(Řádný legislativní postup: první čtení)

Pozměňovací návrh 1

(1) Věc byla vrácena příslušnému výboru pro účely interinstitucionálních jednání podle čl. 59 odst. 4 čtvrtého pododstavce (A9-0343/2023). (2) * Pozměňovací návrhy: nový text či text nahrazující původní znění je označen tučně a kurzivou, vypuštění textu je označeno symbolem ▌.

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(2),

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(-1)  Hlavním střednědobým cílem evropské průmyslové politiky je umožnit průmyslu Unie, aby mohl provést energetickou, klimatickou, environmentální a digitální transformaci a zároveň si zachoval konkurenceschopnost na celosvětovém trhu, udržel kvalitní pracovní místa v Evropě a posílil svou schopnost inovovat a vyrábět v Evropě, zejména pokud jde o čisté technologie.

(1)  Unie se zavázala k urychlené dekarbonizaci svého hospodářství a ambicióznímu zavádění obnovitelných zdrojů energie s cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality nebo nulových čistých emisí (emise po odečtení pohlcování). Tento cíl je jádrem Zelené dohody pro Evropu, aktualizované průmyslové strategie EU a v souladu se závazkem Unie k celosvětovým opatřením v oblasti klimatu v rámci Pařížské dohody(3). K dosažení cíle klimatické neutrality stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119(4) závazný cíl Unie v oblasti klimatu, a to snížit do roku 2030 čisté emise skleníkových plynů nejméně o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Navrhovaný balíček „Fit for 55“(5) má za úkol splnit cíl Unie v oblasti klimatu do roku 2030 a v tomto ohledu reviduje a aktualizuje právní předpisy Unie.

(1a)  Jak je uvedeno v průmyslovém plánu Zelené dohody, Unie musí přijmout opatření, která zajistí, že bude moci urychlit transformaci v průmysl pro nulové čisté emise v tuzemsku. Toto nařízení je součástí těchto opatření a jeho cílem je posílit podnikatelské důvody pro dekarbonizaci průmyslu v Unii.

(1b)  V zájmu strategické autonomie Unie je zásadní klást větší důraz na oběhovost a dlouhou životnost technologií, aby se posílila odolnost zpracovatelského průmyslu Unie a zároveň se snížily jeho dopady na životní prostředí a přispělo se tak k jeho udržitelné konkurenceschopnosti.

(2)  Jednotný trh poskytuje vhodné prostředí, které umožňuje přístup k technologiím, jež jsou nutné k dosažení klimatických ambicí Unie v potřebném rozsahu a tempu, jakož i příslib Zelené dohody pro Evropu, že promění dekarbonizaci v udržitelnou konkurenceschopnost. Vzhledem ke složitosti a nadnárodní povaze technologií pro nulové čisté emise by nekoordinovaná vnitrostátní opatření za účelem zajištění přístupu k těmto technologiím měla velký potenciál narušit hospodářskou soutěž a roztříštit jednotný trh. Pro zajištění fungování jednotného trhu je proto nezbytné vytvořit společný právní rámec Unie, který by společně řešil tento hlavní problém tím, že dojde ke zvýšení odolnosti a bezpečnosti dodávek v Unii v oblasti technologií pro nulové čisté emise.

(2a)  Jakákoli dodatečná státní podpora by měla být cílená a dočasná a měla by být v souladu s cíli politiky EU, jako je Zelená dohoda a evropský pilíř sociálních práv. Toto financování by nemělo vést k dalším rozdílům mezi členskými státy v souladu s politikami Unie v oblasti hospodářské soutěže a soudržnosti.

(2b)  Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že celosvětový trh s klíčovými masově vyráběnými čistými technologiemi bude mít do roku 2030 hodnotu přibližně 650 miliard USD ročně, což je více než trojnásobek současné úrovně. Průmysl pro nulové čisté emise celosvětově roste stále rychleji, až poptávka někdy převyšuje nabídku. Průmysl Unie je součástí otevřeného, na vývoz orientovaného a kapitálově náročného sociálně tržního hospodářství, které může občanům Unie přinést prosperitu pouze tehdy, bude-li konkurenceschopné na celosvětovém trhu a vůči tomuto trhu otevřené. Ambice Unie v oblasti průmyslu pro nulové čisté emise by měly být v souladu s touto skutečností a měly by směřovat k získání významného podílu na celosvětovém trhu.

(3)  Pokud jde o vnější aspekty, Unie zintenzivní své úsilí o spojení sil s otevřenými, demokratickými partnery, kteří se zavázali k Pařížské dohodě. Pokud jde o rozvíjející se trhy a rozvojové ekonomiky, bude Unie usilovat o oboustranně prospěšná partnerství v rámci své strategie Global Gateway, která přispívá k diverzifikaci jejího dodavatelského řetězce surovin, k dosažení globálních cílů v oblasti klimatu, jakož i k úsilí partnerských zemí o souběžnou transformaci a rozvoj místní přidané hodnoty.

(4)  Pro splnění těchto závazků musí Unie zrychlit tempo přechodu na hospodářství pro nulové čisté emise, mimo jiné zvýšením podílu čisté energie ve svém energetickém mixu, stejně jako zvýšením energetické účinnosti a podílu obnovitelných zdrojů energie. Přispěje to k dosažení cílů Unie stanovených v akčním plánu pro evropský pilíř sociálních práv do roku 2030, pokud jde o míru zaměstnanosti alespoň 78 % a účast dospělých na odborné přípravě ve výši alespoň 60 %. Přispěje rovněž k zajištění toho, aby ekologická transformace byla spravedlivá a rovnocenná(6).

(5)  Vyšší ceny energií po neodůvodněné a protiprávní vojenské agresi Ruské federace proti Ukrajině byly silným impulsem k urychlení provádění Zelené dohody pro Evropu a posílení odolnosti energetické unie tím, že bude urychlen přechod na čistou energii a ukončena veškerá závislost na fosilních palivech vyvážených z Ruské federace. Plán REPowerEU(7) hraje klíčovou roli při reakci na potíže a narušení celosvětového trhu s energií způsobené invazí Ruské federace na Ukrajinu. Cílem tohoto plánu je urychlit energetickou transformaci v Evropské unii, aby se snížila spotřeba plynu a elektřiny v Unii a aby se zvýšily investice do zavádění energeticky účinných a nízkouhlíkových řešení. Tento plán mimo jiné stanoví cíl zdvojnásobit do roku 2025 kapacitu fotovoltaických elektráren a do roku 2030 instalovat 600 GW solární fotovoltaické kapacity; zdvojnásobit míru využívání tepelných čerpadel; do roku 2030 vyrobit 10 milionů tun vodíku z obnovitelných zdrojů domácího původu a podstatně zvýšit výrobu biometanu na 35 miliard m³ do roku 2030. Plán rovněž stanoví, že dosažení cílů plánu REPowerEU bude vyžadovat diverzifikaci dodávek zařízení na výrobu nízkouhlíkové energie a kritických surovin, snížení závislosti jednotlivých odvětví, překonání překážek v dodavatelském řetězci a rozšíření výrobní kapacity Unie pro čisté technologie. V rámci úsilí o zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny, v průmyslu, budovách a dopravě Komise navrhuje zvýšit cíl stanovený ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie na 45 % do roku 2030 a cíl stanovený ve směrnici o energetické účinnosti na 13 %. Celková kapacita výroby energie z obnovitelných zdrojů by tak do roku 2030 dosáhla 1 236 GW oproti 1 067 GW, s nimiž k témuž roku počítá návrh z roku 2021, a zvýšila by se potřeba ukládání energie do baterií s cílem vyřešit nestabilitu elektrické sítě. Stejně tak politiky související s dekarbonizací silniční dopravy, například nařízení (EU) 2019/631(8) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1242(9), budou silnými hnacími silami pro další elektrifikaci silniční dopravy, a tím i zvýšení poptávky po bateriích.

(6)  Transformace na nulové čisté emise již způsobuje obrovské průmyslové, hospodářské a geopolitické změny po celém světě, které budou stále výraznější, jak bude svět pokračovat v úsilí o dekarbonizaci. Cesta ke klimaticky neutrálnímu hospodářství pro nulové čisté emise, které účinně využívá zdroje, přináší obrovské příležitosti k rozšíření průmyslu Unie pro nulové čisté emise díky síle jednotného trhu tím, že dojde k podpoře investic do technologií pro nulové čisté emise ▌a jejich dodavatelských řetězců. Jedná se o technologie potřebné k dosažení cílů vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, které přispějí k odolnosti a konkurenceschopnosti průmyslu Unie, což umožní dekarbonizaci našeho hospodářství, od dodávek energie po dopravu, budovy a průmysl. Silný průmysl pro nulové čisté emise v ▌Unii může významně přispět k účinnému dosažení cílů Unie v oblasti klimatu a energetiky, jakož i k podpoře dalších cílů Zelené dohody, jako je vytváření kvalitních pracovních míst a udržitelného růstu, vytvářením průmyslové základny zaměřené na export i domácí dodávky.

(7)  Pro splnění cílů Unie v oblasti klimatu a energetiky je třeba upřednostnit energetickou účinnost. Úspora energie je nejlevnější, nejbezpečnější a nejčistší způsob, jak těchto cílů dosáhnout. „Energetická účinnost v první řadě“ je obecnou zásadou energetické politiky Unie a je důležitá jak z hlediska praktického uplatnění v politice, tak z hlediska investičních rozhodnutí. Proto je nezbytné rozšířit výrobní kapacity Unie v oblasti energeticky účinných technologií, například tepelných čerpadel a technologií inteligentních sítí, které pomáhají EU snižovat a řídit spotřebu energie.

(8)  Cíle Unie v oblasti dekarbonizace, bezpečnosti dodávek energie, digitalizace energetického systému a elektrifikace poptávky, například v oblasti mobility a potřeby rychlých dobíjecích stanic, vyžadují obrovské rozšíření elektrických sítí v ▌Unii, a to jak na úrovni přenosu, tak na úrovni distribuce. Na úrovni přenosu jsou k připojení obnovitelných zdrojů energie na moři zapotřebí vysokonapěťové stejnosměrné soustavy; na úrovni distribuce se propojení poskytovatelů elektřiny a řízení flexibility na straně poptávky opírá o investice do inovativních technologií sítě, například inteligentního nabíjení elektrických vozidel, automatizace a inteligentního řízení energeticky účinných budov a průmyslu, pokročilé infrastruktury měřičů a domácích systémů hospodaření s energií. Elektrická síť musí spolupracovat s mnoha účastníky nebo zařízeními na základě podrobné úrovně sledovatelnosti, a tedy dostupnosti dat, s cílem umožnit flexibilitu, inteligentní nabíjení a inteligentní budovy s inteligentními elektrickými sítěmi a službami flexibility malého rozsahu, které umožňují reakci spotřebitelů na straně poptávky a využívání obnovitelných zdrojů energie. Připojení technologií pro nulové čisté emise k síti ▌Unie vyžaduje podstatné rozšíření výrobních kapacit pro elektrické sítě v oblastech, jako jsou kabely na moři a na pevnině, rozvodny a transformátory.

(8a)  Sdružování průmyslových činností zaměřených na průmyslovou symbiózu může minimalizovat dopad těchto činností na životní prostředí a zároveň přináší průmyslu zvýšení efektivity. Sdružování jako takové tak může významně přispět k dosažení cílů tohoto nařízení. V tomto ohledu toto nařízení podporuje rozvoj průmyslových údolí pro nulové čisté emise („údolí“). Tato údolí by měla být omezena co do zeměpisného a technologického rozsahu, aby se podpořila průmyslová symbióza. Údolí by měla být určena členskými státy a každé takové určení by měl doprovázet plán konkrétních vnitrostátních opatření ke zvýšení atraktivity údolí jako místa pro výrobní činnosti. Údolí by zejména měla být používána jako nástroj pro reindustrializaci regionů, zejména uhelných regionů, které procházejí transformací.

(8b)  Členské státy by měly mít možnost určit a podporovat údolí. Při určení údolí by měl členský stát vypracovat plán pro údolí, v němž uvede, které výrobní činnosti pro nulové čisté emise má údolí pokrývat (plán). Členský stát by měl rovněž provést posouzení vlivů na životní prostředí, jak je požadováno pro výrobní činnosti pro nulové čisté emise, které mají v údolí probíhat. Taková posouzení vlivů značně omezují nutnost, aby podniky prováděly tato posouzení pro povolení výrobních činností pro nulové čisté emise v oblasti působnosti údolí. Plán by měl obsahovat výsledky posouzení vlivů na životní prostředí a vnitrostátní opatření, která je třeba přijmout k minimalizaci nebo zmírnění negativních vlivů na životní prostředí. Plán by měl rovněž obsahovat konkrétní vnitrostátní opatření na podporu průmyslové činnosti v oblasti působnosti údolí. Mezi tato opatření by měla patřit opatření na investice nebo na aktivaci soukromých investic do energetické, digitální a dopravní infrastruktury, jakož i opatření na snížení provozních výdajů průmyslu v údolí, jako jsou rozdílové smlouvy na ceny energií. Mezi další opatření, která je třeba zvážit, patří opatření na posílení ochrany duševního vlastnictví, zřízení inovačního centra v údolí a přilákání začínajících podniků do údolí. V zájmu zajištění bezpečnosti investic pro průmysl by měl plán rovněž stanovit dobu trvání podpůrných opatření.

(9)  Je třeba vyvinout další politické úsilí na podporu technologií, které jsou komerčně dostupné a mají dobrý potenciál k rychlému rozšíření, aby se podpořily cíle Unie v oblasti klimatu, zlepšila bezpečnost dodávek technologií pro nulové čisté emise a jejich dodavatelských řetězců a zajistila nebo posílila celková odolnost a konkurenceschopnost energetického systému Unie. Zahrnuje to přístup k bezpečnému a udržitelnému zdroji nejlepších paliv ve své třídě, jak je popsáno v 8. bodě odůvodnění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/1214.

(10)  Aby bylo dosaženo cílů do roku 2030, je třeba věnovat zvláštní pozornost některým strategickým projektům pro nulové čisté emise, a to i s ohledem na jejich významný příspěvek k dosažení nulových čistých emisí do roku 2050. Tyto projekty hrají klíčovou roli v otevřené strategické autonomii Unie, neboť zajišťují občanům přístup k čisté, cenově dostupné a bezpečné energii. Vzhledem k úloze těchto projektů by se na ně měly vztahovat ještě rychlejší schvalovací postupy, měly by podle vnitrostátního práva získat status nejvyšší vnitrostátní důležitosti a těžit z další podpory pro přilákání investic. Aby byl projekt uznán jako strategický, měl by jeho předkladatel dodržovat platné povinnosti v oblasti sociálního a pracovního práva stanovené právem Unie nebo vnitrostátním právem.

(10a)  Strategické projekty pro nulové čisté emise by měly být zaváděny udržitelným způsobem, měly by využívat sociálně odpovědné postupy včetně dodržování lidských a pracovních práv a smysluplně zapojovat místní komunity a využívat transparentní obchodní postupy s odpovídajícími politikami dodržování předpisů s cílem předcházet rizikům nepříznivých dopadů na řádné fungování veřejné správy, včetně korupce a úplatkářství, a tato rizika minimalizovat. 

(11)  Aby se zajistila odolnost budoucího energetického systému Unie, mělo by se toto rozšiřování provádět v celém dodavatelském řetězci daných technologií, a to v plném souladu s aktem o kritických surovinách.

(11a)  Od roku 2007 a od sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2007 nazvaného „Evropský strategický plán pro energetické technologie (plán SET) - „Směřování k budoucnosti s nízkými emisemi uhlíku““ a sdělení ze dne 20. října 2023 o revizi strategického plánu pro energetické technologie (SET) je strategický plán pro energetické technologie (plán SET) hnací silou inovací v oblasti energetických technologií v Unii. Plán SET tak významně přispívá k vytvoření silné znalostní základny v oblasti energetických technologií a má zásadní význam pro sladění strategických priorit v oblasti výzkumu, inovací a zavádění technologií čisté energie. Aby Unie mohla do roku 2050 plně splnit své cíle v oblasti uhlíkové neutrality, je třeba tuto znalostní základnu využít a dále rozšiřovat. Plán SET je proto nenahraditelným nástrojem pro dosažení cílů tohoto nařízení a je základem inovačního programu tohoto nařízení.

(12)  V roce 2020 přijala ▌Komise Strategii EU pro integraci energetického systému. Stanovila vizi, jak urychlit přechod k integrovanějšímu energetickému systému, který podporuje klimaticky neutrální hospodářství s co nejnižšími náklady ve všech odvětvích. Zahrnuje tři vzájemně se doplňující a posilující koncepty: zaprvé energetický systém, který bude více „oběhový“ a zaměřený na energetickou účinnost; zadruhé větší přímou elektrifikaci odvětví konečné spotřeby; zatřetí používání obnovitelných a nízkouhlíkových paliv, včetně vodíku ▌. Úvahy týkající se integrace energetického systému se vztahují na řešení, jak plně integrovat veškerou elektřinu vyrobenou v zařízeních na výrobu energie z obnovitelných zdrojů do širšího energetického systému. To znamená například přijetí technických řešení, která umožní integraci přebytků elektřiny vyrobené v zařízeních na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, včetně skladování, a rozšíření plánovatelných nefosilních zdrojů energie v síti v různých podobách a řízení poptávky.

(12a)  Zachycování a ukládání oxidu uhličitého (CCS) je technologie, která přispěje ke zmírnění změny klimatu. Spočívá v zachytávání oxidu uhličitého (CO2) z průmyslových zařízení, jeho přepravě na úložiště a jeho injektáži do vhodné podzemní geologické formace za účelem trvalého uložení.

(13)  Vývoj řešení pro zachycování a ukládání uhlíku v průmyslu naráží na nedostatek koordinace. Na jedné straně i přes motivaci v podobě rostoucích cen CO2, kterou poskytuje systém EU pro obchodování s emisemi, čelí průmysl, který chce ekonomicky životaschopným způsobem investovat do zachycování emisí CO2, značnému riziku, že nebude mít přístup k povolenému geologickému úložišti. Na druhou stranu investoři do prvních úložišť CO2 čelí počátečním nákladům na jejich vytipování a posouzení ještě předtím, než mohou požádat o povolení k ukládání podle právních předpisů. Transparentnost ohledně potenciální kapacity pro ukládání CO2 z hlediska geologické vhodnosti příslušných oblastí a stávajících geologických dat, zejména z průzkumu míst těžby uhlovodíků, může hospodářským subjektům na trhu pomoci při plánování investic. Členské státy by měly tyto údaje zveřejňovat a pravidelně podávat výhledové zprávy o pokroku při budování úložišť CO2 a o odpovídajících potřebách výše uvedených kapacit pro injektáž a ukládání, aby společně dosáhly celounijního cíle u kapacity pro injektáž CO2. Zatřetí, projekty ukládání CO2 jsou ekonomicky životaschopné pouze tehdy, pokud existuje obchodní důvod v celém hodnotovém řetězci, včetně přepravy. Veškeré zákonné povinnosti skladování by proto měly být provázeny účinnými politikami a opatřeními na unijní i vnitrostátní úrovni, která zajistí koordinaci a investice v celém hodnotovém řetězci.

(14)  Klíčovou překážkou pro investice do zachycování uhlíku, které jsou dnes ekonomicky čím dál životaschopnější, je dostupnost úložišť CO2 na území Unie, což je základem pobídek vyplývajících ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES(10). Aby bylo možné tuto technologii rozšířit a zvětšit její hlavní výrobní kapacity, musí Unie vytvořit výhledovou nabídku trvalých geologických úložišť CO2 povolených v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/31/EU(11). Stanovením cíle Unie ve výši 50 milionů tun roční provozní kapacity pro injektáž CO2 do roku 2030 v souladu s očekávanými kapacitami potřebnými v roce 2030 mohou příslušná odvětví koordinovat své investice do hodnotového řetězce Unie pro nulové čisté emise, pokud jde o přepravu a ukládání CO2, který mohou průmyslová odvětví využít k dekarbonizaci svých provozů. Toto počáteční nasazení podpoří i další ukládání CO2 ve výhledu do roku 2050. Podle odhadů Komise by Unie mohla do roku 2050 potřebovat zachycovat až 550 milionů tun CO2 ročně, aby dosáhla cíle nulových čistých emisí, a to i v případě pohlcování uhlíku. Tato první průmyslová kapacita pro ukládání sníží rizikovost investic do zachycování emisí CO2 jako důležitého nástroje k dosažení klimatické neutrality. Vzhledem k očekávaným požadavkům na ukládání v roce 2050 bude muset být trh Unie s ukládáním CO2 doplněn trhem, který bude zahrnovat třetí země v Evropě s velkým potenciálem pro ukládání. Až bude toto nařízení začleněno do Dohody o EHP, bude odpovídajícím způsobem upraven unijní cíl, kterým je dosáhnout do roku 2030 roční provozní kapacity pro injektáž CO2▌. Aby bylo zajištěno dosažení cíle Unie, členské státy by měly přijmout nezbytná opatření, která usnadní a podpoří zavádění projektů zachycování a ukládání uhlíku. Tato opatření by měla být schopna zahrnovat opatření motivující emitenty k zachycování emisí, finanční podporu investorů pro potřebnou infrastrukturu pro přepravu CO2 do úložiště a přímé financování projektů ukládání CO2.

(15)  Určením úložišť CO2, která přispívají k dosažení cíle Unie pro rok 2030, jakožto projektů výroby technologií pro nulové čisté emise nebo strategických projektů pro nulové čisté emise lze urychlit a usnadnit rozvoj úložišť CO2 a nasměrovat rostoucí poptávku průmyslu k nákladově nejefektivnějším úložištím. Na konci své životnosti je stále větší množství vyčerpaných plynových a ropných polí, která by mohla být přeměněna na bezpečná úložiště CO2. Kromě toho ropný a plynárenský průmysl potvrdil své odhodlání zahájit energetickou transformaci a disponuje prostředky, dovednostmi i znalostmi k průzkumu a rozvoji dalších úložišť. Ke splnění cíle Unie, kterým je dosáhnout do roku 2030 roční provozní kapacity pro injektáž CO2 ve výši 50 milionů tun, musí toto odvětví spojit své příspěvky, aby zajistilo, že zachycování a ukládání uhlíku jako klimatické řešení bude k dispozici s předstihem vůči poptávce. Aby se zajistil včasný, celounijní a nákladově efektivní rozvoj úložišť CO2 v souladu s cílem Unie v oblasti kapacity pro injektáž, měli by držitelé licencí na těžbu ropy a zemního plynu v Unii k tomuto cíli přispět poměrnou částí své kapacity pro těžbu ropy a zemního plynu, přičemž by měla být zajištěna flexibilita spolupráce a zohledněny další přínosy třetích stran. Držitelé licencí na těžbu ropy a zemního plynu v Unii by měli v rámci svých pravomocí vynaložit veškeré úsilí, aby uskutečnili potřebné investice a splnili tak svůj příspěvek k dosažení cíle roční provozní kapacity pro injektáž CO2. Toto úsilí by však mělo podléhat objektivním obchodním, finančním, technickým, právním a environmentálním omezením, která jsou mimo kontrolu těchto společností a která mohou vést k tomu, že jednotlivé projekty ukládání i přes přiměřené a obchodně obezřetné úsilí nebudou objektivně moci být dokončeny včas, aby splnily povinnosti stanovené tímto nařízením.

(15a)  K podpoře přeshraniční přepravy CO2 je nutné další politické úsilí, protože Londýnský protokol původně zakazuje vývoz CO2 pro trvalé geologické ukládání pod mořské dno. Londýnský protokol byl v roce 2009 smluvními stranami pozměněn tak, aby umožňoval přeshraniční přepravu CO2 pro podpovrchové ukládání, ale aby změna vstoupila v platnost, musí ji ratifikovat dvě třetiny smluvních stran. Je nepravděpodobné, že k tomu dojde v nejbližší době. Je třeba vyvinout další politické úsilí, aby se odstranily překážky bránící zavádění a vytvoření vnitřního trhu pro přeshraniční přepravu CO2.

(15b)  Má-li být zavedeno přeshraniční plánování infrastruktury, je třeba vynaložit dodatečné politické úsilí. Dostupnost a propojení celé škály způsobů přepravy CO2 hraje zásadní úlohu při zavádění projektů zachycování a ukládání uhlíku (CCS) a zachycování a využívání uhlíku (CCU). Takové způsoby přepravy zahrnují lodě, nákladní čluny, vlaky a nákladní automobily, jakož i pevná zařízení pro připojení a dokování, pro zkapalňování a vyrovnávací skladování a konvertory CO2 s ohledem na jeho další přepravu potrubím a ve specializovaných druzích dopravy.

(15c)  Komise by měla zajistit průběžnou revizi a rozšiřování kapacity injektáže CO2 a cíle skladování na období po roce 2030 tak, aby odrážely potřeby Unie dosáhnout jejího cíle v oblasti klimatu do roku 2040 a klimatické neutrality do roku 2050 v součinnosti s dalšími souvisejícími právními předpisy Unie.

(15d)  Využívání zachyceného CO2 v určitých výrobních procesech může trvale ukládat CO2 nebo přispět ke snižování závislosti Unie na fosilních palivech. Všechny subjekty zapojené do hodnotového řetězce činností spojených s injektáží CO2 stanovených v tomto nařízení by proto měly být vyzvány, aby zvážily, zda by CO2, který má být uložen, mohl být trvale uložen v nových produktech nebo zda by mohl podpořit cíle Unie snížit její závislost na fosilních palivech. 

(16)  Unie pomáhala budovat celosvětový hospodářský systém, který vycházel z otevřeného a transparentního obchodu založeného na pravidlech, prosazovala dodržování a prosazování standardů sociální a environmentální udržitelnosti a klimatické transformace a je těmto hodnotám plně oddána. Cílem Unie je vytvářet rovné podmínky, zejména bojem proti nekalým obchodním postupům a nadměrné výrobní kapacitě, s cílem zajistit spravedlivé konkurenční prostředí pro průmysl Unie, včetně průmyslových partnerství pro nulové čisté emise, a zajistit tak kvalitní pracovní místa pro pracovníky.

(17)  Aby bylo možné řešit otázky bezpečnosti dodávek a přispět k podpoře odolnosti energetického systému Unie a úsilí o dekarbonizaci a modernizaci, je třeba rozšířit výrobní kapacitu Unie v oblasti technologií pro nulové čisté emise. Výrobci fotovoltaických technologií v Unii musí zvýšit svou konkurenceschopnost a zlepšit perspektivu bezpečnosti dodávek tím, že budou usilovat o to, aby do roku 2030 dosáhli provozní výrobní kapacity fotovoltaických technologií alespoň 30 gigawattů v celém jejich hodnotovém řetězci, a to v souladu s cíli stanovenými v Evropské alianci fotovoltaického průmyslu, která je podporována v rámci strategie Unie v oblasti solární energie(12). Unijní výrobci technologií pro větrnou energii a tepelná čerpadla musí upevnit svou konkurenční výhodu a během tohoto desetiletí zachovat nebo rozšířit svůj současný podíl na trhu v souladu s prognózami Unie pro zavádění technologií, které splňují její cíle v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030. To znamená, že výrobní kapacita Unie pro větrnou energii bude v roce 2030 činit nejméně 36 GW a pro tepelná čerpadla nejméně 31 GW. Výrobci baterií a elektrolyzérů v Unii musí upevnit své vedoucí postavení v oblasti technologií a aktivně se podílet na formování těchto trhů. V případě bateriových technologií by to znamenalo přispět k cílům Evropské bateriové aliance a usilovat o to, aby téměř 90 % roční poptávky po bateriích v Unii pokryli domácí výrobci, což by znamenalo, že výrobní kapacita Unie v roce 2030 bude činit nejméně 550 GWh. Pro výrobu elektrolyzérů v Unii předpokládá plán REPowerEU do roku 2030 výrobu 10 milionů tun vodíku z obnovitelných zdrojů na domácím trhu a dovoz dalších až 10 milionů tun zeleného vodíku. Aby se zajistilo, že se technologické prvenství Unie promítne i do prvenství v obchodní oblasti, jak to podporuje společné prohlášení Komise a Evropské aliance pro čistý vodík, měli by výrobci elektrolyzérů v Unii dále zvyšovat svou kapacitu tak, aby celková instalovaná kapacita elektrolyzérů do roku 2030 dosáhla alespoň 100 GW vodíku. Plán RePowerEU dále stanoví cíl zvýšit do roku 2030 udržitelnou produkci biometanu na 35 miliard m³. Vzhledem k tomu, že dodavatelský řetězec je dnes z velké části v Evropě, přispívá biometan k odolnosti Unie, což by mělo být dále podporováno.

(18)  Při společném zohlednění těchto cílů a zároveň s přihlédnutím k tomu, že u některých prvků dodavatelského řetězce (jako jsou střídače, jakož i solární články, destičky a ingoty pro fotovoltaické články nebo katody a anody pro baterie) je výrobní kapacita Unie nízká, měla by se roční výrobní kapacita Unie snažit do roku 2030 dosáhnout alespoň 50 % roční potřeby využívání technologií pro nulové čisté emise definovaných v tomto nařízení. Kromě toho by roční výrobní kapacita technologií pro nulové čisté emise v Unii měla pokrývat alespoň 25 % celosvětové poptávky po odpovídajících technologiích.

