(Zvláštní legislativní postup – konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (COM(2021)0565),

–  s ohledem na článek 115 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C9‑0041/2022),

–  s ohledem na článek 82 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A9‑0293/2022),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie změnila odpovídajícím způsobem;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh Pozměňovací návrh 1 Návrh směrnice Bod odůvodnění 1 (1)  Významnou politickou prioritou Unie zůstává zajištění spravedlivého a účinného zdanění na vnitřním trhu a boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům. Přestože v posledních letech došlo v této oblasti k významnému pokroku, zejména v důsledku přijetí směrnice Rady (EU) 2016/116410 týkající se boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem a rozšíření oblasti působnosti směrnice Rady 2011/16/EU11 o správní spolupráci, jsou nezbytná další opatření pro boj s konkrétně zjištěnými praktikami vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků, které stávající právní rámec Unie zcela nezachycuje. Zejména nadnárodní skupiny často vytvářejí podniky bez minimální podstaty, aby snížily svou celkovou daňovou povinnost, a to mimo jiné přesunem zisků z některých členských států s vysokým zdaněním, v nichž vykonávají hospodářskou činnost a vytvářejí hodnotu pro své podnikání. Tento návrh doplňuje pokrok, kterého se podařilo dosáhnout v oblasti transparentnosti podniků tím, že byly prostřednictvím rámce boje proti praní peněz zavedeny požadavky na informace o skutečném vlastnictví, které řeší situace, kdy jsou zakládány podniky za účelem utajení skutečného vlastnictví, ať už jde o vlastnictví podniků samotných, nebo aktiv v jejich správě a vlastnictví, jako jsou nemovitosti nebo majetek vysoké hodnoty. (1)  Významnou politickou prioritou Unie zůstává zajištění spravedlivého a účinného zdanění na vnitřním trhu a boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům. Přestože v posledních letech došlo v této oblasti k významnému pokroku, zejména v důsledku přijetí směrnice Rady (EU) 2016/116410 týkající se boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem a rozšíření oblasti působnosti směrnice Rady 2011/16/EU11 o správní spolupráci v oblasti daní, jsou nezbytná další opatření pro boj s konkrétně zjištěnými praktikami vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků, mimo jiné prostřednictvím zneužívání krycích subjektů, které stávající právní rámec Unie zcela nezachycuje. V tomto ohledu byla odhalena zjištění dokumentů Pandora Papers o zakládání krycích společností za účelem přesunu peněz mezi bankovními účty, vyhýbání se daňovým povinnostem a provádění finančních trestných činů, včetně praní peněz, a obcházení sankcí Unie vůči ruským oligarchům. Zejména nadnárodní skupiny často vytvářejí podniky bez minimální ekonomické podstaty, aby snížily svou celkovou daňovou povinnost, a to mimo jiné přesunem zisků z některých členských států s vysokým zdaněním, v nichž vykonávají hospodářskou činnost a vytvářejí hodnotu pro své podnikání. Tento návrh doplňuje pokrok, kterého se podařilo dosáhnout v oblasti transparentnosti podniků tím, že byly prostřednictvím rámce boje proti praní peněz zavedeny požadavky na informace o skutečném vlastnictví, které řeší situace, kdy jsou zakládány podniky za účelem utajení skutečného vlastnictví, ať už jde o vlastnictví podniků samotných, nebo aktiv v jejich správě a vlastnictví, jako jsou nemovitosti nebo majetek vysoké hodnoty. __________________ __________________ 10 Směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (Úř. věst. L 193, 19.7.2016, s. 1). 10 Směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (Úř. věst. L 193, 19.7.2016, s. 1). 11 Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1). 11 Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1). Pozměňovací návrh 2 Návrh směrnice Bod odůvodnění 1 a (nový) (1a)  Mohou existovat pádné důvody pro využívání společností s minimální ekonomickou podstatou. Je proto důležité zaručit přiměřený právní rámec, který bude chránit postavení malých a středních podniků, jež využívají právní struktury k podpoře investic, dodržování vnitrostátních právních předpisů nebo působení na různých vnitrostátních trzích, a zároveň konkrétně stanovit právní předpisy týkající se zneužívání krycích subjektů s cílem vyhnout se zdanění. Kvalita a úplnost údajů jsou proto nezbytné k tomu, aby bylo možné co nejlépe využít výhod plynoucích z této směrnice. Pozměňovací návrh 3 Návrh směrnice Bod odůvodnění 1 b (nový) (1b)  Neexistence mezinárodního nástroje k řešení problému zneužívání krycích subjektů pro daňové účely vytváří významnou mezeru v celosvětovém úsilí o boj proti daňovým podvodům a únikům a agresivnímu daňovému plánování. Kromě toho vytváří nerovné podmínky mezi podniky. Neexistence takového nástroje potvrzuje význam právních norem stanovených v této směrnici. Je nezbytné zajistit, aby povinnosti stanovené v této směrnici byly přiměřené, a účinné z daňového hlediska a aby byla ochráněna konkurenceschopnost podniků Unie. Pozměňovací návrh 4 Návrh směrnice Bod odůvodnění 1 c (nový) (1c)  Zneužívání krycích subjektů pro daňové účely vede v Unii ke snížení daňové povinnosti a k daňovým ztrátám. Je proto nezbytné, aby tato směrnice stanovila ambiciózní a přiměřené normy pro definování společných minimálních požadavků na obsah, pro zlepšení výměny informací mezi vnitrostátními daňovými správami a pro odrazování od využívání krycích subjektů, jež propagují někteří zprostředkovatelé. Pozměňovací návrh 5 Návrh směrnice Bod odůvodnění 2 (2)  Uznává se, že v členském státě mohou být zakládány podniky bez minimální podstaty s hlavním cílem získat daňové zvýhodnění, zejména prostřednictvím eroze základu daně jiného členského státu. I když některé členské státy vypracovaly právní nebo správní rámec na ochranu svého základu daně před takovými systémy, příslušná pravidla mají často omezený účinek, neboť se uplatňují pouze na území jednoho členského státu a účinně nezachycují situace, které se týkají více než jednoho členského státu. Kromě toho se vnitrostátní pravidla, která se v této oblasti uplatňují, v rámci Unie značně liší, přičemž některé členské státy nemají pro boj proti zneužívání podniků, které nemají žádnou podstatu pro daňové účely nebo je jejich podstata pro daňové účely minimální, vůbec žádná pravidla. (2)  Uznává se, že v členském státě mohou být zakládány podniky bez minimální podstaty s hlavním cílem získat daňové zvýhodnění, zejména prostřednictvím eroze základu daně jiného členského státu, čímž se vytváří příležitost k agresivnímu daňovému plánování. I když některé členské státy vypracovaly právní nebo správní rámec na ochranu svého základu daně před takovými systémy, příslušná pravidla mají často omezený účinek, neboť se uplatňují pouze na území jednoho členského státu a účinně nezachycují situace, které se týkají více než jednoho členského státu. Kromě toho se vnitrostátní pravidla, která se v této oblasti uplatňují, v rámci Unie značně liší, přičemž některé členské státy nemají pro boj proti zneužívání podniků, které nemají žádnou podstatu pro daňové účely nebo je jejich podstata pro daňové účely minimální, vůbec