Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady o uzavření, jménem Evropské unie, Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, který předložila Komise (COM(2016)0109),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2017/865 ze dne 11. května 2017 o podpisu Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, pokud jde o záležitosti týkající se justiční spolupráce v trestních věcech, jménem Evropské unie(1),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2017/866 ze dne 11. května 2017 o podpisu Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, pokud jde o azyl a zásadu nenavracení, jménem Evropské unie(2),

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (dále jen „Istanbulská úmluva“), která vstoupila v platnost dne 1. srpna 2014(3) a kterou Evropská unie podepsala dne 12. června 2017,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), a zejména na články 2 a 3 této smlouvy, a na Smlouvu o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouvy o fungování EU“), a zejména na články 8, 10, 19, 83, 153 a 157 této smlouvy,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), která vstoupila v platnost s Lisabonskou smlouvou v prosinci 2009, a zejména na články 1, 2, 3, 4, 6, 21, 23 a 31 této listiny,

–  s ohledem na směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovných příležitostí a zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování(4) a kterou se definuje a odsuzuje obtěžování a sexuální obtěžování,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání, která vymezuje přímou a nepřímou diskriminaci, obtěžování a sexuální obtěžování(5) a kterou se definuje přímá a nepřímá diskriminace, obtěžování a sexuální obtěžování,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV(6) (směrnice o právech obětí),

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2014 o násilí na ženách(7),

–  s ohledem na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věcech domácího násilí a násilí páchaného na ženách, zejména Opuz v. Turecko(8), Y a další v. Bulharsko(9), Landi v. Itálie(10), M. C. v. Bulharsko(11), Yazgül Yılmaz v. Turecko(12), V. C. v. Slovensko(13), P. a S. v. Polsko(14) a J. L. v. Itálie(15),

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950, a zejména na články 2, 3, 8 a 14 a na protokol č. 12 k této úmluvě,

–  s ohledem na základní hodnotící zprávy expertní skupiny Rady Evropy pro boj proti násilí páchanému na ženách a domácímu násilí (GREVIO) a zejména na zprávy týkající se Rakouska, Belgie, Dánska, Finska, Francie, Itálie, Malty, Nizozemska, Polska, Portugalska, Rumunska, Slovinska, Španělska a Švédska, včetně seznamů návrhů a doporučení předložených skupinou GREVIO a doporučení výboru smluvních stran,

–  s ohledem na obecné doporučení skupiny GREVIO č. 1 o digitálním rozměru násilí na ženách přijaté dne 20. října 2021,

–  s ohledem na horizontální přezkum základních hodnotících zpráv expertní skupiny GREVIO v polovině období(16) z února 2022,

–  s ohledem na důvodovou zprávu k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí ze dne 11. května 2011,

–  s ohledem na zprávu Rady Evropy nazvanou „Overview of studies on the costs of violence against women and domestic violence“ (Přehled studií o nákladech na násilí vůči ženám a na domácí násilí),

–  s ohledem na tematický dokument komisaře Rady Evropy pro lidská práva ze dne 4. prosince 2017 nazvaný „Sexuální a reprodukční zdraví a práva žen v Evropě“,

–  s ohledem na Vídeňskou deklaraci a akční plán, které přijala Světová konference OSN o lidských právech v roce 1993,

–  s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking +5 (2000), Peking +10 (2005), Peking +15 (2010) a Peking +20 (2015) a na politickou deklaraci Komise OSN pro postavení žen (CSW) o Peking +25 (2020),

–  s ohledem na ustanovení právních nástrojů OSN v oblasti lidských práv, zejména těch, které se týkají práv žen, jako je např. Charta OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen a její opční protokol, Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a zásada jejich nenavracení zakotvená v této úmluvě a Úmluva Organizace spojených národů o právech dítěte,

–  s ohledem na obecná doporučení Výboru CEDAW č. 12, 19, 33 a 35 o násilí na ženách,

–  s ohledem na zprávu o násilí páchaném na ženách a dívkách na internetu z hlediska lidských práv z roku 2018, kterou vypracovala zvláštní zpravodajka OSN pro otázky násilí vůči ženám, jeho příčin a následků,

–  s ohledem na Úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) o násilí a obtěžování z roku 2019 (úmluva č. 190), která vstoupila v platnost dne 25. června 2021, a na její doporučení (č. 206) týkající se násilí a obtěžování,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, jíž je EU smluvní stranou, mj. na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením z roku 2015 určené EU, kterými Unii vyzývá, aby přistoupila k Istanbulské úmluvě s cílem ochránit ženy a dívky s postižením před násilím,

–  s ohledem na cíl udržitelného rozvoje č. 5 o dosažení genderové rovnosti a posílení postavení všech žen a dívek,

–  s ohledem na deklaraci Organizace spojených národů o odstranění násilí páchaného na ženách z roku 1993,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN z roku 2020 nazvanou „Zintenzivnění úsilí o prevenci a odstranění všech forem násilí na ženách a dívkách“,

–  s ohledem na sdělení Komise „Unie rovnosti: strategie pro rovnost žen a mužů na období 2020–2025“ (COM(2020)0152),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. června 2020 nazvané „Strategie EU v oblasti práv obětí (2020–2025)“ (COM(2020)0258),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. listopadu 2020 „Unie rovnosti: strategie pro rovnost LGBTIQ osob na období 2020–2025“ (COM(2020)0698),

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, který dne 8. března 2022 předložila Komise (COM(2022)0105),

–  s ohledem na zprávu Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) z roku 2021 nazvanou „The costs of gender-based violence in the European Union“ (Odhad nákladů genderově podmíněného násilí v Evropské unii), jakož i na zprávy o indexu rovnosti žen a mužů institutu EIGE zveřejněné od roku 2013,

–  s ohledem na závazky přijaté na Fóru Generace rovnosti v červenci 2021,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o odstranění násilí páchaného na ženách(17),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5. dubna 2011 o prioritách a základních rysech nového rámce politiky EU pro boj proti násilí páchanému na ženách(18),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. února 2014 obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí páchanému na ženách(19),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2017 o potírání sexuálního obtěžování a zneužívání v EU(20),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření, jménem Evropské unie, Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí(21),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. února 2019 o odmítavých reakcích vůči ženským právům a rovnosti žen a mužů v EU(22),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. dubna 2019 o žádosti o posudek Soudního dvora ve věci slučitelnosti návrhů na přistoupení Evropské unie k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí se Smlouvami a o postupu pro přistoupení k této úmluvě(23),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě a o opatřeních pro potírání genderově podmíněného násilí(24),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. ledna 2021 o strategii EU pro rovnost žen a mužů(25),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. února 2021 o budoucích výzvách v oblasti práv žen v Evropě: více než 25 let po Pekingské deklaraci a akční platformě(26),

–  s ohledem na usnesení ze dne 16. září 2021 obsahující doporučení Komisi o určení genderově podmíněného násilí jako nové oblasti trestné činnosti uvedené v čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování EU(27),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. října 2021 o dopadu partnerského násilí a práv péče o dítě na ženy a děti(28),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2021 obsahující doporučení Komisi ohledně boje proti genderově podmíněnému násilí: kybernetické násilí(29),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2021 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii v letech 2018–2020(30),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. listopadu 2016 o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě o prevenci a potírání násilí vůči ženám(31),

–  s ohledem na posudek 1/19 Soudního dvora Evropské unie (velkého senátu) ze dne 6. října 2021 k Istanbulské úmluvě(32),

