nalezli práci, nebo se opakovaně zapojovat do vzdělávání nebo odborné přípravy, i když budou hledat stálé zaměstnání na plný úvazek;

T.  vzhledem k tomu, že je známo, že investice do mladých lidí, zejména investice se sociálním dopadem, mají pozitivní vliv na zaměstnanost a účast mladých lidí na společenském dění a vedou k měřitelné sociální a finanční návratnosti z investovaných finančních prostředků, čímž se podporuje hospodářský rozvoj a zároveň se dosahuje cílů v sociální sféře; vzhledem k tomu, že stávající nástroje a mechanismy musí být uplatňovány obdobně, a že by proto měly být dále zváženy nové nástroje;

U.  vzhledem k tomu, že izolované politiky v oblasti práce a sociálního začleňování mladých lidí mohou vést ke zdvojení výdajů, jestliže koordinace mezi členskými státy a příslušnými zúčastněnými stranami se nachází v počátcích a chybí jí stálé struktury, které by byly schopny koordinovat jednotlivé subjekty, co nejvíce zesílit účinky a zajistit, aby nedocházelo k mezerám v pokrytí, a podporovat inovace;

V.  vzhledem k tomu, že v roce 2022 je zapotřebí pomocí stávajících iniciativ a politických nástrojů, jako jsou např. posílená záruka pro mladé lidi, evropský dialog s mládeží, Erasmus+ a Evropský sbor solidarity, jakož i nových návrhů, např. iniciativy ALMA („Aim, Learn, Master, Achieve“ – stanovit si cíl, učit se, osvojit si dovednost, dosáhnout cíle), oslovit mladé lidi a řešit jejich problémy, jako je nezaměstnanost; vzhledem k tomu, že mezi tyto iniciativy a politiky by měly patřit aktivní i pasivní politiky trhu práce a účinný přístup k opatřením sociálního začleňování a k sociálním, zdravotním a ubytovacím službám pro mladé lidi; vzhledem k tomu, že Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání dospělo k závěru, že ne všechny programy učňovské přípravy jsou vysoce kvalitní a že ne všichni učňové mají zajištěna zaměstnanecká práva nebo právo na sociální ochranu; vzhledem k tomu, že Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 8. října 2020 vyjádřil obavy ohledně kvality nabídek v rámci záruky pro mladé lidi a zdůraznil, že stáže a pracovní příležitosti poskytované v rámci nových a stávajících programů a iniciativ musí být placené a také omezené co do délky a počtu, aby mladí lidé nebyli uvězněni v nekonečných opakovaných stážích a vykořisťováni jako levná nebo dokonce bezplatná pracovní síla, a to bez sociální ochrany a důchodových práv; vzhledem k tomu, že ze studií vyplývá, že současná generace mladých lidí nalézá první skutečné zaměstnání začátkem věku třiceti let;

W.  vzhledem k tomu, že trvalý rozvoj nových horizontálních dovedností u mladých lidí, například digitálních dovedností, a dovedností s ekonomickým potenciálem, jako jsou tzv. zelené nebo podnikatelské dovednosti, má klíčový význam pro zdravý a inkluzivní evropský trh práce zaměřený na budoucí potřeby, čímž by se měl vytvořit přístup ke kvalitnímu pracovnímu místu pro každého mladého Evropana; vzhledem k tomu, že totéž platí pro odborné vzdělávání, řemeslné a životní dovednosti; vzhledem k tomu, že 40 % zaměstnavatelů nemůže najít osoby s odpovídajícími dovednostmi k obsazení volných pracovních míst; vzhledem k tomu, že EU musí překonat všechny formy nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi, má-li účinně využít svůj lidský kapitál; vzhledem k tomu, že nezaměstnanost mladých lidí se v mnoha zemích EU stala vážným hospodářským a společenským problémem(18); vzhledem k tomu, že přístup k odpovídající digitální infrastruktuře a odborné přípravě v oblasti digitálních dovedností by měl být otevřený všem, aby se zmenšily rozdíly mezi mladými lidmi ve vztahu k digitální gramotnosti a zajistily se rovné příležitosti pro všechny ve vzdělávacím systému a na trhu práce; vzhledem k tomu, že pro zdravý život a vytvoření rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem mladých lidí jsou stejně důležité sociální dovednosti, jako je kritické myšlení, týmová práce a mezikulturní dovednosti;

X.  vzhledem k tomu, že účast mladých lidí na práci s mládeží, v sociálních hnutích, mládežnických organizacích a na sociálním podnikání je mimořádně důležitá pro nalézání nových řešení; vzhledem k tomu, že je třeba zapojit soukromé subjekty, společnosti a podnikatelský sektor, aby se zlepšil přechod mladých lidí ze sféry vzdělávání na trh práce a zachoval se jejich přístup k prohlubování dovedností a změně kvalifikace a k celoživotnímu učení;

Y.  vzhledem k tomu, že diskriminace mladých lidí obecně představuje v EU i nadále problém, přičemž mladé ženy a mladí lidé ze zranitelných skupin často zažívají diskriminaci na základě svého pohlaví, etnického původu, jako je tomu například u Romů, a dále z důvodu své sexuální orientace a genderové identity, zdravotního postižení či znevýhodněného sociálně-ekonomického původu a jsou přitom mnohem více ohroženi nezaměstnaností, chudobou pracujících a sociálním vyloučením;

Z.  vzhledem k tomu, že mladí lidé v Evropě a jejich zástupci a organizace, jakož i odbory se aktivně podílejí na řízení smysluplné účasti mladých lidí a na návrzích politických doporučení a řešení za účelem zlepšení pracovního a sociálního začleňování, a to i prostřednictvím svého zapojení do činnosti Konference o budoucnosti Evropy; vzhledem k tomu, že je třeba je považovat za klíčové partnery při spoluvytváření, provádění a hodnocení Evropského roku mládeže, a to i po jeho skončení;

AA.  vzhledem k tomu, že pracovní příležitosti pro mnoho výše uvedených skupin, zejména mladé lidi se zdravotním postižením a mladé lidi patřící k romským nebo kočovným komunitám, jsou značně omezeny obtížemi v přístupu ke kvalitnímu vzdělání, které je musí náležitě připravit na moderní trh práce;

AB.  vzhledem k tomu, že mladí lidé představují zásadní přínos pro oživení a rozvoj všech regionů EU, zejména nejvzdálenějších regionů; vzhledem k tomu, že v regionu Mayotte je polovina obyvatel mladších 18 let a ve Francouzské Guyaně je každý druhý obyvatel mladší 25 let;

AC.  vzhledem k tomu, že v roce 2016 byla třetina vedoucích pracovníků zemědělských podniků v EU ve věku 65 let a více a že pouze 11 % této skupiny tvořili mladí zemědělci ve věku do 40 let;

AD.  vzhledem k tomu, že zemědělské odvětví a zemědělské podniky v EU představují páteř našeho hospodářství; vzhledem k tomu, že pro potravinové zabezpečení a přispění k zelené transformaci má zásadní význam, aby zemědělství přilákalo mladé lidi;

AE.  vzhledem k tomu, že z vylidňování venkovských oblastí a odlivu mladých lidí do měst je patrné, že je třeba najít řešení a zvážit krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé strategie, jejichž cílem bude udržet mladé lidi na venkově;

AF.  vzhledem k tomu, že příliš mnoho mladých lidí se zdravotním postižením dostává možnost pracovat pouze v chráněném zaměstnání, přičemž v některých členských státech nemají stejná zaměstnanecká nebo platová práva jako osoby na otevřeném trhu práce;

AG.  vzhledem k tomu, že ve zprávě z Evropského setkání mládeže 2021 o námětech mladých lidí pro Konferenci o budoucnosti Evropy se konstatuje, že:

1.  vítá skutečnost, že předsedkyně von der Leyenová nazvala rok 2022 Evropským rokem mládeže; domnívá se, že rok 2022 by měl poskytnout další impuls pro řádné a úplné provádění evropské strategie pro mládež prostřednictvím ambiciózních opatření k řešení výzev, jimž mladí lidé čelí, a to zejména z důvodu negativních dopadů probíhající pandemie COVID-19, a konkrétní provádění dalších stávajících nástrojů, jako je posílená záruka pro mladé lidi za účelem boje proti dopadům onemocnění COVID-19 na zaměstnanost a sociální oblast; vyzývá Komisi a Radu, aby zajistily průřezové začlenění všech politik zaměřených na mladé lidi a zohlednily rozmanitost mladých lidí v Evropě a výzvy, kterým čelí; domnívá se, že Evropský rok mládeže by měl přispět k plnému provádění zásad 1 a 3 Evropského pilíře sociálních práv;

2.  zdůrazňuje, že krize COVID-19 již připravila o práci mnoho lidí, zvláště mladých, kteří se častěji ocitají v nejistých zaměstnáních, častěji pracují na dobu určitou nebo na částečný úvazek a jsou bez úspor; vítá v této souvislosti plány Komise na rozšíření evropské záruky pro mládež a vyzývá Komisi a členské státy, aby z boje proti nezaměstnanosti učinily jednu ze svých priorit;

3.  s velkým znepokojením bere na vědomí vysokou míru nezaměstnanosti mladých lidí v řadě členských států a nestabilitu pracovních smluv mladých pracovníků, zejména v odvětvích vážně postižených pandemií onemocnění COVID-19; s cílem snížit dlouhodobou nezaměstnanost a nezaměstnanost mladých lidí do roku 2030 alespoň o 50 % vyzývá k lepšímu finančnímu zajištění nástroje záruky pro mladé lidi, který by měl v souladu s cílem č. 8 Agendy 2030 přijaté Organizací spojených národů v oblasti udržitelného rozvoje obsahovat také kritéria tvorby kvalitních pracovních míst; je přesvědčen, že je načase zajistit, aby byla záruka pro mladé lidi závazná pro všechny členské státy i inkluzivní a aby obsahovala aktivní podpůrná opatření zaměřená na osoby, které dlouhodobě nemají zaměstnání ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a na mladé lidi pocházející ze znevýhodněného sociálně-ekonomického prostředí, jako jsou mladí lidé se zdravotním postižením, mladé osoby LGBTIQ+ a mladí Romové;

4.  oceňuje, že jednou z priorit cílů zaměřených na mládež je duševní zdraví, jak je uvedeno v rámci Evropského roku mládeže, a vyzývá Komisi, aby je zařadila mezi priority i v nadcházející strategii EU v oblasti péče; zdůrazňuje, že je třeba se zabývat souvislostí mezi socioekonomickými faktory, jako je nezaměstnanost, nejistota v oblasti bydlení a duševní zdraví a pohoda, aby se zajistil ucelený a komplexní přístup k duševnímu zdraví přijatý na úrovni EU; zdůrazňuje, že nejistota ohledně budoucnosti, včetně dopadu změny klimatu, má škodlivý dopad na duševní zdraví mladých lidí; vyzývá členské státy, aby na problematiku duševního zdraví nahlížely jakožto na nedílnou součást zotavování EU po pandemii a prioritní aspekt zdraví při práci, zejména ve vzdělávacím a pracovním prostředí; vyzývá k tomu, péči o duševní zdraví učinit dostupnou a cenově přijatelnou pro všechny věkové skupiny, zejména mladé lidi a děti, a řešit nerovnosti v oblasti zdraví poskytováním odpovídající podpory zranitelným skupinám mladých lidí; vyzývá Komisi, aby provedla důkladnou studii různých příčin psychické nepohody mladých lidí v Evropě;

5.  zdůrazňuje, že mladí lidí musí hrát zásadní roli při formování politik zaměstnanosti a sociálních politik v Evropě; vítá dialog EU s mládeží, práci s mládeží a mládežnické organizace, díky nimž se EU přibližuje mladým lidem, za předpokladu, že na procesy zapojení mládeže navazují konkrétní iniciativy činitelů s rozhodovací pravomocí; vybízí k prosazování zásady kooperativního řízení, pokud jde o rozvoj politik zaměřených na mladé lidi, kde se mladí lidé a jejich zástupci zapojují v přípravném procesu; vyzývá Komisi, aby uznávala pozitivní dopad třetího sektoru, včetně mládežnických organizací a příležitostí k neformálnímu a informálnímu učení, které nabízí, mimo jiné i prostřednictvím dobrovolnické činnosti a zapojení mladých lidí, a aby zároveň formálně uznávala znalosti a dovednosti získané mladými lidmi prostřednictvím třetího sektoru, s cílem pomáhat mladým lidem posílit jejich perspektivu na trhu práce; podporuje uznávání aktivit spojených s občanskou angažovaností jako záslužnou odbornou zkušenost při přijímání osob do zaměstnání; vyzývá Komisi, aby zvážila podporu projektu Evropská hlavní města mládeže jako pokračování projektu Evropského roku mládeže; vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážila ustanovení o mladých lidech, jímž by se při navrhování nových iniciativ v různých oblastech politik vyhodnocoval dopad iniciativy na mladé lidi;

