Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 6. února 2024 o žádosti, aby byl Ioannis Lagos zbaven imunity (2023/2092(IMM))

P9_TA(2024)0054 A9-0027/2024

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost náměstka státního zástupce při soudu prvního stupně v Aténách, aby byl Ioannis Lagos zbaven imunity, která byla Parlamentu předložena dopisem ze dne 31. května 2023, který mu zaslal náměstek státního zástupce při řeckém Nejvyšším soudu v souvislosti s možnou obžalobou z trestného činu (Re. ABM: RB 2022/13-EG: 104-23/3), a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 14. června 2023,

–  poté, co Ioannis Lagos dostal příležitost vyjádřit se v souladu s čl. 9 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na článek 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011, 17. ledna 2013 a 19. prosince 2019(1),

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A9‑0027/2024),

A.  vzhledem k tomu, že náměstek státního zástupce při soudu prvního stupně v Aténách podal žádost o zbavení Ioannise Lagose poslanecké imunity s cílem zahájit proti němu trestní řízení na základě prohlášení, které učinil na internetu;

B.  vzhledem k tomu, že dne 1. března 2022 zveřejnil Ioannis Lagos na internetových stránkách své politické strany zprávu, která údajně naplňuje podstatu trestného činu veřejného podněcování k násilí nebo nenávisti vůči skupině osob identifikovaných na základě národnostního původu, náboženství nebo sexuální orientace podle článku 1 řeckého zákona č. 927/1979 ve znění řeckých zákonů č. 4285/2014 a č. 4491/2017;

C.  vzhledem k tomu, že dne 2. března 2022 oznámilo Řecké středisko pro monitorování Helsinských dohod soudu prvního stupně v Aténách – pro informaci a pro účely přijetí nezbytných opatření – zprávu, kterou zveřejnil Ioannis Lagos o den dříve;

D.  vzhledem k tomu, že dne 1. března 2022 se Ioannis Lagos zúčastnil plenárního hlasování Evropského parlamentu o návrhu usnesení o agresi Ruska vůči Ukrajině a že téhož dne, po hlasování, zveřejnil na internetových stránkách své politické strany prohlášení nazvané „Nenechám se zkorumpovat a nezradím své zásady a přesvědčení“, v němž vysvětlil důvody, které vedly k jeho hlasování;

E.  vzhledem k tomu, že zveřejněním tohoto prohlášení se Ioannis Lagos údajně dopustil veřejného podněcování k násilí nebo nenávisti vůči skupině osob identifikovaných na základě národnostního původu, náboženství nebo sexuální orientace podle článku 1 řeckého zákona č. 927/1979 ve znění řeckých zákonů č. 4285/2014 a č. 4491/2017;

F.  vzhledem k tomu, že poslanecká imunita není osobní výsadou poslanců, nýbrž zárukou nezávislosti Parlamentu jako celku a jeho poslanců;

G.  vzhledem k tomu, že na jedné straně Evropský parlament nelze považovat za soud a že na straně druhé poslanec nemůže být v rámci řízení o zbavení imunity považován za „obžalovaného“;

H.  vzhledem k tomu, že článek 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie stanoví, že „členové Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce“;

I.  vzhledem k tomu, že prohlášení učiněné poslancem mimo Evropský parlament může představovat názor vyjádřený při výkonu jeho funkce ve smyslu článku 8 protokolu, pokud obsahuje subjektivní hodnocení, které má přímou a zjevnou souvislost s výkonem funkce tohoto poslance v Evropském parlamentu; vzhledem k tomu, že pro určení toho, zda tomu tak je, jsou proto rozhodující povaha a obsah prohlášení, a nikoli místo, kde bylo prohlášení učiněno;

J.  vzhledem k tomu, že politická diskuze, které se poslanci Evropského parlamentu účastní v rámci výkonu svého mandátu, v současné době probíhá stále častěji mimo prostory Parlamentu, a to i na internetu;

K.  vzhledem k tomu, že v této souvislosti učinil Ioannis Lagos své veřejné prohlášení zjevně v rámci své funkce poslance Evropského parlamentu, a vzhledem k tomu, že lze mít za to, že existuje přímá a zřejmá souvislost mezi tímto prohlášením a poslaneckým mandátem Ioannise Lagose;

1.  rozhodl, že se Ioannis Lagos nezbavuje imunity;

2.  pověřuje svoji předsedkyni, aby ihned předala toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušnému orgánu Řecké republiky a Ioannisi Lagosovi.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C 200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C 163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23; rozsudek Soudního dvora ze dne 19. prosince 2019, Junqueras Vies, C-502/19, ECLI:EU:C:2019:1115.

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 6. února 2024 o žádosti, aby byl Georgios Kyrtsos zbaven imunity (2023/2185(IMM))

P9_TA(2024)0055 A9-0028/2024

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, aby byl Georgios Kyrtsos zbaven imunity, kterou v souvislosti s trestním řízením navrhl státní zástupce při soudu prvního stupně v Aténách a kterou následně předložil náměstek státního zástupce řeckého Nejvyššího soudu dopisem ze dne 27. června 2023, přičemž byla oznámena na plenárním zasedání dne 10. července 2023,

–  s ohledem na to, že Georgios Kyrtsos byl vyslechnut v souladu s čl. 9. odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011, 17. ledna 2013 a 19. prosince 2019(1),

–  s ohledem na článek 62 Ústavy Řecké republiky,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A9‑0028/2024),

A.  vzhledem k tomu, že státní zástupce při soudu prvního stupně v Aténách požádal, aby byl Georgios Kyrtsos, poslanec Evropského parlamentu zvolený za Řecko, zbaven imunity v souvislosti s trestním řízením, které má být proti němu zahájeno z důvodu neuhrazení určité částky, kterou dluží řeckému státu;

B.  vzhledem k tomu, že Georgios Kyrtsos je jakožto zástupce výkonného ředitele společnosti KMP Ekdotiki Anonimi Etaireia [KMP Publishing plc] obviněn z neuhrazení určité částky řeckému státu;

C.  vzhledem k tomu, že čin, kterého se měl Georgios Kyrtsos údajně dopustit, naplňuje podstatu trestného činu nesplacení dluhů vůči státu podle čl. 25 odst. 1 písm. b) řeckého zákona č. 1882/90 nahrazeného čl. 23 odst. 1 řeckého zákona č. 2523/97, ve znění čl. 18 odst. 2 a čl. 28 odst. 2 až 4 řeckého zákona č. 2948/01, doplněného článkem 34 řeckého zákona č. 3016/02, čl. 34 odst. 1 řeckého zákona č. 3220/04 a čl. 3 odst. 1 řeckého zákona č. 3943/11, nahrazeného článkem 20 řeckého zákona č. 4321/15 ve znění čl. 71 odst. 2 řeckého zákona č. 4174/13, který byl doplněn o článek 8 řeckého zákona č. 4337/15 a článek 469 řeckého zákona č. 4619/19;

D.  vzhledem k tomu, že smyslem poslanecké imunity je chránit Parlament a jeho poslance před soudními řízeními týkajícími se činnosti vykonávané v rámci parlamentního mandátu, s nímž je neoddělitelně spjata; vzhledem k tomu, že údajný trestný čin zjevně nemá přímou souvislost s činností Georgiose Kyrtsose jako poslance Evropského parlamentu, ale týká se jeho funkce ředitele v jeho vydavatelství;

E.  vzhledem k tomu, že údajný trestný čin nepředstavuje názor nebo hlasování při výkonu funkce Georgiose Kyrtsose jakožto poslance Evropského parlamentu ve smyslu článku 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie;

F.  vzhledem k tomu, že článek 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie stanoví, že členové Evropského parlamentu požívají na území vlastního státu imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu a na území všech ostatních členských států nemohou být zadrženi ani soudně stíháni; vzhledem k tomu, že imunity se nelze dovolávat v případě přistižení při činu a že Evropský parlament je oprávněn svého člena imunity zbavit;

G.  vzhledem k tomu, že článek 62 Ústavy Řecké republiky stanoví, že během svého mandátu nemohou být poslanci trestně stíháni, zatčeni, uvězněni ani jinak zbaveni osobní svobody, pokud k tomu nedá předem souhlas parlament;

