Rozhodnutí Evropského parlamentu nevyslovit námitku vůči nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 20. ledna 2023, kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63, pokud jde o metodiku výpočtu závazků plynoucích z derivátů (C(2023)399 – 2023/2534(DEA))

P9_TA(2023)0072 B9-0161/2023

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (C(2023)399),

–  s ohledem na dopis Komise ze dne 31. ledna 2023, kterým Komise žádá Evropský parlament, aby uvedl, že nevysloví námitku vůči nařízení v přenesené pravomoci,

–  s ohledem na dopis Hospodářského a měnového výboru předsedovi Konference předsedů výborů ze dne 1. března 2023,

–  s ohledem na článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici 2014/59/EU(1) (směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank), a zejména na čl. 103 odst. 7 a článek 115 této směrnice,

–  s ohledem na čl. 111 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení k rozhodnutí Hospodářského a měnového výboru,

–  s ohledem na to, že ve lhůtě stanovené v čl. 111 odst. 6 třetí a čtvrté odrážce jednacího řádu, která uplynula dne 14. března 2023, nebyly vysloveny žádné námitky,

A.  vzhledem k tomu, že nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63(2) odkazuje na metodiku pákového poměru stanovenou v článku 429 nařízení (EU) č. 575/2013(3) pro výpočet některých příspěvků předem do mechanismů financování k řešení krizí členských států; že články 429, 429a a 429b byly změněny nařízením (EU) 2019/876(4); že těmito změnami byla nahrazena dřívější metoda (metoda stávající expozice) pro výpočet hodnoty derivátů standardizovaným přístupem k úvěrovému riziku protistrany („SA-CCR“) s účinky na období příspěvků předem od roku 2023;

B.  vzhledem k tomu, že podle čl. 3 odst. 2 nařízení (EU) 2019/876 se tato změna použije od 28. června 2021 s účinky na roční účetní závěrku za rok 2021, kterou mají instituce předložit orgánům příslušným k řešení krize v roce 2023 podle čl. 14 odst. 1 nařízení (EU) 2015/63;

C.  vzhledem k tomu, že v přijatém pozměňujícím aktu v přenesené pravomoci Komise nahradila odkaz na nařízení (EU) č. 575/2013 předchozím zněním, tzn. metodou stávající expozice, pro stanovení způsobu výpočtu závazků plynoucích z derivátů; že v důsledku této změny zůstává výpočet některých příspěvků předem do mechanismů financování k řešení krizí členských států nezměněn;

D.  vzhledem k tomu, že v pozměňujícím aktu v přenesené pravomoci je stanoveno, že vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie a uplatňuje se zpětně od 1. října 2022; že tato formulace umožňuje, aby akt vstoupil v platnost na konci března 2023, tedy včas pro to, aby orgány příslušné k řešení krize zahájily postup výběru příspěvků ve druhém čtvrtletí roku 2023;

E.  vzhledem k tomu, že pozměňující akt v přenesené pravomoci byl přijat dne 20. ledna 2023; že Komise ve svém dopise ze dne 31. ledna 2023, kterým požádala o včasné prohlášení, že nebude vyslovena námitka, uvedla, že se jedná o naléhavou záležitost odůvodněnou potřebou, aby „orgány příslušné k řešení krize vydaly pokyny k údajům, které mají instituce poskytnout v souvislosti s deriváty, do 28. února 2023, pokud se na ně mají vztahovat navrhované změny“; že Parlament zdůraznil, že budoucí žádosti o použití takového postupu by měly být předloženy pouze v nejnaléhavějších případech;

1.  prohlašuje, že nevysloví námitku vůči nařízení v přenesené pravomoci;

2.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto rozhodnutí Radě a Komisi.

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014 , kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190). (2) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. L 011, 17.1.2015, s. 44). (3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1). (4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/876 ze dne 20. května 2019, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o pákový poměr, ukazatel čistého stabilního financování, požadavky na kapitál a způsobilé závazky, úvěrové riziko protistrany, tržní riziko, expozice vůči ústředním protistranám, expozice vůči subjektům kolektivního investování, velké expozice, požadavky na podávání zpráv a zpřístupňování informací, a nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 150, 7.6.2019, s. 1).

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2023 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými podle článku XXVIII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) z roku 1994 o změně koncesí u všech celních kvót uvedených v listině CLXXV EU v důsledku vystoupení Spojeného království z Evropské unie jménem Unie (11723/2022 – C9-0007/2023 – 2022/0231(NLE))

P9_TA(2023)0073 A9-0042/2023

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (11723/2022),

–  s ohledem na Dohodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými podle článku XXVIII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) z roku 1994 o změně koncesí u všech celních kvót uvedených v listině CLXXV EU v důsledku vystoupení Spojeného království z Evropské unie (11724/2022),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou Rada předložila v souladu s čl. 207 odst. 4 prvním pododstavcem a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) bodem v) Smlouvy o fungování Evropské unie (C9‑0007/2023),

–  s ohledem na čl. 105 odst. 1 a 4 a čl. 114 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro mezinárodní obchod (A9‑0042/2023),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Spojených států amerických.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2023 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o výměně informací mezi donucovacími orgány členských států a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2006/960/SVV (COM(2021)0782 – C9-0457/2021 – 2021/0411(COD))

P9_TA(2023)0074 A9-0247/2022

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2021)0782),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 87 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C9‑0457/2021),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 7. prosince 2022 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro rozpočtovou kontrolu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A9‑0247/2022),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 15. března 2023 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/... o výměně informací mezi donucovacími orgány členských států a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2006/960/SVV

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici (EU) 2023/977.)

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2023 o dalších represích proti běloruskému lidu, zejména o případech Andrzeje Poczobuta a Alese Bjaljackého (2023/2573(RSP))

P9_TA(2023)0075 RC-B9-0164/2023

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Bělorusku,

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů, Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a na všechny dalších úmluvy o lidských právech, jichž je Bělorusko smluvní stranou,

–  s ohledem na závěry Evropské rady z 21.–22. října 2021,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedy Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josepa Borrella ze dne 25. března 2021 o útocích na Svaz Poláků v Bělorusku, na jeho prohlášení ze dne 17. ledna 2023 o procesech s představiteli opozice a s novináři a na  prohlášení ze dne 3. března 2023 o odsouzení Alese Bjaljackého a dalších obránců lidských práv, a rovněž s ohledem na prohlášení mluvčího Evropské služby pro vnější činnost ze dne 7. října 2022 o rozsudcích v procesech se zástupci nezávislých sdělovacích prostředků;

–  s ohledem na zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 4. března 2022 o stavu lidských práv v Bělorusku před prezidentskými volbami v roce 2020 a po jejich skončení a na prohlášení mluvčího vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 6. ledna 2023 o soudních procesech v Bělorusku,

–  s ohledem na zprávy o stavu lidských práv v Bělorusku z 4. května 2022 a 20. července 2022, které vypracovala zvláštní zpravodajka OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku Anaïs Marinová pro Radu OSN pro lidská práva, dále na výzvu odborníků OSN ze dne 10. října 2022 k okamžitému propuštění vězněného nositele Nobelovy ceny Alese Bjaljackého a dalších obránců práv v Bělorusku a na vyjádření mluvčí OSN pro lidská práva Raviny Shamdasaniové ze dne 3. března 2023 o odsouzení obránců lidských práv v Bělorusku,

–  s ohledem na prohlášení ministrů zahraničních věcí skupiny G7 ze dne 4. listopadu 2022 o Bělorusku,

–  s ohledem na prohlášení komisařky Rady Evropy pro lidská práva ze dne 3. března 2023 o odsouzení laureáta Nobelovy ceny Bjaljackého a dalších obránců lidských práv,

–  s ohledem na prohlášení zástupkyně pro svobodu sdělovacích prostředků Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) Teresy Ribeirové ze dne 13. července 2022 o pokračující praxi věznění novinářů a pracovníků médií v Bělorusku, ze dne 15. září 2022 o dalším věznění novinářů v Bělorusku a ze dne 7. října 2022 o dalším pronásledování pracovníků v běloruském mediálním sektoru;

–  s ohledem na čl. 132 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že od začátku pokojných demonstrací proti rozsáhlým podvodům při prezidentských volbách dne 9. srpna 2020 pokračuje Lukašenkův režim v tvrdých represích proti běloruskému lidu, při nichž jsou zástupci občanské společnosti, obránci lidských práv, opoziční aktivisté a mnozí další šikanováni, pronásledováni, zatýkáni, mučeni a souzeni za to, že se postavili proti režimu, proti systematickému porušování lidských práv nebo proti podpoře, kterou tento režim poskytuje ruské útočné válce proti Ukrajině; vzhledem k tomu, že k nezávažnějším formám represí i nadále patří trestní stíhání, které je stále velmi rozšířené;

B.  vzhledem k tomu, že k březnu 2023 se na seznamu běloruských politických vězňů, který vede Centrum pro lidská práva Vjasna, nachází více než 1450 osob, mezi nimiž je laureát Sacharovovy a Nobelovy ceny Ales Bjaljacki; vzhledem k tomu, že středisko Vjasna má informace o nejméně 2 900 osobách, které byly odsouzeny v politicky motivovaných trestních řízeních; vzhledem k tomu, že soudy Lukašenkova režimu vynesly v roce 2022 rozsudky v nejméně 1 200 politických procesech, byla zastavena činnost 215 tištěných médií a od roku 2020 byla v Bělorusku zlikvidována více než tisícovka nevládních organizací;

C.  vzhledem k tomu, že Ales Bjaljacki, přední obránce lidských práv a zakladatel a předseda Centra pro lidská práva Vjasna, byl dne 12. února 2022 zatčen a umístěn do vyšetřovací vazby; vzhledem k tomu, že Alex Bjaljacki byl vězněn již v letech 2011 až 2014 a opět v roce 2021 poté, co v zemi proběhly rozsáhlé demonstrace za demokracii, které reagovaly na prezidentské volby konané v roce 2020; vzhledem k tomu, že dne 3. března 2023 proběhly politické procesy, v nichž byli Ales Bjaljacki, člen Centra pro lidská práva Vjasna Valjancin Stefanovič, obránce lidských Zmicer Salaujov a koordinátor kampaně „Zastánci lidských práv za svobodné volby“ Uladzimir Labkovič odsouzeni k deseti, devíti, osmi a sedmi letům vězení; vzhledem k tomu, že dne 3. listopadu 2021 byl ke tříletému trestu odsouzen Leanid Sudalenka, právník pobočky Vjasny z města Gomel, a téhož dne poslal soud na dva a půl roku do vězení i dobrovolnici pracující pro Vjasnu Taccjanu Lasicovou;

D.  vzhledem k tomu, že novinář a člen Svazu Poláků v Bělorusku Andrzej Poczobut byl dne 18. března 2021 zatčen a později odsouzen ke třem letům vězení na základě obvinění z „veřejné urážky běloruského prezidenta“ a „podněcování k etnické nenávisti“; vzhledem k tomu, že dne 8. února 2023 jej krajský soud v Hrodně shledal vinným z nabádání k činnosti ohrožující národní bezpečnost Běloruské republiky a z  podněcování etnických sporů a odsoudil jej k osmi letům vězení;

E.  vzhledem k tomu, že novináři i nadále patří mezi ty, na které se režim zaměřuje nejvíce; vzhledem k tomu, že v současnosti je v Bělorusku ve vězení více než 30 novinářů; vzhledem k tomu, že do října 2022 běloruské orgány označily nejméně 29 nezávislých sdělovacích prostředků za „extremistické“ a zastavily jejich činnost; vzhledem k tomu, že podle Běloruské asociace novinářů je veřejný diskurz téměř zcela potlačen a sdělovací prostředky jsou tvrdě pronásledovány; vzhledem k tomu, že v důsledku úplného potlačení nezávislých sdělovacích prostředků už v Bělorusku neexistuje svoboda slova a režim vykonává plný dohled nad internetem;

F.  vzhledem k tomu, že se všeobecně má za to, že obvinění Andrzeje Poczobuta a Alese Bjaljackého jsou politicky motivovaná a jejich cílem je umlčet nezávislé hlasy a potlačit svobodu projevu a sdružování;

G.  vzhledem k tomu, že běloruské demokratické politické síly jsou i nadále terčem pronásledování; vzhledem k tomu, že Lukašenkův režim zahájil soudní procesy in absentia s vedoucími představiteli demokratického hnutí v Bělorusku a že řada lídrů a dalších představitelů demokratických opozičních stran je i nadále vězněna v nelidských podmínkách; vzhledem k tomu, že dne 6. března 2023 odsoudil městský soud v Minsku in absentia vedoucí představitelku běloruské demokratické opozice a předsedkyni Sjednoceného přechodného kabinetu Svjatlanu Cichanouskou k 15 letům odnětí svobody; vzhledem k tomu, že byli odsouzeni i další představitelé Koordinační rady, jmenovitě Paval Latuška k 18 letům a Maryja Marozová, Volha Kavalkovová a Sjarhej Dyleuski k 12 letům vězení; vzhledem k tomu, že tyto rozsudky byly vyneseny několik dní poté, co běloruský soud prodloužil osmnáctiletý trest manžela Cichanouské, disidenta a bojovníka za demokracii Sjarheje Cichanouského, o dalších 18 měsíců; vzhledem k tomu, že někteří z odsouzených jsou nositelé Sacharovovy ceny za svobodu myšlení;

H.  vzhledem k tomu, že dne 17. října 2022 byl v politicky motivovaném procesu v Bělorusku vynesen neobvykle tvrdý rozsudek nad politickým vězněm Mikalajem Autuchovičem, který byl poslán na 25 let do trestanecké kolonie se zvýšenou ostrahou, a dalších 11 osob bylo odsouzeno k trestům v délce až dvaceti let;

I.  vzhledem k tomu, že běloruské orgány opakovaně porušují lidská práva běloruských občanů, včetně práva na svobodu projevu, pokojné shromažďování a sdružování; vzhledem k tomu, že represe i nadále postihují všechny složky společnosti; vzhledem k tomu, že pronásledování jednotlivců pokračuje pod zástěrkou boje proti extremismu a terorismu; vzhledem k tomu, že v lednu 2022 vstoupila v platnost novela běloruského trestního zákoníku, která opět zavádí trestní odpovědnost za účast na činnosti neregistrovaných organizací; vzhledem k tomu, že v květnu 2022 běloruské orgány rozšířily trest smrti na pokusy o teroristické útoky, což je obvinění, které bylo dříve použito v trestních stíháních politických aktivitů; vzhledem k tomu, že běloruský režim i nadále výrazně omezuje svobodu sdružování; vzhledem k tomu, že v prosinci 2022 předložila běloruská vláda parlamentu návrh na změnu zákona o politických stranách, která by v konečném důsledku znamenala, že by byla de facto zakázána jakákoli strana, která by byla vůči režimu v opozici;

J.  vzhledem k tomu, že v říjnu 2022 podepsal Lukašenka zákon o odstoupení Běloruska od prvního opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, takže Výbor OSN pro lidská práva již není oprávněn přijímat a posuzovat individuální stížnosti na porušování lidských práv v Bělorusku, což byl pro pronásledované Bělorusy jeden z posledních prostředků nápravy;

K.  vzhledem k tomu, že jedním z nástrojů, které Lukašenkův režim používá k umlčení opozice a veškerých hlasů zpochybňujících jeho režim, je administrativní šikana; vzhledem k tomu, že v lednu 2023 Centrum pro lidská práva Vjasna informovalo o zatčení nejméně 350 osob a o 141 případech takovéto politicky motivované administrativní šikany;

L.  vzhledem k tomu, že stále dochází k pronásledování nezávislých odborových organizací; vzhledem k tomu, že běloruské státní orgány provedly legislativní změny, kterými rozšířily pravidla pro to, které organizace mohou být označeny za „extremistické“; vzhledem k tomu, že v červenci 2022 Nejvyšší soud Běloruska zastavil činnost čtyř velkých nezávislých odborových organizací a rozpustil Běloruský kongres demokratických odborů; vzhledem k tomu, že v lednu 2023 proběhl soud s předáky nezávislých odborů, v němž byli Henadz Fjadynič a Vasil Berasněv odsouzeni k devíti letům a Vjačaslav Areška k osmi letům odnětí svobody; vzhledem k tomu, že v únoru 2023 byli členové organizace Rabočy ruch (Hnutí pracujících) Sjarhej Šelest, Uladzimir Žurauka, Andrej Paheryla, Hanna Ablabová, Aljaksandr Hašnikav, Sjarhej Dzjuba, Ihar Minc, Valjancin Ceraněvič, Sjarhej Šamecka a Aljaksandr Kapšul odsouzeni k 11 až 15 letům odnětí svobody na základě obvinění z vlastizrady a z vytvoření extremistické organizace a účasti v ní; vzhledem k tomu, že běloruské ministerstvo vnitra neustále přidává na seznam extremistů a teroristů další aktivisty a představitele demokratického odborového hnutí;

M.  vzhledem k tomu, že režim pokračuje v represích vůči právníkům za to, že se vyjadřují k právním otázkám, zastupují klienty v politicky motivovaných případech nebo že vystupují proti válce na Ukrajině; vzhledem k tomu, že od srpna 2020 přišlo nejméně 70 advokátů o licenci v důsledku svévolných rozhodnutí ministerstva spravedlnosti nebo politicky motivovaných řízení o zákazu výkonu advokacie; vzhledem k tomu, že v roce 2022 čelilo sedm advokátů politicky motivovaným trestním a správním řízením, byli zatýkáni, probíhaly u nich domovní prohlídky a byli vystaveni jiným druhům perzekuce; vzhledem k tomu, že Vital Brahiněc byl odsouzen k osmi letům vězení za to, že objajoval několik politických vězňů, mezi nimiž byl i Ales Bjaljacki;

N.  vzhledem k tomu, že se neustále stupňují represe Lukašenkova režimu proti národnostním menšinám v Bělorusku, zejména proti polské a litevské menšině, kdy jsou mimo jiné zavírány školy, v nichž se vyučuje v menšinovém jazyce, a jsou pronásledovány organizace zastupující polskou menšinu, jako je Svaz Poláků v Bělorusku; vzhledem k tomu, že polská menšina i jiné národnostní menšiny jsou systematicky diskriminovány již řadu let, přičemž neznámějším případem byly represe proti Andżelice Borysové and Andrzeji Poczobutovi;

O.  vzhledem k tomu, že Lukašenkův režim pokračuje ve své politice rusifikace Běloruska, kterou sleduje strategický cíl marginalizace a úplné likvidace projevů běloruské národní identity, jazyka a kultury; vzhledem k tomu, že součástí této politiky je i zákaz národních a historických symbolů Běloruska, jako je bílo-červeno-bílá vlajka a historický znak „Pahonia“, a uzavření mnoha nakladatelství, soukromých škol a kurzů běloruského jazyka;

P.  vzhledem k tomu, že nelegitimní režim v Bělorusku nadále potlačuje svobodu náboženského vyznání a přesvědčení; vzhledem k tomu, že podle Koordinační rady bylo několik římskokatolických, řeckokatolických a pravoslavných kněží a protestantských pastorů terčem různých forem nátlaku od finančních postihů až po dlouholeté tresty vězení, přičemž jedním z postižených byl Sjarhej Rezanovič, odsouzený na 16 let;

Q.  vzhledem k tomu, že političtí vězni čelí dalším represím a nelidským podmínkám; vzhledem k tomu, že političtí vězni jsou drženi v podmínkách, které jsou v rozporu s mezinárodními závazky Běloruska, čelí kázeňským postihům z malicherných příčin a jsou často umisťováni do korekčních cel; vzhledem k tomu, že političtí vězni soustavně upozorňují na svůj zhoršující se zdravotní stav, ponižování a špatné zacházení; vzhledem k tomu, že v některých případech byl zvýšen bezpečnostní stupeň vazby a byla svévolně prodloužena její délka, že vězňům je upíráno právo na korespondenci a političtí vězňové nemají nárok na návštěvy rodinných příslušníků, jak ukazuje i případ Paliny Šarendové-Panasjukové;

R.  vzhledem k tomu, že tisíce Bělorusů byly různými způsoby donuceny opustit vlast a hledat útočiště v zahraničí; vzhledem k tomu, že běloruské orgány činí kroky k omezování práv Bělorusů žijících v zahraničí; vzhledem k programu Lukašenkova režimu „Cesta domů“, v jehož rámci jsou Bělorusové, kteří v posledních letech opustili zemi, „zváni“ k návratu do země s příslibem, že nebudou pronásledováni, pokud učiní oficiální přiznání; vzhledem k tomu, že mnozí z těch, kteří se do Běloruska vrátili, byli zatčeni, pronásledováni a v několika případech odsouzeni k trestu vězení, protože se účastnili protestů, zveřejnili na sociálních sítích kritiku Lukašenkova režimu nebo poskytli finanční dar obětem represí v Bělorusku; vzhledem k tomu, že v lednu 2023 uvedl běloruský režim v účinnost zákon, který občanům žijícím v exilu obviněným z takzvaných trestných činů souvisejících s extremismem odejme státní občanství, přičemž na seznamu takových osob je nyní více než 2 000 jmen;

S.  vzhledem k tomu, že ani po více než dvou letech nic nenasvědčuje tomu, že by běloruské orgány vyšetřovaly případy policejní brutality, které byly od protestů v srpnu 2020 předmětem mnoha tisíc oznámení, či případy usmrcení demonstrantů; vzhledem k tomu, že skutečnost, že za porušování lidských práv obvykle není nikdo potrestán, zhoršuje zoufalou situaci běloruského lidu; vzhledem k tomu, že neexistence právního státu znamená, že občanům není zaručeno právo na spravedlivý proces; vzhledem k tomu, že Bělorusko je jedinou zemí v Evropě, která dosud vykonává trest smrti;

T.  vzhledem k tomu, že běloruské orgány se často uchylují ke sledování, cenzuře internetu a šíření dezinformací a používají technologie ke kontrole obyvatelstva; vzhledem k tomu, že tyto represivní praktiky jsou dalším krokem na cestě k digitálnímu autoritářství a potlačování digitálních práv běloruských občanů, což vede ke stále většímu zastrašování občanů a zmenšování občanského prostoru; vzhledem k tomu, že Lukašenkův režim rovněž uplatňuje represe vůči běloruským občanům žijícím v zahraničí;

U.  vzhledem k tomu, že EU uvalila na jednotlivce a subjekty odpovědné za represe v Bělorusku sankce a poskytuje podporu běloruské občanské společnosti a nezávislým sdělovacím prostředkům;

V.  vzhledem k tomu, že běloruské orgány nadále podporují Rusko v jeho neodůvodněné útočné válce proti Ukrajině tím, že mu umožňují využívat běloruské území k vojenským akcím proti Ukrajině; vzhledem k tomu, že nespočet běloruských občanů byl stíhán, protože podpořili Ukrajinu, kritizovali vládu za podporu ruské útočné války nebo informovali o pohybu ruských jednotek a vojenského vybavení v Bělorusku;

W.  vzhledem k tomu, že dne 7. září 2022 vyzval Výbor ministrů Rady Evropy generálního tajemníka Rady Evropy, aby ve spolupráci se zástupci běloruských demokratických sil a občanské společnosti zřídil kontaktní skupinu pro Bělorusko; vzhledem k tomu, že dne 1. března 2023 proběhlo v Bruselu za účasti Svjatlany Cichanouské slavnostní otevření oficiálního diplomatického zastoupení demokratického Běloruska;

X.  vzhledem k tomu, že v únoru 2023 oznámili běloruští činitelé záměr připojit běloruskou jadernou elektrárnu Astravec k síti a později zadat zakázku na druhý blok této elektrárny a pokračovat v rozvoji jaderné energetiky v Bělorusku; vzhledem k tomu, že výstavba této běloruské jaderné elektrárny probíhala v rozporu s mezinárodně uznávanými technickými normami a mezinárodními úmluvami; vzhledem k tomu, že z nejnovějších zpravodajských informací vyplývá, že běloruské orgány a ruský Rosatom, který byl odpovědný za výstavbu běloruské jaderné elektrárny, soustavně zastíraly skutečnou situaci v běloruské jaderné elektrárně a neposkytovaly podrobné informace o četných incidentech, k nimž v elektrárně došlo;

1.  znovu potvrzuje svou solidaritu s běloruskými občany, kteří se i nadále zasazují za svrchované, svobodné a demokratické Bělorusko a riskují přitom svobodu a život; i nadále požaduje, aby běloruské orgány okamžitě přestaly utlačovat běloruské občany, aby byly okamžitě a bezpodmínečně propuštěni všichni političtí vězni a všechny osoby, které byly svévolně zadrženy, zatčeny nebo odsouzeny z politicky motivovaných důvodů, aby byla stažena všechna obvinění proti nim, byly plně rehabilitovány a finančně odškodněny za škody vzniklé v důsledku jejich nezákonného zadržování;

2.  nadále co nejdůrazněji odsuzuje pokračující represe v Bělorusku, včetně těch, k nimž dochází prostřednictvím politicky motivovaných vykonstruovaných soudních procesů; odsuzuje systematický útlak běloruského lidu Lukašenkovým režimem, kvůli němuž od „ukradených“ voleb, jež proběhly dne 9. srpna 2020, byly tisíce Bělorusů nuceny uprchnout ze země; opakuje, že pokračující systematické represe představují závažné porušování lidských práv;

3.  připomíná běloruským orgánům jejich povinnost dodržovat lidská práva všech běloruských občanů, včetně práva na svobodu projevu, pokojné shromažďování a sdružování; trvá na tom, že je třeba zajistit v Bělorusku dodržování základních svobod a lidských práv, právní stát a fungující nezávislé soudnictví; znovu vyzývá běloruské orgány, aby okamžitě zmírnily všechny rozsudky trestu smrti a urychleně zavedly moratorium na jeho používání, což by bylo prvním krokem k jeho úplnému a trvalému zrušení; odsuzuje nový zákon, který umožňuje ukládat trest smrti státním zaměstnancům a příslušníkům armády usvědčeným z velezrady; vyzývá k ukončení diskriminace žen a zranitelných skupin, včetně příslušníků menšin, osob se zdravotním postižením a osob LGBTQI;

4.  opakuje, že legitimní požadavky běloruského lidu, který usiluje o demokracii založenou na lidských právech, základních svobodách, prosperitě, svrchovanosti a bezpečnosti, musí být splněny; opakuje své předchozí výzvy k uspořádání nových svobodných a spravedlivých voleb pod mezinárodním dohledem Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva OBSE (ODIHR); připomíná, že EU a její členské státy neuznaly výsledky prezidentských voleb v roce 2020 a neuznávají Aljaksandra Lukašenku jako legitimního prezidenta Běloruska;

5.  odsuzuje zadržení a odsouzení Andrzeje Poczobuta a odsouzení Alese Bjaljackého, Valjancina Stefanoviče, Zmicera Salaujova a Uladzimira Labkoviče jako projevy úsilí režimu o potlačení veškeré občanské angažovanosti v ochraně lidských práv a veškeré nezávislé žurnalistiky v zemi; odsuzuje opakované porušování jejich práva na spravedlivý proces a vyzývá k jejich okamžitému a bezpodmínečnému propuštění i k jejich plné rehabilitaci a odškodnění;

6.  kritizuje odsouzení vedoucí představitelky běloruské demokratické opozice a hlavy Sjednoceného přechodného kabinetu Svjatlany Cichanouské a dalších členů Koordinační rady, konkrétně Pavala Latušky, Maryji Marozové, Volhy Kavalkovové a Sjarheje Dyleuského, v jejich nepřítomnosti; odmítá rozhodnutí soudu, podle nějž uplatňování demokratického práva kandidovat ve volbách představuje „konspiraci za účelem převzetí moci“; požaduje, aby Lukašenkův režim tyto rozsudky zrušil a stáhl veškerá obvinění proti těmto čtyřem aktivistům; trvá na tom, že žádnému aktivistovi odsouzenému za podporu prodemokratické opozice nebo za aktivní účast v takové opozici nelze zakázat, aby v Bělorusku kandidoval na volenou funkci; vyzývá členské státy, zejména ty, které hostí tyto význačné zástupce demokratických sil Běloruska, aby zajistily jejich bezpečnost a ochranu před Lukašenkovým režimem;

7.  odsuzuje intenzivní šikanování a pronásledování odborových organizací; odsuzuje politicky motivované rozsudky vynesené nad nezávislými vůdci odborů, jako jsou Henadz Fjadynič, Vasil Berasněv a Vjačaslav Areška, a nad členy skupiny Rabočy ruch (Hnutí pracujících), které svědčí o naprostém přehlížení jejich lidských práv a jasném porušování mezinárodních pracovních úmluv;

8.  odsuzuje skutečnost, že jsou v Bělorusku pronásledovány národnostní menšiny a jejich představitelé, například polská a litevská, ale i další, a stejně tak odsuzuje přijatá rozhodnutí, jejichž cílem je uzavření polských a litevských škol a zrušení výuky v těchto jazycích, jakož i zničení polských hřbitovů a památek; vyzývá běloruské orgány, aby zrušily veškerá opatření namířená proti národnostním menšinám a respektovaly jejich práva, včetně práva na vzdělání v menšinových jazycích;

9.  odsuzuje skutečnost, že se politicky motivovaná soudní řízení konají za zavřenými dveřmi a není při nich dodržováno právo na spravedlivý proces, čímž tato země porušuje své mezinárodní povinnosti a závazky a což vede k tvrdým a neopodstatněným trestům pro představitele opozice; vyzývá delegaci EU pro vztahy s Běloruskem a diplomatická zastoupení členských států v Bělorusku, aby i nadále sledovaly a monitorovaly soudní procesy se všemi politickými vězni; vybízí Radu a Komisi, aby hledaly nové způsoby, jak dosáhnout propuštění všech politických vězňů; vyzývá Mezinárodní výbor Červeného kříže a další organizace, aby navštěvovaly politické vězně, zejména ty, které mají vážné zdravotní potíže;

10.  odsuzuje zákon o občanství, který podepsal Aljaksandr Lukašenka a na jehož základě je možné připravit Bělorusy žijící v zahraničí o státní občanství; zdůrazňuje, že běloruské orgány porušují článek 15 Všeobecné deklarace lidských práv, jíž je Bělorusko smluvní stranou, který zaručuje právo na státní příslušnost a zakazuje jeho svévolné odejmutí; naléhavě vyzývá běloruské orgány, aby ukončily program „Cesta domů“;

11.  zdůrazňuje, že je třeba důkladně vyšetřit zločiny, kterých se Lukašenkův režim dopustil na běloruském lidu; vyzývá členské státy, aby aktivně uplatňovaly zásadu univerzální jurisdikce a připravily soudní řízení s běloruskými státními činiteli, mj. i s Aljaksandrem Lukašenkou, kteří jsou odpovědní za systematické násilí a represe a zločiny proti lidskosti nebo se na nich podílejí;

12.  znovu důrazně odsuzuje zapojení Běloruska do neodůvodněné a nevyprovokované útočné války Ruska proti Ukrajině; odsuzuje nepřátelskou rétoriku Lukašenkova režimu, která je namířena proti Ukrajině, a masivní šíření propagandy a dezinformací o této útočné válce; opakuje, že Lukašenka a další běloruští činitelé nesou za útočnou válku a válečné zločiny spáchané na Ukrajině společně odpovědnost a měli by být souzeni zvláštní tribunálem pro zločin agrese vůči Ukrajině a dalšími příslušnými mezinárodními soudy, a vyzývá EU a její členské státy, aby podporovaly úsilí vyvíjené v tomto směru; vyjadřuje podporu běloruským dobrovolníkům a partyzánům, kteří bojují za nezávislost Běloruska a pomáhají Ukrajině bránit se proti ruské útočné válce; uznává, že Lukašenkův režim je spolupachatelem státní podpory terorismu a komplicem státu, který používá teroristické prostředky;

13.  se znepokojením si všímá toho, že v řadě oblastí pokračuje takzvaná integrace Ruska s Běloruskem, která se de facto rovná okupaci, a zejména si všímá postupné militarizace Běloruska a celého regionu, k níž mj. dochází rozmístěním ruských vojenských jednotek v Bělorusku, které představuje problém pro bezpečnost a stabilitu evropského kontinentu a probíhá navzdory vůli běloruského lidu; vyjadřuje politování nad rozhodnutím Běloruska vzdát se statusu země bez jaderných zbraní;

14.  vyzývá EU a její členské státy, aby rozšířily a posílily sankce EU namířené proti jednotlivcům a subjektům odpovědným za represe v Bělorusku aby do nich zahrnuly všechny osoby podílející se na represích, kterými tento režim potlačuje demokratickou opozici a účastníky politických protestů, včetně soudců, státních zástupců, příslušníků policejních sil a správy věznic a trestaneckých kolonií, a aby zajistily náležité vymáhání sankcí; vyjadřuje politování nad tím, že Bělorusko nebylo zahrnuto do 10. balíčku sankcí proti Rusku a jeho podporovatelům; vyzývá k přijetí důvěryhodných sankcí vůči Bělorusům a běloruským subjektům podporujícím útočnou válku Ruska proti Ukrajině, k zavedení nezbytných opatření, která by zabránila obcházení sankcí EU vůči Rusku přes Bělorusko, a k uvalení omezujících opatření ve vztahu k Lukašenkovu režimu v Bělorusku, která by odrážela restrikce přijaté vůči Rusku; vyzývá k tomu, aby byl na sankční seznam zařazen potaš, který je hlavním zdrojem příjmů běloruského režimu;

15.  vyzývá EU a její členské státy, aby na situaci v Bělorusku nadále upozorňovaly ve všech příslušných evropských a mezinárodních organizacích, zejména v OSN a jejích zvláštních orgánech, v OBSE a v Mezinárodní organizaci práce, s cílem zvýšit mezinárodní kontrolu, pokud jde o porušování lidských práv, posílit mezinárodní opatření přijímaná v reakci na situaci v Bělorusku a odvrátit snahy Ruska a jiných zemí o maření těchto opatření;

16.  vyzývá EU a její členské státy, aby spolupracovaly s mezinárodními partnery, jako je Moskevský mechanismus OBSE a Rada OSN pro lidská práva, a s místními obránci lidských práv a zástupci občanské společnosti při sledování a dokumentování případů porušování lidských práv, při informování o těchto případech a při následných krocích, jejichž cílem je dosáhnout potrestání pachatelů a zajistit spravedlnost obětem; v této souvislosti oceňuje práci Mezinárodní platformy pro odpovědnost v Bělorusku a vyzývá EU a její členské státy, aby ji nadále podporovaly; vybízí Mezinárodní trestní soud, aby provedl náležité vyšetřování a inicioval přípravné řízení s běloruským režimem ve věci zločinů proti lidskosti;

17.  vyzývá celé mezinárodní společenství, aby odmítlo návrh Běloruska kandidovat za východoevropskou skupinu na nestálého člena Rady bezpečnosti OSN na období 2024 až 2025;

18.  vybízí členské státy, aby usilovaly o posílení mandátu a úřadu zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Bělorusku a mandátu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva k hodnocení situace v Bělorusku, aby tyto úřady mohly přijímat a účinně zpracovávat individuální stížnosti běloruských občanů; vyjadřuje podporu výzvě, v níž se mezinárodní a běloruské organizace občanské společnosti dne 13. února 2023 obrátily na státy, jež jsou členy a pozorovateli v Radě OSN pro lidská práva, s žádostí o zřízení nezávislého vyšetřovacího mechanismu, který by doplňoval probíhající šetření Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva a navázal na něj, a vyzývá k tomu, aby pro činnost tohoto mechanismu byl zajištěn dostatek zdrojů a financování;

19.  upozorňuje na zásadní úlohu, kterou při upevňování demokratických ambicí běloruského lidu sehrávají nezávislé sdělovací prostředky, odbory a organizace občanské společnosti, ať už v Bělorusku nebo v exilu; vyzývá orgány EU, aby posílily podporu v oblasti budování kapacit poskytovanou běloruské občanské společnosti, svobodným sdělovacím prostředkům, nezávislým odborům a prodemokratickým aktivistům v Bělorusku i v exilu; vyzývá Komisi a členské státy, aby nadále poskytovaly podporu běloruské občanské společnosti, nezávislým sdělovacím prostředkům a demokratickým politickým skupinám a strukturám, včetně Koordinační rady a Sjednoceného přechodného kabinetu; vyzývá běloruské demokratické síly, aby zachovaly a prosazovaly jednotu založenou na úsilí o dosažení cíle, jímž je svobodné, demokratické a nezávislé Bělorusko;

20.  vyzývá orgány EU a členské státy, aby poskytly podporu a ochranu obráncům lidských práv a občanské společnosti v Bělorusku, jež čelí tvrdým zásahům, a aby mimo jiné v případě potřeby vydávaly mimořádná víza umožňující odchod z Běloruska; vyzývá orgány EU, aby i nadále podporovaly úsilí členských států o ochranu a přijímání Bělorusů přinucených k útěku z vlasti; vyzývá členské státy, aby poskytly podporu Bělorusům pobývajícím v EU, jejichž dokladům totožnosti brzy vyprší platnost a kteří nemají možnost doklady obnovit, jelikož se nemohou vrátit do Běloruska;

21.  odsuzuje snahy Lukašenkova režimu o vymazání běloruské kultury a o uplatňování politiky rusifikace běloruského národa; vyzývá EU, aby podporovala běloruskou kulturu a běloruské kulturní organizace; kritizuje zamítnutí žádosti Alese Bjaljackého o to, aby jeho soudní proces byl veden v běloruštině, a nikoli v ruštině, i zamítnutí jeho žádosti o tlumočníka, což svědčí o protiběloruské politice Lukašenkova režimu; podporuje svátek běloruského lidu, který se slaví dne 25. března, tj. v den vyhlášení nezávislosti Běloruska v roce 1918;

22.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly kroky, kterými zajistí, že zahraniční i domácí podniky působící v Bělorusku budou postupovat s náležitou péčí a převezmou odpovědnost za dodržování lidských práv v rámci své činnosti i činnosti svých dodavatelských řetězců v souladu s obecnými zásadami OSN; vyzývá všechny společnosti se sídlem v EU, aby ukončily vztahy se všemi běloruskými dodavateli, kteří otevřeně podporují násilný Lukašenkův režim nebo jinak porušují obecné zásady OSN; vyzývá Radu k uvalení sankcí na všechny běloruské nebo mezinárodní společnosti, které se neřídí uvedenými zásadami; důrazně vyzývá Lukašenkův režim, aby ukončil nucené práce v trestaneckých koloniích;

23.  vyzývá Komisi, aby zřídila pracovní skupinu, která zahájí politický dialog se zástupci demokratického Běloruska s cílem vypracovat komplexní víceodvětvovou dohodu, která bude tvořit základ spolupráce s demokratickým Běloruskem v době, kdy současný režim již nebude u moci; opakuje, že by to mělo být spojeno s plánem na zajištění finančních a administrativních zdrojů, který by měl umožnit provedení a financování nezbytných reforem v zemi, jakmile to bude proveditelné; vítá vznik diplomatického zastoupení pro demokratické Bělorusko v Bruselu a vyzývá orgány EU, aby podporovaly tuto misi, jakož i „velvyslanectví běloruského lidu“;

24.  opakuje, že je důležité navázat formální vztahy mezi běloruskými demokratickými silami a Parlamentem, a posílit tak zastoupení Běloruska na mezinárodní scéně; vyzývá proto k obnovení oficiálně uznávaného zastoupení demokratického Běloruska v Parlamentním shromáždění Euronest a v delegaci pro vztahy s Běloruskem;

25.  zdůrazňuje, že je důležité posílit jednotu EU ve vztahu k Bělorusku, a to cestou diplomatické izolace současného režimu; kritizuje všechny kroky, včetně návštěv vysoce postavených činitelů u fakticky vládnoucích běloruských orgánů, které by mohly zpochybnit odmítnutí Unie uznat Lukašenkův režim; v této souvislosti kritizuje návštěvu maďarského ministra zahraničních věcí Pétera Szijjártóa v Minsku, která se konala dne 13. února 2023 a jež je v rozporu s politikou EU ve vztahu k Bělorusku a k útočné válce Ruska proti Ukrajině, a nesouhlasí s tím, že některé členské státy nadále vydávají schengenská víza osobám blízkým Aljaksandru Lukašenkovi;

26.  znovu odsuzuje nedávné rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru (MOV) umožnit běloruským sportovcům účast na kvalifikačních závodech pro olympijské hry v Paříži 2024 pod neutrální vlajkou, což je v rozporu s mnohostrannou izolací Běloruska a bude běloruským režimem zneužito k propagandistickým účelům; vyzývá členské státy a mezinárodní společenství, aby na MOV vyvíjely tlak s cílem zvrátit toto rozhodnutí a aby zaujaly podobný postoj k veškerým dalším sportovním, kulturním nebo vědeckým akcím;

27.  vyjadřuje vážné znepokojení nad situací v oblasti jaderné bezpečnosti v běloruské jaderné elektrárně a nad plány Běloruska na další rozvoj jaderné energetiky;

28.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vysokému komisaři OSN pro lidská práva, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Mezinárodní organizaci práce, Mezinárodnímu výboru Červeného kříže, představitelům běloruských demokratických sil a orgánům, které de facto řídí Běloruskou republiku.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2023 o přiměřeném minimálním příjmu zajišťujícím aktivní začlenění (2022/2840(RSP))

P9_TA(2023)0076 B9-0099/2023

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii a články4, 9, 14, 19, 151 a 153 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na evropský pilíř sociálních práv a na související akční plán,

–  s ohledem na dokument nazvaný Portské prohlášení.

