Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2021/2250(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A9-0149/2022

Předložené texty :

A9-0149/2022

Rozpravy :

PV 06/06/2022 - 15
CRE 06/06/2022 - 15

Hlasování :

PV 07/06/2022 - 4.3
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P9_TA(2022)0222

Přijaté texty
PDF 243kWORD 85k
Úterý, 7. června 2022 - Štrasburk
Zpráva o Turecku za rok 2021
P9_TA(2022)0222A9-0149/2022

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. června 2022 o zprávě Komise o Turecku za rok 2021 (2021/2250(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. října 2021 o politice rozšíření EU (COM(2021)0644) a na doprovodnou zprávu o Turecku za rok 2021 (SWD(2021)0290),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1529 ze dne 15. září 2021, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP III)(1),

–  s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005 a na skutečnost, že přistoupení Turecka k EU, stejně jako v případě všech přistupujících zemí, závisí na důsledném plnění kodaňských kritérií, a že je třeba, aby Turecko normalizovalo své vztahy se všemi členskými státy EU, včetně Kyperské republiky,

–  s ohledem na prohlášení Evropského společenství a jeho členských států ze dne 21. září 2005 v návaznosti na prohlášení učiněné Tureckem při podpisu dodatkového protokolu k ankarské dohodě dne 29. července 2005, včetně ustanovení, že nezbytnou součástí procesu jednání je uznání všech členských států a že Turecko musí podniknout kroky k normalizaci svých vztahů se všemi členskými státy a v plném rozsahu provést dodatkový protokol k ankarské dohodě ve vztahu ke všem členským státům odstraněním všech překážek volného pohybu zboží, včetně omezení dopravních prostředků, bez předsudků nebo diskriminace,

–  s ohledem na prohlášení EU a Turecka ze dne 18. března 2016 a 29. listopadu 2015,

–  s ohledem na dohodu mezi Evropskou unií a Tureckou republikou o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob(2) („dohoda mezi EU a Tureckem o zpětném přebírání osob“),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 26. června 2018, 18. června 2019 a 14. prosince 2021 o rozšíření a procesu stabilizace a přidružení, na závěry Rady ze dne 15. července a 14. října 2019 o protiprávních vrtných činnostech Turecka ve východním Středomoří, na závěry Evropské rady ze dne 12. prosince 2019, 1.–2. a 15.–16. října 2020 a 24. června 2021, na všechny ostatní příslušné závěry Rady a Evropské rady, na prohlášení ministrů zahraničních věcí EU ze dne 15. května 2020 a na hlavní výsledky jejich videokonference ze dne 14. srpna 2020 o situaci ve východním Středomoří, s ohledem na výsledky neformálního zasedání ministrů zahraničních věcí EU v Gymnichu ve dnech 27.–28. srpna 2020 a na prohlášení členů Evropské rady ze dne 25. března 2021 o východním Středomoří,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/1894 ze dne 11. listopadu 2019 o omezujících opatřeních vzhledem k nepovoleným vrtným činnostem Turecka ve východním Středomoří(3) obnovené rozhodnutím Rady (SZBP) 2020/1657 ze dne 6. listopadu 2020(4) a rozhodnutím Rady (SZBP) 2021/1966 ze dne 11. listopadu 2021(5),

–  s ohledem na členství Turecka v Radě Evropy a v NATO,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. května 2021 „Pátá výroční zpráva o nástroji pro uprchlíky v Turecku“ (COM(2021)0255),

–  s ohledem na dopis Komisařky Rady Evropy pro lidská práva ze dne 25. února 2021, který se týkal omezování činnosti nevládních organizací a svobody sdružování ve jménu boje proti terorismu, a na dopis Komisařky Rady Evropy pro lidská práva ze dne 17. června 2021, který se týkal lidských práv LGBTI osob,

–  s ohledem na příslušná usnesení Výboru ministrů Rady Evropy, včetně prozatímních usnesení ze dne 2. února 2022 a ze dne 2. prosince 2021 o výkonu rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kavala proti Turecku, prozatímního usnesení ze dne 2. prosince 2021 o výkonu rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Selahattin Demirtaș v. Turecko (č. 2), prozatímního usnesení ze dne 16. září 2021 o výkonu rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kypr v. Turecko, usnesení ze dne 17. října 2007, prozatímního usnesení ze dne 9. března 2009 a následných devíti rozhodnutí o výkonu rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ülke v. Turecko,

–  s ohledem na článek 46 Evropské úmluvy o lidských právech, v němž se smluvní strany zavazují, že se budou řídit konečným rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ve všech sporech, jichž jsou stranami, a na z této skutečnosti vyplývající povinnost Turecka provést všechny rozsudky Evropského soudu pro lidská práva,

–  s ohledem na příslušné rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Kypru, včetně rezoluce 186(1964) ze dne 4. března 1964, která znovu potvrzuje svrchovanost Kyperské republiky, rezoluce 550(1984) ze dne 11. května 1984 o separatistických akcích na Kypru a rezoluce 789(1992) ze dne 25. listopadu 1992, v níž se všechny zúčastněné strany kyperské otázky naléhavě vyzývají, aby se zavázaly k opatřením na budování důvěry stanoveným v této rezoluci, a s ohledem na skutečnost, že je v těchto rezolucích uznáno, že snahy osídlit jakoukoli část Varoši jinými lidmi než jejími obyvateli jsou nepřípustné, a vyzýváno k tomu, aby byla tato oblast převedena pod správu Organizace spojených národů;

–  s ohledem na zákon č. 7262 z prosince 2020 o předcházení financování šíření zbraní hromadného ničení, který využívá opatření v oblasti boje proti terorismu jako instrument namířený proti občanské společnosti,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a lidská práva Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 6. ledna 2021 nazvanou „Omezení činnosti nevládních organizací v členských státech Rady Evropy“,

–  s ohledem na prohlášení UNESCO o istanbulském chrámu Hagia Sofia ze dne 10. července 2020,

–  s ohledem na světový index svobody tisku 2022 zveřejněný organizací Reportéři bez hranic, který Turecko řadí na 149. místo ze 180 zemí, na zprávu Amnesty International 2020/21 a na zprávu organizace Human Rights Watch o stavu lidských práv ve světě z roku 2022,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 19. května 2021 o zprávách Komise o Turecku za roky 2019–2020(6), ze dne 8. července 2021 o potlačování opozice v Turecku, konkrétně Lidově demokratické strany (HDP)(7), ze dne 21. ledna 2021 o situaci v oblasti lidských práv v Turecku, zejména o případu Selahattina Demirtaşe a dalších vězňů svědomí(8), ze dne 26. listopadu 2020 o rostoucím napětí ve Varoši po nezákonných aktivitách Turecka a potřebě bezodkladného obnovení rozhovorů(9), ze dne 15. dubna 2015 o stém výročí genocidy Arménů(10), ze dne 7. října 2021 o zprávě o provádění týkající se svěřenských fondů EU a nástroje pro uprchlíky v Turecku(11) a ze dne 24. listopadu 2021 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu Evropské unie č. 5/2021 na rozpočtový rok 2021 – Humanitární pomoc pro uprchlíky v Turecku(12),

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A9-0149/2022),

A.  vzhledem k tomu, že Turecko je jakožto kandidátská země na přistoupení k EU klíčovým partnerem, pokud jde o hospodářství, a důležitým sousedem a strategickým partnerem EU v zásadních oblastech společného zájmu, jako je obchod, migrace, veřejné zdraví, klima, ekologická transformace, bezpečnost a boj proti terorismu;

B.  vzhledem k tomu, že míra hospodářské integrace s EU byla v roce 2020 i nadále vysoká a Turecko bylo šestým největším obchodním partnerem EU, zatímco EU zůstává zdaleka největším obchodním partnerem Turecka a jeho největším zdrojem přímých zahraničních investic; vzhledem k tomu, že Turecko v současné době čelí hospodářským a finančním potížím, které dále zhoršují hospodářský dopad pandemie;

C.  vzhledem k tomu, že v poslední době bylo dosaženo pokroku při práci na bezpečnostním rozměru EU, který získává strukturu a obsah, a vzhledem k tomu, že Turecko je nesmírně cenným partnerem jakožto spojenec NATO a strategický partner, který má v Evropě klíčovou polohu a hraje zásadní geostrategickou úlohu v bezpečnostní struktuře Černého moře, a to zejména v souvislosti s bezpečností Ukrajiny, která čelí ruské agresi; vzhledem k tomu, že Turecko projevilo zdráhavost a předložilo politické podmínky pro přijetí Finska a Švédska do NATO; vzhledem k tomu, že je důležité, aby za současných závažných okolností všichni spojenci NATO jednali obezřetně a urychleně ratifikovali protokoly o přistoupení Finska a Švédska;

D.  vzhledem k tomu, že Turecko poskytuje útočiště největšímu počtu uprchlíků na světě s téměř 4 miliony registrovaných uprchlíků ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu, a vzhledem k tomu, že finanční prostředky EU určené těmto komunitám prokázaly svůj význam, pokud jde o pomoc Turecku při rychlé reakci na humanitární a rozvojové potřeby uprchlíků a jejich hostitelských komunit;

E.  vzhledem k tomu, že v návaznosti na kroky ke zmírnění napětí mezi EU a Tureckem, jakož i mezi Tureckem a některými členskými státy EU ve východním Středomoří, nabídla Evropská rada, že bude ve vztazích mezi EU a Tureckem rozvíjet pozitivnější dynamiku, pokud bude druhá strana i nadále reagovat konstruktivním úsilím; vzhledem k tomu, že se zejména Evropská rada vyjádřila, že je připravena spolupracovat s Tureckem v rámci postupného, proporcionálního a vratného procesu v řadě oblastí společného zájmu, a to v případě, že se podaří udržet zmírnění napětí mezi EU a Tureckem, které vzniklo v nedávné době, zejména v souvislosti se situací ve východním Středomoří, a že bude Turecko konstruktivně spolupracovat a plnit podmínky stanovené v předchozích závěrech Evropské rady, zejména závěry týkající se dobrých sousedských vztahů a dodržování lidských práva a mezinárodního práva;

F.  vzhledem k tomu, že se od Turecka jako kandidátské země předpokládá ochota postupně přistupovat k acquis EU a dosáhnout s ním souladu ve všech aspektech, včetně hodnot, zájmů, norem a politik, dodržovat a plnit kodaňská kritéria, dosáhnout souladu s politikami a cíli EU a rozvíjet a udržovat dobré sousedské vztahy s EU a všemi jejími členskými státy bez diskriminace; vzhledem k tomu, že analýza zpráv EU z posledních let ukazuje, že vzdálenost Turecka od hodnot EU a jejího normativního rámce je stále velká, přičemž v základních oblastech, jako je dodržování mezinárodního práva, právní stát, lidská práva, individuální svobody, občanská práva a svoboda projevu a dobré sousedské vztahy, dokonce dochází k dalšímu vzdalování; vzhledem k tomu, že vazby mezi tureckou občanskou společností a prodemokratickými silami a EU jsou i nadále silné, neboť EU je pevně odhodlána poskytovat podporu tureckým občanům a organizacím, které prosazují evropské normy a hodnoty;

