Vzhledem k tomu, že Smlouvy se o lesích výslovně nezmiňují, nemá Evropská unie pro oblast lesnictví žádnou společnou politiku. Ta tedy spadá především do pravomoci jednotlivých států. EU však vypracovala Lesní strategii EU a podporuje mnoho opatření, která mají na lesy v Unii a ve třetích zemích značný dopad.

Co se skrývá pod pojmem les? Odpověď na tuto zdánlivě jednoduchou otázku není ve všech členských státech stejná. Pro účely sběru údajů pro mezinárodní lesnické statistiky nicméně Eurostat používá klasifikaci, kterou stanovila Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), a uplatňuje tuto definici: lesem se rozumí plocha s korunovým zápojem stromů (nebo s odpovídajícím stupněm zakmenění) vyšším než 10 % a o rozloze větší než 0,5 hektaru. Stromy by měly být schopny dosáhnout v dospělosti na daném stanovišti minimální výšky 5 metrů.

Evropská lesní krajina: mozaika, která je do značné míry utvářena člověkem

Takto definovány se lesy EU rozprostírají na ploše 160 milionů hektaru (4 % celkové rozlohy světových lesů). Celkem pokrývají 39 % povrchu Unie, přičemž dvě třetiny celkové rozlohy lesů v EU se nacházejí na území šesti nejvíce zalesněných členských států (Švédsko, Finsko, Španělsko, Francie, Německo a Polsko) Rozsah lesních ploch se výrazně liší i mezi jednotlivými státy: zatímco Finsko, Švédsko a Slovinsko pokrývá les z 60 %, v Nizozemsku dosahuje podíl lesních ploch pouhých 9,9 %. Navíc na rozdíl od mnoha oblastí světa, v nichž odlesňování představuje velmi vážný problém, v Unii lesů přibývá; v období mezi lety 1990 a 2010 se rozloha lesů zvětšila přibližně o 11 milionů hektarů, a to zejména díky přirozené expanzi i snahám o zalesňování.

Množství různých druhů lesů (boreální lesy, alpské jehličnaté lesy atd.) v EU odráží její geoklimatickou rozmanitost. Na rozmístění lesních ploch mají vliv především klimatické a půdní podmínky, nadmořská výška a topografie. Pouhá 4 % lesů nebyla pozměněna člověkem. 8 % lesů bylo uměle vysázeno a zbytek patří do kategorie lesů „polopřírodních“, tedy lesů, do nichž zasahuje člověk. Většina evropských lesů je ostatně vlastněna soukromými majiteli (přibližně 60 % plochy, zatímco 40 % tvoří lesy ve vlastnictví státu).

Tabulka: Základní údaje o lesích EU (EU-27, 2020)

Členský stát EU-27 Rozloha lesů / zalesněné půdy (1 000 hektarů, 2020) Podíl lesů na celkové rozloze (%) (2020) Hrubá přidaná hodnota / lesní plocha
(EUR/hektar) (2020)
Osoby zaměstnané v lesnictví (1 000 ročních pracovních jednotek)
(2020)
Rakousko 3 889,6 46,4 194 21,1
Belgie 689,3 22,5 136 2,2
Bulharsko 3 896,00 35,1 51 21,9
Chorvatsko 1 940,00 34,3 116 14,4
Kypr 172,64 18,6 13 0,5
Česko 2 677,09 33,9 341 21,2
Dánsko 689,3 16,1 340 6,0
Estonsko 2 438,4 53,8 110 6,2
Finsko 22 409,0 66,2 181 21,2
Francie 17 421,9 31,7 166 29,0
Německo 11 468,00 32,1 107 39,0
Řecko 3 901,8 29,6 15 9,2
Maďarsko 2 053,01 22,1 116 18,5
Irsko 799,14 11,4 48 2,8
Itálie 9 566,13 31,7 221 38,0
Lotyšsko 3 410,79 52,8 144 17,8
Litva 2 202,19 33,7 96 8,6
Lucembursko 88,70 34,2 94 0,3
Malta 0,46 1,5 0,0 0,0
Nizozemsko 369,50 9,9 457 3,0
Polsko 9 464,20 30,3 181 71,8
Portugalsko 3 340,71 36,2 245 15,0
Rumunsko 6 981,62 29,3 223 52,4
Slovensko 1 951,49 39,8 256 24,6
Slovinsko 1 185,13 58,5 228 6,2
Španělsko 18 572,17 36,7 54 11,0
Švédsko 27 980,0 62,5 110 41,0
EU-27 159 558,29 38,6 146 502,6

Zdroj: Eurostat a Generální ředitelství Komise pro zemědělství a rozvoj venkova

Politiky a iniciativy Evropské unie v oblasti lesnictví: problém soudržnosti

Vzhledem k tomu, že Smlouvy se o lesích výslovně nezmiňují, nemá Evropská unie pro oblast lesnictví žádnou společnou politiku. Ta tedy spadá i nadále především do pravomoci jednotlivých států. Mnohá z opatření EU však mají na lesy určitý dopad, a to v Unii i ve třetích zemích.