–  s ohledem na Evropskou sociální chartu, kterou přijala Rada Evropy,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen, která byla přijata v roce 1979,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, která byla znovu potvrzena na Světové konferenci o lidských právech v roce 1993, zejména na její články 3, 16, 18, 23, 25, 26, 27 a 29,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966,

–  s ohledem na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje dohodnuté OSN v roce 2015, a zejména na cíle č. 1 a 10,

–  s ohledem na úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 26 a 131 o stanovení minimální mzdy a č. 29 a 105 o zrušení nucené práce,

–  s ohledem na články 34, 35 a 36 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), ve kterých je výslovně definováno právo na sociální zabezpečení a sociální pomoc, vysoký stupeň ochrany lidského zdraví a přístup ke službám obecného hospodářského zájmu,

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 24. června 1992 o společných kritériích, pokud jde o dostatečné prostředky a sociální pomoc v systémech sociální ochrany(1),

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 30. ledna 2023 o přiměřeném minimálním příjmu zajišťujícím aktivní začlenění(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o úloze minimálního příjmu v boji proti chudobě a o prosazování společnosti sociálního začleňování v Evropě(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. října 2017 o politikách zaměřených na zaručení minimálního příjmu jako nástroji boje proti chudobě(4),

–  s ohledem na otázky položené Radě a Komisi ohledně doporučení Rady o přiměřeném minimálním příjmu zajišťujícím aktivní začlenění (O-000050/2022 – B9‑0008/2023 a O‑000051/2022 – B9‑0009/2023),

–  s ohledem na čl. 136 odst. 5 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro zaměstnanost a sociální věci,

A.  vzhledem k tomu, že v roce 2021 bylo v EU ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením (AROPE) 95,4 milionu lidí v EU, což je 21,7 % obyvatelstva EU(5); vzhledem k tomu, že chudoba a sociální vyloučení jsou věcí individuální a kolektivní zodpovědnosti; vzhledem k tomu, že současná krize, kterou tvoří vzájemně propojené faktory, jako je pandemie COVID-19 a její důsledky, ruská agresivní válka proti Ukrajině a změna klimatu, způsobila, že lidé čelí vyšším životním nákladům, a zvýšila míru ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením; vzhledem k tomu, že podle odhadů uvedených ve zprávě Světové banky by se mohlo do roku 2030 v důsledku změny klimatu propadnout do chudoby dalších 68 až 135 milionů osob po celém světě(6);

B.  vzhledem k tomu, že podpora minimálního příjmu je nepříspěvková dávka poskytovaná lidem, kteří nemají dostatek prostředků a splňují vnitrostátní kritéria způsobilosti, a měla by být považována za nedílnou součást komplexních vnitrostátních systémů sociální ochrany založených na právech; vzhledem k tomu, že systémy minimálního příjmu jsou definovány jako dávky a služby, které společně představují záchrannou síť pro zaměstnané i nezaměstnané osoby, které by jinak neměly dostatek prostředků pro sebe a své závislé osoby, aby mohly důstojně žít(7);

C.  vzhledem k tomu, že chudoba a sociální vyloučení jsou rozmanité koncepty, které je proto třeba řešit prostřednictvím komplexního a dynamického přístupu zahrnujícího opatření k zajištění přístupu k podpůrnému zboží a službám, jako je vzdělávání, odborná příprava a rozvoj dovedností; vzhledem k tomu, že takový přístup by se měl zaměřit na jednotlivce a jejich situaci a být součástí účinné strategie boje proti chudobě; vzhledem k tomu, že systémy minimálního příjmu s odpovídajícím financováním a zdroji jsou důležitým a účinným způsobem překonávání chudoby a podpory sociálního začlenění; vzhledem k tomu, že sociální stigma spojené s nedostatkem prostředků přispívá k pocitu studu, který může zastírat skutečný rozsah chudoby ve společnosti;

D.  vzhledem k tomu, že Eurostat definuje míru ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením jako součet osob, které jsou ohroženy chudobou, vážně hmotně a sociálně znevýhodněné nebo žijí v domácnosti s velmi nízkou intenzitou práce;

E.  vzhledem k tomu, že rozdíl v chudobě mezi ženami a muži se posledních pět let zvětšuje, jelikož chudoba na ženy dopadá stále více a nepřiměřeně a riziko sociálního vyloučení je u nich v porovnání s muži vyšší, a to zejména u starších žen, zdravotně postižených žen, Romek, žen, které se potýkají s diskriminací z důvodu příslušnosti ke dvěma nebo více skupinám, a matek samoživitelek; vzhledem k tomu, že opatření omezující volný pohyb osob v souvislosti s onemocněním COVID-19 měla nepřiměřený dopad na ženy a osoby ve zranitelných situacích, zejména pokud jde o vyšší zatížení neformální pečovatelskou prací v důsledku omezeného přístupu ke zdravotní péči, vzdělávání a dalším sociálním službám; vzhledem k tomu, že nerovné rozdělení neplacené péče a domácích prací mezi muže a ženy představuje klíčový faktor, který určuje, zda ženy nastoupí do zaměstnání a setrvají v něm, ve kterých odvětvích a zaměstnáních pracují, kolik hodin věnují placené práci a jakou kvalitu mají pracovní místa, která zastávají; vzhledem k tomu, že 80 % dlouhodobé péče v Evropě poskytují neformální pečovatelé a že je u nich větší pravděpodobnost, že budou čelit chudobě a sociálnímu vyloučení, neboť 42 % nepracujících pečovatelů je v kvartilu s nejnižšími příjmy a 59 % nepracujících pečovatelů má potíže pokrýt životní náklady(8);

F.  vzhledem k tomu, že v roce 2020 činila míra ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením u lidí ve věku 15–29 let v EU 25,4 %, což odpovídá přibližně 18,1 milionu osob;

G.  vzhledem k tomu, že na přibližně 35 % obyvatel EU ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením produktivním věku se nevztahují systémy minimálního příjmu ani jiné sociální dávky(9); vzhledem k tomu, že 20 % nezaměstnaných osob ohrožených chudobou v EU nemá nárok na žádnou podporu příjmu; vzhledem k tomu, že míra nevyužití systémů minimálního příjmu v EU se odhaduje na 30–50 % způsobilého obyvatelstva(10); vzhledem k tomu, že systémy dávek zavedené v jednotlivých členských státech se značně liší; vzhledem k tomu, že v roce 2016 většina systémů minimálního příjmu členských států nepostačovala k tomu, aby každému člověku zajistila důstojnou životní úroveň(11); vzhledem k tomu, že zaručení odpovídající podpory minimálního příjmu jako nástroje v boje proti chudobě nejen podporuje sociální soudržnost, ale je také investicí do lidí a hospodářství, neboť pomáhá oživit vnitřní poptávku;

H.  vzhledem k tomu, že změna klimatu disproporčně tvrdě dopadá na nízkopříjmové a středněpříjmové domácnosti, jelikož extrémní počasí vyvolalo inflaci v různých odvětvích, jako je energetika, potraviny (tzv. „heatflation“(12)), oděvy a elektronika, a poškozuje obydlí v důsledku požárů a povodní, a také má dopad na zdraví; vzhledem k tomu, že Evropa se stále vzpamatovává z pandemie COVID-19 a čelí růstu životních nákladů v důsledku vysoké inflace(13), zejména na trzích s potravinami, komoditami a energiemi, které ještě zhoršila ruská agresivní válka proti Ukrajině; vzhledem k tomu, že podle prvních zjištění analýzy nadace Eurofound je většina uváděných politických opatření ke zmírnění dopadů prudkého růstu cen energií a rostoucí inflace dočasná a ad hoc(14); vzhledem k tomu, že opatření zaměřená na zranitelné skupiny mají spíše podobu obecné finanční podpory; vzhledem k tomu, že v roce 2020 zůstala energetická chudoba hlavní výzvou pro přibližně 35 milionů občanů EU, což je přibližně 8 % obyvatel EU(15);

I.  vzhledem k tomu, že současná mimořádná situace volá po podpoře vnitrostátních systémů minimálního příjmu, které zajistí důstojnou kvalitu života všem, kdo splňují specifická kritéria způsobilosti, a zároveň po zvyšování kvalifikace osob vyloučených z trhu práce, zaručení rovných příležitostí a dodržování základních práv;

J.  vzhledem k tomu, že zásady 12 a 13 Evropské sociální charty uvádějí, že všichni pracovníci a osoby na nich závislé mají právo na sociální zabezpečení a že každá osoba bez odpovídajících zdrojů má právo na sociální a lékařskou pomoc(16); vzhledem k tomu, že čl. 34 odst. 3 Listiny uznává právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, s cílem zajistit důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky;

K.  vzhledem k tomu, že zásada 3 evropského pilíře sociálních práv uvádí, že „každý má právo na rovné zacházení a příležitosti, pokud jde o zaměstnání, sociální ochranu, vzdělávání a přístup ke zboží a službám dostupným veřejnosti“, zásada 4 uvádí, že „každý má právo na včasnou a individuálně uzpůsobenou pomoc zlepšující vyhlídky na zaměstnání nebo na výkon samostatné výdělečné činnosti“ a zásada 14 říká, že „každý, kdo nemá dostatečné prostředky, má právo na přiměřené dávky zaručující minimální příjem, který mu umožní důstojný život ve všech etapách života a účinný přístup k podpůrnému zboží a službám“ a že „v případě osob, které mohou pracovat, by měly být dávky zaručující minimální příjem kombinovány s pobídkami pro (znovu)začlenění na trhu práce“;

L.  vzhledem k tomu, že Rada stanovila hlavní cíle pro rok 2030 v oblasti chudoby, zaměstnanosti a dovedností, přičemž jedním z nich je snížit počet osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením do roku 2030 nejméně o 15 milionů ve srovnání s rokem 2019;

M.  vzhledem k tomu, že dnes jsou ve všech členských státech zavedeny různé typy systémů minimálního příjmu, ale jejich dopad není dostatečný, pokud jde o vzestupnou konvergenci nebo snižování chudoby(17); vzhledem k tomu, že každá evropská země stanovila své systémy na úrovni nižší, než je hranice míry ohrožení chudobou (AROP), a některé takové systémy nedosahují ani 20 % hranice AROP, což v praxi znamená, že osoby pobírající minimální příjem nemají dostatečný příjem, aby pokryly své životní náklady; vzhledem k tomu, že členské státy dosáhly nerovnoměrného pokroku při zajišťování přiměřenosti, pokrytí a využívání systémů minimálního příjmu, jakož i při provádění aktivačních opatření na trhu práce a opatření umožňujících přístup k dalšímu podpůrnému zboží a službám; vzhledem k tomu, že míra využití je nízká(18) a že chybí koordinace mezi podporou příjmu, aktivní politikou trhu práce a sociálními službami; vzhledem k tomu, že vnitrostátní systémy minimálního příjmu jsou součástí širších systémů sociální ochrany, což by mělo být zohledněno při hodnocení jejich účinnosti;

N.  vzhledem k tomu, že mechanismy koordinace politik, které se používají v posledních třiceti letech, například nařízení Rady ze dne 24. června 1992 o společných kritériích, pokud jde o dostatečné prostředky a sociální pomoc v systémech sociální ochrany, posílené doporučením Komise ze dne 3. října 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce(19), se neukázaly jako dostatečně účinné pro řešení zjištěných problémů a pro snižování sociálního vyloučení a chudoby účinným, integrovaným a udržitelným způsobem; vzhledem k tomu, že v posledních letech většina členských států podnikla kroky ke zlepšení svých systémů minimálního příjmu v kombinaci s dalšími sociálními politikami, avšak tato opatření nebyla dostatečná k řešení zjištěných problémů; vzhledem k tomu, že reformy na vnitrostátní úrovni nejsou dostatečně komplexní a jejich provádění často zaostává; vzhledem k tomu, že existují důkazy o tom, že v posledních desetiletích došlo v několika členských státech k nárůstu příjmové nerovnosti a že sociální vyloučení zůstává významným problémem;

O.  vzhledem k tomu, že chudobou nebo rizikem propadu do chudoby jsou nejvíce zasaženy ženy, domácnosti s rodičem samoživitelem, osoby se zdravotním postižením nebo dlouhodobým onemocněním, romské komunity žijící v osadách, osoby přistěhovaleckého nebo menšinového původu, mladí lidé a senioři, osoby bez domova, příslušníci LGBTQI+ komunity, nezaměstnaní a lidé usilující o opětovný vstup na trh práce po dlouhé absenci; vzhledem k tomu, že riziko chudoby je rovněž vyšší u pracovníků v atypických pracovněprávních vztazích; vzhledem k tomu, že mladí lidé často nemají přístup k dávkám v nezaměstnanosti, protože nesplňují minimální příspěvkové požadavky; vzhledem k tomu, že diskriminační požadavky na minimální věk rovněž připravují mladé lidi o dávky zaručující minimální příjem; vzhledem k tomu, že snížení dlouhodobé nezaměstnanosti může hrát klíčovou roli v účinném boji proti chudobě; vzhledem k tomu, že ve svém doporučení ze dne 30. ledna 2023 předloženém na návrh Komise Rada uznává, že k ekonomické nezávislosti a zajištění příjmů žen a mladých dospělých osob mohou přispět řešení, která umožní, aby podporu příjmu pobírali jednotliví členové domácnosti;

P.  vzhledem k tomu, že u osob se zdravotním postižením je větší pravděpodobnost, že budou žít v chudobě nebo že budou chudobou ohroženy než u osoby bez zdravotního postižení, a to kvůli překážkám ve společnosti, jako je diskriminace, omezený přístup ke vzdělání a zaměstnání a nedostatečné začlenění; vzhledem k tomu, že v roce 2021 činila míra ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením u osob se zdravotním postižením v EU 29,7 %, zatímco u ostatní populace 18,8 %(20); vzhledem k tomu, že mnoho osob se zdravotním postižením v celé EU pracuje v segregovaných, chráněných zaměstnáních, kde nemají vždy stejná pracovní práva a postavení jako osoby pracující na otevřeném trhu práce;

Q.  vzhledem k tomu, že míra ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením je vyšší u starších osob (ve věku 75 let a více), invalidních důchodců a důchodců, kteří byli dlouhodobě nezaměstnaní nebo dlouhodobě nepřítomni na trhu práce z důvodu péče o děti nebo jiných forem péče(21); vzhledem k tomu, že v roce 2020 činila míra ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením mezi důchodci v EU 15,6 %; vzhledem k tomu, že rozdíly v odměňování žen a mužů a v důchodech zůstávají velké a činily 13 % v roce 2020(22) a 29 % v roce 2019(23); vzhledem k tomu, že starší ženy často nezískaly dostatečná penzijní práva, která by jim zajistila život bez chudoby a sociálního vyloučení, a mnohé z nich jsou odkázány na příjmy a úspory svého partnera nebo na odvozená důchodová práva (pozůstalostní důchody); vzhledem k tomu, že ženy se dožívají vyššího věku, což znamená, že mnoho z nich musí ve vyšším věku čelit nákladům na život o samotě; vzhledem k tomu, že nedostatečné důchody a nepřizpůsobení stávajících důchodů rostoucím životním nákladům mají neblahý dopad na starší lidi, zejména na ty, kteří jsou ohroženi chudobou nebo sociálním vyloučením;

R.  vzhledem k tomu, že kvalitní pracovní místa jsou nejlepším způsobem, jak lidi vymanit z chudoby, a vzhledem k tomu, že pro opětovné začlenění lidí, zejména pracovníků starších 50 let, na trh práce jsou nezbytné vhodné cesty prohlubování dovedností a rekvalifikace přizpůsobené individuálním potřebám;

S.  vzhledem k tomu, že článek 156 SFEU stanoví, že poskytování a řízení systémů sociálního zabezpečení spadá do pravomoci členských států, kterou Unie koordinuje, ale neharmonizuje;

T.  vzhledem k tomu, že energetická krize a inflace mají potenciál zvýšit počet osob postižených nejistotou, chudobou a sociálním vyloučením; vzhledem k tomu, že nejlepším způsobem, jak bojovat proti chudobě, je řešit nezaměstnanost,

1.  připomíná, že na summitu v Portu se Komise, sociální partneři a občanská společnost zavázaly snížit do roku 2030 počet osob žijících v chudobě nebo zažívajících sociální vyloučení v EU nejméně o 15 milionů, včetně alespoň 5 milionů dětí; připomíná, že EU nedokázala splnit svůj cíl vymanit do roku 2020 z chudoby 20 milionů osob; zdůrazňuje, že míra ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením představuje podíl osob s ekvivalentním disponibilním příjmem pod prahem 60 %(24) celostátního průměru ekvivalentního disponibilního příjmu po sociálních transferech; je znepokojen tím, že nezákonná, nevyprovokovaná a neodůvodněná útočná válka Ruska proti Ukrajině způsobila prudký nárůst cen energií a inflace, což pravděpodobně prohloubí krizi životních nákladů a přivede ještě větší počet lidí do chudoby a sociálního vyloučení, pokud nebudou rychle přijata opatření; zdůrazňuje, že chudoba neznamená jen nedostatek ekonomických prostředků, ale je spíše vícerozměrným jevem, který zahrnuje nedostatek příjmu i přístupu k základnímu zboží a službám, a tedy i základních podmínek pro důstojný život a zapojení do společnosti; konstatuje, že lidé žijící v chudobě a zažívající sociální vyloučení často čelí začarovanému kruhu různých forem deprivace, které jsou propojené a vzájemně se posilující a brání těmto lidem v tom, aby využívali svá práva, a naopak prohlubují jejich chudobu a sociální vyloučení;

2.  zdůrazňuje, že cíle EU v oblasti snižování chudoby pravděpodobně nebude v nadcházejících letech dosaženo, pokud členské státy nemodernizují a neposílí své systémy sociální ochrany způsobem, který podpoří sociální začlenění a osoby, které jsou schopny pracovat, tím, že jim poskytne cesty ke kvalitnímu zaměstnání; je znepokojen tlakem, který současná krize životních nákladů vyvíjí na znevýhodněné osoby a domácnosti, zejména v podobě rostoucí inflace a cen energií, a naléhavě vyzývá členské státy, aby zvýšily cílenou podporu těm, kteří ji nejvíce potřebují;

3.  zdůrazňuje, že v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení je třeba vyvinout větší úsilí; vyzývá členské státy, aby postupně zvýšily minimální podporu příjmu pro osoby, které nemají dostatek prostředků, na úroveň, která odpovídá alespoň vnitrostátnímu prahu pro ohrožení chudobou a sociálním vyloučením nebo peněžní hodnotě nezbytného zboží a služeb podle vnitrostátních definic, nebo na jinou srovnatelnou úroveň stanovenou vnitrostátními právními předpisy a praxí, a aby se urychleně zabývaly otázkami týkajícími se přiměřenosti, pokrytí a využívání; uznává rozdíly ve vnitrostátních systémech ochrany a zdůrazňuje, že referenční rozpočty mohou kromě jiných ukazatelů pomoci určit, jaké finanční prostředky jsou v dané zemi nezbytné pro důstojný život;

4.  je si vědom skutečnosti, že stávající mechanismy „měkkého“ práva, jako jsou doporučení pro jednotlivé země a srovnávací přehled sociálních ukazatelů vytvořený v rámci evropského semestru, přispěly k boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, avšak konstatuje, že se ukázaly jako nedostatečné; opakuje svou výzvu k revizi srovnávacího přehledu v sociální oblasti v rámci evropského semestru, aby zahrnoval ukazatele, které plně odrážejí trendy a příčiny nerovností(25); vyzývá členské státy, aby zlepšily provádění doporučení pro jednotlivé země, zejména těch, která se týkají boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, a naléhavě vyzývá Komisi, aby v tomto ohledu pečlivě sledovala jejich pokrok;

5.  vítá závěry z Konference o budoucnosti Evropy; zdůrazňuje návrh č. 14, který vyzývá ke společnému rámci EU pro systémy minimálního příjmu, aby se zajistilo, že nikdo nezůstane opomenut; zdůrazňuje, že zavedení takového rámce by přispělo k úplnému provedení nařízení o evropském pilíři sociálních práv a souvisejícího akčního plánu;

6.  bere na vědomí doporučení Rady ze dne 30. ledna 2023 o přiměřeném minimálním příjmu zajišťujícím aktivní začlenění a vyzývá členské státy, aby jej urychleně přijaly a provedly; je znepokojen skutečností, že podle původního návrhu Komise by členské státy musely podávat zprávy o svém pokroku pouze každé tři roky a Komise by provedla inventuru až v roce 2032; zdůrazňuje, že tento harmonogram by nebyl v souladu se závazky summitu v Portu a akčním plánem evropského pilíře sociálních práv; vyzývá členské státy, aby Komisi každé dva roky podávaly zprávu o pokroku při provádění tohoto doporučení; vyzývá Komisi, aby sledovala pokrok při provádění doporučení v rámci evropského semestru a aby do roku 2027 zhodnotila opatření přijatá v reakci na něj, jak je uvedeno v odst. 16 písm. e) doporučení, aby bylo možné vyhodnotit jejich dopad na snižování chudoby a sociálního vyloučení, zvyšování úrovně zaměstnanosti a zlepšování účasti na odborné přípravě, jakož i jejich přínos k dosažení cílů pro rok 2030, zejména cíle snížit počet lidí v EU žijících v chudobě nebo zažívajících sociální vyloučení alespoň o 15 milionů;

7.  vyzývá Komisi, aby podporovala členské státy při provádění doporučení Rady, mimo jiné tím, že jim umožní sdílet osvědčené postupy; zdůrazňuje význam financování z oblasti zaměstnanosti a sociálních inovací Evropského sociálního fondu plus pro sociální ochranu a aktivní začleňování na podporu rozvoje vhodných systémů sociální ochrany a politik trhu práce; zdůrazňuje, že podpora minimálního příjmu jakožto nástroje pro předcházení chudobě a boj proti ní musí být součástí širší strategie boje proti chudobě, která zahrnuje pobídky na podporu opětovného začlenění osob, které mohou pracovat, na trh práce;

8.  konstatuje, že v návaznosti na návrh Komise na doporučení Rady o přiměřeném minimálním příjmu zajišťujícím aktivní začlenění by směrnice EU o přiměřeném minimálním příjmu mohla přispět k cíli snížit do roku 2030 chudobu ve všech členských státech alespoň o polovinu a zajistit začlenění osob, které nejsou přítomny na trhu práce, při současném respektování specifik vnitrostátních systémů sociální ochrany, zásady subsidiarity a pravomocí členských států; zdůrazňuje, že tato směrnice by mohla přispět k dalšímu zvýšení dostupnosti, přiměřenosti a účinnosti systémů minimálního příjmu a podpořit tak vzestupnou sociální konvergenci; připomíná, že systémy minimálního příjmu by měly chránit lidi, kteří nemají dostatek prostředků, před chudobou a sociálním vyloučením;

9.  vyzývá členské státy, aby pravidelně vyhodnocovaly své systémy minimálního příjmu a v případě potřeby je aktualizovaly s cílem zajistit, aby výše podpory byla přiměřená a odrážela vnitrostátní prahovou hodnotu pro ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením nebo peněžní hodnotu nezbytného zboží a služeb a zajišťovala kupní sílu příjemců s ohledem na životní náklady; připomíná, že systémy minimálního příjmu by měly být stanovovány a upravovány prostřednictvím transparentních procesů založených na spolehlivé metodice a za účasti příslušných zúčastněných stran; zdůrazňuje, že minimální příjem by neměl být vnímán pouze jako sociální výdaj, ale spíše jako investice do lidí a ekonomiky, neboť příjemci jej pravděpodobně vynaloží přímo na každodenní potřeby;

10.  konstatuje, že složení domácností je jedním z hlavních aspektů, které mnohé členské státy zohledňují při stanovení výše poskytované podpory; zdůrazňuje, že uplatňování přezkoumávání majetkových poměrů domácností, které předpokládá, že členové domácnosti dávají své prostředky dohromady a spravedlivě se o ně dělí, může vytvořit cyklus závislosti; trvá na tom, že minimální podpora příjmu by měla být poskytována po individuálním přezkoumání majetkových poměrů, aby byla zajištěna ochrana a finanční nezávislost každého jednotlivce, který nemá dostatek prostředků a splňuje kritéria způsobilosti; vyzývá členské státy, aby zavedly řešení, která jednotlivým členům domácnosti usnadní pobírání podpory příjmu; konstatuje, že přístup založený na domácnosti má často obzvláště negativní vliv na ekonomickou nezávislost žen, což může vést k ekonomickému násilí na základě pohlaví a mimo jiné omezovat možnosti žen, pokud jde o únik před násilím na základě pohlaví a zneužíváním; obává se, že věková hranice, která vyžaduje, aby žadatelům bylo alespoň 18 let, může omezit přístup mladých dospělých k podpoře a zabránit jim v osamostatnění;

11.  domnívá se, že přístup k minimálnímu příjmu musí být účinný, rovný a všeobecný pro osoby, které nemají dostatečné prostředky a splňují kritéria způsobilosti stanovená členskými státy, aby jim umožnil důstojný život; připomíná, že minimální příjem by měl být součástí širších systémů podpory příjmu, doplněných o hmotné dávky nebo s nimi kombinovaných, jako je přístup k základnímu a podpůrnému zboží a službám týkajícím se zejména výživy, péče o děti, vzdělávání a odborné přípravy, zdraví, bydlení, dlouhodobé péče, dopravy, energie, digitální komunikace a účasti na sportovních nebo společensko-kulturních aktivitách, aby bylo zajištěno sociální začlenění příjemců; zdůrazňuje, že podpora příjmů musí zohledňovat specifické potřeby jednotlivců a nerovnosti vyplývající z příslušnosti k více různým skupinám, například ve vztahu k rodičům samoživitelům, osobám se zdravotním postižením a nezaopatřeným dětem; trvá na tom, že pomoc na pokrytí výdajů souvisejících se zdravotním postižením a aktivní podpora zaměstnanosti doplňují minimální příjem a jedna by neměla nahrazovat druhou;

12.  je znepokojen tím, že kritéria způsobilosti, která vyžadují trvalou adresu, bankovní účet nebo nepřiměřeně dlouhou dobu legálního pobytu, mohou omezovat přístup k systémům minimální podpory a mohou uvrhnout znevýhodněné skupiny, včetně cizinců, Romů a osob bez domova, do chudoby; vyzývá členské státy, aby zajistily, že jejich systémy minimálního příjmu budou plně a účinně pokrývat osoby, které nemají dostatečné prostředky a splňují kritéria způsobilosti, a aby odstranily překážky, zejména pro znevýhodněné skupiny;

13.  je znepokojen problematikou nízké míry využívání podpory minimálního příjmu v členských státech; vyzývá členské státy, aby zvýšily povědomí o systémech minimálního příjmu, kritériích způsobilosti a souvisejících právech a povinnostech a aby bojovaly proti stigmatizaci; vyzývá členské státy, aby navrhly zjednodušené a srozumitelné postupy pro podávání žádostí o přístup k systémům minimálního příjmu, odstranily zbytečné administrativní překážky a poskytly online i offline řešení, jako je jednotné kontaktní místo, personalizované a lidsky poskytované poradenství určenými pracovník, fyzické a digitální schůzky s poskytovateli veřejných služeb, jednotná kontaktní místa a technická podpora pro žadatele a příjemce; zdůrazňuje, že účinným způsobem, jak mohou poskytovatelé sociálních služeb a orgány veřejné správy ve spolupráci s příslušnými zúčastněnými stranami řešit problém nedostatečné využívání dávek, je proaktivně identifikovat potenciální příjemce, informovat je o jejich způsobilosti a poté je aktivně podporovat při podávání žádostí i v průběhu celého procesu, s cílem zajistit jim bezproblémové poskytování dávek;

14.  zdůrazňuje, že při poskytování informací o způsobilosti, navrhování a správě postupů pro podávání žádostí a po celou dobu poskytování a trvání dávek musí být zohledněna digitální propast; zdůrazňuje přidanou hodnotu pomoci prostřednictvím online nástrojů, ale zdůrazňuje, že samotné digitální nástroje nepřekonají strukturální překážky, jako je nedostatečný přístup k IT vybavení nebo připojení k internetu či nedostatek digitálních dovedností; je znepokojen možnými problémy, které digitální propast vyvolává, zejména u starších lidí, lidí bez domova, lidí žijících v odlehlých oblastech a Romů; připomíná, že dostupnost fyzických schůzek s poskytovateli veřejných služeb má i nadále zásadní význam pro zajištění řádného poskytování služeb všem lidem, kteří nemají dostatek prostředků;

15.  konstatuje, že neformální péče může vést ke ztrátě příjmů, prohloubení rozdílů v odměňování a důchodech žen a mužů, chudobě ve stáří a feminizaci chudoby; trvá na tom, že neplacená pečovatelská práce by měla být oceňována, měly by být uznávány schopnosti pečovatelů a mělo by být podporováno rovné rozdělení pečovatelských povinností, jak je zdůrazněno v evropské strategii v oblasti péče; důrazně vybízí členské státy, aby zlepšily své systémy sociální ochrany a veřejné služby, zejména v oblasti péče o děti a dlouhodobé péče, aby lidé vykonávající neplacenou práci v domácnosti, z nichž většinu tvoří ženy, nezažívali chudobu a sociální vyloučení, a nebyli tak nuceni spoléhat na sociální ochranu, včetně minimálního příjmu;

16.  domnívá se však, že systémy minimálního příjmu by neměly nahrazovat vhodné veřejné systémy péče, ani by neměly odrazovat ženy od toho, aby se vrátily na trh práce a dostávaly za svou práci spravedlivou odměnu; upozorňuje, že pokud nejsou systémy minimálního příjmu správně navrženy, mohou posilovat genderové stereotypy a bránit účasti žen na trhu práce;

17.  zdůrazňuje, že systémy minimálního příjmu samy o sobě nemohou lidi vymanit z chudoby; je přesvědčen, že je nezbytné, aby podpora příjmu a minimální příjem nepřispívaly k sociální závislosti a aby byly spíše kombinovány s pobídkami a podpůrnými, pomocnými a aktivními opatřeními na trhu práce, která by umožnila (znovu)začlenění těch, kteří mohou pracovat, aby se přerušil začarovaný kruh chudoby a závislosti jednotlivců a jejich rodin na veřejné podpoře; vyzývá členské státy, aby systémy minimálního příjmu zahrnuly do proaktivní strategie začleňování, jejímž jádrem je zapojení lidí na sociálním trhu a trhu práce a jejich dobré životní podmínky; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí jak obecné politiky, tak cílená opatření, která umožní těm, kdo jsou schopni pracovat, zajistit si stabilní, kvalitní a bezpečná pracovní místa, která zajistí účinný, rovný a všeobecný přístup k sociálním a veřejným službám pro všechny, zejména v oblasti vzdělávání, zdraví a bydlení, a která budou zahrnovat možnosti vzdělávání a pracovní příležitosti poskytované subjekty sociální ekonomiky, jako jsou sociální podniky zaměřené na začleňování na trhu práce;

18.  vyzývá členské státy, aby přijaly opatření, která zabrání tomu, aby byli příjemci nuceni přijímat nekvalitní pracovní místa; je toho názoru, že je třeba urychleně řešit chudobu pracujících prostřednictvím důstojných mezd, aby se práce vyplatila a aby se předešlo nutnosti spoléhat se na systémy minimálního příjmu; uznává však, že pobírání mzdy by nemělo automaticky znamenat nezpůsobilost osob pro systémy minimálního příjmu, pokud mzda nezajišťuje dostatek prostředků k důstojnému životu, a že při určování přístupu k minimálnímu příjmu je třeba zvážit konkrétní situace;

19.  zdůrazňuje, že udržitelné a kvalitní zaměstnání je klíčem ke snížení chudoby; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité podpořit stabilní růst, investice a tvorbu vysoce kvalitních pracovních míst; vyzývá členské státy, aby zavedly politická opatření k dosažení (znovu)začlenění těch, kteří mohou pracovat, na trh práce, včetně zajištění poskytování dostatečných pobídek, jako je vysoce kvalitní vzdělávání, odborná příprava, možnosti rekvalifikace a zvyšování kvalifikace, podpora formálního zaměstnávání a boj proti nehlášené práci, jakož i zapojení zaměstnavatelů s cílem zlepšit udržení pracovních míst a kariérní postup; vyzývá členské státy, aby tato opatření doplnily o podpůrné služby, jako je poradenství, individuální koučink a pomoc při hledání zaměstnání, včetně zvláštních programů pro osoby, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, pro dlouhodobě nezaměstnané a pracovníky s nízkou kvalifikací, jakož i pro rozvoj dovedností orientovaných na budoucnost s ohledem na ekologickou a digitální transformaci; vyzývá členské státy, aby zvážily kombinaci podpory minimálního příjmu s výdělky ze zaměstnání jako postupné ukončovací opatření s cílem podpořit příjemce při jejich (opětovném) vstupu na trh práce, aby je nezasáhla chudoba pracujících; je znepokojen praxí některých podniků, které zaměstnávají pouze příjemce s minimálním příjmem po dobu trvání státní podpory;

20.  zdůrazňuje, že inkluzivní společnost musí být podporována bojem proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a zároveň prosazováním sociální spravedlnosti, kvalitní zaměstnanosti a lepších životních a pracovních podmínek prostřednictvím sociálního dialogu a poskytováním cenově dostupných a všeobecně přístupných sociálních služeb, jako je zdravotní péče a vzdělávání, jakož i silných systémů sociální ochrany; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily úsilí o dosažení vzestupné sociální a hospodářské konvergence, bojovaly proti rostoucím nerovnostem uvnitř členských států i mezi nimi a zvýšily solidaritu; zdůrazňuje, že k dosažení těchto cílů může přispět přiměřená podpora minimálního příjmu, dávky v nezaměstnanosti, minimální mzdy a důchody; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby s cílem zajistit opětovné začlenění osob nepřítomných na trhu práce a současně dodržovat zásadu subsidiarity a respektovat specifika vnitrostátních systémů sociální ochrany a pravomoci členských států zvážila v návaznosti na doporučení Rady jako další opatření EU vypracování směrnice o přiměřeném minimálním příjmu;

21.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zapojily sociální partnery a příslušné zúčastněné strany, včetně organizací občanské společnosti, osob postižených chudobou a sociálním vyloučením a/nebo jejich zástupců, do vypracování a provádění doporučení Rady ze dne 30. ledna 2023 a vnitrostátních systémů minimálního příjmu s cílem zlepšit a případně rozšířit pokrytí, využívání, dostupnost a přiměřenost systémů sociální ochrany; v této souvislosti vyzývá k odpovídajícímu vzdělávání a navýšení počtu sociálních pracovníků a dalších poskytovatelů sociálních služeb v členských státech, aby mohli pracovat v optimálních podmínkách a poskytovat podporu a individualizovanou pomoc těm, kteří nemají dostatek prostředků;

22.  zdůrazňuje, že je třeba vytvořit silný a účinný systém monitorování a hodnocení systémů minimálního příjmu v členských státech, který by byl založen na přesných kvantitativních cílech a údajích, jakož i na kvalitativních informacích, a do něhož by se měly zapojit příslušné zúčastněné strany, jako jsou příjemci, osoby ohrožené chudobou a sociálním vyloučením, nebo které chudobu a sociální vyloučení zažívají, a organizace občanské společnosti, aby byl zajištěn skutečný dopad v praxi; zdůrazňuje význam komplexních vnitrostátních systémů monitorování a podávání zpráv o systémech minimálního příjmu, které zohledňují další mechanismy sociální ochrany a opatření sociální politiky v jednotlivých členských státech; dále zdůrazňuje, že je třeba zajistit dostatečnou koordinaci a výměnu informací mezi příslušnými orgány členských států, zejména těmi, které mají na starosti sociální ochranu a veřejné služby zaměstnanosti;

23.  zdůrazňuje, že příjemci podpory minimálního příjmu, kteří nemohou pracovat, nemohou najít práci nebo nejsou součástí pracovní síly, musí mít možnost zapojit se do společnosti a přispívat k ní jinými než ekonomickými prostředky, jako je vzdělávání, odborná příprava a dobrovolná činnost, občanská a dobrovolná sociální angažovanost;

24.  vyzývá členské státy, aby v zájmu zajištění udržitelné, důstojné a kvalitní zaměstnanosti urychleně provedly směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii(26), mimo jiné posílením úlohy kolektivního vyjednávání a sociálního dialogu v úzké spolupráci se sociálními partnery, a přijaly vhodná opatření k zajištění spravedlivé a přiměřené mzdy pro všechny, se zvláštním důrazem na ženy, aby se odstranily rozdíly v odměňování žen a mužů;

25.  vyzývá Evropskou komisi, aby využila příslušné programy EU k podpoře a monitorování členských států při provádění aktivních politik trhu práce, a to i v rámci národních plánů pro oživení a odolnost, s cílem zajistit a usnadnit (znovu)začlenění na trh práce;

26.  zdůrazňuje význam účinných systémů rozhodování na všech úrovních a vyzývá členské státy, aby zajistily a usnadnily žadatelům a příjemcům minimálního příjmu přístup ke spravedlnosti tak, aby bylo zaručeno právo na odvolání a aby bylo snadno dostupné pro každého;

27.  vyzývá Komisi, aby přijala opatření zaměřená na sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy, zejména pokud jde o Romy, osoby žijící v chudobě, ženy a další znevýhodněné skupiny;

28.  vyzývá Komisi, aby členským státům poskytla více flexibilních prostředků z výběrových řízení, které pomohou snížit míru nezaměstnanosti mladých lidí žijících v Evropské unii, znevýhodněných skupin, jako jsou Romové, osoby se zdravotním postižením a další vyloučené komunity;

29.  zdůrazňuje, že je třeba vytvářet příležitosti, zejména ve znevýhodněných oblastech, prostřednictvím inkubátorů, učňovských programů, dílen a dalších místních programů vytváření pracovních míst s cílem podpořit integraci účastníků a cílových skupin na trhu práce;

30.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 46. (2) Úř. věst. C 41, 3.2.2023, s. 1. (3) Úř. věst. C 70 E, 8.3.2012, s. 8. (4) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 156. (5) https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/-/edn-20211015-1. (6) https://www.worldbank.org/en/news/feature/2020/10/07/global-action-urgently-needed-to-halt-historic-threats-to-poverty-reduction. (7) https://www.caritas.eu/minimum-income-schemes-to-ensure-dignity-for-all. (8) https://eurocarers.org/wp-content/uploads/2018/09/Eurocarers-Needs_final.pdf. (9) https://ec.europa.eu/social/main.jsp?langId=cs&catId=1092. (10) https://ec.europa.eu/social/main.jsp?langId=cs&catId=1092. (11) https://www.eapn.eu/wp-content/uploads/2016/03/2016-ESPN-report-minimum-income.pdf, s. 22. (12) https://foodinstitute.com/focus/analysis-how-heatflation-is-heating-up-food-prices/. (13) https://ipes-food.org/_img/upload/files/AnotherPerfectStorm.pdf. (14) https://www.eurofound.europa.eu/publications/article/2022/first-responses-to-cushion-the-impact-of-inflation-on-citizens. (15) https://energy.ec.europa.eu/topics/markets-and-consumers/energy-consumer-rights/energy-poverty-eu_en and https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/-/ddn-20211105-1. (16) https://rm.coe.int/168006b642, s. 2. (17) Návrh doporučení Rady o přiměřeném minimálním příjmu zajišťujícím aktivní začlenění (COM(2022)0490), který předložila Komise dne 28. září 2022, a připojený pracovní dokument útvarů Komise ze stejného data (SWD(2022)0313). (18) https://ec.europa.eu/social/main.jsp?langId=en&catId=89&furtherNews=yes&newsId=10417#navItem-relatedDocuments, s. 4. (19) Úř. věst. L 307, 18.11.2008, s. 11. (20) https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Disability_statistics_-_poverty_and_income_inequalities. (21) https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/tespn100/default/bar?lang=en. (22) https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Gender_pay_gap_statistics. (23) https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/-/ddn-20210203-1. (24) https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Glossary:At-risk-of-poverty_rate#:~:text=The%20at%2Drisk%2Dof%2D,disposable%20income%20after%20social%20transfers. (25) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. října 2021 o politice zaměstnanosti a sociální politice eurozóny v roce 2021 (Úř. věst. C 184, 5.5.2022, s. 33). (26) Úř. věst. L 275, 25.10.2022, s. 33.