(19)  Zvýšení výrobní kapacity u technologií pro nulové čisté emise v ▌Unii zvýší globální dodávky technologií pro nulové čisté emise a celosvětový přechod na čistý hospodářský rozvoj. Spolu s dalšími opatřeními na zvýšení konkurenceschopnosti Unie by opatření na zvýšení výrobní kapacity v Unii měla zajistit také to, aby Unie hrála dominantní úlohu ve strategických částech hodnotového řetězce, včetně konečných výrobků, a zajistit tak úroveň bezpečnosti dodávek, kterou Unie potřebuje pro dosažení svých cílů v oblasti klimatu.

(20)  Produkty technologie pro nulové čisté emise zároveň přispějí k odolnosti Unie a bezpečnosti dodávek čisté energie. Bezpečnost dodávek čisté energie je předpokladem pro hospodářský rozvoj i pro veřejný pořádek a bezpečnost. Produkty technologie pro nulové čisté emise budou přínosem i pro další strategicky důležitá hospodářská odvětví, například zemědělství a produkci potravin, protože zajistí přístup k čisté energii a strojnímu vybavení za konkurenceschopné ceny, čímž udržitelným způsobem přispějí k potravinovému zabezpečení EU a prostřednictvím oběhového hospodářství poskytnou ještě větší odbyt pro alternativy na bázi bioproduktů. Stejně tak se naplnění klimatických ambicí Unie promítne do hospodářského růstu i sociálního blahobytu.

(21)  Výroba technologií pro nulové čisté emise závisí na složitých a globálně propojených hodnotových řetězcích. Aby si Unie udržela konkurenceschopnost a snížila stávající strategickou závislost na dovozu klíčových produktů technologie pro nulové čisté emise a jejich dodavatelských řetězců a zároveň se vyhnula vzniku nových závislostí, musí nadále posilovat svou průmyslovou základnu ▌a stát se konkurenceschopnější a vstřícnější k inovacím. Unie musí umožnit rychlejší, jednodušší a předvídatelnější rozvoj výrobních kapacit snížením regulační a administrativní zátěže pro průmyslové činnosti na svém území a zajistit rovné podmínky s mezinárodními konkurenty. Unie by zejména měla usilovat o to, aby do roku 2030 dosáhla snížení obecné regulační zátěže pro průmysl o 20 %, snížení regulační zátěže spojené s uváděním nového výrobku na vnitřní trh o 40 % a snížení administrativní zátěže pro malé a střední podniky a začínající podniky o 40 %. Toto úsilí by mělo být vyvíjeno zejména v rámci zlepšování právní úpravy, aniž by byly dotčeny environmentální a pracovní normy Unie. Komise by měla o pokroku směrem k dosažení těchto cílů podávat zprávu ve své roční analýze zátěže.

(21a)  Aby byl zajištěn přístup Unie k bezpečným a udržitelným dodávkám technologií pro nulové čisté emise, které jsou nezbytné pro zajištění odolnosti Unie a pro dosažení cílů klimatické neutrality, musí být vnitřní trh prostředím podporujícím inovace v oblasti technologií pro nulové čisté emise. Inovace budou klíčovým faktorem pro zajištění konkurenceschopnosti Unie a co nejrychlejšího dosažení cílů nulových čistých emisí. Vzhledem k rychlému vývoji v oblasti technologií pro nulové čisté emise, jakož i k významným regulačním pokynům pro ekologickou transformaci je pro dosažení cílů tohoto nařízení nanejvýš důležité, aby byly potenciální dopady právních předpisů a politických iniciativ Unie na inovace důkladně zváženy při jejich přípravě, přezkumu a revizi prostřednictvím uplatnění zásady inovací, jak je stanoveno v nástroji pro zlepšování právní úpravy č. 22, jakož i ve sdělení Komise ze dne 15. května 2018 s názvem „Obnovená evropská agenda pro výzkum a inovace – příležitost Evropy utvářet svoji budoucnost“.

(21b)  Snížení regulační a administrativní zátěže, jakož i vhodný regulační rámec, jsou obzvlášť důležité pro malé a střední podniky. Komise by proto měla jmenovat zmocněnce pro malé a střední podniky jako poradce předsedy. Zmocněnec pro malé a střední podniky by měl mít mandát zajistit, aby zájmy malých a středních podniků dostatečně odrážely politiky a právní akty Unie. Každá nová Komise by měla mít možnost jmenovat zmocněnce pro malé a střední podniky do šesti měsíců od svého jmenování.

(21c)  Cesty transformace, které jsou vytvářeny v návaznosti na aktualizovanou průmyslovou strategii EU z roku 2021, by měly být aktualizovány tak, aby odrážely cíle tohoto nařízení, a měly by identifikovat faktory podporující transformaci a globální konkurenceschopnost průmyslu Unie, jakož i překážky.

(22)  V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999(13) by členské státy měly v červnu 2023 předložit aktualizované návrhy svých vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu na období 2021–2030. Jak je zdůrazněno v pokynech Komise členským státům k aktualizaci vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu na období 2021–2030(14), aktualizované plány by měly popisovat cíle a politiky členských států, které mají usnadnit rozšiřování projektů výroby komerčně dostupných, energeticky účinných a nízkouhlíkových technologií, zařízení a klíčových součástí na jejich území. Tyto plány by měly rovněž popisovat cíle a politiky členských států za účelem dosažení tohoto rozšíření úsilím o diverzifikaci ve třetích zemích, a umožnit jejich průmyslovým odvětvím trvale zachycovat a ukládat emise CO2 v geologických úložištích. Tyto vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu by měly tvořit základ pro určování potřeby technologií pro nulové čisté emise.

(23)  Sdělení o průmyslovém plánu Zelené dohody pro věk nulových čistých emisí(15) navíc stanoví komplexní přístup podporující rozšíření čistých technologií na základě čtyř pilířů. Cílem prvního pilíře je vytvořit regulační prostředí, které zjednoduší a zrychlí možnosti výroby a montáže nových technologií pro nulové čisté emise a usnadní rozšíření průmyslu Unie pro nulové čisté emise. Druhým pilířem plánu je podpořit investice do výroby technologií pro nulové čisté emise a jejího financování, a to prostřednictvím revidovaného dočasného krizového a transformačního rámce přijatého v březnu 2023 a vytvořením Evropského fondu suverenity s cílem zachovat náskok Unie v oblasti kritických a nově vznikajících technologií, jež jsou důležité pro ekologickou a digitální transformaci. Třetí pilíř se týká rozvoje dovedností potřebných k uskutečnění transformace a zvýšení počtu kvalifikovaných pracovníků v odvětví čistých technologií. Čtvrtý pilíř se zaměřuje na obchod a diverzifikaci dodavatelského řetězce kritických surovin. To zahrnuje vytvoření klubu pro kritické suroviny, spolupráci s podobně smýšlejícími partnery na společném posílení dodavatelských řetězců a diverzifikaci, aby u kritických vstupů nepanovala závislost na jediném dodavateli.

(24)  V rámci prvního pilíře by Unie měla rozvíjet a udržovat průmyslovou základnu pro poskytování technologických řešení pro nulové čisté emise s cílem zabezpečit své dodávky energie a zároveň splnit své ambice v oblasti klimatické neutrality. Na podporu tohoto cíle, a aby nedošlo k závislosti na dodávkách technologií pro nulové čisté emise, které by zdržely úsilí Unie o snížení emisí skleníkových plynů nebo ohrozily bezpečnost dodávek energie, stanoví toto nařízení ustanovení na podporu poptávky po udržitelných a odolných technologiích pro nulové čisté emise.

(25)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU(16), 2014/24/EU(17) a 2014/25/EU(18) již nyní umožňují veřejným zadavatelům a zadavatelům, kteří zadávají zakázky prostřednictvím zadávacích řízení, aby se kromě ceny nebo nákladů opírali o další kritéria s cílem určit ekonomicky nejvýhodnější nabídku. Tato kritéria se týkají například kvality nabídky včetně sociálních, správních, environmentálních a inovačních vlastností. Při zadávání zakázek na technologii pro nulové čisté emise prostřednictvím zadávacích řízení by veřejní i jiní zadavatelé měli řádně posoudit přínos nabídek k environmentální a sociální udržitelnosti a odolnosti v souvislosti s řadou kritérií týkajících se environmentální udržitelnosti, inovací, systémové integrace a odolnosti dané nabídky. Veřejní zadavatelé a zadavatelé musejí zajistit, aby se s poskytovateli usazenými v jiných členských státech zacházelo stejně jako s vnitrostátními poskytovateli a aby se při stanovování kritérií zajistil zákaz diskriminace.

(26)  Kritéria sociální udržitelnosti lze již uplatňovat v rámci stávajících právních předpisů a mohou zahrnovat pracovní podmínky a kolektivní vyjednávání v souladu s evropským pilířem sociálních práv v souladu s čl. 30 odst. 3 směrnice 2014/23/EU, čl. 18 odst. 2 směrnice 2014/24/EU a čl. 36 odst. 2 směrnice 2014/25/EU. Veřejní zadavatelé by měli mít za to, že nabídky přispívají k sociální udržitelnosti tím, že přijmou vhodná opatření k zajištění toho, aby hospodářské subjekty při plnění veřejných zakázek dodržovaly platné povinnosti v oblasti unijního a vnitrostátního sociálního a pracovního práva▌, jakož i kolektivní smlouvy nebo ustanovení mezinárodního environmentálního, sociálního a pracovního práva, jež jsou uvedeny v příloze X směrnice 2014/23/EU, příloze X směrnice 2014/24/EU a příloze XIV směrnice 2014/25/EU, a nabízely atraktivní zaměstnání.

(27)  Aniž jsou dotčeny právní předpisy Unie vztahující se na konkrétní technologii, a to i podle návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků(19) a návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o bateriích a odpadních bateriích(20), a není-li v nich uvedeno jinak, mohou být veřejní zadavatelé a zadavatelé při hodnocení environmentální udržitelnosti řešení pro nulové čisté emise, která byla realizována na základě tohoto nařízení, být podporování, aby zohlednili různé prvky s dopadem na klima a životní prostředí. Může k nim patřit například trvanlivost a spolehlivost řešení; možnost oprav a údržby; možnost modernizace a renovace; snadnost a kvalita recyklace; používání určitých látek; spotřeba energie, vody a jiných zdrojů v jednom nebo více stadiích životního cyklu výrobku; hmotnost a objem výrobku a jeho obalu; začlenění obnovitelných materiálů nebo použitých součástí; množství, vlastnosti a dostupnost spotřebních materiálů potřebných k řádnému používání a údržbě; environmentální stopa výrobku a environmentální dopady jeho životního cyklu; uhlíková stopa výrobku; uvolňování mikroplastů; emise do ovzduší, vod nebo půdy uvolňované v jednom nebo více stadiích životního cyklu výrobku; množství vyprodukovaného odpadu; podmínky použití. V souladu se strategií kybernetické bezpečnosti Unie by veřejní zadavatelé v případě nabídek podle tohoto nařízení měli odmítnout nabídky, které nebyly certifikovány v rámci příslušného systému certifikace kybernetické bezpečnosti.

(28)  Pro účely zajištění bezpečnějších dodávek zohledněním potřeby diverzifikovat v rámci zadávacího řízení zdroje dodávek technologií pro nulové čisté emise tak, aby nepocházely z jediného zdroje ve smyslu čl. 19 odst. 2, a aniž jsou dotčeny mezinárodní závazky Unie, by dodávky měly být považovány přinejmenším za nedostatečně diverzifikované, jestliže jediný zdroj pokrývá v Unii více než 65 % poptávky po konkrétní technologii pro nulové čisté emise.

(29)  Pro účely zavedení systémů určených domácnostem, podnikům nebo spotřebitelům, které motivují k nákupu konečných produktů technologie pro nulové čisté emise, a aniž jsou dotčeny mezinárodní závazky Unie, by dodávky měly být považovány za nedostatečně diverzifikované, jestliže jediný zdroj pokrývá v Unii více než 50 % celkové poptávky po konkrétní technologii pro nulové čisté emise. Aby bylo zajištěno jednotné uplatňování, měla by Komise počínaje dnem použitelnosti tohoto nařízení každoročně zveřejňovat seznam s rozdělením původu konečných produktů technologie pro nulové čisté emise, které spadají do této kategorie, v členění podle podílu dodávek do Unie pocházejících z různých zdrojů za poslední rok, pro nějž jsou k dispozici údaje.

(30)  Rozhodnutím Rady 2014/115/EU(21) byla schválena zejména změna Dohody Světové obchodní organizace o vládních zakázkách. Dohoda o vládních zakázkách usiluje o vytvoření vyváženého mnohostranného rámce práv a povinností týkajících se veřejných zakázek s cílem dosáhnout liberalizace a rozšíření světového obchodu. U zakázek, na něž se vztahuje dodatek I Dohody o vládních zakázkách týkající se Evropské unie, jakož i jiné příslušné mezinárodní dohody, kterými je Unie vázána, včetně dohod o volném obchodu a čl. III:8 písm. a) Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994, pokud jde o zadávání zakázek vládními agenturami na výrobky zakoupené za účelem dalšího komerčního prodeje nebo za účelem použití při výrobě zboží pro komerční prodej, by veřejní zadavatelé a zadavatelé neměli uplatňovat požadavky čl. 19 odst. 2a a čl. 19 odst. 4a písm. a)na hospodářské subjekty zdrojů dodávek, které jsou signatáři těchto dohod.

(31)  Uplatňování ustanovení o odolnosti při zadávacích řízeních uvedených v článku 19 tohoto nařízení by nemělo mít vliv na použití nařízení Evropského parlamentu a Rady 2022/1031/EU(22), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU▌ a článků 43 a 85 směrnice ▌ 2014/25/EU, jak je uvedeno v pokynech Komise z roku 2019(23). Stejně tak by se ustanovení o zadávacích řízeních měla nadále vztahovat na stavební práce, dodávky a služby, na něž se vztahuje článek 19, včetně čl. 67 odst. 4 směrnice 2014/24/EU a veškerá prováděcí opatření, která vyplývají z návrhu nařízení o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1542(24).

(32)  Vážení kritérií týkajících se přínosu nabídky k udržitelnosti a odolnosti v souvislosti se zadávacími řízeními je minimální prahovou hodnotou. V rámci této minimální prahové hodnoty mohou veřejní zadavatelé a zadavatelé rozlišovat váhu jednotlivých kritérií, aniž by je zcela ignorovali. Veřejní zadavatelé a zadavatelé mohou vždy stanovit vyšší prahovou hodnotu pro jedno nebo více příslušných kritérií týkajících se příspěvku na udržitelnost a odolnost. Vzhledem k významu zvyšování odolnosti energetického systému Unie by veřejní zadavatelé a zadavatelé měli věnovat značnou pozornost příspěvku ke zvyšování odolnosti.

(33)  Aby se omezila administrativní zátěž vyplývající z potřeby zohlednit kritéria týkající se udržitelnosti a odolnosti nabídky, zejména u menších veřejných zadavatelů a u zakázek nižší hodnoty, které nemají významný dopad na trh, u veřejných zadavatelů, kteří nejsou centrálními zadavateli, a u zakázek v hodnotě nižší než 25 milionů EUR, by mělo být uplatňování příslušných ustanovení tohoto nařízení odloženo o dva roky.

(34)  Pro účely uplatňování ustanovení o zadávacím řízení podle článku 19 tohoto nařízení, platí, že pokud se na výrobek vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369(25), veřejní zadavatelé nebo zadavatelé by měli nakupovat pouze výrobky, které splňují povinnost stanovenou v čl. 7 odst. 2 uvedeného nařízení.

(35)  Domácnosti, podniky a koneční spotřebitelé jsou zásadní součástí poptávky Unie po konečných produktech technologie pro nulové čisté emise, přičemž režimy veřejné podpory, které motivují domácnosti k nákupu těchto výrobků, zejména v případě zranitelných domácností a spotřebitelů s nízkými a nižšími středními příjmy, jsou důležitými nástroji k urychlení ekologické transformace. V rámci iniciativy pro solární střechy, která byla oznámena v rámci Strategie EU pro solární energii(26), by členské státy měly například zřídit vnitrostátní programy na podporu masivního zavádění střešních solárních systémů. V plánu REPowerEU vyzvala Komise členské státy, aby plně využívaly podpůrných opatření, která motivují k přechodu na tepelná čerpadla. Tyto režimy podpory zavedené na vnitrostátní úrovni členskými státy nebo místními nebo regionálními orgány by měly rovněž přispět ke zlepšení udržitelnosti a odolnosti technologií Unie pro nulové čisté emise. Veřejné orgány by například měly příjemcům poskytovat vyšší finanční náhradu za nákup konečných produktů technologie pro nulové čisté emise, které více přispějí k odolnosti v Unii. Veřejné orgány by měly zajistit, aby jejich systémy byly otevřené, transparentní a nediskriminační, a přispívaly tak ke zvýšení poptávky po produktech technologie pro nulové čisté emise v Unii. Veřejné orgány by rovněž měly u těchto produktů omezit dodatečné finanční náhrady, aby se nezpomalilo zavádění technologií pro nulové čisté emise v Unii. S cílem zvýšit účinnost těchto systémů by členské státy měly zajistit, aby jak pro spotřebitele, tak pro výrobce technologií pro nulové čisté emise existovaly snadno dostupné informace, a to na volně přístupných internetových stránkách. Použití příspěvku na udržitelnost a odolnost veřejnými orgány v režimech zaměřených na spotřebitele nebo domácnosti by nemělo mít vliv na pravidla státní podpory a pravidla WTO o subvencích.

(36)  Členské státy, regionální nebo místní orgány, veřejnoprávní subjekty nebo sdružení tvořená jedním nebo více z těchto orgánů nebo veřejnoprávními subjekty nebo jedním či více z těchto veřejnoprávních subjektů by při tvorbě systémů pro domácnosti, podniky nebo spotřebitele, které je motivují k nákupu konečných produktů technologií pro nulové čisté emise uvedených v článku 3 tohoto nařízení, měly zajistit dodržování mezinárodních závazků Unie, mimo jiné tím, že zajistí, aby tyto systémy byly v souladu s ustanoveními WTO a nedosáhly takového rozsahu, který by vážně poškozoval zájmy členů WTO.

(37)  ▌ Platforma pro nulové čisté emise v Evropě by rovněž měla hrát důležitou úlohu při urychlení provádění příspěvku k udržitelnosti a odolnosti ze strany členských států a veřejných orgánů při realizaci jejich zadávacích řízení a veřejných dražeb a Komise by měla členským státům pomáhat při tvorbě systémů zaměřených na domácnosti a spotřebitele s cílem vytvářet synergie a vyměňovat si osvědčené postupy. Je důležité, aby veřejní zadavatelé nebo zadavatelé i výrobní společnosti jasně porozuměli každému z kritérií udržitelnosti a odolnosti. Komise by proto měla v úzké spolupráci s Platformou pro nulové čisté emise v Evropě přijmout prováděcí akt upřesňující kritéria pro posouzení příspěvku k odolnosti a udržitelnosti, se zvláštním důrazem na malé a střední podniky, které by měly mít spravedlivou šanci účastnit se významného trhu s veřejnými zakázkami. Klíčový význam bude mít zajištění jeho provázanosti se všemi stávajícími právními předpisy. Dále by tento prováděcí akt měl vyjasnit odchylky stanovené v čl. 19 odst. 4. Kromě toho by Komise měla v úzké spolupráci s Platformou pro nulové čisté emise v Evropě vydat pokyny, jak propojit kritéria udržitelnosti a odolnosti s budoucími právními předpisy. Tyto pokyny mohou dále obsahovat specifické a konkrétní příklady a osvědčené postupy. V zájmu soudržnosti se všemi budoucími právními předpisy by Komise měla své pokyny aktualizovat alespoň jednou za šest měsíců.

(38)  V zájmu zajištění toho, aby zadávání veřejných zakázek a aukce za účelem využívání obnovitelných zdrojů energie skutečně přispívaly k odolnosti Unie, musí být tyto činnosti pro průmysl předvídatelné. Aby mohla průmyslová výroba včas zareagovat, měli by veřejní zadavatelé a zadavatelé předem informovat trh o svých odhadovaných potřebách při zadávání zakázek na produkty technologie pro nulové čisté emise. Aukce by také měly zohlednit skutečnost, že inflace spolu s dlouhou dobou realizace projektů využívajících zdroje obnovitelné energie vytváří pro podniky značné riziko, což by je mohlo odradit od podávání nabídek. Pro zajištění jistoty ohledně ekonomické výhodnosti aukční nabídky by členské státy měly zajistit, aby všechny aukce zahrnovaly mechanismus indexace inflace. Kromě toho by členské státy měly případně vyloučit z dražeb záporné nabídky, neboť tyto nabídky by mohly vést k neočekávaně vysokým cenám energie pro odběratele realizované výroby energie z obnovitelných zdrojů.

(39)  Jak je uvedeno ve sdělení o průmyslovém plánu Zelené dohody pro věk nulových čistých emisí zveřejněném dne 1. února 2023, podíly průmyslu Unie na trhu jsou pod silným tlakem v důsledku subvencí ve třetích zemích, které narušují rovné podmínky. Některé třetí země zavádějí režimy podpory, jejichž cílem je ukotvit a přilákat odvětví čistých technologií. Tato situace představuje pro Unii konkurenční výzvu, aby si zachovala a rozvíjela svůj vlastní průmysl. Promítá se to do potřeby rychlé a ambiciózní reakce Unie při modernizaci jejího právního rámce s cílem konkurovat v celosvětovém měřítku při obraně otevřeného a spravedlivého obchodu plným a účinným využíváním všech dostupných nástrojů, včetně nástrojů na ochranu obchodu, a prosazováním evropských norem v oblasti technologií pro nulové čisté emise.

(39a)  Vzhledem k cíli Unie snížit strategickou závislost na třetích zemích v oblasti technologií pro nulové čisté emise je zásadní, aby mechanismy veřejné podpory, jako jsou veřejné zakázky a aukce, tuto závislost neprohlubovaly. Proto by měla být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013(27) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU(28) stanovena omezení podílu výrobků ve smlouvách o dodávkách pocházejících ze třetích zemí. Dále by se měla v co největší míře používat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1031 a 2022/2560(29) s cílem zajistit, aby společnosti v Unii nečelily nekalé soutěži o veřejné zakázky.

(39b)  Pro dosažení cílů tohoto nařízení je nezbytné, aby byl na podporu projektů prováděných podle tohoto nařízení vyčleněn zvláštní zdroj veřejného financování. Toto financování by mělo zajistit, aby společnosti v celé Unii měly přístup k potřebnému financování bez ohledu na fiskální možnosti členských států, v nichž má být projekt realizován. Víceletý finanční rámec na období 2021–2027, jak byl schválen v roce 2020, toto nestanoví. Platforma strategických technologií pro Evropu „STEP“ částečně řeší potřebnou podporu; projektů podle tohoto nařízení. I když se platforma STEP opírá o přeprogramování a posílení stávajících programů na podporu strategických investic, je také důležitým prvkem pro testování proveditelnosti a přípravu nových intervencí jako kroku k vytvoření Evropského fondu suverenity. Hodnocení STEP v roce 2025 má posoudit relevanci provedených opatření a poslouží jako základ pro posouzení toho, zda je potřeba rozšířit podporu na strategická odvětví.

(40)  Přístup k dostatečnému soukromému a veřejnému financování je klíčový pro zajištění otevřené strategické autonomie Unie a vytvoření pevné a konkurenceschopné výrobní základny technologií pro nulové čisté emise a jejich dodavatelských řetězců v celé Unii. Většina investic nezbytných k dosažení cílů Zelené dohody bude pocházet ze soukromého kapitálu(30), který bude přilákán růstovým potenciálem ekosystému pro nulové čisté emise. Dobře fungující, rozvinuté a integrované kapitálové trhy budou proto zásadní pro získání a nasměrování finančních prostředků potřebných k ekologické transformaci a projektům výroby technologií pro nulové čisté emise. Aby Unie splnila své cíle nulových čistých emisí, je k tomu nezbytný rychlý pokrok směrem k unii kapitálových trhů. Klíčovou úlohu při zvyšování investic do technologií pro nulové čisté emise rovněž hraje agenda udržitelného financování (a kombinovaného financování), přičemž zároveň zaručuje konkurenceschopnost tohoto odvětví. Jak je uvedeno v pracovním dokumentu útvarů Komise připojeném k tomuto nařízení, investiční potřeby v období 2023–2030 činí přibližně 92 miliard EUR a v závislosti na různých scénářích se pohybují mezi přibližně 52 miliardami EUR a přibližně 119 miliardami EUR, což by vedlo k požadavkům na veřejné financování ve výši 16–18 miliard EUR. Vzhledem k tomu, že toto posouzení bere v úvahu pouze pět konkrétních technologií, skutečná potřeba investic bude pravděpodobně podstatně vyšší.

(41)  Pokud soukromé investice samy o sobě nestačí, může být k účinnému zavádění projektů výroby pro nulové čisté emise nutná veřejná podpora v podobě státní podpory. Tato podpora musí mít motivační účinek a musí být nezbytná, vhodná a přiměřená. Stávající pokyny pro státní podporu, které byly nedávno důkladně revidovány v souladu s cíli souběžné transformace, poskytují za určitých podmínek rozsáhlé možnosti, jak podporovat investice do projektů spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení. Při usnadňování přístupu k financování u projektů výroby technologií pro nulové čisté emise mohou hrát důležitou úlohu členské státy tím, že se budou zabývat selháními trhu pomocí cílené státní podpory. Cílem dočasného krizového a transformačního rámce přijatého dne 9. března 2023 je zajistit rovné podmínky na vnitřním trhu, se zaměřením na odvětví, u nichž bylo zjištěno riziko přesunu výroby do třetích zemí, a přiměřeným způsobem z hlediska částek podpory. Rámec by umožnil členským státům zavést opatření na podporu nových investic do výrobních zařízení ve vymezených odvětvích, která mají strategický význam pro dosažení nulových čistých emisí, a to i pomocí daňového zvýhodnění. Aby se přispělo k dosažení konvergence mezi členskými státy a regiony, mohla by být u investic, které se uskuteční v podporovaných oblastech, povolená výše podpory upravena na vyšší intenzitu a vyšší stropy podpory. Vyžaduje se splnění vhodných podmínek, aby se ověřila konkrétní rizika odklonu investic mimo Evropský hospodářský prostor (EHP) a aby se ověřilo, že neexistuje žádné riziko relokalizace uvnitř EHP, aby se zabránilo roztříštěnosti jednotného trhu. K mobilizaci vnitrostátních zdrojů za tímto účelem mohou členské státy použít část příjmů ze systému Unie pro obchodování s emisemi (EU ETS), kterou musí členské státy přidělit na účely související s klimatem.

(41a)  Plně by se mělo zpřístupnit více zdrojů financování, jako jsou nevyužité částky z Nástroje pro oživení a odolnost, účelová podpora z Inovačního fondu EU, účelové režimy financování z Evropské investiční banky, a v co největší míře by se měly využívat všechny prostředky VFR, které dosud nebyly použity. Více investic ze soukromého sektoru by mělo být stimulováno prostřednictvím účelových vládních záruk, zejména pokud jde o průmyslové investice do projektů výroby technologií pro nulové čisté emise, včetně strategických projektů pro nulové čisté emise.

(42)  K financování investic do projektů výroby technologií pro nulové čisté emise je rovněž k dispozici několik programů financování Unie, například Nástroj pro oživení a odolnost, InvestEU, programy politiky soudržnosti nebo Inovační fond. Stávající rozpočet EU nepostačuje k podpoře cílů tohoto nařízení a k zajištění rovných podmínek mezi členskými státy. Revize VFR na období 2021–2027 by proto měla stanovit evropský rozpočet vhodný pro daný účel. V tomto ohledu by měla platforma STEP rovněž poskytnout dodatečné finanční prostředky částečně určené na projekty výroby technologií pro nulové čisté emise, které přispívají ke snížení strategických závislostí v Unii a ke konkurenceschopnosti jejího průmyslu.

(43)  Pozměněné nařízení o Nástroji pro oživení a odolnost(31) poskytlo členským státům dodatečnou nevratnou podporu ve výši 20 miliard EUR s cílem podpořit energetickou účinnost a nahradit fosilní paliva, mimo jiné prostřednictvím projektů průmyslu EU pro nulové čisté emise. Jak je uvedeno v pokynech Komise ke kapitolám plánu REPowerEU(32), členské státy se vyzývají, aby do kapitoly REPowerEU svých plánů pro oživení a odolnost zahrnuly opatření na podporu investic do výroby technologií pro nulové čisté emise a průmyslových inovací v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/241(33).

(43a)  Se zvýšením cen v rámci systému EU ETS se podstatně zvýšily příjmy členských států z tohoto systému. Aby podnítily dekarbonizaci průmyslu Unie, členské státy by měly výrazně zvýšit podíl svých vnitrostátních příjmů plynoucích ze systému EU ETS vyhrazený na podporu dekarbonizace průmyslu, a měly by proto vyčlenit alespoň 25 % svých vnitrostátních příjmů ze systému EU ETS na podporu cílů tohoto nařízení.

(44)  InvestEU je stěžejním programem Unie na podporu investic, zejména ekologické a digitální transformace, a to poskytováním financování a technické pomoci, například prostřednictvím mechanismů kombinování zdrojů. Tento přístup přispívá k přilákání dalšího veřejného a soukromého kapitálu. Kromě toho se členské státy vyzývají, aby přispěly do složky členského státu v programu InvestEU na podporu finančních produktů, které jsou k dispozici pro výrobu technologií pro nulové čisté emise, aniž by byla dotčena platná pravidla státní podpory.

