Rozhodnutí Evropského parlamentu nevznést námitku vůči nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 28. února 2024, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a nařízení Rady (ES) č. 111/2005, pokud jde o zařazení prekursoru drog isopropylidenu [2-(3,4-methylendioxyfenyl)acetyl]malonátu (IMDPAM) a dalších látek na seznam uvedených látek (C(2024)01219 - 2024/2606(DEA))

P9_TA(2024)0314 B9-0213/2024

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci (C(2024)01219),

–  s ohledem na dopis Komise ze dne 13. března 2024, kterým Komise žádá Evropský parlament, aby uvedl, že nevysloví námitku proti nařízení v přenesené pravomoci,

–  s ohledem na dopis Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci předsedovi Konference předsedů výborů,

–  s ohledem na článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. února 2004 o prekursorech drog (1), a zejména na čl. 15a čl. 15 a odst. 5 uvedeného nařízení,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. prosince 2004(2), kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Unií a třetími zeměmi, a zejména na čl. 30a a čl. 30b odst. 5 uvedeného nařízení,

–  s ohledem na čl. 111 odst. 6 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení k rozhodnutí Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na to, že ve lhůtě stanovené v čl. 111 odst. 6 třetí a čtvrté odrážce jednacího řádu, která uplynula dne 23. dubna 2024, nebyla vyslovena žádná námitka,

A.  vzhledem k tomu, že legislativní rámec EU týkající se opatření pro kontrolu přístupu k látkám používaným při výrobě nelegálních drog musí být průběžně aktualizován, aby se zabránilo šíření tzv. „prekurzorů na zakázku“, což jsou chemické prekurzory blízce příbuzné tradičním drogám a vytvořené za účelem obejít stávající pravidla;

B.  vzhledem k tomu, že sodná sůl isopropylidanu (2-(3,4-methylendioxyfenyl)acetyl)malonátu (IMDPAM) byla označena za nově vyvinutý prekursor drog používaný při výrobě MDMA (3,4-methylendioxymetamfetaminu), obecně známého jako „extáze“;

C.  vzhledem k tomu, že při výrobě nedovolených drog, jako je MDMA, metamfetaminu a amfetaminu bylo identifikováno sedm esterů 2-methyl-3-fenyloxiran-2-karboxylové kyseliny (BMK glycidové kyseliny) a šest esterů 3-(1,3-benzodioxol-5-yl)-2-methyloxiran-2-karboxylové kyseliny (PMK glycidové kyseliny) jako možné náhrady BMK glycidové kyseliny a PMK glycidové kyseliny, jež jsou kontrolovanými prekurzory podle právních předpisů EU.

D.  vzhledem k tomu, že je nezbytné změnit seznam uvedených látek uvedených v příloze I nařízení (ES) č. 273/2004 a v příloze nařízení (ES) č. 111/2005 tak, aby IMDPAM a identifikované estery BMK glycidové kyseliny a PMK glycidové kyseliny podléhaly harmonizovaným kontrolním a monitorovacím opatřením stanoveným těmito nařízeními;

E.  vzhledem k tomu, že opatření ke kontrole přístupu k nově uvedeným látkám podle nařízení (ES) č. 273/2004 a (ES) č. 111/2005 by měla vstoupit v platnost co nejdříve, aby se zabránilo užívání těchto prekursorů drog pro výrobu nedovolených drog a jejich uvádění na trh;

F.  vzhledem k tomu, že v plánu EU pro boj proti obchodu s drogami a organizované trestné činnosti (COM(2023)0641) se Evropská komise zavázala, že ve spolupráci s Parlamentem a Radou vynaloží veškeré úsilí, aby urychlila postup přijímání budoucích aktů v přenesené pravomoci, které zařadí další látky na seznam podle nařízení (ES) č. 273/2004 a (ES) č. 111/2005;

1.  prohlašuje, že nevysloví námitku vůči nařízení v přenesené pravomoci;

2.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 47, 18.2.2004, s. 1. (2) Úř. věst. L 22, 26.1.2005, s. 1.

Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2024 o změnách jednacího řádu Parlamentu týkajících se vzdělávání v oblasti předcházení konfliktům a obtěžování na pracovišti a řádného vedení kanceláře (2024/2006(REG))

P9_TA(2024)0315 A9-0163/2024

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 236 a 237 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A9‑0163/2024),

1.  rozhoduje o změně jednacího řádu, jak je uvedeno níže;

2.  rozhoduje, že změny vstupují v platnost dnem 16. července 2024;

3.  pověřuje svou předsedkyni, aby pro informaci předala toto rozhodnutí Radě a Komisi.

Platné znění   Pozměňovací návrh Pozměňovací návrh 1 Jednací řád Evropského parlamentu Čl. 10 – odst. 6 – pododstavec 2 Pokud poslanec nepodepsal prohlášení týkající se tohoto kodexu, nemůže být zvolen do žádné funkce v Parlamentu nebo v jeho orgánech, nemůže být jmenován zpravodajem, ani se nemůže účastnit oficiální delegace či interinstitucionálních jednání. Poslanec nemůže být zvolen do žádné funkce v Parlamentu nebo v jeho orgánech, nemůže být jmenován zpravodajem ani se nemůže účastnit oficiální delegace či interinstitucionálních jednání, pokud: a)  nepodepsal prohlášení, v němž potvrdí svůj závazek dodržovat tento kodex, včetně absolvování specializovaného školení pořádané pro poslance Parlamentem o předcházení konfliktům a obtěžování na pracovišti a o řádném vedení kanceláře; nebo b)  nedokončil školení uvedené v písmenu a) ve lhůtě a za podmínek stanovených v uvedeném kodexu. Pozměňovací návrhy 4 a 10 Jednací řád Evropského parlamentu Čl. 176 – odst. 1 – pododstavec 3 Ve vztahu k čl. 10 odst. 6 může předseda přijmout odůvodněné rozhodnutí podle tohoto článku až poté, co bylo v souladu s příslušnými interními administrativními postupy pro obtěžování a jeho prevenci zjištěno, že došlo k obtěžování. Ve vztahu k čl. 10 odst. 6 pokud jde o zákaz veškerého psychického nebo sexuálního obtěžování stanovený v prvním pododstavci uvedeného odstavce, může předseda přijmout odůvodněné rozhodnutí podle tohoto článku až poté, co bylo v souladu s příslušnými interními administrativními postupy pro obtěžování a jeho prevenci zjištěno, že došlo k obtěžování. Pozměňovací návrh 6 Jednací řád Parlamentu Příloha II – bod 5 5.   V případě potřeby budou poslanci neprodleně a plně spolupracovat při využití postupů zavedených pro řešení konfliktních situací nebo obtěžování (psychologického či sexuálního), včetně okamžité reakce na jakékoli obvinění z obtěžování. Poslanci by se měli účastnit specializovaného jim určeného vzdělávání o předcházení konfliktům a obtěžování na pracovišti a o řádném vedení kanceláře. 5.   V případě potřeby budou poslanci plně spolupracovat v souladu s postupy stanovenými předsednictvem za účelem řešení konfliktních situací nebo obtěžování (psychického či sexuálního), včetně okamžité reakce na jakékoli obvinění z obtěžování. Poslanci, kteří tak dosud neučinili, se zúčastní specializovaného školení pořádaného pro poslance Parlamentem o předcházení konfliktům a obtěžování na pracovišti a o řádném vedení kanceláře. Toto školení musí být absolvováno během prvních šesti měsíců funkčního období poslance, s výjimkou řádně odůvodněných výjimečných případů. Potvrzení o absolvování tohoto školení jednotlivými poslanci budou zveřejněna na internetových stránkách Parlamentu.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2024 o nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 14. března 2024, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2283 o nových potravinách, pokud jde o definici „umělých nanomateriálů“ (C(2024)01612 – 2024/2691(DEA))

P9_TA(2024)0316 B9-0225/2024

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 14. března 2024, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2283 o nových potravinách, pokud jde o definici „umělých nanomateriálů“ (C(2024)01612),

–  s ohledem na článek 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2283 ze dne 25. listopadu 2015 o nových potravinách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 a nařízení Komise (ES) č. 1852/2001(1), a zejména na článek 31 a čl. 32 odst. 6 tohoto nařízení,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004(2), a zejména na čl. 18 odst. 3 uvedeného nařízení,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 ze dne 16. prosince 2008 o potravinářských přídatných látkách(3),

–  s ohledem na seznamy Unie vytvořené nařízením Komise (EU) č. 1129/2011 ze dne 11. listopadu 2011, kterým se mění příloha II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 vytvořením seznamu potravinářských přídatných látek Unie(4) a nařízením Komise (EU) č. 1130/2011 ze dne 11. listopadu 2011, kterým se mění příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 o potravinářských přídatných látkách zavedením seznamu potravinářských přídatných látek Unie schválených pro použití v potravinářských přídatných látkách, potravinářských enzymech, potravinářských aromatech a živinách(5),

–  s ohledem na nařízení Komise (EU) č. 257/2010 ze dne 25. března 2010, kterým se stanoví program pro přehodnocení schválených potravinářských přídatných látek v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 o potravinářských přídatných látkách(6),

–  s ohledem na čl. 111 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na návrh usnesení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,

A.  vzhledem k tomu, že podle čl. 18 odst. 3 nařízení (EU) č. 1169/2011 musí být v zájmu zajištění informovanosti spotřebitelů všechny složky potravin vyskytující se v podobě umělých nanomateriálů jasně uvedeny v seznamu složek potravin; vzhledem k tomu, že v souladu s tím nařízení (EU) č. 1169/2011 vymezuje „umělé nanomateriály“ ve smyslu čl. 3 odst. 2 písm. f) nařízení (EU) 2015/2283;

B.  vzhledem k tomu, že článek 31 nařízení (EU) 2015/2283 svěřuje v zájmu dosažení cílů uvedeného nařízení Komisi pravomoc prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci upravit a uzpůsobit definici „umělých nanomateriálů“ zmíněnou v uvedeném článku tak, aby odpovídala vědeckotechnickému pokroku či definicím dohodnutým na mezinárodní úrovni;

C.  vzhledem k tomu, že nařízení (EU) č. 1129/2011 a (EU) č. 1130/2011 stanoví komplexní seznamy Unie, které stanoví potravinářské přídatné látky, jejichž použití bylo povoleno před vstupem nařízení (ES) č. 1333/2008 v platnost, poté co byl přezkoumán jejich soulad s ustanoveními uvedeného nařízení;

Důsledky definice

D.  vzhledem k tomu, že podle definice „umělých nanomateriálů“ uvedené v nařízení Komise v přenesené pravomoci se určí, zda je třeba potravinu označit slovem „[nano]“ v seznamu složek, jak je uvedeno v čl. 18 odst. 3 nařízení (EU) č. 1169/2011;

E.  vzhledem k tomu, že cílem nařízení Komise v přenesené pravomoci je řešit otázky výkladu vyplývající z definice platné v současnosti zavedením objektivních prvků pro určení, zda je nanomateriál „umělý“ či nikoliv, například nahrazením slov „záměrně vyrobený [materiál]“ slovem „vyrobený“;

F.  vzhledem k tomu, že nařízení Komise v přenesené pravomoci stanoví, že částice, které nejsou v pevném stavu, jako jsou micely, lipozomy nebo nanokapičky v emulzi, a složky obsahující méně než 50 % částic menších než 100 nm, se nepovažují za nanomateriál v potravinách;

G.  vzhledem k tomu, že navrhovaná standardní prahová hodnota ve výši 50 % nebo více částic o nanovelikosti je arbitrární a chrání méně než výklad definice uvedené v nařízení (EU) 2015/2283, který uplatňují některé členské státy, například Francie; vzhledem k tomu, že nařízení nebere v úvahu prahovou hodnotu pro početní rozdělení velikosti částic u částic menších než 100 nm;

H.  vzhledem k tomu, že navrhovaná definice by případně vylučovala řadu nanolátek z oblasti působnosti nařízení (EU) č. 1169/2011 a ty by tudíž nepodléhaly povinnosti označit látku slovem „[nano]“; vzhledem k tomu, že Komise v bodě 3 své důvodové zprávy uvádí, že „počet materiálů používaných v potravinách, které mohou obsahovat určitý podíl nanočástic, je omezený a většina, ne-li všechny tyto materiály nejsou nové“ a že „případné dopady aktu v přenesené pravomoci se proto budou týkat pouze velmi omezeného počtu materiálů“;

I.  vzhledem k tomu, že v současné době mohou být v potravinách jako nanomateriály obsaženy právě potravinářské přídatné látky; vzhledem k tomu, že Francouzská národní zdravotní a bezpečnostní agentura (ANSES) zařadila na příslušný seznam 37 nanolátek používaných ve více než 900 potravinových výrobcích(7); vzhledem k tomu, že testy provedené organizacemi spotřebitelů a nevládními organizacemi (Agir pour l’Environnement(8), Que Choisir(9), 60 Millions de consommateurs(10), AVICENN(11) ve Francii, Foodwatch(12) a Bund(13) v Německu, Testachats(14) v Belgii a Altroconsumo(15) v Itálii a OCU ve Španělsku(16)) opakovaně prokázaly přítomnost potravinářských přídatných látek s významným podílem nanočástic, například potravinářské barvivo oxid železa (E172), používané v mléčných výrobcích, pečivu a v některých snídaňových cereáliích, může obsahovat nanočástice pod prahovou hodnotou 50 %; vzhledem k tomu, že z toho vyplývá, že nedostatečné označování některých potravinových složek slovem „[nano]“ je primárně způsobeno nevynucováním současných právních předpisů a v mnohem menší míře pak problémy s výkladem;

J.  vzhledem k tomu, že studie z roku 2020 zadaná Evropskou agenturou pro chemické látky prokázala, že občané požadují lepší označování předmětů každodenní spotřeby obsahujících nanomateriály(17);

Rozpory s doporučeními a nové vědecké poznatky

K.  vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 12. března 2014 o nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 12. prosince 2013, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, pokud jde o definici „umělých nanomateriálů“(18), Evropský parlament vyslovil námitky proti velmi podobné definici s toutéž prahovou hodnotou 50 %, která vylučovala všechny potravinářské přídatné látky, jelikož měl za to, že definice „narušuje základní cíl směrnice usilovat o vysokou úroveň ochrany zdraví a zájmů spotřebitelů poskytováním základu pro to, aby koneční spotřebitelé mohli činit informovaná rozhodnutí“; vzhledem k tomu, že Evropský parlament vyzval Komisi, aby předložila nový akt v přenesené pravomoci, ve kterém jeho postoj zohlední;

L.  vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 8. října 2020 o návrhu nařízení Komise, kterým se mění příloha nařízení (EU) č. 231/2012, kterým se stanoví specifikace pro potravinářské přídatné látky uvedené v přílohách II a III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 (E 171)(19), Evropský parlament vyjádřil námitku k návrhu nařízení Komise, které povoluje šarže potravinářské přídatné látky oxidu titaničitého (E171), které obsahují méně než 50 % částic menších než 100 nm;

M.  vzhledem k tomu, že Evropský úřad pro bezpečnost potravin doporučil(20), aby „s ohledem na současnou nejistotu ohledně bezpečnosti byla v doporučení zvážena nižší prahová hodnota pro počet nanočástic, tj. 10 %, u potravinářských použití namísto navrhované hodnoty (50 %)“;

N.  vzhledem k tomu, že akademické organizace, orgány veřejné moci, nevládní spotřebitelské organizace a organizace zabývající se životním prostředím a odbory prosazovaly v procesu konzultací Komise definici, která by zahrnovala všechny materiály, ať už vyrobené, náhodné, nebo přírodní, a standardní prahovou hodnotu ve výši 10 % nebo více částic v početním rozdělení velikosti částic;

O.  vzhledem k tomu, že nové vědecké poznatky a znalosti od roku 2014 potvrzují, že nanomateriály mohou pronikat fyziologickými překážkami a jsou často nebezpečnější než látky o mikro nebo makrovelikosti(21);

P.  vzhledem k tomu, že agentura ANSES v dubnu 2023 zveřejnila podrobnou zprávu(22), ve které uvádí, že definice nanomateriálů stanovená v doporučení Komise ze dne 10. června 2022(23), která slouží jako základ pro přezkum definice „umělých nanomateriálů“ stanovené v nařízení (EU) 2015/2283, v odvětvových nařízeních, zejména v potravinářství, by měla nepříznivý dopad na předcházení zdravotním a environmentálním rizikům; vzhledem k tomu, že agentura ANSES zdůraznila, že prahová hodnota pro počet nanočástic ve výši 50 % zahrnutá v horizontální „[nano]“ definici „nevychází z vědeckých poznatků“, a doporučila stanovení nižšího procentního podílu u této prahové hodnoty;

Q.  vzhledem k tomu, že odhalování nanosložek v potravinách na základě prahové hodnoty pro počet nanočástic ve výši 10 % je proveditelné, jelikož se jedná o mezní hodnotu, kterou v současnosti uplatňuje francouzské Generální ředitelství pro záležitosti spotřebitelů, hospodářskou soutěž a kontrolu podvodů při svých kontrolních činnostech(24);

Zásada předběžné opatrnosti

R.  vzhledem k tomu, že čl. 191 odst. 2 SFEU stanoví zásadu předběžné opatrnosti jako jednu ze základních zásad EU;

S.  vzhledem k tomu, že čl. 168 odst. 1 SFEU stanoví, že „při vymezení a provádění všech politik a činností Unie je zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví“;

1.  vyslovuje námitku vůči nařízení Komise v přenesené pravomoci;

2.  pověřuje svou předsedkyni, aby toto usnesení předala Komisi a aby ji informovala, že nařízení v přenesené pravomoci nemůže vstoupit v platnost;

3.  domnívá se, že nařízení Komise v přenesené pravomoci není slučitelné s cílem a obsahem nařízení (EU) 2015/2283 a že překračuje přenesené pravomoci svěřené Komisi článkem 31 uvedeného nařízení;

4.  vyjadřuje politování nad tím, že navrhovaná prahová hodnota ve výši 50 % nebere v potaz technický a vědecký pokrok;

5.  vyzývá Komisi, aby uplatnila zásadu předběžné opatrnosti a zajistila bezpečnost a informování spotřebitelů a aby zohlednila přístup „jedno zdraví“;

6.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 327, 11.12.2015, s. 1. (2) Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18. (3) Úř. věst. L 354, 31.12.2008, s. 16. (4) Úř. věst. L 295, 12.11.2011, s. 1. (5) Úř. věst. L 295, 12.11.2011, s. 178. (6) Úř. věst. L 80, 26.3.2010, s. 19. (7) https://www.anses.fr/fr/nanomateriaux-alimentation-premiere-application-methodologie. (8) https://www.agirpourlenvironnement.org/communiques-presse/enquete-exclusive-des-analyses-revelent-la-presence-de-nanoparticules-dans-3980/. (9) https://www.quechoisir.org/enquete-nanoparticules-taille-mini-doutes-maxi-n50748/. (10) https://bibliotheque.60millions-mag.com/detail/publication/detail-top-right/561?issue_id=113421&switch_toc=archive. (11) https://veillenanos.fr/wp-content/uploads/2023/01/Rapport-test-EN-20230113.pdf. (12) https://www.foodwatch.org/de/potenziell-krebserregender-farbstoff-in-backzutaten-von-dr-oetker. (13) https://www.bund.net/fileadmin/user_upload_bund/publikationen/chemie/‌nanotechnologie_in_lebensmitteln_hintergrund.pdf. (14) https://www.test-achats.be/sante/sante-au-quotidien/produits-testes/news/nanoparticules-affichage. (15) https://www.altroconsumo.it/alimentazione/sicurezza-alimentare/news/nanoparticelle. (16) https://www.ocu.org/toda-la-informacion?type=magazine-articles&magazine=ocu%20compra%20maestra&year=2019. (17) https://echa.europa.eu/-/what-do-eu-citizens-think-about-nanomaterials-. (18) Úř. věst. C 378, 9.11.2017, s. 92. (19) Úř. věst. C 395, 29.3.2021, s. 28. (20) https://www.efsa.europa.eu/sites/default/files/assets/corporatenanotechnology121003.pdf. (21) https://veillenanos.fr/en/dossier/nanos-and-health/nanos-health-risks/. (22) Stanovisko ANSES (2023): Definition of nanomaterials: analysis, challenges and controversies (Definice nanomateriálů: analýza, výzvy a kontroverze), https://www.anses.fr/en/system/files/AP2018SA0168RaEN.pdf. (23) Doporučení Komise ze dne 10. června 2022 o definici nanomateriálu (Úř. věst. C 229, 14.6.2022, s. 1). (24) Anses (2020): Nanomatériaux dans les produits destinés à l’alimentation. Rapport d’expertise collective, https://www.anses.fr/fr/system/files/ERCA2016SA0226Ra.pdf (s. 86).

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2024 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě, o změně nařízení (EU) 2021/1153 a nařízení (EU) č. 913/2010 a o zrušení nařízení (EU) č. 1315/2013 (COM(2021)0812 – C9-0472/2021 – 2021/0420(COD))

P9_TA(2024)0317 A9-0147/2023

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Parlamentu a Radě (COM(2021)0812) a na pozměněný návrh (COM(2022)0384),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 172 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C9‑0472/2021),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené francouzským senátem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 25. října 2021(1),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 11. října 2022(2),

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 9. února 2024 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A9-0147/2023),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 24. dubna 2024 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/... o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě, o změně nařízení (EU) 2021/1153 a (EU) č. 913/2010 a o zrušení nařízení (EU) č. 1315/2013

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2024/1679.)

(1) Úř. věst. C 290, 29.7.2022, s. 120. (2) Úř. věst. C 498, 30.12.2022, s. 68.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2024 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o obalech a obalových odpadech, o změně nařízení (EU) 2019/1020 a směrnice (EU) 2019/904 a o zrušení směrnice 94/62/ES (COM(2022)0677 – C9-0400/2022 – 2022/0396(COD))	P9_TA(2024)0318 A9-0319/2023
OPRAVY COR01

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2022)0677),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu se kterými Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C9‑0400/2022),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 27. dubna 2023(1),

–  s ohledem na odůvodněná stanoviska předložená francouzským Senátem, italskou Poslaneckou sněmovnou a italským Senátem v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na předběžnou dohodu přijatou příslušným výborem podle čl. 74 odst. 4 jednacího řádu a s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 15. března 2024 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro zemědělství,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A9-0319/2023),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení(2);

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 24. dubna 2024 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/… o obalech a obalových odpadech, o změně nařízení (EU) 2019/1020 a směrnice (EU) 2019/904 a o zrušení směrnice 94/62/ES(3)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(4),

v souladu s řádným legislativním postupem(5),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Vhodné obaly jsou zapotřebí za účelem ochrany výrobků a jejich snadné přepravy z místa výroby do místa použití nebo spotřeby. Předcházení vzniku překážek na vnitřním trhu s obaly je klíčové pro fungování vnitřního trhu s výrobky. Roztříštěná pravidla a nejasné požadavky vystavují hospodářské subjekty nejistotě a způsobují jim dodatečné náklady.

(2)  Na výrobu obalů se navíc spotřebuje velké množství původních materiálů, v Unii se na ni použije 40 % z celkové spotřeby plastů a 50 % z celkové spotřeby papíru, přičemž obaly také tvoří 36 % tuhého komunálního odpadu. Velký a neustále se narůstající objem produkovaných obalů, jakož i nízká úroveň opětovného použití a sběru a nekvalitní recyklace představují závažné překážky, pokud jde o dosažení nízkouhlíkového oběhového hospodářství. ▌Toto nařízení by tudíž mělo zavést pravidla vztahující se na celý životní cyklus obalů, kterými by harmonizovalo vnitrostátní opatření, a tím přispělo k účinnému fungování vnitřního trhu, a současně by mělo zabránit nepříznivým dopadům obalů a obalových odpadů na životní prostředí a lidské zdraví a tyto dopady omezit. Tím, že stanoví opatření v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady, by toto nařízení mělo přispět k přechodu na oběhové hospodářství.

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES(6) stanoví požadavky na členské státy týkající se obalů, například základní požadavky, pokud jde o složení obalů a jejich vlastnosti z hlediska opětovného použití a využití, a vytyčí cíle v oblasti využití a recyklace.

(4)  V rámci kontroly účelnosti směrnice 94/62/ES, která byla provedena v roce 2014, doporučila Komise úpravy základních požadavků ▌, které byly považovány za klíčový nástroj zlepšení vlivu obalů na životní prostředí, tak, aby byly tyto požadavky „konkrétnější a snadněji vymahatelné“, ale také přísnější.

(5)  V souladu se Zelenou dohodou pro Evropu představenou ve sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 obsahuje Nový akční plán pro oběhové hospodářství: Čistší a konkurenceschopnější Evropa, jenž je představen ve sdělení Komise ze dne 11. března 2020, závazek zpřísnit základní požadavky na obaly, aby se zajistilo, že všechny obaly budou do roku 2030 opětovně použitelné nebo recyklovatelné, a zvážit další opatření ke snížení množství obalů a obalových odpadů a nadměrného používání obalů, k podnícení navrhování obalů zohledňujícího jejich opětovné použití a recyklovatelnost, ke snížení složitosti obalových materiálů a k zavedení požadavků na obsah recyklovaného materiálu v plastových obalech. Rovněž zdůrazňuje, že je nezbytné omezit plýtvání potravinami. Komise se zavazuje, že posoudí proveditelnost celounijního označování, které by usnadnilo správné třídění obalových odpadů u zdroje.

(6)  Plastové obaly jsou materiálem s nejvyšší uhlíkovou náročností a recyklace plastového odpadu je z hlediska využití fosilních paliv zhruba pětkrát výhodnější než spalování s energetickým využitím. Jak je uvedeno v Evropské strategii pro plasty v oběhovém hospodářství, jež je představena ve sdělení Komise ze dne 16. ledna 2018, obsahuje Akční plán pro oběhové hospodářství závazek zvýšit využívání recyklovaných plastů a přispět k udržitelnějšímu používání plastů. Ke snižování znečištění z plastových obalových odpadů přispívají rozpočet Unie a systém vlastních zdrojů. Rozhodnutím Rady (EU, Euratom) 2020/2053(7) byl k 1. lednu 2021 zaveden příspěvek členských států úměrný množství plastových obalových odpadů, jež nejsou v jednotlivých členských státech recyklovány. Tento vlastní zdroj je jednou z pobídek ke snížení spotřeby plastů na jedno použití a k podpoře recyklace a oběhového hospodářství.

(7)  Rada v závěrech o „zajištění oběhového a ekologického oživení“ přijatých dne 11. prosince 2020 zdůraznila, že by revize směrnice 94/62/ES měla aktualizovat příslušná ustanovení a stanovit konkrétnější, účinnější a snadněji proveditelná ustanovení s cílem posílit udržitelné obaly na vnitřním trhu a minimalizovat složitost obalů, aby se tak podpořila ekonomicky proveditelná řešení, zlepšila se opětovná použitelnost a recyklovatelnost obalů a minimalizovaly se látky vzbuzující obavy používané v obalových materiálech, zejména pokud jde o potravinářské obalové materiály, a také s cílem zavést – v zájmu usnadnění ▌recyklace – označování obalů snadno srozumitelným způsobem, aby byli spotřebitelé informováni o recyklovatelnosti obalů a o tom, kam by se daný obalový odpad měl vyhodit.

(8)  Evropský parlament v usnesení ze dne 10. února 2021 o novém akčním plánu pro oběhové hospodářství(8) zdůraznil cíl vyrábět do roku 2030 všechny obaly jako znovu použitelné nebo recyklovatelné, a to způsobem přijatelným z ekonomického hlediska, a vyzval Komisi, aby předložila legislativní návrh, který bude zahrnovat opatření a cíle v oblasti snižování množství odpadu a ambiciózní základní požadavky směrnice o obalech a obalových odpadech s cílem snížit nadměrné množství obalů, a to i v elektronickém obchodování, zlepšit recyklovatelnost a minimalizovat složitost obalů, zvýšit obsah recyklovaného materiálu, postupně ukončit používání nebezpečných a škodlivých látek a podporovat opětovné použití.

(9)  Toto nařízení doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/...(9)(10), v němž obaly nejsou řešeny jako samostatná kategorie výrobků. Je však třeba připomenout, že akty v přenesené pravomoci přijatými na základě nařízení (EU) 2024/...(11) lze stanovit dodatečné nebo podrobnější požadavky na obaly konkrétních výrobků, a to zejména v souvislosti se zmenšením obalů na možné minimum v případech, kdy lze designem výrobku nebo jeho přepracováním snížit dopad obalu na životní prostředí.

(10)  Toto nařízení by se mělo vztahovat na veškeré obaly uváděné na trh v Unii a na veškeré obalové odpady bez ohledu na druh obalu či použitý materiál. Z důvodu právní jasnosti by měla být změněna struktura definice obalů uvedené ve směrnici 94/62/ES, neměl by se však měnit její obsah. Definice prodejních obalů, skupinových obalů a přepravních obalů by měly být uvedeny odděleně a mělo by se předejít zdvojování terminologie. Termín „prodejní obaly“ tedy odpovídá termínu „primární obaly“, termín „skupinové obaly“ termínu „sekundární obaly“ a termín „přepravní obaly“ termínu „terciární obaly“.

(11)   Kelímky, nádoby na potraviny, svačinové sáčky nebo jiné předměty, které mohou zastávat funkci obalu, by neměly být považovány za obal, pokud jsou navrženy a určeny k tomu, aby je konečný distributor prodával prázdné. Takové předměty by měly být považovány za obal, pouze pokud jsou navrženy a určeny k tomu, aby byly naplněny v místě prodeje, přičemž v takovém případě jsou považovány za „obaly v rámci poskytování služeb“, nebo pokud v nich konečný distributor prodává jídlo či nápoje, plní-li funkci obalu.

(12)   Definice primárních výrobních obalů by neměla vést k rozšíření výrobků, které jsou považovány za obaly ve smyslu tohoto nařízení. Zavedení definice a její použití v definici „producenta“ zaručuje, že za producenta se ve smyslu tohoto nařízení považuje právnická nebo fyzická osoba, která tento druh obalů poprvé dodává, a nikoli podniky v primárním sektoru (např. zemědělci), kteří tento druh obalů používají.

(13)  Za obal by se neměl považovat předmět, jenž je nedílnou součástí výrobku a je zapotřebí k tomu, aby uzavíral, nesl nebo uchovával tento výrobek po celou dobu jeho životnosti, přičemž všechny části daného předmětu jsou určeny pro společné užívání, společnou spotřebu nebo společné odstranění, neboť funkčnost tohoto předmětu je neoddělitelně spojena s tím, že je součástí daného výrobku. S ohledem na to, jak spotřebitelé odstraňují čajové a kávové sáčky a jednotky pro přípravu jedné porce kávy nebo čaje ve specializovaných systémech, které se v praxi odstraňují společně se zbytkem výrobku, čímž dochází ke kontaminaci kompostovatelných a recyklačních toků, by se však s těmito konkrétními předměty mělo zacházet jako s obaly. To je v souladu s cílem zvýšit tříděný sběr biologického odpadu, jak požaduje článek 22 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES(12), a zajišťuje to soudržnost, pokud jde o finanční a provozní povinnosti na konci životnosti. Na barvy, inkousty, politury, laky a adheziva přímo na výrobku by se definice obalu neměla vztahovat. Štítky, které jsou na výrobku přímo zavěšeny nebo jsou k němu připevněny, včetně nálepek na ovoci a zelenině, však do definice obalu spadají, neboť adhezivem je lepidlo, nikoli štítek. Pokud navíc daný materiál, jenž tvoří obalovou jednotku, představuje pouze její nevýznamnou část a v každém případě ne více než 5 % její celkové hmotnosti, taková obalová jednotka by neměla být považována za kompozitní obal. Definice kompozitních obalů v tomto nařízení by obaly na jedno použití částečně vyrobené z plastů, bez ohledu na prahovou hodnotu, neměla osvobozovat od požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904(13) o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí.

(14)   Obal by měl být uveden na trh, pouze pokud splňuje požadavky na udržitelnost a označování stanovené tímto nařízením. Mělo by se mít za to, že k uvedení na trh dojde v okamžiku, kdy je obal poprvé dodán na trh Unie a je poskytnut výrobcem nebo dovozcem k distribuci, spotřebě nebo použití v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo bezplatně. Obaly, které již byly uvedeny na trh Unie před datem použitelnosti příslušných požadavků a jsou již součástí zásob distributorů, včetně maloobchodníků a velkoobchodníků, by proto nemusely tyto požadavky splňovat.

(15)  V souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady stanovenou ve ▌směrnici 2008/98/ES a ▌se zohledňováním životního cyklu v zájmu dosažení co nejlepšího celkového výsledku z hlediska životního prostředí by cílem opatření stanovených tímto nařízením mělo být snížení množství obalů uváděných na trh z hlediska jejich objemu a hmotnosti a předcházení vzniku obalových odpadů, především tím, že se obaly zmenší na možné minimum, zamezí se používání zbytečných obalů a zvýší se opětovné používání obalů. Cílem těchto opatření je skrze posílení kvalitních systémů recyklace dále zvýšit využívání obsahu recyklovaného materiálu v obalech, především v plastových obalech, u nichž se recyklovaný materiál využívá velmi málo, čímž se zvýší míra recyklace všech obalů, zlepší kvalita výsledných druhotných surovin a současně se omezí jiné formy využití a konečné odstraňování.

(16)   V souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady, podle níž je odstraňování odpadů prostřednictvím skládek považováno za nejméně upřednostňovanou možnost, by cílem opatření stanovených tímto nařízením mělo být snížení objemu skládkování obalových odpadů.

(17)  Obaly by měly být navrhovány, vyráběny a uváděny na trh způsobem, který umožní co nejvyšší počet jejich opětovného použití nebo vysoce kvalitní recyklaci a minimalizuje jejich dopad na životní prostředí během celého jejich životního cyklu a životního cyklu výrobků, pro které byly navrženy. Za účelem doplnění tohoto nařízení o minimální počet cyklů pro opětovně použitelné obaly v konkrétních kategoriích obalů by Komisi měla být svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).

(18)  V souladu s cíli Nového akčního plánu pro oběhové hospodářství ▌a se sdělením Komise ze dne 14. října 2020 s názvem „Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek: K životnímu prostředí bez toxických látek“ (dále jen „Strategie pro chemické látky“), jakož i v zájmu zajištění řádného nakládání s chemickými látkami během celého jejich životního cyklu a zajištění přechodu na oběhové hospodářství bez toxických látek a s ohledem na význam obalů v každodenním životě je nutné, aby toto nařízení řešilo dopady obalů na lidské zdraví, na životní prostředí a na obecnější výkonnost v oblasti udržitelnosti včetně oběhovosti, které jsou způsobeny přítomností látek vzbuzujících obavy v rámci celého životního cyklu obalů, tedy od výroby přes použití až po konec životnosti včetně ▌nakládání s odpady.

(19)  S ohledem na ▌vědeckotechnický pokrok by obaly měly být navrhovány a vyráběny tak, aby byl omezen obsah některých těžkých kovů a dalších látek vzbuzujících obavy v jejich složení. Jak je stanoveno ve Strategii pro chemické látky, mají být látky vzbuzující obavy co nejvíce minimalizovány a nahrazeny a ty nejškodlivější pro jiné než zásadní společenské použití, zejména ve spotřebitelských výrobcích, musí být postupně odstraněny. Používání látek vzbuzujících obavy jako složek obalového materiálu nebo složek kterékoli ze součástí obalu by proto mělo být omezeno na minimum s cílem zajistit, aby obaly ani materiály získané jejich recyklací neměly po celý svůj životní cyklus žádné nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí.

(20)   Perfluoralkylové a polyfluoralkylové látky (PFAS) jsou skupinou tisíců syntetických chemických látek, které jsou v Unii i ve zbytku světa hojně používány mnoha různými způsoby. Pokud jde o podíl látek PFAS, jsou jedním z nejrelevantnějších odvětví materiály a obaly určené pro styk s potravinami. Všechny látky PFAS spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení jsou buď samy o sobě vysoce perzistentní, nebo se na vysoce perzistentní PFAS rozkládají v životním prostředí. Pokud jde konkrétně o sledované parametry týkající se lidského zdraví, které se po dlouhodobé expozici člověka považují za nejvíce znepokojivé, tj. karcinogenitu, mutagenitu, toxicitu pro reprodukci, včetně účinků na laktaci nebo prostřednictvím laktace, a toxicitu pro specifické cílové orgány, u velkého množství PFAS byl zjištěn alespoň jeden z těchto pěti sledovaných parametrů. Na základě fyzikálních vlastností PFAS, zejména perzistence, ale i zjištěných účinků některých PFAS na zdraví představují tyto látky riziko pro životní prostředí a lidské zdraví.

(21)   V důsledku přítomnosti PFAS v materiálech určených pro styk s potravinami dochází nevyhnutelně k expozici člověka. Vzhledem k tomu, že pro riziko vznikající v důsledku PFAS není stanovena prahová hodnota, představuje expozice vůči látkám PFAS obsaženým v materiálech určených pro styk s potravinami pro lidské zdraví nepřijatelné riziko. Látky PFAS by se proto měly v obalech určených pro styk s potravinami omezit. Aby se zabránilo překrývání s omezeními používání látek PFAS, jež jsou stanovena v jiných právních aktech Unie, měla by Komise provést hodnocení s cílem posoudit, zda je toto omezení zapotřebí změnit nebo zrušit.

(22)   Bisfenol A (BPA) je chemická sloučenina používaná při výrobě materiálů, které jsou určeny pro styk s potravinami, jako jsou opětovně použitelné plastové kuchyňské potřeby nebo potahy povrchu konzerv, které slouží hlavně jako ochranná vrstva. Expozice vůči BPA, k níž může dojít v důsledku migrace této látky do potravin a nápojů a jejího následného požití spotřebiteli, může na základě posouzení zveřejněného v roce 2023 Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) představovat pro spotřebitele velmi malé riziko.

(23)   S ohledem na probíhající postup týkající se bisfenolu A (BPA) a v souladu s pravomocemi svěřenými Komisi podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004(14) o materiálech určených pro styk s potravinami se bude omezení používání BPA vztahovat mimo jiné na veškeré obaly potravin. Očekává se, že toto navrhované omezení bude přijato do konce roku 2024 s obecným přechodným obdobím v délce 18 měsíců.

(24)  V souladu s Akčním plánem EU: „Vstříc nulovému znečištění ovzduší, vod a půdy“, jenž je představen ve sdělení Komise ze dne 12. května 2021, by politiky Unie měly být založeny na zásadě, že preventivní opatření by měla být přijímána u zdroje. Komise ve Strategii pro chemické látky zdůrazňuje, že jakožto základ pro úpravu chemických látek v Unii by měla být posílena nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006(15) a (ES) č. 1272/2008(16) a že by měla být doplněna soudržnými přístupy k posuzování chemických látek a k nakládání s nimi podle stávajících odvětvových právních předpisů. Látky obsažené v obalech a jejich součástech jsou tedy omezovány u zdroje a primárně jsou upraveny nařízením (ES) č. 1907/2006, a to pravidly a postupy stanovenými v hlavě VIII uvedeného nařízení, s cílem chránit lidské zdraví a životní prostředí během všech fází životního cyklu látky, tj. i poté, co se stane odpadem. Mělo by proto být připomenuto, že se ▌uvedené nařízení vztahuje na přijímání či změny omezení látek vyráběných k použití nebo používaných ve výrobě obalů či jejich součástí, jakož i omezení uvádění látek obsažených v obalech nebo jejich součástech na trh.

Pokud jde o obaly, které spadají do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1935/2004, je třeba připomenout, že uvedené nařízení má zajistit vysoký stupeň ochrany spotřebitelů balených potravin. Na látky v obalech, součástech obalů a obalových odpadech se také mohou vztahovat omezení v rámci jiných právních aktů Unie, jako jsou omezení a zákazy stanovené pro perzistentní organické znečišťující látky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1021(17).

(25)  Z důvodu jednotnosti je vhodné kromě omezení, jež jsou stanovena v příloze XVII nařízení (ES) č. 1907/2006 a ▌vztahují se na materiály a předměty určené pro styk s potravinami podle nařízení (ES) č. 1935/2004, zachovat stávající omezení obsahu olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu v obalech nebo jejich součástech.

(26)  V rozhodnutích Komise 2001/171/ES(18) a 2009/292/ES(19), přijatých na základě směrnice 94/62/ES, jsou stanoveny výjimky týkající se úrovní koncentrace olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu obsažených v obalech nebo jejich součástech, které by měly být zachovány i v rámci tohoto nařízení. Na Komisi by však měla být přenesena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU za účelem změny nebo zrušení uvedených výjimek ▌, nebo za účelem snížení limitní hodnoty koncentrace uvedených kovů v rámci tohoto nařízení, aby byla přizpůsobena vědeckotechnickému pokroku. Na základě „Strategie pro chemické látky“ se na původní i recyklovaný materiál v zásadě vztahuje stejná limitní hodnota pro nebezpečné látky. Mohou však nastat výjimečné okolnosti, kdy může být nezbytné se od této zásady odchýlit. V takových situacích by na základě analýzy jednotlivých případů měla být odlišná limitní hodnota pro recyklovaný materiál a pro původní materiály odůvodněna. Při změně stávajících výjimek týkajících se úrovní koncentrace olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu by Komise měla uvedenou zásadu zohlednit.

(27)  Aniž je dotčeno omezení látek PFAS, toto nařízení by nemělo umožňovat omezení použití látek z důvodu chemické bezpečnosti nebo z důvodů týkajících se bezpečnosti potravin, pokud neexistuje nepřijatelné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí, včetně mimo jiné omezení olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu, která již byla stanovena na základě směrnice 94/62/ES a měla by nadále být upravena tímto nařízením, neboť takováto omezení jsou upravena jinými právními předpisy Unie. Toto nařízení by nicméně mělo rovněž umožňovat omezení látek obsažených v obalech a jejich součástech nebo používaných v procesech jejich výroby, které mají negativní vliv na udržitelnost obalů, hlavně pokud jde o jejich oběhovost, a zejména procesy opětovného použití nebo recyklace, ▌především z jiných důvodů než z důvodu chemické bezpečnosti nebo bezpečnosti potravin.

(28)  Jedním z nejúčinnějších opatření ke zlepšení ▌oběhovosti obalů, zvýšení míry recyklace obalů a využívání obsahu recyklovaného materiálu v obalech je navrhovat obaly s cílem umožnit jejich recyklaci v okamžiku, kdy se z nich stanou obalové odpady. Pro řadu obalových formátů byla stanovena kritéria designu obalů pro recyklaci, a to v rámci dobrovolných odvětvových programů nebo v některých členských státech, které je zavedly pro účely úpravy poplatků v rámci rozšířené odpovědnosti producenta. V zájmu předcházení vzniku překážek na vnitřním trhu a zajištění rovných podmínek pro zástupce výrobního odvětví a s cílem podpořit udržitelnost obalů je důležité stanovit povinné požadavky týkající se recyklovatelnosti obalů tak, že budou ▌na úrovni Unie harmonizovány kritéria a metodika pro posuzování recyklovatelnosti obalů na základě metodiky týkající se designu pro recyklaci. Aby byl splněn cíl stanovený v akčním plánu pro oběhové hospodářství, podle něhož by do roku 2030 měly být všechny obaly recyklovatelné ▌ekonomicky životaschopným způsobem, recyklovatelné obaly by měly být navrženy pro recyklaci materiálů a třídy recyklovatelnosti obalů by měly být stanoveny na základě kritérií designu pro recyklaci u kategorií obalů uvedených v příloze II a vyjádřených ve třídách A, B nebo C, aby byl obal považován za recyklovatelný, a tudíž mohl být uveden na trh. Pokud je obal klasifikován v nižší třídě než třídě C, měl by být považován za technicky nerecyklovatelný a jeho uvádění na trh by mělo být omezeno. Obaly by však tato kritéria měly splňovat až od 1. ledna 2030, aby byl hospodářským subjektům poskytnut dostatek času na přizpůsobení. Aby mohly být obaly od 1. ledna 2038 uvedeny na trh, měly by splňovat kritéria třídy B.

(29)   Recyklace materiálů, jak je definována v tomto nařízení, by měla doplňovat definice recyklace a materiálového využití ve směrnici 2008/98/ES. Recyklace materiálů udržuje zdroje v oběhu v rámci materiálového hospodářství, a neměla by tudíž zahrnovat biologické zpracování odpadu. Definice recyklace materiálů by neměla mít vliv na výpočet recyklačních cílů stanovených pro členské státy podle tohoto nařízení. Dané cíle a jejich výpočet jsou založeny na definici „recyklace“ podle směrnice 2008/98/ES.

(30)   Vysoce kvalitní recyklace znamená, že recyklované materiály jsou rovnocenné nebo kvalitnější ve srovnání s původním materiálem, neboť jsou zachovány jejich technické vlastnosti, a mohou být použity jako náhrada primárních surovin pro obaly nebo podobné účely. Recyklovaný materiál lze opakovaně recyklovat. Aby bylo možné vyrábět vysoce kvalitní recyklované suroviny, je zásadní sběr řádně tříděných obalových odpadů. Rozdíl mezi recyklací materiálů a vysoce kvalitní recyklací spočívá v tom, že při recyklaci materiálů jsou z obalového materiálu recyklací získány materiály, zatímco při vysoce kvalitní recyklaci jsou z obalů recyklací získány materiály takové kvality, že je lze používat jako stejnou třídu kvality pro obaly nebo pro účely jiného použití, kde je kvalita recyklovaného materiálu zachována.

(31)  Jelikož posouzení designu pro recyklaci ▌samo o sobě nezajišťuje, že obaly budou v praxi skutečně recyklovány, je třeba zavést jednotnou metodiku a mechanismus spotřebitelského řetězce, který zajistí, že obalové odpady budou účinně recyklovány ve velkém měřítku, a to na základě zavedených nejmodernějších postupů tříděného sběru a zavedených postupů třídění a recyklace, ověřených v provozním prostředí. Od roku 2035 by proto mělo být provedeno nové posouzení na základě množství (hmotnosti) materiálu účinně recyklovaného z každé kategorie obalů v souladu s metodikou a prahovými hodnotami podle článku 6. Prahové hodnoty pro recyklování ve velkém měřítku by měly být definovány s ohledem na cíl pro roční objem recyklovaného materiálu stanovený v tomto nařízení. Předpokládá se, že do roku 2030 členské státy již předloží Komisi první údaje o objemu recyklovaného obalového odpadu pro jednotlivé kategorie obalů v souladu s povinnostmi stanovenými v čl. 56 odst. 2 písm. c) a odst. 4, aby bylo možné tyto údaje monitorovat. Producenti, kteří individuálně plní povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti producenta, pověřené organizace odpovědnosti producentů nebo provozovatelé zařízení pro nakládání s obalovými odpady, jsou-li za organizaci nakládání s obalovými odpady odpovědny orgány veřejné správy, by měli zajistit, aby obalový odpad byl materiálem sbíraným v rámci tříděného sběru, tříděným a recyklovaným v zavedené infrastruktuře za použití zavedených postupů v osvědčeném provozním prostředí, a měli by výrobci poskytnout veškerou technickou dokumentaci zajišťující recyklaci obalů ve velkém měřítku.

(32)  Za účelem zavedení harmonizovaných pravidel pro design obalů, která zajistí recyklovatelnost obalů, by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, v nichž by se stanovila podrobná kritéria designu obalů pro recyklaci pro jednotlivé kategorie obalů. Komisi by měla být rovněž svěřena pravomoc přijímat prováděcí akty za účelem posouzení toho, zda je obal recyklován ve velkém měřítku, a to i pro kategorie obalů, které nejsou uvedeny v tomto nařízení. ▌

(33)  Aby se podpořily inovace v oblasti obalů, je vhodné umožnit, aby byla v případě obalů ▌, jež mají inovativní prvky vedoucí k podstatnému zlepšení jejich hlavní funkce a mají prokazatelný přínos pro životní prostředí, ▌prodloužena lhůta pro splnění požadavků na recyklovatelnost o pět let. Inovativní prvky by měly být odůvodněné, zejména pokud jde o použití nových materiálů, a plánované zavedení cesty recyklace by mělo být vysvětleno v technické dokumentaci přiložené k obalu. Tyto informace by měly být použity mimo jiné k případné změně prováděcích aktů týkajících se kritérií designu pro recyklaci. Hospodářský subjekt by měl rovněž podat oznámení Komisi a příslušnému orgánu před tím, než uvede inovativní obal na trh.

(34)  V zájmu ochrany zdraví a bezpečnosti lidí a zvířat je vzhledem k povaze balených výrobků a souvisejícím požadavkům vhodné, aby se požadavky na recyklovatelnost nevztahovaly povinně na vnitřní obaly, definované v ▌nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/6(20) ▌a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES(21), které jsou v přímém kontaktu s léčivým přípravkem, ani na vnější obaly, jak jsou definovány ve výše uvedených předpisech, pokud takové obaly musí splňovat specifické požadavky pro zachování kvality léčivého přípravku.

Kromě toho by se požadavky na recyklovatelnost neměly povinně vztahovat na plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro zdravotnické prostředky upravené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745(22) a pro diagnostické zdravotnické prostředky in vitro upravené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/746(23), na plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro potraviny určené pro kojence a malé děti a potraviny pro zvláštní lékařské účely upravené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 609/2013(24) ani na obaly používané pro přepravu nebezpečných věcí upravené směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES(25). Na prodejní obaly vyrobené z lehkého dřeva, korku, textilu, kaučuku, keramiky nebo porcelánu by se tento požadavek rovněž neměl vztahovat, s výjimkou odstavce 6aa, neboť jsou uváděny na trh ve velmi malých množstvích, tj. každá kategorie představuje méně než 1 % hmotnosti obalů uváděných na trh Unie.

(35)  Některé členské státy přijímají opatření na podporu recyklovatelnosti obalů, která spočívají v úpravě poplatků v rámci rozšířené odpovědnosti producenta; takové iniciativy na vnitrostátní úrovni mohou způsobit regulační nejistotu pro hospodářské subjekty, zejména v případech, kdy dodávají obaly do více členských států. Úprava poplatků v rámci rozšířené odpovědnosti producenta je ale zároveň účinným ekonomickým nástrojem motivujícím k navrhování udržitelnějších obalů vedoucímu k lepší recyklovatelnosti obalů a současně ke zlepšení fungování vnitřního trhu. Je proto nutné harmonizovat kritéria pro upravování poplatků v rámci rozšířené odpovědnosti producenta na základě třídy recyklovatelnosti získané posouzením recyklovatelnosti, aniž by byla stanovena konkrétní výše těchto poplatků. Tato kritéria by měla navazovat na kritéria recyklovatelnosti obalů, a proto je vhodné svěřit Komisi pravomoc, aby tato harmonizovaná kritéria přijala současně s tím, že stanoví podrobná kritéria designu pro recyklaci pro jednotlivé kategorie obalů.

(36)  Aby se zajistila oběhovost obalů, měly by být navrhovány a vyráběny způsobem, který umožní rozsáhlejší nahrazování původních materiálů materiály recyklovanými. Větší využívání recyklovaných materiálů podporuje rozvoj oběhového hospodářství s dobře fungujícími trhy s recyklovanými materiály, snižuje náklady, závislosti a negativní dopady na životní prostředí spojené s používáním primárních surovin a umožňuje používání materiálů založené na účinnějším využívání zdrojů. Ze všech obalových materiálů se nejméně recyklovaných materiálů používá na výrobu plastových obalů. Aby se tento problém vyřešil nejvhodnějším způsobem, je nezbytné zvýšit využívání recyklovaných plastů tím, že budou stanoveny povinné cíle pro obsah recyklovaného materiálu v plastových obalech v různé výši podle toho, zda jsou dané plastové obaly určeny pro styk s citlivými produkty(26), a tím, že se do roku 2030 zajistí, aby tyto cíle byly závazné. Za účelem postupně se zlepšujícího zajišťování ▌oběhovosti obalů by od roku 2040 měly být stanoveny vyšší cíle.

(37)  Je třeba vyjasnit, ▌že by se nemělo mít za to, že papírový materiál, který vzniká procesem rozvlákňování dřeva, spadá pod definici plastu podle tohoto nařízení.