G.  vzhledem k tomu, že v uplynulém roce zůstaly vztahy mezi EU a Tureckem obecně stabilní, neboť vedle pravidelných konfliktů a napjatých situací probíhala posílená spolupráce a dialog týkající se řady otázek; vzhledem k tomu, že toto usnesení odráží tuto situaci tím, že vítá pozitivní vývoj a poukazuje na další potenciál ve vztazích a zároveň upozorňuje na přetrvávající problémy, zejména pokud jde o právní stát a základní práva, které jsou v rozporu s kodaňskými kritérii, porušování mezinárodního práva nebo pokračující provokace vůči Kyperské republice; vzhledem k tomu, že pokud toto usnesení má patřičně posoudit pokrok nebo nedostatečný pokrok Turecka v oblasti lidských práv a právního státu jakožto ústřední bod přístupového procesu, je důležité popsat konkrétní mechanismy narušování svobod, které, pojaty společně, vedly k tomuto všeobecnému zhoršení z hlediska evropských standardů; vzhledem k tomu, že takovýto přístup neznamená pouhé vypracování dlouhého seznamu občanů a skupin trpících v důsledku těchto rozhodnutí, ale obnáší určení subjektů a orgánů veřejné správy, které jsou za tuto zhoršující se situaci odpovědné v konkrétní oblasti své činnosti; vzhledem k tomu, že kritika musí být spíše cílená než obecná;

Obecné hodnocení a nejnovější vývoj

1.  znovu vyjadřuje znepokojení nad přetrvávající vzdáleností mezi EU a Tureckem, pokud jde o hodnoty a standardy, a nad přetrvávajícím nedostatkem politické vůle k provedení nezbytných reforem, které by řešily zejména vážné obavy týkající se právního státu a základních práv, které i nadále negativně ovlivňují proces přistoupení, a to navzdory opakovaným prohlášením Turecka o tom, že jeho cílem je přistoupení k EU; zdůrazňuje, že v posledních dvou letech dochází k neustálému zhoršování situace, pokud jde o závazky Turecka v souvislosti s procesem přistoupení; domnívá se, že bez jasného a výrazného pokroku v této oblasti si Parlament nedokáže představit obnovení přístupových jednání s Tureckem, která od roku 2018 fakticky stojí na mrtvém bodě; připomíná, že přistoupení k EU je a vždy bude procesem založeným na výsledcích, který je zcela závislý na objektivním pokroku, jehož každá země dosáhla;

2.  konstatuje, že navzdory mírnému zlepšení celkových vztahů mezi EU a Tureckem v uplynulém roce a zejména v posledních měsících, kdy turecká vláda zaujala vstřícnější přístup ke spolupráci a přes pravidelné konflikty probíhala posílená spolupráce a dialog v řadě otázek, přičemž vztahy se sousedními členskými státy EU, zejména s Řeckem a Kyperskou republikou, byly i nadále problematické; vyjadřuje naději, že stávající problémy lze překonat a nahradit je trvalejší a skutečně pozitivní dynamikou; vítá nedávný dialog na vysoké úrovni mezi EU a Tureckem o změně klimatu, který se uskutečnil dne 16. září 2021, a skutečnost, že Turecko formulovalo svou vlastní Zelenou dohodu a zavedlo ambiciózní domácí politiku v oblasti klimatu a že dne 6. října 2021 ratifikovalo Pařížskou dohodu; vítá dialog na vysoké úrovni o migraci a bezpečnosti, který se uskutečnil dne 12. října 2021 a zaměřil se na posilování spolupráce při zvládání migrace, v boji proti obchodování s lidmi a organizovanému zločinu a při předcházení teroristickým útokům; vítá dialog na vysoké úrovni o veřejném zdraví, který se uskutečnil dne 1. prosince 2021 a v rámci něhož se diskuze zaměřila na posílení spolupráce v oblasti přeshraničních zdravotních hrozeb, mimo jiné v krátkodobém horizontu v boji proti pandemii COVID-19; oceňuje v této souvislosti vzájemné uznání certifikátů COVID-19 v srpnu 2021;

3.  konstatuje, že i když přístupová jednání zůstávají pozastavena, Turecko aktualizovalo svůj národní akční plán pro přistoupení k EU na období let 2021–2023; bere dále na vědomí pokrok, jehož Turecko dosáhlo při dalším sbližování s acquis EU v oblastech, jako jsou právní předpisy týkající se hospodářské soutěže či vnitrostátní systém kvalifikací a Evropský výzkumný prostor, jakož i lepší výsledky Turecka v rámci programu Horizont 2020, které z tohoto sbližování vyplynuly;

4.  znovu vyjadřuje pevné přesvědčení, že Turecko z hlediska politického, hospodářského i zahraničněpolitického zemí strategického významu, jakož i partnerem, který je klíčový pro stabilitu širšího regionu, a zásadním spojencem, s nímž si EU přeje obnovit vztahy založené na dialogu, respektu a vzájemné důvěře; z tohoto hlediska vítá nedávná prohlášení tureckých orgánů, která byla učiněna na nejvyšší úrovni a uváděla, že turecká vláda je znovu odhodlána usilovat o cestu do EU, ale naléhavě vyzývá turecké orgány, aby proměnily svá slova v činy a prokázaly toto odhodlání konkrétními fakty a rozhodnutími; domnívá se, že pokud to podmínky dovolí, měl by být dále posílen dialog s tureckými orgány a protějšky na všech úrovních, aby se tak přispělo k obnovení důvěry a omezila pravděpodobnost konfrontací v budoucnu, a to v souladu s postojem Evropské rady, která doporučuje spolupracovat s Tureckem v rámci postupného, proporcionálního a vratného procesu; vyzývá v této souvislosti Radu, aby obnovila pozastavený politický dialog na vysoké úrovni, odvětvové dialogy na vysoké úrovni o hospodářství, energetice a dopravě a Radu přidružení EU-Turecko, a to v návaznosti na zlepšení situace v oblasti základních svobod a právního státu;

5.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad současnou hospodářskou situací v Turecku, která v důsledku znehodnocení měny, prudce rostoucí inflace a neustále se zvyšujících životních nákladů uvrhuje stále větší počet lidí do problémů a chudoby; konstatuje, že ačkoli je současná situace výsledkem vývoje trvajícího řadu let, v prosinci 2021 vyústila v měnovou krizi, která prohlubuje stávající dopady pandemie na hospodářství; je znepokojen intervencemi prezidenta a souvisejícím nedostatkem důvěry v údajně nezávislé subjekty, jako je centrální banka a turecký statistický úřad (TÜIK); v této souvislosti konstatuje, že provozní nezávislost obou institucí je klíčovým kritériem pro přistoupení k EU; dále zdůrazňuje, že špatné výsledky Turecka, pokud jde o dodržování zásad právního státu, mají rovněž závažný dopad na pověst země a že nedostatek právní jistoty může vážně ovlivnit schopnost země přilákat zahraniční investice; domnívá se, že pevnější a užší vztah s EU by pomohl zmírnit některé obtíže a přispět ke zlepšení životní úrovně tureckého obyvatelstva;

6.  konstatuje, že v říjnu 2021 zařadil Finanční akční výbor Turecko na seznam jurisdikcí, u nichž se má za to, že nejsou schopny bojovat proti praní špinavých peněz, financování terorismu a proti financování šíření zbraní hromadného ničení; vyjadřuje naději, že Turecko bude schopno rychle prokázat nezbytný pokrok při zlepšování provádění příslušných opatření v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu;

7.  vyjadřuje vůli posílit a prohloubit vzájemné poznání a porozumění mezi tureckou společností a společnostmi členských států, podporovat kulturní růst a sociokulturní výměny a bojovat proti všem projevům sociálních, náboženských, etnických nebo kulturních předsudků; je plně odhodlán nadále podporovat nezávislou občanskou společnost v Turecku bez ohledu na budoucí možné okolnosti a rámec vztahů;

Právní stát a základní práva

8.  vyjadřuje politování nad tím, že se v Turecku nadále zhoršuje situace v oblasti lidských práv a také v oblasti základních svobod, demokracie a právního státu; domnívá se, že současná represivní forma vlády, jejímiž hlavními pilíři jsou zneužívání právního rámce – zejména využíváním obvinění z terorismu a omezováním svobody projevu – a absence nezávislosti soudnictví, je záměrnou, vytrvalou a systematickou státní politikou, která byla vytvořena s cílem potlačit jakoukoli formu kritiky, ať už přímo, nebo prostřednictvím zastrašování; je zděšen skutečností, že turecké orgány jsou za účelem provádění této politiky ochotny bezostyšně a vytrvale ignorovat své mezinárodní a vnitrostátní právní závazky, jako jsou závazky vyplývající z členství Turecka v Radě Evropy;

9.  trvá na tom, že stěžejní oblast základních práv a svobod, která je jádrem procesu přistoupení, nemůže být oddělena a izolována od celkových vztahů, a zdůrazňuje, že pro Parlament je tato oblast závažnou překážkou dalšího pokroku směrem k jakémukoli pozitivnímu programu, který by mohl být Turecku nabídnut a jenž by měl být podmíněn také plným respektováním mezinárodního práva a základních zásad dobrých sousedských vztahů a regionální spolupráce;

10.  vyzývá Turecko, aby v souladu s článkem 46 Evropské úmluvy o lidských právech plně provedlo všechny rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, což je bezpodmínečná povinnost, která vyplývá z členství Turecka v Radě Evropy a je zakotvena v jeho ústavě; co nejdůrazněji odsuzuje nedávné rozhodnutí 13. trestního soudu pro těžké zločiny v Istanbulu, kterým byl Osmanu Kavalovi po více než čtyřech a půl letech nespravedlivého a nezákonného zadržování uložen trest doživotního odnětí svobody s přitěžujícími okolnostmi; domnívá se, že pan Kavala byl nezákonně odsouzen na základě neodůvodněných obvinění, přičemž účelem bylo umlčet a odradit kritické hlasy v Turecku; znovu vyzývá turecké orgány, aby jednaly v souladu se svými mezinárodními i vnitrostátními povinnostmi a aby se řídily konečným rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva v této věci a pana Kavalu okamžitě propustily; odsuzuje a odmítá pokračující pokusy a snahy prodloužit věznění pana Kavaly prostřednictvím celé řady složitých úhybných soudních manévrů, včetně slučování a oddělování případů a neustálých nesrovnalostí; je šokován skutečností, že doživotní trest odnětí s přitěžujícími okolnostmi, který soud vynesl, se zakládá na článku 312 tureckého trestního zákoníku (pokus o násilné svržení vlády a násilí), přestože Evropský soud pro lidská práva ve svých rozsudcích toto obvinění výslovně zamítl; bere na vědomí opakující se rozhodnutí Výboru ministrů Rady Evropy požadující propuštění pana Kavaly, která vyvrcholila historickým zahájením řízení o nesplnění povinnosti s Tureckem prostřednictvím prozatímních usnesení v prosinci 2021 a únoru 2022, a to na základě skutečnosti, že se Turecko odmítlo řídit konečným rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva; konstatuje, že řízení o nesplnění povinnosti poukazuje na to, jak závažným způsobem Turecko porušuje své povinnosti člena Rady Evropy a kandidátské země EU;

11.  znovu důrazně odsuzuje to, že Turecko na základě prezidentského dekretu odstoupilo od Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva), a vyjadřuje nad tímto krokem politování, neboť se jedná o rozhodnutí, které je obzvláště znepokojivé vzhledem k neustále velkému počtu femicid a jiných forem násilí v této zemi, a představuje zásadní krok zpět v úsilí o prosazování práv žen v zemi; znovu vyzývá tureckou vládu, aby změnila toto nepochopitelné rozhodnutí, neboť je zjevným porušením základních evropských hodnot a bude součástí hodnocení procesu přistoupení Turecka; vyzývá v této souvislosti turecké orgány, aby uplatňovaly politiku nulové tolerance a předcházely násilí páchanému na všech ženách a dívkách a bojovaly proti němu, aby podporovaly přeživší osoby a pohnaly pachatele k odpovědnosti tím, že mezitím plně provedou turecký zákon č. 6284 o ochraně rodiny a předcházení násilí páchanému na ženách a veškerá opatření uvedená v příslušné judikatuře Evropského soudu pro lidská práva; je hluboce znepokojen žalobou podanou Úřadem vrchního státního zastupitelství v Istanbulu pro trestnou činnost v oblasti duševního vlastnictví a průmyslu, jejímž cílem je uzavření platformy „Zastavíme femicidu“ (We Will Stop femicides (KCDP)), která je jednou z největších a nejvýznamnějších skupin pro práva žen v Turecku bojujících proti násilí na základě pohlaví, přičemž je tato skupina obviněna z porušování veřejné morálky;