žádná pravidla. Je proto důležité vytvořit celounijní právní přístup k zajištění rámce pro ochranu integrity vnitřního trhu, který bude plně respektovat nejvyšší standardy přístupnosti, jednoduchosti a transparentnosti. Pozměňovací návrh 6 Návrh směrnice Bod odůvodnění 3 (3)  Je nezbytné stanovit společný rámec, aby byla posílena odolnost členských států vůči praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků spojeným s využíváním podniků, které nevykonávají hospodářskou činnost, i když se má za to, že ji vykonávají, a proto nemají žádnou podstatu pro daňové účely nebo je jejich podstata pro daňové účely jen minimální. Cílem je zajistit, aby podniky s chybějící minimální podstatou nebyly využívány jako nástroje pro daňové úniky nebo vyhýbání se daňovým povinnostem. Vzhledem k tomu, že tyto podniky mohou být usazeny v jednom členském státě, ale mohou být využívány způsobem vedoucím k erozi základu daně jiného členského státu, je zásadně důležité dohodnout se na společném souboru pravidel pro určení nedostačující podstaty pro daňové účely na vnitřním trhu, jakož i pro vymezení konkrétních daňových důsledků spojených s touto nedostatečnou podstatou. Pokud se zjistí, že určitý podnik má dostatečnou podstatu podle této směrnice, nemělo by to bránit členským státům v tom, aby nadále uplatňovaly pravidla proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům, pokud jsou v souladu s právem Unie. (3)  Je nezbytné stanovit společný rámec, aby byla posílena odolnost členských států vůči praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků spojeným s využíváním podniků, které nevykonávají hospodářskou činnost, i když se má za to, že ji vykonávají, a proto nemají žádnou podstatu pro daňové účely nebo je jejich podstata pro daňové účely jen minimální. Cílem je zajistit, aby podniky s chybějící minimální podstatou nebyly využívány jako nástroje pro daňové úniky nebo vyhýbání se daňovým povinnostem. Vzhledem k tomu, že tyto podniky mohou být usazeny v jednom členském státě, ale mohou být využívány způsobem vedoucím k erozi základu daně jiného členského státu, je zásadně důležité dohodnout se na společném souboru pravidel pro určení nedostačující podstaty pro daňové účely na vnitřním trhu, jakož i pro vymezení konkrétních daňových důsledků spojených s touto nedostatečnou podstatou. Pokud se zjistí, že určitý podnik má dostatečnou podstatu, nemělo by to bránit členským státům v tom, aby nadále uplatňovaly přísnější minimální pravidla týkající se podstaty a jiná pravidla proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům, pokud jsou v souladu s právem Unie. Pozměňovací návrh 7 Návrh směrnice Bod odůvodnění 3 a (nový) (3a)  Pro dosažení cílů této směrnice je nanejvýš důležité zvýšit kapacitu daňových správ a zlepšit výměnu informací v celé Unii. Je nezbytné, aby členské státy sdílely příslušné informace, k nimž mají přístup, zavedly systémy podporující výměnu těchto informací a jako poslední krok vymáhaly navrhované sankce vůči subjektům, které nesplňují požadavky. Na podporu této směrnice by Komise měla navrhnout konkrétní činnosti v rámci programu Fiscalis. Pozměňovací návrh 8 Návrh směrnice Bod odůvodnění 4 (4)  Aby byl zajištěn komplexní přístup, měla by se pravidla vztahovat na všechny podniky v Unii, které podléhají dani v členském státě, bez ohledu na jejich právní formu a právní postavení, pokud mají daňovou rezidenci v členském státě a jsou způsobilé získat potvrzení o daňové rezidenci v tomto členském státě. (4)  Aby byl zajištěn komplexní a přiměřený přístup, měla by se pravidla vztahovat na podniky v Unii, které podléhají dani v členském státě, bez ohledu na jejich právní formu a právní postavení, pokud mají daňovou rezidenci v členském státě a jsou způsobilé získat potvrzení o daňové rezidenci v tomto členském státě. Tato široká oblast působnosti je zmírněna souborem norem týkajících se hospodářské činnosti podniků začleněných do rozsahu této směrnice. Pozměňovací návrh 9 Návrh směrnice Bod odůvodnění 5 (5)  Aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu, proporcionalita a účinnost případných pravidel, bylo by žádoucí omezit jejich působnost na podniky, u nichž existuje riziko zjištění, že jim chybí minimální podstata a jsou využívány s hlavním cílem získat daňové zvýhodnění. Bylo by proto důležité stanovit vstupní kritérium ve formě souboru tří kumulativních, indikativních podmínek, aby bylo možné dospět k závěru, které podniky jsou dostatečně rizikové, jak je uvedeno výše, aby bylo odůvodněno, že se na ně má vztahovat oznamovací povinnost. První podmínka by měla umožnit identifikaci podniků, u nichž se má za to, že vykonávají převážně geograficky mobilní hospodářské činnosti, neboť místo, kde jsou tyto činnosti skutečně vykonávány, je obvykle obtížnější určit. Tyto činnosti obvykle vedou k významným tokům pasivních příjmů. Proto by tuto podmínku splňovaly podniky, jejichž příjmy sestávají převážně z toků pasivních příjmů. Mělo by se rovněž vzít v úvahu, že subjekty vlastnící aktiva pro soukromé účely, jako jsou nemovitosti, jachty, trysková letadla, umělecká díla nebo samotný kapitál, nemusí mít po delší dobu žádné příjmy, ale přesto jim může vlastnictví těchto aktiv umožňovat významné daňové zvýhodnění. Vzhledem k tomu, že čistě vnitrostátní situace by nepředstavovaly riziko pro řádné fungování vnitřního trhu a nejlépe by se řešily na vnitrostátní úrovni, měla by se druhá podmínka zaměřit na podniky vykonávající přeshraniční činnosti. Výkon přeshraničních činností by měl být zjišťován s ohledem na povahu transakcí tuzemského nebo zahraničního podniku na straně jedné a na jeho majetek na straně druhé, neboť subjekty, které vlastní aktiva pouze pro soukromé, nepodnikatelské účely, nemusí po značnou dobu žádné transakce realizovat. Třetí podmínka by navíc měla poukazovat na podniky, které nemají žádné vlastní zdroje nebo nemají dostatečné vlastní zdroje pro výkon hlavních činností řízení. Za tímto účelem si podniky, které nedisponují přiměřenými vlastními zdroji, často najímají poskytovatele služeb v oblasti správy, řízení, korespondence a dodržování právních předpisů z řad třetích stran nebo uzavírají příslušné dohody s přidruženými podniky o poskytování těchto služeb za účelem vytvoření a udržení právní a daňové přítomnosti. Externí zajišťování pouze některých doplňkových služeb, jako jsou služby vedení účetnictví, zatímco hlavní činnosti i nadále vykonává podnik, by samo o sobě k tomu, aby podnik tuto podmínku splnil, nepostačovalo. I když tito poskytovatelé služeb mohou být regulováni pro jiné, nedaňové účely, jejich povinnosti pro tyto jiné účely nemohou vždy zmírnit riziko, že umožňují zakládání a udržování podniků zneužívaných k praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků. (5)  Aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu, proporcionalita a účinnost případných pravidel, bylo by žádoucí omezit jejich působnost na podniky, u nichž existuje riziko zjištění, že jim chybí minimální podstata a jsou využívány převážně k získání daňového zvýhodnění. Bylo by proto důležité stanovit vstupní kritérium ve formě souboru tří kumulativních, indikativních podmínek, aby bylo možné dospět k závěru, které podniky jsou dostatečně rizikové, jak je uvedeno výše, aby