(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2022)0672),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C9-0399/2022),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 22. března 2023(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 8. února 2023(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 8. února 2024 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova,

–  s ohledem dopis Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A9-0329/2023),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(3);

2.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

4.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 184, 25.5.2023, s. 83. (2) Úř. věst. C 157, 3.5.2023, s. 58. (3) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 21. listopadu 2023 (Přijaté texty, P9_TA(2023)0402).

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(3),

v souladu s řádným legislativním postupem(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Podle Pařížské dohody přijaté podle Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) (dále jen „Pařížská dohoda“), schválené rozhodnutím Rady (EU) 2016/1841(5), se mezinárodní společenství dohodlo, že udrží nárůst průměrné globální teploty výrazně pod úrovní 2 ºC ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a bude usilovat o to, aby nárůst teploty nepřesáhl úroveň 1,5 ºC ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí. Konference smluvních stran UNFCCC rovněž přijala Klimatický pakt z Glasgow, který uznává, že dopady změny klimatu budou při nárůstu teploty o 1,5 °C mnohem menší ve srovnání s 2 ºC, a je odhodlána pokračovat v úsilí o omezení nárůstu teploty na 1,5 °C. Unie a její členské státy jsou smluvními stranami Pařížské dohody a jsou pevně odhodlány k jejímu provádění prostřednictvím snižování emisí skleníkových plynů a zvyšování míry pohlcování uhlíku.

(2)  Zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) v celosvětovém měřítku poukazují na klesající pravděpodobnost omezení globálního oteplování na 1,5 ºC, pokud ve zbývajících letech tohoto desetiletí a v nadcházejících desetiletích nedojde k rychlému a výraznému snížení celosvětových emisí skleníkových plynů. Zprávy IPCC také jasně uvádějí, že má-li být dosaženo nulových čistých emisí oxidu uhličitého (CO2) nebo skleníkových plynů, je nevyhnutelné zavést pohlcování ▌CO2 jako protiváhy těžko odstranitelných zbytkových emisí ▌. To bude vyžadovat rozsáhlé zavádění udržitelných činností pro zachycování CO2 z atmosféry a jeho dlouhodobé ukládání v geologických ▌, pevninských nebo mořských nádržích, včetně oceánů, nebo v produktech s dlouhou životností. V současné době a se současnou politikou není Unie na správné cestě k dosažení požadovaných pohlcování uhlíku: pohlcování uhlíku v pevninských ekosystémech v posledních letech klesá a průmyslové pohlcování uhlíku v současné době v Unii nedosahuje významné úrovně.

(3)  Cílem tohoto nařízení je vytvořit dobrovolný rámec Unie pro certifikaci trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového hospodaření s půdou a ukládání uhlíku do produktů s cílem usnadnit a podpořit zavádění vysoce kvalitního pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy při plném respektování cílů biologické rozmanitosti a nulového znečištění jako doplněk k trvalému snižování emisí ve všech odvětvích (dále jen „rámec Unie pro certifikaci“). Jedná se tedy o nástroj na podporu dosažení cílů Unie v rámci Pařížské dohody, zejména společného dosažení cíle klimatické neutrality do roku 2050 stanoveného v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119(6). Veškeré pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy certifikované podle uvedeného rámce by mělo přispívat k dosažení vnitrostátně stanoveného příspěvku Unie a jejích cílů v oblasti klimatu. Aby se zamezilo dvojímu započítávání, nemělo by proto toto pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy přispívat k vnitrostátně stanoveným příspěvkům třetích stran ani k mezinárodním plánům o shodě. Unie se rovněž zavázala, že po roce 2050 bude produkovat záporné emise. Důležitým nástrojem pro zvýšení míry pohlcování uhlíku v pevninských ekosystémech je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841(7), které stanoví cíl Unie v oblasti čistého pohlcení ve výši 310 milionů tun ekvivalentu CO2 do roku 2030 a přiděluje příslušné cíle jednotlivým členským státům.

(4)   Ve svém sdělení ze dne 6. února 2024 nazvaném „Směrem k ambicióznímu průmyslovému hospodaření s uhlíkem pro EU“ Komise předpokládá, že posoudí celkové cíle pro potřeby pohlcování uhlíku v souladu s ambicemi EU v oblasti klimatu do roku 2040 a cílem dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 a následně negativních emisí; vypracovat možnosti politiky a podpůrné mechanismy pro průmyslové pohlcování uhlíku, včetně toho, zda a jak je započítat v systému Unie pro obchodování s emisemi; a souběžně v Unii podporovat výzkum, inovace a unikátní demonstrace pro nové průmyslové technologie odstraňování CO2 v rámci programu Horizont Evropa, rámcového programu pro výzkum a inovace, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/695(8), a Inovačního fondu zřízeného směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES(9). Kromě toho je vhodné, aby Komise posoudila možnosti pro stanovení cílů Unie v oblasti pohlcování uhlíku, včetně jasného rozlišení samostatného cíle pro trvalé pohlcování uhlíku.

(5)   Očekává se, že harmonizovaný rámec Unie pro certifikaci posílí ekologickou vyváženost a transparentnost trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového hospodaření s půdou a ukládání uhlíku do produktů a podpoří důvěru v jejich certifikaci a zároveň sníží související administrativní náklady. Dobrovolná povaha rámce Unie pro certifikaci znamená, že stávající a nové veřejné a soukromé režimy certifikace by mohly mít možnost, avšak nikoli povinnost požádat Komisi o uznání podle tohoto nařízení, aby mohly fungovat v Unii.

(6)   V nařízení (EU) 2021/1119 se rovněž stanoví závazný cíl Unie v oblasti klimatu spočívající v čistém domácím snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. Aby se do roku 2030 zajistilo dostatečné úsilí o snížení emisí, je příspěvek čistého pohlcení k cíli Unie v oblasti klimatu pro rok 2030 omezen na 225 milionů tun ekvivalentu CO2.

(7)  Rámec Unie pro certifikaci podpoří rozvoj trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového hospodaření s půdou a ukládání uhlíku do produktů v Unii, což má jednoznačně pozitivní dopad na klima, a zároveň brání klamavé ekologické reklamě. V případě uhlíkového hospodaření s půdou by takový rámec Unie pro certifikaci měl rovněž podpořit využívání činností ▌, které mají vedlejší přínosy pro biologickou rozmanitost, a tím přispět k dosažení cílů obnovy přírody stanovených v právních předpisech Unie ▌.

▌

(8)   Je vhodné, aby rámec Unie pro certifikaci rovněž podporoval výzkum a inovace a současně zdůrazňoval úlohu relevantních výzkumných programů s cílem usnadnit přístup nových technologií na trh. Komise a členské státy se v této souvislosti vybízejí, aby navázaly interdisciplinární spolupráci s celostátními a regionálními výzkumnými institucemi, vědeckými pracovníky, zemědělci a malými a středními podniky.

▌

(9)  S cílem podpořit provozovatele, kteří chtějí vyvinout další úsilí v oblasti zvýšení pohlcování uhlíku nebo snižování emisí z půdy udržitelným způsobem, by měl rámec Unie pro certifikaci zohlednit různé typy činností pohlcování uhlíku, jejich specifika a související dopady na životní prostředí. Toto nařízení by proto mělo stanovit jasné definice trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového hospodaření s půdou a ukládání uhlíku do produktů, jakož i dalších prvků rámce Unie pro certifikaci. Jeho oblast působnosti by měla zahrnovat činnosti, které posilují ukládání uhlíku v geologických, pevninských nebo mořských nádržích, včetně oceánů, nebo v produktech s dlouhou životností. Činnosti by měly zahrnovat jeden nebo více postupů nebo procesů, které pohlcují uhlík z atmosféry. Některé činnosti, jako jsou činnosti založené na používání biouhlu, mohou vést k různým druhům přínosu čistých pohlcení uhlíku a doby uložení uhlíku v závislosti na konkrétních podmínkách, za nichž tyto činnosti probíhají. V souladu s tím by v příslušných metodikách certifikace měla být stanovena vhodná pravidla pro monitorování a odpovědnost.

(10)   V případě uhlíkového hospodaření s půdou mohou příslušné činnosti zahrnovat postupy a procesy v mořských a pobřežních ekosystémech. Mohou rovněž zahrnovat postupy nebo procesy, které snižují emise skleníkových plynů z půdy. Patří mezi ně činnosti, jejichž výsledkem je snížení uvolňování uhlíku do atmosféry ze zásobníku uhlíku v půdě, jak je stanoveno v příloze I oddíle B písm. e) a f) nařízení (EU) 2018/841, jako je tomu například v případě činností, které zlepšují hospodaření s půdou nebo vedou k obnově degradovaných rašelinišť. Kromě toho by do kvantifikace činností uhlíkového hospodaření s půdou mělo být zahrnuto také snižování emisí ze zemědělské půdy odpovídající emisím z kategorie zdroje zemědělské půdy IPCC, jak je uvedeno v tabulce 3.D tabulek společného formátu vykazování podle pokynů pro vykazování ročních inventur podle úmluvy UNFCCC uvedených v příloze I uvedené úmluvy, pokud toto snižování emisí vyplývá z činnosti, která celkově snižuje emise uhlíku ze zásobníků uhlíku v půdě nebo zvyšuje pohlcování uhlíku v biogenních zásobnících uhlíku. Naopak činnosti, jako je zabránění odlesňování, nebo projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, které nevedou k pohlcování uhlíku ani ke snižování emisí z půdy, by do oblasti působnosti rámce Unie pro certifikaci zahrnuty být neměly.

▌

(11)  Toto nařízení by mělo stanovit požadavky, podle kterých by mělo být pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy způsobilé k certifikaci podle rámce Unie pro certifikaci. Za tímto účelem by mělo být pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy přesně a spolehlivě kvantifikováno a mělo by být prováděno pouze v rámci ▌činností, u kterých případně vzniká přínos čistých pohlcení uhlíku nebo přínos čistého snížení emisí z půdy, které jsou doplňkové a které mají za cíl zajistit dlouhodobé ukládání uhlíku. Neměly by významně poškozovat životní prostředí a měly by být schopny mít vedlejší přínos pro cíle udržitelnosti. ▌ Pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy by mělo podléhat auditu nezávislé třetí strany, aby byla zajištěna důvěryhodnost a spolehlivost certifikačního procesu. Kromě toho by toto nařízení mělo stanovit pravidla pro vydávání a používání certifikovaných jednotek. Existují závazná pravidla Unie pro určování cen uhlíku stanovená směrnicí 2003/87/ES, která upravují nakládání s emisemi v rámci činností, na něž se tato směrnice vztahuje.

Tímto nařízením by neměla být dotčena směrnice 2003/87/ES, s výjimkou certifikace zachycování a ukládání emisí CO2 z biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy, které splňují kritéria Unie pro udržitelnost a úsporu emisí skleníkových plynů stanovená směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001(10), s případnými úpravami nezbytnými pro použití podle směrnice 2003/87/ES, jak je stanoveno v prováděcích aktech uvedených v článku 14 směrnice 2003/87/ES, v souladu s přílohou IV směrnice 2003/87/ES.

(12)  Výsledkem činnosti by měl být přínos čistých pohlcení uhlíku nebo přínos čistého snížení emisí z půdy, který prokazuje, že činnost má pozitivní dopad na klima. Přínos čistých pohlcení uhlíku nebo přínos čistého snížení emisí z půdy by měl být kvantifikován ve dvou krocích.

▌

(13)   V prvním kroku pro kvantifikaci přínosu čistých pohlcení uhlíku nebo přínosu čistého snížení emisí z půdy by provozovatelé měli kvantifikovat množství dodatečného pohlcení uhlíku nebo snížení emisí z půdy, které vzniklo při určité činnosti ve srovnání se základní hodnotou. V případě uhlíkového hospodaření s půdou by mělo kvantifikované pohlcování uhlíku nebo snížení emisí z půdy zajistit, aby bylo veškeré uvolňování uhlíku, k němuž dojde v zásobníku uhlíku, vhodným způsobem zohledněno při výpočtu čistého přínosu dané činnosti. Standardizovaná základní hodnota by měla být reprezentativní pro standardní výkonnost srovnatelných postupů a procesů za podobných sociálních, hospodářských, environmentálních a technologických podmínek a měla by zohledňovat zeměpisné souvislosti, včetně místních půdních, klimatických a regulačních podmínek. Tento přístup ke stanovení základní hodnoty by měl být upřednostňován, protože zajišťuje objektivitu, minimalizuje náklady na dodržování předpisů a další administrativní náklady a pozitivně oceňuje činnost prvních subjektů, které se do způsobilých činností již zapojily. V kontextu uhlíkového hospodaření s půdou by měly být certifikovány pouze postupy a procesy, které jdou nad rámec běžné praxe; konkrétní činnost uhlíkového hospodaření s půdou by proto neměla být odměňována, pokud je již široce přijímána v regionu s podobnými půdními, klimatickými a regulačními podmínkami. Standardizovaná základní hodnota by měla zajistit, že jakmile se určitá činnost stane běžnou praxí, nebude již možné tuto činnost certifikovat.