12.  konstatuje, že je důležité v Turecku prosazovat svobodu shromažďovat se a demonstrovat, která je zakotvena v jeho ústavě a představuje pozitivní závazek vyplývající z jeho členství v Evropské úmluvě o lidských právech; vyjadřuje politování nad závažným zhoršením svobody shromažďování a demonstrací, která je stále více pod tlakem vzhledem k běžné praxi zákazů protestů a demonstrací a prodlužování těchto zákazů ze strany guvernérů provincií, nadměrnému používání síly proti pokojným demonstrantům a novinářům, kdy panuje obecná beztrestnost příslušníků donucovacích orgánů, a využívání správních pokut a stíhání, kterým jsou vystaveni demonstranti na základě obvinění z činnosti související s terorismem; je obzvláště znepokojen zákazem vydaným guvernérem provincie Van, který v této provincii platí již více než pět let; vyjadřuje politování nad útoky na novináře, ke kterým ze strany tureckých policejních sil dochází na veřejných protestech, mimo jiné na základě instrukcí z dubna 2021, které vydalo turecké generální bezpečnostní ředitelství (EGM) a na základě nichž byl dán tureckým policejním silám pokyn, aby zabránily mediálním záznamům protestů a demonstrací, přičemž tyto instrukce byly následně Státní radou odvolány; znovu vyzývá orgány, aby upustily od obvinění proti studentům Univerzity Boğaziçi, kteří jsou stíháni za uplatňování svého práva na pokojné shromažďování, a zdůrazňuje, že je důležité zajistit akademickou svobodu a autonomii univerzit; je v této souvislosti znepokojen nedávným rozhodnutím odvolat tři zvolené děkany z Univerzity Boğaziçi, jejíž současný rektor byl jmenován prezidentským dekretem v srpnu 2021; vítá prohlášení Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 4. února 2021, která připomněla, že pandemie COVID-19 nemůže být používána jako prostředek k umlčení kritických hlasů, a odsoudila nenávistné projevy vysoce postavených úředníků proti LGBTI studentům; důrazně odsuzuje nedávný násilný zásah policie proti 9. pochodu Pride na Univerzitě Boğaziçi, při němž byla proti studentům nezákonně použita nepřiměřená síla a bylo zadrženo mnoho účastníků;

13.  znovu vyjadřuje vážné znepokojení nad nepřiměřenými a svévolnými opatřeními, která omezují svobodu projevu; všímá si, že v poslední době došlo k dalšímu snížení počtu novinářů v tureckých věznicích a vzrostl počet zproštění obžaloby v případech vedeným proti novinářům; požaduje propuštění a zproštění obžaloby v případě všech novinářů, spisovatelů, zaměstnanců sdělovacích prostředků a uživatelů sociálních médií, kteří jsou i nadále nezákonně zadržováni jenom proto, že vykonávali své profese a uplatňovali svá občanská práva; vítá nedávná rozhodnutí Státní rady o zastavení uplatňování některých článků předpisů o novinářských průkazech a policejního oběžníku, které zakazovaly pořizování audiovizuálních záznamů na veřejných demonstracích; vyjadřuje však vážné znepokojení nad pokračujícím svévolným zatýkáním novinářů, zaměstnanců sdělovacích prostředků a uživatelů sociálních médií, nad systematickým používáním vágních obvinění z teroristických trestných činů k jejich umlčení, nad rostoucími omezeními a cenzurou na platformách sociálních médií a nad praxí vyšetřování a stíhání osob na základě obvinění, jako je údajné nerespektování islámských hodnot; je mimořádně šokován hrubým zneužíváním článku 299 tureckého trestního zákoníku o hanobení prezidenta, který může vést k uložení trestu odnětí svobody v délce jednoho roku až čtyř let; považuje za naprosto nepřiměřené, že od roku 2014, tedy prvního roku prezidenta Erdoğana v úřadu, bylo zahájeno více než 160 000 vyšetřování, bylo podáno více než 35 500 obžalob a více než 12 800 osob bylo odsouzeno za hanobení prezidenta; vyzývá turecké orgány, aby zákon o hanobení prezidenta změnily v souladu s rozsudky Evropského soud pro lidská práva a aby se řídily doporučeními Benátské komise s cílem uvést turecké právo v této věci do souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech; je obzvláště zděšen případem novinářky Sedef Kabaşové, která byla nedávno odsouzena 36. trestním soudem prvního stupně v Istanbulu ke dvěma letům a čtyřem měsícům odnětí svobody za údajnou „urážku prezidenta“ v živém vysílání v televizi TELE1 dne 14. ledna 2022; vyjadřuje politování nad tím, jak s ní bylo zacházeno poté, co byla zatčena při noční razii dne 22. ledna 2022, a stala se terčem veřejných útoků ze strany vyšších vládních úředníků a strávila 49 dní ve vyšetřovací vazbě, a odsuzuje skutečnost, že obžaloba, kterou připravilo státní zastupitelství v Istanbulu, požadovala trest odnětí svobody až na 12 let a 10 měsíců za různé trestné činy; považuje tento případ za jasný příklad zneužívání článku 299 s cílem zastrašit každého novináře nebo občana, který by chtěl kritizovat prezidenta nebo vládu; vyjadřuje znepokojení nad oběžníkem prezidenta o „tiskových a vysílacích činnostech“, který byl zveřejněn dne 28. ledna 2022, neboť by mohl vést k protiprávním omezením základních práv a svobod; je znepokojen tím, že ze všech členů Rady Evropy mělo Turecko v roce 2021 u Evropského soudu pro lidská práva nejvíce rozsudků týkajících se porušování svobody projevu, a vyjadřuje politování nad tím, že Turecko se stále řadí mezi země, v nichž je svoboda tisku nejvíce ohrožena;

14.  konstatuje, že pokračující stíhání, cenzura a obtěžování novinářů a nezávislých sdělovacích prostředků v Turecku nadále vyvolávají obavy a že je třeba je neprodleně řešit, neboť oslabují demokratický základ turecké společnosti; dále je znepokojen útoky na novináře a oponenty v Evropské unii; vyzývá předsedu turecké Nejvyšší rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RTÜK), aby upustil od ukládání nepřiměřených pokut a zákazů vysílání, které omezují legitimní svobodu projevu tureckých novinářů a provozovatelů vysílání; je znepokojen hrozbou RTÜK, že zablokuje mezinárodní média Deutsche Welle, Euronews a Voice of America, pokud nepožádají o vysílací licence, které by Radě umožňovaly dohled nad obsahem vysílání; vyzývá RTÜK, aby ukončila diskriminační represivní opatření namířená proti nezávislým provozovatelům vysílání; vyjadřuje politování nad rostoucím hospodářským vlivem vlády, včetně nedostatečné transparentnosti při rozdělování veřejných prostředků (reklama, zadávací řízení), což vládě umožňuje uplatňovat nad hromadnými sdělovacími prostředky téměř úplnou kontrolu; je znepokojen šířením státní propagandy státními a provládními sdělovacími prostředky; vyzývá předsedu Agentury pro tiskovou reklamu (BİK), aby zajistil, že zákazy veřejné reklamy nepovedou k potlačování nezávislého zpravodajství ve sdělovacích prostředcích, jako tomu bylo v případě deníku Evrensel, který představuje nejnižší bod v historii tureckého tisku; vyzývá ředitele pro komunikaci v turecké prezidentské kanceláři, aby zajistil, že žádosti o novinářské průkazy budou rychle vyřizovány, a přestal proti novinářům používat trestní oznámení a nepřátelskou rétoriku; vyzývá Velké národní shromáždění Turecka, aby navázalo na rozsudek tureckého Ústavního soudu z ledna 2022, v němž žádá o přeformulování článku 9 zákona o internetu s cílem chránit svobodu projevu a svobodu tisku; je obzvláště znepokojen případem novináře z řad kyperských Turků Alího Kişmira, kterému byl nedávno zakázán vstup do Turecka a který před soudem čelí obvinění za to, že kritizoval Ankaru;

15.  bere na vědomí, že v roce 2021 došlo v Turecku k přijetí čtvrtého a pátého justičního balíčku, které sice obsahují kroky správným směrem, jsou však omezené a neřeší hlavní problémy; tvrdí však, že současné problémy plynou nejen z problematických právních předpisů, ale jsou často způsobovány nedostatkem politické vůle provádět stávající odpovídající ustanovení; je i nadále znepokojen pokračujícím oslabováním právního státu a nezávislosti a nestrannosti soudnictví v Turecku ve spojení s odrazujícím účinkem hromadného propouštění, které vláda v posledních letech uplatňuje, jakož i veřejnými prohlášeními výkonných orgánů o probíhajících soudních řízeních, což ohrožuje nezávislost, nestrannost a celkovou schopnost soudnictví zajistit účinnou nápravu v případě porušování lidských práv; v této souvislosti s politováním konstatuje, že reformy soudnictví tyto zásadní nedostatky neřeší; zdůrazňuje, že se jedná o oblast, která je velmi znepokojivá, neboť představuje základní kámen fungujícího demokratického systému, který pracuje ve službách a ve prospěch obyvatelstva; bere na vědomí jmenování nového soudce tureckého ústavního soudu v lednu 2021 poté, co byl tento soudce pouhých dvacet dní členem kasačního soudu a dříve působil jako nejvyšší státní zástupce v Istanbulu, kde byl zapojen do kontroverzních řízení vedených mimo jiné proti Osmanu Kavalovi, demonstrantům z parku Gezi a novinářům Canu Dündarovi a Erdemu Gülovi; poukazuje na to, že hlavním důvodem k obavám v souvislosti s nedostatečnou nezávislostí soudnictví je Rada soudců a státních zástupců (HSK); opět požaduje, aby byly řešeny nedostatky ve struktuře a výběru členů této rady s cílem zajistit jejich nezávislost a ukončit svévolné rozhodování; důrazně odsuzuje propouštění a nucené odvolávání velkého počtu tureckých soudců a státních zástupců; připomíná, že každé propuštění a jmenování v rámci soudnictví by mělo být podrobeno obzvláště přísné kontrole, že výkonná moc nesmí mít možnost do soudnictví zasahovat nebo se pokoušet soudce ovlivňovat a že jmenování soudců se musí řídit zásadami nezávislosti a nestrannosti; je zděšen zprávami o systematickém pronásledování právníků zastupujících osoby obviněné z terorismu, kdy jsou právníci stíháni za tentýž trestný čin, který je přisuzován jejich klientům, nebo za související trestné činy, a to v takovém kontextu, který představuje jednoznačnou překážku uplatňování práva na spravedlivý proces a přístup ke spravedlnosti; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby zaručila nezávislou práci právníků a propustila všechny osoby, které jsou protiprávně zadržovány za pouhý výkon jejich zákonných povinností; s hlubokým znepokojením konstatuje, že navzdory formálnímu zrušení výjimečného stavu v červenci 2018 je i nadále silně pociťován jeho dopad na demokracii a základní práva a má stále dopad na mnoho jednotlivců z více než 152 000 státních zaměstnanců, včetně učitelů, lékařů a akademických pracovníků (za mír), právníků, soudců a státních zástupců, kteří byli svévolně propuštěni a byl jim udělen trvalý zákaz pracovat ve veřejném sektoru nebo dokonce ve svém povolání obecně; zdůrazňuje, že řada těchto propuštění má na propuštěné osoby i na jejich rodiny stále ničivé dopady, včetně trvalého společenského a profesního stigmatu; má vážné pochybnosti o fungování Vyšetřovací komise pro postupy v rámci výjimečného stavu, jakožto jednoho z interních prostředků nápravy, z důvodu její nedostatečné nezávislosti a nestrannosti; konstatuje, že svévolné rušení platnosti cestovních pasů i nadále představuje závažné porušení svobody pohybu, přestože došlo k určitému dílčímu zlepšení;