bylo odůvodněno, že se na ně má vztahovat oznamovací povinnost. Podniky by měly vstupní test provádět samy ve formě sebehodnocení. První podmínka by měla umožnit identifikaci podniků, u nichž se má za to, že vykonávají převážně geograficky mobilní hospodářské činnosti, neboť místo, kde jsou tyto činnosti skutečně vykonávány, je obvykle obtížnější určit. Tyto činnosti obvykle vedou k významným tokům pasivních příjmů. Proto by tuto podmínku splňovaly podniky, jejichž příjmy sestávají převážně z toků pasivních příjmů. Mělo by se rovněž vzít v úvahu, že subjekty vlastnící aktiva pro soukromé účely, jako jsou nemovitosti, jachty, umělecké předměty, trysková letadla, umělecká díla nebo samotný kapitál, nemusí mít po delší dobu žádné příjmy, ale přesto jim může vlastnictví těchto aktiv umožňovat významné daňové zvýhodnění. Vzhledem k tomu, že čistě vnitrostátní situace by nepředstavovaly riziko pro řádné fungování vnitřního trhu a nejlépe by se řešily na vnitrostátní úrovni, měla by se druhá podmínka zaměřit na podniky vykonávající přeshraniční činnosti. Výkon přeshraničních činností by měl být zjišťován s ohledem na povahu transakcí tuzemského nebo zahraničního podniku na straně jedné a na jeho majetek na straně druhé, neboť subjekty, které vlastní aktiva pouze pro soukromé, nepodnikatelské účely, nemusí po značnou dobu žádné transakce realizovat. Třetí podmínka by navíc měla poukazovat na podniky, které nemají žádné vlastní zdroje nebo nemají dostatečné vlastní zdroje pro výkon hlavních činností řízení. Za tímto účelem si podniky, které nedisponují přiměřenými vlastními zdroji, často najímají poskytovatele služeb v oblasti správy, řízení, korespondence a dodržování právních předpisů z řad třetích stran nebo uzavírají příslušné dohody s přidruženými podniky o poskytování těchto služeb za účelem vytvoření a udržení právní a daňové přítomnosti. Externí zajišťování některých doplňkových služeb, jako jsou služby vedení účetnictví, zatímco hlavní činnosti i nadále vykonává podnik, by samo o sobě k tomu, aby podnik tuto podmínku splnil, nepostačovalo. I když tito poskytovatelé služeb mohou být regulováni pro jiné, nedaňové účely, jejich povinnosti pro tyto jiné účely nemohou vždy zmírnit riziko, že umožňují zakládání a udržování podniků zneužívaných k praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků. Pozměňovací návrh 10 Návrh směrnice Bod odůvodnění 6 (6)  Bylo by spravedlivé ze zamýšlených pravidel vyloučit podniky, jejichž činnosti podléhají přiměřené úrovni transparentnosti, a tudíž nepředstavují riziko, že by jim chyběla podstata pro daňové účely. Z oblasti působnosti této směrnice by měly být rovněž vyloučeny společnosti, jejichž převoditelný cenný papír byl přijat k obchodování či byl kótován na regulovaném trhu nebo v rámci mnohostranného obchodního systému, jakož i některé finanční podniky, které jsou přímo či nepřímo přísně regulovány v Unii a podléhají zvýšeným požadavkům na transparentnost a dohled. Ani čistě holdingové podniky, které se nacházejí ve stejné jurisdikci jako provozní dceřiná společnost a jejich skutečný majitel či majitelé pravděpodobně neslouží k získání daňového zvýhodnění. Podobně je tomu v případě subholdingových podniků, které se nacházejí ve stejné jurisdikci jako jejich akcionář nebo nejvyšší mateřský subjekt. Z tohoto důvodu by měly být rovněž vyloučeny. Za podniky s chybějící minimální podstatou by rovněž neměly být považovány podniky, které za účelem výkonu svých činností na plný úvazek a na bázi exkluzivity zaměstnávají odpovídající počet osob. I když se důvodně neočekává, že by splnily vstupní kritérium, měly by být z důvodu právní jistoty výslovně vyloučeny. (6)  Je spravedlivé a přiměřené ze zamýšlených pravidel vyloučit podniky, jejichž činnosti podléhají přiměřené úrovni transparentnosti a daňové kontroly, a tudíž nepředstavují riziko, že by jim chyběla podstata pro daňové účely. Z oblasti působnosti této směrnice by měly být rovněž vyloučeny společnosti, jejichž převoditelný cenný papír byl přijat k obchodování či byl kótován na regulovaném trhu nebo v rámci mnohostranného obchodního systému, jakož i některé finanční podniky, které jsou přímo či nepřímo přísně regulovány v Unii a podléhají zvýšeným požadavkům na transparentnost a dohled. Ani čistě holdingové podniky, které se nacházejí ve stejné jurisdikci jako provozní dceřiná společnost a jejich skutečný majitel či majitelé pravděpodobně neslouží k získání daňového zvýhodnění. Podobně je tomu v případě subholdingových podniků, které se nacházejí ve stejné jurisdikci jako jejich akcionář nebo nejvyšší mateřský subjekt. Z tohoto důvodu by měly být rovněž vyloučeny. Toto vyloučení se výslovně vztahuje na podniky, které jsou regulovány nebo u nichž existuje jen malé riziko, že nebudou mít žádnou podstatu. Vyloučení by mělo být posuzováno podle jednotlivých subjektů a nemělo by být rozšířeno tak, aby se vztahovalo na celou skupinu. Pozměňovací návrh 11 Návrh směrnice Bod odůvodnění 8 (8)  Aby se usnadnilo provádění této směrnice, měly by podniky, u nichž existuje riziko zjištění, že jim chybí minimální podstata a jsou využívány s hlavním cílem získat daňové zvýhodnění, ve svém ročním daňovém přiznání uvést, že disponují minimální úrovní zdrojů, jako jsou osoby a prostory v členském státě daňové rezidence, a v takovém případě předložit listinné důkazy. Ačkoli se uznává, že různé činnosti mohou vyžadovat jinou úroveň nebo druh zdrojů, za všech okolností by se očekávala společná minimální úroveň zdrojů. Toto posouzení by mělo být určeno pouze k identifikaci podstaty podniků pro daňové účely a nezpochybňuje úlohu, kterou mají „poskytovatelé svěřenských služeb nebo služeb pro obchodní společnosti“ ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/84912 při identifikaci praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů a financování terorismu. Naopak neexistence minimální úrovně zdrojů může být považována za známku chybějící podstaty, pokud již existuje riziko zjištění, že podniku chybí podstata pro daňové účely. Aby byla zajištěna slučitelnost s příslušnými mezinárodními normami, měla by společná minimální úroveň vycházet ze stávajících unijních a mezinárodních norem týkajících se významné hospodářské činnosti v souvislosti s preferenčními daňovými režimy nebo v případě absence zdanění právnických osob13, které byly vypracovány v rámci Fóra o škodlivých daňových praktikách. Je nezbytné stanovit, že spolu s daňovým přiznáním musí být předloženy listinné důkazy na podporu prohlášení podniku, že disponuje minimálními zdroji. To je rovněž nezbytné k tomu, aby si správní orgán mohl utvořit názor založený na skutečnostech a okolnostech týkajících se daného podniku a rozhodnout se, zda zahájí kontrolu. (8)  Aby se usnadnilo provádění této směrnice, měly by podniky začleněné do oblasti působnosti této směrnice, u nichž existuje riziko zjištění, že jim chybí minimální podstata a jsou využívány s hlavním cílem získat daňové zvýhodnění, ve svém ročním daňovém přiznání uvést, že disponují minimální úrovní zdrojů, zejména jako jsou osoby a prostory v členském státě daňové rezidence, a v takovém případě předložit listinné důkazy. Požadavek týkající se prostor v členském státě by měl vzít v úvahu rozšiřování práce na dálku, v