–  s ohledem na čl. 105 odst. 5 jednacího řádu,

–  s ohledem na společná jednání Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví podle článku 58 jednacího řádu,

–  s ohledem na průběžnou zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A9-0021/2023),

A.  vzhledem k tomu, že rovnost žen a mužů je základní hodnotou EU zakotvenou v článku 2 Smlouvy o EU a zdůrazněnou v článku 23 Listiny a musí být začleněna do všech politik, činností a programů EU; vzhledem k tomu, že Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE) uvedl, že při současném tempu bude Evropská unie potřebovat přibližně 60 let, aby dosáhla rovnosti žen a mužů; vzhledem k tomu, že předpokladem pro dosažení skutečné rovnosti žen a mužů je vymýcení genderově podmíněného násilí a zejména násilí páchaného na ženách a dívkách;

B.  vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí je násilí namířené proti osobě z důvodu jejího pohlaví nebo násilí, které se neúměrně dotýká osob určitého pohlaví; vzhledem k tomu, že podle Istanbulské úmluvy je „násilí vůči ženám“ chápáno jako porušování lidských práv a forma diskriminace žen a rozumí se jím veškeré činy genderového násilí, jež vyústí anebo mohou vyústit ve fyzickou, sexuální, psychickou, strukturální či ekonomickou újmu či strádání žen, včetně hrozeb takovýmito činy, donucování nebo svévolného omezování svobody, ať k nim dochází na veřejnosti nebo v soukromí; vzhledem k tomu, že svoboda a rovnost nabízí ženám možnosti, jak dosáhnout svého skutečného potenciálu;

C.  vzhledem k tomu, že článek 3 Istanbulské úmluvy, v němž je „genderově podmíněné násilí vůči ženám“ definováno jako „násilí, jež je zaměřeno na ženu proto, že je žena, anebo násilí, jemuž jsou vystaveny především ženy“ a „gender“ je definován jako „společensky ustavená role, chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže“;

D.  vzhledem k tomu, že každá třetí žena v EU, a sice celkem asi 62 milionů žen, zažila fyzické a/nebo sexuální násilí, a vzhledem k tomu, že více než polovina žen (55 %) v EU zažila sexuální obtěžování alespoň jednou od dosažení věku 15 let(33); vzhledem k tomu, že v současné době provádí Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) nový průzkum, jehož cílem je tyto údaje aktualizovat; vzhledem k tomu, že nejnovější odhadované náklady na genderově podmíněné násilí a partnerské násilí v Evropské unii se zvýšily přibližně o třetinu a odhadované náklady na genderově podmíněné násilí činí 366 miliard EUR ročně(34); vzhledem k tomu, že stále existuje mnoho typů a aspektů genderově podmíněného násilí, o nichž nejsou k dispozici dostatečné údaje; vzhledem k tomu, že institut EIGE ve svém indexu rovnosti žen a mužů za rok 2022(35) zjistil, že tyto údaje dostatečně nezohledňují rozsah genderově podmíněného násilí v EU;

E.  vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí, zejména pak násilí páchané na ženách a dívkách, je jak příčinou, tak důsledkem strukturálních nerovností, které mají kořeny v genderových stereotypech a mocenské asymetrii, včetně té v soukromé, sociální, veřejné a hospodářské oblasti; vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí, ať už on-line, nebo offline, je nejzávažnějším projevem genderové nerovnosti a diskriminace a má závažný přímý a nepřímý dopad na oběti a jejich děti s možnými dlouhodobými fyzickými, sexuálními, emocionálními a psychologickými důsledky, které pak představují problém v oblasti veřejného zdraví a zároveň působí hospodářské a finanční škody; vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí je porušením lidských práv žen a představuje vážnou překážku účasti žen na společenském, veřejném a politickém životě a na trhu práce a brání ženám plně využívat jejich práv a základních svobod;

F.  vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí může mít dopad na řadu základních práv zakotvených v mezinárodních a evropských nástrojích v oblasti lidských práv, včetně Listiny, mezi něž patří právo na lidskou důstojnost (článek 1), právo na život (článek 2), právo na nedotknutelnost osoby (článek 3), zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení (článek 4), právo na svobodu a bezpečnost (článek 6), právo na nediskriminaci, včetně diskriminace na základě pohlaví (článek 21), a právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces;

G.  vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí, zejména násilí páchané na ženách a dívkách, je strukturální a rozšířený problém v celé Evropě a po světě, jež se týká obětí a pachatelů bez ohledu na věk, vzdělání, příjem, sociální postavení, kulturní původ, a i když může být nepřímou obětí genderově podmíněného násilí každý, právě ženy a dívky jsou všemi formami tohoto násilí postiženy výrazně více;

H.  vzhledem k tomu, že ženy a zejména dívky v celé své rozmanitosti jsou častým cílem genderově podmíněného násilí a zažívají různé formy diskriminace z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám, což má kumulativní negativní dopad; vzhledem k tomu, že některé skupiny žen a dívek, například migrantky, uprchlice a žadatelky o azyl, ženy a dívky se zdravotními postižením a Romky, jsou ohroženy vícenásobnou diskriminací, a jsou tedy ještě více ohroženy násilím; vzhledem k tomu, že je třeba zohlednit rozmanitost žen a rizika forem diskriminace z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám; vzhledem k tomu, že osoby LGBTIQ+ mohou být oběťmi genderově podmíněného násilí kvůli své sexuální orientaci, pohlaví, genderové identitě, vyjádření pohlavní identity nebo pohlavním znakům; a vzhledem k tomu, že v Istanbulské úmluvě je stanoveno, že všechna ustanovení této úmluvy, obzvláště pak opatření zaměřená na ochranu práv obětí, musí být implementována bez diskriminace na jakémkoli základě, například pohlaví, genderu, rasy, barvy pleti, jazyka, náboženského vyznání, politického či jiného přesvědčení, národnostního či sociálního původu, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, sexuální orientace, genderové identity, věku, zdravotního stavu, invalidity, rodinného stavu, statutu migranta nebo uprchlíka či jakéhokoli jiného postavení;

I.  vzhledem k tomu, že tyto formy diskriminace z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám a vícenásobné formy diskriminace by měly být zohledněny při zajišťování přístupu ke spravedlnosti a souvisejícím službám; vzhledem k tomu, že ženám by se mělo při uplatňování ochranných opatření dostat specializovaných podpůrných služeb;

J.  vzhledem k tomu, že „kultura znásilnění“, již tvoří soubor názorů, které podporují sexuální agresi mužů a genderově podmíněné násilí, je stále rozšířeným problémem v Evropě i ve světě, který se projevuje normalizací nebo zlehčováním sexuálního násilí, znásilnění a sexuálního obtěžování a má kořeny v genderových stereotypech, sexismu, misogynii a nerovném rozdělení moci mezi pohlavími;

K.  vzhledem k tomu, že míra rovnosti žen a mužů je často ukazatelem zhoršující se situace v oblasti základních práv a hodnot, včetně demokracie a zásad právního státu v dané společnosti, a slouží jako první varování; vzhledem k tomu, že v tomto desetiletí jsme svědky viditelného a stále více organizovaného útoku proti rovnosti žen a mužů, právům žen a dívek a právům LGBTIQ+ osob a odmítavé reakce proti nim, přičemž tento jev se zvlášť projevuje v řadě členských států, jakož i jinde ve světě, což má za následek viditelný nárůst on-line i offline násilí na ženách a LGBTIQ+ osobách;