16.  vyjadřuje znepokojení nad rostoucím počtem stížností podávaných k Ústavnímu soudu v souvislosti s porušováním ústavních práv a nad nedostatečnými změnami, k nimž dochází v případě, kdy jsou takováto porušení odhalena; bere na vědomí nedávná prohlášení předsedy Ústavního soudu, v nichž uznal, že více než 73 % z více než 66 000 žádostí obdržených v roce 2021 se týkalo práva na spravedlivý proces, a označil tuto situaci za „zoufalou“; zpochybňuje zákonnost změn procesních pravidel soudu, které umožňují odložit rozhodnutí o jeden rok;

17.  bere na vědomí, že turecké orgány přijaly v březnu 2021 nový akční plán v oblasti lidských práv, který je v zásadě vítán; konstatuje však, že řada základních otázek zůstává nevyřešena a že závazek vlády bude měřen na základě míry provádění tohoto akčního plánu a reforem umožňujících zajistit, aby se vztahoval na všechny občany bez rozdílu; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby zvýšily své úsilí o účinné řešení zoufalé situace Kurdů, Arménů a Asyřanů, a zejména bydlení a vzdělávání romské komunity, která se i nadále potýká s relativně vyšší mírou chudoby, nezaměstnanosti, diskriminace a vyloučení;

18.  vyzývá k plnému provedení rozsudků Evropského soudu pro lidská práva a prozatímních usnesení Výboru ministrů Rady Evropy týkajících se odmítnutí výkonu vojenské služby z důvodu svědomí; v této souvislosti bere na vědomí akční plán, který turecké orgány předložily Výboru ministrů, a vybízí je, aby vypracovaly další opatření s cílem zajistit prostřednictvím nezbytných právních předpisů spravedlivý a dostupný výkon práva odmítnout vojenskou službu z důvodu svědomí; vyjadřuje znepokojení nad tím, že od chvíle, kdy byla v roce 2017 k Ústavnímu soudu podána první žádost týkající se odmítnutí výkonu vojenské služby z důvodu svědomí, jejich počet stále roste, nejsou však vyřizovány a nedochází ani k základní komunikaci se žadateli; naléhavě žádá, aby byly provedeny nezbytné právní změny s cílem ukončit cyklus stíhání a trestů, jakož i veškeré omezování osob, které odmítají výkon vojenské služby z důvodu svědomí;

19.  vyzývá turecké orgány, aby podporovaly pozitivní a účinné reformy v oblasti svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání tím, že náboženským společenstvím umožní získat právní subjektivitu a právo vzdělávat a že budou uplatňovat doporučení Benátské komise týkající se statusu náboženských společenství, všechna příslušná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a rezoluce Rady Evropy, a to i v případě řeckých pravoslavných obyvatel ostrovů Gökçeada (Imbros) a Bozcaada (Tenedos); vyzývá tureckou vládu, aby v souladu s příslušnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ohledně povinné výuky náboženství a etiky a alevitských svatostánků zintenzivnila probíhající úsilí týkající se mimo jiné veřejného uznání alevitské identity a právního statusu a financování jejich svatostánků (džemevi); vyzývá turecké orgány, aby plně respektovaly historický a kulturní charakter kulturních a náboženských památek a symbolů, zejména těch, které byly zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO; se znepokojením bere na vědomí nedávný vývoj týkající se historického kláštera Panagia Soumela, který je zařazen na seznam světového dědictví UNESCO; zdůrazňuje, že je třeba odstranit omezení týkající se vzdělávání, jmenování a nástupnictví duchovních, umožnit opětovné otevření semináře na ostrově Chalki, který je uzavřen od roku 1971, a odstranit veškeré překážky bránící jeho řádnému fungování; znovu vyzývá Turecko, aby respektovalo úlohu ekumenického patriarchátu pro pravoslavné křesťany na celém světě a aby uznalo jeho právní subjektivitu a veřejné používání církevního titulu ekumenického patriarchy; vyjadřuje politování nad tím, že od zrušení volebního nařízení pro nemuslimské nadace, k němuž došlo v roce 2013, stále ještě nebylo zveřejněno nařízení nové, což působí vážné problémy v oblasti řádné správy těchto nadací, neboť nemohou probíhat žádné volby; se znepokojením konstatuje, že jsou stále hlášeny nenávistné výroky a trestné činy z nenávisti namířené proti náboženským menšinám, zejména alevitům, křesťanům a židům, a že vyšetřování je i nadále neúčinné; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby pachatele účinně stíhaly a aby řádně chránily všechny náboženské menšiny;

20.  vyjadřuje politování nad trvalým právním a administrativním tlakem turecké vlády na občanskou společnost, obránce lidských práv, právníky, novináře, akademické pracovníky, odboráře, etnické a náboženské menšiny a řadu tureckých občanů a nad neustále se zmenšujícím prostorem pro svobodné působení v Turecku; odsuzuje svévolné rušení organizací občanské společnosti, včetně předních nevládních organizací a sdělovacích prostředků hájících lidská práva; vyzývá Turecko, aby kritické nebo nesouhlasné hlasy, včetně hlasů obránců lidských práv, právníků, akademických pracovníků a novinářů, považovalo spíše za cenné příspěvky k sociálnímu dialogu než za destabilizující síly, aby tito lidé mohli fungovat v souladu se svými povinnostmi a v rámci své působnosti a svobodně vykonávat své povolání, čímž se zabezpečí zdravější demokracie i společnost jako celek; znovu vyzývá tureckou vládu, aby revidovala zákon o předcházení financování šíření zbraní hromadného ničení z prosince 2020, který tureckému ministerstvu vnitra a prezidentovi uděluje rozsáhlé pravomoci k omezování činnosti nevládních organizací, obchodních partnerství, nezávislých skupin a sdružení, a jehož zjevným cílem je dále omezovat a kontrolovat občanskou společnost; je znepokojen připomínkami komisaře pro lidská práva a parlamentního shromáždění Rady Evropy, kteří poukazují na to, že prvními organizacemi, u nichž byl proveden audit podle tohoto zákona, byly organizace hájící lidská práva; vyzývá EU a její členské státy, aby vyvíjely větší tlak na tureckou vládu a zvýšily svou podporu obráncům lidských práv a nezávislé občanské společnosti v Turecku, a to i prostřednictvím příslušných finančních nástrojů; vyzývá Komisi, aby prostřednictvím Nástroje předvstupní pomoci (NPP III) a příslušných programů Nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci – Globální Evropa poskytla dostatečné finanční prostředky pro občanskou společnost, nestátní subjekty a mezilidské kontakty s cílem upřednostňovat prodemokratické úsilí, které by mohlo přispět k vytvoření politické vůle nezbytné pro posílení vztahů mezi EU a Tureckem; vyzývá Komisi, aby přezkoumala možnosti financování projektů společného zájmu místních samospráv; zdůrazňuje, že finanční pomoc v rámci NPP III je založena na podmíněnosti spojené s přístupem „základní zásady na prvním místě“, a v této souvislosti opakuje svůj požadavek, aby financování reforem v Turecku z NPP bylo poskytováno zcela transparentně a řízeno přímo EU nebo uznávanou mezinárodní institucí;

21.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad státem podněcovaným zhoršováním situace v oblasti lidských práv LGBTI osob, zejména pokud jde o fyzické útoky a trestné činy z nenávisti – především proti transgender osobám –, dlouhotrvající zákazy pochodů hrdosti po celé zemi, omezování svobody shromažďování, sdružování a projevu a cenzuru ve sdělovacích prostředcích i na internetu, a naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby chránila rovná a zákonná práva těchto lidí; připomíná, že je třeba přijmout opatření, která zajistí, aby tyto svobody mohli bezpečně uplatňovat všichni občané; zdůrazňuje stále homofobnější postoj turecké vlády a nenávistné projevy vysoce postavených úředníků namířené proti LGBTI osobám, jejichž cílem je stigmatizovat a kriminalizovat komunitu LGBTI a které mohou být živnou půdou pro trestné činy z nenávisti a silným faktorem umožňujícím nárůst obtěžování, diskriminace a potenciálního násilí; připomíná, že povinnosti Turecka vyplývající z Evropské úmluvy o lidských právech s sebou nesou odpovědnost za boj proti diskriminaci a násilí vůči LGBTI osobám a naléhavě vyzývá turecké orgány, aby své závazky plnily; vyzývá k tomu, aby sexuální orientace, genderová identita a pohlavní znaky byly přidány do antidiskriminačního článku pracovního práva jako důvody, na něž se vztahuje zákaz diskriminace; poukazuje na využívání soudních řízení k umlčování obránců lidských práv, nevládních organizací a právníků a k omezování aktivismu, zejména obránců práv LGBTI osob; je znepokojen trestním vyšetřováním advokátních komor v Istanbulu, Ankaře a Diyarbakiru a případem účastníků pochodu hrdosti Blízkovýchodní technické univerzity v Ankaře v roce 2019; vítá skutečnost, že posledně jmenovaní byli zproštěni obžaloby; s hlubokým znepokojením sleduje probíhající soudní řízení proti výkonné radě a předsedovi advokátní komory v Ankaře, v jehož rámci nejvyšší státní zastupitelství v Ankaře požaduje až dva roky odnětí svobody za údajné „urážky veřejného činitele“, kterých se obvinění měli dopustit kritikou vedoucího ředitelství pro náboženské záležitosti (Diyanet) za otevřeně homofobní prohlášení, která učinil dne 14. dubna 2020, kdy uvedl, že „islám proklíná homosexualitu (...), protože homosexualita způsobuje onemocnění a úpadek generací“; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby zavedly nezbytná zákonná opatření k ukončení jakékoli diskriminace na základě sexuální orientace a genderové identity v souladu s článkem 21 Listiny základních práv EU; vyzývá orgány, aby sladily trestněprávní předpisy týkající se homofobních a transfobních trestných činů z nenávisti s obecným politickým doporučením č. 7 Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti; naléhavě vyzývá Turecko, aby stáhlo veškerá obvinění proti pokojným účastníkům akcí na podporu LGBTI a zrušilo dlouhotrvající zákaz pochodů hrdosti;

22.  je hluboce znepokojen neustálými útoky namířenými proti opozičním stranám, zejména proti straně HDP a dalším, včetně Republikánské lidové strany (CHP), jako je vytváření tlaku, vynucování jejich rozpuštění a věznění jejich členů, což všechno podkopává řádné fungování demokratického systému; zdůrazňuje, že předpokladem demokracie je prostředí, ve kterém mohou politické strany, občanská společnost a sdělovací prostředky fungovat bez výhrůžek a svévolného omezování;