(45)  Členské státy mohou poskytovat podporu z programů politiky soudržnosti v souladu s platnými pravidly podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1060(34) s cílem podpořit zavádění strategických projektů pro nulové čisté emise jakož i projektů výroby technologií pro nulové čisté emise ve všech regionech, zejména v méně rozvinutých a přechodových regionech a územích fondů pro spravedlivou transformaci, a to prostřednictvím investičních balíčků infrastruktury, produktivních investic do inovací, výrobní kapacity v malých a středních podnicích, služeb, odborné přípravy a zvyšování kvalifikace, včetně podpory budování kapacit na straně veřejných orgánů a předkladatelů. Příslušná míra spolufinancování stanovená v programech může činit až 85 % v případě méně rozvinutých regionů a až 60 % nebo 70 % v případě přechodových regionů v závislosti na dotčeném fondu a statusu regionu, avšak členské státy mohou tyto stropy na úrovni dotčeného projektu překročit, umožňují-li to pravidla státní podpory. Nástroj pro technickou podporu může členským státům a regionům pomoci při přípravě růstových strategií pro nulové čisté emise, zlepšit podnikatelské prostředí, snížit byrokracii a urychlit povolování. Členské státy by měly být motivovány k tomu, aby podporovaly udržitelnost ▌projektů pro nulové čisté emise tím, že tyto investice začlení do evropských hodnotových řetězců, a to zejména na základě meziregionálních a přeshraničních sítí spolupráce. Přijetí takových opatření by se mělo zvážit, zejména pokud jde o údolí.

(46)  Inovační fond rovněž poskytuje velmi slibný a nákladově efektivní způsob podpory rozšiřování výroby a zavádění čistého vodíku a dalších technologií pro nulové čisté emise v Evropě, čímž posiluje svrchovanost Evropy v klíčových technologiích pro opatření v oblasti klimatu a energetické bezpečnosti.

(47)  Evropský fond suverenity by poskytl strukturální odpověď na investiční potřeby. Pomůže zachovat evropský náskok v oblasti kritických a nově vznikajících technologií, které jsou důležité pro ekologickou a digitální transformaci, včetně technologií pro nulové čisté emise. Tento strukturální nástroj bude vycházet ze zkušeností s koordinovanými projekty zahrnujícími více zemí v rámci významných projektů společného evropského zájmu a bude usilovat o zlepšení přístupu všech členských států k těmto projektům, čímž zajistí soudržnost a jednotný trh ochrání před riziky plynoucími z nestejnoměrné dostupnosti státní podpory. [Nařízení o STEP] lze považovat za krok směrem ke zřízení Evropského fondu suverenity, který by mohl přispět k utváření a posílení evropské průmyslové politiky tím, že ve VFR na období po roce 2027 poskytne evropskému průmyslu více finančních prostředků.

(48)  V zájmu překonání nedostatků stávajícího rozdrobeného úsilí v oblasti veřejných a soukromých investic, usnadnění integrace a návratnosti investic by Komise a členské státy měly lépe koordinovat stávající programy financování na unijní a vnitrostátní úrovni, vytvářet mezi nimi synergie a zajistit lepší koordinaci a spolupráci s průmyslem a klíčovými zúčastněnými stranami ze soukromého sektoru. Při vytváření komplexního přehledu dostupných a relevantních možností financování a při diskusi o individuálních potřebách financování strategických projektů pro nulové čisté emise a jejich koordinaci hraje klíčovou úlohu Platforma pro nulové čisté emise v Evropě. Projednávat by se měly projekty předložené členským státem nebo Komisí.

(49)  V zájmu co nejrychlejšího zavedení nebo rozšíření projektů výroby technologií pro nulové čisté emise, jejichž cílem je přispět v Unii k bezpečnosti dodávek technologií pro nulové čisté emise, je důležité vytvořit jistotu pro plánování a investice tím, že se administrativní zátěž předkladatelů projektů omezí na minimum, aniž by byly ohroženy vysoké environmentální a sociální normy Unie. Členské státy by proto u projektů výroby technologií pro nulové čisté emise a u strategických projektů projekty pro nulové čisté emise měly zjednodušit své povolovací postupy a zároveň by měly zajistit, aby tyto projekty byly bezpečné, zabezpečené, šetrné k životnímu prostředí a splňovaly environmentální, sociální a bezpečnostní požadavky. Právní předpisy Unie v oblasti životního prostředí stanoví společné podmínky pro průběh a obsah vnitrostátních povolovacích postupů, čímž zajišťují vysokou úroveň ochrany životního prostředí. ▌.

(50)  Nepředvídatelnost, složitost a někdy i nadměrná délka vnitrostátních povolovacích postupů zároveň snižuje bezpečnost investic, která je nutná k účinnému rozvoji projektů výroby technologií pro nulové čisté emise. V zájmu zajištění a urychlení jejich účinného provádění by proto členské státy měly uplatňovat zjednodušené a předvídatelné postupy udělování povolení. Kromě toho by strategickým projektům pro nulové čisté emise měl být na vnitrostátní úrovni přiznán přednostní status s cílem zajistit rychlé administrativní zpracování a bezodkladné zacházení při všech soudních řízeních a řešeních sporů, které se jich týkají. Mimo to by členské státy měly zvážit politické inovace v této oblasti. Aby se zajistilo, že strategické projekty pro nulové čisté emise budou moci být řešeny přednostně, měly by členské státy zajistit, aby příslušné orgány měly odpovídající vybavení a personál.

(51)  Vzhledem k jejich úloze při zajišťování bezpečnosti dodávek technologií pro nulové čisté emise v Unii a jejich přínosu k otevřené strategické autonomii Unie a ekologické a digitální transformaci by odpovědné orgány udělující povolení měly považovat strategické projekty pro nulové čisté emise za projekty veřejného zájmu. Na základě individuálního posouzení může odpovědný orgán udělující povolení dospět k závěru, že veřejný zájem, kterému projekt slouží, převažuje nad veřejnými zájmy souvisejícími s ochranou přírody a životního prostředí, a tudíž že projekt může být schválen, jsou-li splněny všechny příslušné podmínky stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES(35), směrnici Rady 92/43/EHS(36) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES(37).

(52)  V zájmu snížení složitosti a zvýšení účinnosti a transparentnosti by předkladatelé projektů výroby technologií pro nulové čisté emise, včetně strategických projektů pro nulové čisté emise, měli mít možnost spolupracovat s jediným vnitrostátním orgánem odpovědným za koordinaci celého povolovacího postupu a za vydání komplexního rozhodnutí v příslušné lhůtě. Za tímto účelem by členské státy měly určit nebo zřídit jediný příslušný vnitrostátní orgán (určený orgán). V závislosti na vnitřní organizaci členského státu by mělo být za stejných podmínek možné delegovat úkoly příslušného ▌ orgánu na jiný orgán. Aby byla v průběhu povolovacího procesu zaručena důkladná kontrola a aby bylo zajištěno účinné plnění povinností členských států, měly by poskytnout svému příslušnému ▌ orgánu nebo jakémukoli orgánu jednajícímu jejich jménem dostatečný personál a zdroje.

(52a)  Členské státy by měly být odpovědné za výběr strategických projektů pro nulové čisté emise, aby bylo možné zohlednit strategické aspekty, zejména pokud jde o provádění strategických projektů pro nulové čisté emise. Aby se však zajistilo, že projekty budou sloužit také společnému zájmu Unie, včetně jejích rozpočtových zájmů, měla by mít Komise pravomoc vznést námitku proti rozhodnutí členského státu o označení projektu za strategický. V případě, že Komise vznese proti označení námitky, měl by být projekt předložen Platformě pro nulové čisté emise v Evropě. Konečné rozhodnutí o statusu projektu by měla přijmout tato platforma.

(53)  S cílem zajistit jasnost ohledně povolovacího statusu projektů výroby technologií pro nulové čisté emise a omezit účinnost případných zneužívajících soudních sporů, aniž by byl narušen účinný soudní přezkum, by členské státy měly zajistit, aby veškeré spory týkající se povolovacího postupu byly včas vyřešeny. Za tímto účelem by příslušné vnitrostátní orgány měly zajistit, aby žadatelé a předkladatelé projektů měli přístup k jednoduchému postupu řešení sporů a aby se těmto projektům dostalo naléhavého zacházení při všech soudních řízeních a postupech řešení sporů, které se jich týkají, aniž by však bylo dotčeno právo na obhajobu.

(54)  S cílem umožnit podnikům a předkladatelům projektů, včetně přeshraničních projektů, přímo využívat výhod vnitřního trhu bez další zbytečné administrativní zátěže stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724(38) obecná pravidla pro online poskytování postupů významných pro fungování vnitřního trhu. Informace, které je třeba předložit příslušným vnitrostátním orgánům v rámci povolovacích postupů, na něž se vztahuje toto nařízení, budou zahrnuty v příloze I nařízení (EU) 2018/1724, jakmile bude změněno tímto nařízením, přičemž související postupy jsou zahrnuty v příloze II uvedeného nařízení s cílem zajistit, aby předkladatelé projektů mohli plně využívat on-line postupů a technického systému založeného na zásadě „pouze jednou“. ▌Určené orgány působící jako jediné kontaktní místo podle tohoto nařízení jsou zařazeny na seznam asistenčních služeb a služeb pro řešení problémů v příloze III nařízení (EU) 2018/1724.

(55)  Projekty výroby technologií pro nulové čisté emise podléhají zdlouhavým a složitým povolovacím postupům v délce 2–7 let v závislosti na členském státě, technologickém odvětví a segmentu hodnotového řetězce. Vzhledem k rozsahu požadovaných investic – zejména u projektů o velikosti gigatovárny, které jsou nutné k dosažení očekávaných úspor z rozsahu – vytváří nepřiměřený povolovací postup dodatečnou překážku, která je mnohdy na úkor zvýšení výrobní kapacity technologií pro nulové čisté emise v Unii. Aby se předkladatelům projektů a dalším investorům dostalo jistoty a jasnosti potřebné k většímu rozvoji projektů výroby technologií pro nulové čisté emise, měly by členské státy zajistit, aby povolovací postup u těchto projektů nepřekročil předem stanovené lhůty. U strategických projektů pro nulové čisté emise by udělení povolení nemělo trvat déle než 9 měsíců u zařízení s roční produkcí vyšší než 1 GW a 6 měsíců u zařízení s roční produkcí nižší než 1 GW. U ▌projektů výroby technologií pro nulové čisté emise by udělení povolení nemělo trvat déle než dvanáct měsíců u zařízení s roční produkcí vyšší než 1 GW a devět měsíců u zařízení s roční produkcí nižší než 1 GW. U technologií pro nulové čisté emise, u nichž nelze použít vyjádření v GW, jako jsou sítě a technologie ▌CCS ▌ nebo ▌CCU▌, by měly platit horní hranice výše uvedených lhůt. V případě rozšíření stávajících výrobních linek by každá z výše uvedených lhůt měla být zkrácena na polovinu.

(56)  Vzhledem k významu projektů výroby technologií pro nulové čisté emise a strategických projektů pro nulové čisté emise pro dodávky energie do Unie a k urychlení jejich realizace by navíc měla být částečně zrušena nebo zjednodušena některá správní omezení.

(57)  Posouzení vlivů na životní prostředí a povolení požadovaná podle práva Unie, a to i ve vztahu k vodě, ovzduší, ekosystémům, přírodním stanovištím, biologické rozmanitosti a ptákům, jsou u projektu výroby technologií pro nulové čisté emise nedílnou součástí povolovacího postupu a nezbytným ochranným opatřením k zajištění prevence nebo minimalizace negativních dopadů na životní prostředí. Avšak aby se zajistilo, že povolovací řízení budou u projektů výroby technologií pro nulové čisté emise předvídatelná a včasná, měl by být využit veškerý potenciál k zefektivnění požadovaných posouzení a povolení, aniž by se však snížila úroveň ochrany životního prostředí. V tomto ohledu by mělo být zajištěno, aby se nezbytná posouzení prováděla souběžně s cílem zabránit jejich zbytečnému překrývání, a mělo by být zajištěno, že se předkladatelé projektů a odpovědné orgány výslovně dohodnou na rozsahu souběžného posouzení ještě před jeho provedením, aby se předešlo zbytečným následným opatřením.

(58)  Spory o využití půdy mohou být na překážku zavádění projektů výroby technologií pro nulové čisté emise. Dobře navržené plány, včetně územních plánů a územního plánování, které zohledňují potenciál pro realizaci projektů výroby technologií pro nulové čisté emise a jejichž potenciální dopady na životní prostředí se posuzují, mohou pomoci vyvážit veřejné statky a zájmy, zmírnit riziko sporů a urychlit udržitelné zavádění projektů výroby technologií pro nulové čisté emise v Unii. Odpovědné vnitrostátní, regionální a místní orgány by proto měly při vypracovávání příslušných plánů zvážit začlenění ustanovení o projektech výroby technologií pro nulové čisté emise.

(59)  Pro účely posouzení vlivů na životní prostředí a udělování povolení se k získání informací o geologii, biologii, ekologii, socioekonomickém rozvoji a dostupnosti zdrojů v co největší míře využijí družicová data a služby pocházející z Kosmického programu EU, a zejména z programu Copernicus; tato data a služby, a zejména možnost programu Copernicus monitorovat a ověřovat antropogenní emise CO2, jsou nejpřípadnější k posouzení dopadu průmyslových projektů a dopadu antropogenních propadů CO2 na celosvětové koncentrace a toky skleníkových plynů.

(60)  Komise by měla v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012(39) požádat jednu nebo více evropských normalizačních organizací o vypracování evropských norem na podporu cílů tohoto nařízení.

(61)  Vodíková údolí s aplikacemi pro konečné použití v průmyslu hrají důležitou úlohu při dekarbonizaci energeticky náročných průmyslových odvětví. Plán REPowerEU stanovil cíl zdvojnásobit počet vodíkových údolí v Unii. V zájmu dosažení tohoto cíle by členské státy měly urychlit povolování, zvážit regulační pískoviště a upřednostnit přístup k financování. V zájmu zvýšení odolnosti průmyslu pro nulové čisté emise by členské státy měly zajistit propojení vodíkových údolí přes hranice Unie. Průmyslová zařízení, která vyrábějí vlastní energii a mohou mít pozitivní přínos k výrobě elektřiny, by měla být zjednodušením regulačních požadavků motivována, aby přispívala jako výrobce energie k inteligentní elektrické síti.

(62)  Regulační pískoviště pro nulové čisté emise mohou být důležitým nástrojem k podpoře inovací v oblasti technologií pro nulové čisté emise a získávání poznatků v oblasti regulace. Pro inovace musí být k dispozici experimentální prostory, neboť vědecké výsledky je třeba vyzkoušet v kontrolovaném skutečném prostředí. Měla by být zavedena regulační pískoviště za účelem zkoušení inovativních technologií pro nulové čisté emise a dalších inovativních technologií v kontrolovaném prostředí a po omezenou dobu. Je třeba nalézt rovnováhu mezi právní jistotou pro účastníky regulačních pískovišť pro nulové čisté emise a splněním cílů práva Unie. Vzhledem k tomu, že regulační pískoviště pro nulové čisté emise musí v každém případě splňovat základní požadavky na technologii pro nulové čisté emise určené v unijním a vnitrostátním právu, je vhodné stanovit, že na účastníky, kteří splňují požadavky na způsobilost pro účely regulačního pískoviště pro nulové čisté emise a kteří se v dobré víře řídí pokyny příslušných orgánů a podmínkami plánu dohodnutého s těmito orgány, se nevztahují žádné správní pokuty ani sankce. Tento přístup je odůvodněný, neboť zavedené záruky v zásadě zajistí účinné dodržování právních předpisů Unie nebo členských států, které se týkají technologie pro nulové čisté emise, nad níž je v regulačních pískovištích vykonáván dohled. Jak bylo oznámeno v Novém evropském programu inovací, zveřejní Komise v roce 2023 pro pískoviště pokyny, aby podpořila členské státy při přípravě pískovišť pro účely technologie pro nulové čisté emise. Tyto inovativní technologie by nakonec mohly být zásadní k dosažení cíle Unie v oblasti klimatické neutrality, zajištění bezpečnosti dodávek a odolnosti energetického systému Unie, a tudíž by se mohly zařadit mezi ▌ technologie pro nulové čisté emise.

(63)  Navrhuje se celkové měřítko a orientační cíle pro výrobu klíčových produktů technologie pro nulové čisté emise v Evropské unii s cílem zlepšit globální průmyslovou konkurenceschopnost Unie a pomoci řešit otázky závislosti na dovozu a zranitelnosti, a zajistit splnění cílů Unie v oblasti klimatu a energetiky.

(64)  Jedním z hlavních cílů průmyslové politiky Unie je umožnit ekologickou a digitální transformaci a zároveň zachovat udržitelný růst a konkurenceschopnost Unie, zachovat kvalitní pracovní místa a posílit její schopnost inovovat a vyrábět, zejména pokud jde o čisté technologie. Rozšiřování evropských průmyslových odvětví s technologiemi pro nulové čisté emise, stejně jako zajištění otevřené strategické autonomie Evropy, vyžaduje značné množství dalších kvalifikovaných pracovníků, což s sebou nese významné investiční potřeby v oblasti rekvalifikace a zvyšování kvalifikace, a to i na poli odborného vzdělávání a přípravy. Konkrétněji, transformace energetiky bude vyžadovat podstatný nárůst počtu kvalifikovaných pracovníků v řadě odvětví, včetně energie z obnovitelných zdrojů a skladování energie, síťových technologií, výroby baterií, IT nebo inteligentních řešení pro optimalizaci a řízení energetického systému, a dalších průmyslových dekarbonizačních technologií. Podle studií by oběhové hospodářství mohlo do roku 2030 přispět k vytvoření přibližně 700 000 pracovních míst pouze v Unii(40). Je proto nanejvýš důležité, aby byla tato místa v odvětví technologií pro nulové čisté emise přitažlivá a dosažitelná, zejména pokud jde o technickou kariéru, a to i prostřednictvím informačních kampaní Unie na podporu technického a odborného vzdělávání, ale také pracovních míst souvisejících s oběhovým hospodářstvím a pracovních míst v oblasti řízení zdrojů a pracovních míst souvisejících s průmyslovou transformací a dekarbonizací obecně. Dále je nezbytné řešit současný nesoulad mezi dovednostmi pracovníků a potřebami podniků v Unii. Podle Evropského strategického plánu pro energetické technologie vypracovaného Komisí se odhaduje, že do roku 2030 bude jen v samotném pododvětví výroby vodíkových palivových článků zapotřebí 180 000 vyškolených pracovníků, techniků a inženýrů(41). V odvětví fotovoltaické solární energie by bylo zapotřebí jen ve výrobě až 66 000 pracovních míst. Kromě toho neexistence vzdělávacích programů, které podporují dovednosti nezbytné pro technologie pro nulové čisté emise, což rovněž způsobuje nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců a nedostatečné porozumění v rámci místní správy v některých regionech Unie, mohla by představovat významnou překážku pro udržitelný rozvoj průmyslu.

(65)  Vzhledem k tomu, že posílení výrobní kapacity Unie u klíčových technologií pro nulové čisté emise nebude možné bez značného množství kvalifikované pracovní síly, je nezbytné zavést opatření na podporu zapojení většího počtu lidí na trhu práce, a učinit průmyslová odvětví a technické profesní dráhy, kterých se toto nařízení týká, atraktivnější, zejména pro ženy, protože v technologicky orientovaných profesích zdaleka není dosaženo vyváženého zastoupení žen a mužů, a pro mladé lidi, a to i prostřednictvím přístupu „dovednosti na prvním místě“, jež doplní nábor na základě kvalifikace. Dále je třeba se zaměřit i na pracovníky ze třetích zemí, neboť Unie přitahuje pouze malý podíl kvalifikovaných migrantů. Kromě toho, v souladu s cíli doporučení Rady o zajištění spravedlivé transformace na klimatickou neutralitu je důležitá zvláštní podpora při přechodu z jednoho zaměstnání do druhého a s cílem podpořit celoživotní učení a odbornou přípravu pracovníků v nadbytečných a upadajících odvětvích. Znamená to investovat do dovedností pro všechny a zároveň zaujmout cílený přístup ke zranitelným skupinám. Patří sem skupiny osob, které nejsou zaměstnané ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET), legálně pobývající migrující pracovníci, jakož i osoby, které jsou vyloučeny z trhu práce, mají omezený přístup k příležitostem k odborné přípravě nebo jsou v zaměstnáních, u nichž hrozí, že zmizí, nebo jejichž obsah a úkoly jsou vysoce transformovány novými technologiemi, zejména v regionech postižených dopady transformace na cíle Unie pro rok 2030 podle článku 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1056(42) a čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) 2021/1060. Konečným cílem by mělo být vytváření kvalitních pracovních, která jsou potřebná u technologií pro nulové čisté emise v Unii v souladu s cíli evropského pilíře sociálních práv v oblasti zaměstnanosti a odborné přípravy, včetně spravedlivých a přiměřených mezd, zlepšení životních a pracovních podmínek podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041(43), přístupu k sociální ochraně, příležitostí k celoživotnímu učení, dobrých pracovních podmínek na bezpečných a zdravých pracovištích, jakož i práv na kolektivní vyjednávání. Zvyšování kvalifikace a rekvalifikace jsou vskutku důležitými nástroji, nezaručují však kvalitní pracovní místa. Nedostatek pracovních sil může být rovněž důsledkem nízkých mezd, neatraktivních pracovních míst, špatných pracovních podmínek a nedostatečných investic do odborného vzdělávání a přípravy. Řešení těchto otázek a zlepšení kvality pracovních míst v odvětvích a podnicích se špatnými pracovními podmínkami je rovněž důležitým prvkem pro přilákání pracovníků a řešení problému odlivu mozků, který má za následek rostoucí nerovnosti mezi regiony, nerovný rozvoj a nerovnou schopnost podněcovat inovace a vytvářet kvalitní pracovní místa. Na základě stávajících iniciativ, například Paktu EU pro dovednosti, činností na úrovni EU týkajících se poznatků o dovednostech a prognózování dovedností, jako je Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání, Eurofound a Evropský orgán pro pracovní záležitosti, a plánů pro odvětvovou spolupráci v oblasti dovedností, a s plným zohledněním těchto iniciativ, je cílem mobilizovat všechny aktéry, a to: orgány členských států, včetně orgánů na regionální a místní úrovni, poskytovatele vzdělávání a odborné přípravy, včetně univerzit, výzkumných univerzit a univerzit aplikovaných věd i univerzitních aliancí, jakož i sociální partnery a průmysl, zejména malé a střední podniky, začínající podnik a sociální podniky, s cílem určit potřeby v oblasti dovedností, vypracovat programy vzdělávání a odborné přípravy a tyto programy rychle a operativně zavádět ve velkém měřítku. V tomto ohledu hrají klíčovou úlohu strategické projekty pro nulové čisté emise. Členské státy a Komise by měly zajistit finanční podporu s cílem využít dopad a dosah akademií, mimo jiné využitím možností rozpočtu Unie prostřednictvím nástrojů, jako je Evropský sociální fond plus, InvestEU, Fond pro spravedlivou transformaci, Evropský fond pro regionální rozvoj, Nástroj pro oživení a odolnost, Modernizační fond, plán REPowerEU a Program pro jednotný trh.

(66)  Na základě místních a regionálních iniciativ a předchozích zkušeností, například z center pro rozvoj dovedností, Evropského paktu pro dovednosti a Evropské bateriové aliance či energie z obnovitelných zdrojů na moři, by akademie průmyslu pro nulové čisté emise, jež jsou sítí příslušných odborníků (dále jen „akademie“), měly rozvíjet a zavádět obsah vzdělávání a odborné přípravy, jehož účelem je prohlubování dovedností a rekvalifikace pracovníků, kteří jsou potřební v klíčových hodnotových řetězcích technologií pro nulové čisté emise, například solární fotovoltaické a solární tepelné technologie, mořské obnovitelné zdroje energie, obnovitelné vodíkové technologie a suroviny i CCU. Rozsah a počet akademií by měla určit Komise a členské státy v rámci Platformy pro nulové čisté emise v Evropě na základě stávajících a objektivních studií v souladu se zásadou technologické neutrality a na základě mapování současných a předpokládaných potřeb v odvětvích pro nulové čisté emise, včetně regionů v procesu transformace. Toto mapování by mělo poskytnout informace o současném a nadcházejícím nedostatku pracovních sil v klíčových odvětvích pro nulové čisté emise v celé Unii, jakož i přehled o tom, jak jsou v těchto odvětvích poskytovány možnosti odborné přípravy. Mapování by mělo rovněž zanalyzovat hlavní příčinu nedostatku dovedností a pracovních sil, zejména v souvislosti s kvalitou nabídky pracovních míst v odvětvích pro nulové čisté emise, například posouzením pracovních podmínek a rozsahu kolektivního vyjednávání. Kromě toho by Komise měla na základě výsledků mapování a stávajících studií a po konzultaci s platformou pro nulové čisté emise zveřejnit výzvu k předkládání návrhů na spuštění akademie v dané technologii, pokud bude zjištěna kritická úroveň nedostatku kvalifikovaných pracovníků ve vztahu k technologii pro nulové čisté emise. Na zřízení akademií by mělo být poskytnuto počáteční financování ze strany Unie a umožnit jejich fungování s cílem, aby se staly tři roky po svém založení finančně udržitelnými tak, že obdrží finanční příspěvky od soukromého sektoru. K zajištění co nejrychlejšího fungování akademií je zapotřebí silného řízení, aby se rozvinuly programy vzdělávání v oblasti technologií pro nulové čisté emise. Tím by neměla být dotčena rozhodující úloha, kterou mohou při vytváření takových akademií hrát i sociální partneři a univerzity, jako tomu je v případě bateriové aliance. Zejména by měla být zvážena úloha mezinárodních a interdisciplinárních univerzitních aliancí, jako je Transform4Europe, s cílem dosáhnout jednotnějších a společných norem v oblasti odborné přípravy a činností v oblasti změny kvalifikace či prohlubování dovedností. Obecně by mělo být upřednostněno také využívání již existujících výzkumných a výukových infrastruktur.

(66a)  Jedním z cílů akademií by mělo být přispět k reindustrializaci a dekarbonizaci Unie, jakož i k její otevřené strategické autonomii. Akademie by se měly rovněž zabývat potřebou technologií pro nulové čisté emise, jež se řídí přísnými sociálními a klimatickými normami a pocházejí z Unie. Akademie by měly být zřízeny do 31. prosince 2024 a měly by poskytovat vzdělávací obsah v co největším počtu různých jazyků orgánů Unie s cílem dosáhnout zeměpisné vyváženosti mezi členskými státy. Do 31. prosince 2025 by měly začít šířit počáteční vzdělávací obsah mezi příslušnými poskytovateli vzdělávání a odborné přípravy v členských státech, jako jsou univerzity, výzkumné univerzity, univerzity aplikovaných věd a aliance univerzit, podniky, které toto vzdělávání a odbornou přípravu poskytují, včetně malých a středních podniků, začínajících podniků a sociálních podniků, sociálních partnerů a školitelů odborné přípravy. Akademie by měly usilovat o to, aby umožnily odbornou přípravu a vzdělávání 100 000 účastníků vzdělávání do tří let od svého založení, s přihlédnutím k rozsahu zjištěného nedostatku dovedností, který může vést k rozdílům v počtu účastníků vzdělávání v každé akademii. Akademie by měly přispívat k dostupnosti dovedností potřebných pro technologie pro nulové čisté emise, a to i v malých a středních podnicích. Vzdělávací obsah by měl zohledňovat již existující vzdělávací programy vypracované v rámci místního paktu pro dovednosti a středisek pro špičkovou odbornou kvalitu a měl by se zaměřovat na všechny úrovně vzdělávání a kvalifikace a na všechny pracovníky, včetně učňů, v celém hodnotovém řetězci v dotčených odvětvích, přičemž se zohlední všechny po sobě jdoucí průmyslové fáze, od návrhu výrobku (nebo služby) až po fázi výroby, včetně recyklace a opětovného použití materiálů, přičemž se zohlední všechny různé profese v celém hodnotovém řetězci. Tento obsah by měl rovněž zahrnovat výukové moduly s příslušnými informacemi o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci pro každou konkrétní technologii, jakož i obecné relevantní informace o právech pracovníků a pracovních podmínkách, včetně pracovní doby a práv pracovníků na informace a konzultace. Tento obsah by případně mohli poskytovatelé vzdělávání a odborné přípravy dále přizpůsobit vnitrostátnímu právu, platným kolektivním smlouvám a územním a odvětvovým zvláštnostem. Vzdělávací obsah by se měl zaměřovat také na zaměstnance vnitrostátních a místních správních orgánů (zejména těch, jež jsou odpovědné za povolování, posuzování dopadů a regulaci nových technologií), a přispívat tak k budování kapacit mezi vnitrostátními správními orgány a ke snižování rozdílů mezi členskými státy.