6.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby členské státy i nadále investovaly dostatečné zdroje ESF+ do opatření na podporu zaměstnanosti mladých lidí zdůrazňuje, že je nutné, aby členské státy vyčlenily alespoň 15 % svých zdrojů z ESF+ v rámci sdíleného řízení na cílené akce a strukturální reformy na podporu kvalitní zaměstnanosti mladých lidí; připomíná, že je zapotřebí vytvořit závaznou, účinnější a inkluzivnější záruku pro mladé lidi, a to v rámci jasných kritérií kvality, která by zajišťovala placené stáže, učňovskou přípravu a odbornou praxi pro všechny osoby, jež nejsou zaměstnány ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy;

Investice do mladé generace

7.  vyzývá Komisi a Radu, aby v návaznosti na strukturální problémy týkající se nezaměstnanosti a chudoby mladých lidí plně a optimálně využívaly prostředky dostupné ve víceletém finančním rámci na období 2021–2027, aniž by to mělo dopad na programy, které již byly z prostředků ESF+ zřízeny; připomíná, že těmito problémy jsou zvláště postiženy nejvzdálenější regiony, které tudíž vyžadují zvláštní podporu; v tomto ohledu vítá skutečnost, že jsou v rámci Nástroje pro oživení a odolnost k dispozici prostředky na opatření zaměřená na děti a mladé lidi, a očekává, že povedou k vytvoření významných příležitostí pro mladé lidi v Evropě; vyzývá k zapojení sociálních partnerů a mládežnických organizací do monitorování a hodnocení národních plánů pro oživení a odolnost; vyzývá členské státy, aby zajistily, že Fond pro spravedlivou transformaci a ESF+ budou podporovat integrované plány na místní úrovni, které by pomáhaly při prohlubování dovedností a změně kvalifikace, zejména v případě nejzranitelnějších skupin, které jsou změnami ovlivněny nejvíce;

8.  vyzývá členské státy, aby zajistily doplňkovost mezi tímto nástrojem, dalšími programy EU a vnitrostátními investicemi a opatřeními na podporu dovedností, vzdělávání a odborné přípravy a začlenění do trhu práce v souladu s vlastními potřebami a specifickými vnitrostátními podmínkami; vyzývá Komisi, aby i nadále sledovala investice a výdaje do priorit v oblasti mládeže v rámci nástroje Next Generation EU, Nástroje pro oživení a odolnost a ESF+ a aby do nich Parlament úzce zapojovala; vítá možnost vytvářet investice se sociálním dopadem, kterou poskytuje okno pro sociální investice a dovednosti programu InvestEU; bere na vědomí rostoucí pozornost, jež je věnována konceptu dluhopisů se sociálním dopadem a smlouvám na dosažení sociálních výsledků, které jsou zaměřeny na mladé lidi a do jejichž tvorby a provádění je současně zapojen soukromý sektor;

9.  vítá zvýšení podpory pro mladé zemědělce v příští společné zemědělské politice;

10.  vítá rozšíření působnosti posílené záruky pro mladé lidi na věkovou skupinu 15–29 let; připomíná, že posílené záruky pro mladé lidi by měly zajistit skutečné pracovní příležitosti, a nikoli nekvalitní stáže nebo nekonečnou odbornou přípravu;

Začleňování mladých lidí na trh práce

11.  se znepokojením konstatuje, že záruka pro mladé lidi dosud plně nedosáhla svých cílů, a vyzývá k posílení opatření i k tomu, aby byly plně využívány příležitosti poskytované ESF+ na podporu zaměstnanosti prostřednictvím aktivních zásahů na začleňování na trh práce a vytváření udržitelných vstupních pracovních pozic, které by mladým lidem zajistily přístup k sociálnímu zabezpečení a spravedlivým odměnám; vyzývá Komisi, aby od členských států požadovala předložení aktualizovaných posílených systémů záruk pro mladé lidi a zavedení rámce s jasnými a závaznými standardy kvality pro nabídky poskytované v rámci iniciativ na podporu pozitivních a udržitelných výsledků pro mladé lidi a jejich úspěšný přechod na trh práce; vyzývá Komisi a členské státy, aby vybízely podniky k aktivní úloze v posílené záruce pro mladé lidi; připomíná jeden z cílů ESF+, kterým je podpora genderově vyvážené účasti na trhu práce prostřednictvím opatření, jejichž cílem je mimo jiné zajistit rovné pracovní podmínky, lepší rovnováhu mezi pracovním a osobním životem a přístup k péči o děti, včetně předškolního vzdělávání a péče; dále připomíná, že ESF+ by měl rovněž usilovat o zajištění zdravého a vhodně přizpůsobeného pracovního prostředí, aby bylo možné reagovat na zdravotní rizika související s měnícími se formami pracovní náplně a potřebami stárnoucí pracovní síly;

12.  připomíná, že jedním z klíčových prvků posílené záruky pro mladé lidi jsou partnerství se zúčastněnými stranami, v současné době však na úrovni EU neexistuje žádný formální orgán nebo mechanismus, který by umožňoval jejich účast na monitorování a provádění systémů záruk pro mladé lidi; vyzývá Komisi, aby prostřednictvím Výboru pro zaměstnanost (EMCO) monitorovala provádění posílených systémů záruk pro mladé lidi, vydávala pravidelné zprávy o provádění a výsledcích těchto systémů a průběžně informovala Parlament; vyzývá Komisi, aby zřídila pracovní skupinu pro provádění posílené záruky pro mladé lidi, která by zapojovala příslušné zúčastněné strany, včetně občanských partnerů, mládežnických organizací a sociálních partnerů, do činnosti výboru EMCO, usnadňovala koordinaci a výměnu osvědčených postupů mezi EU a vnitrostátními orgány, včetně občanských partnerů a mládežnických organizací, a zároveň pravidelně vyhodnocovala její dopad a předkládala doporučení ke zlepšení;

13.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby veřejné služby zaměstnanosti prostřednictvím Evropské sítě veřejných služeb zaměstnanosti spolupracovaly s místními orgány, vzdělávacím odvětvím, mládežnickými organizacemi a soukromým sektorem na podpoře kvalitní, stabilní a dobře placené zaměstnanosti mladých lidí a rozšiřování na míru šité podpory mladých lidí v oblasti odborné přípravy, hledání zaměstnání a poradenství, a vybízí členské státy, aby veřejné služby zaměstnanosti vybavily tak, aby mohly poskytovat zdroje a školení za účelem zachování duševního zdraví navzdory nejistému hospodářskému klimatu a problémům při hledání zaměstnání;

14.  doporučuje posílit zaměření systémů péče o duševní zdraví na zaměstnanost, zejména poukazem na kladný přínos kvalitní práce pro duševní zotavení;

15.  vyzývá členské státy, aby mladým lidem usnadňovaly přístup k placeným, kvalitním a inkluzivním stážím a učňovské přípravě; vyzývá k posílení systémů monitorování, které by mladým lidem zajistily odpovídající a kvalitní první pracovní zkušenosti, příležitosti k prohlubování dovedností a získávání nové kvalifikace nebo referencí; odsuzuje praxi neplacených stáží, které jsou formou vykořisťování mladých pracovníků a porušování jejich práv, a vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s Parlamentem a při respektování zásady subsidiarity navrhly společný právní rámec, který by zajistil spravedlivé odměňování stáží a učňovské přípravy s cílem zabránit vykořisťujícím praktikám; odsuzuje praxi uzavírání smluv na nulový počet hodin a vyzývá členské státy, aby poskytovaly podporu zaměstnavatelům, kteří nabízejí stáže a učňovskou přípravu mladým lidem se zdravotním postižením;

16.  vyzývá Komisi, aby přezkoumala stávající evropské nástroje, jako je rámec kvality stáží a Evropský rámec pro kvalitní a efektivní učňovskou přípravu, a aby začlenila kvalitativní kritéria pro nabídky mladým lidem, včetně zásady spravedlivého odměňování stážistů, přístupu k sociální ochraně, udržitelného zaměstnávání a sociálních práv;

Mobilita pracovní síly a dovednosti vhodné pro budoucnost

17.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby nová iniciativa ALMA pomáhala mladým lidem, zejména lidem, kteří nejsou zaměstnaní, neúčastní se vzdělávání ani odborné přípravy (NEET), získat krátkodobou kvalitní pracovní zkušenost v jiném členském státě; trvá na tom, že iniciativa ALMA musí splňovat standardy kvality, které podporují pracovní práva mladých lidí, jako je důstojná odměna, dobré pracovní podmínky a přístup k sociální ochraně;

18.  zdůrazňuje, že digitální dovednosti jsou ve 21. století pro mladé lidi zásadní a jsou zapotřebí ve všech odvětvích, a vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s veřejnými subjekty a se soukromými podniky zvážily možnost poskytovat mladým lidem trvalý, certifikovaný a bezplatný přístup k on-line a off-line kurzům v oblasti digitálních dovedností a gramotnosti ve všech jazycích EU; vyzývá k vytvoření platforem pro výměny v souvislosti s on-line učením a on-line výukou; trvá na tom, aby EU a členské státy vyvinuly více takových iniciativ, jako je platforma eTwinning a elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě; konstatuje, že v mnoha členských státech je třeba překonat závažná omezení, pokud jde o přístup k hardwaru, zařízením, odpovídajícím školitelům a vhodné digitální infrastruktuře; připomíná proto, že je třeba přístup k on-line kurzům propojit s posílenými iniciativami na řešení nedostatečného přístupu k internetu a digitálním nástrojům, aby nikdo nezůstal opomenut, a trvá na tom, že kurzy by měly být sestaveny přístupným způsobem, aby nedocházelo k vyloučení mladých lidí se zdravotním postižením;

19.  zdůrazňuje význam rozvoje zelených dovedností a kvalitních pracovních příležitosti v klimaticky neutrálním, energeticky účinném a oběhovém hospodářství, a to zejména v regionech, na něž má ekologická transformace největší dopad, jako jsou oblasti silně závislé na zemědělském odvětví nebo zapojené do boje proti změně klimatu, výroby energie z obnovitelných zdrojů, snižování emisí uhlíku, zvyšování energetické účinnosti, nakládání s odpady a vodou, zlepšování kvality ovzduší a obnovy a zachování biologické rozmanitosti; vyzývá zaměstnavatele, aby zajišťovali zvyšování kvalifikace a/nebo rekvalifikaci svých pracovníků a rozšiřovali poskytování účinnější učňovské přípravy v souladu s Evropským rámcem pro kvalitní a efektivní učňovskou přípravu;

20.  vyzývá Komisi, aby v roce 2022 v rámci akčního plánu pro sociální ekonomiku navrhla nové nástroje a iniciativy, které by byly zaměřeny na rozvoj podnikání mladých lidí a sociální investice mladých lidí;

21.  vyjadřuje politování nad nedostatkem vazeb mezi reformami a investicemi do vzdělání a odborné přípravy a mezi opatřeními, která mají zajistit začlenění mladých lidí, zejména tzv. NEET, na trh práce; vybízí k využívání flexibilních, inkluzivních a dostupných možností otevřeného učení prostřednictvím individuálních vzdělávacích účtů a mikrocertifikátů určených mladým lidem, mladým pracujícím, školitelům a odborníkům, včetně dovedností a odborných schopností získaných v rámci neformálního vzdělávání a informálního učení; zdůrazňuje, že posílení profesního poradenství od raného věku a podpora rovného přístupu k informacím a poradenství pro studenty a dospělé účastníky vzdělávání může mladým lidem pomoci zvolit si vhodné vzdělávací a profesní dráhy, které jim umožní získat vyhovující pracovní příležitosti;

22.  opět vyzývá Komisi a Radu, aby i nadále podporovaly rozvoj odborného vzdělávání a přípravy a aby více prosazovaly obchodní dovednosti a usilovaly o odstranění negativního vnímání neformálního vzdělávání, které převládá v některých členských státech, a zároveň zvyšovaly přitažlivost odborného vzdělávání a přípravy prostřednictvím komunikačních a informačních kampaní, osnov, center dovedností mladých lidí, zvláštního prostředí pro odborné vzdělávání a přípravu v místních komunitách, duálních systémů odborného vzdělávání a dlouhodobé mobility učňů; v této souvislosti vítá iniciativu ustavení evropských center excelence odborného vzdělávání, jejímž cílem je poskytovat vysoce kvalitní odborné dovednosti a podporovat podnikatelské aktivity; vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily samostatný prostor odborného vzdělávání a přípravy a zřídily evropský statut učňů; připomíná, že stáže by měly být součástí vzdělávacího a profesního rozvoje, a proto by měly zahrnovat pedagogický rozměr; zdůrazňuje, že je důležité zlepšit mechanismy přeshraničního uznávání dovedností a kvalifikací, a trvá na prosazování a podpoře postupů, jako je mezigenerační solidarita a mentorství, s cílem snížit nerovnosti a zajistit podporu mládeže;