Doporučení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2023 Radě a místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o přezkumu fungování ESVČ a silnější EU ve světě (2021/2065(INI))

P9_TA(2023)0077 A9-0045/2023

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 21 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU), který stanoví, že vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku je nápomocen Radě a Komisi při zajišťování soudržnosti mezi jednotlivými oblastmi vnější činnosti Unie,

–  s ohledem na čl. 21 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii, který stanoví, že činnost Unie na mezinárodní scéně musí spočívat na zásadách, které se uplatnily při jejím založení, jejím rozvoji a jejím rozšiřování a které hodlá podporovat v ostatním světě,

–  s ohledem na čl. 26 odst. 2 SEU, který stanoví, že Rada a vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku dbají na jednotu, soudržnost a účinnost postupu Unie,

–  s ohledem na čl. 35 SEU, který stanoví, že diplomatická a konzulární zastoupení členských států a delegace Unie musí přispívat k uplatňování práva občanů Unie na ochranu na území třetí země,

–  s ohledem na článek 36 SEU, který stanoví, že vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku musí s Parlamentem pravidelně konzultovat hlavní hlediska a základní volby společné zahraniční a bezpečnostní politiky a společné bezpečnostní a obranné politiky, informovat jej o vývoji těchto politik a zajistit, aby byly názory Parlamentu náležitě brány v úvahu,

–  s ohledem na článek 42 SEU, který vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku svěřuje pravomoc předkládat návrhy v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky, včetně zahajování misí, s použitím vnitrostátních i unijních zdrojů,

–  s ohledem na čl. 167 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který stanoví, že Unie musí povzbuzovat spolupráci mezi členskými státy a v případě potřeby podporovat a doplňovat jejich činnost v oblastech zlepšování znalostí a šíření kultury a dějin evropských národů, zachování a ochrany kulturního dědictví evropského významu, nekomerčních kulturních výměn a umělecké a literární tvorby, včetně audiovizuálního odvětví,

–  s ohledem na čl. 167 odst. 3 SFEU, který stanoví, že Unie a členské státy musí podporovat spolupráci v oblasti kultury se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 26. července 2010 o organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost(1) („rozhodnutí o ESVČ“) a zejména na článek 9 a čl. 13 odst. 3 tohoto rozhodnutí, které stanoví, že vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku musí do poloviny roku 2013 provést přezkum organizace a fungování ESVČ, který zahrnuje mimo jiné provádění čl. 6 odst. 6 a čl. 6 odst. 8 rozhodnutí ESVČ ohledně zeměpisné vyváženosti, případně doplněný legislativním návrhem na změnu rozhodnutí,

–  s ohledem na závěry Rady ohledně žen, míru a bezpečnosti ze dne 14. listopadu 2022,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 20. července 2010 o politické odpovědnosti(2),

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, Radě a Komisi ze dne 13. června 2013 ohledně přezkumu organizace a fungování ESVČ v roce 2013(3),

–  s ohledem na úvodní projev vysokého představitele Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedy Komise na výroční konferenci velvyslanců EU v roce 2022,

–  s ohledem na své doporučení ze dne 23. listopadu 2022 Radě, Komisi a místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku týkající se nové strategie EU v oblasti rozšíření(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. ledna 2023 o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky – výroční zpráva za rok 2022(5) a na své usnesení ze dne 18. ledna 2023 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky – výroční zpráva za rok 2022(6),

–  s ohledem na akční plán EU pro ženy, mír a bezpečnost na období 2019–2024 ze dne 5. července 2019,

–  s ohledem na Strategický kompas pro bezpečnost a obranu EU, který byl přijat dne 21. března 2022,

–  s ohledem na článek 118 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A9-0045/2023),

A.  vzhledem k tomu, že ve Smlouvách je upřesněno, že úkolem Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) je pomáhat vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedovi Komise a spolupracovat s diplomatickými službami členských států(7); vzhledem k tomu, že Komise musí konzultovat své kroky při výkonu svých funkcí s Evropskou službou pro vnější činnost, pokud jde o záležitosti týkající se vnější činnosti EU;

B.  vzhledem k tomu, že má-li EU dosáhnout strategického cíle, kterým je rozvíjet svou globální vedoucí úlohu, musí i nadále zastávat vedoucí úlohu při upevňování mnohostranných partnerství v oblasti globálních priorit, zejména partnerství s OSN a komplexní a otevřenou spolupráci s NATO, dalšími podobně smýšlejícími zeměmi a mezinárodními organizacemi, a to i tím, že bude usilovat o lepší, ještě komplexnější, koherentnější a otevřenější spolupráci s NATO, a při ochraně a podpoře demokracie, právního státu a lidských práv na celém světě;

C.  vzhledem k tomu, že nastal čas reformovat rozhodovací proces EU a plně a účinněji tak využívat nástroje „tvrdé“ a „měkké“ síly EU, mimo jiné tím, že bude neprodleně zavedeno hlasování kvalifikovanou většinou pro rozhodování v některých oblastech zahraniční politiky EU, jako jsou sankce, lidská práva a ochrana mezinárodního práva, s výjimkou rozhodnutí o vytvoření vojenských misí nebo operací s výkonným mandátem v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), u nichž musí být stále vyžadována jednomyslnost, a zároveň zajistit, aby vnější a vnitřní opatření EU byla koherentně propojena;

D.  vzhledem k tomu, že EU se musí i nadále posouvat směrem k vlastní a autonomní evropské diplomacii ve všech oblastech, mimo jiné včetně veřejné a kulturní, hospodářské, klimatické, digitální a kybernetické diplomacie, kterou povede diplomatická služba EU opírající se o společnou diplomatickou kulturou založenou na perspektivě EU;

E.  vzhledem k tomu, že je nanejvýš důležité posílit mezinárodní kulturní vztahy a kulturní diplomacii EU jako mosty k podpoře vzájemného porozumění a vztahů na celém světě, neboť se staly užitečným diplomatickým nástrojem EU a základní součástí její měkké síly;

F.  vzhledem k tomu, že globální geopolitická a humanitární krize ukazuje, že EU musí získávat důvěryhodné a přímé informace o stávajících a možných vnějších hrozbách pro EU, aby byla schopna rychle a účinně reagovat a lépe chránit své zájmy v zahraničí;

G.  vzhledem k tomu, že je nezbytné posílit vnější činnost Unie a ESVČ vlastními, autonomními a stálými nástroji a zdroji EU v oblasti zahraničních věcí, ochrany a prosazování lidských práv a bezpečnosti a obrany, aby se Unie stala plnohodnotným a důvěryhodným globálním hráčem a byla schopna lépe sledovat své cíle a dosahovat jich a bránit na celosvětové úrovni své hodnoty;

H.  vzhledem k tomu, že úloha ESVČ je jádrem provádění zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky EU a musí ukázat cestu ke komplexnějšímu přístupu, do něhož musí být zahrnuta generální ředitelství Komise, jako je mimo jiné Generální ředitelství pro mezinárodní partnerství (GŘ INTPA) a Generální ředitelství pro politiku sousedství a jednání o rozšíření (GŘ NEAR); vzhledem k tomu, že místopředseda Komise, vysoký představitel ve svém projevu na výroční konferenci velvyslanců EU v roce 2022 poukázal na nedostatky v diplomatické službě EU a vnějších politikách EU jako celku a požadoval, aby byly účinně řešeny s cílem posílit jejich kapacitu, účinnost a účelnost politik; vzhledem k tomu, že ESVČ se potýká s nesouladem mezi tím, co se od ní očekává, a tím, čeho je schopna, a postrádá rozhodovací pravomoci; vzhledem k tomu, že ESVČ by měla být reformována, aby se posílila úloha EU jako proaktivnějšího a odolnějšího aktéra v rámci mezinárodního řádu;

I.  vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 9 rozhodnutí o ESVČ musí vysoký představitel zajistit celkovou politickou koordinaci a jednotu, soudržnost a účinnost vnější činnosti Unie, zatímco ESVČ musí přispívat k cyklu programování a řízení nástrojů EU pro financování vnější činnosti, včetně přídělů pro jednotlivé země a národních a regionálních orientačních programů;

J.  vzhledem k tomu, že nevyprovokovaná, neoprávněná a nezákonná vojenská agrese Ruské federace vůči Ukrajině, která byla zahájena dne 24. února 2022, je zjevným porušením mezinárodního práva, Charty OSN a zásad zakotvených v Helsinském závěrečném aktu z roku 1975 a Budapešťském memorandu z roku 1994 a závažným způsobem podkopává evropskou a celosvětovou bezpečnost a stabilitu; vzhledem k tomu, že tato útočná válka proti Ukrajině zásadně změnila bezpečnostní situaci v Evropě, mimo jiné tím, že zvýšila nestabilitu v sousedství EU; vzhledem k tomu, že tato nová realita zdůrazňuje naléhavou potřebu upřednostnit účinnost zahraniční a bezpečnostní politiky EU, a to zvýšením její schopnosti jednat na ochranu našich hodnot a zájmů a prosazovat zásady zakotvené v článku 21 SEU; vzhledem k tomu, že Valné shromáždění OSN přijalo několik rezolucí odsuzujících ruskou agresi vůči Ukrajině; vzhledem k tomu, že zásadní význam má boj proti beztrestnosti vysoce postavených představitelů v Rusku a dalších aktérů, kteří přispěli k válečné agresi na Ukrajině;

K.  vzhledem k tomu, že změny v geopolitickém kontextu, k nimž došlo v posledních letech, včetně pandemie COVID-19 a ruské agrese na Ukrajině, výrazně zvýšily požadavky na EU, aby mobilizovala partnerské země a budovala regionální a globální aliance v souvislosti se strategickými prioritami EU, a zároveň zdůraznila nedostatečné pochopení perspektivy EU v partnerských zemích po celém světě, jakož i meze politického vlivu EU;

L.  vzhledem k tomu, že EU, její společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) a SBOP jsou stále častěji terčem dezinformačních kampaní, což vyžaduje důraznější strategickou komunikační politiku ESVČ;

M.  vzhledem k tomu, že odhodlání Parlamentu chránit a bránit Unii a její hodnoty a zásady, včetně zásad územní celistvosti, národní suverenity a mezinárodního pořádku založeného na pravidlech, musí být doprovázeno odpovídajícími rozhodovacími a institucionálními strukturami pro vnější a interinstitucionální dialog a spolupráci a politickou vůlí;

N.  vzhledem k tomu, že řízení vnější činnosti EU by mělo být reformováno s cílem dosáhnout společné diplomatické kultury EU, překonat nejasnost a zvýšit důvěru členských států využitím pragmatického prostoru, který vznikl v důsledku nedávných krizí; vzhledem k tomu, že čl. 24 odst. 3 SEU má zásadní význam pro účinnost vnější politiky EU, neboť ukládá členským státům povinnost aktivně a bezvýhradně podporovat vnější a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity a podporovat činnost Unie v této oblasti; vzhledem k tomu, že tyto reformy by měly EU umožnit přizpůsobit se současné geopolitické situaci, vyjasnit dělbu práce mezi vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedou Komise, předsedou Evropské rady, předsedkyní Komise a dalšími komisaři odpovědnými za vnější vztahy, omezit přetrvávající soupeření mezi útvary v rámci Komise a vymezit hranice a pravomoci ESVČ, Komise, Rady a struktur členských států způsobem, který by adekvátně odrážel zvláštní úlohu vysokého představitele v rámci vnější činnosti EU a který by zabránil zdvojování vnější činnosti EU; vzhledem k tomu, že existuje potenciál pro zlepšení spolupráce mezi místopředsedou Komise, vysokým představitelem a jeho službou a předsedou Evropské rady a jeho úřadem, což by mohlo pomoci zvýšit důvěru členských států v úlohu místopředsedy Komise, vysokého představitele, ESVČ a předsedy Evropské rady;

O.  vzhledem k tomu, že pochopení toho, jak jsou společnosti utvářeny a ovlivňovány náboženstvími a jinými formami přesvědčení, má zásadní význam pro to, aby byla náboženská svoboda účinně zohledněna ve vnějších politikách EU; vzhledem k tomu, že v tomto ohledu jsou pro ESVČ důležitým nástrojem obecné zásady EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení; vzhledem k tomu, že by bylo možné zlepšit znalosti a používání obecných zásad delegacemi EU, zejména s ohledem na konkrétní situace v jednotlivých zemích; vzhledem k tomu, že formální hodnocení obecných zásad pracovní skupinou Rady pro lidská práva (COHOM) mělo být provedeno již dávno;

P.  vzhledem k tomu, že by měla být posílena úloha a kapacita ESVČ, pokud jde o vymezování strategické orientace a přínos k uplatňování nástrojů financování vnější činnosti EU;

Q.  vzhledem k tomu, že velikost delegací EU a profily jejich zaměstnanců musí odrážet celkové strategické zájmy EU, jakož i specifické zájmy EU v příslušné partnerské zemi;

1.  doporučuje Radě, Komisi a místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku:

2.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto doporučení Radě, Komisi a místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

(1) Úř. věst. L 201, 3.8.2010, s. 30. (2) Úř. věst C 53, 3.8.2010, s. 1. (3) Úř. věst. C 65, 19.2.2016, s. 168. (4) Přijaté texty, P9_TA(2022)0406. (5) Přijaté texty, P9_TA(2023)0009. (6) Přijaté texty, P9_TA(2023)0010. (7) Čl. 27 odst. 1 SEU. (8) Úř. věst. C 298, 30.11.2002, s. 1.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2023 o evropském semestru pro koordinaci hospodářské politiky na rok 2023 (2022/2150(INI))

P9_TA(2023)0078 A9-0044/2023

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na čl. 121 odst. 2 a článek 136 Smlouvy,

–  s ohledem na Protokol č. 1 ke Smlouvě o Evropské unii (SEU) a SFEU o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii,

–  s ohledem na Protokol č. 2 ke SEU a SFEU o používání zásad subsidiarity a proporcionality,

–  s ohledem na Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu a cílech udržitelného rozvoje,

–  s ohledem na směrnici Rady 2011/85/EU ze dne 8. listopadu 2011 o požadavcích na rozpočtové rámce členských států(1),

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1177/2011 ze dne 8. listopadu 2011, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1173/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o účinném prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1174/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o donucovacích opatřeních k nápravě nadměrné makroekonomické nerovnováhy v eurozóně(4),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1175/2011 ze dne 16. listopadu 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 472/2013 ze dne 21. května 2013 o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy eurozóny, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi(7),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 473/2013 ze dne 21. května 2013 o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů a zajišťování nápravy nadměrného schodku členských států v eurozóně(8),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2020/2092 ze dne 16. prosince 2020 o obecném režimu podmíněnosti na ochranu rozpočtu Unie(9) (nařízení o podmíněnosti dodržováním zásad právního státu),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/241 ze dne 12. února 2021, kterým se zřizuje Nástroj pro oživení a odolnost(10) (nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. května 2020 nazvané „Chvíle pro Evropu: náprava škod a příprava na příští generaci“ (COM(2020)0456),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. června 2021 nazvané „Koordinace hospodářských politik v roce 2021: Překonání pandemie COVID-19, podpora oživení a modernizace naší ekonomiky“ (COM(2021)0500),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. března 2021 nazvané „Akční plán pro evropský pilíř sociálních práv“ (COM(2021)0102),

–  s ohledem na sociální závazek Rady, Komise, Parlamentu a sociálních partnerů z Porta ze dne 7. května 2021,

–  s ohledem na hodnocení Evropské fiskální rady ze dne 16. června 2021 týkající se vhodného nastavení fiskální politiky eurozóny v roce 2022,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. června 2021 o stanoviscích Parlamentu k průběžnému posuzování národních plánů pro oživení a odolnost Komisí a Radou(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. listopadu 2020 k investičnímu plánu pro udržitelnou Evropu – jak financovat Zelenou dohodu pro Evropu(12),

–  s ohledem na výroční zprávu Evropské fiskální rady ze dne 26. října 2022,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2021 o revizi makroekonomického legislativního rámce v zájmu lepšího dopadu na evropskou reálnou ekonomiku, větší transparentnosti rozhodovacího procesu a zvýšení demokratické odpovědnosti(13),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2022 o směrech pro reformu rámce správy ekonomických záležitostí EU (COM(2022)0583),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2022 nazvané „Roční analýza udržitelného růstu 2023“ (COM(2022)0780),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 22. listopadu 2022 nazvanou „Zpráva mechanismu varování 2023“ (COM(2022)0781) a na doporučení Komise ze dne 22. listopadu 2022 pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny (COM(2022)0782),

–  s ohledem na návrh společné zprávy Komise a Rady o zaměstnanosti ze dne 22. listopadu 2022 (COM(2022)0783),

–  s ohledem na hospodářskou prognózu Komise z podzimu roku 2022, která byla zveřejněna dne 11. listopadu 2022,

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Rozpočtového výboru,

–  s ohledem na dopisy Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro regionální rozvoj,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A9-0044/2023),

A.  vzhledem k tomu, že evropský semestr plní důležitou roli při koordinaci hospodářských a rozpočtových politik v členských státech, čímž zajišťuje makroekonomickou stabilitu hospodářské a měnové unie; vzhledem k tomu, že tento proces by neměl ignorovat cíle evropského pilíře sociálních práv a Zelené dohody pro Evropu ani další otázky související s finančním sektorem a zdaněním; vzhledem k tomu, že zohlednění těchto otázek by nemělo být na úkor zaměření evropského semestru zejména na hospodářská a fiskální témata;

B.  vzhledem k tomu, že podle zimní hospodářské prognózy Komise se očekává, že míra růstu hrubého domácího produktu (HDP) bude v roce 2022 pro EU-27 i pro eurozónu činit 3,5 %, ale očekává se, že v roce 2023 klesne tato míra v eurozóně na 0,9 % a v EU-27 na 0,8 %; vzhledem k tomu, že některé členské státy nebudou schopny dosáhnout předpandemické úrovně HDP do roku 2024, zatímco HDP eurozóny jako celku je již o dva procentní body vyšší; vzhledem k tomu, že Komise ve svém hodnocení návrhů rozpočtových plánů členských států eurozóny naznačuje expanzivní orientaci fiskální politiky v některých členských státech; vzhledem k tomu, že Komise ve svém doporučení týkajícím se hospodářské politiky eurozóny jako celku požaduje neutrální orientaci fiskální politiky pro rok 2023;

C.  vzhledem k tomu, že podle zimní prognózy Komise by měla inflace v eurozóně v roce 2022 dosáhnout maxima ve výši 8,4 % a poté postupně klesat na 5,6 % v roce 2023 a na 2,5 % v roce 2024; vzhledem k tomu, že podle odhadů obsažených v prognózách Evropské centrální banky (ECB) by inflace bez započtení energií a potravin měla vzrůst z 3,9 % v roce 2022 na 4,2 % v roce 2023; vzhledem k tomu, že momentálně se očekává, že růst mezd zmírní ztráty reálných příjmů pouze částečně, aniž by došlo ke vzniku přetrvávající zpětné vazby mezi mzdami a inflací; vzhledem k tomu, že míra inflace se v jednotlivých členských státech a příjmových skupinách liší, přičemž nízkopříjmové skupiny jsou zasaženy proporcionálně více, zejména proto, že inflace je způsobena především vývojem cen základního zboží, které nelze nahradit;

D.  vzhledem k tomu, že podle podzimní prognózy Komise se očekává, že schodek veřejných financí v roce 2023 vzroste na 3,6 % HDP (3,7 % v eurozóně) a v roce 2024 klesne na 3,2 % HDP (3,3 % v eurozóně);

E.  vzhledem k tomu, že podle podzimní prognózy Komise by poměr dluhu k HDP měl na konci roku 2022 v EU klesnout na 86 % (94 % v eurozóně) z historicky vysoké úrovně 91,5 %, jež byla zaznamenána v roce 2020 (99 % v eurozóně); vzhledem k tomu, že se očekává, že poměr dluhu k HDP v EU nepatrně poklesne na přibližně 85 % v roce 2023 a 84 % v roce 2024 (92 % a 91 % v eurozóně); vzhledem k tomu, že vysoký poměr dluhu k HDP, který výrazně překračuje referenční hodnotu ve výši 60 %, ve spojení s rostoucími úrokovými sazbami ve vysoce nejisté makroekonomické situaci může ohrozit dlouhodobou udržitelnost dluhu a brzdit oživení;

F.  vzhledem k tomu, že klimaticky neutrální a digitální transformace může uspět pouze na evropské úrovni, a vzhledem k tomu, že pro budoucí životaschopnost EU je nanejvýš důležité, aby se v dlouhodobém horizontu stabilizovaly na vyšší úrovni cílené investice podporující růst; vzhledem k tomu, že je proto nezbytné včas poskytnout odpověď na otázku, jak zajistit vyšší úroveň soukromých a veřejných investic i po očekávaném skončení platnosti Nástroje pro oživení a odolnost v roce 2026;

G.  vzhledem k tomu, že produktivita v EU roste i nadále pomalu; vzhledem k tomu, že zvýšení produktivity a globální konkurenceschopnosti EU si žádá strukturální, sociálně vyvážené a udržitelné reformy podporující růst a značnou míru investic, zejména strategických investic;

H.  vzhledem k tomu, že prognózy inflace a hospodářské prognózy vznikají za podmínek zvýšené nejistoty; vzhledem k tomu, že tato nejistota nutí EU a členské státy k tomu, aby byly i nadále ostražité a aby v případě, že se objeví rizika, přijaly rychlá opatření;

I.  vzhledem k tomu, že rozdíly mezi národními prognózami růstu HDP, inflace, nezaměstnanosti, salda veřejných financí, hrubého veřejného dluhu a salda běžného účtu ukazují potřebu flexibilního a individuálního přístupu; vzhledem k tomu, že pro úspěšné provádění nové správy ekonomických záležitostí členskými státy je nezbytný jasný a jednoznačný rámec;

Hospodářské vyhlídky pro EU

1.  je znepokojen tím, že EU je jednou z nejvíce exponovaných vyspělých ekonomik, pokud jde o riziko poklesu, a to s ohledem na svou geografickou blízkost k Ukrajině a velkou závislost na dovozu energií, zejména plynu z Ruska; zdůrazňuje, že dopad vysokých cen energií a inflace vede k oslabení kupní síly domácností a konkurenceschopnosti průmyslu, zejména malých a středně velkých podniků; bere na vědomí iniciativy Komise a Rady zaměřené na řešení tohoto problému; připomíná, že podmínkou dlouhodobého udržitelného hospodářského růstu bude míra inflace blížící se cílové úrovni ECB; zdůrazňuje, že snížení agregátní poptávky v kombinaci s méně příznivými podmínkami financování by mohlo vést k prudkému poklesu investic, a tedy i k poklesu hospodářského růstu; obává se, že by mohly utrpět i investice do obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti, ačkoli se jedná právě o investice nezbytné ke snížení závislosti na dovážených fosilních palivech a omezení inflace způsobené cenami energií;

2.  chápe, že úroveň veřejného dluhu k HDP se v posledních letech zvýšila, částečně v důsledku výjimečných okolností; zdůrazňuje, že poměr veřejného dluhu k HDP je v mnoha členských státech historicky vysoký, což spolu s rostoucími úrokovými sazbami vedlo k prudkému nárůstu nákladů na obsluhu dluhu; uznává potřebu odpovídajících a předvídatelných veřejných příjmů k zajištění udržitelnosti veřejných financí v době naléhavých investičních potřeb a častých hospodářských otřesů; zdůrazňuje různé připomínky Komise v rámci evropského semestru k daňové skladbě; zdůrazňuje, že v současné situaci mohou členské státy rovněž zvážit zvýšení příjmů z neočekávaných zisků, zejména energetických společností, které měly z energetické krize nepřiměřený prospěch; znovu opakuje, že ke snížení dřívějšího dluhu, zajištění dlouhodobé udržitelnosti zadlužení a k vytvoření potřebného fiskálního prostoru za účelem řešení budoucích výzev jsou nezbytné silný hospodářský růst, zdravé fiskální politiky a zdravá rovnováha mezi vládními příjmy a výdaji;

3.  souhlasí s připomínkou Komise, že zhoršující se hospodářské podmínky zvýšily zranitelnost a riziko spojené s již existujícími nerovnováhami a že se mohou objevit nerovnováhy nové; konstatuje, že Evropská rada pro systémová rizika vydala varování, v němž vyzvala ke zvýšení povědomí o rizicích pro finanční stabilitu vyplývajících z prudkého poklesu cen aktiv; je znepokojen tím, že rostoucí hypoteční sazby a zhoršení kapacity dluhové služby v důsledku poklesu reálných příjmů domácností mohou způsobit další potíže rodinám a finančním trhům;

4.  zdůrazňuje, že hlavním cílem ECB je zachovat cenovou stabilitu, avšak cílem Unie jako celku by mělo být minimalizovat dopad současných turbulencí na reálnou ekonomiku, chránit tak blahobyt občanů, zejména těch nejzranitelnějších, a zachovat výrobní strukturu a mezinárodní konkurenceschopnost jejích společností, jakož i důstojné pracovní podmínky v souladu s článkem 3 SEU; v této souvislosti zdůrazňuje význam odpovídajících a koordinovaných fiskálních, strukturálních a regulačních politik a reforem, které doplní opatření měnové politiky ECB ke snížení inflace na cílovou úroveň a které budou rovněž schopny podporovat příjmy domácností a poskytovat cílenou a dočasnou podporu společnostem a malým a středním podnikům, které se potýkají s překážkami v dodávkách a vysokými náklady na energii; konstatuje, že další zvyšování základních úrokových sazeb ECB nebo kvantitativní utahování vytvářejí značný tlak na vysoce zadlužené členské státy a mohou vést k dalšímu poklesu hospodářské činnosti;

5.  souhlasí se závěrem Komise, že rozsáhlý fiskální impuls pro ekonomiku by nebyl v roce 2023 vhodný; vítá výzvu Komise členským státům, aby přijaly cílená opatření ke kompenzaci dopadu vysokých cen energie na zranitelné domácnosti a podniky; souhlasí s Komisí, že tato opatření by měla zachovat pobídky k úsporám energie; se znepokojením bere na vědomí analýzu Komise, že 70 % opatření dosud zavedených členskými státy ke zmírnění hospodářských a sociálních dopadů mimořádného zvýšení cen energií nebylo zaměřeno na zranitelné domácnosti a exponované podniky a u dvou třetin z nich chyběly pobídky ke snížení poptávky po energii; připomíná, že pokud jde o provádění opatření zaměřených na boj proti energetické krizi, nacházejí se členské státy ve výrazně odlišných fiskálních prostorech; konstatuje, že tato situace s sebou nese riziko prohlubování rozdílů mezi členskými státy během pokračující energetické krize;

6.  souhlasí s doporučením Komise, že fiskální politiky by se měly zaměřit na dosažení obezřetných střednědobých fiskálních pozic a zajištění fiskální udržitelnosti postupnou konsolidací a investicemi a reformami, které podporují udržitelný růst;

7.  zdůrazňuje úlohu nástroje pro dočasnou podporu na zmírnění rizik nezaměstnanosti v mimořádné situaci (SURE) jako klíčového prvku při ochraně občanů a zmírňování hospodářských a sociálních následků pandemie onemocnění COVID-19; zdůrazňuje, že tento nástroj prostřednictvím podpory vnitrostátních proticyklických fiskálních politik zajistil makroekonomickou stabilizaci EU; vyzývá Komisi, aby vybídla všechny členské státy k posílení jejich vnitrostátních systémů podpory v nezaměstnanosti; vyzývá Komisi, aby vycházela ze zkušeností nástroje SURE s poskytováním půjček v krizových situacích, kdy ve vnitrostátních systémech dočasně chybí dostatečné zdroje, což omezuje potenciální makroekonomickou stabilizaci; žádá Komisi, aby zohlednila připomínky Evropského účetního dvora, pokud jde o provádění a transparentnost nástroje SURE;

8.  domnívá se, že větší energetická soběstačnost Evropy, diverzifikace zdrojů energie a lepší propojení energetických sítí v Evropě by posílily hospodářství EU a pomohly dosáhnout cílů stanovených v Zelené dohodě pro Evropu;

Evropský semestr a Nástroj pro oživení a odolnost

9.  bere na vědomí značný dopad nástroje NextGenerationEU (NGEU), jak jej odhaduje Komise, ECB a Mezinárodní měnový fond, zejména zvýšení růstu HDP až o 1,5 % díky investicím z NGEU, bude-li tento nástroj účinně používán; zdůrazňuje, že ještě zbývá dokončit většinu reforem a investic, které mají zásadní význam pro zvýšení dlouhodobé úrovně potenciálních výstupů členských států; souhlasí s Komisí, že klíčem k hospodářské prosperitě a sociálnímu blahobytu EU je i nadále posílení její konkurenceschopnosti a jejího dlouhodobého potenciálu pro udržitelný růst;

10.  konstatuje, že mnohé členské státy trpí strukturálními problémy a nedostatkem investic, které brání v rozvinutí jejich růstového potenciálu; zdůrazňuje, že vyvážené vyřešení těchto dvou problémů je rozhodující pro udržitelné oživení a trvalý růst a je klíčem nejen ke zlepšení odolnosti vůči stávajícím výzvám a jejich řešení, ale také k udržitelnému a spravedlivému uskutečnění souběžné ekologické a digitální transformace;

11.  připomíná, že evropský semestr pro koordinaci hospodářských politik je zavedeným rámcem pro koordinaci rozpočtových, hospodářských a sociálních politik a politik zaměstnanosti v celé Evropské unii, a tak zárukou její makroekonomické stability a sociální soudržnosti; připomíná, že Komise zdůrazňuje, že cílem evropského semestru je určit příslušné politické možnosti, vyjasnit politické priority, poskytnout politické pokyny a zajistit monitorování politik a realizaci následných opatření;

12.  domnívá se, že budoucí reformy evropského semestru by měly usilovat o transparentnější a demokratičtější vymezování politických cílů a koordinaci politik a o zapojení Parlamentu do sledování a kontroly těchto procesů;

13.  vítá úzkou vazbu mezi evropským semestrem a prováděním Nástroje pro oživení a odolnost, přičemž vnitrostátní plány na podporu oživení a odolnosti musí odpovídat výzvám a prioritám konkrétních zemí, které byly identifikovány jak v rámci evropského semestru, tak v aktuálních doporučeních Rady k hospodářské politice eurozóny, která jsou určena členským státům, jež zavedly euro; poukazuje na to, že národní plány pro oživení a odolnost hrají klíčovou úlohu při stimulaci reformních a investičních programů členských států; žádá, aby provádění doporučení pro jednotlivé země bylo účinně monitorováno; podotýká, že doporučení přesahující působnost Nástroje pro oživení a odolnost, která nejsou brána v potaz, budou sledována v rámci evropského semestru;

14.  připomíná, že od roku 2019 obdrželo šest členských států doporučení, jež se týkala řešení prvků daňového systému, které mohou usnadňovat agresivní daňové plánování; konstatuje, že tyto členské státy se ve svých národních plánech pro oživení a odolnost zavázaly k reformě daňových politik s cílem bojovat proti agresivnímu daňovému plánování; s potěšením konstatuje, že několik jurisdikcí již některé z těchto změn provedly; vyjadřuje politování nad prodlevami s jejich realizací v jiných jurisdikcích; připomíná, že Komise v rámci doporučení pro jednotlivé země pro rok 2022 vydala doporučení týkající se agresivního daňového plánování pouze pro dva členské státy, zatímco jiným členským státům, které dosud žádné změny neprovedly, nic nevytkla;

15.  zdůrazňuje, že Nástroj pro oživení a odolnost zásadním způsobem pomáhá Unii vybavit potřebnými nástroji, aby mohla úspěšně čelit globálním výzvám vyplývajícím z ekologické a digitální transformace hospodářství; připomíná, že Nástroj pro oživení a odolnost nenahrazuje zvláštní úlohu vnitrostátních veřejných dotací a soukromých investic v plnění příslušných politických cílů EU;

Sdělení o směrech pro reformu rámce správy ekonomických záležitostí EU

16.  konstatuje, že politický manévrovací prostor vytvořený obecnou únikovou doložkou pomáhá za současných okolností posilovat konkurenceschopnost a hospodářskou a sociální odolnost členských států; souhlasí s analýzou Evropské fiskální rady, že stále platné pozastavení Paktu o stabilitě a růstu vytváří škodlivé vakuum, a vyzývá k urychlenému přezkumu fiskálního rámce EU, který by měl být ukončen pokud možno před deaktivací obecné únikové doložky;

17.  vítá, že Komise zveřejnila sdělení o směrech pro reformu rámce správy ekonomických záležitostí EU; vyjadřuje znepokojení nad jejím zpožděním; zdůrazňuje, že legislativní návrhy je třeba přijmout před skončením stávajícího legislativního období; poukazuje na skutečnost, že účinnost každého rámce závisí také na jeho řádném prosazování;

18.  souhlasí s pokyny Komise, které se týkají zjednodušení rámce, rozdílných způsobů snižování dluhů členských států a používání komplexních analýz udržitelnosti dluhů; s potěšením bere na vědomí záměr Komise posílit odpovědnost členských států za fiskální trajektorie pod transparentním dohledem EU, který bude založen na posouzení rizik, čímž Komise usiluje o větší flexibilitu a odpovědnost; připomíná, že větší flexibilita členských států jde ruku v ruce s větší odpovědností, zejména za účinné a včasné provádění dohodnutých investic a reforem; konstatuje, že některé nástroje navržené Komisí by mohly proces správy ekonomických záležitostí učinit neprůhlednějším;

19.  zdůrazňuje, že revidovaný regulační rámec by měl členským státům zajistit dostatečný prostor k tomu, aby v případě potřeby mohly přijímat rozhodná opatření k řešení krizí; zastává názor, že provádění těchto opatření by nemělo vyžadovat pozastavení regulačních ustanovení pomocí únikových doložek; konstatuje, že v budoucnu by aktivace únikových doložek měla zůstat krajním opatřením za nepředvídatelných okolností;

20.  s potěšením konstatuje, že jako jediný operační ukazatel byly zvoleny čisté primární výdaje financované členskými státy; konstatuje, že tento ukazatel by mohl přispět ke zvýšení transparentnosti a k snadnějšímu řízení rámce, neboť je založen na udržitelnosti dluhu; žádá, aby ustanovení o účtování investičních výdajů při výpočtu výdajů členských států, která jsou uvedená ve sdělení Komise o flexibilitě v rámci Paktu o stabilitě a růstu ze dne 13. ledna 2015(14), byla uplatňována i při výpočtu čistých výdajů v plánovaném revidovaném rámci správy ekonomických záležitostí EU; zastává názor, že kromě druhů výdajů, která Komise uvádí ve svém sdělení ze dne 9. listopadu 2022(15) a které již zajišťují určitý stupeň strukturální korekce ukazatele, by z ukazatele čistých výdajů měly být vyňaty investice do řešení makroekonomické nerovnováhy v rámci postupu při makroekonomické nerovnováze;

21.  konstatuje, že sdělení Komise řadí analýzy udržitelnosti dluhu mezi nejdůležitější fiskální pravidla, a navrhuje, aby byly používány ke stanovování víceletých fiskálních strukturálních plánů; zdůrazňuje, že tyto analýzy stále vyžadují odhadování neměřitelných proměnných, což snižuje transparentnost, brání v převzetí vlastní odpovědnosti a oslabuje předvídatelnost, a ponechává tak prostor pro jednání dle vlastního uvážení;

22.  bere na vědomí, že Komise s ohledem na různé výchozí pozice a s úmyslem podnítit investice a reformy navrhuje, že by členské státy mohly používat různé způsoby snižování dluhů za předpokladu, že posílí růst a zabrání procykličnosti, zlepší udržitelnost dluhu a budou v souladu s cíli EU, zejména s cíli ekologické a digitální transformace, sociální odolnosti a strategické autonomie; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí společná kritéria, která navzdory flexibilnějšímu snižování vnitrostátních dluhů zajistí, aby se všechny členské státy hodnotily podle stejných standardů a rovnocenně, a že v žádném případě nesmí docházet k nerovnému prosazování obecného rámce; konstatuje, že společná kritéria by měla zahrnovat kritéria pro vymezení individuálního způsobu snižování dluhu členských států; zdůrazňuje, že snižování dluhu by mělo být prováděno tak, aby nebránilo růstu, a že základní regulační kritéria by měla být definována ve vztahu k produkci a růstu výdajů členských států;