(66b)  Členské státy by měly rovněž využívat a zavádět vzdělávací obsah vyvinutý akademiemi v rámci stávajících nástrojů, jako je posílený systém záruk pro mladé lidi, jehož jedním z cílů je poskytovat vzdělávání a odbornou přípravu mladým lidem, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a stavět na stávajících mentorských programech. V zájmu zajištění transparentnosti a přenositelnosti dovedností a mobility pracovníků a podpory členských států v tomto úsilí budou akademie rozvíjet a zavádět certifikáty, včetně mikrocertifikátů, týkající se studijních výsledků. Měly by být vydávány ve formátu evropských certifikátů o vzdělávání a mohly by být začleněny do služby EUROPASS a případně zahrnuty do vnitrostátních rámců kvalifikací. Členské státy by měly být vyzvány k tomu, aby využívaly obsah, který akademie vytvoří, k podpoře průběžné rekvalifikace a zvyšování dovedností nabízené prostřednictvím akademií a příslušných poskytovatelů vzdělávání a odborné přípravy na svém území pomocí vnitrostátních programů a financování Unie, mimo jiné z Evropského sociálního fondu plus, posíleného systému záruk pro mladé lidi, Nástroje pro oživení a odolnost, InvestEU, Evropského fondu pro regionální rozvoj, mechanismu pro spravedlivou transformaci, Modernizačního fondu a Nástroje pro technickou podporu, a podporovat integraci žen v souladu s Evropskou strategií pro rovnost žen a mužů s cílem řešit genderové stereotypy ve vzdělávání a v zaměstnání. Evropská síť služeb zaměstnanosti může hrát významnou úlohu při využívání vzdělávacího obsahu programů odborné přípravy poskytovaných akademii dovedností při vytváření a zavádění evropských profesních profilů a poskytování informací o nich vnitrostátním službám pro zaměstnanost.

(66c)  Platforma pro nulové čisté emise v Evropě by měla pomáhat při řízení práce akademií, a zajišťovat, aby se rozsah akademií zaměřil na nedostatky v oblasti dovedností, jež byly zjištěny v rámci mapování, a zajišťovat dohled. Členské státy by měly zajistit, aby jmenovaný vnitrostátní zástupce mohl působit jako most mezi příslušnými vnitrostátními ministerstvy a příslušnými orgány členských států, jakož i vnitrostátními sociálními partnery a zástupci odvětví. Platforma pro nulové čisté emise by měla shromažďovat informace o pokroku dosaženém různými akademiemi a do konce roku 2026 vypracovat souhrnnou zprávu o zavádění vzdělávacích programů, včetně počtu účastníků vzdělávání, kteří mají prospěch z programu akademií, napříč různými průmyslovými odvětvími, genderovými a věkovými skupinami a úrovněmi vzdělání i kvalifikace.

(67)  Ačkoli v právu Unie neexistují zvláštní ustanovení zavádějící minimální požadavky na odbornou přípravu nutnou pro umožnění přístupu k regulovanému povolání nebo jeho výkonu, je v pravomoci členského státu rozhodnout, zda a jak bude určité povolání regulovat, avšak vnitrostátní pravidla upravující přístup k regulovaným povoláním nesmějí představovat neodůvodněnou nebo nepřiměřenou překážku výkonu těchto základních práv. Pravomoc regulovat přístup k povolání musí být vykonávána v rámci zásad nediskriminace a proporcionality v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/958 ▌. Ve svém posouzení by členské státy měly vzít v úvahu veškeré škodlivé účinky, které by regulace povolání mohla mít na dostupnost dovedností v průmyslu pro nulové čisté emise, a měly by usilovat o co největší omezení regulace v těchto oblastech.

(68)  Pokud vzdělávací programy vyvinuté ▌akademiemi ▌ vedou k získání certifikátů, které by znamenaly pomoc, a to i pro osoby usilující o přístup k regulovanému povolání, měli by členské státy a zaměstnavatelé v zájmu usnadnění mobility ve strategických průmyslových profesích pro nulové čisté emise tyto certifikáty přijímat jako dostatečný důkaz znalostí, dovedností a kompetencí, které osvědčují.

(68a)  Příspěvek technologií pro nulové čisté emise k cílům dekarbonizace Unie se může projevit teprve tehdy, až budou tyto technologie zavedeny. K takovému zavedení pravděpodobně do určité míry dojde v domácnostech, ale většina dekarbonizace bude mít základ v dekarbonizaci průmyslových procesů. Aby bylo zajištěno, že se v Unii uskuteční investice do takové dekarbonizace, která je nezbytná pro zajištění dobrých pracovních míst a prosperity v Unii, jakož i pro splnění cílů Unie v oblasti dekarbonizace, je zásadní, aby přispěla ke zlepšení investičního prostředí pro průmysl v Unii.

(69)  Na úrovni Unie by měla být zřízena Platforma pro nulové čisté emise v Evropě složená z členských států a Evropského parlamentu a pod předsednictvím Komise. Platforma pro nulové čisté emise v Evropě může Komisi a členským státům poskytovat poradenství a pomoc v konkrétních otázkách a sloužit jako referenční orgán, v jehož rámci Komise a členské státy koordinují svou činnost a usnadňují výměnu informací o otázkách týkajících se tohoto nařízení. Platforma pro nulové čisté emise v Evropě by měla dále plnit úkoly uvedené v různých článcích tohoto nařízení, zejména pokud jde o povolování, včetně jediných kontaktních míst, strategické projekty pro nulové čisté emise, koordinaci financování a přístup k němu, přístup na trhy a dovednosti, jakož i regulační pískoviště pro inovativní technologie pro nulové čisté emise a jiné inovativní technologie. V případě potřeby by měla být Platforma pro nulové čisté emise v Evropě schopna zřídit stálé nebo dočasné podskupiny a přizvat třetí strany, například odborníky nebo zástupce průmyslových odvětví pro nulové čisté emise.

(70)  V rámci průmyslového plánu Zelené dohody oznámila Komise svůj záměr uzavírat průmyslová partnerství pro nulové čisté emise, která budou zahrnovat technologie pro nulové čisté emise. Spolupráce prostřednictvím těchto partnerství pravděpodobně podpoří přijetí těchto technologií v celosvětovém měřítku, podpoří vzájemně se posilující partnerství mezi Unií a třetími zeměmi, včetně udržitelných investic a technické pomoci. Průmyslová partnerství pro nulové čisté emise mohou rovněž přispět k diverzifikaci a odolnosti dodávek technologií pro nulové čisté emise a jejich součástí v Unii, zlepšit sdílení informací mezi Unií a jejími partnery o vývoji těchto technologií a podpořit průmyslová odvětví Unie pro nulové čisté emise v přístupu na globální trh s čistou energií za současné podpory vznikajících průmyslových odvětví v oblasti technologií pro nulové čisté emise ve třetích zemích s jasnými komparativními výhodami. Komise a členské státy by měly v rámci Platformy pro nulové čisté emise v Evropě koordinovat partnerství a projednávat stávající příslušná partnerství a postupy, například zelená partnerství, dialogy o energetice a jiné formy stávajících dvoustranných smluvních ujednání, jakož i potenciální synergie s příslušnými dvoustrannými dohodami členských států se třetími zeměmi. V dohodách se třetími zeměmi včetně průmyslových partnerství pro nulové čisté emise by se měly odrážet základní hodnoty a cíle Unie, zejména pokud jde o prosazování pracovních a mezinárodních environmentálních norem v těchto zemích. Průmyslová partnerství pro nulové čisté emise by měla mít rovněž za cíl přispívat k průmyslové transformaci v celém hodnotovém řetězci podniků Unie a podniků ze třetích zemí a současně zajišťovat otevřené trhy a spravedlivý obchod.

(71)  Unie by měla usilovat o diverzifikaci mezinárodního obchodu a investic do technologií pro nulové čisté emise, vytvářet vzájemně se posilující partnerství, vycházet z vlastních plánů udržitelného rozvoje partnerů, příslušných norem v oblasti životního prostředí a lidských práv a zároveň celosvětově podporovat náročné sociální, pracovní a environmentální normy. To by se mělo dít v úzké spolupráci a partnerství s podobně smýšlejícími zeměmi prostřednictvím stávajících dohod nebo nových strategických ujednání. Podobně by mělo být v úzké spolupráci s partnerskými zeměmi vyvíjeno intenzivnější úsilí v oblasti mezinárodní spolupráce na výzkumu a inovacích se zaměřením na vývoj a zavádění technologií pro nulové čisté emise, a to otevřeným a vyváženým způsobem a s náležitým ohledem na strategické zájmy a potřeby Unie.

(71a)  Předsedkyně Komise ve svém projevu o stavu Unie v roce 2023 oznámila, že kontrolu konkurenceschopnosti bude provádět nezávislá rada. Tato činnost by měla vycházet z probíhající práce týkající se regulační zátěže vytvářené unijními a vnitrostátními právními předpisy a jejího dopadu na konkurenceschopnost průmyslu Unie, včetně odvětví pro nulové čisté emise. K usnadnění této činnosti se tímto nařízením zřizuje Evropský vědecký poradní výbor pro přezkum a regulační zátěž. Poradní výbor by měl na základě jednotlivých případů vypracovávat vědecky podložená doporučení ohledně dopadu regulační zátěže v Unii.

(72)  Pokud je na Komisi podle tohoto nařízení přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016(44). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(73)  Pokud některé z opatření uvedených v tomto nařízení představuje státní podporu, není ustanoveními o těchto opatřeních dotčeno použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování EU.

(74)  Jelikož cíle tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jej z důvodu rozsahu nebo účinků daného opatření může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola I

Předmět, oblast působnosti a definice

Článek 1

Předmět

1.  Toto nařízení stanoví rámec opatření k zajištění koordinovaného přístupu k inovacím napříč Unií a ke zvyšování výrobní kapacity v oblasti technologií pro nulové čisté emise, jakož i v oblasti součástí, materiálů a strojních zařízení v dodavatelských řetězcích těchto technologií, které jsou nezbytné pro jejich výrobu a fungování v Unii:

a)  podpořit cíle Unie v oblasti klimatu a cíl klimatické neutrality, jak je definován v nařízení (EU) 2021/1119;

b)  podporovat mezinárodní průmyslovou konkurenceschopnost Unie s cílem přispět k tvorbě kvalitních pracovních míst;

c)  zlepšit přístup Unie k bezpečným a udržitelným dodávkám technologií pro nulové čisté emise;

d)  posílit otevřenou strategickou autonomii Evropy;

e)  zajistit odolnost příslušných dodavatelských řetězců Unie a

f)  dosáhnout dekarbonizace hospodářství a společnosti v Unii.

2.  K dosažení obecného cíle uvedeného v odstavci 1 obsahuje toto nařízení opatření s cílem zajistit:

a)  snížení strategických závislostí v Unii strategických technologií pro nulové čisté emise, jakož i součástí, materiálů a strojních zařízení v dodavatelských řetězcích těchto technologií, které jsou nezbytné pro jejich výrobu a fungování, a které do roku 2030 dosáhnou výrobní kapacity odpovídající:

i)  alespoň 40 % roční potřeby Unie v oblasti zavádění odpovídajících technologií, které jsou nezbytné k dosažení cílů Unie v oblasti klimatu a energetiky, a to na základě zavádění technologií plánovaného v celé Unii podle vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, které členské státy připravily a předložily podle nařízení (EU) 2018/1999, a

ii)  alespoň 25 % celosvětové poptávky po odpovídajících technologiích;

b)  zaručený volný pohyb technologií pro nulové čisté emise uváděných na vnitřní trh a souvisejících služeb.

3.  Pokud Komise na základě zprávy uvedené v článku 35 dospěje k závěru, že Unie pravděpodobně nedosáhne cílů stanovených v odstavcích 1 a 2, posoudí proveditelnost a přiměřenost navrhování opatření nebo výkonu svých pravomocí na úrovni Unie s cílem zajistit, aby tyto cíle byly dosaženy. Komise zejména posoudí možnost stanovit prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 33, které doplňují toto nařízení, podrobnější cíle pro klíčové technologie a součásti, aby bylo zajištěno dosažení těchto cílů. Komise konzultuje Platformu pro nulové čisté emise v Evropě s cílem určit, jaká opatření nebo pravomoci uplatnit.

Článek 2

Oblast působnosti

S výjimkou článků 26 a 27 tohoto nařízení, které se vztahují na inovativní technologie pro nulové čisté emise, se toto nařízení vztahuje na technologie pro nulové čisté emise uvedené v čl. 3a odst. 1, jakož i na součásti, materiály a strojní zařízení v dodavatelských řetězcích těchto technologií, které jsou nezbytné pro jejich výrobu a fungování. Suroviny a zpracované suroviny nebo součásti spadající do oblasti působnosti nařízení (EU) …/… [doplnit poznámku pod čarou s odkazy na vyhlášení nařízení o kritických surovinách] a do působnosti nařízení (EU) 2023/1781 jsou z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny.

Článek 3

Definice

1.  Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)  „technologiemi pro nulové čisté emise“ technologie uvedené v čl. 3a odst. 1;

b)  „součástí“ určitá část konečného výrobku technologie pro nulové čisté emise;

ba)  „materiály“ veškeré suroviny nebo zpracované materiály potřebné pro výrobu součásti nebo konečného produktu technologie pro nulové čisté emise;

c)  „inovativními technologiemi pro nulové čisté emise“ technologie, které představují skutečnou inovaci, nejsou v současné době dostupné na vnitřním trhu a alespoň v jednom ohledu zlepšují dominantní srovnatelnou technologii s nulovými čistými emisemi, jakož i jakoukoli technologii zahrnutou do strategického plánu pro energetické technologie podle článku 26d;

ca)  „dalšími inovativními technologiemi“ technologie, které mají potenciál umožnit přechod na klimaticky neutrální a čistou ekonomiku a snížit strategické závislosti, které zahrnují skutečné inovace, které nejsou v současné době dostupné na vnitřním trhu a které jsou dostatečně pokročilé, aby mohly být testovány v kontrolovaném prostředí;

cb)  „předobchodními inovativními technologiemi pro nulové čisté emise“ inovativní technologie pro nulové čisté emise, které nejsou komerčně dostupné, ale jsou dostatečně pokročilé, aby mohly být testovány v kontrolovaném prostředí;

cc)  „novými komerčními technologiemi pro nulové čisté emise“ technologie pro nulové čisté emise, které dosud nejsou k dispozici na rozsáhlém komerčním základě, mají nízký podíl na trhu, alespoň jedním způsobem zlepšují dominantní srovnatelné technologie a představují jasný stupeň rizika, pokud jsou zahrnuty do veřejné zakázky;

cd)  „zadáváním veřejných zakázek v předobchodní fázi“ zadávání veřejných zakázek na inovativní technologie pro nulové čisté emise v předobchodní fázi, které zahrnují sdílení rizik a přínosů v tržních podmínkách, a rozvoj hospodářské soutěže ve fázích, kdy existuje jasné oddělení vývojových činností pořizovaných výrobků od zavádění komerčních objemů konečných výrobků;

ce)  „zadáváním veřejných zakázek na inovativní řešení“ zadávání veřejných zakázek, kdy veřejní zadavatelé působí jako vstupní zákazník pro komerční inovativní technologie pro nulové čisté emise a mohou zahrnovat testování shody;

d)  „projektem výroby technologií pro nulové čisté emise“ plánované průmyslové zařízení nebo rozšíření či nové využití stávajícího zařízení pro výrobu konečných produktů nebo součástí, materiálů nebo strojních zařízení technologií pro nulové čisté emise v celém dodavatelském řetězci těchto technologií, které jsou nezbytné pro jejich výrobu a fungování;

e)  „strategickým projektem pro nulové čisté emise“ projekt výroby technologií pro nulové čisté emise, který byl vybrán v souladu s kritérii stanovenými v článku 10;

ea)  „údolím pro nulové čisté emise“ konkrétní plocha na pevnině, kterou členský stát určil pro podporu výstavby nebo rozšíření výrobních zařízení dodavatelského řetězce pro nulové čisté emise;

f)  „povolovacím postupem“ postup zahrnující všechna příslušná správní povolení k plánování, výstavbě, rozšíření a provozování projektů výroby technologií pro nulové čisté emise, jako jsou strategické projekty pro nulové čisté emise, včetně povolení týkajících se budov, chemických látek a sítí a posouzení vlivů na životní prostředí a environmentálních povolení, jsou-li vyžadována, zahrnujících všechny správní žádosti a postupy od přijetí žádosti u určeného orgánu až po oznámení komplexního rozhodnutí o výsledku řízení ze strany příslušného odpovědného vnitrostátního orgánu nebo případně příslušného provozovatele sítě;

g)  „komplexním rozhodnutím“ rozhodnutí nebo soubor rozhodnutí přijatých orgány členského státu, s výjimkou soudů nebo tribunálů, která určují, zda je předkladatel projektu oprávněn provést projekt výroby technologií pro nulové čisté emise, aniž je dotčeno jakékoli rozhodnutí přijaté v rámci správního odvolacího řízení;

h)  „předkladatelem projektu“ podnik nebo konsorcium podniků, které vyvíjejí projekt výroby technologií pro nulové čisté emise nebo strategický projekt pro nulové čisté emise;

▌

ia)  „regulačním pískovištěm pro nulové čisté emise“ systém, který podnikům umožňuje testovat inovativní technologie pro nulové čisté emise a jiné inovativní technologie v kontrolovaném reálném prostředí v rámci zvláštního plánu, který vypracuje a monitoruje příslušný orgán.

▌(k) „dotčeným orgánem“ orgán, který je podle vnitrostátního práva příslušný vydávat povolení a oprávnění související s plánováním, projektováním a výstavbou nemovitostí, včetně energetické infrastruktury;

l)  „zadávacím řízením“:

i)  jakýkoli typ zadávacího řízení, na který se vztahuje směrnice 2014/24/EU, pokud jde o uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, nebo směrnice 2014/25/EU, pokud jde o uzavření smlouvy na zakázku na dodávky, stavební práce a služby;

ii)  postup udělení koncese na stavební práce nebo služby, na který se vztahuje směrnice 2014/23/EU;

m)  „veřejným zadavatelem“ v souvislosti se zadávacím řízením veřejný zadavatel ve smyslu článku 6 směrnice 2014/23/EU, čl. 2 odst. 1 bodu 1 směrnice 2014/24/EU a článku 3 směrnice 2014/25/EU;

n)  „zadavatelem“ v souvislosti se zadávacím řízením zadavatel ve smyslu článku 7 směrnice 2014/23/EU a článku 4 směrnice 2014/25/EU;

o)  „zakázkou“ v souvislosti se zadávacím řízením veřejná zakázka ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 5 směrnice 2014/24/EU, „zakázky“ definované v „zakázkách na dodávky, stavební práce a služby“ ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice 2014/25/EU a „koncese“ ve smyslu čl. 5 bodu 1 směrnice 2014/23/EU;

p)  „dražbou“ mechanismus pro nabídková řízení, který nespadá do definice „koncesí“ podle čl. 5 bodu 1 směrnice 2014/23/EU;

q)  „kapacitou pro injektáž CO2“ roční množství CO2, které lze injektovat do provozního geologického úložiště povoleného podle směrnice 2009/31/ES, včetně slaných zvodnělých vrstev, vybaveného prostředky pro zachycování CO2, vybaveného prostředky pro zachycování a přepravu CO2 do lokality a za účelem snížení emisí nebo zvýšení pohlcování uhlíku, zejména z velkých průmyslových zařízení, a které se měří v tunách za rok;

qa)  „přepravními sítěmi pro CO2“ multimodální infrastruktura pro přepravu CO2, včetně sítě produktovodů, včetně připojených kompresních stanic, určených k přepravě CO2 na úložiště;

r)  „integrací energetického systému“ řešení pro plánování a provoz energetického systému jako celku, se všemi různými nosiči energie, energetickými infrastrukturami a odvětvími spotřeby, a to vytvářením pevnějších vazeb mezi nimi s cílem poskytovat energetické služby bez fosilních paliv, které jsou spolehlivé a účinně využívají zdroje s co nejmenšími náklady pro společnost;

s)  „výrobní kapacitou“ celkový objem výrobní kapacity technologií pro nulové čisté emise vyrobených v rámci určitého výrobního projektu. Pokud se v rámci výrobního projektu nevyrábí konečné výrobky, ale konkrétní součásti nebo konkrétní strojní zařízení používané především k výrobě těchto výrobků, pak výrobní kapacita znamená výrobní kapacitu konečného výrobku, který by využil tyto součásti nebo konkrétní strojní zařízení, které mají být vyrobeny.

Článek 3a

Technologie pro nulové čisté emise

1.  Technologiemi pro nulové čisté emise se v oblasti působnosti tohoto nařízení rozumí:

a)  technologie používané pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů ve smyslu směrnice (EU) 2018/2001;

b)  technologie jaderného štěpení a jaderné fúze, včetně technologií jaderného palivového cyklu;

c)  technologie skladování energie;

d)  technologie pro pohlcování, zachycování, přeprava, injektáž, skladování a používání oxidu uhličitého (CO2), metanu (CH4) a oxidu dusného (N2O);

e)  technologie infrastruktury pro přepravu vodíku (H2);

f)  technologie pro elektrolyzéry a palivové články;

g)  technologie pro elektrická, vodíková (H2), udržitelná alternativní paliva definovaná v nařízení (EU) .../... [Úř. věst.: vložte odkaz na nařízení o udržitelných palivech v námořní dopravě (2021/0210(COD)] a pro větrný pohon v dopravě;

h)  technologie elektrického dobíjení pro dopravu;

i)  technologie pro výrobu a plnicí infrastrukturu vodíku (H2), udržitelných alternativních paliv ve smyslu nařízení (EU) .../... (Úř. věst., vložte odkaz na ... [Iniciativa pro letecká paliva ReFuelEU 2021/0205(COD)] a biometanu (CH4);

j)  technologie pro tepelná čerpadla;

k)  technologie pro energetickou účinnost;

l)  technologie pro distribuci tepla a elektrické síťové technologie;

m)  technologie energetického řízení;

n)  technologie zaměřené na vysokou účinnost průmyslového procesu a elektrifikace pro odvětví náročná na uhlík;

o)  technologie výroby biomateriálů, včetně technologií výroby z biologických materiálů;

p)  recyklační technologie.

2.  Do šesti měsíců od uplynutí lhůty pro oznámení jednotlivých vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podle čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1999 a do šesti měsíců od uplynutí lhůty pro předložení jednotlivých aktualizací aktualizovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu podle čl. 14 odst. 2 uvedeného nařízení posoudí Komise seznam technologií pro nulové čisté emise uvedený v odstavci 1 tohoto článku a může v souladu s článkem 33 tohoto nařízení navrhnout akty v přenesené pravomoci za účelem změny tohoto seznamu tak, aby se zajistilo, že bude odrážet technologické potřeby vyplývající z vnitrostátních plánů členských států v oblasti energetiky a klimatu.

Kapitola II

Podmínky výroby technologií pro nulové čisté emise

Oddíl I

Zjednodušení administrativních a povolovacích postupů

Článek 4

Jediné kontaktní místo

1.  Do ... [tři měsíce ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] určí nebo zřídí členské státy jediný příslušný vnitrostátní orgán (určený orgán). Určený orgán bude odpovědný za usnadnění a koordinaci povolovacího postupu u projektů výroby technologií pro nulové čisté emise ▌a za poskytování poradenství ohledně snižování administrativní zátěže v souladu s článkem 5.

2.  Určený orgán ▌je jediným kontaktním místem pro předkladatele projektu v rámci povolovacího postupu, který vede ke komplexnímu rozhodnutí o daném projektu, a koordinuje předkládání všech příslušných dokumentů a informací.

3.  Odpovědnost určeného orgánu uvedeného v odstavci 1 nebo s ním související úkoly mohou být pro daný projekt přeneseny na jiný orgán nebo tímto orgánem prováděny za předpokladu, že:

a)  určený orgán oznámí předkladateli projektu tuto delegaci;

b)  za každý projekt je odpovědný jediný orgán;

c)  předkládání veškerých příslušných dokumentů a informací koordinuje jediný orgán.

4.  Předkladatelé projektů mohou předkládat veškeré dokumenty v rámci povolovacího postupu v elektronické podobě.

5.  Určený orgán zohlední veškeré platné provedené studie a povolení nebo oprávnění vydaná pro daný projekt předtím, než projekt vstoupil do povolovacího postupu podle tohoto článku, a nevyžaduje duplicitní studie a povolení nebo oprávnění, pokud právo Unie neurčuje jinak.

6.  Určený orgán zajistí, aby žadatelé měli snadný přístup k informacím a jednoduchým postupům pro řešení sporů týkajících se povolovacího postupu a vydávání povolení k výstavbě nebo rozšíření projektů, případně včetně mechanismů alternativního řešení sporů.

7.  Členské státy zajistí, aby dotčené vnitrostátní orgány a další příslušné orgány odpovědné za jakýkoliv krok v povolovacím postupu, včetně všech procesních kroků, měly dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků a dostatečné finanční, technické a technologické zdroje nezbytné k účinnému plnění svých úkolů podle tohoto nařízení, a to i pro účely zlepšování dovedností a rekvalifikaci.

8.  Platforma uvedená v článcích 28 a 29 pravidelně projednává provádění tohoto oddílu a článků 12 a 13 a sdílí osvědčené postupy pro organizaci příslušných vnitrostátních orgánů a urychlení povolovacích řízení.

8a.  Členské státy zváží zvýšení přímé podpory určenému orgánu v rámci národních plánů na podporu oživení a odolnosti. Komise poskytuje technickou podporu určenému orgánu a členským státům za účelem provádění postupu udělování povolení.

8b.  Určený vnitrostátní orgán stanoví a zpřístupní podrobné požadavky a rozsah informací požadovaných od předkladatele projektu před zahájením povolovacího postupu.

Článek 5

Dostupnost informací online

Následující informace o správních postupech týkajících se projektů výroby technologií pro nulové čisté emise, včetně strategických projektů pro nulové čisté emise, poskytují členské státy online a centralizovaným a snadno přístupným způsobem:

a)  povolovací postup;

b)  finanční a investiční služby;

c)  možnosti financování na úrovni Unie a členských států;

d)  podpůrné služby pro podniky, mimo jiné včetně přiznání k dani z příjmu právnických osob, místních daňových právních předpisů a pracovního práva.

Článek 5a

Urychlení provádění

1.  Členské státy a v příslušných případech Komise podniknou kroky k urychlení a soustředění veřejných a soukromých investic do projektů výroby technologií pro nulové čisté emise. Aniž jsou dotčeny články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU, může k těmto činnostem patřit podpora projektů výroby technologií pro nulové čisté emise, které se při přístupu k financování potýkají s obtížemi, a koordinace této podpory. Komise a členské státy zajistí, aby podpora byla předkladateli projektu poskytnuta do šesti měsíců od podání žádosti o projekt výroby technologií pro nulové čisté emise.

2.  Členské státy poskytují administrativní a provozní podporu projektům výroby technologií pro nulové čisté emise, jež jsou realizovány na jejich území, s cílem usnadnit jejich rychlé a účinné provádění, přičemž zvláštní pozornost věnují malým a středním podnikům zapojeným do těchto projektů, včetně toho, že poskytnou:

a)  pomoc s cílem zajistit dodržování platných správních povinností a povinností týkajících se podávání zpráv;

b)  pomoc předkladatelům projektů s cílem dále zlepšit přijetí projektu ze strany veřejnosti;

c)  pomoc předkladatelům projektů v průběhu procesu udělování povolení, zejména malým a středním podnikům.

Kromě podpory poskytované členskými státy poskytne Komise strategickým projektům pro nulové čisté emise pomoc uvedenou v prvním pododstavci.

Za tímto účelem členské státy zajistí, aby příslušné správní orgány měly dostatečné zdroje a personál, aby mohly v příslušných lhůtách reagovat na budoucí žádosti.

3.  Nejpozději do 31. prosince 2024 Komise navrhne Evropskému parlamentu a Radě způsoby koordinace různých zdrojů veřejného financování projektů výroby technologií pro nulové čisté emise ze strany Unie a členských států s cílem urychlit jejich zavádění.

Článek 6

Délka postupu udělování povolení

1.  Povolovací postup u projektů výroby technologií pro nulové čisté emise nesmí překročit žádnou z těchto lhůt:

a)  9 měsíců na výstavbu projektů výroby technologií pro nulové čisté emise s roční výrobní kapacitou nižší než 1 GW;

b)  12 měsíců na výstavbu projektů výroby technologií pro nulové čisté emise s roční výrobní kapacitou vyšší než 1 GW.

2.  U projektů výroby technologií pro nulové čisté emise, u nichž se roční výrobní kapacita neměří v GW, nesmí povolovací postup trvat déle než 12 měsíců.

3.  V případě rozšiřování výrobní kapacity ve stávajících výrobních zařízeních se lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 zkrátí na polovinu.

4.  Ve výjimečných případech, kdy to vyžaduje povaha, složitost, umístění nebo velikost navrhovaného projektu, mohou příslušné orgány v jednotlivých případech prodloužit lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 před uplynutím jejich platnosti, a to nejvýše o jeden měsíc.

Pokud se příslušné orgány domnívají, že navrhovaný projekt představuje výjimečná rizika pro zdraví a bezpečnost pracovníků nebo obyvatelstva obecně, a je-li nezbytná dodatečná doba pro určení, zda jsou zavedeny odpovídající záruky, mohou tyto lhůty před jejich uplynutím a v jednotlivých případech prodloužit o dalších šest měsíců.

5.  V každém takovém případě určený orgán písemně informuje předkladatele projektu o důvodech prodloužení a o datu, kdy se očekává komplexní rozhodnutí.