23.  podporuje zařazení aktivit spojených s občanskou angažovaností mezi činnosti, které pracoviště považují za přínosné pro osobní a profesní rozvoj zaměstnanců, zejména mladých zaměstnanců;

24.  zdůrazňuje, že ochrana minimální mzdy se osvědčila jako účinný prostředek k řešení chudoby pracujících; zdůrazňuje, že v některých členských státech dostávají mladí pracovníci v praxi odměnu nižší, než je zákonem stanovená minimální mzda, a tím se udržuje situace strukturální diskriminace na základě věku; vyzývá členské státy, aby zajistily rovné zacházení s mladými lidmi na trhu práce, a to i s ohledem na zákonem stanovenou minimální mzdu v návrhu směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii (COM(2020)0682);

25.  zdůrazňuje, že v mnoha členských státech nemají mladí lidé plný přístup k systémům minimálního příjmu nebo jsou z nich zcela vyloučeni kvůli kritériím způsobilosti, která jsou založena na věku; vyzývá Komisi a členské státy, aby v připravovaném doporučení o minimálním příjmu přijaly opatření, která mladým lidem usnadní přístup k těmto systémům;

Boj proti vyloučení mladých lidí a úsilí o zabránění vzniku „ztracené generace“

26.  vyzývá Komisi, aby vypracovala doporučení s cílem zajistit, aby stáže, učňovská příprava a umístění do zaměstnání byly považovány za pracovní zkušenosti, na jejichž základě následně vznikají sociální nároky; vyzývá ke zkrácení minimální doby hrazení příspěvků do systému sociálního zabezpečení, jež je nutná k získání přístupu k sociálním dávkám; vítá iniciativu Komise sestavit skupinu odborníků na vysoké úrovni, která má prozkoumat budoucnost sociálního státu a hlavní výzvy, jimž mladí lidé čelí při využívání sociální ochrany;

27.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala proveditelnost sloučení stávajícího Evropského portálu pro mládež a platforem Europass a Eures do jednotného digitálního prostoru s cílem poskytovat všem mladým Evropanům informace a příležitosti týkající se odborné přípravy, pracovních míst, stáží, nabídek odborného vzdělávání a přípravy, finanční pomoci, programů mobility, poradenství při zakládání podniků, mentorských programů, dobrovolnických programů, práv spojených s evropským občanstvím, přístupu ke kultuře atd.; navrhuje, aby jednotná platforma soustředila aplikace pro různé nabídky a programy a poskytovala odkazy na všechny příležitosti, které EU nabízí mladým Evropanům v závislosti na jejich osobní situaci; vítá vytvoření jednotných kontaktních míst v řadě členských států a považuje toto sloučení nabídek off-line služeb za vhodné, neboť má zásadní význam pro oslovení potenciálních příjemců a poskytování poradenství a pomoci, a domnívá se, že by tato místa měla být vytvořena ve všech členských státech, v různých městech, s cílem oslovit i ty nejzranitelnější skupiny mladých lidí;

28.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že nová iniciativa ALMA pomůže mladým lidem, zejména tzv. NEET, začlenit se do společnosti i na trh práce v jejich domovských zemích tím, že v jiném členském státě najdou kvalitní dočasnou práci a získají dovednosti, které budou v souladu s normami kvality a pracovními právy mladých lidí, jako je spravedlivé odměňování a přístup k sociální ochraně; zdůrazňuje, že zásadní význam má provázení a nabídka poradenství mladým lidem před účastí v programu, v jejím průběhu i po jejím skončení; zdůrazňuje, že iniciativa ALMA musí podporovat skutečnou mobilitu a programy rozvoje kvalitních dovedností, odbornou přípravu nebo zaměstnání pro všechny účastníky, včetně mladých lidí se zdravotním postižením nebo mladých lidí ze znevýhodněného prostředí, a musí zahrnovat strategii začleňování navrženou společně s organizacemi občanské společnosti a sociálními partnery s cílem zajistit rovný přístup, předcházet diskriminaci a řešit překážky, které by mohly nastat, aby se nepřeměnila v nástroj vytvářející nejisté pracovní podmínky pro mladé lidi; konstatuje, že je třeba podpořit vnitrostátní veřejné služby zaměstnanosti, které ji provádějí za podpory rozpočtové položky ESF+ v koordinaci se soukromými a veřejnými partnery, a dosáhnout součinnosti s Evropským vzdělávacím prostorem; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila přidanou hodnotu iniciativy ALMA jakožto doplňku ke stávajícím možnostem v rámci programu Erasmus+ a Evropského sboru solidarity a aby zajistila, že virtuální učení a spolupráce budou i nadále kombinovány s fyzickou mobilitou v rámci ESF+; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda by se iniciativa ALMA mohla stát jednou ze složek mobility posílené záruky pro mladé lidi;

29.  domnívá se, že za dobré životní podmínky mladých lidí nesou společně odpovědnost veřejné i soukromé subjekty; vyzývá Komisi a členské státy, aby s cílem pomoci mladým zranitelným lidem spolupracovaly s evropskými a vnitrostátními zaměstnavateli na uplatňování doporučení, která se týkají sociální odpovědnosti podniků, a aby do budoucích iniciativ souvisejících s touto odpovědností zařazovaly ustanovení týkající se mládeže;

30.  připomíná skutečnost, že diskriminací na pracovišti jsou více ohroženy mladé ženy(19), které navíc častěji trpí nezaměstnanosti z důvodu průřezových nerovností, pokud se jedná o samoživitelky nebo dlouhodobé neformální pečovatelky, což je často vylučuje z trhu práce nebo je odsuzuje k životu pod hranicí chudoby; vyzývá Radu a Komisi, aby v rámci iniciativ zaměřených na mladé lidi a zaměstnanost připravovaných na období po roce 2022 zvážila orientační minimální cíle pro podporu mladých žen a individualizované systémy pomoci těmto ženám; vyzývá Komisi, aby v zájmu podpory mladých rodičů samoživitelů spolupracovala s členskými státy na spojení vnitrostátních akčních plánů týkajících se záruky pro děti s opatřeními na podporu integrace pracovní síly na vnitrostátní, regionální a místní úrovni;

31.  připomíná, že pro mladé lidi náležející ke zranitelným skupinám, jako jsou mladí lidé se zdravotním postižením a mladí lidé z početných rodin, je důležitý přístup k důstojnému a cenově dostupnému bydlení a individualizovaným sociálním službám; žádá Komisi, aby spolupracovala s členskými státy na programech zaměřených na mladé lidi známých pod označením „bydlení především“, které jsou doplněny službami v oblasti zaměstnanosti a sociálními a zdravotnickými službami; zdůrazňuje význam soukromých a veřejných investic do sociální infrastruktury určené mladým lidem; vítá Evropskou platformu pro boj proti bezdomovectví, kterou zahájila Komise a jejímž základním cílem je odstranit do roku 2030 bezdomovectví, i potenciál, který tato platforma představuje pro mladé lidi; vyzývá členské státy a Komisi, aby přijaly opatření a zavedly programy pro mladé lidi, kteří dosáhnou věku 18 let a u nichž hrozí, že zůstanou bez domova, zejména pokud jde o zvláště ohrožené skupiny, jako jsou bezdomovci z komunity LGBTIQ+; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že posílená záruka pro mladé lidi přispěje k řešení problému bezdomovectví mladých lidí, který v mnoha zemích EU narůstá;

32.  vybízí Komisi, aby se zabývala hlavními překážkami, které brání mladým lidem ve vstupu do zemědělství, jako je přístup k půdě, financím, znalostem a inovacím;

33.  se znepokojením si všímá zhoršujících se podmínek, v nichž žije řada mladých lidí obecně a zejména zranitelní mladí lidé, kteří již tak trpí dlouhodobou nezaměstnaností a sociálním vyloučením, jako jsou např. Romové, mladí lidé se zdravotním postižením, mladí lidé z komunity LGBTIQ+ a mladí migranti, a vyzývá ke koordinovanému přístupu při vytváření příležitostí pro jejich sociální začlenění a k nabízení těchto příležitostí v rámci posílené záruky pro mladé lidi, ESF+ a nástroje pro oživení a odolnost;

34.  vyzývá evropské orgány a členské státy, aby zajistily nediskriminační začlenění všech politik zaměřených na mladé lidi a zohlednily rozmanitost mladých lidí v Evropě a výzvy, kterým čelí;

o
o   o

35.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 23, 27.1.2010, s. 35. (2) Úř. věst. C 316, 6.8.2021, s. 2. (3) Úř. věst. C 395, 29.9.2021, s. 101. (4) Úř. věst. C 465, 17.11.2021, s. 82. (5) Úř. věst. C 15, 12.1.2022, s. 184. (6) Úř. věst. C 202, 28.5.2021, s. 31. (7) Úř. věst. C 67, 8.2.2022, s. 90. (8) Úř. věst. C 506, 15.12.2021, s. 94. (9) Úř. věst. C 67, 8.2.2022, s. 186. (10) Úř. věst. L 57, 18.2.2021, s. 17. (11) Moxon D., Bacalso C. a Șerban A. M., Až skončí pandemie: dopad COVID-19 na mladé lidi v Evropě, Evropské fórum mládeže, Brusel, 2021. (12) Úř. věst. C 456, 18.12.2018, s. 1. (13) Úř. věst. C 372, 4.11.2020, s. 1. (14) Přijaté texty, P9_TA(2021)0430. (15) Úř. věst. C 465, 17.11.2021, s. 110. (16) Přijaté texty, P9_TA(2021)0385. (17) Generální ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti, Evropská hospodářská prognóza – podzim 2021, Evropská komise, 2021. (18) Eichhorst, W., Hinte H. a Rinne, U., politický dokument IZA č. 65: „Youth Unemployment in Europe: What to Do about It?“ Intereconomics, 2013, 48 (4), s. 230–235. (19) Baptista, I., Marlier, E. a kol., Social protection and inclusion policy responses to the COVID-19 crisis – An analysis of policies in 35 countries (Sociální ochrana a reakce politiky začleňování na krizi COVID-19 – analýza politik v 35 zemích), Evropská síť pro sociální politiku, Brusel 2021.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2022 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2004/37/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci (COM(2020)0571 – C9-0301/2020 – 2020/0262(COD))

P9_TA(2022)0046 A9-0114/2021

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2020)0571),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a zejména na čl. 153 odst. 2 písm. b), ve spojení s čl. 153 odst. 1. písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C9-0301/2020),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. února 2021(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 22. prosince 2021 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A9‑0114/2021),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  schvaluje společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady, které je přílohou tohoto usnesení a bude zveřejněno v řadě L Úředního věstníku Evropské unie společně s konečným zněním legislativního aktu;

3.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

4.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

5.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 17. února 2022 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/..., kterou se mění směrnice 2004/37/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnice (EU) 2022/431.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady k rozsahu oblasti působnosti směrnice 2004/37/ES

[bude zveřejněno v řadě L bezprostředně po legislativním aktu]

Evropský parlament a Rada sdílejí názor, že nebezpečné léčivé přípravky obsahující látky, které splňují kritéria pro klasifikaci jako karcinogenní (kategorie 1A nebo 1B), mutagenní (kategorie 1A nebo 1B) nebo reprotoxické (kategorie 1A nebo 1B) látky podle nařízení (ES) č. 1272/2008 spadají do oblasti působnosti směrnice 2004/37/ES. Na nebezpečné léčivé přípravky se proto uplatní všechna ustanovení směrnice 2004/37/ES.

Prohlášení Komise - Akční plán a legislativní návrhy

Povinnosti uložené Komisi v čl. 18a odst. 3 ohledně předložení akčního plánu a předložení legislativního návrhu nemohou být v rozporu s institucionálními výsadami Komise a jejím právem podnětu, které vyplývají ze Smluv.

Čl. 18a odst. 3 odkazuje na článek 16 směrnice 2004/37/ES, který stanoví povinnost stanovit na základě dostupných informací včetně vědeckých a technických údajů limitní hodnoty pro všechny uvedené látky, u nichž je to možné.  Při provádění tohoto ustanovení má Komise rovněž předložit akční plán uvedený v čl. 18a odst. 3. Pro účely transparentnosti bude tento akční plán zahrnovat seznam dalších 25 nových nebo revidovaných látek, které mají být vědecky vyhodnoceny. Hodnocení uvedených látek bude součástí zavedeného postupu pro přípravu nových legislativních návrhů v řádné lhůtě, který zahrnuje konzultaci se sociálními partnery, stanovisko Poradního výboru pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a posouzení dopadů.