(38)  Aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany zdraví lidí a zvířat v souladu s požadavky stanovenými v právních předpisech Unie a aby se zabránilo jakémukoli ohrožení zabezpečení dodávek a bezpečnosti léčivých přípravků i bezpečnosti zdravotnických prostředků ▌, je vhodné, aby z povinnosti, že plastové obaly ▌ musí obsahovat určité minimální množství recyklovaného materiálu, byly vyjmuty vnitřní obaly, jak jsou definovány ▌v nařízení (EU) 2019/6 a ve směrnici 2001/83/ES ▌, a také ▌plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro zdravotnické prostředky upravené nařízením (EU) 2017/745, ▌obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro diagnostické zdravotnické prostředky in vitro upravené nařízením (EU) 2017/746 a plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro potraviny určené pouze pro kojence a malé děti a potraviny pro zvláštní lékařské účely upravené nařízením (EU) č. 609/2013. Uvedené vynětí by se mělo vztahovat rovněž na vnější obaly humánních a veterinárních léčivých přípravků, jak jsou definovány v ▌ ▌ nařízení (EU) 2019/6 a ve směrnici 2001/83/ES, v případech, kdy tyto obaly musí splňovat zvláštní požadavky na ochranu jakosti léčivého přípravku.

(39)   Za účelem dosažení cílů pro integraci recyklovaného materiálu uvedených v tomto nařízení by Komise měla nejpozději do tří let od jeho vstupu v platnost zveřejnit přezkum stavu technologického vývoje a environmentální výkonnosti plastových obalů z biologického materiálu a případně předložit legislativní návrh s požadavky a cíli v oblasti udržitelnosti.

(40)  Aby se předešlo vzniku překážek na vnitřním trhu a zajistilo se účinné dodržování povinností podle tohoto nařízení, měly by hospodářské subjekty zajistit, aby plastová část obalů obsahovala určitý minimální procentuální podíl recyklovaného materiálu získaného ze spotřebitelského plastového odpadu, a to podle druhu obalu a obalového formátu uvedených v příloze II tabulce 1, výrobního závodu a roku.

(41)   Bude-li základem pro výpočet výrobní závod, výrobce obalů bude mít určitou flexibilitu při dosahování minimálního procentuálního podílu obsahu recyklovaného materiálu. Výrobním závodem by se mělo rozumět pouze jedno průmyslové zařízení, kde se obal vyrábí.

(42)  Hospodářské subjekty by měly být motivovány ke zvyšování obsahu recyklovaného materiálu v plastových částech obalů. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je zajistit úpravu poplatků v rámci rozšířené odpovědnosti producenta, a to podle procentuálního podílu recyklovaného materiálu, který je v obalech obsažen. Úprava poplatků by v takových případech měla být založena na společných pravidlech pro výpočet a ověřování obsahu recyklovaného materiálu v dotčených obalech. V této souvislosti by členské státy měly mít možnost zachovat stávající systémy umožňující přednostní a spravedlivý přístup k recyklovanému materiálu, aby splnily cíle týkající se minimálního obsahu recyklovaného materiálu za předpokladu, že jsou tyto cíle v souladu s požadavky tohoto nařízení. Kromě toho by měl být k recyklovaným materiálům poskytnut přednostní přístup za tržní ceny, přičemž množství recyklovaných materiálů, k nimž je poskytnut přednostní přístup, by mělo odpovídat množství obalů, které hospodářský subjekt uvedl ve stanoveném období na trh příslušného členského státu.

(43)  Aby byly zajištěny jednotné podmínky k uplatňování pravidel pro výpočet a ověřování podílu obsaženého recyklovaného materiálu získaného ze spotřebitelského plastového odpadu, a to podle druhu obalu a obalového formátu uvedených v příloze II tabulce 1, výrobního závodu a roku, jakož i s ohledem na environmentální dopad procesu recyklace, a byl stanoven formát technické dokumentace, měla by být Komisi svěřena pravomoc přijímat prováděcí předpisy v souladu s ▌nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(27).

(44)   Aby byl zajištěn vnitřní trh pro vysoce kvalitní recyklaci plastů a používání druhotných surovin, měla by plastová část obalů uváděných na trh obsahovat určitý minimální procentuální podíl recyklovaného materiálu získaného ze spotřebitelského plastového odpadu, a to podle druhu obalu a obalového formátu uvedených v příloze II tabulce 1, přičemž tento procentuální podíl se vypočte pro jednotlivé výrobní závody a roky. Druhem obalu by se měl rozumět převažující polymer, z něhož je obal vyroben, a obalovým formátem velikost a tvar konkrétní obalové jednotky.

(45)   Vysoká úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví, zejména pokud jde o úroveň emisí do ovzduší, vody a půdy, je zapotřebí z několika důvodů. Zaprvé, změna klimatu je celosvětový jev, který nemá hranice a jehož účinky nejsou přímo spojeny se zdrojem emisí skleníkových plynů, tj. země s nízkými emisemi skleníkových plynů mohou pociťovat dopady změny klimatu, které jsou neúměrné tomu, jakou měrou se na celosvětových emisích skleníkových plynů samy podílejí. Zadruhé, vodní systémy jsou vzájemně propojeny, a to i prostřednictvím oceánských proudů, a předchozí zkušenosti naznačují, že znečištění, i v souvislosti s plastovým odpadem, k němuž dochází v jedné části planety, se může výrazně rozšířit do dalších oceánů a na další kontinenty. Zatřetí, emise do půdy mohou mít nejen místní, ale i přeshraniční účinky, zejména pokud tyto emise proniknou v přírodě do vodních toků. Podpora používání recyklovaného materiálu v plastových obalech je založena na předpokladu, že samotný recyklovaný materiál byl vyroben environmentálně udržitelným způsobem, aby se snížila uhlíková stopa a podpořilo oběhové hospodářství. Za tímto účelem je třeba zavést určité záruky k zajištění toho, aby způsob, jakým je recyklovaný materiál získán, nenarušil přínosy pro životní prostředí plynoucí z používání tohoto recyklovaného materiálu v následných plastových obalech. V případě plastových obalů vyráběných na domácím trhu i dovážených plastových obalů je proto nezbytné řešit související otázky životního prostředí nediskriminačním způsobem. Za tímto účelem by se na dovoz do Unie měly vztahovat rovnocenné podmínky týkající se emisí či kritérií tříděného sběru a udržitelnosti technologií recyklace.

(46)  Tříděný sběr plastového odpadu má zásadní význam, pokud jde o přímý pozitivní dopad na úroveň sběru, kvalitu sebraného materiálu či kvalitu recyklovaných materiálů. Umožňuje vysoce kvalitní recyklaci a podporuje využívání kvalitních druhotných surovin. Přiblížení se „recyklační společnosti“ pomáhá předcházet vzniku odpadů a využívat odpad jako zdroj, čímž se zamezí zablokování zdrojů na nižších úrovních hierarchie způsobů nakládání s odpady, jež má škodlivé účinky na životní prostředí a nebere v potaz nakládání s odpady způsobem šetrným k životnímu prostředí. Tříděný sběr rovněž zabraňuje směšování nebezpečných odpadů a odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné, přičemž zajišťuje bezpečnost odpadů a jejich přepravy a zabraňuje znečišťování, jak stanoví mezinárodní pravidla, jako je Basilejská úmluva ze dne 22. března 1989 o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování(28), Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982(29), Úmluva o předcházení znečišťování moří ukládáním odpadů a jiných látek ze dne 29. prosince 1972 („Londýnská úmluva“) a její protokol z roku 1996 („Londýnský protokol“) a příloha V Mezinárodní úmluvy o zamezení znečištění moří z lodí z roku 1973 (MARPOL), ve znění protokolu z roku 1978 k této úmluvě.

(47)  Diskuse na mezinárodní úrovni, která proběhla v rámci různých zasedání mezivládního vyjednávacího výboru pro znečištění plasty a jejímž cílem je pro problematiku znečištění plasty, a to i v mořském prostředí, vypracovat mezinárodní právně závazný nástroj pod záštitou Programu OSN pro životní prostředí, dále v mezinárodní měřítku poukázala jednak na potřebu zintenzivnit opatření týkající se tříděného sběru plastů, aby se omezil jejich dopad na životní prostředí a podpořilo oběhové hospodářství, a předcházelo se tak vzniku odpadů a omezilo využívání přírodních zdrojů, a jednak na vůli případných smluvních stran přijmout v tomto směru opatření. Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států(30) vyžaduje, aby strany chránily životní prostředí před znečišťováním ovzduší a usilovaly o omezení a pokud možno postupné snižování a prevenci znečišťování ovzduší, včetně dálkového znečišťování ovzduší přecházejícího hranice států. Podle Úmluvy o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer(31) jsou smluvní strany povinny přijmout opatření k prevenci, kontrole a omezování veškerých přeshraničních dopadů znečištění vody. V souladu s Deklarací z Ria z roku 1992, jež byla vypracována v rámci Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, by náklady na znečištění měl v zásadě nést znečišťovatel. Průmyslové činnosti, jako je recyklace plastů, by proto měly jít ruku v ruce s opatřeními v zájmu prevence a omezování znečišťování.

(48)  V souladu s environmentálním cílem spočívajícím v podpoře materiálu získaného ze spotřebitelského plastového odpadu je nezbytné, aby se recyklace plastů prováděla způsobem, který minimalizuje z ní vyplývající znečišťování. V opačném případě by se v důsledku průmyslového znečištění, k němuž během recyklace dochází, snížila nebo eliminovala environmentální přidaná hodnota podpory používání recyklovaných plastových materiálů. Měla být vypracována kritéria udržitelnosti vztahující se na technologie recyklace používané v případě spotřebitelského plastového odpadu. Tato kritéria by měla zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví, zejména pokud jde o úroveň emisí do ovzduší, vody a půdy a účinné využívání zdrojů. Recyklace by proto měla být prováděna způsobem šetrným k životnímu prostředí, což povede k vysoké kvalitě procesů a produktů recyklace a zajistí vysoké standardy v odvětvích recyklace. Zajištěním odpovídající úrovně udržitelnosti technologie recyklace a následně i recyklovaného materiálu se podpora používání recyklovaného materiálu v plastových obalech stává environmentálně zodpovědným opatřením. V diskusích během zasedání mezivládního vyjednávacího výboru pro znečištění plasty se rovněž zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby technologie recyklace fungovaly způsobem šetrným k životnímu prostředí.

(49)   Metodika posuzování, ověřování a certifikace rovnocennosti pravidel uplatňovaných v případě, že je recyklovaný materiál získaný ze spotřebitelského plastového odpadu recyklován a sbírán mimo Unii, včetně auditu prováděného třetí stranou, by měla zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví, zejména pokud jde o úroveň emisí do ovzduší, vody a půdy, a zároveň by měla zohlednit potřebu zajištění toho, aby byla recyklace prováděna způsobem šetrným k životnímu prostředí, možnost zajistit vysoce kvalitní recyklaci, jakož i úroveň standardů kvality pro odvětví recyklace či úroveň účinného využívání zdrojů. Tyto úvahy jsou klíčem k dosažení oběhovosti zdrojů, a tudíž ke snížení tlaku na vyčerpatelné přírodní zdroje.

(50)  Je třeba připomenout, že materiály určené pro styk s potravinami obsahující recyklované plasty by měly splňovat požadavky stanovené v nařízení Komise (EU) 2022/1616(32), které zahrnuje požadavky na technologie recyklace. Co se týče plastových obalů, s výjimkou obalů vyrobených z polyethylentereftalátu (PET), bude vhodné s dostatečným předstihem přede dnem použitelnosti souvisejících požadavků na obsah recyklovaného materiálu opětovně posoudit, zda jsou k dispozici vhodné technologie recyklace takových plastových obalů, a to i s ohledem na to, jestli již bylo uděleno povolení podle příslušných pravidel Unie, a zda jsou tyto technologie zavedeny do praxe. Na základě uvedeného posouzení může být nezbytné stanovit výjimky z požadavků na obsah recyklovaného materiálu pro konkrétní dotčené plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty nebo tyto výjimky přezkoumat. Za tímto účelem by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU.

(51)  Za účelem zohlednění rizik souvisejících s možnými nedostatečnými dodávkami určitého plastového odpadu pro účely recyklace, které by mohly vést k nepřiměřenému zvýšení cen nebo k nepříznivým účinkům na zdraví, bezpečnost a životní prostředí, by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o dočasné změny cílů pro povinný obsah recyklovaného materiálu v plastových obalech. V rámci hodnocení odůvodnění takového aktu v přenesené pravomoci by Komise měla posoudit řádně odůvodněné žádosti fyzických a právnických osob.

(52)  U jiných materiálů než plastů, například u skla či hliníku, je zřejmý trend nahrazovat primární suroviny recyklovanými materiály a na základě vývoje v právním a hospodářském prostředí a očekávání spotřebitelů se předpokládá, že tento trend bude pokračovat. Komise by nicméně využívání obsahu recyklovaného materiálu v jiných obalových materiálech, než jsou plasty, měla pečlivě sledovat a měla by posoudit, zda je vhodné navrhnout zavedení dalších opatření, například stanovení cílů, jejichž účelem by bylo využívání recyklovaných materiálů v obalech z jiných materiálů než z plastů zvýšit.

(53)  Tok biologického odpadu je často kontaminován konvenčními plasty a materiálové recyklační toky jsou často kontaminovány kompostovatelnými plasty. Tato křížová kontaminace má za následek plýtvání zdroji a nižší kvalitu druhotných surovin a mělo by se jí předcházet u zdroje. V tomto smyslu by členské státy měly upřesnit vhodné nakládání s kompostovatelnými odpady na svém území. Jelikož se spotřebitelé stále méně orientují v tom, jaký způsob odstranění kompostovatelných plastových obalů je správný, je odůvodněné a nezbytné stanovit jasná společná pravidla používání kompostovatelných plastových obalů, podle nichž bude povinné pouze v případech, kdy bude mít jasný přínos pro životní prostředí nebo lidské zdraví. Tak tomu je obzvláště tehdy, usnadňuje-li používání kompostovatelných obalů sběr nebo odstraňování biologického odpadu, například u výrobků, u nichž je oddělení obsahu a obalu obzvláště složité, jako jsou čajové sáčky.

(54)  Přínos používání kompostovatelných obalů pro životní prostředí je prokazatelný například v případě některých obalů vyrobených z biologicky rozložitelných plastových polymerů, které vstupují do kompostáren včetně zařízení pro anaerobní digesci za kontrolovaných podmínek. Pokud navíc členské státy uplatňují ustanovení čl. 22 odst. 1 druhého pododstavce směrnice 2008/98/ES a v těchto členských státech jsou k dispozici odpovídající systémy sběru odpadů a infrastruktura pro zpracování odpadu, měla by jim být ponechána ▌ flexibilita při rozhodování o tom, zda na svém území povolí používání kompostovatelných obalů pro přípravu jedné porce kávy, čaje nebo jiného nápoje ve specializovaných systémech, skládají-li se z jiného než kovového obalového materiálu, velmi lehkých plastových nákupních tašek a lehkých plastových nákupních tašek a jiných obalů, u nichž členské státy vyžadovaly kompostovatelnost ještě před tím, než toto nařízení vstoupilo v platnost. Aby se na straně spotřebitelů předešlo nejasnostem ohledně správného způsobu odstraňování obalů, měly by být všechny ostatní ▌ obaly i vzhledem k přínosu oběhovosti uhlíku pro životní prostředí zpracovávány formou recyklace materiálu a design těchto obalů by měl zajišťovat, aby neměly vliv na recyklovatelnost ostatních toků odpadu.

(55)   Kromě toho by biologicky rozložitelný odpad neměl vést k přítomnosti kontaminujících látek v kompostu. Požadavky normy EN 13432 „Obaly – Požadavky na obaly využitelné kompostováním a biologickým rozkladem – Zkušební schéma a hodnotící kritéria pro konečné přijetí obalů“ by měly být revidovány s ohledem na dobu kompostování, přípustné úrovně kontaminace a omezení uvolňování mikroplastů, aby tyto materiály mohly být vhodným způsobem zpracovány v zařízeních na zpracování biologického odpadu. Kromě toho by v Unii měla být zavedena podobná norma pro domácí kompostování.

(56)   Jak je popsáno ve sdělení Komise ze dne 30. listopadu 2022 nazvaném Politický rámec EU pro plasty z biologického materiálu a biologicky rozložitelné a kompostovatelné plasty, nezaručuje dodržování norem pro průmyslové kompostování rozložitelnost i při domácím kompostování. Při průmyslovém kompostování jsou požadovanými podmínkami vysoké teploty a vysoká míra vlhkosti. Při domácím kompostování, které provádějí soukromé osoby, a to i v komunitách, závisí skutečné podmínky do značné míry na místních klimatických podmínkách a postupech spotřebitelů. Proto může být biologický rozklad při domácím kompostování pomalejší než při průmyslovém kompostování, nebo nemusí být úplný. Zejména domácí kompostování plastových obalů by mělo být zvažováno pouze pro konkrétní použití a v kontextu zvláštních místních podmínek pod dohledem příslušných orgánů.

(57)  V případech, kdy je to odůvodněné a vhodné s ohledem na technologický a regulační vývoj, který má vliv na možnosti odstraňování kompostovatelných plastů, a za zvláštních podmínek, jež zajišťují, že použití těchto materiálů je přínosné pro ochranu životního prostředí a lidské zdraví, by Komise měla ve vhodných případech předložit legislativní návrh za účelem změny ▌ výčtu kompostovatelných obalů.

(58)  Pro usnadnění posuzování shody s požadavky na kompostovatelné obaly je nezbytné stanovit předpoklad shody pro kompostovatelné obaly v souladu s harmonizovanými normami přijatými podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012(33). Přitom by měly být zohledněny podrobné technické specifikace uvedených požadavků v souladu s nejnovějším vědeckým a technologickým vývojem. Parametry, mimo jiné doba kompostování a přípustné míry kontaminace, by měly odrážet skutečné podmínky v zařízeních na zpracování biologického odpadu včetně procesů anaerobní digesce. Stávající norma pro průmyslové kompostování již nestanoví předpoklad shody, neboť je třeba ji revidovat a nahradit aktualizovanou verzí. Nežli bude k dispozici nová nebo aktualizovaná harmonizovaná norma, lze stávající normu použít jako vodítko. Pokud jde o obaly vhodné pro domácí kompostování, Komise by v případě potřeby měla požádat o vypracování evropské normy.

(59)  Je třeba připomenout, že veškeré obaly, které mají přijít nebo přicházejí do styku s potravinami, včetně kompostovatelných obalů, musí splňovat požadavky stanovené ▌v nařízení (ES) č. 1935/2004. Ve vhodných případech lze dokumentaci a informace požadované podle právních předpisů Unie o materiálech určených pro styk s potravinami použít rovněž jako součást informací a dokumentace požadovaných v tomto nařízení.

(60)  Obaly by měly být navrhovány tak, aby měly co nejmenší objem a hmotnost a přitom si zachovaly schopnost plnit funkce obalu a umožňovat recyklovatelnost. Výrobce obalu by měl obal posoudit na základě funkčních kritérií uvedených v příloze IV tohoto nařízení. S ohledem na cíl tohoto nařízení, kterým je omezit produkci obalů a obalových odpadů a zlepšit oběhovost obalů na celém vnitřním trhu, je vhodné upřesnit a zpřísnit stávající kritéria. Z tohoto důvodu by měl být upraven seznam funkčních kritérií pro obaly, který je uveden ve stávající harmonizované normě EN 13428:2004: Obaly – Specifické požadavky na výrobu a složení – Prevence snižováním zdrojů. Než však bude k dispozici nová nebo aktualizovaná harmonizovaná norma, lze použít stávající normu EN 13428:2004. I když marketing a přijetí ze strany spotřebitelů stále hrají z hlediska designu obalů významnou roli, neměly by být součástí funkčních kritérií a samy o sobě odůvodňovat větší hmotnost a objem obalů. Tím by však neměly být dotčeny specifikace řemeslných a průmyslových výrobků a potravinářských a zemědělských produktů s obaly, které jsou zapsány a chráněny v rámci režimu ochrany zeměpisných označení EU, který je jedním z prostředků, jimiž Unie plní svůj cíl chránit kulturní dědictví a tradiční know-how, včetně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013(34) pro víno, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/787(35) pro lihoviny, nebo na které se vztahují režimy jakosti podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012(36).

Rovněž by tím neměl být dotčen design obalů, který je chráněn podle právních předpisů Unie nebo členských států o průmyslových vzorech nebo ochranných známkách nebo mezinárodních dohod s dopadem na jeden z členských států. Tato výjimka je odůvodněná pouze v rozsahu, v němž nová pravidla týkající se zmenšení obalů na možné minimum ovlivní tvar obalu takovým způsobem, že ochranná známka již nebude schopna odlišit označené zboží od zboží jiného podniku a design obalu si již nebude moci zachovat své nové a individuální vlastnosti. Aby se zabránilo riziku zneužití, měla by se výjimka vztahovat pouze na práva k ochranným známkám a k průmyslovým vzorům chráněná před … [den vstupu tohoto nařízení v platnost]. Recyklovatelnost, využívání obsahu recyklovaného materiálu a opětovné použití mohou naopak odůvodnit větší hmotnost či objem obalu a měly by být zařazeny mezi funkční kritéria. Na trh by neměly být uváděny obaly s dvojitými stěnami, falešnými dny a dalšími prvky, jejichž jediným účelem je vyvolat dojem, že výrobek má větší objem, neboť tyto obaly nesplňují požadavek zmenšení obalů na možné minimum. Totéž pravidlo by se mělo vztahovat na nadbytečné obaly, které nejsou nezbytné pro zajištění funkčnosti obalu.

(61)  Aby byly splněny požadavky týkající se zmenšení obalů na možné minimum, měla by se zvláštní pozornost věnovat omezení prázdného prostoru ve skupinových a přepravních obalech včetně obalů pro elektronický obchod.

(62)  Pro usnadnění posuzování shody s požadavky týkajícími se zmenšení obalů na možné minimum je nezbytné stanovit předpoklad shody pro obaly, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami přijatými v souladu s nařízením (EU) č. 1025/2012 za účelem stanovení podrobných technických specifikací uvedených požadavků, a určit měřitelná kritéria pro design obalů, jimiž mohou případně být například maximální hmotnost nebo omezení prázdného prostoru u konkrétních obalových formátů, a typizované, standardizované designy obalů splňující požadavek zmenšení na možné minimum.

(63)  Aby se podpořila oběhovost a udržitelné používání obalů, měly by být zajištěny pobídky k používání opětovně použitelných obalů a systémů opětovného použití. Za tímto účelem je nutné vyjasnit pojem opětovně použitelný obal a zajistit, aby nebyl spojován pouze s designem obalů, který by měl umožňovat nejvyšší možný počet ▌ cyklů a dodržení bezpečnostních, jakostních a hygienických požadavků při vyprazdňování, vykládání, opětovném plnění nebo opětovném nakládání, ale také se zřízením systémů opětovného použití, které splňují minimální požadavky stanovené v tomto nařízení. Pro usnadnění posuzování shody s požadavky na opětovně použitelné obaly je nezbytné stanovit předpoklad shody pro obaly, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami přijatými v souladu s nařízením (EU) č. 1025/2012 za účelem stanovení podrobných technických specifikací uvedených požadavků, a určit kritéria a formáty pro opětovně použitelné obaly zahrnující například minimální počet obrátek nebo cyklů, standardizované designy a také požadavky na systémy opětovného použití včetně hygienických požadavků.

(64)  Je zapotřebí informovat spotřebitele a zajistit, aby mohli náležitě odstraňovat veškeré obalové odpady ▌. Nejvhodnějším způsobem je zavést pro účely třídění odpadu systém harmonizovaného označování založený na materiálovém složení obalů a doplnit ho odpovídajícími štítky umísťovanými na nádoby na odpad. Potřeba, aby tento systém harmonizovaného označování byl uznáván všemi občany bez ohledu na jejich situaci, jako je věk a jazykové znalosti, by měla být určujícím faktorem při jeho designu. Toho lze dosáhnout používáním piktogramů s minimálním používáním textu. To by rovněž umožnilo minimalizovat náklady na překlad použitých formulací, které by jinak byly nutné.

(65)   Třídění je zásadním krokem k zajištění větší oběhovosti obalů. Mělo by se podporovat zlepšování třídicích kapacit, zejména prostřednictvím technologických inovací, aby se umožnilo kvalitnější třídění, a tím i kvalitnější vstupní suroviny pro recyklaci.

(66)  Aby se spotřebitelům usnadnilo třídění a odstraňování obalových odpadů, měl by být zaveden systém harmonizovaných symbolů, kterými by byly povinně opatřeny obaly i nádoby na odpad, díky čemuž by se spotřebitelé při odstraňování uvedených odpadů mohli řídit shodnými symboly. Tyto symboly by měly umožnit náležité nakládání s odpady, neboť by měly spotřebitelům poskytovat informace o vlastnostech obalů z hlediska kompostování a především by měly předejít mylné domněnce spotřebitelů, že kompostovatelné obaly jako takové nejsou vhodné pro domácí kompostování, nýbrž jsou kompostovatelné pouze za řízených podmínek při průmyslovém zpracování, nebo zabránit tomu, aby byly kompostovatelné obaly vyhazovány do přírody. Tento přístup by měl zlepšit tříděný sběr obalových odpadů, čímž by se zvýšila kvalita recyklace těchto odpadů, a zabezpečit určitou úroveň harmonizace systémů sběru obalových odpadů na vnitřním trhu. Rovněž je třeba harmonizovat symboly používané v rámci povinných systémů zálohování a zpětného odběru zavedených po vstupu tohoto nařízení v platnost. Členské státy mohou požadovat, aby používání takových harmonizovaných štítků na obalech bylo zahrnuto do systémů zálohování a zpětného odběru zřízených na základě vnitrostátních právních předpisů před vstupem tohoto nařízení v platnost. Vzhledem k tomu, že sběr přepravních obalů neprobíhá v rámci systémů sběru komunálního odpadu, nemělo by používání těchto symbolů být u těchto obalů s výjimkou obalů pro elektronický obchod povinné.

(67)  Označování obsahu recyklovaného materiálu v obalech by nemělo být povinné, jelikož tyto informace nejsou nijak zásadní pro to, aby bylo zajištěno náležité zpracování obalů na konci životnosti. Výrobci však budou povinni splnit cíle pro obsah recyklovaného materiálu stanovené v tomto nařízení a případně budou chtít obsah recyklovaného materiálu na obalech uvést jako informaci pro spotřebitele. Aby byly tyto informace poskytovány v celé Unii harmonizovaně, měl by být harmonizován štítek, který bude obsah recyklovaného materiálu uvádět.

(68)   Označování obsahu plastů z biologického materiálu v obalech by rovněž nemělo být povinné, neboť plasty z biologického materiálu musí splňovat řadu podmínek, aby byla zajištěna udržitelnost, a je zapotřebí více vědeckých důkazů, aby se zajistilo, že používání plastů z biologického materiálu bude během celého jejich životního cyklu v souladu se zásadami oběhového hospodářství stanovenými ve sdělení Komise ze dne 30. listopadu 2022 o politickém rámci EU pro plasty z biologického materiálu a biologicky rozložitelné a kompostovatelné plasty. Výrobci však mohou chtít tyto informace na svých obalech z vlastní iniciativy uvádět s cílem informovat spotřebitele o obsahu plastů z biologického materiálu. Aby byly tyto informace poskytovány v celé Unii harmonizovaně, měl by být harmonizován štítek, který bude obsah plastů z biologického materiálu uvádět.

(69)  Za účelem informování konečných uživatelů o opětovné použitelnosti, dostupnosti systémů opětovného použití a umístění sběrných kanálů v souvislosti s opětovně použitelnými obaly by tyto obaly měly být opatřeny kódem QR nebo jiným nosičem údajů poskytujícím příslušné informace. Kód QR nebo jiný druh normalizovaného otevřeného nosiče digitálních údajů by měl obsahovat informace, které usnadňují sledování obrátek a cyklů a jejich výpočet, případně není-li možné výpočet provést, uvede se odhadovaný průměr. Tento štítek by měl být dobrovolný pro otevřené systémy, které nemají provozovatele systému. Opětovně použitelné prodejní obaly by kromě toho měly být jasně označeny v místě prodeje.

(70)  Nemělo by docházet k násobení počtu označení na obalech. Aby se mu předešlo v případech, kdy jiné právní předpisy Unie vyžadují, aby byly informace o baleném výrobku zpřístupněny v digitální podobě pomocí nosiče údajů, měly by být informace o obalu požadované podle tohoto nařízení i požadované informace o baleném výrobku přístupné prostřednictvím téhož nosiče údajů. Tento nosič údajů by měl splňovat požadavky stanovené tímto nařízením nebo ostatními příslušnými právními předpisy Unie. Zejména tehdy, pokud se na balený výrobek vztahuje nařízení (EU) 2024/…(37) nebo jiné právní předpisy Unie, které vyžadují digitální pas výrobku, by měl být digitální pas výrobku použit rovněž k poskytnutí příslušných informací podle tohoto nařízení. Pokud obaly obsahují látky vzbuzující obavy, mělo by to být vyznačeno pomocí normalizované digitální technologie značení, jak stanoví prováděcí akty přijaté Komisí. Tyto informace by měly umožnit podporu oběhovosti a zajistit, aby provozovatelé zařízení pro nakládání s odpady měli přístup k relevantním informacím o chemickém složení s cílem určit nejvhodnější možnost nakládání s daným odpadem v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady, a podpořit tak oběhovost obalů.

(71)  Aby bylo podpořeno plnění cílů stanovených v tomto nařízení, měli by být spotřebitelé chráněni před zavádějícími a matoucími informacemi o vlastnostech obalů a jejich příslušném zpracování na konci životnosti, pro které toto nařízení zavádí harmonizované štítky. Obaly, které jsou zahrnuty do systému rozšířené odpovědnosti producenta, lze na celém území, kde se daný systém uplatňuje, identifikovat prostřednictvím příslušného symbolu, a to pouze pomocí kódu QR nebo jiné normalizované digitální technologie značení, aby bylo zjevné, že daný producent plní své povinnosti v rámci rozšířené odpovědnosti producenta. Tento symbol by měl spotřebitelům či uživatelům srozumitelně a jednoznačně sdělovat, zda je obal recyklovatelný.

(72)   Obaly, na něž se vztahují povinné systémy zálohování a zpětného odběru, by měly být opatřeny štítkem informujícím spotřebitele, že se na ně takový systém vztahuje, a že by proto měly být sbírány prostřednictvím zvláštních sběrných kanálů, které jsou pro tyto účely schváleny vnitrostátními orgány. Toto označení by měl tvořit harmonizovaný štítek EU zavedený Komisí. Členské státy mohou požadovat, aby používání takových harmonizovaných štítků na obalech bylo zahrnuto do systémů zálohování a zpětného odběru zřízených na základě vnitrostátních právních předpisů před vstupem tohoto nařízení v platnost.

(73)   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES(38) funguje jako „záchranná síť“, která zajišťuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele ve všech odvětvích a doplňuje podrobnější požadavky obsažené v právních předpisech Unie týkajících se konkrétních odvětví nebo výrobků, nicméně v případě rozporu mezi uvedenou směrnicí a jinými pravidly Unie týkajícími se konkrétních aspektů nekalých obchodních praktik by tato jiná pravidla Unie měla mít přednost a měla by se na dané konkrétní aspekty použít. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/825(39) stanoví, že použití dobrovolného označení udržitelnosti, které nesplňuje určité požadavky, představuje nekalou obchodní praktiku.

(74)  V zájmu zajištění jednotných podmínek pro plnění požadavků na označování by Komisi ▌ měly být svěřeny prováděcí pravomoci za účelem dalšího zlepšení třídění odpadů, stanovení podmínek pro identifikaci materiálového složení obalů pomocí normalizovaných otevřených digitálních technologií a stanovení podrobných harmonizovaných specifikací pro požadavky na označování obalů a nádob na odpad zavedené tímto nařízením. Komise by při vypracovávání těchto specifikací měla omezit jazykové prvky na minimum a zohlednit vědecké či jiné dostupné technické poznatky včetně příslušných mezinárodních norem. Harmonizované označování obalů, na které se vztahuje systém zálohování a zpětného odběru, by mělo být navrženo s ohledem na rozdíly v účtovaných zálohách, které mohou existovat mezi členskými státy. S ohledem na zavedení nového systému by dnem … [42 měsíců od data, kdy toto nařízení a jeho ustanovení vložená do příslušného prováděcího aktu vstoupí v platnost] mělo být zrušeno rozhodnutí Komise 97/129/ES(40).

(75)  Hospodářské subjekty by měly zajistit, aby obaly splňovaly požadavky stanovené tímto nařízením. Za tímto účelem by měly podle své úlohy v dodavatelském řetězci přijmout vhodná opatření, a tím zajistit volný pohyb obalů na vnitřním trhu a zlepšit jejich udržitelnost.

(76)  Vzhledem k tomu, že výrobce zná podrobně proces vytváření designu a výroby, má nejlepší možnosti provést postup posuzování shody stanovený v tomto nařízení. Posuzování shody by proto mělo zůstat výhradně povinností výrobce.

(77)  Mělo by se zajistit, aby dodavatelé obalů nebo obalových materiálů poskytovali výrobci všechny informace a dokumentaci nezbytné pro to, aby mohl výrobce prokázat shodu těchto obalů a obalových materiálů. Tyto informace a dokumentace by měly být poskytnuty v papírové nebo elektronické podobě.

(78)  V zájmu zabezpečení fungování vnitřního trhu je nezbytné zajistit, aby obaly ze třetích zemí vstupující na trh Unie byly v souladu s tímto nařízením bez ohledu na to, zda jsou dováženy jako samostatné obaly, nebo ve spojení s baleným výrobkem. Zejména je nezbytné zajistit, aby výrobci u těchto obalů provedli vhodné postupy posuzování shody. Dovozci by tedy měli zajistit, aby obaly, které uvádějí na trh, byly ve shodě s příslušnými požadavky a aby dokumentace vypracovaná výrobci byla k dispozici příslušným vnitrostátním orgánům ke kontrole.

(79)  Při uvádění obalu na trh by měl každý dovozce na obalu uvést své jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku a svou poštovní adresu a případně elektronické komunikační prostředky, jejichž prostřednictvím lze dovozce kontaktovat. Pokud to obal neumožňuje, měly by být stanoveny výjimky.

(80)  Vzhledem k tomu, že distributor dodává obal na trh poté, co jej tam uvedl výrobce nebo dovozce, měl by řádně dbát na soulad s příslušnými požadavky stanovenými tímto nařízením. Distributor by měl rovněž zajistit, aby jeho nakládání s obalem nemělo nepříznivý vliv na soulad obalu s uvedenými požadavky.

(81)  Vzhledem k tomu, že distributoři a dovozci jsou blízko trhu a hrají důležitou roli při zajišťování shody obalu s předpisy, měli by být zapojeni do úkolů dozoru nad trhem, které provádějí příslušné vnitrostátní orgány, a měli by být připraveni aktivně se účastnit a poskytovat těmto orgánům všechny nezbytné informace týkající se dotčeného obalu.

(82)  Každý dovozce nebo distributor, který uvede obal na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou nebo takový obal upraví způsobem, který může ovlivnit jeho soulad s tímto nařízením, by měl být považován za výrobce a měl by převzít odpovědnost za povinnosti výrobce.

(83)  Zajištění sledovatelnosti obalu v celém dodavatelském řetězci usnadňuje orgánům dozoru nad trhem jejich úkol vysledovat hospodářské subjekty, které na trh uvedly nebo dodaly nevyhovující obaly. Od hospodářských subjektů by proto mělo být vyžadováno, aby po určitou dobu uchovávaly informace o svých transakcích.

(84)  Problém s produkcí nadměrného množství obalových odpadů nelze zcela vyřešit tím, že budou stanoveny povinnosti týkající se designu obalů. Hospodářským subjektům, které plní nebo jinak používají určité druhy obalů, by měla být uložena povinnost omezit podíl prázdného prostoru uvnitř těchto obalů. V případě skupinových a přepravních obalů a obalů pro elektronický obchod, v nichž jsou dodávány výrobky konečným distributorům nebo konečnému uživateli, by podíl prázdného prostoru neměl přesáhnout 50 %. V souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady a v zájmu prosazování inovativních obalů s cílem omezit obalový odpad by mělo být možné, aby od této povinnosti byly osvobozeny hospodářské subjekty, které používají prodejní obaly jako obaly pro elektronický obchod. Tato povinnost se nevztahuje na opětovně použitelné obaly.

(85)  Aby se zajistila vysoká úroveň ochrany životního prostředí na vnitřním trhu a vysoká úroveň bezpečnosti a hygieny potravin a aby se usnadnilo dosažení cílů v oblasti předcházení vzniku obalových odpadů, nemělo by být povoleno uvádět na trh zbytečné či nepotřebné obaly. Seznam takových obalových formátů je uveden v příloze V tohoto nařízení. Za účelem přizpůsobování tohoto seznamu vědeckotechnickému pokroku by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU. Komise by měla zveřejnit pokyny, které podrobněji vysvětlí přílohu V, včetně příkladů obalů a pokynů, pokud jde o výjimky z omezení.

(86)  V zájmu dalšího přiblížení cíli, kterým je dosáhnout oběhovosti a udržitelného používání obalů, je nutné snížit riziko, že obaly uváděné na trh jako opětovně použitelné nebudou v praxi opětovně používány, a zajistit, aby spotřebitelé opětovně použitelné obaly vraceli. Nejvhodnějším způsobem, jak toho docílit, je uložit hospodářským subjektům, které opětovně použitelné obaly používají, povinnost zajistit zavedení systému opětovného použití, a tím umožnit oběh a cyklické a opětovné používání těchto obalů. Aby se zajistil maximální přínos těchto systémů, měly by být stanoveny minimální požadavky na otevřené a uzavřené systémy. Potvrzení o souladu opětovně použitelného obalu se systémem opětovného použití by rovněž mělo být součástí technické dokumentace tohoto obalu. Systémy opětovného použití se mohou lišit rozsahem a zeměpisným pokrytím, od menších místních systémů po větší systémy, které mohou pokrývat území jednoho nebo několika členských států.

(87)  Opětovně použitelné obaly musí být pro uživatele bezpečné. Hospodářské subjekty, které své výrobky nabízejí v opětovně použitelných obalech, proto musí zajistit, aby opětovně použitelný obal před dalším použitím prošel procesem obnovy, pro nějž by měly být stanoveny požadavky.

(88)  Opětovně použitelné obaly se stávají odpadem ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/98/ES v okamžiku, kdy se jich držitel zbaví, má v úmyslu se jich zbavit nebo je povinen se jich zbavit. Opětovně použitelné obaly, které se nacházejí v procesu obnovy, se běžně za odpad nepovažují.

(89)  Za účelem motivace k předcházení vzniku odpadů by měl být zaveden nový koncept „opětovného plnění“. Opětovné naplnění by mělo být považováno za zvláštní opatření k předcházení vzniku odpadů, které se započítává k dosažení cílů v oblasti předcházení vzniku odpadů stanovených v tomto nařízení a je pro dosažení těchto cílů nezbytné.

(90)  Pokud hospodářské subjekty nabízejí možnost zakoupit výrobky formou opětovného naplnění, měly by zajistit, aby doplňovací stanice splňovaly určité požadavky, které zabezpečují zdraví a bezpečnost spotřebitelů. Používají-li spotřebitelé k takové koupi vlastní nádoby, měly by je hospodářské subjekty informovat o podmínkách bezpečného opětovného naplnění a použití těchto nádob. V zájmu podpory opětovného plnění by hospodářské subjekty neměly u doplňovacích stanic poskytovat bezplatné obaly ani obaly, které nejsou zařazeny do systému zálohování a zpětného odběru. Hospodářské subjekty by měly být zproštěny odpovědnosti za problémy s bezpečností potravin, které by mohly vzniknout v důsledku používání nádob poskytnutých spotřebiteli.

(91)  Aby se snížil zvyšující se podíl obalů na jedno použití a rostoucí množství produkovaných obalových odpadů, je nezbytné stanovit kvantitativní cíle v oblasti opětovného použití ▌ obalů v odvětvích, která byla vyhodnocena jako odvětví s největším potenciálem ke snížení množství obalových odpadů, totiž v odvětví potravin a nápojů k odnesení s sebou, velkého bílého zboží a přepravních obalů. Hodnocení bylo provedeno na základě faktorů, jako jsou stávající systémy opětovného použití, nezbytnost použití obalů a možnost splnit funkční požadavky, pokud jde o pojmutí, čistotu, zdraví, hygienu a bezpečnost. Zohledněny byly také rozdíly mezi výrobky a mezi systémy jejich výroby a distribuce. Při provádění těchto cílů by měly být zohledněny přínosy pro životní prostředí dosažené během celého životního cyklu výrobku. Očekává se, že stanovením cílů se podpoří inovace a zvýší se podíl řešení umožňujících opětovné použití a opětovné naplnění. ▌Nemělo by být povoleno používat obaly na jedno použití k servírování a konzumaci pokrmů a nápojů v prostorách zařízení v odvětví ubytování, stravování a pohostinství. Spotřebitelé by měli mít vždy možnost nakupovat potraviny a nápoje k odnesení s sebou v opětovně použitelných nebo vlastních nádobách za podmínek, které nejsou méně příznivé než podmínky pro potraviny a nápoje nabízené v obalech na jedno použití. Hospodářské subjekty prodávající potraviny nebo nápoje k odnesení s sebou by měly nabídnout spotřebitelům možnost koupit potraviny nebo nápoje do vlastních nádob a možnost zakoupit si potraviny a nápoje v opětovně použitelných obalech.

(92)  Za určitých podmínek by členské státy měly mít možnost osvobodit hospodářské subjekty od povinností týkajících se opětovného použití na dobu pěti let, kterou lze prodloužit. Tyto podmínky by měly souviset s vysokou mírou recyklace a platnou mírou předcházení vzniku odpadů v členském státě, který výjimku umožňuje, včetně první prozatímní míry předcházení vzniku odpadu ve výši 3 % do roku 2028, jakož i s přijetím podnikového plánu předcházení vzniku odpadů a recyklace ze strany hospodářských subjektů.

(93)   Uvádění obalů, na něž se vztahuje čl. 25 odst. 1 a body 3 a 4 přílohy V tohoto nařízení, na trh pro použití v přeshraničních dopravních prostředcích, kde jsou k dispozici stravovací služby na palubě, jako jsou letadla, letouny, vlaky, výletní lodě, trajekty, jachty a čluny, by mělo být chápáno jako cestování s těmito obaly do Unie nebo v rámci Unie. Cestování v rámci Unie by mělo být chápáno jako situace, kdy se dopravní prostředek pohybuje mezi výchozími a cílovými místy určení nacházejícími se v Unii.

(94)  V zájmu zvýšení účinnosti cílů v oblasti opětovného použití ▌a zajištění rovného zacházení s hospodářskými subjekty by uvedené cíle měly být určeny pro hospodářské subjekty. V případě cílů týkajících se nápojů by tyto cíle měly být určeny ▌pro konečné distributory. Některé specifické nápoje považované za snadno podléhající zkáze, které jsou citlivé na mikrobiologické znehodnocení způsobené bakteriemi nebo kvasinkami, potřebují zvláštní aseptické technologie, aby je chránily před znehodnocením při zachování dlouhé trvanlivosti. Mléko a jiné nápoje snadno podléhající zkáze by proto měly být osvobozeny od povinnosti plnit cíle opětovného použití nápojových obalů. Cíle by měly být vypočítány jako procentuální podíl prodeje, objemu nebo váhy prodaných výrobků v obalech opětovně použitelných v rámci systému opětovného použití ▌ nebo v případě přepravních obalů jako procentuální podíl počtu použití. Cíle by neměly být navázány na žádné konkrétní materiály. Aby se zajistily jednotné podmínky pro plnění cílů v oblasti opětovného použití, měly by být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o metodiku pro jejich výpočet ▌.

(95)  V některých případech není nezbytné používat formáty přepravních obalů na jedno použití, protože existuje široké spektrum opětovně použitelných alternativ, jež dobře plní svůj účel. Aby se zajistilo, že tyto alternativy budou účinně využívány, je vhodné po hospodářských subjektech požadovat, aby při přepravě výrobků mezi různými provozovnami téhož hospodářského subjektu nebo mezi hospodářským subjektem a přidruženými či partnerskými podniky používaly výhradně opětovně použitelné přepravní obaly, pokud jde o obalové formáty, jako jsou palety, skládací plastové boxy, plastové přepravky, pevné i pružné velké nádoby pro volně ložené látky nebo barely. Tatáž povinnost by se ze stejných důvodů měla vztahovat na hospodářské subjekty, které přepravují výrobky v rámci jednoho členského státu. V případě některých specifických přepravních obalů, jako jsou lepenkové krabice, se opětovně použitelné alternativy nemohou použít pro styk s citlivými produkty, které vyžadují speciální mytí mezi jednotlivými použitími, a v případě jiných použití je počet cyklů velmi nízký. Lepenkové krabice by proto měly být osvobozeny od povinnosti plnit cíle opětovného použití přepravních obalů.

(96)  Dosáhnout cílů v oblasti opětovného použití a opětovného plnění může být problematické pro menší hospodářské subjekty. Určité hospodářské subjekty by proto měly být osvobozeny od povinnosti splnit cíle týkající se opětovného použití obalů, pokud na trh uvádějí objem obalů, jenž nedosahuje určité hranice, a splňují definici mikropodniku podle doporučení Komise 2003/361/ES(41) nebo pokud jejich prodejní plocha ▌ nepřekračuje určitou hraniční rozlohu. Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU za účelem stanovení dalších výjimek pro další hospodářské subjekty nebo za účelem ▌vynětí konkrétních obalových formátů z povinnosti plnit příslušné cíle v oblasti opětovného použití či opětovného plnění v případě, že nastanou závažné problémy týkající se hygieny, bezpečnosti potravin nebo ochrany životního prostředí, které budou dosažení uvedených cílů bránit.

(97)  K usnadnění ověřování souladu s cíli v oblasti opětovného použití ▌je nezbytné, aby příslušné hospodářské subjekty podávaly zprávy příslušným orgánům. Hospodářské subjekty by měly předkládat příslušné údaje za každý kalendářní rok, a to od 1. ledna 2030. Členské státy by tyto údaje měly zveřejňovat.

(98)   Jelikož hospodářské subjekty mohou mít více různých obalových formátů, plnění cílů v oblasti opětovného použití by mělo být vypočítáno na základě celkového počtu prodaných pokrmů nebo celkové hmotnosti pokrmů nebo celkového počtu prodaných nápojů nebo celkového objemu nápojů dodaných na trh.

(99)  Vzhledem k přetrvávající vysoké míře spotřeby plastových nákupních tašek, neúčinnému využívání zdrojů a množství plastových nákupních tašek, které může být potenciálně odhozeno mimo místa určená k odkládání odpadu, je vhodné zachovat ustanovení, která již byla s cílem dosáhnout trvalého snížení spotřeby plastových nákupních tašek zavedena směrnicí 94/62/ES ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/720(42). Kvůli tomu, že se v současnosti uplatňují rozdílné přístupy a požadavky na předkládání údajů o plastových nákupních taškách jsou omezené, lze jen obtížně posoudit, zda členské státy opatřeními přijatými ke snížení spotřeby těchto tašek cíle snížit tuto spotřebu „trvale“ dosáhly a zda se v důsledku uvedených opatření nezvýšila spotřeba jiných druhů plastových nákupních tašek. Je tedy nutné harmonizovat definici trvalého snížení spotřeby a stanovit společný cíl a také zavést nové požadavky na předkládání údajů.

(100)  S ohledem na výsledky hodnoticí studie týkající se plastových nákupních tašek je třeba přijmout další opatření ke snížení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek a k posouzení možných dopadů jejich nahrazení velmi lehkými plastovými nákupními taškami a silnějšími plastovými nákupními taškami s tloušťkou stěny nad 50 mikronů.

(101)   Vzhledem k tomu, že velmi lehké plastové nákupní tašky o tloušťce stěny nižší než 15 mikronů mají vysoký potenciál stát se odpadem a přispívat ke znečištění moří, měla by být přijata opatření omezující jejich uvádění na trh s výjimkou nezbytně nutných použití. Tyto plastové tašky by neměly být uváděny na trh jako obaly pro potraviny bez obalu, s výjimkou hygienických důvodů nebo balení mokrých potravin bez obalu, jako jsou syrové maso, ryby nebo mléčné výrobky.

(102)  ▌Aby členské státy dosáhly trvalého snížení objemu spotřeby lehkých plastových nákupních tašek na svém území, měly by být schopny přijmout opatření, mezi něž patří zákaz těchto druhů plastových nákupních tašek, provádění vnitrostátních cílů snižování, zachování nebo zavedení ekonomických nástrojů, jakož i jiná omezení při uvádění na trh pod podmínkou, že budou tato opatření přiměřená a nediskriminační. Tato opatření se mohou lišit v závislosti na tom, jaký mají lehké plastové nákupní tašky při svém využití nebo odstranění dopad na životní prostředí, a rovněž v závislosti na jejich vlastnostech z hlediska kompostování, trvanlivosti nebo konkrétního zamýšleného způsobu použití. Pokud je dosaženo cílů stanovených pro plastové nákupní tašky, mohou členské státy provést ustanovení týkající se těchto tašek dohodami mezi příslušnými orgány a dotčenými hospodářskými odvětvími.

(103)   Omezení používání plastových nákupních tašek by nemělo vést k jejich nahrazení jinými obalovými materiály. Komise by měla sledovat používání jiných materiálů a navrhnout cíl a případně opatření ke snížení spotřeby těchto materiálů.

(104)  V zájmu zajištění účinného a harmonizovaného uplatňování požadavků na udržitelnost stanovených tímto nařízením by mělo být dodržování těchto požadavků měřeno pomocí spolehlivých, přesných a reprodukovatelných metod, které zohledňují nejmodernější obecně uznávané metody.

(105)  Aby se zajistilo, že nebudou existovat žádné překážky obchodu na vnitřním trhu, měly by být požadavky na udržitelnost obalů včetně požadavků na látky vzbuzující obavy, jež jsou v obalech obsaženy, kompostovatelné obaly, zmenšení obalů na možné minimum, opětovně použitelné obaly a systémy opětovného použití harmonizovány na úrovni Unie. Pro usnadnění posuzování shody s takovými požadavky, a to včetně požadavků na metody zkoušení, měření nebo výpočtů, je nezbytné stanovit předpoklad shody pro obaly a balené výrobky, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami přijatými v souladu s nařízením (EU) č. 1025/2012 za účelem stanovení podrobných technických specifikací uvedených požadavků, aby zejména požadavky na životní cyklus obalů a balených výrobků odrážely chování průměrného spotřebitele a byly hodnověrné s cílem zabránit jejich úmyslnému i neúmyslnému obcházení.

(106)  Nejsou-li k dispozici harmonizované normy, mělo by se jako záložní řešení k usnadnění povinnosti výrobce splnit požadavky na udržitelnost přistoupit k využití společných technických specifikací, například v případě, že dojde k nepřiměřeným prodlevám při stanovování harmonizované normy. Kromě toho by mělo být možné toto řešení využít v případě, že by Komise omezila nebo zrušila odkazy na příslušné harmonizované normy v souladu s čl. 11 odst. 5 nařízení (EU) č. 1025/2012. Soulad se společnými technickými specifikacemi přijatými Komisí prostřednictvím prováděcích aktů by měl rovněž vést k předpokladu shody.

(107)  V zájmu zajištění jednotných podmínek pro využívání společných technických specifikací by Komisi ▌měly být svěřeny prováděcí pravomoci za účelem stanovení, změny nebo zrušení společných technických specifikací pro požadavky na udržitelnost, označování a systémy opětovného použití a za účelem přijetí metod zkoušení, měření nebo výpočtů. Komise by měla zohlednit názory příslušných subjektů nebo skupiny odborníků a při přípravě návrhů prováděcích aktů by měla řádně konzultovat všechny příslušné zúčastněné strany.

(108)  V zájmu zajištění souladu s jinými právními předpisy Unie by postupem posuzování shody měl být modul interního řízení výroby uvedený v tomto nařízení, který je založen na modulech uvedených v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES(43).

(109)  Označení CE umístěné na obalu by nemělo nic vypovídat o souladu obalu s požadavky stanovenými tímto nařízením, ale mělo by pouze vyjadřovat, že zabalený výrobek je v souladu s platnými právními předpisy Unie v oblasti výrobků, které se na něj případně vztahují. Právní předpisy Unie týkající se výrobků totiž obvykle vyžadují, aby byl označením CE opatřen buď samotný výrobek, k němuž se označení váže, anebo obal tohoto výrobku. Pokud by bylo požadováno, aby označení CE na obalu vyjadřovalo soulad s požadavky stanovenými tímto nařízením, mohlo by to způsobit nejasnosti a mylné pochopení týkající se toho, zda se označení vztahuje na samotný obal, nebo na zabalený výrobek, a ve výsledku by to mohlo vést k nejistotě ohledně faktické bezpečnosti a faktického souladu dotčených balených výrobků.