Za tímto účelem by Komise měla standardizované základní hodnoty alespoň jednou za pět let přezkoumat a případně aktualizovat s ohledem na vyvíjející se regulační okolnosti a na nejnovější dostupné vědecké důkazy, aby odrážely sociální, hospodářský, environmentální, regulační a technologický vývoj a aby v souladu s Pařížskou dohodou v průběhu času podporovaly vyšší ambice. Kromě toho by se mělo podporovat využívání dostupných digitálních technologií, včetně elektronických databází a geografických informačních systémů, dálkového průzkumu Země, nových systémů kvantifikace uhlíku v terénu, umělé inteligence a strojového učení, a elektronických map, aby se snížily náklady na stanovení základních hodnot a aby byla zajištěna spolehlivost monitorování činností. Pokud však není možné takovou standardizovanou základní hodnotu stanovit, měla by se použít základní hodnota pro konkrétní činnost založená na individuální výkonnosti provozovatele. Základní hodnoty pro konkrétní činnost by měl provozovatel aktualizovat na začátku každého období činnosti, není-li v příslušných metodikách certifikace stanoveno jinak.

(14)  Druhý krok kvantifikace čistého ▌přínosu by měl spočívat v odečtení jakýchkoli souvisejících emisí skleníkových plynů vzniklých během životního cyklu činnosti a souvisejících s prováděním ▌činnosti. Relevantní emise skleníkových plynů, které by měly být zohledněny, zahrnují přímé emise, jako jsou emise vyplývající z používání hnojiv, chemických látek, paliv nebo energie, jiných materiálových vstupů a přepravy, nebo nepřímé emise, jako jsou emise vyplývající ze změny využívání půdy, s následnými riziky pro potravinové zabezpečení v důsledku přesunu zemědělské produkce, nebo účinky přesunu v důsledku konkurenční poptávky po energii nebo odpadním teple. Jakékoli zvýšení emisí skleníkových plynů, které lze přičíst provádění činnosti, by mělo být vhodným způsobem v souladu s technickými pravidly stanovenými v příslušné certifikační metodice odečteno od přínosu čistých pohlcení uhlíku nebo od přínosu čistého snížení emisí z půdy. Snížení emisí skleníkových plynů v důsledku provádění činnosti, jiné než snížení emisí ze zemědělské půdy, by při kvantifikaci přínosu čistých pohlcení uhlíku nebo přínosu čistého snížení emisí z půdy nemělo být zohledněno. Místo toho by mělo být považováno za vedlejší přínos k cíli udržitelnosti, kterým je zmírnění změny klimatu, a mělo by být uvedeno v certifikátech souladu. Takové snížení emisí skleníkových plynů, stejně jako ostatní vedlejší přínosy udržitelnosti, může zvýšit hodnotu certifikovaného pohlcování uhlíku nebo snižování emisí z půdy.

(15)   Mezi provozovatele vykonávající činnosti, na něž se vztahuje toto nařízení, by měly patřit všechny právnické nebo fyzické osoby nebo veřejné subjekty, které provozují nebo kontrolují činnost nebo na něž je přenesena rozhodující hospodářská pravomoc nad technickým fungováním činnosti. V případě uhlíkového hospodaření s půdou by se definice provozovatelů měla vztahovat na zemědělce ve smyslu čl. 3 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115(11) nebo na jakéhokoli jiného správce činnosti v pevninském nebo pobřežním prostředí nebo na vlastníka či správce lesa ve smyslu vnitrostátních právních předpisů nebo na příslušný veřejný subjekt. Skupina provozovatelů by měla zahrnovat jakýkoli právní subjekt, který zastupuje alespoň dva provozovatele, včetně družstev, organizací producentů nebo seskupení producentů, a zajistit, aby tito provozovatelé dodržovali toto nařízení.

(16)  Činnost poskytuje přínos čistých pohlcení uhlíku, pokud pohlcování uhlíku nad rámec základní hodnoty převáží nad jakýmkoli nárůstem emisí skleníkových plynů v souvislosti s prováděním uvedené činnosti. Například v případě ▌trvalého pohlcování uhlíku, při kterém se uhlík vtlačuje do podzemí, by množství trvale uloženého uhlíku mělo převýšit emise skleníkových plynů z průmyslového procesu související s energií. Podobně v případě snížení emisí z půdy v důsledku uhlíkového hospodaření s půdou je přínos čistého snížení emisí z půdy pozitivní, pokud snížení emisí z půdy ve srovnání se základními hodnotami převáží jakékoli zvýšení emisí skleníkových plynů v souvislosti s prováděním činnosti. Činnosti uhlíkového hospodaření s půdou obecně zlepšují kvalitu půdy, což má pozitivní dopad na její odolnost a produktivitu, ale za určitých okolností mohou rovněž způsobit snížení produkce potravin, a tudíž vést k úniku uhlíku v důsledku nepřímé změny ve využívání půdy, a měly by být zohledněny související nepřímé emise. Jakýkoli uhlík zachycený a uložený zalesněním nebo snížením emisí z půdy při opětovném zavodňování rašelinišť by měl ▌převážit nad emisemi strojů použitých při provádění ▌činnosti nebo emisemi z nepřímé změny ve využívání půdy, které mohou být způsobeny únikem uhlíku.

(17)  Pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy, jakož i odpovídající přímé a nepřímé emise skleníkových plynů by měly být kvantifikovány relevantním, konzervativním, přesným, úplným, konzistentním, transparentním a srovnatelným způsobem. Nejistoty v kvantifikaci by měly být řádně uvedeny a zohledněny konzervativním způsobem, aby se omezilo riziko nadhodnocení množství CO2 pohlceného z atmosféry nebo podhodnocení množství přímých a nepřímých emisí skleníkových plynů vyprodukovaných danou činností. Dočasné pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy v rámci uhlíkového hospodaření s půdou by mělo být kvantifikováno s vysokou úrovní přesnosti, aby byla zajištěna nejvyšší kvalita a minimalizovány nejistoty a měly by být pokud možno založeny na používání metodik úrovně přesnosti 3 v souladu s pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 a případným dalším upřesněním. Kromě toho je v zájmu podpory součinnosti mezi cíli Unie v oblasti klimatu a biologické rozmanitosti nutné posílit monitorování půdy, což přispěje k ochraně a zvýšení odolnosti přírodního pohlcování uhlíku v celé Unii. ▌ Monitorování ▌ emisí a pohlcování uhlíku musí tyto přístupy v co nejvyšší míře odrážet ▌ a mělo by být založeno na vhodné kombinaci měření na místě a dálkového průzkumu nebo modelování v souladu s pravidly stanovenými v příslušné certifikační metodice. Mělo by co nejlépe využívat pokročilé technologie dostupné v rámci programů Unie, jako je program Copernicus, plně využívat již existující nástroje a zajistit soulad s národními inventurami skleníkových plynů.

(18)   Při výběru metod relevantních pro výpočty emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování by měl být v příslušných případech uplatněn konzervativní přístup v souladu s pokyny IPCC pro odhady národních inventur skleníkových plynů. To znamená, že použité metody by měly vést ke konzervativním odhadům emisí nebo pohlcení, aby emise nebyly podhodnoceny a pohlcení nebyla nadhodnocena.

(19)  ▌ Rámec Unie pro certifikaci by měl motivovat k činnostem, které jsou doplňkové, což znamená, že jdou nad rámec standardních postupů ▌ . Proto by tyto činnosti měly přesahovat rámec zákonných požadavků na úrovni jednotlivých provozovatelů, tj. provozovatelé by měli vykonávat činnosti, které jim nejsou uloženy již platnými právními předpisy. Kromě toho by se činnosti ▌měly stát finančně životaschopnými díky motivačnímu účinku certifikace. Takový účinek se projeví, když pobídka vytvořená potenciálními příjmy plynoucími z certifikace změní chování provozovatelů tak, že se zapojí do doplňkové činnosti ▌ , aby dosáhli dodatečného pohlcování uhlíku nebo snižování emisí z půdy.

(20)  Standardizovaná základní hodnota by měla odrážet zákonné a tržní podmínky, za kterých se ▌ činnost provádí. Pokud je činnost uložena provozovatelům platnými právními předpisy nebo pokud k jejímu provádění není třeba žádných pobídek, její provádění se promítne do základní hodnoty. Z tohoto důvodu by se mělo předpokládat, že činnost, při níž dochází k pohlcování uhlíku nebo snižování emisí z půdy nad rámec takové základní hodnoty, je činností doplňkovou. Použití standardizované základní hodnoty by proto mělo provozovatelům zjednodušit prokazování doplňkovosti. Tím by se měla snížit administrativní zátěž procesu certifikace, což je důležité zejména v případě drobných provozovatelů.

(21)  U atmosférického a biogenního uhlíku, který je zachycen a uložen v rámci trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového hospodaření s půdou nebo ukládání uhlíku do produktů, existuje riziko opětovného uvolnění do atmosféry z přírodních nebo antropogenních příčin. Provozovatelé by proto měli přijmout veškerá příslušná preventivní opatření ke zmírnění těchto rizik a řádně sledovat, zda je uhlík nadále ukládán po dobu monitorovacího období stanoveného pro příslušnou činnost ▌. Platnost certifikované jednotky by měla záviset na očekávané době ukládání a na různých rizicích opětovného uvolnění spojených s danou činností ▌ . Trvalé pohlcování uhlíku poskytuje dostatečnou jistotu v dlouhodobém horizontu několika staletí. Produkty s trvale chemicky vázaným uhlíkem mají velmi nízké nebo žádné riziko úniku uhlíku. Uhlíkové hospodaření s půdou či ukládání uhlíku do produktů je více vystaveno riziku úmyslného nebo neúmyslného uvolňování uhlíku do atmosféry. Aby se toto riziko zohlednilo, měla by platnost ▌ jednotky sekvestrace v rámci uhlíkového hospodaření s půdou a jednotky ukládání uhlíku do produktů podléhat datu ukončení platnosti, které se shoduje s koncem příslušného monitorovacího období, jež by mělo zahrnovat nejméně 35 let pro ukládání uhlíku do produktů. Poté by se mělo předpokládat, že zachycený a uložený uhlík se uvolňuje do atmosféry, pokud se provozovatel nebo skupina provozovatelů nezaváže prodloužit monitorovací období. Metodiky certifikace by měly podporovat prodloužení monitorovacího období příslušných činností v oblasti uhlíkového hospodaření s půdou s cílem zajistit dlouhodobé ukládání zachyceného CO2 do půdy nebo biomasy a dlouhodobě finančně motivovat provozovatele v oblasti uhlíkového hospodaření s půdou. Za tímto účelem je vhodné, aby metodiky certifikace motivovaly provozovatele k několikanásobnému prodloužení monitorovacího období s cílem ukládat zachycený uhlík po dobu nejméně několika desetiletí.

(22)  Kromě opatření přijatých k minimalizaci rizika úniku uhlíku do atmosféry během monitorovacího období by měly být zavedeny vhodné mechanismy odpovědnosti pro případy opětovného uvolnění uhlíku. Metodiky certifikace by měly rovněž zahrnovat pravidla týkající se rizika selhání mechanismů odpovědnosti. Tyto mechanismy by mohly zahrnovat kolektivní rezervy a mechanismy předběžného pojištění. Měly by se použít mechanismy odpovědnosti v souvislosti s geologickým ukládáním a únikem CO2 a příslušná nápravná opatření stanovená směrnicí 2003/87/ES a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES(12), aby se zabránilo dvojí regulaci. Kromě toho by v zájmu zajištění konsistentnosti právní úpravy měly příslušné metodiky certifikace zahrnovat pravidla monitorování a mechanismy odpovědnosti, které jsou v souladu s pravidly týkajícími se trvale chemicky vázaných uhlíkových produktů podle směrnice 2003/87/ES.

▌

(23)  Činnosti v oblasti pohlcování uhlíku, uhlíkového hospodaření s půdou a ukládání uhlíku do produktů mají velký potenciál přinést oboustranně výhodná řešení pro udržitelnost, i když nelze vyloučit kompromisy. Proto je vhodné stanovit minimální požadavky na udržitelnost, aby se zajistilo, že tyto činnosti nepovedou k významnému poškození životního prostředí a budou schopny vytvářet vedlejší přínosy pro ▌ cíle udržitelnosti v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně; ochrany a obnovy biologické rozmanitosti a ekosystémů, včetně zdraví půdy a zabránění její degradaci; udržitelného využívání a ochrany vodních a mořských zdrojů; přechodu na oběhové hospodářství, včetně účinného využívání biologických materiálů z udržitelných zdrojů; a prevence a kontroly znečištění. Činnosti uhlíkového hospodaření s půdou by měly přinejmenším vytvářet vedlejší přínosy pro cíl ochrany a obnovy biologické rozmanitosti a ekosystémů, včetně zdraví půdy a zabránění její degradaci. Tyto minimální požadavky na udržitelnost by měly zohledňovat dopady v Unii i mimo ni, jakož i místní podmínky, a případně by měly být v souladu s technickými screeningovými kritérii pro zásadu „významně nepoškozovat“, a dále s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro suroviny z lesní a zemědělské biomasy stanovenými ve ▌ směrnici (EU) 2018/2001. Postupy, které mají škodlivé účinky na biologickou rozmanitost, jako jsou lesní monokultury, by neměly být způsobilé pro certifikaci.