23.  upozorňuje na to, že evropský semestr zohledňuje budoucí rámec pro koordinaci hospodářských politik; zdůrazňuje, že jeho střednědobé zaměření by nemělo vést k tomu, aby se nezbytné úsilí o fiskální konsolidaci příliš odkládalo;

24.  zdůrazňuje, že reforma rámce EU pro správu ekonomických záležitostí musí být v EU a na světových fórech doprovázena opatřeními namířenými proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům;

25.  zdůrazňuje úlohu, kterou budou muset hrát vnitrostátní rozpočty při financování souběžné ekologické a digitální transformace a při zachování strategické autonomie; bere na vědomí návrh Komise na vytvoření Evropského fondu suverenity; připomíná své stanovisko k tomuto nástroji, které uvedl v usnesení ze dne 16. února 2023 o strategii EU na podporu konkurenceschopnosti průmyslu, obchodu a kvalitních pracovních míst(16);

26.  konstatuje, že zatímco měnová politika je koncipována a navrhována jako jediný nástroj, zastřešující fiskální politika je souhrnem vnitrostátních fiskálních politik; zdůrazňuje, že kromě doporučení pro hospodářskou politiku eurozóny byla koordinace různých opatření dosud omezená a že nebylo snadné zohledňovat situaci a výzvy eurozóny; konstatuje, že je stále do značné míry náhodné, zda souhrn vnitrostátních fiskálních politik povede k vhodnému nastavení fiskální politiky eurozóny v souladu s měnovou politikou; zdůrazňuje, že zatímco stabilní veřejné finance by umožnily, aby vnitrostátní automatické stabilizátory pomohly členským státům vhodně nasměrovat vnitrostátní fiskální politiky, Komise ve svém sdělení neurčila vhodný mechanismus, který by zajistil soulad mezi skutečným nastavením fiskální politiky eurozóny s doporučenou orientací; vyzývá Komisi, aby více podporovala lepší fiskální koordinaci;

27.  vítá, že Komise hodlá v rámci rozsáhlejšího přezkumu fiskálních pravidel posílit a zefektivnit prosazování postupu při makroekonomické nerovnováze; konstatuje, že Komise ve svém sdělení připouští potenciální nesrovnalosti mezi uplatňováním fiskálních pravidel a doporučeními vydanými v rámci postupu při makroekonomické nerovnováze; shledává, že Komise ve sdělení ze dne 9. listopadu 2022 neuvádí žádný nástroj, který by umožňoval tyto nesrovnalosti napravit;

28.  s potěšením konstatuje, že Komise ve sdělení ze dne 9. listopadu 2022 uznává, že je třeba posílit donucovací mechanismus a jeho řádné uplatňování tím, že bude mít k dispozici širší soubor sankcí; vyzývá Komisi, aby tento soubor nástrojů doplnila přístupem založeným na pobídkách;

29.  bere na vědomí prohlášení Komise, že v procesu správy ekonomických záležitostí by měly hrát důležitou úlohu nezávislé fiskální instituce; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti důkladněji vyjasnila úlohu Evropské fiskální rady;

30.  připomíná, že v dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů se znovu zdůrazňuje, že Evropský parlament a Rada mají vykonávat své zákonodárné pravomoci za stejných podmínek, a že s nimi proto Komise musí jednat rovnocenně v plném souladu s pravomocemi definovanými ve Smlouvách; připomíná, že je důležité, aby rámec pro správu ekonomických záležitostí podléhal demokratické odpovědnosti; zdůrazňuje, že Parlament by měl být proto plně zapojen do reformy rámce správy ekonomických záležitostí i do budoucí správy ekonomických záležitostí v EU; zdůrazňuje úlohu a odpovědnost vnitrostátních parlamentů při kontrole kolektivních opatření vnitrostátních vlád; důrazně požaduje dodržování zásad subsidiarity a proporcionality;

o
o   o

31.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 41. (2) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 33. (3) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 1. (4) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 8. (5) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 12. (6) Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 25. (7) Úř. věst. L 140, 27.5.2013, s. 1. (8) Úř. věst. L 140, 27.5.2013, s. 11. (9) Úř. věst. L 433 I, 22.12.2020, s. 1. (10) Úř. věst. L 57, 18.2.2021, s. 17. (11) Úř. věst. C 67, 8.2.2022, s. 90. (12) Úř. věst. C 415, 13.10.2021, s. 22. (13) Úř. věst. C 99, 1.3.2022, s. 191. (14) Sdělení Komise ze dne 13. ledna 2015 o optimálním využití flexibility v rámci současných pravidel paktu o stabilitě a růstu (COM(2015)0012). (15) COM(2022)0583. (16) Přijaté texty, P9_TA(2023)0053.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2023 o evropském semestru pro koordinaci hospodářských politik: priority v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí pro rok 2023 (2022/2151(INI))

P9_TA(2023)0079 A9-0051/2023

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na články 9 a 149 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2022 nazvané „Roční analýza udržitelného růstu 2023“ (COM(2022)0780),

–  s ohledem na návrh společné zprávy Komise a Rady o zaměstnanosti, který dne 22. listopadu 2022 předložila Komise (COM(2022)0783),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 22. listopadu 2022 pro doporučení Rady týkající se hospodářské politiky eurozóny (COM(2022)0782),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 22. listopadu 2022 nazvanou „Zpráva mechanismu varování 2023“ (COM(2022)0781),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2022 o návrzích rozpočtových plánů na rok 2023: celkové posouzení (COM(2022)0900),

–  s ohledem na evropský pilíř sociálních práv vyhlášený Radou, Parlamentem a Komisí v listopadu 2017,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. listopadu 2022 o směrech pro reformu rámce správy ekonomických záležitostí EU (COM(2022)0583),

–  s ohledem na zprávu Evropského orgánu pro pracovní záležitosti o nedostatku a přebytku pracovních sil z listopadu 2021,

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A9-0051/2023),

A.  vzhledem k tomu, že společná zpráva o zaměstnanosti pro rok 2023 posiluje zaměření na provádění cílů udržitelného rozvoje OSN, cílů Zelené dohody pro Evropu a evropského pilíře sociálních práv v souladu se závazky akčního plánu pro evropský pilíř sociálních práv z března 2021 a s Portským prohlášením vedoucích představitelů EU z 8. května 2021; vzhledem k tomu, že jeho provádění by mělo posílit úsilí Unie o ekologickou, digitální a spravedlivou transformaci a přispět k dosažení vzestupné sociální a hospodářské konvergence; vzhledem k tomu, že četná posouzení evropského semestru provedená Komisí naznačují, že jeho doporučení jsou dodržována jen málo, a to částečně kvůli omezené vymahatelnosti, a to i v otázkách sociální politiky;

B.  vzhledem k tomu, že z průzkumu nadace Eurofound(1) vyplývá, že ve všech členských státech EU jsou stále zaznamenávány problémy v oblasti životních nákladů a 48 % respondentů má problémy vyjít s penězi; vzhledem k tomu, že ruská útočná válka proti Ukrajině způsobila humanitární, energetickou a hospodářskou krizi v EU a prohloubila stávající nerovnosti; vzhledem k tomu, že opatření v rámci evropského pilíře sociálních práv by pomohla vytvářet kvalitní pracovní příležitosti a spravedlivé systémy sociální ochrany, které mají klíčový význam pro zlepšení odolnosti v budoucnosti;

C.  vzhledem k tomu, že ačkoli míra nezaměstnanosti v EU zůstala v srpnu 2022 na stabilní úrovni 6 %, podniky v EU jen obtížně nacházejí zaměstnance s požadovanou kvalifikací; vzhledem k tomu, že dostupnost kvalifikovaných pracovníků a zkušených manažerů je pro čtvrtinu malých a středních podniků v EU, které představují 99 % všech podniků v EU, největším problémem(2);

D.  vzhledem k tomu, že průzkum Eurobarometr ukázal, že sociální nerovnosti jsou problémem, který obyvatele EU znepokojuje nejvíce, a že tyto nerovnosti se ještě zhoršily vlivem sociálních a hospodářských důsledků pandemie COVID-19, jakož i dalších strukturálních problémů; vzhledem k tomu, že značná příjmová nerovnost může mít škodlivé dopady na hospodářský růst a ohrozit sociální soudržnost; vzhledem k tomu, že prudce rostoucí životní náklady a závratná inflace způsobené obrovským nárůstem cen energií, pohonných hmot, potravin a základního zboží v celé Evropě způsobují hospodářskou a sociální krizi; vzhledem k tomu, že už před pandemií si 78 % lidí v EU přálo, aby jejich vnitrostátní vlády vyvinuly větší úsilí o snížení příjmových nerovností(3); vzhledem k tomu, že nadcházející přezkum rámce pro správu ekonomických záležitostí představuje jedinečnou příležitost k podpoře sociálních investic;

E.  vzhledem k tomu, že chudoba, včetně chudoby pracujících, zůstává pro mnoho členských států výzvou; vzhledem k tomu, že pracovníci s dočasnými pracovními smlouvami čelí podstatně většímu riziku chudoby pracujících než pracovníci se smlouvami na dobu neurčitou; vzhledem k tomu, že chudoba pracujících v EU vzrostla z 8,5 % v roce 2010 na 9 % v roce 2019, ale v letech 2020 a 2021 zůstala stabilní díky rychlému politickému zásahu během pandemie; vzhledem k tomu, že chudobu pracujících je třeba pečlivě sledovat, zejména s ohledem na nedávný nepříznivý dopad inflace na reálné mzdy; vzhledem k tomu, že úroveň reálných mezd je v mnoha členských státech stále nižší než v krizovém roce 2009; vzhledem k tomu, že nejvíce jsou postiženi pracovníci s nízkými příjmy a zranitelné skupiny, rychle se však zhoršuje i životní úroveň střední třídy;

F.  vzhledem k tomu, že riziko chudoby nebo sociálního vyloučení u zaměstnaných osob dosahovalo v roce 2021 v EU 11,1 %; vzhledem k tomu, že více než 8 % osob vynakládá i nadále přes 40 % svého disponibilního příjmu na bydlení a že při snižování počtu osob bez domova v členských státech EU bylo dosaženo jen malého pokroku; vzhledem k tomu, že systémy sociální ochrany jsou pod velkým tlakem, aby zmírnily sociální dopad krize a zajistily důstojné životní podmínky pro všechny a přístup k základním službám, jako je zdravotnictví, vzdělávání a bydlení; vzhledem k tomu, že rozvoj sociálních služeb v EU je stále nerovnoměrný a nevyvážený a že tyto služby nejsou dostatečně financovány a nemají zavedeny standardy kvality;

G.  vzhledem k tomu, že změna klimatu a destrukce životního prostředí prohloubily nerovnosti a neúměrně postihují chudé a nejzranitelnější skupiny; vzhledem k tomu, že zelenou dohodu zaměřenou na investice do přechodu na dekarbonizované hospodářství neutrální z hlediska klimatu musí doprovázet investice do lidí, kteří si tuto změnu nemohou dovolit; vzhledem k tomu, že je nezbytné zajistit udržitelnou budoucnost pro všechny;

H.  vzhledem k tomu, že podle poslední zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) se změna klimatu, globální oteplování a ztráta biologické rozmanitosti exponenciálně zrychlují, což dokládají nedávné dramatické a extrémní výkyvy počasí po celém světě; vzhledem k tomu, že lidé v Evropě pociťují důsledky klimatické krize a extrémních povětrnostních jevů způsobených změnou klimatu stále intenzivněji; vzhledem k tomu, že byly zvýšeny cíle dekarbonizace do roku 2030, aby se do roku 2050 dosáhlo uhlíkové neutrality; vzhledem k tomu, že zvýšené úsilí o zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně vede k hluboké transformaci evropských a vnitrostátních ekonomik a trhů práce;

I.  vzhledem k tomu, že vysoká inflace v celé EU a rychlý nárůst cen energií a potravin zatěžují domácnosti a malé a střední podniky, přičemž nejvíce dopadají na nejzranitelnější osoby s nejnižšími příjmy; vzhledem k tomu, že podmínky na trhu s energiemi a rychlý nárůst cen zhoršují energetickou chudobu, jíž už v roce 2019 před vypuknutím pandemie čelilo v EU více než 50 milionů osob; vzhledem k tomu, že Evropská centrální banka (ECB) předpokládá, že inflace zůstane v roce 2023 vysoká (nad 2% cílem), a v nadcházejících měsících hodlá pokračovat ve zvyšování úrokových sazeb; vzhledem k tomu, že krize způsobená vysokými životními náklady a narušení trhu s bydlením, jako je zvýšená financializace, mají negativní dopad na cenovou dostupnost bydlení, přičemž hrozí další nárůst bezdomovectví;

J.  vzhledem k tomu, že EU potřebuje průmyslovou strategii, která zvýší odolnost, sociální účinnost a environmentální udržitelnost její průmyslové základny; vzhledem k tomu, že sociálně spravedlivá transformace a budoucnost průmyslu vyžadují rozsáhlé veřejné investice; vzhledem k tomu, že tato strategie má zásadní význam pro zajištění dodržování našich cílů v oblasti klimatu, zejména Pařížské dohody; vzhledem k tomu, že průmyslová strategie EU musí být doprovázena strategií zaměstnanosti; vzhledem k tomu, že základem rozvoje jakéhokoli spravedlivého a udržitelného modelu výroby by měli být zaměstnanci, odbory, zájmy pracovníků a jejich dlouhodobé odborné zkušenosti, aby se zajistilo jeho demokratické fungování;

K.  vzhledem k tomu, že nová digitální ekonomika, včetně umělé inteligence (UI), se může, bude-li řádně regulována, stát přínosem pro společnost jako celek tím, že zlepší kvalitu života a pracovní podmínky, zachová pracovní místa a bude vytvářet nové kvalitní pracovní příležitosti a zároveň podpoří prosperitu a usnadní přechod k udržitelnějšímu, silnějšímu a odolnějšímu hospodářství;

L.  vzhledem k tomu, že podle nadace Eurofound bylo v roce 2017 20 % pracovních míst v Evropě „nekvalitních“ a ohrožovalo fyzické nebo duševní zdraví pracovníků; vzhledem k tomu, že podle OECD jsou finanční nejistota a nejistota zaměstnání rizikovými faktory spojovanými se špatným duševním zdravím; vzhledem k tomu, že investice do dlouhodobých kvalitních pracovních míst mají klíčový význam v boji proti špatnému duševnímu zdraví pracovníků;

M.  vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 odhalila ve všech členských státech potřebu zvýšené ostražitosti a investic, jež zajistí, že státy budou adekvátně připraveny na řešení budoucích zdravotních krizí a také že budou schopny zachovat kvalitu péče v případě všech ostatních onemocnění a obtíží; vzhledem k tomu, že je třeba věnovat zvláštní pozornost potřebám zranitelných skupin;

N.  vzhledem k tomu, že genderová rovnost a začleňování genderového hlediska by měly být jádrem roční strategie pro udržitelný růst na rok 2023;

O.  vzhledem k tomu, že z hlediska zajištění udržitelné a spravedlivé transformace evropského hospodářství mají klíčový význam kvalifikovaní pracovníci, vzdělávání, odborná příprava a celoživotní učení; vzhledem k tomu, že programy zvyšování kvalifikace, rekvalifikace a odborné přípravy musí být k dispozici všem pracovníkům, včetně osob se zdravotním postižením, a měly by být rovněž přizpůsobeny potřebám a schopnostem pracovníků;

P.  vzhledem k tomu, že pracovníci mají právo na vysokou úroveň ochrany zdraví a bezpečnosti a na přístupné pracoviště a prostředí, které odpovídá nárokům evropského pilíře sociálních práv a normám bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přispívá k jejich uplatňování;

1.  zdůrazňuje skutečnost, že rychlá a koordinovaná politická opatření EU během pandemie COVID-19 zmírnila hospodářské otřesy a ochránila obyvatelstvo před nejhoršími důsledky krize; domnívá se, že ačkoli důsledky ruské útočné války proti Ukrajině přinášejí pro hospodářství a společnost EU řadu nových hospodářských, sociálních a geopolitických výzev, další dlouhodobější sociální problémy, jako jsou chudoba, sociální vyloučení, mimořádné události v oblasti klimatu a biologické rozmanitosti a nerovnosti, i nadále rostou a je také třeba je řešit;

2.  podporuje ambice Komise a členských států více koordinovat politické reakce EU s cílem zmírnit v krátkodobém horizontu zátěž, kterou pro evropské domácnosti a podniky, zejména malé a střední podniky a podnikatele, představují vysoké ceny energií a potravin, inflace, narušení dodavatelských řetězců včetně nedostatku léčivých přípravků, rostoucí zadlužení a zvýšené náklady na půjčky, včetně hypoték; trvá na tom, že Evropská unie potřebuje energetický model, který zajistí všeobecný přístup k dekarbonizovaným zdrojům energie a ukončí energetickou chudobu; zdůrazňuje skutečnost, že sociální investice jsou nezbytné pro umožnění udržitelného rozvoje ve střednědobém a dlouhodobém horizontu a že vnitrostátní systémy sociálního zabezpečení mají zásadní stabilizační funkci; poukazuje na potřebu vytvoření Evropského fondu suverenity, který by všem členským státům zajistil mimo jiné flexibilitu pro zdolávání výzev v sociální oblasti a v oblasti klimatu a životního prostředí;

3.  zdůrazňuje, že mezi cíle udržitelného hospodářského růstu musí patřit zajištění inkluzivní sociálně-ekologické transformace našich ekonomik, předcházení sociální, hospodářské a environmentální nerovnováze prostřednictvím boje proti chudobě, snižování nerovností a vytváření důstojných pracovních míst s přiměřenými mzdami a pracovními podmínkami a v souladu s cíli udržitelného rozvoje a s evropským pilířem sociálních práv;

4.  je znepokojen tím, že 21,7 % obyvatel EU je ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením, přičemž větší pravděpodobnost ohrožení je u žen a mladých dospělých; konstatuje, že hlavního cíle snížit chudobu o 15 milionů osob nebude dosaženo, pokud se pozornost nezaměří na nejzranitelnější skupiny; vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby vypracovaly cílené způsoby podpory dlouhodobě nezaměstnaných a osob bez domova, jakož i osob, které čelí vícero překážkám a formám diskriminace; zdůrazňuje, že k tomu, aby se lidé vymanili z chudoby, jsou zapotřebí přiměřené minimální příjmy; zdůrazňuje, že bezdomovectví je jednou z nejextrémnějších forem sociálního vyloučení a že Evropská platforma pro boj proti bezdomovectví je zásadním nástrojem, jehož hlavním záměrem je ukončit bezdomovectví do roku 2030; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly ambiciózní vnitrostátní strategie s odpovídajícím financováním na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU, které budou založeny na zásadě „bydlení především“, a podpořily tak prevenci bezdomovectví a poskytovaly přístup k přiměřenému, bezpečnému a cenově dostupnému bydlení pro všechny; zdůrazňuje, že vzhledem ke krizi vyvolané vysokými životními náklady nabývá vnitrostátní provádění záruky pro děti, posílených záruk pro mladé lidi a strategie EU v oblasti práv osob se zdravotním postižením na významu; vyzývá Komisi, aby byla v boji proti chudobě, zejména chudobě dětí a pracujících, aktivnější; vyzývá Komisi, aby usilovala o podrobné monitorování provádění záruky pro děti ve všech členských státech;

5.  zdůrazňuje, že kvalitní a přiměřeně financované veřejné služby, včetně sociálních služeb, přispívají ke klíčovým demokratickým hodnotám, jako je dodržování základních a lidských práv, a hrají klíčovou úlohu při překonávání krizí; varuje, že zranitelné osoby, které nemají žádný nebo mají jen omezený přístup k cíleným sociálním službám, se rovněž potýkají s nepříznivým dopadem, pokud jde o jejich přístup k dalším důležitým veřejným službám, jako zdravotní péče nebo odborná příprava; vyzývá Komisi, aby zvážila možnost revize rámce kvality EU pro služby obecného hospodářského zájmu s cílem podpořit členské státy v jejich úsilí o zlepšení přístupu ke kvalitním základním službám, zejména bydlení, energii, dopravě, vodě, sanitačním zařízením, finančním službám a digitální komunikaci; vyzývá Evropskou komisi, aby do oblasti státních podpor účinněji zahrnula sociální hlediska a aby při příští revizi rozšířila oblast působnosti obecného nařízení o blokových výjimkách, a přispěla tak k lepšímu přístupu k základnímu zboží a službám a k jejich kvalitě;

6.  zdůrazňuje, že je třeba, aby se doporučení pro jednotlivé země v rámci evropského semestru věnovala přiměřenému příspěvku pro osoby se zdravotním postižením, který bude slučitelný s jinými formami příjmu, s cílem snížit riziko chudoby, kterému čelí osoby se zdravotním postižením;

7.  domnívá se, že politika v oblasti rovnosti žen a mužů musí být zakotvena a začleněna do všech fází správy ekonomických záležitostí; zdůrazňuje, že je třeba zajistit genderovou rovnost, nediskriminaci a sociální rovnost v pracovních vztazích; vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly feminizací chudoby ve všech jejích formách, zejména zlepšením pracovních podmínek ve feminizovaných odvětvích; vyzývá k posílení politik zohledňujících genderové aspekty na úrovni EU, což je nezbytné pro zajištění toho, aby dopad krize vyvolané vysokými životními náklady neprohluboval genderové rozdíly;

8.  vyzývá k demokratičtějšímu procesu evropského semestru, v jehož rámci by byl Parlament zejména úzce zapojen do stanovování priorit makroekonomické a sociální politiky; domnívá se, že revidovaný proces evropského semestru by se měl řídit řádným legislativním postupem a měl by tak být dohodnut mezi Radou a Parlamentem; vyzývá Komisi, aby vytvořila architekturu správy ekonomických záležitostí v EU založenou na solidaritě, integraci, sociální spravedlnosti a konvergenci, genderové rovnosti, kvalitních veřejných službách, včetně kvalitního systému veřejného vzdělávání pro všechny, kvalitní zaměstnanosti a udržitelném rozvoji;

9.  je znepokojen závažnými dopady stávající krize na sociální oblast a zaměstnanost, zejména na mladé lidi; vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily, že každý mladý člověk v Evropě bude mít přístup ke vzdělání, odborné přípravě a placeným stážím i přístup na pracovní trh; vyzývá členské státy a Komisi, aby k boji proti nezaměstnanosti přistupovaly jako k záležitosti, kterou je třeba řešit prioritně; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby posílily evropský nástroj pro dočasnou podporu na zmírnění rizik nezaměstnanosti v mimořádné situaci (SURE) s cílem podpořit režimy zkrácené pracovní doby, příjmy pracovníků a poskytnout pomoc pracovníkům, kteří byli dočasně propuštěni mj. z důvodu zvýšení cen energií, a zmírnit dopady asymetrických šoků;

10.  podporuje přechod k udržitelnému, inkluzivnímu a odolnému modelu růstu, který podporuje vzestupnou sociální konvergenci a posiluje udržitelný rozvoj a odolnost hospodářství a společností EU; vítá pokrok, kterého bylo letos dosaženo na cestě k plnému provádění evropského pilíře sociálních práv, ale stále očekává jeho úplně provedení, včetně jeho relevantních hlavních cílů pro rok 2030, protokolu o sociálním pokroku a podpory investic zaměřených na budoucnost a na spravedlivou ekologickou a digitální transformaci se silným sociálním rozměrem, včetně rovnosti žen a mužů;

11.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že budoucí iniciativy EU v oblasti financování na podporu průmyslu a suverenity zajistí dlouhodobý a udržitelný růst i sociální pokrok; považuje za nezbytné, aby byly do jakéhokoli budoucího nástroje financování začleněny tyto příslušné aspekty:

12.  bere na vědomí revidovaný proces evropského semestru s širší oblastí působnosti a posíleným mnohostranným dohledem k zajištění udržitelnosti a klíčových investic, který zároveň zajišťuje fiskální stabilitu a zohledňuje reformy a investice prostřednictvím národních plánů pro oživení a odolnost, přechod Evropy na čistou energii prostřednictvím programu REPowerEU a cíle udržitelného rozvoje OSN; domnívá se, že evropská fiskální pravidla by měla umožňovat nezbytné veřejné investice a financování spravedlivého přechodu na bezuhlíkové hospodářství, jakož i řádné provádění zásad evropského pilíře sociálních práv; zdůrazňuje, že ačkoli je třeba snížit veřejný dluh v přiměřené době, menší nebo zadluženější členské státy potřebují flexibilnější individuální postupy korekce, které jim poskytnou dostatečný fiskální prostor k provedení investic a reforem potřebných pro sociálně spravedlivou ekologickou a digitální transformaci způsobem, který nikoho neopomíjí; připomíná členských státům jejich závazek provádět reformy a investice, které přispívají k hospodářské, sociální a územní soudržnosti EU a k udržitelnému růstu podporujícímu začlenění, zmírňují sociální a hospodářský dopad krize, zejména na zranitelné skupiny, a prostřednictvím svých národních plánů pro oživení a odolnost přispívají k provádění evropského pilíře sociálních práv; zdůrazňuje, že se zavázaly, že budou pokračovat v tomto provádění na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni s cílem snížit nerovnosti, bránit důstojné mzdy, bojovat proti sociálnímu vyloučení a chudobě, a že si vytyčily za cíl bojovat proti dětské chudobě a řešit rizika sociálního vyloučení, aby tak podpořily vzestupnou hospodářskou a sociální konvergenci a tvorbu kvalitních pracovních míst;

13.  připomíná, že evropský semestr by měl dále zahrnovat zásady evropského pilíře sociálních práv, včetně zásady č. 11, týkající se péče o děti a podpory dětí; poukazuje na to, že nezbytnými podmínkami pro zajištění rovných příležitostí a boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení jsou dostupnost bezplatných a kvalitních služeb, jako je předškolní vzdělávání a péče, vzdělávání, zdravotnictví, jakož i přístup k přiměřenému bydlení a zdravé výživě; konstatuje, že řešení dětské chudoby vyžaduje vhodně financovaná, komplexní a integrovaná opatření spolu s prováděním evropské záruky pro děti na vnitrostátní úrovni; znovu vyzývá k navýšení financování evropské záruky pro děti s vyčleněným rozpočtem ve výši alespoň 20 miliard EUR a k tomu, aby členské státy vyčlenily alespoň 5 % svých finančních prostředků přidělených v rámci ESF+ na boj proti chudobě dětí a na podporu jejich dobrých životních podmínek;

14.  upozorňuje, že je třeba posílit sociální rozměr evropského semestru a provádění evropského pilíře sociálních práv, zejména s ohledem na přezkum správy ekonomických záležitostí a nadcházející deaktivaci únikové doložky; vyzývá Komisi, aby zvážila předložení nástroje pro rámec sociální konvergence, který zajistí sledování rizik v oblasti sociální konvergence, zabrání tomu, aby další politická opatření nebo hospodářské otřesy měly negativní sociální dopady na vzestupnou sociální konvergenci, odhalí možné překážky řádného provádění evropského pilíře sociálních práv a stanoví sociální cíle; domnívá se, že rizika spojená s prohlubováním sociálních rozdílů by měla být zahrnuta do doporučení pro jednotlivé země a měla by být zohledněna při definování postupů fiskální korekce;

15.  zdůrazňuje potřebu veřejných a soukromých investic v zájmu zlepšení tvorby kvalitních pracovních míst a podpory malých a středních podniků; zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet správné dovednosti a kvalifikace pracovní síly, aby bylo možné udržet krok s poptávkou po kvalifikovaných pracovnících během ekologické a digitální transformace; nadále podporuje Komisi v jejím úsilí o zlepšení pracovních podmínek a ochrany evropských zaměstnavatelů a pracovníků prostřednictvím podpory procesů sociálního dialogu a rozšíření kolektivního vyjednávání; vítá, že Komise do doporučení pro jednotlivé země na období 2020–2021 zahrnula ustanovení o sociálním dialogu a kolektivním vyjednávání; vyjadřuje politování nad tím, že zatímco v roce 2020 byl sociální dialog zahrnut do 15 doporučení pro jednotlivé země, v roce 2022 se objevil pouze ve 2 z těchto doporučení; naléhavě vyzývá Komisi, aby prostřednictvím evropského semestru a konkrétně v doporučeních pro jednotlivé země podporovala kolektivní vyjednávání, demokracii na pracovišti a sociální dialog s cílem zajistit prostřednictvím kolektivního vyjednávání důstojné mzdy;

16.  zdůrazňuje, že je důležité lépe posuzovat distribuční dopad stávajících a nových politik a reforem monitorovaných v rámci procesu evropského semestru; vyzývá Komisi, aby pro národní programy reforem vytvořila požadavky na posouzení distribučního dopadu; poukazuje na to, že fiskální konsolidace může být spravedlivá a udržitelná pouze tehdy, pokud bude distribuční dopad přerozdělených výdajů nebo přesunů příjmů dobře nastaven a bude přispívat ke snižování sociálních, ekonomických a regionálních nerovností; žádá Komisi, aby navrhla metodiku a jasné cíle z hlediska vytváření kvalitních pracovních míst; připomíná členským státům požadavek, aby do národních programů reforem zahrnuly vysvětlení, jak mají opatření přispívat k rovnosti žen a mužů a rovným příležitostem pro všechny a k začleňování těchto cílů;

17.  domnívá se, že revidovaný srovnávací přehled sociálních ukazatelů nemusí náležitě pokrývat všech 20 zásad evropského pilíře sociálních práv; vyzývá proto Komisi, aby zvážila další revizi a zlepšení srovnávacího přehledu sociálních ukazatelů a začlenění relevantních ukazatelů, např. v souvislosti se sociálním blahobytem, a rozčlenění údajů podle různých faktorů, jako je pohlaví, věk a příjem, s cílem identifikovat sociální rozdíly a dopad politik na různé skupiny, zejména na ty, které se nacházejí ve zranitelné situaci, prostřednictvím dynamického hodnocení; upozorňuje na to, že je důležité zahrnout ukazatele, které plně odrážejí trendy a příčiny nerovnosti, jako jsou ukazatele týkající se rovných příležitostí, kvalitní zaměstnanosti, rozdělení bohatství, všeobecného přístupu ke kvalitním veřejným službám, včetně energie, vody a hygienických zařízení, přiměřených důchodů, počtu bezdomovců, systémů minimálního příjmu, nemocí z povolání (včetně duševního zdraví) a dávek v nezaměstnanosti, jakož i ukazatele měřící sociální dopad zhoršování stavu životního prostředí a změny klimatu; připomíná Komisi, že ukazatel „míra ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením“ (AROPE) nezachycuje širší a složitější příčiny nerovností;

18.  bere na vědomí sdělení Komise, kterým se stanoví směry pro revizi rámce pro správu ekonomických záležitostí s cílem posílit udržitelnost dluhu a udržitelný růst podporující začlenění prostřednictvím investic a reforem; vyzývá Komisi, aby posoudila, které výdaje a investice jsou nezbytné pro dosažení dlouhodobých socioekonomických cílů a nutné ke splnění milníků národních plánů pro oživení a odolnost; domnívá se, že daňové systémy by měly být navrženy tak, aby snižovaly nerovnosti, podporovaly spravedlnost a chránily domácnosti, a v zájmu větší spravedlnosti a účinnosti systémů by měly být vyvážené; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly skutečná opatření pro boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a proti daňovým podvodům jakožto důležitý prostředek ke snížení hospodářských nerovností a zlepšení výběru daní v členských státech; připomíná, že efektivní minimální daňová sazba pro velké nadnárodní společnosti v rámci Evropské unie může přispět k řešení problému daňového dumpingu a zajistit, aby všechny korporace platily svůj spravedlivý podíl na dani ze zisků vytvořených jejich činností v EU;

19.  je znepokojen současnou hospodářskou situací, prognózami pro blízkou budoucnost a dopadem, který by zvýšení mezd pod úrovní inflace mohlo mít na životní úroveň v EU; domnívá se, že zvýšení kupní síly je jedním z prostředků k zajištění dalšího hospodářského oživení, ale obecně růst mezd neudrží krok s inflací v nadcházejícím roce, takže se sníží kupní síla pracovníků; připomíná, že důstojné mzdy jsou jedním ze základních nástrojů, který pomáhá domácnostem vyrovnávat se s růstem cen energií; vyzývá členské státy, aby potíraly konkurenční praktiky založené na nízkých mzdách a špatných pracovních podmínkách a aby urychleně provedly ustanovení směrnice o minimálních mzdách(4) tak, aby minimální mzdy byly – v souladu s doporučením – zvýšeny na nejméně 60 % mediánu hrubého platu dané země nebo na 50 % hrubého průměru; vyzývá Komisi, aby pracovala na zlepšení životních podmínek a aby sledovala situaci v oblasti minimálních mezd a zajistila, aby nízké mzdy, a zejména minimální mzdy, odrážely rostoucí životní náklady; vyzývá členské státy, aby zajistily přiměřené minimální mzdy s cílem dosáhnout důstojné životní úrovně, snížit chudobu pracujících a podpořit sociální soudržnost a vzestupnou sociální konvergenci a zároveň snížit rozdíly v odměňování žen a mužů; zdůrazňuje, že má-li být zvýšen podíl domácností se středními příjmy, mělo by být toto úsilí spojeno s politikami, které rozšíří působnost kolektivního vyjednávání a zvýší členství v odborech;

20.  vyzývá Komisi, aby posoudila možnou revizi evropské směrnice o zadávání veřejných zakázek s cílem posílit rozsah kolektivního vyjednávání tím, že společnostem uloží požadavek, aby dodržovaly kolektivní smlouvy, včetně posílení sociální doložky, a upřednostnit společnosti, které dodržují pracovní a sociální práva, a vyloučit z výběrových řízení společnosti, které byly potrestány za to, že se podílely na rušení odborů;

21.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily důstojné mzdy a kvalitní pracovní místa, jakož i důstojné pracovní podmínky, a podporovaly dobré tělesné i duševní zdraví, a to i prostřednictvím bezpečnosti práce; připomíná v této souvislosti význam rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a práva odpojit se, zejména nyní, kdy se s rozvojem práce na dálku hranice mezi pracovním a soukromým prostředím stále více stírají; vítá dohodu mezi Radou a Parlamentem ohledně směrnice o transparentnosti odměňování(5) a vyzývá k jejímu urychlenému provedení; vyzývá členské státy, aby hodnotily rovnocennou práci podle genderově neutrálních kritérií;

22.  vítá dohodu o přijetí Sociálního fondu pro klimatická opatření, který je ambiciózním zahájením řešení dopadu, který bude rozšíření obchodování s emisemi na odvětví stavebnictví a silniční dopravy mít na zranitelné domácnosti, uživatele dopravy a mikropodniky; zdůrazňuje, že obecným cílem je přispět ke spravedlivému přechodu ke klimatické neutralitě, při kterém nebude nikdo opomíjen; požaduje další nástroje k řešení nerovnoměrného dopadu změny klimatu a zhoršování stavu životního prostředí na různé příjmové skupiny, stejně jako k řešení sociálních důsledků transformace naší společnosti směrem ke klimatické neutralitě; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné přijmout nástroje, které umožní všem složkám společnosti těžit z klimaticky neutrální ekonomiky a které ochrání domácnosti, zranitelné uživatele dopravy a mikropodniky před dopadem změny klimatu i znečištění; trvá na tom, že sociální a environmentální politiky a cíle musí být začleněny na stejné úrovni jako hospodářské politiky a cíle; v tomto ohledu je přesvědčen, že Pakt o stabilitě a růstu je zastaralý a nenabízí flexibilitu ani strukturu nezbytnou k zavedení nového rámce správy udržitelného rozvoje a sociálního pokroku v EU; vyzývá Komisi, aby zaručila právo na zdraví a zdravé životní prostředí na úrovni EU, neboť toto právo má zásadní význam pro to, aby bylo zajištěno uplatňování většiny ostatních základních práv a dosažení inkluzivní transformace;

23.  vyzývá Komisi a členské státy, aby navázaly na Sociální fond pro klimatická opatření a položily základy pro rozvoj ekologických systémů sociální ochrany na vnitrostátní úrovni s podporou EU s cílem posílit sociální odolnost vůči dopadům změny klimatu a zhoršování stavu životního prostředí řešením vedlejších účinků ekologických politik na pracovní místa a životní podmínky a zajistit, aby postižené komunity byly plně připraveny na nový trh práce; poukazuje na to, že pro tyto systémy lze zvážit následující aspekty:

24.  zdůrazňuje, že podpora malých a středních podniků, včetně snížení zbytečné administrativní zátěže, má zásadní význam pro zajištění toho, aby mohly plně přizpůsobit své činnosti ekologické transformaci a udržet si pracovní sílu, zejména v případě začínajících podniků, při současném zachování nejvyšší úrovně ochrany pracovníků a životního prostředí a pomoci evropským zaměstnavatelům investovat do udržitelného růstu a vytváření kvalitních pracovních míst;

25.  upozorňuje na regulační zátěž zaměstnavatelů EU a její možný dopad na konkurenceschopnost, růst a tvorbu kvalitních pracovních míst; nadále podporuje zásadu „jeden přijmout – jeden zrušit“ a vyzývá Komisi, aby vypracovala ambicióznější program zlepšování právní úpravy, který by měl vést k nižší regulační zátěži zaměstnavatelů EU;

26.  vyzývá Komisi, aby navrhla směrnici pro regulaci podmínek práce z domova v celé EU a zajištění důstojných pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání v digitální ekonomice; domnívá se, že právo odpojit se má zásadní význam pro duševní pohodu zaměstnanců a samostatně výdělečně činných osob, zejména žen a pracovníků s nestandardní formou práce, a mělo by být doplněno směrnicí o psychosociálních rizicích a dobrých podmínkách v práci; vyzývá Komisi, aby po konzultaci se sociálními partnery navrhla směrnici o minimálních standardech a podmínkách s cílem zajistit, aby všichni pracovníci mohli účinně uplatňovat své právo odpojit se; zdůrazňuje, že dobrou příležitostí k zavedení těchto směrnic je nadcházející iniciativa Komise týkající se „komplexního přístupu k duševnímu zdraví“, která má být zveřejněna v červnu;

27.  zdůrazňuje, že v souvislosti s klesajícím počtem obyvatel v produktivním věku mají zásadní význam politiky, které přivedou na trh práce více lidí; domnívá se, že začlenění migrantů na trh práce bude mít pozitivní dopad na nabídku pracovních sil, sníží nedostatek pracovních sil a podpoří vyšší míru zaměstnanosti(6); konstatuje však, že pracovníci z řad migrantů jsou i nadále vystaveni nerovnému zacházení a pracovnímu vykořisťování; zdůrazňuje, že všichni tito pracovníci z řad migrantů musí být chráněni před vykořisťováním, a to i tím, že jim bude zaručen účinný přístup ke spravedlnosti a nápravě; domnívá se, že to je třeba kombinovat s dalšími politikami, které umožňují zdravější pracovní život, zlepšují pracovní podmínky a lépe přizpůsobují trhy práce měnícím se potřebám pracovníků v průběhu jejich života;