(110)  Soulad obalů s požadavky stanovenými tímto nařízením by se raději měl prokazovat EU prohlášením o shodě.

(111)  Výrobci by měli vypracovat EU prohlášení o shodě s cílem poskytnout informace o shodě obalů s tímto nařízením. Vypracování EU prohlášení o shodě mohou od výrobců vyžadovat i jiné právní akty Unie. Aby se pro účely dozoru nad trhem zajistil účinný přístup k informacím, mělo by být pro všechny akty Unie vypracováno jediné EU prohlášení o shodě. Pro snížení administrativní zátěže hospodářských subjektů by mělo být možné, aby mělo toto jediné EU prohlášení o shodě podobu složky tvořené příslušnými jednotlivými prohlášeními o shodě.

(112)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008(44) stanoví rámec pro dozor nad trhem s výrobky a pro kontroly výrobků ze třetích zemí. Uvedené nařízení by mělo být použitelné na obaly, na něž se vztahuje toto nařízení, s cílem zajistit, aby obaly, na které se vztahuje volný pohyb zboží v rámci Unie, splňovaly požadavky na vysokou úroveň ochrany veřejných zájmů, jako jsou lidské zdraví, bezpečnost a životní prostředí.

(113)  V Unii je třeba zlepšit nakládání s odpady, aby bylo možné chránit, zachovat a zlepšit kvalitu životního prostředí, chránit lidské zdraví, zajistit uvážlivé, účinné a racionální využívání přírodních zdrojů, posílit zásady oběhového hospodářství, rozšířit využívání energie z obnovitelných zdrojů, zvýšit energetickou účinnost, snížit závislost Unie na dovážených zdrojích, zajistit nové hospodářské příležitosti a přispět k dlouhodobé konkurenceschopnosti. Účinnější využívání zdrojů by také přineslo v Unii podstatné čisté úspory podnikům, orgánům veřejné správy a spotřebitelům a současně by snížilo celkové roční emise skleníkových plynů.

(114)  I přesto, že byly směrnicí 94/62/ES stanoveny požadavky a cíle na zmenšení obalů na možné minimum, zvyšuje se produkce obalových odpadů jak v absolutním vyjádření, tak v přepočtu na obyvatele a vývoj naznačuje, že dojde k dalšímu rychlému ústupu od opětovného používání a opětovného plnění obalů, který bude umocněn větší mírou spotřeby produktů „cestou“ a elektronického obchodu. Jak se vyvíjely výrobky, materiály a spotřební návyky, podstatně se rozšířilo používání obalů na jedno použití, a především plastů na jedno použití. Souvisí to se situací v maloobchodě, kde se rozvinuly větší distribuční sítě, a s tím, že se výrobky vyrábějí a balí na vysokorychlostních linkách, což dohromady vytváří tlak na smršťování trhu se službami v oblasti opětovného použití a opětovného plnění.

(115)  Za účelem sledování a ověřování toho, zda producenti a organizace odpovědnosti producentů plní v rámci rozšířené odpovědnosti producenta povinnosti týkající se sběru a zpracování odpadu, jenž pochází z výrobků producentů, je nezbytné, aby členské státy určily jeden nebo několik příslušných orgánů.

(116)  Za účelem zajištění lepšího, včasnějšího a jednotnějšího plnění povinností ze strany členských států a předjímání jakýchkoli problémů při jejich plnění by měl být zachován systém zpráv včasného varování k odhalování nedostatků a přijímání opatření před uplynutím lhůt pro splnění cílů. Do tohoto systému by vedle cílů v oblasti recyklace, na jejichž dosahování se podle směrnice 94/62/ES vztahuje, měly nově být zahrnuty i cíle týkající se snížení množství obalových odpadů, jichž mají členské státy dosáhnout do roku 2030 a do roku 2035.

(117)  Nakládání s obaly a obalovými odpady je důležitou součástí všeobecného nakládání s odpady, a proto by členské státy této otázce měly věnovat samostatnou kapitolu v plánech pro nakládání s odpady, jejichž vypracovávání je povinné podle směrnice 2008/98/ES. Opatření zaměřená na předcházení vzniku odpadů a opětovné použití by měla být zahrnuta do programů pro předcházení vzniku odpadů požadovaných podle směrnice 2008/98/ES. Dané kapitoly by měly být zahrnuty do plánu nakládání s odpady a programu pro předcházení vzniku odpadů jakožto součást jejich příštího pravidelného hodnocení požadovaného podle směrnice 2008/98/ES nebo dříve.

(118)  Toto nařízení vychází z pravidel nakládání s odpady a obecných zásad stanovených ve směrnici 2008/98/ES.

(119)  Nejefektivnějším způsobem, jak zvýšit účinné využívání zdrojů a snížit dopad odpadů na životní prostředí, je předcházení vzniku odpadů. Je tudíž důležité, aby hospodářské subjekty přijaly vhodná opatření, kterými se sníží produkce odpadů díky tomu, že se nebude používat nadměrné množství obalů a také některé obalové formáty, a která budou spočívat v prodloužení životnosti obalů, v takové změně designu výrobků, aby nebylo zapotřebí používat žádné obaly nebo se mohlo použít menší množství obalů, jako například v případě prodeje ve velkoobjemových baleních, a v přechodu od obalů na jedno použití k opětovně použitelným obalům.

(120)  Za účelem splnění ambiciózního úkolu trvale snížit celkovou produkci obalových odpadů by měly být stanoveny cíle týkající se snížení množství obalových odpadů na obyvatele, jichž by se mělo dosáhnout do roku 2030. Aby byl splněn cíl snížit toto množství do roku 2030 o 5 % oproti roku 2018, je třeba do roku 2030 dosáhnout v rámci celé Unie průměrného celkového absolutního snížení přibližně o 19 % ve srovnání se základním scénářem pro rok 2030. Členské státy by produkci obalových odpadů měly ve srovnání s rokem 2018 snížit o 10 % do roku 2035, čímž by se podle odhadů mělo množství obalových obalů ve srovnání se základním scénářem pro rok 2030 snížit o 29 %. Aby se zajistilo, že úsilí o omezení množství obalových odpadů bude pokračovat i po roce 2030, měl by být pro rok 2035 stanoven cíl snížit jejich množství oproti roku 2018 o 10 %, což by se rovnalo snížení o 29 % ve srovnání se základním scénářem, a pro rok 2040 cíl snížit jejich množství oproti roku 2018 o 15 %, což by ve srovnání se základním scénářem znamenalo snížení o 37 %. Členské státy, které zavedly odlišný systém nakládání s obalovými odpady z domácností na jedné straně a s průmyslovými a obchodními obalovými odpady na straně druhé, by měly mít možnost zachovat si svá specifika.

(121)   Vzhledem k tomu, že vznik obchodních a průmyslových obalových odpadů nesouvisí se spotřebou v domácnostech, nelze cíle v oblasti předcházení vzniku odpadů na obyvatele jako takové uplatnit na obchodní a průmyslové obalové odpady.

(122)  Členské státy mohou uvedených cílů dosáhnout tím, že využijí ekonomické nástroje a další opatření k poskytování pobídek k uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady, například opatření, jež budou prováděna prostřednictvím systémů rozšířené odpovědnosti producenta, a také tím, že budou podporovat zřizování a efektivní provoz systémů opětovného použití a motivovat hospodářské subjekty k tomu, aby konečným uživatelům nabízely další možnosti využití opětovného plnění. Uvedená opatření by měla být přijata zároveň s ostatními opatřeními požadovanými tímto nařízením, jejichž cílem je snížit množství obalů a obalových odpadů a k nimž patří například požadavky na zmenšení obalů na možné minimum, cíle v oblasti opětovného použití a povinnosti v oblasti opětovného plnění, prahové hodnoty objemu a opatření k trvalému snížení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek, a měla by uvedená opatření doplnit. Členský stát může za předpokladu, že dodrží obecná pravidla stanovená ve Smlouvě o fungování EU a neporuší ustanovení tohoto nařízení, přijmout ustanovení nad rámec minimálních cílů předcházení vzniku odpadů stanovených v tomto nařízení. Při provádění těchto opatření by si členské státy měly být vědomy rizika přechodu od těžších obalových materiálů k lehčím obalovým materiálům a měly by upřednostňovat opatření, která toto riziko minimalizují.

(123)  S cílem uplatňovat zásadu „znečišťovatel platí“ je vhodné uložit producentům povinnosti týkající se nakládání s obalovými odpady. Proto toto nařízení vychází z požadavků týkajících se rozšířené odpovědnosti výrobce stanovených ve směrnici 2008/98/ES, aby se zajistilo, že systém rozšířené odpovědnosti producenta je zaveden, aby pokrýval plné náklady na nakládání s obalovými odpady a usnadnil provádění odpovídajících kontrol ze strany příslušných orgánů. Cílem tohoto nařízení je jasně definovat jednoho producenta na jednu obalovou jednotku, ať už jde o prázdné obaly nebo o obaly obsahující výrobky. Obecně by tímto producentem měl být hospodářský subjekt usazený v členském státě, který poprvé dodává z území daného členského státu balené výrobky na trh tohoto členského státu jakožto výrobce, dovozce nebo distributor usazený v tomto členském státě. To zahrnuje jakoukoli nabídku k distribuci, spotřebě nebo použití, která by mohla vést ke skutečnému dodání. V případě, že určitá společnost nakupuje balený výrobek z jiného členského státu, než je členský stát, v němž se nachází, nebo ze třetí země a dodává tento balený výrobek v členském státě, v němž se nachází, měla by být tato společnost považována za producenta, neboť je první společností, která daný balený výrobek dodává z území tohoto členského státu. Pokud jde o online platformy, počáteční nabídka výrobku by měla být považována za dodání ve smyslu definice producenta. Aby se však omezila veškerá zbytečná administrativní zátěž pro malé podniky, které plní přepravní obaly, opětovně použitelné obaly, primární výrobní obaly nebo obaly v rámci poskytování služeb v místě prodeje, producentem by měl být výrobce, distributor nebo dovozce takového obalu, který daný obal poprvé dodává z území daného členského státu, neboť daný hospodářský subjekt má nejlepší předpoklady k tomu, aby splnil povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti producenta.

(124)  Na druhou stranu, pokud je obal nebo balený výrobek dodáván prostřednictvím smluv na dálku přímo konečnému uživateli, producent by mohl být usazen také v jiném členském státě nebo ve třetí zemi. V těchto případech, pokud je producent usazen v jiném členském státě, měl by jmenovat pověřeného zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta v členském státě, v němž se nachází konečný uživatel. Je-li producent usazen ve třetí zemi, mohou členské státy stanovit, že jmenování pověřeného zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta je rovněž povinné, aby se zabránilo riziku vyhýbání se povinnostem vyplývajícím z rozšířené odpovědnosti producenta. V zájmu zajištění dodržování zásady „znečišťovatel platí“ a v souvislosti s dodržováním rozšířené odpovědnosti producenta je nezbytné zajistit jistotu ohledně toho, který druh producenta je za obalové odpady odpovědný, zejména v případě „logistických společností“. Logistické společnosti jsou společnosti, které přijímají zboží pocházející ze třetích zemí a manipulují s dováženým zbožím (např. rozbalování a opětovné balení do menších formátů/v menším množství, aby vyhověly požadavkům zákazníků) před odesláním zboží zcela nebo částečně bez původního přepravního obalu svým zákazníkům, kteří se mohou nacházet v jiných členských státech. V tomto případě by tedy měl být určen producent (původních) přepravních obalů, které pocházejí ze třetích zemí, zůstávají u logistické společnosti a stávají se odpadem v Unii. Logistická společnost obvykle nevlastní zboží, ale měla by být považována za producenta v případě obalů pocházejících ze třetích zemí, s nimiž manipuluje během své činnosti.

(125)   Kromě nákladů uložených producentům podle čl. 40 odst. 1a tohoto nařízení a provedením směrnice 2008/98/ES bude zachována možnost, aby členské státy i nadále pokrývaly nezbytné náklady vyplývající z úklidových činností, včetně přepravy a následného zpracování obalových odpadů přítomných v odpadcích, jako součást celkových nákladů na nakládání s odpady z obalů, na které by se měla vztahovat rozšířená odpovědnost producenta. Tyto náklady by neměly přesáhnout náklady, které jsou nezbytné k nákladově efektivnímu poskytování těchto služeb, a měly by být transparentně a nediskriminačně stanoveny mezi dotčenými subjekty.

(126)  Za účelem kontroly, zda producenti plní své finanční a organizační povinnosti, aby zabezpečili nakládání s odpady pocházejícími z obalů, které poprvé dodají na trh členského státu, je nezbytné, aby byl v každém členském státě zaveden registr, jejž bude spravovat příslušný orgán, a aby producenti měli povinnost se zaregistrovat.

(127)  Registrační požadavky by měly být v celé Unii v největší možné míře harmonizovány, aby se registrace usnadnila zejména v případech, kdy producenti dodávají obaly do více členských států. V zájmu zajištění jednotných podmínek pro plnění registračních požadavků by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, ▌aby stanovila společný formát pro zápis do registru a pro podávání informací pro účely registru a podrobně určila, jaké údaje se mají předkládat.

(128)  V souladu se zásadou „znečišťovatel platí“, uvedenou v čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, je klíčové, aby producenti – včetně aktérů elektronického obchodu –, kteří uvádějí obaly a balené výrobky na trh Unie, převzali odpovědnost za to, jak s nimi bude naloženo na konci životnosti. Je třeba připomenout, že do 31. prosince 2024 mají být podle směrnice 94/62/ES zavedeny systémy rozšířené odpovědnosti producenta, které představují nejvhodnější prostředek, jímž toho lze dosáhnout, a mohou mít pozitivní dopad na životní prostředí díky tomu, že se sníží produkce obalových odpadů a zvýší jejich sběr a recyklace. Existují nicméně velké rozdíly v tom, jak jsou tyto systémy nastaveny, v jejich účinnosti a v rozsahu odpovědnosti producentů. Na systémy rozšířené odpovědnosti producentů obalů by se proto měla obecně vztahovat pravidla týkající se rozšířené odpovědnosti výrobce stanovená ve směrnici 2008/98/ES, která by v nutných a vhodných případech měla být doplněna dalšími zvláštními ustanoveními. Aby se například usnadnil tříděný sběr obalových odpadů, měli by producenti financovat označování nádob na odpad. Taková povinnost by byla v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ a s obecnými minimálními požadavky na systémy rozšířené odpovědnosti výrobce stanovenými ve směrnici 2008/98/ES.

(129)   Pokud jde o povinnosti rozšířené odpovědnosti producenta, toto nařízení má charakter zvláštní právní úpravy (lex specialis) ve vztahu ke směrnici 2008/98/ES. To znamená, že ustanovení tohoto nařízení týkající se rozšířené odpovědnosti producenta by měla mít přednost před veškerými protichůdnými ustanoveními uvedené směrnice. Tato zásada se týká například požadavků na registraci producenta, úpravu poplatků v rámci rozšířené odpovědnosti producenta a podávání zpráv.

(130)   Kromě harmonizovaného požadavku, že podmínkou pro úpravu finančních příspěvků producentů je recyklovatelnost, který má být stanoven v aktech v přenesené pravomoci přijatých v souladu s tímto nařízením, by členské státy měly mít možnost používat jiná kritéria, jako je obsah recyklovaného materiálu, opětovná použitelnost, přítomnost nebezpečných látek nebo jiná kritéria v souladu se směrnicí 2008/98/ES.

(131)  Producentům by mělo být umožněno vykonávat uvedené povinnosti kolektivně, prostřednictvím organizací odpovědnosti producentů, které převezmou odpovědnost jejich jménem. Producenti nebo organizace odpovědnosti producentů by měli podléhat schválení členskými státy a měli by mimo jiné zdokumentovat, že mají finanční prostředky na úhradu nákladů, jež vyplývají z rozšířené odpovědnosti producenta. Členské státy by při stanovování správních a procesních pravidel schvalování producentů pro účely individuálního plnění povinností a schvalování organizací odpovědnosti producentů pro účely kolektivního plnění povinností mohly odlišit postupy pro samostatné producenty a pro organizace odpovědnosti producentů, aby se snížila administrativní zátěž samostatných producentů. Je třeba připomenout, že členské státy mohou schválit více organizací odpovědnosti producentů, neboť konkurence mezi nimi může přinést větší výhody spotřebitelům. Příslušný orgán by měl mít možnost producentům nebo pověřeným organizacím odpovědnosti producentů za schvalovací postup týkající se plnění povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti producenta účtovat přiměřené poplatky založené na nákladech.

(132)   Pokud je poplatek za rozšířenou odpovědnost producenta účtovaný organizací odpovědnosti producentů klasifikován jako veřejný příjem, jako je tomu v případě státem řízených organizací odpovědnosti producentů, a s cílem řídit se rozpočtovými pravidly, která vyžadují, aby veřejné příjmy vycházely z přesných údajů, může členský stát požadovat, aby producent předkládal příslušnému orgánu odpovědnému za registr informace stanovené v příloze IX částech B a C častěji než jednou ročně. Jelikož v případě státem řízených organizací odpovědnosti producentů neexistuje žádné pověření od zastupovaného producenta, neměly by se požadavky tohoto nařízení týkající se takového pověření uplatňovat.

(133)  Toto nařízení by mělo vymezit, jak povinnosti sledovatelnosti obchodníků stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065(45), včetně jeho čl. 30 odst. 2 a 3, mají být uplatňovány poskytovateli online platforem, které umožňují spotřebitelům uzavírat smlouvy na dálku s producenty, kteří nabízejí obaly spotřebitelům nacházejícím se v Unii, ve vztahu k registrům producentů zřízeným podle tohoto nařízení. Pro účely tohoto nařízení by se mělo mít za to, že každý producent nabízející obaly prostřednictvím smluv uzavřených na dálku přímo spotřebitelům nacházejícím se v členském státě, bez ohledu na to, zda je usazen v členském státě nebo ve třetí zemi, spadá do definice obchodníka ve smyslu nařízení (EU) 2022/2065. Aby se zabránilo přenášení povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti producenta, mělo by být stanoveno, jak by tito poskytovatelé online platforem měli uvedené povinnosti plnit, pokud jde o registry producentů obalů zřízené podle tohoto nařízení. V této souvislosti by poskytovatelé online platforem umožňujících spotřebitelům uzavírat s producenty smlouvy na dálku, kteří spadají do oblasti působnosti oddílu 4 kapitoly III nařízení (EU) 2022/2065, měli od těchto producentů před tím, než umožní spotřebitelům využívat jejich služby v souladu s nařízením (EU) 2022/2065, obdržet informace dokládající, že dodržují pravidla rozšířené odpovědnosti producenta stanovená v tomto nařízení. Pravidla sledovatelnosti obchodníků, kteří prodávají obaly online, podléhají pravidlům prosazování stanoveným v nařízení (EU) 2022/2065.

(134)   Podobné nežádoucí situace přenášení povinností by mohly nastat ve vztahu k poskytovatelům služeb kompletního vyřízení objednávek. Toto nařízení obsahuje některá ustanovení, která jim mají zabránit s podobným přístupem jako nařízení (EU) 2022/2065, pokud jde o poskytovatele online platforem.

(135)   Registr producentů zřízený podle tohoto nařízení se má považovat za veřejný rejstřík podle nařízení (EU) 2022/2065. Poskytovatelé online platforem, které umožňují spotřebitelům uzavírat smlouvy s producenty na dálku, by tudíž měli vynaložit maximální úsilí k posouzení toho, zda informace poskytnuté dotčenými producenty jsou spolehlivé a úplné, a to zejména tím, že využijí nebo prověří volně dostupné oficiální online databáze a online rozhraní nebo požádají dotčené obchodníky o poskytnutí důvěryhodných podkladů v souladu s nařízením (EU) 2022/2065. Pokud jde o veřejně dostupné údaje podle tohoto nařízení, „vynaložení maximálního úsilí“ ve smyslu čl. 30 odst. 2 prvního pododstavce nařízení (EU) 2022/2065 může obvykle vyžadovat ověření informací poskytnutých producentem s veřejně dostupnými údaji podle tohoto nařízení. To platí zejména v případě, že členské státy zřídily on-line rozhraní pro automatizované srovnávání údajů podle tohoto nařízení. Finančními příspěvky uloženými producentům podle čl. 45 odst. 2 tohoto nařízení by neměla být dotčena žádná dobrovolná dohoda mezi online tržišti a producenty, pokud online tržiště jménem producentů na základě písemného pověření souhlasí s přijetím všech nebo části těchto nákladů.

(136)   Finančními příspěvky uloženými producentům podle čl. 45 odst. 2 tohoto nařízení by neměla být dotčena žádná dobrovolná dohoda mezi online tržišti a producenty, pokud online tržiště jménem producentů na základě písemného pověření souhlasí s přijetím všech těchto nákladů nebo jejich části.

(137)  Členské státy by měly stanovit opatření k provádění rozšířené odpovědnosti producenta, pravidla pro tříděný sběr obalového odpadu a označování nádob na odpad v případech, kdy toto nařízení nestanoví plnou harmonizaci takových opatření. Kromě toho by mělo být možné, aby členské státy stanovily další požadavky na provádění rozšířené odpovědnosti producenta v souladu se směrnicí 2008/98/ES a tímto nařízením, pokud taková opatření nevytvářejí překážky na vnitřním trhu. Toto nařízení neupravuje určení toho, který provozovatel je odpovědný za sběr obalových odpadů, ani další vnitrostátní smluvní ujednání o sběru obalových odpadů.

(138)  Členské státy by měly zřídit systémy zpětného odběru a sběru obalových odpadů, aby tyto systémy byly v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady směrovány k nejvhodnější alternativě nakládání s odpady. Tyto systémy by měly být otevřené pro účast všech zúčastněných stran, zejména hospodářských subjektů a orgánů veřejné správy, a měly by být vytvořeny s ohledem na ochranu životního prostředí a zdraví spotřebitelů, bezpečnost a hygienu. Systémy zpětného odběru a sběru by měly být použitelné i pro obaly dovážených výrobků za nediskriminačních podmínek.

(139)   Je možné, že některé členské státy již při provádění článku 7 směrnice 94/62/ES do vnitrostátního práva zavedly systémy tříděného sběru a recyklace odpadů, které jsou základem pro příslušná vnitrostátní povolení a smluvní ujednání. Členské státy mohou takové systémy nadále používat, pokud správně plní povinnosti podle tohoto nařízení.

(140)  Členské státy by rovněž měly přijmout opatření na podporu recyklace, která splňuje normy kvality, jimiž je podmíněno použití recyklovaných materiálů v příslušných odvětvích. Vhledem k tomu, že je stanoven minimální procentuální podíl recyklovaného materiálu, který musí být obsažen v plastových obalech, je tato povinnost obzvláště důležitá.

(141)   Sběr obalů je zásadním krokem k zajištění jejich oběhovosti a k zajištění robustního trhu s druhotnými surovinami. Zavedení úrovně povinného sběru je pobídkou k rozvoji účinných a cílených systémů sběru na celostátní úrovni, a tím ke zvýšení množství vytříděného a případně recyklovaného odpadu.

(142)  Bylo prokázáno, že dobře fungující systémy zálohování a zpětného odběru zabezpečují velmi vysokou úroveň sběru a vysoce kvalitní recyklaci, a to především nápojových lahví a plechovek. Je vhodné, aby členské státy zřídily systémy zálohování a zpětného odběru, kterými se podpoří dosažení cíle pro tříděný sběr plastových nápojových lahví na jedno použití, jenž byl stanoven ve směrnici (EU) 2019/904, a ještě se podpoří vysoká úroveň sběru a vysoce kvalitní recyklace kovových nádob na nápoje. Díky těmto systémům se navýší dodávky kvalitních druhotných surovin vhodných k recyklaci v uzavřeném systému a omezí se odhazování nádob na nápoje mimo místa určená k odkládání odpadu.

(143)  Systémy zálohování a zpětného odběru by měly být povinné pro plastové nápojové lahve a kovové nádoby na nápoje na jedno použití. Členské státy se rovněž mohou rozhodnout, že do těchto systémů zařadí i jiné obaly pro jiné výrobky nebo obaly vyrobené z jiných materiálů, zejména skleněné lahve na jedno použití, a měly by zajistit, aby se systémy zálohování a zpětného odběru určené pro formáty obalů na jedno použití, především pro skleněné nápojové lahve na jedno použití, daly tam, kde je to z technického a ekonomického hlediska možné, použít i pro opětovně použitelné obaly. Měly by také zvážit zavedení systémů zálohování a zpětného odběru opětovně použitelných obalů. Členský stát by ▌měl mít možnost přijmout za předpokladu, že dodrží obecná pravidla stanovená ve Smlouvě o fungování EU a neporuší ustanovení tohoto nařízení, ustanovení nad rámec minimálních požadavků stanovených v tomto nařízení, jako je například účtování zálohy v místě prodeje při konzumaci v pohostinských zařízeních nebo povinnost, aby všichni koneční distributoři přijímali zálohované obaly bez ohledu na obalový materiál a formát, který distribuují, nebo na velikost jejich prodejních prostor.

(144)   Toto nařízení by mělo zohlednit rozmanitost systémů zálohování a zpětného odběru, které v Unii existují, a zajistit, aby technologický vývoj těchto systémů nebyl brzděn, pokud splňují podmínky a kritéria pro zvýšení úrovně sběru a zajištění kvalitnější recyklace.

(145)  Vzhledem k povaze vína, aromatizovaných vinných výrobků a výrobků podobných vinařským produktům, lihovin a mléka a mléčných výrobků uvedených v příloze I části XVI nařízení ▌(EU) č. 1308/2013 a k rozdílům v systémech jejich výroby a distribuce by však neměly být povinné systémy zálohování a zpětného odběru obalů těchto výrobků. Členské státy nicméně mohou zavést systémy zálohování a zpětného odběru, které se budou vztahovat na tyto nápojové obaly, jakož i na jiné nápojové a jiné než nápojové obaly.

(146)  Od 1. ledna 2029 by všechny systémy zálohování a zpětného odběru pro plastové nápojové lahve na jedno použití a kovové nádoby na nápoje na jedno použití měly splňovat obecné minimální požadavky stanovené tímto nařízením, s výjimkou systémů zálohování a zpětného odběru zřízených před vstupem tohoto nařízení v platnost, které do 1. ledna 2019 dosáhnou 90% cíle pro tříděný sběr. Tyto požadavky pomohou zajistit větší jednotnost a vyšší míru zpětného odběru v rámci všech členských států. Byly stanoveny na základě názorů zúčastněných stran, odborné analýzy a postupů, které se osvědčily u stávajících systémů zálohování a zpětného odběru. Jsou koncipovány tak, aby umožňovaly inovace a přitom poskytovaly určitou míru flexibility pro přizpůsobení systémů místním okolnostem.

(147)  Členské státy s regiony, v nichž ve velkém měřítku probíhá přeshraniční obchod, by měly zajistit, aby systémy zálohování a zpětného odběru umožňovaly sběr obalů ze systémů zálohování a zpětného odběru jiných členských států na určených sběrných místech, a měly by se snažit umožnit vrácení zálohy.

(148)  Členské státy, které v roce 2026 dosáhnou i bez systému zálohování a zpětného odběru 80% úrovně sběru cílových druhů obalů, mohou požádat o osvobození od povinnosti systém zálohování a zpětného odběru zřídit.

(149)   Členské státy se mohou rozhodnout zavést systém zálohování a zpětného odběru na nižší než celostátní úrovni s přihlédnutím k příslušnému vnitrostátnímu správnímu rozdělení a specifické situaci zámořských území, pokud prokážou environmentální a ekonomickou výkonnost tohoto systému a jeho plný soulad s 90% úrovní sběru plastových nápojových lahví a kovových nádob na nápoje na jedno použití stanovenou v tomto nařízení.

(150)  Členské státy by jako zvláštní opatření k předcházení vzniku obalových odpadů měly aktivně prosazovat řešení umožňující opětovné použití a opětovné naplnění. Měly by podporovat zavádění systémů opětovného použití a opětovného plnění a sledovat, jak fungují a zda splňují hygienické normy. Členským státům se doporučuje, aby přijaly i další opatření, například aby zřídily systémy zálohování a zpětného odběru zahrnující formáty opětovně použitelných obalů, aby používaly ekonomické pobídky nebo aby zavedly požadavky, na jejichž základě by koneční distributoři museli dodávat určitý procentuální podíl jiných výrobků než těch, na něž se vztahují cíle v oblasti opětovného použití a povinnosti v oblasti opětovného plnění, v opětovně použitelných obalech nebo formou opětovného naplnění, pod podmínkou, že takové požadavky nepovedou k roztříštěnosti jednotného trhu a ke vzniku překážek obchodu.

(151)   Požadavky na sběr, třídění, redistribuci do plniček a čištění jsou v případě systémů zálohování a zpětného odběru pro obaly na jedno použití a systémů opětovného použití založených na zálohování zcela odlišné. Tyto minimální požadavky na systémy zálohování a zpětného odběru by se proto na systémy opětovného použití založené na zálohování neměly vztahovat. Namísto nich by pro systémy opětovného použití měly platit zvláštní požadavky.

(152)  Směrnice 94/62/ES byla pozměněna směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/852(46), v níž byly stanoveny cíle v oblasti recyklace, jichž mají členské státy dosáhnout do roku 2025 a do roku 2030. Tyto cíle i pravidla jejich výpočtu by měly být zachovány. Vzhledem k odlišné výchozí pozici každého členského státu, pokud jde o cíle v oblasti recyklace, a i když jsou v tomto nařízení navržena opatření usnadňující dosažení těchto cílů, by ▌mělo být stále možné za určitých podmínek odložit lhůty pro dosažení cílů v oblasti recyklace do roku 2030. Komise by však měla být zmocněna k zamítnutí revidovaného prováděcího plánu předloženého členským státem.

(153)  Směrnice 94/62/ES vyžaduje, aby Komise přezkoumala cíle v oblasti recyklace obalů stanovené pro rok 2030 s cílem je zachovat nebo případně zvýšit. Cíle pro rok 2030 však zatím není vhodné měnit, neboť z důkazů vyplývá, že některé členské státy mají stále problémy s plněním stávajících cílů. Měla by proto být zavedena opatření, která by výrobce motivovala k tomu, aby na trh uváděli lépe recyklovatelné obaly, a která by tudíž členským státům pomohla cílů v oblasti recyklace dosáhnout. V budoucnu by Komisi měly být předkládány podrobnější údaje o tocích obalů a recyklace obalového odpadu. Komise díky tomu bude schopna cíle přezkoumat s možností je zachovat nebo zvýšit. Aby bylo možné zohlednit účinky opatření zaměřených na zlepšení recyklovatelnosti obalů, neměl by přezkum proběhnout dříve než plánované všeobecné hodnocení tohoto nařízení, tedy dříve než sedm let od vstupu tohoto nařízení v platnost. Při tomto přezkumu by se rovněž měla věnovat pozornost možnosti stanovit nové cíle, které by byly podrobnější než ty současné.

(154)  Výpočet cílů v oblasti recyklace by měl vycházet z hmotnosti obalových odpadů, které vstupují do recyklace. Členské státy by měly zajistit, aby shromážděné údaje o recyklovaných obalových odpadech byly spolehlivé a přesné. Obecně by měla být hmotnost obalových odpadů započtených jako recyklované skutečně měřena v místě, kde obalové odpady vstupují do recyklace. Nicméně pro snížení administrativní zátěže by členským státům mělo být při dodržení přísných podmínek a odchylně od obecného pravidla umožněno, aby určily hmotnost recyklovaných obalových odpadů na bázi měření výstupu z jakéhokoliv třídění, jehož výsledek se opraví o průměrnou míru ztrát vzniklých před vstupem odpadů do recyklace. Ztráty materiálů, k nimž dojde předtím, než odpady vstoupí do recyklace, například v důsledku třídění nebo jiných předběžných postupů, by neměly být zahrnuty do množství odpadu vykazovaného jako recyklovaný. Tyto ztráty lze určit na základě elektronických registrů, technických specifikací, podrobných pravidel pro výpočet průměrné míry ztrát u různých toků odpadů nebo jiných odpovídajících opatření. Členské státy by měly o takových opatřeních informovat ve zprávách o kontrole kvality připojených k údajům o recyklaci odpadů, jež předkládají Komisi. Průměrná míra ztrát by pokud možno měla být zavedena na úrovni jednotlivých třídicích zařízení a měla by být spojena s různými hlavními druhy odpadů, různými zdroji (jako jsou domácnosti či obchody), různými systémy sběru a různými druhy postupů třídění. Průměrná míra ztrát by se měla používat pouze v případech, kdy nejsou dostupné jiné spolehlivé údaje, zejména v souvislosti s přepravou a vývozem odpadů. Hmotnostní ztráty materiálů či látek v důsledku fyzikální nebo chemické přeměny, která je recyklaci vlastní, neboť při recyklaci jsou obalové odpady skutečně přepracovány na výrobky, materiály či látky, by neměly být odečítány od hmotnosti odpadu, který se vykazuje jako recyklovaný.

(155)  Pokud se výpočet míry recyklace uplatní u aerobního nebo anaerobního zpracování biologicky rozložitelných obalových odpadů, lze množství odpadu, který vstupuje do aerobního nebo anaerobního zpracování, započítat jako recyklovaný odpad, pokud při takovém zpracování vzniká výstup, který se má použít jako recyklovaný výrobek, materiál nebo látka. Nejčastěji je výstupem takového zpracování kompost nebo digestát, ale mohl by být brán v úvahu i jiný výstup, pokud obsahuje srovnatelné množství recyklovaného materiálu ve vztahu k množství zpracovaného biologicky rozložitelného obalového odpadu. V jiných případech by v souladu s definicí recyklace nemělo být k dosažení cílů v oblasti recyklace započítáváno přepracování biologicky rozložitelných obalových odpadů na materiály, které mají být použity jako palivo nebo jiné prostředky k výrobě energie, jsou odstraněny nebo mají být použity jiným postupem, který má stejný účel jako využití odpadu jiné než recyklace.

(156)  Pokud obalový odpad po přípravě před samotným přepracováním přestane být odpadem, měl by být započten jako recyklovaný, je-li daný materiál určen k následnému přepracování na výrobky, materiály nebo látky, ať již pro původní, nebo pro jiný účel. K dosažení cílů v oblasti recyklace by neměly být započítávány materiály, které přestaly být odpadem a které mají být použity jako palivo nebo jiné prostředky k výrobě energie, jsou zasypány nebo odstraněny nebo mají být použity jakýmkoli postupem, který má stejný účel jako využití odpadu jiné než recyklace.

(157)   Při stanovování metodiky pro výpočet a ověřování procentuálního podílu recyklovaného materiálu by Komise s ohledem na technologie recyklace, které jsou k dispozici, měla posoudit jejich hospodářskou a environmentální výkonnost, včetně kvality výstupu, dostupnosti odpadu, potřebné energie, emisí skleníkových plynů a dalších příslušných dopadů na životní prostředí. Komise by rovněž měla vzít v úvahu, že by takové technologie mohly být potenciálně využity v souvislosti s klamavými environmentálními tvrzeními.

(158)   Tvrzení týkající se vlastností obalů, pro která jsou v tomto nařízení stanoveny právní požadavky, jako je recyklovatelnost, úroveň obsahu recyklovaného materiálu a opětovná použitelnost, by měla být uváděna pouze v souvislosti s vlastnostmi obalů překračujícími příslušné minimální požadavky stanovené v tomto nařízení a v souladu s metodikami a pravidly stanovenými tímto nařízením. Tvrzení by rovněž měla upřesňovat, zda se týkají obalových jednotek, částí obalových jednotek nebo všech obalů uvedených na trh producentem.

(159)  Členským státům by mělo být umožněno zohlednit recyklaci kovů vytříděných po spálení odpadu, a to v poměru k podílu spalovaných obalových odpadů, pokud tyto recyklované kovy splňují určitá kvalitativní kritéria stanovená v prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2019/1004(47), kterým se stanoví pravidla pro výpočet, ověřování a vykazování údajů o odpadech v souladu se směrnicí 2008/98/ES.

(160)  V případě vývozu obalových odpadů z Unie za účelem recyklace se použije nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006(48).

(161)  Jelikož se v případě opětovného použití neuvádějí žádné nové obaly na trh, měly by opětovně použitelné prodejní obaly, které jsou poprvé uvedeny na trh, a dřevěné obaly opravené pro opětovné použití být započteny pro účely plnění příslušných cílů v oblasti recyklace obalů. Členské státy by měly mít možnost upravit úroveň cílů v oblasti recyklace tak, že započtou nejvýše pět procentních bodů průměrného podílu opětovně použitelných prodejních obalů, které byly v předcházejících třech letech poprvé uvedeny na trh a opětovně použity v rámci systému opětovného použití.

(162)  Producenti a organizace odpovědnosti producentů by měli být aktivně zapojeni do poskytování informací konečným uživatelům, a především spotřebitelům, o tom, jak lze předcházet vzniku obalových odpadů a jak se s těmito odpady nakládá. Tyto informace by se měly zaměřovat na dostupné možnosti opětovného použití obalů, význam štítků umístěných na obalech a další pokyny týkající se vyhazování obalových odpadů. Producenti a organizace odpovědnosti producentů by rovněž měli spotřebitele informovat o tom, že pokud jsou obaly označené jako kompostovatelné, znamená to, že jsou kompostovatelné v průmyslově kontrolovaných podmínkách v zařízeních na zpracování biologického odpadu a nejsou vhodné pro domácí kompostování. Žádné obaly by neměly skončit mezi odpadky. Producenti by rovněž měli informovat o tom, že koneční uživatelé hrají důležitou roli při zajišťování optimálního nakládání s obalovými odpady z hlediska životního prostředí. Ke zveřejňování informací pro všechny konečné uživatele a podávání zpráv o obalech by se měly využívat moderní informační technologie. Informace by měly být poskytovány buď klasickými způsoby, jako jsou vnitřní i venkovní plakáty a kampaně v sociálních médiích, nebo s využitím inovativnějších prostředků, jako je elektronický přístup k internetovým stránkám poskytovaný pomocí kódů QR umístěných na obalech.

(163)   Tříděný sběr mimo domácnost je důležitým aspektem pro zvýšení úrovně sběru obalů a zlepšení jejich oběhovosti. Členské státy a hospodářské subjekty by měly mít možnost přijmout zvláštní opatření pro tříděný sběr mimo domácnost, přizpůsobená místu a zvyklostem spotřebitelů.

(164)  Členské státy by měly Komisi poskytovat informace o plnění cílů v oblasti recyklace za každý kalendářní rok. Pro účely hodnocení účinnosti opatření, jejichž cílem je snížit spotřebu lehkých plastových nákupních tašek, by rovněž měly být předkládány údaje o spotřebě velmi lehkých plastových nákupních tašek a tlustostěnných plastových nákupních tašek, aby bylo možné posoudit, zda stoupla spotřeba těchto tašek v důsledku opatření ke snížení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek. Údaje o roční spotřebě velmi tlustostěnných nákupních tašek by členské státy měly poskytovat pouze dobrovolně. Aby bylo možné posoudit, zda jsou povinné systémy zálohování a zpětného odběru, jež mají členské státy zřídit, účinné nebo zda je osvobození členských států od povinnosti tyto systémy zavést odůvodněné, je důležité, aby členské státy poskytovaly informace o úrovni sběru daných obalů.

(165)  Pro účely stanovení metodiky posuzování recyklovatelnosti ve velkém měřítku by členské státy měly předkládat údaje také o objemu recyklovaných obalových odpadů u jednotlivých kategorií obalů a o množství ▌ obalů dodaných poprvé na trh daného členského státu pro jednotlivé kategorie obalů. Údaje by měly být předkládány každoročně. Komise by tyto údaje měla sečíst a zveřejnit pro účely sledování ročního vývoje obalových odpadů recyklovaných ve velkém měřítku.

(166)  Členské státy by údaje Komisi měly předkládat elektronicky a doprovodit je zprávou o kontrole kvality. K údajům týkajícím se cílů v oblasti recyklace by kromě toho měla být připojena zpráva, v níž budou popsána opatření přijatá s cílem zavést účinný systém kontroly kvality a sledovatelnosti obalových odpadů.

(167)  V zájmu zajištění jednotných podmínek pro plnění povinností v oblasti předkládání údajů by Komisi měly být svěřeny pravomoci, aby mohla stanovit pravidla pro výpočet a ověřování údajů o plnění cílů v oblasti recyklace, údajů o úrovních tříděného sběru obalů zahrnutých do systému zálohování a zpětného odběru a údajů nezbytných pro stanovení metodiky posuzování recyklovatelnosti ve velkém měřítku. Přijatý prováděcí akt by měl rovněž obsahovat pravidla pro určování množství vyprodukovaných obalových odpadů a stanovit formát pro předkládání údajů. Měl by rovněž stanovit metodiku pro výpočet roční spotřeby lehkých plastových nákupních tašek na osobu a formát pro předkládání těchto údajů, což je nezbytné pro podporu sledování a úplného provedení podstatných požadavků, které se týkají plastových nákupních tašek, a zejména pro zajištění povinného předkládání rozčleněných údajů o různých kategoriích plastových nákupních tašek. Tento prováděcí akt by měl nahradit rozhodnutí Komise (EU) 2018/896(49) a 2005/270/ES(50).

(168)  Aby se podpořila schopnost členských států a Komise sledovat uskutečňování cílů stanovených tímto nařízením, měly by členské státy vytvořit databáze obalů a zajistit, že budou dobře fungovat.

(169)  Účinné prosazování požadavků na udržitelnost má zásadní význam pro zajištění spravedlivé hospodářské soutěže a toho, že bude dosaženo očekávaných přínosů tohoto nařízení a že toto nařízení očekávaným způsobem přispěje ke splnění cílů Unie v oblasti klimatu, energetiky a oběhového hospodářství. Proto by příslušné orgány měly usilovat o kontrolu přesnosti alespoň u části prohlášení o shodě ročně a na obaly, u nichž jsou požadavky na udržitelnost stanoveny podle tohoto nařízení, by se mělo vztahovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020(51), kterým se stanoví horizontální rámec pro dozor nad trhem a kontrolu výrobků vstupujících na trh Unie. Mechanismy dozoru nad trhem vymezené v nařízení (EU) 2019/1020 stanoví požadavky na dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a ochranné mechanismy pro kontrolu souladu s tímto nařízením, pokud jde o uvádění obalů na trh.

(170)  Obaly by měly být uváděny na trh pouze tehdy, pokud o nich není známo, že by představovaly riziko pro životní prostředí a lidské zdraví. V zájmu lepšího sladění se zvláštní povahou požadavků na udržitelnost a zajištění toho, aby se úsilí v oblasti dozoru nad trhem zaměřilo na nedodržování těchto požadavků, by pro účely tohoto nařízení měl být obal představující riziko definován jako obal, který při nedodržení požadavku na udržitelnost nebo proto, že požadavek na udržitelnost nedodržuje odpovědný hospodářský subjekt, může nepříznivě ovlivnit životní prostředí nebo jiné veřejné zájmy chráněné příslušnými požadavky.

(171)  Měl by existovat postup, na jehož základě by byly zúčastněné strany informovány o opatřeních, jež mají být přijata ve vztahu k obalům představujícím riziko. Tento postup by měl rovněž orgánům dozoru nad trhem v členských státech umožňovat, aby ve spolupráci s příslušnými hospodářskými subjekty začaly jednat v souvislosti s těmito obaly co nejdříve. V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provedení tohoto nařízení by ▌Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci za účelem určení, zda jsou vnitrostátní opatření týkající se nevyhovujících výrobků důvodná, či nikoli.

(172)  Orgány dozoru nad trhem by měly mít právo vyžadovat od hospodářských subjektů, aby přijaly nápravné opatření na základě zjištění, že obal není v souladu s požadavky na udržitelnost a označování nebo že hospodářský subjekt porušil jiná pravidla týkající se uvedení nebo dodání obalu na trh. V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provádění požadavku, aby hospodářské subjekty přijímaly nápravná opatření, by ▌ Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci, aby rozhodla, zda je určité vnitrostátní opatření důvodné, či nikoli.

(173)  Existují-li obavy o lidské zdraví, orgán dozoru nad trhem by neměl hodnotit riziko, které by pro zdraví lidí nebo zvířat znamenal obalový materiál, kdyby kontaminoval zabalený obsah, nýbrž upozorní orgány příslušné ke kontrole těchto rizik jmenované podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625(52) ▌, nařízení (EU) 2017/745, (EU) 2017/746 a (EU) 2019/6 nebo směrnice 2001/83/ES.

(174)  Veřejné zakázky představují 14 % HDP Unie. V zájmu přispění k plnění cíle dosažení klimatické neutrality, zlepšení energetické účinnosti a účinnosti při využívání zdrojů a přechodu na oběhové hospodářství, které chrání veřejné zdraví a biologickou rozmanitost, by Komisi měla být svěřena pravomoc přijímat prováděcí akty, aby v příslušných případech uložila veřejným zadavatelům a zadavatelům ve smyslu směrnic Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU(53) a 2014/25/EU(54) povinnost sladit jejich veřejné zakázky se zvláštními minimálními povinnými požadavky na zadávání zelených veřejných zakázek, které budou vymezeny v prováděcích aktech přijatých podle tohoto nařízení. Na rozdíl od dobrovolného přístupu by měly povinné požadavky zajistit maximální využití veřejných výdajů na podporu poptávky po obalech s lepší výkonností. Tyto požadavky by měly být transparentní, objektivní a nediskriminační. Mohou se týkat technických specifikací, kritérií výběru nebo podmínek plnění veřejné zakázky a nemusí nutně být kumulativní. Veřejní zadavatelé a zadavatelé by za předpokladu, že dodrží obecná pravidla stanovená ve Smlouvě o fungování EU a neporuší ustanovení tohoto nařízení, měli mít možnost přijmout ustanovení nad rámec minimálních požadavků na zadávání zelených veřejných zakázek stanovených v tomto nařízení.

(175)  Prováděcí pravomoci, které jsou svěřeny Komisi tímto nařízením a které se netýkají stanovení, zda jsou opatření přijatá členskými státy ve vztahu k nevyhovujícím obalům důvodná, či nikoli, by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011.

(176)  V zájmu zabezpečení fungování vnitřního trhu a vytvoření rovných podmínek je nezbytné zajistit, aby obaly ze třetích zemí vstupující na trh Unie byly v souladu s tímto nařízením bez ohledu na to, zda jsou dováženy jako samostatné obaly, nebo součást baleného výrobku. Zejména je nezbytné zajistit, aby výrobci u těchto obalů provedli vhodné postupy posuzování shody. Měla by být upřednostňována spolupráce orgánů dozoru nad trhem a hospodářských subjektů. I když se tedy zásahy orgánů určených podle čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) 2019/1020 mohou týkat jakýchkoli obalů, které vstupují na trh Unie, měly by se zaměřovat hlavně na obaly, na něž se vztahují zákazy vydané orgány dozoru nad trhem. Pokud orgány dozoru nad trhem vydají zákaz, který se netýká pouze území daného členského státu, měly by orgánům, které jsou určeny k provádění kontrol obalů vstupujících na trh Unie, sdělit podrobnosti nezbytné pro identifikaci nevyhovujících obalů na hranicích, včetně informací o dotčených zabalených výrobcích a hospodářských subjektech, aby bylo možné uplatňovat u výrobků vstupujících na trh Unie přístup založený na rizicích. Celní orgány se potom v takových případech snaží dotčené obaly na hranicích identifikovat a zadržet.

(177)  Za účelem optimalizace a odlehčení procesu kontrol na vnějších hranicích Unie je nutné umožnit automatický přenos dat mezi Informačním a komunikačním systémem pro dozor nad trhem (ICSMS) a celními systémy. S ohledem na daný účel by se měly rozlišovat dva různé druhy přenosu dat. Zaprvé by měly být posílány zákazy, které vydaly orgány dozoru nad trhem a které slouží k identifikaci nevyhovujících obalů, ze systému ICSMS celním orgánům, aby je orgány určené k provádění kontrol na vnějších hranicích mohly použít k identifikaci obalu, na nějž se zákaz může vztahovat. Pro tento první druh přenosu dat by se měl používat elektronický ▌ celní systém řízení rizik ▌ stanovený v článku 36 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447(55), aniž by tím byl dotčen budoucí vývoj celního systému pro řízení rizik. Zadruhé je tehdy, pokud celní orgány identifikují nevyhovující obal, zapotřebí v rámci správy případů (tzv. case management) předat mimo jiné oznámení o pozastavení propuštění, závěry orgánů dozoru nad trhem a výsledky opatření přijatých celními orgány. Tento druhý druh přenosu dat mezi systémem ICSMS a vnitrostátními celními systémy podporuje jednotný portál EU pro oblast celnictví.

(178)  V zájmu zajištění jednotných podmínek pro provedení propojení systémů pro účely komunikace mezi orgány dozoru nad trhem a celními orgány by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci za účelem stanovení procesních pravidel a podrobností prováděcích opatření, včetně funkcí, prvků údajů a zpracování údajů, jakož i pravidel týkajících se zpracování osobních údajů, důvěrnosti a správy v rámci uvedeného propojení.

(179)  Při přijímání aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování EU je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla vhodné konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(56). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků z Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci. Komise by při vypracovávání aktů v přenesené pravomoci měla zohlednit vědecké či jiné dostupné technické poznatky včetně příslušných mezinárodních norem.

(180)  Aby se zajistilo, že bude možné sledovat a prosazovat požadavky na výrobky stanovené směrnicí (EU) 2019/904 a že tyto požadavky budou podléhat náležitému dozoru nad trhem, měla by být ustanovení uvedené směrnice začleněna do oblasti působnosti nařízení (EU) 2019/1020 na základě jeho změny. Požadavky týkající se obsahu recyklovaného plastu v plastových nápojových lahvích, které mají platit od 1. ledna 2030, by ze směrnice (EU) 2019/904 měly být vyňaty, neboť tuto oblast upravuje výhradně toto nařízení. Rovněž by měly být vyňaty související povinnosti týkající se podávání zpráv.

(181)   Toto nařízení stanoví obecná pravidla týkající se všech obalů. Nicméně některé plastové výrobky na jedno použití, na něž se vztahuje směrnice (EU) 2019/904, jako jsou plastové nákupní tašky, nápojové kelímky, nádoby na potraviny a nápoje, včetně láhví, jsou považovány za obal. Směrnice (EU) 2019/904 má charakter zvláštní právní úpravy (lex specialis) ve vztahu k tomuto nařízení. V případě rozporu mezi směrnicí (EU) 2019/904 a tímto nařízením by se měla použít v rámci oblasti její působnosti směrnice (EU) 2019/904. Podle směrnice (EU) 2019/904 musí členské státy přijmout opatření ke snížení spotřeby některých plastových výrobků na jedno použití, včetně omezení týkajících se uvádění na trh. Taková omezení týkající se uvádění na trh by se měla použít a převážit nad jakýmikoli protichůdnými ustanoveními v tomto nařízení. Toto nařízení stanoví omezení uvádění na trh pro plastové výrobky obsažené v příloze V bodě 3, zatímco směrnice (EU) 2019/904 umožňuje členským státům přijmout potřebná opatření k dosažení omezení spotřeby daných plastových výrobků na jedno použití. Jelikož vnitrostátní prováděcí opatření podle směrnice (EU) 2019/904 mohou být méně omezující než zákaz uvádění na trh, mělo by toto nařízení převážit nad směrnicí (EU) 2019/904, pokud jde o takové výrobky spadající do definice obalu, aby se podpořilo omezení plastových výrobků na jedno použití a snížilo množství plastových obalů na jedno použití v životním prostředí. V důsledku toho by členské státy neměly mít možnost přijmout výjimku ze zákazu uvádění obalů vyrobených z expandovaného polystyrenu na trh stanoveného ve směrnici (EU) 2019/904. V zájmu zohlednění této skutečnosti by měla být směrnice (EU) 2019/904 odpovídajícím způsobem změněna.

(182)   Jelikož toto nařízení neupravuje obsah recyklovaného materiálu v plastové části obalu před 1. lednem 2030, měla by do daného data nadále platit ustanovení týkající se požadavků na obsah recyklovaných materiálů v plastových nápojových lahvích podle směrnice (EU) 2019/904.

(183)  Za účelem zvýšení důvěry veřejnosti v obaly uváděné na trh, zejména pokud jde o to, že splňují požadavky na udržitelnost, by měly hospodářské subjekty, které uvádějí na trh nevyhovující obaly nebo které neplní své povinnosti, podléhat sankcím. Je proto nutné, aby členské státy ve vnitrostátních právních předpisech stanovily účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušování tohoto nařízení.