L.  vzhledem k tomu, že EU musí přijmout veškerá nezbytná opatření na podporu a ochranu práva všech žen a dívek na život bez násilí; vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 přinesla nárůst domácího násilí a násilí na ženách; vzhledem k tomu, že více než 45 % žen na celém světě uvedlo, že ony samy nebo ženy, které znají, zažily určitou formu násilí, a 65 % žen uvedlo, že takové násilí ve svém životě zažívá; vzhledem k tomu, že evropské země zaznamenaly buď ostrý, nebo setrvalý nárůst oznámených případů femicid; vzhledem k tomu, že se omezuje přístup k základním službám, jako je nouzové ubytování a pomoc na telefonu, což potvrzuje, že je ještě naléhavěji zapotřebí přijmout konkrétní opatření pro boj proti tomuto násilí s ohledem na ponaučení vyvozené z pandemie;

M.  vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí, páchané zejména na ženách a dívkách, může mít řadu forem, jako je fyzické napadení, sexuální násilí, včetně znásilnění, mrzačení ženských pohlavních orgánů, femicidy, obchodování s ženami a dívkami pro účely pohlavního vykořisťování, sexuální obtěžování, „zločiny ze cti“ a nucené sňatky, právní znemožnění ukončení manželského soužití, násilná sterilizace, násilné přerušení těhotenství, jakož i odpírání bezpečného a zákonného přerušení těhotenství, gynekologické a porodnické násilí, institucionální násilí, nepřímé násilí, hospodářské násilí, k němuž dochází v rodině a/nebo v domácnosti, pronásledování, šikana a obtěžování, nenávistné výroky, jak on-line, tak offline, a různé formy kybernetického násilí; vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí proti ženám LGBTIQ+ zahrnuje další formy sexuálního násilí, jako je „nápravné“ znásilnění a sexuální obtěžování, mrzačení ženských a intersexuálních pohlavních orgánů, násilná sterilizace transsexuálů a intersexuálních lidí a léčení homosexuality;

N.  vzhledem k tomu, že rozdíly mezi právy a politikami členských států způsobily odchylky v tom, jak jsou ženy chráněny před genderově podmíněným násilím, a to do té míry, že ženy nemají stejnou ochranu před genderově podmíněným násilím všude v EU; vzhledem k tomu, že v některých členských státech vedlo odpírání bezpečného a zákonného umělého přerušení těhotenství v uplynulých letech k úmrtí řady žen(36); vzhledem k tomu, že ESLP několikrát rozhodl, že omezování přístupu k přerušení těhotenství, pokud je stanoví vnitrostátní právo, a neprovádění právně přípustného přístupu je v rozporu s lidskými právy, a v tomto ohledu tudíž představuje jednu z podob genderově podmíněného násilí; vzhledem k tomu, že v některých členských státech jsou organizace bojující za práva žen obtěžovány a pronásledovány za pomoc obětem nelidských zákonů proti přerušení těhotenství(37);

O.  vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí je v Evropské unii stále nedostatečně oznamovaným trestným činem; vzhledem k tomu, že 67 % žen, s nimiž byl veden rozhovor v rámci průzkumu agentury FRA v roce 2014, uvedlo, že neoznámily závažné incidenty partnerského násilí policii nebo jakékoliv jiné organizaci(38);

P.  vzhledem k tomu, že stereotypizace a genderové stereotypy v systému spravedlnosti spolu s absencí účinného a rychlého stíhání zohledňujícího rovnost pohlaví, právních rámců, soudních systémů a opatření k zajištění ochrany, podpory a odškodnění ztěžují ženám přístup ke spravedlnosti a podporují nedůvěru v prosazování práva a nedostatek informací o tom, jak v takovýchto případech postupovat a jak je ohlásit, a neposkytování dostatečných sociálních a zdravotních služeb jsou častým důvodem pro neoznamování genderově podmíněného násilí;

Q.  vzhledem k tomu, že specifické skupiny vystavené genderově podmíněnému násilí, jako jsou rasově odlišné ženy, ženy se zdravotním postižením, migrantky a osoby LGBTIQ+, čelí dalším překážkám v přístupu ke spravedlnosti;

R.  vzhledem k tomu, že v mnoha případech může být oběť vystavena ponižujícím komentářům, opakovanému vystavování pachateli, obviňování a opakovaným výslechům ze strany donucovacích orgánů nebo policie, což prohlubuje její strach z oznámení násilí, které si prožila, a zvyšuje riziko reviktimizace nebo sekundárních forem viktimizace;

S.  vzhledem k tomu, že Deklarace Organizace spojených národů o odstranění násilí páchaného na ženách z roku 1993 a Pekingská akční platforma definují násilí páchané na ženách jako jakýkoli akt genderově podmíněného násilí, jehož výsledkem je nebo může být fyzická, sexuální nebo psychologická újma či utrpení žen, včetně hrozeb takových činů, nátlaku nebo svévolného zbavení svobody, ať už ve veřejném, nebo soukromém životě; vzhledem k tomu, že Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen (CEDAW) definuje genderově podmíněné násilí jako násilí zaměřené proti ženě proto, že je žena, nebo které postihuje ženy ve vyšší míře; vzhledem k tomu, že výbor CEDAW zdůrazňuje, že genderově podmíněné násilí je formou diskriminace, která vážně omezuje schopnost žen uplatňovat jejich práva a svobody na základě rovnosti s muži, a tudíž představuje porušení jejich lidských práv;

T.  vzhledem k tomu, že ukončení genderově podmíněného násilí bylo Komisí zahrnuto jako klíčová priorita do strategie pro rovnost žen a mužů na období 2020–2025 spolu se souborem konkrétních návrhů, které mají zajistit účinnou prevenci genderově podmíněného a domácího násilí, mimo jiné dokončení přistoupení EU k Istanbulské úmluvě a zajištění její urychlené ratifikace a provedení ze strany členských států EU;

U.  vzhledem k tomu, že ke značnému omezení násilí na ženách a dívkách, jakož i jiných forem násilí, například násilí vůči osobám LGBTIQ+ a jeho důsledků může vést pouze soubor politických nástrojů kombinující legislativní a nelegislativní opatření a opatření na usnadnění přístupu obětí k bydlení a zaměstnání, včetně útočišť pro oběti násilí, a také finanční nezávislost a rovná účast žen ve všech oblastech společenského života;

V.  vzhledem k tomu, že na předcházení všem podobám násilí a jejich potírání se velmi významně podílí občanská společnost, a zejména organizace zastupující ženy a organizace působící v oblasti genderové rovnosti, a že jejich práce by měla být uznávána, povzbuzována, podporována a dostatečně financována, mimo jiné i prostřednictvím možnosti požádat o státní a unijní financování a obdržet je, aby mohly svou práci odvádět co nejlépe;