28.  žádá lepší začlenění zranitelných skupin do evropského semestru, provádění opatření na podporu zaměstnanosti mladých lidí a seniorů, vytváření lepších příležitostí pro osoby se zdravotním postižením a zavedení účinných nástrojů pro předcházení diskriminaci; podtrhuje význam opatření pro integraci státních příslušníků třetích zemí, např. jazykového vzdělávání, které je základem pro komunikaci ve všech oblastech činnosti podniků, umožnění účasti na odborném vzdělávání a rekvalifikaci za účelem rozvoje příslušných odborných způsobilostí;

29.  zdůrazňuje, že zaměstnavatelé musí podporovat mezigenerační vazby v rámci podniku a vzájemné mezigenerační učení mezi mladými a starými; poukazuje na to, že starší pracovní síla může podniku pomáhat vyvíjet nové produkty a služby, které se kreativnějším a produktivnějším způsobem přizpůsobí potřebám stárnoucí společnosti; vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvářely pobídky na podporu předávání znalostí mezi generacemi a vytvoření opatření podporujících zaměstnanost mládeže a přechod do předdůchodového věku; vyzývá Komisi a členské státy, aby zohlednily možné dopady na mladé lidi při posuzování politik v konzultaci s mládežnickými organizacemi;

30.  je znepokojen vysokým počtem osob, které předčasně odcházejí ze vzdělávání, u nichž hrozí, že se stanou nezaměstnanými a budou podporovat mezigenerační cyklus chudoby, neboť v roce 2021 předčasně odešlo ze vzdělávání a odborné přípravy 11,4 % mladých mužů a 7,9 % mladých žen v EU; vyzývá Komisi, aby společně s členskými státy, občanskou společností a příslušnými zúčastněnými stranami koordinovala zavádění vhodných řešení, která umožní udržet děti a mladé lidi ve vzdělávacím systému; vyzývá členské státy, aby mladým lidem zajistily přístup k placeným, kvalitním a inkluzivním stážím a učňovské přípravě; trvá na tom, aby se mladým lidem dostalo odpovídajících a kvalitních prvních pracovních zkušeností, příležitostí k prohlubování dovedností a získávání nové kvalifikace nebo referencí; odsuzuje praxi neplacených stáží, které jsou formou vykořisťování mladých pracovníků a porušování jejich práv, a vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s Parlamentem a při respektování zásady subsidiarity neplacené stáže ukončily a navrhly společný právní rámec, který by zajistil spravedlivé odměňování stáží a učňovské přípravy s cílem zabránit vykořisťujícím praktikám; odsuzuje praxi uzavírání smluv na nulový počet hodin a vyzývá členské státy, aby poskytovaly podporu zaměstnavatelům, kteří nabízejí stáže a učňovskou přípravu mladým lidem se zdravotním postižením; vyzývá Komisi, aby přezkoumala stávající evropské nástroje, jako je rámec kvality stáží a Evropský rámec pro kvalitní a efektivní učňovskou přípravu, a aby začlenila kvalitativní kritéria pro nabídky mladým lidem, včetně zásady spravedlivého odměňování stážistů, přístupu k sociální ochraně, udržitelného zaměstnávání a sociálních práv;

31.  je znepokojen rozdíly mezi analýzou a doporučeními Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop) týkajícími se politiky v oblasti dovedností a politikami prováděnými na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni, což může vést k neefektivnosti; upozorňuje na důkazy uvedené ve zprávách střediska Cedefop o nedostatečném využívání dovedností, nadměrné kvalifikaci, nízkých požadavcích na dovednosti a omezené náročnosti mnoha evropských pracovních míst a relativně nízké úrovni poptávky po digitálních dovednostech v Evropě, což by mohlo bránit digitální transformaci a mít dopad na konkurenceschopnost Evropy; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy a koordinovala politická opatření, která přispějí ke zvýšení počtu digitálně náročnějších pracovních míst a usnadní navrhování pobídek, které podpoří zvyšování kvalifikace pracovníků v digitální oblasti; včetně školení a celoživotního vzdělávání; zdůrazňuje, že tyto iniciativy by se měly rovněž zaměřit na zranitelné skupiny a menšiny s cílem usnadnit všem přístup na trh práce vzhledem k tomu, že 45 % pracovní síly EU se domnívá, že kvůli novým digitálním technologiím na svém pracovišti potřebují nové znalosti a dovednosti;

32.  připomíná, že vytváření kvalitních pracovních míst a provádění strategií pro jejich udržení jsou nejlepším způsobem, jak přilákat kvalifikovanou pracovní sílu a motivovat zaměstnavatele, aby investovali do svých pracovníků; upozorňuje, že zprávy střediska Cedefop zdůrazňují, že potíže s náborem pracovníků (včetně těch, které jsou způsobeny nesouladem mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi) rovněž do značné míry odrážejí špatnou kvalitu pracovních míst, nedostatečné politiky lidských zdrojů zaměřené na lidi a nevyužité příležitosti v oblasti koncepce pracovních pozic; vyzývá Komisi, aby přispěla k řešení nedostatků v oblasti kompetencí, které v Evropě existují, a aby přezkoumala své politiky v oblasti prohlubování dovedností a rekvalifikace s ohledem na zjištění střediska Cedefop; upozorňuje na naléhavou potřebu větší podpory celoživotního vzdělávání a přesměrování profesní dráhy v souladu s cílem, aby se do roku 2030 každoročně účastnilo vzdělávání alespoň 60 % všech dospělých;

33.  zdůrazňuje, že předvídání vývoje na trhu práce vede k větší odolnosti ekonomik, což vyžaduje aktivní politiky trhu práce, včetně prohlubování dovedností a rekvalifikace pracovníků, a také silné systémy sociální ochrany; je znepokojen zprávami o nedostatku pracovních sil v mnoha povoláních, zejména v souvislosti s kvalifikacemi v oborech přírodních věd, technologie, inženýrství a matematiky, školství a zdravotnictví; zdůrazňuje, že je třeba zlepšit jejich pracovní podmínky, což by také pomohlo snížit nedostatek pracovních sil, a rovněž posílit vzdělávací programy EU a podporovat zaměstnance a učitele, aby získali správné dovednosti,

34.  požaduje, aby zelená průmyslová strategie EU zajistila, že budoucí pracovní místa budou nejen „zelená“, ale budou především důstojná, dobře placená a založená na dobrých pracovních podmínkách, včetně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, silné sociální ochrany a rovnosti žen a mužů; vyzývá rovněž k zajištění toho, aby lidé byli přiměřeně odměňováni v souladu se svou kvalifikací a certifikovanými schopnostmi; zdůrazňuje, že je třeba zajistit rovné podmínky s cílem podpořit sociální a hospodářskou konvergenci a zabránit prohlubování rozdílů ve veřejných investicích a podpoře v důsledku rozdílných fiskálních kapacit členských států; vyzývá členské státy, aby řádně využívaly Fond pro spravedlivou transformaci a další příslušné fondy a platformy EU s cílem zajistit, aby pracovní místa, která jsou v důsledku zelené transformace postupně rušena, byla nahrazena kvalitními pracovními místy ve stejných oblastech; zdůrazňuje v tomto smyslu potenciál oběhového hospodářství a úlohu, kterou by měly hrát procesy zadávání veřejných zakázek při podpoře kolektivního vyjednávání a dobrých pracovních podmínek; zdůrazňuje, že zelená průmyslová politika EU se může v nadcházejících letech stát jedním z hlavních zdrojů tvorby pracovních míst v Evropě, a to jak v nově vznikajících, tak v tradičních odvětvích, což odráží skutečnost, že udržitelné hospodářské činnosti jsou náročnější na pracovní sílu než činnosti, které nahrazují; vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby průmyslový plán EU dosáhl spravedlivé transformace a cílů, včetně vytváření kvalitních pracovních míst se spravedlivými pracovními podmínkami a dobrým platem, podpory kolektivního vyjednávání a dodržování kolektivních smluv;

35.  připomíná klíčovou úlohu evropských, vnitrostátních a odvětvových sociálních partnerů v předjímání změn; zdůrazňuje, že je třeba úzce informovat a konzultovat odbory a zástupce pracovníků v rozhodovacích procesech s cílem zajistit spravedlivou transformaci; vyzývá členské státy, aby během přípravy a provádění národních plánů (národních programů reforem, plánů stability/konvergence nebo národních plánů pro oživení a odolnost) konzultovaly se sociálními partnery; zdůrazňuje zásadní úlohu kolektivního vyjednávání pro zajištění nejvyšších norem v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, rozvoje příslušných dovedností a strategického předjímání změn; zdůrazňuje, že evropská a mezinárodní práva v oblasti lidských práv zaručují všem pracovníkům právo se sdružovat v odborech, zakládat odborové organizace a vstupovat do nich, účastnit se kolektivního vyjednávání, pořádat protestní akce v kolektivním vyjednávání na obranu svých práv a požívat ochrany podle kolektivních smluv; vyzývá členské státy, aby zrušily veškeré vnitrostátní právní předpisy, které brání kolektivnímu vyjednávání, včetně zaručení přístupu odborů na pracoviště pro účely organizace, sdílení informací a konzultací s cílem posilovat zastoupení pracovníků;

36.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Eurofound, The cost-of-living crisis and energy poverty in the EU: Social impact and policy responses – Background paper (Krize způsobená vysokými životními náklady a energetická chudoba v EU: sociální dopad a politické reakce – podkladový dokument), 2022. (2) Eurostat, Klíčové údaje o evropských podnicích, vydání z roku 2022, s. 10. (3) Sociální Evropa: z průzkumu Eurobarometr vyplývá, že Evropané podporují silnější sociální politiky a větší sociální výdaje. (4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii (Úř. věst. L 275, 25.10.2022, s. 33). (5) Návrh směrnice, kterou se posiluje uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci prostřednictvím transparentnosti odměňování a mechanismů prosazování (COM(2021)0093). (6) https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Migrant_integration_statistics.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2023 o zprávě o provádění dohody o vystoupení Spojeného království z EU (2020/2202(INI))

P9_TA(2023)0080 A9-0052/2023

Evropský parlament,

–  s ohledem na dohodu o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii(1), (dále jen „dohoda o vystoupení“), včetně Protokolu o Irsku/Severním Irsku (dále jen „protokol“),

–  s ohledem na Politické prohlášení, v němž se stanoví rámec budoucích vztahů mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím(2), které je připojeno k dohodě o vystoupení,

–  s ohledem na oznámenou principiální dohodu o Windsorském rámci;

–  s ohledem na Belfastskou/Velkopáteční dohodu ze dne 10. dubna 1998 mezi vládou Spojeného království, vládou Irska a dalšími účastníky jednání na mnohostranné úrovni (dále jen „Velkopáteční dohoda“),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 5. dubna 2017 o jednáních se Spojeným královstvím poté, co oznámilo svůj záměr vystoupit z Evropské unie(3), ze dne 3. října 2017 o stavu jednání se Spojeným královstvím(4), ze dne 13. prosince 2017 o současném stavu jednání se Spojeným královstvím(5), ze dne 14. března 2018 o rámci budoucích vztahů mezi EU a Spojeným královstvím(6), ze dne 18. září 2019 o současném stavu jednání o vystoupení Spojeného království z Evropské unie(7), ze dne 15. ledna 2020 o provádění a monitorování ustanovení týkajících se občanských práv v dohodě o vystoupení(8), ze dne 12. února 2020 o návrhu mandátu pro jednání o novém partnerství se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska(9), ze dne 18. června 2020 o jednání o novém partnerství se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska(10), ze dne 28. dubna 2021 o výsledku jednání mezi EU a Spojeným královstvím(11) a ze dne 16. února 2022 o hodnocení provádění článku 50 Smlouvy o Evropské unii(12),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 29. ledna 2020 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii(13),

–  s ohledem na dohodu o obchodu a spolupráci mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii na jedné straně a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska na straně druhé(14) (dále jen „dohoda o obchodu a spolupráci“),

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Petičního výboru,

–  s ohledem na dopis Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A9-0052/2023),

A.  vzhledem k tomu, že dohoda o vystoupení uzavřená mezi EU a Spojeným královstvím vstoupila v platnost dne 1. února 2020;

B.  vzhledem k tomu, že dohoda o vystoupení umožnila spořádané vystoupení Spojeného království z Evropské unie; vzhledem k tomu, že dohoda o vystoupení zřídila smíšený výbor, který odpovídá za sledování a podporu uplatňování dohody; vzhledem k tomu, že dohoda o vystoupení zřizuje šest specializovaných výborů, které se zabývají těmito oblastmi: práva občanů; další zvláštní ustanovení; Irsko/Severní Irsko; Gibraltar; výsostné oblasti na Kypru; a finanční ustanovení;

C.  vzhledem k tomu, že dohoda o vystoupení Spojeného království, zejména protokol a dohoda o obchodu a spolupráci mezi EU a Spojeným královstvím, tvoří společný rámec pro vztahy Spojeného království s EU; vzhledem k tomu, že obě dohody byly dohodnuty a ratifikovány EU a Spojeným královstvím, a jsou tedy právně závaznými smlouvami podle mezinárodního veřejného práva; vzhledem k tomu, že vztahy mezi EU a Spojeným královstvím musí být založeny na plném dodržování těchto mezinárodních závazků; vzhledem k tomu, že dohoda o obchodu a spolupráci je založena na plném provedení dohody o vystoupení a protokolu, což znamená, že problémy při provádění dohody o vystoupení a protokolu jsou proto neoddělitelně spjaty s dohodou o obchodu a spolupráci; vzhledem k tomu, že tyto problémy spojené s prováděním by mohly mít dalekosáhlé důsledky a závažné důsledky pro rozšířené vztahy mezi EU a Spojeným královstvím;

D.  vzhledem k tomu, že druhá část dohody o vystoupení chrání práva občanů EU žijících ve Spojeném království a občanů Spojeného království žijících v EU; vzhledem k tomu, že ochrana těchto práv z právního hlediska pokračuje i po dokončení vystoupení Spojeného království z EU;

E.  vzhledem k tomu, že nesoulad mezi statusem v rámci systému registrace k pobytu pro občany EU (EUSS) a právy podle dohody o vystoupení může pro občany EU představovat riziko právní nejistoty;

F.  vzhledem k tomu, že dne 31. prosince 2020 byl zřízen  nezávislý monitorovací orgán pro dohody o občanských právech (IMA);

G.  vzhledem k tomu, že trvalé dodržování a uplatňování Evropské úmluvy o lidských právech bylo jedním ze základních předpokladů dohody o vystoupení, zejména pokud jde o vymáhání práva a justiční spolupráci v trestních věcech; vzhledem k tomu, že dohoda o vystoupení stanoví, že pro obyvatele Severního Irska nesmí dojít k „žádnému omezení práv, záruk nebo rovnosti příležitostí“;

H.  vzhledem k tomu, že dohoda o vystoupení stanoví řádné a spravedlivé finanční vyrovnání se Spojeným královstvím;

I.  vzhledem k tomu, že dne 10. dubna 1998 byla podepsána Belfastská dohoda mezi vládou Spojeného království, vládou Irska a dalšími účastníky vícestranných jednání; vzhledem k tomu, že Protokol o Irsku/Severním Irsku zabraňuje vzniku „tvrdé hranice“ na irském ostrově, zajišťuje fungování celoostrovního hospodářství a zaručuje dodržování všech rozměrů Belfástské/Velkopáteční dohody a zároveň chrání integritu jednotného trhu EU; vzhledem k tomu, že po letech intenzivních jednání se Spojeným královstvím byl protokol jediným řešením, které bylo nalezeno; vzhledem k tomu, že poskytuje jediný rámec pro řešení konkrétních důsledků, které pro Severní Irsko vyplývají z rozhodnutí Spojeného království odejít z jednotného trhu a celní unie;

J.  vzhledem k tomu, že dne 13. října 2021 Komise na důkaz flexibility a pragmatismu navrhla řadu dalekosáhlých návrhů s cílem učinit provádění protokolu pružnějším;

K.  vzhledem k tomu, že Spojené království porušilo své mezinárodní závazky, neboť tyto odkladné lhůty jednostranně prodloužilo; vzhledem k tomu, že v důsledku této jednostranné akce byla porušena řada ústředních aspektů protokolu;

L.  vzhledem k tomu, že Spojené království nedávno předložilo návrh zákona o protokolu o Severním Irsku, jehož cílem je jednostranně upustit od uplatňování různých ustanovení protokolu; vzhledem k tomu, že tento návrh představuje jasné a nepřijatelné porušení mezinárodních závazků podle dohody o vystoupení;

M.  vzhledem k tomu, že nedávno oznámená principiální dohoda o Windsorském rámci stanoví podmínky pro pružné, avšak účinné provádění protokolu; vzhledem k tomu, že vláda Spojeného království v této souvislosti oznámila zastavení a odložení navrhovaného protokolu o Severním Irsku;

N.  vzhledem k tomu, že volení úředníci a zúčastněné strany v Severním Irsku mají bezprostřední znalosti a zkušenosti, pokud jde o praktické důsledky provádění protokolu;

O.  vzhledem k tomu, že je nezbytné zachovat rovné podmínky a právní jistotu pro podniky a občany;

Obecné připomínky

1.  připomíná, že dohoda o vystoupení umožnila spořádané vystoupení Spojeného království z EU, minimalizovala sociální a hospodářské narušení a zabránila scénáři „volného neřízeného pádu“; připomíná, že jednání o dohodě byla historickým, ale těžkopádným a zdlouhavým politickým procesem, jemuž obě strany věnovaly značné politické, administrativní, a finanční zdroje; poukazuje na to, že se jednalo o období hluboké nejistoty pro EU-27, Spojené království a jejich příslušné zúčastněné strany; vyjadřuje politování nad tím, že dohoda o vystoupení dosud nebyla plně provedena; zdůrazňuje, že úplné a včasné provádění dohody o vystoupení a dohody o obchodu a spolupráci, které jsou založeny na mezinárodním právu, je a vždy zůstane klíčovou prioritou EU;

2.  konstatuje, že podle očekávání vystoupení Spojeného království z EU vedlo k narušení obchodu a dodavatelského řetězce mezi EU a Spojeným královstvím, zvyšování nejistoty pro občany a podniky, a zvýšení nákladů pro obchodníky v různých odvětvích, investorech a průmyslu v důsledku nedostatku dopravy, zpoždění v přepravě, obtíží při dodržování měnících se dovozních pravidel a změny celních hranic v důsledku duálních regulačních systémů a dodatečných formalit; konstatuje proto, že brexit se podle očekávání ukázal jako nevýhodný pro všechny zúčastněné, o to více pro Spojené království; konstatuje, že obzvláště zasaženy byly regiony zapojené do projektů Interreg se Spojeným královstvím; poukazuje na to, že bez dohody o vystoupení by situace pro občany, podniky i orgány veřejné správy v EU i ve Spojeném království byla mnohem horší;

3.  zdůrazňuje, že dohoda o vystoupení poskytla právní rámec pro ochranu práv občanů; přičemž se vyhýbá „tvrdé hranici“ na irském ostrově a dodržuje Belfastskou/Velkopáteční dohodu a zároveň chrání integritu a fungování jednotného trhu a celní unie EU, zajistí spravedlivé finanční urovnání a zavádí účinný systém řešení sporů a společné orgány pro sledování a prosazování jejího provádění;

4.  konstatuje, že je třeba ještě provést důležitá zlepšení k zajištění ochrany práv občanů a že první tři roky provádění dohody o vystoupení poskvrnilo pokračující porušování závazků vyplývajících z protokolu ze strany Spojeného království a další hrozba takovýchto porušení;

5.  opakuje, že ustanovení dohody o vystoupení musí být dodržována a prováděna; zdůrazňuje, že dodržování smluv je základní zásadou mezinárodního práva a že vztah důvěry mezi EU a Spojeným královstvím závisí na tom, zda všechny strany budou dodržovat své právní závazky;

6.  připomíná, že dohoda o vystoupení má přímý dopad na příslušné právní řády EU a Spojeného království; poukazuje na to, že příslušné právní subjekty se mohou přímo odvolávat na její ustanovení u vnitrostátních soudů; zdůrazňuje, že jakékoli protichůdné vnitrostátní prováděcí opatření musí být ignorováno a nelze je vymáhat;

7.  zdůrazňuje, že je třeba zachovat úlohu Soudního dvora Evropské unie, která je nezbytná pro výklad platných právních předpisů EU; připomíná, že soudy Spojeného království musí náležitě zohledňovat judikaturu Soudního dvora EU vydanou po skončení přechodného období, a zdůrazňuje, že práv, jež jsou zaručena v oddílu dohody o vystoupení věnovaném právům občanů, se mohou občané EU dovolávat přímo u soudů Spojeného království a státní příslušníci Spojeného království u soudů členských států; připomíná, že dohoda o vystoupení svěřuje konkrétní úlohu i Soudnímu dvoru Evropské unie tím, že umožňuje soudům Spojeného království za určitých podmínek požádat jej o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu druhé části dohody o vystoupení, a to po dobu osmi let od skončení přechodného období;

Práva občanů

8.  připomíná, že druhá část dohody o vystoupení stanoví, že všichni občané EU, kteří ke dni 31. prosince 2020 oprávněně pobývali ve Spojeném království, a všichni státní příslušníci Spojeného království, kteří na konci přechodného období dne 31. prosince 2020 oprávněně pobývali v EU-27 a nadále tak činí, požívají plného souboru práv, jak je stanoveno v právních předpisech EU a jak je vykládá Soudní dvůr Evropské unie; připomíná, že dohoda o vystoupení chrání i děti, pokud jsou splněny podmínky čl. 10 odst. 1 dohody o vystoupení; zdůrazňuje, že plné provedení ustanovení dohody o vystoupení týkajících se práv občanů je nezbytné k zabezpečení těchto práv a k zajištění právní jistoty, kterou občané EU a Spojeného království a jejich rodiny potřebují;

9.  připomíná, že jak je zdůrazněno v článku 5 dohody o vystoupení, EU a Spojené království by si při plném vzájemném respektu a v dobré víře měly poskytovat při plnění úkolů vyplývajících z dohody vzájemnou pomoc;

10.  vítá skutečnost, že Spojené království zřídilo strategii systému registrace k pobytu pro občany EU (EUSS) s cílem plnit své povinnosti vůči občanům EU a jejich rodinným příslušníkům, ale rovněž souhlasí s obavami Komise ohledně nedostatečné právní jasnosti, neboť podmínky způsobilosti stanovené Spojeným královstvím pro přístup k právům v rámci strategie EUSS se stále liší od podmínek stanovených v dohodě o vystoupení; připomíná, že z dohody o vystoupení jasně vyplývá, že správní postupy v rámci konstitutivního systému musí být „hladké, transparentní a jednoduché“;

11.  konstatuje, že do 31. prosince 2022 obdrželo Spojené království v rámci systému registrace k pobytu pro občany EU (EUSS) 7 040 670 žádostí, z nichž 988 440 obdrželo po uplynutí lhůty stanovené do 30. června 2021; konstatuje, že z uzavřených výsledků byl 50 % osob (3 420 270) udělen status usazené osoby, 39 % (2 707 800) byl pouze udělen předběžný status usazené osoby a 11 % případů mělo jiné výsledky (včetně 442 770 zamítnutých žádostí, 152 990 stažených nebo neplatných žádostí a 135 840 neplatných žádostí);

12.  je hluboce znepokojen nesrovnalostmi v souovislosti s dohodou o vystoupení, zejména, že občané EU s předběžným statusem usazené osoby musí podat druhou žádost o získání statusu usazené osoby, což by mohlo vést k automatické a nezákonné ztrátě jejich práv; připomíná, že první vlna občanů EU s předběžným statusem usazené osoby, kteří musí požádat o status usazené osoby, bude muset začít podávat své žádosti v druhé polovině roku 2023; vyjadřuje znepokojení nad tím, že během druhé žádosti budou muset způsobilí občané EU prokázat trvalý pobyt, což ztíží postup podávání žádosti o status usazené osoby, než je postup předběžné žádosti o status usazené osoby;

13.  připomíná, že osoby, které dosud nezískaly práva trvalého pobytu, zejména osoby, které nežily v hostitelském státě po dobu nejméně pěti let, jsou stále plně chráněny dohodou o vystoupení a budou moci nadále pobývat v hostitelském státě a získat právo trvalého pobytu v hostitelském státě po kumulaci pěti let pobytu;

14.  konstatuje, že lhůta pro podání žádosti o status usazené osoby pro většinu občanů EU uplynula dne 30. června 2021; zdůrazňuje, že podle dohody o vystoupení se občané EU a jejich rodiny, kteří mohou prokázat rozumné důvody pro nedodržení lhůt, mohou stále přihlásit do strategie EUSS; uznává, že vláda Spojeného království se rozhodla, že žádné žádosti, které byly podány po uplynutí oficiální lhůty, neodmítne; vítá flexibilitu, kterou vláda Spojeného království v tomto ohledu prokázala; je znepokojen situací žadatelů, kteří podali žádost pozdě, neboť mnoho občanů zůstává situaci, kdy je jejich přistěhovalecký status nejistý

15.  je znepokojen velmi dlouhými prodlevami v rozhodování vlády Spojeného království v souvislosti s právy občanů; konstatuje, že k prosinci 2022 se čekalo na rozhodnutí u 181 000 žádostí; je obzvláště znepokojen zpožděními v případech slučování rodin; upozorňuje na skutečnost, že zpoždění při rozhodování o případech slučování rodin se zvýšila z průměrných 95 kalendářních dnů v červenci 2021 na 291 kalendářních dnů v červnu 2022; vyzývá vládu Spojeného království, aby učinila vše pro urychlení svého rozhodovacího procesu;

16.  oceňuje práci n nezávislého monitorovacího orgánu pro dohody o občanských právech (IMA), jehož úkolem je zajistit, aby orgány Spojeného království odpovídajícím způsobem a účinně uplatňovaly práva stanovená v dohodách o občanských právech; opakuje, že je důležité zajistit, aby orgán IMA plnil svou úlohu skutečně nezávisle;

17.  vítá zprávu o druhém průzkumu orgánu IMA z července 2022; se znepokojením konstatuje, že tři ze čtyř respondentů před průzkumem v roce 2022 o orgánu IMA neslyšely; vyzývá orgán IMA, aby zlepšil své úsilí v oblasti komunikační a osvětové kampaně;

18.  vítá a pozorně sledoval projednávání právní žaloby, kterou podal v prosinci 2021 orgán IMA u vrchního soudu Spojeného království ve věci postoje vlády Spojeného království, podle něhož občané EU, kteří nepožádají o status usazené osoby, nebo před skončením platnosti svého předběžného statusu usazené osoby opět nepožádají o tento předběžný status, automaticky ztrácí příslušná práva; konstatuje, že vrchní soud Spojeného království ve svém rozhodnutí ze dne 21. prosince 2022 prohlásil, že systém registrace k pobytu pro občany EU je tak, jak funguje v současné době, v tomto ohledu protiprávní; podporuje účast Komise v soudních řízeních; vítá nedávné oznámení ministerstva vnitra Spojeného království, které potvrdilo, že se proti rozsudku neodvolá, a očekává, že bude urychleně proveden; zdůrazňuje, že čl. 15 odst. 3 dohody o vystoupení stanoví, že jakmile občané získají právo trvalého pobytu, mohou jej pozbýt pouze v důsledku nepřítomnosti v hostitelském státě po dobu delší než pět po sobě jdoucích let;

19.  zdůrazňuje úlohu specializovaného výboru pro práva občanů, který usnadňuje uplatňování druhé části dohody o vystoupení; zdůrazňuje význam jeho práce a jeho zpráv o uplatňování práva na pobyt; vyzývá členské státy a Spojené království, aby specializovanému výboru pro práva občanů i nadále poskytovaly úplné a aktuální statistické informace k provádění dohody o vystoupení; naléhavě vyzývá Komisi a vládu Spojené království, aby co nejdříve znovu svolaly specializovaný výbor pro práva občanů a i nadále pořádaly čtvrtletní schůze, dokud nebudou všechny projednávané záležitosti zcela vyřešeny;

20.  vítá šestou společnou zprávu o uplatňování práv k pobytu podle druhé části dohody o vystoupení ze dne 26. ledna 2022; bere na vědomí pravidelné zveřejňování společných zpráv specializovaného výboru pro práva občanů o uplatňování práv k pobytu podle dohody o vystoupení a výročních zpráv, které vydává sekretariát výboru pro smíšený výbor; zdůrazňuje jejich užitečnost pro monitorování provádění druhé části dohody o vystoupení;

21.  opakuje svůj názor, že by občanům EU ve Spojeném království byla zaručena větší míra jistoty, pokud by jim byl vydán fyzický doklad, který by byl doplňkem k jejich stávajícímu digitálnímu statusu a prokazoval by jejich právo k pobytu; vyjadřuje znepokojení nad tím, že bude-li uplatňován výhradně digitální přístup, může to mít negativní a diskriminační dopad na žadatele ze zranitelných skupin, a v takových případech vyzývá k poskytnutí pomoci; připomíná svůj postoj, že deklaratorní systém by dotčeným občanům poskytl ještě větší právní jistotu a zároveň by zmírnil byrokratické zatížení britských orgánů;

22.  je znepokojen obtížemi, s nimiž se mohou občané EU a jejich rodinní příslušníci potýkat při pokusu o návrat do Spojeného království v důsledku skutečnosti, že letecké společnosti nejsou obeznámeny s digitálním procesem ověřování statusu usazené osoby nebo předběžného statusu usazené osoby a nejsou schopny jej ověřit před nástupem do letadla u odletové brány; vyzývá vládu Spojeného království, aby společně s dopravci dále pracovala na hledání řešení;

23.  vyjadřuje politování nad nárůstem zpoždění při vydávání dokladů k povolení pobytu a vstupních víz pro občany EU ve Spojeném království a naléhavě vyzývá orgány Spojeného království, aby vypracovaly plány na snížení počtu dosud nevyřízených žádostí;

24.  vyjadřuje politování nad rozhodnutím Spojeného království účtovat žadatelům o vízum poplatky v různé výši podle toho, z které země EU pocházejí;

25.  vyzývá vládu Spojeného království, aby i nadále zaručovala právo k pobytu uvězněným občanům EU, kteří mají předběžný status usazené osoby, jak je stanoveno v dohodě o vystoupení;

26.  je znepokojen obtížemi, kterým čelí státní příslušníci Spojeného království při objasňování svého statusu v některých zemích EU; vyzývá členské státy, aby přistupovaly k vyřizování opožděných žádostí flexibilně; vyzývá členské státy, které se rozhodly uplatňovat čl. 18 odst. 4, jenž podle dohody o vystoupení nevyžaduje postup podávání žádostí k potvrzení práv, aby řešily potíže Spojeného království s prokazováním statusu a s přístupem občanů Spojeného království žijících v EU k dávkám a službám; vítá iniciativy Komise, jejichž cílem je poskytnout členským státům v tomto ohledu pokyny; vyzývá členské státy s konstitutivním systémem, aby zvážily přijetí deklaratorního systému nebo některých jeho prvků;

27.  zdůrazňuje, že pro prosazování respektu vůči právům občanů ve Spojeném království a v EU v souladu s dohodou o vystoupení jsou důležité místní organizace; s politováním konstatuje, že některé organizace hájící práva britských občanů v Evropě musely kvůli nedostatku finančních prostředků ukončit svou činnost;

28.  opakuje, že práva občanů jsou pro Parlament nejvyšší prioritou, a znovu potvrzuje svůj závazek bedlivě sledovat provádění dohody o vystoupení, aby tato práva byla zcela chráněna;

29.  připomíná, že na základě článku 227 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) má každý občan EU s bydlištěm ve Spojeném království právo předkládat petice Evropskému parlamentu; připomíná, že občané Spojeného království, kteří mají bydliště i v EU, mají i nadále právo předkládat petice Parlamentu;

30.  vyzývá orgány Spojeného království, aby zaručily sociální a pracovní práva občanů EU a volný pohyb přeshraničních pracovníků na základě nediskriminace a reciprocity;

Protokol o Irsku / Severním Irsku

31.  připomíná, že protokol byl dohodnut jako kompromis s cílem zachovat všechny části Belfastské/Velkopáteční dohody, zabránit vytvoření „tvrdé hranice“ na irském ostrově a zároveň chránit integritu jednotného trhu EU; dále připomíná, že konečnou verzi protokolu ve skutečnosti navrhla vláda Spojeného království, což vedlo k upuštění od předchozích verzí „záložního řešení“; konstatuje, že uplatňování protokolu dosud prokázalo, že v řadě důležitých aspektů úspěšně plní svůj účel;

32.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že poslední tři roky Spojené království nejedná v souladu se svými závazky vyplývajícími z protokolu; vyjadřuje politování zejména nad nedostatečnou podporou zaměstnanců EU, jejichž úkolem je sledovat celní kontroly v Irském moři, nad nedostatečným přístupem zaměstnanců EU k celním údajům Spojeného království a nad následnými jednostrannými odkladnými lhůtami, které oslabují hraniční kontroly, což je v jasném rozporu s protokolem;

33.  zdůrazňuje, že protokol staví Severní Irsko do jedinečného postavení tím, že zboží vyrobené v Severním Irsku má díky ní přístup jak na jednotný trh EU, tak na vnitřní trh Spojeného království; zdůrazňuje, že u zboží vstupujícího do Severního Irska ze zbývajících částí Spojeného království nebo jakékoli jiné třetí země se musí v místech vstupu provádět nezbytné kontroly;

34.  poukazuje na to, že přetrvávající nejistota ohledně obchodních ujednání pro Severní Irsko je nepříznivá a škodlivá pro podnikání; konstatuje, že investiční toky do Severního Irska klesají, a že se tak snižuje význam výhod, které plynou z dvojího přístupu na trh stanoveného v protokolu; uznává, že podniky v Severním Irsku budou pod větším tlakem, protože se budou muset vypořádat s rozdíly mezi politikami Spojeného království a politikami EU;

35.  zdůrazňuje, že každé porušení protokolu je porušením mezinárodních právních závazků a nepřijatelným projevem nedodržování zásad právního státu;

36.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad navrženým zákonem o protokolu o Severním Irsku, který by ministrům Spojeného království poskytl dalekosáhlé pravomoci k jednostrannému ukončení uplatňování protokolu, což by oslabilo Belfastskou/Velkopáteční dohodu, zvýšilo hospodářskou a politickou nejistotu v Severním Irsku a mělo negativní dopady na ochranu spotřebitelů, podnikání a pracovníky;

37.  zdůrazňuje, že dvoustrannou dohodu nelze změnit jednostranně a že takový postup by oslabil vztahy mezi EU a Spojeným královstvím; znovu vyzývá orgány Spojeného království, aby plně dodržovaly všechny části Belfastské/Velkopáteční dohody, jak je uvedeno v dohodě o vystoupení, a aby zajistily, že nebudou omezena práva občanů Severního Irska;

38.  vítá nedávné oznámení principiální dohody mezi EU a Spojeným královstvím o protokolu – tzv. Windsorském rámci –, který zajistí jeho flexibilní, ale účinné provádění a dodržování Belfastské/Velkopáteční dohody a zároveň zajistí integritu jednotného trhu EU; doufá, že sdílení moci v Severním Irsku bude možné co nejdříve obnovit v souladu se závazky přijatými v rámci Belfastské/Velkopáteční dohody a ku prospěchu obyvatel Severního Irska; očekává, že politická dohoda bude plně provedena, což umožní novou kapitolu v partnerství mezi EU a Spojeným královstvím založenou na vzájemné důvěře a plné spolupráci; vítá proto, že vláda Spojeného království v souvislosti s Windsorským rámcem oznámila, že proces protokolu o Severním Irsku zastaví a nepokračuje v něm;

39.  připomíná, že v souvislosti s protokolem učinila vláda Spojeného království jednostranné prohlášení o fungování ustanovení o „demokratickém souhlasu v Severním Irsku“ způsobem, který je v souladu s Belfastskou/Velkopáteční dohodou; zdůrazňuje, že podle tohoto jednostranného prohlášení musí „demokratický souhlas“ s protokolem včas udělit prostá většina Shromáždění Severního Irska; připomíná, že v posledních volbách v Severním Irsku hlasovala jasná většina voličů pro strany, které podpořily zachování protokolu;

40.  zdůrazňuje, že EU vždy zůstala otevřena diskusím s vládou Spojeného království s cílem nalézt společná řešení, která umožní udržitelné a dlouhodobé fungování protokolu; připomíná rozsáhlé návrhy, které Komise předložila v říjnu 2021 s cílem pragmaticky, rozumně a flexibilně řešit problémy spojené s prováděním protokolu; považuje za pozitivní prohlášení obou stran o tom, že mají politickou vůli ke konstruktivnímu zapojení do skutečných jednání s EU prostřednictvím smíšeného výboru EU a Spojeného království s cílem nalézt udržitelná řešení v oblastech, kde může existovat napětí; vyzývá vládu Spojeného království, aby aktivně zapojila zákonodárné shromáždění Severního Irska a další volené severoirské činitele a zúčastněné strany do jednání o uplatňování protokolu;

41.  poukazuje na to, že článek 75 zákona Spojeného království o státní příslušnosti a hranicích, který vyžaduje, aby osoby bez přistěhovaleckého statusu Spojeného království (včetně občanů EU a s výjimkou irských občanů) měly před vstupem do Severního Irska elektronické cestovní povolení, bude mít negativní dopad na občany EU s bydlištěm v Irsku; dále zdůrazňuje, že systém těchto elektronických cestovních povolení není zcela v souladu s článkem 2 protokolu, který chrání práva jednotlivců a vyžaduje, aby Spojené království zajistilo, že nedojde k oslabení práv ani záruk neb rovnosti příležitostí, a to i poskytnutím ochrany před diskriminací; zdůrazňuje, že jakýkoli návrh Spojeného království, který by mohl v konečném důsledku vyžadovat, aby se občané EU s bydlištěm v Irsku registrovali za účelem získání výjimky ze systému elektronických cestovních povolení, by byl nepřiměřený a jeho provádění by případně mohlo představovat porušení zásady nediskriminace stanovené ve Smlouvě o fungování EU;

42.  plně podporuje právní iniciativy, které Komise zahájila, aby zajistila plné uplatňování dohody o vystoupení; vítá přijetí interinstitucionální dohody ohledně návrhu Komise na nařízení o mechanismech prosazování dohody o vystoupení a dohody o obchodu a spolupráci(15), které by EU umožnilo přijímat rychle kroky ve formě opatření, dojde-li k porušení dohody o vystoupení nebo dohody o obchodu a spolupráci; vyzývá Komisi, aby Parlament a Radu plně a včas informovala o veškerém relevantním vývoji, který může vést k opatřením nebo krokům ze strany Komise; zdůrazňuje, že soubor nástrojů pro prosazování dohody o obchodu a spolupráci by mohl být rovněž využit k důraznějšímu prosazování protokolu;

Finanční vypořádání

43.  připomíná, že dohoda o vystoupení stanoví jednotné finanční vypořádání se Spojeným královstvím, které zahrnuje všechny právní závazky vyplývající ze zbývajících závazků a stanoví podrozvahové položky, podmíněné závazky a další finanční náklady, které jsou přímým důsledkem vystoupení Spojeného království z EU; zdůrazňuje, že toto finanční vypořádání není jednorázová paušální částka, ale ujednání o vyrovnání zbývajících závazků přijatých během členství Spojeného království v EU;

44.  vítá plodnou spolupráci v této oblasti a skutečnost, že EU a Spojené království znovu potvrdily, že se zavazují plnit své finanční závazky vyplývající z dohody o vystoupení;