(184)   Ustanovení čl. 19 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) vyžaduje, aby členské státy stanovily prostředky nápravy, které jsou dostatečné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie, včetně soudů členských států. Členské státy by v tomto ohledu měly zajistit, aby osoby z řad dotčené veřejnosti, které by mohly zahrnovat fyzické nebo právnické osoby, které podaly stížnost týkající se údajného nesouladu obalu nebo baleného výrobku s tímto nařízením nebo tento údajný nesoulad oznámily, měly přístup k právní ochraně v souladu se závazky, s nimiž se členské státy dohodly jako strany Úmluvy Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí ze dne 25. června 1998 (dále jen „Aarhuská úmluva“).

(185)  Komise by měla provést hodnocení tohoto nařízení. Podle bodu 22 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů by toto hodnocení mělo být založeno na pěti kritériích, a to na účinnosti, účelnosti, relevanci, soudržnosti a přidané hodnotě EU, a mělo by sloužit jako základ pro posouzení dopadů možných budoucích opatření. Komise by měla Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů předložit zprávu o provádění tohoto nařízení a jeho dopadu na environmentální udržitelnost obalů a fungování vnitřního trhu.

(186)  Je nezbytné poskytnout hospodářským subjektům dostatek času, aby splnily své povinnosti podle tohoto nařízení, a členským státům, aby vytvořily správní infrastrukturu nezbytnou pro jeho používání. Toto nařízení by se proto mělo použít až ode dne, kdy lze rozumně očekávat dokončení těchto příprav. Zvláštní pozornost by měla být věnována tomu, aby se plnění povinností a požadavků podle tohoto nařízení usnadnilo malým a středním podnikům, mimo jiné tím, že Komise vypracuje pokyny, jež budou zvláště zaměřeny na malé a střední podniky a jež jim a dalším hospodářským subjektům s plněním povinností a požadavků pomohou.

(187)  Aby bylo možné uvedené závazky splnit a vytvořit ambiciózní a přitom harmonizovaný rámec pro oblast obalů, je nutné přijmout nařízení, jímž se stanoví požadavky na obaly, které se budou vztahovat na celý jejich životní cyklus. Směrnice 94/62/ES by proto měla být zrušena.

(188)  Aby se členským státům umožnilo přijmout nezbytná správní opatření, pokud jde o organizaci schvalovacích postupů příslušných orgánů, při současném zachování kontinuity z hlediska hospodářských subjektů, mělo by být použití tohoto nařízení odloženo.

(189)  Směrnice 94/62/ES by měla být zrušena s účinkem ode dne použitelnosti tohoto nařízení. Aby se však zajistil hladký přechod a kontinuita do doby, než Komise přijme nová pravidla podle tohoto nařízení, a aby se zajistila kontinuita používání systému vlastních zdrojů Unie, pokud jde o vlastní zdroj z nerecyklovaných plastových obalových odpadů, měly by některé povinnosti podle uvedené směrnice, které se týkají označování, cílů v oblasti recyklace a předávání údajů Komisi, ještě určitou dobu zůstat v platnosti.

(190)  Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zlepšit environmentální udržitelnost obalů a zajistit volný pohyb obalů na vnitřním trhu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jejich rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola I

Obecná ustanovení

Článek 1

Předmět

1.  Toto nařízení stanoví požadavky na environmentální udržitelnost a označování obalů, které se vztahují na celý životní cyklus obalů a jejichž splnění je podmínkou uvedení obalů na trh. Stanoví se v něm rovněž požadavky na rozšířenou odpovědnost producenta, předcházení vzniku obalových odpadů, jako je snížení množství zbytečných obalů a opětovné použití nebo opětovné naplnění obalů, jakož i sběr a zpracování obalových odpadů, včetně recyklace.

2.  Toto nařízení přispívá k účinnému fungování vnitřního trhu tím, že harmonizuje vnitrostátní opatření týkající se obalů a obalových odpadů s cílem zamezit v Unii vzniku překážek obchodu a narušení či omezení hospodářské soutěže, a současně na základě vysoké úrovně ochrany životního prostředí zabraňuje nepříznivým dopadům obalů a obalových odpadů na životní prostředí a lidské zdraví nebo tyto dopady omezuje.

3.  Toto nařízení přispívá k přechodu na oběhové hospodářství a k dosažení klimatické neutrality nejpozději do roku 2050, jak je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119(57), stanovením opatření v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady podle článku 4 směrnice 2008/98/ES.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se vztahuje na veškeré obaly bez ohledu na použitý materiál a na veškeré obalové odpady, ať již jsou tyto odpady užívány v průmyslu, jiné výrobě, maloobchodu, distribuci, kancelářích, službách, či domácnostech, nebo z těchto zdrojů pocházejí.

2.  Toto nařízení se uplatní, aniž jsou dotčena ustanovení směrnice 2008/98/ES, pokud jde o nakládání s nebezpečnými odpady, jakož i regulační požadavky Unie na obaly týkající se například bezpečnosti, jakosti, ochrany zdraví a hygieny balených výrobků a požadavky na přepravu. Nicméně pokud je toto nařízení v rozporu se směrnicí 2008/68/ES, použije se směrnice 2008/68/ES.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)  „obalem“ předmět bez ohledu na materiály, z nichž je vyroben, který je určen k tomu, aby jej hospodářský subjekt používal k pojmutí, ochraně, dodávce nebo prezentaci výrobků jinému hospodářskému subjektu či konečnému uživateli, a který lze na základě jeho funkce, materiálu a designu rozčlenit podle obalového formátu, a to včetně:

a)  předmětu, který je zapotřebí k uzavření, nesení nebo uchování výrobku během jeho životnosti, aniž by byl jeho nedílnou součástí, a který je určen k tomu, aby byl použit, spotřebován nebo odstraněn společně s výrobkem;

b)  součásti a pomocného prvku předmětu ve smyslu písmene a), které jsou do tohoto předmětu začleněny;

c)  pomocného prvku předmětu ve smyslu písmene a), který je zavěšen přímo na výrobku nebo je k výrobku připevněn a plní funkci obalu, aniž by byl nedílnou součástí výrobku, a který je určen k tomu, aby byl použit, spotřebován nebo odstraněn společně s výrobkem;

d)  předmětu navrženého a určeného k plnění v místě prodeje za účelem výdeje výrobku, přičemž je tento předmět označován také jako „obal v rámci poskytování služeb“;

e)  jednorázového předmětu prodávaného a plněného nebo navrženého a určeného k plnění v místě prodeje, který plní funkci obalu;

f)  propustných čajových sáčků, kávových sáčků nebo sáčků jiných nápojů, nebo měkkých jednotek pro přípravu jedné porce nápojů, které obsahují čaj, kávu nebo jiný nápoj a které jsou určeny k tomu, aby byly použity a odstraněny společně s daným výrobkem;

g)  nepropustné jednotky pro přípravu jedné porce čaje, kávy nebo jiného nápoje, které jsou určeny k použití v přístroji a které jsou použity a odstraněny společně s daným výrobkem;

2)   „obalem k odnesení s sebou“ obal v rámci poskytování služeb, který je v navštívených prodejních místech naplněn nápoji nebo hotovými pokrmy, které jsou zabaleny pro přepravu a okamžitou spotřebu na jiném místě bez nutnosti další úpravy a které se obvykle konzumují z obalu;

3)   „primárními výrobními obaly“ předměty navržené a určené k použití jako obaly pro nezpracované produkty z prvovýroby ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002(58);

4)  „prodejními obaly“ obaly určené k tomu, aby v místě prodeje tvořily prodejní jednotku sestávající z výrobků a obalů pro konečného uživatele;

5)  „skupinovými obaly“ obaly, které jsou určeny k tomu, aby v místě prodeje tvořily skupinu určitého počtu prodejních jednotek, bez ohledu na to, zda je tato skupina prodejních jednotek takto prodávána konečnému uživateli, nebo zda slouží ▌jako prostředek k usnadnění doplňovaní regálů v místě prodeje nebo k vytvoření skladové či distribuční jednotky, a které mohou být z výrobku odstraněny, aniž se tím ovlivní jeho vlastnosti;

6)  „přepravními obaly“ obaly, které jsou určeny k usnadnění manipulace s jednou či více prodejními jednotkami nebo se skupinou prodejních jednotek a k usnadnění jejich přepravy, aby se zabránilo poškození výrobku při manipulaci a přepravě, avšak s výjimkou silničních, železničních, lodních a leteckých kontejnerů;

7)  „obaly pro elektronický obchod“ přepravní obaly používané k dodání výrobků konečnému uživateli v rámci prodeje online nebo jiného způsobu prodeje na dálku;

8)  „inovativními obaly“ typ obalů, při jejichž výrobě se používají nové materiály, díky nimž je dosaženo podstatného zlepšení jedné nebo více obalových funkcí obalů, jako je pojmutí, ochrana či dodávka výrobků nebo manipulace s výrobky, a celkových prokazatelných přínosů pro životní prostředí, s výjimkou obalů, které jsou výsledkem úprav stávajících obalů, jejímž hlavním účelem je zlepšení prezentace daných výrobků a;

9)  „obaly na jedno použití“ obaly, které nejsou opětovně použitelnými obaly;

10)  „obaly určenými pro styk s citlivými produkty“ obaly určené k použití na produkty, které spadají do oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003(59), (ES) č. 1935/2004, (ES) č. 767/2009(60), (ES) č. 1223/2009(61), (EU) 2017/745, (EU) 2017/746, (EU) 2019/4(62), (EU) 2019/6 nebo směrnic 2001/83/ES či 2008/68/ES nebo na produkty ve smyslu článků 1 a 2 rozhodnutí Komise (EU) 2023/1809(63), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES(64) nebo směrnice 2008/68/ES;

11)  „dodáním na trh“ dodání obalu k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu Unie v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo bezplatně;

12)  „uvedením na trh“ první dodání obalu na trh Unie;

13)  „hospodářským subjektem“ výrobci, dodavatelé obalů, dovozci, distributoři, pověření zástupci, koneční distributoři ▌a poskytovatelé služeb kompletního vyřízení objednávek;

14)  „výrobcem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která vyrábí obaly nebo balený výrobek, s výjimkou případů, kdy si fyzická nebo právnická osoba nechá obaly nebo balený výrobek navrhnout nebo vyrobit pod svým jménem nebo ochrannou známkou bez ohledu na to, zda jsou na obalech nebo na baleném výrobku viditelné jiné ochranné známky, kdy se za výrobce považuje tato fyzická nebo právnická osoba, a to s výjimkou případu přepravních obalů, opětovně použitelných obalů, primárních výrobních obalů, skupinových obalů, prodejních obalů nebo obalů v rámci poskytování služeb, pokud fyzická nebo právnická osoba, která si nechá obaly navrhnout nebo vyrobit pod svým jménem nebo ochrannou známkou, spadá pod definici mikropodniku v souladu s doporučením Komise 2003/361/ES zveřejněným dne ... [den vstupu tohoto nařízení v platnost] a poskytovatel obalu se nachází ve stejném členském státě, pak se za „výrobce“ považuje daný poskytovatel obalu;

15)  „producentem“ jakýkoli výrobce, dovozce nebo distributor, který je bez ohledu na způsob prodeje, včetně smluv uzavřených na dálku ve smyslu čl. 2 bodu 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU(65), buď:

a)  usazen v členském státě a poprvé z území tohoto členského státu a na témže území dodá přepravní obaly, obaly v rámci poskytování služeb, včetně opětovně použitelných obalů v rámci poskytování služeb nebo primárních výrobních obalů; nebo

b)  usazen v členském státě a poprvé z území tohoto členského státu a na témže území dodá výrobky zabalené v jiných obalech, než jsou obaly uvedené v písmeni a); nebo

c)  usazen v členském státě nebo ve třetí zemi a poprvé na území jiného členského státu dodá přepravní obaly, obaly v rámci poskytování služeb, včetně opětovně použitelných obalů v rámci poskytování služeb, nebo primární výrobní obaly nebo výrobky zabalené v jiných než výše uvedených obalech přímo konečným uživatelům; nebo

d)  je usazen v členském státě a vybaluje balené výrobky, aniž by byl konečným uživatelem, ledaže producentem podle písmen a) až c) je jiná osoba;

16)  „dodavatelem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která dodává obaly nebo obalové materiály výrobci ▌;

17)  „dovozcem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii, která uvádí na trh Unie obal nebo balený výrobek ze třetí země;

18)  „distributorem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba v dodavatelském řetězci, kromě výrobce či dovozce, která dodává obal nebo balený výrobek na trh;

19)  „pověřeným zástupcem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii, která byla písemně pověřena výrobcem, aby jednala jeho jménem při plnění konkrétních úkolů souvisejících s povinnostmi výrobce podle tohoto nařízení;

20)  „pověřeným zástupcem pro rozšířenou odpovědnost producenta“ fyzická nebo právnická osoba, která je usazena v členském státě, v němž producent poprvé dodává obaly nebo balené výrobky na trh daného členského státu, přičemž se jedná o jiný členský stát nebo třetí zemi, než kde je producent usazen▌, a kterou producent v souladu s čl. 8a odst. 5 třetím pododstavcem směrnice 2008/98/ES jmenuje pro účely plnění povinností daného producenta podle kapitoly VIII tohoto nařízení;

21)  „konečným distributorem“ fyzická nebo právnická osoba v rámci dodavatelského řetězce, která dodává balené výrobky – a to i prostřednictvím opětovného použití – nebo výrobky, jež mohou být zakoupeny formou opětovného naplnění, konečnému uživateli;

22)  „spotřebitelem“ jakákoli fyzická osoba jednající mimo rámec své obchodní činnosti, podnikání nebo povolání;

23)  „konečným uživatelem“ jakákoli fyzická osoba s bydlištěm v Unii nebo právnická osoba usazená v Unii, jíž byl výrobek dodán buď jako spotřebiteli, nebo jako profesionálnímu konečnému uživateli v rámci jeho podnikatelských nebo profesionálních činností a která již tento výrobek dále nedodává na trh v podobě, v níž jí byl dodán;

24)  „kompozitním obalem“ jednotka obalů vyrobená ze dvou nebo více různých materiálů, které jsou součástí hmotnosti hlavního obalového materiálu a nemohou být manuálně odděleny, a tvoří tudíž jedinou nedílnou jednotku, pokud daný materiál nepředstavuje nevýznamnou část obalové jednotky a v žádném případě ne více než 5 % celkové hmotnosti obalové jednotky, s výjimkou štítků, politur, barev, inkoustů, adheziv, laků; tímto není dotčena směrnice (EU) 2019/904;

25)  „obalovými odpady“ jakékoli obaly nebo obalové materiály, které odpovídají definici odpadu stanovené v článku 3 směrnice 2008/98/ES, s výjimkou odpadů vznikajících při výrobě;

26)  „předcházením vzniku obalových odpadů“ opatření, která jsou přijata předtím, než se obaly nebo obalové materiály stanou obalovými odpady, a jimiž se snižuje množství obalových odpadů tak, že není zapotřebí používat žádné obaly k pojmutí, ochraně, dodávce nebo prezentaci výrobků nebo k manipulaci s výrobky nebo jich je zapotřebí menší množství, včetně opatření, pokud jde o opětovné použití obalů, a opatření k prodloužení životnosti obalů předtím, než se stanou odpadem;

27)  „opětovným použitím“ jakýkoli postup, kterým jsou opětovně použitelné obaly vícekrát znovu použity pro tentýž účel, pro který byly původně určeny;

28)  „cyklem“ proces, který opětovně použitelné obaly absolvují od chvíle, kdy jsou uvedeny na trh spolu s výrobkem, jenž mají pojmout a chránit nebo jehož manipulaci, dodávku nebo prezentaci mají umožnit, až do chvíle, kdy jsou připraveny k opětovnému použití v systému opětovného použití, aby mohly být společně s jiným výrobkem znovu dodány konečným uživatelům;

29)  „obrátkou“ přesun obalu od naplnění nebo naložení k vyprázdnění nebo vyložení vykonaný v rámci cyklu nebo samostatně;

30)  „systémy opětovného použití“ organizační, technická ▌nebo finanční opatření, která spolu s pobídkami umožňují opětovné použití v uzavřeném nebo otevřeném systému a zahrnují systémy zálohování a zpětného odběru, které zajišťují sběr obalů pro účely opětovného použití▌;

31)  „obnovou“ jakýkoli postup uvedený v příloze VI části B, který je nezbytný k navrácení opětovně použitelného obalu do funkčního stavu za účelem jeho opětovného použití;

32)  „opětovným naplněním“ postup, při němž nádoba, kterou vlastní konečný uživatel, plní funkci obalu, nebo při němž nádobu, kterou zakoupil konečný uživatel v místě prodeje konečného distributora, naplní konečný uživatel nebo konečný distributor jedním nebo několika výrobky, které konečný uživatel zakoupil od konečného distributora;

33)  „doplňovací stanicí“ místo, kde konečný distributor nabízí konečným uživatelům výrobky, které lze zakoupit formou opětovného naplnění;

34)  „odvětvím ubytování, stravování a pohostinství“ činnosti v oblasti ubytování, stravování a pohostinství podle statistické klasifikace ekonomických činností (NACE Rev. 2);

35)   „prodejní plochou“ plocha určená k vystavování zboží nabízeného k prodeji, k platbě za toto zboží a k tomu, aby se na ní mohli zdržovat a pohybovat zákazníci; to nezahrnuje prostory, které nejsou přístupné veřejnosti, jako jsou skladovací prostory, ani jiné prostory, kde výrobky nejsou vystaveny, například parkoviště; za prodejní plochu se v souvislosti s obaly pro elektronický obchod považují skladovací a expediční prostory;

36)  „designem pro recyklaci“ design obalů včetně jednotlivých součástí obalů, který zajišťuje recyklovatelnost obalů za pomoci zavedených postupů sběru, třídění a recyklace osvědčených v provozním prostředí;

37)   „recyklovatelností“ slučitelnost obalu s nakládáním s odpadem a jeho zpracováním podle návrhu, na základě tříděného sběru, třídění v oddělených tocích, recyklace ve velkém měřítku a použití recyklovaných materiálů jako náhrady primárních surovin v nových obalech;

38)  „obalovým odpadem recyklovaným ve velkém měřítku“ obalový odpad, který se sbírá v rámci tříděného sběru, třídí a recykluje v rámci zavedené infrastruktury za použití zavedených postupů osvědčených v provozním prostředí, které na úrovni Unie zajišťují roční množství recyklovaného materiálu v rámci každé kategorie obalů uvedené v příloze II tabulce 2, přičemž v kategorii dřeva toto množství činí 30 % nebo více a v případě všech ostatních materiálů 55 %; to zahrnuje obalové odpady vyvážené z Unie za účelem nakládání s odpady, u nichž lze mít za to, že splňují požadavky podle čl. 53 odst. 11;

39)   „recyklací materiálů“ jakýkoli způsob využití, jímž jsou odpadní materiály znovu zpracovány na materiály nebo látky, ať už pro původní, nebo jiné účely, s výjimkou biologického zpracování odpadu, přepracování organických materiálů, energetického využití a přepracování na materiály, které mají být použity jako palivo nebo jako zásypový materiál;

40)   „vysoce kvalitní recyklací“ jakýkoli proces recyklace, při němž vznikají recyklované materiály, které jsou na základě zachovaných technických vlastností stejně kvalitní jako původní materiály a používají se jako náhrada primárních surovin pro obaly nebo pro účely jiného použití, kde je kvalita recyklovaného materiálu zachována;

41)  „kategorií obalů“ kombinace materiálu a konkrétního designu obalů, která určuje recyklovatelnost s odkazem na zavedené nejmodernější postupy sběru, třídění a recyklace, která je osvědčená v provozním prostředí a která je důležitá pro stanovení kritérií designu pro recyklaci;

42)  „začleněnou součástí“ součást obalu, která může být odlišná od hlavní části obalové jednotky a může být z jiného materiálu, avšak tvoří nedílnou součást obalové jednotky, pro jejíž funkčnost je nezbytná, nemusí se oddělit od hlavní obalové jednotky, aby byla zajištěna její funkčnost, a obvykle se odstraňuje současně s obalovou jednotkou, i když ne nutně stejným způsobem;

43)  „samostatnou součástí“ součást obalu, která je odlišná od hlavní části obalové jednotky a je z jiného materiálu, kterou je třeba pro získání přístupu k výrobku zcela a trvale odebrat z hlavní obalové jednotky ▌a která se obvykle odstraňuje samostatně a dříve než obalová jednotka a zahrnuje součásti obalů, které od sebe mohou být snadno odděleny mechanickým namáháním během přepravy nebo třídění;

44)  „jednotkou obalů“ jednotka jako celek zahrnující jakékoli začleněné nebo samostatné součásti, jež společně plní funkci obalu, jako je pojmutí, ochrana, dodávka, skladování, přeprava nebo prezentace výrobků a manipulace s výrobky, a nezávislé jednotky skupinových či přepravních obalů, pokud jsou tyto jednotky před prodejem vyhozeny;

45)  „druhotnými surovinami“ materiály, které prošly veškerými potřebnými kontrolami a tříděním a byly získány recyklací a které mohou nahradit primární suroviny;

46)  „spotřebitelským plastovým odpadem“ ▌odpad ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/98/ES, který je plastový a který pochází z plastových výrobků, jež byly dodány k distribuci, spotřebě nebo použití a uvedeny na trh členského státu nebo třetí země;

47)  „kompostovatelnými obaly“ obaly, které se biologicky rozkládají pouze za kontrolovaných podmínek při průmyslovém zpracování nebo u nichž může proběhnout biologický rozklad pouze za takových podmínek, včetně – je-li to potřeba – fyzického zpracování či anaerobní digesce, přičemž tento rozklad vede v konečném důsledku k přeměně daného obalu na oxid uhličitý nebo, za nepřítomnosti kyslíku, na metan a minerální soli, biomasu a vodu ▌a nebrání tříděnému sběru, kompostování a procesu anaerobní digesce ani je neohrožuje;

48)   „obalem vhodným pro domácí kompostování“ obal, který lze biologicky rozložit v nekontrolovaných podmínkách, které nepředstavují kompostovací zařízení v průmyslovém měřítku, a jehož proces kompostování provádějí fyzické osoby s cílem vytvořit kompost pro vlastní použití;

49)   „plasty z biologického materiálu“ plasty vyrobené z biologických zdrojů, jako jsou vstupní suroviny z biomasy, organický odpad nebo vedlejší produkty; bez ohledu na to, zda jsou biologicky rozložitelné nebo biologicky nerozložitelné;

50)  „plastovými nápojovými lahvemi na jedno použití“ nápojové lahve uvedené v části F přílohy směrnice (EU) 2019/904;

51)  „plastem“ materiál tvořený polymerem ve smyslu čl. 3 bodu 5 nařízení (ES) č. 1907/2006, včetně polymeru, k němuž byly přidány přísady nebo další látky a který může být hlavní strukturní složkou obalů, s výjimkou chemicky neupravených přírodních polymerů;

52)  „plastovými nákupními taškami“ nákupní tašky s držadly nebo bez nich vyrobené z plastů a poskytované spotřebitelům v místě prodeje výrobků;

53)  „lehkými plastovými nákupními taškami“ plastové nákupní tašky o tloušťce stěny nedosahující 50 mikronů;

54)  „velmi lehkými plastovými nákupními taškami“ plastové nákupní tašky o tloušťce stěny nedosahující 15 mikronů;

55)  „tlustostěnnými plastovými nákupními taškami“ plastové nákupní tašky o tloušťce stěny 50–99 mikronů;

56)  „velmi tlustostěnnými plastovými nákupními taškami“ plastové nákupní tašky o tloušťce stěny přesahující 99 mikronů;

57)  „nádobami na odpad“ nádoby používané k ukládání a sbírání odpadu, například kontejnery, popelnice a pytle;

58)  „zálohou“ definovaná částka, která není součástí ceny baleného nebo plněného výrobku, jež je účtována konečnému uživateli při koupi baleného nebo plněného výrobku zahrnutého do systému zálohování a zpětného odběru v daném členském státě a kterou konečný uživatel nebo jakákoli jiná osoba může získat zpět, pokud zálohovaný obal vrátí na sběrném místě zřízeném k tomuto účelu;

59)  „systémem zálohování a zpětného odběru“ systém, v jehož rámci je konečnému uživateli při koupi baleného nebo plněného výrobku zahrnutého do tohoto systému účtována záloha, která je ▌vyplacena zpět při vrácení zálohovaného obalu prostřednictvím některého ze sběrných kanálů, které za tímto účelem schválily vnitrostátní orgány;

60)  „technickou specifikací“ dokument, který předepisuje technické požadavky, které má výrobek, postup nebo služba splňovat;

61)  „harmonizovanou normou“ norma ve smyslu čl. 2 bodu 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1025/2012;

62)  „posuzováním shody“ postup k prokázání, zda byly splněny požadavky na udržitelnost, bezpečnost, označování a informace týkající se obalů, jež stanoví toto nařízení;

63)  „organizací odpovědnosti producentů“ právní subjekt, který po finanční nebo po finanční a operativní stránce organizuje plnění povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti producenta jménem několika producentů;

64)  „životním cyklem“ po sobě následující propojené fáze životnosti obalů zahrnující získávání surovin nebo jejich výrobu z přírodních zdrojů, předzpracování, výrobu, skladování, distribuci, používání, opravy, opětovné použití a konec životnosti;

65)  „obalem představujícím riziko“ obal, který by tím, že nesplňuje požadavek stanovený tímto nařízením nebo přijatý na jeho základě, kromě požadavků uvedených v čl. 62 odst. 1, mohl nepříznivě ovlivnit životní prostředí, zdraví nebo jiné veřejné zájmy, které daný požadavek chrání;

66)  „obalem představujícím vážné riziko“ ▌obal představující riziko, u kterého se na základě posouzení stupně nesouladu s příslušnými předpisy nebo související újmy má za to, že vyžaduje rychlý zásah orgánů dozoru nad trhem, a to i v případě, že účinky daného nesouladu nejsou okamžité;

67)  „online platformou“ online platforma ve smyslu čl. 3 písm. i) nařízení (EU) 2022/2065;

68)  „odpadem“ odpad ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2008/98/ES; opětovně použitelné obaly odeslané k obnově se nepovažují za odpad;

69)   „veřejnými zakázkami“ veřejné zakázky ve smyslu čl. 2 bodu 5 směrnice 2014/24/EU nebo podle směrnice 2014/25/EU.

Použijí se definice pojmů ▌„nakládání s odpady“, „sběr“, „tříděný sběr“, „zpracování“, „příprava k opětovnému použití“, „recyklace“ a „systém rozšířené odpovědnosti producenta“ ▌v čl. 3 bodech ▌9, 10, 11, 14, 16, 17 a 21 směrnice 2008/98/ES▌.

Použijí se definice pojmů ▌„dozor nad trhem“, „orgán dozoru nad trhem“, „poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek“, „nápravné opatření“, „riziko“, „stažení z oběhu“ a „stažení z trhu“ ▌v čl. 3 bodech 3, 4, 11, 16, 18, 22 a 23 nařízení (EU) 2019/1020.

Použijí se definice pojmů „látky vzbuzující obavy“ a „nosič údajů“ v čl. 2 bodech 27 a 29 nařízení (EU) 2024/...(66).

Orientační seznam předmětů, které odpovídají definici obalů stanovené v odst. 1, bodě 1, je uveden v příloze I.

Článek 4

Volný pohyb

1.  Obaly se uvádějí na trh pouze tehdy, pokud jsou v souladu s tímto nařízením.

2.  Členské státy nezakážou, neomezí ani neztíží uvádění na trh, pokud jde o obaly, které splňují požadavky na udržitelnost, označování a informace stanovené v článcích 5 až 12.

▌

3.  Pokud se členské státy rozhodnou ponechat v platnosti nebo zavést vnitrostátní požadavky na udržitelnost nebo požadavky na informace, které doplňují požadavky na udržitelnost nebo na informace stanovené tímto nařízením, nesmějí být tyto požadavky v rozporu s požadavky stanovenými v tomto nařízení a členské státy nezakážou, neomezí ani neztíží uvádění obalů, které splňují toto nařízení, na trh z důvodu nesouladu s uvedenými vnitrostátními požadavky.

▌

4.  Členské státy nebrání předvádění obalů, jež nejsou v souladu s tímto nařízením, na veletrzích, výstavách či podobných akcích, za předpokladu, že je z viditelného označení jasně patrné, že takovéto obaly nejsou v souladu s tímto nařízením a nelze je prodávat, dokud nebudou uvedeny do souladu.

Kapitola II

Požadavky na udržitelnost

Článek 5

Požadavky na látky obsažené v obalech

1.  Obaly uváděné na trh se vyrábějí tak, aby obsah a koncentrace látek vzbuzujících obavy, které jsou složkami obalového materiálu nebo kterékoli ze součástí obalu, byly co nejnižší, a to i pokud jde o jejich přítomnost v emisích a jakýchkoli výstupech nakládání s odpady, jako jsou například druhotné suroviny, popel nebo jiný materiál určený ke konečnému odstranění, a jejich nepříznivý dopad na životní prostředí kvůli mikroplastům.

2.   Komise monitoruje přítomnost látek vzbuzujících obavy v obalech a jejich součástech a případně přijme příslušná následná opatření.

Komise ve spolupráci s Evropskou agenturou pro chemické látky vypracuje do 31. prosince 2026 zprávu o přítomnosti látek vzbuzujících obavy používaných v obalech a jejich součástech, aby zjistila, do jaké míry uvedené látky negativně ovlivňují opětovné použití a recyklaci materiálů nebo jaký mají vliv na chemickou bezpečnost. V dané zprávě může být uveden seznam látek vzbuzujících obavy obsažených v obalech a jejich součástech a to, do jaké míry by tyto látky mohly představovat nepřijatelné riziko pro lidské zdraví a životní prostředí.

Komise předloží tuto zprávu Evropskému parlamentu, Radě a výboru uvedenému v článku 65 tohoto nařízení, v níž podrobně popíše svá zjištění a zváží vhodná návazná opatření, která zahrnují:

a)  v případě látek vzbuzujících obavy používaných v obalových materiálech, které ovlivňují především lidské zdraví nebo životní prostředí: použití postupů uvedených v čl. 68 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 1907/2006 k přijetí nových omezení;

b)  v případě látek vzbuzujících obavy, jež mají negativní vliv na opětovné použití a recyklaci materiálů u obalů, v nichž jsou tyto látky přítomny: stanovení omezení v rámci kritérií designu pro recyklaci v souladu s čl. 6 odst. 4 tohoto nařízení.

Pokud se členský stát domnívá, že určitá látka má na opětovné použití a recyklaci materiálů u obalů, v nichž je tato látka přítomna, negativní vliv, poskytne do 31. prosince 2025 tyto informace Komisi a Evropské agentuře pro chemické látky a případně odkáže na příslušná posouzení rizik nebo na jiné relevantní údaje.

3.   Členské státy mohou Komisi požádat, aby zvážila omezení používání látek vzbuzujících obavy, které mohou mít negativní vliv na opětovné použití a recyklaci materiálů u obalů, v nichž jsou tyto látky přítomny, z jiných důvodů, než jsou důvody související především s jejich chemickou bezpečností podle ustanovení čl. 6 odst. 4 písm. a). Členské státy k těmto žádostem připojí zprávu dokládající identifikaci a použití látek a popis toho, jak použití látek v obalech brání recyklaci z jiných důvodů, než jsou důvody související především s jejich chemickou bezpečností. Komise jednotlivé žádosti vyhodnotí a výsledky tohoto hodnocení předloží výboru uvedenému v článku 65.

4.  Aniž jsou dotčena omezení chemických látek stanovená v příloze XVII nařízení (ES) č. 1907/2006 nebo v příslušných případech omezení a zvláštní opatření týkající se materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami podle nařízení (ES) č. 1935/2004, nepřesáhne součet úrovní koncentrace olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu pocházejících z látek, jež jsou obsaženy v obalu nebo jeho součástech, 100 mg/kg.

5.   Ode dne ... [18 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] nejsou na trh uváděny obaly určené pro styk s potravinami, jestliže obsahují perfluorované a polyfluorované alkylové látky (PFAS) v koncentraci, která se rovná níže uvedeným mezním hodnotám nebo je vyšší, pokud uvedení daného obalu obsahujícího tuto koncentraci PFAS na trh není zakázáno jiným právním aktem Unie:

a)  25 ppb pro všechny PFAS měřené cílenou analýzou PFAS (polymerní PFAS jsou z kvantifikace vyloučeny);

b)  250 ppb pro sumu PFAS měřenou jako sumu cílené analýzy PFAS, případně s předchozím rozkladem prekurzorů (polymerní PFAS jsou z kvantifikace vyloučeny), a

c)  50 ppm pro PFAS (včetně polymerních PFAS); pokud celkový obsah fluoru překročí 50 mg/kg, výrobce, dovozce nebo následný uživatel na požádání předloží donucovacím orgánům doklad o obsahu fluoru měřeném buď jako obsah PFAS, nebo látek jiných než PFAS.

Pro účely tohoto nařízení zahrnují PFAS jakékoli látky, které obsahují alespoň jeden plně fluorovaný methylovaný (CF3-) nebo methylenovaný (-CF2-) atom uhlíku (bez jakéhokoli přímo vázaného atomu H/Cl/Br/I), přičemž výjimku tvoří látky s těmito funkčními vzorci: CF3-X nebo X-CF2-X’, kde X = -OR nebo -NRR’ a X’ = methyl (-CH3), methylen (-CH2-), aromatická skupina, karbonylová skupina (-C(O)-), -OR’’, -SR’’ nebo –NR’’R’’’; a kde R/R’/R’’/R’’’ je vodík (-H), methyl (-CH3), methylen (-CH2-), aromatická skupina nebo karbonylová skupina (-C(O)-).

Do ... [čtyři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] provede Komise hodnocení s cílem posoudit, zda tento odstavec není potřeba změnit nebo zrušit, aby se zabránilo překrývání s omezeními nebo zákazy používání PFAS stanovenými v souladu s nařízením (ES) č. 1907/2006, nařízením (EU) 2019/1021 nebo nařízením (ES) č. 1935/2004.

6.  Soulad s požadavky stanovenými v odstavcích 4 a 5 se doloží v technické dokumentaci vypracované v souladu s přílohou VII.

▌

7.  S cílem zohlednit ▌vědeckotechnický pokrok může Komise přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 64, jimiž provede změnu tohoto nařízení, aby snížila mezní hodnotu pro součet úrovní koncentrace olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu pocházejících z látek, jež jsou obsaženy v obalech nebo jejich součástech, uvedený v odstavci 4.

▌

8.  S cílem zohlednit vědeckotechnický pokrok může Komise přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 64, jimiž provede změnu tohoto nařízení, aby určila podmínky, za kterých se mezní hodnota uvedená v odstavci 4 nevztahuje na recyklované materiály nebo na okruhy výrobků, které tvoří uzavřený a kontrolovaný řetězec, a na základě kategorií obalů uvedených v příloze II tabulce 1 stanovila druhy obalů nebo obalové formáty, které jsou z požadavků stanovených v uvedeném odstavci vyjmuty. Tyto akty v přenesené pravomoci jsou odůvodněny na základě analýzy jednotlivých případů, časově omezeny, stanoví vhodné požadavky na označování a informace a obsahují požadavky na pravidelné podávání zpráv, aby se zajistil pravidelný přezkum výjimky. Akty v přenesené pravomoci přijaté v souladu s tímto odstavcem se přijímají pouze za účelem změny výjimek stanovených v rozhodnutích Komise 2001/171/ES a 2009/292/ES.

9.   Do ... [sedm let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] provede Komise hodnocení s cílem posoudit, zda tento článek a kritéria designu pro recyklaci stanovená v souladu s čl. 6 odst. 4 dostatečně přispěly k minimalizaci přítomnosti a koncentrace látek vzbuzujících obavy jako složek obalových materiálů.

Článek 6

Recyklovatelné obaly

1.  Všechny obaly uváděné na trh jsou recyklovatelné.

2.  Obaly se považují za recyklovatelné, pokud splňují tyto podmínky:

a)  jsou navrženy tak, že umožňují recyklaci materiálů, díky čemuž mohou být použity výsledné druhotné suroviny, které jsou ve srovnání s původním materiálem dostatečně kvalitní na to, aby mohly být využity jako náhrada primárních surovin v souladu s odstavcem 4;

▌

▌

▌

b)  když se stanou odpadem, mohou být sbírány v rámci tříděného sběru v souladu s čl. 48 odst. 1 a 3, roztříděny do konkrétních toků odpadů, aniž by byla dotčena recyklovatelnost jiných toků odpadů, a recyklovány ve velkém měřítku na základě metodiky stanovené v souladu s odstavcem 5.

Má se za to, že obaly, které jsou v souladu s akty v přenesené pravomoci přijatými podle odstavce 4, splňují podmínku stanovenou v písmeni a) tohoto odstavce.

Má se za to, že obaly, které jsou v souladu s akty v přenesené pravomoci přijatými podle odstavce 4 a prováděcími akty přijatými podle odstavce 5, splňují obě podmínky stanovené v tomto odstavci.

Odst. 2 písm. a) se použije od 1. ledna 2030 nebo dva roky ode dne vstupu aktů v přenesené pravomoci uvedených v odstavci 4 v platnost, podle toho, co nastane později.

Odst. 2 písm. b) se použije od 1. ledna 2035 nebo pět let ode dne vstupu prováděcích aktů uvedených v odstavci 5 v platnost, podle toho, co nastane později.

3.  Výrobce v souladu s článkem 15 posoudí recyklovatelnost obalů na základě aktů v přenesené pravomoci ▌podle odstavce 4 a prováděcích aktů podle odstavce 5. Recyklovatelnost obalů je vyjádřena pomocí tříd recyklovatelnosti A, B nebo C, jak je popsáno v příloze II tabulce 3.

Aniž je dotčen odstavec 10, do 1. ledna 2030 nebo do 24 měsíců po vstupu aktů v přenesené pravomoci podle odstavce 4 v platnost, podle toho, co nastane později, není obal uveden na trh, pokud není recyklovatelný v rámci tříd A, B nebo C.

Aniž je dotčen odstavec 10, nejsou od 1. ledna 2038 uváděny na trh obaly, které nejsou recyklovatelné v rámci tříd A nebo B.

4.  Do 1. ledna 2028 přijme Komise po zohlednění norem vypracovaných evropskými normalizačními organizacemi akty v přenesené pravomoci, kterými stanoví:

a)   kritéria designu pro recyklaci a třídy recyklovatelnosti, jež vycházejí z přílohy II tabulky 3 a parametrů uvedených v příloze II tabulce 4, pro kategorie obalů uvedené v tabulce 1 v téže příloze;

kritéria designu pro recyklaci a třídy recyklovatelnosti budou stanoveny na základě převažujícího materiálu a:

i)  zohlední skutečnost, že obalové odpady lze rozdělovat do různých toků materiálů za účelem recyklace, třídit a recyklovat tak, aby výsledné druhotné suroviny byly ve srovnání s původním materiálem dostatečně kvalitní a mohly být pokud možno použity jako náhrada primárních surovin pro obaly nebo pro účely jiného použití, kde je kvalita recyklovaného materiálu zachována;

ii)  zohlední zavedené postupy sběru a třídění osvědčené v provozním prostředí a zahrnují všechny součásti obalů;

iii)  zohlední dostupné technologie recyklace, jejich ekonomickou a environmentální výkonnost, včetně kvality výstupu, dostupnosti odpadu, potřebné energie a emisí skleníkových plynů;

iv)  případně určí látky vzbuzující obavy, jež mají negativní vliv na opětovné použití a recyklaci materiálů u obalů, v nichž jsou tyto látky přítomny;

v)  případně stanoví omezení přítomnosti těchto látek nebo skupin těchto látek v obalech nebo součástech obalů z důvodů, které se primárně netýkají chemické bezpečnosti; tato omezení mohou rovněž sloužit ke zmírnění nepřijatelných rizik pro lidské zdraví nebo životní prostředí, aniž jsou dotčena omezení týkající se chemických látek stanovená v příloze XVII nařízení (ES) č. 1907/2006 nebo případně omezení a zvláštní opatření týkající se materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami v nařízení (ES) č. 1935/2004.

b)   informace o tom, jak provést posouzení recyklovatelnosti a vyjádřit jeho výsledek pomocí tříd recyklovatelnosti u jednotlivých obalových jednotek z hlediska hmotnosti, včetně kritérií pro konkrétní materiály a účinnosti třídění, aby mohlo být určeno, zda je obal recyklovatelný podle odstavce 2;

c)   popis podmínek, na jejichž základě jsou jednotlivé kategorie obalů uvedené v příloze II tabulce 1 řazeny do příslušných tříd recyklovatelnosti;

d)   rámec pro úpravu finančních příspěvků, které musí producenti povinně platit v rámci rozšířené odpovědnosti producenta stanovené v čl. 45 odst.1, na základě tříd recyklovatelnosti obalů.

Při přijímání aktů v přenesené pravomoci uvedených v prvním pododstavci Komise zohlední výsledky případného posouzení provedeného podle čl. 5 odst. 2. Tyto akty v přenesené pravomoci se přijímají v souladu s článkem 64.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 64, kterými provede změnu přílohy II tabulky 1, aby ji přizpůsobila vědeckému a technickému vývoji v oblasti navrhování materiálů a výrobků a infrastruktury pro sběr, třídění a recyklaci. Komisi je svěřena pravomoc přijmout kritéria designu pro recyklaci pro další kategorie obalů nebo vytvořit podkategorie v rámci kategorií uvedených v příloze II tabulce 1.

Hospodářské subjekty splní nová nebo aktualizovaná kritéria designu pro recyklaci nejpozději do tří let od vstupu příslušného aktu v přenesené pravomoci v platnost.

▌

5.  Do 1. ledna 2030 přijme Komise prováděcí akty týkající se:

a)  stanovení metodiky pro posuzování recyklovatelnosti ve velkém měřítku podle kategorií obalů uvedených v příloze II tabulce 2, doplnění přílohy II tabulky 3 o prahové hodnoty pro posuzování recyklovatelnosti ve velkém měřítku a v případě potřeby aktualizace tříd celkové recyklovatelnosti popsaných v příloze II tabulce 3. Tato metodika vychází alespoň z těchto prvků:

i)   množství obalů v jednotlivých kategoriích obalů uvedených v příloze II tabulce 2, které jsou uváděny na trh v Unii jako celku a v jednotlivých členských státech;

ii)  množství recyklovaných obalových odpadů vypočítané v místě výpočtu v souladu s prováděcím aktem přijatým podle čl. 56 odst. 7 písm. a) v jednotlivých kategoriích obalů uvedených v příloze II tabulce 2 v Unii jako celku a v jednotlivých členských státech;

▌

b)  stanovení mechanismu spotřebitelského řetězce, který zajišťuje, aby byly obaly recyklovány ve velkém měřítku; tento mechanismus spotřebitelského řetězce vychází alespoň z těchto prvků:

i)  technické dokumentace týkající se množství sebraných obalových odpadů, které jsou odeslány do třídicích a recyklačních zařízení;

ii)  procesu ověřování, který výrobcům umožňuje získat nezbytné údaje od hospodářských subjektů v navazujících odvětvích, čímž se zajistí, že obaly jsou recyklovány ve velkém měřítku.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 65 odst. 3.

Údaje uvedené v písmenech a) a b) jsou dostupné a snadno přístupné veřejnosti.

▌

6.   Komise posoudí granularitu dat, které je třeba vykazovat pro účely metodiky recyklovatelnosti ve velkém měřítku. Ve vhodných případech Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 64, kterými změní v příloze II tabulku 2 a v příloze XII tabulku 3 tak, aby byly přizpůsobeny technickému a vědeckému vývoji.

7.   Do roku 2035 může Komise na základě vývoje technologií třídění a recyklace přezkoumat minimální prahovou hodnotu pro to, kdy se obal považuje za recyklovaný ve velkém měřítku, a v případě potřeby předložit legislativní návrh na její revizi.

8.   Aby se zvýšila úroveň recyklovatelnosti obalů, 18 měsíců ode dne vstupu aktů v přenesené pravomoci podle odstavce 4 a prováděcích aktů podle odstavce 5 v platnost se finanční příspěvky, které výrobci platí za účelem splnění svých povinností rozšířené odpovědnosti výrobce stanovených v článku 45, upraví podle tříd recyklovatelnosti, jak je podrobně uvedeno v aktech v přenesené pravomoci podle odstavce 4 a prováděcích aktech podle odstavce 5.

Při uplatňování těchto kritérií členské státy zohlední technickou proveditelnost a ekonomickou životaschopnost recyklace obalových materiálů podle odst. 11 písm. g).

▌

9.  Soulad s požadavky stanovenými v odstavcích 2 a 3 se doloží v technické dokumentaci obalu podle přílohy VII.

Obsahuje-li jednotka obalů začleněné součásti, zahrnou se do posouzení souladu s kritérii designu pro recyklaci a s požadavky na recyklovatelnost ve velkém měřítku všechny začleněné součásti. U začleněných součástí, které se od sebe mohou oddělit mechanickým namáháním během přepravy nebo třídění, se provede samostatné posouzení.

Obsahuje-li jednotka obalů samostatné součásti, provede se posouzení souladu s požadavky na design pro recyklaci a s požadavky na recyklovatelnost ve velkém měřítku zvlášť pro každou samostatnou součást.

Všechny součásti jednotky obalů jsou slučitelné se zavedenými postupy sběru, třídění a recyklace osvědčenými v provozním prostředí a nebrání recyklovatelnosti hlavní části jednotky obalů.

10.  Odchylně od odstavců 2 a 3 mohou být od 1. ledna 2030 inovativní obaly, které nesplňují požadavky podle odstavce 2, uváděny na trh po dobu nejvýše pěti let od konce kalendářního roku, v němž byly na trh uvedeny poprvé.

Pokud se tato odchylka použije, oznámí to hospodářský subjekt před uvedením inovativního obalu na trh příslušnému orgánu a uvede veškeré technické podrobnosti prokazující, že obal je inovativním obalem. Toto oznámení obsahuje harmonogram pro dosažení požadavků na recyklovatelnost ve velkém měřítku, pokud jde o sběr a recyklaci inovativních obalů. Uvedené informace se zpřístupní Komisi a vnitrostátním orgánům provádějícím dozor nad trhem.

Pokud se příslušný orgán domnívá, že se nejedná o inovativní obaly, dodrží hospodářský subjekt stávající kritéria designu pro recyklaci.

Pokud se příslušný orgán domnívá, že se jedná o inovativní obaly, informuje o této skutečnosti Komisi.

Komise posoudí žádosti příslušných orgánů s ohledem na inovativní povahu obalů a případně aktualizuje akty v přenesené pravomoci podle odstavce 4 tohoto článku nebo přijme nové akty.

Po uplynutí lhůty uvedené v prvním pododstavci se k těmto obalům přiloží technická dokumentace podle odstavce 9, a obaly tudíž splňují požadavky stanovené v tomto článku.

Sleduje dopad odchylky uvedené v prvním pododstavci na množství odpadu uváděné na trh. Komise případně přijme legislativní návrh s cílem změnit první pododstavec.

Členské státy průběžně usilují o zlepšování infrastruktury pro sběr a třídění inovativních obalů s očekávaným přínosem pro životní prostředí.

11.  ▌Tento článek se nepoužije na:

a)  vnitřní obaly ve smyslu čl. 1 bodu 23 směrnice 2001/83/ES a čl. 4 bodu 25 nařízení (EU) 2019/6;

b)  ▌obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro zdravotnické prostředky upravené nařízením (EU) 2017/745;

c)  ▌obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro diagnostické zdravotnické prostředky in vitro upravené nařízením (EU) 2017/746;

d)   vnější obaly ve smyslu čl. 1 bodu 24 směrnice 2001/83/ES a čl. 4 bodu 26 nařízení (EU) 2019/6 v případech, kdy jsou tyto obaly nutné, aby byly splněny zvláštní požadavky na ochranu jakosti léčivého přípravku;

e)  obaly určené pro styk s citlivými produkty pro počáteční a pokračovací kojeneckou výživu, obilné příkrmy a příkrmy pro malé děti a potraviny pro zvláštní lékařské účely ve smyslu čl. 1 písm. a), b) a c) nařízení (EU) č. 609/2013;

f)   obaly používané pro přepravu nebezpečných věcí, jak je stanoveno ve směrnici 2008/68/ES;

g)   prodejní obaly vyrobené z lehkého dřeva, korku, textilu, kaučuku, keramiky, porcelánu nebo vosku; na tyto obaly se však vztahuje odstavec 8.

12.   Do 1. ledna 2035 Komise přezkoumá výjimky podle odstavce 11, přičemž zohlední alespoň vývoj technologií třídění a recyklace a praktické zkušenosti získané hospodářskými subjekty a členskými státy. Na tomto základě posoudí vhodnost jejich kontinuity a v případě potřeby předloží legislativní návrh.

▌

Článek 7

Minimální obsah recyklovaného materiálu v plastových obalech

1.  Do 1. ledna 2030 nebo tři roky ode dne vstupu prováděcího aktu uvedeného v odstavci 8 v platnost, podle toho, co nastane později, veškeré plastové části obalů uváděných na trh obsahují v přepočtu na jeden výrobní závod a rok tyto minimální procentuální podíly recyklovaného materiálu získaného ze spotřebitelského plastového odpadu podle druhu a obalového formátu, jak je uvedeno v příloze II tabulce 1:

a)  30 % u obalů určených pro styk s citlivými produkty, kromě nápojových lahví na jedno použití, jejichž hlavní složku tvoří polyethylentereftalát (PET);

b)  10 % u obalů určených pro styk s citlivými produkty, jež jsou vyrobeny z jiných plastových materiálů, než je PET, kromě plastových nápojových lahví na jedno použití;

c)  30 % u plastových nápojových lahví na jedno použití;

d)  35 % u jiných plastových obalů, než které jsou uvedeny v písmenech a), b) a c).

2.  Do 1. ledna 2040 veškeré plastové části obalů uváděných na trh obsahují v přepočtu na jeden výrobní závod a rok tyto minimální procentuální podíly recyklovaného materiálu získaného ze spotřebitelského plastového odpadu podle druhu a obalového formátu, jak je uvedeno v příloze II tabulce 1:

a)  50 % u obalů ▌ určených pro styk s citlivými produkty, kromě nápojových lahví ▌ na jedno použití, jejichž hlavní složku tvoří polyethylentereftalát (PET);

b)   25 % u obalů určených pro styk s citlivými produkty, jež jsou vyrobeny z jiných plastových materiálů, než je PET;

c)  65 % u plastových nápojových lahví na jedno použití;

d)  65 % u jiných plastových obalů, než které jsou uvedeny v písmenech a), b) a c).

3.   Pro účely tohoto článku se recyklovaný materiál získává ze spotřebitelského plastového odpadu, který:

a)  byl sebrán v Unii v souladu s tímto nařízením, případně s vnitrostátními pravidly provádějícími směrnici (EU) 2019/904 a směrnici 2008/98/ES, nebo byl sebrán ve třetí zemi v souladu s normami pro tříděný sběr na podporu vysoce kvalitní recyklace, které jsou rovnocenné normám uvedeným v tomto nařízení, případně ve směrnici (EU) 2019/904 a ve směrnici 2008/98/ES; a

b)  v příslušných případech byl recyklován v zařízení nacházejícím se v Unii, na které se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU(67), nebo byl recyklován v zařízení nacházejícím se ve třetí zemi, na které se vztahují pravidla týkající se předcházení vzniku emisí při recyklaci a snižování úniku těchto emisí do ovzduší, vody a půdy; tato pravidla jsou rovnocenná pravidlům týkajícím se mezních hodnot emisí a úrovní environmentální výkonnosti stanovených v souladu se směrnicí 2010/75/EU, které se vztahují na zařízení usazené v Unii vykonávající stejnou činnost; tato podmínka se použije pouze v případě, že by se tyto mezní hodnoty a úrovně vztahovaly na zařízení nacházející se v Unii, které vykonává stejnou činnost jako obdobné zařízení nacházející se ve třetí zemi.