souvislosti s níž legitimní podniky zmenšují své prostory a odklánějí se od zachování výlučných prostor. Ačkoli se uznává, že různé činnosti mohou vyžadovat jinou úroveň nebo druh zdrojů, za všech okolností by se očekávala společná minimální úroveň zdrojů. Toto posouzení by mělo být určeno pouze k identifikaci podstaty podniků pro daňové účely a nezpochybňuje úlohu, kterou mají „poskytovatelé svěřenských služeb nebo služeb pro obchodní společnosti“ ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/84912 při identifikaci praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů a financování terorismu. Naopak neexistence minimální úrovně zdrojů může být považována za známku chybějící podstaty, pokud již existuje riziko zjištění, že podniku chybí podstata pro daňové účely. Aby byla zajištěna slučitelnost s příslušnými mezinárodními normami, měla by společná minimální úroveň vycházet ze stávajících unijních a mezinárodních norem týkajících se významné hospodářské činnosti v souvislosti s preferenčními daňovými režimy nebo v případě absence zdanění právnických osob13, které byly vypracovány v rámci Fóra o škodlivých daňových praktikách. Je nezbytné stanovit, že spolu s daňovým přiznáním musí být předloženy listinné důkazy na podporu prohlášení podniku, že disponuje minimálními zdroji. To je rovněž nezbytné k tomu, aby si správní orgán mohl utvořit názor založený na skutečnostech a okolnostech týkajících se daného podniku a rozhodnout se, zda zahájí kontrolu. __________________ __________________ 12 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73). 12 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73). 13 Generální sekretariát Rady, 9637/18 FISC 241 ECOFIN 555, Kodex chování (zdanění podniků), Pokyny k výkladu třetího kritéria; Projekt OECD/G20 proti erozi základu daně a přesunu zisku, účinnější boj proti škodlivým daňovým praktikám, se zohledněním transparentnosti a podstaty, opatření č. 5: závěrečná zpráva. 13 Generální sekretariát Rady, 9637/18 FISC 241 ECOFIN 555, Kodex chování (zdanění podniků), Pokyny k výkladu třetího kritéria; Projekt OECD/G20 proti erozi základu daně a přesunu zisku, účinnější boj proti škodlivým daňovým praktikám, se zohledněním transparentnosti a podstaty, opatření č. 5: závěrečná zpráva. Pozměňovací návrh 12 Návrh směrnice Bod odůvodnění 9 (9)  V zájmu zajištění daňové jistoty je nezbytné stanovit společná pravidla pro obsah prohlášení podniků. U podniků, které splňují vstupní kritérium, a proto se na ně vztahují oznamovací povinnosti, by se mělo mít za to, že jim chybí podstata pro daňové účely, pokud rovněž prohlásí, že nedisponují jedním či více prvky, které kumulativně představují minimální úroveň podstaty, nebo neposkytnou požadované podpůrné důkazy. U podniků, které prohlásí, že disponují všemi prvky minimální úrovně podstaty a poskytnou požadovanou podpůrnou dokumentaci, by se mělo namísto toho mít za to, že minimální podstatu pro daňové účely mají, a žádné další povinnosti a důsledky podle této směrnice by se na ně neměly vztahovat. Tím by však neměly být dotčeny žádné platné právní předpisy a právo správního orgánu provést kontrolu, a to i na základě podpůrné dokumentace, a případně dospět k jinému závěru. (9)  V zájmu zajištění daňové jistoty a stability je nezbytné stanovit společná pravidla pro obsah prohlášení podniků. U podniků, které splňují vstupní kritérium, a proto se na ně vztahují oznamovací povinnosti, by se mělo mít za to, že jim chybí podstata pro daňové účely, pokud rovněž prohlásí, že nedisponují jedním či více prvky, které kumulativně představují minimální úroveň podstaty, nebo neposkytnou požadované podpůrné důkazy. U podniků, které prohlásí, že disponují všemi prvky minimální úrovně podstaty a poskytnou požadovanou podpůrnou dokumentaci, by se mělo namísto toho mít za to, že minimální podstatu pro daňové účely mají, a žádné další povinnosti a důsledky podle této směrnice by se na ně neměly vztahovat. Tím by však neměly být dotčeny žádné platné právní předpisy a právo správního orgánu provést kontrolu, a to i na základě podpůrné dokumentace. Aby mohly členské státy účinně přidělovat zdroje daňové správy, měly by mít členské státy možnost určit období, během něhož se předpokládá, že podnik má minimální podstatu, za předpokladu, že se skutkové a právní okolnosti podniku během tohoto období nezmění. Pozměňovací návrh 13 Návrh směrnice Bod odůvodnění 10 (10)  Uznává se, že otázka, zda podnik skutečně vykonává hospodářskou činnost pro daňové účely nebo slouží především k vyhýbání se daňovým povinnostem nebo k daňovým únikům, je v konečném důsledku otázkou skutečností a okolností. To by mělo být posuzováno u každého konkrétního podniku individuálně. Podniky, u nichž se má za to, že nemají minimální podstatu pro daňové účely, by proto měly mít právo prokázat opak, včetně toho, že neslouží primárně daňovým cílům, a měly by mít právo tuto domněnku vyvrátit. Po splnění svých oznamovacích povinností podle této směrnice by měly správním orgánům členského státu, v němž jsou daňovými rezidenty, poskytnout dodatečné informace. I když mohou poskytnout jakékoli další informace, které budou považovat za vhodné, je nezbytné stanovit společné požadavky na to, jaké dokumenty mohou představovat vhodné dodatečné důkazy, které by proto měly být ve všech případech vyžadovány. Pokud se členský stát bude na základě těchto dodatečných důkazů domnívat, že podnik uspokojivě vyvrátil domněnku chybějící podstaty, měl by být schopen vydat rozhodnutí potvrzující, že podnik má minimální podstatu pro daňové účely v souladu s touto směrnicí. Toto rozhodnutí může zůstat v platnosti, dokud se nezmění skutkové a právní okolnosti podniku, a to až po dobu 6 let od vydání rozhodnutí. To umožní omezit zdroje přidělené na případy, u nichž bylo prokázáno, že nejsou krycím subjektem ve smyslu směrnice. (10)  Hodnocení, zda podnik skutečně vykonává hospodářskou činnost pro daňové účely nebo slouží především k vyhýbání se daňovým povinnostem nebo k daňovým únikům, je v konečném důsledku otázkou skutečností a okolností. To by mělo být posuzováno u každého konkrétního podniku individuálně. Podniky, u nichž se má za to, že nemají minimální podstatu pro daňové účely, by proto měly mít právo prokázat opak, včetně toho, že neslouží primárně daňovým cílům, a měly by mít právo tuto domněnku vyvrátit. Po splnění svých oznamovacích povinností podle této směrnice by měly správním orgánům členského státu, v němž jsou daňovými rezidenty, poskytnout nezbytné informace. I když mohou poskytnout jakékoli další informace, které budou považovat za vhodné, je nezbytné stanovit společné požadavky na to, jaké dokumenty mohou představovat vhodné dodatečné důkazy, které by proto měly být ve všech případech vyžadovány. Pokud se členský stát bude na základě těchto dodatečných důkazů domnívat, že podnik uspokojivě vyvrátil domněnku chybějící podstaty, měl by být schopen vydat rozhodnutí potvrzující, že podnik má minimální podstatu pro daňové účely v souladu s touto směrnicí. Toto rozhodnutí může zůstat v platnosti, dokud se nezmění skutkové a právní okolnosti podniku, a to až po dobu 5 let od vydání rozhodnutí. To umožní omezit zdroje přidělené na případy, u nichž bylo prokázáno, že nejsou krycím subjektem ve smyslu