6.  Příslušné orgány žádost schválí nejpozději do jednoho měsíce od obdržení žádosti o udělení povolení, nebo pokud předkladatel projektu nezaslal všechny informace potřebné ke zpracování žádosti, požádají předkladatele, aby do čtrnácti dnů od tohoto požadavku předložil úplnou žádost. Datum potvrzení původního přijetí žádosti určeným vnitrostátním orgánem ▌znamená začátek povolovacího postupu.

7.  Nejpozději do jednoho měsíce ode dne potvrzení platnosti žádosti vypracuje určený orgán v úzké spolupráci s předkladatelem projektu a dalšími dotčenými orgány podrobný harmonogram povolovacího postupu. Harmonogram zveřejní určený orgán ▌na volně přístupných internetových stránkách.

8.  Lhůtami stanovenými tímto článkem nejsou dotčeny ani povinnosti vyplývající z práva Unie a mezinárodního práva, ani správní odvolací řízení a opravné prostředky před soudem nebo jiným soudním orgánem.

9.  Lhůtami stanovenými tímto článkem pro veškeré povolovací postupy nejsou dotčeny žádné kratší lhůty stanovené členskými státy.

9a.  Určený orgán zajistí, aby neposkytnutí odpovědi ze strany relevantních správních orgánů v příslušných lhůtách uvedených v tomto článku vedlo ke konkrétním průběžným krokům, které budou považovány za schválené, s výjimkou případů, kdy ve vnitrostátním právním systému neexistuje zásada tichého správního schválení. Tento odstavec se vztahuje rovněž na konečná rozhodnutí o výsledku procesu. Pokud je konečné rozhodnutí o výsledku procesu přijato na základě tichého schválení, předkladateli projektu zašle výslovné oznámení o tichém schválení do jednoho týdne od nabytí účinnosti tichého schválení. Všechna rozhodnutí, včetně oznámení o tichém schválení, se zveřejňují.

9b.  V souladu s tímto nařízením přijme Komise pokyny s cílem stanovit minimální soubor požadavků na udělování povolení, které musí členské státy dodržovat, pokud jde o projekty výroby technologií pro nulové čisté emise, zejména za účelem zjednodušení přípravných prací pro předkladatele výrobních projektů a zároveň usnadnění pokynů pro žádosti správních orgánů.

Článek 7

Posouzení vlivů na životní prostředí a environmentální povolení

1.  Pokud musí být provedeno posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s články 5 až 9 směrnice 2011/92/EU, požádá dotčený předkladatel projektu příslušný orgán uvedený v článku 4 o stanovisko k rozsahu a míře podrobnosti informací, které mají být zahrnuty do zprávy o posouzení vlivů na životní prostředí podle čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice. Příslušný vnitrostátní orgán zajistí, aby stanovisko uvedené v prvním pododstavci bylo vydáno co nejdříve a ve lhůtě, která za žádných okolností nepřesáhne 20 dnů ode dne, kdy předkladatel projektu podal žádost, za předpokladu, že tato žádost obsahuje veškerou požadovanou dokumentaci. Příslušné orgány poskytnou předkladateli projektu na začátku žádosti seznam požadované dokumentace, přičemž jejich cílem je proces zefektivnit a vést předkladatele projektu celým procesem.

2.  Pokud povinnost posoudit vlivy na životní prostředí vyplývá současně ze směrnice 2011/92/EU, směrnice 92/43/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES, směrnice 2000/60/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES(45), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES(46), směrnice 2010/75/EU nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU(47), stanoví příslušný vnitrostátní orgán koordinované nebo společné postupy, které splňují požadavky uvedených právních předpisů Unie.

V rámci koordinovaného postupu uvedeného v prvním pododstavci zkoordinuje příslušný vnitrostátní orgán různá individuální posouzení vlivů konkrétního záměru na životní prostředí vyžadovaná platnými právními předpisy Unie.

V rámci společného postupu uvedeného v prvním pododstavci stanoví příslušný vnitrostátní orgán jediné posouzení vlivů konkrétního záměru na životní prostředí vyžadované platnými právními předpisy Unie.

Uplatněním společného nebo koordinovaného postupu není dotčen obsah posouzení vlivů na životní prostředí.

3.  Příslušný vnitrostátní orgán zajistí, aby dotčené orgány vydaly odůvodněný závěr podle čl. 1 odst. 2 písm. g) bodu iv) směrnice 2011/92/EU o posuzování vlivů na životní prostředí, a to do 80 dnů od obdržení všech informací shromážděných podle článků 5, 6 a 7 uvedené směrnice, od ověření jejich kvality a od dokončení konzultací uvedených v článcích 6 a 7 uvedené směrnice.

3a.  Ve výjimečných případech, kdy to vyžaduje povaha, složitost, umístění nebo velikost navrhovaného projektu, může příslušný vnitrostátní orgán uvedený v čl. 8 odst. 1 v jednotlivých případech prodloužit lhůty uvedené v odstavci 3 tohoto článku před uplynutím její platnosti, a to nejvýše o 30 dnů. V tomto případě příslušný vnitrostátní orgán uvedený v čl. 8 odst. 1 písemně informuje předkladatele projektu o důvodech prodloužení a o datu, kdy se očekává písemný odůvodněný závěr.

4.  Lhůty pro konzultaci s dotčenou veřejností ohledně zprávy o vlivech na životní prostředí uvedené v čl. 5 odst. 1 směrnice 2011/92/EU nejsou delší než 80 dnů ani kratší než 40 dnů. V případech, na které se vztahuje čl. 6 odst. 4 druhý pododstavec, může být tato lhůta v jednotlivých případech prodloužena až na 90 dnů. V takovém případě příslušný vnitrostátní orgán informuje předkladatele projektu o důvodech prodloužení. Veřejná konzultace se zahájí, jakmile příslušný správní orgán považuje dokumentaci předloženou předkladatelem projektu za úplnou, a probíhá souběžně s posouzením žádosti o projekt příslušným vnitrostátním orgánem, přičemž se dodržují požadavky na konzultace s dotčenou veřejností stanovené ve směrnici 2011/92/EU a výsledky veřejné konzultace jsou zpřístupněny příslušnému orgánu.

4a.  Pokud by projekt ovlivnil vymezenou oblast sítě Natura 2000, podléhá posouzení vlivů na životní prostředí podmínkám stanoveným ve směrnici 92/43/EHS.

4b.  Členské státy zajistí, aby jejich příslušné vnitrostátní orgány a jiné orgány podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2011/92/EU byly odpovídajícím způsobem vybaveny k plnění svých povinností podle tohoto článku.

Článek 8

Plánování

1.  Při přípravě plánů, včetně územního plánování, územních plánů a plánů využití půdy, zahrnou vnitrostátní, regionální a místní orgány ve vhodných případech do těchto plánů i ustanovení týkající se rozvoje projektů výroby technologií pro nulové čisté emise, včetně strategických projektů pro nulové čisté emise, jakož i veškeré nezbytné infrastruktury a průmyslových údolí pro nulové čisté emise. Přednost mají umělé a zastavěné plochy, průmyslové lokality, brownfieldy a případně lokality „na zelené louce“ nepoužitelné pro zemědělství a lesnictví. Pro usnadnění rozvoje projektů výroby technologií pro nulové čisté emise členské státy zajistí, aby byly všechny příslušné údaje o územním plánování dostupné online v souladu s článkem 5.

2.  Pokud plány obsahují ustanovení o rozvoji projektů výroby technologií pro nulové čisté emise, včetně strategických projektů pro nulové čisté emise a infrastruktury, kterou vyžadují, podléhají posouzení podle směrnice 2001/42/ES a podle článku 6 směrnice 92/43/EHS, pak se tato posouzení spojí. V příslušných případech se toto spojené posouzení rovněž zaměří na dopad na potenciálně postižené vodní útvary a ověří, zda by konkrétní projekty prováděné v rámci plánu mohly případně bránit vodnímu útvaru v dosažení dobrého stavu nebo dobrého potenciálu nebo zda způsobuje zhoršení stavu nebo potenciálu podle článku 4 směrnice 2000/60/ES nebo zda by případně bránil tomu, aby vodní útvar dosáhl dobrého stavu nebo dobrého potenciálu. Pokud jsou členské státy povinny posoudit vlivy stávajících a budoucích činností na mořské prostředí, včetně interakcí mezi pevninou a mořem, jak je uvedeno v článku 4 směrnice 2014/89/EU, vztahuje se spojené posouzení i na tyto vlivy. Spojení posouzení podle tohoto odstavce nemá vliv na jejich obsah nebo kvalitu. Kombinovaná posouzení se provádí tak, aby to nevedlo k prodloužení lhůt stanovených v tomto nařízení.

Článek 9

Použitelnost úmluv EHK OSN

1.  Ustanoveními tohoto nařízení nejsou dotčeny povinnosti podle ▌Úmluvy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, podepsané v Aarhusu dne 25. června 1998, a podle Úmluvy EHK OSN o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států, podepsané v Espoo dne 25. února 1991.

2.  Veškerá rozhodnutí přijatá podle tohoto oddílu a článků 12, 13, 14 a 21 se zveřejní, a to ve snadno srozumitelné podobě, přičemž všechna rozhodnutí týkající se jednoho projektu bude možné konzultovat z jediného zdroje.

Oddíl II

Strategické projekty pro nulové čisté emise

Článek 10

Kvalifikační kritéria pro výběr

1.  Členské státy uznají za strategické projekty pro nulové čisté emise ty projekty výroby technologií pro nulové čisté emise, které zohledňují cíle Unie v oblasti klimatu a energetiky a nacházejí se v Unii, přispívají k dosažení cílů stanovených v článku 1 tohoto nařízení a splňují alespoň jedno z těchto kritérií:

a)  projekt ▌ přispívá k technologické a průmyslové odolnosti ▌Unie tím, že:

i)  zvyšuje výrobní kapacitu v Unii pro technologii pro nulové čisté emise nebo pro konkrétní součásti a konkrétní strojní zařízení, které se primárně používají pro výrobu těchto technologií, u nichž je Unie z více než 50 % závislá na dovozu z jedné třetí země, nebo 

ii)  zvyšuje nebo aktualizuje stávající výrobní kapacitu v Unii pro technologii pro nulové čisté emise nebo pro konkrétní součásti a konkrétní strojní zařízení, které se primárně používají pro výrobu těchto technologií, u nichž Unie vyváží více než 25 % své produkce;

b)  projekt ▌přispívá ke konkurenceschopnosti v Unii a na světových trzích a k vytváření kvalitních pracovních míst tím, že přináší inovace, pokud jde o výrobní proces technologií pro nulové čisté emise nebo součástí či materiálů v dodavatelském řetězci těchto technologií, které zatím nejsou v Unii v podstatě přítomny, nebo neexistuje závazek, že zde budou vybudovány, nebo tím, že zajistí výrobu nejlepších dostupných technologií pro nulové čisté emise, včetně nejlepších dostupných součástí nebo materiálů v jejich dodavatelském řetězci, jakož i tím, že:

i)  přispívá ke zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků,

ii)  zavádí opatření k přilákání, udržení, prohlubování dovedností nebo změně kvalifikace pracovní síly potřebné pro technologie pro nulové čisté emise, a to i prostřednictvím učňovské přípravy, stáží, dalšího nebo postgraduálního akademického vzdělávání, v úzké spolupráci s místními a regionálními orgány a sociálními partnery, včetně odborových svazů; nebo

c)  projekt přispívá k dosažení cílů Unie v oblasti klimatu a energetiky tím, že je v souladu se zásadou „významně nepoškozovat“ a také tím, že:

i)  vyrábí technologie pro nulové čisté emise nebo konkrétní součástí a konkrétní strojní zařízení používané primárně pro výrobu těchto technologií s lepší environmentální udržitelností a výkonností nebo oběhovostí, včetně komplexní nízkouhlíkové, energetické, vodní a materiálové účinnosti,

ii)  přijímá výrobní postupy související s technologiemi pro nulové čisté emise nebo konkrétními součástmi a konkrétními strojními zařazeními používanými primárně pro výrobu těchto technologií s lepší environmentální udržitelností a výkonností nebo oběhovostí, včetně komplexní nízkouhlíkové, energetické, vodní a materiálové účinnosti a oběhových postupů, jakož i získávání odpadního tepla; nebo

iii)  přidává významnou výrobní kapacitu, která významně přispěje k dosažení cílů Unie v oblasti klimatu do roku 2030.

1a.  Do ... [tři měsíce ode dne vstupu tohoto nařízení v platnosti] přijme Komise prováděcí akt v souladu s postupem přezkumu uvedeným v čl. 34. odst. 3, jímž stanoví pokyny zajišťující jednotné podmínky pro uplatňování kritérií uvedených v tomto článku. Tyto pokyny by měly obsahovat alespoň konkrétní pokyny ohledně kritérií, která mají být použita pro posouzení: 

a)  zda jsou součást nebo strojní zařízení primárně používány pro výrobu technologie pro nulové čisté emise;

b)  zda se zvýšená výrobní kapacita týká výrobní kapacity pro technologii první svého druhu nebo nejlepší dostupné;

c)  zda lze zvýšenou výrobní kapacitu považovat za významnou.

2.  Členské státy uznají za strategické projekty pro nulové čisté emise CO2 následující projekty:

a)  projekty zachycování CO2 a projekty infrastruktury nezbytné pro přepravu zachyceného CO2 do úložišť CO2, které:

i)  splňují podmínky stanovené v čl. 18 odst. 6 písm. a) a

ii)  mají za cíl zachycovat CO2 a ukládat jej do úložiště CO2 jak je uvedeno v čl. 16 odst. 1;

b)  projekty ukládání CO2, které:

i)  souvisejí s úložišti CO2, která se nachází na území Unie, v jejích výlučných ekonomických zónách nebo na jejím kontinentálním šelfu ve smyslu Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu;

ii)  přispívají k dosažení cíle stanoveného v článku 18, a

iii)  požádaly o povolení k bezpečnému a trvalému geologickému ukládání CO2 v souladu se směrnicí 2009/31/ES.

3.  Projekty výroby technologií pro nulové čisté emise odpovídající technologii uvedené v čl. 3a odst. 1, které se nacházejí v „méně rozvinutých a přechodových regionech“ a na územích Fondu pro spravedlivou transformaci a které jsou způsobilé k financování podle pravidel politiky soudržnosti, uznají členské státy na žádost předkladatele projektu za projekty pro nulové čisté emise podle čl. 11 odst. 3, aniž by předkladatel projektu musel podat formální žádost podle čl. 11 odst. 2.

4.  Projekt výroby technologií pro nulové čisté emise nacházející se v Unii, který přispívá k dosažení cílů stanovených v čl. 1 odst. 1 a který využívá buď inovační fond ETS, nebo je součástí významných projektů společného evropského zájmu, evropských vodíkových údolí nebo vodíkové banky, pokud fondy podporují investice do výrobních kapacit odpovídajících technologii uvedené v čl. 3a odst. 1, je členskými státy na žádost předkladatele projektu uznán za projekt pro nulové čisté emise podle čl. 11 odst. 3, aniž by předkladatel projektu musel podat formální žádost podle čl. 11 odst. 2.

Článek 11

Žádost a uznání

1.  Žádosti o uznání projektů výroby technologií pro nulové čisté emise za strategické projekty pro nulové čisté emise předkládá předkladatel projektu příslušnému členskému státu.

2.  Žádost uvedená v odstavci 1 obsahuje všechny níže uvedené náležitosti:

a)  příslušné důkazy o splnění kritérií stanovených v čl. 10 odst. 1 nebo 2;

b)  podnikatelský plán hodnotící finanční životaschopnost projektu v souladu s cílem vytvořit kvalitní pracovní místa.

3.  Žádost uvedenou v odstavci 1 posoudí členské státy do jednoho měsíce spravedlivým a transparentním postupem. Rozhodnutí, které je výsledkem tohoto procesu, musí být odůvodněné a musí být sděleno předkladateli projektu, platformě a Evropskému parlamentu. Nevydají-li členské státy v této lhůtě rozhodnutí, znamená to schválení projektu.

3a.  Do ... [šest měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] zveřejní každý členský stát seznam, který stanoví, které z technologií pro nulové čisté emise uvedených v čl. 3a odst. 1 mohou využívat ustanovení týkající se strategických projektů uznaných podle tohoto článku v příslušném členském státě.

4.  Komise může ke schváleným projektům zaujmout stanovisko. V případě zamítnutí žádosti členským státem má žadatel právo předložit žádost Komisi, která ji posoudí do 20 pracovních dnů.

5.  Pokud Komise na základě svého posouzení v souladu s odstavcem 4 potvrdí zamítnutí žádosti členským státem, oznámí žadateli svůj závěr dopisem. Pokud se posouzení Komise a členského státu liší, projedná dotyčný projekt platforma ▌a rozhodne o jeho statusu.

6.  Pokud Komise nebo členský stát zjistí, že strategický projekt pro nulové čisté emise prošel podstatnými změnami nebo že již nesplňuje kritéria stanovená v článku 10 ▌, nebo pokud bylo jeho uznání založeno na žádosti obsahující nesprávné informace, informuje o tom dotčeného předkladatele projektu. Po slyšení předkladatele projektu může členský stát zrušit rozhodnutí, kterým se projektu uděluje status strategického projektu pro nulové čisté emise.

7.  Projekty, které se již neuznávají za strategický projekt pro nulové čisté emise, ztrácejí veškerá práva spojená s tímto statusem podle tohoto nařízení.

8.  Komise zřídí a udržuje otevřeně dostupný registr strategických projektů pro nulové čisté emise.

Článek 12

Prioritní status strategických projektů pro nulové čisté emise

1.  Předkladatelé projektů a všechny orgány, které jsou podle vnitrostátního práva příslušné vydávat různá povolení a oprávnění týkající se plánování, projektování a výstavby nemovitostí, včetně energetické infrastruktury, zajistí, aby u strategických projektů pro nulové čisté emise proběhly tyto postupy co nejrychleji v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem.

2.  Aniž jsou dotčeny povinnosti stanovené právem Unie, přiznají členské státy strategickým projektům pro nulové čisté emise status nejvyššího možného národního významu, je-li takový status ve vnitrostátním právu zaveden, a v rámci povolovacích postupů, včetně postupů pro posuzování vlivů na životní prostředí, a pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy, s nimi budou při územním plánování odpovídajícím způsobem nakládat.

3.  Má se za to, že strategické projekty pro nulové čisté emise mají přínos k bezpečnosti dodávek strategických technologií pro nulové čisté emise v Unii, a jsou tudíž ve veřejném zájmu. Pokud jde o vlivy na životní prostředí, na něž se vztahují čl. 6 odst. 4 a čl. 16 odst. 1 písm. i) směrnice 92/43/EHS, čl. 4 odst. 7 směrnice 2000/60/ES a čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/147/ES, strategické projekty pro nulové čisté emise v Unii se považují za projekty veřejného zájmu a lze je považovat za projekty s převažujícím veřejným zájmem za předpokladu, že jsou splněny všechny podmínky stanovené v uvedených směrnicích.

4.  Veškeré postupy řešení sporů, soudní spory, odvolání a opravné prostředky související se strategickými projekty pro nulové čisté emise před vnitrostátními soudy, tribunály, panely, včetně mediace nebo rozhodčího řízení, jsou-li ve vnitrostátním právu zavedeny, se považují za naléhavé, jestliže vnitrostátní právní předpisy takové postupy pro naléhavé případy stanoví a v jimi daném rozsahu, a za předpokladu, že budou dodržena běžně použitelná práva jednotlivců nebo místních komunit na obhajobu, se tohoto postupu pro naléhavé případy případně účastní předkladatelé strategických projektů pro nulové čisté emise.

Článek 13

Doba trvání povolovacího postupu u strategických projektů pro nulové čisté emise

1.  Povolovací postup nesmí v případě strategických projektů pro nulové čisté emise překročit žádnou z těchto lhůt:

a)  šest měsíců na výstavbu strategických projektů pro nulové čisté emise s roční výrobní kapacitou nižší než 1 GW;

b)  devět měsíců na výstavbu strategických projektů pro nulové čisté emise s roční výrobní kapacitou vyšší než 1 GW;

c)  18 měsíců pro všechna nezbytná povolení k provozování úložiště v souladu se směrnicí 2009/31/ES.

2.  U strategických technologií pro nulové čisté emise, u nichž se roční výrobní kapacita neměří v GW, nesmí povolovací postup trvat déle než 9 měsíců.

3.  V případě rozšiřování výrobní kapacity ve stávajících výrobních zařízeních se lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 zkrátí na polovinu.

4.  Příslušné vnitrostátní orgány zajistí, aby neposkytnutí odpovědi ze strany relevantních správních orgánů v příslušných lhůtách uvedených v tomto článku vedlo ke konkrétním průběžným krokům, které budou považovány za schválené, s výjimkou případů, kdy konkrétní záměr podléhá posouzení vlivů na životní prostředí podle směrnice Rady 92/43/EHS nebo směrnice 2000/60/ES, směrnice 2008/98/ES, směrnice 2009/147/ES, směrnice 2010/75/EU, 2011/92/EU nebo směrnice 2012/18/EU, nebo určení, zda je takové posouzení vlivů na životní prostředí nezbytné a příslušná posouzení dosud nebyla provedena, nebo jestliže ve vnitrostátním právním systému neexistuje zásada tichého správního schválení. Toto ustanovení se nevztahuje na konečná rozhodnutí o výsledku procesu, která musí být výslovná. Všechna rozhodnutí se zveřejní.

4a.  Pokud ve vnitrostátním právním systému neexistuje zásada tichého správního souhlasu a v případě posouzení vlivů na životní prostředí podle směrnice 92/43/EHS, 2000/60/ES, 2008/98/ES, 2009/147/ES, 2010/75/EU, 2011/92/EU nebo 2012/18/EU nebo v případě určení, zda je takové posouzení vlivů na životní prostředí nezbytné, vede neposkytnutí odpovědi příslušných správních orgánů v příslušných lhůtách uvedených v tomto článku k účinným, přiměřeným a odrazujícím sankcím. Výnos ze sankce se přidělí na projekt, jehož se zpoždění týká, a odpovídá ekonomické hodnotě, o níž se v důsledku zpoždění přišlo.

Článek 13a

Průmyslová údolí pro nulové čisté emise

1.  Za účelem splnění cílů tohoto nařízení může každý členský stát určit zeměpisné oblasti jako průmyslová údolí pro nulové čisté emise („údolí“).

2.  Cíle údolí jsou:

a)  vytvářet klastry průmyslové činnosti pro nulové čisté emise, které povedou ke zvýšení efektivity pro všechny zúčastněné průmyslové subjekty;

b)  zvýšit atraktivitu Unie jako místa pro výrobní činnosti;

c)  dále zefektivnit administrativní postupy pro zřizování výrobních kapacit pro nulové čisté emise, a to nad rámec zefektivnění stanoveného v jiných kapitolách tohoto nařízení;

3.  Při určování oblastí pro zřízení údolí členské státy zohlední:

a)  potřebu upřednostňovat vícenásobné využití určených oblastí s cílem zajistit rozšíření, reindustrializaci nebo vytváření evropských průmyslových klastrů;

b)  dostupnost příslušné dopravní a síťové infrastruktury, skladování a dalších nástrojů flexibility nebo potenciálu k vytvoření takové infrastruktury a skladování;

c)  spravedlivou transformaci a její cíle, zejména s ohledem uhelné regiony procházející transformací;

d)  veškeré plánované nebo již existující potrubní projekty a plány;

e)  potenciál organizovat opatření v oblasti vzdělávání a odborné přípravy za účelem dostupnosti dovedností v oblasti technologických produktů technologie pro nulové čisté emise;

f)  potenciál pro vytváření kvalitních pracovních míst a zaměstnanost místních zaměstnanců v potenciálních výrobních závodech;

g)  potřebu vybrat oblasti, v nichž výstavba nebo rozšíření konkrétního typu nebo typů produktů technologie pro nulové čisté emise nevede k významným dopadům na životní prostředí.

4.  Pro účely snížení environmentálního dopadu výstavby nebo rozšíření určitého typu nebo typů strategických výrobních projektů týkajících se produktů technologií pro nulové čisté emise v údolích na minimum stanoví členské státy: 

a)  upřednostňují umělé a zastavěné plochy, průmyslové lokality, brownfieldy a případně lokality „na zelené louce“ nepoužitelné pro zemědělství; 

b)  za výjimečných okolností zřizují údolí v oblastech, na něž se vztahují opatření pro obnovu podle národních plánů obnovy vypracovaných podle nařízení o obnově přírody, nebo vymezených oblastí sítě Natura 2000.

Článek 13b

Určení údolí

1.  Rozhodnutí členského státu o určení údolí musí být doprovázeno plánem („plán“), který stanoví:

a)  které konkrétní výrobní činnosti pro nulové čisté emise údolí zahrnuje;

b)  konkrétní vnitrostátní opatření ke zvýšení atraktivity údolí jako místa pro výrobní činnosti;

c)  výsledky posouzení vlivů na životní prostředí, jakož i opatření, která členský stát přijme ke zmírnění negativních vlivů na životní prostředí podle odstavce 2.

2.  V rámci rozhodovacího procesu o určení údolí a před přijetím plánu nebo plánů určujících údolí provedou členské státy posouzení vlivů na životní prostředí v souladu se směrnicí 2001/42/ES a případně posouzení podle čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43/EHS pro konkrétní činnosti výroby technologií pro nulové čisté emise, kterým je údolí pro nulové čisté emise určeno. Tato posouzení by se měla týkat všech technologií a souvisejících výrobních činností, jimž má být údolí vyhrazeno.

Na základě výsledků posouzení stanoví členské státy pro každý typ projektu jasné parametry pro provádění projektů s přiměřenými pravidly a opatřeními k řešení nepříznivých dopadů na životní prostředí.

Veškeré požadavky na posouzení vlivů na životní prostředí a zmírňující opatření pro povolení nové nebo rozšíření výrobní kapacity, která je v souladu s požadavky plánu, se považují za splněné na základě posouzení vlivů na životní prostředí provedeného podle tohoto odstavce a využívají zrychleného postupu a validace.

3.  Členské státy poskytnou stanovisko, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 1, jakož i podrobný harmonogram povolovacího postupu, jak je stanoveno v čl. 6 odst. 7, pro všechny činnosti předpokládané v údolí. Stanovisko rovněž obsahuje podrobný popis všech údajů, informací nebo analýz, které členský stát shromáždil při provádění posouzení uvedeného v odstavci 2, na něž se žadatel může spolehnout, a případně také informace o tom, které další informace, údaje nebo analýzy se od žadatele ještě požadují. V souladu s článkem 5 se všechny údaje, informace a analýzy shromážděné členským státem zpřístupní žadatelům online.

4.  Rozhodnutí o určení údolí podle čl. 13a odst. 1 a podle tohoto článku obsahuje datum podání žádosti a datum ukončení platnosti. Členský stát může takové rozhodnutí obnovit. Členské státy tato rozhodnutí zveřejní.

5.  Má se za to, že projekty výroby technologií pro nulové čisté emise v údolích mají přínos k bezpečnosti dodávek technologií pro nulové čisté emise v Unii, a jsou tudíž ve veřejném zájmu. Pokud jde o vlivy na životní prostředí, na něž se vztahují čl. 6 odst. 4 a čl. 16 odst. 1 písm. i) směrnice 92/43/EHS, čl. 4 odst. 7 směrnice 2000/60/ES a čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/147/ES, projekty výroby technologií pro nulové čisté emise v Unii se považují za projekty veřejného zájmu a lze je považovat za projekty s převažujícím veřejným zájmem za předpokladu, že jsou splněny všechny podmínky stanovené v uvedených směrnicích.

6.  Vnitrostátní opatření uvedená v odstavci 1 písm. b) obsahují alespoň následující režimy hospodářské a administrativní podpory:

a)  zajištění rychlého administrativního zřízení údolí;

b)  vybudování potřebné infrastruktury v údolí;

c)  podpora soukromých investic do údolí;

d)  zajištění potřebné rekvalifikace a zvyšování kvalifikace místní pracovní síly.

7.  Veřejné investice zaměřené na zřízení údolí, na jejich vybavení vhodnou infrastrukturou, na přeměnu brownfieldů a na rozvoj odpovídajícího místního souboru dovedností mohou těžit ze zvýšené míry spolufinancování ve výši až 10 % v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj, Fondu pro spravedlivou transformaci a Evropského sociálního fondu plus, pokud se údolí nachází v méně rozvinutých a přechodových regionech nebo v územích spravedlivé transformace.

▌

Článek 15

Koordinace financování

1.  Platforma pro nulové čisté emise v Evropě zřízená v článku 28 posoudí finanční potřeby a překážky strategických projektů pro nulové čisté emise, shromáždí případné osvědčené postupy, zejména za účelem rozvoje přeshraničních dodavatelských řetězců EU, zvláště na základě pravidelných výměn s příslušnými průmyslovými aliancemi a doporučení skupiny odborníků pro průmysl pro nulové čisté emise.