H.  vzhledem k tomu, že v této věci Parlament nenalezl důkazy o existenci fumus persecutionis, tedy skutečností nasvědčujících tomu, že soudní řízení bylo zahájeno s úmyslem poškodit politickou činnost dané osoby coby poslance Evropského parlamentu;

I.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí o zbavení imunity přísluší v daném případě pouze Parlamentu; vzhledem k tomu, že Parlament může při rozhodování, zda jej zbaví imunity, přiměřeně zohlednit postoj poslance(2); vzhledem k tomu, že Georgios Kyrtsos při svém slyšení prohlásil, že nemá námitky proti tomu, aby byl zbaven své poslanecké imunity;

J.  vzhledem k tomu, že na jedné straně Evropský parlament nelze považovat za soud a že na straně druhé poslanec nemůže být v rámci řízení o zbavení imunity považován za „obžalovaného“(3);

1.  rozhodl, že se Georgios Kyrtsos zbavuje imunity;

2.  pověřuje svou předsedkyni, aby ihned předala toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru příslušným orgánům Řecké republiky a Georgiosovi Kyrtsosovi.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C-200/07 et C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C-163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23; rozsudek Soudního dvora ze dne 19. prosince 2019, Junqueras Vies, C-502/19, ECLI:EU:C:2019:1115. (2) Rozsudek Tribunálu ze dne 15. října 2008, Mote/Parlament, T-345/05, ECLI:EU:T:2008:440, odstavec 28. (3) Rozsudek Tribunálu ze dne 30. dubna 2019, Briois/Parlament, T-214/18, ECLI:EU:T:2019:266.

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 6. února 2024 o žádosti, aby byla Eva Kailisová zbavena imunity (2023/2007(IMM))

P9_TA(2024)0056 A9-0029/2024

Evropský parlament,

–  s ohledem na žádost, aby byla Eva Kailisová zbavena imunity, kterou dne 15. prosince 2022 předložila evropská nejvyšší žalobkyně a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 19. ledna 2023,

–  poté, co Eva Kailisová dostala příležitost vyjádřit se v souladu s čl. 9 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na články 8 a 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce(1), a zejména čl. 29 odst. 2 tohoto nařízení,

–  s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011, 17. ledna 2013 a 19. prosince 2019(2),

–  s ohledem na článek 62 Ústavy Řecké republiky,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A9‑0029/2024),

Α.  vzhledem k tomu, že evropská nejvyšší žalobkyně požádala, aby byla Eva Kailisová zbavena imunity v rámci probíhajícího vyšetřování týkajícího se činů, které by mohly naplňovat podstatu závažného trestného činu podněcování k podvodu poškozujícímu finanční zájmy Evropské unie, který byl spáchán opakovaně a způsobil škodu vyčíslenou na více než 120 000 EUR a 150 000 EUR, za který lze uložit trest odnětí svobody v rozmezí od 5 do 15 let, jak stanoví čl. 46 odst. 1, čl. 52 odst. 2 a čl. 98 odst. 2 řeckého trestního zákoníku a čl. 4 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 2803/2000 ve spojení s čl. 2 odst. 1 a čl. 386 odst. 2 řeckého trestního zákoníku, čl. 24 odst. 2 a čl. 26 odst. 3 zákona č. 4689/2020;

Β.  vzhledem k tomu, že v návaznosti na zprávu úřadu OLAF, kterou Úřad evropského veřejného žalobce obdržel dne 1. července 2021, zahájil dne 8. září 2021 řecký evropský pověřený žalobce toto vyšetřování; vzhledem k tomu, že dne 12. listopadu 2021 požádala evropská pověřená žalobkyně, které byl případ svěřen, úřad OLAF o předání spisové dokumentace k tomuto případu; vzhledem k tomu, že poté, co dne 2. února 2022 dokončila přezkum spisu, požádala dne 7. února 2022 tato žalobkyně úřad OLAF o provedení doplňujícího vyšetřování a o překlad spisové dokumentace z angličtiny do řečtiny; vzhledem k tomu, že úřad OLAF předložil svou závěrečnou zprávu a podpůrnou dokumentaci dne 8. prosince 2022 a příslušné překlady dne 14. prosince 2022;

C.  vzhledem k tomu, že údajné nesrovnalosti, o nichž měla mít Eva Kailisová povědomí, se týkají mj.:

D.  vzhledem k tomu, že na jedné straně Evropský parlament nelze považovat za soud a že na straně druhé poslanec nemůže být v rámci řízení o zbavení imunity považován za „obžalovaného“(3);

E.  vzhledem k tomu, že údajný trestný čin se netýká názorů nebo hlasování Evy Kailisové při výkonu její funkce poslankyně Evropského parlamentu ve smyslu článku 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie;

F.  vzhledem k tomu, že podle článku 9 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie požívají poslanci Evropského parlamentu na území vlastního státu imunity přiznávané členům vnitrostátního parlamentu;

G.  vzhledem k tomu, že článek 62 Ústavy Řecké republiky mj. stanoví, že během svého mandátu nemohou být poslanci trestně stíháni, zatčeni, uvězněni ani jinak zbaveni osobní svobody, pokud k tomu nedá předem souhlas parlament;

H.  vzhledem k tomu, že smyslem poslanecké imunity je chránit Parlament a jeho poslance před soudními řízeními týkajícími se činnosti vykonávané v rámci parlamentního mandátu, s nímž je neoddělitelně spjata;

I.  vzhledem k tomu, že Parlament v tomto případě nenalezl žádný důkaz fumus persecutionis, tedy skutečností nasvědčujících tomu, že řízení mohlo být zahájeno s úmyslem poškodit politickou činnost poslankyně, a tedy činnost Evropského parlamentu;

1.  rozhodl, že se Eva Kailisová zbavuje imunity;

2.  pověřuje svou předsedkyni, aby ihned předala toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru Úřadu evropského veřejného žalobce a Evě Kailisové.

(1) Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1. (2) Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. října 2008, Marra/De Gregorio a Clemente, C 200/07 a C-201/07, ECLI:EU:C:2008:579; rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2010, Gollnisch/Parlament, T-42/06, ECLI:EU:T:2010:102; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. září 2011, Patriciello, C 163/10, ECLI: EU:C:2011:543; rozsudek Tribunálu ze dne 17. ledna 2013, Gollnisch/Parlament, T-346/11 a T-347/11, ECLI:EU:T:2013:23. (3) Rozsudek Tribunálu ze dne 30. dubna 2019, Briois v. Evropský parlament, T-214/18, ECLI:EU:T:2019:266.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. února 2024 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o celounijním účinku některých zákazů řízení (COM(2023)0128 – C9-0036/2023 – 2023/0055(COD))

P9_TA(2024)0057 A9-0410/2023

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2023)0128),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 91 odst. 1 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C9-0036/2023),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. června 2023,(1)

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A9-0410/2023),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 6. února 2024 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/... o celounijním účinku některých zákazů řízení

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 91 odst. 1 písm. c) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Zvýšení bezpečnosti silničního provozu je prvořadým cílem dopravní politiky Unie. V rámci politiky EU v oblasti bezpečnosti silničního provozu na období 2021–2030(3) se Komise opětovně přihlásila k ambicióznímu cíli přiblížit se do roku 2050 nulovému počtu úmrtí a vážných zranění na silnicích Unie („vize nulových obětí na cestách“), jakož i ke střednědobému cíli snížit počet úmrtí a vážných zranění o 50 % do roku 2030.

(2)  V zájmu dosažení cíle spočívajícího ve zlepšení bezpečnosti silničního provozu vyzvali ministři dopravy členských států ve Vallettském prohlášení o bezpečnosti silničního provozu z 29. března 2017 k posílení právního rámce Unie pro bezpečnost silničního provozu, a to se zvláštním důrazem na nutnost spolupráce členských států v otázce zákazů řízení týkajících se zahraničních řidičů.

(3)  V důsledku volného pohybu osob a rostoucího mezinárodního silničního provozu často ukládají zákaz řízení jiné členské státy než stát, v němž má řidič obvyklé bydliště a který vydal řidičský průkaz.