směrnice. Pozměňovací návrh 14 Návrh směrnice Bod odůvodnění 11 (11)  Vzhledem k tomu, že cílem této směrnice je předcházet vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům, kterým by se prostřednictvím činností podniků bez minimální podstaty mohlo dařit, a v zájmu zajištění daňové jistoty a posílení řádného fungování vnitřního trhu je nanejvýš důležité stanovit možnost osvobození pro podniky, které splňují vstupní kritérium, avšak jejichž zapojení nemá žádný skutečně příznivý dopad na celkovou daňovou situaci skupiny daného podniku nebo jeho skutečného majitele či majitelů. Z tohoto důvodu by tyto podniky měly být oprávněny požádat správní orgány členského státu, v němž jsou daňovými rezidenty, o vydání rozhodnutí, které je předem osvobodí od povinnosti dodržovat navrhovaná pravidla v plném rozsahu. Toto osvobození by mělo být rovněž časově omezeno, aby správní orgány mohly pravidelně ověřovat, zda skutkové a právní okolnosti odůvodňující rozhodnutí o osvobození zůstávají v platnosti. Potenciální prodloužená doba trvání takového rozhodnutí zároveň umožní omezit zdroje přidělené na případy, které by měly být vyňaty z oblasti působnosti směrnice. (11)  Vzhledem k tomu, že cílem této směrnice je předcházet vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům prostřednictvím činností podniků bez minimální podstaty, a v zájmu zajištění daňové jistoty a posílení řádného fungování vnitřního trhu je nanejvýš důležité stanovit možnost osvobození pro podniky, které splňují vstupní kritérium, avšak jejichž zapojení nemá žádný skutečně příznivý dopad na celkovou daňovou situaci skupiny daného podniku nebo jeho skutečného majitele či majitelů. Z tohoto důvodu by tyto podniky měly být oprávněny požádat správní orgány členského státu, v němž jsou daňovými rezidenty, o vydání rozhodnutí, které je předem osvobodí od povinnosti dodržovat navrhovaná pravidla v plném rozsahu, aniž by po něm bylo vyžadováno provedení testu podstaty, pokud může prokázat neexistenci daňové výhody pro dotčený subjekt. Toto osvobození by mělo být rovněž časově omezeno, aby správní orgány mohly pravidelně ověřovat, zda skutkové a právní okolnosti odůvodňující rozhodnutí o osvobození zůstávají v platnosti. Potenciální prodloužená doba trvání takového rozhodnutí zároveň umožní omezit zdroje přidělené na případy, které by měly být vyňaty z oblasti působnosti směrnice. Pozměňovací návrh 15 Návrh směrnice Bod odůvodnění 13 (13)  K zajištění účinnosti navrhovaného rámce je nezbytné stanovit vhodné daňové důsledky pro podniky, které nemají minimální podstatu pro daňové účely. Podnikům, které splnily vstupní kritérium a u nichž se má za to, že jim chybí podstata pro daňové účely, přičemž navíc nepředložily důkaz o opaku nebo důkaz o tom, že neslouží k získání daňového zvýhodnění, by nemělo být dovoleno využívat ustanovení dohod a úmluv upravujících zamezení dvojího zdanění příjmů a případně kapitálu, jejichž stranou je členský stát jejich daňové rezidence, ani jakékoli jiné dohody, včetně ustanovení mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic, které mají rovnocenný účel nebo účinek. Těmto podnikům by nemělo být dovoleno využívat výhod směrnice Rady 2011/96/EU14 a směrnice Rady 2003/49/ES15.Za tímto účelem by tyto podniky neměly mít nárok na potvrzení o daňové rezidenci, pokud jim bude sloužit k získání takového zvýhodnění. Členský stát, v němž je podnik daňovým rezidentem, by proto měl vydání potvrzení o daňové rezidenci odmítnout. Alternativně by tento členský stát měl být schopen takové potvrzení vydat, přičemž ve formě upozornění uvede, že by ho podnik neměl používat k získání výše uvedených daňových zvýhodnění. Toto odmítnutí vydat potvrzení o daňové rezidenci nebo (alternativně) vydat zvláštní potvrzení o daňové rezidenci by nemělo rušit vnitrostátní předpisy členského státu podniku, pokud jde o daňovou rezidenci a příslušné povinnosti s ní spojené. Spíše by sloužilo k informování ostatních členských států a třetích zemí o tom, že by neměly být přiznány žádné daňové úlevy nebo vrácení daně v souvislosti s transakcemi, do nichž je tento podnik zapojen, na základě jakékoli smlouvy s členským státem podniku nebo případně směrnic Unie. (13)  K zajištění účinnosti navrhovaného rámce je nezbytné stanovit vhodné daňové důsledky pro podniky, které nemají minimální podstatu pro daňové účely. Podnikům, které splnily vstupní kritérium a u nichž se má za to, že jim chybí podstata pro daňové účely, přičemž navíc nepředložily důkaz o opaku nebo důkaz o tom, že neslouží k získání daňového zvýhodnění, by nemělo být dovoleno využívat ustanovení dohod a úmluv upravujících zamezení dvojího zdanění příjmů a případně kapitálu, jejichž stranou je členský stát jejich daňové rezidence, ani jakékoli jiné dohody, včetně ustanovení mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic, které mají rovnocenný účel nebo účinek. Těmto podnikům by nemělo být dovoleno využívat směrnice Rady 2011/96/EU14 a směrnice Rady 2003/49/ES15. Za tímto účelem by tyto podniky neměly mít nárok na potvrzení o daňové rezidenci, pokud to slouží k získání těchto výhod. Členský stát, v němž je podnik daňovým rezidentem, by proto měl vydání potvrzení o daňové rezidenci odmítnout a vydat prohlášení o důvodech, na nichž bylo toto rozhodnutí založeno. Toto odmítnutí vydat potvrzení o daňové rezidenci by nemělo rušit vnitrostátní předpisy členského státu podniku, pokud jde o daňovou rezidenci a příslušné povinnosti s ní spojené. Spíše by sloužilo k informování ostatních členských států a třetích zemí o tom, že by neměly být přiznány žádné daňové úlevy nebo vrácení daně v souvislosti s transakcemi, do nichž je tento podnik zapojen, na základě jakékoli smlouvy s členským státem podniku nebo případně směrnic Unie. __________________ __________________ 14 Směrnice Rady 2011/96/EU ze dne 30. listopadu 2011 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (Úř. věst. L 345, 29.12.2011, s. 8). 14 Směrnice Rady 2011/96/EU ze dne 30. listopadu 2011 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (Úř. věst. L 345, 29.12.2011, s. 8). 15 Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (Úř. věst. L 157, 26.6.2003, s. 49). 