A. Nová Lesní strategie EU do roku 2030

V roce 2021 přijala Komise novou Lesní strategii EU do roku 2030, která je jednou ze stěžejních iniciativ Zelené dohody pro Evropu a navazuje na Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030. Lesní strategie přispěje k dosažení cílů EU v oblasti biologické rozmanitosti, ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 % a k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Uznává ústřední a multifunkční úlohu lesů, stejně jako příspěvek všech subjektů v tomto odvětví a celého hodnotového řetězce v oblasti lesnictví k dosažení udržitelného a klimaticky neutrálního hospodářství do roku 2050 a zachování živých a prosperujících venkovských komunit.

B. Činnosti Evropské unie v oblasti lesů

1. Společná zemědělská politika (SZP): hlavní zdroj finančních prostředků EU v oblasti lesnictví

Přibližně 90 % finančních prostředků EU na podporu lesů pochází z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV).

V průběhu programového období 2007–2013 bylo z rozpočtu EZFRV na spolufinancování opatření v oblasti lesnictví vyčleněno přibližně 5,4 miliardy EUR. V programovém období SZP 2014–2020 bylo naplánováno 8,2 miliardy EUR veřejných výdajů (27 % na opětovné zalesňování, 18 % na zvýšení odolnosti lesů a 18 % na předcházení škodám). Jediné zvláštní opatření zahrnovalo všechny druhy podpory pro investice do lesů (investice do rozvoje lesních oblastí a zlepšení životaschopnosti lesů). Dalším opatřením bylo odměnit lesnické, environmentální a klimatické služby a ochranu lesů a byla naplánována další opatření, která se netýkala specificky lesů (např. platby v rámci sítě Natura 2000 a rámcové směrnice o vodě).

Pro současné programové období SZP (2023–2027) jsou intervence v oblasti lesnictví zahrnuty do strategických plánů předložených členskými státy v rámci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 ze dne 2. prosince 2021.

2. Další činnosti Evropské unie pomáhající lesům

Směrnicí Rady 1999/105/ES je na evropské úrovni upraveno uvádění reprodukčního materiálu lesních dřevin na trh. Dále je tu systém rostlinolékařské péče EU, jehož cílem je bojovat proti rozšiřování organismů, které jsou pro lesy škodlivé (směrnice Rady 2000/29/ES). EU kromě toho vynakládá finanční prostředky na výzkum v oblasti lesnictví, zejména v rámci programu Horizont Evropa. Energetická politika si vytkla právně závazný cíl pokrýt do roku 2030 celkovou spotřebu energie z 32 % energií z obnovitelných zdrojů, což zvýší potřebnost lesní biomasy (směrnice o obnovitelných zdrojích energie 2018/2001/EU). Dne 30. března 2023 bylo dosaženo předběžné dohody mezi Parlamentem a Radou o závazném cíli zvýšit tento podíl na 42,5 % do roku 2030, ovšem směřujícím k dosažení podílu 45 %. Projekty v oblasti lesnictví mohou být také spolufinancovány v rámci politiky soudržnosti EU, a to z Evropského fondu pro regionální rozvoj (zejména prevence požárů, výroba energie z obnovitelných zdrojů a příprava na změnu klimatu). Fond solidarity (nařízení (ES) Rady č. 2012/2002) má zas pomáhat členským státům řešit následky závažných přírodních katastrof, jako jsou bouře a lesní požáry. Pokud jde o mechanismus civilní ochrany EU (rozhodnutí č. 1313/2013/EU), je možné jej využít, dojde-li ke krizím, které přesahují možnosti členských států, zejména v případě některých lesních požárů (Řecko 2007 a 2012) a bouří.

Zalesněná plocha o rozloze přibližně 37,5 milionu hektarů (tj. 23 % evropských lesů) navíc spadá do sítě pro ochranu přírody Natura 2000, která je součástí environmentální politiky Unie (lesy představují 30 % plochy, na něž se síť vztahuje). Racionální využívání lesů patří rovněž k tematickým prioritám programu EU pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE 2021–2027, nařízení (EU) 2021/783). V návaznosti na strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti (COM(2011)0244), podle níž měly být do roku 2020 zavedeny plány udržitelného hospodaření s lesy ve vlastnictví státu, vydala Komise v roce 2020 sdělení o Strategii v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 (COM(2020)0380)), jež má za cíl zejména rozšířit chráněné zóny (30 % veškeré pevninské a námořní plochy EU; 10 % v režimu přísné ochrany). Smyslem strategie je však nejen posílit ochranu stávajících evropských lesů, nýbrž také podpořit výsadbu tří miliard nových stromů.