(4)  Členský stát, který je jiný než ten, v němž má řidič obvyklé bydliště, může dosud v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a v důsledku protiprávního jednání, jehož se na jeho území dopustil držitel řidičského průkazu získaného v jiném členském státě, přijmout opatření, která povedou k neuznání platnosti řidičských průkazů vydaných jinými členskými státy, a tedy k omezení řidičského oprávnění dotyčné osoby. Rozsah těchto opatření je však omezen na území členského státu, kde k protiprávnímu jednání došlo, a jejich účinek je omezen na odmítnutí uznat platnost tohoto řidičského průkazu na uvedeném území. Pokud tedy členský stát, který řidičský průkaz vydal, nepodnikne žádné kroky, je tento řidičský průkaz nadále uznáván ve všech ostatních členských státech. Tento scénář však brání dosažení vyšší úrovně bezpečnosti silničního provozu v Unii. Řidiči, kterým byl uložen zákaz řízení v jiném členském státě než v tom, který vydal řidičský průkaz, by neměli uniknout účinkům tohoto opatření, pokud se nacházejí v jiném členském státě než ve státě deliktu.

(5)  V zájmu zajištění vysoké úrovně ochrany všech účastníků silničního provozu v Unii je nezbytné stanovit zvláštní pravidla pro celounijní uplatňování zákazů řízení uložených jiným členským státem, než je stát, který pachateli vydal řidičský průkaz, v důsledku závažných dopravních deliktů v oblasti bezpečnosti silničního provozu.

(6)  Pro Provádění této směrnice by však mělo být v souladu se zásadou subsidiarity a nemělo by být nutné harmonizovat vnitrostátní pravidla týkající se definice dopravních deliktů, jejich právní povahy a sankcí za ně. Zejména by měl být sledován celounijní účinek zákazu řízení, a to bez ohledu na to, zda jsou vnitrostátní opatření v členském státě deliktu kvalifikována jako správní nebo trestní. Při uplatňování celounijního zákazu řízení, v rámci stávajících právních omezení vycházejících z příslušných vnitrostátních pravidel, by členské státy měly usilovat o to, aby byla jejich rozhodnutí v nejvyšší možné míře sladěna. [pozm. návrh 1]

(7)  Touto směrnicí by neměla být dotčena pravidla o policejní a justiční spolupráci v trestních věcech a o vzájemném uznávání souvisejících soudních rozhodnutí. Rovněž by neměla být dotčena možnost justičních orgánů členských států vykonávat jimi vydaná rozhodnutí, zejména rozhodnutí trestní povahy.

(8)  Přesným cílem této směrnice je umožnit Unii sledovat cíl zlepšení bezpečnosti silničního provozu v celé Unii. Jak uvedl Soudní dvůr, opatření směřující ke zlepšení bezpečnosti silničního provozu spadají do dopravní politiky a lze je přijímat na základě čl. 91 odst. 1 písm. c) Smlouvy(4), neboť se na ně vztahuje pojem „opatření ke zlepšení bezpečnosti dopravy“ ve smyslu uvedeného ustanovení(5).

(9)  Zákaz řízení, který je důsledkem závažných dopravních deliktů v oblasti bezpečnosti silničního provozu, může spočívat v odnětí, omezení nebo pozastavení řidičského průkazu nebo řidičského oprávnění pachatele. Pokud byl delikt spáchán v členském státě, který vydal řidičský průkaz, může rovněž vést k jeho zrušení. Celounijních účinků zákazu řízení by proto mělo být dosaženo prostřednictvím uplatňování všech těchto opatření členským státem, který vydal řidičský průkaz.

(10)  Vzhledem k tomu, že řízení vozidla pod vlivem alkoholu (tj. řízení s hladinou alkoholu v krvi, která překračuje maximální hodnotu povolenou zákonem), překročení nejvyšší dovolené rychlosti (tj. překročení rychlostních limitů platných pro danou pozemní komunikaci nebo typ vozidla) a řízení vozidla pod vlivem drog a psychoaktivních látek představují hlavní příčiny dopravních nehod a úmrtí na silnicích v Unii, měla by být nejvyšší možná pozornost věnována případům týkajícím se těchto deliktů, které by proto měly být pro účely této směrnice považovány za „závažné dopravní delikty v oblasti bezpečnosti silničního provozu“. Kromě toho by za závažné delikty měly být vzhledem ke své závažnosti rovněž považovány dopravní delikty, které mají za následek smrt nebo těžkou újmu na zdraví oběti, nebo řízení bez platného řidičského průkazu. [pozm. návrh 2]

(11)  Zákaz řízení uložený členským státem osobě, která v něm nemá obvyklé bydliště ve smyslu článku 17 [NOVÉ SMĚRNICE O ŘIDIČSKÝCH PRŮKAZECH] a která je držitelem řidičského průkazu vydaného jiným členským státem, by měl mít účinek na celém území Unie za podobných podmínek, jaké již mají zákazy řízení uložené osobám, které jsou držiteli řidičských průkazů vydaných uvedeným členským státem. Rovněž s ohledem na zásadu procesní autonomie by členské státy měly mít možnost rozhodnout, jak tohoto výsledku nejlépe dosáhnout v souladu se svým vnitrostátním právem. Je však třeba vzít v úvahu skutečnost, že pokud členský stát uloží zákaz řízení osobě, která má v uvedeném členském státě obvyklé bydliště, ale je držitelem řidičského průkazu vydaného jiným členským státem, je prvně jmenovaný členský stát oprávněn tento řidičský průkaz vyměnit pro účely uplatnění zmíněného zákazu řízení v souladu s čl. 11 odst. 2 [NOVÉ SMĚRNICE O ŘIDIČSKÝCH PRŮKAZECH].

(12)  Členský stát, který uložil zákaz řízení (dále jen „členský stát deliktu“), by měl členskému státu, který dotyčné osobě vydal řidičský průkaz (dále jen „členský stát vydání“), oznámit každý zákaz řízení, který byl této osobě uložen na dobu jednoho měsíce nebo delší, s cílem zahájit postupy nezbytné k zajištění celounijního účinku zákazu řízení. Toto oznámení by mělo být předáno prostřednictvím standardního osvědčení nejpozději do deseti pracovních dnů ode dne přijetí rozhodnutí o uložení zákazu řízení tak, aby byla zajištěna bezproblémová, spolehlivá a účinná výměna informací mezi členskými státy. Předávání osvědčení a výměna dalších požadovaných informací ohledně uplatňování této směrnice mezi národními kontaktními místy členských států by měly probíhat prostřednictvím sítě řidičských průkazů EU („RESPER“). [pozm. návrh 3]

(13)  Standardní osvědčení by mělo obsahovat minimální soubor údajů umožňujících řádné provedení této směrnice, tj. orgán členského státu deliktu, který zákaz řízení uložil, spáchaný závažný dopravní deliktpopis spáchaného závažného dopravního deliktu v oblasti bezpečnosti silničního provozu, z něj vyplývající zákaz řízení, dotyčnou osobupodrobné informace o totožnosti dotčené osoby a postupy použité pro uložení zákazu řízení. Toto osvědčení by rovněž mělo být přeloženo do úředního jazyka členského státu vydání nebo do jakéhokoli jiného jazyka, který členský stát vydání akceptuje, s cílem zajistit rychlé zpracování adresátem. Zajištěním pouze těchto informací může standardní osvědčení zaručit účinnost, aniž by členské státy zavazovalo ke sdílení nepřiměřeného nebo nadměrného množství informací.[pozm. návrh 4]

(14)  Uložení zákazu řízení v důsledku protiprávního jednání přispívá k zajištění vysoké úrovně bezpečnosti silničního provozu v Unii. Na základě zásady vzájemného uznávání řidičských průkazů vydaných v členských státech jsou opatření týkající se odnětí, zrušení, pozastavení nebo omezení řidičského průkazu vydaná členským státem vydání automaticky uznávána všemi ostatními členskými státy. V souladu s tím by měl být členský stát vydání povinen zajistit, aby byly zákazy řízení přijaté jinými členskými státy uznány všemi členskými státy. Proto by po oznámení uloženého zákazu řízení, pokud se na něj nevztahuje nebo neuplatňuje důvod pro výjimku, měl členský stát vydání přijmout vhodná opatření k rozšíření účinku zákazu řízení na Unii.