15 Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států (Úř. věst. L 157, 26.6.2003, s. 49). Pozměňovací návrh 16 Návrh směrnice Bod odůvodnění 13 a (nový) (13a)  Komise a členské státy by měly zajistit, aby tyto daňové důsledky byly formulovány jednotně ve vztahu ke stávajícím dvoustranným daňovým smlouvám uzavřeným mezi členskými státy a třetími zeměmi. Pozměňovací návrh 17 Návrh směrnice Bod odůvodnění 15 (15)  Směrnice 2011/16/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna. (15)  S ohledem na to, že směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci (DAC) stanovila pravidla a postupy pro spolupráci mezi členskými státy v oblasti výměny informací mezi daňovými správami členských států, zejména pokud jde o automatickou výměnu informací pro daňové účely, měla by být tato směrnice odpovídajícím způsobem změněna tak, aby členským státům umožnila automatickou výměnu informací získaných v rámci této směrnice. Pozměňovací návrh 18 Návrh směrnice Bod odůvodnění 16 (16)  V zájmu zvýšení účinnosti by členské státy měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních pravidel, kterými se provádí tato směrnice. Takové sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující. V zájmu zajištění daňové jistoty a minimální úrovně koordinace ve všech členských státech je nezbytné stanovit minimální peněžitou sankci, a to i s ohledem na situaci každého jednotlivého podniku. Navrhovaná pravidla se opírají o sebehodnocení podniků, pokud jde o to, zda splňují vstupní kritéria, či nikoli. Ve snaze dosáhnout účinnosti těchto ustanovení a současně motivovat k jejich odpovídajícímu dodržování v celé Unii a s ohledem na skutečnost, že krycí podnik v jednom členském státě může být využit k erozi základu daně jiného členského státu, je důležité, aby každý členský stát měl právo požádat jiný členský stát o provedení daňových kontrol podniků, u nichž existuje riziko, že nesplňují minimální podstatu definovanou v této směrnici. Pro posílení účinnosti je proto nezbytné, aby dožádaný členský stát měl povinnost takovou kontrolu provést a sdílet informace o výsledku, a to i v případě, že nebude existovat žádné zjištění, že je podnik „krycím“ subjektem. (16)  V zájmu zvýšení účinnosti by členské státy měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních pravidel, kterými se provádí tato směrnice. Takové sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující. V zájmu zajištění daňové jistoty a minimální úrovně koordinace ve všech členských státech je nezbytné stanovit minimální peněžitou sankci, a to i s ohledem na situaci každého jednotlivého podniku. Navrhovaná pravidla se opírají o sebehodnocení podniků prováděné s cílem určit, zda splňují vstupní kritéria, či nikoli. Ve snaze dosáhnout účinnosti těchto ustanovení a současně motivovat k jejich odpovídajícímu dodržování v celé Unii a s ohledem na skutečnost, že krycí podnik v jednom členském státě může být využit k erozi základu daně jiného členského státu, je důležité, aby každý členský stát měl právo požádat jiný členský stát o provedení společných daňových kontrol podniků, u nichž existuje riziko, že nesplňují minimální podstatu definovanou v této směrnici. Společné kontroly umožňují sdílení odborných znalostí, čímž zajišťují úplné zjištění skutečností a podporují přijetí výsledků kontroly. Směrnice Rady (EU) 2021/51416 vytvořila jednotný rámec pro společné kontroly, a ty by proto měly být ve vhodných případech používány. ________________ 16 Směrnice Rady (EU) 2021/514 ze dne 22. března 2021, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní (Úř. věst. L 104, 25.3.2021, s. 1). Pozměňovací návrh 19 Návrh směrnice Bod odůvodnění 18 (18)  Za účelem vyhodnocení účinnosti navrhovaných nových pravidel by Komise měla vypracovat hodnocení na základě informací poskytnutých členskými státy a dalších dostupných údajů. Zpráva Komise by měla být zveřejněna. (18)  Za účelem vyhodnocení účinnosti navrhovaných nových pravidel, jakož i dopadu této směrnice na daňové příjmy v členských státech a na kapacity daňové správy, by Komise měla vypracovat hodnocení na základě informací poskytnutých členskými státy a dalších dostupných údajů. Zpráva Komise by měla být zveřejněna a případně doplněna přezkumem s cílem zvýšit účinnost této směrnice a legislativním návrhem na změnu této směrnice. Pozměňovací návrh 20 Návrh směrnice Čl. 3 – odst. 1 – bod 5 5)  „skutečným majitelem“ skutečný majitel ve smyslu čl. 3 bodu 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849; 5)  „skutečným majitelem“ skutečný majitel ve smyslu čl. 2 bodu 22 [vložte prosím odkaz – návrh nařízení o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu – (COM(2021)0420); Pozměňovací návrh 21 Návrh směrnice Čl. 3 – odst. 1 – bod 6 a (nový) 6a)  „daňovou výhodou“ snížení povinných závazků podniku vůči vládě státu daňové rezidence. Pozměňovací návrh 22 Návrh směrnice Čl. 6 – odst. 1 – pododstavec 1 – návětí 1.  Členské státy zajistí, aby podniky splňující následující kritéria podávaly oznámení příslušným orgánům členských států v souladu s článkem 7: 1.  Členské státy zajistí, aby podniky splňující následující kumulativní kritéria podávaly oznámení příslušným orgánům členských států v souladu s článkem 7: Pozměňovací návrh 23 Návrh směrnice Čl. 6 – odst. 1 – pododstavec 1 – písm. a a)  příslušným příjmem je více než 75 % výnosů podniku v předchozích dvou zdaňovacích obdobích; a)  příslušným příjmem je více než 65 % výnosů podniku v předchozích dvou zdaňovacích obdobích; Pozměňovací návrh 24 Návrh směrnice Čl. 6 – odst. 1 – pododstavec 1 – písm. b – bod i i)  více než 60 % účetní hodnoty aktiv podniku spadajících do oblasti působnosti čl. 4 písm. e) a f) se v předchozích dvou zdaňovacích obdobích nacházelo mimo členský stát podniku; i)  více než 55 % účetní hodnoty aktiv podniku spadajících do oblasti působnosti čl. 4 písm. e) a f) se v předchozích dvou zdaňovacích obdobích nacházelo mimo členský stát podniku; Pozměňovací návrh 25 Návrh směrnice Čl. 6 – odst. 1 – pododstavec 1 – písm. b – bod ii ii)  alespoň 60 % příslušných příjmů podniku je získáváno nebo vypláceno prostřednictvím přeshraničních transakcí; ii)  více než 55 % příslušných příjmů podniku je získáváno nebo vypláceno prostřednictvím přeshraničních transakcí; Pozměňovací návrh 26 Návrh směrnice Čl. 6 – odst. 1 – pododstavec 1 – písm. c c)  v předchozích dvou zdaňovacích obdobích podnik zajišťoval správu každodenního provozu a rozhodování o významných funkcích externě. c)  v předchozích dvou zdaňovacích obdobích podnik zajišťoval správu každodenního provozu a rozhodování o významných funkcích externě třetí straně. Pozměňovací návrh 27 Návrh směrnice Čl. 6 – odst. 2 – pododstavec 1 – návětí 2.  Odchylně od odstavce 1 členské státy zajistí, aby se požadavky článku 7 nevztahovaly na podniky spadající do některé z těchto kategorií: 2.  Odchylně od odstavce 1 členské státy zajistí, aby se požadavky článku 7 nevztahovaly na následující podniky: Pozměňovací návrh 28 Návrh směrnice Čl. 6 – odst. 2 – pododstavec 1 – písm. e e)  podniky s nejméně pěti vlastními zaměstnanci v přepočtu na plné pracovní úvazky nebo se zaměstnanci, kteří vykonávají výhradně činnosti vytvářející příslušné příjmy; vypouští se Pozměňovací návrh 29 Návrh směrnice Čl. 7 – odst. 1 – písm. a a)  podnik má vlastní prostory v členském státě nebo prostory pro své výlučné užívání; a)  podnik má vlastní prostory v členském státě nebo prostory pro své výlučné užívání nebo prostory sdílené se subjekty v rámci stejné skupiny; Pozměňovací návrh 30 Návrh směrnice Čl. 7 – odst. 1 – písm. b b)  podnik má alespoň jeden vlastní aktivní bankovní účet v Unii; b)  podnik má v Unii alespoň jeden vlastní a aktivní bankovní účet nebo účet elektronických peněz, na který mu přichází příslušný příjem; Pozměňovací návrh 31 Návrh směrnice Čl. 7 – odst. 1 – písm. c – bod i – bod 2 2)  je osobou kvalifikovanou a oprávněnou přijímat rozhodnutí týkající se činností vytvářejících podniku příslušné příjmy nebo ve vztahu k aktivům podniku; 2)  je osobou oprávněnou přijímat rozhodnutí týkající se činností vytvářejících podniku příslušné příjmy nebo ve vztahu k aktivům podniku; Pozměňovací návrh 32 Návrh směrnice Čl. 7 – odst. 1 – písm. c – bod i – bod 3 3)  aktivním a samostatným způsobem pravidelně využívá oprávnění uvedené v bodě 2; vypouští se Pozměňovací