(1) Úř. věst. C 56, 16.2.2021, s. 63.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2022 k postoji Rady v prvním čtení k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/62/ES, 1999/37/ES a (EU) 2019/520, pokud jde o výběr poplatků pro vozidla za užívání určitých pozemních komunikací (10542/1/2021 – C9-0423/2021 – 2017/0114(COD))

P9_TA(2022)0047 A9-0006/2022

(Řádný legislativní postup: druhé čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na postoj Rady v prvním čtení (10542/1/2021 – C9-0423/2021),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. října 2017(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 1. února 2018(2),

–  s ohledem na stanovisko Komise (COM(2021)0693),

–  s ohledem na svůj postoj v prvním čtení(3) k návrhu Komise Evropskému parlamentu a Radě (COM(2017)0275),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 7 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu,

–  s ohledem na článek 67 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení pro druhé čtení předložené Výborem pro dopravu a cestovní ruch (A9‑0006/2022),

1.  schvaluje postoj Rady v prvním čtení;

2.  konstatuje, že akt je přijat v souladu s postojem Rady;

3.  pověřuje svou předsedkyni, aby společně s předsedou Rady podepsala akt podle čl. 297 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

4.  pověřuje svého generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 188. (2) Úř. věst. C 176, 23.5.2018, s. 66. (3) Texty přijaté dne 25.10.2018, P8_TA(2018)0423.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2022 o prioritách EU pro 66. zasedání Komise OSN pro postavení žen (2022/2536(RSP))

P9_TA(2022)0048 B9-0099/2022

Evropský parlament,

–  s ohledem na 66. zasedání Komise OSN pro postavení žen a jeho prioritní téma „dosažení genderové rovnosti a posílení postavení všech žen a dívek v kontextu politik a programů v oblasti změny klimatu, životního prostředí a snižování rizika katastrof“ a na návrh závěrů tohoto zasedání,

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu ze dne 15. září 1995 a výsledky hodnotících konferencí,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979,

–  s ohledem na články 21 a 23 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030, zásadu „nikoho neopomíjet“, a zejména na cíl udržitelného rozvoje č. 1, který usiluje o odstranění chudoby, cíl č. 3, který má zajistit, aby lidé mohli žít zdravě, cíl č. 5, jímž je dosažení genderové rovnosti a zlepšení životních podmínek žen, cíl č. 8, jímž je dosažení udržitelného a hospodářského růstu, a cíl č. 13, jímž je bezodkladně přijmout opatření k boji proti změně klimatu a jejím důsledkům,

–  s ohledem na dohodu přijatou dne 12. prosince 2015 na 21. konferenci smluvních stran (COP21) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) v Paříži (Pařížská dohoda),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. června 2021 u příležitosti 25. výročí konání Mezinárodní konference o populaci a rozvoji (ICPD25) (summit v Nairobi)(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2018 o ženách, rovnosti žen a mužů a spravedlnosti v oblasti klimatu(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2020 o rovnosti žen a mužů v zahraniční a bezpečnostní politice EU(3),

–  s ohledem na akční plán EU pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen v rámci vnější činnosti EU na období 2021–2025 (GAP III),

–  s ohledem na strategii EU pro rovnost žen a mužů na období 2020–2025 ze dne 5. března 2020,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. června 2021 o stavu sexuálního a reprodukčního zdraví a práv v EU v rámci zdraví žen(4),

–  s ohledem na závěry o rovnosti žen a mužů a změně klimatu přijaté na 26. konferenci smluvních stran UNFCCC (COP26), která se konala v britském městě Glasgow ve dnech 31. října až 6. listopadu 2021,

–  s ohledem na čl. 157 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je jednou ze základních zásad EU, která je zakotvena ve Smlouvě o Evropské unii a v Listině základních práv, vzhledem k tomu, že uplatňování hlediska rovnosti žen a mužů je proto důležitým nástrojem pro začlenění této zásady do všech politik, opatření a činností EU, včetně vnější činnosti;

B.  vzhledem k tomu, že 189 vlád z celého světa, včetně Evropské unie a jejích členských států, se na čtvrté světové konferenci o ženách v Pekingu v roce 1995 zavázalo k tomu, že budou usilovat o genderovou rovnost a posílení postavení všech žen a dívek;

C.  vzhledem k tomu, že Pekingská akční platforma z roku 1995 jasně stanovila spojitost mezi genderem, životním prostředím a udržitelným rozvojem, a uvedla, že ženy mají strategickou úlohu při rozvoji udržitelných a ekologicky šetrných vzorců spotřeby a výroby a že se musí na všech úrovních rovnoprávně podílet na rozhodování o životním prostředí;

D.  vzhledem k tomu, že se v cílech udržitelného rozvoje uznává souvislost mezi dosažením rovnosti žen a mužů a všemi cíli udržitelného rozvoje, včetně cíle č. 13 týkajícího se změny klimatu, což umožňuje řešit základní příčiny genderových nerovností, a posílit tak odolnost žen vůči změně klimatu;

E.  vzhledem k tomu, že genderová nerovnost ve spojení s klimatickými a environmentálními krizemi a katastrofami je jednou z největších výzev naší doby s přeshraničním rozměrem, který ovlivňuje celou planetu a má nepřiměřené dopady na ženy v celé jejich rozmanitosti, zejména na ženy, které čelí diskriminaci z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám nebo se nacházejí v marginalizovaných situacích a v konfliktních prostředích;

F.  vzhledem k tomu, že ženy v celé své rozmanitosti jsou ve zranitelnější situaci a čelí větším rizikům a zátěži v důsledku změny klimatu a environmentálních a přírodních katastrof z různých důvodů, které sahají od jejich nerovného přístupu ke zdrojům, vzdělání, pracovním příležitostem a pozemkovým právům až po převládající sociální a kulturní normy a různé zkušenosti s diskriminací z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám;

G.  vzhledem k tomu, že bezprecedentní krize způsobená pandemií COVID-19 a její mnohostranné účinky na společnost, včetně prohlubování již existujících sociálních a genderových nerovností, mohou mít negativní dopad na provádění účinných opatření v oblasti klimatu zohledňujících rovnost žen a mužů;

H.  vzhledem k tomu, že ke změně klimatu dochází celosvětově, ale destruktivnější dopad má na země a komunity, které jsou za globální oteplování nejméně odpovědné; vzhledem k tomu, že dopady změny klimatu budou nejtvrději zasaženi a budou jimi nejvíce trpět ti, kteří mají méně finančních zdrojů k tomu, aby se této změně přizpůsobili;

I.  vzhledem k tomu, že změna klimatu způsobuje nárůst vysídlování, protože jsou lidé nuceni dočasně nebo trvale opustit své domovy, když jim jejich životní prostředí znemožňuje dále na daném místě žít; vzhledem k tomu, že od roku 2010 bylo v důsledku katastrof souvisejících s klimatem každoročně vysídleno v průměru 21,5 milionu osob; vzhledem k tomu, že podle údajů OSN tvoří ženy a dívky 80 % osob vysídlených v důsledku změny klimatu a osob nejvíce postižených extrémními teplotami a přírodními katastrofami;

J.  vzhledem k tomu, že nepříznivé účinky změny klimatu a jejich negativní dopady na sociálně-ekonomickou situaci mohou vést k závažnému porušování základních práv žen a dívek, zejména v případě vnitřně vysídlených osob, migrantů a žadatelů o azyl, například zvýšené riziko sexuálního násilí a genderově podmíněného násilí, vykořisťování a obchodování s lidmi, nucené sňatky, odebírání orgánů a dopady, které vyplývají z omezeného přístupu ke zdravotní péči, včetně služeb v oblasti reprodukčního a duševního zdraví;

K.  vzhledem k tomu, že genderová rovnost a práva žen jsou lidskými právy a nezbytným předpokladem udržitelného rozvoje, účinného zvládání klimatických problémů, budování míru a stability v oblasti životního prostředí a dosažení spravedlivé transformace, při které nebude nikdo opomenut; vzhledem k tomu, že veškerá opatření v oblasti klimatu musí zahrnovat genderové a průřezové hledisko a zajistit rovnou účast žen v celé jejich rozmanitosti v rozhodovacích orgánech na všech úrovních;

L.  vzhledem k tomu, že nerovná účast žen na rozhodovacích procesech a na trzích práce prohlubuje nerovnosti a často brání ženám v tom, aby plně přispívaly ke tvorbě, plánování a provádění politik souvisejících se změnou klimatu a riziky životního prostředí a katastrof a podílely se na těchto činnostech;

M.  vzhledem k tomu, že spravedlivá transformace zohledňující genderovou rovnost má potenciál vytvářet důstojná pracovní místa pro ženy; vzhledem k tomu, že ženy stále čelí strukturálním a kulturním překážkám, které brání jejich účasti na všech aspektech transformace v oblasti energetiky a změny klimatu; vzhledem k tomu, že z hlediska zaměstnanosti zůstává energetika celosvětově jedním z nejméně genderově vyvážených odvětví hospodářství;

N.  vzhledem k tomu, že ženy, zejména matky samoživitelky, ženy čelící diskriminaci z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám a ženy, které překročily věk odchodu do důchodu, jsou neúměrně postiženy změnou klimatu i chudobou; vzhledem k tomu, že ženy v celé své rozmanitosti rovněž pravděpodobně častěji zažijí v určitém období svého života energetickou chudobu; vzhledem k tomu, že ekologická transformace by měla zohledňovat i sociální a genderový rozměr;

O.  vzhledem k tomu, že mnoho drobných zemědělských podniků vlastní ženy, které budou neúměrně postiženy změnou klimatu a extrémnějšími povětrnostními jevy, což povede k nedostatku potravin a vody a zvýší jejich riziko podvýživy;

P.  vzhledem k tomu, že Pařížská dohoda stanoví, že by smluvní strany při přijímání opatření k řešení změny klimatu v rámci provádění této dohody měly brát v úvahu své příslušné závazky mimo jiné v oblasti lidských práv a genderové rovnosti;

Q.  vzhledem k tomu, že ženy musí hrát významnější úlohu v oblasti změny klimatu, jakožto vůdkyně, volené zástupkyně, odbornice a technické iniciátorky změn; vzhledem k tomu, že ženy jsou stále nedostatečně zastoupeny v orgánech rozhodujících o opatřeních v oblasti změny klimatu na vnitrostátní úrovni v členských státech EU, jakož i na unijní úrovni, včetně Evropského parlamentu, a že celosvětově představují pouze 32 % pracovní síly ve výrobě energie z obnovitelných zdrojů(5);

R.  vzhledem k tomu, že ve strategii EU pro rovnost žen a mužů na období 2020–2025 se uznává genderový rozměr změny klimatu; vzhledem k tomu, že plán GAP III poprvé zahrnuje prioritní oblast týkající se změny klimatu a životního prostředí; vzhledem k tomu, že politika EU v oblasti klimatu může mít významný dopad na ochranu lidských práv a prosazování opatření v oblasti klimatu, která zohledňují rovnost žen a mužů, na celém světě;

Dosažení rovnosti žen a mužů a posílení postavení všech žen a dívek v souvislosti s politikou a programy v oblasti změny klimatu, životního prostředí a snižování rizika katastrof

1.  adresuje Radě tato doporučení:

o
o   o

2.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva.