W.  vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva je dosud neúčinnějším, nejmocnějším a nejkomplexnějším nástrojem pro předcházení nejrůznějším formám násilí na ženách a domácího násilí na evropské úrovni i mimo ni a jejich potírání; vzhledem k tomu, že úmluva nabízí smluvním státům a jejich příslušným vnitrostátním orgánům vodítko pro adekvátní multidisciplinární reakci na násilí na ženách a domácí násilí prostřednictvím čtyř pilířů: prevence, ochrana obětí a odškodnění, stíhání pachatelů a ucelený přístup; vzhledem k tomu, že země, které úmluvu ratifikovaly, posílily úsilí v oblasti prevence a zlepšily vyšetřování a stíhání, jakož i služby ochrany pro ženy a dívky, které jsou oběťmi násilí(39); vzhledem k tomu, že okamžité přistoupení všech členských států k Istanbulské úmluvě by přispělo k rozvoji uceleného přístupu, čímž by se zajistila stejná míra ochrany prostřednictvím závazného nástroje, jenž překračuje jednotlivé politiky a právní předpisy napříč členskými státy, a k podpoře mezinárodní spolupráce v potírání všech forem násilí páchaného na ženách a domácího násilí, což je zvláště důležité v době války a humanitárních krizí a krizí způsobených vysídlením, jak podtrhuje situace žen a dívek prchajících z Ukrajiny;

X.  vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva je smíšenou dohodou, která umožňuje přistoupení EU paralelně s přistoupením členských států; vzhledem k tomu, že to potvrdil posudek Soudního dvora Evropské unie(40) (dále jen „Soudní dvůr“);

Y.  vzhledem k tomu, že přistoupení všech členských států k Istanbulské úmluvě by spolu se stávajícími nebo budoucími souvisejícími opatřeními na úrovni EU, jako je například návrh směrnice EU o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí a směrnice o právech obětí, podpořilo koordinovaný přístup k boji proti násilí páchanému na ženách;

Z.  vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách, včetně domácího násilí, se často považuje za soukromou záležitost, a tudíž se příliš snadno toleruje; vzhledem k tomu, že ve skutečnosti představuje přeshraniční, systémové porušování základních práv a závažný trestný čin, kterému je třeba předcházet a který je třeba stíhat, proto by členské státy měly úzce spolupracovat na společném boji proti němu; vzhledem k tomu, že všechny ženy a dívky v Evropské unii by měly těžit ze stejné úrovně ochrany proti genderově podmíněnému násilí bez ohledu na to, ve kterém členském státě se nacházejí; vzhledem k tomu, že Istanbulskou úmluvu podepsaly všechny členské státy, ale pouze 21 států ji ratifikovalo; vzhledem k tomu, že šest členských států – Bulharsko, Česko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva a Slovensko – úmluvu dosud neratifikovalo; vzhledem k tomu, že přistoupení EU k této úmluvě nezbavuje členské státy povinnosti ratifikovat úmluvu na vnitrostátní úrovni; vzhledem k tomu, že EU musí ve spolupráci se svými členskými státy přijmout veškerá nezbytná opatření na ochranu a podporu práva všech žen a dívek na život bez genderově podmíněného násilí; vzhledem k tomu, že polská vláda v roce 2020 oznámila svůj záměr od úmluvy odstoupit, a vzhledem k tomu, že záležitost má nyní na stole polský ústavní soud;

AA.  vzhledem k tomu, že beztrestnost pachatelů trestných činů páchaných na ženách stále přetrvává a musí být odstraněna tím, že se zajistí, aby pachatelé byli stíháni a dostávali odpovídající tresty, což je nezbytné k rozbití bludného kruhu mlčení pro oběti násilí, a aby se ženám a dívkám, které přežily násilí, dostalo potřebné podpory, zjednání nápravy a uznání ze strany donucovacích orgánů a soudního systému, zejména v případě těch, které žijí ve venkovských oblastech, kde služby na ochranu obětí neexistují nebo jsou velmi omezené; vzhledem k tomu, že je důležité zajistit dostatečný přístup ke specializovaným službám, včetně zdravotní péče a služeb bezpečného ubytování, a to bez ohledu na fázi trestního řízení; vzhledem k tomu, že je zásadní poskytnout odbornou přípravu, postupy a pokyny zohledňující práva a rovnost pohlaví všem odborníkům z praxe a pracovníkům donucovacích orgánů, včetně soudců, státních zástupců, justičních pracovníků, soudních znalců, poskytovatelů služeb, vedoucích pracovníků na pracovištích a dalších odborníků, kteří se zabývají oběťmi veškerých projevů genderově podmíněného násilí, s cílem předcházet diskriminaci a reviktimizaci;

AB.  vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí, zvláště pak násilí páchané na ženách a dívkách, bylo mezinárodním společenstvím uznáno a mělo by být komplexně řešeno, a navzdory veškerému úsilí, které mezinárodní organizace, občanská společnost a státní orgány vynaložily na vymýcení genderově podmíněného násilí, je stále rozšířené a projevuje se v nových formách, jako je kybernetické násilí, kybernetické obtěžování, kybernetické pronásledování a nedovolené sdílení intimních materiálů prostřednictvím sociálních médií; vzhledem k tomu, že kybernetické násilí na ženách a kybernetické násilí na intimním partnerovi se v posledních letech stává stále častějším jevem, zejména po vypuknutí pandemie COVID-19; vzhledem k tomu, že s kybernetickým obtěžováním se v Evropské unii setkalo 4 až 7 % žen a s kybernetickým pronásledováním 1 až 3 %(41); vzhledem k tomu, že v celosvětovém měřítku průzkum nadace World Wide Web Foundation(42) provedený v roce 2020 mezi respondenty ze 180 zemí ukázal, že 52 % mladých žen a dívek zažilo on-line zneužívání, jako je sdílení intimních fotografií, videí nebo zpráv bez jejich souhlasu, zlovolná a ponižující sdělení, urážlivý a výhružný jazyk, sexuální obtěžování a nepravdivý obsah, a 64 % respondentů uvedlo, že zná někoho, kdo zažil obtěžování, zneužívání nebo násilí;

AC.  vzhledem k tomu, že snahy o vymýcení genderově podmíněného násilí, zejména pak násilí páchaného na ženách a dívkách, jsou často napadány či oslabovány ve jménu tradice, kultury, náboženství nebo fundamentalistických, populistických ideologií nebo krajně pravicových hnutí, a šíří se nepravdivé zprávy a dezinformace, v nichž se například tvrdí, že cílem Istanbulské úmluvy je „vymazat tradiční rodinu“ a „prosazovat genderovou ideologii a homosexualitu“; vzhledem k tomu, že tyto skupiny používají dezinformace a populistickou rétoriku k nátlaku na politiky a k šíření nepodložených obav mezi občany;

AD.  vzhledem k tomu, že vystavení fyzickému, sexuálnímu, psychickému nebo socioekonomickému násilí a zneužívání má závažný dopad na rodiny, příbuzné a celou společnost; vzhledem k tomu, že vnitrostátní právní předpisy o péči o dítě by měly brát v potaz nejlepší zájem dětí při určování, zda by mělo být dítě svěřeno do péče pachateli nebo zda by pachatel měl mít právo dítě navštěvovat(43);

AE.  vzhledem k tomu, že Turecko, první země, která úmluvu podepsala a ratifikovala, se od ní o šest let později rozhodlo odstoupit a od 1. července 2021 není smluvní stranou úmluvy; vzhledem k tomu, že evropské orgány tento krok zpátky odsoudily, neboť představuje nebezpečný precedens pro další smluvní strany; vzhledem k tomu, že Ukrajina se v červnu 2022 stala 36. státem, který úmluvu ratifikoval, přičemž současně bránila své území před neoprávněnou, nevyprovokovanou a nezákonnou agresí ze strany Ruska; vzhledem k tomu, že znásilnění a sexuální násilí na ženách a dívkách je v konfliktu používáno jako válečná zbraň; vzhledem k tomu, že úmluva vstoupila v platnost dne 1. listopadu 2022 a její rychlé provedení by mělo podpořit ukrajinské orgány při řešení zvěrstev páchaných ruskými vojáky na ženách a dětech a při potírání genderově podmíněného násilí; vzhledem k tomu, že ratifikace ze strany Ukrajiny v době války by měla sloužit jako příklad pro všechny členské státy, které ji odmítají ratifikovat nebo ji nepovažují za prioritu;