▌

(24)  Zemědělské a lesnické postupy, které pohlcují CO2 z atmosféry nebo snižují emise z půdy, přispívají k dosažení cíle klimatické neutrality a měly by být odměňovány, ať už prostřednictvím společné zemědělské politiky ▌ , nebo jiných veřejných či soukromých iniciativ. Konkrétně by toto nařízení mělo zohlednit zemědělské a lesnické postupy uvedené ve sdělení Komise ze dne 15. prosince 2021 o udržitelných uhlíkových cyklech, včetně zalesňování, opětovného zalesňování a činností v rámci udržitelného obhospodařování lesů; agrolesnictví a jiných forem smíšeného hospodářství; využívání meziplodin, ochranné orby na krycích plodinách a zvětšení krajinných prvků; přeměny orné půdy na úhor nebo plochy vyňaté z produkce na trvalé travní porosty a obnovy rašelinišť a mokřadů. Při vypracovávání metodik certifikace v souvislosti s uhlíkovým hospodařením s půdou by Komise měla zohlednit potřebu přispět k zajištění potravinového zabezpečení a podporovat ochranu a obnovu biologické rozmanitosti a ekosystémů a zabránit tomu, aby byla půda získávána pro spekulativní účely, což by mělo negativní dopady na venkovské komunity, a rovněž respektovat práva místních komunit a původních obyvatel dotčených těmito činnostmi, a to v souladu s vnitrostátními právními předpisy, a to jak v Unii, tak mimo ni. Měla by podporovat ty činnosti, které mají největší potenciál přinést pozitivní vedlejší přínosy pro biologickou rozmanitost, a také zohledňovat dlouhodobou strukturu lesů, dlouhodobou stabilitu zásobníků uhlíku, zdraví ekosystémů, odolnost a riziko přírodních škodlivých činitelů.

(25)  Provozovatelé nebo skupiny provozovatelů by měli být schopni vykazovat vedlejší přínosy, které přispívají k cílům udržitelnosti nad rámec minimálních požadavků na udržitelnost. Za tímto účelem by jejich vykazování mělo být v souladu s metodikami certifikace přizpůsobenými různým činnostem pohlcování uhlíku, které vypracovala Komise. Metodiky certifikace by měly v co nejvyšší míře motivovat k vytváření vedlejších přínosů pro biologickou rozmanitost, a to nad rámec minimálních požadavků na udržitelnost, s cílem vytvořit prémii pro certifikované jednotky, například zahrnutím pozitivních seznamů činností, u nichž se má za to, že vytvářejí vedlejší přínosy. Tyto dodatečné vedlejší přínosy by zvýšily ekonomickou hodnotu certifikovaných jednotek a vedly by k vyšším příjmům provozovatelů. S ohledem na tyto úvahy je vhodné, aby Komise upřednostnila vývoj metodik certifikace přizpůsobených činnostem uhlíkového hospodaření s půdou, které přinášejí významné vedlejší přínosy pro biologickou rozmanitost a přispívají k udržitelnému obhospodařování zemědělské půdy a lesů.

(26)  Komise by měla prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci stanovit podrobné metodiky certifikace pro různé činnosti s přihlédnutím k jejich specifickým charakteristikám, aby provozovatelé mohli standardizovaným, ověřitelným, nákladově efektivním a srovnatelným způsobem uplatňovat kritéria kvality stanovená v tomto nařízení. Tyto metodiky by měly zajistit spolehlivou a transparentní certifikaci přínosu čistých pohlcení uhlíku nebo přínosu snížení emisí z půdy, který vznikl činností ▌ , a zároveň zabránit nepřiměřené administrativní zátěži pro provozovatele nebo skupiny provozovatelů, zejména pro drobné zemědělce a vlastníky lesů, konkrétně tím, že umožní používání zjednodušených pravidel certifikace a auditu, jako je skupinový audit. Tyto metodiky by měly být vypracovány v úzké spolupráci s odbornou skupinou pro pohlcování uhlíku a všemi dalšími zúčastněnými subjekty. Měly by být založeny na nejlepších dostupných vědeckých důkazech, vycházet ze stávajících veřejných a soukromých systémů a metodik pro certifikaci pohlcování uhlíku nebo snižování emisí z půdy a zohledňovat všechny příslušné normy a pravidla přijatá na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni.

(27)   Vzhledem k potřebě rychle zvýšit pohlcování uhlíku v Unii by Komise měla v první fázi vývoje metodik certifikace upřednostnit tyto činnosti: činnosti, které jsou nejvyspělejší, které mohou přinést vedlejší přínosy pro udržitelnost, nebo u nichž již byly přijaty právní předpisy Unie relevantní pro vypracování těchto metodik; činnosti uhlíkového hospodaření s půdou, které přispívají k udržitelnému hospodaření se zemědělskou půdou, lesy a mořským prostředím, jakož i činnosti, které ukládají uhlík do stavebních výrobků na bázi dřeva a z biologického materiálu. Inovační fond stanoví pravidla relevantní pro vývoj metodik certifikace pro bioenergii se zachycováním a ukládáním uhlíku a zachycováním přímo ze vzduchu. Aby se zabránilo neudržitelné poptávce po surovinách z biomasy, neměly by finanční přínosy spojené s certifikací vést ke zvýšení kapacity bioenergetického zařízení nad rámec toho, co je nezbytné pro provoz zachycování a ukládání uhlíku. Je vhodné, aby metodiky certifikace týkající se činností ukládání uhlíku do mořského prostředí, včetně oceánů, zohledňovaly mezinárodní pokrok ve vykazování pohlcování uhlíku a nejnovější dostupné vědecké informace a, jsou-li k dispozici, zjištění uvedená ve zprávě Komise vypracované podle čl. 17 odst. 2 nařízení (EU) 2018/841. Kromě toho je v zájmu podpory udržitelného a účinného využívání omezených zdrojů biomasy vhodné, aby metodiky certifikace související s činnostmi využívajícími biomasu zajišťovaly uplatňování zásady kaskádového využívání biomasy, jak je stanoveno v čl. 3 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2413(13), a zároveň vycházely ze stávajících pravidel a postupů a zamezily zdvojování. Pravidla pro provádění této zásady vnitrostátními orgány jsou stanovena v čl. 3 odst. 3, 3a a 3b uvedené směrnice.

(28)  Aby byl zajištěn důvěryhodný a spolehlivý proces certifikace, měly by být činnosti ▌ podrobeny auditu nezávislé třetí strany, který provádějí certifikační orgány. Zejména je třeba, aby byly všechny činnosti před jejich realizací podrobeny počátečnímu certifikačnímu auditu, který ověří jejich soulad s kritérii kvality stanovenými v tomto nařízení, včetně správného vyčíslení očekávaných přínosů čistých pohlcení uhlíku. Všechny činnosti by také měly podléhat pravidelným recertifikačním auditům, a to nejméně jednou za pět let, nebo jinak častěji, jak je uvedeno v použitelné metodice certifikace, v závislosti na charakteristikách příslušné činnosti. Při recertifikačních auditech by se měl ověřit soulad činnosti s kritérii kvality tohoto nařízení a přínos čistých pohlcení uhlíku nebo přínos čistých snížení emisí z půdy, který daná činnost přináší. Na základě tohoto recertifikačního auditu vydá certifikační orgán zprávu o recertifikačním auditu, která obsahuje shrnutí a aktualizovaný certifikát souladu. Častější recertifikační audity, a to i jednou ročně, je možné provádět u všech činností, zejména u uhlíkového hospodaření s půdou. Za účelem snížení administrativních nákladů na certifikaci a recertifikaci mohou provozovatelé využívat spolehlivé zeměpisné informace poskytnuté platebními agenturami prostřednictvím systému identifikace zemědělských pozemků stanoveného v článku 68 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2116(14). Za tímto účelem by Komise měla být zmocněna k přijímání prováděcích aktů, které stanoví strukturu, technické podrobnosti a minimální informace, které musí být obsaženy v popisu činnosti ▌ a ve zprávách o certifikačním a recertifikačním auditu.

(29)  Poskytnutí lepších znalostí, nástrojů a metod provozovatelům v oblasti uhlíkového hospodaření s půdou pro lepší posouzení a optimalizaci certifikovaného pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy je klíčové pro nákladově efektivní provádění zmírňujících opatření a pro zajištění jejich zapojení do uhlíkového hospodaření s půdou. To se týká zejména drobných zemědělců v Unii nebo vlastníků lesů, kteří často nemají know-how a odborné znalosti potřebné k provádění činností uhlíkového hospodaření s půdou a k dodržování požadovaných kritérií kvality a souvisejících metodik certifikace. Proto je vhodné vyžadovat, aby organizace producentů svým členům usnadňovaly poskytování příslušných poradenských služeb prostřednictvím technického poradenství. Společná zemědělská politika a vnitrostátní státní podpora mohou mimo jiné finančně podporovat poskytování poradenských služeb, výměnu znalostí, vzdělávání, informační akce nebo interaktivní inovační projekty se zemědělci a lesníky.

(30)   Ve svém sdělení ze dne 6. února 2024 nazvaném „Zajištění naší budoucnosti – Klimatický cíl pro Evropu na rok 2040 a cesta ke klimatické neutralitě do roku 2050 vybudováním udržitelné, spravedlivé a prosperující společnosti“ Komise uvádí, že je zásadní vytvářet další obchodní příležitosti pro udržitelný zemědělsko-potravinářský hodnotový řetězec a využívat soukromé finanční prostředky v součinnosti s veřejným financováním. Toho by bylo možné dosáhnout pomocí nových tržních mechanismů na podporu udržitelných potravin, neboť by to mohlo vést jak k lepší ceně potravin, která by zohlednila udržitelnost, tak i ke spravedlivé odměně pro zemědělce a novému zdroji financování investic. Pouze důsledná koordinace se všemi průmyslovými subjekty v celém potravinovém hodnotovém řetězci a zaměření se na spravedlivé obchodní postupy v tomto řetězci mohou poskytnout správné pobídky pro udržitelné zemědělské postupy, zajistit zemědělcům důstojné a udržitelné příjmy a vytvářet příjmy na podporu transformace.

▌

(31)  Aby bylo zajištěno přesné, spolehlivé a transparentní ověřování, měly by mít certifikační orgány odpovědné za provádění procesu certifikace požadované schopnosti a dovednosti a měly by být akreditovány vnitrostátními akreditačními orgány podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008(15) nebo uznány příslušným vnitrostátním orgánem. Aby se předešlo možnému střetu zájmů, měly by být certifikační orgány rovněž zcela nezávislé na provozovateli, který provádí činnost ▌ , jež je předmětem certifikace. Kromě toho by členské státy měly přispívat k zajištění správného provádění certifikačního procesu tím, že budou dohlížet na činnost certifikačních orgánů, které jsou akreditovány vnitrostátními orgány pro akreditaci, a podávat režimům certifikace informace o příslušných zjištěných neshodách.

(32)  Provozovatelé by měli používat režimy certifikace k prokázání souladu s tímto nařízením. Režimy certifikace by proto měly fungovat na základě spolehlivých a transparentních pravidel a postupů a měly by zajišťovat přesnost, spolehlivost, integritu a nepopiratelnost původu a ochranu před zneužitím informací a údajů, které předkládají provozovatelé. Měly by rovněž zajistit správné započítávání certifikovaných jednotek pohlcování uhlíku nebo snižování emisí z půdy, zejména zamezením dvojího započítávání. Za tímto účelem by Komise měla být zmocněna k přijímání prováděcích aktů, které stanoví technická harmonizovaná pravidla pro certifikaci, včetně odpovídajících norem spolehlivosti, transparentnosti, účetnictví a nezávislého auditu, které mají režimy certifikace uplatňovat, aby byla zajištěna nezbytná právní jistota, pokud jde o pravidla použitelná pro provozovatele a režimy certifikace. V zájmu zajištění nákladově efektivního procesu certifikace by cílem těchto technických harmonizovaných pravidel pro certifikaci mělo být také snížení zbytečné administrativní zátěže pro provozovatele nebo skupiny provozovatelů, zejména pro malé a střední podniky, včetně drobných zemědělců a lesníků.

(33)  Aby byla zajištěna spolehlivá a harmonizovaná kontrola certifikace, měla by mít Komise možnost přijímat rozhodnutí o uznání režimů certifikace, které splňují požadavky stanovené v tomto nařízení, včetně požadavků na technickou způsobilost, spolehlivost, transparentnost a nezávislý audit. Tato rozhodnutí o uznání by měla být časově omezená a měla by být veřejně dostupná. Za tímto účelem by měla být Komise zmocněna k přijímání prováděcích aktů týkajících se obsahu a postupů uznávání režimů certifikace v Unii.

(34)  V příslušných případech zůstávají použitelná ustanovení Úmluvy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí ▌ („Aarhuská úmluva“), schválené rozhodnutím Rady 2005/370/ES(16), o účasti veřejnosti a přístupu k právní ochraně.