návrh 33 Návrh směrnice Čl. 7 – odst. 1 – písm. c – bod i – bod 4 4)  není zaměstnancem podniku, který není přidruženým podnikem, a nevykonává funkci ředitele nebo rovnocennou funkci v jiných podnicích, které nejsou přidruženými podniky; vypouští se Pozměňovací návrh 34 Návrh směrnice Čl. 7 – odst. 1 – písm. c – bod ii ii)  většina zaměstnanců podniku v přepočtu na plné pracovní úvazky je daňovými rezidenty v členském státě podniku nebo v místě v takové maximální vzdálenosti od tohoto členského státu, která jim nebrání v řádném plnění jejich povinností, a tito zaměstnanci jsou kvalifikovaní pro výkon činností vytvářejících pro podnik příslušné příjmy. ii)  většina zaměstnanců podniku v přepočtu na plné pracovní úvazky má své obvyklé bydliště, jak je stanoveno v nařízení (ES) č. 593/2008 v členském státě podniku nebo v místě v takové maximální vzdálenosti od tohoto členského státu, která jim nebrání v řádném plnění jejich povinností, a tito zaměstnanci jsou kvalifikovaní pro výkon činností vytvářejících pro podnik příslušné příjmy. Pozměňovací návrh 35 Návrh směrnice Čl. 7 – odst. 2 – písm. g a (nové) ga)  přehled struktury podniku a přidružených podniků a veškerých významných ujednání o externím zajišťování služeb nebo činností, včetně odůvodnění struktury, jak je popsáno v kontextu standardizovaného formátu; Pozměňovací návrh 36 Návrh směrnice Čl. 7 – odst. 2 – písm. g b (nové) gb)  souhrnnou zprávu o listinných důkazech předložených podle tohoto odstavce, která obsahuje zejména: –  stručný popis povahy činností podniku; –  počet zaměstnanců v přepočtu na plné pracovní úvazky; –  částka zisku nebo ztráty před zdaněním a po zdanění. Pozměňovací návrh 37 Návrh směrnice Čl. 8 – odst. 1 1.  U podniku, který prohlásí, že splňuje všechny ukazatele minimální podstaty stanovené v čl. 7 odst. 1, a předloží uspokojivé podpůrné listinné důkazy v souladu s čl. 7 odst. 2, se má za to, že tento podnik má pro zdaňovací období minimální podstatu. 1.  U podniku, který prohlásí, že splňuje všechny ukazatele minimální podstaty stanovené v čl. 7 odst. 1, a předloží požadované podpůrné listinné důkazy v souladu s čl. 7 odst. 2, se má za to, že tento podnik má pro zdaňovací období minimální podstatu. Pozměňovací návrh 38 Návrh směrnice Čl. 8 – odst. 2 2.  U podniku, který prohlásí, že nesplňuje jeden či více ukazatelů stanovených v čl. 7 odst. 1, nebo nepředloží uspokojivé podpůrné listinné důkazy v souladu s čl. 7 odst. 2, se má za to, že tento podnik nemá pro zdaňovací období minimální podstatu. 2.  U podniku, který prohlásí, že nesplňuje jeden či více ukazatelů stanovených v čl. 7 odst. 1, nebo nepředloží požadované podpůrné listinné důkazy v souladu s čl. 7 odst. 2, se má za to, že tento podnik nemá pro zdaňovací období minimální podstatu. Pozměňovací návrh 39 Návrh směrnice Čl. 9 – odst. 1 1.  Členské státy přijmou vhodná opatření, aby umožnily podnikům, u nichž se má za to, že nemají minimální podstatu podle čl. 8 odst. 2, vyvrátit tuto domněnku tím, že poskytnou dodatečné podpůrné důkazy o obchodních činnostech, které vykonávají za účelem vytvoření příslušných příjmů. 1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby umožnily podnikům, u nichž se má za to, že nemají minimální podstatu podle čl. 8 odst. 2, bez zbytečného odkladu a nadměrných administrativních nákladů vyvrátit tuto domněnku tím, že poskytnou dodatečné podpůrné důkazy o obchodních činnostech, které vykonávají za účelem vytvoření příslušných příjmů. Pozměňovací návrh 40 Návrh směrnice Čl. 9 – odst. 2 – písm. a a)  dokument umožňující zjistit obchodní důvody, které vedly k založení podniku; a)  dokument umožňující zjistit obchodní důvody, které vedly k založení podniku v členském státě, v němž je činnost vykonávána; Pozměňovací návrh 41 Návrh směrnice Čl. 9 – odst. 2 – písm. b b)  informace o profilech zaměstnanců, včetně úrovně jejich zkušeností, jejich rozhodovací pravomoci v celkové organizaci, úlohy a pozice v organizačním schématu, druhu jejich pracovní smlouvy, jejich kvalifikace a doby trvání zaměstnání; b)  informace o profilech zaměstnanců na plný úvazek, na částečný úvazek a nezávislých pracovníků, zejména o úrovni jejich zkušeností, jejich rozhodovací pravomoci v celkové organizaci, úloze a postavení v organizačním schématu, typu jejich pracovní smlouvy, jejich kvalifikaci a době trvání zaměstnání, přičemž se zajistí vysoká úroveň ochrany údajů a soukromí; Pozměňovací návrh 42 Návrh směrnice Čl. 9 – odst. 3 a (nový) 3a.  Členský stát posoudí žádost o vyvrácení domněnky do devíti měsíců od podání žádosti. Žádost se považuje za přijatou, pokud členský stát po uplynutí devítiměsíční lhůty neodpoví. Pozměňovací návrh 43 Návrh směrnice Čl. 10 – odst. 1 1.  Členský stát přijme vhodná opatření, aby umožnil podniku, který splňuje kritéria stanovená v čl. 6 odst. 1, požádat o osvobození od jeho povinností podle této směrnice, pokud existence podniku nesníží daňovou povinnost jeho skutečného majitele či majitelů nebo skupiny, jíž je podnik členem, jako celku. 1.  Členský stát přijme nezbytná opatření, aby umožnil podniku, který splňuje kritéria stanovená v čl. 6 odst. 1, bez zbytečného odkladu a nadměrných administrativních nákladů požádat o osvobození od jeho povinností podle této směrnice, pokud existence podniku nesníží daňovou povinnost jeho skutečného majitele či majitelů nebo skupiny, jíž je podnik členem, jako celku. Pozměňovací návrh 44 Návrh směrnice Čl. 10 – odst. 2 2.  Členský stát může přiznat toto osvobození na jedno zdaňovací období, pokud podnik předloží dostatečné a objektivní důkazy o tom, že jeho zapojení nevede k daňovému zvýhodnění jeho skutečného majitele či majitelů nebo případně skupiny jako celku. Tyto důkazy zahrnují informace o struktuře skupiny a jejích činnostech. Tyto důkazy umožní porovnání výše celkové daně splatné skutečným majitelem či majiteli nebo případně skupinou jako celkem s ohledem na zapojení podniku s částkou, která by byla splatná za stejných okolností v případě, že by podnik neexistoval. 2.  Členský stát může přiznat toto osvobození na jedno zdaňovací období, pokud podnik předloží dostatečné a objektivní důkazy o tom, že jeho zapojení nevede k daňovému zvýhodnění jeho skutečného majitele či majitelů nebo případně skupiny jako celku. Tyto důkazy zahrnují informace o struktuře skupiny a jejích činnostech, včetně seznamu jejích zaměstnanců v ekvivalentu plného pracovního úvazku. Tyto důkazy umožní porovnání výše celkové daně splatné skutečným majitelem či majiteli nebo případně skupinou jako celkem s ohledem na zapojení podniku s částkou, která by byla splatná za stejných okolností v případě, že by podnik neexistoval. Pozměňovací návrh 45 Návrh směrnice Čl. 10 – odst. 3 a (nový) 3a.  