(15)  Opatření přijaté členským státem vydání by se mělo lišit v závislosti na konkrétní povaze zákazu řízení. Vzhledem k tomu, že odnětí, pozastavení nebo omezení řidičského průkazu nebo řidičského oprávnění má nezbytně různé důsledky, jsou pro jejich uvedení v účinnost nutné odlišné postupy v souladu s pravomocemi příslušných členských států. Zejména pokud jde o odnětí, měla by mít dotyčná osoba možnost znovu získat řidičský průkaz nebo řidičské oprávnění v souladu s pravidly platnými pro podobné situace v členském státě vydání. Pokud jde o pozastavení nebo omezení, mělo by být zajištěno, aby celounijní účinek platil pouze pro dobu trvání těchto opatření, a to i v případě, že zákaz řízení stanoví další podmínky, protože hlavním cílem těchto opatření je dočasně nebo částečně zabránit dotyčné osobě v řízení, a nikoli určit, jak by měla tato osoba znovu získat své řidičské oprávnění v členském státě vydání.

(16)  Možnost členských států uplatňovat zákaz řízení na svém území by v zásadě neměla být touto směrnicí omezena. Členský stát deliktu by proto měl mít možnost v souladu se svými vnitrostátními předpisy a s účinky omezenými na své území nadále uplatňovat zákaz řízení a veškeré další podmínky, které jsou na jeho základě stanoveny, dokud je dotyčná osoba nesplní.

(17)  Je však rovněž důležité zohlednit skutečnost, že hodnocení splnění požadavků stanovených podle práva Unie pro získání řidičského průkazu je v pravomoci členského státu vydání. Uplatnění dalších podmínek v členském státě vydání by rovněž nemělo vést k duplikaci požadavků, které musí dotyčná osoba splnit, aby prokázala, že znovuzískání řidičského průkazu nebo řidičského oprávnění nebude představovat riziko pro bezpečnost silničního provozu v Unii. S ohledem na to by v případě, že členský stát vydání přijal opatření k zajištění celounijního účinku zákazu řízení a v návaznosti na to znovu posoudil, zda je vhodné, aby dotyčná osoba znovu získala řidičský průkaz nebo řidičské oprávnění, mělo být toto posouzení uznáno v celé Unii, a tedy i v členském státě deliktu.

(18)  Uplatnění opatření členským státem vydání by mělo sloužit k zajištění toho, aby zákaz řízení měl celounijní účinek, a nemělo by být nutné provádět nové posouzení skutečností, které vedly k zákazu řízení. Aby však bylo zaručeno, že celounijní účinek není v rozporu se zásadou proporcionality, základními právy nebo výjimkami uvedenými v právu členského státu vydání, je vhodné stanovit určité důvody, které členský stát vydání osvobozují od povinnosti přijímat opatření.

(19)  V zájmu bezpečnosti silničního provozu a zajištění právní jistoty pro dotyčnou osobu a pro členský stát deliktu by měl členský stát vydání v co nejkratší době zajistit celounijní účinek zákazu řízení nebo uplatnit důvod pro výjimku, v každém případě však nejpozději do 15 dnů poté, co byl o zákazu řízení informován. Tím by neměly být dotčeny situace, kdy dodržení uvedené lhůty brání výjimečné okolnosti. I v těchto výjimečných případech by však měl členský stát vydání jednat bez zbytečného odkladu a informovat členský stát deliktu o době a důvodu zpoždění.

(20)  Řádné provádění této směrnice předpokládá úzkou, rychlou a účinnou komunikaci mezi zúčastněnými příslušnými vnitrostátními orgány. Příslušné vnitrostátní orgány členských států by proto měly v případě potřeby provést vhodnými prostředky vzájemnou konzultaci. Kromě toho by si v konkrétních přesně vymezených případech měly členský stát vydání i členský stát deliktu neprodleně vzájemně poskytnout důležité informace týkající se uplatňování této směrnice. Toto by mělo platit pro přijímání, a to nejpozději do deseti pracovních dnů od rozhodnutí o přijetí opatření, která ukládají celounijní účinek zákazů řízení, pronebo rozhodnutí přijatápřijatého na základě důvodů pro výjimku, pro dokončení zákazů řízení a všechny okolnosti, které mají na původně uložený zákaz řízení vliv. [pozm. návrh 5]

(21)  Poté, co byl členský stát vydání o zákazu řízení vyrozuměn a přiznal mu celounijní účinek, měl by tento stát neprodleněnejpozději do sedmi pracovních dnů od tohoto vyrozumění informovat dotyčnou osobu, aby mohla uplatnit svá základní práva, jako je právo být vyslechnut a napadnout rozhodnutí u příslušných vnitrostátních soudů a tribunálů. [pozm. návrh 6]

(22)  Členské státy by měly zajistit, aby proti opatřením přijatým podle této směrnice existovaly odpovídající opravné prostředky, které jsou rovnocenné těm, jež jsou k dispozici v podobných vnitrostátních případech, a aby informace o těchto prostředcích byly poskytnuty, jakmile se tyto prostředky stanou použitelnými a včas na to, aby bylo zajištěno, že bude možné uplatnit je účinným způsobem. Je však třeba upřesnit, že zákaz řízení oznámený v souladu s čl. 4 odst. 1 lze napadnout pouze žalobou podanou v členském státě deliktu.

(23)  Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů je základním právem. Podle čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie(6) a čl. 16 odst. 1 Smlouvy má každý právo na ochranu osobních údajů, které se ho týkají. Na zpracování osobních údajů v souvislosti s touto směrnicí by se měly vztahovat příslušné právní předpisy Unie, konkrétně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(7) a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680(8), a to v souladu s jejich příslušnou působností.

(24)  Tato směrnice stanoví právní základ pro výměnu osobních údajů za účelem uplatnění zákazu řízení uloženého jiným členským státem, než je členský stát vydání. Tento právní základ je v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. c) a případně článkem 10 nařízení (EU) 2016/679 a článkem 8 směrnice (EU) 2016/680. Osobní údaje, které mají být vyměněny s členským státem vydání, by se měly omezit na to, co je nezbytné pro splnění povinností stanovených v této směrnici.

(25)  Aby byla zajištěna bezproblémová, spolehlivá a účinná výměna informací prostřednictvím sítě RESPER, měl by každý členský stát pro účely této směrnice určit národní kontaktní místo. Dále by členské státy měly zajistit, aby jejich příslušná národní kontaktní místa spolupracovala s příslušnými orgány zapojenými do vymáhání zákazu řízení, na který se vztahuje tato směrnice, zejména aby se zajistilo včasné sdílení všech potřebných informací. [pozm. návrh 7]

(26)  Členské státy by měly pravidelně shromažďovat komplexní statistiky o uplatňování této směrnice a každoročně je zasílat Komisi. Na základě těchto a dalších informací by Komise měla vyhodnotit dopad provádění této směrnice na bezpečnost silničního provozu a každých pět let předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o výsledcích tohoto hodnocení, případně spolu s legislativními návrhy na změnu této směrnice.

(26a)   Během příprav na přezkum této směrnice by Komise měla co nejvíce zohlednit skutečnost, že členské státy čelí různým zeměpisným a společenským výzvám, pokud jde o snahy o zlepšení bezpečnosti silničního provozu. Zatímco některé členské státy se úspěšně zaměřují na prosazování pravidel silničního provozu prostřednictvím tzv. systémů trestných bodů, jiné si vybírají odlišné metody, jako je okamžité ukládání přísnějších sankcí nebo větší úsilí v cílených kampaních zaměřených na prosazování a prevenci. Navíc je třeba rovněž zohlednit skutečnost, že samotné systémy trestných bodů se mohou v jednotlivých členských státech, které se rozhodnou je uplatňovat, výrazně lišit. Proto je třeba vyčlenit prostředky a zaměřit pozornost na další opatření, která mohou zvýšit bezpečnost silničního provozu, přičemž členské státy by zároveň měly mít možnost řešit různé výzvy, kterým čelí, takovým způsobem, který považují za nejúčinnější. [pozm. návrh 51]

(27)  Touto směrnicí by neměla být dotčena práva a povinnosti vyplývající z jiných platných právních předpisů Unie, zejména z rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV(9) a rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV(10), ani práva podezřelých a obviněných osob stanovená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU(11), směrnici 2012/13/EU(12), směrnici 2013/48/EU(13), směrnici (EU) 2016/343(14), směrnici (EU) 2016/800(15) a směrnici (EU) 2016/1919(16).