2.  Platforma pro nulové čisté emise v Evropě na žádost předkladatele strategického projektu pro nulové čisté emise projedná, jak může být financování jeho projektu dokončeno a poskytne poradenství, poskytne a koordinuje podporu dokončení projektu, zejména s cílem splnit kritéria stanovená v čl. 19 odst. 2, přičemž zohlední již zajištěné finanční prostředky a zváží alespoň tyto skutečnosti:

a)  další soukromé zdroje financování;

b)  podpora prostřednictvím zdrojů skupiny Evropské investiční banky nebo jiných mezinárodních finančních institucí, včetně Evropské banky pro obnovu a rozvoj;

c)  stávající nástroje a programy členských států, včetně nástrojů a programů vnitrostátních podpůrných bank a institucí;

d)  příslušné podpůrné a finanční programy Unie, včetně platformy STEP.

2a.  Do ... [tři měsíce ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] a poté každé dva roky vydá Platforma pro nulové čisté emise v Evropě doporučení Komisi s cílem zajistit dostatečné financování, a to i z rozpočtu Unie, k dosažení cílů tohoto nařízení.

Článek 15a

Financování technologií pro nulové čisté emise

1.  Aniž je dotčena směrnice 2003/87/ES, podávají členské státy každoročně zprávu o procentním podílu vnitrostátních příjmů z dražeb povolenek v souladu s činnostmi povolenými podle čl. 10 odst. 3 uvedené směrnice, který je vynaložen na podporu cílů tohoto nařízení, a to s cílem dosáhnout podílu ve výši nejméně 25 %.

2.  V souladu s článkem 2 [nařízení o STEP] jsou strategické projekty pro nulové čisté emise vybrané podle čl. 10 odst. 1 písm. a) nebo b) tohoto nařízení uznány za projekty, které splňují cíle STEP, a jsou tak způsobilé k získání pečeti suverenity podle článku 4 uvedeného nařízení, jakož i k získání finančních prostředků v souladu s článkem 9 uvedeného nařízení.

Kapitola III

Kapacita pro injektáž CO2

Článek 16

Cílová kapacita Unie pro injektáž CO2

1.   Do roku 2030 bude dosaženo roční injektážní kapacity v objemu nejméně 50 milionů tun CO2 v úložištích, tedy v geologických úložištích povolených podle směrnice 2009/31/ES, včetně vyčerpaných ropných a plynových polí a slaných akviferů, nacházejících se na území Evropské unie, v jejích výlučných ekonomických zónách nebo na jejím kontinentálním šelfu ve smyslu Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ▌, jež nejsou kombinována s terciární těžbou uhlovodíků.

2.  Geologická úložiště uvedená v odstavci 1 musí být konstruována tak, aby fungovala nejméně pět let.

3.  Komise do 31. prosince 2026 případně navrhne Evropskému parlamentu a Radě požadavky na roční injektážní kapacitu CO2, která má být zajištěna do roku 2035, 2040 a 2050, s ohledem na potřeby členských států v celé Unii.

4.  Do ... [dva roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] a poté každé dva roky předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku k dosažení cíle roční injektážní kapacity, včetně stavu trhu souvisejícího s injektážní kapacitou. Zpráva obsahuje přehled zeměpisného rozložení geologických úložišť v Unii.

5.  Zpráva uvedená v odstavci 4 zahrnuje posouzení přiměřenosti kapacity pro ukládání a injektáž CO2, přičemž použije zejména informace shromážděné v souladu s čl. 17 odst. 2 a čl. 18 odst. 6, které:

a)  poskytují podrobnou analýzu zeměpisné a časové přiměřenosti mezi stávajícími a plánovanými úložišti CO2 a projektů zachycování CO2 pro emise CO2 z průmyslových zařízení v Unii;

b)  určí hlavní infrastrukturu potřebnou pro přepravu a ukládání emisí CO2 z průmyslových zařízení v celé Unii;

c)  určí konkrétní možnosti využití CO2, které by přispěly k trvalému ukládání CO2, což by mohlo vést ke snížení potřeby ukládání CO2 nebo ke snížení závislosti Unie na fosilních palivech.

6.  Pokud ze zprávy uvedené v odstavci 4 vyplyne, že poptávka po kapacitě pro ukládání CO2 je výrazně vyšší nebo nižší, než jakou uvádí cíle kapacity stanovené v odstavcích 1 a 3, přijme Komise akt v přenesené pravomoci s cílem sladit kapacitní cíle s poptávkou.

7.  Pokud zpráva uvedená v odstavci 4 tohoto článku ukáže, že trh není dostatečně rozvinutý, aby zajistil odpovídající kapacitu pro injektáž, může Komise upravit příspěvky podle článku 18 a zároveň zajistit, aby dotčené subjekty měly dostatek času na přizpůsobení svých obchodních plánů nově stanoveným povinnostem.

8.  Unie může do svého úsilí podle této zapojit své sousední země tím, že její ustanovení začlení do dohod s těmito zeměmi nebo uzavře nové dohody, které budou tato ustanovení obsahovat. Při začleňování těchto ustanovení do stávajících dohod nebo při uzavírání nových dohod musí taková dohoda zajistit, aby byly ve třetí zemi dodržovány všechny normy a požadavky Unie v oblasti životního prostředí, bezpečnosti a ochrany, které se vztahují na projekty podle této kapitoly. Taková dohoda rovněž stanoví dodatečné přiměřené cíle pro injektáž ve třetí zemi, jakož i v souladu s článkem 18 poměrný příspěvek pro příslušné subjekty ve třetí zemi.

Článek 17

Transparentnost údajů o skladovací kapacitě CO2

1.  Do ... [tři měsíce ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] členské státy:

a)  zpřístupní veřejnosti údaje o oblastech, v nichž mohou být na jejich území povolena úložiště CO2;

b)  uloží subjektům, které na jejich území drží povolení ve smyslu čl. 1 bodu 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES(48), povinnost zpřístupnit veřejnosti na základě nepoužití veškerá hrubá geologická data týkající se těžebních lokalit, které byly vyřazeny z provozu nebo jejichž vyřazení z provozu bylo oznámeno příslušnému orgánu, a předběžná ekonomická posouzení příslušných nákladů na umožnění injektáže CO2 ve všech lokalitách, včetně údajů o tom:

i)  zda je lokalita vhodná k udržitelné, bezpečné a trvalé injektáži a uložení CO2; 

ii)  zda je k dispozici dopravní infrastruktura a způsoby dopravy vhodné k přepravě CO2 do lokality nebo zda může být taková infrastruktura vybudována;

c)  pro účely písmene a) zahrnují tyto údaje alespoň informace požadované ve Sdělení Komise o pokynech pro členské státy k aktualizaci vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu na období 2021–2030 a jejich následné aktualizace.

2.  Do ... [šest měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] a poté každý rok předloží každý členský stát Komisi zprávu, kterou zveřejní a která popisuje:

a)  mapování probíhajících projektů zachycování CO2 na jeho území nebo ve spolupráci s jinými členskými státy a odhad odpovídajících potřeb injektážních a skladovacích kapacit a přepravy CO2;

b)  mapování projektů skladování a přepravy CO2 probíhajících na jeho území, včetně stavu povolení podle směrnice 2009/31/ES, očekávaných termínů konečného rozhodnutí o investici a uvedení do provozu;

c)  vnitrostátní podpůrná opatření, která byla přijata, a opatření, která by mohla být přijata za účelem urychlení projektů uvedených v písmenech a) a b).

ca)  vnitrostátní strategie a cíle, které byly stanoveny pro zachycování CO2 do roku 2030 a případně v souladu s čl. 16 odst. 3 do roku 2035, 2040 a 2050;

cb)  opatření, včetně dvoustranných dohod uzavřených za účelem usnadnění přeshraniční přepravy CO2, která mají zajistit, aby subjekty zachycující CO2 měly přístup k bezpečným a nediskriminačním prostředkům pro přepravu CO2;

cc)  probíhající projekty přepravy CO2 a odhad potřebné budoucí kapacity projektů přepravy CO2 tak, aby odpovídaly odpovídající kapacitě zachycování a ukládání CO2;

2a.  pokud ze zprávy uvedené v odstavci 2 vyplývá, že na jejich území neprobíhají žádné projekty skladování CO2, podají členské státy zprávu o plánech na usnadnění dekarbonizace průmyslových odvětví, která čelí nevyhnutelným emisím CO2. To by mělo zahrnovat přeshraniční přepravu CO2 do úložišť umístěných v jiných členských státech, jakož i projekty využívání CO2.

Článek 17a

Infrastruktura pro přepravu CO2

1.  Za účelem snazšího dosažení cíle stanoveného v článku 16 zajistí Unie a její členské státy v partnerství se společnostmi, které z něj mají prospěch, potřebné investice do infrastruktury pro přepravu CO2, včetně přeshraniční infrastruktury.

2.  Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby bylo potenciálním uživatelům geologických úložišť umožněno získat přístup k přepravním sítím a úložištím CO2 za účelem geologického skladování vyrobeného a zachyceného CO2.

3.  Za účelem minimalizace dopadu přepravy CO2 na životní prostředí usilují Unie, její členské státy a všechny další zúčastněné strany o minimalizaci nutnosti CO2 přepravovat.

4.  Členské státy mohou vytvořit subjekty, jejichž cílem je vytváření sítí pro přepravu CO2, včetně výstavby infrastruktury nebo poskytnutí plavidel nebo jiných dopravních prostředků, nebo jim mohou poskytnout podporu. Vytvoření takových subjektů se přezkoumá alespoň každé dva roky.

5.  Do ... [šest měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost] vypracují Komise a členské státy společnou strategii financování infrastruktury uvedené v odstavci 1.

Článek 18

Příspěvek schválených producentů ropy a zemního plynu

1.  Na každý subjekt prodávající ropu, ropné produkty nebo zemní plyn v Unii se vztahuje individuální a povinný příspěvek k celounijnímu cíli dostupné kapacity pro injektáž CO2 stanovenému v článku 16. Tyto jednotlivé příspěvky se vypočítají poměrným způsobem na základě podílu každého subjektu na produkci ropy, ropných produktů a zemního plynu prodávané v Unii od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2023 a sestávají z kapacity pro injektáž CO2 v úložišti povoleném v souladu se směrnicí 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého a dostupné na trhu do roku 2030.

1a.  Subjekt uvedené v odstavci 1, musí být schopny splnit svůj individuální příspěvek k celounijnímu cíli pro dostupnou kapacitu pro injektáž CO2 zpřístupněním kapacity pro injektáž v úložištích v zemích uvedených v čl. 16 odst. 8.

1b.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, která usnadní a vytvoří pobídky pro emitenty k zachycování emisí, vytvoří pobídky pro investory, aby financovali potřebnou infrastrukturu pro přepravu CO2 do úložiště a případně budou přímo financovat projekty ukládání CO2.

1c.  Pokud je CO2 zachycen a přepravován v jednom členském státě a přepravován a skladován v jiných členských státech, koordinují členské státy opatření uvedená v odstavci 1b. Komise zajistí a usnadní tuto koordinaci zřízením regionálních seskupení pro CCS.

2.  Do tří měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost členské státy určí a oznámí ▌Komisi subjekty uvedené v odstavci 1 a jejich objemy prodeje ropy a zemního plynu od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2023.

3.  Po obdržení zpráv předložených podle čl. 17 odst. 2 upřesní Komise po konzultaci s členskými státy a zúčastněnými stranami podíl příspěvku subjektů uvedených v odstavci 1 tohoto článku k cíli Unie v oblasti kapacity pro injektáž CO2 do roku 2030.

4.  Do dvanácti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost předloží subjekty uvedené v odstavci 1 Komisi plán, v němž podrobně uvedou, jak hodlají splnit svůj příspěvek k cíli Unie v oblasti kapacity pro injektáž CO2 do roku 2030. Tyto plány:

a)  potvrdí příspěvek subjektu vyjádřený cílovým objemem nových kapacit pro ukládání a injektáž CO2 uvedených do provozu do roku 2030.

b)  uvedou prostředky a milníky pro dosažení cílového objemu.

5.  K dosažení cílového objemu dostupné kapacity pro injektáž mohou subjekty uvedené v odstavci 1 učinit kterýkoli z těchto kroků:

a)  investovat do projektů ukládání CO2 nebo je rozvíjet samostatně nebo ve spolupráci;

b)  uzavřít dohody s jinými subjekty uvedenými v odstavci 1, a zohlednit tak celkový cíl zvýšit regionální skladovací kapacitu v celé Unii;

c)  uzavřít dohody s třetími stranami, jimiž jsou developeři nebo investoři zabývající se projekty ukládání, zachycování a přepravy, za účelem splnění svého příspěvku.

6.  Do ... [dva roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] a poté každý rok předloží subjekty uvedené v odstavci 1 příslušnému orgánu členského státu a Komisi zprávu s podrobným popisem pokroku při plnění svého příspěvku. V souladu se směrnicí 2009/31/ES tato zpráva obsahuje podrobnosti o nově zprovozněných skladovacích kapacitách, míře jejich využití a přehled ekonomické proveditelnosti plánovaných kapacit pro injektáž a doporučení členským státům ohledně dalších opatření potřebných k dosažení cílů pro injektáž CO2. Komise tyto zprávy zveřejní.

6a.  Komise posoudí, zda subjekty uvedené v odstavci 1 splňují požadavky této kapitoly. V tomto posouzení Komise zohlední vývoj způsobů přepravy CO2 do míst injektáže, jakož i vývoj činností zachycování CO2 s cílem vyvolat poptávku po injektáži CO2. Pokud chybí jak infrastruktura, tak činnosti zachycování, které jsou nezbytné pro zprovoznění určitého projektu injektáže, což vede k tomu, že určitý subjekt nesplní své povinnosti podle tohoto článku, může Komise omezit povinnost injektáže pro určitý subjekt na určitý rok. Jakékoli omezení musí být zrušeno do pěti let od jeho zavedení.

7.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 32 za účelem doplnění tohoto nařízení ohledně:

a)  způsobů, jakými jsou zohledněny dohody mezi subjekty uvedenými v odstavci 1 a investicemi do úložné kapacity ve vlastnictví třetích stran za účelem splnění jejich individuálního příspěvku podle odst. 5 písm. b) a c);

b)  obsahu zpráv uvedených v odstavci 6;

ba)  odrazujících a přiměřených sankcí a pokut, které mohou být uloženy subjektům uvedeným v odstavci 1, které nesplní požadavky tohoto nařízení.

7a.  S cílem přispět k cíli Unie v oblasti kapacity pro injektáž CO2 jsou subjekty uvedené v odstavci 1 oprávněny započítat kapacitu pro injektáž CO2 odpovídající podílům projektu ve vlastnictví jiného akcionáře zapojeného do projektu skladování v případě, že uvedený akcionář nespadá do působnosti odstavce 1.

Článek 18a

Regulační rámec trhu zachycený CO2

1.  Do ... [šest měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] zveřejní Komise pokyny, v nichž uvede maximální úrovně čistoty CO2 a stopových prvků v rámci toku, které má stanovit subjekt usilující o to, aby mu byl potvrzen projekt ukládání CO2 jako příspěvek k cíli Unie v oblasti injektážní kapacity.

2.  Do ... [dva roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] provede Komise posouzení v souladu s odstavcem 2 a případně předloží legislativní návrh na vytvoření regulačního rámce pro celounijní trh se zachycováním, využíváním, ukládáním a přepravou CO2, který doplní pravidla stanovená ve směrnici 2009/31/ES a stanoví pravidla pro:

a)  otevřený, spravedlivý a nediskriminační přístup a bezpečnost sítě pro uložení a přepravu CO2;

b)  otevřený, spravedlivý a nediskriminační přístup k zachycování CO2 pro účely použití nebo skladování;

c)  fungování a propojení sítě pro přepravu CO2 a další infrastruktury v celé Unii;

d)  ekonomické pobídky, mechanismy financování a finanční pomoci;

e)  specifikační normy pro ukládání a přepravu CO2;

f)  environmentální normy;

g)  záruky původu CO2;

h)  mechanismy prosazování.

2a.  Před přijetím jakéhokoliv legislativního návrhu podle odstavce 2 Komise posoudí, zda:

a)  fungování trhu s CO2 zajišťuje dostatečný přístup ke kapacitě pro injektáž pro nevyhnutelný CO2; 

b)  povinnosti stanovené v čl. 18 odst. 1 účinně podporují rozvoj trhu se skladováním CO2 v Unii.

Pokud posouzení podle tohoto odstavce ukáže, že se trh nevyvíjí v souladu s cíli tohoto nařízení, může Komise rozhodnout o zahrnutí pravidel pro zajištění přednostního přístupu nevyhnutelných emisí ke kapacitě pro injektáž, jakož i o změně tohoto nařízení za účelem změny povinností stanovených v čl. 18 odst. 1.

Komise zajistí, aby všechna odvětví s nevyhnutelnými emisemi z průmyslových procesů měla dostatečný přístup ke kapacitě pro injektáž CO2. Pokud její posouzení ukáže, že se trh nevyvíjí v souladu s tímto cílem, vypracuje Komise pravidla pro zajištění přednostního přístupu nevyhnutelných emisí z průmyslových procesů ke kapacitě pro injektáž CO2.

Pro usnadnění posouzení podle tohoto odstavce sestaví Komise seznam odvětví s nevyhnutelnými emisemi z průmyslových procesů z velkých průmyslových zařízení, pro něž nejsou po použití nejlepších dostupných technik k dispozici žádné možnosti přímého snížení emisí, a to na základě jasné metodiky zahrnující vědecké důkazy, nejmodernější stav příslušných technologií, ekonomickou proveditelnost, jakož i vhodná opatření ke snížení emisí na straně poptávky.

Kapitola IV

Přístup na trhy

Článek 19

Příspěvek k udržitelnosti a odolnosti při zadávacích řízeních

1.   Aniž je dotčena Dohoda Světové obchodní organizace o vládních zakázkách a další mezinárodní dohody, jimiž je Unie vázána, jakož i platné odvětvové právní předpisy, zejména nařízení (EU) 2022/1031 a (EU) 2022/2560, budou veřejní zadavatelé a zadavatelé při zadávání zakázek na nákup nebo používání technologie pro nulové čisté emise uvedené v článku 3 tohoto nařízení, jakož i, zejména prostřednictvím veřejných zakázek na inovativní řešení a veřejných zakázek v předobchodní fázi, na inovativní technologie s nulovými čistými emisemi nebo jiné inovativní technologie, v zadávacím řízení vycházet z ekonomicky nejvýhodnější nabídky, která má nejlepší poměr mezi cenou a kvalitou, obsahuje přinejmenším příspěvek k environmentální a sociální udržitelnosti a odolnosti v souladu se směrnicemi 2014/23/EU, 2014/24/EU nebo 2014/25/EU▌. Veřejní zadavatelé a zadavatelé zajistí, aby zadávací řízení bylo otevřené, nediskriminační a transparentní a umožňovalo spravedlivou hospodářskou soutěž mezi všemi způsobilými dodavateli.

Pokud technologie pro nulové čisté emise není hlavním předmětem zakázky, ale pouze její součástí, a předpokládaná hodnota příslušné části zakázky je vyšší než prahové hodnoty stanovené ve směrnici 2014/23/EU, 2014/24/EU nebo 2014/25/EU, musí veřejní zadavatelé nebo zadavatelé učinit jedno z následujících:

a)  oddělit část o technologiích pro nulové čisté emise do zvláštního oddílu nebo oddílů;

b)  připravit zvláštní smluv nebo smlouvy pro část technologií pro nulové čisté emise; nebo

c)  uložit hlavnímu dodavateli povinnost uzavřít konkurenční subdodavatelskou smlouvu na dodávku příslušných produktů technologií pro nulové čisté emise s uplatněním směrnice 2014/23/EU, 2014/24/EU případně 2014/25 EU a tohoto článku.

2.  Příspěvek nabídky k environmentální a sociální udržitelnosti ▌je založen na těchto kumulativních kritériích, která musí být objektivní, transparentní a nediskriminační:

a)  environmentální udržitelnost nad rámec minimálních požadavků platných právních předpisů;

b)  je-li třeba vyvinout inovativní řešení, dopad a kvalita prováděcího plánu, včetně opatření k řízení rizik;

c)  případně příspěvek nabídky k integraci energetického systému;

d)   příspěvek nabídky k odolnosti, důstojné mzdě a pracovním podmínkám včetně případně nabídky stáží, jakož i dobře definované cíle, pokud jde o vytváření dovedností, změnu kvalifikace a zvyšování dovedností s cílem zvýšit atraktivitu zaměstnání v odvětvích průmyslu pro nulové čisté emise.

2a.  Příspěvek nabídky k odolnosti je založen na těchto kumulativních kritériích, která musí být objektivní, transparentní a nediskriminační:

a)  případně příspěvek nabídky k energetické bezpečnosti Unie;

b)  příspěvek nabídky k odolnosti Unie, přičemž se zohlední bezpečnost dodávek s ohledem na podíl produktů pocházejících z jednoho zdroje dodávek, jak je stanoveno v souladu s nařízením (EU) č.952/2013. Nabídka se považuje za nedostatečně bezpečnou, pokud jediný zdroj dodal v posledním roce, za který jsou údaje k dispozici, více než 50 % celkové poptávky po konkrétní technologii pro nulové čisté emise nebo součástech primárně používaných pro výrobu těchto technologií v Unii;

c)  v příslušných případech, příspěvek k inovacím poskytnutím zcela nových řešení nebo zlepšením srovnatelných nejmodernějších řešení.

3.  Veřejní zadavatelé a zadavatelé přidělí příspěvku na udržitelnost a odolnost nabídky váhu, která bude nejméně 30 % kritéria pro zadání zakázky pro zadání část výběrového řízení týkající se technologie pro nulové čisté emise, přičemž vyváženě zohlední jak příspěvek k udržitelnosti, tak příspěvek k odolnosti.

Pro účely provádění kritérií uvedených v odstavci 2a tohoto článku odkazují veřejní zadavatelé nebo zadavatelé na nejnovější údaje uvedené na seznamu uvedeném v čl. 22 odst. 2 tohoto nařízení a původ dodávek se určí v souladu s nařízením (EU) č. 952/2013.

4.  Odchylně od odstavce 3 tohoto článku veřejný zadavatel nebo zadavatel není v případě technologií pro nulové čisté emise povinen uplatnit hlediska související s udržitelností a odolností příspěvku, pokud by jej jejich uplatnění zjevně zavazovalo k pořízení neúměrně nákladného zařízení▌. Rozdíly v nákladech se počítají pouze pro náklady na zařízení bez souvisejících služeb a veřejní zadavatelé a zadavatelé je mohou považovat za nepřiměřené, pokud jsou vyšší než 30 %, ve srovnání s nabídkou bez příspěvku na udržitelnost a odolnost. Tímto ustanovením není dotčena možnost vyloučit mimořádně nízké nabídky podle článku 69 směrnice 2014/24/EU a článku 84 směrnice 2014/25/EU, ▌ aniž jsou dotčena jiná kritéria pro zadání a vyloučení zakázky podle právních předpisů EU a aniž je dotčeno výsadní právo veřejných zadavatelů formulovat technické specifikace v souladu s článkem 42 směrnice 2014/24/EU, aby se zajistilo, že použití odstavce 3 tohoto článku nepovede k zadání zakázky na nekompatibilní zařízení vyžadující nepřiměřeně vysoké náklady na zajištění kompatibility se stávajícím zařízením.

Platforma pro nulové čisté emise v Evropě může zadavatelům a subjektům v celé Unii vydávat doporučení týkající se vhodných vyšších prahových hodnot pro definování nepřiměřených nákladů s ohledem na tržní podmínky pro konkrétní technologie pro nulové čisté emise.

Členské státy mohou upravit své celkové rozpočty přidělené na zadávací řízení, jakož i související maximální úrovně nabídek s cílem zohlednit provádění necenových kritérií.

4a.  Veřejní zadavatelé použijí pro zadávací řízení podle tohoto článku tyto předběžné kvalifikační podmínky:

a)  nejvýše 50 % části nabídky týkající se technologie pro nulové čisté emise, měřeno finanční hodnotou zařízení stanovenou v souladu s nařízením (EU) č. 952/2013, smí pocházet ze třetích zemí, které nejsou signatáři dohody o vládních zakázkách;

b)  všechna zařízení dodaná v rámci části nabídkového řízení týkající se technologie pro nulové čisté emise musí být certifikována z hlediska kybernetické bezpečnosti, pokud pro tato zařízení existuje unijní nebo vnitrostátní rámec certifikace kybernetické bezpečnosti;

c)  na hospodářské subjekty dodávající v rámci části nabídky týkající se technologie pro nulové čisté emise se nevztahuje opatření nástroje IPI ve smyslu nařízení (EU) 2022/1031, zejména jeho článků 6 a 8.

Pokud použití těchto předběžných kvalifikačních podmínek v zadávacím řízení nepřinese žádné vhodné nabídky, může veřejný zadavatel řízení znovu zahájit bez použití předběžných kvalifikačních podmínek uvedených v písmenech a) a c) tohoto odstavce.

4b.  Členský stát nesmí diskriminovat na základě kritérií udržitelnosti a odolnosti poskytovatele nebo produkty s nulovými čistými emisemi z jiného členského státu ani s nimi bezdůvodně zacházet odlišně.

Článek 20

Aukce za účelem využívání obnovitelných zdrojů energie

1.  Aniž je dotčen článek 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001(49) a články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU a mezinárodní závazky Unie, včetně Dohody o vládních zakázkách a dalších mezinárodních dohod, jimiž je Unie vázána, členské státy, regionální nebo místní orgány, veřejnoprávní subjekty nebo sdružení tvořená jedním nebo více z těchto orgánů nebo jedním či více z těchto veřejnoprávních subjektů posoudí příspěvek k udržitelnosti a odolnosti podle čl. 19 odst. 2 a 2a tohoto nařízení při vytváření kritérií pro určení pořadí nabídek při aukcích, jejichž cílem je podpořit výrobu nebo spotřebu energie z obnovitelných zdrojů ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice (EU) 2018/2001. To nevylučuje, aby tyto subjekty používaly jiná necenová kritéria.

2.  Příspěvku na udržitelnost a odolnost se přikládá váha mezi 35 % a 50 % kritérií pro udělení zakázky s vyváženým přihlédnutím k příspěvku na udržitelnost i odolnost, aniž je tím ovlivněna možnost přiznat vyšší váhu kritériím uvedeným v čl. 19 odst. 2 písm. a) a b), je-li to podle právních předpisů Unie možné, a jakémukoli limitu pro necenová kritéria stanovená podle pravidel státní podpory. Při výběru, navrhování a provádění konkrétních necenových kritérií v rámci příspěvku k udržitelnosti a odolnosti se zohlední a účinně řeší charakteristiky specifické pro danou technologii.

3.  Členské státy, regionální nebo místní orgány, veřejnoprávní subjekty nebo sdružení tvořená jedním nebo více z těchto orgánů nebo jedním či více z těchto veřejnoprávních subjektů nejsou povinny uplatnit hlediska týkající se příspěvku technologií pro nulové čisté emise k udržitelnosti a odolnosti, pokud by jejich uplatnění zavazovalo tento orgán či subjekt k pořízení neúměrně nákladného zařízení ▌. Rozdíly v nákladech přesahující 10 % mohou veřejní zadavatelé a zadavatelé považovat za nepřiměřené, pokud by náklady na podporu poskytovanou veřejným sektorem na projekt byly o více než 15 % vyšší ve srovnání s postupem bez příspěvku k udržitelnosti a odolnosti. Tímto odstavcem není dotčena výsada veřejných zadavatelů formulovat technické specifikace v souladu s článkem 42 směrnice 2014/24, aby se zajistilo, že uplatňování tohoto odstavce nepovede k pořízení nekompatibilního zařízení, které by vyžadovalo nepřiměřeně vysoké náklady na zajištění kompatibility se stávajícím zařízením.

Členské státy mohou upravit své celkové rozpočty přidělené na aukce energie z obnovitelných zdrojů, jakož i související maximální úrovně nabídek s cílem zohlednit provádění necenových kritérií.

Členské státy zajistí, aby aukce zahrnovaly mechanismus inflační indexace. Záporné nabídky jsou z dražeb případně vyloučeny.

3a.  Orgány použijí pro zadávací řízení podle tohoto článku tyto předběžné kvalifikační podmínky:

a)  nejvýše 50 % části nabídky týkající se technologie pro nulové čisté emise, měřeno finanční hodnotou zařízení stanovenou v souladu s nařízením (EU) č. 952/2013, smí pocházet ze třetích zemí, které nejsou signatáři dohody o vládních zakázkách;

b)  všechna zařízení dodaná v rámci části nabídkového řízení týkající se technologie pro nulové čisté emise musí být certifikována z hlediska kybernetické bezpečnosti, pokud pro tato zařízení existuje evropský nebo vnitrostátní rámec certifikace kybernetické bezpečnosti;

c)  na hospodářské subjekty dodávající v rámci části nabídky týkající se technologie pro nulové čisté emise se nevztahuje opatření nástroje IPI ve smyslu nařízení (EU) 2022/1031, zejména jeho článků 6 a 8.

Pokud použití těchto předběžných kvalifikačních podmínek v aukci nepřinese žádné vhodné nabídky, může veřejný zadavatel aukci znovu zahájit bez použití předběžných kvalifikačních podmínek uvedených v písmenech a) a c).