1.  s potěšením konstatuje, že dne 4. března 2016 Komise navrhla, aby EU přistoupila k Istanbulské úmluvě – nejkomplexnějšímu, právně závaznému nástroji pro prevenci a potírání násilí vůči ženám a genderově podmíněného násilí, včetně domácího násilí, na mezinárodní úrovni;

2.  s potěšením konstatuje, že EU Istanbulskou úmluvu dne 13. června 2017 podepsala; lituje, že po šesti letech EU úmluvu stále neratifikovala kvůli odmítnutí několika členských států v Radě EU; konstatuje však, že na právní nejistotu způsobenou tím, že EU omezila rozsah svého budoucího přistoupení k Istanbulské úmluvě na několik jejích ustanovení, konkrétně na ustanovení o justiční spolupráci v trestních věcech a azylu a o zásadě nenavracení, a rovněž na obavy týkající se vnitřního postupu s ohledem na ratifikaci této úmluvy odpověděl Soudní dvůr ve svém posudku ze dne 6. října 2021; naléhavě vyzývá Radu, aby postupovala podle tohoto rozhodnutí a přistoupení EU k Istanbulské úmluvě již dále neodkládala; znovu opakuje, že Istanbulská úmluva by měla být chápána jako minimální standard nutný pro vymýcení genderově podmíněného násilí a že by Unie měla v tomto ohledu přijmout další legislativní i nelegislativní opatření;

3.  opětovně stvrzuje svůj závazek postupovat podle uceleného přístupu k výzvám na úrovni EU k vymýcení veškerého genderově podmíněného násilí páchaného na ženách a dívkách v celé jejich rozmanitosti a proti osobám LGBTIQ+ z důvodu jejich sexuální orientace, pohlavní identity, vyjádření pohlavní identity a pohlavních znaků a k zajištění návazných opatření na doporučení, která byla navržena v řadě usnesení;

4.  důrazně odsuzuje všechny formy genderově podmíněného násilí páchaného na ženách a dívkách i na osobách LGTBIQ+; důrazně poukazuje na to, že odpírání sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, včetně práva na bezpečné a legální přerušení těhotenství, představuje jednu z forem násilí páchaného na ženách a dívkách; opakuje, že ženy a dívky musejí mít plnou kontrolu nad svým tělem a svojí sexualitou; poukazuje na to, že Evropský soud pro lidská práva v několika případech rozhodl, že restriktivní právní předpisy týkající se umělého přerušení těhotenství a jejich nedostatečné uplatňování vede k porušování lidských práv žen; se značným politováním konstatuje a odsuzuje, že v některých členských státech, jako je Slovensko, Polsko a Maďarsko, jsou sexuální a reprodukční práva žen, zejména právo na bezpečné a legální přerušení těhotenství, pod neustálou hrozbou; poukazuje na to, že v Itálii postupně dochází k omezování práva na umělé přerušení těhotenství, že dne 22. října 2020 zavedl nezákonný polský ústavní soud faktický zákaz přerušení těhotenství, že je přerušení těhotenství zakázáno na Maltě, že na Slovensku je tato možnost ze zdravotních důvodů v rané fázi těhotenství nezákonná a v Maďarsku není k dispozici vůbec; vítá iniciativu některých členských států, jako je Francie, zakotvit právo na přerušení těhotenství do ústavy, aby bylo toto základní právo chráněno; znovu vyzývá k začlenění práva na bezpečné a legální přerušení těhotenství do Listiny základních práv EU; vyzývá všechny členské státy, aby zaručily všeobecný přístup k celé škále služeb v oblasti reprodukčního a sexuálního zdraví, včetně komplexního přístupu k sexuální výchově přiměřeně věku, plánovanému rodičovství, moderním antikoncepčním metodám a právu na bezpečné a legální přerušení těhotenství;

5.  připomíná své usnesení ze dne 12. září 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Istanbulské úmluvy jménem Evropské unie a odsuzuje fakt, že ženy a dívky jsou často vystaveny domácímu násilí, sexuálnímu obtěžování, psychickému a fyzickému násilí, nebezpečnému pronásledování, sexuálnímu násilí, znásilnění, nuceným sňatkům, mrzačení ženských pohlavních orgánů, nuceným potratům, nucené sterilizaci, obchodování s lidmi pro účely sexuálního vykořisťování a jiným formám násilí; zdůrazňuje, že v Istanbulské úmluvě je stanoveno, že kultura, zvyky, náboženství, tradice nebo takzvaná „čest“ nemohou ospravedlňovat žádné projevy násilí páchaného na ženách; vyzývá Komisi a členské státy, aby ve svých příslušných právních řádech náležitě odkazovaly na definici násilí na ženách uvedenou v Istanbulské úmluvě;

6.  připomíná, že Istanbulská úmluva platí jak v dobách míru, tak i v situacích ozbrojeného konfliktu; připomíná, že Římský statut Mezinárodního trestního soudu ze 17. července 1998 řadí mezi trestné činy proti lidskosti a válečné zločiny různé formy sexuálního násilí;

7.  připomíná, že podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu se souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, vyjadřuje podpisem a že se strany nemohou dovolávat ustanovení svého vnitrostátního práva jako důvodu pro neplnění smlouvy;

8.  poukazuje na to, že také ženy se zdravotním postižením a rodiče dětí se zdravotním postižením se setkávají s překážkami při oznamování násilí a získávání přístupu ke spravedlnosti, včetně – jak uvádí skupina GREVIO – nepřístupnosti policejních prostor, nedostatečného školení úředníků donucovacích orgánů o stereotypech, jakož i nedostatku informací v přístupných formátech o pomoci obětem násilí a dostupných službách;

9.  vyzývá Komisi, aby zajistila plné začlenění Istanbulské úmluvy do legislativního a politického rámce EU; vyzývá všechny členské státy, aby zajistily plné provedení opatření vyplývajících z úmluvy ve svých vnitrostátních právních předpisech a politikách; ostře odsuzuje, že v některých členských státech dochází k pokusům zvrátit již učiněné kroky k provedení Istanbulské úmluvy a potírání násilí na ženách a domácího násilí; dále vyzývá členské státy, aby zajistily náležité provádění a vyčlenění dostatečných finančních a lidských zdrojů na předcházení genderově podmíněnému násilí a na boj proti němu a dále na posilování postavení žen a dívek a na ochranu obětí a na možnost jejich odškodnění, zejména v případě osob, které žijí v oblastech, kde neexistují služby na ochranu obětí nebo kde jsou velmi omezené;

10.  vyzývá Komisi a členské státy, aby se prostřednictvím – kromě jiného – legislativních a nelegislativních iniciativ náležitě zabývaly právem péče o děti a právem navštěvovat je, občanskoprávními důsledky nucených sňatků, nebezpečného pronásledování, jakož i upírání reprodukčních práv a přístupu k reprodukční zdravotní péči a aby chránily oběti, které mohou prožívat závažné trauma, které někdy vede až k sebevraždě;