(28)  Členské státy by měly mít možnost uzavírat dvoustranné či mnohostranné dohody nebo ujednání s jinými členskými státy, a to s cílem doplnit a usnadnit systém zavedený touto směrnicí. Měly by tak však činit pouze v rozsahu, v jakém tyto dohody nebo ujednání umožňují prohloubit nebo rozšířit ustanovení této směrnice a pomáhají dále zjednodušit nebo usnadnit postupy pro udělování celounijního účinku zákazům řízení, a tedy v rozsahu, v jakém umožňují vyšší úroveň bezpečnosti silničního provozu.

(29)  Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci stanovit formát a obsah standardního osvědčení pro oznámení o zákazu řízení. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(17).

(30)  Jelikož cílů této směrnice, totiž zajištění celounijního účinku rozhodnutí o uložení zákazu řízení v důsledku závažných dopravních deliktů v oblasti bezpečnosti silničního provozu, a to za účelem zlepšení úrovně bezpečnosti silničního provozu v celé Unii, nelze uspokojivě dosáhnout na úrovni členských států, ale z důvodu rozsahu a účinků této směrnice jich lze lépe dosáhnout spíše na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii(18). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(31)  Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725(19) a dne [DD/MM/RRRR] vydal své stanovisko,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Cíl a předmět

Cílem této směrnice je zajistit vysokou úroveň ochrany všech účastníků silničního provozu v Unii. Za tímto účelem stanoví pravidla upravující celounijní účinek zákazů řízení za závažné dopravní delikty v oblasti bezpečnosti silničního provozu spáchané v jiném členském státě, než je stát, který vydal řidičský průkaz dotyčné osoby.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)  „zákazem řízení“ jakékoli rozhodnutí související se spácháním závažného dopravního deliktu v oblasti bezpečnosti silničního provozu, které vede k odnětí, omezení nebo pozastavení řidičského průkazu nebo řidičského oprávnění řidiči vozidla s vlastním pohonem a proti kterému již nelze podat opravný prostředek, bez ohledu na to, zda se jedná o primární, sekundární nebo doplňkový trest nebo bezpečnostní opatření, a bez ohledu na to, zda je kvalifikováno jako správní nebo trestní opatření;

2)  „odnětím“ odebrání řidičského průkazu nebo řidičského oprávnění nebo zrušení jejich uznávání;

3)  „pozastavením“ dočasné omezení platnosti řidičského průkazu nebo řidičského oprávnění nebo jejich uznávání, a to na pevně stanovenou dobu nebo kombinací pevně stanovené doby a splnění dalších podmínek; [pozm. návrh 9 - does not affect the CS version].

4)  „omezením“ částečné omezení platnosti řidičského průkazu nebo řidičského oprávnění nebo jejich uznávání, a to buď na pevně stanovenou dobu, nebo s výhradou splnění dalších podmínek, nebo na základě kombinace obojího;

5)  „dalšími podmínkami“ jiné podmínky než uplynutí pevně stanovené doby, které musí osoba, jíž se zákaz řízení týká, splnit, aby znovu získala své řidičské oprávnění nebo řidičský průkaz;

6)  „členským státem deliktu“ členský stát, na jehož území byl spáchán dopravní delikt, který vedl k zákazu řízení, a ve kterém byl vydán zákaz řízení vydán; [pozm. návrh 10]

7)  „členským státem vydání“ členský stát, který dotyčné osobě vydal řidičský průkaz a kterému je v souladu s ustanoveními této směrnice zákaz řízení předán;

8)  „vozidlem s vlastním pohonem“ vozidlo s vlastním pohonem podle definice v čl. 2 bodě 4 [NOVÉ SMĚRNICE O ŘIDIČSKÝCH PRŮKAZECH];

9)  „řidičským průkazem“ řidičský průkaz podle definice v čl. 2 bodě 1 [NOVÉ SMĚRNICE O ŘIDIČSKÝCH PRŮKAZECH];

10)  „dotyčnouzodpovědnou osobou“ fyzická osoba, které byl uložen zákaz řízení; [pozm. návrh 11]

11)  „závažným dopravním deliktem v oblasti bezpečnosti silničního provozu“:

a)  řízení vozidla pod vlivem alkoholu podle definice v čl. 3 písm. g) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/413(20);

b)  překročení nejvyšší dovolené rychlosti podle definice v čl. 3 písm. d) směrnice (EU) 2015/413;

c)  řízení vozidla pod vlivem drog podle definice v čl. 3 písm. h) směrnice (EU) 2015/413;

d)  jednání, které je v rozporu s pravidly silničního provozu a které způsobilo smrt nebo těžkou újmu na zdraví;

da)   řízení bez platného řidičského průkazu, jak je uvedeno ve směrnici 2006/126/ES; [pozm. návrh 12]

12)  „obvyklým bydlištěm“ obvyklé bydliště podle článku 17 [NOVÉ SMĚRNICE O ŘIDIČSKÝCH PRŮKAZECH].

Článek 3

Celounijní účinek zákazů řízení

Členské státy zajistí, aby zákaz řízení vydaný členským státem osobě, která má nebo nemá obvyklé bydliště v tomto členském státě nebo v členském státě jiném a která je buď držitelem řidičského průkazu vydaného jiným členským státem, nebo není držitelem řidičského průkazu, měl v souladu s touto směrnicí účinky na celém území Unie. [pozm. návrh 13]

Článek 4

Povinnost oznámit zákaz řízení

1.  Členský stát deliktu oznámí členskému státu vydání každý zákaznejpozději do deseti pracovních dnů od přijetí rozhodnutí o vydání zákazu řízení uloženýuloženého na dobu jednoho měsíce či delší osobě, která nemá obvyklé bydliště v členském státě deliktu a která je držitelem řidičského průkazu vydaného členským státem vydání. Členský stát deliktu rovněž informuje dotčenou osobu, nemá-li obvyklé bydliště v členském státu vydání. [pozm. návrh 14]

2.  Oznámení uvedené v odstavci 1 se provádí prostřednictvím standardního osvědčení podle článku 5 a postupem podle odstavce 3.

3.  Národní kontaktní místo členského státu deliktu vyplní, podepíše a přímo předá osvědčení národnímu kontaktnímu místu členského státu vydání, které jej předá orgánu příslušnému k zajištění celounijního účinku zákazu řízení. Národní kontaktní místo členského státu deliktu předá národnímu kontaktnímu místu členského státu vydání rovněž řidičský průkaz dotyčné osoby v případě, že, pokud byl zabaven, a originál rozhodnutí o uložení zákazu řízení nebo jeho ověřenou kopii. Členský stát deliktu není povinen vyhotovit překlad originálu rozhodnutí ani jeho ověřené kopie. [pozm. návrh 15]

Článek 5

Standardní osvědčení a způsoby předávání

1.  Do dne ... [datum provedení stanovené v článku 19] Komise prostřednictvím prováděcího aktu stanoví formát a obsah standardního osvědčení pro oznámení o zákazu řízení. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 17 odst. 2.

2.  Osvědčení musí obsahovat tyto informace:

a)  informace o orgánu, který uložil zákaz řízení v členském státě deliktu;

b)  popis závažného dopravního deliktu v oblasti bezpečnosti silničního provozu a skutečností a příčin vedoucích k uložení zákazu řízení; [pozm. návrh 16]

c)  jméno a adresu dotyčné osoby a číslo jejího řidičského průkazu a v případě potřeby i vnitrostátních dokladů totožnosti, přičemž ostatní osobní údaje spojené s vnitrostátními doklady totožnosti dotyčné osoby, jsou-li k dispozici zůstanou důvěrné; [pozm. návrh 17]

d)  platné právní předpisy členského státu deliktu;

e)  použité postupy a přesný rozsah a obsah zákazu řízení, včetně případného data, kdy pozastavení nebo omezení pozbude účinku, a případné další podmínky stanovené členskými státy deliktu;

f)  dobu (vyjádřenou ve dnech) zákazu řízení uloženého členským státem deliktu, která již případně byla v tomto členském státě vykonána.

fa)   právo odvolat se proti rozhodnutí k soudu podle vnitrostátních právních předpisů členského státu deliktu. [pozm. návrh 18]

3.  Členský stát deliktu poskytne členskému státu vydání překlad osvědčení do úředního jazyka členského státu vydání nebo do jiného jazyka, který členský stát vydání akceptuje v souladu s odstavcem 4.