(35)  ▌S cílem zajistit transparentnost a úplnou sledovatelnost certifikovaných jednotek a zabránit riziku podvodů a dvojího započítávání by Komise do ... [Úř. věst.: čtyři roky od vstupu tohoto nařízení v platnost] měla zřídit a spravovat celounijní registr pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy (dále jen „registr Unie“). Komise by měla zohlednit zprávy uvedené v čl. 30 odst. 5a směrnice 2003/87/ES a čl. 17 odst. 3 nařízení (EU) 2018/841. V případě obav z podvodu by Komise měla záležitost prošetřit a přijmout vhodná opatření, včetně zrušení příslušných rozhodnutí nebo zrušení dotčených jednotek. K podvodu může například dojít, pokud je pro stejnou činnost ▌ vydán více než jeden certifikát, protože činnost byla zaregistrována ve dvou různých režimech certifikace nebo byla zaregistrována dvakrát ve stejném režimu. K podvodu může dojít také v případě, že je stejný certifikát použit několikrát k uplatnění stejného nároku na základě jedné uhlíkové činnosti ▌ nebo jedné certifikované jednotky. Registr Unie by měl používat automatizované systémy, včetně elektronických šablon, aby zpřístupnil veřejnosti alespoň informace uvedené v příloze III. Je vhodné, aby provoz registru Unie byl financován z ročních poplatků placených uživateli, které jsou úměrné používání registru a dostatečně přispívají k pokrytí ročních provozních nákladů na zřízení a správu registru Unie, jako jsou náklady na zaměstnance nebo nástroje IT. Zdroje z těchto poplatků by měly představovat vnější účelově vázané příjmy pro účely čl. 21 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046(17). Měly by zejména pokrývat náklady na nástroje IT, služby, bezpečnost, jejich provoz a licenční systémy a náklady na zaměstnance pracující v oblasti správy registru Unie.

Komise by měla prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci stanovit nezbytné požadavky týkající se registru Unie a faktorů, které je třeba vzít v úvahu při určování výše uživatelských poplatků a jejich vymáhání. Při stanovování těchto požadavků by Komise měla rovněž zvážit potřebu zajistit dostatečný dohled nad obchodováním s certifikovanými jednotkami. Během každého posledního čtvrtletí roku předcházejícího kalendářnímu roku použití by Komise měla přijmout jeden nebo více prováděcích aktů za účelem stanovení nebo revize jednotlivých částek uživatelských poplatků, které se použijí pro daný kalendářní rok. Do zřízení registru Unie by režimy certifikace uznané Komisí měly zřídit a udržovat interoperabilní registry certifikace. Aby byla zajištěna transparentnost a úplná sledovatelnost certifikovaných jednotek a aby se zabránilo riziku podvodů a dvojího započítávání, měly by režimy certifikace rovněž používat automatizované systémy, včetně elektronických šablon, ke zpřístupnění alespoň informací stanovených v příloze III. V zájmu zajištění rovných podmínek na vnitřním trhu by Komise měla být zmocněna k přijetí prováděcích pravidel, která stanoví normy a technická pravidla pro fungování a interoperabilitu těchto registrů certifikace.

Certifikované jednotky by měly být vydávány registry certifikace nebo do... [Úř. věst.: čtyři roky od vstupu tohoto nařízení v platnost] registrem Unie pouze po vytvoření přínosu čistých pohlcení uhlíku nebo přínosu čistého snížení emisí z půdy na základě platného certifikátu souladu vyplývajícího z recertifikačního auditu. Aby se zabránilo dvojímu vydávání a dvojímu použití, neměla by být žádná certifikovaná jednotka vydávána více než jednou, přičemž žádná certifikovaná jednotka by neměla být v kterémkoli okamžiku používána více než jednou právnickou nebo fyzickou osobou. Jednotky trvalého pohlcování uhlíku, jednotky sekvestrace v rámci uhlíkového hospodaření s půdou, jednotky ukládání uhlíku do produktů a jednotky snižování emisí z půdy musí zůstat navzájem odlišné. Aby se zohlednila přirozená rizika opětovného uvolnění pohlceného uhlíku, měla by být platnost jednotek sekvestrace v rámci uhlíkového hospodaření s půdou a jednotky ukládání uhlíku do produktů ukončena na konci monitorovacího období příslušné činnosti a tyto jednotky by měly být zrušeny v registru certifikace nebo do ... [Úř. věst.: čtyři roky od vstupu tohoto nařízení v platnost] v registru Unie, pokud se provozovatel nebo skupina provozovatelů nezaváže prodloužit monitorovací období v souladu s pravidly stanovenými v příslušné metodice certifikace.

(36)  Režimy certifikace hrají důležitou roli při poskytování důkazů o souladu s tímto nařízením. Režimy certifikace by proto měly Komisi pravidelně podávat zprávy o své činnosti. Tyto zprávy by měly být zveřejňovány v plném rozsahu nebo případně v souhrnném formátu, aby se zvýšila transparentnost a zlepšil dohled Komise. Kromě toho by takové podávání zpráv poskytlo Komisi nezbytné informace pro podávání zpráv o fungování režimů certifikace s cílem určit osvědčené postupy a případně předložit návrh na další podporu těchto osvědčených postupů. V zájmu zajištění srovnatelného a jednotného podávání zpráv by Komise měla být zmocněna k přijímání prováděcích aktů, které stanoví technické podrobnosti týkající se obsahu a formátu zpráv vypracovávaných režimy certifikace.

(37)  Za účelem změny nebo doplnění jiných než podstatných prvků tohoto nařízení ▌by měla být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, aby stanovila podrobné metodiky certifikace pro různé druhy činností, jakož i normy a technická pravidla pro fungování registru Unie a upřesnění nebo změny příloh I a II. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(18). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(38)  Prováděcí pravomoci svěřené Komisi by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(19). Za účelem výkonu prováděcích pravomocí stanovených v tomto nařízení by měl být Komisi při plnění jejích úkolů podle tohoto nařízení nápomocen Výbor pro změnu klimatu zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999(20).

(39)  Komise by měla přezkoumat provádění tohoto nařízení do ... [tři roky po [Úř. věst.: datum vstupu tohoto nařízení v platnost] nebo do 31. prosince 2028 podle toho, co nastane dříve] a následně nejpozději šest měsíců po celkovém hodnocení dohodnutém podle článku 14 Pařížské dohody. Toto nařízení by mělo být průběžně přezkoumáváno ve všech aspektech s přihlédnutím k příslušnému vývoji právních předpisů Unie, včetně jejich soudržnosti se směrnicí 2003/87/ES, směrnicí (EU) 2018/2001, nařízením (EU) 2018/841, nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842(21) a nařízením (EU) 2021/1119; příslušnému vývoji v souvislosti s rámcovou úmluvou UNFCCC a Pařížskou dohodou, včetně pravidel a pokynů týkajících se provádění jejího článku 6; technologickému a vědeckému pokroku, osvědčeným postupům a vývoji trhu v oblasti pohlcování uhlíku; potenciálu pro trvalé ukládání uhlíku ve třetích zemích, s výhradou mezinárodních dohod uvedených v kapitole III ... [chystaného nařízení, kterým se zřizuje rámec opatření pro posílení evropské výroby technologií pro nulové čisté emise (akt o průmyslu pro nulové čisté emise) PE-CONS 45/24], a zároveň by mělo stanovit podmínky rovnocenné podmínkám stanoveným ve směrnici 2009/31/ES s cílem zajistit trvalé a z hlediska životního prostředí bezpečné geologické ukládání zachyceného CO2; environmentálním dopadům zvýšeného využívání biomasy vyplývajícím z tohoto nařízení, včetně dopadů na degradaci půdy a obnovu ekosystémů; dopadům na potravinové zabezpečení Unie a spekulace s půdou; a nákladům na proces certifikace.

(40)   Do 31. července 2026 by Komise měla přezkoumat zahrnutí kategorie zdroj zemědělství IPCC, podkategorie 4a enterická fermentace a 4b hospodaření se statkovými hnojivy, jak je stanoveno podle nařízení (EU) 2018/1999 a prováděcích aktů přijatých podle tohoto nařízení, do snížení emisí, na něž se vztahuje toto nařízení, s přihlédnutím k nákladům příležitosti, vývoji regulačního rámce, možným negativním dopadům vedoucím ke zvýšení emisí skleníkových plynů a cíli Unie v oblasti klimatu pro rok 2040, jak je navrženo v souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení (EU) 2021/1119, a případně předložit legislativní návrh. V souvislosti s tímto přezkumem je vhodné zvážit, jak by měly být potenciální jednotky vytvořené těmito činnostmi kategorizovány. Je rovněž vhodné urychlit vypracování pilotní metodiky certifikace pro činnosti, které snižují zemědělské emise z enterické fermentace a hospodaření se statkovými hnojivy, a to v rámci přípravy přezkumu Komise v roce 2026.

(41)   Je vhodné, aby certifikáty souladu a certifikované jednotky podporovaly různá konečná použití, jako je prokazování nároků podniků v oblasti klimatu a jiných environmentálních nároků (včetně nároků na biologickou rozmanitost) nebo výměna certifikovaných jednotek prostřednictvím dobrovolných trhů s uhlíkem. Za tímto účelem by Komise měla posoudit a případně předložit legislativní návrh, pokud jde o potřebu dalších požadavků s cílem sladit toto nařízení s pravidly a pokyny uvedenými v čl. 6 odst. 2 a čl. 6 odst. 4 Pařížské dohody a s osvědčenými postupy na dobrovolných trzích s uhlíkem. Toto posouzení by mělo porovnávat metodické požadavky, včetně základních hodnot, monitorovacího období, období činnosti, doplňkovosti, úniku, nestálosti a odpovědnosti, a mělo by se rovněž zabývat požadavky souvisejícími s povolováním a odpovídajícími úpravami. Mělo by rovněž určit, zda je vhodné rozlišovat konečná použití pro jednotlivé typy jednotek, jakož i odpovídající požadavky na používání jednotek soukromými subjekty nebo třetími stranami, včetně dobrovolných trhů s uhlíkem a mezinárodních plánů o shodě, zajišťující soulad s příslušnými právními akty Unie, jako je směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2464(22), nařízení (EU) 2021/1119 a nařízení (EU) 2018/1999, registr mezinárodně převáděných výsledků snižování emisí podle článku 6 Pařížské dohody uvedený v článku 40 nařízení (EU) 2018/1999 a připravovaná směrnice o dokládání a sdělování výslovných environmentálních tvrzení.

(42)  Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž podpořit zavádění vysoce kvalitního pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy a zároveň minimalizovat riziko klamavé ekologické reklamy, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jich může být z důvodu rozsahu a účinků navrhovaného opatření ▌ lépe dosaženo na úrovni Unie ▌, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení uvedených cílů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola 1

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  Cílem tohoto nařízení je usnadnit provozovatelům nebo skupinám provozovatelů zavádění trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového hospodaření s půdou a ukládání uhlíku do produktů jako doplňku k udržitelnému snižování emisí ve všech odvětvích v zájmu splnění cílů a úkolů stanovených v nařízení (EU) 2021/1119, a motivovat provozovatele nebo skupiny provozovatelů k zavádění těchto činností. Za tímto účelem toto nařízení zavádí dobrovolný rámec Unie pro certifikaci pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy tím, že stanoví:

a)  kritéria kvality pro ▌ činnosti, které probíhají v Unii;

b)  pravidla pro ověřování a certifikaci pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy, které vznikají při činnostech;

c)  pravidla pro fungování a uznávání režimů certifikace Komisí;

d)   pravidla pro vydávání a používání certifikovaných jednotek.

2.   Cílem tohoto nařízení je podpořit dosažení cílů Unie v rámci Pařížské dohody, zejména společného dosažení cíle klimatické neutrality nejpozději do roku 2050 stanoveného v nařízení (EU) 2021/1119. Veškerá pohlcení uhlíku a snížení emisí vzniklá v rámci tohoto nařízení musí proto přispívat k dosažení vnitrostátně stanoveného příspěvku Unie a jejích cílů v oblasti klimatu, a nikoli k vnitrostátně stanoveným příspěvkům třetích stran či k mezinárodním plánům o shodě.

▌

3.  Tímto nařízením nejsou dotčeny emise spadající do oblasti působnosti směrnice 2003/87/ES, s výjimkou ukládání emisí CO2 z biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy, jež splňují kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů stanovená podle článku 29 směrnice (EU) 2018/2001, s případnými úpravami nezbytnými pro použití podle směrnice 2003/87/ES, jak je stanoveno v prováděcích aktech uvedených v článku 14 směrnice 2003/87/ES, v souladu s přílohou IV směrnice 2003/87/ES.