11.  vyzývá členské státy, aby realizovaly preventivní opatření, mimo jiné větší primární prevenci genderově podmíněného násilí, která musí začít plánováním vzdělávání zohledňujícího rovnost pohlaví, jež bude určeno dívkám i chlapcům od raného věku, a pokračovat prostřednictvím cíleného celoživotního vzdělávání, jakož i přístupu zaměřujícího se na oběti k podpůrným službám a ochranným opatřením pro oběti, jako je finanční pomoc, psychologická podpora, asistenční telefonní služby, útočiště a přístup k sociálnímu bydlení a dovolená v zaměstnání v případě domácího násilí, jakož i opatření na pomoc obětem, aby mohly dále žít doma bezpečně, jako jsou soudní zákazy přibližování pro pachatele a podpora odborníků pro děti;

12.  zdůrazňuje, že je důležité prosazovat spolupráci mezi členskými státy v oblasti genderově podmíněného násilí, a to prostřednictvím výměny osvědčených postupů; vyzývá Komisi a členské státy, aby organizovaly a realizovaly informační kampaně týkající se Istanbulské úmluvy a jejích ustanovení, aby podporovaly partnerství mezi orgány a organizacemi občanské společnosti a prováděly společné programy s cílem usnadnit provádění ustanovení úmluvy;

13.  žádá Komisi a členské státy, aby zajistily vhodnou odbornou přípravu, postupy a pokyny zohledňující rovnost pohlaví, jakož i podporu odborníků a ochranná opatření spolu s přístupem zaměřeným na oběti pro všechny dotčené odborníky, včetně donucovacích orgánů, soudců a státních zástupců, a zajistily tak včasné odhalování obětí, předcházení nedostatečnému posouzení rizik, jakož i prevenci diskriminace, traumatizace nebo reviktimizace během soudního řízení, lékařských zákroků a policejních postupů; vyzývá zejména k zavedení celounijních minimálních norem pro prosazování práva v této oblasti; poukazuje na klíčovou úlohu Istanbulské úmluvy při navyšování kapacit členských států v této oblasti; vyzývá ke zlepšením, která jsou nezbytná, aby se zvýšila míra oznamování těchto trestných činů;

14.  připomíná, že Istanbulská úmluva zůstává mezinárodním standardem a jedním z klíčových nástrojů k vymýcení násilí na ženách a jiných forem genderově podmíněného násilí, včetně domácího násilí; poukazuje na to, že trestní soudnictví může být jednou ze součástí komplexní a integrované reakce na násilí páchané na ženách a genderově podmíněné násilí, která by zahrnovala prevenci, ochranu a stíhání; zdůrazňuje výhody struktury Istanbulské úmluvy, která se řídí holistickou, komplexní a koordinovanou metodikou pro řešení otázek násilí páchaného na ženách a genderově podmíněného násilí, včetně domácího násilí, ve všech jeho fyzických, sexuálních, psychologických i ekonomických podobách, a je založena na čtyřech pilířích a zahrnuje všechny aspekty od prevence až po ochranu, stíhání a koordinaci politiky; konstatuje, že členské státy mají povinnost bojovat proti beztrestnosti ve věcech násilí páchaného na ženách a jiných forem genderově podmíněného násilí, včetně domácího násilí, a zachovávat odrazující účinek sankcí a stíhání;

15.  zdůrazňuje přístup Istanbulské úmluvy, která se zaměřuje na práva obětí tím, že se zabývá násilím páchaným na ženách a domácím násilím z nejrůznějších hledisek, a to prostřednictvím opatření, jako je prevence násilí a programy léčby, v nichž se pachatelé domácího násilí učí, jak se v meziosobních vztazích chovat nenásilně, aby se předešlo dalším projevům násilí, boj proti diskriminaci, ochrana a podpora obětí, ochrana dětí, ochrana žadatelek o azyl a uprchlic, jakož i prostřednictvím trestněprávních opatření k potírání beztrestnosti, zavedením postupů posuzování rizik a odhadu rizik a lepšího shromažďování údajů, jakož i prostřednictvím osvětových kampaní a programů, a to i ve spolupráci s vnitrostátními orgány pro lidská práva a rovnost, občanskou společností a nevládními organizacemi;

16.  konstatuje, že Istanbulská úmluva má za sebou deset let svého fungování a praxe díky svému jedinečnému systému monitorování a provádění prostřednictvím expertní skupiny GREVIO; zdůrazňuje význam tohoto procesu interaktivní výměny mezi skupinou GREVIO a zúčastněnými členy; uznává obrovské množství práce odvedené skupinou GREVIO při monitorování provádění úmluvy a vyzývá všechny smluvní strany, aby se řídily jejími doporučeními pro jednotlivé země; naléhavě vyzývá členské státy, aby zohlednily doporučení skupiny GREVIO a zlepšily své právní předpisy tím, že je uvedou do souladu s ustanoveními Istanbulské úmluvy;

17.  vyzývá členské státy, aby zohlednily závěry a osvědčené postupy stanovené v přezkumu základních hodnotících zpráv skupiny GREVIO v polovině období(44) a využily je k tomu, aby náležitému provádění úmluvy a jejímu prosazování udělily nový impuls s cílem zlepšit vnitrostátní rámce členských států pro předcházení genderově podmíněnému násilí a boj proti němu, včetně vnitrostátních právních předpisů;

18.  připomíná, že za účelem zajištění účinného provádění Istanbulské úmluvy byl zřízen dvoupilířový monitorovací mechanismus, jejž tvoří skupina GREVIO, která zpracovává zprávy za jednotlivé země, a Výbor smluvních stran;

19.  uznává význam Istanbulské úmluvy během pandemie COVID-19, kdy pomohla členským státům čelit alarmujícímu nárůstu genderově podmíněného násilí, které je považováno za „stínovou pandemii“; chválí úsilí některých členských států o zavedení dalších preventivních opatření a ochranných a podpůrných služeb během pandemie; vyzývá však v této souvislosti k vytvoření zvláštního protokolu EU o násilí na ženách v době krize a mimořádných událostí, který by doplnil opatření zakotvená v Istanbulské úmluvě, aby se zvýšila připravenost Evropské unie čelit genderově podmíněnému násilí v těchto specifických situacích;

20.  bere na vědomí posudek Soudního dvora ze dne 6. října 2021, který byl vypracován na žádost Parlamentu a který Radě umožňuje přistoupit k ratifikaci Istanbulské úmluvy jménem Evropské unie bez předchozí společné dohody; domnívá se, že by Evropská unie nyní mohla a měla úmluvu ratifikovat;

21.  zdůrazňuje, že přistoupením EU k této úmluvě vznikne soudržný evropský právní rámec, který umožní předcházet násilí páchanému na ženách a dívkách, domácímu násilí a jiným formám genderově podmíněného násilí a potírat jej, také chránit a podporovat oběti a poskytovat účinné odškodnění, a to jak v rámci vnitřní, tak vnější politiky EU, a zajistí lepší sledování, výklad a uplatňování právních předpisů, programů a fondů EU souvisejících s úmluvou a rovněž lepší shromažďování srovnatelných rozčleněných údajů o násilí páchaném na ženách na úrovni EU; rovněž má za to, že přistoupením k úmluvě EU půjde příkladem a bude účinněji prosazovat ženská práva po celém světě;