4.  Každý členský stát může v prohlášení oznámeném Komisi kdykoli uvést, že bude akceptovat překlady osvědčení do jednoho nebo více úředních jazyků Unie odlišných od úředního jazyka či jazyků tohoto členského státu. Toto prohlášení může být kdykoli vzato zpět. Komise zpřístupní prohlášení a jejich případná zpětvzetí všem členským státům.

5.  Národní kontaktní místo členského státu deliktu předá osvědčení národnímu kontaktnímu místu členského státu vydání prostřednictvím sítě řidičských průkazů EU uvedené v čl. 19 odst. 1 [NOVÉ SMĚRNICE O ŘIDIČSKÝCH PRŮKAZECH] (dále jen „RESPER“).

5a.   Národní kontaktní místa členského státu deliktu a členského státu vydání rovněž využívají síť RESPER pro výměnu informací, které mají být poskytnuty v souladu s články 8, 9, 10, 11, 12, 14 a 15. Komise zajistí, aby byla síť RESPER vybavena zdroji nezbytnými k plnění tohoto úkolu. [pozm. návrh 19]

Článek 6

Zajištění celounijního účinku zákazů řízení

1.  Po oznámení zákazu řízení podle čl. 4 odst. 1, a pokud se neuplatní důvod pro výjimku stanovený v článku 8, přijme členský stát vydání vhodná opatření, aby zajistil, že zákaz řízení bude mít celounijní účinek.

2.  Pokud zákaz řízení spočívá vvede k odnětí, opatření přijatá členským státempřijme členský stát vydání splňují tyto podmínkytato opatření: [pozm. návrh 20]

a)  členský stát vydání odejme dotyčné osobě řidičský průkaz nebo řidičské oprávnění;

b)   dotyčná osoba může řidičský průkaz nebo řidičské oprávnění znovu získat v souladu s vnitrostátními předpisy členského státu vydání; [pozm. návrh 21]

c)  členský stát vydání zohlední v co nejvyšší míře každou část dalších podmínek, jež musí dotyčná osoba splnit, aby znovu získala řidičské oprávnění, které již byly splněny v členském státě deliktu.

ca)   v případě, že se „země obvyklého bydliště“ ve smyslu článku 12 směrnice 2006/126/ES liší od země vydání, usnadní se výměna řidičského průkazu řidiče. [pozm. návrh 22]

Dotčená osoba může řidičský průkaz nebo řidičské oprávnění získat zpět v souladu s vnitrostátními předpisy členského státu vydání. [pozm. návrh 23]

3.  Pokud zákaz řízení spočívá vvede k pozastavení nebo omezení, opatření přijatá členským státempřijme členský stát vydání splňují tyto podmínkytato opatření: [pozm. návrh 24]

a)  členský stát vydání pozastaví řidičský průkaz nebo řidičské oprávnění dotyčné osobě nebo omezí jejich platnost až do dne, kdy pozastavení nebo omezení uložené a oznámené členským státem deliktu pozbude účinku;

b)  pokud je pozastavení nebo omezení uložené a oznámené členským státem deliktu podmíněno jak uplynutím pevně stanovené dobylhůty, tak splněním dalších podmínek, členský stát vydání zohlední pouze pevně stanovenou dobulhůtu; [pozm. návrh 25]

c)  pokud je členským státem deliktu uloženo a oznámeno omezení, zohlední se, pokud je slučitelné s právem členského státu vydání, co se týče jeho povahy nebo trvání.

3a.   Cílem členského státu vydání je zajistit, aby byla v rámci omezení stanovených platnými vnitrostátními předpisy opatření přijatá podle odstavců 2 a 3 v souvislosti se zákazem řízení co nejvíce sladěna s odpovídajícími opatřeními uloženými členským státem deliktu. [pozm. návrh 26]

4.  Aniž je dotčen důvod pro výjimku stanovený v čl. 8 odst. 1 písm. a), je členský stát vydání při přijímání opatření podle tohoto článku vázán informacemi a skutečnostmi poskytnutými členským státem deliktu v souladu s článkem 5 a vychází z nich.

Článek 7

Účinky zákazů řízení v členském státě deliktu

1.  Tato směrnice nebrání členskému státu deliktu ve výkonu zákazu řízení na svém území a v souladu se svými vnitrostátními předpisy.

2.  Pokud byl zákaz řízení obsahující další podmínky oznámen členskému státu vydání v souladu s čl. 4 odst. 1, může členský stát deliktu nadále uplatňovat tento zákaz řízení na svém území, dokud dotyčná osoba tyto podmínky nesplní.

3.  Další podmínky spojené se zákazem řízení oznámeným v souladu s čl. 4 odst. 1 se však členským státem deliktu považují za splněné, pokud členský stát vydání kladně posoudil, že dotyčná osoba splňujesplnila podmínky, použitelné v členském státě vydání pro znovuzískání řidičského oprávnění nebo řidičského průkazu nebo pro možnost požádat o nové řidičské oprávnění nebo nový řidičský průkaz. V takovém případě je členský stát deliktu vázán kladným posouzením členského státu vydání a jeho účinky. Členský stát deliktu tedy dále neuplatňuje dodatečné podmínky. Členský stát deliktu však může na svém území i nadále uplatňovat zákaz řízení až do konce jeho trvání. [pozm. návrh 27]

Článek 8

Důvody pro výjimku

1.  Členský stát vydání nepřijme opatření uvedená v čl. 6 odst. 1, pokud:

a)  osvědčení uvedené v článku 5 je neúplné nebo zjevně nesprávné, přičemž chybějící nebo správné informace nebyly poskytnuty v souladu s odstavcem 3 tohoto článku;

b)  zákaz řízení již byl v členském státě deliktu plně vykonán;

c)  zákaz řízení je promlčen v souladu s právem členského státu vydání;

d)   existuje výsada nebo imunita podle práva členského státu vydání, která brání výkonu zákazu řízení; [pozm. návrh 28]

e)  v okamžiku přijetí opatření uvedených v čl. 6 odst. 3 je zbývající doba pozastavení nebo omezení, které má být vykonáno na základě zákazu řízení, kratší než jeden měsíc;

f)  proběhlo soudní řízení a podle osvědčení se dotyčná osoba nedostavila osobně k soudnímu řízení, které vedlo k vydání zákazu řízení, pokud v osvědčení není uvedeno, že v souladu s dalšími procesními požadavky stanovenými v právu členského státu deliktu nastala některá z následujících okolností:

i)  dotyčná osoba byla včas osobně předvolána, a tudíž vyrozuměna o plánovaném datu a místu konání jednání soudu, ve kterém byl vydán zákaz řízení, nebo jiným způsobem skutečně převzala úřední informaci o plánovaném datu a místu konání jednání soudu tak, aby bylo možné jednoznačně určit, že daná osoba o plánovaném jednání soudu věděla, a byla včas informována, že zákaz řízení může být vydán, i když se daná osoba na jednání soudu nedostaví;

ii)  o plánovaném jednání soudu dotyčná osoba věděla a zmocnila právního zástupce, kterého si sama zvolila, nebo který jí byl ustanoven státem, aby ji na jednání soudu obhajoval, a byla tímto zástupcem skutečně na jednání soudu obhajována, nebo

iii)  poté, co jí byl doručen zákaz řízení a byla výslovně poučena o právu na obnovu řízení nebo odvolání, jehož by měla dotyčná osoba právo se účastnit a jež by jí umožnilo opětovné přezkoumání skutkové podstaty věci, včetně přezkoumání nových důkazů, a které by mohlo vést ke změně původního zákazu řízení, tato osoba výslovně uvedla, že zákaz řízení nenapadne, nebo nepodala návrh na obnovu řízení nebo odvolání v příslušných lhůtách;

g)  ve výjimečných situacích existují závažné důvody domnívat se na základě konkrétních a objektivních důkazů, že výkon zákazu řízení by za konkrétních okolností daného případu znamenal porušení některého základního práva stanoveného v Listině.