4.  Odstavce 1 a 2 se nevztahují na:

a)  vnitřní obaly ve smyslu čl. 1 bodu 23 směrnice 2001/83/ES a čl. 4 bodu 25 nařízení (EU) 2019/6;

b)  plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro zdravotnické prostředky, pro prostředky určené výhradně pro výzkumné použití a prostředky, které jsou předmětem klinické zkoušky, upravené nařízením (EU) 2017/745;

c)  plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty používané pro diagnostické zdravotnické prostředky in vitro upravené nařízením (EU) 2017/746;

d)  vnější obaly ve smyslu čl. 1 bodu 24 směrnice 2001/83/ES a čl. 4 bodu 26 nařízení (EU) 2019/6 v případech, kdy jsou tyto obaly nutné, aby byly splněny zvláštní požadavky na ochranu jakosti léčivého přípravku;

e)   kompostovatelné plastové obaly;

f)   obaly používané pro přepravu nebezpečných věcí uvedených ve směrnici 2008/68/ES;

g)   plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty, konkrétně s výživou určenou výhradně pro kojence a malé děti, s potravinami pro zvláštní lékařské účely a s nápoji a potravinami typicky používanými pro malé děti definovanými v čl. 1 písm. a), b) a c) nařízení (EU) č. 609/2013;

h)   obaly dodávek, součástí a součástí vnitřních obalů pro výrobu léčivých přípravků podle směrnice 2001/83/ES a veterinárních léčivých přípravků podle nařízení (EU) 2019/6, pokud je takový obal nutný k tomu, aby byl léčivý přípravek v souladu s normami jakosti daného léčivého přípravku.

5.  Odstavce 1 a 2 se nevztahují na:

a)   plastové obaly, které jsou určeny pro styk s potravinami v případě, že množství recyklovaného materiálu představuje hrozbu pro lidské zdraví a vede k nesouladu balených výrobků s nařízením (ES) č. 1935/2004;

b)  žádnou plastovou část představující méně než 5 % celkové hmotnosti celé obalové jednotky.

6.  Soulad s požadavky stanovenými v odstavcích 1 a 2 doloží hospodářské subjekty prostřednictvím technických informací o daném obalu podle přílohy VII.

7.  ▌Finanční příspěvky, které producenti povinně platí v rámci rozšířené odpovědnosti producenta uvedené v článku 45, mohou být upraveny na základě procentuálního podílu recyklovaného materiálu, který je v daných obalech použit. Každá taková úprava zohlední kritéria udržitelnosti technologií recyklace a environmentální náklady pro účely recyklovaného materiálu.

8.  Do 31. prosince 2026 přijme Komise prováděcí akty, kterými stanoví metodiku pro výpočet a ověřování procentuálního podílu recyklovaného materiálu získaného ze spotřebitelského plastového odpadu, jenž byl recyklován a sebrán v Unii za podmínek stanovených v odstavci 3, jakož i formát technické dokumentace podle přílohy VII. Za tímto účelem Komise zohlední využívání výsledných druhotných surovin, které jsou v porovnání s původním materiálem dostatečně kvalitní a které mohou být použity jako náhrada primárních surovin. Metodika ověřování může zahrnovat povinnost nechat provést nezávislý audit třetí stranou u výrobců recyklovaného materiálu v Unii a plastových obalů uváděných na trh jako prodejní jednotka oddělená od jiných výrobků, aby se zajistilo splnění podmínek stanovených v odstavci 3 a v aktu v přenesené pravomoci podle odstavce 9.

Při přijímání těchto prováděcích aktů Komise s ohledem na technologie recyklace, které jsou k dispozici, posoudí jejich hospodářskou a environmentální výkonnost, včetně kvality výstupu, dostupnosti odpadu, potřebné energie, emisí skleníkových plynů a dalších příslušných dopadů na životní prostředí.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 65 odst. 3.

9.   Do 31. prosince 2026 přijme Komise na základě posouzení uvedeného v poslední větě odstavce 8 akty v přenesené pravomoci, kterými doplní toto nařízení o kritéria udržitelnosti pro technologie recyklace plastů. Pro účely tohoto článku se recyklovaný materiál získává ze spotřebitelského plastového odpadu, který byl recyklován buď:

a)  v zařízeních nacházejících se v Unii, která používají technologie recyklace splňující uvedená kritéria udržitelnosti stanovená podle tohoto odstavce; nebo

b)  v zařízeních nacházejících se ve třetí zemi, která používají technologie recyklace v souladu s normami rovnocennými kritériím udržitelnosti vypracovaným podle aktů v přenesené pravomoci.

10.   Do 31. prosince 2026 přijme Komise prováděcí akt, kterým stanoví metodiku pro posuzování, ověřování a certifikaci, a to i prostřednictvím auditu třetí stranou, rovnocennosti pravidel uplatňovaných v případě, že je recyklovaný materiál získaný ze spotřebitelského plastového odpadu recyklován nebo sbírán mimo Unii. Posouzení zohlední normy ochrany životního prostředí a lidského zdraví, včetně norem pro zajištění toho, aby recyklace byla prováděna způsobem šetrným k životnímu prostředí, normy pro vysoce kvalitní recyklaci, jako jsou normy pro účinné využívání zdrojů, a normy kvality pro odvětví recyklace. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem podle čl. 65 odst. 3.

11.  Od 1. ledna 2029 nebo dva roky ode dne vstupu prováděcího aktu uvedeného v odstavci 8 v platnost, podle toho, co nastane později, se výpočet a ověřování procentuálního podílu recyklovaného materiálu, jenž má být obsažen v obalech podle odstavce 1, provádějí podle pravidel stanovených v příslušném prováděcím aktu podle odstavce 8.

12.  Do 1. ledna 2028 Komise posoudí, zda je zapotřebí zavést výjimky pro konkrétní plastové obaly, pokud jde o minimální procentuální podíly stanovené v odst. 1 písm. b) a d), a zda je třeba provést revizi výjimek, které jsou pro konkrétní plastové obaly stanoveny v odstavci 4.

Komisi je svěřena pravomoc, aby na základě uvedeného posouzení přijala akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 64 za účelem změny tohoto nařízení, pokud nejsou k dispozici vhodné technologie recyklace plastových obalů, protože nejsou povoleny podle příslušných pravidel Unie nebo nejsou dostatečně zavedeny v praxi, s přihlédnutím k veškerým požadavkům souvisejícím s bezpečností, zejména pokud jde o plastové obaly určené pro styk s citlivými produkty, včetně potravinářských obalů, s cílem:

a)  stanovit odchylky od rozsahu, načasování nebo úrovně minimálního procentuálního podílu stanoveného v odst. 1 písm. b) a d) pro konkrétní plastové obaly; a

b)  změnit ve vhodných případech seznam výjimek stanovených v odstavci 4.

▌

13.  V případě odůvodněném nedostupností nebo nepřiměřeně vysokými cenami konkrétních recyklovaných plastů, které mohou vést k nepříznivým dopadům na zdraví lidí či zvířat, zabezpečení dodávek potravin nebo životní prostředí a nadměrně ztěžují dosažení minimálních procentuálních podílů recyklovaného materiálu stanovených v odstavcích 1 a 2, je Komisi svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 64, jímž provede změnu odstavců 1 a 2 spočívající v odpovídající úpravě minimálních procentuálních podílů. V rámci hodnocení odůvodnění takové úpravy Komise posoudí žádosti fyzických či právnických osob, k nimž musí být připojeny relevantní informace a údaje o situaci na trhu s daným spotřebitelským plastovým odpadem a nejlepší dostupné důkazy o souvisejících rizicích pro zdraví lidí či zvířat, zabezpečení dodávek potravin nebo životní prostředí. Komise takový akt v přenesené pravomoci přijme pouze ve výjimečných případech, kdy by hrozily závažné nepříznivé dopady na zdraví lidí či zvířat, zabezpečení dodávek potravin nebo na životní prostředí.

14.   S přihlédnutím k vývoji současného stavu technologií a praktickým zkušenostem hospodářských subjektů a členských států předloží Komise do … [sedm let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] zprávu, v níž přezkoumá plnění požadavku na minimální procentuální podíl recyklovaného materiálu pro rok 2030 stanoveného v tomto článku, a vyhodnotí, jednak v jaké míře uvedené procentuální podíly přispívají k účinným a snadno proveditelným řešením podporujícím udržitelné obaly, a jednak proveditelnost dosažení procentuálních podílů stanovených pro rok 2040 na základě zkušeností s dosahováním procentuálních podílů stanovených pro rok 2030 a měnících se okolností, význam zachování výjimek a odchylek stanovených v tomto článku a nezbytnost či vhodnost stanovení nových minimálních procentuálních podílů recyklovaného materiálu. K uvedené zprávě případně připojí legislativní návrh na změnu tohoto článku, zejména minimálních procentuálních podílů recyklovaného materiálu pro rok 2040.

15.  Do … [sedm let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] provede Komise přezkum situace týkající se využívání recyklovaných obalových materiálů v jiných než plastových obalech a na jeho základě posoudí, zda je vhodné zavést opatření nebo stanovit cíle, jejichž účelem by bylo využívání recyklovaného materiálu v obalech z jiných materiálů než z plastů zvýšit, a případně předloží legislativní návrh.

Článek 8

Vstupní suroviny z biologického materiálu v plastových obalech

1.   Do … [tři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] Komise přezkoumá stav technologického vývoje a environmentální výkonnosti plastových obalů z biologického materiálu, přičemž zohlední kritéria udržitelnosti stanovená v článku 29 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001(68).

2.   Na základě přezkumu uvedeného v odstavci 1 Komise případně předloží legislativní návrh s cílem:

a)  stanovit požadavky na udržitelnost vstupních surovin z biologického materiálu v plastových obalech;

b)  vytyčit cíle za účelem zvýšení používání vstupních surovin z biologického materiálu v plastových obalech;

c)  zavést možnost dosáhnout cílů stanovených v čl. 7 odst. 1 a 2 tohoto nařízení použitím plastových vstupních surovin z biologického materiálu namísto recyklovaného materiálu získaného ze spotřebitelského plastového odpadu v případě, že nejsou pro obaly určené pro styk s potravinami k dispozici vhodné technologie recyklace splňující požadavky stanovené v nařízení (EU) 2022/1616;

d)  změnit ve vhodných případech definici plastů z biologického materiálu stanovenou v čl. 3 bodě 49.

Článek 9

Kompostovatelné obaly

1.  Odchylně od čl. 6 odst. 1 jsou do … [36 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] obaly uváděné na trh podle čl. 3 bodu 1 písm. f) a samolepicí štítky nalepované na ovoce a zeleninu slučitelné s normou pro kompostování v průmyslově kontrolovaných podmínkách v zařízeních na zpracování biologického odpadu a jsou slučitelné s normami pro domácí kompostování uvedenými v odstavci 6, pokud to vyžadují členské státy.

2.  Odchylně od čl. 6 odst. 1, jestliže členské státy umožní, aby odpad s podobnými vlastnostmi, pokud jde o biologickou rozložitelnost a kompostovatelnost, byl sbírán společně s biologickým odpadem podle čl. 22 odst. 1 směrnice 2008/98/ES a jsou k dispozici vhodné systémy sběru odpadu a infrastruktura pro zpracování odpadu, aby se zajistilo, že kompostovatelné obaly vstoupí v rámci nakládání s odpady do toku organického odpadu, mohou členské státy požadovat, aby byly tyto obaly poprvé uvedeny na jejich trh pouze v případě, že jsou kompostovatelné:

a)  obaly uvedené v čl. 3 bodě 1 písm. g) složené z materiálů jiných než kov, velmi lehké plastové nákupní tašky a lehké plastové nákupní tašky;

b)  jiné obaly než ty, které jsou uvedeny v bodě a), u nichž členský stát požadoval, aby byly kompostovatelné již před datem použitelnosti tohoto nařízení.

3.  Do … [36 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] obaly jiné, než které jsou uvedeny v odstavcích 1 a 2, včetně obalů vyrobených z biologicky rozložitelných plastových polymerů a jiných biologicky rozložitelných materiálů, umožňují recyklaci materiálu v souladu s článkem 6, a aniž by ovlivnily recyklovatelnost jiných toků odpadů.

4.  Soulad s požadavky stanovenými v odstavcích 1 až 3 se doloží technickými informacemi o daném obalu podle přílohy VII.

5.  Komise může provést analýzu toho, zda by do čl. 9 odst. 1 nebo čl. 9 odst. 2 písm. a) měly být zahrnuty jiné obaly, pokud je to odůvodněné a vhodné s ohledem na technologický a regulační vývoj, který má vliv na možnosti odstraňování kompostovatelných obalů, a jsou-li splněny podmínky stanovené v příloze III, a případně předložit legislativní návrh.

6.   Do … [12 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] požádá Komise evropské normalizační organizace o vypracování nebo aktualizaci harmonizovaných norem, které stanoví podrobné technické specifikace požadavků na kompostovatelné obaly. Komise přitom v souladu s nejnovějším vědeckým a technologickým vývojem požaduje, aby byly zohledněny parametry, jako jsou retenční časy, teploty a míchání, které odrážejí skutečné podmínky domácích kompostů a zařízení na zpracování biologického odpadu, včetně procesů anaerobní digesce. Komise požádá, aby tyto normy zahrnovaly ověření, zda u kompostovatelných obalů, u kterých probíhá biologický rozklad, na který se vztahují zvláštní parametry, nakonec dojde k přeměně na oxid uhličitý, nebo za nepřítomnosti kyslíku na metan, minerální soli, biomasu a vodu.

Do … [12 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] požádá Komise evropské normalizační organizace také o vypracování harmonizované normy, která stanoví podrobné technické specifikace požadavků na domácí kompostování obalů podle čl. 9 odst. 1.

Článek 10

Zmenšení obalů na možné minimum

1.  Do 1. ledna 2030 výrobce nebo dovozce zajistí, aby obaly uváděné na trh byly navrženy tak, aby jejich hmotnost a objem byly s přihlédnutím ke tvaru a materiálu, z něhož jsou vyrobeny, sníženy na minimum nezbytné pro zajištění funkčnosti obalů.

2.  Výrobce nebo dovozce zajistí, aby se obaly, které nesplňují funkční kritéria stanovená v příloze IV, a obaly s prvky, jako jsou například dvojité stěny, falešná dna a nadbytečné vrstvy, jejichž jediným účelem je vyvolat dojem, že výrobek má větší objem, na trh neuváděly, pokud design obalu není chráněn průmyslovým vzorem Společenství podle nařízení Rady (ES) č. 6/2002(69) nebo právy k průmyslovým vzorům spadajícími do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu u Rady 98/71/ES(70) včetně mezinárodních dohod, které mají účinek v jednom z členských států, nebo jeho tvar není ochrannou známkou spadající do oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu u Rady (EU) 2017/1001(71) nebo směrnice Evropského parlamentu u Rady (EU) 2015/2346(72) včetně ochranných známek zapsaných podle mezinárodních dohod, které mají účinek v jednom z členských států, nebo pokud zabalený výrobek nebo nápoj nepatří k zeměpisným označením chráněným podle legislativních aktů Unie včetně nařízení (EU) č. 1308/2013 pro víno a nařízení (EU) 2019/787 pro lihoviny, nebo na něž se nevztahují režimy jakosti podle nařízení (EU) č. 1151/2012.

Výjimka uvedená v předchozím pododstavci se vztahuje pouze na práva k průmyslovým vzorům a na ochranné známky chráněné ke dni … [den vstupu tohoto nařízení v platnost] a pouze v případě, že použití požadavků podle tohoto článku ovlivňuje i) design obalu způsobem, který mění jeho novost nebo individuální povahu, nebo ii) ochrannou známku tak, že ochranná známka již není schopna odlišit označené zboží od výrobků jiných podniků.

3.   Do … [24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] Komise požádá příslušné evropské normalizační organizace, aby vypracovaly nebo aktualizovaly harmonizované normy, které stanoví metodiku pro výpočet a měření souladu s požadavky na zmenšení obalů na možné minimum podle tohoto nařízení. U nejběžnějších typů obalů a obalových formátů by tyto normy měly uvádět limity maximální vhodné hmotnosti a objemu a případně tloušťku stěny a maximální prázdný prostor.

▌

4.  Soulad s požadavky stanovenými v odstavcích 1 a 2 se doloží v technické dokumentaci, která je uvedena v příloze VII a obsahuje tyto prvky:

a)  vysvětlení technických specifikací, norem a podmínek, které byly použity k posouzení obalu na základě funkčních kritérií a metodiky stanovených v příloze IV;

b)  u každého z těchto funkčních kritérií výčet požadavků na design, které znemožňují další snížení hmotnosti nebo objemu obalu;

c)  všechny výsledky zkoušek, studie nebo jiné příslušné zdroje, jako jsou modelové a simulace, které byly použity k posouzení toho, jaký musí mít obal minimální nezbytný objem nebo jakou musí mít minimální nezbytnou hmotnost.

U opětovně použitelných obalů se při posuzování souladu s požadavky stanovenými v odstavci 1 zohlední funkce opětovně použitelných obalů podle článku 11 a především požadavky, které jsou v něm stanovené.

Článek 11

Opětovně použitelné obaly

1.  Obaly uvedené na trh po … [den vstupu tohoto nařízení v platnost] se považují za opětovně použitelné, pokud splňují tyto podmínky:

a)  byly navrženy, vyrobeny a uvedeny na trh s cílem, aby byly vícekrát opětovně použity;

b)  byly navrženy a vyrobeny tak, aby za běžně předvídatelných podmínek použití dosáhly co nejvíce ▌ cyklů;

c)   splňují požadavky týkající se zdraví spotřebitele, bezpečnosti a hygieny;

d)  mohou být vyprázdněny nebo vyloženy bez poškození, které by znemožnilo jejich další fungování a opětovné použití;

e)  lze je vyprázdnit, vyložit, opětovně naplnit nebo opětovně naložit a zároveň zajistit dodržení příslušných bezpečnostních a hygienických požadavků, včetně požadavků na bezpečnost potravin;

f)  mohou být obnoveny v souladu s přílohou VI částí B a přitom si zachovávají schopnost plnit zamýšlenou funkci;

g)  mohou být vyprázdněny, vyloženy, opětovně naplněny nebo opětovně naloženy a přitom zachovávají jakost a bezpečnost zabaleného výrobku a umožňují připojení označení a poskytnutí informací o vlastnostech výrobku i o samotném obalu, jako jsou například příslušné pokyny a informace k zajištění bezpečnosti, vhodné použití, sledovatelnost a doba použitelnosti výrobku;

h)  mohou být vyprázdněny, vyloženy, opětovně naplněny nebo opětovně naloženy, aniž by byly ohroženy zdraví a bezpečnost osob odpovědných za tyto úkony; a

i)  splňují zvláštní požadavky stanovené pro recyklovatelné obaly ▌ stanovené v článku 6, které se staly odpadem.

2.   Do … [24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] přijme Komise akt v přenesené pravomoci, kterým stanoví minimální počet cyklů uvedených v odst. 1 písm. b) pro obaly opětovně použitelné pro obalové formáty, které se při opětovném použití využívají nejčastěji, přičemž budou zohledněny hygienické a další požadavky, jako je logistika.

3.  Soulad s požadavky stanovenými v odstavci 1 se doloží technickými informacemi o daném obalu podle přílohy VII.

Kapitola III

Požadavky na označování a informace

Článek 12

Označování obalů

1.  Od … [42 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] nebo 24 měsíců ode dne vstupu prováděcího aktu uvedeného v odstavcích 6 a 7 v platnost, podle toho, co nastane později, jsou obaly uváděné na trh opatřeny štítkem obsahujícím informace o jejich materiálovém složení, což má spotřebitelům usnadnit třídění. Štítek vychází z piktogramů a je snadno srozumitelný, mimo jiné i pro osoby se zdravotním postižením. U obalů podle čl. 9 odst. 1 a případně podle čl. 9 odst. 2 je na štítku uvedeno, že je materiál kompostovatelný, není vhodný pro domácí kompostování a že se kompostovatelný obal nevyhazuje do přírody. S výjimkou obalů pro elektronický obchod se tato povinnost nevztahuje na přepravní obaly nebo na obaly v rámci systému zálohování a zpětného odběru.

Kromě harmonizovaného štítku uvedeného v tomto odstavci mohou hospodářské subjekty umístit na obal kód QR nebo jiný druh nosiče digitálních údajů, který obsahuje informace o místě určení každé samostatné součásti obalu s cílem usnadnit spotřebitelům třídění.

Obaly, na které se vztahují systémy zálohování a zpětného odběru uvedené v čl. 50 odst. 1, jsou opatřeny srozumitelným a jednoznačným štítkem. Kromě vnitrostátního štítku může být obal opatřen harmonizovaným barevným štítkem stanoveným v příslušném prováděcím aktu přijatém podle odstavce 6. Členské státy mohou požadovat, aby obaly, na které se vztahují systémy zálohování a zpětného odběru, byly označeny tímto harmonizovaným barevným štítkem, pokud to nepovede k narušení vnitřního trhu nebo ke vzniku překážek obchodu s výrobky z jiných členských států.

2.  Opětovně použitelné obaly uváděné na trh jsou od … [48 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] nebo 30 měsíců ode dne vstupu prováděcího aktu uvedeného v odstavci 6 v platnost, podle toho, co nastane později, opatřeny štítkem informujícím uživatele o tom, že obal je opětovně použitelný. Další informace o opětovné použitelnosti obalů, například o dostupnosti místního, celostátního nebo celounijního systému opětovného použití, a informace o sběrných místech se zpřístupní prostřednictvím kódu QR nebo jiného druhu normalizovaného otevřeného nosiče digitálních údajů, jenž usnadňuje sledování obalů a výpočet obrátek a cyklů, případně není-li možné takový výpočet provést, uvede se odhadovaný průměr. Opětovně použitelné prodejní obaly jsou kromě toho v místě prodeje jasně označeny a odlišeny od obalů na jedno použití.

3.   Odchylně od odstavce 2 se požadavek opatření obalu štítkem a kódem QR nebo jiným druhem normalizovaného otevřeného nosiče digitálních údajů nevztahuje na otevřené systémy, které nemají provozovatele systému podle přílohy VI.

4.  Jestliže ▌ je obal, na nějž se vztahuje článek 7, uveden na trh nejpozději dne … [42 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] nebo 24 měsíců ode dne vstupu prováděcího aktu uvedeného v odstavci 6 v platnost, podle toho, co nastane později, a je opatřen štítkem obsahujícím informace o podílu obsaženého recyklovaného materiálu, tento štítek a případně kód QR nebo jiný druh nosiče digitálních údajů odpovídá specifikacím stanoveným v příslušném prováděcím aktu přijatém podle čl. 12 odst. 6 a je založen na metodice podle čl. 7 odst. 8. Pokud ▌je obal opatřen štítkem obsahujícím informace o podílu obsaženého plastu z biologického materiálu, odpovídá tento štítek specifikacím stanoveným v příslušném prováděcím aktu přijatém podle čl. 12 odst. 6.

5.  Štítky podle odstavců 1 až 4 a kód QR nebo jiný druh normalizovaného otevřeného nosiče digitálních údajů podle odstavce 2 se umístí, natisknou nebo vyryjí viditelně, jasně čitelně a napevno na obal tak, aby nemohly být snadno odstraněny. Tyto informace jsou rovněž k dispozici konečným uživatelům před koupí výrobku prostřednictvím prodeje online. Pokud to vzhledem k povaze a velikosti obalu není možné nebo to nelze zaručit, umístí se na skupinový obal. Pokud to vzhledem k povaze a velikosti obalu není možné či odůvodněné nebo pokud je důležité poskytnout nediskriminační přístup k informacím zranitelným skupinám, zejména zrakově postiženým osobám, štítky podle odstavců 1 až 4 se poskytnou formou jednoho elektronicky čitelného kódu nebo na jiném druhu nosiče údajů.

Informace uvedené na štítcích podle odstavců 1 až 4 a v kódu QR nebo na jiném druhu nosiče digitálních údajů se zpřístupní v jednom nebo více jazycích snadno srozumitelných konečným uživatelům, jak stanoví členský stát, v němž má být obal dodáván na trh.

Jsou-li informace poskytnuty elektronickými prostředky v souladu s odstavci 2 až 4, platí následující požadavky:

a)  přiměřené relevantní osobní údaje se shromažďují pouze za omezeným účelem umožnění přístupu uživatele k příslušným informacím o dodržování předpisů uvedeným v odstavcích 2 až 4 tohoto článku s ohledem na čl. 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(73);

b)  informace se nezobrazují společně s jinými informacemi určenými k prodejním nebo marketingovým účelům.

Vyžaduje-li legislativní akt Unie, aby byly informace o baleném výrobku poskytnuty prostřednictvím nosiče údajů, použije se pro zpřístupnění požadovaných informací o ▌ baleném výrobku a požadovaných informací o obalu jediný nosič údajů, přičemž tyto informace jsou snadno odlišitelné.

6.  Do … [18 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví harmonizovaný štítek a specifikace pro požadavky na označování a formáty označování, a to i v případě, že jsou poskytovány digitálními prostředky, pro označování obalů podle odstavců 1 až 4. Komise při vypracovávání prováděcího aktu zohlední specifika kompozitních obalů. Při vývoji harmonizovaného štítku pro obaly zahrnuté do systémů zálohování a zpětného odběru uvedených v čl. 50 odst. 2, vezme Komise v úvahu veškeré odchylky, které existují v zálohách účtovaných členskými státy. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 65 odst. 3.

7.  Do … [18 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví metodiku pro identifikaci materiálového složení obalů podle odstavce 1 pomocí normalizovaných otevřených digitálních technologií značení, a to i pro kompozitní obaly a začleněné nebo samostatné součásti obalů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 65 odst. 3.

Do 1. ledna 2030 je zahrnuta i identifikace látek vzbuzujících obavy pomocí normalizovaných otevřených digitálních technologií a zahrnuje alespoň název a koncentraci látky vzbuzující obavy přítomné v každém materiálu v obalové jednotce. Obaly uváděné na trh obsahující látky vzbuzující obavy jsou označeny pomocí technologií uvedených v prvním pododstavci.

8.  Aniž jsou dotčeny požadavky týkající se jiných harmonizovaných štítků EU, hospodářské subjekty neposkytují ani nezobrazují štítky, značky, symboly nebo nápisy, které by mohly být pro spotřebitele či jiné konečné uživatele zavádějící nebo matoucí, pokud jde o požadavky na udržitelnost obalů, další vlastnosti obalů či možnosti nakládání s obalovými odpady, pro které toto nařízení stanoví harmonizované označování. Komise případně přijme pokyny, jejichž účelem bude vyjasnit aspekty, které by mohly být pro spotřebitele či jiné konečné uživatele zavádějící nebo matoucí.

9.  Do … [dva roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] jsou obaly, které jsou zahrnuty do systému rozšířené odpovědnosti producenta, na celém území členských států, kde se daný systém uplatňuje, označeny pouze odpovídajícím symbolem prostřednictvím kódu QR nebo pomocí jiné normalizované digitální technologie značení s cílem uvést, že producent splňuje své povinnosti v rámci rozšířené odpovědnosti producenta. Tento symbol je srozumitelný a jednoznačný a není pro spotřebitele nebo uživatele zavádějící, pokud jde o recyklovatelnost či opětovnou použitelnost obalu.

10.   Obaly, které jsou zahrnuty do systému zálohování a zpětného odběru, který není uveden v čl. 50 odst. 1, mohou být na základě vnitrostátních právních předpisů na celém území, kde se daný systém uplatňuje, označeny příslušným symbolem. Tento symbol je srozumitelný a jednoznačný a v členských státech, kde má být obal vrácen, není pro spotřebitele nebo uživatele zavádějící, pokud jde o recyklovatelnost či opětovnou použitelnost. Členské státy nezakážou umisťování štítků týkajících se systému zálohování a zpětného odběru, který je zaveden v jiném členském státě.

11.   Tento článek se nevztahuje na vnitřní a vnější obal ve smyslu nařízení (EU) 2017/745, (EU) 2017/746 a (EU) 2019/6 a směrnice 2001/83/ES, pokud není na obalu prostor kvůli jiným požadavkům na označování stanoveným v těchto legislativních aktech, nebo pokud by označení na obalu mohlo ohrozit bezpečné používání humánních nebo veterinárních léčivých přípravků.

12.   Obaly uvedené v odstavcích 1, 2 a 4, které se vyrobí nebo dovezou před lhůtami uvedenými v těchto odstavcích, mohou být uvedeny na trh do 36 měsíců po dnu vstupu v platnost požadavků na označování stanovených v odstavcích 1, 2 a 4.

Článek 13

Označování nádob na odpad určených ke sběru obalových odpadů

1.  Členské státy do … [42 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] nebo 30 měsíců od data přijetí prováděcích aktů uvedených v odstavci 2, podle toho, co nastane později, zajistí, aby na všech nádobách na odpad určených ke sběru obalových odpadů byly viditelně, čitelně a nesmazatelně umístěny, natištěny nebo vyryty harmonizované štítky, které umožňují tříděný sběr obalových odpadů z jednotlivých materiálů, které mají být vyhazovány do oddělených nádob. Nádoba na obalový odpad může být opatřena více než jedním štítkem. Tato povinnost se nevztahuje na nádoby zahrnuté do systému zálohování a zpětného odběru.

2.   Do … [18 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] přijme Komise prováděcí akty, kterými stanoví harmonizovaný štítek a specifikace pro požadavky na označování a formáty označování týkající se označování nádob podle odstavce 1. Při vypracovávání prováděcího aktu Komise zohlední specifika systémů sběru zřízených v členských státech, jakož i specifika kompozitních obalů. Označování nádob odpovídá označování obalů podle čl. 12 odst. 6, s výjimkou označení obalů zahrnutých do systémů zálohování a zpětného odběru. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 65 odst. 3.

Článek 14

Tvrzení

V souvislosti s obaly uváděnými na trh mohou být učiněna environmentální tvrzení ve smyslu čl. 2 písm. o) směrnice 2005/29/ES týkající se vlastností obalů, pro něž jsou stanoveny právní požadavky v tomto nařízení, pokud splňují tyto požadavky:

a)  tato tvrzení jsou učiněna pouze ve vztahu k vlastnostem daného obalu, které překračují platné minimální požadavky stanovené v tomto nařízení, v souladu s kritérii, metodikami a pravidly pro výpočet stanovenými v uvedeném nařízení; a

b)  tato tvrzení upřesňují, zda se týkají obalových jednotek, částí obalových jednotek nebo všech obalů uvedených na trhu producentem.

Soulad s požadavky stanovenými v tomto odstavci se doloží v technické dokumentaci obalu podle přílohy VII.

Kapitola IV

Povinnosti hospodářských subjektů jiné než povinnosti uvedené v kapitolách VI a VIII

Článek 15

Povinnosti výrobců

1.  Výrobci uvádějí na trh pouze obaly, které jsou v souladu s požadavky stanovenými v článcích 5 až 12.

▌

2.  Před uvedením obalu na trh výrobci provedou nebo si nechají provést příslušný postup posuzování shody podle článku 38 a vypracují technickou dokumentaci podle přílohy VII.

Byl-li soulad obalu s příslušnými požadavky prokázán příslušným postupem posuzování shody podle článku 38, vypracují výrobci EU prohlášení o shodě v souladu s článkem 39.

3.  Výrobci uchovávají technickou dokumentaci podle přílohy VII a EU prohlášení o shodě pět let od uvedení obalu na jedno použití a deset let od uvedení opětovně použitelného obalu na trh.

4.  Výrobci zajistí, aby byly zavedeny postupy, díky nimž sériová výroba obalu zůstane ve shodě s tímto nařízením. Výrobci patřičně zohlední změny v designu obalu nebo jeho vlastnostech, jakož i změny harmonizovaných norem, společných technických specifikací nebo jiných technických specifikací, na jejichž základě se prohlašuje nebo ověřuje shoda ▌. Pokud výrobci zjistí, že shoda obalu by mohla být ovlivněna, provedou nebo si nechají provést nové posouzení v souladu s postupem posuzování shody stanoveným v článku 38 a příloze VII.

5.  Výrobci zajistí, aby bylo na obalech uvedeno číslo typu či šarže nebo sériové číslo nebo jiný prvek umožňující jejich identifikaci, nebo v případech, kdy to velikost nebo povaha obalu neumožňuje, aby byla požadovaná informace uvedena v dokladu přiloženém k balenému výrobku.

6.  Výrobci uvedou na obalu nebo v kódu QR či na jiném nosiči údajů své jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku a poštovní adresu a případně elektronické komunikační prostředky, jejichž prostřednictvím lze výrobce kontaktovat. Není-li to možné, poskytnou se požadované informace v rámci informací, jež jsou zpřístupněny pomocí kódu QR nebo jiným druhem nosiče digitálních údajů podle čl. 12 odst. 2 nebo pomocí nosiče údajů uvedeného v čl. 12 odst. 5, nebo v dokladu přiloženém k balenému výrobku. Poštovní adresa uvádí jedno konkrétní místo, na kterém lze výrobce kontaktovat. Uvedené informace jsou jasné, srozumitelné a čitelné.

7.  Výrobci zajistí, aby informace poskytnuté v souladu s odstavci 5 a 6 byly jasné, srozumitelné a čitelné a aby nenahrazovaly či nezakrývaly informace požadované jinými právními předpisy Unie, které se týkají označování baleného výrobku, ani s těmito informacemi nemohly být zaměněny.

8.  Výrobci, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že obal, který uvedli na trh po dni vstupu tohoto nařízení v platnost, není ve shodě s jedním nebo více příslušnými požadavky stanovenými v článcích 5 až 12, neprodleně přijmou nezbytná nápravná opatření k uvedení tohoto obalu do shody s danými požadavky nebo v příslušném případě k jeho stažení z trhu nebo z oběhu. Výrobci neprodleně informují orgán dozoru nad trhem členského státu, do nějž obal dodali, o podezření na nesoulad a o přijatých nápravných opatřeních.

9.   Odchylně od odstavce 8 se povinnost uvést do souladu, stáhnout z trhu nebo stáhnout z oběhu obaly, o nichž se předpokládá, že nejsou v souladu s platnými požadavky stanovenými v článcích 5 až 12, nevztahuje na opětovně použitelné obaly uvedené na trh před vstupem tohoto nařízení v platnost.

10.  Výrobci poskytnou vnitrostátnímu orgánu na základě jeho odůvodněné žádosti všechny informace a dokumentaci nezbytné k prokázání shody obalu včetně technické dokumentace, a to v jednom nebo více jazycích snadno srozumitelných tomuto orgánu. Tyto informace a dokumentace se poskytují v elektronickém formátu a na požádání v tištěné podobě. Příslušné dokumenty se zpřístupní do deseti dnů od obdržení žádosti vnitrostátního orgánu. Výrobci spolupracují s vnitrostátním orgánem na všech opatřeních přijatých k nápravě případů nedodržení požadavků stanovených v článcích 5 až 11.

11.   Odstavce 2 a 3 se nevztahují na zakázkové přepravní obaly pro konfigurovatelné zdravotnické prostředky a systémy určené pro použití v průmyslových a zdravotnických zařízeních.

12.   Jestliže v případě přepravních obalů, opětovně použitelných obalů, primárních výrobních obalů, skupinových obalů, prodejních obalů nebo obalů v rámci poskytování služeb spadá fyzická nebo právnická osoba, která si nechá obaly navrhnout nebo vyrobit pod svým jménem nebo ochrannou známkou, do definice mikropodniku v souladu s doporučením Komise 2003/361/ES zveřejněným dne … [den vstupu tohoto nařízení v platnost], a poskytovatel obalu se nachází v Evropské unii, pak se pro účely tohoto článku považuje za výrobce poskytovatel obalu.

Článek 16

Informační povinnosti dodavatelů obalů nebo obalových materiálů

1.  Každý dodavatel obalů nebo obalových materiálů poskytne výrobci všechny informace a dokumentaci nezbytné pro to, aby mohl výrobce prokázat shodu těchto obalů a obalových materiálů s tímto nařízením, včetně technické dokumentace uvedené v příloze VII a požadované podle článků 5 až 11, a to v jednom nebo více jazycích snadno srozumitelných výrobci. Tyto informace a dokumentace se poskytnou v papírové nebo elektronické podobě.

2.  Součástí informací a dokumentace, jež mají být poskytnuty výrobci podle odstavce 1, jsou v příslušných případech i dokumentace a informace stanovené v právních aktech Unie, které se vztahují na obaly určené pro styk s citlivými produkty.

Článek 17

Povinnosti pověřených zástupců

1.  Výrobce může písemným pověřením jmenovat pověřeného zástupce.

Součástí pověření pověřeného zástupce nejsou povinnosti stanovené v čl. 15 odst. 1 a povinnost vypracovat technickou dokumentaci podle přílohy VII, jak je stanoveno v článcích 5 až 11.

2.  Pověřený zástupce plní úkoly stanovené v pověření, které obdržel od výrobce. Toto pověření umožňuje pověřenému zástupci alespoň:

a)  uchovávat EU prohlášení o shodě a technickou dokumentaci pro potřebu vnitrostátních orgánů dozoru nad trhem pět let od uvedení obalu na jedno použití na trh a deset let od uvedení opětovně použitelného obalu na trh;

b)  spolupracovat s vnitrostátními orgány na jejich žádost na opatřeních přijatých v souvislosti s nesouladem obalu, na který se vztahuje pověření pověřeného zástupce;

c)  na základě odůvodněné žádosti vnitrostátního orgánu poskytnout tomuto orgánu všechny informace a dokumentaci nezbytné k prokázání shody obalu, a to v jednom nebo více jazycích snadno srozumitelných tomuto orgánu;

d)  na základě žádosti příslušného vnitrostátního orgánu zpřístupnit příslušné dokumenty do deseti dnů od obdržení takové žádosti;

e)  ukončit pověření, jestliže výrobce svým jednáním porušuje své povinnosti podle tohoto nařízení.

Článek 18

Povinnosti dovozců

1.  Dovozci uvádějí na trh pouze obaly, které jsou v souladu s požadavky stanovenými v článcích 5 až 12.

2.  Před uvedením obalu na trh dovozci zajistí, aby:

a)  výrobce provedl příslušný postup posuzování shody podle článku 38 a vypracoval technickou dokumentaci podle přílohy VII, jak je stanoveno v článcích 5 až 11;

b)  byl obal označen v souladu s článkem 12;

c)  byly k obalu přiloženy požadované doklady;

d)  výrobce splnil požadavky stanovené v čl. 15 odst. 5 a 6.

Domnívá-li se dovozce nebo má-li důvod se domnívat, že obal není ve shodě s příslušnými požadavky stanovenými v článcích 5 až 12, obal na trh neuvede, dokud není uveden do shody.

3.  Dovozci uvedou na obalu své jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku a poštovní adresu a případně elektronické komunikační prostředky, jejichž prostřednictvím lze dovozce kontaktovat. Není-li to možné, poskytnou se požadované informace prostřednictvím nosiče údajů nebo v dokladu přiloženém k balenému výrobku. Kontaktní údaje jsou jasné, srozumitelné a čitelné.

4.  Dovozci zajistí, aby informace poskytnuté v souladu s odstavcem 3 byly jasné, srozumitelné a čitelné a aby nenahrazovaly či nezakrývaly informace požadované jinými právními akty Unie, které se týkají označování baleného výrobku, ani s těmito informacemi nemohly být zaměněny.

5.  Dovozci zajistí, aby v době, kdy nesou za obal odpovědnost, skladovací nebo přepravní podmínky neohrožovaly jeho soulad s příslušnými požadavky stanovenými v článcích 5 až 12.

6.  Dovozci, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že obal, který uvedli na trh, není ve shodě s příslušnými požadavky stanovenými v článcích 5 až 12, neprodleně přijmou nezbytná nápravná opatření k uvedení tohoto obalu do shody s uvedenými požadavky nebo v příslušném případě k jeho stažení z trhu nebo z oběhu.

7.  Dovozci neprodleně informují orgány dozoru nad trhem členských států, do nichž obal dodali, o podezření na nesoulad a o přijatých nápravných opatřeních.

8.  Dovozci pět let od uvedení obalu na jedno použití na trh a deset let od uvedení opětovně použitelného obalu na trh uchovávají kopii EU prohlášení o shodě pro potřebu orgánů dozoru nad trhem a zajišťují, aby těmto orgánům mohla být na požádání předložena technická dokumentace uvedená v příloze VII a požadovaná podle článků 5 až 11.

9.  Dovozci na základě odůvodněné žádosti vnitrostátního orgánu poskytnou tomuto orgánu všechny informace a dokumentaci, včetně technické dokumentace, nezbytné k prokázání shody obalu s příslušnými požadavky stanovenými v článcích 5 až 12, a to v jednom nebo více jazycích snadno srozumitelných tomuto orgánu. Tyto informace a dokumentace se poskytují v elektronickém formátu a na požádání v tištěné podobě. Příslušné dokumenty se zpřístupní do deseti dnů od obdržení žádosti vnitrostátního orgánu.

10.  Dovozci spolupracují s příslušným vnitrostátním orgánem na všech opatřeních přijatých k nápravě případů nedodržení požadavků stanovených v článcích 5 až 12.

Článek 19

Povinnosti distributorů

1.  Při dodávání obalu na trh distributoři jednají s řádnou péčí, pokud jde o požadavky tohoto nařízení.

2.  Dříve než obal dodají na trh, distributoři ověří, zda:

a)  je producent, na nějž se vztahují povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti producenta za daný obal, zapsán v registru producentů podle článku 44;

b)  byl obal označen v souladu s článkem 12;

c)  výrobce a dovozce splnili požadavky stanovené v čl. 15 odst. 5 a 6 a čl. 18 odst. 3.

3.  Domnívá-li se distributor nebo má-li důvod se domnívat před dodáním obalu na trh, že obal není ve shodě s požadavky stanovenými v článcích 5 až 12 nebo že výrobce nebo dovozce nesplňuje příslušné požadavky stanovené v uvedených článcích, obal na trh nedodá, dokud není uveden do shody nebo dokud výrobce nesplňuje požadavky.

Distributoři zajistí, aby v době, kdy nesou za obal odpovědnost, skladovací nebo přepravní podmínky neohrožovaly jeho soulad s požadavky stanovenými v článcích 5 až 12.

4.   Informace sdělené producentem nepoužije distributor k jinému účelu než k ověření souladu s platnými požadavky. Zneužití těchto informací distributory ke komerčním účelům je zakázáno.

5.  Distributoři, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že obal, který dodali na trh spolu s baleným výrobkem, není ve shodě s příslušnými požadavky stanovenými v článcích 5 až 12, zajistí, aby byla přijata nezbytná nápravná opatření k uvedení tohoto obalu do shody s uvedenými požadavky nebo v příslušném případě k jeho stažení z trhu nebo z oběhu.

Distributoři neprodleně informují orgány dozoru nad trhem členských států, do nichž obal dodali, o podezření na nesoulad a o přijatých nápravných opatřeních.

6.  Distributoři na základě odůvodněné žádosti vnitrostátního orgánu poskytnou tomuto orgánu všechny informace a dokumentaci, ke kterým mají přístup a které jsou relevantní pro prokázání shody obalu s příslušnými požadavky stanovenými v článcích 5 až 12, a to v jednom nebo více jazycích snadno srozumitelných tomuto orgánu. Tyto informace a dokumentace se poskytují v elektronickém formátu a na požádání v tištěné podobě.

Distributoři spolupracují s vnitrostátním orgánem na všech opatřeních přijatých k nápravě případů nedodržení požadavků stanovených v článcích 5 až 12.

Článek 20

Povinnosti poskytovatelů služeb kompletního vyřízení objednávek

1.   Producenti, kteří nabízejí obaly spotřebitelům nacházejícím se v Unii, poskytnou poskytovatelům služeb kompletního vyřízení objednávek informace uvedené v čl. 45 odst. 5 písm. a) a b) v okamžiku uzavření smlouvy mezi poskytovatelem a producentem pro kteroukoli ze služeb uvedených v čl. 3 bodě 11 nařízení (EU) 2019/1020.

2.   Po obdržení informací uvedených v odstavci 1 a v okamžiku uzavření smlouvy mezi poskytovatelem a producentem pro kteroukoli ze služeb uvedených v čl. 3 bodě 11 nařízení (EU) 2019/1020 poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek prostřednictvím jakékoli volně přístupné oficiální online databáze nebo online rozhraní zpřístupněných členským státem nebo Unií nebo prostřednictvím veřejně dostupného registru podle čl. 44 odst. 13 nebo prostřednictvím žádostí určených producentovi, aby poskytl podklady ze spolehlivých zdrojů, vynaloží maximální úsilí k posouzení toho, zda jsou informace uvedené v odstavci 1 spolehlivé a úplné. Pro účely tohoto nařízení nesou producenti odpovědnost za správnost poskytnutých informací.

Pokud poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek získá dostatečné informace nebo má důvod se domnívat, že jakákoli informace uvedená v odstavci 1 získaná od dotčeného producenta je nepřesná, neúplná nebo neaktuální, požádá producenta, aby tuto situaci neprodleně nebo ve lhůtě stanovené právními předpisy Unie a vnitrostátním právem napravil.

Pokud producent zmíněné informace neopraví či nedoplní, poskytoval služeb kompletního vyřízení objednávek urychleně pozastaví poskytování svých služeb danému producentovi v souvislosti s nabídkou obalů nebo balených výrobků spotřebitelům usazeným v Unii do doby, dokud požadavku plně nevyhoví. Poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek sdělí producentovi důvody pozastavení.

3.   Aniž je dotčen článek 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150(74), pokud poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek pozastaví poskytování své služby podle odstavce 2 tohoto článku, má dotčený producent právo napadnout rozhodnutí poskytovatele služeb kompletního vyřízení objednávek u soudu členských států, v nichž je poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek usazen.

4.   Poskytovatelé služeb kompletního vyřízení objednávek zajistí, aby podmínky při skladování, balení, adresování nebo rozesílání obalů, s nimiž nakládají, nebo při manipulaci s nimi neohrožovaly soulad těchto obalů s požadavky stanovenými v článcích 5 až 12.

Článek 21

Případy, kdy se povinnosti výrobců vztahují na dovozce a distributory

Dovozce nebo distributor je pro účely tohoto nařízení považován za výrobce a vztahují se na něj povinnosti výrobce podle článku 15, pokud uvede obal na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou nebo pokud upraví obal, jenž byl na trh již uveden, takovým způsobem, jenž by mohl ovlivnit jeho soulad s příslušnými požadavky stanovenými tímto nařízením. Jestliže v případě přepravních obalů, opětovně použitelných obalů, primárních výrobních obalů, skupinových obalů, prodejních obalů nebo obalů v rámci poskytování služeb spadá fyzická nebo právnická osoba, která si nechá obaly navrhnout nebo vyrobit pod svým jménem nebo ochrannou známkou, do definice mikropodniku v souladu s doporučením Komise 2003/361/ES zveřejněným dne … [den vstupu tohoto nařízení v platnost], a poskytovatel obalu se nachází v Evropské unii, pak se pro účely tohoto článku považuje za výrobce poskytovatel obalu.

Článek 22

Identifikace hospodářských subjektů

1.  Hospodářské subjekty poskytnou orgánům dozoru nad trhem na požádání informace o:

a)  totožnosti každého hospodářského subjektu, který jim dodal obal;

b)  totožnosti každého hospodářského subjektu, kterému dodaly obal.

2.  Hospodářské subjekty jsou schopny poskytnout informace uvedené v odst. 1 písm. a) po dobu pěti let poté, co jim byl dodán obal na jedno použití, a po dobu deseti let poté, co jim byl dodán opětovně použitelný obal.

Hospodářské subjekty jsou schopny poskytnout informace uvedené v odst. 1 písm. b) po dobu pěti let poté, co dodaly obal na jedno použití, a po dobu deseti let poté, co dodaly opětovně použitelný obal.

Článek 23

Informační povinnosti provozovatelů zařízení pro nakládání s obalovými odpady

Provozovatelé zařízení pro nakládání s obalovými odpady každoročně poskytnou příslušným orgánům informace o obalových odpadech uvedené v příloze XII tabulce 3 prostřednictvím elektronického registru nebo registrů v souladu s čl. 35 odst. 1 směrnice 2008/98/ES.

Provozovatelé zařízení pro nakládání s obalovými odpady poskytnou každoročně producentům v případě individuálního plnění povinností rozšířené odpovědnosti producenta nebo pověřené organizaci odpovědnosti producentů v případě společného plnění povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti producenta veškeré informace nezbytné ke splnění informačních povinností uvedených v čl. 44 odst. 10.

Na základě vnitrostátních právních předpisů mohou členské státy stanovit, že pokud jsou za organizaci nakládání s obalovými odpady odpovědné orgány veřejné správy, provozovatelé zařízení pro nakládání s obalovými odpady poskytnou těmto orgánům veřejné správy každoročně veškeré informace nezbytné ke splnění informačních povinností podle čl. 44 odst. 10 nebo tak učiní pomocí jiných prostředků pro účely doplnění elektronického registru nebo registrů v souladu s čl. 35 odst. 1 směrnice 2008/98/ES.

Kapitola V

Povinnosti hospodářských subjektů jiné než povinnosti uvedené v kapitole VIII

Článek 24

Povinnost týkající se nadměrných obalů

1.  Do 1. ledna 2030 nebo 36 měsíců po vstupu aktů v přenesené pravomoci přijatých podle druhého pododstavce v platnost, podle toho, co nastane později, hospodářské subjekty, které plní obaly do skupinových či přepravních obalů nebo obalů pro elektronický obchod, zajistí, aby podíl prázdného prostoru činil nejvýše 50 %.

Do tří let po vstupu tohoto nařízení v platnost je Komise zmocněna přijmout prováděcí akty, kterými stanoví metodiku pro výpočet podílu prázdného prostoru stanoveného v odstavci 1. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 65 odst. 3. Uvedená metodika zohlední zvláštní prvky obalů, které musí být umístěny v prázdném prostoru dostatečně velkém ke splnění příslušných právních požadavků nebo k ochraně výrobku, zejména pokud jde o balené výrobky nepravidelných tvarů, obaly obsahující více než jeden prodejní obal nebo výrobek, obaly obsahující tekuté výrobky, balené výrobky, jejichž obsah se může snadno poškodit, balené výrobky, které mohou být z důvodu malých rozměrů snadno poškozeny většími výrobky, a minimální prostor u přepravních obalů, aby k nim bylo možné připojit přepravní štítek.

2.  Pro účely tohoto výpočtu:

a)  prázdný prostor znamená rozdíl mezi celkovým objemem skupinového či přepravního obalu nebo obalu pro elektronický obchod a objemem prodejních obalů, které jsou v něm umístěny;

b)  podíl prázdného prostoru znamená poměr prázdného prostoru ve smyslu písmene a) tohoto odstavce a celkového objemu skupinového či přepravního obalu nebo obalu pro elektronický obchod.

Prostor vyplněný výplňovými materiály, jako jsou papírové proužky, vzduchové polštářky, bublinková fólie, molitanové polštářky, pěnová tělíska, dřevitá vlna, polystyren nebo granule z polystyrenové pěny, je považován za prázdný prostor.

3.   Do … [36 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] hospodářský subjekt, který plní prodejní obal, zajistí, aby byl prázdný prostor omezen na minimum nezbytné pro zajištění funkčnosti obalu, včetně ochrany výrobku. Podíl prázdného prostoru prodejního obalu představuje rozdíl mezi celkovým vnitřním objemem obalu a objemem baleného výrobku.

Pro účely posuzování souladu s tímto odstavcem je prostor vyplněný papírovými proužky, vzduchovými polštářky, bublinkovou fólií, molitanovými polštářky, pěnovými tělísky, dřevitou vlnou, polystyrenem, granulemi z polystyrenové pěny či jinými výplňovými materiály považován za prázdný prostor.

Prodejní obaly výrobků, u nichž během přepravy může dojít k sesednutí nebo u nichž je k ochraně potravinářského výrobku zapotřebí prostor pod víkem, nebo u obalů jiných výrobků, které tyto vlastnosti vykazují, se soulad s tímto odstavcem posoudí jako úroveň naplnění balení v okamžiku plnění. Vzduch mezi balenými potravinami nebo uvnitř nich nebo ochranné plyny nejsou považovány za prázdný prostor.

4.  Od povinnosti stanovené v odstavci 1 jsou osvobozeny hospodářské subjekty, které používají prodejní obaly jako obaly pro elektronický obchod nebo používají opětovně použitelné obaly v rámci systému opětovného použití. Zajistí však, aby takové prodejní obaly splňovaly požadavky stanovené v článku 10.

5.   Do … [sedm let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] Komise přezkoumá podíl prázdného prostoru stanovený v odstavci 1, jakož i výjimky podle odstavce 4, a posoudí možnost stanovit podíly prázdného prostoru u prodejních obalů, zejména pro hračky, kosmetiku, soupravy pro kutily a elektronické výrobky.

Článek 25

Omezení použití některých obalových formátů

1.  Od 1. ledna 2030 hospodářské subjekty neuvádějí na trh obaly ve formátech a pro účely, které jsou uvedeny v příloze V.