(1) Přijaté texty, P9_TA(2021)0315. (2) Úř. věst. C 458, 19.12.2018, s. 34. (3) Úř. věst. C 404, 6.10.2021, s. 202. (4) Přijaté texty, P9_TA(2021)0314. (5) Briefing EPRS, Beijing Platform for Action: 25-year review and future priorities (Pekingská akční platforma: vyhodnocení po 25 letech a budoucí priority), 27. února 2020, k dispozici na adrese: https://www.europarl.europa.eu/thinktank/cs/document.html?reference=EPRS_BRI(2020)646194

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2022 o nedávném vývoji v oblasti lidských práv na Filipínách (2022/2540(RSP))

P9_TA(2022)0049 RC-B9-0097/2022

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Filipínách, zejména na usnesení ze dne 15. září 2016(1), 16. března 2017(2), 19. dubna 2018(3) a 17. září 2020(4),

–  s ohledem na obecné zásady EU v oblasti lidských práv,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na společný program OSN pro lidská práva na Filipínách podepsaný filipínskou vládou a OSN dne 22. července 2021,

–  s ohledem na společnou tiskovou zprávu EU a Filipín ze dne 5. února 2021 v návaznosti na první schůzi podvýboru pro řádnou správu věcí veřejných, právní stát a lidská práva,

–  s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu,

–  s ohledem na zákon Filipínské republiky č. 11479 ze dne 3. července 2020, známý také jako protiteroristický zákon,

–  s ohledem na prohlášení vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bacheletové o Filipínách na 48. zasedání Rady pro lidská práva, které se konalo dne 7. října 2021,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že mezi Filipínami a EU existují dlouhotrvající diplomatické, hospodářské, kulturní a politické vztahy, vzhledem k tomu, že ratifikací dohody o partnerství a spolupráci potvrdily Evropská unie a Filipíny společný závazek, že budou dodržovat zásady řádné správy, demokracie, právního státu a lidských práv a budou napomáhat sociálnímu a hospodářskému rozvoji a usilovat o mír a bezpečnost v regionu;

B.  vzhledem k tomu, že od zvolení prezidenta Rodriga Duterteho v květnu 2016 a od zahájení „války proti drogám“ dochází na Filipínách k otřesnému počtu mimosoudních poprav a případů porušování lidských práv;

C.  vzhledem k tomu, že vysoká komisařka OSN pro lidská práva v červnu 2020 oznámila, že vraždy související s vládním tažením proti drogám jsou „rozšířené a systematické“; vzhledem k tomu, že podle organizací občanské společnosti bylo při drogových raziích zabito 12 000 až 30 000 osob, zatímco orgány připisují policejním zásahům během těchto razií 6 200 úmrtí; vzhledem k tomu, že prezident Duterte policii výslovně nabádal, aby prováděla mimosoudní popravy, a přislíbil jejím příslušníkům imunitu, a že policisté zapojení do těchto praktik byli povýšeni; vzhledem k tomu, že prezident Duterte přislíbil, že bude ve svém tažení proti drogám pokračovat až do konce svého stávajícího funkčního období v červnu 2022;

D.  vzhledem k tomu, že od června 2016 bylo zabito nejméně 146 obránců lidských práv a nejméně 22 novinářů a do dnešního dne nebyl v této souvislosti nikdo odsouzen;

E.  vzhledem k tomu, že útoky na uplatňování práva na svobodu sdružování jsou systematické; vzhledem k tomu, že mezi červnem 2019 a srpnem 2021 bylo zatčeno a zadrženo 16 odborářů, 12 bylo donuceno vzdát se členství v odborech; vzhledem k tomu, že za vlády prezidenta Duterteho bylo spácháno 50 mimosoudních poprav odborářů; vzhledem k tomu, že z toho vyplývající atmosféra strachu vážně oslabuje schopnost pracovníků uplatňovat svá práva chráněná úmluvou Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 87; vzhledem k tomu, že vláda využívá pandemii k ospravedlnění nečinnosti a odložila tripartitní misi MOP na vysoké úrovni do země;

F.  vzhledem k tomu, že označování organizací a jednotlivců za „sympatizanty komunismu“ a jejich propojování s komunistickými skupinami (red-tagging) ze strany státních orgánů nadále vede k zabíjení, vyhrožování, svévolnému zatýkání, obtěžování obránců lidských práv, oponentů, odborářských aktivistů, ochránců životního prostředí a novinářů, kteří se snaží odhalovat mimosoudní popravy a další případy porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že protiteroristický zákon přijatý v roce 2020 institucionalizoval praxi označování „sympatizantů komunismu“ (red-tagging);

G.  vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dne 9. prosince 2021 potvrdil zákonnost větší části protiteroristického zákona, který přijala vláda prezidenta Duterteho a jenž dává bezpečnostním silám pravomoc zatýkat a zadržovat podezřelé až po dobu 24 dnů bez zatykače a bez vznesení obvinění;

H.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 dále urychlila zhoršování situace v oblasti lidských práv na Filipínách, zejména pokud jde o svobodu projevu, integritu sdělovacích prostředků a předvídatelnost vymáhání předpisů, a měla závažné dopady na schopnost sdělovacích prostředků a občanské společnosti tato porušení dokumentovat; vzhledem k tomu, že nejzranitelnější komunity v městských oblastech byly vážně zasaženy používáním násilí ze strany policie a armády k prosazení karantény;

I.  vzhledem k tomu, že vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bacheletová ve své poslední zprávě o Filipínách ze dne 7. října 2021 zdůraznila, že v celé zemi dochází k dlouhodobému a závažnému porušování lidských práv a že jsou ignorovány základní normy v oblasti lidských práv;

J.  vzhledem k tomu, že Rada OSN pro lidská práva v říjnu 2020 zdůraznila, že je důležité, aby filipínská vláda zajistila odpovědnost za porušování lidských práv a prováděla nezávislé, úplné a transparentní vyšetřování těchto činů a stíhala všechny osoby, které se závažných trestných činů dopustily;

K.  vzhledem k tomu, že dne 15. září 2021 přípravný senát Mezinárodního trestního soudu oznámil, že pověřil úřad žalobce, aby zahájil vyšetřování zločinů proti lidskosti, včetně vražd spáchaných v souvislosti s „válkou proti drogám“ za vlády prezidenta Duterteho, a také těch, které v letech 2011 až 2016 v Davao City údajně spáchala jednotka „Davao Death Squad“;

L.  vzhledem k tomu, že v březnu 2018 Filipíny z podnětu prezidenta Duterteho odstoupily od zakládací smlouvy Mezinárodního trestního soudu poté, co tento soud zahájil předběžné šetření stížnosti podané proti panu Dutertemu v souvislosti s vysokým počtem osob zabitých v rámci tažení proti drogám;

M.  vzhledem k tomu, že v souvislosti s nadcházejícími volbami v květnu 2022 se objevují zprávy o rostoucím počtu očerňujících, nenávistných a dezinformačních kampaní a o zvětšujících se „armádách trollů“ ve filipínském kybernetickém prostoru; vzhledem k tomu, že sociální média jsou na Filipínách hlavním zdrojem informací; vzhledem k tomu, že tyto útoky jsou zaměřeny zejména na ženy a menšinové skupiny; vzhledem k tomu, že v poslední době bylo smazáno více než 300 účtů na sociálních médiích kvůli porušování pravidel týkajících se spamování a manipulace; vzhledem k tomu, že filipínský parlament ve snaze bojovat proti zneužívání internetu přijal zákon, který uživatelům sociálních médií ukládá povinnost registrovat při vytváření nových účtů svou právní identitu; vzhledem k tomu, že existují oprávněné obavy, že by vláda mohla tento zákon zneužívat k útokům na novináře a občanskou společnost; vzhledem k tomu, že filipínské orgány nepožádaly EU o uspořádání volební pozorovatelské mise;

N.  vzhledem k tomu, že dne 2. března 2021 přijala filipínská Sněmovna reprezentantů ve třetím čtení zákon č. 7814, který podle filipínského komisaře pro lidská práva „zavádí presumpci viny pro osoby obviněné z obchodu s nelegálními drogami, jeho financování či krytí nebo z toho, že se jinak podílí na drogové trestné činnosti“, a „také usiluje o opětovné zavedení trestu smrti“;

O.  vzhledem k tomu, že Senát stále nepřijal zákon o ochraně obránců lidských práv, který schválila Sněmovna reprezentantů;

P.  vzhledem k tomu, že podle profilu Filipín v oblasti rovnosti žen a mužů z roku 2021, který vypracovala delegace EU na Filipínách, jsou ve filipínských právních předpisech v oblasti politiky, kultury a společnosti kodifikovány a posilovány patriarchální normy, což je možné proto, že mezi zákonodárci a tvůrci politiky stále převládají muži; vzhledem k tomu, že stávající zákony, jako je např. revidovaný trestní zákoník a zákoník o rodině, stále obsahují ustanovení, která diskriminují ženy;

Q.  vzhledem k tomu, že laureátka Nobelovy ceny za mír Maria Ressaová, novinářka a spoluzakladatelka zpravodajské internetové stránky Rappler, byla v roce 2019 zatčena za pomluvy na internetu a dne 15. června 2020 byla odsouzena; vzhledem k tomu, že v roce 2021 byli novináři Orlando Dinoy a Reynante Cortes zabiti neznámými ozbrojenci;

R.  vzhledem k tomu, že senátorka Leila De Limaová zůstává ve vězení i po pěti letech bez soudního řízení, a to na základě vykonstruovaných obvinění; vzhledem k tomu, že senátorka De Limaová byla zadržena z diskriminačních důvodů za své politické názory a za to, že je obránkyní lidských práv a ženou, a vzhledem k tomu, že během těchto let ve vazbě jí bylo odepřeno volební právo a možnost sledovat schůze Senátu na dálku; vzhledem k tomu, že senátorka De Limaová, která oznámila svůj záměr znovu kandidovat do Senátu, nebude mít stejná práva ani možnosti, aby mohla vést svou volební kampaň jako ostatní kandidáti;

S.  vzhledem k tomu, že Filipíny se účastní všeobecného systému celních preferencí (GSP+); vzhledem k tomu, že to znamená, že Filipíny musí účinně provádět 27 mezinárodních úmluv o lidských právech, pracovních právech, ochraně životního prostředí a řádné správě věcí veřejných; vzhledem k tomu, že v roce 2020 získalo 26 % celkového filipínského vývozu do EU (téměř 1,6 miliardy EUR) preferenční zacházení v rámci tohoto systému;

1.  důrazně odsuzuje tisíce mimosoudních poprav a další závažná porušení lidských práv v souvislosti s „válkou proti drogám“; vyzývá k rozhodné reakci ze strany EU;

2.  znovu vyzývá filipínskou vládu, aby okamžitě ukončila veškeré násilí a porušování lidských práv zaměřené na podezřelé z drogových trestných činů, včetně mimosoudních poprav, svévolného zatýkání, mučení a jiného zneužívání, a aby rozpustila soukromé a státem podporované polovojenské skupiny zapojené do „války proti drogám“;

3.  odsuzuje veškeré vyhrožování, obtěžování, zastrašování a násilí vůči osobám, které se snaží zveřejnit informace o mimosoudních popravách a dalších případech porušování lidských práv v zemi; odsuzuje, že vládní úředníci veřejně označují aktivisty, novináře a kritiky za „sympatizanty komunismu“, což těmto lidem může způsobit újmu, a v tomto ohledu vyzývá ke zrušení Národní pracovní skupiny pro ukončení místního komunistického ozbrojeného konfliktu (NFT-ELCAC), která je za toto označování odpovědná;

4.  vyzývá orgány, aby přestaly za „sympatizanty komunismu“ označovat organizace i jednotlivce, včetně obránců lidských práv a životního prostředí, novinářů, odborových aktivistů a církevních a humanitárních pracovníků; žádá vládu, aby propustila všechny obránce lidských práv, politické disidenty a novináře, kteří jsou nespravedlivě zadržováni, a aby okamžitě stáhla všechna politicky motivovaná obvinění těchto osob;

5.  vyzývá orgány, aby respektovaly právo na svobodu projevu a zajistily, aby novináři mohli vykonávat svou práci bez strachu; vyzývá k ukončení pronásledování Marie Ressaové, Frenchie Mae Cumpiové a všech ostatních nezávislých novinářů;

6.  znovu vyzývá filipínské orgány, aby ukončily politické pronásledování senátorky Leily De Limaové, nařídily její okamžité a bezpodmínečné propuštění a aby v rámci spravedlivého procesu stíhaly osoby, které budou shledány odpovědnými za její svévolné zadržování a další porušování jejích lidských práv, jako jsou genderově podmíněné útoky a porušování jejího práva na spravedlivý proces; vyzývá EU, aby případ stíhání senátorky De Limaové nadále pozorně sledovala;

7.  důrazně odsuzuje ponižující, sexistické a misogynní výroky prezidenta Duterteho o ženách a osobách, které se ztotožňují s komunitou LGBTIQ+, a naléhavě jej vyzývá, aby se zdržel podněcování k násilí vůči nim;

8.  vyzývá filipínské orgány, aby okamžitě zahájily nestranné, transparentní, nezávislé a smysluplné vyšetřování všech mimosoudních poprav, včetně případů Jory Porquiy, Randalla „Randyho“ Echanise a Zary Alvarezové, a násilného zmizení a smrti Eleny Tijamové a údajného porušování mezinárodních lidských práv a humanitárního práva s cílem stíhat pachatele; vyzývá filipínské orgány, aby zajistily vyšetřování a stíhání všech vysoce postavených policejních a politických činitelů, pokud existuje důvodné podezření, že nesou přímou odpovědnost za trestné činy podle mezinárodního práva a další závažné porušování a zneužívání lidských práv nebo že jsou za ně odpovědní jakožto velitelé či nadřízení;

9.  požaduje, aby filipínské orgány okamžitě konzultovaly odbory ohledně časově vymezeného plánu provádění závěrů zprávy MOP o virtuální výměně informací o Filipínách a aby neprodleně přijaly třístrannou misi MOP na vysoké úrovni na Filipíny před konferencí MOP v roce 2022, jejímž cílem je monitorovat provádění závěrů MOP z roku 2019;