2.  Členský stát vydání může rozhodnout, že uplatní také následující důvody pro výjimku:

a)  zákaz řízení se týká závažného dopravního deliktu v oblasti bezpečnosti silničního provozu, který by na základě informací oznámených podle čl. 4 odst. 1 nebyl podle práva členského státu vydání sankcionován zákazem řízení;

b)  zákaz řízení byl uložen pouze z důvodu překročení nejvyšší dovolené rychlosti, přičemž rychlostní limit platný v členském státu deliktu, za podmínky, že byl tento rychlostní limit na silnici, na níž k překročení došlo, jasně uveden, byl překročen o méně než 30 km/h v případě komunikací v obci a o méně než 50 km/h v případě komunikací mimo obec; [pozm. návrh 29]

c)  podle právních předpisů členského státu vydání nemůže být dotyčná osoba vzhledem ke svému věku odpovědná za závažný dopravní delikt v oblasti bezpečnosti silničního provozu, za který byl zákaz řízení uložen.

3.  Kdykoli má členský stát vydání v úmyslu uplatnit v konkrétním případě důvod pro výjimku podle odstavce 1 nebo 2, neprodleněnejpozději do deseti pracovních dnů od přijetí rozhodnutí o uplatnění výjimky informuje členský stát deliktu a v příslušných případech si vyžádá veškeré nezbytné informace pro účely posouzení, zda se důvod pro výjimku uvedený v zmíněném odstavci použije. Členský stát deliktu požadované informace neprodleně poskytne nejpozději do deseti pracovních dnů od žádosti a může rovněž poskytnout jakékoli další informace nebo připomínky, které považuje za důležité. [pozm. návrh 30]

Informace poskytnuté podle tohoto odstavce neobsahují jiné osobní údaje než ty, které jsou nezbytně nutné pro uplatnění odstavců 1 a 2, a využijí se výhradně pro účely uplatnění zmíněných odstavců.

Článek 9

Lhůty

1.  Členský stát vydání neprodleně, a aniž je dotčen odstavec 3, nejpozději do 15 pracovních dnů poté, co obdržel osvědčení podle čl. 5 odst. 1, přijme opatření uvedená v čl. 6 odst. 1 nebo přijme rozhodnutí, že se uplatní důvod pro výjimku podle článku 8. [pozm. návrh 31]

2.  Národní kontaktní místo členského státu vydání neprodleněnejpozději do deseti pracovních dnů od jejich přijetí sdělí opatření přijatá podle čl. 6 odst. 1 nebo rozhodnutí, že se uplatní důvod pro výjimku podle článku 8, národnímu kontaktnímu místu členského státu deliktu prostřednictvím sítě RESPER. [pozm. návrh 32]

3.  Pokud v konkrétním případě není možné dodržet lhůtu stanovenou v odstavci 1, národní kontaktní místo členského státu vydání neprodleně jakýmkoli způsobemnejpozději do deseti pracovních dnů od uplynutí uvedené lhůty informuje prostřednictvím sítě RESPER národní kontaktní místo členského státu deliktu a uvede důvody, pro které nebylo možné tuto lhůtu dodržet.

Uplynutí lhůty stanovené v odstavci 1 nezbavuje členský stát vydání povinnosti neprodleně přijmout opatření uvedená v čl. 6 odst. 1. [pozm. návrh 33]

Článek 10

Konzultace mezi členskými státy

V případě potřeby se členské státy vhodnými prostředky a neprodleněvčas vzájemně konzultují s cílem zajistit účinné uplatňování této směrnice. [pozm. návrh 34]

Článek 11

Informace, které má poskytnout členský stát vydání

Národní kontaktní místo členského státu vydání neprodleně informuje národní kontaktní místo členského státu deliktu, a to nejpozději do deseti pracovních dnů od přijetí: [pozm. návrh 35]

a)  o obdržení oznámení o zákazu řízení v souladu s čl. 4 odst. 1;

b)  o opatřeních přijatých podle článku 6, jakmile se stanou právně závaznými;

c)  o každém rozhodnutí, že se uplatní důvod pro výjimku podle článku 8, spolu s odůvodněním tohoto rozhodnutí;

d)  o každém opatření, kterým se pozastavuje nebo ukončuje celounijní účinek zákazu řízení, a o důvodech, které k tomu vedly, a to i na základě úspěšné námitky dotyčné osoby.

Článek 12

Informace, které má poskytnout členský stát deliktu

Národní kontaktní místo členského státu deliktu neprodleně informuje národní kontaktní místo členského státu vydání, a to nejpozději do deseti pracovních dnů od přijetí: [pozm. návrh 36]

a)  o jakékoli okolnosti, která má vliv na rozhodnutí, jímž byl uložen zákaz řízení, včetně veškerých relevantních informací o splnění případných dodatečných podmínek uložených v souvislosti se zákazem řízení, k němuž již došlo v členském státě deliktu; [pozm. návrh 37]

b)  o výkonu zákazu řízení v členském státě deliktu.

Článek 13

Povinnost informovat dotyčnou osobu

1.  Jak po přijetí oznámení podle čl. 4 odst. 1, tak po přijetí opatření podle čl. 6 odst. 1 členský stát vydání neprodleně informuje dotyčnou osobu, a to nejpozději do sedmi pracovních dnů od obdržení oznámení podle čl. 4 odst. 1 nebo přijetí opatření podle čl. 6 odst. 1, v souladu s postupy podle svého vnitrostátního práva. [pozm. návrh 38]

2.  Informace, které mají být poskytnuty v souladu s odstavcem 1, musí obsahovat alespoň:

a)  pokud je informace poskytnuta po obdržení oznámení podle čl. 4 odst. 1:

i)  název, poštovní adresu, telefonní číslo, přítomnost na internetu a e-mailovou adresu orgánů příslušných k vymáhání zákazu řízení, a to jak členského státu vydání, tak členského státu deliktu, a [pozm. návrh 39]

ii)  opravné prostředky, které jsou podle práva členského státu vydání k dispozici, včetně práva být vyslechnut;

b)  pokud je informace poskytnuta po přijetí opatření přijatých podle čl. 6 odst. 1:

i)  podrobnosti o opatřeních přijatých členským státem vydání;

ii)  opravné prostředky, které jsou podle práva členského státu vydání k dispozici k napadení přijatých opatření.

Článek 14

Opravné prostředky

1.  Členské státy zajistí odpovídající opravné prostředky proti rozhodnutím nebo opatřením přijatým podle této směrnice, které jsou rovnocenné opravným prostředkům dostupným v obdobných vnitrostátních případech. Přijmou vhodná opatření k zajištění toho, aby informace o těchto opravných prostředcích byly poskytnuty včas, a bylo tak zajištěno, že je bude možné účinně uplatnit.

2.  Zákaz řízení oznámený podle čl. 4 odst. 1 lze napadnout pouze žalobou podanou v členském státě deliktu.

3.  Členský stát deliktu a členský stát vydání se vzájemně informují o opravných prostředcích uplatněných proti rozhodnutím nebo opatřením přijatým podle této směrnice.

Článek 15

Národní kontaktní místa

1.  Do ... [datum provedení této směrnice] určí každý členský stát národní kontaktní místo pro účely této směrnice.

2.  Členské státy zajistí, aby jejich příslušná národní kontaktní místa spolupracovala s orgány příslušnými pro vymáhání zákazů řízení uložených za spáchání závažných dopravních deliktů v oblasti bezpečnosti silničního provozu, zejména s cílem zajistit včasné sdílení všech nezbytných informací a dodržování lhůt stanovených v článku 9této směrnici. [pozm. návrh 40]

3.  Členské státy informují Komisi o národních kontaktních místech určených pro účely této směrnice. Komise zpřístupní informace obdržené podle tohoto článku všem členským státům prostřednictvím sítě RESPER a na portálu pro přeshraniční výměnu informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu (CBE), jakmile bude uveden do provozu. Do té doby Komise tyto informace zpřístupní na svých internetových stránkách. [pozm. návrh 41]

Článek 16

Statistiky

Členské státy pravidelně shromažďují komplexní statistiky o uplatňování této směrnice a každoročně je zasílají Komisi. Tyto statistiky obsahují:

a)  počet oznámení učiněných podle čl. 4 odst. 1, rozdělených podle členských států, kterým byly zaslány;

aa)   počet oznámení zaslaných dotčeným osobám; [pozm. návrh 42]

b)  počet uplatnění důvodu pro výjimku, včetně použitých důvodů pro výjimku, rozdělených podle oznamujícího členského státu;

c)  dobu potřebnou k předání informací opro každé rozhodnutí o důvodu pro výjimku; [pozm. návrh 43]

ca)   počet případů, kdy bylo nezbytné odůvodnit zpoždění; [pozm. návrh 44]

d)  počet opravných prostředků podaných proti opatřením přijatým podle čl. 6 odst. 1.