2.   Členské státy mohou zachovat omezení přijatá před 1. lednem 2025, jež se týkají obalů uváděných na trh ve formátech a pro účely podle přílohy V, avšak vyrobených z materiálů, které v příloze V uvedeny nejsou.

3.   Ustanovením odstavce 1 není dotčen čl. 9 odst. 2 písm. b).

▌

4.  Členské státy mohou vyjmout mikropodniky, jak jsou vymezeny doporučením Komise 2003/361/ES, z oblasti působnosti přílohy V bodu 3, ve znění zveřejněném dne … [den vstupu tohoto nařízení v platnost], ▌ pokud bylo prokázáno, že není technicky možné nepoužívat obaly ani získat přístup k infrastruktuře nezbytné pro fungování systému opětovného použití.

5.  Do … [sedm let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] Komise posoudí pozitivní dopad omezení a odchylek od nich na životní prostředí a zohlední dostupnost alternativních obalových řešení, která splňují bezpečnostní a hygienické požadavky platné pro obaly určené pro styk s citlivými produkty. Na základě tohoto posouzení Komise přezkoumá toto ustanovení a přílohu V, aby ji přizpůsobila technickému a vědeckému pokroku s cílem omezit množství obalových odpadů, a na tomto základě posoudí vhodnost zavedení nových omezení používání konkrétních obalových formátů a význam zachování výjimek a odchylek stanovených v tomto článku a v případě potřeby předloží legislativní návrh.

6.   Do … [24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] zveřejní Komise po konzultaci s členskými státy a Evropským úřadem pro bezpečnost potravin pokyny, v nichž podrobněji vysvětlí přílohu V, včetně příkladů obalových formátů spadajících do oblasti působnosti a případných výjimek z omezení a poskytne ilustrativní seznam ovoce a zeleniny vyňatých z přílohy V bodu 2.

Článek 26

Povinnosti týkající se opětovně použitelných obalů

1.  Hospodářské subjekty, které poprvé dodávají na trh na území členského státu opětovně použitelné obaly, zajistí, aby byl v tomto členském státě zaveden systém opětovného použití tohoto obalu, včetně pobídky k zajištění sběru, který splňuje požadavky podle článku 27 a přílohy VI. Tento odstavec lze považovat za splněný stávajícími systémy pro opětovné použití, které jsou již v členských státech zavedeny.

2.  Soulad daného systému s uvedenými požadavky se popíše v rámci technické dokumentace opětovně použitelného obalu vyhotovené podle čl. 11 odst. 3. Výrobce si za tímto účelem vyžádá příslušná písemná potvrzení účastníků systému ve smyslu přílohy VI.

Článek 27

Povinnosti týkající se systémů opětovného použití

1.  Hospodářské subjekty, které využívají opětovně použitelné obaly, se účastní jednoho nebo více systémů opětovného použití a zajistí, aby systémy opětovného použití, do nichž jsou dotčené opětovně použitelné obaly zařazeny, splňovaly požadavky stanovené v příloze VI části A.

2.  Hospodářské subjekty, které využívají opětovně použitelné obaly, zajistí, aby tyto obaly byly obnoveny v souladu s přílohou VI částí B předtím, než je znovu nabídnou konečným uživatelům k použití.

3.   Hospodářské subjekty, které využívají opětovně použitelné obaly, mohou určit třetí strany odpovědné za jeden nebo více sdílených systémů opětovného použití. Jmenované třetí strany zajistí, aby systémy opětovného použití, do nichž jsou dotčené opětovně použitelné obaly zařazeny, splňovaly požadavky stanovené v příloze VI části A.

Pokud hospodářské subjekty jmenovaly třetí stranu uvedenou v prvním pododstavci tohoto odstavce, plní tyto třetí strany povinnosti stanovené v tomto článku jejich jménem.

4.   Hospodářské subjekty, které využívají opětovně použitelné obaly v uzavřených systémech definovaných v příloze VI, jsou povinny vrátit obaly na sběrném místě (sběrných místech) určeném (určených) účastníky systému a schváleném (schválených) provozovatelem systému.

Článek 28

Povinnosti týkající se opětovného naplnění

1.  Nabízejí-li hospodářské subjekty možnost zakoupit výrobky formou opětovného naplnění, informují konečné uživatele o:

a)  druzích nádob, které mohou být použity k zakoupení nabízených výrobků formou opětovného naplnění;

b)  hygienických normách platných pro opětovné naplnění;

c)  odpovědnosti konečného uživatele za zdraví a bezpečnost v souvislosti s použitím nádob uvedených v písmenu a).

Tyto informace jsou pravidelně aktualizovány a jsou jasně uvedeny v místě prodeje nebo konečným uživatelům poskytnuty jinou cestou.

2.  Hospodářské subjekty, které umožňují opětovné naplnění, zajistí, aby doplňovací stanice splňovaly požadavky stanovené v příloze VI části C a všechny požadavky týkající se prodeje výrobků formou opětovného naplnění stanovené dalšími právními akty Unie.

3.  Hospodářské subjekty, které umožňují opětovné naplnění, zajistí, aby obaly a nádoby nabízené konečným uživatelům na doplňovacích stanicích nebyly poskytovány zdarma, pokud obaly nesplňují požadavky podle přílohy VI, nebo byly poskytovány v rámci systému zálohování a zpětného odběru.

4.  Hospodářský subjekt může odmítnout opětovně naplnit nádobu poskytnutou konečným uživatelem, pokud se konečný uživatel neřídí požadavky, které hospodářský subjekt oznámil v souladu s odstavcem 1, zejména jestliže ji považují za nehygienickou či nevhodnou pro prodávané potraviny nebo nápoje. Hospodářské subjekty nenesou žádnou odpovědnost za hygienické problémy nebo problémy s bezpečností potravin, které mohou vzniknout v důsledku použití nádob poskytnutých konečným uživatelem.

5.   Od 1. ledna 2030 se koneční distributoři s prodejní plochou větší než 400 m² vynasnaží vyčlenit 10 % této prodejní plochy na doplňovací stanice pro potravinářské i nepotravinářské výrobky.

Článek 29

Cíle v oblasti opětovného použití ▌

1.  Od 1. ledna 2030 hospodářské subjekty, které používají přepravní obaly nebo prodejní obaly pro přepravu výrobků na území Unie, a to i prostřednictvím elektronického obchodu, ve formě palet, skládacích plastových boxů, krabic, táců, plastových přepravek, velkých nádob pro volně ložené látky, kbelíků, barelů a kanystrů všech velikostí a ze všech materiálů, včetně pružných formátů nebo ovinovacích fólií a vázacích pásek k fixaci a ochraně výrobků umístěných na palety během přepravy, zajistí, aby alespoň 40 % těchto obalů, které budou použity, tvořily opětovně použitelné obaly v rámci systému opětovného použití.

Od 1. ledna 2040 se hospodářské subjekty vynasnaží používat alespoň 70 % těchto obalů v opětovně použitelném formátu v rámci systému opětovného použití.

2.  Odchylně od odstavce 1 hospodářské subjekty, které používají přepravní obaly nebo prodejní obaly pro přepravu výrobků uvedených v odstavci 1 tohoto článku na území Unie mezi různými provozovnami, v nichž daný hospodářský subjekt vykonává svou činnost, nebo mezi kteroukoli z provozoven tohoto subjektu a provozovnami kteréhokoli přidruženého podniku či partnerského podniku ve smyslu článku 3 přílohy doporučení Komise 2003/361/ES ve znění zveřejněném dne … [den vstupu tohoto nařízení v platnost], zajistí, aby tyto obaly byly opětovně použitelné v rámci systému opětovného použití.

▌

3.  Odchylně od odstavce 1 hospodářské subjekty, které používají přepravní obaly nebo prodejní obaly uvedené v odstavci 1 pro přepravu za účelem dodání výrobků jinému hospodářskému subjektu v rámci téhož členského státu, zajistí, aby obaly byly opětovně použitelné v rámci systému opětovného použití.

▌

4.  Povinnosti stanovené v odstavcích 1, 2 a 3 se nevztahují na přepravní obaly nebo prodejní obaly:

a)   používané pro přepravu nebezpečných věcí podle směrnice 2008/68/ES;

b)   používané pro přepravu velkých strojních zařízení, vybavení a komodit, jejichž obaly jsou navrženy na míru tak, aby vyhovovaly individuálnímu požadavku v souladu s objednávkou zadanou hospodářským subjektem;

c)  v pružném formátu používané pro přepravu, které jsou v přímém kontaktu s potravinami a krmivy ve smyslu nařízení (ES) č. 178/2002 a se složkami potravin ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011(75);

d)  ve formě lepenkových krabic.

5.  Od 1. ledna 2030 hospodářské subjekty, které používají skupinové obaly ve formě krabic, s výjimkou lepenkových, jež se kromě prodejních obalů využívají k seskupení určitého počtu výrobků do skladové nebo distribuční jednotky, zajistí, aby alespoň 10 % těchto obalů, které budou použity, tvořily opětovně použitelné obaly v rámci systému opětovného použití.

Od 1. ledna 2040 se hospodářské subjekty vynasnaží používat v opětovně použitelném formátu v rámci systému opětovného použití alespoň 25 % těchto obalů.

▌

6.  Od 1. ledna 2030 konečný distributor, který dodává na trh na území členského státu spotřebitelům alkoholické a nealkoholické nápoje v prodejních obalech, zajistí, aby alespoň 10 % těchto výrobků bylo dodáváno v opětovně použitelných obalech v rámci systému opětovného použití.

Od 1. ledna 2040 budou hospodářské subjekty usilovat o to, aby v opětovně použitelných obalech v rámci systému opětovného použití bylo dodáváno alespoň 40 % těchto výrobků.

Konečný distributor přispívá spravedlivým poměrem k dosažení cílů prostřednictvím balených výrobků vyráběných pod jeho značkou.

▌

7.  Cíle stanovené v odstavci 6 se nevztahují na:

a)   nápoje, které mají být považovány za výrobky snadno podléhající zkáze podle článku 24 nařízení (EU) č. 1169/2011, a mléko a mléčné výrobky uvedené v příloze I části XVI nařízení (EU) č. 1308/2013 a jim podobné mléčné výrobky kódů KN 2202 9911 a 2202 9915;

b)   druhy výrobků z révy vinné uvedené v příloze VII části II bodech 1, 3 až 9, 11, 12, 15, 16 a 17 nařízení (EU) č. 1308/2013;

c)  aromatizované vinné výrobky ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 251/2014(76);

d)  výrobky podobné vinařským produktům a aromatizovaným vinným výrobkům získaným z jiného ovoce než z hroznů a ze zeleniny a jiné kvašené nápoje kódu KN 2206 00;

e)  lihové nápoje na bázi alkoholu odpovídající kódu 2208 kombinované nomenklatury v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87(77).

8.  Do … [24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] zveřejní Komise po konzultaci s členskými státy pokyny, v nichž podrobněji vysvětlí, které výrobky spadají do oblasti působnosti odstavců 6 a 7.

▌

9.  Koneční distributoři uvedení v odstavci 6 bezplatně odeberou zpět všechny opětovně použitelné obaly stejného druhu, formátu a velikosti, jako jsou obaly, které dodali na trh, v rámci tohoto konkrétního systému opětovného použití v místě prodeje, přičemž zajistí jejich využití a zpětný odběr v celém distribučním řetězci. Koneční uživatelé mohou vracet obaly na místě, kde probíhá jejich samotné vydávání, nebo v jeho bezprostřední blízkosti. Konečný distributor plně vyplácí související zálohy nebo přijme opatření k oznámení vrácení obalu v souladu se správními pravidly konkrétního systému opětovného použití, což může znamenat vyplacení souvisejících záloh.

10.  Koneční distributoři jsou osvobozeni od povinnosti plnit cíle uvedené v odstavci 6, pokud během kalendářního roku jejich prodejní plocha nebyla větší než 100 m². Na základě zvláštních podmínek konečné distribuce a některých výrobních odvětví, a to i na vnitrostátní úrovni, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 64 za účelem změny prahové hodnoty prodejní plochy.

▌

11.  Členské státy mohou konečné distributory osvobodit od povinnosti splnit cíle uvedené v odstavci 6, pokud se jejich prodejní plocha nachází na ostrově s méně než 2 000 obyvateli nebo v obci s hustotou obyvatelstva menší než 54 obyvatel na km². Požadavky stanovené v odstavci 6 se však vztahují na všechna obydlená střediska / lokality s více než 5 000 obyvateli. Kromě toho, pokud tento konečný distributor prodává výrobky uvedené v odstavci 6 v opětovně použitelných obalech, musí zajistit zpětný odběr těchto obalů podle odstavce 9. V případě, že má konečný distributor více než jednu prodejní plochu a pouze jedna nebo některé z těchto ploch se nacházejí na takovém ostrově, příslušné nápoje a výrobky dodávané na trh na území členského státu na této prodejní ploše se pro účely splnění cílů podle odstavce 6 nepočítají.

12.  Členské státy mohou povolit, aby koneční distributoři vytvářeli sdružení za účelem splnění svých povinností podle odstavce 6. Tato sdružení nepřekračují více než 40 % podílu příslušné kategorie nápojů na trhu a sestávají až z pěti konečných distributorů.

Tato sdružení mohou pokrývat pouze kategorie nápojů, které dodávají na trh na území členského státu všichni členové sdružení.

Omezení na pět konečných distributorů se neuplatní, jestliže tito distributoři působí pod stejnou značkou.

Pokud členské státy poskytnou možnost podle tohoto odstavce, informace, které sdružení poskytne orgánu členského státu, obsahují alespoň:

a)  hospodářské subjekty zahrnuté do sdružení; a

b)  hospodářský subjekt jmenovaný správcem sdružení, který bude kontaktním místem.

Členské státy mohou případně stanovit další požadavky na informace, které jsou nezbytné pro vymáhání povinností podle odstavce 6 ve spojení s tímto odstavcem.

Hospodářské subjekty zajistí, aby jejich dohody byly v souladu s články 101 a 102 Smlouvy o fungování EU. Aniž je dotčena obecná použitelnost pravidel Unie v oblasti hospodářské soutěže na tato sdružení, všichni členové sdružení především zajistí, aby v souvislosti s jejich dohodou o sdružování nedocházelo ke sdílení údajů ani výměně informací, s výjimkou informací uvedených v čl. 30 odst. 2, a to i ve vztahu k budoucím údajům o prodeji.

Do 1. ledna 2028 přijme Komise akty v přenesené pravomoci doplňující toto nařízení s cílem stanovit a upřesnit podrobné podmínky a požadavky na podávání zpráv, které se mají uplatňovat na tato ujednání o sdružování, s přihlédnutím k druhu a množství obalů, které každý hospodářský subjekt uvádí každý kalendářní rok na trh, a k místu, kde se hospodářské subjekty nacházejí.

13.  Hospodářské subjekty jsou osvobozeny od povinnosti plnit cíle uvedené v tomto článku, pokud během kalendářního roku:

a)  nedodaly na trh na území členského státu více než 1 000 kg obalů; a

b)  splňovaly definici mikropodniku v souladu s pravidly stanovenými doporučením Komise 2003/361/ES ve znění zveřejněném dne … [den vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na základě zvláštních podmínek konečné distribuce a některých výrobních odvětví, a to i na vnitrostátní úrovni, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 64 za účelem změny prahových hodnot uvedených v písmenu a).

14.   Členské státy mohou hospodářské subjekty osvobodit od povinností podle tohoto článku na dobu pěti let, a to za těchto podmínek:

a)  členský stát, který výjimku uděluje, dosáhne o 5 procentních bodů lepších výsledků, než jsou cíle pro recyklaci obalových odpadů podle jednotlivých druhů materiálu, jichž má být dosaženo do roku 2025, a také ohledně cíle na rok 2030 se podle zprávy zveřejněné Komisí tři roky předtím očekává dosažení o 5 procentních bodů lepších výsledků;

b)  členský stát, který výjimku uděluje, je na cestě ke splnění příslušných cílů v oblasti předcházení vzniku odpadů stanovených v článku 43 tohoto nařízení a může prokázat, že do roku 2028 dosáhne alespoň 3% míry předcházení vzniku odpadů ve srovnání se základním scénářem z roku 2018;

c)  hospodářské subjekty přijaly podnikový plán předcházení vzniku odpadů a recyklace, který přispívá k dosažení cílů v oblasti předcházení vzniku odpadů a recyklace uvedených v článcích 43 a 52.

Členský stát, v němž jsou splněny uvedené podmínky, může uvedenou dobu pěti let prodloužit.

▌

15.  Za podmínek stanovených v článku 51 mohou členské státy stanovit pro hospodářské subjekty cíle nad rámec minimálních cílů stanovených v odstavcích 1, 2, 3, 5 a 6 tohoto článku, pokud jsou tyto vyšší cíle nezbytné k tomu, aby členský stát dosáhl jednoho nebo více cílů uvedených v článku 43.

16.   Za podmínek stanovených v článku 51 mohou členské státy stanovit pro hospodářské subjekty cíle týkající se nápojů dodávaných v prodejních obalech, na které se nevztahuje odstavec 6 tohoto článku, pokud jsou tyto dodatečné cíle nezbytné k tomu, aby členský stát dosáhl jednoho nebo více cílů uvedených v článku 43.

17.   Cíle stanovené v tomto článku se vypočítají na období jednoho kalendářního roku.

18.   S cílem zohlednit nejnovější vědecké a hospodářské údaje a vývoj je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 64, jimiž doplní toto nařízení s cílem stanovit:

a)  výjimky pro hospodářské subjekty, které nejsou uvedeny v tomto článku kvůli zvláštním hospodářským omezením, s nimiž se dané odvětví potýká a jež souvisí s dodržováním cílů stanovených v tomto článku;

b)  výjimky pro konkrétní obalové formáty, na něž se vztahují cíle stanovené v odstavcích 1, 2, 3, 5 a 6 tohoto článku, v případě, že v dosažení uvedených cílů brání problémy týkající se hygieny a bezpečnosti potravin;

c)  výjimky pro konkrétní obalové formáty, na něž se vztahují cíle stanovené v odstavcích 1, 2, 3, 5 a 6 tohoto článku, v případě, že v dosažení uvedených cílů brání problémy týkající se ochrany životního prostředí.

19.   S přihlédnutím k vývoji současného stavu technologií a praktickým zkušenostem hospodářských subjektů a členských států předloží Komise do 1. ledna 2034 zprávu, v níž přezkoumá provádění cílů pro rok 2030, jak jsou stanoveny v tomto článku, a vyhodnotí, jednak v jaké míře tyto cíle přispívají k účinným a snadno proveditelným řešením podporujícím udržitelné obaly, a jednak proveditelnost dosažení cílů pro rok 2040 na základě zkušeností s dosahováním cílů pro rok 2030 a měnících se okolností, význam zachování výjimek a odchylek stanovených v tomto článku, životní cyklus obalů na jedno použití a opětovně použitelných obalů a nezbytnost či vhodnost stanovení nových cílů v oblasti opětovného použití či opětovného naplnění u jiných kategorií obalů. Posouzení Komise zahrnuje posouzení dopadu na zaměstnanost. K této zprávě případně připojí legislativní návrh na změnu tohoto článku, zejména cílů pro rok 2040. Do prosince 2032 poskytnou členské státy Komisi údaje týkající se posouzení toho, jaké dopady na zaměstnanost má na jejich území provádění cílů v oblasti opětovného použití. Před předložením tohoto posouzení dopadů na zaměstnanost Komisi členské státy informují a konzultují vnitrostátní sociální partnery zastupující pracovníky a zaměstnavatele v odvětvích, na něž se vztahují cíle v oblasti opětovného použití obalů.

Článek 30

Pravidla pro výpočet dosažení cílů v oblasti opětovného použití ▌

1.  Za účelem prokázání dosažení cílů stanovených v čl. 29 odst. 1 a 5 hospodářský subjekt používající tyto obaly vypočítá:

a)  počet ekvivalentních jednotek veškerých obalových formátů uvedených v čl. 29 odst. 1, které jsou obaly opětovně použitelnými v rámci systému opětovného použití a které v kalendářním roce použil;

b)  počet ekvivalentních jednotek veškerých obalových formátů uvedených v čl. 29 odst. 1, které nejsou obaly uvedenými v písmenu a) a které v kalendářním roce použil.

2.  Za účelem prokázání dosažení cílů stanovených v čl. 29 odst. 6 a v článku 33 konečný distributor, který dodává tyto výrobky na trh na území členského státu, vypočítá zvlášť pro každý cíl:

a)  celkový počet prodaných nápojů nebo celkový objem nápojů ▌, které byly za kalendářní rok dodány na trh na území členského státu v obalech opětovně použitelných v rámci systému opětovného použití;

▌

b)  celkový počet prodaných nápojů nebo celkový objem nápojů ▌, které byly za kalendářní rok dodány na trh na území členského státu způsoby neuvedenými v písmenu a).

3.  Komise do 30. června 2027 přijme prováděcí akty, kterými určí podrobná pravidla a metodiku pro výpočet cílů stanovených v článku 29.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 65 odst. 3.

4.   Povinnost prokázat dosažení cílů stanovených v článku 29 se použije od 1. ledna 2030 nebo [18 měsíců] ode dne vstupu prováděcích aktů uvedených v odstavci 3 v platnost, podle toho, které datum nastane později.

Článek 31

Podávání zpráv o cílech v oblasti opětovného použití ▌ příslušným orgánům

1.  Hospodářské subjekty uvedené v čl. 29 odst. 1 až 8 předkládají příslušnému orgánu podle článku 40 tohoto nařízení údaje týkající se dosažení cílů stanovených v článku 29 za každý kalendářní rok.

2.  Zpráva podle odstavce 1 se podává do šesti měsíců od konce vykazovaného roku, za který byly údaje shromážděny.

3.  První sledované období se týká kalendářního roku, který začíná 1. ledna 2030.

4.  Příslušné orgány vytvoří elektronické systémy, jejichž prostřednictvím jsou jim předkládány údaje, a stanoví formáty, které se mají používat.

5.  Příslušné orgány si mohou vyžádat doplňující informace nezbytné pro zajištění spolehlivosti předložených údajů.

6.  Členské státy zveřejní výsledky zpráv podle odstavce 1.

7.   Do … [24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] Komise zřídí Evropské středisko pro sledování opětovného použití. Středisko pro sledování odpovídá za monitorování provádění opatření stanovených v tomto nařízení, shromažďování údajů o postupech v oblasti opětovného použití a přispívání k rozvoji osvědčených postupů v oblasti opětovného použití.

Článek 32

Povinnost opětovného naplnění pro odvětví pokrmů a nápojů určených k odnesení s sebou

1.   Do … [24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost]:

a)  koneční distributoři, kteří vykonávají obchodní činnost v odvětví ubytování, stravování a pohostinství a kteří v obalech k odnesení s sebou dodávají na trh na území členského státu studené nebo teplé nápoje, jež se v místě prodeje plní do nádoby k odnesení s sebou, zajistí systém, v jehož rámci si mohou spotřebitelé k naplnění přinést vlastní nádobu;

b)  koneční distributoři, kteří provozují obchodní činnost v odvětví ubytování, stravování a pohostinství a kteří v obalech k odnesení s sebou dodávají na trh na území členského státu hotové pokrmy určené k okamžité spotřebě bez další úpravy, které se odnášejí s sebou a běžně se konzumují přímo z nádoby, zajistí systém, v jehož rámci si mohou spotřebitelé k naplnění přinést vlastní nádobu.

2.  Koneční distributoři uvedení v odstavci 1 nenabízejí zboží plněné do nádoby přinesené spotřebitelem za vyšší cenu a za méně výhodných podmínek, než je prodejní jednotka sestávající ze stejného zboží a obalu na jedno použití.

Koneční distributoři informují konečné spotřebitele v místě prodeje prostřednictvím jasně viditelných a čitelných informačních tabulí nebo značek o možnosti získat zboží do opětovně plnitelné nádoby poskytnuté spotřebitelem.

Článek 33

Nabídka opětovného použití pro odvětví pokrmů a nápojů určených k odnesení s sebou

1.   Do … [36 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] konečný distributor, který vykonává svou podnikatelskou činnost v odvětví ubytování, stravování a pohostinství a který v obalech k odnesení s sebou dodává na trh na území členského státu studené nebo teplé nápoje nebo hotové pokrmy určené k okamžité spotřebě bez další úpravy, jež se v místě prodeje plní do nádoby k odnesení s sebou, poskytne spotřebitelům možnost obalu v rámci systému opětovného použití.

2.  Tito koneční distributoři informují konečné spotřebitele v místě prodeje prostřednictvím jasně viditelných a čitelných informačních tabulí nebo značek o možnosti získat zboží v opětovně použitelném obalu.

3.  Koneční distributoři nenabízejí zboží v opětovně použitelných obalech za vyšší cenu a za méně výhodných podmínek, než je prodejní jednotka sestávající ze stejného zboží a obalu na jedno použití.

4.  Koneční distributoři jsou osvobozeni od uplatňování tohoto článku, pokud spadají do definice mikropodniku uvedené v doporučení Komise 2003/361/ES.

5.  Od roku 2030 bude hospodářský subjekt usilovat o to, aby 10 % výrobků nabízel v obalech v opětovně použitelném formátu.

6.  Za podmínek stanovených v článku 51 mohou členské státy stanovit pro hospodářské subjekty cíle nad rámec minimálních cílů stanovených v odstavci 5 tohoto článku, pokud jsou tyto vyšší cíle nezbytné k tomu, aby členský stát dosáhl jednoho nebo více cílů uvedených v článku 43.

Kapitola VI

Plastové nákupní tašky

Článek 34

Plastové nákupní tašky

1.  Členské státy přijmou opatření, aby na svém území dosáhly trvalého snížení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek.

Má se za to, že trvalého snížení je dosaženo, pokud roční spotřeba k 31. prosinci 2025 a poté každý rok k 31. prosinci nepřekročí 40 lehkých plastových nákupních tašek na osobu nebo rovnocenný cíl vyjádřený hmotnostně.

2.  Opatření, která mají členské státy přijmout, aby splnily cíl stanovený v odstavci 1, zohlední dopad výroby, recyklace či odstranění lehkých plastových nákupních tašek na životní prostředí a jejich vlastnosti z hlediska kompostování, trvanlivosti nebo konkrétního zamýšleného způsobu použití. Tato opatření mohou odchylně od článku 4 zahrnovat omezení při uvádění na trh pod podmínkou, že jsou tato omezení přiměřená a nediskriminační.

3.  Kromě opatření podle odstavců 1 a 2 mohou členské státy v souladu se závazky vyplývajícími ze Smlouvy o fungování EU přijmout opatření, jako jsou například ekonomické nástroje a vnitrostátní cíle pro snížení spotřeby, pokud jde o jakýkoli druh plastových nákupních tašek bez ohledu na tloušťku stěn.

4.  Členské státy mohou z povinností stanovených v odstavci 1 vyloučit velmi lehké plastové nákupní tašky, které jsou nezbytné z hygienických důvodů nebo jsou poskytovány jako prodejní obaly pro volně ložené potraviny s cílem zabránit plýtvání potravinami.

5.   Do … [sedm let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] vypracuje Komise zprávu o jiných obalových materiálech než jsou uvedeny v odstavcích 1 a 2, u nichž je pravděpodobné, že budou mít škodlivější dopad na životní prostředí, a případně předloží legislativní návrh, v němž stanoví cíle pro snížení spotřeby a opatření k jejich dosažení.

Kapitola VII

Shoda obalů

Článek 35

Metody zkoušení, měření a výpočtů

Pro účely stanovení shody a ověření souladu obalů s požadavky stanovenými v článcích 5 až 12, 24 a 27 tohoto nařízení se provádějí zkoušky, měření a výpočty pomocí spolehlivých, přesných a reprodukovatelných metod, které zohledňují nejmodernější obecně uznávané vědecké poznatky a jejichž výsledky vykazují nízkou míru nejistoty.

Článek 36

Předpoklad shody

1.  Předpokládá se, že metody zkoušení, měření nebo výpočtů uvedené v článku 35, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami nebo jejich částmi, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie, jsou ve shodě s požadavky stanovenými v uvedeném článku, na které se tyto normy nebo jejich části vztahují.

2.   Pokud metody zkoušení, měření nebo výpočtů uvedené v odstavci 1 provádějí subjekty posuzování shody v rámci akreditace v souladu s nařízením (ES) č. 765/2008, předpokládá se, že jsou ve shodě s požadavky podle odstavce 1.

3.  Předpokládá se, že obal, který je ve shodě s harmonizovanými normami nebo jejich částmi, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie, je ve shodě s požadavky ▌, na které se tyto normy nebo jejich části vztahují, stanovenými v článcích 5 až 12, 24 a 27.

Článek 37

Společné ▌ specifikace

1.  Předpokládá se, že obaly, které jsou ve shodě se společnými ▌ specifikacemi uvedenými v odstavci 2 nebo jejich částmi, jsou ve shodě s požadavky stanovenými v článcích 5 až 12 a článku 27 v rozsahu, v jakém se na tyto požadavky vztahují tyto společné ▌ specifikace nebo jejich části.

2.  Komise může prostřednictvím prováděcích aktů stanovit společné ▌ specifikace pro požadavky stanovené v článcích 5 až 12 a článku 27, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)  odkaz na harmonizované normy, které by se vztahovaly na příslušné požadavky stanovené v článcích 5 až 12 a článku 27, nebyl zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie v souladu s nařízením (EU) č. 1025/2012 a neočekává se, že takový odkaz bude zveřejněn v přiměřené lhůtě, nebo stávající norma nesplňuje požadavky, které má tato žádost upravovat; a

b)  Komise požádala podle čl. 10 odst. 1 nařízení (EU) č. 1025/2012 jednu nebo více evropských normalizačních organizací, aby vypracovaly návrh harmonizované normy pro požadavky stanovené v článcích 5 až 12 a článku 27 nebo aby takovou normu zrevidovaly, a je splněna některá z těchto podmínek:

i)  žádná z evropských normalizačních organizací, kterým byla žádost určena, ji nepřijala;

ii)  alespoň jedna z evropských normalizačních organizací, kterým byla žádost určena, žádost přijala, avšak požadované harmonizované normy:

–  nebyly přijaty ve lhůtě, která byla v žádosti uvedena;

–  nejsou v souladu se žádostí; nebo

–  nejsou zcela v souladu s požadavky, které mají upravovat.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 65 odst. 3.

3.   Před vypracováním návrhu prováděcího aktu informuje Komise výbor uvedený v článku 22 nařízení (EU) č. 1025/2012 o tom, že se domnívá, že podmínky stanovené v odstavci 2 tohoto článku byly splněny.

4.  Pokud je harmonizovaná norma evropskou normalizační organizací přijata a odkaz na ni navržen Komisí ke zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, posoudí Komise harmonizovanou normu v souladu s nařízením (EU) č. 1025/2012. Poté, co je odkaz na harmonizovanou normu zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie, Komise zruší prováděcí akty uvedené v odstavci 2 nebo jejich části, které se vztahují na tytéž požadavky stanovené v článcích 5 až 12 a článku 27 ▌.

5.   Pokud se členský stát nebo Evropský parlament domnívají, že společná specifikace zcela nesplňuje požadavky stanovené v článcích 5 až 12 a článku 27, uvědomí o tom Komisi prostřednictvím podrobného vysvětlení. Komise toto podrobné vysvětlení posoudí a případně může prováděcí akt, kterým se daná společná specifikace stanoví, změnit.

Článek 38

Postup posuzování shody

Posuzování shody obalů s požadavky stanovenými v článcích 5 až 12 se provádí v souladu s postupem stanoveným v příloze VII.

Článek 39

EU prohlášení o shodě

1.  EU prohlášení o shodě potvrzuje, že bylo prokázáno splnění požadavků stanovených v článcích 5 až 12.

2.  EU prohlášení o shodě se vypracuje podle vzoru uvedeného v příloze VIII, obsahuje prvky stanovené v modulu uvedeném v příloze VII a je průběžně aktualizováno. Přeloží se do jazyka nebo jazyků požadovaných členským státem, v němž se obal uvádí nebo dodává na trh.

3.  Pokud se na obal nebo balený výrobek vztahuje více než jeden akt Unie vyžadující EU prohlášení o shodě, vypracuje se pro účely všech těchto aktů Unie ve vhodných případech jediné EU prohlášení o shodě. V tomto prohlášení se uvedou dotčené akty Unie a odkazy na jejich vyhlášení. Může mít podobu složky tvořené příslušnými jednotlivými EU prohlášeními o shodě.

4.  Vypracováním EU prohlášení o shodě přebírá výrobce odpovědnost za soulad obalu s požadavky stanovenými v tomto nařízení.

5.   Příslušné orgány se snaží kontrolovat přesnost přinejmenším části prohlášení o shodě ročně, posuzovaných na základě přístupu založeného na rizicích, a přijmou nezbytná opatření k řešení nesouladu, jako je stažení nevyhovujících výrobků z trhu.

Kapitola VIII

Nakládání s obaly a obalovými odpady

ODDÍL 1

Obecná ustanovení

Článek 40

Příslušný orgán

1.  Členské státy určí jeden nebo více příslušných orgánů, které jsou odpovědné za dodržování a prosazování povinností stanovených v této kapitole a v čl. 6 odst. 10, čl. 29 odst. 1 až 8 a v článcích 30, 31 a 34.

2.  Členské státy stanoví podrobnosti o organizaci a činnosti příslušného orgánu nebo příslušných orgánů včetně správních a procesních pravidel upravujících:

a)  registraci producentů v souladu s článkem 44;

b)  organizaci a kontrolu požadavků na podávání informací podle čl. 44 odst. 7 a 8;

c)  dohled nad dodržováním povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti producenta v souladu s článkem 45;

d)   schválení plnění rozšířené odpovědnosti producenta v souladu s článkem 47;

e)  zpřístupňování informací v souladu s článkem 56.

3.  Do … [pět měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] oznámí členské státy Komisi názvy a adresy příslušných orgánů určených podle odstavce 1. Členské státy sdělí Komisi bez zbytečného prodlení všechny změny názvů nebo adres těchto příslušných orgánů.

Článek 41

Zpráva včasného varování

1.  Komise ve spolupráci s Evropskou agenturou pro životní prostředí vypracuje zprávy o učiněném pokroku při dosahování cílů stanovených v článcích 43 a 52, a to nejpozději tři roky před každou ze lhůt stanovených v uvedených článcích.

2.  Zprávy uvedené v odstavci 1 obsahují tyto údaje:

a)  odhad dosažení cílů jednotlivými členskými státy;

b)  seznam členských států, u nichž hrozí, že cílů v příslušných lhůtách nedosáhnou, společně s vhodnými doporučeními pro ně;

c)  příklady osvědčených postupů, které se používají v celé Unii a které by mohly sloužit jako vodítko ve vztahu k pokroku při dosahování stanovených cílů.

Článek 42

Plány pro nakládání s odpady a programy předcházení vzniku odpadů

1.  Členské státy zahrnou do plánů pro nakládání s odpady podle článku 28 směrnice 2008/98/ES zvláštní kapitolu o nakládání s obaly a obalovými odpady, včetně opatření přijatých podle článků 48, 50 a 52 tohoto nařízení.

2.   Členské státy zahrnou do programů předcházení vzniku odpadů podle článku 29 směrnice 2008/98/ES zvláštní kapitolu o předcházení vzniku obalů a obalových odpadů a o předcházení odhazování odpadů mimo místa k tomu určená, včetně opatření přijatých podle článků 43 a 51 tohoto nařízení.

ODDÍL 2

Předcházení vzniku odpadů

Článek 43

Předcházení vzniku obalových odpadů

1.  Každý členský stát sníží množství obalových odpadů produkované na obyvatele ve srovnání s množstvím těchto odpadů, které bylo podle údajů předložených Komisi v souladu s rozhodnutím 2005/270/ES vyprodukováno na obyvatele v roce 2018, o alespoň:

a)  5 % do roku 2030;

b)  10 % do roku 2035;

c)  15 % do roku 2040.

S cílem podpořit členské státy při dosahování cílů v oblasti předcházení vzniku obalových odpadů stanovených v odstavci 1 Komise do … [24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] přijme prostřednictvím prováděcích aktů opravný koeficient, aby se zohlednil nárůst nebo pokles cestovního ruchu oproti výchozímu roku. Tento opravný koeficient vychází z míry vyprodukovaných obalových odpadů na jednoho turistu a kolísání počtu turistů ve vztahu k referenčnímu roku a zohledňuje potenciál snížení množství obalových odpadů v cestovním ruchu.

2.   Aniž jsou dotčeny odstavce 1 a 3, členské státy, které již zavedly oddělené systémy nakládání s obalovými odpady, jeden systém pro obalové odpady z domácností a druhý pro průmyslové a obchodní obalové odpady, mohou tyto systémy používat i nadále.

3.   Při dosahování cílů stanovených v odstavci 1 každý členský stát usiluje o snížení množství vyprodukovaného plastového obalového odpadu.

4.  V souladu s celkovými cíli unijní politiky v oblasti odpadů a za účelem dosažení cílů stanovených v tomto článku provedou členské státy opatření s cílem předcházet vzniku obalových odpadů a minimalizovat dopad obalů na životní prostředí. Kromě opatření uvedených v tomto nařízení mohou tato opatření zahrnovat použití ekonomických nástrojů a dalších opatření k poskytování pobídek k uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady, jejichž příklady jsou uvedeny v přílohách IV a IVa směrnice 2008/98/ES, nebo jiné vhodné nástroje a opatření včetně pobídek prostřednictvím systémů rozšířené odpovědnosti producenta a požadavků, aby producenti nebo organizace odpovědnosti producentů přijali plány pro předcházení vzniku odpadů. Opatření jsou přiměřená a nediskriminační a jsou navržena tak, aby v souladu se Smlouvou o fungování EU bránila překážkám obchodu nebo narušování hospodářské soutěže. Tato opatření nepovedou k přechodu na lehčí obalový materiál, který splňuje cíl minimalizace odpadu.

5.   Pro účely odstavce 4 a aniž je dotčen čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184(78), motivují členské státy restaurace, jídelny, bary, kavárny a stravovací služby, aby svým zákazníkům zdarma či za nízký servisní poplatek poskytovaly vodu z kohoutku, a to v opětovně použitelném nebo opětovně naplnitelném formátu.

6.  Členské státy mohou pro účely odstavce 4 zavést opatření k předcházení vzniku obalových odpadů, která překračují minimální cíle stanovené v odstavci 1, přičemž jsou v souladu s ustanoveními tohoto nařízení.

7.   Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy do roku 2025 požádat Komisi, aby pro výpočet cílů podle odstavce 1 použila jako výchozí rok jiný rok než rok 2018. Aniž jsou dotčeny odstavce 4 a 6 tohoto článku, může Komise členským státům povolit, aby při výpočtu cílů podle odstavce 1 použily požadovaný výchozí rok pod podmínkou, že členský stát předloží podložené důkazy:

a)  o podstatném zvýšení obalových odpadů během roku, který má být použit jako výchozí rok pro výpočet cílů podle odstavce 1;

b)  o tom, že toto zvýšení je způsobeno pouze změnami v postupech vykazování;

c)  o tom, že toto zvýšení není způsobeno zvýšenou spotřebou; a

d)  o lepší srovnatelnosti údajů mezi členskými státy.

8.  Do ... [sedm let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] Komise přezkoumá cíle stanovené v odstavci 1 a posoudí, zda je třeba, aby byly pro některé obalové materiály stanoveny zvláštní cíle. Za tímto účelem Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ke které, uzná-li to za vhodné, připojí legislativní návrh.

▌

ODDÍL 3

Registr producentů a rozšířená odpovědnost producenta

Článek 44

Registr producentů

1.  Členské státy do 18 měsíců ode dne vstupu prováděcích aktů uvedených v čl. 44 odst. 14 v platnost zavedou registr, který slouží ke kontrole souladu producentů obalů s požadavky stanovenými v této kapitole.

S cílem usnadnit registraci producentů nebo pověřených zástupců pro rozšířenou odpovědnost producenta ve všech členských státech odkazuje registr na internetové stránky dalších vnitrostátních registrů producentů.

2.  Producenti jsou povinni nechat se zapsat do registru uvedeného v odstavci 1. Za tímto účelem předloží žádost o registraci v každém členském státě, ve kterém dodají obal nebo balené výrobky poprvé na trh členského státu. Pokud producent pověřil organizaci odpovědnosti producentů podle čl. 46 odst. 1, plní povinnosti stanovené v tomto článku tato organizace, nestanoví-li členský stát, v němž je registr veden, jinak.

3.  Členský stát může určit, že povinnosti stanovené v tomto článku mohou být jménem producentů splněny písemně jmenovaným pověřeným zástupcem pro rozšířenou odpovědnost producenta.

4.  Producenti nedodávají obaly na trh členského státu, pokud nejsou oni nebo případně jejich pověření zástupci pro rozšířenou odpovědnost producenta podle článku 45 v tomto členském státě zaregistrováni.

5.  V žádosti o registraci se uvedou informace v souladu s přílohou IX částí A. Členské státy si mohou vyžádat doplňující informace nebo doklady, jsou-li tyto informace nebo doklady nezbytné k monitorování a zajištění souladu s tímto nařízením a s pravidly přijatými členskými státy podle čl. 40 odst. 2.

6.  Pokud pověřený zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta zastupuje více než jednoho producenta, uvede kromě informací podle odstavce 5 zvlášť jméno či název a kontaktní údaje každého ze zastupovaných producentů.

7.  Producent nebo případně jeho pověřený zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta nebo organizace odpovědnosti producentů, jak stanoví vnitrostátní právní předpisy v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, podává příslušnému orgánu, který je za registr odpovědný, do 1. června informace stanovené v příloze IX části B za každý celý předcházející kalendářní rok. Členské státy mohou požadovat, aby podávání zpráv podléhalo auditu a certifikaci nezávislými auditory pod dohledem příslušných orgánů uvedených v čl. 40 odst. 1, a to na základě vnitrostátních norem, pokud jsou stanoveny.

8.   Producenti, kteří během jednoho kalendářního roku poprvé dodali na trh členského státu množství obalů nebo balených výrobku menší než 10 tun, nebo případně pověřený zástupce producenta pro rozšířenou odpovědnost producenta nebo organizace odpovědnosti producentů, jak stanoví vnitrostátní právní předpisy v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, podávají příslušnému orgánu, který je za registr odpovědný, do 1. června informace stanovené v příloze IX části C za každý celý předcházející kalendářní rok.

Členské státy mohou stanovit, že za určitý kalendářní rok mohou producenti a případně pověření zástupci producenta nebo organizace odpovědnosti producentů podávat informace na základě výše uvedeného pododstavce pouze tehdy, pokud uvedou na trh množství obalů, jejichž maximální prahová hodnota je během jednoho kalendářního roku nižší než 10 tun, za podmínky, že v opačném případě dotyčný členský stát nebude mít dostatečné přesné údaje pro:

a)  splnění povinností předkládat údaje podle čl. 56 odst. 1 a 2 v daném kalendářním roce; a

b)  zajištění úplnosti databáze podle článku 57 a poskytnutí údajů podle čl. 56 odst. 2 písm. a).

9.   Je-li to nezbytné z rozpočtových důvodů, může členský stát požadovat, aby producenti informace stanovené v příloze IX částech B a C příslušnému orgánu odpovědnému za registr podle tohoto článku podávali čtvrtletně.

10.   V případě individuálního plnění povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti producenta producenti, v případě kolektivního plnění povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti producenta pověřená organizace odpovědnosti producentů nebo v případě, kdy systémy opětovného použití plní povinnosti vyplývající rozšířené odpovědnosti producenta, provozovatelé systému opětovného použití podávají příslušnému orgánu každoročně informace za předchozí kalendářní rok stanovené v příloze IX části D. Na základě vnitrostátních právních předpisů mohou členské státy stanovit, že pokud jsou za organizaci nakládání s obalovými odpady odpovědné orgány veřejné správy, podávají tyto informace stanovené v příloze IX části D tyto orgány.

11.  Příslušný orgán odpovědný za registr:

a)  přijímá žádosti producentů o registraci podle odstavce 2 prostřednictvím systému elektronického zpracování dat, jehož podrobnosti se zpřístupní na internetových stránkách příslušných orgánů;

b)  provádí registrace a poskytuje registrační číslo, a to nejpozději do dvanácti týdnů od okamžiku, kdy byly poskytnuty všechny informace stanovené v odstavcích 5 a 6;

c)  může stanovit postupy, pokud jde o požadavky a proces registrace, aniž by přidal podstatné požadavky k těm, které jsou stanoveny v odstavcích 5 a 6;

d)  může účtovat producentům přiměřené poplatky založené na nákladech vynaložených na zpracování žádostí uvedených v odstavci 2;

e)  přijímá a kontroluje informace podané podle odstavců 7 a 8.

12.  Producent nebo jeho pověřený zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta nebo organizace odpovědnosti producentů oznámí bez zbytečného odkladu příslušnému orgánu veškeré změny informací obsažených v registraci a jakékoli trvalé zastavení prvních dodávek obalů nebo baleného výrobku uvedených v registraci na trh členského státu. Producent je z registru vymazán tři roky po skončení kalendářního roku, ve kterém skončí registrace producenta, pokud producent přestal existovat jako producent.

13.  Členské státy zajistí, aby byl seznam registrovaných producentů snadno, veřejně a bezplatně přístupný. Je však zachována důvěrnost obchodně citlivých informací v souladu s příslušnými právními předpisy Unie a vnitrostátními právními předpisy. Seznam registrovaných producentů je ve formátu umožňujícím strojové čtení, třídění a vyhledávání, přičemž musí být dodrženy otevřené standardy pro užití třetí stranou.

14.  Komise do … [12 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] přijme prováděcí akty, kterými stanoví formát pro zápis do registru a pro podávání informací pro účely registru a určí, jak podrobné mají předkládané údaje být a jakých druhů obalů a kategorií materiálů se mají týkat.

Formát pro podávání zpráv je interoperabilní, založený na otevřených standardech a strojově čitelných údajích a je přenositelný prostřednictvím interoperabilní sítě pro výměnu údajů bez uzamčení.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 65 odst. 3.

Článek 45

Rozšířená odpovědnost producenta

1.  Producenti ▌ mají rozšířenou odpovědnost producenta za obaly nebo balený výrobek, jež dodávají ▌poprvé na trh členského státu, v rámci systémů zavedených v souladu s články 8 a 8a směrnice 2008/98/ES a s tímto oddílem.

2.   Kromě nákladů uvedených v čl. 8a odst. 4 písm. a) směrnice 2008/98/ES finanční příspěvky hrazené producentem pokrývají tyto náklady:

a)  náklady na označování nádob na odpad určených ke sběru obalových odpadů podle článku 13; a

b)  náklady na provádění analýz složení sebraného směsného komunálního odpadu podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2023/595(79) a podle prováděcích aktů, které mají být přijaty podle čl. 56 odst. 7 písm. a) tohoto nařízení, pokud tyto prováděcí akty stanoví povinnost provádět takové analýzy.

Náklady, které mají být hrazeny, se stanoví transparentním, přiměřeným, nediskriminačním a účinným způsobem.

3.  Producent ve smyslu čl. 3 bodu 15 písm. c) písemně jmenuje pověřeného zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta v každém členském státě, v němž není usazen a v němž obal poprvé dodává. Členské státy mohou stanovit, že producenti usazení ve třetích zemích písemně jmenují pověřeného zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta při prvním uvedení balených výrobků na trh na jejich území.

4.   Členské státy mohou stanovit, že pokud je v tomto členském státě stanoveno automatizované srovnávání údajů s vnitrostátním registrem, použije se toto ověření pro ověření písmen a) a b).

5.  Pro účely souladu s čl. 30 odst. 1 písm. d) a e) nařízení (EU) 2022/2065 poskytovatelé online platforem, kteří spadají do oblasti působnosti oddílu 4 kapitoly III nařízení (EU) 2022/2065 a kteří umožňují spotřebitelům uzavírat s producenty smlouvy na dálku, obdrží od producentů, kteří nabízejí obaly spotřebitelům nacházejícím se v Unii, před tím, než jim umožní využívat jejich služby, tyto informace:

a)  informace o registraci producenta podle článku 44 v členském státě, v němž se spotřebitel nachází, a registrační číslo či čísla producenta v příslušném registru;

b)  samoosvědčení, kterým producent potvrzuje, že nabízí pouze obaly, u nichž jsou v členském státě, ve kterém se spotřebitel nachází, splněny požadavky týkající se rozšířené odpovědnosti producenta uvedené v odstavcích 1 a 3 tohoto článku.

Pokud producent prodává své výrobky prostřednictvím online tržiště, může povinnosti stanovené v čl. 45 odst. 2 plnit na základě písemného pověření jménem producentů poskytovatel dané online platformy.

6.   Po obdržení informací uvedených v odstavci 5 a před tím, než poskytovatel online platforem umožní producentům využívat jeho služby, vynaloží maximální úsilí k posouzení toho, zda jsou obdržené informace úplné a spolehlivé.

Článek 46

Organizace odpovědnosti producentů

1.  Producenti mohou pověřit organizaci odpovědnosti producentů schválenou v souladu s článkem 47, aby plnila jejich jménem povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti producenta. Členské státy mohou přijmout opatření, na jejichž základě bude pověření organizace odpovědnosti producentů povinné.

2.  Pokud je na území členského státu schváleno více organizací odpovědnosti producentů, které plní povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti producenta jménem producentů, zajistí členský stát, aby tyto organizace a producenti, kteří nepověřili žádnou organizaci odpovědnosti producentů, dohromady pokrývali celé území členského státu, pokud jde o činnosti podle čl. 47 odst. 3 a článků 48 a 50. Členské státy pověří příslušný orgán nebo jmenují nezávislou třetí stranu, aby dohlížely na to, aby organizace odpovědnosti producentů plnily své povinnosti koordinovaně.

3.  Organizace odpovědnosti producentů zajistí důvěrnost údajů, jimiž disponují, pokud jde o chráněné informace nebo informace, které lze přímo přiřadit k jednotlivým producentům nebo jejich pověřeným zástupcům.

4.  Vedle informací, jež jsou uvedeny v čl. 8a odst. 3 písm. e) směrnice 2008/98/ES, ▌ zveřejní organizace odpovědnosti producentů na svých internetových stránkách alespoň jednou ročně informace o množství obalů nebo baleném výrobku, které byly poprvé dodány na trh členského státu, a o úrovních využitých a recyklovaných materiálů ve vztahu k množství obalů, u nichž vykonávají povinnosti vyplývající z odpovědnosti producenta. Členské státy mohou stanovit, že pokud jsou za organizaci nakládání s obalovými odpady odpovědné orgány veřejné správy, zveřejní tyto orgány na svých internetových stránkách alespoň jednou ročně informace o úrovních využitých a recyklovaných materiálů ve vztahu k množství obalových odpadů vyprodukovaných na jejich území.

5.   Organizace odpovědnosti producentů zajistí rovné zacházení s producenty bez ohledu na jejich původ nebo velikost, aniž by neúměrně zatěžovali producenty malých množství obalů, včetně malých a středních podniků.

Článek 47

Schválení plnění rozšířené odpovědnosti producenta

1.  V případě individuálního plnění povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti producenta producent nebo v případě kolektivního plnění povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti producenta pověřená organizace odpovědnosti producentů požádají příslušný orgán o schválení.

2.  Členské státy v rámci opatření, kterými stanoví správní a procesní pravidla uvedená v článku 40, určí požadavky a podrobnosti schvalovacího postupu, který se může lišit pro individuální nebo kolektivní plnění rozšířené odpovědnosti producentů, a způsoby ověřování souladu včetně informací, které za tímto účelem poskytnou producenti nebo organizace odpovědnosti producentů. Schvalovací postup zahrnuje požadavky na ověření opatření zavedených s cílem zajistit soulad s požadavky stanovenými v odstavci 3 a časové rámce pro toto ověření, které nepřekročí 18 týdnů od předložení úplné dokumentace k žádosti. Toto ověření provádí příslušný orgán nebo nezávislý odborník, který vydá ověřovací zprávu o výsledku ověření. Tento odborník je nezávislý na příslušném orgánu a na organizacích odpovědnosti producentů či producentech schválených pro účely individuálního naplnění.