22.  poukazuje na to, že přistoupení EU umožní také komplexnější sběr údajů o genderově podmíněném násilí na úrovni EU; konstatuje, že skupina GREVIO zdůrazňuje rozsah genderově podmíněného násilí a zejména význam tvorby politiky založené na důkazech, a upozorňuje, že je třeba zavést systém pro pravidelné shromažďování údajů a provádět průzkumy týkající se všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách; vítá současné úsilí Eurostatu o koordinaci průzkumu o genderově podmíněném násilí v EU plánovaného na rok 2023 s cílem aktualizovat poslední údaje Evropské unie o genderově podmíněném násilí z roku 2014 a v této souvislosti žádá všechny členské státy, které jsou stranami úmluvy, aby spolupracovaly a zúčastnily se ho;

23.  lituje politické instrumentalizace úmluvy ze strany některých členských států a silně ji odsuzuje; vyzývá ke konstruktivnímu dialogu a účinné spolupráci v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu s různými orgány a institucemi a subjekty občanské společnosti, jakož i s Radou a členskými státy ve spolupráci s Radou Evropy, který by řešil výhrady, námitky a obavy členských států a vyjasnil zavádějící a nesprávné výklady Istanbulské úmluvy v mnoha členských státech, jako je údajná propagace „destruktivních genderových ideologií“, s cílem dosáhnout v této oblasti pokroku a zajistit, aby se ratifikace Istanbulské úmluvy všemi členskými státy a orgány EU stala skutečností; naléhavě vyzývá členské státy, aby urychlily jednání o ratifikaci a provádění Istanbulské úmluvy a aby důrazně odsoudily všechny pokusy o odvolání již přijatých opatření k provádění Istanbulské úmluvy a k boji proti násilí páchanému na ženách;

24.  vyzývá Komisi a Radu k zajištění toho, aby Parlament byl po přistoupení EU k Istanbulské úmluvě plně zapojen do procesu jejího monitorování; poukazuje na význam přikročení k urychlenému uzavření dohody o kodexu chování ohledně spolupráce mezi EU a jejími členskými státy pro účely uplatňování úmluvy, který by se měl vztahovat také na organizace občanské společnosti, zejména na organizace, které se zaměřují na prosazování práv žen;

25.  připomíná, že přistoupení EU k Istanbulské úmluvě nezbavuje členské státy nutnosti ratifikovat úmluvu na vnitrostátní úrovni; poukazuje na to, že ačkoli všechny členské státy Istanbulskou úmluvu již podepsaly, šest států ji dosud neratifikovalo, a sice Bulharsko, Česko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva a Slovensko; odsuzuje odmítavé reakce proti genderové rovnosti, právům žen a Istanbulské úmluvě v některých členských státech, například v Polsku, kde předseda vlády požádal ústavní soud o přezkum souladu úmluvy s ústavou; důrazně odsuzuje pokus o odsouzení Istanbulské úmluvy tím, že polské ministerstvo spravedlnosti předložilo formální žádost pracovat na odstoupení od úmluvy; konstatuje, že v roce 2020 odmítla na Slovensku Národní rada ratifikovat uvedenou úmluvu a požádala slovenskou prezidentku, aby podpis své země zrušila, podotýká však, že prezidentka se rozhodla, že ke zrušení podpisu nepřistoupí; vyzývá vnitrostátní orgány, aby bojovaly proti dezinformacím a zahájily osvětové kampaně s cílem rozptýlit veškeré pochybnosti o úmluvě a jejích přínosech pro společnost jako celek; zdůrazňuje, že přistoupení EU k Istanbulské úmluvě nezbavuje členské státy povinnosti ratifikovat úmluvu na vnitrostátní úrovni, a proto apeluje na šest zbývajících členských států, které tak dosud neučinily, aby úmluvu neprodleně ratifikovaly; důrazně odsuzuje jakýkoliv pokus členských států od úmluvy samotné odstoupit;

26.  důrazně odsuzuje veškeré iniciativy usilující o nahrazení Istanbulské úmluvy jakýmikoliv alternativami, jako je tak zvaná smlouva o rodině v Polsku, které jsou založeny na hodnotách, jež se zásadně odlišují od lidských práv a práv v oblasti genderové rovnosti a nepředstavovala by účinný nástroj v boji proti domácímu a partnerskému násilí;

27.  odsuzuje rostoucí negativní postoj vůči Istanbulské úmluvě v některých členských státech a pokusy o znevažování této úmluvy a jejích pozitivních dopadů na vymýcení genderově podmíněného násilí; důrazně odsuzuje veškeré dezinformační kampaně o Istanbulské úmluvě, jejichž cílem je vyvolat ve společnosti strach z jejího údajně „ničivého dopadu na rodinu“; zdůrazňuje, že tyto dezinformační kampaně jsou často koordinované, financované a organizované mimo jiné ultrakonzervativními skupinami a krajně pravicovými hnutími, jakož i hnutími vystupujícími proti genderové rovnosti sídlícími mimo EU; opakuje v této souvislosti, že silně odsoudil očerňující kampaně proti úmluvě jako odmítnutí mezinárodně dohodnuté normy nulové tolerance vůči násilí páchanému na ženách a jiným formám genderově podmíněného násilí; zdůrazňuje, že členské státy by měly dále zvýšit své úsilí v boji proti nepravdivým informacím o úmluvě;

28.  zdůrazňuje, že neexistují žádné právní překážky, které by bránily Radě v ratifikaci úmluvy, neboť kvalifikovaná většina je pro její přijetí dostatečná; znovu vyzývá Radu, aby bezodkladně ukončila ratifikaci Istanbulské úmluvy na úrovni EU ve formě rozsáhlého a neomezeného přistoupení a aby její ratifikaci prosazovala u všech členských států; vyzývá členské státy, aby potvrdily svou politickou vůli bojovat proti násilí páchanému na ženách a dívkách, a přijaly tak toto rozhodnutí a nedovolily několika členským státům ovlivňovat agendu rovnosti žen a mužů v Radě; navíc připomíná závazek předsedkyně Komise obhajovat ratifikaci učiněný během jejího projevu na plenárním zasedání Evropského parlamentu o závěrech zasedání Evropské rady ve dnech 25.–26. března 2021 a o výsledcích jednání mezi EU a Tureckem dne 6. dubna 2021;

29.  vítá návrh směrnice o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, který předložila Komise, a zdůrazňuje nutnost zajistit přinejmenším standardy stanovené v Istanbulské úmluvě; poukazuje na to, že bude prvním aktem EU, jenž bude konkrétně řešit genderově podmíněné násilí, a pomůže tak harmonizovat rozdílné přístupy členských států k násilí na ženách a domácímu násilí a stanovit společné minimální normy pro předcházení této trestné činnosti, pro ochranu obětí genderově podmíněného násilí a pro zajištění jejich přístupu ke spravedlnosti; zdůrazňuje, že tento legislativní akt úmluvu doplňuje, nikoliv nahrazuje, neboť se vztahuje pouze na její části, a úmluva zůstává základním nástrojem strategie EU k potírání genderově podmíněného násilí;