Správa věcí veřejných a úloha Evropského parlamentu

45.  vítá skutečnost, že správní struktury odpovědné za provádění dohody o vystoupení jsou plně funkční, zejména jeho specializovaný výbor pro práva občanů, který se schází velmi pravidelně; vyzývá Spojené království, aby namísto přijímání jednostranných opatření plně využívalo tyto struktury;

46.  znovu potvrzuje, že se zavázal bedlivě monitorovat provádění dohody o vystoupení, zejména pokud jde o práva občanů a protokol; vítá velmi plodnou spolupráci mezi Parlamentem a Komisí v těchto záležitostech;

47.  vítá aktivní zapojení Parlamentního shromáždění pro partnerství EU a Spojeného království; domnívá se, že toto shromáždění poskytuje dobrý rámec pro parlamentní spolupráci na společných náročných úkolech, včetně provádění dohody o vystoupení a Protokolu o Irsku / Severním Irsku; vítá skutečnost, že na druhé schůzi Parlamentního shromáždění pro partnerství mezi EU a Spojeným královstvím v listopadu 2022 byla přidělena aktivní úloha decentralizovaným územím, a očekává, že tato úloha bude v budoucnu posílena;

48.  oceňuje fakt, že v únoru 2020 zřídil Výboru regionů kontaktní skupinu pro Spojené království, která představuje fórum pro trvalý dialog a politické partnerství mezi místními a regionálními orgány EU a Spojeného království; zavazuje se, že zavede podobnou interakci mezi kontaktní skupinou pro Spojené království a delegací Evropského parlamentu ve Spojeném království, aby bylo možné demonstrovat provádění dohody o vystoupení na důkazech získaných přímo v místě jejího uplatňování;

49.  připomíná, že dne 31. prosince 2020 dosáhly Španělsko a Spojené království shody na možném rámci dohody o Gibraltaru; připomíná, že dne 20. července 2021 předložila Komise doporučení pro rozhodnutí Rady o zmocnění k zahájení jednání se Spojeným královstvím o Gibraltaru a pro související směrnice pro jednání; konstatuje, že dne 5. října 2021 přijala Rada rozhodnutí o zmocnění k zahájení jednání o dohodě mezi EU a Spojeným královstvím, pokud jde o Gibraltar, jakož i související směrnice pro jednání; konstatuje, že k říjnu 2022 bylo dokončeno devět kol jednání;

o
o   o

50.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 29, 31.1.2020, s. 7. (2) Úř. věst. C 34, 31.1.2020, s. 1. (3) Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 24. (4) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 2. (5) Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 32. (6) Úř. věst. C 162, 10.5.2019, s. 40. (7) Úř. věst. C 171, 6.5.2021, s. 2. (8) Úř. věst. C 270, 7.7.2021, s. 21. (9) Úř. věst. C 294, 23.7.2021, s. 18. (10) Úř. věst. C 362, 8.9.2021, s. 90. (11) Úř. věst. C 506, 15.12.2021, s. 26. (12) Úř. věst. C 342, 6.9.2022, s. 78. (13) Úř. věst. C 331, 17.8.2021, s. 38. (14) Úř. věst. L 149, 30.4.2021, s. 10. (15) Komisí předložený návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla pro výkon práv Unie za účelem provedení a prosazování Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii a Dohody o obchodu a spolupráci mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii na jedné straně a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska na straně druhé (COM(2022)0089).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2023 o vztazích mezi EU a Arménií (2021/2230(INI))

P9_TA(2023)0081 A9-0036/2023

Evropský parlament,

–  s ohledem na Dohodu o komplexním a posíleném partnerství mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy na jedné straně a Arménskou republikou na straně druhé(1) (dále jen „dohoda o komplexním a posíleném partnerství“), která v plném rozsahu vstoupila v platnost dne 1. března 2021,

–  s ohledem na společný pracovní dokument útvarů Komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 17. května 2022 týkající se zprávy o provádění partnerství s Arménií (SWD(2022)0154),

–  s ohledem na prohlášení ze dne 6. října 2022 v návaznosti na čtyřstrannou schůzku prezidenta Alijeva, premiéra Pašinjana, prezidenta Macrona a předsedy Michela,

–  s ohledem na prohlášení o Náhorním Karabachu, které jménem Evropské unie vydal vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku dne 19. listopadu 2020,

–  s ohledem na nařízení Mezinárodního soudního dvora ze dne 7. prosince 2021 ve věcech Arménie vs. Ázerbájdžán,

–  s ohledem na nařízení Mezinárodního soudního dvora ze dne 22. února 2023 o uplatňování Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (Arménie v. Ázerbájdžán a Ázerbájdžán v. Arménie),

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (dále jen „EÚLP“),

–  s ohledem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ze dne 26. května 2020, v konečném znění ze dne 12. října 2020 ve věci Makučjan a Minasjan v. Ázerbájdžán a Maďarsko,

–  s ohledem na činnost spolupředsedů Minské skupiny Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE),

–  s ohledem na společný pracovní dokument útvarů ze dne 2. července 2021 nazvaný „Oživení, odolnost a reforma: priority Východního partnerství po roce 2020“ (SWD(2021)0186),

–  s ohledem na index Východního partnerství 2021,

–  s ohledem na zprávy Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI) Rady Evropy, zejména na čtvrtou zprávu o Arménii, která byla zveřejněna dne 4. října 2016 a na její závěry o provádění doporučení ve vztahu k Arménii, které byly zveřejněny dne 10. září 2019,

–  s ohledem na usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy 2418 ze dne 25. ledna 2022 o údajném porušování práv LGBTI osob v zemích Jižního Kavkazu,

–  s ohledem na zprávu komisařky pro lidská práva Rady Evropy v návaznosti na její návštěvu Arménie ve dnech 16.–20. září 2018, která byla zveřejněna dne 29. ledna 2019,

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 18. března 2020 nazvané „Politika Východního partnerství po roce 2020: Posilování odolnosti – Východní partnerství, které je přínosné pro všechny“ (JOIN(2020)0007),

–  s ohledem na hospodářský a investiční plán zveřejněný dne 2. července 2021,

–  s ohledem na víceletý orientační program Komise pro Arménii (2021–2027),

–  s ohledem na výsledek čtvrtého zasedání Rady partnerství EU–Arménie ze dne 18. května 2022,

–  s ohledem na závěrečnou zprávu volební pozorovatelské mise Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) ze dne 27. října 2021 o předčasných parlamentních volbách v Arménii konaných dne 20. června 2021,

–  s ohledem na plán EU zapojení občanské společnosti v Arménii na období 2021–2027,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2018 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření komplexní a posílené dohody o partnerství mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy na jedné straně a Arménskou republikou na straně druhé(2), jménem Unie,

–  s ohledem na svá doporučení ze dne 19. června 2020 Radě, Komisi a místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku k Východnímu partnerství před summitem konaným v červnu 2020(3),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení, včetně usnesení ze dne 13. září 2012 o Ázerbájdžánu: případ Ramila Safárova(4), ze dne 15. dubna 2015 o stém výročí genocidy Arménů(5), ze dne 20. května 2021 o válečných zajatcích po posledním konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem(6), ze dne 10. března 2022 o ničení kulturního dědictví v Náhorním Karabachu(7), ze dne 8. června 2022 o bezpečnosti v oblasti Východního partnerství a úloze společné bezpečnostní a obranné politiky(8), ze dne 18. ledna 2023 o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky – výroční zpráva za rok 2022(9) a ze dne 19. ledna 2023 o humanitárních důsledcích blokády v Náhorním Karabachu(10),

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A9-0036/2023),

A.  vzhledem k tomu, že konflikt v Náhorním Karabachu a také nedávná invaze Ázerbájdžánu na svrchované území Arménie trvající více než tři desetiletí si vyžádaly desetitisíce obětí a způsobily obrovskou zkázu a vysídlení stovek tisíc lidí; vzhledem k tomu, že konflikt v Náhorním Karabachu dosud nebyl vyřešen;

B.  vzhledem k tomu, že se odhaduje, že od doby prvního konfliktu v Náhorním Karabachu v 90. letech je stále přibližně 4 500 pohřešovaných ázerbájdžánských a arménských osob a statisíce vnitřně vysídlených osob;

C.  vzhledem k tomu, že podle prohlášení o příměří ze dne 9. listopadu 2020 se strany zavázaly zůstat v pozicích, v nichž se nacházely tohoto dne, vyměňovat si válečné zajatce a další zadržované osoby a odblokovat veškerá hospodářská a dopravní spojení v regionu;

D.  vzhledem k tomu, že třístranné prohlášení ze dne 9. listopadu 2020, které bylo vydáno po 44denní válce vyvolané Ázerbájdžánem v roce 2020, nebylo plně provedeno a příměří je i nadále opakovaně porušováno, což vedlo k dalším obětem; vzhledem k tomu, že 44denní válka si vyžádala 3 825 lidských obětí na arménské straně a 203 osob se stále pohřešuje, včetně civilistů;

E.  vzhledem k tomu, že Ázerbájdžán v září 2022 zaútočil na tři arménské provincie: Gegharkunik, Sjunik a Vajoc Dzor; vzhledem k tomu, že arménské orgány uvedly, že útok měl za následek okupaci o rozloze 220 km² arménského svrchovaného území, že v důsledku toho zahynulo 201 osob, vojenských i civilních, a že 27 osob zůstává pohřešováno;

F.  vzhledem k tomu, že arménské orgány odhadují, že ostřelování civilních objektů a infrastruktury zasáhlo 36 obcí a osad, 192 domů, dvě školy, jedno zdravotnické středisko, tři penziony a elektrické rozvody a potrubí; vzhledem k tomu, že to představuje jasné porušení územní celistvosti Arménie a normy mezinárodního práva zakazující cílení na civilní infrastrukturu;

G.  vzhledem k tomu, že ázerbájdžánské vojenské akce vycházejí ze znepokojivých prohlášení ázerbájdžánských orgánů, které odkazují na území Arménské republiky jako na území ázerbájdžánského původu a vyhrožují použitím síly; vzhledem k tomu, že civilní doprava mezi Arménií a Náhorním Karabachem v Lačinském koridoru je od prosince 2022 zablokována, což má negativní dopad na dodávky potravin a dalšího základního zboží a služeb do regionu;

H.  vzhledem k tomu, že dne 22. února 2023 vydal Mezinárodní soudní dvůr závazné nařízení, podle něhož musí Ázerbájdžán přijmout veškerá opatření, která má k dispozici, aby zajistil neomezený pohyb osob, vozidel a nákladu podél Lačinského koridoru oběma směry;

I.  vzhledem k tomu, že ESLP dne 16. září 2022 rozhodl, že jeho prozatímní opatření ze dne 29. září 2020 vyzývající strany, aby dodržovaly své závazky vyplývající z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy, a to i pokud jde o válečné zajatce, je stále v platnosti, a je uplatnitelné na dotčené události;

J.  vzhledem k tomu, že existují důvěryhodné zprávy, včetně videozáznamů, o tom, že arménští váleční zajatci a další zadržované osoby byly předmětem mimosoudních poprav, násilných zmizení a zneuctění mrtvých; vzhledem k tomu, že Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) dne 7. prosince 2021 nařídil, že Ázerbájdžán má povinnost „chránit před násilím a tělesným poškozením všechny osoby zajaté v souvislosti s konfliktem v roce 2020, které zůstávají ve vazbě, a zajistit jejich bezpečnost a rovnost před zákonem“ a tuto povinnost dne 12. října 2022 znovu potvrdil; vzhledem k tomu, že se objevila také videa zobrazující údajné válečné zločiny páchané na Ázerbájdžáncích během války v roce 2020;

K.  vzhledem k tomu, že navzdory tomu, že ázerbájdžánské orgány propustily některé arménské válečné zajatce, je v Ázerbájdžánu za neznámých podmínek stále zadržován nezveřejněný počet vojenských i civilních osob;

L.  vzhledem k tomu, že EU je odhodlána podporovat bezpečnost, stabilitu, mír a prosperitu v regionu Jižního Kavkazu ve prospěch všech lidí žijících v regionu a vzhledem k tomu, že EU je připravena hrát aktivní úlohu poctivého zprostředkovatele udržitelného mírového řešení a spolehlivého partnera;

M.  vzhledem k tomu, že EU podporuje mírové řešení všech nevyřešených regionálních konfliktů diplomatickými prostředky;

N.  vzhledem k tomu, že po čtyřstranném setkání prezidenta Alijeva, premiéra Pašinjana, prezidenta Macrona a předsedy Michela, které proběhlo dne 6. října 2022 v Praze, EU dne 20. října 2022 rozmístila podél arménské strany mezinárodní hranice s Ázerbájdžánem dočasnou monitorovací kapacitu, která tam zůstala do 19. prosince 2022, s cílem monitorovat a analyzovat situaci v regionu a podávat o ní zprávy; vzhledem k tomu, že dne 23. ledna 2023 se EU rozhodla zřídit civilní misi v Arménii; vzhledem k tomu, že evropská mise v Arménii byla zahájena dne 20. února 2023;

O.  vzhledem k tomu, že Arménie a Ázerbájdžán předložily návrhy na podmínky mírové smlouvy upravující jejich mezistátní vztahy; vzhledem k tomu, že vedoucí političtí představitelé zemí se nedávno dohodli na zintenzivnění práce na návrhu znění;

P.  vzhledem k tomu, že výsledek konfliktu v Náhorním Karabachu a jeho okolí v roce 2020 traumatizoval arménskou společnost a uvrhl zemi do hluboké politické krize; vzhledem k tomu, že země následně v roce 2021 uspořádala předčasné parlamentní volby; vzhledem k tomu, že volební kampaň odhalila hlubokou polarizaci, která se odrazila v tvrdé rétorice; vzhledem k tomu, že výsledek voleb nesnížil politické napětí, které se dále zvýšilo v důsledku bezpečnostních problémů, jimž Arménie čelí;

Q.  vzhledem k tomu, že udržitelná normalizace vztahů mezi Arménií a Ázerbájdžánem vyžaduje, aby veškeré násilí skončilo, aby byly řešeny všechny základní příčiny konfliktu, zejména aby byla zaručena práva a bezpečnost arménského obyvatelstva Náhorního Karabachu a aby všechny dohody uzavřené mezi Arménií a Ázerbájdžánem byly plně provedeny s cílem zajistit dlouhodobou stabilitu dvoustranných vztahů a širšího regionu jako celku; vzhledem k tomu, že tohoto cíle lze dosáhnout pouze tehdy, pokud orgány Arménie a Ázerbájdžánu budou schopny zaručit mírové soužití a dodržování práv menšin;

R.  vzhledem k tomu, že ozbrojené konflikty mezi Arménií a Ázerbájdžánem měly katastrofální dopad na kulturní, náboženské a historické dědictví celého regionu;

S.  vzhledem k tomu, že v usnesení Mezinárodního soudního dvora ze dne 7. prosince 2021, který Ázerbájdžánu nařídil, aby předcházel vandalismu a znesvěcování arménského kulturního dědictví a trestal je, byla vznesena závažná obvinění ohledně zapojení ázerbájdžánských orgánů do ničení hřbitovů, kostelů a historických památek v Náhorním Karabachu;

T.  vzhledem k tomu, že Arménie projevila solidaritu s obyvateli Turecka po ničivých zemětřeseních dne 6. února 2023 tím, že vyslala záchranné pracovníky a humanitární pomoc; vzhledem k tomu, že tento historický krok může dále přispět k procesu normalizace vztahů mezi oběma zeměmi;

U.  vzhledem k tomu, že vztahy mezi EU a Arménií se zakládají na společných hodnotách, jako je demokracie, právní stát, lidská práva a základní svobody, a na společném zájmu, kterým je zapojení Arménie do hospodářských a politických reforem a regionální spolupráce, a to i v rámci Východního partnerství; vzhledem k tomu, že konečným cílem Unie by měla být podpora Arménie v jejím procesu reforem;

V.  vzhledem k tomu, že ochrana lidských práv a základních svobod, mimo jiné dodržováním Charty OSN, Všeobecné deklarace lidských práv a Evropské úmluvy o lidských právech, jsou klíčovým principem komplexní a posílené dohody o partnerství mezi EU a Arménií;

W.  vzhledem k tomu, že obránci lidských práv, aktivisté a organizace nezávislé občanské společnosti často čelí nenávistným projevům na internetu, pomlouvačným kampaním a útokům různých pravicových skupin spojených s předchozími režimy v Arménii; vzhledem k tomu, že jim chybí ochrana a uznání práce, kterou vykonávají pro společnost a demokratické reformy v zemi, zejména pokud jde o prosazování lidských práv, demokracie a právního státu;

X.  vzhledem k tomu, že ve večerních hodinách 20. října 2022 spáchal mladý homosexuální pár ve věku 16 a 21 let dvojí sebevraždu kvůli všudypřítomné diskriminaci v arménské společnosti, kterou dlouhé roky umožňovala nečinnosti vlád v oblasti boje proti diskriminaci a rovnosti; vzhledem k tomu, že na sociálních médiích a v aplikacích pro zasílání zpráv se poté beztrestně šířily nenávistné projevy, což podněcuje stávající diskriminaci LGBTIQ osob; vzhledem k tomu, že nedávno vypukly v sociálních médiích útoky na nevládní organizaci „Right Side“, která hájí lidská práva transgender osob; vzhledem k tomu, že tyto útoky šířily falešné informace, podněcovaly k nenávisti a vyhrožovaly smrtí její zakladatelce, obránkyni lidských práv transgender osob Lilit Martirosjanové; vzhledem k tomu, že od léta 2022 docházelo opakovaně k násilným útokům na transsexuální ženy, včetně incidentu v červenci 2022 v Jerevanu, kde pachatel přenášel svůj útok živě na sociálních médiích a získal pozitivní ohlasy;

Y.  vzhledem k tomu, že lidská práva LGBTIQ osob v Arménii jsou v lepším případě ignorována a v horším případě proti nim aktivně bojují vládní a státní instituce; vzhledem k tomu, že Duhová mapa a index Mezinárodního sdružení lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů z roku 2022 ukazuje, že Arménie má jeden z největších nedostatků v právních předpisech a politikách na ochranu LGBTIQ osob a že společně s Ruskou federací byla v tomto ohledu třetí nejhorší zemí ze všech zemí Rady Evropy;

Z.  vzhledem k tomu, že Parlamentní shromáždění Rady Evropy přijalo v roce 2022 usnesení o porušování práv LGBTI osob na Jižním Kavkaze a několikrát vyzval orgány, aby reformovaly právní předpisy s cílem řešit toto porušování práv; vzhledem k tomu, že doporučení odrážejí zjištění Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI) z roku 2016; vzhledem k tomu, že v roce 2019 dospěla Evropská komise proti rasismu k závěru, že její doporučení nebyla dostatečně řešena a že nebylo přijato žádné z příslušných ustanovení nového trestního zákoníku; vzhledem k tomu, že nedostatečná reakce vlády na doporučení mezinárodních orgánů je alarmující;

AA.  vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku ve věcech 71367/12 a 72961/12 (Ogazenova v. Arménie) uznal, že v souvislosti s nenávistnými projevy jsou nutná trestněprávní opatření, zejména jedná-li se o projevy týkající se sexuální orientace a sexuálního života; vzhledem k tomu, že vnitrostátní právní předpisy v současné době zakazují nenávistné projevy, avšak sexuální orientace a genderová identita nejsou nadále zahrnuty do charakteristik obětí trestného činu, a to navzdory doporučením příslušných mezinárodních orgánů v tomto ohledu;

AB.  vzhledem k tomu, že Arménie v průběhu pěti let od roku 2016 do roku 2021 si zlepšila index vnímání korupce organizace Transparency International o 16 bodů;

AC.  vzhledem k tomu, že Arménie učinila významná demokratická zlepšení a pozitivní kroky proti korupci, ale přislíbené protikorupční a soudní reformy se zpomalily v roce 2021 v důsledku politické a hospodářské krize vyvolané pandemií a došlo k obnovení konfliktu v Náhorním Karabachu;

AD.  vzhledem k tomu, že Arménie je ve srovnání se svými sousedními zeměmi na vedoucím místě v indexu demokracie podle sekce Intelligence Unit časopisu The Economist za rok 2021 i ve světovém indexu svobody tisku za rok 2022 organizace Reportéři bez hranic;

AE.  vzhledem k tomu, že Arménie zlepšila své postavení, pokud jde o její hodnocení ve zprávě Světové banky „Ženy, podnikání a právo 2022“, ve zprávě o globálním indexu ekosystémů pro začínající podniky 2022 a ve zprávě Světového hospodářského fóra o konkurenceschopnosti cestovního ruchu a turismu za rok 2021;

AF.  vzhledem k tomu, že se zlepšilo pořadí Arménie v indexu fóra občanské společnosti Východního partnerství za období 2020–2021 a že Arménie dosáhla nejvyššího hodnocení, pokud jde o demokracii a řádnou správu věcí veřejných; vzhledem k tomu, že Arménie obdržela pozitivní hodnocení ve zprávě Nations in Transit 2022 vypracované organizací Freedom House;

AG.  vzhledem k tomu, že válečná agrese Ruska vůči Ukrajině má negativní důsledky pro Jižní Kavkaz a dále komplikuje bezpečnostní situaci v tomto regionu;

AH.  vzhledem k tomu, že údajná ruská ochota zaručit bezpečnost Arménie se ukázala jako neexistující, což dokládá nedostatečná reakce na pokračující útoky Ázerbájdžánu, a to i ve světle arménského pokusu využít Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO); vzhledem k tomu, že demokratické strany a organizace občanské společnosti v Arménii začaly zpochybňovat členství země v organizaci CSTO; vzhledem k tomu, že ruští míroví vojáci vyslaní v regionu nebyli ochotni a schopni zabránit dalším útokům Ázerbájdžánu a jejich přítomnost se neustále snižuje, zejména po zahájení ruské útočné války proti Ukrajině;

AI.  vzhledem k tomu, že Arménie je terčem dezinformací ze sousedních zemí, zejména z ruských sdělovacích prostředků, neboť arménské sdělovací prostředky se většinou spoléhají na Rusko jako na zpravodajské zdroje a agentury;

AJ.  vzhledem k tomu, že Arménie je cílem ázerbájdžánských informačních operací, jejichž účelem je zejména obtěžovat uživatele sociálních médií a šířit nepravdivé informace;

Řešení konfliktu a normalizace vztahů mezi Arménií a Ázerbájdžánem

1.  domnívá se, že ozbrojený konflikt v Náhorním Karabachu mezi Arménií a Ázerbájdžánem, který v průběhu let způsobil obrovské utrpení a zkázu, významně narušuje socioekonomický rozvoj a stabilitu celého jihokavkazského regionu; je přesvědčen, že trvalého a udržitelného míru mezi Arménií a Ázerbájdžánem nelze dosáhnout vojenskými prostředky a hrozbou síly, ale na základě komplexního politického řešení v souladu s mezinárodním právem včetně zásad zakotvených v Chartě OSN, Helsinském závěrečném aktu OBSE z roku 1975, konkrétně nepoužívání síly, územní celistvosti, rovných práv a sebeurčení národů, a základních zásad Minské skupiny OBSE z roku 2009 a všech dohod obou stran, včetně deklarace z Alma Aty z roku 1991;

2.  znovu potvrzuje, že má-li být komplexní mírová smlouva účinná, musí obsahovat ustanovení, která zaručí integritu arménského svrchovaného území, práva a bezpečnost arménského obyvatelstva žijícího v Náhorním Karabachu a dalších oblastech postižených konfliktem a rychlý a bezpečný návrat uprchlíků a vnitřně vysídlených osob do jejich domovů; připomíná, že základní příčina konfliktu, kterým je situace a bezpečnost arménského obyvatelstva v Náhorním Karabachu a status dříve autonomní oblasti, zůstává nevyřešena; vyzývá mezinárodní společenství, aby se i nadále zabývalo tímto konfliktem, který je otázkou stability a bezpečnosti celého regionu;

3.  důrazně odsuzuje rozsáhlou vojenskou agresi, kterou Ázerbájdžán podnikl v září 2022 vůči řadě míst na svrchovaném území Arménie a která byla závažným porušením příměří a odporovala dřívějším závazkům, včetně závazků přijatých v rámci rozhovorů zprostředkovaných EU; odsuzuje vojenskou invazi na mezinárodně uznávaném území Arménie od května 2021; připomíná, že tato agrese následovala po porušení územní celistvosti Arménské republiky, jak bylo oznámeno v květnu a listopadu 2021; naléhavě vyzývá k návratu všech sil do pozic zastávaných ke dni 9. listopadu 2020 a zdůrazňuje, že poslední zářijová agrese nemá žádnou přímou souvislost s dlouhodobým konfliktem o Náhorní Karabach; znovu opakuje, že územní celistvost Arménie musí být plně respektována v souladu s mezinárodním právem a Chartou OSN, a vyzývá proto ázerbájdžánské orgány, aby se okamžitě stáhly ze všech částí území Arménie a propustily bojovníky pod jejich kontrolou; naléhavě vyzývá EU, aby se aktivněji zapojila do řešení konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem; zdůrazňuje, že obě strany musí dodržovat zásadu územní celistvosti, která je klíčová pro mír v regionu;

4.  odsuzuje pokračující blokádu Lačinského koridoru, která zhoršuje humanitární krizi v Náhorním Karabachu; odsuzuje smrtelný incident mezi Ázerbájdžánem a Arménci v Náhorním Karabachu, k němuž došlo dne 5. března 2023 a který vedl k četným úmrtím a znovu ohrozil proces směřující k nastolení míru mezi oběma zeměmi; naléhavě vyzývá Ázerbájdžán, aby odstranil veškeré překážky, které by bránily svobodě a bezpečnosti pohybu podél tohoto koridoru, jak je stanoveno v trojstranném prohlášení ze dne 9. listopadu 2020; vyzývá Arménii a Ázerbájdžán, aby řešily veškeré obavy týkající se fungování Lačinského koridoru prostřednictvím dialogu a konzultací se všemi zúčastněnými stranami;

5.  vyjadřuje politování nad významnými ztrátami na životech, materiálními škodami a destrukcí; konstatuje zejména, že útok ze září 2022 si vyžádal téměř 300 obětí, z toho 210 arménských vojáků a civilistů, a že podle úřadu arménského ombudsmana bylo nejméně 7 600 civilistů vysídleno z arménských provincií Vajoc Dzor, Sjunik a Gegharkunik;

6.  naléhavě vyzývá Arménii a Ázerbájdžán, aby se plně řídily třístranným prohlášením o příměří ze dne 9. listopadu 2020 ve všech jeho aspektech, a odsuzuje Ázerbájdžán za pravidelné porušování příměří; zdůrazňuje, že je třeba pokročit v jednáních o budoucí mírové smlouvě a řešit základní příčiny konfliktu a zdržet se jakýchkoli kroků, které by mohly vést k dalším eskalacím; připomíná, že uplatňování článku 9 prohlášení o příměří ze dne 9. listopadu 2020 nemůže být v rozporu s územní celistvostí a svrchovaností Arménské republiky;

7.  vyzývá obě strany, aby naléhavě provedly opatření s cílem připravit své obyvatelstvo na mírové soužití, včetně opatření, která posilují mezilidské kontakty; poukazuje na to, že je naléhavě nezbytné, aby se obě strany, zejména ázerbájdžánské orgány, zdržely jakékoli nepřátelské rétoriky nebo činů, které by mohly být vnímány jako činy podněcující k nenávisti či přímému násilí nebo jako činy podporující beztrestnost nebo které by mohly ohrozit úsilí o vytvoření a podporu atmosféry vedoucí k důvěře a usmíření, spolupráci a udržitelnému míru; zdůrazňuje naléhavou potřebu posílených a důvěryhodných opatření na budování důvěry s cílem bojovat proti dlouhodobému problému polarizace, nedostatku důvěry, nenávistným verbálním projevům a další štvavé rétorice;

8.  vyzývá Arménii a Ázerbájdžán, aby jako krok k budování důvěry zavedly přechodný soudní mechanismus s cílem dosáhnout trvalého míru a usmíření a uznat utrpení obou stran, který bude mít mandát zjistit osud pohřešovaných osob, zajistit repatriaci válečných zajatců a angažovat se v utváření historické pravdy na základě faktického posouzení událostí během ozbrojeného konfliktu, který začal v roce 1988; navrhuje, aby do tohoto mechanismu byli zapojeni členové akademické obce, nezávislí novináři a aktivisté občanské společnosti z obou stran; doporučuje, aby EU tuto činnost podporovala a přispívala k ní ve spolupráci s dalšími orgány, jako je OSN, Rada Evropy a další příslušné mezinárodní organizace;

9.  připomíná, že postoj EU během války v roce 2020 a bezprostředně po ní vnímaný jako pasivní umožnil dalším regionálním aktérům, jako je Rusko, Írán a Turecko, aby získaly vliv; zdůrazňuje, že tomuto výsledku mohla zabránit aktivnější evropská preventivní diplomacie; důrazně proto podporuje iniciativu předsedy Evropské rady Charlese Michela svolat a zprostředkovávat dvoustranná setkání vedoucích představitelů Arménie a Ázerbájdžánu v Bruselu a podporuje práci zvláštního zástupce EU pro Jižní Kavkaz a krizi v Gruzii na místě; zdůrazňuje význam pokračující značné angažovanosti EU a mediačního formátu vedeného EU s cílem zabránit dalším útokům a zajistit mírové řešení konfliktu;

10.  vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropskou službu pro vnější činnost, aby zintenzivnili úsilí o oživení a účinné přispění k mírovému řešení tohoto konfliktu, a to i podporou stabilizace, obnovy po skončení konfliktu a opatření k budování důvěry;

11.  naléhavě vyzývá vlády obou zemí, aby se plně zapojily do vypracování komplexní a vzájemně přijatelné mírové smlouvy, která by měla řešit bezpečnost arménského obyvatelstva v Náhorním Karabachu, návrat vnitřně vysídlených osob a uprchlíků a ochranu kulturního, náboženského a historického dědictví; vítá v tomto ohledu setkání ministrů zahraničních věcí obou zemí, která se uskutečnila dne 30. září 2022 v Ženevě a 8. listopadu 2022 ve Washingtonu D.C.;

12.  vítá zřízení komisí pro vymezení hranic mezi Ázerbájdžánem a Arménií a bere na vědomí úvodní jednání o procesu vymezování hranic; vítá 3. schůzi komisí pro vymezování hranic, která se uskutečnila v Bruselu dne 3. listopadu 2022, a naléhavě vyzývá EU, aby tento proces pozorně sledovala; vyzývá obě strany, aby co nejdříve dokončily proces vymezování hranic, podepsaly mírovou smlouvu a spolupracovaly na dokončení odminování;

13.  s potěšením konstatuje, že dne 6. října 2022 bylo na čtyřstranném setkání prezidenta Alijeva, premiéra Pašinjana, prezidenta Macrona a předsedy Evropské rady Michela, které se uskutečnilo v rámci zasedání Evropského politického společenství v Praze, dosaženo dohody o vyslání 40členné civilní pozorovací mise EU, aby na arménské straně hranice s Ázerbájdžánem dva měsíce sledovala dodržování příměří (mise skončila dne 19. prosince 2022) a tak podpořila budování důvěry a práci komisí pro vymezování hranic;

14.  vítá, že v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) byla zahájena civilní mise Evropské unie v Arménii, která má pomoci zvýšit bezpečnost v tomto regionu omezením počtu incidentů v arménských konfliktních zónách a pohraničních oblastech a zmírnit rizika ohrožující tamní obyvatele a tak přispět k urovnání vztahů mezi Arménií a Ázerbájdžánem a současně zviditelnit EU v regionu; oceňuje, že Arménie je ochotná na svém území podpořit tuto misi, a vyzývá Ázerbájdžán, aby umožnil přítomnost mise EU i na své straně hranice; žádá, aby byl proces vymezení hranic v zájmu důvěryhodného, spravedlivého a udržitelného řešení podpořen na mezinárodní úrovni tím, že ho zaštítí EU nebo OBSE;

15.  znovu opakuje, že je nutné schválit a mírovými prostředky zajistit dopravu a komunikaci mezi západními regiony Ázerbájdžánu a Nachičevanskou autonomní republikou tak, aby nebyla narušena územní celistvost Arménie; trvá na tom, že podmínky přepravy zboží na této trase musí být dvoustraně dohodnuty mezi Arménií a Ázerbájdžánem; konstatuje, že odblokování regionálních dopravních a komunikačních spojení bude významnou příležití pro socioekonomický rozvoj celého Jižního Kavkazu;

16.  oceňuje humanitární pomoc, kterou EU poskytuje obyvatelstvu postiženému konfliktem v Náhorním Karabachu a jeho okolí, a její vedoucí úlohu při dobročinné pomoci s odminováním v oblastech zasažených konfliktem; vyzývá Komisi, aby pro odminování zajistila dodatečné financování a pomoc, včetně vybavení, odborné přípravy a osvěty o rizicích; vyzývá k další spolupráci s odborníky na odminování z členských států EU a nevládních organizací;

17.  vyzývá Komisi, aby zvýšila pomoc EU pro obyvatelstvo v nouzi, usnadnila provádění ambicióznějších opatření na budování důvěry, podporovala mezináboženský a mezietnický dialog, chránila práva menšin a posílila osobní kontakty mezi lidmi, aby se vytvořily základy pro dlouhodobé mírové soužití; vyzývá k nalezení oboustranně přijatelných řešení pro bezpečný návrat vysídlených osob;

18.  konstatuje, že ruská agrese vůči Ukrajině způsobila Arménii řadu bezpečnostních a hospodářských problémů a že má rovněž značné společenské dopady jak v důsledku masivního příchodu ruských občanů do země, tak v důsledku nepřímého dopadu mezinárodních sankcí vůči Rusku na arménské hospodářství; vyzývá EU, aby Arménii pomohla zmírnit hospodářské a sociální dopady tohoto vývoje;

19.  navrhuje, aby byla vytvořena dočasná mezinárodní záruka pro bezpečnost a ochranu arménského obyvatelstva a všech navrátilců v Náhorním Karabachu;

20.  vzhledem k významné mocenské nerovnováze mezi stranami konfliktu poukazuje na význam mezinárodní mediace a na obzvláště důležitou úlohu EU, má-li být zajištěna spravedlivá dohoda a ochrana práv obyvatel Náhorního Karabachu;

21.  žádá, aby byl do Náhorního Karabachu umožněn přístup mezinárodním humanitárním organizacím a zejména Organizaci spojených národů, a připomíná, že v současné době má do regionu přístup pouze Mezinárodní výbor Červeného kříže, což nestačí k přesnému posouzení podmínek a potřeb tamních obyvatel;

22.  vyjadřuje znepokojení nad přítomností ruských „mírových sil“ a nad jejich možným vlivem na politický vývoj a budoucnost reformního programu v Jižním Kavkazu;

23.  konstatuje, že po uplynutí mírového mandátu ruských sil za tři roky by měly být na místo vyslány nové jednotky mírových sil, a zdůrazňuje, že by se mělo jednat o mezinárodní mírovou misi;

24.  je nadále vážně znepokojen osudem arménských válečných zajatců i civilistů zajatých během a po skončení konfliktu, kteří jsou stále nezákonně zadržováni Ázerbájdžánem; vítá, že několik osob bylo propuštěno; odmítá odsouzení a další zadržování válečných a civilních zajatců v 33 potvrzených případech; zdůrazňuje, že jejich věznění je v rozporu s výzvami mezinárodního společenství k propuštění všech zbývajících válečných a civilních zajatců, k nimž se přidal i Evropský parlament; vzhledem k tomu, že Arménie a Ázerbájdžán jsou stranami Ženevské úmluvy (III), která se týká zacházení s válečnými zajatci a v níž se uvádí, že s válečnými zajatci musí být zacházeno humánně a že musejí být propuštěni a repatriováni neprodleně po skončení aktivních nepřátelských akcí; vyjadřuje však politování nad tím, že dosud není znám osud a místo pobytu více než 200 Arménů, včetně 20 civilistů, pohřešovaných v souvislosti s válkou v roce 2020; konstatuje, že pracovní skupina OSN pro násilná zmizení zahájila v případu nejméně 18 pohřešovaných osob příslušné postupy a požádala Ázerbájdžán o informace; vyzývá všechny strany, aby vyjasnily osud zmizelých osob a místo, kde se nacházejí, a aby zacházely důstojně s těly zemřelých; znovu vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech zbývajících zadržovaných, včetně osob, které byly zajaty během nedávných vojenských střetů, a žádá, aby s nimi bylo zacházeno v souladu s mezinárodním humanitárním právem;

25.  co nejdůrazněji odsuzuje ázerbájdžánské ozbrojené síly za mučení, mrzačení a zabíjení příslušníků arménské armády, včetně žen a osmi neozbrojených arménských válečných zajatců; odsuzuje skutečnost, že pachatelé tyto ohavné činy natočili a videozáznamy zveřejnili na sociálních sítích; bere na vědomí zprávy skupin bojujících za lidská práva, zejména organizace Human Rights Watch, která tento akt klasifikuje jako válečný zločin; žádá o úplné nezávislé a nestranné vyšetřování, aby byly odpovědné osoby odhaleny a pohnány k odpovědnosti;

26.  odsuzuje všechny případy mučení a násilného zmizení, včetně špatného zacházení s těly obětí a jejich znesvěcování; žádá ázerbájdžánské orgány, aby zajistily, že vyšetřování zahájené dne 2. října 2022 ázerbajdžánským státním zastupitelstvím bude transparentní a účinné a povede k potrestání odpovědných vojáků a velitelů; v této souvislosti konstatuje, že dosud nejsou k dispozici žádné informace; zároveň vyzývá arménské vyšetřovací orgány, aby pokračovaly ve vyšetřování záběrů ázerbájdžánských vojáků z roku 2020, kteří se údajně stali oběťmi válečných zločinů, a aby odhalily pachatele a pohnaly je k odpovědnosti;

27.  trvá na tom, že na oba státy se vztahují mezinárodní závazky, že povedou nezávislá, rychlá, veřejná a účinná vyšetřování a že budou stíhat veškerá věrohodná obvinění ze závažného porušení Ženevských úmluv a mezinárodního práva a z válečných zločinů, aby se zajistilo potrestání odpovědných osob a odškodnění pro oběti;

28.  odsuzuje ničení arménského a ázerbájdžánského kulturního, náboženského a historického dědictví, k němuž dochází od počátku konfliktu v Náhorním Karabachu; naléhá na Ázerbájdžán a Arménii, aby upustily od dalšího poškozování, zanedbávání a úprav kulturního, náboženského nebo historického dědictví v regionu a namísto toho aby usilovaly o zachování, ochranu a podporu této bohaté rozmanitosti; vyzývá, aby příslušné osoby nesly za toto jednání odpovědnost; zdůrazňuje, že ničení kulturního dědictví zvyšuje napětí a nenávist mezi zeměmi a přispívá k destabilizaci regionu, a podkopává tak výsledky nedávných dvoustranných rozhovorů; vyzývá k obnově poškozených památek v souladu s normami a pokyny Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) a k většímu zapojení mezinárodního společenství do ochrany kulturního a náboženského dědictví v tomto regionu; vyjadřuje politování nad tím, že po dva roky od podpisu prohlášení o příměří dne 9. listopadu 2020 nemohla mise UNESCO navštívit postižené oblasti; vyzývá Arménii a Ázerbájdžán, aby s organizací UNESCO plně spolupracovaly a aby jeho misi urychleně umožnily navštívit obě země bez kladení podmínek; bere na vědomí, že Arménie vyjádřila ochotu takovou misi přijmout;