Členský stát posoudí žádost o výjimku do devíti měsíců od podání žádosti. Žádost se považuje za přijatou, pokud členský stát po uplynutí devítiměsíční lhůty neodpoví. Pozměňovací návrh 46 Návrh směrnice Čl. 12 – odst. 1 – návětí Pokud podnik nemá minimální podstatu pro daňové účely v členském státě, v němž je daňovým rezidentem, přijme tento členský stát kterékoli z těchto rozhodnutí: Pokud podnik nemá minimální podstatu pro daňové účely v členském státě, v němž je daňovým rezidentem, zamítne tento členský stát jakoukoli žádost o potvrzení daňové rezidence podniku pro použití mimo jurisdikci tohoto členského státu. Pozměňovací návrh 47 Návrh směrnice Čl. 12 – odst. 1 – písm. a a)  zamítne žádost o potvrzení o daňové rezidenci podniku pro použití mimo jurisdikci tohoto členského státu; vypouští se Pozměňovací návrh 48 Návrh směrnice Čl. 12 – odst. 1 – písm. b b)  vydá potvrzení o daňové rezidenci, které stanoví, že podnik nemá nárok na zvýhodnění vyplývající z dohod a úmluv upravujících zamezení dvojího zdanění příjmů a případně kapitálu a mezinárodních dohod s podobným účelem a článků 4, 5 a 6 směrnice 2011/96/EU a článku 1 směrnice 2003/49/ES. vypouští se Pozměňovací návrh 49 Návrh směrnice Čl. 12 – odst. 1 a (nový) V případě zamítnutí žádosti o takové potvrzení vydá členský stát úřední potvrzení, v němž toto rozhodnutí řádně odůvodní a stanoví, že podnik nemá nárok na výhody vyplývající z dohod a úmluv, které stanoví zamezení dvojího zdanění příjmů a případně kapitálu, nebo z mezinárodních dohod s podobným účelem nebo účinkem a ze článků 4, 5 a 6 směrnice 2011/96/EU a článku 1 směrnice 2003/49/ES. Pozměňovací návrh 50 Návrh směrnice Čl. 12 – odst. 1 b (nový) Komise ve spolupráci s členskými státy zajistí, aby tyto daňové důsledky byly řádně formulovány ve vztahu ke stávajícím dvoustranným daňovým dohodám se třetími zeměmi tak, aby tyto země obdržely informace o předpokládaných krycích společnostech. Pozměňovací návrh 51 Návrh směrnice Čl. 13 – odst. 1 – bod 2 Směrnice 2011/16/EU Čl. 8ad – odst. 4 – písm. b b)  daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty (DIČ) podniku, který je povinen podat oznámení podle článku 6 směrnice [Úřad pro publikace], je-li k dispozici; b)  V případě neexistence DIČ identifikační číslo pro účely DPH podniku, který je povinen podat oznámení podle článku 6 směrnice [Úřad pro publikace], je-li k dispozici; Pozměňovací návrh 52 Návrh směrnice Čl. 13 – odst. 1 – bod 2 Směrnice 2011/16/EU Čl. 8ad – odst. 4 – písm. g g)  přehled důkazů předložených podnikem v souladu s čl. 7 odst. 2. g)  souhrn prohlášení a případně důkazy poskytnuté podnikem v souladu s čl. 7 odst. 2. Pozměňovací návrh 53 Návrh směrnice Čl. 13 – odst. 1 – bod 2 Směrnice 2011/16/EU Čl. 8ad – odst. 6 a (nový) 6a.  Pokud v souladu s odstavci 1, 2 nebo 3 příslušný orgán členského státu určí další členské státy, kterých by se oznamování podniku mohlo týkat, musí sdělení uvedené v těchto odstavcích obsahovat zvláštní upozornění pro ty členské státy, které jsou považovány za dotčené. Pozměňovací návrh 54 Návrh směrnice Čl. 14 – odst. 2 Členské státy zajistí, aby tyto sankce zahrnovaly správní peněžitou sankci ve výši nejméně 5 % obratu podniku v příslušném zdaňovacím období, pokud podnik, který je povinen podat oznámení podle článku 6, nesplní tento požadavek za zdaňovací období ve stanovené lhůtě nebo učiní nepravdivé prohlášení v daňovém přiznání podle článku 7. Členské státy zajistí, aby tyto sankce zahrnovaly alespoň jednorázovou správní peněžitou sankci ve výši alespoň 2 % příjmů podniku v příslušném zdaňovacím období, pokud podnik, který je povinen podat zprávu podle článku 6, nesplní tento požadavek pro zdaňovací období ve stanovené lhůtě, a správní peněžitou sankci ve výši nejméně 4 % příjmů podniku, pokud podnik, který je povinen podat zprávu podle článku 6, učiní nepravdivé prohlášení v daňovém přiznání podle článku 7. V případě podniku s nulovým nebo nízkým příjmem, který je definován jako podnik, který nedosahuje prahové hodnoty stanovené vnitrostátním daňovým orgánem a který neklesne pod minimální prahovou hodnotu stanovenou Komisí v prováděcím aktu, by sankce měla vycházet z celkových aktiv podniku. Pozměňovací návrh 55 Návrh směrnice Čl. 14 – odst. 2 a (nový) Prováděcí akt uvedený v druhém pododstavci se přijímá přezkumným postupem podle článku 18a. Pozměňovací návrh 56 Návrh směrnice Čl. 15 – nadpis Žádost o daňové kontroly Žádost o společné daňové kontroly Pozměňovací návrh 57 Návrh směrnice Čl. 15 – odst. 1 Má-li příslušný orgán jednoho členského státu důvod se domnívat, že podnik, který je daňovým rezidentem v jiném členském státě, nesplnil své povinnosti podle této směrnice, může první členský stát požádat příslušný orgán druhého členského státu, aby provedl daňovou kontrolu podniku. Má-li příslušný orgán jednoho členského státu důvod se domnívat, že podnik, který je daňovým rezidentem v jiném členském státě, nesplnil své povinnosti podle této směrnice, může první členský stát s uvedením těchto důvodů požádat příslušný orgán druhého členského státu o provedení společné daňové kontroly podniku v souladu s postupy stanovenými v článku 12a směrnice Rady (EU) 2021/51417. _____________________ __________________ 17 Směrnice Rady (EU) 2021/514 ze dne 22. března 2021, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní (Úř. věst. L 104, 25.3.2021, s. 1). Pozměňovací návrh 58 Návrh směrnice Čl. 15 – odst. 2 Příslušný orgán dožádaného členského státu ji zahájí do jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti a provede daňovou kontrolu v souladu s předpisy upravujícími daňové kontroly v dožádaném členském státě. Nemůže-li dožadující příslušný orgán provést společnou daňovou kontrolu z právních důvodů, zahájí příslušný orgán dožádaného členského státu vnitrostátní kontrolu do jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti a provede ji v souladu s předpisy upravujícími daňové kontroly v dožádaném členském státě. Pozměňovací návrh 59 Návrh směrnice Čl. 16 – odst. 1 – písm. f f)  počet kontrol podniků, které splňují podmínky stanovené v čl. 6 odst. 1; f)  počet kontrol podniků, které splňují podmínky stanovené v čl. 6 odst. 1, rozdělený na společné audity a pravidelné audity, Pozměňovací návrh 60 Návrh směrnice Článek 17 – nadpis Zprávy Přezkum Pozměňovací návrh 61 Návrh směrnice Čl. 17 – odst. 1 1.  Do 31. prosince 2028 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění této směrnice. 1.  Do ... [pěti let po uplynutí lhůty pro provedení směrnice] Komise předloží zprávu Evropskému parlamentu a Radě o provádění a účincích této směrnice. Zpráva je zveřejněna a případně doplněna přezkumem s cílem zvýšit účinnost této směrnice a legislativním návrhem na změnu této směrnice. Pozměňovací návrh 62 Návrh směrnice Čl. 17 – odst. 1 a (nový) 1a.  Zpráva přezkoumá a posoudí dopad této směrnice na daňové příjmy v členských státech, na kapacity daňové správy, a zejména na to, zda je třeba tuto směrnici změnit. Zpráva rovněž posoudí, zda by bylo vhodné doplnit do článku 7 ukazatel podstaty založený na zisku před zdaněním na zaměstnance a rozšířit povinnost podávat zprávy o ukazatelích minimální podstaty pro daňové účely stanovené v uvedeném článku na regulované finanční podniky a v případě potřeby přezkoumat výjimku, která jim byla udělena v čl. 6 odst. 2b. Pozměňovací návrh 63 Návrh směrnice Čl. 17 – odst. 2 2.  Při vypracovávání zprávy vezme Komise v úvahu informace sdělené členskými státy podle článku 15. 2.  Při vypracovávání zprávy vezme Komise v úvahu informace sdělené členskými státy podle článku 16. Pozměňovací návrh 64 Návrh směrnice Článek 18 a (nový) Článek 18a Postup projednávání ve výboru 1.  Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011. 2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.