K monitorování lesních požárů je určen Evropský systém informací o lesních požárech (EFFIS). Unie podporuje rovněž zadávání ekologických veřejných zakázek (COM(2008)0400), které může zvýšit poptávku po dřevu vyrobeném udržitelným způsobem. Dále je třeba zmínit ekoznačku EU, kterou jsou označovány podlahové krytiny, nábytek a papír. Akční plán FLEGT kromě toho počítá se zavedením „dobrovolných dohod o partnerství“ se zeměmi produkujícími dřevo a nařízení (EU) č. 995/2010, které nabylo platnosti v březnu 2013, zakazuje uvádět na trh dřevo vytěžené nezákonným způsobem.

Unie se rovněž zapojuje do mnoha mezinárodních činností, které se týkají lesů (příkladem je zejména Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu). Na celoevropské úrovni představuje hlavní politickou iniciativu v oblasti lesnictví program Forest Europe. V jeho rámci probíhají diskuse o právně závazné dohodě, která by se týkala udržitelné správy a trvale udržitelného využití lesů. V rámci své politiky v oblasti klimatu učinila EU, kromě své účasti na celosvětových jednáních o snížení emisí skleníkových plynů, první kroky k začlenění zemědělství a lesnictví do této politiky (viz nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 ze dne 30. května 2018 o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030). Kromě toho má EU za cíl zastavit nejpozději do roku 2030 celosvětový úbytek lesního porostu a snížit do roku 2020 v porovnání se současným stavem úbytek tropických lesů nejméně o 50 % (COM(2008)0645). Dne 23. června 2023 vstoupilo v platnost nařízení o produktech, které nezpůsobují odlesňování (nařízení (EU) 2023/1115). Cílem tohoto nařízení je zajistit, aby výrobky, které občané EU spotřebovávají, nepřispívaly k odlesňování nebo znehodnocování lesů na celém světě.

Úloha Evropského parlamentu

Evropský parlament se stejnou vahou jako Rada podílí na tvorbě právních předpisů v mnoha oblastech, které mají dopad na problematiku lesů (zejména v oblasti zemědělství či životního prostředí), a to v rámci řádného legislativního postupu. Parlament navíc společně s Radou přijímá rozpočet EU.

Sám také výrazně ovlivnil podobu mnoha právních předpisů, které mají dopad na lesy. V minulosti se Parlament v řadě svých usnesení zasazoval o větší koordinaci a soudržnost politik, které mají dopad na evropské lesy. První strategie EU v oblasti lesního hospodářství byla přijata 15. prosince 1998 díky usnesení Parlamentu ze dne 31. ledna 1997, kterým Parlament vyzval Komisi, aby předložila návrhy evropské strategie v oblasti lesního hospodářství.

Ve svém usnesení ze dne 15. ledna 2020 o Zelené dohodě pro Evropu Parlament uvítal záměr Komise vypořádat se s celosvětovým odlesňováním a vyzval ji, aby posílila svá opatření a představila novou ambiciózní strategii EU v oblasti lesnictví s cílem náležitě uznat důležitou, mnohostrannou a průřezovou úlohu, kterou evropské lesy, celé odvětí a udržitelné obhospodařování lesů hrají v boji proti změně klimatu a úbytku biologické rozmanitosti. V tomto kontextu se také Parlament rozhodl vypracovat dvě nelegislativní zprávy z vlastního podnětu. První se týkala posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů (usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. září 2020 o úloze EU při ochraně a obnově světových lesů[1], druhá pak nové evropské strategie pro lesy (usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. října 2020 o Evropské strategii v oblasti lesnictví: další postup) V souvislosti s prvně jmenovaným usnesením přijal Parlament také legislativní podnět o globálním odlesňování (usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. října 2020 k doporučení Komise k právnímu rámci EU pro zastavení a odvrácení globálního odlesňování na úrovni EU). V neposlední řadě přijal Parlament dne 13. září 2022 usnesení o nové Lesní strategii EU do roku 2030 – Udržitelné obhospodařování lesů v Evropě, které reaguje na novou Lesní strategii EU do roku 2030, kterou Komise přijala v roce 2021.

 

[1]V návaznosti na sdělení Komise ze dne 23. července 2019 nazvané „Posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů“ (COM(2019)0352).

Vera Milicevic