10.  zdůrazňuje, že osoby odpovědné za porušování vnitrostátních zákonů a mezinárodního práva v oblasti lidských práv se musí zodpovídat v rámci spravedlivých procesů před civilními soudy, a to bez ohledu na své postavení či hodnost;

11.  znovu potvrzuje svůj nesouhlas s trestem smrti a připomíná, že trestněprávní předpisy musí být vždy založeny na presumpci neviny;

12.  vyzývá Filipíny, aby změnily nebo zrušily právní předpisy, které i nadále diskriminují ženy, a aby práva žen prosazovaly a chránily;

13.  zdůrazňuje, že první přípravný senát Mezinárodního trestního soudu vyhověl žádosti žalobce o zahájení vyšetřování trestných činů, které spadají do pravomoci soudu a které měly být na území Filipín spáchány v období od 1. listopadu 2011 do 16. března 2019 během tažení „války proti drogám“;

14.  vyjadřuje hluboké politování nad rozhodnutím filipínské vlády odstoupit od Římského statutu; vyzývá filipínskou vládu, aby toto rozhodnutí zvrátila; vybízí Mezinárodní trestní soud, aby pokračoval ve vyšetřování nahlášených zločinů proti lidskosti v souvislosti se zabíjením během „války proti drogám“; vyzývá filipínskou vládu, aby v souvislosti s vyšetřováním situace na Filipínách plně spolupracovala s úřadem žalobce Mezinárodního trestního soudu a aby urychleně zlepšila a lépe financovala domácí nástroje k zajištění bezpečnosti svědků a prostředníků;

15.  vyzývá vládu, aby změnila zákon o boji proti terorismu a jeho prováděcí předpisy a vyhlášky s cílem uvést je do souladu s mezinárodními normami v oblasti boje proti terorismu;

16.  je toho názoru, že bez veřejného a transparentního zveřejnění všech zjištění a aktivního zapojení nezávislých organizací působících v oblasti lidských práv a občanské společnosti bude schopnost společného programu OSN na podporu a ochranu lidských práv na Filipínách monitorovat situaci v oblasti lidských práv v této zemi oslabena a nemusí vést k nezbytným nápravným opatřením;

17.  naléhavě vyzývá Filipíny, aby plně provedly zákon o právech původních obyvatel a dodržovaly své povinnosti vyplývající z mezinárodního práva, pokud jde o ochranu lidských práv původního obyvatelstva, a to i během ozbrojených konfliktů; je šokován obchodováním s dětmi, náborem dětí a jejich zapojováním do konfliktů v zemi ze strany polovojenských skupin a naléhavě žádá všechny zúčastněné strany, aby tyto praktiky ukončily;

18.  obává se, že během nadcházejících voleb a volební kampaně budou politická práva na internetu i v reálném světě dále porušována a omezována; vyzývá všechny kandidáty, aby se zdržovali využívání dezinformačních kampaní a „armád trollů“ a aby se zavázali ke spravedlivým kampaním založeným na faktech, a zabránili tak dalším rozdělením ve filipínské společnosti a politice; vyzývá filipínské orgány, aby úzce spolupracovaly se společnostmi, které provozují sociální média, s cílem zabránit manipulacím, šíření spamu a všem dalším pokusům o znehodnocení veřejné diskuse;

19.  vyzývá filipínské orgány, aby zintenzivnily úsilí o zajištění spravedlivých a svobodných voleb a prostředí pro vedení kampaní na internetu i v reálném světě, které nebude toxické; vyjadřuje v této souvislosti politování nad tím, že filipínské orgány nepozvaly EU k vyslání volební pozorovatelské mise; vyzývá filipínskou vládu, aby zajistila bezpečnou, svobodnou a spravedlivou volební kampaň a aby přijala opatření k zajištění přístupu k volebním zdrojům pro všechny; vyzývá delegaci EU a zastoupení členských států EU, aby podporovaly vyslání mezinárodní volební mise a plně podporovaly místní nezávislé volební pozorovatele, aby se s nimi pravidelně setkávaly a aby pozorně sledovaly veškeré incidenty, jež budou během volební kampaně hlášeny, a aby tato znepokojení i případně řešily přímo s filipínskými orgány;

20.  vyjadřuje politování nad zhoršováním situace v oblasti lidských práv na Filipínách za vlády prezidenta Duterteho a doufá, že svobodné a spravedlivé volby povedou k nové demokratické vládě, která bude hájit lidská práva a vyšetřovat a stíhat porušování lidských práv z minulosti a opět se připojí k Římskému statutu;

21.  vyzývá Komisi, aby stanovila jasná, veřejná a časově vymezená kritéria, podle kterých by Filipíny měly plnit své závazky v oblasti lidských práv v rámci systému GSP+, a důrazně opakuje svou výzvu Komisi, aby okamžitě zahájila postup, který by mohl vést k dočasnému odnětí preferencí GSP+, nedojde-li k podstatnému zlepšení a nebudou-li filipínské orgány ochotny ke spolupráci;

22.  opětovně vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby situaci na Filipínách pozorně sledoval a aby o ní Evropskému parlamentu pravidelně podával zprávy;

23.  vyzývá členské státy, aby se zdržovaly veškerého vývozu zbraní, sledovacích technologií a dalšího vybavení, které mohou filipínské orgány používat k vnitřním represím;

24.  vyzývá delegaci EU a zastoupení členských států v této zemi, aby upřednostňovaly podporu občanské společnosti a využívaly všechny dostupné nástroje ke zvýšení podpory činnosti obránců lidských práv a životního prostředí;

25.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám členských států, prezidentovi, vládě a Kongresu Filipín, vládám členských států Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), vysokému komisaři OSN pro lidská práva, generálnímu tajemníkovi OSN a generálnímu tajemníkovi Sdružení národů jihovýchodní Asie.

(1) Úř. věst. C 204, 13.6.2018, s. 123. (2) Úř. věst. C 263, 25.7.2018, s. 113. (3) Úř. věst. C 390, 18.11.2019, s. 104. (4) Úř. věst. C 385, 22.9.2021, s. 133.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2022 o trestu smrti v Íránu (2022/2541(RSP))

P9_TA(2022)0050 RC-B9-0105/2022

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Íránu,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se trestu smrti,

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se ochránců lidských práv,

–  s ohledem na globální režim sankcí EU v oblasti lidských práv (unijní Magnitského zákon),

–  s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost ze dne 30. ledna 2022 o odsouzení Narges Muhammadíové,

–  s ohledem na soubor zásad OSN týkajících se ochrany všech osob před jakoukoli formou věznění či zadržování z roku 1998,

–  s ohledem na prohlášení Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 18. března 2021, v němž žádá o okamžité propuštění dr. Ahmadrezy Džalálího, a prohlášení ze dne 25. listopadu 2020, v němž vyzval Írán k pozastavení jeho popravy,

–  s ohledem na stanovisko pracovní skupiny pro svévolné zadržování, které přijala Rada OSN pro lidská práva na zasedání ve dnech 20.–24. listopadu 2017 a které se týká Ahmadrezy Džalálího (Íránské islámské republiky),

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že jedním z hlavních cílů politiky EU v oblasti lidských práv je zrušení trestu smrti na celém světě;

B.  vzhledem k tomu, že v Íránu bylo podle OSN popraveno mezi 1. lednem a 1. prosincem 2021 nejméně 275 osob, včetně minimálně dvou nezletilých a deseti žen; vzhledem k tomu, že Írán má nejvyšší počet poprav na obyvatele na světě; vzhledem k tomu, že íránské orgány vydávají rozsudky smrti na základě obvinění z protestů a vykonávají popravy osob, které byly obviněny ve spojitosti s rozsáhlými protesty, avšak nezajišťují transparentní vyšetřování závažných obvinění z použití nadměrné či smrtící síly bezpečnostními orgány proti protestujícím; vzhledem k tomu, že vězni v Íránu jsou často mučeni, což vede k obavám, že bývají odsouzeni k trestu smrti na základě nepravdivého přiznání ke spáchání trestných činů, jichž se nedopustili;

C.  vzhledem k tomu, že Írán v rozporu se svými povinnostmi podle Úmluvy o právech dítěte vydává a vykonává rozsudky trestu smrti i vůči nezletilým osobám; vzhledem k tomu, že mezi rokem 2009 a zářím 2020 bylo nahlášeno nejméně 67 poprav nezletilých osob; vzhledem k tomu, že v lednu 2022 čekalo na vykonání trestu smrti 85 nezletilých osob;

D.  vzhledem k tomu, že trest smrti je nepoměrně častěji udělován osobám z etnických a náboženských menšin, zejména Balúčům, Kurdům, Arabům a baháistům; vzhledem k tomu, že podle trestního zákoníku se homosexualita považuje za trestný čin a že se vůči osobám LGBTIQ používá trest smrti; vzhledem k tomu, že ženám lze uložit trest smrti v důsledku diskriminační povahy několika zákonů, které se jich přímo týkají;

E.  vzhledem k tomu, že podle organizace Reportéři bez hranic Írán od popravy Rúholláha Zama, která proběhla dne 12. prosince 2020, popravil více novinářů než kterákoli jiná země; vzhledem k tomu, že Írán je stále jednou ze zemí s nejtvrdšími represemi vůči novinářům a že v této zemi neustále dochází k pronásledování novinářů a sdělovacích prostředků;

F.  vzhledem k tomu, že íránský a švédský státní příslušník dr. Ahmadrezá Džalálí, vysokoškolský profesor na Svobodné univerzitě v Bruselu a Univerzitě ve východním Piemontu, byl v říjnu 2017 na základě falešného obvinění ze špionáže odsouzen k trestu smrti v mimořádně nespravedlivém soudním řízení poté, co byl mučením donucen k přiznání; vzhledem k tomu, že je ve věznici Evín pravidelně držen v samovazbě;

G.  vzhledem k tomu, že existuje řada zpráv o nelidských a ponižujících podmínkách zejména ve věznici Evín a o nedostatečném přístupu k lékařské péči během vazby, což je v rozporu se standardními minimálními pravidly OSN, jimiž se řídí zacházení s vězni;

H.  vzhledem k tomu, že v Íránu jsou svévolně zadržováni další občané EU; vzhledem k tomu, že Írán neuznává dvojí občanství, a tím omezuje přístup zahraničních zastupitelských úřadů ke svým občanům s dvojím občanstvím, kteří jsou v této zemi zadržováni;

I.  vzhledem k tomu, že v lednu 2022 byl k trestu smrti odsouzen šampion v boxu Mohammad Džavád poté, co byl obviněn z toho, že „šíří po světě korupci“; vzhledem k tomu, že v září byl popraven zápasník Navíd Afkárí, který uvedl, že byl k doznání přinucen mučením; vzhledem k tomu, že jejich odsouzení má přímou souvislost s tím, že pokojně uplatňovali své právo na svobodu projevu a shromažďování;

J.  vzhledem k tomu, že odsouzení Mohammada Džaváda a Navída Afkárího je součástí rozsáhlejších zásahů proti sportovcům v Íránu;

K.  vzhledem k tomu, že nedávno byla k dalším osmi letům odnětí svobody a 70 ranám bičem odsouzena laureátka ceny Pera Angera Narges Mohammadíová, která stála v popředí kampaně proti trestu smrti v Íránu;

L.  vzhledem k tomu, že v březnu 2019 byla k 33 letům a 6 měsícům vězení odsouzena významná právnička zabývající se problematikou lidských práv Nasrín Sotúdeová, která se mimo jiné zúčastnila kampaně za postupné zrušení trestu smrti a velmi často pracovala s mladistvými vězni, kteří byli odsouzeni k trestu smrti za trestné činy, jež spáchali před dovršením 18 let; vzhledem k tomu, že Nasrín Sotúdeové udělil Evropský parlament za vynikající činnost při obraně lidských práv v roce 2012 Sacharovovu cenu za svobodu myšlení;

M.  vzhledem k tomu, že dosud nebyly vyšetřeny rozsáhlé případy nuceného zmizení a hromadných poprav politických disidentů, k nimž došlo v roce 1988, a že za ně nikdo nebyl postaven před soud;

N.  vzhledem k tomu, že EU v reakci na případy porušování lidských práv přijímá vůči Íránu od roku 2011 restriktivní opatření, včetně zmrazení majetku a zákazu vydávání víz osobám a subjektům odpovědným za závažné porušování lidských práv a zákazu vývozu zařízení, které by mohlo být použito k represím v této zemi nebo ke sledování telekomunikací; vzhledem k tomu, že tato opatření jsou pravidelně aktualizována a že byla prodloužena do 13. dubna 2022;

O.  vzhledem k tomu, že od nástupu Ebráhíma Raísího do prezidentského úřadu v srpnu 2021 výrazně vzrostl počet poprav, včetně poprav žen;