▌

Článek 2

Definice

1.  Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)  „pohlcováním uhlíku“ antropogenní pohlcování uhlíku z atmosféry a jeho dlouhodobé ukládání v geologických, pevninských nebo oceánských nádržích, nebo v produktech s dlouhou životností;

2)   „snižováním emisí z půdy“ snižování čistých emisí skleníkových plynů z biogenních zásobníků uhlíku podle části B písm. e) a f) přílohy I nařízení 2018/841 nebo snižování emisí skleníkových plynů z kategorie zdroj zemědělské půdy IPCC, podkategorie zemědělských půd 4d, jak je stanoveno podle nařízení (EU) 2018/1999 a prováděcích aktů přijatých na jeho základě, pokud druhý typ snižování celkově snižuje emise uhlíku ze zásobníků uhlíku v půdě nebo zvyšuje pohlcování uhlíku v biogenních zásobnících uhlíku;

▌

3)   „činností“ jeden nebo více postupů nebo procesů prováděných provozovatelem nebo skupinou provozovatelů, které vedou k trvalému pohlcování uhlíku, dočasnému pohlcování uhlíku z uhlíkového hospodaření s půdou nebo uhlíku uloženého do produktů nebo ke snižování emisí z půdy v rámci uhlíkového hospodaření s půdou, pokud takový postup nebo proces celkově snižuje emise uhlíku ze zásobníků uhlíku v půdě nebo zvyšuje pohlcování uhlíku v biogenních zásobnících uhlíku;

4)  „biogenním zásobníkem uhlíku“ živá biomasa, odpad, mrtvá dřevní hmota, mrtvá organická hmota, minerální a organické složky půdy, jak je uvedeno v části B písm. a) až f) přílohy I nařízení (EU) 2018/841;

5)  „provozovatelem“ jakákoli právnická nebo fyzická osoba či veřejný subjekt, jenž provozuje nebo řídí činnost, nebo jemuž byla svěřena rozhodující hospodářská pravomoc nad technickou stránkou činnosti; v případě činnosti uhlíkového hospodaření s půdou se „provozovatelem“ rozumí zemědělec ve smyslu čl. 3 bodu 1 nařízení (EU) 2021/2115 nebo jiný správce činnosti v pevninském nebo pobřežním prostředí, vlastník či správce lesa ve smyslu vnitrostátních právních předpisů nebo příslušný veřejný subjekt;

6)  „skupinou provozovatelů“ právní subjekt, který zastupuje alespoň dva provozovatele a je odpovědný za zajištění toho, aby tito provozovatelé dodržovali toto nařízení;

7)   „obdobím činnosti“ období, během něhož vzniká při činnosti přínos čistých pohlcení uhlíku nebo přínos čistých snížení emisí z půdy a které je vymezeno v příslušné metodě certifikace;

8)  „monitorovacím obdobím“ období, během něhož provozovatel nebo skupina provozovatelů monitoruje snižování emisí z půdy nebo ukládání uhlíku a které pokrývá alespoň období činnosti vymezené v příslušné metodě certifikace;

9)  „trvalým pohlcováním uhlíku“ postup nebo proces, během něhož se za normálních okolností a při použití vhodných postupů řízení zachycuje a ukládá atmosférický nebo biogenní uhlík po dobu několika století, včetně uhlíku trvale chemicky vázaného v produktech, a jenž není kombinovaný s terciární těžbou uhlovodíků;

10)  „uhlíkovým hospodařením s půdou“ postup nebo proces prováděný během období činnosti v délce alespoň pěti let v souvislosti se správou činnosti v pevninském nebo pobřežním prostředí a vedoucí k zachycování a dočasnému ukládání atmosférického a biogenního uhlíku do biogenních zásobníků uhlíku nebo ke snižování emisí z půdy;

▌

11)  „ukládáním uhlíku do produktů“ postup nebo proces, při němž je atmosférický nebo biogenní uhlík zachycen a uložen na dobu alespoň 35 let do produktů s dlouhou životností a jenž umožňuje místní monitorování uloženého a certifikovaného uhlíku po celé monitorovací období;

12)   „uhlíkem trvale chemicky vázaným v produktech“ uhlík, který při běžném používání, včetně jakékoli běžné činnosti, k níž dochází po skončení životnosti produktu, neuniká do atmosféry v souladu s čl. 12 odst. 3b směrnice 2003/87/ES;

13)   „geologickým ukládáním CO2“ geologické ukládání CO2 ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2009/31/ES;

14)  „certifikačním orgánem“ nezávislý, akreditovaný nebo uznaný orgán posuzování shody, který uzavřel dohodu s režimem certifikace o provádění certifikačních auditů a vydávání certifikátů souladu;

15)  „režimem certifikace“ organizace, která certifikuje soulad činností a provozovatelů s kritérii kvality a pravidly pro certifikaci stanovenými v tomto nařízení;

16)  „certifikačním auditem“ audit prováděný certifikačním orgánem;

17)  „recertifikačním auditem“ audit prováděný v rámci obnovy certifikátu vydaného certifikačním orgánem;

18)  „certifikátem souladu“ prohlášení o shodě vydané certifikačním orgánem, které potvrzuje, že činnost je v souladu s tímto nařízením;

19)  „jednotkou trvalého pohlcování uhlíku“ jedna metrická tuna ekvivalentu CO2 certifikovaného přínosu trvalých čistých pohlcení, jež vznikla při činnosti trvalého pohlcování uhlíku a jež je registrována režimem certifikace v jeho certifikačním registru nebo případně v registru Unie podle článku 12;

20)   „jednotkou snižování emisí z půdy“ jedna metrická tuna ekvivalentu CO2 certifikovaného přínosu čistých snížení emisí z půdy, jež vznikla při činnosti snižování emisí z půdy a jež je registrována režimem certifikace v jeho certifikačním registru nebo případně v registru Unie podle článku 12;

21)   „opětovným uvolněním“ v případě geologického ukládání CO2 „únik“ ve smyslu čl. 3 odst. 5 směrnice 2009/31/ES a v případě jiných činností úmyslné nebo neúmyslné uvolnění uhlíku zachyceného a uloženého při činnosti zpět do atmosféry;

22)   „jednotkou sekvestrace v rámci uhlíkového hospodaření s půdou“ jedna metrická tuna ekvivalentu CO2 certifikovaného přínosu dočasných čistých pohlcení uhlíku, jež vznikla při činnosti uhlíkového hospodaření s půdou a jež je registrována režimem certifikace v jeho certifikačním registru nebo případně v registru Unie podle článku 12;

23)   „jednotkou ukládání uhlíku do produktů“ jedna metrická tuna ekvivalentu CO2 certifikovaného přínosu dočasných čistých pohlcení uhlíku, jež vznikla při činnosti ukládání uhlíku a jež jsou registrována režimem certifikace v jeho certifikačním registru nebo případně v registru Unie podle článku 12.

▌

Článek 3

Způsobilost k certifikaci

Pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy je způsobilé k certifikaci podle tohoto nařízení, pokud splňuje obě následující podmínky:

a)  vzniká při činnosti, která splňuje kritéria kvality stanovená v článcích 4 až 7;

▌

b)  je nezávisle ověřováno v souladu s článkem 9.

▌

Kapitola 2

KRITÉRIA KVALITY

Článek 4

Kvantifikace

1.   Činnost trvalého pohlcování uhlíku musí poskytovat přínos trvalých čistých pohlcení uhlíku, který se vypočte podle tohoto vzorce:

Přínos trvalých čistých pohlcení uhlíku = PUzákl. – PUcelk. – SPnárůst > 0,

přičemž:

a)  PUzákl. je pohlcení uhlíku v rámci základní hodnoty;

b)  PUcelk. je celkové pohlcení uhlíku v rámci ▌činnosti;

c)  SPnárůst je nárůst přímých a nepřímých emisí skleníkových plynů za celý životní cyklus činnosti, které jsou výsledkem jejího provádění, včetně případných nepřímých změn ve využívání půdy, vypočtený v příslušných případech v souladu s protokoly stanovenými v pokynech IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 a případným dalším upřesněním těchto pokynů.

2.   Činnost uhlíkového hospodaření s půdou musí poskytovat přínos dočasných čistých pohlcení uhlíku nebo přínos čistých snížení emisí z půdy, který se vypočte podle tohoto vzorce:

1)  Přínos dočasných čistých pohlcení uhlíku = PUzákl. – PUcelk. – SPnárůst > 0,

přičemž:

a)  PUzákl. je pohlcení uhlíku v rámci základní hodnoty;

b)  PUcelk. je celkové pohlcení uhlíku v rámci činnosti;

c)  SPnárůst je nárůst přímých a nepřímých emisí skleníkových plynů za celý životní cyklus činnosti, které jsou výsledkem jejího provádění, včetně případných nepřímých změn ve využívání půdy, vypočtený v příslušných případech v souladu s protokoly stanovenými v pokynech IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 a případným dalším upřesněním těchto pokynů.

2)  Přínos čistých snížení emisí z půdy = EPLzákl. – EPLcelk. + EZPzákl. – EZPcelk. – SPnárůst > 0,

přičemž:

a)   EPLzákl. jsou emise z půdy podle LULUCF v rámci základní hodnoty;

b)   EPLcelk. jsou celkové emise z půdy podle LULUCF v rámci činnosti;

c)   EZPzákl. jsou emise ze zemědělské půdy v rámci základní hodnoty;

d)   EZPcelk. jsou celkové emise ze zemědělské půdy v rámci činnosti;

▌

e)  SPnárůst je nárůst přímých a nepřímých emisí skleníkových plynů za celý životní cyklus činnosti, které jsou výsledkem jejího provádění, včetně případných nepřímých změn ve využívání půdy, vypočtený v příslušných případech v souladu s protokoly stanovenými v pokynech IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 a případném dalším upřesnění těchto pokynů.

Rozsah množství, na která odkazuje PUzákl. a PUcelk., odpovídá čistým pohlcením skleníkových plynů zahrnutým do oblasti působnosti nařízení (EU) 2018/841.

Rozsah množství, na která odkazují LSEzákl. a LSEcelk., odpovídá čistým pohlcením skleníkových plynů z biogenních zásobníků uhlíku, jak je stanoveno v příloze I oddíle B písm. e) a f) nařízení (EU) 2018/841.

Rozsah množství, na která odkazuje EZPzákl. a EZPcelk., odpovídá emisím z kategorie zdroje 3D stanovené IPCC (zemědělské půdy).

Příslušné metodiky vyžadují rozdělení všech množství uvedených v prvním pododstavci podle skleníkových plynů.

Pokud se emise z půdy zvýší v důsledku činnosti, která vede k dočasnému pohlcování uhlíku v rámci uhlíkového hospodaření s půdou, jsou vypočteny a započteny do přínosu čistých pohlcení uhlíku. Zejména emise z biogenních zásobníků uhlíku, jak jsou stanoveny v příloze I oddíle B písm. e) a f) nařízení (EU) 2018/841, jsou vypočteny a vykázány jako součást PUcelk. a emise z kategorie zdroje 3D stanovené IPCC (zemědělské půdy) jsou vypočteny a vykázány jako SPnárůst. Pokud se některé emise z půdy v důsledku činnosti, která vede k dočasnému pohlcování uhlíku z uhlíkového hospodaření s půdou, sníží, měly by být vypočteny, vykázány a započítány jako přínos čistých snížení emisí z půdy.

Pokud činnost vede k přínosu dočasných čistých pohlcení uhlíku i přínosu čistých snížení emisí z půdy, příslušná metodika stanoví pravidla pro přidělování souvisejících přímých a nepřímých emisí skleníkových plynů, které lze přičíst provádění činnosti.

▌

3.   Činnost ukládání uhlíku do produktů musí poskytovat přínos dočasných čistých pohlcení uhlíku, který se vypočte podle tohoto vzorce:

Přínos dočasných čistých pohlcení uhlíku = PUzákl. – PUcelk. – SPnárůst > 0

a)  PUzákl. je uhlík pohlcený v rámci základní hodnoty;

b)  PUcelk. je celkové pohlcení uhlíku při činnosti ukládání uhlíku do produktů;

c)  SPnárůst je nárůst přímých a nepřímých emisí skleníkových plynů za celý životní cyklus dané činnosti, které jsou výsledkem jejího provádění, včetně případných nepřímých změn ve využívání půdy, vypočtený v příslušných případech v souladu s protokoly stanovenými v pokynech IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 a případným dalším upřesněním těchto pokynů.

4.  Množství uvedená v odstavci 1, odst. 2 bodě 1 písm. c) a v bodě 2) písm. e) se označují záporným znaménkem (–), pokud se jedná o čistá pohlcení skleníkových plynů, a kladným znaménkem (+), pokud se jedná o čisté emise skleníkových plynů ▌; vyjadřují se v tunách ekvivalentu CO2.

5.  Trvalá pohlcení uhlíku, dočasná pohlcení uhlíku v důsledku uhlíkového hospodaření s půdou a ukládání uhlíku do produktů, snížení emisí z půdy a související emise skleníkových plynů je třeba kvantifikovat relevantním, konzervativním, přesným, úplným, konzistentním, srovnatelným a transparentním způsobem v souladu s nejnovějšími dostupnými vědeckými poznatky. Monitorování musí být založeno na vhodné kombinaci měření na místě s dálkovým průzkumem nebo modelováním v souladu s pravidly stanovenými v příslušných metodikách certifikace.

6.  Základní hodnoty musí být vysoce reprezentativní pro standardní ▌výkonnost srovnatelných postupů a procesů za podobných sociálních, hospodářských, environmentálních, technologických a regulačních podmínek a musí zohledňovat zeměpisné souvislosti, včetně místních půdních, klimatických a regulačních podmínek („standardizované základní hodnoty“).

7.   Standardizované základní hodnoty stanoví Komise v metodikách certifikace stanovených v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 8. Komise tyto standardizované základní hodnoty alespoň jednou za pět let přezkoumá a podle potřeby aktualizuje s ohledem na vyvíjející se regulační podmínky a na nejnovější dostupné vědecké důkazy. Aktualizované standardizované základní hodnoty se použijí pouze na činnosti, u nichž období činnosti začíná po vstupu použitelné metodiky certifikace v platnost.