Článek 20a

Pokyny Komise

1.  Do ... [šest měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] vydá Komise jasné pokyny ke konkrétnímu provádění článku 19 ve spojení s článkem 20, a to tak, že poskytne: 

a)  přehled konkrétních a technologicky specifických potenciálních necenových kritérií pro aukce energie z obnovitelných zdrojů, které rozlišují mezi necenovými kritérii vhodnými pro soutěžní nabídková řízení a necenovými kritérii vhodnými jako předběžné kvalifikační požadavky v aukcích energie z obnovitelných zdrojů; 

b)  metodiku, jak posoudit příspěvek nabídky k environmentální a sociální udržitelnosti a odolnosti podle čl. 19 odst. 2 písm. a) a d);

c)  metodiku, jak posoudit rozdíly v nákladech podle čl. 20 odst. 3.

2.  Komise vyhodnotí přínos necenových kritérií tohoto nařízení zaměřených na poskytnutí podpory inovacím potřebným k dosažení cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030 a 2050 a nejpozději do ... [dva roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] předloží Evropskému parlamentu zprávu. V případě potřeby Komise upraví přínos necenových kritérií s cílem podpořit výrobu v Unii, zajistit vysoké normy v oblasti životního prostředí a udržitelnosti, rozvíjet hodnotové řetězce v celé Unii a zvýšit konkurenceschopnost podniků v Unii na celosvětové úrovni.

Článek 20b

Zadávání zakázek v předobchodní fázi a zadávání veřejných zakázek na inovativní komerční řešení

1.  Členské státy usilují o využívání veřejných zakázek v předobchodní fázi pro inovativní technologie pro nulové čisté emise a veřejných zakázek na komerční inovativní technologie pro nulové čisté emise v rámci provádění svých vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi i zadávání veřejných zakázek na inovativní řešení mohou být doplněny o finanční prostředky na úrovni EU v rámci stávajících programů Unie pro společné zadávání veřejných zakázek nebo zadávání zakázek na inovativní řešení v členských státech.

2.  Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu (NECP), aktualizace NECP a zprávy o pokroku NECP obsahují podrobné informace o načasování PCP a PPI a jejich cílech. Platforma pro nulové čisté emise v Evropě připraví doporučení týkající se zadávání zakázek v předobchodní fázi a zadávání veřejných zakázek na inovativní řešení.

Článek 21

Jiné formy veřejné intervence

1.  Aniž jsou dotčeny články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU a článek 4 směrnice (EU) 2018/2001(50) a v souladu s mezinárodními závazky Unie, členské státy, regionální nebo místní orgány, veřejnoprávní subjekty nebo sdružení tvořená jedním nebo více z těchto orgánů nebo jedním či více z těchto veřejnoprávních subjektů při rozhodování o zavedení režimů pro domácnosti, podniky nebo spotřebitele, které je motivují k nákupu konečných produktů technologií pro nulové čisté emise uvedených v čl. 3a odst. 1 tohoto nařízení, je koncipují tak, aby příjemce při nákupu konečných výrobků technologií pro nulové čisté emise s vysokou mírou udržitelnosti a odolnosti, jak je uvedeno v čl. 19 odst. 2 tohoto nařízení, podpořili dodatečnou přiměřenou finanční náhradou.

2.  Dodatečná finanční náhrada poskytnutá orgány v souladu s odstavcem 1 v důsledku uplatnění kritérií uvedených v čl. 19 odst. 2 písm. b), c) a d) a čl. 19 odst. 2a 5 % nákladů konečného produktu technologie pro nulové čisté emise pro spotřebitele, s výjimkou režimů pro občany žijící v energetické chudobě, pro něž je limit 15 %.

3.  Při navrhování a provádění systému, na který se vztahuje odstavec 1, vychází orgán z otevřeného, nediskriminačního a transparentního postupu pro posouzení přínosu výrobků dostupných na trhu k odolnosti a udržitelnosti. O účast v systému je kdykoli oprávněn požádat jakýkoli konečný produkt technologie pro nulové čisté emise. Orgán stanoví u výrobků minimální požadovaný počet bodů pro získání způsobilosti k dodatečné finanční náhradě v rámci režimu podpory.

4.  Členské státy zveřejní na jediné volně přístupné internetové stránce veškeré informace týkající se režimů podle čl. 21 odst. 1, a to pro každý příslušný produkt technologie pro nulové čisté emise.

Článek 22

Koordinace iniciativ v oblasti přístupu na trhy

1.  Do ... [dvanáct měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] Komise přijme prováděcí akt v souladu s postupem přezkumu uvedeným v čl. 34 odst. 3, v němž upřesní kritéria pro posouzení přínosu dostupných výrobků, na něž se vztahují formy veřejné intervence podle článků 19, 20 a 21, k odolnosti a udržitelnosti, v souladu s podobnými ustanoveními jiných stávajících právních předpisů a stanoví kritéria pro výjimku podle čl. 19 odst. 4. Komise zohlední specifický kontext malých a středních podniků.

1a.  V případě rozporu mezi různými kritérii pro udělení veřejné zakázky a kritérii udržitelnosti stanovenými v jiných právních předpisech Unie poskytne Komise pokyny ohledně toho, jakým způsobem tato ustanovení existují vedle sebe. Komise každých šest měsíců své pokyny přezkoumá a v případě potřeby je aktualizuje.

2.  Komise zpřístupní a pravidelně aktualizuje seznam všech konečných produktů každé z technologií pro nulové čisté emise uvedených v článku 3, rozdělený podle podílu na dodávkách do Unie pocházejících z různých třetích zemí v posledním roce, za který jsou k dispozici údaje. Komise a Platforma pro nulové čisté emise v Evropě budou za tímto účelem konzultovat sdružení průmyslových subjektů a průmyslové subjekty.

3.  Platforma pro nulové čisté emise v Evropě projedná opatření přijatá členskými státy za účelem provádění článků 19 a 21 a výměny osvědčených postupů, mimo jiné pokud jde o praktické používání kritérií vymezujících příspěvek k udržitelnosti a odolnosti při zadávání veřejných zakázek, nebo režimy motivující k nákupu konečných produktů technologie pro nulové čisté emise.

Kapitola V

Zlepšování dovedností pro vytváření kvalitních pracovních míst

Článek 23

Evropské akademie průmyslu pro nulové čisté emise

1.  Na základě mapování uvedeného v článku 23a Komise podpoří, mimo jiné poskytnutím počátečního financování, zřízení evropských akademií průmyslu pro nulové čisté emise jako sítě odborníků v oblasti technologií pro nulové čisté emise, jejichž cílem je:

a)  vytvářet vzdělávací programy, jejich obsah a učební a školicí materiály pro odbornou přípravu a vzdělávání v oblasti vývoje, výroby, instalace, uvádění do provozu, provozu, údržby a recyklace technologií pro nulové čisté emise a surovin, které byly identifikovány při mapování, jakož i na podporu kapacit veřejných orgánů, které jsou příslušné k vydávání povolení a oprávnění dle kapitoly II a veřejných zadavatelů dle kapitoly IV tohoto nařízení;

aa)  zajistit, aby vytvořené vzdělávací programy usnadňovaly získávání a posilování průřezových kompetencí nad rámec dovedností, které jsou specifické pro určitou technologii nebo konkrétní odvětví, aby se usnadnila adaptace při přechodu z jednoho odvětví do druhého, což umožní studentům být mobilní a přizpůsobovat se neustále se měnící situaci na trhu práce i mimo něj;

ab)  zajistit, aby vzdělávací programy obsahovaly relevantní a dostupné aktuální informace a školení o otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jakož i relevantní informace o právech pracovníků a pracovních podmínkách;

ac)  umožnit odbornou přípravu a vzdělávání 100 000 studentů na akademii do tří let od jejího založení, a to podporou celoživotního odborného vzdělávání a zvyšování kvalifikace či rekvalifikace, mimo jiné prostřednictvím učňovské přípravy, mentorských programů a krátkodobých i dlouhodobých vzdělávacích programů;

b)  umožnit a podporovat využívání vzdělávacích programů, jejich obsahu a materiálů ze strany poskytovatelů vzdělávání a odborné přípravy v členských státech, jako jsou univerzity, výzkumné univerzity, univerzity aplikovaných věd a aliance univerzit, podniky, které takové vzdělávání a odbornou přípravu poskytují, včetně malých a středních podniků, začínajících podniků a sociálních podniků, sociální partneři, jakož i ze strany školitelů;

ba)  vyvinout mechanismy k zajištění kvality odborné přípravy nabízené poskytovateli vzdělávání a odborné přípravy v členských státech a případně v zemích přidružených k výzkumným a inovačním programům Unie, jako je Horizont Evropa a Digitální Evropa, na základě vzdělávacích programů, obsahu a materiálů evropských akademií průmyslu pro nulové čisté emise;

bb)  přispět k dlouhodobému cíli současné reindustrializace a dekarbonizace Unie a zároveň přispět k její otevřené strategické autonomii a řešit potřebu v Unii vyráběných technologií pro nulové čisté emise v Unii a potřebu kvalifikovaných pracovníků;

c)  rozvíjet a zavádět certifikáty, včetně mikrocertifikátů, s cílem usnadnit uznávání získaných dovedností a zvýšit přenositelnost mezi pracovními místy a odvětvími, usnadnit přeshraniční mobilitu pracovní síly a podpořit sladění s příslušnými kvalitními pracovními místy prostřednictvím nástrojů, například sítě evropských služeb zaměstnanosti (EURES) a EURAXESS.

2.  Evropské akademie průmyslu pro nulové čisté emise musí bojovat proti genderovým stereotypům a podporovat rovný přístup ke vzdělávacímu obsahu pro všechny, přičemž zvláštní pozornost věnují potřebě získat pro trh práce více žen, mladých lidí, zejména těch, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET), starších lidí, pracovníků v profesích, kterým hrozí zánik nebo jejichž náplň a úkoly se výrazně mění v důsledku nových technologií, a lidí pracujících v regionech v procesu transformace. Evropské akademie průmyslu pro nulové čisté emise podporují rozmanitost a začlenění osob se zdravotním postižením, migrantů a osob ve zranitelném postavení.

Článek 23a

Zřizování a řízení evropských akademií průmyslu pro nulové čisté emise

Prostřednictvím mapování se zjistí, ve kterých klíčových průmyslových odvětvích a v odvětvích pro nulové čisté emise panuje nedostatek pracovních sil a dovedností, na základě potřeb průmyslové transformace a dekarbonizace, a posoudí se přístup k možnostem odborné přípravy související s těmito technologiemi na vnitrostátní úrovni.

V rámci mapování se analyzují hlavní příčiny tohoto nedostatku, zejména ty, které souvisejí s kvalitou nabídky pracovních míst, a posoudí se tak, zda jsou v určitých odvětvích zapotřebí další opatření k přilákání většího počtu pracovníků všech úrovní kvalifikace.

Pokud se na základě mapování zjistí, že se kriticky nedostává dovedností v oblasti určité strategické technologie pro nulové čisté emise, Komise zveřejní výzvu k předkládání návrhů na zřízení evropských průmyslových akademií pro nulové čisté emise.

Členy akademií průmyslu pro nulové čisté emise je několik subjektů, jako jsou průmyslová odvětví, u nichž je využívání technologií pro nulové čisté emise klíčové v jejich hodnotových řetězcích, poskytovatelé vzdělávání a odborné přípravy, sociální partneři a podniky včetně malých a středních podniků. Složení členů se pokud možno zaměřuje na geografickou vyváženost mezi členskými státy a zároveň zajišťuje, aby byl vzdělávací obsah vytvořený evropskými akademiemi průmyslu pro nulové čisté emise dostupný v různých jazycích, aby se ke vzdělávacím programům dostalo co nejvíce studentů, zejména z řad nejzranitelnějších skupin.

Pro zřízení a fungování evropských akademií průmyslu pro nulové čisté emise na období od 1. ledna 2024 do 31. prosince 2027 bude k dispozici finanční krytí ve výši nejméně 102 000 000 EUR v běžných cenách. Členské státy využijí příslušné fondy Unie, zejména ESF+, k účinnému zavádění vzdělávacího obsahu akademií a poskytnou Komisi o objemu prostředků Unie, který byl na dosažení tohoto cíle přidělen.

Tři roky po svém založení se evropské akademie průmyslu pro nulové čisté emise stanou finančně udržitelnými díky finančním příspěvkům ze soukromého sektoru.

Práci evropských akademií průmyslu pro nulové čisté emise monitoruje Platforma pro nulové čisté emise v Evropě zřízená podle čl. 28 odst. 1 a do 31. prosince 2026 vydá tato platforma zprávu o zavádění jejich vzdělávacích programů.

Komise neprodleně po vstupu nařízení v platnost zahájí proces mapování a vydá první výzvu k předkládání návrhů na zřízení evropských akademií průmyslu pro nulové čisté emise, které by mohly využívat stávající práci a projekty příslušných subjektů a členských států.

Evropské akademie průmyslu pro nulové čisté emise budou zřízeny do [31. prosince 2024].

Do [31. prosince 2025] začnou evropské akademie průmyslu pro nulové čisté emise poskytovat a šířit počáteční vzdělávací obsah. Fáze zavádění vzdělávacího obsahu bude věnovat zvláštní pozornost regionům procházejícím průmyslovou transformací, s kritickým nedostatkem dovedností nebo s vysokou mírou nezaměstnanosti, zejména nezaměstnanosti mladých lidí.

Článek 24

Regulovaná povolání v průmyslových odvětvích pro nulové čisté emise a uznávání odborné kvalifikace

1.  Do 31. prosince 2024 a každé dva roky poté členské státy určí, zda jsou vzdělávací programy vypracované evropskými akademiemi průmyslu pro nulové čisté emise rovnocenné konkrétní kvalifikaci požadované hostitelským členským státem pro přístup k regulovaným činnostem v rámci určitého povolání s konkrétním přínosem z hlediska průmyslu pro nulové čisté emise ve smyslu současné reindustrializace a dekarbonizace, s cílem sladit s ním požadované kvalifikace zahrnující jak technické, tak akademické kvalifikace. Členské státy zajistí, aby výsledky posouzení byly zveřejněny a snadno dostupné online. V případě, že vzdělávací programy nejsou považovány za rovnocenné kvalifikacím požadovaným hostitelským členským státem pro přístup k regulovaným činnostem, vysvětlí tento členský stát Komisi příslušné rozdíly a upřesní způsob dosažení rovnocennosti.

2.  Dospěje-li členský stát k závěru, že rovnocennost popsaná v prvním pododstavci tohoto článku existuje, v souladu s vnitrostátním právem a postupy zajistí uznávání certifikátů vydaných poskytovateli vzdělávání a odborné přípravy na základě vzdělávacích programů vypracovaných akademiemi podle kapitoly I hlavy III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES(51), pokud držitel tohoto certifikátu požádá o přístup k regulovanému povolání ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2005/36/ES, jež má obzvláštní význam pro odvětví pro nulové čisté emise, a to tím, že uzná certifikát jako dostatečný doklad o dosažené kvalifikaci.

3.  Je-li přístup k povolání obzvláštního významu pro odvětví pro nulové čisté emise regulován ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2005/36/ES, vynasnaží se členské státy o vytvoření společného souboru minimálních znalostí, dovedností a schopností nezbytných k výkonu tohoto konkrétního povolání za účelem zřízení společného rámce odborné přípravy uvedeného v čl. 49a odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES, jež umožní automatické uznávání kvalifikací. Návrhy podle čl. 49a odst. 3 směrnice 2005/36/ES může rovněž předkládat platforma pro nulové čisté emise.

Článek 25

Platforma pro nulové čisté emise v Evropě a dovednosti

Platforma pro nulové čisté emise v Evropě uvedená v článku 28 podporuje dostupnost a využívání dovedností v oblasti technologií pro nulové čisté emise a u příslušných orgánů a veřejných zadavatelů uvedených v kapitole II a kapitole IV prostřednictvím těchto úkolů, přičemž vychází ze stávajících struktur v rámci vnitrostátních systémů vzdělávání a odborné přípravy:

1)  napomáhat Komisi při posuzování, průběžném sledování a předvídání poptávky a nabídky pracovní síly se soubory dovedností vyžadovanými v oblasti technologií pro nulové čisté emise, dostupnosti a využívání odpovídajících příležitostí ke vzdělávání a odborné přípravě, případně při formování činností evropských akademií průmyslu pro nulové čisté emise;

2)  sledovat činnost evropských akademií průmyslu pro nulové čisté emise a na základě údajů poskytnutých členskými státy a vnitrostátními orgány podle článku 31 shromažďovat informace o tom, kolik osob využilo vzdělávací programy vytvořené akademiemi, a poskytovat údaje rozčleněné podle průmyslových odvětví, pohlaví, věku a úrovní vzdělání a kvalifikace, podporovat součinnost s dalšími iniciativami a projekty v oblasti dovedností na vnitrostátní a unijní úrovni a zajišťovat dohled s cílem přilákat různorodou pracovní sílu, a to i prostřednictvím cílených komunikačních kampaní;

3)  napomáhat mobilizaci zúčastněných stran, včetně průmyslu, podniků, se zahrnutím malých a středních podniků, začínajících podniků a sociálních podniků, sociálních partnerů a poskytovatelů vzdělávání a odborné přípravy, jako jsou univerzity, výzkumné univerzity, univerzity aplikovaných věd a aliance univerzit, při zavádění vzdělávacích programů vypracovaných evropskými akademiemi průmyslu pro nulové čisté emise;

4)  napomáhat zavádění a uznávání certifikátů evropských akademií průmyslu pro nulové čisté emise v členských státech s cílem podpořit uznávání dovedností a sladění dovedností a pracovních míst, mimo jiné podporou platnosti a přijímání certifikátů na trhu práce Unie a důrazem na dlouhodobé programy odborné přípravy a placenou učňovskou přípravu;

4a)   sledovat, jak je prosazováno využívání a uznávání studijních výsledků a přispívat k nalézání řešení v případě, že jsou zjištěny problémy s neuznáním;

5)  usnadňovat rozvoj evropských profesních profilů sestávajících ze společného souboru znalostí, dovedností a kompetencí pro klíčová povolání v oblasti technologií pro nulové čisté emise, mimo jiné na základě vzdělávacích programů vypracovaných evropskými akademiemi průmyslu pro nulové čisté emise, a případně s využitím terminologie podle klasifikace evropských dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolání (ESCO) s cílem usnadnit transparentnost a mobilitu mezi pracovními místy a přes hranice vnitřního trhu;

6)  podporovat profesní vyhlídky a kvalitní pracovní podmínky včetně spravedlivé a přiměřené mzdy na pracovních místech v průmyslových odvětvích technologií pro nulové čisté emise, jakož i atraktivitu technického vzdělávání, integraci mladých lidí, žen, seniorů a osob ze znevýhodněného prostředí na trhu práce pro průmyslová odvětví technologií pro nulové čisté emise a přilákání kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí prostřednictvím nástrojů, jako je evropská modrá karta, a tím dosáhnout rozmanitější pracovní síly;

6a)  podněcovat a podporovat mobilitu pracovních sil v rámci Unie a zveřejňovat volná pracovní místa prostřednictvím sítě EURES;

(7)  usnadňovat užší koordinaci a výměnu osvědčených postupů a know-how mezi členskými státy a v rámci soukromého sektoru s cílem zvýšit dostupnost dovedností v oblasti technologií pro nulové čisté emise, mimo jiné přispěním k politikám Unie a členských států, které jsou zaměřeny na přilákání nových talentů ze třetích zemí a ze všech úrovní vzdělávání.

Kapitola VI

Inovace

Článek 26

Regulační pískoviště pro nulové čisté emise

-1.  Do ... [tři měsíce ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] členské státy určí nebo zřídí jeden vnitrostátní příslušný orgán, který je odpovědný za regulační pískoviště pro nulové čisté emise. Tento orgán je jediným kontaktním místem pro jakékoli seskupení organizací, které chtějí požádat o zřízení regulačního pískoviště pro nulové čisté emise podle tohoto článku.

1.  Členské státy případně společně s místními a regionálními orgány a jinými členskými státy mohou z vlastního podnětu zřídit regulační pískoviště pro nulové čisté emise, která umožní vývoj, zkoušky a validaci inovativních technologií pro nulové čisté emise a dalších inovativních technologií v kontrolovaném reálném prostředí po omezenou dobu, a to před jejich uvedením na trh nebo do provozu, čímž se posílí vzdělávání v oblasti regulace a potenciální rozšiřování a širší zavádění. Členské státy zřídí regulační pískoviště pro nulové čisté emise v úzké spolupráci s průmyslovými a výzkumnými instituty a případně s relevantními sociálními partnery a občanskou společností v souladu s odstavcem 1 na žádost jakékoli společnosti, která vyvíjí inovativní technologie pro nulové čisté emise a další inovativní technologie, splňuje kritéria způsobilosti a výběru uvedená v odst. 4 písm. a) a byla vybrána příslušnými orgány na základě výběrového řízení uvedeného v odst. 4 písm. b).

2.  Náležitosti a podmínky pro zřízení a provoz regulačních pískovišť pro nulové čisté emise podle tohoto nařízení se přijímají prostřednictvím prováděcích aktů přezkumným postupem podle čl. 34 odst. 3. Tyto náležitosti a podmínky v co největší míře podporují flexibilitu příslušných vnitrostátních orgánů při zřizování a provozování jejich regulačních pískovišť pro nulové čisté emise, podporují inovace a učení v oblasti regulace a zejména zohledňují zvláštní okolnosti a kapacity zúčastněných malých a středních podniků a začínajících podniků. Prováděcí akty uvedené v tomto odstavci ▌ obsahují společné hlavní zásady týkající se těchto otázek:

a)  způsobilost a výběr pro účast v regulačních pískovištích pro nulové čisté emise;

b)  postup pro zažádání o regulační pískoviště pro nulové čisté emise, účast v něm, jeho sledování, opuštění a uzavření, včetně plánu pro použití v pískovišti a zprávy o ukončení činnosti;

c)  podmínky platné pro účastníky.

3.  Účastí v regulačních pískovištích pro nulové čisté emise nejsou dotčeny dohledové a nápravné pravomoci orgánů vykonávajících dohled nad regulačním pískovištěm. Zkoušky, vývoj a validace inovativních technologií pro nulové čisté emise a dalších inovativních technologií se provádí pod přímým dohledem a vedením příslušných orgánů. Příslušné orgány vykonávají své dohledové pravomoci flexibilně v mezích příslušných právních předpisů, přičemž přizpůsobí stávající regulační postupy a využijí svůj prostor k uvážení při provádění a prosazování právních ustanovení u konkrétního projektu regulačního pískoviště pro nulové čisté emise s cílem odstranit překážky, zmírnit regulační zátěž, snížit regulační nejistotu a podpořit inovace v oblasti technologií pro nulové čisté emise.

4.  Je-li to relevantní pro dosažení cíle tohoto článku, zváží příslušné orgány, zda neumožnit odchylku nebo neudělit výjimky v rozsahu povoleném příslušnými právními předpisy Unie nebo vnitrostátními právními předpisy. Příslušné orgány zajistí, aby plán pro použití v pískovišti zajistil dodržení klíčových cílů a základních požadavků právních předpisů Unie a vnitrostátních právních předpisů. Příslušné orgány zajistí, aby veškerá významná rizika pro zdraví, bezpečnost nebo životní prostředí zjištěná během vývoje a zkoušek inovativních technologií pro nulové čisté emise a jiných inovativních technologií byla sdělena veřejnosti a aby výsledkem bylo okamžité pozastavení procesu vývoje a zkoušení, dokud nebude toto riziko zmírněno. Pokud se příslušné orgány domnívají, že navrhovaný projekt představuje mimořádná rizika pro zdraví a bezpečnost pracovníků, širší populace nebo životního prostředí, zejména proto, že se týká zkoušek, vývoje nebo validace s přítomností zvláště toxických látek, schválí plán pro použití v regulačním pískovišti až poté, co se přesvědčí, že byla zavedena odpovídající ochranná opatření odpovídající zjištěnému výjimečnému riziku.

5.  Za předpokladu, že účastník (účastníci) dodrží plán pro použití v pískovišti a podmínky své účasti vydané v souladu s tímto článkem a podle odstavce 2 a v dobré víře se řídí pokyny orgánů, neuloží orgány žádné správní pokuty ani jiné sankce za porušení platných právních předpisů Unie nebo členského státu týkajících se technologie pro nulové čisté emise, nad níž je v regulačním pískovišti vykonáván dohled.

6.  Účastníci inovativního regulačního pískoviště pro nulové čisté emise nesou podle platných právních předpisů Unie a členských států o odpovědnosti nadále odpovědnost za veškerou škodu způsobenou třetím stranám v důsledku zkoušek prováděných v daném regulačním pískovišti.

7.  Dobu trvání regulačního pískoviště pro nulové čisté emise lze stejným postupem prodloužit, a to po dohodě s příslušným vnitrostátním orgánem.

8.  Regulační pískoviště pro nulové čisté emise musí být navržena a realizována tak, aby tam, kde je to relevantní, usnadňovala přeshraniční spolupráci mezi příslušnými vnitrostátními orgány. Členské státy, které zavedly regulační pískoviště pro nulové čisté emise, koordinují své činnosti a spolupracují v rámci Platformy pro nulové čisté emise v Evropě s cílem sdílet příslušné informace. Každoročně předkládají Komisi zprávu o výsledcích provádění regulačních pískovišť, včetně osvědčených postupů, nabytých zkušeností a doporučení o jejich uspořádání a případně o uplatňování tohoto nařízení a dalších právních předpisů Unie v rámci regulačního pískoviště, a to způsobem přizpůsobeným účelům tohoto pískoviště.

Článek 26a

Inovace pro konkurenceschopnost a dekarbonizaci

Cílem opatření v tomto oddíle je urychlit inovace v oblasti energetických technologií v Unii s cílem urychlit zavádění těchto technologií na podporu úsilí Unie o dekarbonizaci, jakož i zvýšit globální konkurenceschopnost průmyslu Unie pro nulové čisté emise s cílem zajistit otevřenou strategickou autonomii Unie zvýšením vývozu těchto technologií jakož i domácí poptávky.

Článek 26b

Zásada inovací 

Komise, aniž jsou dotčeny její pravomoci podle Smluv a v souladu s pokyny pro zlepšování právní úpravy ze dne 3. listopadu 2021, uplatňuje při přípravě nových právních aktů Unie, jakož i při přezkumu a revizi stávajících právních aktů Unie zásadu inovací, jak je popsána v nástroji pro zlepšování právní úpravy č. 22 a ve sdělení Komise ze dne 15. května 2018 nazvaném „Obnovená evropská agenda pro výzkum a inovace – příležitost Evropy utvářet svoji budoucnost“, s cílem zajistit, aby regulační rámec vnitřního trhu podporoval inovace a přispíval k nim.

Článek 26c

Rada pro plán SET 

1.  Pro účely zavedení a provádění plánu SET uvedeného v článku 26d zřídí Komise radu pro plán SET. Rada pro plán SET je odpovědná za strategické řízení a obecná rozhodnutí o plánu SET a jeho provádění, včetně rozhodnutí o technologiích, které mají být zahrnuty.

2.  Rada pro plán SET se skládá z členských států a Komise. Předsedá jí zástupce Komise. Zahrnuje strukturální a trvalé zapojení průmyslových a výzkumných subjektů.

3.  Každý členský stát jmenuje do rady pro plán SET zástupce na vysoké úrovni. Je-li to relevantní z hlediska funkce a odborných znalostí, může mít členský stát ve vztahu k různým úkolům souvisejícím s činností rady pro plán SET více než jednoho zástupce. Každý člen rady pro plán SET má náhradníka.

4.  Na návrh Komise přijme rada pro plán SET prostou většinou svých členů svůj jednací řád.

5.  Rada pro plán SET se schází pravidelně, aby zajistila účinné plnění svých úkolů stanovených v tomto nařízení. V případě potřeby se rada pro plán SET schází na odůvodněnou žádost Komise nebo prosté většiny svých členů.

6.  Komise je radě pro plán SET nápomocna prostřednictvím výkonného sekretariátu, který poskytuje technickou a logistickou podporu.

7.  Rada pro plán SET může zřizovat stálé nebo dočasné podskupiny pro konkrétní otázky a úkoly.

8.  Rada pro plán SET přizve zástupce Evropského parlamentu, aby se jako pozorovatelé účastnili jejích zasedání, včetně stálých nebo dočasných podskupin uvedených v odstavci 7.

9.  Je-li to vhodné, může rada pro plán SET nebo Komise přizvat na zasedání rady pro plán SET a podskupin odborníky a jiné třetí strany nebo je požádat o písemné příspěvky.

10.  Rada pro plán SET přijme nezbytná opatření k zajištění bezpečného nakládání s důvěrnými a obchodně citlivými informacemi a jejich zpracování.

11.  Rada pro plán SET vynaloží maximální úsilí k dosažení konsensu.

Článek 26d

Strategický plán pro energetické technologie

1.  Do ... [tři měsíce ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] stanoví rada pro plán SET uvedená v článku 26c Strategický plán pro energetické technologie (plán SET). Cílem plánu SET je zajistit zaměření na různé režimy a zdroje financování a jejich koordinaci na úrovni Unie, na vnitrostátní a nižší úrovni a podpořit rozvoj klimaticky neutrálních energetických technologií, jakož i zajistit strategické sladění priorit v oblasti výzkumu, inovací a zavádění technologií čisté energie).

2.  Plán SET určí energetické technologie, které mají pro Unii strategický význam, s přihlédnutím k jejich přínosu k cílům Unie v oblasti klimatické neutrality a k průmyslové konkurenceschopnosti Unie, a které vyžadují výzkumné a inovační činnosti, aby dosáhly vyspělosti potřebné pro plné nasazení.