P.  vzhledem k tomu, že každý rok je v Íránu údajně brutálně zavražděno při tzv. vraždách ze cti 400–500 žen; vzhledem k tomu, že podle íránského trestního zákoníku jsou „vraždy ze cti“ za určitých okolností povoleny, aniž by za ně hrozil postih; vzhledem k tomu, že se ženy a muži často v případě trestných činů spáchaným vůči nim ve jménu „cti“ nedovolají spravedlnosti; vzhledem k tomu, že dne 5. února 2022 zavraždil Monu Hajdaríovou její manžel, který se poté s její uťatou hlavou procházel ulicemi jihozápadního města Ahvázu; vzhledem k tomu, že v květnu 2020 sťal hlavu své třináctileté dceři Romině Ašrafíové srpem ve spánku její vlastní otec;

Q.  vzhledem k tomu, že americké ministerstvo zahraničí uvedlo, že Írán je v posledních letech stále největším státním podporovatelem terorismu na světě, který poskytuje politickou, finanční, operační a logistickou podporu nejrůznějším skupinám, jež jsou jak na unijním seznamu teroristů, tak i na americkém seznamu zahraničních teroristických organizací;

1.  připomíná, že za všech okolností důrazně odmítá trest smrti; vyzývá íránskou vládu, aby okamžitě zavedla moratorium na trest smrti jako první krok k jeho zrušení a aby všechny rozsudky smrti změnila na mírnější tresty;

2.  vyzývá orgány Íránské islámské republiky, aby bezodkladně změnily článek 91 islámského trestního zákoníku tak, aby za všech okolností výslovně zakazoval trest smrti za trestné činy spáchané osobami mladšími 18 let a aby soudcům neumožňoval uložit trest smrti nebo doživotní vazbu bez možnosti propuštění;

3.  vyjadřuje hlubokou soustrast rodinám, přátelům a kolegům všech nevinných obětí;

4.  zdůrazňuje, že je nutné zajistit bezpečné a příznivé prostředí, které by umožnilo bránit a prosazovat lidská práva bez obav z represivních opatření, potrestání nebo zastrašování; silně podporuje touhu íránského národa po životě ve svobodné, stabilní, inkluzivní a demokratické zemi, která by dodržovala své vnitrostátní a mezinárodní závazky v oblasti lidských práv a základních svobod;

5.  naléhavě vyzývá íránské orgány, aby okamžitě zrušily všechna obvinění vznesená vůči dr. Ahmadrezovi Džalálímu, propustily jej a odškodnily a aby přestaly vyhrožovat jeho rodině v Íránu a ve Švédsku;

6.  znovu naléhavě vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členské státy EU, aby učinili vše, co je v jejich silách, a zabránili popravě dr. Džalálího;

7.  vyzývá íránské úřady, aby bez dalších průtahů spolupracovaly s velvyslanectvími členských států EU v Teheránu na sestavení vyčerpávajícího seznamu osob s dvojí státní příslušností EU a Íránu, kteří jsou v současnosti zadržováni v íránských věznicích;

8.  vyzývá všechny členské státy EU, aby v souladu s obecnými zásadami EU týkajícími se ochránců lidských práv společně vydávaly veřejná prohlášení a podnikaly diplomatické kroky s cílem monitorovat nespravedlivé soudní procesy a navštěvovat věznice, v nichž jsou zadržováni obránci lidských práv a další vězni svědomí, včetně občanů EU v Íránu; žádá, aby byla urychleně zrušena veškerá obvinění vznesená vůči všem svévolně zadržovaným občanům EU;

9.  vyzývá íránské orgány, aby propustily všechny politické vězně, včetně obránců lidských práv, zejména přední obránkyni lidských práv Narges Muhammadíovou, politického novináře Mehdího Mahmúdiána, který byl nedávno odsouzen k dalším sedmi měsícům vězení za své úsilí o zrušení trestu smrti, a nositelku Sacharovovy ceny Nasrín Sotúdeovou;

10.  vyjadřuje politování nad tím, že v íránských věznicích dochází k systematickému mučení, a požaduje, aby byly okamžitě ukončeny veškeré formy mučení a špatného zacházení se všemi vězni; odsuzuje praxi, kdy je zadržovaným osobám upírána možnost telefonovat a přijímat návštěvy rodinných příslušníků; je hluboce znepokojen tím, že zadržované osoby nemají během výslechů přístup k právnímu zastoupení;

11.  důrazně odsuzuje neustále se zhoršující stav lidských práv v Íránu, zejména situaci příslušníků etnických a náboženských menšin, kteří čelí systematické politické, ekonomické, sociální a kulturní diskriminaci; vyjadřuje politování nad znepokojivě rychlým nárůstem rozsudků smrti nad demonstranty, disidenty, obránci lidských práv a příslušníky menšin;

12.  vyzývá íránské orgány, aby se zabývaly všemi formami diskriminace příslušníků etnických a náboženských menšin, včetně Balúčů, Kurdů, Arabů, baháistů, křesťanů a osob LGBTIQ, a aby okamžitě a bezpodmínečně propustily všechny osoby vězněné za uplatňování svého práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení či za svou sexuální orientaci;

13.  co nejdůrazněji odsuzuje vynášení trestu smrti za vztah s osobou stejného pohlaví, který je v Íránu stále nezákonný;

14.  vyzývá íránské orgány, aby okamžitě zrušily zákon o „mladém obyvatelstvu a ochraně rodiny“ a zajistily přístup k veřejným službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, mj. k bezpečným zákonným bezplatným kvalitním potratovým službám poskytovaným za všech okolností; připomíná, že upírání ženám možnosti jít na potrat představuje jednu z forem genderově podmíněného násilí a může se rovnat krutému, nehumánnímu a ponižujícímu zacházení; důrazně odsuzuje hrozby íránských orgánů, že zavedou za potrat trest smrti, a vyzývá je zejména k tomu, aby toto ustanovení neodkladně zrušily; vyzývá EU a členské státy, aby spolupracovaly s OSN na sledování zákona o „mladém obyvatelstvu a ochraně rodiny“, jeho dopadu na úmrtí matek a vývoje situace týkající se ukládání trestu smrti za potraty;

15.  upozorňuje na to, že íránští občané prostřednictvím občanských iniciativ nepřetržité požadují, aby byl zrušen trest smrti a aby přestal být ukládán obráncům lidských práv a nepoměrně častěji vynášen nad příslušníky menšin; podporuje íránskou občanskou společnost a její pokojné úsilí o prosazování lidských práv;

16.  vyzývá Írán, aby umožnil návštěvy Rady OSN pro lidská práva, včetně zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice, a plně spolupracoval v rámci všech jejích zvláštních postupů;

17.  naléhá na EU, aby v rámci dvoustranných vztahů s Íránem upozornila na problém porušování lidských práv; vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby zajistil, aby Evropská služba pro vnější činnost v dialogu na vysoké úrovni mezi EU a Íránem nadále nastolovala problematiku lidských práv; opětovně potvrzuje, že dodržování lidských práv je základním prvkem rozvoje vztahů mezi EU a Íránem;

18.  vítá, že Rada přijala globální režim sankcí EU v oblasti lidských práv (tzv. unijní Magnitského zákon) coby významný nástroj pro ukládání sankcí EU osobám, které porušují lidská práva; vyzývá k přijetí cílených opatření proti íránským představitelům státní moci, kteří se v Íránu dopustili závažného porušování lidských práv, včetně poprav a svévolného zadržování osob s dvojím občanstvím a cizích státních příslušníků, a soudců, kteří odsoudili k smrti novináře, obránce lidských práv, politické disidenty a aktivisty, a to buď prostřednictvím stávajícího režimu sankcí EU, který byl na Írán uvalen za porušování lidských práv, nebo globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv (unijního Magnitského zákona);

19.  domnívá se, že pokud íránské orgány dr. Džalálího nepropustí, bude nezbytné přijmout další cílené sankce, jak požadují EU a její členské státy;

20.  poukazuje na destabilizující roli íránského režimu v celém širším regionu a odsuzuje skutečnost, že je íránský režim zodpovědný za úmrtí mnoha civilistů v Sýrii, Jemenu a Iráku;

21.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi OSN, nejvyššímu vůdci a prezidentovi Íránské islámské republiky a poslancům íránského parlamentu (Madžlesu).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2022 o politické krizi v Burkině Faso (2022/2542(RSP))

P9_TA(2022)0051 RC-B9-0104/2022

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 19. prosince 2019 o porušování lidských práv včetně náboženské svobody v Burkině Faso(1) a na usnesení ze dne 16. září 2020 o bezpečnostní spolupráci mezi EU a Afrikou v oblasti Sahelu, západní Afriky a Afrického rohu(2),

–  s ohledem na prohlášení o aktuálním vývoji v Burkině Faso, které jménem EU pronesl vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku dne 26. ledna 2022,

–  s ohledem na prohlášení o Burkině Faso, které dne 24. ledna 2022 vydal mluvčí generálního tajemníka OSN,

–  s ohledem na prohlášení Rady bezpečnosti OSN ze dne 9. února 2022 o situaci v Burkině Faso,

–  s ohledem na závěrečné komuniké, které bylo výsledkem mimořádného summitu hlav států a předsedů vlád Hospodářského společenství států západní Afriky (ECOWAS) o  politické situaci v Burkině Faso dne 28. ledna 2022,

–  s ohledem na protokol společenství ECOWAS o demokracii a řádné správě,

–  s ohledem na závěrečné komuniké o situaci v Burkině Faso, které přijala Rada míru a bezpečnosti Africké unie na své 1 062. schůzi dne 31. ledna 2022,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 9. března 2020 nazvané „Směrem ke komplexní strategii s Afrikou“ (JOIN(2020)0004),

–  s ohledem na usnesení Společného parlamentního shromáždění skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) a EU ze dne 11. března 2021 o demokracii a dodržování ústav v zemích EU a AKT,

–  s ohledem na společné prohlášení členů Evropské rady a členských států skupiny G5 Sahel ze dne 28. dubna 2020,

–  s ohledem na cíle udržitelného rozvoje OSN, zejména cíl č. 16, jímž je podpora spravedlivých, mírových a inkluzivních společností pro udržitelný rozvoj,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–  s ohledem na ústavu Republiky Burkina Faso,

–  s ohledem na dohodu z Cotonou,

–  s ohledem na Africkou chartu pro demokracii, volby a správu věcí veřejných,

–  s ohledem na Úmluvu Africké unie o ochraně vnitřně vysídlených osob v Africe a o pomoci těmto osobám,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979,

–  s ohledem na čl. 144 odst. 5 a čl. 132 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dne 24. ledna 2022 armáda Burkiny Faso pod vedením podplukovníka Paula-Henriho Sandaogo Damiby a samozvaného Vlasteneckého hnutí za bezpečnost a obnovu (MPSR) svrhla zvolenou vládu, v jejímž čele stál prezident Roch Marc Christian Kaboré; vzhledem k tomu, že ústavní soud Burkiny Faso následně prohlásil podplukovníka Damibu za novou de facto hlavu státu;

B.  vzhledem k tomu, že krátce před převratem, v roce 2020, zvítězil v demokratických volbách prezident Kaboré a obhájil svou funkci pro druhé volební období; vzhledem k tomu, že byl nucen ohlásit svůj odchod z funkce prezidenta a odstoupit; vzhledem k tomu, že od převratu je zadržován ozbrojenými silami a jeho kontakt s vnějším světem je omezen; vzhledem k tomu, že Lidové hnutí za pokrok (MPP), strana prezidenta Kaborého, dne 26. ledna 2022 potvrdilo, že Kaboré je držen v prezidentské vile v domácím vězení a má k dispozici lékaře;

C.  vzhledem k tomu, že po převzetí moci vojenská junta oznámila pozastavení platnosti ústavy a rozpuštění vlády a národního shromáždění; vzhledem k tomu, že platnost ústavy byla obnovena dne 31. ledna 2022; vzhledem k tomu, že podplukovník Damiba v televizním prohlášení oznámil, že Burkina Faso dodrží své mezinárodní závazky;

D.  vzhledem k tomu, že převzetí moci armádou přijala občanská společnost v Burkině Faso s velkou opatrností a relativní benevolencí;

E.  vzhledem k tomu, že AU, ECOWAS a Stálá rada Frankofonie pozastavily po vojenském převratu členství Burkiny Faso; vzhledem k tomu, že ECOWAS a OSN vyslaly meziresortní delegaci, která požádala, aby bylo období přechodu krátké a prezident Kaboré byl propuštěn; vzhledem k tomu, že dne 3. února 2022 se společenství ECOWAS rozhodlo, že neuvalí na Burkinu Faso nové sankce, ale požádalo nové orgány země, aby předložily „přijatelný harmonogram pro návrat k ústavnímu pořádku“;