Do … [jeden rok ode dne vstupu této směrnice v platnost] sdělí členské státy Komisi aktuální informace o platných pravidlech týkajících se sankcí, které mohou být uloženy v rámci jejich právního řádu za závažné dopravní delikty v oblasti bezpečnosti silničního provozu. Členské státy informují Komisi do tří měsíců o každé významné změně těchto sankcí tím, že aktualizují informace, které jí předložily dříve. Do … [18 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] zveřejní Komise na portálu pro přeshraniční výměnu informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu (dále jen „portál přeshraniční komunikace“) zřízeném podle článku 8 směrnice (EU) 2015/413 přehled informací obdržených podle tohoto odstavce, a to ve všech úředních jazycích Evropské unie. V případě významné změny systému zavedeného v členském státě aktualizuje Komise tento přehled do tří měsíců od obdržení příslušné informace. [pozm. návrh 45]

Článek 17

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro řidičské průkazy zřízený článkem 22 [NOVÉ SMĚRNICE O ŘIDIČSKÝCH PRŮKAZECH]. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Má-li být o stanovisku výboru rozhodnuto písemným postupem, ukončuje se tento postup bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá prostá většina členů výboru.

Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 18

Vztah k jiným právním aktům

1.  Touto směrnicí nejsou dotčena práva a povinnosti vyplývající z následujících právních aktů:

a)  rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV;

b)  rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV;

c)  práva podezřelých a obviněných osob stanovená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU, směrnici 2012/13/EU, směrnici 2013/48/EU, směrnici (EU) 2016/343, směrnici (EU) 2016/800 a směrnici (EU) 2016/1919.

2.  Členské státy mohou po [DD/MM/RRRR] uzavírat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání s jinými členskými státy, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují rozšířit ustanovení této směrnice a pomáhají dále zjednodušit nebo usnadnit postupy pro vymáhání zákazů řízení uložených za spáchání deliktů v jiném členském státě, než je stát, který dotyčné osobě vydal řidičský průkaz.

Článek 19

Provedení

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do … [DD/MM/RRRRjeden rok ode dne vstupu této směrnice v platnost]. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění. [pozm. návrh 46]

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Do ... [DD/MM/RRRR15 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost] členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. [pozm. návrh 47]

Článek 20

Zpráva o uplatňováníPřezkum [pozm. návrh 48]

Do … [vstuppět let ode dne vstupu této směrnice v platnost + 5 let] a poté každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění této směrnice, včetně jejího dopadu na bezpečnost silničního provozu. Zpráva zahrnuje statistické údaje členských států o používání mechanismu stanoveného touto směrnicí, jakož i o existujících překážkách a oblastech, v nichž je možné dosáhnout zlepšení. V případě potřeby se ke zprávě připojí návrhylegislativní návrh na změnu této směrnice. [pozm. návrh 49]

Článek 21

Vstup v platnost a použitelnost [pozm. návrh 50]

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 22

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V … dne

Za Evropský parlament Za Radu

předsedkyně předseda nebo předsedkyně

(1) Úř. věst. C 293, 18.8.2023, s. 133. (2) Úř. věst. C 293, 18.8.2023, s. 133. (3) SWD(2019)283 final. (4) Úř. věst. C 202, 7.6.2016. (5) Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 6. května 2014, Komise v. Parlament a Rada, C-43/12, EU:C:2014:298, bod 43. (6) Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 391. (7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1). (8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89). (9) Rámcové rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty (Úř. věst. L 337, 16.12.2008, s. 102). (10) Rámcové rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut (Úř. věst. L 76, 22.3.2005, s. 16). (11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení (Úř. věst. L 280, 26.10.2010, s. 1). (12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení (Úř. věst. L 142, 1.6.2012, s. 1). (13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody (Úř. věst. L 294, 6.11.2013, s. 1). (14) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem (Úř. věst. L 65, 11.3.2016, s. 1). (15) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800 ze dne 11. května 2016 o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení (Úř. věst. L 132, 21.5.2016, s. 1). (16) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1919 ze dne 26. října 2016 o právní pomoci pro podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení a pro osoby vyžádané v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu (Úř. věst. L 297, 4.11.2016, s. 1). (17) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13). (18) Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 13. (19) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39). (20) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/413 ze dne 11. března 2015 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu, text s významem pro EHP (Úř. věst. L 68, 13.3.2015, s. 9).

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. února 2024 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí Rady 2009/917/SVV, pokud jde o jeho uvedení do souladu s pravidly Unie o ochraně osobních údajů (COM(2023)0244 – C9-0170/2023 – 2023/0143(COD))

P9_TA(2024)0058 A9-0361/2023

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2023)0244),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 16 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C9‑0170/2023),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 15. prosince 2023 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A9‑0361/2023),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 6. února 2024 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/…, kterým se mění rozhodnutí Rady 2009/917/SVV, pokud jde o jeho uvedení do souladu s pravidly Unie o ochraně osobních údajů

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2024/868).

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. února 2024 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) (COM(2023)0063 – C9-0016/2023 – 2023/0025(COD))

P9_TA(2024)0059 A9-0311/2023

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2023)0063),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C9‑0016/2023),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 22. března 2023(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 29. listopadu 2023 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A9‑0311/2023),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(2);

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 6. února 2024 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/..., kterou se mění směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ)

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici (EU) 2024/884).

(1) Úř. věst. C 184, 25.5.2023, s. 102. (2) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 9. listopadu 2023 (Přijaté texty, P9_TA(2023)0392).

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. února 2024 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví opatření pro vysokou úroveň interoperability veřejného sektoru v celé Unii (akt o Interoperabilní Evropě) (COM(2022)0720 – C9-0387/2022 – 2022/0379(COD))

P9_TA(2024)0060 A9-0254/2023

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2022)0720),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 172 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C9‑0387/2022),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 22. března 2023(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 24. května 2023(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 22. listopadu 2023 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A9-0254/2023),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 6. února 2024 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/..., kterým se stanoví opatření pro vysokou úroveň interoperability veřejného sektoru v celé Unii (nařízení o interoperabilní Evropě)

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2024/903).

(1) Úř. věst. C 184, 25.5.2023, s. 28. (2) Úř. věst. C 257, 21.7.2023, s. 28.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. února 2024 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2017/2107, kterým se stanoví opatření pro řízení, zachování a kontrolu platná v oblasti úmluvy Mezinárodní komise pro ochranu tuňáků v Atlantiku (ICCAT), a nařízení (EU) .../2022, kterým se zavádí víceletý plán řízení populace tuňáka obecného ve východním Atlantiku a Středozemním moři (COM(2022)0171 – C9-0151/2022 – 2022/0111(COD))

P9_TA(2024)0061 A9-0301/2023

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2022)0171),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C9-0151/2022),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 15. června 2022(1),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 27. listopadu 2023 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A9-0301/2023),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 6. února 2024 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/..., kterým se mění nařízení (EU) 2017/2107, kterým se stanoví opatření pro řízení, zachování a kontrolu platná v oblasti úmluvy Mezinárodní komise pro ochranu tuňáků v Atlantiku (ICCAT), a nařízení (EU) 2023/2053, kterým se zavádí víceletý plán řízení populace tuňáka obecného ve východním Atlantiku a Středozemním moři

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2024/897).

(1) Úř. věst. C 365, 23.9.2022, s. 55.