23.  s velkým znepokojením konstatuje, že turecké orgány se konkrétně a soustavně zaměřují na stranu HDP, starosty zvolené za tuto stranu a její stranické organizace, včetně její mládežnické organizace, což vyústilo v situaci, kdy je v současné době více než 4 000 členů této strany ve vězení; nadále důrazně odsuzuje pokračující zadržování Selahattina Demirtașe a Figen Yüksekdağové, bývalých spolupředsedů strany HDP, které trvá od listopadu 2016, a žádá, aby byli okamžitě propuštěni; je otřesen tím, že turecké orgány nadále ignorují a neuplatňují rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, která Turecku ukládají povinnost Selahattina Demirtaşe okamžitě propustit; rozhodně odsuzuje obžalobu, jejímž cílem je stranu HDP zrušit a vyloučit z politického života 451 osob, včetně většiny současného vedení této strany, kterou podal nejvyšší státní zástupce tureckého kasačního soudu a v červnu 2021 jednomyslně přijal turecký ústavní soud, což znamená, že tito lidé nebudou smět v příštích pěti letech vykonávat žádnou politickou činnost; připomíná, že Ústavní soud v minulosti zakázal šest prokurdských politických stran; s vážným znepokojením konstatuje, že případ rozpuštění strany HDP je vyvrcholením tvrdých zásahů proti této straně, k nimž dochází již několik let, a opakuje, že zákaz této strany by byl závažnou politickou chybou, protože by znamenal nevratné narušení pluralismu a demokratických zásad; dále zdůrazňuje úlohu 22. trestního soudu pro těžké zločiny v Ankaře v tzv. případu Kobane vedenému proti 108 osobám, včetně řady politiků HDP; poukazuje na zvláštní úlohu státního zástupce a požaduje vyjasnění, zejména pokud jde o údajné politické vměšování do tohoto případu; dále si klade otázku, jak se soudu podařilo za týden přezkoumat a přijmout 3530stránkový dokument, aniž by vyslechl obžalované;

24.  je znepokojen probíhajícím řízením proti místopředsedkyni CHP Gökçe Gökçenové v rámci vyšetřování celé výkonné rady strany kvůli zveřejnění a distribuci brožury; je šokován tím, že v jedné ze tří obžalob, které proti ní byly podány, obvinilo nejvyšší státní zastupitelství v Ankaře paní Gökçenovou v souvislosti s vydáním této brožury ze spáchání trestného činu fyzického útoku na prezidenta, který je trestán odnětím svobody v délce nejméně pěti let; konstatuje, že ačkoli 18. vrchní soud v Ankaře tuto obžalobu zamítl, další dvě obžaloby ve věci pomluvy, podněcování k nenávisti a hanobení prezidenta stále pokračují; je i nadále vážně znepokojen pokračujícím politickým a soudním pronásledováním Canan Kaftancıoğluové, předsedkyně CHP v Istanbulské provincii a rostoucím počtem žalob, které jsou proti ní podávány; odsuzuje nedávné rozhodnutí kasačního soudu, které potvrdil tři z pěti trestů uložených Canan Kaftancıoğluové, na základě nichž jí byla odňata svoboda na 4 roky a 11 měsíců a byl stanoven zákaz politické činnosti; je znepokojen svévolným protahováním procesu registrace Strany zelených Turecka, která požádala turecké ministerstvo vnitra o vydání osvědčení o vytvoření strany v den svého ustavení v září 2020, ale dosud jí toto osvědčení nebylo vydáno;

25.  odsuzuje opakované rušení poslaneckého mandátu opozičních poslanců, které vážně poškozuje pověst tureckého parlamentu jako demokratické instituce; v této souvislosti připomíná nedávný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 1. února 2022, podle kterého představovalo zbavení 40 poslanců HDP imunity v roce 2016 porušení jejich práva na svobodu projevu a shromažďování; se znepokojením sleduje případ poslance strany HDP za Diyarbakır Semry Güzela, který je obviněn z údajného „členství v teroristické organizaci“ v souvislosti s fotografiemi pořízenými před pěti lety a jehož legislativní imunita byla dne 1. března 2022 zrušena;

26.  znovu odsuzuje rozhodnutí tureckých orgánů odvolat na základě sporných důkazů z funkce 150 demokraticky zvolených starostů a svévolně je nahradit nezvolenými správci jmenovanými ústřední vládou; odsuzuje skutečnost, že jen po posledních místních volbách, které se konaly dne 31. března 2019, odvolala vláda v jihovýchodním Turecku 48 z 65 demokraticky zvolených starostů strany HDP a mnohé z nich nahradila správci; je pevně přesvědčen, že tato protiprávní rozhodnutí oslabují demokracii na místní úrovni, představují přímý útok na její nejzákladnější zásady a připravují miliony voličů o jejich demokraticky zvolené zástupce; vyzývá Turecko, aby odvolané starosty dosadilo zpět do funkce; rozhodně kritizuje politická, legislativní a správní opatření, která turecká vláda přijala s cílem paralyzovat obce řízené starosty z opozičních stran v Istanbulu, Ankaře a İzmiru;

27.  bere na vědomí nedávné volební reformy přijaté bez konsensu mezi stranami a snížení volební prahové hodnoty z 10 % na 7 %, která je stále příliš vysoká; se znepokojením bere na vědomí změny ve výběrovém řízení do provinčních volebních komisí odpovědných za sčítání hlasů a odvolací postupy, které byly dosud složeny z nejvýše postavených soudců, ale nyní budou vybírány v loterii; znovu vyzývá Turecko, aby zlepšilo širší prostředí pro volby v celé zemi na všech úrovních tím, že zajistí svobodné a spravedlivé podmínky pro všechny kandidáty a strany a dosáhne souladu s doporučeními Benátské komise a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě;

28.  uznává, že Turecko má legitimní obavy o bezpečnost a právo bojovat proti terorismu; zdůrazňuje však, že toto právo musí být uplatňováno při plném respektování zásad právního státu, lidských práv a základních svobod; znovu důrazně a jednoznačně odsuzuje násilné teroristické útoky Kurdské strany pracujících (PKK), která je od roku 2002 na seznamu teroristických organizací vedeném EU; konstatuje, že je důležité, aby Turecko, EU a její členské státy úzce spolupracovaly v boji proti terorismu, včetně uskupení Dá´iš; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby pokračovaly ve svém úsilí o rozvoj úzké spolupráce s EU v boji proti terorismu, praní peněz a financování terorismu a aby uvedly své právní předpisy týkající se terorismu a související postupy do souladu s evropskými ustanoveními; bere na vědomí probíhající jednání o mezinárodní dohodě o výměně osobních údajů mezi Europolem a tureckými orgány odpovědnými za boj proti trestné činnosti a terorismu; vyjadřuje naději, že tato jednání budou v souladu s evropskými normami v oblasti ochrany údajů a základních práv; znovu vyzývá Turecko, aby uvedlo své právní předpisy o ochraně údajů do souladu s normami EU, a mohlo tak spolupracovat s Europolem, a aby posílilo soubor předpisů, které mají být uplatňovány v boji proti praní peněz, financování terorismu a kyberkriminalitě;

29.  zdůrazňuje, že ustanovení proti terorismu jsou v Turecku stále příliš široká a jsou svévolně zneužívána k potlačování lidských práv a veškerých kritických hlasů v zemi, včetně hlasů novinářů, aktivistů a politických oponentů, a zdůrazňuje, že zneužíváním právních předpisů proti terorismu snižují orgány vážnost této stále existující hrozby; konstatuje, že v této souvislosti stále dochází k případům násilných zmizení; je hluboce znepokojen rozhodnutím ministra vnitra zahájit zvláštní vyšetřování městské samosprávy Istanbulu kvůli údajným teroristickým vazbám, jež se týká více než 550 jeho zaměstnanců, a opětovným soudním pronásledování Öztürka Türkdoğana, předního právníka v oblasti lidských práv a spolupředsedy Sdružení pro lidská práva (İHD), který je souzený 19. trestním soudem pro těžké zločiny v Ankaře na základě obvinění z „členství v nezákonné ozbrojené organizaci“, poté, co byl obžalován vrchním státním zastupitelstvím v Ankaře;

30.  je i nadále hluboce znepokojen situací Kurdů v zemi a situací na jihovýchodě Turecka, pokud jde o ochranu lidských práv, svobodu projevu a politickou účast; je obzvláště znepokojen četnými zprávami o tom, že příslušníci donucovacích orgánů se zapojují do mučení a špatného zacházení se zadrženými osobami, když reagují na vnímané a údajné bezpečnostní hrozby na jihovýchodě Turecka; odsuzuje opatření policejní vazby proti předním aktérům občanské společnosti a politickým oponentům v jihovýchodním Turecku a vyzývá Turecko, aby zajistilo ochranu a bezpečnost obránců lidských práv a neprodleně zahájilo nezávislé vyšetřování těchto případů; odsuzuje útlak etnických a náboženských menšin, včetně toho, že turecká ústava nadále zakazuje jazyky skupin, jako je kurdská komunita, jakožto mateřského jazyka ve vzdělávání a ve všech oblastech veřejného života; opakuje, že se jedná o porušení mezinárodního práva, které chrání práva osob uplatňovat svou příslušnost k etnické nebo náboženské menšině a vyjadřovat se tradičním jazykem své menšiny; poukazuje na to, že je naléhavě třeba obnovit důvěryhodný politický proces, který bude zahrnovat všechny zúčastněné strany a demokratické síly a povede k mírovému urovnání kurdské otázky;

31.  rozhodně odsuzuje nucené vydávání a únosy tureckých občanů pobývajících mimo Turecko, což je v rozporu se zásadou právního státu a základními lidskými právy; naléhavě vyzývá EU, aby se touto znepokojivou praxí zabývala ve svých vlastních členských státech, jakož i v kandidátských a přidružených zemích; je znepokojen pokusy turecké vlády ovlivňovat členy turecké diaspory v EU, například prostřednictvím Předsednictví pro Turky v zahraničí a související komunity (YTB) a Turecko-islámské unie pro náboženské záležitosti (DITIB), které by mohly zasahovat do demokratických procesů v některých členských státech; v této souvislosti odsuzuje nedávné nepřijatelné útoky tureckých provládních sdělovacích prostředků na několik švédských politiků, včetně poslankyně EP Evin Incirové, zahrnující dezinformace a nepodložená obvinění, mimo jiné z příslušnosti k terorismu; je znepokojen tím, že rasistické extrémně pravicové hnutí Ülkü Ocakları, známé také jako „Šedí vlci“, které je úzce propojené s vládní koaliční Stranou národního hnutí (MHP), se šíří jak v samotném v Turecku, tak v členských státech EU; vyzývá EU a její členské státy, aby přezkoumaly možnost zákazu jejich sdružení v zemích EU; vyzývá členské státy, aby pečlivě sledovaly rasistické aktivity této organizace a usilovaly o omezení jejího vlivu; vyzývá útvary strategické komunikace ESVČ, aby dokumentovaly podezření týkající se tureckých dezinformací, zejména v Africe, na západním Balkáně a v regionu Blízkého východu a severní Afriky, a aby o svých zjištěních informovaly Evropský parlament; vyjadřuje znepokojení nad tím, že Ujgurové žijící v Turecku jsou i nadále ohroženi zadržováním a deportací do třetích zemí, které by je poté mohly případně vydat do Číny, kde by byli pravděpodobně vystaveni vážnému pronásledování; vyzývá turecké orgány, aby pozastavily ratifikaci smlouvy o vydávání s Čínou;