▌

8.  Odchylně od odstavce 5, je-li to řádně odůvodněno v příslušné metodice certifikace, a to i z důvodu nedostatku údajů nebo neexistence dostatečného množství srovnatelných činností, použije provozovatel základní hodnotu, která odpovídá individuálnímu výkonu konkrétní činnosti (dále jen „základní hodnota pro konkrétní činnost“).

9.  Základní hodnoty pro konkrétní činnosti se na začátku každého období činnosti pravidelně aktualizují, není-li v příslušných metodikách certifikace stanovených v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 8 stanoveno jinak.

10.  Při kvantifikaci trvalých pohlcení uhlíku, dočasných pohlcení uhlíku v důsledku uhlíkového hospodaření s půdou a ukládání uhlíku do produktů a snížení emisí z půdy se konzervativním způsobem a v souladu s uznávanými statistickými přístupy zohlední nejistoty. Nejistoty zohledněné při kvantifikaci pohlcení uhlíku a snížení emisí z půdy musí být řádně vykázány.

11.  Na podporu kvantifikace dočasných pohlcení uhlíku a snížení emisí z půdy v rámci činnosti uhlíkového hospodaření s půdou shromažďuje provozovatel nebo skupina provozovatelů, je-li to proveditelné, údaje o pohlcení uhlíku a emisích skleníkových plynů na základě použití metodik úrovně 3 v souladu s pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 a případným dalším upřesněním těchto pokynů a způsobem slučitelným s vnitrostátními inventurami skleníkových plynů podle nařízení (EU) 2018/841 a části 3 přílohy V nařízení (EU) 2018/1999.

Článek 5

Doplňkovost

1.  Každá činnost je doplňkovou činností. Za tímto účelem musí splňovat obě následující kritéria:

a)  přesahuje rámec unijních a vnitrostátních právních předpisů na úrovni jednotlivých provozovatelů;

b)  ▌ k tomu, aby se činnost stala finančně životaschopnou, je zapotřebí motivačního účinku certifikace.

2.  Pokud je použita standardizovaná základní hodnota ▌, stanovená podle čl. 4 odst. 5 nebo 7, má se za to, že je dodržena doplňkovost podle odstavce 1 tohoto článku. Pokud je použita specifická základní hodnota činnosti, musí být doplňkovost podle odst. 1 písm. a) a b) tohoto článku prokázána prostřednictvím zvláštních testů doplňkovosti v souladu s použitými metodami certifikace stanovenými v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 8.

Článek 6

Ukládání, monitorování a odpovědnost

1.  Provozovatel nebo skupina provozovatelů prokáže, že činnost ukládá uhlík trvale nebo že jejím cílem je dlouhodobé ukládání uhlíku.

▌

2.  Pro účely odstavce 1 musí provozovatel nebo skupina provozovatelů splňovat obě následující kritéria:

a)  podléhají pravidlům pro monitorování a zmírňování zjištěných rizik opětovného uvolnění během monitorovacího období;

b)  nesou odpovědnost za řešení opětovného uvolnění uhlíku zachyceného a uloženého činností, k němuž dojde během monitorovacího období, a to prostřednictvím vhodných mechanismů odpovědnosti stanovených v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 8.

3.   Pravidla pro monitorování podle odst. 2 písm. a) musí být:

a)   v případě trvalého pohlcování uhlíku v souladu s pravidly pro monitorování stanovenými v článcích 13 až 16 směrnice 2009/31/ES;

b)   v případě uhlíku trvale chemicky vázaného v produktech v souladu s pravidly pro trvale chemicky vázané látky přijatými podle čl. 12 odst. 3b směrnice 2003/87/ES;

c)   v případě uhlíkového hospodaření s půdou a ukládání uhlíku v produktech s dlouhou životností v souladu s pravidly stanovenými v metodikách certifikace stanovených v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 8.

4.   Mechanismy odpovědnosti podle odst. 2 písm. b) musí být:

a)   v případě trvalého pohlcování uhlíku v souladu s povinnostmi stanovenými v článcích 17 a 18 směrnice 2009/31/ES;

b)   v případě uhlíku trvale chemicky vázaného v produktech v souladu s pravidly pro trvale chemicky vázaný uhlík přijatými podle čl. 12 odst. 3b směrnice 2003/87/ES;

c)   v případě ukládání uhlíku v produktech s dlouhou životností a uhlíkového hospodaření s půdou stanoveny a řádně odůvodněny v příslušné metodice certifikace a mohou zahrnovat předběžné pojištění nebo kolektivní rezervy.

▌

5.  Uhlík pohlcený a následně uložený v rámci činnosti pohlcování uhlíku se považuje za uvolněný do atmosféry na konci monitorovacího období, ledaže je toto monitorovací období prodlouženo prostřednictvím nové certifikace činnosti nebo je uhlík uložen trvale v souladu s odst. 3 písm. a) a b) a odst. 4 písm. a) a b).

6.   Činnosti snižování emisí z půdy podléhají vhodným pravidlům monitorování a mechanismům odpovědnosti stanoveným v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 8.

Článek 7

Udržitelnost

1.  Činnost nesmí významně poškozovat a může vytvářet vedlejší přínosy pro jeden nebo více z následujících cílů udržitelnosti:

a)  zmírňování změny klimatu nad rámec přínosu čistých pohlcení uhlíku a přínosu čistého snížení emisí z půdy podle čl. 4 odst. 1 a 2;

▌

b)  přizpůsobování se změně klimatu;

c)  udržitelné využívání a ochrana vodních a mořských zdrojů;

d)  přechod na oběhové hospodářství, včetně účinného používání udržitelně získávaných materiálů biologického původu;

e)  prevence a omezování znečištění;

f)  ochrana a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémů, včetně zdraví půdy, jakož i zabránění její degradaci.

Činnost uhlíkového hospodaření s půdou musí vytvářet vedlejší přínosy alespoň pro cíl udržitelnosti uvedený v písm. f) prvního pododstavce.

▌

2.  Pro účely odstavce 1 tohoto článku musí činnost splňovat minimální požadavky na udržitelnost stanovené v metodikách certifikace ▌ uvedených v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 8. Minimální požadavky na udržitelnost musí zohledňovat dopady jak v rámci Unie, tak mimo ni a místní podmínky. Minimální požadavky na udržitelnost musí být podle potřeby v souladu s technickými screeningovými kritérii pro zásadu „významně nepoškozovat“. Minimální požadavky na udržitelnost musí podporovat udržitelnost surovin z lesní a zemědělské biomasy v souladu s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy stanovenými v článku 29 směrnice (EU) 2018/2001.

3.  Pokud provozovatel nebo skupina provozovatelů vykazují vedlejší přínosy, které přispívají k cílům udržitelnosti uvedeným v odstavci 1 tohoto článku nad rámec minimálních požadavků na udržitelnost uvedených v odstavci 2 tohoto článku, dodržují metodiky certifikace stanovené v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 8. Metodiky certifikace zahrnují prvky, které v co nejvyšší míře motivují k vytváření vedlejších přínosů nad rámec minimálních požadavků na udržitelnost, zejména ve vztahu k cíli uvedenému v odst. 1 písm. f) tohoto článku.

▌

Článek 8

Metodiky certifikace

1.  Provozovatel nebo skupina provozovatelů použijí příslušnou metodiku certifikace, aby splnili kritéria stanovená v článcích 4 až 7.

2.  Komise přijme v souladu s článkem 16 akty v přenesené pravomoci za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením metodik certifikace uvedených v odstavci 1 tohoto článku. V těchto metodikách certifikace se pro každou činnost upřesní prvky stanovené v příloze I. Komise upřednostní vývoj metodik certifikace pro ty činnosti, které jsou nejvyspělejší, mají potenciál přinést největší vedlejší přínosy, nebo pokud již byly přijaty právní předpisy Unie relevantní pro vypracování těchto metodik. V případě činností uhlíkového hospodaření s půdou Komise v rámci tohoto upřednostňování dále zohlední, zda tyto činnosti přispívají k udržitelnému hospodaření se zemědělskou půdou, lesy a mořským prostředím. V případě ukládání uhlíku do produktů Komise upřednostní metodiky týkající se stavebních výrobků na bázi dřeva a biologických stavebních výrobků.

3.   Akty v přenesené pravomoci přijaté podle odstavce 2 rozlišují mezi činnostmi souvisejícími s trvalým pohlcováním uhlíku, uhlíkovým hospodařením s půdou a ukládáním uhlíku do produktů a dále rozlišují činnosti na základě jejich vlastností. Metodiky certifikace musí:

a)   zajistit spolehlivost a transparentnost pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy;

b)   prosazovat ochranu a obnovu biologické rozmanitosti a ekosystémů;

c)   přispívat k zajištění potravinového zabezpečení Unie a zabránění spekulacím s půdou;

d)   udržitelným způsobem zohledňovat konkurenceschopnost zemědělců a lesníků v Unii, zejména v zájmu malých hospodářských subjektů;

e)   prosazovat udržitelnost biomasy v souladu s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy stanovenými v článku 29 směrnice (EU) 2018/2001;

f)   zajišťovat jednotné uplatňování zásady kaskádového využívání biomasy podle vnitrostátních orgánů v souladu s čl. 3 odst. 3 směrnice (EU) 2023/2413;

g)   zajišťovat, aby se předešlo neudržitelné poptávce po surovinách biomasy;

h)   minimalizovat administrativní a finanční zátěž provozovatelů, zejména malých provozovatelů, udržovat proces certifikace co nejjednodušší a uživatelsky snadný;

i)   zajišťovat, aby případy opětovného uvolnění uhlíku byly řešeny prostřednictvím vhodných mechanismů odpovědnosti, jako jsou kolektivní rezervy nebo mechanismy předběžného pojištění a v krajním případě přímé zrušení jednotek.

▌

4.  Při přijímání aktů v přenesené pravomoci podle odstavce 2 Komise zohlední: ▌

▌

a)   příslušné unijní a vnitrostátní právní předpisy;

b)   příslušné unijní, vnitrostátní a mezinárodní metodiky certifikace a normy; a rovněž

c)   nejlepší dostupné vědecké důkazy.

▌

Kapitola 3

CERTIFIKACE

Článek 9

Certifikace souladu

1.  Chce-li provozovatel nebo skupina provozovatelů požádat o certifikaci souladu s tímto nařízením, podá žádost režimu certifikace. Po přijetí této žádosti předloží provozovatel nebo ▌ skupina provozovatelů certifikačnímu orgánu plán činnosti, včetně důkazů o souladu s články 4 až 7 tohoto nařízení, očekávaného přínosu čistého pohlcení uhlíku nebo přínosu čistého snížení emisí z půdy vytvořeného v rámci činnosti, a plán monitorování. Skupiny provozovatelů rovněž upřesní, jakým způsobem jsou poskytovány poradenské služby, a to zejména malým provozovatelům v oblasti uhlíkového hospodaření s půdou. Pokud jde o činnosti uhlíkového hospodaření s půdou, členské státy mohou zemědělcům poskytovat poradenství v rámci poradenských služeb uvedených v článku 15 nařízení (EU) 2021/2115. Za účelem podpory interoperability příslušných databází uhlíkového hospodaření s půdou mohou členské státy případně zahrnout do systému identifikace zemědělských pozemků stanoveného v článku 68 nařízení (EU) 2021/2116 klíčové informace uvedené v příloze I tohoto nařízení, včetně postupů řízení souvisejících s činností uhlíkového hospodaření s půdou, data zahájení a data ukončení činnosti, jedinečného čísla nebo kódu certifikátu, názvu certifikačního orgánu a názvu režimu certifikace.

2.  Režim certifikace jmenuje certifikační orgán, který provede certifikační audit, aby ověřil, že informace předložené podle odstavce 1 tohoto článku jsou věcně správné a spolehlivé, a potvrdil soulad ▌činnosti s články 4 až 7. Pokud na základě tohoto certifikačního auditu byl ověřen soulad informací předložených podle odstavce 1 tohoto článku, vydá certifikační orgán zprávu o certifikačním auditu ▌, která obsahuje shrnutí ▌, a certifikát souladu obsahující přinejmenším informace uvedené v příloze II.

Režim certifikace přezkoumá zprávu o certifikačním auditu a certifikát souladu a tuto zprávu o certifikačním auditu v plném rozsahu, nebo pokud je to nezbytné pro zachování důvěrnosti obchodně citlivých informací, v souhrnné podobě, a tento certifikát souladu zveřejní v certifikačním registru režimu certifikace, nebo do ... [Úř. věst.: čtyři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] v registru Unie uvedeném v článku 12.

3.  Certifikační orgán provádí pravidelné recertifikační audity, aby znovu potvrdil soulad ▌ činnosti s články 4 až 7 a ověřil přínos čistého pohlcení uhlíku nebo přínos čistého snížení emisí z půdy vytvořený v rámci činnosti. Recertifikační audity se provádějí nejméně jednou za pět let, nebo častěji, jak je uvedeno v použitelné metodice certifikace, v závislosti na charakteristikách příslušné činnosti. Na základě tohoto recertifikačního auditu vydá certifikační orgán zprávu o recertifikačním auditu ▌, která obsahuje shrnutí a aktualizovaný certifikát souladu. Režim certifikace přezkoumá zprávu o recertifikačním auditu a aktualizovaný certifikát souladu a ▌ tuto zprávu o recertifikačním auditu v plném rozsahu nebo, pokud je to nezbytné pro zachování důvěrnosti obchodně citlivých informací, v souhrnné podobě, a tento aktualizovaný certifikát souladu zveřejní v certifikačním registru režimu certifikace, nebo do... [Úř. věst.: čtyři roky od data vstupu tohoto nařízení v platnost] v registru Unie uvedeném v článku 12. Certifikační registr režimu certifikace, nebo do... [Úř. věst.: čtyři roky od data vstupu tohoto nařízení v platnost] registr Unie uvedený v článku 12 vydají jednotky na základě aktualizovaného certifikátu souladu vyplývajícího z recertifikačního auditu.