30.  odsuzuje, že stále více žen a dívek se stává obětí genderově podmíněného násilí na internetu a v sociálních médiích; konstatuje, že na provádění úmluvy by měla navázat konkrétní legislativní ustanovení týkající se genderově podmíněného kybernetického násilí, jež uznávají tuto konkrétní formu genderově podmíněného násilí a předcházejí jí a jež zařazují mezi trestné činy projevy genderově podmíněného násilí spáchané v on-line prostoru; vítá v tomto ohledu zařazení některých forem genderově podmíněného kybernetického násilí mezi trestné činy v rámci návrhu směrnice o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, který předložila Komise, konkrétně pak jde o sdílení intimního nebo zmanipulovaného materiálu bez souhlasu, kybernetické pronásledování, kybernetické obtěžování a podněcování k násilí a nenávisti na internetu;

31.  vyzývá Komisi, aby vytvořila ucelenou strategii EU pro boj proti násilí páchanému na ženách a genderově podmíněnému násilí, která by obsahovala komplexní plán pro předcházení všem formám genderové nerovnosti a jeho potírání a zahrnovala veškeré úsilí za účelem vymýcení násilí páchaného na ženách a dívkách;

32.  konstatuje, že zařazení genderově podmíněného násilí mezi mimořádně závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem („eurozločiny“) – což bylo také jednou z priorit politických směrů předsedkyně Komise – by bylo vhodnějším a účinnějším právním základem pro návrh směrnice Evropské komise o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí; znovu vyzývá Radu, aby aktivovala překlenovací ustanovení tím, že jednomyslně přijme rozhodnutí o tom, že násilí na základě pohlaví představuje oblast trestné činnosti uvedené v čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování EU;

33.  vzhledem k rozsahu a závažnosti násilí založeného na pohlaví a sexuálního obtěžování na pracovišti vyzývá členské státy, aby ratifikovaly a prováděly Úmluvu MOP (č. 190) o násilí a obtěžování;

34.  oceňuje klíčovou úlohu organizací občanské společnosti a skvělou práci, kterou při předcházení násilí na ženách a dívkách a dalším formám genderově podmíněného násilí a boji proti němu odvádějí, zejména pak organizace na ochranu lidských práv žen a jiné lidskoprávní organizace, včetně organizací zasazujících se o práva žen, které patří k menšinovým a dalším ohroženým skupinám, a jejich úsilí o poskytování pomoci obětem genderově podmíněného násilí; vyzývá členské státy a Komisi, aby tyto činnosti podporovaly tím, že poskytnou dostatečné, spolehlivé a udržitelné lidské a dlouhodobé finanční zdroje, mimo jiné i prostřednictvím programu Občané, rovnost, práva a hodnoty (CERV) s cílem podporovat subjekty občanské společnosti poskytující podporu obětem genderově podmíněného násilí a zasazující se o vymýcení genderově podmíněného násilí, a to s cílem předcházet násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a potírat je, jakož i zvláštní služby pomáhající obětem, zejména pokud jde o přístup ke spravedlnosti a specializovaným útočištím, jak se uvádí ve vysvětlující zprávě k Istanbulské úmluvě a v horizontálním přezkumu skupiny GREVIO v polovině období;

35.  vyzývá členské státy, aby pokračovaly v ochraně dětí, které se staly oběťmi domácího a partnerského násilí nebo jeho svědky, a aby tuto ochranu posílily; zejména odsuzuje používání, prosazování a přijímání nevědeckých teorií a pojmů v případech určení péče o dítě s cílem minimalizovat domácí násilí v občanskoprávních řízeních a upřít péči o dítě matce a svěřit je do péče otci obviněnému z genderově podmíněného násilí;

36.  naléhavě vyzývá Radu, aby neprodleně zajistila rychlou ratifikaci Istanbulské úmluvy ze strany EU; dále naléhavě vyzývá Radu, aby rovněž zajistila rozsáhlé a neomezené přistoupení všech členských států EU k úmluvě;

37.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, členským státům a Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy.

(1) Úř. věst. L 131, 20.5.2017, s. 11. (2) Úř. věst. L 131, 20.5.2017, s. 13. (3) https://rm.coe.int/168008482e. (4) Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37. (5) Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23. (6) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57. (7) FRA, „Násilí na ženách: průzkum napříč EU. Zpráva o hlavních výsledcích“, 3. března 2014. (8) https://hudoc.echr.coe.int/fre?i=001-92945. (9) https://hudoc.echr.coe.int/fre?i=001-216360. (10) https://hudoc.echr.coe.int/fre?i=001-216854. (11) https://hudoc.echr.coe.int/fre?i=001-61521. (12) https://hudoc.echr.coe.int/fre?i=001-103214. (13) https://hudoc.echr.coe.int/fre?i=001-93532. (14) https://hudoc.echr.coe.int/fre?i=002-7226. (15) https://hudoc.echr.coe.int/fre?i=002-13282. (16) Rada Evropy, Mid-term Horizontal Review of GREVIO baseline evaluation report (Horizontální přezkum základních hodnotících zpráv expertní skupiny GREVIO v polovině období), únor 2022. (17) Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 53. (18) Úř. věst. C 296 E, 2.10.2012, s. 26. (19) Úř. věst. C 285, 29.8.2017, s. 2. (20) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 19. (21) Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 16. (22) Úř. věst. C 449, 23.12.2020, s. 102. (23) Úř. věst. C 116, 31.3.2021, s. 7. (24) Úř. věst. C 232, 16.6.2021, s. 48. (25) Úř. věst. C 456, 10.11.2021, s. 208. (26) Úř. věst. C 465, 17.11.2021, s. 160. (27) Úř. věst. C 117, 11.3.2022, s. 8. (28) Úř. věst. C 132, 24.3.2022, s. 27. (29) Úř. věst. C 251, 30.6.2022, s. 2. (30) Úř. věst. C 251, 30.6.2022, s. 23. (31) Úř. věst. C 224, 27.6.2018, s. 96. (32) ECLI:EU:C:2021:198. (33) Agentura Evropské unie pro základní práva, 2014. (34) Evropský institut pro rovnost žen a mužů, „The costs of gender-based violence in the European Union“ (Náklady spojené s genderově podmíněným násilím v Evropské unii), Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2021. (35) EIGE, Index rovnosti žen a mužů, 2022. (36) https://www.hrw.org/news/2022/10/22/two-years-polands-abortion-crackdowns-and-rule-law. (37) https://www.hrw.org/news/2019/02/06/poland-womens-rights-activists-targeted. (38) FRA, „Violence against Women: every day and everywhere“ (Násilí na ženách: každý den a všude), 5. března 2014. (39) „Towards a Europe Free from Male Violence Against Women and Girls“ (Směrem k Evropě bez mužského násilí vůči ženám a dívkám), Evropská ženská lobby (odkaz: https://womenlobby.org/IMG/pdf/ic-2.pdf). (40) ECLI:EU:C:2021:832. (41) Studie Evropské parlamentní výzkumné služby (EPRS) s názvem „Combating gender-based violence: Cyber violence – European added value assessment“ (Potírání genderově podmíněného násilí: kybernetické násilí – posouzení evropské přidané hodnoty). (42) World Wide Web Foundation, „Survey – Young people’s experience of online harassment“ (Průzkum – zkušenosti mladých lidí s obtěžováním na internetu), 2020. (43) GREVIO, „3rd General Report on GREVIO’s Activities“ (Třetí všeobecná zpráva o činnostech skupiny GREVIO), červen 2022. (44) GREVIO, „Horizontální přezkum základních hodnotících zpráv expertní skupiny GREVIO v polovině období“, únor 2022.