3.  Za provádění plánu SET odpovídá rada pro plán SET uvedená v článku 26c. Pro účely provádění plánu SET nařízení přijme Komise seznam technologií stanovených v plánu SET prostřednictvím prováděcího aktu v souladu s přezkumným postupem podle čl. 34 odst. 3.

4.  Z pověření rady pro plán SET a za intenzivního zapojení příslušných odvětví, včetně odvětví výzkumu, se vypracují programy výzkumu a inovací pro každou z energetických technologií uvedených v plánu SET. Tyto agendy jsou základem pro koordinaci mezi Unií a členskými státy, pokud jde o financování činností uvedených v agendě, jakož i o technologické infrastruktury potřebné pro tyto technologie. Tyto agendy schvaluje rada pro plán SET.

5.  Komise by měla každoročně podávat Radě a Evropskému parlamentu zprávy o pokroku plánu SET. Plán SET musí být přezkoumán a v případě potřeby revidován do 18 měsíců po každých volbách do Evropského parlamentu.

Článek 27

Opatření pro malé a střední podniky a začínající podniky

1.  Členské státy přijmou tato opatření:

a)  poskytnou malým a středním podnikům přednostní přístup k inovativním regulačním pískovištím pro nulové čisté emise, pokud splňují podmínky způsobilosti stanovené v článku 26;

b)  zorganizují činnosti zaměřené na zvyšování povědomí o účasti malých a středních podniků v regulačních pískovištích;

c)  případně zřídí vyhrazený kanál pro komunikaci s malými a středními podniky, který bude poskytovat pokyny a reagovat na dotazy týkající se provádění článku 26.

2.  Členské státy zohlední konkrétní zájmy a potřeby malých a středních podniků a poskytnou odpovídající administrativní podporu účasti v regulačních pískovištích. Aniž je dotčeno uplatňování článků 107 a 108 Smlouvy o fungování EU, měly by členské státy informovat malé a střední podniky o dostupné finanční podpoře pro jejich činnosti v regulačních pískovištích.

2a.  Tento článek se vztahuje na začínající podniky.

Kapitola VII

Řízení

Článek 28

Zřízení a úkoly Platformy pro nulové čisté emise v Evropě

1.  Zřizuje se Platforma pro nulové čisté emise v Evropě (dále jen „platforma“).

2.  Platforma plní úkoly stanovené v tomto nařízení.

3.  Platforma může poskytovat poradenství a pomáhat Komisi a členským státům v souvislosti s jejich opatřeními k dosažení cílů stanovených v tomto nařízení, s přihlédnutím k vnitrostátním plánům členských států v oblasti energetiky a klimatu předloženým podle nařízení (EU) 2018/1999(52).

4.  Komise a členské státy v rámci platformy koordinují svou činnost ▌a rovněž s příslušnými třetími zeměmi s cílem napomoci celosvětovému přijetí technologií pro nulové čisté emise, spolupracovat na vývoji inovativních technologií pro nulové čisté emise a podpořit úlohu průmyslových kapacit Unie při přípravě celosvětového přechodu na čistou energii v souladu s celkovými cíli tohoto nařízení, jež vyplývají z článku 1 tohoto nařízení. Platforma:

a)  projedná s Komisí a členskými státy a v případě potřeby jim doporučuje způsoby, jak zlepšit a podpořit spolupráci, sdílení know-how a technologií v celém hodnotovém řetězci technologií pro nulové čisté emise;

aa)  projedná s Komisí a v případě potřeby jí doporučí způsoby, jak zajistit propojení a sladění tohoto nařízení s jinými iniciativami Unie nebo dočasnými režimy spadajícími do průmyslového plánu Zelené dohody;

ab)  sledování pokroku v hodnotových řetězcích technologií pro nulové čisté emise, sledování technologických a průmyslových změn a identifikaci vznikajících budoucích strategických hodnotových řetězců;

ac)  sleduje včasné oznamování státní podpory členskými státy a schvalování ze strany Komise;

ad)  sleduje žádosti o přístup ke grantům prostřednictvím fondů a programů Unie pro účely související s tímto nařízením a v případě potřeby vydává doporučení s cílem koordinovat, zrychlit a zjednodušit postup;

ae)  posuzuje investiční a finanční potřeby, poskytuje pokyny pro rozvoj dovedností a projednává osvědčené postupy týkající se provádění oddílu I kapitoly II, jakož i článků 12 a 13 a urychlení lhůt pro vydávání povolení;

b)   projedná s Komisí a případně jí doporučuje, jak řešit necelní překážky obchodu, například prostřednictvím vzájemného uznávání posouzení shody nebo závazků k neuplatňování vývozních omezení;

c)   doporučuje Komisi, které třetí země by měly mít prioritu při uzavírání průmyslových partnerství v oblasti nulových čistých emisí s přihlédnutím k těmto bodům:

i)  potenciální příspěvek k bezpečnosti dodávek s přihlédnutím k jejich výrobní kapacitě v oblasti technologií pro nulové čisté emise;

ii)  zda existují dohody o spolupráci mezi třetí zemí a Unií;

iia)  kapacity pro injektáž a skladování CO2 na jejich území;

ca)  vyhodnotit nástroje na ochranu obchodu s cílem čelit veškerým opatřením třetích zemí, která se mohou objevit a ohrozit cíle stanovené v článku 1.

5.  Členské státy podporují Komisi při provádění opatření, jež jsou v průmyslovém partnerství v oblasti nulových čistých emisí stanovena pro účely spolupráce. Cílem průmyslových partnerství v oblasti nulových čistých emisí bude usnadnit obchod mezi účastníky, mimo jiné upřednostněním nezbytných investic v rámci Unie a ve třetích zemích, posílením odolnosti a udržitelnosti podpůrných hodnotových řetězců a zaručením rovných podmínek.

5a.  Platforma pravidelně a nejméně jednou ročně vyhodnocuje globální konkurenceschopnost evropských průmyslových odvětví v oblasti působnosti tohoto nařízení a doporučuje opatření ke zlepšení této konkurenceschopnosti.

5b.  Do ... [tři měsíce ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] a poté každé tři měsíce poskytne Komise platformě, jakož i poradní skupině pro průmysl pro nulové čisté emise a Evropskému poradnímu výboru pro přezkum a regulační zátěž zprávu o provádění kontroly konkurenceschopnosti. Zpráva nastíní, které legislativní návrhy byly předloženy během tří měsíců, jichž se zpráva týká, jak byla při přípravě těchto návrhů provedena kontrola konkurenceschopnosti a jaké změny byly v návrzích provedeny s cílem zajistit, aby zbytečně nepoškozovaly konkurenceschopnost Unie. Nejméně dvakrát ročně a na základě informací od poradní skupiny pro průmysl pro nulové čisté emise platforma projedná provádění kontroly konkurenceschopnosti.

5c.  Platforma pravidelně koordinuje činnost s fórem na vysoké úrovni pro normalizaci s cílem projednat využívání normalizace na podporu rozvoje technologií pro nulové čisté emise v Evropě.

Článek 29

Struktura a fungování Platformy pro nulové čisté emise v Evropě

1.  Platforma se skládá z členských států, Komise a Evropského parlamentu. Předsedá jí zástupce Komise.

2.  Každý členský stát a Evropský parlament jmenuje do platformy zástupce na vysoké úrovni. Je-li to relevantní z hlediska funkce a odborných znalostí, může mít členský stát a Evropský parlament ve vztahu k různým úkolům souvisejícím s činností platformy více než jednoho zástupce. Každý člen platformy má náhradníka.

3.  Na návrh Komise přijme platforma prostou většinou svých členů svůj jednací řád.

4.  Platforma se schází pravidelně, aby zajistila účinné plnění svých úkolů stanovených v tomto nařízení. V případě potřeby se platforma schází na odůvodněnou žádost Komise nebo prosté většiny svých členů.

5.  Komise je platformě nápomocna prostřednictvím výkonného sekretariátu, který poskytuje technickou a logistickou podporu.

6.  Platforma může zřizovat stálé nebo dočasné podskupiny pro konkrétní otázky a úkoly.

Platforma zřídí alespoň tyto stálé podskupiny:

a)  podskupinu pro diskusi o finančních potřebách a úzkých místech strategických projektů pro nulové čisté emise, o možných osvědčených postupech, zejména pokud jde o rozvoj přeshraničních dodavatelských řetězců Unie, a o koordinaci financování strategických projektů pro nulové čisté emise;

b)  podskupinu pro diskusi o provádění ustanovení podle článků 6, 7 a 8;

c)  odskupinu pro diskusi a koordinaci průmyslových partnerství pro nulové čisté emise podle článku 28 a zajištění spolupráce s dalšími příslušnými koordinačními fóry;

d)  podskupinu k zajištění náležitého provádění akademií průmyslu pro nulové čisté emise podle kapitoly V;

e)  podskupinu zaměřenou na regulační pískoviště pro nulové čisté emise uvedená v článku 26 s cílem maximalizovat potenciál vedlejších účinků v celé Unii usnadněním přeshraniční spolupráce a omezením rizika narušení trhu a hospodářské soutěže.

6a.  Rada se schází nejméně jednou ročně s radou pro plán SET uvedenou v článku -26c s cílem projednat strategické sladění provádění tohoto nařízení s plánem SET.

▌

7a.  Platforma zřídí poradní skupinu pro průmysl pro nulové čisté emise. Poradní skupina pro průmysl pro nulové čisté emise se bude skládat ze zástupců průmyslových odvětví v oblasti působnosti tohoto nařízení. Alespoň jedna třetina členů poradní skupiny pochází z malých a středních podniků nebo tyto podniky zastupuje. Poradní skupina pro průmysl pro nulové čisté emise z vlastního podnětu nebo na žádost platformy poskytuje platformě doporučení. Poradní skupina pro průmysl pro nulové čisté emise usnadní interakci mezi platformou a konzultačními nebo poradními orgány zřízenými v rámci průmyslové politiky Unie.

8.  Je-li to vhodné, platforma nebo Komise přizvou na zasedání platformy a podskupin odborníky z řad průmyslových odvětví, občanské společnosti, akademické obce, odborových svazů a jiné třetí strany nebo je požádají o písemné příspěvky.

9.  Platforma přijme nezbytná opatření k zajištění bezpečného nakládání s důvěrnými a obchodně citlivými informacemi a jejich zpracování.

10.  Platforma vynaloží maximální úsilí k dosažení konsensu.

11.  Platforma koordinuje stávající průmyslové aliance a spolupracuje s nimi a zve je k účasti na svých zasedáních, včetně stálých nebo dočasných podskupin uvedených v odstavci 6, s cílem podávat zprávy o stavu cílů stanovených v článku 1 a vydávat k nim doporučení.

Článek 29a

Evropský vědecký poradní výbor pro přezkum a regulační zátěž

1.  Zřizuje se Evropský vědecký poradní výbor pro přezkum a regulační zátěž (dále jen „vědecký poradní výbor“). 

2.  Vědecký poradní výbor tvoří 15 předních vědeckých odborníků s odbornými znalostmi pokrývajícími široké spektrum relevantních vědních oborů. Členové vědeckého poradního výboru musí splňovat kritéria stanovená v odstavci 4.

3.  Nejvýše dva členové vědeckého poradního výboru smějí mít státní příslušnost téhož členského státu. Nezávislost členů vědeckého poradního výboru musí být nezpochybnitelná.

4.  Členové vědeckého poradního výboru jsou jmenováni na čtyřleté funkční období, které lze jednou prodloužit na základě otevřeného, spravedlivého a transparentního výběrového řízení. Výběr členů se zakládá na těchto kritériích:

a)  vynikající vědecká odbornost;

b)  zkušenosti s prováděním vědeckých hodnocení nebo poskytováním vědeckého poradenství v daném oboru;

c)  odborné znalosti v oblasti veřejné správy nebo v jiných oblastech relevantních pro úkoly výboru;

d)  odborná praxe v interdisciplinárním prostředí v mezinárodním kontextu.

5.  Členové poradního vědeckého výboru jsou jmenováni za svou osobu a svá stanoviska vydávají naprosto nezávisle na členských státech a orgánech Unie. Vědecký poradní výbor zvolí z řad svých členů předsedu na čtyřleté období a přijme jednací řád.

6.  Poradní vědecký výbor podporuje práci Komise, Evropského parlamentu a členských států a jedná nezávisle při plnění svých úkolů tím, že předkládá poradní zprávy o těchto tématech:

a)  regulační dopad a zátěž stávajících právních předpisů Unie;

b)  regulační dopad a zátěž stávajících aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů a

c)  stávající právní předpisy členského státu, do nichž byly provedeny směrnice Unie.

7.  Poradní výbor vypracuje svůj roční pracovní program nezávisle a po konzultaci s Komisí. Předseda vědeckého poradního výboru informuje Komisi, Evropský parlament a členské státy o obsahu a provádění ročního pracovního programu výboru. Vědecký poradní výbor může na žádost Evropského parlamentu, jednotlivého komisaře, jednotlivých členských států nebo na základě žádosti zúčastněné strany odůvodněné žádosti zúčastněných stran poskytnout poradenství ohledně regulačního dopadu a zátěže návrhu právního předpisu Unie nebo během rozhodovacího procesu.

8.  Poradní zprávy uvedené v odstavci 5 se předávají Evropskému parlamentu, Komisi a členským státům a zveřejňují se.

9.  Komise zajistí radě členských států vědecký poradní výbor.

Článek 30

Skloubení s vnitrostátními plány v oblasti energetiky a klimatu

Členské státy uvedou podrobný popis opatření, která mají v úmyslu zavést za účelem splnění cíle tohoto nařízení ve svých vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu a jejich aktualizacích předkládaných podle článků 3, 9 a 14 nařízení (EU) 2018/1999, zejména pokud jde o rozměr „výzkum, inovace a konkurenceschopnost“ energetické unie, a při předkládání dvouletých zpráv o pokroku v souladu s článkem 17 uvedeného nařízení. Členské státy zejména určí opatření na podporu výzkumu, vývoje a inovací s cílem dosáhnout cílů tohoto nařízení.

Kapitola VIII

Sledování

Článek 31

Monitorování

1.  Komise průběžně sleduje:

a)  pokrok Unie s ohledem na cíle Unie uvedené v článku 1 a související dopad tohoto nařízení;

b)  pokrok, pokud jde o cíl kapacity pro injektáž CO2 na úrovni Unie uvedený v článku 16;

ba)  řiměřenost administrativních kapacit členských států pro plnění jejich povinností podle tohoto nařízení.

2.  Členské státy a vnitrostátní orgány jimi určené k tomuto účelu shromažďují a poskytují údaje a jiné důkazy požadované podle odst. 1 písm. a) a b). Shromažďují a Komisi každoročně podávají údaje zejména o:

a)  vývoji technologií pro nulové čisté emise a tržních trendů, včetně průměrných výrobních investičních nákladů a výrobních nákladů a tržních cen příslušných technologií pro nulové čisté emise;

b)  výrobní kapacitě technologií pro nulové čisté emise a souvisejících činnostech, včetně údajů o zaměstnanosti a dovednostech a pokroku při dosahování cílů pro rok 2030 uvedených ve 13. bodě odůvodnění;

c)  hodnotě a objemu dovozu technologií pro nulové čisté emise do Unie a jejich vývozu z Unie;

ca)  počet malých a středních podniků, které jsou součástí projektů výroby technologií pro nulové čisté emise;

d)  průměrné době trvání povolovacích řízení podle tohoto nařízení;

e)  druzích a počtech povolení udělených na vnitrostátní úrovni za posledních 12 měsíců;

f)  množství povolovacích postupů dokončených, pozastavených nebo zrušených za posledních 12 měsíců a druhů překážek, které se vyskytly v případě jejich přerušení nebo zrušení;

g)  počtu pískovišť zřízených za posledních 12 měsíců;

h)  množství CO2 uloženého trvale pod zemí v souladu se směrnicí 2009/31/ES.

3.  Tato data zahrnují alespoň informace požadované ve Sdělení Komise o pokynech pro členské státy k aktualizaci vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu na období 2021–2030.

4.  První zprávu zašle každý členský stát Komisi na konci května roku následujícího po dni vstupu tohoto nařízení v platnost. Následující zprávy se zasílají každoročně do konce května.

5.  Členské státy rovněž předávají údaje shromážděné podle odstavce 2 tohoto článku národním statistickým úřadům a Eurostatu pro účely sestavování a zveřejňování statistik v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009(53). Členské státy určí vnitrostátní orgán odpovědný za předávání údajů národním statistickým úřadům a Eurostatu.

6.  Na základě zpráv předložených podle odstavce 2 tohoto článku sleduje Komise pokrok Unie uvedený v odst. 1 písm. a) tohoto článku a každoročně zveřejňuje související doporučení jako součást výročních zpráv o konkurenceschopnosti čistých technologií podle čl. 35 odst. 2 písm. m) nařízení (EU) 2018/1999.

7.  Na základě návrhů žádostí o povolení předložených podle článku 10 směrnice 2009/31/ES a zpráv předložených podle čl. 17 odst. 2, čl. 18 odst. 4 a 6 tohoto nařízení sleduje Komise pokrok při dosahování celounijního u kapacity pro injektáž CO2 uvedeného v odst. 1 písm. b) tohoto článku a každoročně podává zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Za tímto účelem Komise vytvoří veřejně dostupnou databázi všech dostupných údajů týkajících se ukládání CO2 v EU s cílem přispět k mapování úložišť CO2 a sledovat plnění celkového cíle stanoveného v článku 16.

7a.  Na základě zpráv uvedených v čl. 16 odst. 2 a čl. 18 odst. 4 a předložených subjekty uvedenými v čl. 18 odst. 1 do 31. ledna 2025 Komise posoudí účinnost tohoto nařízení a předloží ji Evropskému parlamentu a Radě spolu s přezkumem, považuje-li to za nezbytné.

Kapitola IX

Závěrečná ustanovení

▌

Článek 33

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 1 odst. 3, čl. 3 odst. 2 a čl. 18 odst. 7 je Komisi svěřena na období pěti let počínaje ... [den začátku použitelnosti]. Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 1 odst. 3, čl. 3 odst. 2 a čl. 18 odst. 7 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 1 odst. 3, čl. 3 odst. 2 nebo čl. 18 odst. 7 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 34

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

4.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 4 uvedeného nařízení.

Článek 35

Hodnocení

1.  Do ... [tři roky ode dne použitelnosti tohoto nařízení] a poté každé tři roky Komise vyhodnotí toto nařízení a předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o hlavních zjištěních.

2.  Hodnocení posoudí, zda se podařilo dosáhnout cílů tohoto nařízení stanovených v článku 1 a jeho dopad na podnikové uživatele, zejména malé a střední podniky, koncové uživatele a cíle Zelené dohody pro Evropu.

3.  Hodnocení zohlední výsledek procesu sledování, jak je uveden v článku 31.

4.  Příslušné orgány členských států poskytnou Komisi veškeré relevantní informace, kterými disponují a které Komise může požadovat k vypracování zprávy uvedené v odstavci 1.

Článek 36

Nakládání s důvěrnými informacemi

1.  Informace získané v průběhu provádění tohoto nařízení se použijí pouze pro účely tohoto nařízení a jsou chráněny příslušnými právními předpisy Unie a vnitrostátními právními předpisy.

2.  Členské státy a Komise zajistí ochranu obchodního tajemství a dalších citlivých, důvěrných a utajených informací získaných a vytvořených při uplatňování tohoto nařízení, včetně doporučení a opatření, která mají být přijata, v souladu s právem Unie a s příslušným vnitrostátním právem.

3.  Členské státy a Komise zajistí, aby bez předchozího písemného souhlasu původce nedošlo ke snížení stupně utajení nebo k odtajnění utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných podle tohoto nařízení.

4.  Pokud členský stát usoudí, že předkládání souhrnných informací v souvislosti s článkem 18 může přesto ohrozit jeho zájmy v oblasti národní bezpečnosti, může vznést námitku proti předložení informací Komisí, a to prostřednictvím odůvodněného oznámení.

5.  Komise a vnitrostátní orgány, jejich úředníci, zaměstnanci a další osoby pracující pod dohledem těchto orgánů zajistí důvěrnost informací, které získali při výkonu svých úkolů a činností. Tato povinnost se rovněž vztahuje na všechny zástupce členských států, pozorovatele, odborníky a další účastníky, kteří se účastní zasedání platformy podle článku 29.

Článek 37

Změny nařízení (EU) 2018/1724

Nařízení (EU) 2018/1724 se mění takto:

1)  v příloze I se v prvním sloupci doplňuje nový řádek „R. Projekty výroby technologií pro nulové čisté emise“;

2)  v příloze I se ve druhém sloupci řádku v řádku „R. Projekty výroby technologií pro nulové čisté emise“ doplňují nové body, které zní:"

„1. informace o povolovacím postupu“;

„2. finanční a investiční služby“;

„3. možnosti financování na úrovni Unie nebo členských států“;

„4. podpůrné služby pro podniky, mimo jiné včetně přiznání k dani z příjmu právnických osob, místních daňových právních předpisů a pracovního práva“;

3)  v příloze II se v prvním sloupci doplňuje nový řádek „Projekty výroby technologií pro nulové čisté emise“;

4)  v příloze II se ve druhém sloupci v řádku „Projekty výroby technologií pro nulové čisté emise“ doplňují nové body, které znějí:"

„Postupy pro všechna příslušná správní povolení k plánování, výstavbě, rozšíření a provozování projektů výroby technologií pro nulové čisté emise, včetně stavebních povolení, povolení pro chemické látky a pro sítě a posouzení vlivů na životní prostředí a oprávnění, jsou-li vyžadována, a zahrnující všechny administrativní žádosti a řízení“.

5)  v příloze II se ve druhém sloupci v řádku „Projekty výroby pro nulové čisté emise“ doplňuje nový bod, který zní:"

„Veškeré výstupy týkající se řízení od potvrzení platnosti žádosti až po oznámení komplexního rozhodnutí o výsledku řízení odpovědným příslušným vnitrostátním orgánem“;

6)  V příloze III se doplňuje nový bod, který zní:"

„8) Příslušné vnitrostátní orgány jednající jako jediné kontaktní místo podle článku 4 nařízení [aktu o průmyslu pro nulové čisté emise]“.

Článek 38

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dne ... [první den následující po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie].

Použije se ode dne ... [datum vstupu v platnost]. Do ... [dva roky ode dne začátku použitelnosti tohoto nařízení] se čl. 19 odst. 2 písm. a), b) a c) použije pouze na smlouvy uzavírané centrálními zadavateli ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 16 směrnice 2014/24/EU a čl. 2 odst. 1 bodu 12 směrnice 2014/25/EU a na zakázky, jejichž hodnota se rovná 25 milionům EUR nebo je vyšší.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne ...

Za Evropský parlament Za Radu

předsedkyně předseda nebo předsedkyně

(1) Úř. věst. C 349, 29.9.2023, s. 179. (2) Úř. věst. C, C/2023/254, 26.10.2023, ELI: http://data.europa.eu/eli/C/2023/254/oj. (3) Rozhodnutí Rady (EU) 2016/1841 ze dne 5. října 2016 o uzavření Pařížské dohody přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu jménem Evropské unie (Úř. věst. L 282, 19.10.2016, s. 4). (4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 ze dne 30. června 2021, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (ES) č. 401/2009 a nařízení (EU) 2018/1999 („evropský právní rámec pro klima“) (Úř. věst. L 243, 9.7.2021, s. 1). (5) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Fit for 55": plnění klimatického cíle EU pro rok 2030 na cestě ke klimatické neutralitě (COM(2021) 550, 14.7.2021). (6) Doporučení Rady o zajištění spravedlivé transformace na klimatickou neutralitu, přijaté dne 16. června 2022 jako součást balíčku „Fit for 55“. (7) Sdělení Komise ze dne 18. května 2022 Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Plán REPowerEU, COM/2022/230 final ze dne 18. května 2022. (8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/631 ze dne 17. dubna 2019, kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla a kterým se zrušují nařízení (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011 (Úř. věst. L 111, 25.4.2019, s. 13). (9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1242 ze dne 20. června 2019, kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2pro nová těžká vozidla a kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 a (EU) 2018/956 a směrnice Rady 96/53/ES (Úř. věst. L 198, 25.7.2019, s. 202). (10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32). (11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114). (12) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Strategie EU pro solární energii, SWD(2022) 148 final, 18.05.2022. (13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1). (14) Sdělení Komise o pokynech pro členské státy k aktualizaci vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu na období 2021–2030 (2022/C 495/24), (Úř. věst. C 495, 29.12.2022, s. 24). (15) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Průmyslový plán Zelené dohody pro věk s nulovými čistými emisemi (COM/2023/62 final, 01.02.2023). (16) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 1). (17) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.03.2014, s. 65). (18) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 243). (19) Návrh nařízení Evropskému parlamentu a Rady o rámce pro určení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků a o zrušení směrnice 2009/125/ES, COM/2022/142 final, 30.03.2022. (20) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady bateriích a odpadních bateriích, o zrušení směrnice 2006/66/ES a o změně nařízení (EU) 2019/1020, COM/2020/798 final, 10.12.2020. (21) Rozhodnutí Rady 2014/115/EU ze dne 2. prosince 2013 o uzavření Protokolu o změně Dohody o vládních zakázkách (Úř. věst. L 68, 7.3.2014, s. 1). (22) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1031 ze dne 23. června 2022 o přístupu hospodářských subjektů, zboží a služeb třetích zemí na trhy Unie s veřejnými zakázkami a koncesemi a o postupech na podporu jednání o přístupu hospodářských subjektů, zboží a služeb Unie na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami a koncesemi (nástroj pro mezinárodní zadávání veřejných zakázek) (Úř. věst. L 173, 30.6.2022, s. 1). (23) Sdělení Komise: Pokyny k účasti uchazečů a zboží ze třetích zemí na trhu EU s veřejnými zakázkami, Brusel, 24.7.2019, C/2019/5494 final. (24) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1542 ze dne 12. července 2023 o bateriích a odpadních bateriích, o změně směrnice 2008/98/ES a nařízení (EU) 2019/1020 a o zrušení směrnice 2006/66/ES (Úř. věst. L 191, 28.7.2023, s. 1). (25) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 ze dne 4. července 2017, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU (Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 1). (26) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a Sociálnímu výboru a Výboru regionů: Strategie EU pro solární energii , COM(2022) 221 final, 18.05.2022. (27) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1). (28) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 243). (29) Nařízení (EU) 2022/2560 Evropského parlamentu a Rady ze dne 14. prosince 2022 o zahraničních subvencích narušujících vnitřní trh (Úř. věst. L 330, 23.12.2022, s. 1). (30) Pracovní dokument útvarů Komise: Určení potřeb Evropy v oblasti oživení – Průvodní dokument ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Chvíle pro Evropu: náprava škod a příprava na příští generaci, Určení potřeb Evropy v oblasti oživení, SWD(2020) 98 final ze dne 27. května 2020. (31) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/435 ze dne 27. února 2023, kterým se mění nařízení (EU) 2021/241, pokud jde o kapitoly REPowerEU v plánech pro oživení a odolnost, a nařízení (EU) č. 1303/2013, (EU) 2021/1060 a (EU) 2021/1755 a směrnice 2003/87/ES (Úř. věst. L 63, 28.2.2023, s. 1). (32) Pokyny Komise k plánům pro oživení a odolnost v souvislosti s plánem REPowerEU 2023/C 80/01 (Úř. věst. C 80, 3.3.2023, s. 1). (33) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/241 ze dne 12. února 2021, kterým se zřizuje Nástroj pro oživení a odolnost (Úř. věst. L 57, 18.2.2021, s. 17). (34) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1060 ze dne 24. června 2021 o společných ustanoveních pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond plus, Fond soudržnosti, Fond pro spravedlivou transformaci a Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond a o finančních pravidlech pro tyto fondy a pro Azylový, migrační a integrační fond, Fond pro vnitřní bezpečnost a Nástroj pro finanční podporu správy hranic a vízové politiky (Úř. věst. L 231, 30.6.2021, s. 159). (35) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1). (36) Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7). (37) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7). (38) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 ze dne 2. října 2018, kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012 (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 1). (39) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí Rady 87/95/EHS a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES (Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 12). (40) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. února 2021 o novém akčním plánu pro oběhové hospodářství (2020/2077(INI)) (Úř. věst. C 465, 17.11.2021, s. 11). (41) Evropská komise, generální ředitelství pro výzkum a inovace, Společné výzkumné středisko, plán strategických energetických technologií, Úřad pro publikace, 2019, https://data.europa.eu/doi/10.2777/04888. (42) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1056 ze dne 24. června 2021, kterým se zřizuje Fond pro spravedlivou transformaci (Úř. věst. L 231, 30.6.2021, s. 1). (43) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii (Úř. věst. L 275, 25.10.2022, s. 33). (44) Interinstitucionální dohoda mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o zdokonalení tvorby právních předpisů (Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1). (45) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (Úř. věst. L 197, 21.7.2001, s. 30). (46) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3). (47) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES (Úř. věst. L 197, 24.7.2012, s. 1). (48) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES ze dne 30. května 1994 o podmínkách udělování a užívání povolení k vyhledávání, průzkumu a těžbě uhlovodíků (Úř. věst. L 164, 30.6.1994, s. 3). (49) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82). (50) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. (51) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22). (52) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1). (53) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice a zrušení nařízení (ES, Euratom) č. 1101/2008 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství, nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství a rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164).