32.  opět vyjadřuje své znepokojení nad tím, že Turecko odmítá provést doporučení Výboru Rady Evropy pro zabránění mučení, nelidskému či ponižujícímu zacházení a trestání; vyzývá Turecko, aby dodržovalo politiku nulové tolerance vůči mučení a řádně vyšetřilo neustávající a věrohodné zprávy o mučení, špatném zacházení a nelidském či ponižujícím zacházení během zadržení, výslechu nebo ve vazbě s cílem skoncovat s beztrestností a pohnat pachatele k odpovědnosti; vítá nedávnou změnu nařízení o věznicích, v němž byl pojem „prohledání svlečené osoby“ nahrazen „podrobným prohledáním“, a vyzývá ředitele generálního ředitelství věznic a vazebních věznic, aby zajistil jeho plné uplatňování „při respektování lidské důstojnosti a cti“, jak je uvedeno v pozměněném nařízení, neboť stále existují důvěryhodná tvrzení o pokračování této praxe, a to i v případě nezletilých osob navštěvujících věznice; je hluboce znepokojen situací v přeplněných tureckých věznicích, která zhoršuje smrtelné nebezpečí pandemie COVID-19 pro vězněné osoby; dále je hluboce znepokojen svévolným omezováním práv vězňů na lékařskou péči a návštěvy; zdůrazňuje, že podle údajů Sdružení lidských práv v Turecku (İHD) je v současné době nemocných 1 605 vězňů a 604 z nich je nemocných vážně; vyjadřuje politování nad pokračujícím vězněním bývalé poslankyně Aysel Tuğlukové navzdory jejímu velmi špatnému zdravotnímu stavu, který byl zjištěn na základě lékařských práv, jež státem kontrolovaná Rada soudního lékařství (ATK) následně zamítla; vyzývá k okamžitému propuštění Aysel Tuğlukové; je zděšen zprávami o zatýkání těhotných a žen po porodu a naléhavě žádá Turecko, aby všechny tyto ženy propustilo a ukončilo praxi zatýkání žen bezprostředně před porodem nebo po porodu; je znepokojen pronásledováním poslance HDP Ömera Faruka Gergerlioğlua, kterému bylo nedávno znemožněno cestovat do zahraničí, a byl vyšetřován úřadem nejvyššího státního zástupce v Kandıře – případ, který byl nedávno stažen –, a to na základě obvinění z „urážky státu a jeho orgánů“, „ovlivňování znalce“ a „schvalování trestné činnosti a pachatele trestné činnosti“ poté, co vyzval k propuštění Aysel Tuğlukové;

33.  je zděšen tím, že turecký veřejný ochránce práv s ohledem na vážnou situaci v oblasti základních práv v zemi nic nekoná; vyzývá vrchního veřejného ochránce práv Turecka, aby zajistil, že se jeho úřad stane užitečným nástrojem pro turecké občany a bude hrát aktivní úlohu při posilování kultury uplatňování opravných prostředků, což si tento orgán vytyčil jako jeden ze svých cílů; vyjadřuje politování nad tím, že ani veřejný ochránce práv, ani turecký institut pro lidská práva a rovné zacházení, jakožto dvě hlavní instituce pro lidská práva v zemi, nejsou z provozního, strukturálního ani finančního hlediska nezávislé; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby přijaly vhodná opatření k tomu, aby tyto instituce v příslušných případech dodržovaly pařížské zásady a doporučení Komise o normách pro orgány pro rovné zacházení(13); vyjadřuje politování nad tím, že někteří členové institutu pro lidská práva a rovné zacházení vyjádřili negativní postoj k základním lidským právům, včetně rovnosti žen a mužů a práv žen a LGBTIQ osob, a vyslovili se pro odstoupení Turecka od Istanbulské úmluvy; vyzývá vyšetřovací výbor Velkého národního shromáždění Turecka pro lidská práva, aby plně uplatnil své rozsáhlé pravomoci vyšetřovat případy porušování lidských práv v Turecku a usilovat o zajištění odpovědnosti za toto porušování a aby navrhl legislativní změny, které zajistí sladění vnitrostátních právních předpisů s mezinárodními úmluvami o lidských právech, které Turecko podepsalo;

34.  připomíná, že svoboda odborů a sociální dialog mají zásadní význam pro rozvoj a prosperitu pluralitní společnosti; s politováním bere v této souvislosti na vědomí přetrvávající legislativní nedostatky v oblasti pracovních práv a práv odborových svazů a zdůrazňuje, že právo odborově se organizovat, právo na kolektivní vyjednávání a právo na stávku jsou základními právy pracovníků; je dále znepokojen tím, že zaměstnavatelé stále značně diskriminují odbory a propouští a obtěžují vedoucí představitele a členy některých odborů, a je znepokojen také vězněním těchto osob; je rovněž znepokojen systematickým propouštěním pracovníků, kteří se pokoušejí odborově se organizovat; vyzývá turecké orgány, aby dodržovaly základní normy Mezinárodní organizace práce, k nimž se země zavázala, aby odstranily překážky omezující výkon práv odborů a účinně využívaly sociální dialog, a to i pro opatření na podporu socioekonomického oživení po pandemii COVID-19;

Širší vztahy mezi EU a Tureckem a turecká zahraniční politika

35.  skutečně oceňuje, že turecké orgány jednoznačně podporují nezávislost, svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny a odsuzují neodůvodněnou ruskou invazi na Ukrajinu a vojenskou agresi vůči této zemi; zdůrazňuje, že v současné náročné době je velmi důležité, aby EU a Turecko úzce spolupracovaly v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, a vítá v této souvislosti důsledné sladění Turecka s NATO a EU; zdůrazňuje, že Turecko je pro NATO spojencem a strategickým partnerem, s nímž sdílíme hlavní zájmy; oceňuje, že se Turecko rozhodlo uplatnit dokument z Montreux z roku 1936 a vyzvalo všechny státy přiléhající k Černému moři i jiným mořím, aby neumožnily plavbu svými úžinami; dále vítá, že Turecko nadále poskytuje finanční a humanitární pomoc Ukrajině a že turecká vláda otevřeně vystupuje jako prostředník mezi stranami konfliktu; vyzývá Turecko, aby se připojilo k sankcím a restriktivním opatřením, které EU přijala vůči ruským a běloruským orgánům a jednotlivcům odpovědným za nezákonnou agresi proti Ukrajině a za mnohá porušení mezinárodního práva, k nimž od začátku války dochází; v této souvislosti zdůrazňuje, že očekává, že Turecko v souladu se svým postojem k ruské agresi vůči Ukrajině zabrání tomu, aby se stalo bezpečným útočištěm pro ruský kapitál a investice, a poskytovalo tak prostor pro zcela zřejmé obcházení sankcí EU; vybízí Turecko, aby uzavřelo svůj vzdušný prostor ruským letadlům;

36.  oceňuje úsilí, které Turecko vynaložilo, aby mohlo i nadále poskytovat útočiště největšímu počtu uprchlíků na světě; v tomto ohledu vítá, že EU v Turecku nepřetržitě poskytuje finanční prostředky uprchlíkům a hostitelským komunitám, a vyjadřuje svůj závazek v této podpoře pokračovat i v budoucnu; vyzývá Komisi, aby při přidělování finančních prostředků v rámci nástupce nástroje pro uprchlíky v Turecku zajistila co nejvyšší transparentnost a přesnost a aby zajistila, že tyto prostředky budou primárně poskytovány přímo uprchlíkům a hostitelským komunitám a budou spravovány organizacemi, které zaručí odpovědnost a transparentnost; podporuje objektivní posouzení spolupráce mezi EU a Tureckem v otázkách uprchlíků a migrace a zdůrazňuje, že je důležité, aby obě strany dodržovaly své závazky vyplývající ze společného prohlášení EU a Turecka z roku 2016 a dohody mezi EU a Tureckem o zpětném přebírání osob ve vztahu ke všem členským státům, a tedy aby obnovily zpětné přebírání navracených osob z řeckých ostrovů, které bylo přerušeno v březnu 2020, nebo aby spustily dobrovolný program přijímání osob z humanitárních důvodů; trvá na tom, že ústředním bodem provádění prohlášení EU a Turecka musí být dodržování základních svobod; velmi oceňuje, že občanská společnost a místní orgány v Turecku zásadně přispívají k integraci uprchlíků; podporuje, aby měly konkrétní zranitelné skupiny lepší přístup ke službám ochrany; vyzývá tureckou vládu, aby zlepšila přístup syrských uprchlíků na trh práce a aby zavedla opatření, která zabrání tomu, aby generaci syrských dětí narozených v Turecku hrozilo, že nebudou mít žádnou státní příslušnost; uznává migrační tlak, jemuž Turecko čelí, nicméně důrazně nesouhlasí s jakýmkoli účelovým využíváním migrantů tureckou vládou; vyjadřuje znepokojení nad tím, že se stále objevují nové zprávy o navracení Afghánců a jiných osob zadržených ve snaze překročit hranice a o svévolných deportacích do Sýrie; odsuzuje převaděčství osob a porušování lidských práv, kterému jsou uprchlíci vystaveni v Turecku; trvá na tom, že uprchlíci by měli být navraceni pouze z vlastního rozhodnutí a pouze za předpokladu, že je to bezpečné, a vyzývá Turecko, aby mezinárodním a vnitrostátním organizacím poskytlo lepší přístup do deportačních středisek, aby mohly monitorovat osoby, které jsou v procesu navracení, a poskytovat jim pomoc; se znepokojením bere na vědomí informace o stále častějších rasistických a xenofobních útocích proti cizincům, používání protiuprchlické argumentace a rostoucí protiimigrační náladu v turecké politice a společnosti; konstatuje, že v roce 2021 byl zaznamenán další nárůst počtu žádostí o azyl na Kypru, a připomíná, že Turecko je povinno přijmout veškerá nezbytná opatření s cílem zabránit vytváření nových námořních nebo pozemních tras pro nelegální migraci z Turecka do EU;

37.  znovu vyjadřuje podporu stávající celní unii a vyzývá Turecko, aby dodržovalo své závazky, včetně odstranění necelních překážek volného pohybu; je přesvědčen, že posílení obchodních vztahů by mohlo přinést konkrétní výhody občanům Turecka i EU, a podporuje proto návrh Komise na zahájení jednání o modernizaci vzájemně prospěšné celní unie, jejíž součástí by byl účinný a účelný mechanismus pro urovnávání sporů; varuje však, že taková modernizace celní unie by musela být přísně podmíněna dodržováním lidských práv, základních svobod, mezinárodního práva a dobrých sousedských vztahů a že bude možná, pouze pokud Turecko plně provede dodatkový protokol k Ankarské dohodě ve vztahu ke všem členským státům bez výhrady a nediskriminačním způsobem; zdůrazňuje, že obě strany si musí být těchto podmínek týkajících se demokracie plně vědomy již od samého počátku jakýchkoli jednání, neboť Parlament neudělí souhlas s konečnou dohodou, pokud nebude v této oblasti dosaženo výsledků;

38.  poukazuje na to, že uvolnění vízového režimu by představovalo důležitý krok k usnadnění mezilidských kontaktů a že má zásadní význam pro turecké občany, zejména pro studenty, členy akademické obce, zástupce podniků a osoby s rodinnými vazbami v členských státech EU; připomíná, že proces uvolnění vízového režimu podpoří, jakmile budou splněny stanovené podmínky, a vybízí tureckou vládu, aby usilovala o harmonizaci své vízové politiky s vízovou politikou EU a aby plně dodržovala všech 72 kritérií stanovených v plánu uvolnění vízového režimu, a to nediskriminančním způsobem vůči všem členským státům; zdůrazňuje, že pokud jde o plnění šesti dosud nesplněných kritérií, Turecko dosáhlo jen velmi malého skutečného pokroku; konstatuje, že podle nového akčního plánu pro lidská práva by zbývající kritéria měla být splněna rychleji; zdůrazňuje, že pro zajištění základních práv a svobod je zásadní podmínkou revize tureckých protiteroristických právních předpisů a právních předpisů o ochraně údajů;