3.  Opatření, která zavedou členské státy v souladu s odstavcem 2, zahrnují opatření k zajištění toho, aby:

a)  byly splněny požadavky stanovené v čl. 8a odst. 3 písm. a) až d) směrnice 2008/98/ES;

b)  opatření zavedená nebo placená producentem nebo organizací odpovědnosti producentů byla s ohledem na množství a druhy obalů nebo balených výrobků, které producent nebo producenti, jejichž jménem organizace odpovědnosti producentů jedná, dodávají poprvé na trh členského státu, dostatečná k tomu, aby zajistila, že zpětný odběr a nakládání s veškerými obalovými odpady v souladu s čl. 48 odst. 1 a 3 a článkem 50 budou pro spotřebitele bezplatné, a to s četností přiměřenou dané oblasti a danému objemu;

c)  byly za tímto účelem uzavřeny nezbytné dohody, včetně předběžných dohod, s distributory, orgány veřejné správy nebo třetími stranami, které jejich jménem provádějí nakládání s odpady;

d)  byla k dispozici nezbytná třídicí a recyklační kapacita, aby se zajistilo, že sesbírané obalové odpady budou následně předmětem předběžného zpracování a vysoce kvalitní recyklace;

e)  byl splněn požadavek stanovený v odstavci 6.

4.  Producent nebo organizace odpovědnosti producentů oznámí bez zbytečného prodlení příslušnému orgánu veškeré změny informací obsažených v žádosti o schválení, veškeré změny, které se týkají podmínek, za nichž bylo schválení uděleno, nebo trvalé ukončení činnosti. Příslušný orgán může rozhodnout o změně příslušného schválení v souladu s oznámenými změnami.

5.  Příslušný orgán může rozhodnout o zrušení příslušného schválení zejména tehdy, pokud již producent nebo organizace odpovědnosti producentů nesplňují požadavky týkající se organizace zpracování obalových odpadů nebo neplní povinnosti v souvislosti s jinými povinnostmi rozšířené odpovědnosti producenta v rámci systémů zavedených v souladu s články 8 a 8a směrnice 2008/98/ES a s tímto oddílem, jako je podávání informací příslušnému orgánu nebo oznamování jakýchkoli změn, které se týkají podmínek, za nichž bylo schválení uděleno, nebo pokud ukončili činnost.

6.  Producent v případě individuálního plnění povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti producenta a organizace odpovědnosti producentů jmenovaná v případě kolektivního plnění rozšířené odpovědnosti producentů poskytnou přiměřenou záruku určenou na pokrytí nákladů souvisejících s operacemi nakládání s odpady, které nese producent nebo organizace odpovědnosti producentů v případě neplnění povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti producenta, a to i v případě trvalého ukončení činnosti nebo platební neschopnosti. Členské státy mohou na tuto záruku stanovit další požadavky. Tato záruka může mít podobu veřejného fondu financovaného z poplatků producentů, za který nese společnou a nerozdílnou odpovědnost členský stát.

ODDÍL 4

Systémy zpětného odběru, sběru a zálohování

Článek 48

Systémy zpětného odběru a sběru

1.  Členské státy zajistí zřízení systémů a infrastruktur umožňujících zpětný odběr a tříděný sběr všech obalových odpadů od konečných uživatelů, aby se zajistilo, že tyto odpady jsou zpracovávány v souladu s články 4, 10 a 13 směrnice 2008/98/ES, a aby se usnadnila jejich příprava k opětovnému použití a vysoce kvalitní recyklace. Obaly, které splňují kritéria designu pro recyklaci stanovená v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle čl. 6 odst. 4 této směrnice, se sbírají za účelem recyklace. Spalování a ukládání těchto obalů na skládku není povoleno, s výjimkou odpadu vzniklého následným zpracováním odděleně sebraných obalových odpadů, u nichž recyklace není proveditelná nebo nepřináší nejlepší výsledek z hlediska životního prostředí.

2.   S cílem usnadnit vysoce kvalitní recyklaci členské státy zajistí, aby byly vybudovány komplexní infrastruktury pro sběr a třídění, které usnadní recyklaci a zajistí dostupnost plastových vstupních surovin pro recyklaci. Tyto systémy mohou poskytnout přednostní přístup k recyklovaným materiálům pro použití v případech, kdy je zachována nebo získána odlišná kvalita recyklovaného materiálu tak, aby mohl být dále recyklován a používán stejným způsobem a pro podobné použití, a to s minimální ztrátou množství, kvality nebo funkce.

3.  Členské státy mohou povolit pro některé formáty odpadu odchylky od povinnosti zpětného odběru a tříděného sběru odpadů uvedené v odstavci 1 pod podmínkou, že společný sběr obalů nebo složek těchto obalových odpadů nebo jejich sběr společně s jinými odpady nemají vliv na možnost u těchto obalů nebo složek obalových odpadů uplatnit přípravu k opětovnému použití, recyklaci nebo jiné způsoby využití v souladu s články 4 a 13 směrnice 2008/98/ES, a že jsou při uvedených způsobech využití získány výstupy srovnatelné kvality, jaké je dosaženo v případě tříděného sběru.

4.  Systémy uvedené v odstavci 1:

a)  jsou otevřené pro účast hospodářských subjektů z dotčených odvětví, příslušných orgánů veřejné správy a třetích stran, které jejich jménem provádějí nakládání s odpady;

b)  pokrývají celé území členského státu a všechny obalové odpady ze všech druhů obalů a činností a zohledňují počet obyvatel, předpokládaný objem a složení obalových odpadů i přístupnost a blízkost pro konečné uživatele; zahrnují tříděný sběr ve veřejných prostorech, obchodních prostorech a obytných oblastech, které mají dostatečnou kapacitu;

c)  jsou otevřené pro dovážené výrobky za nediskriminačních podmínek, pokud jde o podrobné provozní podmínky, veškeré tarify stanovené pro přístup k těmto systémům a jakékoli další podmínky, a jsou navrženy tak, aby v souladu se Smlouvou o fungování EU bránily překážkám obchodu nebo narušování hospodářské soutěže.

5.   Členské státy mohou stanovit účast veřejných systémů nakládání s odpady na organizaci systémů uvedených v odstavci 1.

6.  Členské státy přijmou opatření na podporu recyklace obalových odpadů, která splňuje normy kvality, jimiž je podmíněno použití recyklovaných materiálů v příslušných odvětvích.

▌

7.   Členské státy mohou zajistit, aby obalový odpad, který nepochází z tříděného sběru, byl před odstraněním nebo energetickým využitím vytříděn, aby se odstranily obaly umožňující recyklaci.

Článek 49

Povinný sběr

Členské státy do 1. ledna 2029 přijmou cíle pro povinný sběr a nezbytná opatření k zajištění toho, aby sběr materiálů uvedených v článku 52 byl v souladu s cíli v oblasti recyklace definovanými v článku 52 a s cíli pro povinný obsah recyklovaného materiálu definovanými v článku 7.

Článek 50

Systémy zálohování a zpětného odběru

1.  Členské státy do 1. ledna 2029 přijmou nezbytná opatření, kterými každoročně zajistí tříděný sběr alespoň 90 % hmotnosti těchto obalových formátů poprvé dodaných na trh daného členského státu v příslušném kalendářním roce:

a)  plastových nápojových lahví na jedno použití o objemu až tři litry a

b)  kovových nádob na nápoje na jedno použití o objemu až tři litry.

Členské státy mohou množství obalového odpadu vyprodukovaného z obalů uvedených na trh použít k výpočtu cílů stanovených v písmenech a) a b), jak je stanoveno v prováděcím aktu podle čl. 53 odst. 2.

2.  Za účelem dosažení cílů uvedených v odstavci 1 přijmou členské státy nezbytná opatření k zajištění toho, aby byly zavedeny systémy zálohování a zpětného odběru pro příslušné obalové formáty uvedené v odstavci 1, a rovněž k zajištění toho, že záloha musí být vybírána v místě prodeje. Členské státy mohou osvobodit hospodářské subjekty od povinnosti vybírat zálohu v případě, že výrobek bude zkonzumován v zařízeních v odvětví ubytování, stravování a pohostinství, a to pod podmínkou, že zálohovaný obal bude otevřen, výrobek bude zkonzumován a prázdný zálohovaný obal bude vrácen přímo v zařízení.

Povinnost stanovená v první větě prvního pododstavce se nevztahuje na obaly pro:

a)  víno a kategorie vinařských výrobků uvedené v příloze VII části II bodech 1, 3, 8, 9, 11, 12, 15, 16 a 17 nařízení (EU) č. 1308/2013 nebo aromatizované vinné výrobky ve smyslu nařízení (EU) č. 251/2014;

b)  výrobky podobné vinařským výrobkům a aromatizovaným vinným výrobkům získané z jiného ovoce než z hroznů a zeleniny a ostatní kvašené (fermentované) nápoje kódu KN 2206 00;

c)  lihové nápoje na bázi alkoholu odpovídající kódu 2208 kombinované nomenklatury v příloze I nařízení (EHS) č. 2658/87;

d)  mléko a mléčné výrobky uvedené v příloze I části XVI nařízení (EU) č. 1308/2013.

Členské státy mohou vyjmout plastové nápojové lahve na jedno použití a kovové nádoby na nápoje na jedno použití o objemu nižším než 0,1 litru z účasti v systémech zálohování a zpětného odběru, není-li tato účast technicky proveditelná.

3.  ▌ Členským státům může být udělena výjimka z povinnosti podle odstavce 2 za těchto podmínek:

a)  úroveň tříděného sběru příslušného obalového formátu podle čl. 48 odst. 4 a 6 oznámená Komisi podle čl. 56 odst. 1 písm. c) je vyšší než 80 % hmotnosti dotčených obalů poprvé dodaných na trh na území daného členského státu v kalendářním roce 2026. Pokud tyto údaje nebyly dosud Komisi předloženy, poskytne členský stát řádné odůvodnění podložené ověřenými vnitrostátními údaji a popis zavedených opatření, kterými doloží, že jsou splněny podmínky pro výjimku stanovené v tomto odstavci;

b)  nejpozději 12 měsíců před uplynutím lhůty stanovené v odstavci 1 tohoto článku uvědomí členský stát Komisi o své žádosti o výjimku a předloží plán provádění, v němž uvede strategii s konkrétními opatřeními včetně harmonogramu, která zajišťují dosažení úrovně tříděného sběru 90 % hmotnosti obalů uvedených v odstavci 1.

4.  Do tří měsíců od obdržení plánu provádění předloženého podle odst. 3 písm. b) může Komise členský stát požádat, aby tento plán upravil, pokud má za to, že není v souladu s požadavky stanovenými v písmenu b) uvedeného odstavce. Dotčený členský stát předloží upravený plán do tří měsíců od obdržení žádosti Komise.

5.  Pokud úroveň tříděného sběru obalů uvedených v odstavci 1 v dotčeném členském státě klesne a zůstane nižší než 90 % hmotnosti daného obalového formátu uvedeného na trh po dobu tří po sobě jdoucích kalendářních let, oznámí Komise dotčenému členskému státu, že výjimka se již nepoužije. Systém zálohování a zpětného odběru se zřídí do 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po roce, v němž Komise dotčenému členskému státu oznámila, že výjimka se již nepoužije.

6.  Členské státy se vynasnaží zavést a udržovat systémy zálohování a zpětného odběru zejména skleněných nápojových lahví na jedno použití a nápojových kartonů ▌. Členské státy se vynasnaží zajistit, aby se systémy zálohování a zpětného odběru určené pro obalové formáty na jedno použití, zejména pro skleněné nápojové lahve na jedno použití, daly tam, kde je to z technického a ekonomického hlediska možné, použít i pro opětovně použitelné obaly.

7.  Členský stát může za předpokladu, že dodrží obecná pravidla stanovená ve Smlouvě o fungování EU a neporuší ustanovení tohoto nařízení, přijmout ustanovení nad rámec minimálních požadavků stanovených v tomto článku, jako například možnost zahrnout obaly uvedené v odst. 2 písm. a) a b) a obaly pro jiné výrobky nebo vyrobené z jiných materiálů.

8.  Členské státy zajistí, aby odběrná místa a možnosti vracení v případě opětovně použitelných obalů, které mají podobný účel a formát jako obaly uvedené v odstavci 1, byly pro konečné uživatele rovněž příhodné jako způsoby, kterými mohou do systému zálohování a zpětného odběru vracet obaly na jedno použití.

9.  Členské státy do 1. ledna 2029 zajistí, aby po vstupu tohoto nařízení v platnost alespoň ▌ systémy zálohování a zpětného odběru zřízené podle odstavce 2 splňovaly minimální kritéria uvedená v příloze X.

Minimální kritéria uvedená v příloze X se nevztahují na systémy zálohování a zpětného odběru zřízené před vstupem tohoto nařízení v platnost, které do 1. ledna 2029 dosáhnou 90% cíle stanoveného v odstavci 1. Členské státy se vynasnaží při prvním přezkumu zajistit, aby stávající systémy zálohování a zpětného odběru splňovaly minimální požadavky uvedené v příloze X. Není-li 90% cíle dosaženo do 1. ledna 2029, splní stávající systémy zálohování a zpětného odběru minimální požadavky uvedené v příloze X nejpozději do 1. ledna 2035.

Do 1. ledna 2038 Komise ve spolupráci s členskými státy posoudí provádění tohoto článku a určí, jak maximalizovat interoperabilitu systému zálohování a zpětného odběru.

10.   Minimální kritéria uvedená v příloze X se nepoužijí v nejvzdálenějších regionech uznaných v čl. 349 čtvrtém pododstavci Smlouvy o fungování EU s ohledem na jejich místní specifika.

ODDÍL 5

Opětovné použití a opětovné naplnění

Článek 51

Opětovné použití a opětovné naplnění

1.  Členské státy přijmou opatření na podporu zřizování systémů opětovného použití obalů na základě dostatečných pobídek k jejich zpětnému odběru a systémů opětovného naplnění způsobem šetrným k životnímu prostředí. Tyto systémy splňují požadavky stanovené v článcích 27 a 28 a příloze VI tohoto nařízení a neohrožují hygienu potravin nebo bezpečnost spotřebitelů.

2.  Opatření uvedená v odstavci 1 mohou zahrnovat:

a)  použití systémů zálohování a zpětného odběru, které splňují minimální požadavky uvedené v příloze X, pro opětovně použitelné obaly a pro obalové formáty neuvedené v čl. 50 odst. 1;

b)  použití ekonomických pobídek, včetně požadavků na konečné distributory, ke zpoplatnění obalů na jedno použití a k informování spotřebitelů o nákladech na tyto obaly v místě prodeje;

c)  požadavky, aby výrobci nebo koneční distributoři dodávali určitý procentuální podíl jiných výrobků než těch, na něž se vztahují cíle stanovené v článku 29, v opětovně použitelných obalech v rámci systému opětovného použití nebo formou opětovného naplnění, pod podmínkou, že to nepovede k narušení jednotného trhu nebo ke vzniku překážek obchodu s výrobky z jiných členských států.

3.   Členské státy zajistí, aby systémy rozšířené odpovědnosti producenta a systémy zálohování věnovaly minimální část svého rozpočtu na financování opatření ke snížení emisí a prevence.

ODDÍL 6

Cíle v oblasti recyklace a podpora recyklace

Článek 52

Cíle v oblasti recyklace a podpora recyklace

1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby na celém svém území dosáhly těchto cílových úrovní recyklace:

a)  do 31. prosince 2025 alespoň 65 % hmotnosti veškerých vyprodukovaných obalových odpadů;

b)  do 31. prosince 2025 těchto minimálních procentuálních podílů hmotnosti těchto konkrétních materiálů obsažených ve vyprodukovaných obalových odpadech:

i)  50 % plastů;

ii)  25 % dřeva;

iii)  70 % železných kovů;

iv)  50 % hliníku;

v)  70 % skla;

vi)  75 % papíru a lepenky;

c)  do 31. prosince 2030 alespoň 70 % hmotnosti veškerých vyprodukovaných obalových odpadů;

d)  do 31. prosince 2030 těchto minimálních procentuálních podílů hmotnosti těchto konkrétních materiálů obsažených ve vyprodukovaných obalových odpadech:

i)  55 % plastů;

ii)  30 % dřeva;

iii)  80 % železných kovů;

iv)  60 % hliníku;

v)  75 % skla;

vi)  85 % papíru a lepenky.

2.  Aniž je dotčen odst. 1 písm. a) a c), může členský stát odložit lhůtu stanovenou v odst. 1 písm. b) pro cíle uvedené v bodech i) až vi) a písm. d) bodech i) až vi) až o pět let za těchto podmínek:

a)  odchylka od uvedených cílů během odkladného období je omezena na nejvýše 15 procentních bodů z jediného cíle nebo rozdělených mezi dva cíle;

b)  v důsledku odchylky od uvedených cílů během odkladného období neklesne míra recyklace u žádného cíle pod 30 %;

c)  v důsledku odchylky od uvedených cílů během odkladného období neklesne míra recyklace u žádného z cílů uvedených v odst. 1 písm. b) bodech v) a vi) pod 60 % a u žádného z cílů uvedených v odst. 1 písm. d) bodech v) a vi) pod 70 % a

d)  nejpozději 24 měsíců před uplynutím příslušné lhůty stanovené v odst. 1 písm. b) a d) tohoto článku oznámí členský stát Komisi svůj záměr tuto lhůtu odložit a předloží Komisi plán provádění v souladu s přílohou XI tohoto nařízení, který může být spojen s plánem provádění předloženým podle čl. 11 odst. 3 písm. b) směrnice 2008/98/ES.

3.  Do tří měsíců od obdržení plánu provádění předloženého podle odst. 2 písm. d) může Komise členský stát požádat, aby tento plán upravil, pokud má za to, že není v souladu s požadavky stanovenými v příloze XI. Dotčený členský stát předloží upravený plán do tří měsíců od obdržení žádosti Komise. Pokud se Komise domnívá, že plán stále nesplňuje požadavky stanovené v příloze XI, což znamená, že je nepravděpodobné, že by členské státy byly schopny splnit cíle v dodatečném období požadovaném členským státem, avšak ne delším než pět let, Komise prováděcí plán zamítne a členské státy jsou povinny splnit cíle ve lhůtách stanovených v odst. 1 písm. a) a c) tohoto článku.

4.  Do ... [sedm let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] přezkoumá Komise cíle stanovené v odst. 1 písm. c) a d) s cílem je zvýšit nebo stanovit další cíle. Za tímto účelem Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ke které, uzná-li to za vhodné, připojí legislativní návrh.

5.  Členské státy případně podporují používání materiálů získaných recyklací obalových odpadů k výrobě obalů a dalších výrobků:

a)  zlepšováním tržních podmínek pro takové materiály;

b)  přezkoumáním stávajících pravidel, která brání použití těchto materiálů.

6.  Členský stát může za předpokladu, že dodrží obecná pravidla stanovená ve Smlouvě o fungování EU a neporuší ustanovení tohoto nařízení, přijmout ustanovení nad rámec minimálních cílů stanovených v tomto článku.

Článek 53

Pravidla pro výpočet dosažení cílů v oblasti recyklace

1.  Výpočet, zda bylo dosaženo cílů stanovených v čl. 52 odst. 1, se provede v souladu s pravidly stanovenými v tomto článku.

2.  Členské státy vypočítají hmotnost obalových odpadů vyprodukovaných v daném kalendářním roce. Výpočet obalových odpadů vyprodukovaných v členském státě musí být vyčerpávající.

Metodika výpočtu vyprodukovaných obalových odpadů je založena na těchto přístupech:

a)  obal dodaný na trh v členském státě v daném konkrétním roce nebo

b)  množství obalových odpadů vyprodukovaných v témže roce v daném členském státě.

Výpočty vycházející ze dvou přístupů uvedených v písmenech a) a b) se upraví tak, aby byla zajištěna srovnatelnost, spolehlivost a úplnost výsledků v souladu s požadavky a ověřeními, které mají být stanoveny prováděcím aktem uvedeným v čl. 56 odst. 7 písm. a).

3.  Členské státy vypočítají hmotnost obalových odpadů recyklovaných v daném kalendářním roce. Hmotnost recyklovaných obalových odpadů se vypočítá jako hmotnost obalů, které se staly odpadem a poté, co byly předmětem veškerých nezbytných kontrol, třídění a dalších předběžných postupů k odstranění odpadních materiálů, na něž se nevztahuje následné přepracování, a k zajištění vysoké kvality recyklace, vstupují do recyklace, v níž dojde k vlastnímu přepracování odpadních materiálů na výrobky, materiály nebo látky.

4.  U kompozitních obalů a dalších obalů složených z více než jednoho materiálu se výpočet a vykazování provádějí pro jednotlivé materiály, které jsou v nich obsaženy. Členské státy se od tohoto požadavku mohou odchýlit v případě, že daný materiál představuje nevýznamnou část obalové jednotky a v žádném případě nepředstavuje více než 5 % celkové hmotnosti obalové jednotky.

▌

5.  Pro účely odstavce 3 je hmotnost recyklovaných obalových odpadů měřena v okamžiku, kdy odpady vstupují do recyklace.

Odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce lze hmotnost recyklovaných obalových odpadů měřit při výstupu z jakéhokoli třídění, pokud:

a)  jsou tyto odpady z výstupu následně recyklovány;

b)  hmotnost materiálů nebo látek, které jsou odstraněny dalšími postupy předcházejícími recyklaci a nejsou následně recyklovány, není zahrnuta do hmotnosti odpadů, které jsou vykazovány jako recyklované.

6.  Členské státy zavedou účinný systém kontroly kvality a sledovatelnosti obalových odpadů, jenž zajistí plnění podmínek stanovených v odstavcích 2 až 5. Tento systém mohou tvořit elektronické registry zřízené podle čl. 35 odst. 4 směrnice 2008/98/ES nebo technické specifikace ke kvalitativním požadavkům na tříděný odpad. Pokud nelze získat spolehlivé údaje jiným způsobem, může rovněž zahrnovat průměrné míry ztrát tříděného odpadu u různých druhů odpadu a různých postupů nakládání s odpady. Průměrné míry ztrát se vypočítají na základě pravidel pro výpočet stanovených v aktu v přenesené pravomoci přijatém podle čl. 11a odst. 10 směrnice 2008/98/ES.

7.  Množství biologicky rozložitelných obalových odpadů, které vstupují do aerobního nebo anaerobního zpracování, lze započítat jako recyklované odpady, pokud při takovémto zpracování vzniká kompost, digestát či jiný výstup, který obsahuje srovnatelné množství recyklovaného materiálu ve vztahu ke vstupu a který má být použit jako recyklovaný výrobek, materiál nebo látka. Pokud je tento výstup aplikován na půdu, mohou jej členské státy započítat jako recyklovaný odpad pouze tehdy, pokud má jeho použití přínos v oblasti zemědělství nebo vede k ekologickému zlepšení.

8.  Množství obalových odpadů, které po přípravě před přepracováním přestaly být odpadem, lze započítat jako recyklované odpady, pokud je daný materiál určen k následnému přepracování na výrobky, materiály nebo látky, jež budou použity k původnímu nebo jinému účelu. Jako recyklované odpady se však nezapočítají materiály, které přestaly být odpadem a které mají být použity jako palivo nebo jiné prostředky k výrobě energie nebo mají být spáleny, zasypány nebo uloženy na skládku.

9.  Členské státy mohou zohlednit recyklaci kovů vytříděných po spálení odpadu, a to v poměru k podílu spálených obalových odpadů, pokud tyto recyklované kovy splňují určitá kvalitativní kritéria stanovená v rozhodnutí (EU) 2019/1004.

10.  Obalové odpady odeslané do jiného členského státu za účelem recyklace v tomto jiném členském státě může započítat jako recyklované odpady pouze členský stát, v němž byly tyto obalové odpady sebrány.

11.  Obalové odpady vyvezené z Unie započítá jako recyklované odpady členský stát, v němž byly sebrány, pouze jsou-li splněny požadavky stanovené v odstavci 3 a předloží-li vývozce v souladu s nařízením (ES) č. 1013/2006 písemné důkazy o tom, že přeprava odpadů splňuje požadavky uvedeného nařízení, mimo jiné že zpracování obalových odpadů mimo Unii proběhlo za podmínek, které ▌ odpovídají požadavkům příslušných právních předpisů Unie v oblasti ochrany životního prostředí.

Článek 54

Pravidla pro výpočet dosažení cílů v oblasti recyklace se zahrnutím opětovného použití

1.  Členský stát se může rozhodnout, že upraví úroveň cílů uvedených v čl. 52 odst. 1 na určitý rok zohledněním průměrného podílu opětovně použitelných prodejních obalů, které byly v předcházejících třech letech poprvé uvedeny na trh a opětovně použity v rámci systému opětovného použití obalů.

Tyto upravené úrovně se vypočítají odečtením:

a)  podílu opětovně použitelných prodejních obalů uvedených v prvním pododstavci na všech prodejních obalech, které byly uvedeny na trh, od cílů stanovených v čl. 52 odst. 1 písm. a) a c); a

b)  podílu opětovně použitelných prodejních obalů uvedených v prvním pododstavci, které jsou vyrobeny z příslušného obalového materiálu, na všech prodejních obalech vyrobených z tohoto materiálu, které byly uvedeny na trh, od cílů stanovených v čl. 52 odst. 1 písm. b) a d).

Pro účely výpočtu příslušných upravených úrovní cílů se zohlední nejvýše pět procentních bodů průměrného podílu opětovně použitelných prodejních obalů.

2.  Členský stát může při výpočtu cílů stanovených v čl. 52 odst. 1 písm. a), písm. b) bodě ii), písm. c) a písm. d) bodě ii) zohlednit množství dřevěných obalů, které byly opraveny za účelem opětovného použití.

ODDÍL 7

Informace a předkládání údajů

Článek 55

Informace o předcházení vzniku obalových odpadů a nakládání s nimi

1.  Kromě informací uvedených v čl. 8a odst. 2 směrnice 2008/98/ES a v článku 12 tohoto nařízení zpřístupňují producenti nebo organizace odpovědnosti producentů, byly-li pověřeny v souladu s čl. 46 odst. 1, nebo orgány veřejné správy jmenované členskými státy při uplatňování čl. 8a odst. 2 směrnice 2008/98/ES konečným uživatelům, a zejména spotřebitelům, v souvislosti s předcházením vzniku obalových odpadů a nakládáním s nimi v případě obalů, které producenti dodávají na území členského státu, informace o:

a)  tom, jak mohou koneční uživatelé přispět k předcházení vzniku odpadů, včetně osvědčených postupů;

b)  dostupných možnostech opětovného použití obalů;

c)  úloze konečných uživatelů v podpoře tříděného sběru odpadních obalových materiálů včetně nakládání s obaly obsahujícími nebezpečné výrobky nebo odpady;

d)  významu štítků a symbolů umístěných, vyznačených nebo natištěných na obalech v souladu s článkem 12 nebo uvedených v dokladech přiložených k baleným výrobkům;

e)  dopadu nepatřičného odstraňování obalových odpadů, jako je například vyhazování mimo místa určená k odkládání odpadu nebo do směsného komunálního odpadu, na životní prostředí, lidské zdraví nebo bezpečnost osob a o nepříznivém dopadu obalů na jedno použití, zejména plastových nákupních tašek, na životní prostředí;

f)  vlastnostech kompostovatelných obalů z hlediska kompostování a o vhodných možnostech nakládání s odpady z těchto obalů v souladu s čl. 9 odst. 2; spotřebitelé jsou informováni o tom, že kompostovatelné obaly nejsou vhodné pro domácí kompostování a nevyhazují se do přírody.

Povinnosti podle odst. 1 písm. d) se použijí ode dne ... [42 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] nebo ode dne použitelnosti článku 12, podle toho, co nastane později.

2.  Informace uvedené v odstavci 1 jsou aktuální a poskytují se prostřednictvím:

a)  internetových stránek nebo jiných prostředků elektronické komunikace;

b)  informování veřejnosti;

c)  vzdělávacích programů a kampaní;

d)  informačních tabulí v jazyce nebo jazycích, kterým uživatelé a spotřebitelé snadno rozumějí.

3.  Pokud jsou informace poskytovány veřejně, je zachována důvěrnost obchodně citlivých informací v souladu s příslušnými právními předpisy Unie a vnitrostátními právními předpisy.

Článek 56

Předkládání údajů Komisi

1.  Členské státy předkládají Komisi za každý kalendářní rok tyto údaje:

a)  údaje o provádění čl. 52 odst. 1 písm. a) až d) a o opětovně použitelných obalech;

b)  roční spotřebu velmi lehkých plastových nákupních tašek, lehkých plastových nákupních tašek, tlustostěnných plastových nákupních tašek a velmi tlustostěnných plastových nákupních tašek na osobu zvlášť pro každou kategorii, jak jsou uvedeny v příloze XII tabulce 4;

c)  úroveň tříděného sběru obalů, na něž se vztahuje povinnost zřídit systémy zálohování a zpětného odběru stanovená v čl. 50 odst. 1.

Členské státy rovněž mohou poskytnout údaje o roční spotřebě nákupních tašek z jiných materiálů ▌ .

2.  Členské státy předkládají za každý kalendářní rok ▌údaje o:

a)  množství obalů poprvé dodaných na trh na území daného členského státu pro jednotlivé kategorie obalů uvedené v příloze XII tabulce 3;

b)  množství obalových odpadů sebraných ▌ pro jednotlivé obalové materiály uvedené v článku 52;

c)  množství recyklovaného obalového odpadu a mírách recyklace pro jednotlivé kategorie obalů uvedené v příloze XII tabulce 3.

▌

3.  První sledované období se týká:

a)  druhého celého kalendářního roku po vstupu prováděcího aktu, kterým se v souladu s odstavcem 7 stanoví formát pro předkládání údajů Komisi, v platnost, pokud jde o povinnosti stanovené v odst. 1 písm. a) a b) a v odstavci 2;

b)  kalendářního roku, který začíná 1. ledna 2028, pokud jde o povinnost stanovenou v odst. 1 písm. c).

4.  Členské státy předávají údaje uvedené v odstavcích 1 a 2 elektronicky do devatenácti měsíců od konce vykazovaného roku, za který byly údaje shromážděny. Údaje předkládají elektronicky do devatenácti měsíců od konce vykazovaného roku, za který byly shromážděny, ve formátu, který stanoví Komise v souladu s odstavcem 7.

5.  K údajům, jež členské státy zpřístupní v souladu s tímto článkem, se připojí zpráva o kontrole kvality. Tato zpráva je předkládána ve formátu, který stanoví Komise v souladu s odstavcem 7.

6.  K údajům, jež členské státy zpřístupní v souladu s tímto článkem, se připojí zpráva o opatřeních přijatých podle čl. 53 odst. 7 a 11, případně včetně podrobných informací o průměrné míře ztrát.

7.  Komise do … [24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] přijme prováděcí akty, kterými stanoví:

a)  pravidla pro výpočet, ověřování a předkládání údajů v souladu s odst. 1 písm. a) a c) a odstavcem 2, včetně metodiky určování vyprodukovaných obalových odpadů, a formát pro předkládání údajů;

b)  metodiku výpočtu roční spotřeby lehkých plastových nákupních tašek na osobu uvedené v odst. 1 písm. b) a formát pro předkládání těchto údajů;

c)   opravný koeficient uvedený v čl. 43 odst. 3 s cílem zohlednit nárůst nebo pokles cestovního ruchu ve vztahu k výchozímu roku, aby mohlo být dosaženo cílů v oblasti předcházení vzniku obalových odpadů.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 65 odst. 3.

▌

8.  Členské státy vyžadují od provozovatelů systémů opětovného použití a všech hospodářských subjektů, které dodávají obaly do členských států, aby příslušným orgánům poskytovali přesné a spolehlivé údaje, aby členské státy mohly plnit své povinnosti týkající se předkládání údajů podle tohoto článku, a v příslušných případech vezmou v úvahu zvláštní problémy, kterým malé a střední podniky čelí v souvislosti s poskytováním podrobných údajů.

Článek 57

Databáze obalů

1.  Do 12 měsíců od data přijetí prováděcích aktů uvedených v čl. 56 odst. 7 členské státy přijmou nezbytná opatření, aby byly pro obaly a obalové odpady vytvořeny, pokud ještě neexistují, harmonizované databáze s cílem umožnit předkládání údajů Komisi.

2.  Databáze uvedené v odstavci 1 obsahují:

a)  informace o velikosti, parametrech a vývoji toků obalů a obalových odpadů na úrovni jednotlivých členských států;

▌

b)  údaje uvedené v příloze XII.

3.   Databáze obalů jsou přístupné širší veřejnosti ve formátu, který je strojově čitelný a umožňuje přístup k aktualizovaným informacím týkajícím se předkládání údajů a výdajům na nakládání s obalovými odpady, zajišťuje interoperabilitu a opětovné použití údajů. Poskytují se prostřednictvím:

a)  internetových stránek nebo jiných prostředků elektronické komunikace v úředním jazyce dotčeného členského státu nebo

b)  veřejných zpráv v úředním jazyce dotčeného členského státu.

Těmito požadavky nejsou dotčeny obchodně citlivé informace ani právní předpisy o ochraně údajů.

Kapitola IX

Ochranné postupy

Článek 58

Postup nakládání s obaly představujícími riziko na vnitrostátní úrovni

1.  Aniž je dotčen článek 19 nařízení (EU) 2019/1020, pokud mají orgány dozoru nad trhem jednoho členského státu dostatečné důvody domnívat se, že obal, na nějž se vztahuje toto nařízení, představuje riziko pro životní prostředí nebo lidské zdraví, provedou bez zbytečného prodlení hodnocení, zda dotčený obal splňuje všechny příslušné požadavky stanovené tímto nařízením, které se rizika týkají. Příslušné hospodářské subjekty s orgány dozoru nad trhem podle potřeby spolupracují.

Pro účely odstavce 1 reagují orgány odpovědné za prosazování tohoto nařízení na stížnosti nebo zprávy týkající se údajného nesouladu obalů a balených výrobků s tímto nařízením a ověří, zda byla přijata vhodná nápravná opatření.

Zjistí-li orgány dozoru nad trhem v průběhu tohoto hodnocení, že obal požadavky stanovené v tomto nařízení nesplňuje, neprodleně požádají příslušný hospodářský subjekt, aby v přiměřené lhůtě, již stanoví orgány dozoru nad trhem a která je úměrná povaze a případně stupni nesouladu, přijal vhodná a přiměřená nápravná opatření, jimiž obal uvede do souladu s uvedenými požadavky.

2.  Existují-li obavy, že obal určený pro styk s citlivými produkty, na nějž se vztahují zvláštní právní akty Unie, jejichž cílem je chránit lidské zdraví, představuje riziko pro lidské zdraví, orgány dozoru odchylně od odstavce 1 nehodnotí riziko, které by pro zdraví lidí nebo zvířat znamenal obalový materiál, kdyby kontaminoval zabalený obsah, nýbrž upozorní orgány příslušné ke kontrole těchto rizik. Tyto orgány jsou příslušnými orgány ve smyslu nařízení (EU) 2017/625, nařízení (EU) 2017/745, nařízení (EU) 2017/746, nařízení (EU) 2019/6 nebo směrnice 2001/83/ES.

3.  Domnívají-li se orgány dozoru nad trhem, že se nesoulad netýká pouze území daného členského státu, informují Komisi a ostatní členské státy o výsledcích hodnocení a o opatřeních, která má hospodářský subjekt na jejich žádost přijmout.

4.  Hospodářský subjekt zajistí, aby byla přijata veškerá vhodná nápravná opatření ohledně všech dotčených obalů, které dodal na trh v celé Unii.

5.  Pokud příslušný hospodářský subjekt ve lhůtě uvedené v odst. 1 druhém pododstavci nepřijme přiměřená nápravná opatření nebo pokud nesoulad nadále trvá, přijmou orgány dozoru nad trhem všechna vhodná předběžná opatření a zakážou dodávání daného obalu na trh daného členského státu nebo jej stáhnou z trhu či z oběhu.

Orgány dozoru nad trhem o takových opatřeních neprodleně informují Komisi a ostatní členské státy.

6.  Tyto informace jsou Komisi a ostatním členským státům uvedeným v odstavci 5 sděleny prostřednictvím informačního a komunikačního systému uvedeného v článku 34 nařízení (EU) 2019/1020 a obsahují všechny dostupné podrobnosti, zejména údaje nezbytné pro identifikaci nevyhovujícího obalu, údaje o jeho původu, údaje o povaze údajného nesouladu a souvisejícího rizika, údaje o povaze a době trvání opatření přijatých na vnitrostátní úrovni, údaje o stanovisku příslušného hospodářského subjektu a případně informace podle čl. 61 odst. 1. Orgány dozoru nad trhem rovněž uvedou, zda je důvodem nesouladu některý z těchto nedostatků:

a)  obal nesplňuje požadavky na udržitelnost stanovené v článcích 5 až 11 tohoto nařízení;

b)  nedostatky v harmonizovaných normách nebo ve společných specifikacích uvedených v článcích 36 a 37 tohoto nařízení.

7.  Členské státy jiné než členský stát, který zahájil tento postup, neprodleně informují Komisi a ostatní členské státy o veškerých opatřeních, která přijaly, a o všech doplňujících údajích o nesouladu dotčeného obalu, které mají k dispozici, a v případě nesouhlasu s přijatým vnitrostátním opatřením o svých námitkách.

8.  Jestliže do tří měsíců od přijetí informací uvedených v odstavci 4 nevznese žádný členský stát ani Komise námitku proti předběžnému opatření přijatému členským státem, považuje se uvedené opatření za důvodné.

Předběžná opatření mohou stanovit lhůtu delší nebo kratší než tři měsíce v zájmu zohlednění specifických charakteristik dotčených požadavků.

9.  Členské státy zajistí, aby byl dotčený obal stažen z trhu nebo aby byla v souvislosti s dotčeným obalem nebo výrobcem neprodleně přijata jiná vhodná omezující opatření.

Článek 59

Ochranný postup Unie

1.  Pokud jsou po ukončení postupu stanoveného v čl. 58 odst. 5 a 6 vzneseny námitky proti opatření přijatému členským státem nebo pokud se Komise domnívá, že je vnitrostátní opatření v rozporu s právem Unie, zahájí Komise neprodleně konzultace s členskými státy a příslušným hospodářským subjektem nebo subjekty a provede hodnocení vnitrostátního opatření. Na základě výsledků tohoto hodnocení Komise prostřednictvím prováděcího aktu rozhodne, zda je vnitrostátní opatření důvodné, či nikoli.

Uvedený prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 65 odst. 3.

2.  Rozhodnutí Komise je určeno všem členským státům a Komise jej neprodleně sdělí členským státům a příslušnému hospodářskému subjektu nebo subjektům.

Pokud je vnitrostátní opatření považováno za důvodné, všechny členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby byl nevyhovující obal stažen z jejich trhu, a informují o tom Komisi.

Je-li vnitrostátní opatření považováno za nedůvodné, dotčený členský stát toto opatření zruší.

3.  Pokud je vnitrostátní opatření považováno za důvodné, a je-li nesoulad obalu přisuzován nedostatkům v harmonizovaných normách podle článku 36 tohoto nařízení, použije Komise postup stanovený v článku 11 nařízení (EU) č. 1025/2012.

4.  Pokud je vnitrostátní opatření považováno za důvodné, a je-li nesoulad obalu přisuzován nedostatkům ve společných technických specifikacích uvedených v článku 37, Komise neprodleně dotčené společné technické specifikace změní nebo zruší.

Článek 60

Vyhovující obal, který představuje riziko

1.  Pokud členský stát po provedení hodnocení podle článku 58 zjistí, že ačkoli je obal v souladu s příslušnými požadavky stanovenými v článcích 5 až 12, představuje riziko pro životní prostředí nebo lidské zdraví, neprodleně vyzve příslušný hospodářský subjekt, aby v přiměřené lhůtě, již stanoví orgány dozoru nad trhem a která je úměrná povaze a případně stupni rizika, přijal veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby dotčený obal při uvedení na trh již nepředstavoval toto riziko, nebo aby jej uvedl do souladu, stáhl z trhu či z oběhu.

2.  Existují-li obavy, že obal určený pro styk s citlivými produkty, na nějž se vztahují zvláštní právní akty Unie, jejichž cílem je chránit lidské zdraví, představuje riziko pro lidské zdraví, orgány dozoru odchylně od odstavce 1 nehodnotí riziko, které by pro zdraví lidí nebo zvířat znamenal obalový materiál, kdyby kontaminoval zabalený obsah, nýbrž upozorní orgány příslušné ke kontrole těchto rizik. Tyto orgány jsou příslušnými orgány ve smyslu nařízení (EU) 2017/625, nařízení (EU) 2017/745, nařízení (EU) 2017/746, nařízení (EU) 2019/6 nebo směrnice 2001/83/ES.

3.  Hospodářský subjekt zajistí, aby byla přijata nápravná opatření ohledně všech dotčených obalů, které dodal na trh v celé Unii.

4.  Členský stát neprodleně informuje Komisi a ostatní členské státy o svých zjištěních a následných opatřeních podle odstavce 1. Tyto informace obsahují všechny dostupné podrobnosti, zejména údaje nezbytné pro identifikaci dotčeného obalu, údaje o jeho původu a dodavatelském řetězci, údaje o povaze souvisejícího rizika a údaje o povaze a době trvání opatření přijatých na vnitrostátní úrovni.

5.  Komise neprodleně zahájí konzultace s členskými státy a s příslušným hospodářským subjektem nebo subjekty a provede hodnocení přijatých vnitrostátních opatření. Na základě výsledků tohoto hodnocení Komise přijme prováděcí akt, kterým rozhodne, zda je vnitrostátní opatření opodstatněné, či nikoli, a v případě nutnosti se v něm navrhnou vhodná opatření.

Uvedený prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 65 odst. 3.

V řádně odůvodněných závažných a naléhavých případech týkajících se ochrany životního prostředí nebo lidského zdraví přijme Komise okamžitě použitelný prováděcí akt postupem podle čl. 65 odst. 4.

Rozhodnutí Komise je určeno všem členským státům a Komise jej neprodleně sdělí členským státům a příslušnému hospodářskému subjektu nebo subjektům.

Článek 61

Kontroly obalů vstupujících na trh Unie

1.  Pokud se nesoulad netýká pouze území daného členského státu, sdělí orgány dozoru nad trhem neprodleně opatření uvedená v čl. 58 odst. 5 tohoto nařízení orgánům určeným podle čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) 2019/1020. Sdělí veškeré příslušné informace, zejména údaje nezbytné pro identifikaci nevyhovujícího obalu, na nějž se opatření vztahují, a v případě baleného výrobku i údaje nezbytné pro identifikaci samotného výrobku.

2.   Orgány určené podle čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) 2019/1020 použijí informace sdělené podle odstavce 1 tohoto článku k provedení analýzy rizik podle čl. 25 odst. 3 nařízení (EU) 2019/1020.

3.  Informace uvedené v odstavci 1 se sdělují vložením do příslušného celního systému řízení rizik.

4.  Komise vytvoří spojení, které umožní automatické předávání sdělení podle odstavce 1 mezi informačním a komunikačním systémem uvedeným v čl. 58 odst. 6 a systémem uvedeným v odstavci 3. Toto spojení bude uvedeno do provozu nejpozději dva roky ode data přijetí příslušného prováděcího aktu podle odstavce 5.

5.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí akty, kterými stanoví procesní pravidla a podrobnosti prováděcích opatření podle odstavce 4, včetně funkcí, prvků údajů a zpracování údajů, a pravidla týkající se zpracování osobních údajů, důvěrnosti a správy v rámci spojení uvedeného v odstavci 4.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 65 odst. 3.

Článek 62

Formální nesoulad

1.  Členský stát požádá příslušný hospodářský subjekt, aby odstranil dotčený nesoulad, pokud zjistí jeden z těchto nedostatků:

a)  nebylo vypracováno EU prohlášení o shodě;

b)  EU prohlášení o shodě nebylo vypracováno správně;

c)  kód QR nebo nosič údajů uvedený v článku 12 neposkytuje přístup k požadovaným informacím v souladu s uvedeným článkem;

d)  není dostupná technická dokumentace podle přílohy VII, nebo je neúplná či obsahuje chyby;

e)  chybějí informace uvedené v čl. 15 odst. 6 nebo čl. 18 odst. 3, nebo jsou nesprávné či neúplné;

f)  nebyl splněn jiný administrativní požadavek stanovený v článku 15 nebo 18;

g)  nebyly splněny požadavky týkající se nadměrných obalů nebo omezení použití některých obalových formátů stanovené v článcích 24 a 25;

h)  nebyly splněny požadavky na zřízení a provoz systému opětovného použití opětovně použitelných obalů nebo na účast v něm uvedené v článku 27;

i)  nebyly splněny požadavky stanovené pro informace o opětovném plnění v čl. 28 odst. 1 a 2;

j)  nebyly splněny požadavky stanovené pro doplňovací stanice v čl. 28 odst. 3;

k)  nebylo dosaženo cílů v oblasti opětovného použití a opětovného plnění stanovených v článku 29;

l)   nebyly splněny požadavky stanovené pro recyklovatelné obaly v článku 6;

m)   nebyly splněny požadavky stanovené pro minimální obsah recyklovaného materiálu v obalech v článku 7.

2.  Pokud nesoulad podle odst. 1 písm. a) až f) nadále trvá, členský stát přijme všechna vhodná opatření a zakáže dodávání obalu na trh nebo zajistí, aby byl obal stažen z oběhu či z trhu.

3.  Pokud nesoulad podle odst. 1 písm. g) až k) nadále trvá, uplatní členské státy pravidla pro sankce za porušení tohoto nařízení, která stanoví v souladu s článkem 68.

Kapitola X

Zelené veřejné zakázky

Článek 63

Zelené veřejné zakázky

1.  S cílem vytvořit pobídky pro dodávky ekologicky udržitelných obalů a poptávku po nich Komise do … [60 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] přijme prováděcí akty, v nichž stanoví minimální povinné požadavky na veřejné zakázky spadající do působnosti směrnice 2014/24/EU, pokud jde o obaly nebo balené výrobky nebo služby, v jejichž rámci jsou obaly nebo balené výrobky využívány, nebo směrnice 2014/25/EU, a zadávané veřejnými zadavateli ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice 2014/24/EU nebo čl. 3 bodu 1 směrnice 2014/25/EU, nebo zadavateli ve smyslu čl. 4 bodu 1 směrnice 2014/25/EU, v jejichž rámci obaly nebo balené výrobky představují více než 30 % odhadované hodnoty zakázky nebo hodnoty výrobků využívaných při poskytování služeb, které jsou předmětem zakázky. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 65 odst. 3.

2.  Požadavky stanovené v prováděcích aktech podle odstavce 1 se vztahují na řízení pro zadávání veřejných zakázek uvedených v témže odstavci zahájených nejdříve 12 měsíců ode dne vstupu příslušného prováděcího aktu v platnost.

3.  Minimální povinné požadavky na zelené veřejné zakázky vycházejí z požadavků stanovených v článcích 5 až 11 a z těchto prvků:

a)  hodnoty a objemu veřejných zakázek zadaných na obaly nebo balené výrobky nebo na služby nebo stavební práce, v jejichž rámci jsou obaly nebo balené výrobky využívány;

▌

b)  ekonomické proveditelnosti nákupu ekologicky udržitelnějších obalů nebo balených výrobků veřejnými zadavateli nebo zadavateli, aniž by to vyžadovalo nepřiměřené náklady;

c)   situace na trhu na úrovni Unie s příslušnými obaly nebo balenými výrobky;

d)   účinků požadavků na hospodářskou soutěž;

e)   povinností v oblasti nakládání s obalovými odpady.

4.   Minimální povinné požadavky na zelené veřejné zakázky mohou mít podobu:

a)  technických specifikací ve smyslu článku 42 směrnice 2014/24/EU a článku 60 směrnice 2014/25/EU;

b)  kritérií pro výběr ve smyslu článku 58 směrnice 2014/24/EU a článku 80 směrnice 2014/25/EU nebo

c)  podmínek plnění veřejné zakázky ve smyslu článku 70 směrnice 2014/24/EU a článku 87 směrnice 2014/25/EU.

Tyto minimální povinné požadavky na zelené veřejné zakázky se vypracují v souladu se zásadami obsaženými ve směrnicích 2014/24/EU a 2014/25/EU s cílem usnadnit dosažení cílů tohoto nařízení.

5.   Veřejní zadavatelé a zadavatelé podle odstavce 1 se mohou od povinných požadavků stanovených v prováděcím aktu, na který odkazuje odstavec 1, v řádně odůvodněných případech odchýlit z důvodů veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Veřejní zadavatelé a zadavatelé se mohou od závazných požadavků v řádně odůvodněných případech odchýlit také v případě, že by tyto požadavky vedly k neřešitelným technickým obtížím.

Kapitola XI

Přenesené pravomoci a postup projednávání ve výboru

Článek 64

Výkon přenesené pravomoci

1.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 5 odst. 7, čl. 6 odst. 4 a 5, čl. 7 odst. 12, 13 a 15, čl. 9 odst. 5, čl. 25 odst. 5, čl. 29 odst. 12 a 18 a čl. 63 odst. 3 je Komisi svěřena na dobu deseti let od … [den vstupu tohoto nařízení v platnost]. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.  Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 5 odst. 7, čl. 6 odst. 4 a 5, čl. 7 odst. 12, 13 a 15, čl. 9 odst. 5, čl. 25 odst. 5, čl. 29 odst. 12 a 18 a čl. 63 odst. 3 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.  Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.  Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.  Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 5 odst. 7, čl. 6 odst. 4 a 5, čl. 7 odst. 12, 13 a 15, čl. 9 odst. 5, čl. 25 odst. 5, čl. 29 odst. 12 a 18 a čl. 63 odst. 3 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty Komisi informují o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 65

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen výbor uvedený v článku 39 směrnice 2008/98/ES. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

3.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

▌

4.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 8 nařízení (EU) č. 182/2011 ve spojení s článkem 5 uvedeného nařízení.

Kapitola XII

Změny

Článek 66

Změny nařízení (EU) 2019/1020

Nařízení (EU) 2019/1020 se mění takto:

1)  V příloze I se doplňují nové body, které znějí:"

„X [Úřad pro publikace: vložte další číslo v pořadí] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 ze dne 5. června 2019 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí (Úř. věst. L 155, 12.6.2019, s. 1);

X [Úřad pro publikace: vložte další číslo v pořadí] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) …/… ze dne … o obalech a obalových odpadech, o změně nařízení (EU) 2019/1020 a směrnice (EU) 2019/904 a o zrušení směrnice 94/62/ES (Úř. věst. L, …, ELI: …)(80)“.

2)  V příloze II se zrušuje bod 8.

Článek 67

Změny směrnice (EU) 2019/904

Směrnice (EU) 2019/904 se mění takto:

1-a)   V čl. 2 odst. 2 se na konci věty doplňují slova: „pokud nařízení o obalech a obalových odpadech výslovně nestanoví jinak.“

Ustanovení čl. 22 odst. 4a má přednost, je-li v rozporu s článkem 4 směrnice (EU) 2019/904, pokud jde o plastové obaly na jedno použití uvedené v příloze V bodě 3.

2)  V čl. 6 odst. 5 se zrušují písmena a) a b) od 1. ledna 2030 nebo tři roky ode dne vstupu prováděcího aktu uvedeného v čl. 7 odst. 8 v platnost, podle toho, co nastane později.

3)  V čl. 13 odst. 1 se zrušuje písmeno e) od 1. ledna 2030 nebo tři roky ode dne vstupu prováděcího aktu uvedeného v čl. 7 odst. 8 v platnost, podle toho, co nastane později.

4)  V článku 13 se odstavec 3 nahrazuje tímto:"

„3. Komise přezkoumá údaje a informace předložené v souladu s tímto článkem a zprávu o výsledcích svého přezkumu zveřejní. Zpráva posoudí organizaci sběru údajů a informací, zdroje údajů a informací, metodiku použitou v členských státech a úplnost, spolehlivost, včasnost a konzistentnost těchto údajů a informací. Posouzení může obsahovat konkrétní doporučení ke zlepšení. Tato zpráva se vypracuje po prvním předložení údajů a informací členskými státy a poté každé čtyři roky.“

5)   Část B přílohy se mění takto:

a)  odstavce 7, 8 a 9 se nahrazují tímto:"

b)  doplňují nové odstavce, které znějí:"

________________

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/… ze dne … o obalech a obalových odpadech, o změně nařízení (EU) 2019/1020 a směrnice (EU) 2019/904 a o zrušení směrnice 94/62/ES (Úř. věst. L, …, ELI: …).“

Kapitola XIII

Závěrečná ustanovení

Článek 68

Sankce

1.  Do ... [24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] stanoví členské státy pravidla týkající se sankcí za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce jsou účinné, přiměřené a odrazující. ▌ Členské státy neprodleně uvědomí o těchto pravidlech a opatřeních Komisi a informují ji o veškerých jejich následných změnách.