F.  vzhledem k tomu, že dne 8. února 2022 byl zřízen technický výbor s nevojenskými aktéry, který má nastínit parametry přechodu; vzhledem k tomu, že tento výbor má dva týdny na to, aby předložil návrh charty pro přechodné období; vzhledem k tomu, že práce technického výboru se musí zaměřit na obnovení územní celistvosti, upevnění míru prostřednictvím postupného návratu vnitřně vysídlených osob, řádné správy věcí veřejných a návratu k ústavnímu pořádku;

G.  vzhledem k tomu, že podle MPSR byl státní převrat reakcí na zhoršující se bezpečnostní situaci v zemi; vzhledem k tomu, že vláda Burkiny Faso zahájila v roce 2017 proces reformy bezpečnostního sektoru vytvořením národní rady pro obranu a bezpečnost s cílem modernizovat bezpečnostní sektor a bojovat proti korupci v něm; vzhledem k tomu, že v reakci na neschopnost prezidenta Kaborého řešit korupci a přijmout účinná řešení obrovských problémů, s nimiž se země potýká v bezpečnostní, sociální a hospodářské oblasti v důsledku šíření násilných útoků teroristických skupin, narůstala nespokojenost civilního obyvatelstva, opozice i vojska a jejich kritika režimu;

H.  vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace v oblasti Sahelu je přímým důsledkem destabilizace regionu a šíření zbraní po intervenci v Libyi v roce 2011;

I.  vzhledem k tomu, že státní rozpočet na obranu a bezpečnost vzrostl mezi lety 2016 a 2021 z 240 milionů EUR na 650 mililionů EUR, což představuje nárůst o více než 170 %; vzhledem k tomu, že tyto výdaje nedokázaly zlepšit životní podmínky ani operační kapacitu vojáků, a to částečně kvůli rozsáhlým problémům souvisejícím se špatným finančním hospodařením;

J.  vzhledem k tomu, že v posledních šesti letech přišly při džihádistických a povstaleckých útocích o život tisíce lidí; vzhledem k tomu, že během dvou let bylo uzavřeno více než 1 000 škol a mnoho lidí uprchlo ze svých domovů, aby unikli násilí; vzhledem k tomu, že v červnu 2021 zemřelo při nejhorším útoku od roku 2015 ve vesnicích Solhan a Tadaryat 174 osob; vzhledem k tomu, že dne 4. listopadu 2021 bylo při džihádistickém útoku na četnictvo v Inatě v severní části Burkiny Faso zabito 53 ze 120 vojáků, kteří čekali na logistické dodávky a podporu, včetně potravin; vzhledem k tomu, že organizace Human Rights Watch informovala o hromadných popravách stovek podezřelých, které provedly bezpečnostní síly a provládní milice, a vzhledem k tomu, že prakticky žádný z těchto útoků nebyl vyšetřen a nikdo nebyl stíhán;

K.  vzhledem k tomu, že zhoršující se bezpečnostní situace vyvolala v listopadu 2021 pouliční protesty, jichž se zúčastnilo obrovské množství lidí; vzhledem k tomu, že vláda zablokovala internet, což ještě zvýšilo nespokojenost obyvatelstva a vyvolalo kritiku ze strany lidskoprávních organizací a občanských hnutí v zemi;

L.  vzhledem k tomu, že když se dne 22. ledna 2022 vydali občané protestovat proti zhoršující se bezpečnosti v zemi, vypukly ve dvou největších městech Burkiny Faso – Ouagadougou a Bobo-Dioulasso – násilné demonstrace; vzhledem k tomu, že dva dny poté, co policie v hlavním městě Ouagadougou zasáhla proti protivládním demonstrantům, došlo k převzetí moci armádou;

M.  vzhledem k tomu, že stupňující se násilí vedlo k tomu, že se situace v Burkině Faso vyvinula v jednu z nejrychleji rostoucích krizí v oblasti vysídlování a ochrany na světě, kdy bylo vysídleno nejméně 1,6 milionu osob; vzhledem k tomu, že více než 19 000 obyvatel Burkiny Faso uprchlo do zemí, jako je Pobřeží slonoviny, Mali, Niger a Benin; vzhledem k tomu, že počet vnitřně vysídlených osob v loňském roce vzrostl na více než 1,5 milionu, což představuje 50% nárůst; vzhledem k tomu, že oblast Sahelu zažívá bezprecedentní vylidňování venkova, neboť násilně vysídlené osoby se stěhují do městských oblastí, kde čelí novým rizikům; vzhledem k tomu, že vnitřně vysídleným osobám, zejména jedná-li se o ženy a mladé lidi, hrozí obzvláště závažná rizika, včetně sexuálního a pracovního vykořisťování, násilí na základě pohlaví, nuceného verbování a obchodování s lidmi; vzhledem k tomu, že nejvíce postiženy extrémní chudobou jsou v Burkině Faso ženy, jejichž příležitosti ke vzdělání jsou ve srovnání s muži poloviční;

N.  vzhledem k tomu, že klimatická krize má na oblast Sahelu viditelný a velmi škodlivý dopad, neboť vede k suchu, neúrodě, vysídlování, konfliktům týkajícím se půdy a zdrojů, nedostatku potravin a chudobě; vzhledem k tomu, že nedostatečný přístup ke vzdělání, pracovním příležitostem a příjmům nahrává náboru do extremistických organizací a džihádistických hnutí, a prohlubuje tak regionální nestabilitu;

O.  vzhledem k tomu, že na situaci v Burkině Faso měl dopad i nedávný převrat a zhoršující se situace v Mali; vzhledem k tomu, že tento poslední převrat je tak již čtvrtým převratem v západní Africe za méně než dva roky; vzhledem k tomu, že rostoucí počet státních převratů je odrazem velké krize politických systémů západní Afriky;

P.  vzhledem k tomu, že skupina G5 Sahel, již za účelem spolupráce v oblasti bezpečnosti vytvořily Burkina Faso, Čad, Mali, Mauritánie a Niger a kterou podporují zejména EU a Africká unie, koordinuje činnost v oblasti regionálního rozvoje a bezpečnosti s cílem bojovat proti terorismu a zajistit stabilitu v regionu, ale není schopna přesvědčit místní obyvatelstvo o své účinnosti;

Q.  vzhledem k tomu, že skupina ruských vojenských dodavatelů oslovila strůjce převratu v Burkině Faso s nabídkou, že jim pomůže vycvičit armádu pro boj proti džihádistům;

1.  odsuzuje vojenský převrat, kterým byla svržena demokraticky zvolená vláda Burkiny Faso, a vyjadřuje znepokojení nad touto situací; zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné urychleně obnovit ústavní pořádek, včetně okamžitého návratu k civilní vládě;

2.  vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění prezidenta Kaborého a všech dalších vládních činitelů;

3.  vítá oznámení o zřízení technického výboru, který nastíní další kroky v rámci přechodného období; bere na vědomí veřejná prohlášení podplukovníka Damiby, v nichž se zavázal k co nejrychlejšímu návratu k normálnímu ústavnímu životu a k tomu, že země bude i nadále dodržovat mezinárodní závazky; vyzývá vojenské vedení, aby plnilo mezinárodní závazky Burkiny Faso, včetně plného dodržování lidských práv a boje proti teroristickým organizacím v úzké spolupráci s mezinárodním společenstvím;

4.  znovu opakuje, že podporuje společenství ECOWAS a Africkou unii v jejich úsilí o urovnání této krize; vyzývá mezinárodní společenství, včetně Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) a Komise, aby i nadále vedlo dialog s burkinafaskými orgány s cílem zajistit včasný a demokratický přechod k civilně vedené vládě; vyzývá orgány Burkiny Faso a technický výbor ke stanovení jasných lhůt a postupů, aby se co nejdříve mohly konat inkluzivní a transparentní volby;

5.  zdůrazňuje, že je třeba vést skutečný a upřímný národní dialog, do něhož budou zapojeny všechny složky občanské společnosti, má-li se nastínit jasná budoucí vize burkinafaské demokracie;

6.  naléhavě žádá všechny strany v Burkině Faso, aby prosazovaly svobodu tisku s cílem zajistit, aby domácí i mezinárodní mediální organizace mohly svobodně vykonávat svou práci a dokumentovat i situaci vnitřně vysídlených osob a operace bezpečnostních sil;

7.  vybízí organizaci Národní koordinace pro úspěšnou transformaci (CNRT), aby orgány sledovala a požadovala, aby zajistily ochranu obránců lidských práv a organizací občanské společnosti při výkonu jejich mandátu, k čemuž patří i odsouzení porušování lidských práv, policejního násilí a nadměrného používání síly; vyzývá EU a její členské státy, aby ve větší míře chránily a podporovaly obránce lidských práv v Burkině Faso a případně usnadnily vydávání mimořádných víz těmto osobám a poskytly jim dočasné útočiště v členských státech EU;

8.  připomíná, že mírové úsilí v Burkině Faso narušuje skutečnost, že bezpečnostní služby a milice nebyly potrestány za zvěrstva, jichž se v minulosti dopustily; vyzývá orgány Burkiny Faso, aby chránily práva podezřelých osob zadržených v rámci protiteroristických operací a aby zajistily, že osoby, které porušily lidská práva, budou pohnány k odpovědnosti; konstatuje, že vláda, která se sama jmenovala a nemá demokratický mandát, podkopává úsilí o posílení právního státu a odpovědnosti;

9.  opakuje, že ochrana a bezpečnost civilního obyvatelstva je jedním z klíčových úkolů kterékoli vlády, a zdůrazňuje, že v Burkině Faso by měla být přijata další opatření ke zlepšení ochrany civilního obyvatelstva;

10.  naléhavě žádá Komisi, ESVČ a členské státy, aby i nadále upřednostňovaly podporu reformy soudnictví a bezpečnostního sektoru v Burkině Faso, a zajistily tak uvolnění dostatečných zdrojů a technické pomoci za účelem radikální reformy bezpečnostního sektoru, transparentní a konstruktivní spolupráce mezi civilní vládou a armádou a obnoveného úsilí v boji proti korupci;

11.  vyzývá EU a její členské státy, aby zvýšily finanční podporu a humanitární pomoc s cílem uspokojit naléhavé potřeby obyvatel Burkiny Faso, a zejména vnitřně vysídlených osob a uprchlíků v sousedních zemích;

12.  vyzývá orgány Burkiny Faso, aby přepracovaly ustanovení o imunitě, které je součástí zákona o zvláštních silách, nové vojenské jednotce vytvořené v květnu 2021, a ve kterém se stanoví, že příslušníci zvláštních sil nemohou být postaveni před soud za žádné své jednání během operací, čímž se porušuje právo obětí na spravedlnost a odškodnění;

13.  vyzývá členské státy EU, aby dostály svým mezinárodním závazkům a při vývozu zbraní do zemí mimo EU uplatňovaly důkladný systém kontrol a sledování, jak je stanoveno ve Smlouvě o obchodu se zbraněmi, aby se zabránilo jejich zneužití a nedocházelo s jejich přispěním k porušování lidských práv;

14.  vyjadřuje znepokojení nad celkovým stavem demokracie v regionu a vyzývá všechny aktéry na domácí i mezinárodní scéně, aby se zamysleli nad tím, jaké poučení lze vyvodit z různých převratů a jak lépe podporovat a podněcovat demokratické procesy v tomto regionu;

15.  je i nadále přesvědčen, že zapojení Wagnerovy skupiny v západní Africe je v rozporu s cílem dosáhnout v Burkině Faso míru, bezpečnosti a stability a zajistit ochranu jejích obyvatel; žádá, aby aktivity Wagnerovy skupiny a dalších soukromých vojenských společností v Africe byly podrobně projednány na nadcházejícím summitu EU–Afrika;

16.  zdůrazňuje, že terorismus a nestabilita v oblasti Sahelu představují výzvu a ohrožují upevnění demokracie a právní stát; připomíná, že řešení základních příčin extremismu a vojenské úsilí o obnovení vládní kontroly nad celým regionem mají zásadní význam pro posílení legitimity demokraticky zvolených vlád u občanů;

17.  má velké obavy z toho, jak se bezpečnostní hrozby projeví na účinnosti humanitární pomoci a rozvojové spolupráce; žádá členské státy a mezinárodní společenství, aby zvýšily humanitární pomoc poskytovanou Burkině Faso, zejména ve formě potravin, vody a zdravotnických služeb; vyzývá orgány, aby podporovaly a usnadňovaly činnost humanitárních organizací v Burkině Faso, a zaručily jim tak neomezený přístup, aby mohly řešit potřeby vysídlených osob;

18.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, orgánům Republiky Burkina Faso, sekretariátu skupiny G5 Sahel, spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU, Panafrickému parlamentu, Hospodářskému společenství států západní Afriky a Africké unii a jejím institucím.

(1) Úř. věst. C 255, 29.6.2021, s. 45. (2) Úř. věst. C 385, 22.9.2021, s. 24.