39.  vyjadřuje politování nad tím, že komisař Várhelyi nedávno reorganizoval Generální ředitelství Komise pro politiku sousedství a jednání o rozšíření (GŘ NEAR), v jehož rámci se oddělení odpovědné za Turecko začlenilo mezi oddělení odpovědná za jižní sousedství; domnívá se, že tento krok, který byl údajně učiněn v zájmu zefektivnění vnitřní organizace, je závažnou politickou chybou, kterou silně kritizuje nejen turecká vláda, ale také všichni proevropští turečtí aktéři;

40.  vítá, že se turecká vláda rozhodla ratifikovat Pařížskou klimatickou dohodu, že se zavázala stát se do roku 2053 uhlíkově neutrální a že oznámila, že se přizpůsobí Zelené dohodě pro Evropu; domnívá se, že provádění Zelené dohody pro Evropu je pro EU a Turecko významnou příležitostí ke sladění jejich obchodní a klimatické politiky, a vyzývá EU, aby s Tureckem v této souvislosti úzce koordinovala a podporovala ho v ambiciózních opatřeních na ochranu klimatu; bere na vědomí, že v oblasti ekologické transformace mohou spolupráci mezi EU a Tureckem napomoci agentury a průmyslové aliance EU; vyzývá Turecko, aby pokračovalo ve sbližování se směrnicemi a acquis EU v oblasti životního prostředí a klimatu; vyzývá tureckou vládu, aby dostála tomu, co oznámila, a vypracovala národní strategii a akční plán pro smysluplné snížení emisí CO2; oceňuje práci obránců environmentálních práv a varuje před katastrofálním dopadem velkých projektů veřejné infrastruktury na životní prostředí; bere na vědomí, že v roce 2021 byla zahájena stavba istanbulského průplavu, a zdůrazňuje varování ochránců životního prostředí a komory inženýrů v oblasti životního prostředí, podle kterých tento průplav ohrozí už tak slabé zásobování Istanbulu vodou, zdevastuje okolní ekosystém a naruší přirozenou rovnováhu mezi Černým a Marmarským mořem; vyzývá turecké orgány, aby na ochranu Marmarského moře přijaly okamžitá opatření a zakázaly veškeré projekty infrastruktury, které by jej dále znečišťovaly; vítá v tomto ohledu rozhodnutí turecké vlády udělit Marmarskému moři zvláštní status chráněného prostředí; znovu vyzývá tureckou vládu, aby zastavila své plány na výstavbu jaderné elektrárny Akkuyu a aby s vládami sousedních zemí konzultovala veškerý další vývoj projektu této elektrárny, která se má nacházet v oblasti ohrožené silnými zemětřeseními, což představuje vážnou hrozbu nejen pro Turecko, ale i pro celou oblast Středomoří;

41.  uznává, že Turecko může provádět vlastní zahraniční politiku v souladu se svými zájmy a cíli, ale očekává, že tuto politiku bude hájit prostřednictvím diplomacie a dialogu na základě mezinárodního práva a že jako kandidátská země bude svou politiku stále více sbližovat s politikou EU; domnívá se, že spolupráce mezi EU a Tureckem v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky má zásadní význam a že mají-li být budoucí bezpečnostní struktury EU, zejména v sousedství, účinné, bude zapotřebí, aby EU s Tureckem strategicky spolupracovala a lépe komunikovala; domnívá se, že v řadě oblastí zahraniční politiky, jako jsou záležitosti týkající se Ukrajiny a Afghánistánu, lze mezi EU a Tureckem dosáhnout intenzivnější spolupráce; připomíná rovněž, že EU a NATO jsou i nadále nejspolehlivějšími dlouhodobými partnery Turecka v rámci mezinárodní spolupráce v oblasti bezpečnosti, a vyzývá Turecko, aby si s ohledem na své postavení člena NATO a kandidátské země EU zachovalo politickou soudržnost v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky; vyzývá tureckou vládu, aby k žádostem Finska a Švédska o členství v NATO přistupovala v dobré víře, aby se konstruktivně zapojila do úsilí o vyřešení možných otevřených problémů v souladu s hodnotami a právními požadavky EU a aby se v tomto procesu zdržela jakéhokoli nepřiměřeného tlaku; vyjadřuje v této souvislosti politování nad tím, že ze všech kandidátských zemí je Turecko nejméně sladěno (14 %) se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou (SZBP) a společnou bezpečnostní a obrannou politikou (SBOP), a znovu Turecko vyzývá, aby ze všeho nejdříve tento trend zvrátilo, neboť s ohledem na různé výzvy v regionu i na celém světě mají společná opatření velký potenciál; v této souvislosti se znepokojením konstatuje, že zahraniční politika Turecka byla v posledních letech v rozporu s prioritami EU v rámci SZBP, a to i pokud jde o Kavkaz, Sýrii, Libyi a Irák;

42.  oceňuje nedávné sblížení mezi Tureckem a Arménií, pokud jde o rozhodnutí navázat dvoustranné kontakty, jmenování zvláštních zástupců a obnovení letů mezi oběma zeměmi; domnívá se, že tento pokus představuje velmi pozitivní vývoj, který má příznivý dopad na prosperitu a bezpečnost v regionu; vybízí obě strany, aby v tomto úsilí pokračovaly s cílem plně normalizovat své vztahy, a vyzývá EU, aby tento proces aktivně podporovala; vybízí Turecko, aby připravilo půdu pro to, aby se turecký a arménský národ skutečně usmířily, včetně urovnání sporu týkajícího se genocidy Arménů, a aby plně dodržovalo své závazky chránit arménské a jiné kulturní dědictví; vyjadřuje naději, že by to mohlo vést k normalizaci vztahů na jižním Kavkazu; dále vítá diplomatické úsilí Turecka o normalizaci vztahů s různými zeměmi Blízkého východu, zejména s Izraelem; znovu vybízí Turecko, aby uznalo genocidu Arménů;

43.  konstatuje, že navzdory některým náznakům deeskalace ve východním Středomoří od poslední zprávy o Turecku byl v poslední době zaznamenán nový nárůst napětí; je si však plně vědom toho, že jakákoli pozitivní dynamika se může kdykoli zvrátit, zatímco základní problémy zůstávají nadále nevyřešeny; vyjadřuje v této souvislosti politování nad tím, že turečtí úředníci nedávno prohlásili, že zpochybňují svrchovanost Řecka nad některými jeho ostrovy, neboť tato prohlášení jsou kontraproduktivní a narušují bezpečnostní situaci v této oblasti; nadále žádá Turecko a všechny zúčastněné strany, aby se v dobré víře zapojily do urovnání sporů poklidným způsobem a aby se zdržely veškerých jednostranných kroků či hrozeb; nadále zejména vyzývá všechny strany, aby se v dobré víře a v souladu s mezinárodními pravidly a zásadami skutečně a kolektivně zapojily do jednání o vymezení výlučných ekonomických zón a kontinentálního šelfu; v této souvislosti odsuzuje zásahy tureckých válečných lodí proti výzkumným plavidlům, která provádějí průzkumy ve výlučné ekonomické zóně vymezené Kyperskou republikou; dále odsuzuje, že Turecko narušuje řecký vzdušný prostor, např. tím, že jeho letadla přelétají nad obydlenými oblastmi, a že tímto jednáním porušuje svrchovanost i svrchovaná práva členských států EU a mezinárodní právo; vyjadřuje svou plnou solidaritu Řecku a Kyperské republice; znovu potvrzuje právo Kyperské republiky uzavírat dvoustranné dohody týkající se její výlučné ekonomické zóny a provádět výzkum a těžbu svých přírodních zdrojů v plném souladu s mezinárodním právem; s politováním bere na vědomí, že dosud nebyla stažena hrozba casus belli, kterou v roce 1995 vyhlásilo Velké národní shromáždění Turecka proti Řecku; vítá pokračování informativních rozhovorů mezi Řeckem a Tureckem, jejichž cílem je řešit vymezení kontinentálního šelfu a výlučné ekonomické zóny v souladu s mezinárodním právem; znovu vyzývá tureckou vládu, aby podepsala a ratifikovala Úmluvu OSN o mořském právu, která je součástí acquis EU; podporuje vládu Kyperské republiky, která Turecko vyzvala, aby v dobré víře jednalo o námořní hranici mezi pobřežími obou zemí, nebo aby se obrátilo na Mezinárodní soudní dvůr, a vyzývá Turecko, aby výzvu Kypru přijalo; vítá, že Turecko přispělo k zabezpečení dodávek plynu propojením transanatolského plynovodu s dokončeným transjadranským plynovodem; znovu opakuje, že podporuje návrh Evropské rady uspořádat mnohostrannou konferenci o východním Středomoří, a zdůrazňuje, že Zelená dohoda pro Evropu a transformace energetiky by mohly ve východním Středomoří poskytnout významné příležitosti pro dosažení kooperativních, udržitelných a inkluzivních energetických řešení; vyzývá k tomu, aby se východní Středomoří stalo skutečným katalyzátorem vnějšího rozměru Zelené dohody;

44.  vyjadřuje politování nad tím, že dosud nebyl vyřešen kyperský problém, a zdůrazňuje, že jeho řešení v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN a v dohodnutém rámci bude mít pozitivní dopad na vztahy Turecka s EU; znovu důrazně potvrzuje svůj názor, že jediným udržitelným řešením kyperského problému je spravedlivé, komplexní a životaschopné urovnání, včetně jeho vnějších aspektů, ke kterému by mělo dojít v rámci OSN a které by mělo být založené na federativním uspořádání dvou politicky rovných komunit a dvou zón s jedinou mezinárodní právní subjektivitou, jedinou suverenitou a jediným občanstvím, a to v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN a mezinárodním právem a na základě dodržování zásad, na nichž je Unie založena; vyjadřuje politování nad tím, že turecká vláda upustila od dohodnutého základu řešení a rámce OSN a sama na Kypru usiluje o dvoustátní řešení; vyzývá Turecko, aby od tohoto nepřijatelného návrhu dvoustátního řešení upustilo; vyzývá Turecko, aby z Kypru stáhlo své jednotky a zdrželo se jakýchkoli jednostranných kroků, které by upevnily trvalé rozdělení ostrova, a aby nepodnikaly žádné kroky, které by mohly ovlivnit demografickou rovnováhu; odsuzuje podepsání tzv. hospodářského a finančního protokolu mezi Tureckem a oblastmi Kypru, které nejsou kontrolovány vládou; odsuzuje skutečnost, že Turecko nadále porušuje rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 550(1984) a č. 789(1992), které vyzývají Turecko, aby předalo oblast Varoša jejím legitimním obyvatelům pod dočasnou správu OSN tím, že podpoří otevření města Varoša veřejnosti; domnívá se, že Turecko tak narušuje vzájemnou důvěru, a tudíž i vyhlídky na obnovení přímých rozhovorů o komplexním řešení kyperského problému; vyjadřuje v této souvislosti vážné znepokojení nad nedávnými novými nezákonnými činnostmi v oplocené oblasti Varoša, které vedly k otevření nové části pláže, jakož i nad nedávným podpisem výše zmíněného „hospodářského a finančního protokolu“, jehož prostřednictvím bude Turecko financovat projekty na rekonstrukci Varoši; vyzývá tureckou vládu, aby se vrátila k dialogu založenému na formátu OSN, což je jediná schůdná cesta k usmíření; vyzývá k obnovení jednání o znovusjednocení Kypru pod záštitou generálního tajemníka OSN, a to co nejdříve a na základě toho, co bylo naposledy dojednáno v roce 2017 v Crans-Montana; vyzývá Turecko, aby v plném rozsahu splnilo své závazky a provedlo dodatkový protokol k ankarské dohodě, a to nediskriminačním způsobem ve vztahu ke všem členským státům, včetně Kyperské republiky; vyjadřuje politování nad tím, že Turecko v normalizaci svých vztahů s Kyperskou republikou stále ještě nedosáhlo pokroku; zdůrazňuje, že spolupráce se všemi členskými státy EU, včetně Kyperské republiky, má i nadále zásadní význam v oblastech, jako je spravedlnost a vnitřní věci, a pokud jde o právní předpisy v oblasti letectví a spojení v letovém provozu;