2.  V případě nesplnění požadavků podle článků 24 až 29 zahrnují sankce správní pokuty. Neumožňuje-li právní systém členského státu uložení správních pokut, může se použít tento odstavec tak, aby podnět k řízení o uložení pokuty dal příslušný orgán a aby pokuta byla uložena příslušnými vnitrostátními soudy, a současně je třeba zajistit, aby tyto prostředky právní ochrany byly účinné a aby jejich účinek byl rovnocenný se správními pokutami podle tohoto odstavce. Uložené pokuty jsou v každém případě rovněž účinné, přiměřené a odrazující.

3.  Členské státy oznámí do … [jeden rok ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] Komisi tyto sankce a tato opatření a neprodleně jí oznámí všechny jejich následné změny.

Článek 69

Hodnocení

Komise provede hodnocení tohoto nařízení a jeho přínosu pro fungování vnitřního trhu a zlepšení environmentální udržitelnosti obalů do … [osm let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost]. Toto hodnocení bude obsahovat část věnovanou mimo jiné dopadu tohoto nařízení na zemědělsko-potravinářský systém a plýtvání potravinami. Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zprávu o hlavních zjištěních tohoto hodnocení. Členské státy poskytnou Komisi informace nezbytné pro vypracování této zprávy.

Článek 70

Zrušení a přechodná ustanovení

Směrnice 94/62/ES se zrušuje s účinkem od … [18 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Použijí se však tato přechodná ustanovení:

a)  ustanovení čl. 8 odst. 2 směrnice 94/62/ES se nadále použije do …[30 měsíců ode dne vstupu prováděcího aktu uvedeného v čl. 12 odst. 6 v platnost];

b)   ustanovení čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice 94/62/ES se použijí i nadále, pokud jde o základní požadavky podle přílohy II bodu 1 první odrážky, a to do 31. prosince 2029;

c)  ustanovení čl. 5 odst. 2 a 3, čl. 6 odst. 1 písm. d) a e) a článku 6a směrnice 94/62/ES se nadále použijí do … [poslední den kalendářního roku po uplynutí 36 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost];

d)  ustanovení čl. 12 odst. 3a, 3b, 3c a 4 směrnice 94/62/ES se nadále použijí do … [poslední den téhož kalendářního roku, v němž uplyne lhůta 36 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost], s výjimkou ustanovení o předávání údajů Komisi, která se nadále použijí do … [poslední den kalendářního roku po uplynutí 54 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost]; ▌

e)   rozhodnutí 2001/171/ES a 2009/292/ES zůstávají v platnosti a nadále se použijí, dokud nebudou zrušena akty v přenesené pravomoci přijatými Komisí podle čl. 5 odst. 7 tohoto nařízení;

f)   členské státy mohou ponechat v platnosti vnitrostátní předpisy omezující uvádění na trh obalů ve formátech a pro účely uvedené v příloze V bodech 2 a 3 do … [tři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost]. Ustanovení čl. 4 odst. 3 se nepoužije na vnitrostátní opatření ponechaná v platnosti na základě tohoto odstavce do … [tři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou v příloze XIII.

Článek 71

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne ... [18 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Ustanovení čl. 67 odst. 5 se však použije od … [48 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost].

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V … dne ...

Za Evropský parlament Za Radu

předsedkyně předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

▌ ORIENTAČNÍ SEZNAM PŘEDMĚTŮ, KTERÉ ODPOVÍDAJÍ DEFINICI OBALŮ UVEDENÉ V ČL. 3 BODU 1

Předměty podle čl. 3 bodu 1 písm. a)

Obaly

Krabice na cukrovinky

Fóliový přebal pouzdra na CD

Poštovní sáčky na katalogy a magazíny (s magazínem uvnitř)

Papírové košíčky na pečení prodávané s pekařským/cukrářským výrobkem

Role, trubice a válce, na kterých jsou navinuty flexibilní materiály (např. plastová fólie, alobal, papír), kromě rolí, trubic a válců, které slouží jako součást výrobních strojů a které se nepoužívají k úpravě výrobku jako prodejní jednotky

Květináče na květiny a rostliny, které jsou určené pouze k prodeji a přepravě ▌.

Skleněné lahve na injekční roztoky

Válcové obaly na CD typu „spindle“ (prodávané s CD, nejsou určeny k uchovávání disků)

Ramínka na šaty (prodávaná s kusem oděvu)

Krabičky zápalek

Systémy sterilní bariéry (sáčky, tácky a materiály nutné k zachování sterility výrobku)

▌

Opětovně plnitelné ocelové lahve používané pro různé druhy plynů, kromě hasicích přístrojů

Čajové a kávové sáčky z hliníkové fólie

Krabičky pro tuby zubní pasty

Předměty, které nejsou obalem

Květináče na květiny a rostliny, včetně výsevních misek, používané v rámci vztahů mezi podniky v různých fázích produkce nebo určené k prodeji s rostlinou.

Pouzdra, kufříky a kazety na nástroje a nářadí

Voskové vrstvy na sýrech

Střívka uzenin

Ramínka na šaty (prodávaná samostatně)

Náplně do tiskáren

Pouzdra na CD, DVD a video (prodávané spolu s diskem CD, DVD nebo videem uvnitř pouzdra)

Válcové obaly na CD typu „spindle“ (prodávané prázdné, určené k uchovávání CD)

Rozpustné sáčky na detergenty

Svítilny na hrob (nádoby na svíčky)

Mechanický mlýnek (zabudovaný v nádobě, kterou lze znovu naplnit, např. plnitelný mlýnek na pepř)

Předměty podle čl. 3 bodu 1 písm. d) a e)

Obaly, které jsou navrženy a určeny k plnění v místě prodeje

Papírové nebo plastové nákupní tašky

Jednorázové talíře a kelímky

Přilnavé fólie

Svačinové sáčky

Hliníkové fólie

Plastové fólie pro vyčištěné oděvy z prádelen

Předměty, které nejsou obalem

Míchátka

Jednorázové příbory

Balicí papír (prodávaný samostatně spotřebitelům a provozovatelům podniků)

Papírové formy na pečení (prodávané prázdné)

Papírové košíčky na pečení prodávané bez pekařského/cukrářského výrobku

Jednorázové talíře a kelímky, které nejsou určeny k plnění v místě prodeje

Předměty podle čl. 3 bodu 1 písm. b) a c)

Obaly

Štítky a visačky, které jsou přímo zavěšeny na výrobku nebo jsou k výrobku připevněny, včetně samolepicích štítků, které jsou nalepeny na ovoce a zeleninu

▌

Kartáč řasenky, který je součástí uzávěru řasenky

Samolepicí štítky, které jsou nalepeny na jiné součásti obalu

Sponky, spony, svorky

Plastové rukávce

Dávkovač, který je součástí uzávěru nádoby s detergenty

Mechanický mlýnek (zabudovaný v nádobě, kterou nelze znovu naplnit a která je naplněna produktem, např. mlýnek na pepř naplněný pepřem)

Předměty, které nejsou obalem

Štítky RFID pro identifikaci na základě rádiové frekvence

Štítky na označení pneumatik (EU 2020/740)

PŘÍLOHA II

KATEGORIE A PARAMETRY PRO POSUZOVÁNÍ RECYKLOVATELNOSTI OBALŮ

Tabulka 1

Orientační seznam obalových materiálů, druhů obalů a kategorií obalů uvedených v článku 6

[1] Je třeba vzít v potaz, že tato kategorie obsahuje plasty, které jsou snadno biologicky rozložitelné (což znamená, že jsou prokazatelně schopné přeměnit do 6 měsíců biologickými procesy více než 90 % původního materiálu na CO2, vodu a minerály), a nezohledňuje vstupní suroviny použité k jejich výrobě. Polymery z biologického materiálu, které nejsou snadno biologicky rozložitelné, spadají do ostatních příslušných kategorií plastů.

Tabulka 2

Orientační seznam obalových materiálů a kategorií obalů uvedených v článku 6

Tabulka 3

Třídy recyklovatelnosti

Recyklovatelnost obalů je vyjádřena pomocí tříd A, B nebo C.

Od roku 2030 vycházejí třídy recyklovatelnosti z kritérií designu pro recyklaci. Kritéria designu pro recyklaci zajišťují oběhovost používání výsledných druhotných surovin, které mají dostatečnou kvalitu pro to, aby nahradily primární suroviny.

Posouzení na základě kritérií designu pro recyklaci se provádí pro každou kategorii obalů uvedenou v příloze II tabulce 1 s přihlédnutím k metodice stanovené podle čl. 6 odst. 4 a souvisejícím aktům v přenesené pravomoci, jakož i k parametrům stanoveným v příloze II tabulce 4. Po zvážení kritérií u jednotlivých obalových jednotek budou tyto jednotky zařazeny do kategorie A, B nebo C. Pokud je třída recyklovatelnosti obalové jednotky nižší než 70 %, považuje se za nevyhovující třídám recyklovatelnosti, a obal tedy bude považován za technicky nerecyklovatelný a jeho uvádění na trh by mělo být omezeno.

Od roku 2035 bude do posouzení recyklovatelnosti obalů přidán nový faktor, a tím je posouzení, zda je obal „recyklován ve velkém měřítku“. V důsledku toho bude provedeno nové posouzení na základě množství (hmotnosti) materiálu, jenž je v každé kategorii obalů skutečně recyklován podle metodiky stanovené v prováděcích aktech přijatých podle čl. 6 odst. 5. Prahové hodnoty týkající se ročního množství recyklovaných obalových materiálů pro dosažení souladu s posouzením recyklování ve velkém měřítku se stanoví s přihlédnutím k cíli uvedenému v čl. 3 bodě 38.

Tabulka 4

Demonstrativní seznam parametrů pro stanovení kritérií designu pro recyklaci podle článku 6

Seznam v této tabulce bude použit jako základ pro stanovení kritérií designu pro recyklaci (jak je uvedeno v čl. 6 odst. 4). Kritéria designu pro recyklaci se pak použijí pro provedení výpočtů vedoucích k zařazení do tříd recyklovatelnosti uvedených v tabulce 3. Mimo to se při posuzování těchto parametrů zohlední:

–  oddělitelnost jednotlivých složek obalu, a to buď ručně spotřebiteli, nebo ve zpracovatelských závodech,

–  účinnost procesů třídění a recyklace, např. výtěžek,

–  vývoj technologií třídění a recyklace (pro zohlednění situace, kdy obal v současné době třídit nelze, ale jeho třídění by mohlo být možné do dvou let), a

–  zachování funkčnosti druhotných surovin umožňujících nahrazení primárních surovin.

Při stanovování kritérií designu pro recyklaci se zohlední funkce, kterou obal má na základě následujících parametrů.

PŘÍLOHA III

KOMPOSTOVATELNÉ OBALY

Podmínky, které je třeba zohlednit při zavádění nebo stanovení povinnosti používání kompostovatelného obalového formátu:

a)  nemohl být navržen jako opětovně použitelný obal ani nebylo možné uvést dotčené výrobky na trh bez obalu;

b)  je navržen tak, aby na konci životnosti vstoupil do toku organického odpadu;

c)  z hlediska biologické rozložitelnosti má takové vlastnosti, díky nimž může u obalu proběhnout fyzikální ▌ nebo biologický rozklad, včetně anaerobní digesce, při němž nakonec dojde k přeměně na oxid uhličitý a vodu, novou mikrobiální biomasu, minerální soli a ▌ za nepřítomnosti kyslíku na metan;

d)  jeho používáním se ve srovnání s používáním nekompostovatelných obalových materiálů podstatně zvýší sběr organického odpadu;

e)  jeho používáním se podstatně sníží kontaminace kompostu nekompostovatelnými obaly ▌ a nezpůsobuje žádné problémy při zpracování bioodpadu;

f)  jeho používáním se nezvýší kontaminace toků odpadů z nekompostovatelných obalů.

PŘÍLOHA IV

METODIKA POSUZOVÁNÍ, JAK ZMENŠIT OBALY NA MOŽNÉ MINIMUM

Část I

Funkční kritéria

1.  Ochrana výrobku: design obalu zajišťuje ochranu výrobku od okamžiku zabalení nebo naplnění až po konečné použití s cílem zabránit významnému poškození, ztrátě nebo snížení jakosti výrobku nebo plýtvání výrobkem. Požadavky mohou zahrnovat ochranu před mechanickým nebo chemickým poškozením, otřesy, stlačením, vlhkostí, ztrátou vlhkosti, oxidací, světlem, přístupem kyslíku, mikrobiologickou kontaminací, škůdci, zhoršením organoleptických vlastností apod. a mohou obsahovat odkazy na konkrétní právní akty Unie, jež stanoví požadavky na jakost výrobku.

2.  Procesy výroby obalu: design obalu je slučitelný s procesy výroby a plnění obalu. Použitím určitých procesů výroby obalů lze stanovit prvky designu obalu, jako je tvar nádoby, tolerance tloušťky, velikost, proveditelnost výroby za pomoci nástrojů či specifikace minimalizující odpad při výrobě. Procesy prováděné výrobcem daných výrobků mohou rovněž vyžadovat, aby měl design obalu určité prvky, jako je odolnost vůči nárazu a zátěži, mechanická pevnost, rychlost a účinnost balicí linky, stabilita při manipulaci, odolnost vůči teplu, účinné zavírání, minimální nevyužitý prostor, hygiena.

3.  Logistika: design obalu zajišťuje vhodnou a bezpečnou distribuci, přepravu a skladování zabaleného výrobku a vhodnou a bezpečnou manipulaci s ním. Požadavky mohou zahrnovat koordinaci rozměrů pro optimální využití prostoru, kompatibilitu se systémy paletizace a depaletizace či manipulace a skladování, neporušenost obalového systému během přepravy a manipulaci.

4.   Funkčnost obalu: design obalu zajišťuje jeho funkčnost s ohledem na účel výrobku a zvláštnosti vyplývající z příležitosti jeho prodeje, jako je dárkový prodej nebo prodej při příležitosti sezónních událostí.

5.  Požadavky na informace: design obalu zajišťuje, že uživatelům a spotřebitelům mohou být poskytnuty všechny nezbytné informace týkající se zabaleného výrobku, jeho použití a skladování a péče o něj včetně bezpečnostních pokynů. Požadavky mohou zahrnovat uvedení informací o výrobku, pokynů ohledně skladování, využití a použití, čárových kódů, data minimální trvanlivosti.

6.  Hygiena a bezpečnost: design obalu zajišťuje bezpečnost uživatelů a spotřebitelů, jakož i bezpečnost a hygienu výrobku po celou dobu od distribuce přes konečné použití až po odstranění. Mezi požadavky mohou patřit design zajišťující bezpečnou manipulaci, bezpečnost pro děti, odolnost vůči nedovolené manipulaci, odolnost vůči krádeži, odolnost vůči padělání, bezpečnostní varování, jasná identifikace obsahu, bezpečné otevírání, tlakový uzávěr.

7.  Právní požadavky: design obalu zajišťuje, aby byly obal i zabalený výrobek v souladu s platnými právními předpisy.

8.  Obsah recyklovaného materiálu, recyklovatelnost a opětovné použití: design obalu zajišťuje opětovnou použitelnost, recyklovatelnost a zahrnutí recyklovaného materiálu v souladu s tímto nařízením. Je-li obal určen k opětovnému použití, splňuje požadavky stanovené v čl. 11 odst. 1. To znamená, že může být zapotřebí zvýšit hmotnost nebo objem obalů nad rámec toho, co by bylo jinak bylo možné na základě jiných výkonnostních faktorů, s cílem umožnit např. větší počet obrátek nebo cyklů, usnadnit zahrnutí recyklovaného materiálu nebo zvýšit recyklovatelnost (např. při přechodu na jednodruhový materiál nebo na pospotřební recyklovaný materiál).

Část II

Metodika posuzování a určení minimálního objemu a minimální hmotnosti obalu

Posouzení minimálního objemu a minimální hmotnosti obalu, jež jsou nezbytné pro zajištění jeho funkce podle čl. 3 bodu 1, se vysvětlí v technické dokumentaci a obsahuje alespoň tyto prvky:

a)   popis výsledku posouzení včetně podrobných údajů o výpočtu minimální nezbytné hmotnosti a minimálního nezbytného objemu obalu. Zohlední a zdokumentují se možné rozdíly mezi výrobními šaržemi téhož obalu;

b)  u každého z funkčních kritérií uvedených v části I se uvede popis s cílem objasnit požadavek na design, který znemožňuje další snížení hmotnosti nebo objemu obalu, aniž by byla ohrožena jeho funkčnost, například pokud jde o zajištění bezpečnosti a hygieny, ve vztahu k zabalenému výrobku, obalu samotnému a uživateli. Popíše se metoda, kterou byly tyto požadavky na design určeny, a uvedou se důvody, proč již není možné hmotnost nebo objem obalu dále snížit. Ověří se všechny možnosti, jak by hmotnost nebo objem u daného obalového materiálu mohly být sníženy, jako je omezení veškerých nadbytečných vrstev, které neplní obalovou funkci. Nahrazení jednoho obalového materiálu za jiný se nepovažuje za dostatečné;

▌

c)  všechny výsledky zkoušek, průzkumy trhu nebo studie, které byly použity k provedení posouzení podle písmen a) a b).

PŘÍLOHA V

OMEZENÍ POUŽITÍ OBALOVÝCH FORMÁTŮ

PŘÍLOHA VI

ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY NA SYSTÉMY OPĚTOVNÉHO POUŽITÍ A DOPLŇOVACÍ STANICE

Pro účely této přílohy se rozumí:

a)   „pokyny pro řízení“ popis struktury řízení systému opětovného použití, který vymezuje úlohu účastníků systému, vlastnictví a jakýkoli předpokládaný převod vlastnictví obalů, jakož i další relevantní prvky řízení systému opětovného použití, jak jsou definovány v této příloze;

b)  „uzavřeným systémem“ systém opětovného použití, v němž oběh opětovně použitelných obalů zajišťuje provozovatel systému nebo spolupracující skupina účastníků systému, aniž by došlo ke změně vlastnictví těchto obalů;

c)  „otevřeným systémem“ systém opětovného použití, v němž opětovně použitelné obaly obíhají mezi neurčeným počtem účastníků systému a jednou nebo vícekrát během procesu opětovného použití dochází ke změně vlastnictví těchto obalů;

d)  „provozovatelem systému“ fyzická nebo právnická osoba, která je účastníkem systému a řídí systém opětovného použití;

e)  „účastníkem systému“ fyzická nebo právnická osoba, která je zapojena do systému opětovného použití a vykonává v souvislosti s obaly alespoň jednu z těchto činností: sběr od konečných uživatelů nebo dalších účastníků systému, obnova, distribuce mezi účastníky systému, přeprava, plnění výrobky, balení nebo nabízení konečným uživatelům. V rámci systému opětovného použití může tyto činnosti vykonávat jeden nebo více účastníků.

Část A

Požadavky na systémy opětovného použití

1.  Obecné požadavky na systémy opětovného použití

Na všechny systémy opětovného použití se vztahují tyto požadavky, které jsou splněny současně:

a)  systém má jasně určenou strukturu řízení, jak je uvedeno v pokynech;

b)  struktura řízení zajišťuje, aby bylo možné splnit cíle systému v pokynech pro řízení a případně cíle týkající se opětovného použití a všechny další cíle systému;

c)  struktura řízení zajišťuje rovný přístup a spravedlivé podmínky všem hospodářským subjektům, které se do systému chtějí zapojit;

d)  struktura řízení zajišťuje rovný přístup a spravedlivé podmínky všem konečným uživatelům;

e)   systém je navržen tak, aby bylo zajištěno, že opětovně použitelné obaly, které v jeho rámci rotují, dokončily alespoň minimální zamýšlený počet cyklů, jak je uvedeno v aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 11;

f)  systém má pravidla určující jeho fungování, včetně požadavků týkajících se používání obalů, která přijali všichni účastníci systému a která by měla stanovit:

i)  druhy a design obalů, které mohou v systému obíhat;

ii)  popis výrobků, jež jsou určeny k použití, plnění či přepravě v rámci systému;

iii)  podmínky řádné manipulace a řádného použití obalů;

iv)  podrobné požadavky na obnovu obalů;

v)  požadavky na sběr obalů;

vi)  požadavky na skladování obalů;

vii)  požadavky na plnění nebo nakládání obalů;

viii)  pravidla zajišťující účinný a efektivní sběr opětovně použitelných obalů a zahrnující mimo jiné pobídky pro konečné uživatele, aby obaly vraceli na sběrných místech nebo v rámci systému hromadného sběru;

ix)  pravidla zajišťující rovný a spravedlivý přístup k systému opětovného použití, a to i zranitelným konečným uživatelům;

g)  provozovatel systému kontroluje jeho řádné fungování a ověřuje, zda je opětovné použití patřičně umožněno;

h)  v systému jsou zavedena pravidla pro podávání zpráv, která zajišťují přístup k údajům o počtu naplnění nebo opětovných použití (tj. cyklů podle jednotlivých kategorií), o počtu odmítnutých obalů, o úrovni sběru (tj. míry zpětného odběru), o počtu prodaných obalů nebo ekvivalentních jednotek, včetně materiálu a podle jednotlivých kategorií, případně není-li možné výpočet provést, uvede se odhadovaný průměr, a o počtu jednotek opětovně použitelných nebo opětovně plnitelných obalů, jež byly přidány do systému, o počtu jednotek obalů, které byly zpracovány v rámci plánu ke konci životnosti;

i)  design obalů je stanoven v souladu se vzájemně dohodnutými specifikacemi nebo normami;

j)  systém zajišťuje spravedlivé rozdělení nákladů a přínosů mezi všechny účastníky systému;

k)   systém zajišťuje provádění povinností rozšířené odpovědnosti producenta za opětovně použitelné obaly používané v systému, které se staly odpadem.

Otevřené systémy, které nemají provozovatele systému, jsou z části A bodu 1 písm. b), g), h) a j) vyňaty.

Otevřené systémy zřízené před vstupem tohoto nařízení v platnost jsou z požadavků podle části A bodu 1 písm. a), b), c), g), h) a j) vyňaty.

2.  Požadavky na uzavřené systémy

Kromě obecných požadavků podle bodu 1 jsou současně splněny tyto požadavky:

a)  v systému se uplatňuje zpětná logistika, jež usnadňuje přesun obalů od uživatelů nebo konečných uživatelů zpět k účastníkům systému;

b)  systém zajišťuje sběr, obnovu a novou distribuci obalů;

c)  účastníci systému jsou povinni odebrat obaly ze sběrného místa, pokud byly použity, sesbírány a skladovány v souladu s pravidly systému.

3.  Požadavky na otevřené systémy

Kromě obecných požadavků podle bodu 1 musí být současně splněny tyto požadavky:

a)  dotčený účastník systému se poté, co byl obal použit, rozhodne, zda zajistí jeho opětovné použití, nebo jej za účelem opětovného použití postoupí jinému účastníkovi systému;

b)  systém zajišťuje, že jsou zavedeny sběr, obnova a nová distribuce obalů a že jsou všeobecně dostupné;

c)  součástí systému je obnova, jež splňuje požadavky podle části B této přílohy.

Část B

Obnova

1.  Proces obnovy neohrožuje zdraví a bezpečnost osob, které jsou odpovědné za jeho provedení, a minimalizuje dopad na životní prostředí. Je prováděn v souladu s platnými právními předpisy, jež se vztahují na materiály určené pro styk s citlivými produkty, odpady a průmyslovými emisemi.

2.  Obnova zahrnuje tyto postupy, které se přizpůsobí danému formátu opětovně použitelného obalu a zamýšlenému způsobu jeho použití:

a)  posouzení stavu obalu;

b)  odstranění součástí, které jsou poškozené nebo se nedají znovu použít;

c)  dopravu odstraněných součástí k vhodnému procesu využití;

d)  čištění a mytí v souladu s požadovanými hygienickými podmínkami;

e)  opravu obalu;

f)  kontrolu a posouzení vhodnosti pro daný účel.

3.  Je-li to zapotřebí, provedou se čištění a mytí v různých fázích obnovy a zopakují se.

4.  Obnovený výrobek splňuje požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost, které se na něj vztahují.

Část C

Požadavky na opětovné naplnění

▌ Doplňovací stanice splňují tyto požadavky:

a)  jsou na nich uvedeny jasné a přesné informace týkající se:

i)  hygienických norem, které musí splňovat nádoba konečného uživatele, aby mohla být na doplňovací stanici použita;

▌

ii)  toho, jaké druhy nádob a s jakými vlastnostmi mohou být použity ke koupi výrobků formou opětovného naplnění;

iii)   kontaktních údajů konečného distributora pro zajištění souladu s hygienickými normami stanovenými v platných právních předpisech.

b)  je na nich měřicí zařízení nebo poskytují podobné prostředky, které koncovému uživateli zajistí stanovení konkrétního kupovaného množství;

c)  do ceny placené konečnými uživateli není zahrnuta hmotnost nádoby použité k opětovnému naplnění.

▌

PŘÍLOHA VII

POSTUP POSUZOVÁNÍ SHODY

Modul A

Interní řízení výroby

1.  Interní řízení výroby je postupem posuzování shody, kterým výrobce plní povinnosti stanovené v bodech 2, 3 a 4 a na vlastní odpovědnost zaručuje a prohlašuje, že dané obaly splňují požadavky uvedené v článcích 5 až 12 tohoto nařízení, které se na ně vztahují.

2.  Technická dokumentace

Výrobce vypracuje technickou dokumentaci. Dokumentace umožňuje posouzení shody obalu s příslušnými požadavky a obsahuje odpovídající analýzu a posouzení rizik nedodržení požadavků.

Technická dokumentace uvádí příslušné požadavky a v míře nutné pro posouzení se vztahuje na design, výrobu a fungování obalu. Technická dokumentace obsahuje, je-li to relevantní, alespoň tyto prvky:

a)  celkový popis obalu a jeho zamýšleného použití;

b)  koncepční návrh, výrobní výkresy a materiály součástí ▌; atd.

c)  popisy a vysvětlivky potřebné pro pochopení těchto výkresů, schémat a fungování obalu;

d)  seznam:

i)  harmonizovaných norem uvedených v článku 36, které se zcela nebo zčásti uplatní;

ii)  společných ▌ specifikací uvedených v článku 37, které se uplatní zcela nebo zčásti;

iii)  jiných příslušných technických specifikací použitých pro účely měření nebo výpočtů;

iv)  v případě, že byly harmonizované normy a/nebo společné specifikace uplatněny zčásti, výčet uplatněných částí;

v)  v případě, že harmonizované normy a/nebo společné ▌specifikace nebyly uplatněny, popis řešení přijatých za účelem splnění požadavků uvedených v bodě 1;

e)  kvalitativní popis způsobu, jakým byla provedena posouzení stanovená v článcích 6, 10 a 11, a

f)  protokoly o zkouškách.

3.  Výroba

Výrobce přijme veškerá nezbytná opatření, aby výrobní proces a jeho kontrola zajišťovaly shodu vyráběného obalu s technickou dokumentací podle bodu 2 a s požadavky uvedenými v bodě 1.

4.  Prohlášení o shodě

Výrobce vypracuje pro každý druh obalu písemné prohlášení o shodě a po dobu deseti let od uvedení obalu na trh je společně s technickou dokumentací uchovává pro potřebu vnitrostátních orgánů. V prohlášení o shodě je uveden obal, pro nějž bylo vypracováno.

Kopie prohlášení o shodě se na požádání poskytne příslušným orgánům.

5.  Pověřený zástupce

Povinnosti výrobce stanovené v bodě 4, jež se týkají uchovávání technické dokumentace, mohou být jeho jménem a na jeho odpovědnost splněny jeho pověřeným zástupcem, pokud jsou uvedeny v pověření.

PŘÍLOHA VIII

EU PROHLÁŠENÍ O SHODĚ č.* …

1.  Č. …. (jedinečná identifikace obalu):

2.  Jméno (název) a adresa výrobce a v příslušných případech jeho pověřeného zástupce:

3.  Toto prohlášení o shodě se vydává na výhradní odpovědnost výrobce.

4.  Předmět prohlášení (identifikace obalu umožňující jej zpětně vysledovat): popis obalu.

5.  Předmět prohlášení uvedený v bodě 4 je ve shodě s příslušnými harmonizačními právními předpisy Unie: … (odkaz na další použité akty Unie).

6.  Odkazy na příslušné harmonizované normy nebo na společné specifikace, které byly použity, nebo odkazy na jiné technické specifikace, na jejichž základě se shoda prohlašuje.

7.  Je-li relevantní, oznámený subjekt … (název, adresa, číslo) … provedl … (popis zákroku)… a vydal osvědčení: … (podrobnosti, včetně data vydání, a případně informace o době a podmínkách jeho platnosti).

8.  Další informace:

Podepsáno za a jménem:

(místo a datum vydání):

(jméno, funkce) (podpis):

* (identifikační číslo prohlášení)

PŘÍLOHA IX

INFORMACE K REGISTRACI A PODÁVÁNÍ INFORMACÍ PRO ÚČELY REGISTRU PODLE ČLÁNKU 44

Část I

A. Informace předkládané při registraci

1.  Producent nebo jeho pověřený zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta předloží tyto informace:

a)  jméno (název) a obchodní značku či značky (existují-li), pod nimiž producent v daném členském státě dodává svůj obal na trh, a adresu producenta včetně poštovního směrovacího čísla a místa, názvu ulice a čísla, země, telefonního čísla, pokud existuje, internetové adresy a elektronické adresy, uvádějící jediné kontaktní místo;

b)   pokud producent pověřil pověřeného zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta, kromě informací uvedených v písmenu a): jméno a adresu včetně poštovního směrovacího čísla a místa, ulice a čísla, země, telefonu a e-mailové adresy zástupce;

c)  vnitrostátní identifikační kód producenta včetně čísla registrace v obchodním rejstříku nebo odpovídajícího úředního registračního čísla a evropského nebo vnitrostátního daňového identifikačního čísla;

▌

d)  prohlášení o tom, jak producent plní své povinnosti podle článku 45, včetně osvědčení vydaného organizací odpovědnosti producentů, pokud se použije čl. 46 odst. 1.

2.  Pokud je plněním povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti producenta pověřena organizace odpovědnosti producentů, obsahují informace poskytované producentem název, kontaktní údaje včetně poštovního směrovacího čísla a místa, názvu ulice a čísla, země, telefonního čísla, internetové adresy a elektronické adresy a vnitrostátní identifikační kód této organizace odpovědnosti producentů, včetně čísla registrace v obchodním rejstříku nebo odpovídajícího úředního registračního čísla a evropského nebo vnitrostátního daňového identifikačního čísla této organizace odpovědnosti producentů, pověření vydané zastupovaným producentem a prohlášení producenta nebo případně jeho pověřeného zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta nebo organizace odpovědnosti producentů, že uvedené informace jsou pravdivé.

3.  V případě, že producent pověřil organizaci odpovědnosti producentů podle čl. 46 odst. 1 povinností registrace v souladu s článkem 44, kromě informací požadovaných podle bodu 1 části A této přílohy uvede:

a)  jména (názvy) a kontaktní údaje producentů, které zastupuje, včetně jejich poštovního směrovacího čísla a místa, názvu ulice a čísla, země, telefonního čísla, internetové adresy a elektronické adresy;

b)  příslušné pověření každým zastupovaným producentem;

c)  pokud organizace odpovědnosti producentů zastupuje více než jednoho producenta, uvede zvlášť, jak každý ze zastupovaných producentů plní povinnosti stanovené v článku 45.

Část II

Informace podávané pro účely registru

B.  Informace podávané pro účely registru podle čl. 44 odst. 7

a)  vnitrostátní identifikační kód producenta;

b)  vykazované období;

c)  množství (vyjádřené hmotnostně) kategorií obalů uvedených v tabulce 1 v příloze II, které producent poprvé dodává na trh daného členského státu;

▌

d)  opatření přijatá k zajištění odpovědnosti producenta za ▌obaly, které uvádí na trh.

C.  Informace podávané pro účely registru podle čl. 44 odst. 8.

a)   vnitrostátní identifikační kód producenta;

b)   vykazované období;

c)   informace o druzích obalů uvedených v tabulce 1;

d)   opatření přijatá k zajištění odpovědnosti producenta za obaly, které uvádí na trh.

Tabulka 1

D.  Informace podávané pro účely registru podle čl. 44 odst. 10

a)   množství (vyjádřené hmotnostně) obalových odpadů, které byly v daném členském státě sebrány a odeslány ke třídění, uvedené pro jednotlivé kategorie obalových odpadů podle přílohy II tabulky 2;

b)   množství (vyjádřené hmotnostně) obalových odpadů, které byly v daném členském státě zrecyklovány, využity a odstraněny nebo byly vyvezeny do jiného členského státu nebo z Unie, uvedené pro jednotlivé kategorie obalů podle přílohy XII tabulky 3;

c)   množství (vyjádřené hmotnostně) plastových nápojových lahví na jedno použití o objemu až tři litry a kovových nádob na nápoje na jedno použití o objemu až tři litry, které byly sebrány v rámci tříděného sběru, uvedené podle přílohy XII tabulky 5.

PŘÍLOHA X

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA SYSTÉMY ZÁLOHOVÁNÍ A ZPĚTNÉHO ODBĚRU

Pro účely této přílohy se rozumí:

„provozovatelem systému“ fyzická nebo právnická osoba, které je svěřena odpovědnost za zřízení nebo provoz systému zálohování a zpětného odběru v členském státě.

Minimální obecné požadavky na systémy zálohování a zpětného odběru

Členské státy zajistí, aby systémy zálohování a zpětného odběru zřízené na jejich území splňovaly tyto minimální požadavky:

a)  je ustanoven či založen jediný provozovatel systému nebo je jedinému provozovateli systému uděleno povolení nebo v případě, že existuje provozovatelů systému více, členské státy přijmou opatření s cílem zajistit koordinaci různých provozovatelů systému;

b)  řízení a související provozní pravidla systému zajišťují rovný přístup a spravedlivé podmínky všem hospodářským subjektům, které se do systému chtějí zapojit, pod podmínkou, že dodávají na trh obaly, které náleží k druhu nebo kategorii obalů, jež jsou do systému zařazeny;

c)  jsou zavedeny kontrolní postupy a systémy hlášení, díky nimž provozovatel systému získává údaje o sběru obalů, jež jsou do systému zálohování a zpětného odběru zahrnuty;

d)  je stanovena minimální výše zálohy, která je dostatečná k dosažení požadované úrovně sběru;

e)  jsou stanoveny minimální požadavky na finanční způsobilost provozovatele systému, aby byl schopen vykonávat své povinnosti;

f)  provozovatelem systému je neziskový a nezávislý právní subjekt;

g)  provozovatelé systému vykonávají výhradně úkoly, které vyplývají z pravidel stanovených tímto nařízením, a případně další úkoly související s koordinací a provozem systému zálohování a zpětného odběru, které stanoví členské státy;

h)  provozovatelé systému koordinují fungování systému zálohování a zpětného odběru;

i)  provozovatelé systému uchovávají v písemně podobě:

i)  předpis stanovující jeho vnitřní organizaci;

ii)  doklady o systému jeho financování;

iii)  prohlášení dokládající, že systém splňuje požadavky stanovené tímto nařízením a případně další požadavky stanovené v členském státě, v němž je provozován;

j)  dostatečná výše ročního obratu provozovatele systému je používána na kampaně informující veřejnost o ▌nakládání s obalovými odpady;

k)  provozovatelé systémů musí na požádání příslušným orgánům členského státu, v němž je systém provozován, poskytnout veškeré informace pro účely kontroly souladu s požadavky stanovenými v této příloze;

l)  členské státy zajistí, aby koneční distributoři měli povinnost přijímat zálohované obaly z obalového materiálu a ve formátu, který distribuují, a vracet konečným uživatelům zaplacené zálohy při vrácení zálohovaných obalů, pokud koneční uživatelé nemají po použití zálohovaného obalu stejně dostupné prostředky pro vyplacení zálohy prostřednictvím jednoho ze sběrných kanálů, které u potravinových obalů zajišťují recyklaci v potravinové jakostní třídě a které jsou za tímto účelem schváleny vnitrostátními orgány.

Tato povinnost neplatí, pokud prodejní plocha neumožňuje konečným uživatelům zálohované obaly vracet. Koneční distributoři však budou muset vždy akceptovat vrácení prázdného obalu výrobků, které prodávají.

▌

m)  konečnému uživateli je umožněno vrátit zálohovaný obal, aniž by musel zakoupit jakékoli zboží; záloha je spotřebiteli vrácena;

n)  všechny zálohované obaly, které mají být sbírány pomocí systému zálohování a zpětného odběru, jsou jasně označeny, aby koneční uživatelé snadno rozpoznali, že je tyto obaly třeba vrátit;

o)  poplatky jsou transparentní;

▌

Členské státy mohou kromě těchto minimálních požadavků stanovit podle potřeby další požadavky, aby zajistily plnění cílů tohoto nařízení, především cíle zvýšit čistotu sbíraných obalových odpadů, omezit odhazování odpadu mimo místa určená k jeho odkládání či podpořit další cíle oběhového hospodářství.

Členské státy s regiony, v nichž ve velkém měřítku probíhá přeshraniční obchod, zajistí, aby systémy zálohování a zpětného odběru umožňovaly sběr obalů ze systémů zálohování a zpětného odběru jiných členských států na určených sběrných místech, a vynasnaží se umožnit vrácení zálohy, která byla konečnému uživateli při koupi obalu účtována.

▌

PŘÍLOHA XI

PLÁN PROVÁDĚNÍ PŘEDKLÁDANÝ V SOULADU S ČL. 52 ODST. 2 PÍSM. D)

Plán provádění předkládaný v souladu s čl. 52 odst. 2 písm. d) obsahuje:

a)  hodnocení minulé, stávající a plánované míry recyklace, skládkování a dalšího zpracování obalových odpadů a jednotlivých toků odpadů, z nichž se skládají;

b)  hodnocení provádění plánů pro nakládání s odpady a programů předcházení vzniku odpadů, které byly zavedeny v souladu s články 28 a 29 směrnice 2008/98/ES;

c)  důvody, proč se členský stát domnívá, že se mu nemusí podařit dosáhnout příslušného cíle uvedeného v čl. 52 odst. 1 písm. b) ve stanovené lhůtě, a posouzení doby odkladu, kterého je ke splnění daného cíle zapotřebí;

d)  opatření nezbytná k dosažení cílů stanovených v čl. 52 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, která platí pro dotčený členský stát během doby odkladu, včetně vhodných ekonomických nástrojů a dalších opatření k poskytování pobídek k uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady podle čl. 4 odst. 1 a přílohy IVa směrnice 2008/98/ES;

e)  harmonogram provádění opatření podle písmene d), určení subjektu odpovědného za jejich provádění a posouzení míry, v jaké jednotlivá opatření přispívají k dosahování příslušných cílů v případě odkladu;

f)  informace o financování nakládání s odpady v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“;

g)  opatření k případnému zlepšení kvality údajů s cílem dosáhnout lepších výsledků v oblasti plánování a sledování nakládání s odpady.

PŘÍLOHA XII

ÚDAJE, KTERÉ MAJÍ ČLENSKÉ STÁTY ZAHRNOUT DO SVÝCH DATABÁZÍ PRO OBALY A OBALOVÉ ODPADY (PODLE TABULEK 1 AŽ 4)

1.  U prodejních, skupinových a přepravních obalů:

a)  množství obalů podle jednotlivých kategorií obalů, které v členském státě vzniklo (výroba + dovoz + skladování – vývoz) (tabulka 1);

b)  množství opětovně použitelných obalů (tabulka 2).

2.  U odpadů z prodejních, skupinových a přepravních obalů:

a)  u každé kategorie obalů (tabulka 3):

i)  množství poprvé dodané na trh na území členského státu;

ii)  množství vzniklých obalových odpadů;

▌

iii)  množství odstraněných, využitých a zrecyklovaných obalů;

b)  roční spotřeba velmi lehkých plastových nákupních tašek, lehkých plastových nákupních tašek a tlustostěnných plastových nákupních tašek na osobu podle čl. 56 odst. 1 písm. b), a to zvlášť pro každou kategorii (tabulka 4);

c)  úroveň tříděného sběru obalových formátů, jež jsou zahrnuty do systémů zálohování a zpětného odběru podle čl. 50 odst. 1 (tabulka 5).

Tabulka 1

Množství obalů (prodejních, skupinových a přepravních) vzniklých na území státu

Tabulka 2

Celkové množství opětovně použitelných obalů (prodejních, skupinových a přepravních) ▌poprvé dodaných na trh na území státu

▌

Tabulka 3

Množství podle jednotlivých kategorií obalů, definovaných v příloze II tabulce 2: obaly poprvé dodané na trh na území členského státu; vzniklé obalové odpady a obalové odpady odstraněné, využité a zrecyklované na území státu a vyvezené.

Tabulka 4

Množství velmi lehkých plastových nákupních tašek, lehkých plastových nákupních tašek, tlustostěnných plastových nákupních tašek a velmi tlustostěnných plastových nákupních tašek, které bylo na území státu spotřebováno na osobu

Tabulka 5

Úroveň tříděného sběru obalových formátů, jež jsou zahrnuty do systémů zálohování a zpětného odběru podle čl. 50 odst. 1

PŘÍLOHA XIII

SROVNÁVACÍ TABULKA

(1) Úř. věst. C 228, 29.6.2023, s. 114. (2) Tento postoj nahrazuje pozměňovací návrhy přijaté dne 22. listopadu 2023 (Přijaté texty, P9_TA(2023)0425). (3) * DOSUD NEPROBĚHLA PRÁVNĚ JAZYKOVÁ REDAKCE TOHOTO TEXTU. (4) Úř. věst. C 228, 29.6.2023, s. 114. (5) Postoj Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2024. (6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. L 365, 31.12.1994, s. 10). (7) Rozhodnutí Rady (EU, Euratom) 2020/2053 ze dne 14. prosince 2020 o systému vlastních zdrojů Evropské unie a o zrušení rozhodnutí 2014/335/EU, Euratom (Úř. věst. L 424, 15.12.2020, s. 1). (8) Úř. věst. C 465, 17.11.2021, s. 11. (9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/… ze dne ... o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků, změně směrnice (EU) 2020/1828 a nařízení (EU) 2023/1542 a o zrušení směrnice 2009/125/ES (Úř. věst. L, ..., ELI: ...). (10) +Úř. věst.: vložte prosím do textu číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 106/23 (2022/0095(COD)) a doplňte do poznámky pod čarou číslo, datum přijetí a odkaz na vyhlášení uvedeného nařízení v Úředním věstníku. (11) ++Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 106/23 (2022/0095(COD)). (12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3). (13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 ze dne 5. června 2019 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí (Úř. věst. L 155, 12.6.2019, s. 1). (14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS (Úř. věst. L 338, 13.11.2004, s. 4). (15) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1). (16) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1). (17) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1021 ze dne 20. června 2019 o perzistentních organických znečišťujících látkách (Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 45). (18) Rozhodnutí Komise 2001/171/ES ze dne 19. února 2001, kterým se stanoví podmínky pro odchylku u skleněných obalů týkající se úrovní koncentrací těžkých kovů stanovených ve směrnici 94/62/ES o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. L 62, 2.3.2001, s. 20). (19) Rozhodnutí Komise 2009/292/ES ze dne 24. března 2009, kterým se stanoví podmínky pro udělování výjimky ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech pro přepravky a palety z plastů týkající se úrovní koncentrace těžkých kovů (Úř. věst. L 79, 25.3.2009, s. 44). (20) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/6 ze dne 11. prosince 2018 o veterinárních léčivých přípravcích a o zrušení směrnice 2001/82/ES (Úř. věst. L 4, 7.1.2019, s. 43). (21) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67). (22) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 ze dne 5. dubna 2017 o zdravotnických prostředcích, změně směrnice 2001/83/ES, nařízení (ES) č. 178/2002 a nařízení (ES) č. 1223/2009 a o zrušení směrnic Rady 90/385/EHS a 93/42/EHS (Úř. věst. L 117, 5.5.2017, s. 1). (23) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/746 ze dne 5. dubna 2017 o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro a o zrušení směrnice 98/79/ES a rozhodnutí Komise 2010/227/EU (Úř. věst. L 117, 5.5.2017, s. 176). (24) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 609/2013 ze dne 12. června 2013 o potravinách určených pro kojence a malé děti, potravinách pro zvláštní lékařské účely a náhradě celodenní stravy pro regulaci hmotnosti a o zrušení směrnice Rady 92/52/EHS, směrnic Komise 96/8/ES, 1999/21/ES, 2006/125/ES a 2006/141/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/39/ES a nařízení Komise (ES) č. 41/2009 a (ES) č. 953/2009 (Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 35). (25) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES ze dne 24. září 2008 o pozemní přepravě nebezpečných věcí (Úř. věst. L 260, 30.9.2008, s. 13). (26) Obaly určenými pro styk s citlivými produkty se rozumí plastové obaly produktů, na něž se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003 ze dne 22. září 2003 o doplňkových látkách používaných ve výživě zvířat (Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 29), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami (Úř. věst. L 338, 13.11.2004, s. 4), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2009 ze dne 13. července 2009 o uvádění na trh a používání krmiv, o změně nařízení (ES) č. 1831/2003 a o zrušení směrnice Rady 79/373/EHS, směrnice Komise 80/511/EHS, směrnic Rady 82/471/EHS, 83/228/EHS, 93/74/EHS, 93/113/ES a 96/25/ES a rozhodnutí Komise 2004/217/ES (Úř. věst. L 229, 1.9.2009, s. 1), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích (přepracované znění) (Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 59), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 ze dne 5. dubna 2017 o zdravotnických prostředcích, změně směrnice 2001/83/ES, nařízení (ES) č. 178/2002 a nařízení (ES) č. 1223/2009 a o zrušení směrnic Rady 90/385/EHS a 93/42/EHS (Úř. věst. L 117, 5.5.2017, s. 1), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/746 ze dne 5. dubna 2017 o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro a o zrušení směrnice 98/79/ES a rozhodnutí Komise 2010/227/EU (Úř. věst. L 117, 5.5.2017, s. 176), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/4 ze dne 11. prosince 2018 o výrobě, uvádění na trh a používání medikovaných krmiv, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 a o zrušení směrnice Rady 90/167/EHS (Úř. věst. L 4, 7.1.2019, s. 1), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/6 ze dne 11. prosince 2018 o veterinárních léčivých přípravcích a o zrušení směrnice 2001/82/ES (Úř. věst. L 4, 7.1.2019, s. 43), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES ze dne 24. září 2008 o pozemní přepravě nebezpečných věcí (Úř. věst. L 260, 30.9.2008, s. 13). (27) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13). (28) Úř. věst. L 39, 16.2.1993, s. 3. (29) Úř. věst. L 179, 23.6.1998, s. 3. (30) Úř. věst. L 171, 27.6.1981, s. 13. (31) Úř. věst. L 186, 5.8.1995, s. 44. (32) Nařízení Komise (EU) 2022/1616 ze dne 15. září 2022 o materiálech a předmětech z recyklovaných plastů určených pro styk s potravinami a o zrušení nařízení (ES) č. 282/2008 (Úř. věst. L 243, 20.9.2022, s. 3). (33) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí Rady 87/95/EHS a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES (Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 12). (34) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671). (35) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/787 ze dne 17. dubna 2019 o definici, popisu, obchodní úpravě a označování lihovin, používání názvů lihovin v obchodní úpravě a při označování jiných potravin, ochraně zeměpisných označení lihovin, používání lihu a destilátů zemědělského původu při výrobě alkoholických nápojů a o zrušení nařízení (ES) č. 110/2008 (Úř. věst. L 130, 17.5.2019, s. 1). (36) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1). (37) +Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 106/23 (2022/0095(COD)). (38) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22). (39) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/825 ze dne 28. února 2024, kterou se mění směrnice 2005/29/ES a 2011/83/EU, pokud jde o posílení postavení spotřebitelů v rámci zelené transformace prostřednictvím lepší ochrany před nekalými praktikami a prostřednictvím poskytování lepších informací (Úř. věst. L, 2024/825, 6.3.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2024/825/oj). (40) Rozhodnutí Komise ze dne 28. ledna 1997, kterým se zavádí identifikační systém pro obalové materiály podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. L 50, 20.2.1997, s. 28). (41) Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (oznámeno pod číslem dokumentu K(2003) 1422) (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36). (42) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/720 ze dne 29. dubna 2015, kterou se mění směrnice 94/62/ES, pokud jde o omezení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek (Úř. věst. L 115, 6.5.2015, s. 11). (43) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 82). (44) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30). (45) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách) (Úř. věst. L 277, 27.10.2022, s. 1). (46) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/852 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. L 150, 14.6.2018, s. 141). (47) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/1004 ze dne 7. června 2019, kterým se stanoví pravidla pro výpočet, ověřování a vykazování údajů o odpadech v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES a kterým se zrušuje prováděcí rozhodnutí Komise C(2012) 2384 (Úř. věst. L 163, 20.6.2019, s. 66). (48) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (Úř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1). (49) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2018/896 ze dne 19. června 2018, kterým se stanoví metodika pro výpočet roční spotřeby lehkých plastových nákupních tašek a kterým se mění rozhodnutí 2005/270/ES (Úř. věst. L 160, 25.6.2018, s. 6). (50) Rozhodnutí Komise 2005/270/ES ze dne 22. března 2005, kterým se stanoví formáty vztahující se k databázovému systému podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. L 86, 5.4.2005, s. 6). (51) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 1). ▌ (52) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 ze dne 15. března 2017 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, (ES) č. 396/2005, (ES) č. 1069/2009, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 652/2014, (EU) 2016/429 a (EU) 2016/2031, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 a směrnic Rady 98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES a 2008/120/ES a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, směrnic Rady 89/608/EHS, 89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES a rozhodnutí Rady 92/438/EHS (nařízení o úředních kontrolách) (Úř. věst. L 95, 7.4.2017, s. 1). (53) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65). (54) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 243). (55) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 343, 29.12.2015, s. 558). (56) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1. (57) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 ze dne 30. června 2021, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (ES) č. 401/2009 a nařízení (EU) 2018/1999 („evropský právní rámec pro klima“) (Úř. věst. L 243, 9.7.2021, s. 1). (58) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1). (59) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003 ze dne 22. září 2003 o doplňkových látkách používaných ve výživě zvířat (Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 29). (60) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2009 ze dne 13. července 2009 o uvádění na trh a používání krmiv, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003 a o zrušení směrnice Rady 79/373/EHS, směrnice Komise 80/511/EHS, směrnic Rady 82/471/EHS, 83/228/EHS, 93/74/EHS, 93/113/ES a 96/25/ES a rozhodnutí Komise 2004/217/ES (Úř. věst. L 229, 1.9.2009, s. 1). (61) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích (Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 59). (62) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/4 ze dne 11. prosince 2018 o výrobě, uvádění na trh a používání medikovaných krmiv, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 a o zrušení směrnice Rady 90/167/EHS (Úř. věst. L 4, 7.1.2019, s. 1). (63) Rozhodnutí Komise (EU) 2023/1809 ze dne 14. září 2023, kterým se stanoví kritéria ekoznačky EU pro savé hygienické výrobky a opakovaně použitelné menstruační kalíšky (Úř. věst. L 234, 22.9.2023, s. 142). (64) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy (Úř. věst. L 183, 12.7.2002, s. 51). (65) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64). (66) +Úř. věst.: vložte prosím číslo nařízení obsaženého v dokumentu PE-CONS 106/23 (2022/0095(COD)). (67) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění), (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17). (68) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82). (69) Nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. L 3, 5.1.2002, s. 1). (70) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71/ES ze dne 13. října 1998 o právní ochraně (průmyslových) vzorů (Úř. věst. L 289, 28.10.1998, s. 28). (71) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. L 154, 16.6.2017, s. 1). (72) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. prosince 2015, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 336, 23.12.2015, s. 1). (73) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1). (74) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb (Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 57). (75) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18). (76) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 251/2014 ze dne 26. února 2014 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení aromatizovaných vinných výrobků a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1601/91 (Úř. věst. L 84, 20.3.2014, s. 14). (77) Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1). (78) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 ze dne 16. prosince 2020 o jakosti vody určené k lidské spotřebě (Úř. věst. L 435, 23.12.2020, s. 1). (79) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2023/595 ze dne 16. března 2023, kterým se stanoví formulář pro výkaz týkající se vlastního zdroje z nerecyklovaných plastových obalových odpadů podle nařízení Rady (EU, Euratom) 2021/770 (Úř. věst. L 79, 17.3.2023, s. 151). (80) +(Úř. věst.: vložte prosím číslo, datum přijetí a údaje o vyhlášení tohoto nařízení [2022/0396(COD)]. (81) +Úř. věst.: vložte prosím v textu číslo tohoto nařízení [2022/0396(COD)] a doplňte odpovídající poznámku pod čarou.