29.  vybízí k posílení dvoustranných kontaktů mezi politickými autoritami Arménie a Ázerbájdžánu; zdůrazňuje úlohu občanské společnosti obou zemí při zlepšování vzájemných vztahů; zdůrazňuje, že je třeba vést konzultace a spolupracovat s občanskou společností a obránci lidských práv, zejména pokud jde o usmíření a humanitární pomoc, a upozorňuje na význam udržitelného financování a svobody těchto organizací vykonávat svou činnost bez jakýchkoli omezení; vyzývá proto Komisi, aby v Arménii a Ázerbájdžánu podporovala organizace občanské společnosti, které skutečně přispívají k usmíření;

Zahraniční a bezpečnostní politika

30.  v zájmu usmíření, regionální stability a bezpečnosti a socioekonomického rozvoje podporuje urovnání vztahů mezi Arménií a Tureckem a oceňuje dosavadní výsledky, včetně obnovy leteckého spojení mezi oběma zeměmi; vyzývá k urychlenému provedení dohod, jichž dosáhli zvláštní zástupci; připomíná, že předchozí pokus o narovnání vztahů mezi Arménií a Tureckem podpisem protokolů z roku 2009 selhal kvůli tomu, že Turecko podporovalo Ázerbájdžán a otevření hranic a navázání diplomatických vztahů s Arménií podmínilo vyřešením konfliktu v Náhorním Karabachu; vyzývá obě strany, aby se do tohoto procesu zapojily v dobré víře a bez předběžných podmínek, a žádá EU, aby ho podpořila; vyjadřuje naději, že by to mohlo vést k urovnání vztahů na Jižním Kavkazu; znovu vybízí Turecko, aby uznalo genocidu Arménů a připravilo tak půdu pro skutečné usmíření mezi tureckým a arménským národem a aby plně dodržovalo své závazky k ochraně arménského kulturního dědictví;

31.  připomíná, že ustanovení Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) nebyla navzdory arménské žádosti aktivována ani během války v roce 2020, ani v září 2022; vybízí Arménii, aby v zájmu lepší ochrany své svrchovanosti a územní celistvosti zvážila možnost rozšíření svých partnerství a případně vytvoření nových bezpečnostních aliancí, neboť se ukázalo, že její dlouhodobé spoléhání na Rusko a jeho spojence v rámci CSTO je nedostatečné;

32.  bere na vědomí, že Írán má zájem na zabránění výstavby nových dopravních komunikací, které by spojovaly Nachičevanskou autonomní republiku se západními regiony Ázerbájdžánu, jak bylo dohodnuto v prohlášení o příměří ze dne 9. listopadu 2020, a konstatuje, že pokud by se mu to podařilo, značně by to ztížilo vyhlídky na uzavření mírové dohody; upozorňuje arménské orgány na rizika spojená se spoluprací s íránským autoritářským režimem, který kromě jiných zločinů a případů porušování práv dodává vojenské vybavení Rusku, které jej používá v útočné válce proti Ukrajině;

33.  podporuje úsilí Arménie o využívání parlamentního shromáždění Euronest jako důležitého fóra pro politický dialog se sousedními zeměmi, a vyzývá ji, aby jej i nadále plně využívala;

Demokratické reformy, právní stát a řádná správa věcí veřejných

34.  s potěšením konstatuje, že dne 1. března 2021 vstoupila plně v platnost dohoda o komplexním a posíleném partnerství (CEPA) a že se Arménie zavázala k jejímu provádění; zdůrazňuje, že dohoda představuje rámec pro spolupráci EU s Arménií v celé řadě oblastí, jako je posilování demokracie, právního státu a lidských práv a podpora hospodářského růstu a odvětvové spolupráce; vítá skutečnost, že arménská vláda dohodu CEPA uznává jako strategický plán klíčových reforem v Arménii; oceňuje Arménii za rozsáhlé reformy a důkladný demokratizační proces během posledních let, díky nimž se stala průkopnicí demokracie v tamním regionu; bere na vědomí skutečnost, že Komise a vysoký představitel ve zprávě o provádění partnerství s Arménií z roku 2022 uznali, že Arménie je plnohodnotnou demokracií;

35.  oceňuje pokrok, kterého Arménie dosáhla při provádění harmonogramu podle dohody CEPA; vyzývá Radu partnerství EU–Arménie, aby úzce spolupracovala na provádění současných a budoucích reforem; konstatuje, že k září 2022 Arménie dokončila nebo prováděla opatření, která byla podle harmonogramu CEPA stanovena pro roky 2019, 2020, 2021 a 2022;

36.  oceňuje, že Arménie úspěšně bojuje proti trestné činnosti a korupci, což z ní činí jednu z nejbezpečnějších zemí v regionu;

37.  vítá předčasné parlamentní volby v roce 2021, které potvrdily, že demokracie je v Arménii silná a že Arméni podporují reformní program; vybízí arménskou vládu, aby navzdory složitému mezinárodnímu kontextu a výzvám pokračovala v provádění reforem a posílila tak demokratické instituce, právní stát a nezávislost soudnictví; opakuje, že EU je největším dárcem na podporu reformního procesu v Arménii a že při poskytování pomoci uplatňuje motivační přístup založený na principu „více za více“ a „méně za méně“;

38.  vybízí Arménii, aby dále usilovala o provádění reforem a posilování demokracie, právního státu a řádné správy věcí veřejných, a vyjadřuje jí uznání za dosažené výsledky; oceňuje, že Arménie pokročila s prováděním národní strategie pro reformu soudnictví a právního řádu, protikorupční strategie a složitých ústavních reforem, a vyzývá ji, aby lépe chránila lidská práva, zejména práva žen a menšin, včetně osob LGBTIQ; bere na vědomí zprávy některých nevládních organizací a zástupců opozice, které odhalují potenciální riziko zhoršení situace přinejmenším v některých oblastech; naléhavě vyzývá vládu, aby v těchto oblastech dosáhla viditelného pokroku; vyzývá Arménii, aby ve spolupráci s EU pokračovala v provádění reforem, a EU žádá, aby v těchto oblastech zvýšila svou pomoc, zejména technickou podporu a předávání odborných znalostí;

39.  vyzývá všechny politické aktéry v zemi, aby pokračovali v provádění nezbytných reforem zaměřených na posílení právního státu, svobody sdělovacích prostředků a nezávislosti soudnictví a aby zároveň zajistili plné dodržování demokratických zásad a lidských práv;

40.  vyjadřuje politování nad častými polarizujícími projevy politických oponentů a destruktivními pokusy některých politických skupin s vazbami na Rusko o maření mírového procesu mezi Arménií a Ázerbájdžánem;

41.  bere na vědomí ambiciózní policejní reformy prováděné arménskou vládou za rozsáhlé podpory EU, jejichž cílem je vytvořit bezpečnější prostředí a zvýšit důvěru mezi veřejností a policií, a všímá si zejména zřízení nové strážnické služby a plánovaného vytvoření ministerstva vnitra;

42.  vyzývá k dokončení komplexního vyšetřování údajných případů zneužití policejní síly vůči demonstrantům, novinářům, představitelům opozice a aktivistům;

43.  zdůrazňuje důležitou úlohu občanské společnosti při formování a provádění klíčových reforem; poukazuje na významnou roli nevládních organizací a lidskoprávních aktivistů při ochraně demokracie a lidských práv; vyzývá arménskou vládu, aby dále posílila spolupráci s organizacemi občanské společnosti a zavedla právní předpisy na lepší ochranu obránců lidských práv; vyzývá delegaci EU a zastoupení členských států v Arménii, aby intenzivněji podporovaly činnost občanské společnosti a obránců lidských práv; vyzývá arménskou vládu, aby začala společnými silami řešit dezinformace zaměřené na subjekty občanské společnosti a lidskoprávní aktivisty, které mají v úmyslu oslabit jejich úlohu při podpoře a prosazování demokracie;

Dodržování lidských práv a základních svobod

44.  zdůrazňuje, že jedním z cílů uvedených v článku 1 dohody CEPA je utužení spolupráce v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, jež má posílit právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod; zdůrazňuje, že pro zachování živé demokracie má zásadní význam svoboda sdělovacích prostředků, svoboda projevu a svoboda shromažďování; je znepokojen přítomností dezinformací a hrubé rétoriky, která je namířena mimo jiné i proti marginalizovaným skupinám; naléhavě vyzývá orgány, aby kategoricky dodržovaly všechna lidská práva zakotvená v EÚLP, zejména jedná-li se o zranitelné skupiny, jako jsou ženy, děti, osoby se zdravotním postižením a osoby LGBTIQ;

45.  připomíná, že boj proti diskriminaci je základním kamenem demokratických systémů; domnívá se, že demokratizace Arménie nabízí příležitost k posílení systému lidských práv; připomíná, že komisařka Rady Evropy pro lidská práva vyzvala vládu, aby rychle zaujala postoj a přijala řadu právních reforem; domnívá se, že orgány mají k dispozici všechna doporučení potřebná k tomu, aby mohly v lidskoprávní oblasti dosáhnout pokroku, a vyzývá k jejich provádění;

46.  vítá, že podle světového indexu svobody tisku za rok 2022 se v Arménii zlepšila svoboda sdělovacích prostředků; vybízí vnitrostátní orgány, aby pokračovaly v provádění reforem, jež mají v zemi zlepšit svobodu sdělovacích prostředků; zdůrazňuje, že ačkoli je mediální prostředí v zemi rozmanité, vyznačuje se také polarizací a vlivem vlastníků sdělovacích prostředků na redakční politiky; je znepokojen případy nenávistných verbálních a fyzických útoků na novináře;

47.  je znepokojen nepolevujícími dezinformačními kampaněmi Ruska v Arménii, které se rozšířily do arménských sdělovacích prostředků a na platformy sociálních sítí a které si berou na mušku Evropskou unii a Západ obecně; vyzývá Komisi a ESVČ, aby spolupracovaly s arménskými orgány v boji proti dezinformacím, zejména aby důrazněji podporovaly místní nezávislé sdělovací prostředky a snahy o větší rozmanitost mediálního odvětví a přispívaly ke zvyšování úrovně mediální gramotnosti v Arménii;

48.  vyzývá arménskou vládu, aby nepřijímala opatření, která omezují svobodu projevu a svobodu sdělovacích prostředků, a současně aby bojovala proti vměšování ze zahraničí, včetně proti dezinformacím; trvá na tom, že je třeba více spolupracovat s různými zúčastněnými stranami na zákonech, které mají dopad na lidská práva, demokratizaci a sdělovací prostředky;

49.  zdůrazňuje, že je nutné zlepšit genderovou situaci, zejména pokud jde o rovnoprávné postavení žen a mužů, zastoupení žen na všech úrovních politického, hospodářského a společenského života a boj proti genderově motivovanému a domácímu násilí; vyzývá Arménii k ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí; vyjadřuje politování nad tím, že účast žen na politickém životě zůstává nízká navzdory zavedení genderové kvóty pro kandidátní listiny;

50.  zdůrazňuje, že konflikt má dopad zejména na ženy a marginalizované skupiny, včetně velmi obtížné situace žen vysídlených z konfliktních zón a nárůstu domácího násilí po nedávné válce, a upozorňuje na vyloučení žen z oficiálního mírového procesu; vyzývá arménskou vládu a mezinárodní mediátory, aby odstranili překážky bránící účasti žen a aby do všech konzultací systematicky zapojovali odbornice a obránkyně lidských práv;

51.  vítá skutečnost, že Arménie ve svých vnitrostátních politikách a programech pokročila s agendou věnovanou ženám, míru a bezpečnosti, jejímž cílem je zajistit politickou a veřejnou účast žen na všech úrovních rozhodování, posílit jejich postavení a podpořit rovnost pohlaví, a že jí přiznala prioritní význam; konstatuje, že Arménie přijala druhý národní akční plán pro provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1325 o ženách, míru a bezpečnosti, který má zásadní význam pro důraznější řešení všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách během konfliktů a pro větší zohledňování genderové problematiky v oblasti bezpečnosti;

52.  vyzdvihuje význam nediskriminace na základě sexuální orientace a genderové identity a upozorňuje na to, že zlepšení situace by bylo velkým přínosem pro demokratický rozvoj Arménie a pomohlo by zlepšit ochranu lidských práv; vyjadřuje však politování nad tím, že Arménie zaostává v obraně práv osob LGBTIQ, a je znepokojen situací těchto osob; vyzývá arménské orgány, aby v právních předpisech dodržovaly a prosazovaly práva osob LGBTIQ a aby předcházely projevům nenávisti vůči této komunitě, jejímu sociálnímu vyloučení, stigmatizaci a všem formám diskriminace a bojovaly proti nim;

Hospodářské a obchodní vztahy

53.  konstatuje, že v posledních deseti letech se zvyšuje objem dvoustranného obchodu mezi Arménií a EU; vybízí Arménii, EU a její členské státy a evropské společnosti a investory, aby podnikly nezbytné kroky k dalšímu posílení hospodářských a obchodních vztahů s Arménií;

54.  konstatuje, že od 1. ledna 2022 se na Arménii přestal vztahovat systém všeobecných celních preferencí (GSP) a jeho zvláštní pobídkový režim pro udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných (GSP+); vyzývá Arménii, aby navázala na úspěchy obchodování s preferenčními celními sazbami podle systémů GSP a GSP+ a v plné míře využila příležitostí, které jí nabízí dohoda CEPA;

55.  bere na vědomí potenciál hospodářského a investičního plánu, který může Arménii pomoci vybudovat udržitelné, dynamické a odolné hospodářství; vítá pokrok Arménie při provádění stěžejních iniciativ;

Odvětvová spolupráce

56.  s potěšením konstatuje, že dne 15. listopadu 2021 byla podepsána dohoda o společném leteckém prostoru, a vyzývá členské státy EU, aby zajistily její rychlou ratifikaci;

57.  vítá dohodu o strategické spolupráci s Europolem, která byla podepsána v září 2021, a významný pokrok v jednáních o podpisu dohody s Eurojustem;

58.  oceňuje, že Arménie se v říjnu 2022 připojila jako pozorovatel k Evropské migrační síti;

59.  vítá přidružení Arménie k programu EU pro výzkum a inovace na období 2021–2027 Horizont Evropa, který arménským výzkumným pracovníkům, inovátorům a výzkumným subjektům umožňuje posílit partnerství se svými protějšky v EU, a úspěšnou spolupráci Arménie na programu Erasmus+;

60.  s potěšením konstatuje, že Arménie přistoupila k programu Kreativní Evropa na období 2021–2027, který posílí arménské kulturní a kreativní odvětví a zvýší jejich úsilí o větší inkluzivnost, digitalizaci a udržitelnost;

61.  vyzývá EU a členské státy, aby uznaly výsledky, jichž Arménie dosáhla v posledních letech při provádění dohod o zjednodušení vízového režimu a zpětném přebírání osob, a aby zahájily dialog o uvolnění vízového režimu s Arménií s cílem podpořit osobní kontakty, užší dvoustranné vztahy a pokrok s reformami;

62.  znovu opakuje, že je znepokojen pokračujícím provozem zastaralé jaderné elektrárny Metsamor; žádá, aby byl rychle přijat pracovní nebo akční plán pro uzavření a bezpečné vyřazení elektrárny z provozu, který musí zohlednit, že je třeba její výrobní kapacity nahradit, mimo jiné pomocí obnovitelných zdrojů energie, aby byla zajištěna energetické bezpečnost a udržitelný rozvoj Arménie v souladu s ustanoveními dohody CEPA; vítá, že Arménii v říjnu 2022 navštívil generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii, a vybízí arménský regulační orgán pro jadernou energii, aby s agenturou utužil spolupráci a plně využil její podpory; naléhavě vyzývá Arménii, aby podnikla veškeré kroky nezbytné k tomu, aby jaderná elektrárna Metsamor splňovala mezinárodní normy, a zajistila tak její bezpečný provoz alespoň po nezbytné přechodné období, dokud nebude plně funkční řádná alternativa a dokud nebude zaručena energetická bezpečnost;

63.  oceňuje, že Arménie již podnikla kroky k ekologické transformaci a že se zavázala, že do roku 2030 sníží emise o 40 %; vyzývá Arménii, aby se dále angažovala v boji proti změně klimatu v souladu s Pařížskou dohodou a s ohledem na nutnost chránit životní prostředí; vybízí Arménii, aby v rámci vnitrostátně stanoveného příspěvku zvýšila cíle pro snižování emisí tak, aby odrážely její závazek a dobré výsledky při snižování emisí;

64.  vyzývá arménské orgány, aby přijaly rozhodná opatření k urychlení rozvoje obnovitelné energie, zvýšení energetické bezpečnosti a diverzifikaci zdrojů energie s ohledem na skutečnost, že více než 80 % zemního plynu je stále dováženo z Ruska, a k urychlení dvoustranné spolupráce mezi Arménií a Íránem v energetice;

o
o   o

65.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Arménie.

(1) Úř. věst. L 23, 26.1.2018, s. 4. (2) Úř. věst. C 118, 8.4.2020, s. 43. (3) Úř. věst. C 362, 8.9.2021, s. 114. (4) Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 148. (5) Úř. věst. C 328, 6.9.2016, s. 2. (6) Úř. věst. C 15, 12.1.2022, s. 156. (7) Úř. věst. C 347, 9.9.2022, s. 198. (8) Úř. věst. C 493, 27.12.2022, s. 70. (9) Přijaté texty, P9_TA(2023)0009. (10) Přijaté texty, P9_TA(2023)0012.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. března 2023 o vztazích mezi EU a Ázerbájdžánem (2021/2231(INI))

P9_TA(2023)0082 A9-0037/2023

Evropský parlament,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech, kterou Ázerbájdžán ratifikoval v roce 2002,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 822 ze dne 30. dubna 1993, č. 853 ze dne 29. července 1993, č. 874 ze dne 14. října 1993 a č. 884 ze dne 12. listopadu 1993,

–  s ohledem na rezoluce Organizace spojených národů o probíhající válce na Ukrajině, konkrétně na rezoluce ES-11/1 a ES-11/2 z března 2022, ES-11/3 z dubna 2022 a ES-11/4 z října 2022,

–  s ohledem na rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora ze dne 7. prosince 2021,

–  s ohledem na činnost spolupředsedů Minské skupiny Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE),

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 16. února 2006 o kulturním dědictví v Ázerbájdžánu(1), ze dne 20. května 2021 o válečných zajatcích po posledním konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem(2), ze dne 17. února 2022 o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky – výroční zpráva za rok 2021(3), ze dne 10. března 2022 o ničení kulturního dědictví v Náhorním Karabachu(4), ze dne 8. června 2022 o bezpečnosti v oblasti Východního partnerství a úloze společné bezpečnostní a obranné politiky(5) a ze dne 19. ledna 2023 o humanitárních důsledcích blokády Náhorního Karabachu(6);

–  s ohledem na usnesení Mezinárodního soudního dvora ze dne 22. února 2023 o uplatňování Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (Arménie v. Ázerbájdžán a Ázerbájdžán v. Arménie),

–  s ohledem na Dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Ázerbájdžánskou republikou na straně druhé(7), která byla uzavřena dne 22. dubna 1996,

–  s ohledem na doporučení Rady pro spolupráci EU-Ázerbájdžán č. 1/2018 ze dne 28. září 2018 k prioritám partnerství EU-Ázerbájdžán(8),

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2018 Radě, Komisi a místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku k jednání o komplexní dohodě mezi EU a Ázerbájdžánem(9),

–  s ohledem na své doporučení ze dne 15. listopadu 2017 k Východnímu partnerství před summitem konaným v listopadu 2017(10),

–  s ohledem na společné sdělení Komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 18. března 2020 nazvané „Politika Východního partnerství po roce 2020: Posilování odolnosti – Východní partnerství, které je přínosné pro všechny“ (JOIN(2020)0007),

–  s ohledem na zasedání Rady pro spolupráci EU-Ázerbájdžán ze dne 19. července 2022 a na společný pracovní dokument útvarů ze dne 14. července 2022 nazvaný „Zpráva o spolupráci s Ázerbájdžánem“ (SWD(2022)0197),

–  s ohledem na společné stanovisko Benátské komise a Generálního ředitelství pro lidská práva a právní stát (DGI) Rady Evropy k zákonu o sdělovacích prostředcích, které Benátská komise přijala na svém 131. plenárním zasedání ve dnech 17.–18. června 2022,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2022 o zahraničním vměšování do všech demokratických procesů v Evropské unii, včetně dezinformací(11),

–  s ohledem na prohlášení předsedy Evropské rady Charlese Michela ze dne 14. prosince 2021 a 6. dubna 2022 a na jeho tisková prohlášení ze dne 22. května 2022, 31. srpna 2022 v návaznosti na třístranné setkání s prezidentem Ilhamem Alijevem a premiérem Nikolem Pašinjanem, jakož i na prohlášení ze dne 6. října 2022 po čtyřstranném setkání prezidenta Alijeva, premiéra Pašinjana, prezidenta Macrona a předsedy Michela,

–  s ohledem na prohlášení vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, které vydal dne 19. listopadu 2020 jménem Evropské unie o Náhorním Karabachu,

–  s ohledem na zprávu komisařky pro lidská práva Rady Evropy v návaznosti na její návštěvu Ázerbájdžánu ve dnech 8.–12. července 2019(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2019 o Ázerbájdžánu, zejména o případu Mehmána Hüsejnova(13) a na další usnesení o Ázerbájdžánu, zejména ta, která se týkají situace v oblasti lidských práv a právního státu,

–  s ohledem na prozatímní usnesení Rady Evropy o výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, skupina Mammadli proti Ázerbájdžánu, ze dne 22. září 2022,

–  s ohledem na zprávu nezávislého vyšetřovacího orgánu o obviněních z korupce v Parlamentním shromáždění Rady Evropy ze dne 15. dubna 2018,

–  s ohledem na nařízení Mezinárodního soudního dvora o uplatňování Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (Arménie v. Ázerbájdžán) ze dne 7. prosince 2021,

–  s ohledem na zprávy Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti, která je orgánem Rady Evropy, zejména na monitorovací zprávu o Ázerbájdžánu z roku 2016;

–  s ohledem na zprávu Parlamentního shromáždění Rady Evropy nazvanou „Údajné porušování práv LGBTI osob v zemích jižního Kavkazu“(14),

–  s ohledem na stanovisko k Ázerbájdžánu, které dne 4. února 2019 zveřejnil Poradní výbor Rady Evropy k Rámcové úmluvě o ochraně národnostních menšin,

–  s ohledem na zprávy organizace Freedom House z roku 2022 s názvem „Freedom in World“ (Svoboda ve světě) a s názvem „Nations in Transit“ (Národy procházející změnou),

–  s ohledem na víceletý orientační program Komise pro Ázerbájdžán (2021–2027),

–  s ohledem na společný pracovní dokument útvarů ze dne 2. července 2021 nazvaný „Oživení, odolnost a reforma: priority Východního partnerství po roce 2020“ (SWD(2021)0186),

–  s ohledem na memorandum o porozumění o strategickém partnerství v oblasti energetiky podepsané mezi EU a Ázerbájdžánem dne 18. července 2022,

–  s ohledem na společné prohlášení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 8. června 2016 s názvem „Směrem ke strategii EU pro mezinárodní kulturní vztahy“ (JOIN(2016)0029),

–  s ohledem na pravidelné dvoustranné dialogy na vysoké úrovni o bezpečnosti, energetice a dopravě mezi EU a Ázerbájdžánem,

–  s ohledem na index Východního partnerství 2021,

–  s ohledem na hospodářský a investiční plán zveřejněný dne 2. července 2021,

–  s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A9-0037/2023),

A.  vzhledem k tomu, že již déle než tři desetiletí probíhající konflikt v Náhorním Karabachu, jakož i válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem vedly k desítkám tisíc obětí, obrovskému ničení, včetně kulturních a náboženských památek, a k vysídlení statisíců lidí;

B.  vzhledem k tomu, že mezi Ázerbájdžánem a Arménií pravidelně dochází k vojenským střetům s oběťmi na životech; vzhledem k tomu, že prohlášení o příměří ze dne 9. listopadu 2020, které bylo zavedeno po 44denní válce vedené Ázerbájdžánem v roce 2020, nebylo plně provedeno; vzhledem k tomu, že příměří bylo navíc několikrát porušeno, což vedlo ke stovkám obětí a okupaci arménského svrchovaného území na východě a jihovýchodě země ázerbájdžánskými jednotkami; vzhledem k tomu, že civilní doprava mezi Arménií a Náhorním Karabachem v Lačinském koridoru je od prosince 2022 zablokována, což má negativní dopad na dodávky potravin a dalšího základního zboží do regionu;

C.  vzhledem k tomu, že se po střetech v září 2022 objevila obvinění z toho, že řada arménských válečných zajatců byla vystavena fyzickému zneužívání a ponižování; vzhledem k tomu, že se objevila další obvinění týkající se případů mučení a jiného zneužívání arménských civilistů, včetně starších lidí, ázerbájdžánskými silami a také případu mimosoudní popravy na začátku roku 2021; vzhledem k tomu, že se objevila také obvinění z nejméně tuctu dalších mimosoudních poprav arménských vojáků a civilistů v roce 2020 a na začátku roku 2021;

D.  vzhledem k tomu, že ruské mírové síly rozmístěné v regionu nebyly ochotny a schopny zabránit dalším útokům z Ázerbájdžánu a jejich počet neustále klesá, zejména po zahájení ruské zločinné útočné války proti Ukrajině;

E.  vzhledem k tomu, že válečná agrese Ruska proti Ukrajině má důsledky pro jižní Kavkaz a dále komplikuje bezpečnostní situaci v tomto regionu;

F.  vzhledem k tomu, že EU je odhodlána aktivně podporovat bezpečnost, stabilitu, mír a prosperitu regionu jižního Kavkazu, který má silné hospodářské, politické a kulturní vazby s EU; vzhledem k tomu, že EU je připravena hrát aktivní úlohu spolehlivého obchodního partnera a nestranného prostředníka při jednání o trvalém mírovém urovnání mezi Arménií a Ázerbájdžánem, přičemž svou činnost zakládá na podpoře demokracie, právního státu a dodržování lidských práv;

G.  vzhledem k tomu, že EU podporuje mírové řešení všech nevyřešených regionálních konfliktů diplomatickými prostředky;

H.  vzhledem k tomu, že v Bruselu se konala setkání na vysoké úrovni mezi prezidentem Alijevem a premiérem Pašinjanem, zprostředkovaná předsedou Charlesem Michelem, která vyústila v přijetí závazků;

I.  vzhledem k tomu, že po čtyřstranném setkání prezidenta Alijeva, premiéra Pašinjana, prezidenta Macrona a předsedy Michela, které proběhlo dne 6. října 2022 v Praze, rozmístila EU dočasnou monitorovací kapacitu podél arménské strany mezinárodní hranice s Ázerbájdžánem s cílem monitorovat a analyzovat situaci v regionu a podávat o ní zprávy;

J.  vzhledem k tomu, že v březnu 2022 Ázerbájdžán navrhl pět základních zásad pro normalizaci vztahů mezi Ázerbájdžánem a Arménií, které zahrnovaly vzájemné uznání územní celistvosti, nedotknutelnosti hranic a politické nezávislosti, vzájemné potvrzení neexistence územních nároků vůči sobě navzájem, povinnost zdržet se vzájemného ohrožování národní bezpečnosti, vymezení a vyznačení státní hranice mezi Arménií a Ázerbájdžánem a otevření dopravních komunikací; vzhledem k tomu, že ačkoli Arménie vyjádřila předběžný souhlas s těmito zásadami, později reagovala dalšími zásadami, mezi něž patří bezpečnost a práva etnických Arménů v Náhorním Karabachu, určení konečného statusu regionu, návrat zadržovaných osob a obnovení komunikace;

K.  vzhledem k tomu, že udržitelná normalizace vztahů mezi Arménií a Ázerbájdžánem a základ pro trvalý a spravedlivý mír vyžadují, aby ustalo veškeré násilí, aby se řešily všechny základní příčiny konfliktu a aby byly plně uplatňovány dohody dosažené mezi oběma stranami s cílem zajistit rozvoj obou zemí; vzhledem k tomu, že tohoto cíle lze dosáhnout pouze tehdy, pokud orgány Arménie a Ázerbájdžánu zaručí mírové soužití, bezpečnost a dodržování práv menšin;

L.  vzhledem k tomu, že ozbrojené konflikty mezi Arménií a Ázerbájdžánem mají katastrofální dopad na kulturní, náboženské a historické dědictví celého regionu;

M.  vzhledem k tomu, že v nařízení Mezinárodního soudního dvora ze dne 7. prosince 2021 byla vznesena závažná obvinění týkající se zapojení ázerbájdžánských orgánů do ničení hřbitovů, kostelů a historických památek v Náhorním Karabachu; vzhledem k tomu, že podle tohoto nařízení je Arménie povinna přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zabránila podněcování a podpoře rasové nenávisti namířené proti osobám ázerbájdžánské národnosti nebo etnické příslušnosti;

N.  vzhledem k tomu, že výsledky Ázerbájdžánu v oblasti dodržování lidských práv a základních svobod jsou stále velmi negativní a je třeba je zlepšit, než EU dále prohloubí své politické a energetické partnerství s touto zemí;

O.  vzhledem k tomu, že se EU a Ázerbájdžán prostřednictvím dohody o partnerství a spolupráci z roku 1996 společně dohodly na obecné zásadě respektování demokracie, zásad mezinárodního práva a lidských práv; vzhledem k tomu, že se strany zavázaly spolupracovat při dodržování a podpoře lidských práv, zejména práv menšin;

P.  vzhledem k tomu, že v rozporu s ázerbájdžánskou ústavou, která zajišťuje svobodu pokojného shromažďování a sdružování, ázerbájdžánské orgány tyto svobody soustavně a silně omezují, čímž vytvářejí podmínky vedoucí k faktickému zákazu shromažďování; vzhledem k tomu, že v Ázerbájdžánu byl výrazně omezen prostor pro nezávislý aktivismus, kritickou žurnalistiku a politickou činnost opozice; vzhledem k tomu, že mnozí aktivisté, obránci lidských práv a novináři byli zatčeni a uvězněni na základě zákonů a předpisů, které omezují činnost nezávislých skupin;

Q.  vzhledem k tomu, že v Ázerbájdžánu stále neexistuje nezávislé soudnictví a že zasahování do práce a nezávislosti právníků je všudypřítomné; vzhledem k tomu, že špatné zacházení v policejní vazbě je naprosto běžné, údajně s cílem přimět k doznání, přičemž zadržovaným osobám je odepírán kontakt s rodinou a přístup k nezávislým právníkům nebo nezávislé lékařské péči; vzhledem k tomu, že orgány obvykle zamítají stížnosti na mučení a jiné špatné zacházení ve vazbě a tato praxe beztrestně pokračuje;

R.  vzhledem k tomu, že ázerbájdžánské orgány neustále omezují pluralitu sdělovacích prostředků a svobodu projevu; vzhledem k tomu, že političtí oponenti vlády, obránci lidských práv a novináři jsou terčem nenávistných projevů a politicky motivovaného násilí a jsou svévolně vězněni; vzhledem k tomu, že jejich případy nejsou dostatečně vyšetřovány; vzhledem k tomu, že v červenci 2021 bylo v rámci projektu pro podávání zpráv o organizované trestné činnosti a korupci uvedeno, že ázerbájdžánští novináři jsou terčem špionážního softwaru Pegasus společnosti NSO;

S.  vzhledem k tomu, že podle tzv. duhového indexu Mezinárodní asociace lesbických žen, gayů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů má Ázerbájdžán největší nedostatky v oblasti legislativy a politiky zaměřené na ochranu LGBTIQ osob, což ho řadí na poslední místo ze všech zemí Rady Evropy; vzhledem k tomu, že nenávistné projevy a trestné činy z nenávisti proti LGBTIQ osobám v Ázerbájdžánu přetrvávají a kvůli nedostatku důvěry v orgány prosazování práva a jejich nečinnosti zůstávají většinou nenahlášeny a bez postihu; vzhledem k tomu, že Parlamentní shromáždění Rady Evropy přijalo v roce 2022 usnesení o porušování práv LGBTI osob na jižním Kavkaze a zaslalo orgánům řadu žádostí o reformu právních předpisů s cílem tato porušování řešit;

T.  vzhledem k tomu, že Ázerbájdžán neplní svou povinnost náležité péče, pokud jde o prevenci, vyšetřování a trestání násilí páchaného na ženách a přijetí účinných právních opatření; vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí je v Ázerbájdžánu stále velmi rozšířené, ale málo hlášené; vzhledem k tomu, že počet femicid vzrostl a že vraždy žen často plánují předem rodinní příslušníci; vzhledem k tomu, že v oficiální reakci na vraždu žen nadále přetrvávají závažné nedostatky, včetně nedostatečné ochrany a možnosti pomoci pro přeživší;

U.  vzhledem k tomu, že obránkyně lidských práv jsou systematicky terčem útoků a čelí výhrůžkám, nátlaku, policejnímu bití, porušování jejich práva na soukromí a pomlouvačným kampaním, které jsou genderově specifické s cílem diskreditovat je a umlčet; vzhledem k tomu, že novinářky a další pracovnice sdělovacích prostředků čelí specifickému genderovému nebezpečí, včetně sexistických, misogynních a ponižujících urážek, výhrůžek, zastrašování, obtěžování a sexuálních útoků a násilí;

V.  vzhledem k tomu, že korupce je v Ázerbájdžánu všudypřítomná; vzhledem k tomu, že zpráva nezávislého vyšetřovacího orgánu o obviněních z korupce v rámci Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 15. dubna 2018 uvádí, že „řada bývalých poslanců Parlamentního shromáždění Rady Evropy ... jednala v rozporu s kodexem chování Parlamentního shromáždění“ a že „někteří současní a bývalí členové Parlamentního shromáždění se podíleli na korupční činnosti“ ve prospěch Ázerbájdžánu;

W.  vzhledem k tomu, že jižní Kavkaz zaujímá strategické místo na světovém trhu s energií a Ázerbájdžán je strategickým dodavatelem energie (zejména ropy a plynu) do EU; vzhledem k tomu, že jeho význam v této úloze roste, protože EU potřebuje diverzifikovat své dodávky energie;

X.  vzhledem k tomu, že EU podporuje užší hospodářskou integraci s Ázerbájdžánem prostřednictvím evropské politiky sousedství a iniciativy Východní partnerství; vzhledem k tomu, že EU je hlavním obchodním partnerem Ázerbájdžánu a podporuje přistoupení Ázerbájdžánu k WTO, jakož i diverzifikaci, digitalizaci a dekarbonizaci ázerbájdžánského hospodářství;

Y.  vzhledem k tomu, že je nezbytné zajistit propojení mezi Evropou a Asií, které umožní vyhnout se ruskému území; vzhledem k tomu, že Ázerbájdžán zaujímá strategickou polohu pro podporu euroasijského propojení; vzhledem k tomu, že EU má velký zájem na rozvoji účinných obchodních a energetických koridorů mezi Evropou a Asií, jak ukázala konference o propojení mezi EU a Střední Asií, která se konala dne 18. listopadu 2022 v Samarkandu;

Z.  vzhledem k tomu, že od roku 2017 probíhají jednání o nové dohodě o partnerství mezi EU a Ázerbájdžánem; vzhledem k tomu, že nová dohoda mezi EU a Ázerbájdžánem by měla sloužit zájmům EU v tomto regionu a prosazovat lidská práva, demokratické normy a zásady, růst a hospodářský rozvoj;

Řešení konfliktu a normalizace vztahů mezi Arménií a Ázerbájdžánem

1.  domnívá se, že ozbrojený konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach, který v průběhu let způsobil obrovské utrpení a zkázu, významně narušuje rozvoj a stabilitu celého jihokavkazského regionu a má dopad na širší evropskou stabilitu; je přesvědčen, že trvalého míru mezi Arménií a Ázerbájdžánem nelze dosáhnout vojenskými prostředky a hrozbou použití síly, ale na základě komplexního politického urovnání v souladu s mezinárodním právem, včetně zásad zakotvených v Chartě OSN, Helsinském závěrečném aktu OBSE z roku 1975, zejména třech zásad o nepoužití síly, územní celistvosti a sebeurčení, základních zásad Minské skupiny OBSE z roku 2009 a všech dohod dosažených mezi oběma stranami, včetně deklarace z Alma Aty z roku 1991; znovu potvrzuje, že má-li být komplexní mírová smlouva účinná, musí obsahovat ustanovení, která zaručí integritu arménského svrchovaného území, práva a bezpečnost arménského obyvatelstva žijícího v Náhorním Karabachu a dalších oblastech postižených konfliktem a rychlý a bezpečný návrat všech uprchlíků a vnitřně vysídlených osob do jejich domovů; vyzývá mezinárodní společenství, aby se nadále zabývalo tímto konfliktem, který se týká stability a bezpečnosti celého regionu;

2.  vítá četné kroky vedoucích představitelů Arménie a Ázerbájdžánu k překonání rozdílů a dosažení trvalého a vyváženého míru v regionu a oceňuje jejich stálé odhodlání pokračovat v probíhajících jednáních; v této souvislosti odsuzuje jednání ázerbájdžánských lídrů, kteří tomuto úsilí brání, zejména prostřednictvím explicitního vyhrožování dalšími útoky, častým narušováním hranic, územními nároky na tzv. Západní Ázerbájdžán a šířením nenávistných výroků proti arménskému obyvatelstvu, zejména ve školství; vyzývá vedoucí představitele Ázerbájdžánu, aby přestali takto jednat, a naléhá na obě strany, aby neztratily dynamiku, dohodly se na konkrétních krocích k pokroku a zajistily bezpečné, zajištěné a prosperující prostředí ve prospěch všech etnických skupin v regionu;

3.  důrazně odsuzuje poslední rozsáhlou vojenskou agresi Ázerbájdžánu v září 2022 proti četným cílům na svrchovaném území Arménie, která byla vážným porušením prohlášení o příměří z listopadu 2020 a byla v rozporu s dřívějšími závazky, včetně závazků přijatých v rámci rozhovorů zprostředkovaných EU; odsuzuje vojenské vpády přes nevymezenou hranici, k nimž dochází od května 2021; naléhavě žádá, aby se všechny síly vrátily do svých výchozích pozic; odsuzuje veškeré pokusy o narušení mírového procesu a naléhavě vyzývá všechny strany konfliktu, aby se zdržely dalšího používání síly; opakuje, že územní celistvost Arménie a Ázerbájdžánu musí plně respektovat všechny strany; zdůrazňuje, že EU je připravena se aktivněji zapojit do řešení vleklých konfliktů v regionu; je vážně znepokojen pokračující blokádou Lačinského koridoru; naléhavě vyzývá ázerbájdžánské orgány, aby zajistily volný a bezpečný pohyb podél tohoto koridoru, jak je stanoveno ve trojstranném prohlášení ze dne 9. listopadu 2020; upozorňuje na povinnosti Ázerbájdžánu vyplývající z usnesení Mezinárodního soudního dvora ze dne 22. února 2023, podle něhož musí Ázerbájdžán přijmout veškerá opatření, která má k dispozici, aby zajistil neomezený pohyb osob, vozidel a nákladu podél Lačinského koridoru oběma směry; vyzývá Arménii a Ázerbájdžán, aby veškeré obavy související s fungováním Lačinského koridoru řešily prostřednictvím dialogu a konzultací se všemi zúčastněnými stranami; vítá nedávné setkání mezi ázerbájdžánskou oficiální delegací a arménskými obyvateli Náhorního Karabachu za účelem projednání záležitostí, včetně otázek týkajících se znovuotevření Lačinského koridoru; vyzývá Radu, aby v případě, že nebude okamžitě proveden příkaz Mezinárodního soudního dvora ze dne 22. února 2023, uvalila cílené sankce na ázerbájdžánské vládní činitele;