45.  vyzývá Turecko, aby poskytlo společenství kyperských Turků nezbytný prostor k tomu, aby jednalo v souladu se svou úlohou legitimní komunity na tomto ostrově, což je právo zaručené Ústavou Kyperské republiky; vyzývá Komisi, aby zintenzivnila své úsilí o spolupráci se společenstvím kyperských Turků, a připomíná, že toto společenství patří do Evropské unie; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby ke sbližování obou komunit přistupovaly odvážněji; zdůrazňuje, že až dojde ke komplexnímu řešení kyperského problému, je třeba uplatňovat acquis EU na celém ostrově, a zároveň zdůrazňuje, že Kyperská republika je odpovědná za zintenzivnění svého úsilí o to, aby se kyperští Turci snadněji zapojili do EU; chválí důležitou práci Výboru pro pohřešované osoby složeného ze zástupců obou komunit a znovu oceňuje skutečnost, že po nejhorší fázi pandemie Turecko tomuto výboru postupně zlepšuje přístup k příslušným lokalitám, včetně vojenských oblastí; vyzývá Turecko, aby zvýšilo své úsilí o poskytování zásadně důležitých informací ze svých vojenských archivů a zlepšilo přístup ke svědkům v uzavřených oblastech; vyzývá Turecko, aby spolupracovalo s příslušnými mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy, při předcházení a boji proti nedovolenému obchodování a záměrnému ničení kulturního dědictví;

46.  připomíná, že odsoudil turecké vojenské zásahy v Sýrii, které představují závažné porušení mezinárodního práva a oslabují stabilitu a bezpečnost celého regionu; vyzývá Turecko, aby ukončilo nezákonnou okupaci severní Sýrie a Afrínu, a opakuje, že obavy o bezpečnost nemohou ospravedlnit jednostranné vojenské akce v cizí zemi; odsuzuje skutečnost, že Turecko a místní syrské frakce na územích okupovaných Tureckem beztrestně porušují práva civilistů a omezují jejich svobody; odsuzuje nelegitimní přesun syrských uprchlíků do severní Sýrie s cílem proměnit demografický profil syrské oblasti, kterou obývají zejména Kurdové; odsuzuje skutečnost, že Turecko i nadále nezákonně převádí syrské státní příslušníky do Turecka, aby čelili soudnímu řízení na základě obvinění z terorismu, která mohou vést až k doživotnímu odnětí svobody; odsuzuje pokračující turecké útoky na irácké území a vojenskou přítomnost Turecka na tomto území, zejména útoky na většinově jezídský region Sindžár, které brání návratu jezídů a křesťanů, kteří v roce 2014 uprchli z Islámského státu;

47.  vyzývá Turecko, aby se naplno zasazovalo o mírové řešení konfliktu v Libyi pod záštitou OSN; konstatuje, že přetrvávající zahraniční vměšování v Libyi nadále vážně narušuje provádění berlínského procesu vedeného OSN; vyzývá Turecko, aby plně dodržovalo zbrojní embargo uvalené Radou bezpečnosti OSN, plně spolupracovalo s vojenskou operací EU ve Středomoří IRINI (EUNAVFOR MED) a umožnilo účinnou spolupráci mezi touto operací a operací NATO nazvanou Sea Guardian; znovu odsuzuje podpis dvou memorand o porozumění mezi Tureckem a Libyí o komplexní bezpečnostní a vojenské spolupráci a o vymezení námořních zón, která jsou vzájemně propojena a jednoznačně porušují mezinárodní právo i příslušné rezoluce Rady bezpečnosti OSN a svrchovaná práva členských států EU; vyzývá Turecko, aby zaujalo konstruktivnější přístup ke stabilizaci Somálska a posílilo v této věci svou politickou a operativní koordinaci s EU;

Další postup ve vztazích mezi EU a Tureckem

48.  trvá na tom, že demokracie, právní stát a základní práva by měly zůstat jádrem vztahů mezi EU a Tureckem, ať už bude rámec jakýkoli, a že by se tyto vztahy měly pevně opírat o zásady mezinárodního práva, multilateralismu a dobrých sousedských vztahů; znovu potvrzuje, že proces přistoupení a jeho přístup založený na hodnotách je hlavním rámcem pro vztahy mezi EU a Tureckem, neboť je stále nejsilnějším nástrojem k vyvíjení normativního tlaku a představuje nejlepší rámec pro udržení demokratických a proevropských ambicí turecké společnosti a podporu harmonizace s EU; konstatuje, že v této fázi nevidí důvod k tomu, aby změnil svůj podmíněný postoj, pokud jde o formální pozastavení přístupových jednání s Tureckem; konstatuje, že tím, že se současná turecká vláda rozhodla otevřeně se postavit závazným rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva týkajícím se případu Osmana Kavaly a dalších, záměrně upustila od veškerých ambicí na to, aby byl za současné situace znovuotevřen proces přistoupení k EU; vybízí obě strany, aby současný stav svých vztahů přezkoumaly prostřednictvím komplexního dialogu na vysoké úrovni a aby se souběžně s procesem přistoupení zabývaly tím, jakými dalšími způsoby by bylo možné znovu navázat přepracované, vyvážené a vzájemné partnerství, které je silně podmíněno demokracií, dodržováním zásad právního státu a základními právy a svobodami, např. prostřednictvím aktualizované dohody o přidružení;

49.  konstatuje, že současný stav vztahu mezi EU a Tureckem může snadno vést k neuspokojivým výsledkům; vyzývá obě strany k obnovení rovnováhy svého vztahu tím, že svou spolupráci budou stavět na pevných základech a společných zájmech, a také tím, že získají sebejistotu, díky které se budou moci postavit nedostatku vzájemné důvěry, a současně nebudou podnikat žádné jednostranné kroky a zdrží se výroků dmýchajících nenávist;

50.  domnívá se, že EU by měla pokračovat ve všech možných příkladech dialogu, společného porozumění a sbližování postojů s Tureckem; vyzývá Turecko, aby se zapojilo do konstruktivního dialogu v duchu dobré víry – mimo jiné o otázkách zahraniční politiky, kde se názory Turecka a EU liší – s cílem znovu nalézt společný základ a společné porozumění s EU, obnovit dialog a spolupráci v oblasti dobrých sousedských vztahů a znovu v Turecku zahájit proces reforem; konstatuje, že vzhledem k různým prioritám orgánů EU stanoveným ve stávajících rámcích upravujících vztahy mezi EU a Tureckem je velmi obtížné nalézt účinný způsob dalšího postupu; vyjadřuje politování nad tím, že ve vztahu k Turecku v EU chybí dlouhodobá strategie, soudržná politika a důsledné vedení; vyzývá předsedkyni Komise, předsedu Evropské rady a místopředsedu Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby prokázali silnější a strategické vedení založené na hodnotách a náležitou odpovědnost vůči Parlamentu; naléhavě vyzývá orgány EU a členské státy, aby k této záležitosti přistupovaly soudržně a efektivně, neboť se týká jednoho z našich největších sousedů a nejdůležitějších partnerů, a vyzývá k úzké spolupráci mezi všemi orgány EU; vyzývá ESVČ, aby v souvislosti se vztahy s Tureckem zintenzivnila transatlantický dialog a spolupráci s Bidenovou vládou;

51.  domnívá se, že jako nezbytný krok ke zlepšení celkového stavu vztahů musí obě strany používat zdvořilý jazyk, vyvinout úsilí v boji proti stávajícím předsudkům a mylným představám a umožnit objektivnější a úplnější náhled na obraz druhé strany ve veřejném mínění, a zvrátit tak zhoršování vzájemného vnímání; vyzývá v tomto ohledu Komisi, aby zahájila komunikační politiku zaměřenou na zvyšování povědomí turecké společnosti o EU; zdůrazňuje, že útočná, revizionistická a agresivní rétorika pouze posiluje extrémní postoje na obou stranách a že čistě konfrontační přístup hraje do karet těm, kdo se snaží od sebe EU a Turecko vzdálit;

52.  vyzývá k další integraci Turecka jakožto sousední země do dlouhodobých politických programů EU zaměřených na budoucnost v oblasti zásadně důležité ekologické a digitální transformace a v oblasti zdraví, a vyzývá Komisi, aby zůstala otevřená, pokud jde o to, které další oblasti politiky by mohly být zajímavé pro obě strany, například o způsoby, jakými by Turecko mohlo být dále začleněno do hodnotových řetězců EU; vítá pokračující aktivní účast turecké společnosti na programech EU, zejména v oblasti vzdělávání, inovací, mládeže a sportu, neboť tyto programy vytvářejí užší mezilidská partnerství a pomáhají synchronizovat ekologickou a digitální transformaci mezi EU a Tureckem; vítá v tomto ohledu dohody, které Turecku udělují status přidružení k programům Horizont Evropa, Erasmus+ a Evropský sbor solidarity na období 2021–2027; bere na vědomí, že Komise pro Turecko vytvořila investiční platformu; vyzývá k tomu, aby byla tato platforma plně v souladu s politickými prioritami EU a aby splňovala podmínky nově zřízeného Evropského fondu pro udržitelný rozvoj plus (EFSD+) s cílem mezi evropskými a mezinárodními finančními institucemi určit a koordinovat vhodné investiční příležitosti na vnitrostátní i místní úrovni, a to s ohledem na ekologickou a digitální transformaci; zdůrazňuje, že úzké zapojení Parlamentu do strategické rady EFSD+, která je odpovědná za řízení investic a schvaluje vytváření investičních oken EFSD+, má zásadní význam pro zajištění demokratického dohledu nad tímto procesem;

53.  vítá, že Velké národní shromáždění Turecka nakonec souhlasilo s uspořádáním schůze Smíšeného parlamentního výboru EU-Turecko v březnu 2022, což byla první taková schůze od prosince 2018; trvá na tom, že parlamentní dialog zůstává velmi důležitou součástí vztahů mezi EU a Tureckem, a doufá, že Smíšený parlamentní výbor EU-Turecko bude řádně fungovat i v budoucnu;

o
o   o

54.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení předsedovi Evropské rady, Radě, Komisi, jakož i prezidentovi, vládě a parlamentu Turecké republiky, a žádá, aby toto usnesení bylo přeloženo do turečtiny.

(1) Úř. věst. L 330, 20.9.2021, s. 1.
(2) Úř. věst. L 134, 7.5.2014, s. 3.
(3) Úř. věst. L 291, 12.11.2019, s. 47.
(4) Úř. věst. L 372 I, 9.11.2020, s. 16.
(5) Úř. věst. L 400, 12.11.2021, s. 157.
(6) Úř. věst. C 15, 12.1.2022, s. 81.
(7) Úř. věst. C 99, 1.3.2022, s. 209.
(8) Úř. věst. C 456, 10.11.2021, s. 247.
(9) Úř. věst. C 425, 20.10.2021, s. 143.
(10) Úř. věst. C 328, 6.9.2016, s. 2.
(11) Úř. věst. C 132, 24.3.2022, s. 88.
(12) Přijaté texty, P9_TA(2021)0466.
(13) Doporučení Komise (EU) 2018/951 ze dne 22. června 2018 o normách pro orgány pro rovné zacházení (Úř. věst L 167, 4.7.2018, s. 28).

Poslední aktualizace: 27. září 2022Právní upozornění - Ochrana soukromí