4.  Provozovatel nebo ▌ skupina provozovatelů poskytuje certifikačnímu orgánu při certifikačních a recertifikačních auditech podporu, a to zejména tím, že umožní přístup do prostor, kde se činnost provádí, a poskytne jakékoli údaje a požadovanou dokumentaci.

5.  Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví strukturu, formát a technické podrobnosti plánu činnosti a plánu monitorování podle odstavce 1 tohoto článku a zpráv o certifikačním a recertifikačním auditu podle odstavců 2 a 3 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 17.

Článek 10

Certifikační orgány

1.  Certifikační orgány jmenované režimy certifikace musí být akreditovány vnitrostátním akreditačním orgánem podle nařízení (ES) č. 765/2008 nebo uznané vnitrostátním příslušným orgánem za účelem pokrytí oblasti působnosti tohoto nařízení nebo konkrétní oblasti režimu certifikace.

2.  Certifikačními orgány jsou ▌:

a)  kompetentní k provádění certifikačních a recertifikačních auditů uvedených v článku 9;

b)  právně a finančně nezávislé na provozovatelích nebo na skupině provozovatelů a vykonávají činnosti požadované podle tohoto nařízení ve veřejném zájmu;

c)   vykonávají činnosti požadované podle tohoto nařízení ve veřejném zájmu.

3.  Pro účely odst. 2 písm. b) nesmí certifikační orgány ani jejich části:

a)  být provozovatelem nebo skupinou provozovatelů, vlastníkem provozovatele nebo skupiny provozovatelů nebo být jimi vlastněn;

b)  mít vztahy s provozovateli nebo se skupinou provozovatelů, kteří by mohli ovlivnit jejich nezávislost a nestrannost.

4.  Členské státy dohlížejí na činnost certifikačních orgánů. Certifikační orgány předloží na žádost příslušných vnitrostátních orgánů veškeré relevantní informace nezbytné pro dohled nad jejich činností, včetně data, času a místa konání auditů uvedených v článku 9. Pokud členské státy zjistí nesoulad, neprodleně o tom informují certifikační orgán a příslušný režim certifikace. Oznámení o nesouladu se zveřejní v certifikačním registru a případně v registru Unie uvedeném v článku 12.

Kapitola 4

REŽIMY CERTIFIKACE

Článek 11

Činnost režimů certifikace

1.  K prokázání souladu s tímto nařízením se provozovatel nebo skupina provozovatelů účastní režimu certifikace uznaného Komisí podle článku 13.

2.  Režimy certifikace fungují nezávisle na základě spolehlivých a transparentních pravidel a postupů, zejména pokud jde o vnitřní řízení a monitorování, vyřizování stížností a odvolání, konzultace se zúčastněnými stranami, transparentnost a zveřejňování informací, jmenování a školení certifikačních orgánů, řešení otázek nesouladu, vývoj a správu certifikačních registrů. Režimy certifikace zajistí transparentnost svých poplatků a snadný přístup provozovatelů k nim, a to i jejich zveřejněním na svých internetových stránkách. Pro účely vyřizování stížností a odvolání zavede režim certifikace snadno přístupné postupy pro podávání a vyřizování stížnosti a odvolání. Tyto postupy se zveřejní v certifikačním registru a do ... [Úř. věst.: čtyři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] v registru Unie uvedeném v článku 12.

3.  Režimy certifikace ověří, zda informace a údaje předložené provozovatelem nebo skupinou provozovatelů za účelem certifikace souladu podle článku 9 byly předmětem nezávislého auditu a zda byla certifikace souladu, včetně zpráv o recertifikačním auditu provedeny přesně, spolehlivě a hospodárně.

4.  Režimy certifikace zveřejní ve svých certifikačních registrech nebo do ... [Úř. věst.: čtyři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] v registru Unie uvedeném v článku 12 alespoň jednou ročně seznam jmenovaných certifikačních orgánů, přičemž u každého certifikačního orgánu uvedou, kterým vnitrostátním akreditačním subjektem byl tento certifikační orgán akreditován nebo kterým vnitrostátním příslušným orgánem byl uznán a který vnitrostátní příslušný orgán jej monitoruje.

5.  Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví strukturu, formát, technické podrobnosti a postup uvedený v odstavcích 2, 3 a 4 tohoto článku, které se použijí na všechny režimy certifikace uznané Komisí. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 17 ▌.

Článek 12

Celounijní registr pro trvalé pohlcování uhlíku, uhlíkové hospodaření s půdou a ukládání uhlíku do produktů

1.   Do ... [Úř. věst.: čtyři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] Komise zřídí a řádně vede celounijní registr pro trvalé pohlcování uhlíku, uhlíkové hospodaření s půdou a ukládání uhlíku do produktů s cílem zpřístupnit veřejnosti v přístupném formátu informace týkající se procesu certifikace obsahující přinejmenším informace stanovené v příloze III, s přihlédnutím ke zprávám uvedeným v čl. 30 odst. 5a směrnice 2003/87/ES a čl. 17 odst. 3 nařízení (EU) 2018/841 (dále jen „registr Unie“). Registr Unie používá automatizované systémy, včetně elektronických šablon, k bezpečnému zpřístupnění informací souvisejících s procesem certifikace, včetně certifikátů souladu a aktualizovaných certifikátů souladu, s cílem umožnit sledování množství certifikovaných jednotek a zabránit dvojímu započítávání. Registr Unie je financován z pevně stanovených ročních poplatků placených uživateli, které jsou úměrné používání registru a dostatečně přispívají k pokrytí ročních provozních nákladů na zřízení a správu registru Unie, jako jsou náklady na zaměstnance nebo nástroje IT. Zdroje z těchto poplatků představují vnější účelově vázané příjmy pro účely čl. 21 odst. 5 nařízení (EU, Euratom) 2018/1046. Tyto příjmy pokrývají zejména náklady na nástroje IT, služby, bezpečnost, jejich provoz a licenční systémy, jakož i náklady na zaměstnance pracující v oblasti správy registru Unie.

2.   Komise přijme jeden nebo více aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16, kterými doplní tento článek a stanoví nezbytné požadavky týkající se registru Unie, včetně pravidel pro zajištění dostatečného dohledu nad obchodováním s certifikovanými jednotkami, a faktory, které je třeba zohlednit při určování výše poplatků uvedených v odstavci 1 tohoto článku a jejich výběru. Během každého posledního čtvrtletí roku předcházejícího kalendářnímu roku použití přijme Komise jeden nebo více prováděcích aktů za účelem stanovení nebo revize jednotlivých částek poplatků podle odstavce 1 tohoto článku, které se použijí pro daný kalendářní rok.

3.  Do zřízení registru Unie režim certifikace zřídí a řádně vede veřejný certifikační registr, aby byly bezpečně zpřístupněny informace vyplývající z procesu certifikace, včetně certifikátů souladu a aktualizovaných certifikátů souladu, obsahujících přinejmenším informace uvedené v příloze III, s cílem umožnit sledování množství jednotek certifikovaných v souladu s článkem 9 (dále jen „certifikační registr“). Certifikační registr používá automatizované systémy, včetně elektronických šablon, a je interoperabilní s registry jiných uznaných systémů certifikace, aby se zabránilo dvojímu započítávání. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví strukturu, formát a technické podrobnosti certifikačních registrů a zaznamenávání, držení nebo používání certifikovaných jednotek podle odstavce 1 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 17.

4.   Certifikované jednotky jsou vydávány certifikačními registry nebo do ... [Úř. věst.: čtyři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] registrem Unie pouze po vytvoření přínosu čistého pohlcení uhlíku nebo přínosu čistého snížení emisí z půdy na základě platného certifikátu souladu vyplývajícího z recertifikačního auditu.

Žádná certifikovaná jednotka není vydána více než jednou a nesmí ji v kterémkoli okamžiku použít více než jedna právnická nebo fyzická osoba.

Jednotky trvalého pohlcování uhlíku, jednotky sekvestrace v rámci uhlíkového hospodaření s půdou, jednotky ukládání uhlíku do produktů a jednotky snižování emisí z půdy musí zůstat navzájem odlišné.

5.   Platnost jednotky sekvestrace v rámci uhlíkového hospodaření s půdou a jednotek ukládání uhlíku do produktů je ukončena na konci monitorovacího období příslušné činnosti a tyto jednotky jsou zrušeny v certifikačním registru nebo do ... [Úř. věst.: čtyři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] v registru Unie, pokud se dlouhodobé uložení pohlceného uhlíku prokáže prostřednictvím průběžného monitorování v souladu s pravidly stanovenými v příslušné metodice certifikace.

▌

Článek 13

Uznávání režimů certifikace

1.  K prokázání souladu s tímto nařízením mohou provozovatelé nebo skupiny provozovatelů použít pouze režim certifikace uznaný rozhodnutím Komise. Toto rozhodnutí je platné po dobu nejvýše pěti let a zveřejní se v registru Unie.

2.  Členský stát oznámí Komisi žádost o uznání veřejného režimu certifikace. Právní zástupce soukromého režimu certifikace oznámí Komisi žádost o uznání soukromého režimu certifikace.

3.  Komise může po vhodných konzultacích s režimem certifikace zrušit rozhodnutí o uznání režimu certifikace podle odstavce 1 tohoto článku, pokud režim certifikace neprovádí normy a pravidla stanovená v prováděcích aktech uvedených v čl. 11 odst. 5. Pokud členský stát nebo jiná zainteresovaná strana vznese řádně odůvodněné obavy, že režim certifikace nefunguje v souladu s normami a pravidly stanovenými v prováděcích aktech uvedených v čl. 11 odst. 5, které tvoří základ pro rozhodnutí podle odstavce 1 tohoto článku, Komise záležitost prošetří a přijme vhodná opatření, včetně zrušení příslušného rozhodnutí.

4.  Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví strukturu, formát a technické podrobnosti postupů oznamování a uznávání uvedených v odstavcích 1 a 2. ▌

Článek 14

Požadavky na podávání zpráv

1.  Každý režim certifikace uznaný Komisí předkládá Komisi výroční zprávu o své činnosti, včetně popisu všech případů podvodů a souvisejících nápravných opatření. Zpráva se předkládá za předchozí kalendářní rok, a to každoročně do 30. dubna. Požadavek na předložení zprávy se vztahuje pouze na režimy certifikace, které fungují alespoň dvanáct měsíců.

2.  Komise tyto zprávy zveřejní v plném rozsahu, nebo pokud je to nezbytné pro zachování důvěrnosti obchodně citlivých informací, v souhrnné podobě.

3.  Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví strukturu, formát a technické podrobnosti zpráv uvedených v odstavci 1 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 17.

▌

Kapitola 5

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 15

Změny příloh

1.  Komise je zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16 za účelem změny přílohy I s cílem přizpůsobit ji novým a nově vznikajícím druhům činností a vědeckému a technickému pokroku.

2.   Komise je zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 16 za účelem změny přílohy II s cílem přizpůsobit seznam minimálních informací obsažených v certifikátech podle článku 9 technickému pokroku.

Článek 16

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článcích 8, 12 a 15 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od ... [Úř. věst.: den vstupu tohoto nařízení v platnost].

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článcích 8, 12 a 15 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akty v přenesené pravomoci přijaté podle článků 8, 12 a 15 vstoupí v platnost, pouze pokud proti nim Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 17

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro změnu klimatu zřízený podle čl. 44 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2018/1999. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento článek, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 18

Přezkum

1.  Toto nařízení se přezkoumává ve všech ohledech s ohledem na:

a)  příslušný vývoj právních předpisů Unie, včetně jejich soudržnosti se směrnicí 2003/87/ES, směrnicí (EU) 2018/2001, nařízením (EU) 2018/841, nařízením (EU) 2018/842 a nařízením (EU) 2021/1119;

b)  příslušný vývoj v souvislosti s UNFCCC a Pařížskou dohodou, včetně pravidel a pokynů týkajících se provádění článku 6 uvedené dohody;

c)  technologický a vědecký pokrok, osvědčené postupy a vývoj trhu v oblasti pohlcování uhlíku;

d)  potenciál pro trvalé ukládání uhlíku ve třetích zemích, s výhradou mezinárodních dohod uvedených v kapitole III [chystaného nařízení, kterým se zřizuje rámec opatření pro posílení evropské výroby technologií pro nulové čisté emise (akt o průmyslu pro nulové čisté emise) PE-CONS 45/24], přičemž stanoví podmínky rovnocenné podmínkám stanoveným ve směrnici 2009/31/ES s cílem zajistit, aby geologické ukládání zachyceného CO2 bylo trvalé a z hlediska životního prostředí bezpečné;

e)  environmentální dopady zvýšeného využívání biomasy vyplývající z tohoto nařízení, včetně dopadů na degradaci půdy a obnovu ekosystémů;

f)  dopady na potravinové zabezpečení Unie a spekulace s půdou a náklady na proces certifikace.