4.  naléhavě vyzývá Arménii a Ázerbájdžán, aby v plném rozsahu a ve všech aspektech provedly trojstranné prohlášení o příměří ze dne 9. listopadu 2020; zdůrazňuje, že je třeba pokročit v jednáních o budoucí mírové smlouvě, řešit základní příčiny konfliktu a zdržet se jakýchkoli kroků, které by mohly vést k další eskalaci; trvá na tom, že je naléhavě nutné zdržet se jakékoli nepřátelské rétoriky nebo činů, které mohou být vnímány jako podněcování k nenávisti nebo přímému násilí nebo jako podpora beztrestnosti, nebo činů, které by mohly ohrozit úsilí o nastolení a prosazení atmosféry důvěry, usmíření, spolupráce a udržitelného míru, včetně mezilidských kontaktů; zdůrazňuje naléhavou potřebu zvýšit věrohodná opatření na budování důvěry s cílem čelit polarizaci, nedostatku důvěry a nenávistným projevům a jiné štvavé rétorice; je toho názoru, že důsledky těchto nepřátelských akcí a přítomnost ruských mírových sil mají rovněž vliv na politický vývoj v regionu; vyjadřuje znepokojení nad přítomností tzv. ruských mírových sil a jejich potenciálním dopadem na politický vývoj na jižním Kavkaze a budoucnost reformního programu v regionu;

5.  vítá závazek Ázerbájdžánu normalizovat vztahy s Arménií, včetně návrhu pěti zásad z března 2022, a vyzývá obě strany, aby nalezly schůdné řešení pro propojení regionu Nachičevan se zbytkem Ázerbájdžánu; připomíná závazek Arménie stáhnout své ozbrojené síly a zaručit bezpečnost dopravních spojení mezi západními oblastmi Ázerbájdžánské republiky a Nachičevanskou autonomní republikou, aby byl zajištěn volný pohyb občanů, vozidel a zboží v obou směrech; se znepokojením bere na vědomí nízkou míru přesnosti poskytovaných map nášlapných min; vyzývá Komisi, aby mobilizovala pomoc na humanitární odminovací operace v Náhorním Karabachu;

6.  vyzývá Arménii a Ázerbájdžán, aby dosáhly trvalého míru a usmíření tím, že vytvoří přechodný mechanismus spravedlnosti jako krok k budování důvěry směrem k uznání utrpení na obou stranách a aby usilovaly o usmíření na základě věcného posouzení událostí, ke kterým došlo během ozbrojeného konfliktu od roku 1988; doporučuje, aby EU tuto činnost podporovala a napomáhala jí ve spolupráci s dalšími orgány, jako je OSN, Rada Evropy, OBSE, Mezinárodní výbor Červeného kříže a další příslušné mezinárodní organizace;

7.  připomíná, že pasivní postoj EU během války v roce 2020 a bezprostředně po ní poskytl dalším regionálním aktérům, jako je Rusko, Írán a Turecko, příležitost nadále uplatňovat svůj vliv v regionu; připomíná, že aktivnější evropská preventivní diplomacie mohla takovému výsledku zabránit;

8.  zdůrazňuje, že od rozsáhlé ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 se situace v kavkazském regionu mění, protože důvěryhodnost a schopnost Ruska jako prostředníka a čestného zprostředkovatele byla poškozena; zdůrazňuje, že Rusko hraje v regionu nečestnou a škodlivou úlohu a nemá zájem na nalezení mírového řešení konfliktu o Náhorní Karabach, neboť jeho prodlužování poskytuje Moskvě důležitý prostředek tlaku na Arménii i Ázerbájdžán; varuje proto před jakýmikoli strategickými dohodami s Ruskem, které by mělo být od invaze na Ukrajinu považováno za mezinárodního vyvrhele;

9.  odsuzuje expanzionistickou a destabilizující úlohu Turecka na jižním Kavkaze, mimo jiné vysláním syrských žoldnéřů do boje na straně Ázerbájdžánu proti Arménii během druhé války v Náhorním Karabachu v roce 2020; domnívá se, že má-li Turecko hrát v regionu konstruktivní úlohu, mělo by přehodnotit svou bezpodmínečnou podporu Ázerbájdžánu a podniknout konkrétní kroky k normalizaci vztahů s Arménií;

10.  důrazně proto podporuje iniciativu předsedy Charlese Michela organizovat dvoustranná setkání vedoucích představitelů Arménie a Ázerbájdžánu a být na nich prostředníkem a podporuje práci zvláštního zástupce EU pro jižní Kavkaz a krizi v Gruzii na místě;

11.  vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby zintenzivnili úsilí o oživení mírového řešení tohoto konfliktu a účinně k němu přispěli, mimo jiné podporou stabilizace, obnovy po skončení konfliktu, rekonstrukce a opatření k budování důvěry;

12.  naléhavě vyzývá vlády obou zemí, aby se plně zapojily do vypracování komplexní a vzájemně přijatelné mírové smlouvy, která by měla řešit práva a bezpečnost všech obyvatel Náhorního Karabachu, návrat vnitřně vysídlených osob a uprchlíků a ochranu kulturního, náboženského a historického dědictví; vítá v tomto ohledu setkání ministrů zahraničních věcí obou zemí, která se uskutečnila dne 30. září 2022 v Ženevě a 8. listopadu 2022 ve Washingtonu, D.C.; zdůrazňuje, že by mělo být nalezeno schůdné právní řešení týkající se práv a bezpečnosti obyvatel Náhorního Karabachu s cílem zajistit trvalé urovnání konfliktu;

13.  vyzývá Ázerbájdžán, aby zajistil bezpečnost a dodržování práv všech menšin v regionu Náhorního Karabachu, neboť se jedná o základní předpoklad pro vytvoření podmínek vedoucích k poválečné obnově a skutečnému usmíření;

14.  vítá zřízení ázerbájdžánských a arménských komisí pro vymezení hranic a bere na vědomí pokrok, jehož bylo v procesu vymezování hranic dosaženo; zdůrazňuje, že je důležité pořádat schůze těchto hraničních komisí pravidelněji s cílem řešit všechny otázky týkající se hranic, zlepšit bezpečnostní situaci a dosáhnout pokroku při vymezování hranic; požaduje, aby na mezinárodní úrovni procesu vyznačování hranic napomohla EU v zájmu zajištění důvěryhodnosti, spravedlnosti a udržitelnosti;

15.  vítá práci monitorovací kapacity EU v Arménii, která dokončila svou činnost dne 19. prosince 2022; vítá, že dne 20. února 2023 došlo k rozmístění civilní mise EU v Arménii v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky na arménské straně mezinárodní hranice s Ázerbájdžánem, jejímž cílem je přispět ke stabilitě v pohraničních oblastech Arménie, budovat a podporovat důvěru, posílit odolnost a navázat dialog mezi oběma stranami; vítá ochotu Arménie podpořit misi na svém území a vyzývá Ázerbájdžán, aby umožnil přítomnost pozorovatelů EU i na své straně hranice;

16.  vítá humanitární pomoc, kterou EU poskytuje obyvatelstvu postiženému konfliktem v Náhorním Karabachu a jeho okolí, a její vedoucí úlohu při poskytování pomoci při humanitárních odminovacích operacích v oblastech zasažených konfliktem; vyzývá Komisi, aby pro odminování zajistila dodatečné financování a pomoc, včetně vybavení, odborné přípravy a osvěty o rizicích; vyzývá k další spolupráci při odminování s odborníky z členských států EU a nevládních organizací; vyzývá Arménii, aby poskytla přesné mapy umístění nášlapných min v dříve okupovaných oblastech Ázerbájdžánu;

17.  vyzývá Komisi, aby zvýšila pomoc EU lidem v nouzi, včetně v Náhorním Karabachu, usnadnila provádění ambicióznějších opatření na budování důvěry, podporovala mezináboženský a mezietnický dialog, chránila práva menšin a posilovala osobní kontakty mezi občany na obou stranách hranice s cílem položit základy pro udržitelné a mírové soužití; vyzývá k nalezení oboustranně přijatelných řešení pro bezpečný návrat vysídlených osob;

18.  požaduje, aby byl do Náhorního Karabachu umožněn přístup mezinárodním humanitárním organizacím, zejména Organizaci spojených národů, a připomíná, že v současné době má do regionu povolen přístup pouze Mezinárodní výbor Červeného kříže, což nestačí k přesnému posouzení podmínek a potřeb tamních obyvatel;

19.  je nadále znepokojen osudem arménských vojenských i civilních vězňů zajatých během konfliktu a po něm a stále zadržovaných Ázerbájdžánem, a vítá propuštění některých z nich; připomíná, že Arménie a Ázerbájdžán jsou stranami Ženevské úmluvy (III), která se týká zacházení s válečnými zajatci a v níž se uvádí, že s válečnými zajatci musí být vždy zacházeno humánně a musejí být propuštěni a repatriováni neprodleně po skončení aktivních nepřátelských akcí; vyzývá všechny strany, aby vyjasnily osud zmizelých osob a místo, kde se osoby nacházejí, a aby s těly mrtvých zacházely důstojně; vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech zbývajících zadržovaných, včetně těch, kteří byli zajati během nedávných vojenských konfrontací, a k tomu, aby s nimi bylo zacházeno v souladu s mezinárodním humanitárním právem;

20.  je zděšen záběry zachycujícími mučení, mrzačení a zabití příslušnice arménské armády a neozbrojených arménských válečných zajatců ázerbájdžánskými ozbrojenými silami a odsuzuje jejich veřejné šíření; žádá úplné a nezávislé vyšetření těchto videonahrávek s cílem identifikovat odpovědné osoby a pohnat je za jejich činy k odpovědnosti; odsuzuje všechny případy mučení a násilného zmizení, včetně případů, kdy k nim došlo v ozbrojeném konfliktu, a rovněž špatné zacházení s těly obětí a jejich znesvěcování; zdůrazňuje, že tyto činy jsou v rozporu s Ženevskými úmluvami, které Ázerbájdžán ratifikoval, a mohou představovat válečné zločiny;

21.  vyjadřuje politování nad otevřením tzv. Parku vojenských trofejí v Baku, který byl slavnostně otevřen dne 12. dubna 2021, neboť tento park podkopává budování vzájemné důvěry mezi Arménií a Ázerbájdžánem; bere na vědomí rozhodnutí o odstranění dehumanizujících voskových figurín a přileb z tzv. Parku vojenských trofejí po mezinárodních protestech a žalobě, kterou Arménie podala u Mezinárodního soudního dvora;

22.  trvá na tom, že na oba státy se vztahují mezinárodní závazky, že povedou nezávislá, rychlá, veřejná a účinná vyšetřování a že budou stíhat veškerá věrohodná obvinění ze závažného porušení Ženevských úmluv a mezinárodního práva a z válečných zločinů, aby se zajistilo potrestání odpovědných osob a odškodnění pro oběti;

23.  odsuzuje ničení arménského a ázerbájdžánského kulturního, náboženského a historického dědictví, k němuž dochází od počátku konfliktu v Náhorním Karabachu; požaduje, aby se Ázerbájdžán a Arménie zdržely dalšího ničení a pozměňování dědictví a aby zaručily, že občanům nebude v tomto ohledu bráněno uplatňovat svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení; naléhavě vyzývá obě země, aby se skutečně zavázaly k zachování, ochraně a podpoře této bohaté rozmanitosti bez ohledu na její původ, aniž by si ji přisvojovaly nebo nesprávně kategorizovaly; vyzývá k odpovědnosti za všechny zločiny ničení a pozměňování a k zachování a obnově poškozených lokalit v souladu s normami a pokyny UNESCO a k většímu zapojení mezinárodního společenství do ochrany kulturního, náboženského a historického dědictví v regionu; vyzývá Arménii a Ázerbájdžán, aby bezodkladně povolily a umožnily působení mise UNESCO na svém území bez kladení podmínek;

24.  v této souvislosti zdůrazňuje závazky Ázerbájdžánu a Arménie vyplývající z rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora ze dne 7. prosince 2021 o uplatňování naléhavých opatření, která vyžadují, aby Ázerbájdžán bránil činům vandalismu a znesvěcení, které mají dopad na arménské kulturní dědictví, mimo jiné včetně kostelů a jiných míst bohoslužeb, památek, význačných míst, hřbitovů a artefaktů, a aby tyto činy trestal; trvá na tom, aby Ázerbájdžán a Arménie plně dodržovaly Úmluvu UNESCO o ochraně kulturních statků v případě ozbrojeného konfliktu z roku 1954, obecně označovanou jako Haagská úmluva z roku 1954, v níž se požaduje, aby se strany konfliktu zdržely všech nepřátelských činů namířených proti kulturním statkům;

25.  vybízí k prohloubení dvoustranných kontaktů mezi politickými orgány Arménie a Ázerbájdžánu, jakož i k iniciativám podporujícím osobní kontakty lidí mezi oběma zeměmi, zejména na úrovni občanské společnosti, univerzit, mládežnických organizací a nevládních organizací; zdůrazňuje, že je třeba vést konzultace a spolupracovat s občanskou společností a obránci lidských práv, zejména v otázkách řešení konfliktů, budování míru, usmíření a humanitární pomoci, a upozorňuje na význam udržitelného financování a svobody těchto organizací pro výkon jejich činnosti bez omezení; vyzývá proto Komisi, aby podporovala organizace občanské společnosti v Arménii a Ázerbájdžánu, které skutečně přispívají k usmíření;

26.  zdůrazňuje, že konflikt má dopad zejména na ženy a marginalizované skupiny, včetně nárůstu domácího násilí po nedávné válce, a upozorňuje na vyloučení žen z oficiálního mírového procesu; vyzývá ázerbajdžánskou vládu a mezinárodní mediátory, aby odstranili překážky bránící účasti žen ve všech oblastech a aby do všech konzultací systematicky zapojovali odbornice a obránkyně lidských práv;

27.  připomíná, že evropská politika sousedství zdůrazňuje potřebu posilovat vztahy mezi sousedy a podporovat regionální spolupráci;

Lidská práva a základní svobody

28.  připomíná, že dohoda o partnerství a spolupráci mezi EU a Ázerbájdžánem z roku 1996 je založena na respektování demokracie a zásad mezinárodního práva a lidských práv a že tyto zásady nejsou v Ázerbájdžánu systematicky dodržovány; zdůrazňuje, že vnější činnost EU, včetně jejích dohod se zeměmi mimo EU, by měla být založena na základních hodnotách EU, zejména na dodržování demokracie, právního státu a lidských práv; zdůrazňuje, že jakoukoli další spolupráci mezi EU a Ázerbájdžánem je třeba podmínit účinným a hmatatelným pokrokem země směrem k dodržování mezinárodních norem a mezinárodních závazků, zejména těch, které se týkají demokracie, lidských práv, právního státu a základních svobod, především svobody projevu a sdružování, řádné správy věcí veřejných, práv menšin, svobody sdělovacích prostředků a genderové rovnosti;

29.  bere na vědomí multikulturní a multináboženský charakter Ázerbájdžánu, a vyzývá proto ázerbájdžánské orgány, aby zvýšily své úsilí o zajištění nediskriminačního zacházení s národnostními menšinami a aby aktivně vyšetřovaly a odsuzovaly trestné činy motivované nenávistí z náboženských, genderových nebo etnických důvodů; vyzývá ázerbájdžánské orgány, aby zajistily, že všechny menšinové skupiny budou vzdělávány ve svých národních jazycích a budou mít rovné příležitosti a přiměřené zastoupení v politickém a kulturním životě, ve veřejných sdělovacích prostředcích a ve správě; vyzývá Ázerbájdžán, aby chránil a podporoval hmotné a nehmotné kulturní dědictví, jazyky a tradice svých národnostních menšin;

30.  zdůrazňuje, že v závěrečných poznámkách k desáté až dvanácté zprávě Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace ze dne 30. srpna 2022 o Ázerbájdžánu bylo vyjádřeno znepokojení nad podněcováním k rasové nenávisti a šířením rasistických stereotypů vůči osobám arménské národnosti nebo etnické příslušnosti, včetně na internetu a sociálních sítích, jakož i ze strany veřejných činitelů a vládních úředníků, a nad nedostatkem podrobných informací o vyšetřování, stíhání, odsouzeních a trestech za takové činy;

31.  vyzývá ázerbájdžánskou vládu a orgány, aby urychleně začaly dodržovat základní svobody a lidská práva a zdržely se jakéhokoli neoprávněného uplatňování trestního práva s cílem tato práva a svobody omezit; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že porušování základních lidských práv v Ázerbájdžánu je systematické a rozsáhlé a zasahuje práva občanů na svobodu a bezpečnost;

32.  vyjadřuje hluboké politování nad současným stavem svobody sdělovacích prostředků v Ázerbájdžánu; vyjadřuje znepokojení nad novým zákonem o sdělovacích prostředcích přijatým v prosinci 2021, který fakticky zakazuje všechny formy nezávislé žurnalistiky a práci ázerbájdžánských novinářů v exilu; zdůrazňuje zásadní význam svobody projevu a svobody sdělovacích prostředků v demokratických společnostech; vyzývá Ázerbájdžán, aby zvýšil své úsilí o vytvoření nezávislého a pluralitního mediálního prostředí v souladu s doporučeními obsaženými ve stanovisku Benátské komise ze dne 17.–18. června 2022; naléhavě vyzývá Ázerbájdžán, aby přestal pronásledovat bloggery, redaktory, novináře a mediální organizace, kteří jsou pravidelně zadržováni nebo vězněni na základě různých obvinění, a aby jim zajistil bezpečné pracovní prostředí; vyzývá Ázerbájdžán, aby propustil všechny novináře a bloggery, kteří jsou v současné době zadržováni na základě svých vyjádřených názorů;

33.  vyzývá ázerbájdžánskou vládu, aby dekriminalizovala pomluvu a provedla doporučení Výboru ministrů Rady Evropy o ochraně žurnalistiky a bezpečnosti novinářů a dalších mediálních subjektů;

34.  odsuzuje cenzuru přístupu k informacím v Ázerbájdžánu a vyzývá orgány, aby zlepšily přístup k internetu a komunikačnímu pokrytí; vyzývá ázerbájdžánské orgány, aby uvedly právní předpisy a postupy ovlivňující svobodu internetu do souladu s evropskými normami;

35.  doporučuje, aby ESVČ, Komise a členské státy zvýšily svou podporu občanské společnosti a obráncům lidských práv a prohloubily spolupráci s nimi, zejména pokud jde o omezení jejich činnosti; vyzývá ázerbájdžánskou vládu, aby navázala pravidelný a důkladný politický dialog s občanskou společností s cílem podpořit ambiciózní a široce sdílené reformy, jejichž smyslem je učinit instituce demokratičtějšími a nezávislejšími, prosazovat lidská práva a svobodu sdělovacích prostředků a vytvořit regulační prostředí, v němž může občanská společnost působit bez nepatřičných zásahů;

36.  důrazně odsuzuje pronásledování a represe, a to jak doma, tak v zahraničí, vůči politickým aktivistům, novinářům, studentům, obráncům lidských práv a zástupcům organizací občanské společnosti, včetně těch, kteří byli zatčeni za veřejné výzvy k míru během střetů v září 2022, prostřednictvím zastrašování zatýkání, mučení, zadržování, pomlouvačných kampaní, únosů, zákazu cestování bez informování cílových osob a bez soudních řízení; naléhavě vyzývá Ázerbájdžán, aby s těmito praktikami přestal a propustil všechny politické vězně a vězně svědomí, kteří jsou v současné době zadržováni; s politováním konstatuje, že Ázerbájdžán nedodržuje v plné míře rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva; vyzývá Ázerbájdžán, aby tato rozhodnutí v plném rozsahu provedl a řešil nevyřízené případy; naléhavě vyzývá Ázerbájdžán, aby nadále přijímal veškerá nezbytná opatření k zabránění politicky motivovanému svévolnému uplatňování právních předpisů; opakuje svůj postoj, že propuštění všech politických vězňů je nezbytnou podmínkou pro uzavření nové dohody o partnerství mezi EU a Ázerbájdžánem;

37.  vyzývá Radu, aby přezkoumala možnost uvalení cílených individuálních sankcí v rámci globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv na ázerbájdžánské představitele, kteří se dopustili závažného porušování lidských práv, jako jsou příslušníci donucovacích orgánů, zejména s ohledem na značně rozšířené policejní násilí vůči politickým aktivistům, obráncům lidských práv a novinářům;

38.  vyzývá delegaci EU a zastoupení členských států v Ázerbájdžánu, aby zvýšily svou podporu práci obránců lidských práv a případně usnadnily vydávání mimořádných víz a poskytly dočasné útočiště v členských státech; naléhavě vyzývá Ázerbájdžán, aby ratifikoval Mezinárodní úmluvu Organizace spojených národů na ochranu všech osob před nuceným zmizením,

39.  důrazně odsuzuje zastrašování, vyhrožování smrtí a pokusy o atentát namířené proti odpůrcům ázerbájdžánské vlády, a to i v evropských zemích, a proti ázerbájdžánským občanům, kterým členské státy poskytly politický azyl, jako je Mahammad Mirzali ve Francii; zdůrazňuje, že pro členské státy je zabránění jakémukoli aktu odvety na jejich území záležitostí demokracie, lidských práv, bezpečnosti a svrchovanosti; trvá na tom, aby Europol tuto záležitost bedlivě sledoval;

40.  trvá na tom, aby Ázerbájdžán zajistil právo na pokojné shromažďování, a vyzývá Ázerbájdžán, aby přestal bránit pochodu u příležitosti Mezinárodního dne žen;

41.  zdůrazňuje význam genderové rovnosti a zastoupení žen na všech úrovních společenského a politického života; vyzývá ázerbájdžánskou vládu, aby ratifikovala Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, přijala národní akční plán k rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti, provedla strategii Rozvojového programu OSN pro rovnost žen a mužů na období 2022–2025 a přijala a prováděla politiky boje proti domácímu násilí a genderově podmíněnému násilí; důrazně trvá na tom, aby ázerbájdžánské orgány rychle, nestranně a účinně vyšetřily každý hlášený případ násilí, diskriminace a obtěžování žen a bojovaly proti beztrestnosti; vyzývá ázerbájdžánské orgány, aby zastavily systematické pronásledování obránkyň lidských práv, novinářek a dalších žen působících ve sdělovacích prostředcích a aby zastavily sexistické pomlouvačné kampaně, zadržování, svévolné a nezákonné zasahování do soukromí, korespondence a další soukromé komunikace;

42.  připomíná, že postoj Parlamentu je jasný, pokud jde o nediskriminaci LGBTIQ osob, jejich ochranu před diskriminací v právních předpisech a praxi a stíhání všech případů zneužívání, nenávistných verbálních projevů a fyzického násilí páchaného na těchto osobách; naléhavě proto vyzývá ázerbájdžánské orgány, aby přijaly antidiskriminační právní předpisy, jimiž by mezi zakázané důvody diskriminace přidaly sexuální orientaci, genderovou identitu a vyjádření a pohlavní znaky; naléhavě vyzývá Ázerbájdžán, aby přijal občanskoprávní, správní nebo trestní postupy na ochranu lidí před nenávistnými verbálními projevy a trestnými činy z nenávisti; vyzývá ázerbájdžánské orgány, aby reformovaly trestněprávní předpisy přidáním výše uvedených důvodů jako přitěžujících okolností a aby bojovaly proti násilí vůči LGBTIQ osobám; opakuje výzvu Parlamentního shromáždění Rady Evropy adresovanou ázerbájdžánským orgánům, aby vyšetřily případy neoprávněného zatýkání LGBTIQ osob a zabránily policejnímu násilí vůči těmto osobám a bojovaly proti němu;

43.  odsuzuje dezinformace šířící se z Ázerbájdžánu a namířené proti Západu, zejména po zahájení ruské útočné války proti Ukrajině; konstatuje, že narativy používané proti Západu jsou okopírovány z ruské propagandy, včetně útoků na práva LGBTIQ osob a údajného ohrožení tradičních hodnot;

44.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že Ázerbájdžán nedokázal plně provést Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin, kterou ratifikoval, což je porušením závazku země chránit práva etnických menšin, jako jsou Lezgové, Talyšové, Arméni, Kurdové a další;

45.  vyzývá Ázerbájdžán, aby odstranil současná omezení, zmírnil administrativní zátěž pro nevládní organizace a změnil restriktivní právní předpisy týkající se registrace, činnosti a financování nevládních organizací; vyzývá Ázerbájdžán, aby rovněž odstranil omezení pro náboženské komunity, zejména pokud jde o jejich registraci a financování; vyzývá Ázerbájdžán, aby odstranil současná legislativní omezení pro dárcovské instituce a mezinárodní organizace podporující činnost občanské společnosti; vyzývá Komisi, aby zvýšila své úsilí v Ázerbájdžánu o zrušení omezení aktivit občanské společnosti, podpořila přijetí nových zákonů a zajistila větší zapojení nezávislých nevládních organizací do projektů financovaných EU a do monitorování provádění dohody o partnerství a spolupráci;

46.  je hluboce znepokojen tím, že návrh zákona o politických stranách může ještě více omezit svobodu sdružování Ázerbájdžánců tím, že ztíží registraci politických stran; naléhavě vyzývá Ázerbájdžán, aby reformoval svůj volební právní rámec tak, aby byl v souladu s mezinárodními normami a závazky, zaručil ústavně chráněná práva a svobody a řešil dosud neprovedená doporučení Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva a Benátské komise; požaduje uspořádání voleb v souladu s mezinárodními normami a při respektování závazků Ázerbájdžánu jakožto účastnického státu OBSE;

Řádná správa věcí veřejných, spravedlnost, právní stát a boj proti korupci

47.  vyjadřuje znepokojení nad přetrvávajícím nedostatkem nezávislosti, nestrannosti a účinnosti soudnictví a také nad transparentností jeho rozhodování a nad systémovými procesními nedostatky; naléhavě vyzývá Ázerbájdžán, aby reformoval soudnictví a státní zastupitelství s cílem zajistit naprostou nezávislost soudnictví, včetně Soudní a právní rady, do níž nesmí zasahovat donucovací orgány, aby se zvýšila důvěra občanů v soudní systém; dále naléhavě vyzývá Ázerbájdžán, aby přestal omezovat přístup do advokátní komory pro právníky hájící případy lidských práv a aby přestal používat disciplinární řízení jako prostředek k vyvíjení tlaku na tyto právníky; naléhavě vyzývá orgány, aby uvedly kodex chování do souladu s mezinárodními normami v oblasti svobody projevu; vyzývá Ázerbájdžán, aby zajistil a prosadil právo na právní služby poskytované nezávislými právníky; bere na vědomí opatření přijatá k posílení nezávislosti soudnictví v souladu s prezidentským dekretem ze dne 3. dubna 2019 s názvem „O prohlubování reforem v soudním a právním systému“, včetně legislativních a správních opatření zavedených za účelem zajištění nezávislosti soudnictví a soudců; vybízí Ázerbájdžán, aby pokračoval ve svém úsilí o provádění příslušných doporučení Skupiny států proti korupci (GRECO) v souvislosti s posilováním nezávislosti soudnictví;

48.  vyjadřuje politování nad omezeným pokrokem Ázerbájdžánu v oblasti předcházení korupci a boje proti ní; bere na vědomí přijetí komplexního národního akčního plánu na posílení boje proti korupci, jehož cílem je upevnit a posílit protikorupční úsilí orgánů; vyzývá Ázerbájdžán, aby řešil nedostatečně účinný systém majetkových přiznání pro poslance, soudce a státní zástupce s cílem posílit úlohu soudnictví v rámci Soudní a právní rady a odstranit přílišný vliv vlády na státní zastupitelství; vyjadřuje politování nad tím, že Ázerbájdžán nemá transparentní systém veřejných financí, včetně zadávání veřejných zakázek a výběrových řízení;

49.  odsuzuje aktivity ázerbájdžánské elity v několika mezinárodních organizacích, jejichž cílem je oslabit mezinárodní kritiku režimu, zejména v oblasti lidských práv, jak dokládá případ některých současných a bývalých členů Parlamentního shromáždění Rady Evropy, kteří „se podíleli na činnosti korupčního charakteru“ ve prospěch Ázerbájdžánu;

Bezpečnostní a geopolitické výzvy

50.  vítá skutečnost, že Ázerbájdžán oficiálně vyjádřil podporu nezávislosti, svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny, jakož i humanitární pomoc poskytovanou Ukrajině během probíhající války; je však velmi znepokojen prohlášením o spojenectví mezi Ázerbájdžánskou republikou a Ruskou federací, které bylo podepsáno v únoru 2022 v Moskvě; bere dále na vědomí nedostatečnou podporu Ázerbájdžánu pro rezoluce, o nichž se hlasovalo na Valném shromáždění OSN o ruské útočné válce proti Ukrajině, a naléhavě vyzývá Ázerbájdžán, aby zajistil, že sankce proti Rusku nebudou obcházeny;

51.  vyjadřuje znepokojení nad destabilizačními a teroristickými akcemi na jižním Kavkaze; důrazně odsuzuje veškeré teroristické činy; vítá bezpečnostní spolupráci mezi EU, jejími členskými státy a Ázerbájdžánem a plně podporuje další prohlubování spolupráce v boji proti terorismu; vyzývá zejména k užší spolupráci v boji proti terorismu a radikalizaci a islamistickému extremismu;

52.  odsuzuje nezákonné a masivní používání sledovacího softwaru Pegasus společnosti NSO Group a represivních postupů kybernetické bezpečnosti ze strany Ázerbájdžánu proti novinářům, bloggerům, obráncům lidských práv, právníkům a politikům a vyzývá ázerbájdžánské orgány, aby se zdržely jejich používání; dále znovu naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala seznam nezákonného sledovacího softwaru a aby tento seznam průběžně aktualizovala; vyzývá EU a členské státy, aby tento seznam používaly k zajišťování náležité péče v oblasti lidských práv a k řádnému prověřování vývozu evropských technologií pro sledování a technické pomoci a dovozu do členských států, který představuje jasné riziko z hlediska právního státu; opakuje svou výzvu k vytvoření občanské laboratoře EU, která by zahrnovala novináře, odborníky na oblast lidských práv a odborníky na reverzní inženýrství v oblasti malwaru, v níž by se pracovalo na zjišťování a odhalování protizákonného používání softwaru k nezákonnému sledování;

53.  připomíná důležitou koordinační úlohu Ázerbájdžánu v mnohostranných organizacích v souvislosti s bojem proti pandemii COVID-19;

54.  důrazně odsuzuje vojenská cvičení Íránu podél ázerbájdžánsko-íránské hranice založená na agresivních scénářích; vyzývá Íránskou islámskou republiku, aby zastavila veškeré provokace a respektovala územní celistvost a svrchovanost Ázerbájdžánu;

Energetika, obchod, životní prostředí, hospodářská spolupráce a propojení

55.  bere na vědomí dokončení jižního koridoru pro přepravu plynu mezi Ázerbájdžánem a Evropou a první dodávku plynu v prosinci 2020; uznává strategickou úlohu Ázerbájdžánu jakožto dodavatele energie z fosilních paliv do EU a vítá jeho ochotu přispět ještě více k cílům EU, pokud jde o bezpečnost a diverzifikaci dodávek energie a klimatickou neutralitu, jak je stanoveno v Zelené dohodě pro Evropu; vyjadřuje politování nad tím, že ambici Ázerbájdžánu stát se strategickým partnerem v oblasti energetiky neodpovídá jeho úsilí o demokratické reformy a dodržování základních svobod a lidských práv; vyzývá Komisi, aby podporovala zahraniční investice mezinárodních partnerů zaměřené na zvýšení propojení mezi EU a Ázerbájdžánem; žádá Komisi, aby zaručila, že za žádným dovozem plynu ze zemí mimo EU se nebude skrývat ruský plyn, na jehož dovoz jsou uvaleny sankce; vyzývá Ázerbájdžán, aby provedl reformy v souladu s mezinárodními závazky země;

56.  bere na vědomí nové memorandum o porozumění mezi EU a Ázerbájdžánem o strategickém partnerství v oblasti energetiky, které dne 18. července 2022 podepsali v Baku prezident Alijev a předsedkyně Komise von der Leyenová a které pokládá základy pro budoucí spolupráci v oblasti zelené energie a zahrnuje závazek zdvojnásobit kapacitu jižního koridoru pro přepravu plynu tak, aby do roku 2027 bylo EU dodáno nejméně 20 miliard metrů krychlových plynu ročně; vyjadřuje však politování nad tím, že se memorandum zaměřuje pouze na spolupráci v oblasti energetiky bez jakýchkoli podmínek; vítá účast Ázerbájdžánu na programu EU4Energy a naléhavě jej vyzývá, aby dosáhl většího pokroku v oblasti energetické účinnosti;

57.  zdůrazňuje potenciál Ázerbájdžánu jako výrobce a budoucího vývozce energie z obnovitelných zdrojů, zejména pobřežní větrné energie a zeleného vodíku, a vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily spolupráci mezi EU a Ázerbájdžánem v této oblasti a podpořily úsilí Ázerbájdžánu přeměnit se z dodavatele ropy a zemního plynu na partnera EU v oblasti obnovitelné energie; zdůrazňuje, že používání fosilních paliv jen zhorší současnou klimatickou krizi, v níž žijeme; zdůrazňuje, že by EU měla investovat do energie z obnovitelných zdrojů, aby splnila svůj závazek v oblasti klimatu; vyzývá ázerbájdžánské orgány, aby podnikly zásadní kroky k urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů energie a ke zvýšení energetické účinnosti;

58.  vyzývá Ázerbájdžán, aby se ještě více zapojil do boje proti změně klimatu a do ochrany životního prostředí; vybízí Ázerbájdžán, aby své cíle v oblasti snižování emisí v rámci svého vnitrostátně stanoveného příspěvku zvýšil a aby se vážně zavázal ke snižování emisí;

59.  bere na vědomí pokrok, jehož bylo dosaženo při jednáních o nové komplexní dvoustranné dohodě mezi EU a Ázerbájdžánem, a vyzývá jednající strany, aby v nové dohodě zvážily posílenou spolupráci mimo odvětví energetiky; trvá na tom, že prioritou musí být lidská práva, právní stát, demokracie a řádná správa věcí veřejných; vybízí k posílení meziparlamentní spolupráce mezi EU a Ázerbájdžánem se širokou agendou otázek společného zájmu; zdůrazňuje, že řádná správa věcí veřejných a dodržování mezinárodního práva a norem mají pro dosažení dlouhodobého míru se sousedy Ázerbájdžánu a v širším regionu zásadní význam;

60.  vítá významné obchodní toky mezi EU a Ázerbájdžánem a vysokou úroveň investic EU v Ázerbájdžánu; zdůrazňuje, že hospodářský a investiční plán pro Východní partnerství by mohl mobilizovat až 2 miliardy EUR dodatečných investic do budování dynamického a odolného hospodářství, které přinese hmatatelné výhody ázerbájdžánskému obyvatelstvu a podpoří ekologickou a digitální transformaci země; vyzývá EU, aby nadále podporovala regionální rozvoj v Ázerbájdžánu, včetně rozvoje venkova, zemědělství a zajišťování potravin, a vítá stěžejní iniciativy zaměřené na podporu hospodářské udržitelnosti a odolnosti Ázerbájdžánu; bere na vědomí potenciál budoucí spolupráce s evropskými společnostmi a investory v souvislosti s projekty obnovy a rekonstrukce v Ázerbájdžánu;

61.  vyjadřuje politování nad tím, že Ázerbájdžán dosáhl minimálního pokroku v úsilí o odstranění nejhorších forem dětské práce, sexuálního vykořisťování a nuceného žebrání;

62.  konstatuje, že odblokování regionálních dopravních a komunikačních spojení přinese významnou příležitost pro sociálně-ekonomický rozvoj na jižním Kavkaze; zdůrazňuje, že je třeba tak učinit při plném respektování svrchovanosti všech zemí v regionu a na základě zásady reciprocity; zdůrazňuje, že v rámci třístranného prohlášení o příměří z listopadu 2020 se Arménie a Ázerbájdžán dohodly na odblokování spojení mezi západními regiony Ázerbájdžánské republiky a Nachičevanskou autonomní republikou a na zajištění spojení mezi Arménií a Náhorním Karabachem;

63.  vítá iniciativu na vytvoření nové regionální platformy Ázerbájdžán– Gruzie–Arménie a vyzývá EU, aby podporovala regionální spolupráci s cílem posílit mír, bezpečnost a prosperitu v regionu;

64.  uznává strategickou zeměpisnou polohu Ázerbájdžánu jako potenciální brány mezi Evropou a Střední Asií a dalšími regiony v rámci tzv. středního koridoru, který bude vyžadovat investice a finanční prostředky EU, aby se stal plně funkčním; zdůrazňuje, že tzv. střední koridor by mohl hrát důležitou úlohu při hledání alternativ k obchodním trasám přes Rusko;

65.  naléhavě proto vyzývá EU, aby podporovala Ázerbájdžán a jeho sousední země v úsilí o vytvoření spojení přes Kaspické moře a Kavkaz a aby udržovala úzké kontakty s Ázerbájdžánem a se zeměmi Střední Asie s cílem rozvíjet projekty propojení mezi Evropou, jižním Kavkazem a Střední Asií; žádá, aby bylo dosaženo přesvědčivého pokroku, pokud jde o studii výstavby transkaspického plynovodu, což by přispělo k bezpečnosti dodávek energie a diverzifikaci dodavatelů, zdrojů a tras do Evropské unie a umožnilo vyhnout se tranzitu přes ruské území; vyzývá Komisi, aby zintenzivnila dvoustranné výměny v rámci dialogu na vysoké úrovni o dopravě;

66.  vyzývá ázerbájdžánskou vládu, aby lépe využívala programy a projekty dostupné v rámci Východního partnerství, zejména ty, které podporují mezilidské kontakty mezi EU a Ázerbájdžánem, jako je usnadnění cestování a akademické výměny;

o
o   o

67.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a vládě Ázerbájdžánu.

(1) Úř. věst. C 290 E, 29.11.2006, s. 421. (2) Úř. věst. C 15, 12.1.2022, s. 156. (3) Úř. věst. C 342, 6.9.2022, s. 148. (4) Úř. věst. C 347, 9.9.2022, s. 198. (5) Úř. věst. C 493, 27.12.2022, s. 70. (6) Přijaté texty, P9_TA(2023)0012. (7) Úř. věst. L 246, 17.9.1999, s. 3. (8) Úř. věst. L 265, 24.10.2018, s. 18. (9) Úř. věst. C 118, 8.4.2020, s. 158. (10) Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 130. (11) Úř. věst. C 347, 9.9.2022, s. 61. (12) https://rm.coe.int/report-on-the-visit-to-azerbaijan-from-8-to-12-july-2019-by-dunja-mija/168098e108. (13) Úř. věst. C 411, 27.11.2020, s. 107. (14) https://pace.coe.int/en/files/29711/html.