2.  [Tři roky po [den vstupu tohoto nařízení v platnost] nebo do 31. prosince 2028, podle toho, co nastane dříve], a následně do šesti měsíců po výsledku každého globálního hodnocení dohodnutého podle článku 14 Pařížské dohody, předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění tohoto nařízení.

▌

3.   Do 31. července 2026 Komise přezkoumá uplatňování tohoto nařízení na snížení emisí z kategorie zdrojů IPCC zemědělství, podkategorie 4a enterická fermentace a 4b hospodaření se statkovými hnojivy, jak je stanoveno podle nařízení (EU) 2018/1999 a prováděcích aktů přijatých podle tohoto nařízení, s přihlédnutím k nákladům příležitosti, vývoji regulačního rámce, možným negativním dopadům vedoucím ke zvýšení emisí skleníkových plynů a cíli Unie v oblasti klimatu pro rok 2040, jak je navrženo v souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení (EU) 2021/1119, a předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu. Tato zpráva musí vycházet mimo jiné z pilotní metodiky certifikace pro činnosti, které snižují zemědělské emise z enterální fermentace a hospodaření se statkovými hnojivy. Komise případně předloží legislativní návrh připojený ke zprávě s cílem rozšířit oblast působnosti činností, na něž se vztahuje toto nařízení, na snížení emisí z kategorie zdrojů IPCC zemědělství, podkategorie 4a enterická fermentace a 4b hospodaření se statkovými hnojivy, jak je stanoveno v nařízení (EU) 2018/1999.

4.   Do 31. července 2026 Komise posoudí další požadavky potřebné k uvedení tohoto nařízení do souladu s článkem 6 Pařížské dohody a s osvědčenými postupy, včetně odpovídajících úprav, povolení hostitelských stran a metodik. V tomto posouzení se přezkoumá použití certifikovaných jednotek ke kompenzaci emisí vzniklých mimo vnitrostátně stanovený příspěvek Unie a cíle Unie v oblasti klimatu a případně se k němu připojí legislativní návrh.

Článek 19

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V …▌

Za Evropský parlament Za Radu

předsedkyně předseda nebo předsedkyně

Příloha I

Prvky metodik certifikace uvedených v článku 8

Při přijímání aktů v přenesené pravomoci podle článku 8 musí metodiky certifikace, při zohlednění specifik pro různé činnosti, obsahovat ▌tyto prvky:

a)  typ činnosti a popis dotčených postupů a procesů, včetně období činnosti a monitorovacího období;

▌

b)  pravidla pro identifikaci všech propadů pro pohlcování uhlíku a zdrojů emisí skleníkových plynů uvedených v čl. 4 odst. 1, 2 a 3;

c)  pravidla pro výpočet základní hodnoty uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. a) nebo v čl. 4 bodě 1) písm. a) a bodě 2) písm. a) a c) nebo v čl. 4 odst. 3 písm. a);

d)  pravidla pro výpočet celkového pohlceného uhlíku uvedeného v čl. 4 odst. 1 písm. b) nebo v čl. 4 bodě 1) písm. b) nebo v čl. 4 odst. 3 písm. b);

e)   pravidla pro výpočet emisí z půdy podle LULUCF uvedených v čl. 4 bodě 2) písm. b);

f)   pravidla pro výpočet emisí ze zemědělské půdy uvedených v čl. 4 bodě 2) písm. d);

g)  pravidla pro výpočet nárůstu emisí skleníkových plynů (SPnárůst) uvedeného v čl. 4 odst. 1 písm. c), v čl. 4 bodě 1) písm. c), v čl. 4 bodě 2) písm. g) a v čl. 4 odst. 3 písm. c);

h)   pravidla pro aktualizaci standardizovaných základních hodnot uvedených v čl. 4 odst. 7 a pro aktualizaci specifických základních hodnot činnosti uvedených v čl. 4 odst. 8;

i)  pravidla pro konzervativní zohlednění nejistot při kvantifikaci pohlcování uhlíku uvedených v čl. 4 odst. 10;

j)  pravidla pro provádění zvláštních testů doplňkovosti uvedených v čl. 5 odst. 2;

k)  pravidla pro monitorování a zmírňování rizika uvolnění uloženého uhlíku podle čl. 6 odst. 2 písm. a);

l)  pravidla týkající se vhodných mechanismů odpovědnosti podle čl. 6 odst. 2 písm. b) a čl. 6 odst. 3, včetně pravidel týkajících se rizika selhání příslušných mechanismů odpovědnosti;

m)   pravidla týkající se provádění požadavku podle čl. 6 odst. 4;

n)   pravidla týkající se monitorování snižování emisí z půdy podle čl. 6 odst. 6;

o)  pravidla týkající se minimálních požadavků na udržitelnost uvedených v čl. 7 odst. 2;

p)  pravidla pro monitorování a vykazování vedlejších přínosů podle čl. 7 odst. 3.

▌

Příloha II

Minimální informace obsažené v certifikátu podle článku 9

Certifikát souladu musí obsahovat minimálně tyto informace:

a)  název a typ činnosti ▌, včetně postupů a procesů, a jména a kontaktní údaje provozovatele nebo skupiny provozovatelů;

b)  místo činnosti ▌, včetně geograficky jednoznačné lokalizace hranic činnosti, při dodržení požadavků na mapování v měřítku 1:5000 pro daný členský stát;

▌

c)  období činnosti, včetně data zahájení a data ukončení;

d)  název režimu certifikace;

e)  název, adresa a logo certifikačního subjektu;

f)  ▌jedinečné ▌číslo nebo kód certifikátu souladu;

g)  místo, datum vydání a období platnosti certifikátu souladu;

h)  odkaz na platnou metodiku certifikace uvedenou v článku 8;

▌

i)  přínos trvalých čistých pohlcení uhlíku uvedený v čl. 4 odst. 1 nebo přínos dočasných čistých pohlcení uhlíku uvedený v čl. 4 bodě 1) nebo přínos čistého snížení emisí z půdy uvedený v čl. 4 bodě 2) nebo přínos dočasných čistých pohlcení uhlíku uvedený v čl. 4 odst. 3;

j)  pohlcení uhlíku v rámci základní hodnoty uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. a) nebo v čl. 4 bodě 1) písm. a) nebo v čl. 4 odst. 3 písm. a); nebo emise z půdy v rámci základní hodnoty uvedené v čl. 4 bodě 2 písm. a) a c);

k)  celkové pohlcení uhlíku uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. b) nebo v čl. 4 bodě 1) písm. b) nebo v čl. 4 odst. 3 písm. b); nebo celkové emise z půdy uvedené v čl. 4 bodě 2) písm. b) a d);

l)  nárůst přímých a nepřímých emisí skleníkových plynů (SPnárůst) uvedený v čl. 4 odst. 1 písm. c), v čl. 4 bodě 1) písm. c), v čl. 4 bodě 2) písm. g) a v čl. 4 odst. 3 písm. c);

m)  rozdělení podle plynů, zdrojů, propadů uhlíku a zásob s ohledem na informace uvedené v písmenech j), k) a l); ▌

n)  trvání monitorovacího období činnosti;

o)   množství použité biomasy a důkaz souladu s minimálními požadavky na udržitelnost uvedenými v čl. 7 odst. 2;

▌

p)  všechny vedlejší přínosy udržitelnosti uvedené v čl. 7 odst. 3;

q)   v případě uhlíkového hospodaření s půdou vedlejší přínosy uvedené v čl. 7 odst. 1 druhém pododstavci;

▌

r)  odkaz na jakoukoli jinou mezinárodní nebo vnitrostátní certifikaci, včetně jedinečného čísla nebo kódu certifikace;

s)   druhy mechanismu odpovědnosti, přispění činnosti k tomuto mechanismu a odpovědná právnická nebo fyzická osoba;

t)   množství a platnost certifikovaných jednotek;

u)   nejistoty zohledněné při kvantifikaci pohlcení uhlíku a snížení emisí z půdy podle čl. 4 odst. 10.

Příloha III

Minimální informace obsažené v registru Unie a v certifikačních registrech podle článku 12

Registr Unie a certifikační registry podle článku 12 obsahují ke každé činnosti a každé certifikované jednotce tyto minimální informace:

a)  název a typ činnosti, včetně jména a kontaktních údajů provozovatele nebo skupiny provozovatelů;

b)  místo činnosti, včetně geograficky jednoznačné lokalizace hranic činnosti, při dodržení požadavků na mapování v měřítku 1:5000 pro daný členský stát;

c)  doba trvání činnosti, včetně data zahájení a data ukončení;

d)  název režimu certifikace, včetně jeho rozhodnutí o uznání uvedeného v článku 13, jeho pravidel a postupů, seznamu jmenovaných certifikačních orgánů uvedeného v článku 11 a jeho výročních zpráv uvedených v článku 14;

e)  odkaz na platnou metodiku certifikace uvedenou v článku 8;

f)  očekávané roční čisté přínosy uvedené v článku 4;

g)  jakékoli vedlejší přínosy udržitelnosti uvedené v článku 7;

h)  stav certifikace, včetně certifikátů souladu a zpráv o certifikačním a recertifikačním auditu podle článku 9; množství certifikovaných jednotek a stav jejich certifikace (např. vydaná, vyřazená, s ukončenou platností, zrušená, přidělená k příslušné rezervě), účel konečného použití certifikovaných jednotek a používající subjekt.

___________________

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍMU USNESENÍ

Prohlášení Komise k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) .../...(23), kterým se zřizuje rámec Unie pro certifikaci trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového hospodaření s půdou a ukládání uhlíku do produktů

Komise má v úmyslu přijmout do jednoho roku od vstupu tohoto nařízení v platnost první akt v přenesené pravomoci a do šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost zveřejnit na svých internetových stránkách předběžný plánovací dokument o vývoji metodik certifikace, který bude každoročně aktualizován.

Kromě toho má Komise v úmyslu zorganizovat vhodné příležitosti k vyjádření připomínek k aktům v přenesené pravomoci, a to i prostřednictvím zpětné vazby od veřejnosti.

Komise splní své závazky a zajistí zapojení Parlamentu a Rady do procesu přípravy aktů v přenesené pravomoci, mimo jiné prostřednictvím systematického přístupu odborníků z Parlamentu a Rady na zasedání skupin odborníků Komise, jak je stanoveno v bodě 28 a v příloze interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2016.

(1) *DOSUD NEPROBĚHLA PRÁVNĚ JAZYKOVÁ REDAKCE TOHOTO TEXTU. (2) Úř. věst. C 184, 25.5.2023, s. 83. (3) Úř. věst. C 157, 3.5.2023, s. 58. (4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 10. dubna 2024. (5) ▌ Rozhodnutí Rady (EU) 2016/1841 ze dne 5. října 2016 o uzavření Pařížské dohody přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu jménem Evropské unie (Úř. věst. L 282, 19.10.2016, s. 1). (6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 ze dne 30. června 2021, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (ES) č. 401/2009 a (EU) 2018/1999 („evropský právní rámec pro klima“) (Úř. věst. L 243, 9.7.2021, s. 1). (7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 ze dne 30. května 2018 o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 a rozhodnutí č. 529/2013/EU (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 1). (8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/695 ze dne 28. dubna 2021, kterým se zavádí rámcový program pro výzkum a inovace Horizont Evropa a stanoví pravidla pro účast a šíření výsledků a zrušují nařízení (EU) č. 1290/2013 a (EU) č. 1291/2013 (Úř. věst. L 170, 12.5.2021, s. 1). (9) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32). (10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82). (11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 ze dne 2. prosince 2021, kterým se stanoví pravidla podpory pro strategické plány, jež mají být vypracovány členskými státy v rámci společné zemědělské politiky (strategické plány SZP) a financovány Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV), a kterým se zrušují nařízení (EU) č. 1305/2013 a (EU) č. 1307/2013 (Úř. věst. L 435, 6.12.2021, s. 1). (12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES, 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114). (13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2413 ze dne 18. října 2023, kterou se mění směrnice (EU) 2018/2001, nařízení (EU) 2018/1999 a směrnice 98/70/ES, pokud jde o podporu energie z obnovitelných zdrojů, a zrušuje směrnice Rady (EU) 2015/652 (Úř. věst. L, 2023/2413, 31.10.2023). (14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2116 ze dne 2. prosince 2021 o financování, řízení a monitorování společné zemědělské politiky a zrušení nařízení (EU) č. 1306/2013 (Úř. věst. L 435, 6.12.2021, s. 187). (15) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30). (16) ▌ Rozhodnutí Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 o uzavření Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí jménem Evropského společenství (Úř. věst. L 124, 17.5.2005, s. 1). (17) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014, (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1). (18) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1. (19) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13). (20) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatřeních v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1). (21) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 ze dne 30. května 2018 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 26). (22) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2464 ze dne 14. prosince 2022, kterou se mění nařízení (EU) č. 537/2014, směrnice 2004/109/ES, směrnice 2006/43/ES a směrnice 2013/34/EU, pokud jde o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (Úř. věst. L 322, 16.12.2022, s. 15). (23) + Úř. věst.: vložte prosím odkaz na dokument 2022/0394(COD)) a do poznámky pod čarou údaje o vyhlášení.