Evropská unie a její obchodní partneři

EU začala před lety upouštět od výroby produktů s vysokým podílem lidské práce a nízkou hodnotou, aby se mohla specializovat na značkové zboží vyšší hodnoty. Pro otevřenou ekonomiku EU má zásadní význam obchod. Aby EU překonala překážky bránící obchodu a zajistila rovné podmínky pro své podniky, jedná o řadě dohod o volném obchodu. EU rovněž patří k zakladatelům Světové obchodní organizace (WTO), v níž zastává klíčovou úlohu.

Právní základ

Článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) stanoví společnou obchodní politiku jako výlučnou pravomoc Evropské unie.

Ústřední postavení EU

EU, Čína a USA jsou největšími světovými ekonomikami, přičemž každá z nich představuje asi 16 % světového hrubého domácího produktu (HDP). EU díky HDP v hodnotě asi 13 bilionů EUR a otevřenosti svého trhu hraje ústřední úlohu při formování světového obchodního systému, mimo jiné tím, že podporuje činnost WTO. Hospodářská otevřenost přinesla EU významné výhody, uvážíme-li, že více než 30 milionů pracovních míst v EU závisí na zahraničním obchodu a že celosvětový hospodářský růst má být podle očekávání vytvářen hlavně mimo Evropu. Strukturu a vzorce mezinárodního obchodu však významně změnili noví ekonomičtí hráči a průlomové technologie. Dnešní světové hospodářství je vysoce integrované a globální dodavatelské řetězce do velké míry nahradily tradiční obchod s hotovým zbožím.

Ačkoli se v roce 2009 na hospodářské výkonnosti Unie negativně projevila světová finanční krize, EU si dokázala udržet poměrně silné postavení v obchodu se zbožím a zároveň posílila své vedoucí postavení v obchodu se službami. Pandemie onemocnění COVID-19 na celém světě utlumila hospodářský růst a obchod, proto se začalo diskutovat o vrácení (relokalizaci) průmyslové výroby do Evropy. Je pravděpodobné, že pro relokalizaci budou vybrána kriticky významná odvětví a že světové dodavatelské řetězce si nadále udrží velký význam.

Úloha Evropské komise a Evropského parlamentu

Mezinárodní obchod byl jednou z prvních oblastí, kde členské státy souhlasily se sdílením své svrchovanosti. Pověřily proto Komisi, aby je zastupovala v obchodních záležitostech, včetně jednání o mezinárodních obchodních dohodách. To znamená, že EU jedná jako jediný subjekt a jménem všech svých členských států vyjednává dvoustranné i vícestranné obchodní dohody. Jak o tom svědčí záznamy v systému WTO pro urovnávání sporů, EU dokáže své zájmy v mezinárodních obchodních sporech účinně bránit. EU používá nástroje mezinárodního obchodu rovněž na podporu svých hodnot a politik a ve zbytku světa se snaží rozšířit vlastní regulační postupy. EU tradičně upřednostňuje otevřený a spravedlivý systém mezinárodního obchodu.

Lisabonská smlouva posílila úlohu Evropského parlamentu tím, že mu svěřila úlohu spolutvůrce právních předpisů v záležitostech, které se týkají obchodu a investic. Parlament tak získal rovnocenné postavení s Radou. Dále Parlamentu svěřila aktivnější úlohu při jednání o mezinárodních obchodních dohodách a jejich ratifikaci, neboť souhlas Parlamentu je nyní povinný. Některé prvky obchodní politiky nicméně zůstávají v pravomoci členských států. Soudní dvůr Evropské unie vydal 16. května 2017 stanovisko, které objasnilo vymezení pravomocí mezi členskými státy a EU.

Obchodní politika a její směřování

V první dekádě 21. století začala na půdě WHO stagnovat mnohostranná jednání o rozvojovém programu z Dohá, a proto EU musela najít nové způsoby, jak zajistit lepší přístup na trhy třetích zemí. Za tímto účelem zavedla novou generaci komplexních dohod o volném obchodu, které dalece přesahují aspekt snižování cel a liberalizace obchodu se zbožím. První taková dohoda o volném obchodu byla uzavřena s Jižní Koreou a po ratifikaci Evropským parlamentem formálně vstoupila v platnost v prosinci 2015. Novou politiku dokládá také mnohostranná obchodní dohoda mezi EU a Peru, Kolumbií a později i Ekvádorem (od roku 2017), která je prozatímně uplatňována od roku 2013, dohoda o přidružení se zeměmi Střední Ameriky (Hondurasem, Nikaraguou, Panamou, Kostarikou, Salvadorem a Guatemalou), jejíž obchodní pilíř se prozatímně používá od roku 2013, Komplexní dohoda o hospodářské a obchodní spolupráci mezi EU a Kanadou (CETA), která se prozatímně uplatňuje od září 2017, dohoda o volném obchodu mezi EU a Singapurem, která vstoupila v platnost na konci roku 2019, a dohoda o volném obchodu mezi EU a Vietnamem, která je v platnosti od poloviny roku 2020. Dohoda o hospodářském partnerství s Japonskem vstoupila v platnost 1. února 2019.

Poté, co byla v roce 2016 pozastavena jednání s USA o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP), se EU soustředila na uzavírání dohod s USA v konkrétních oblastech, jako je např. dohoda o clech na průmyslové produkty nebo posuzování shody. Jednání o obchodní dohodě se zakládajícími členy sdružení Mercosur byla završena v roce 2019 a návrh dohody čeká na ratifikaci. EU zahájila jednání o dohodě o volném obchodu také s Indonésií, Tuniskem, Filipínami, Austrálií a Novým Zélandem. V roce 2021 byla obnovena jednání s Indií a jednání s Malajsií a Thajskem budou opět zahájena, jakmile nastanou vhodné podmínky.

Strategie „Obchod pro všechny“ z roku 2015 usilovala o obchodní politiku EU, která by spojovala růst, tvorbu pracovních míst a investice se zásadami spravedlivého obchodu, pokud jde o dodržování lidských práv a ochranu životního prostředí. Rovněž požadovala oživení a reformu WTO. V únoru 2021 Komise představila svůj přezkum obchodní politiky nazvaný „Otevřená, udržitelná a sebevědomá obchodní politika“, v němž se snaží stanovit kurz obchodní politiky do roku 2030. Navazuje na strategii „Obchod pro všechny“ z roku 2015, přičemž zohledňuje geopolitické změny, k nimž od té doby došlo. Do obchodního slovníku proto k známým zásadám spravedlnosti a udržitelnosti přidává i nové pojmy, jako je asertivita a odolnost. Komise se snaží koncipovat obchodní politiku tak, aby dokázala reagovat na stávající výzvy a usnadnila ekologizaci a digitalizaci pomocí otevřené strategické autonomie.

Hlavní obchodní partneři EU

Evropa je největším světovým vývozcem konečných výrobků a služeb a největším vývozním trhem pro zhruba 80 zemí[1]. V roce 2020 se největším partnerem EU v obchodu se zbožím stala Čína s celkovým obchodním podílem 16,1 % a nahradila tak USA (15,2 %). Spojené království se po vystoupení z EU stalo třetím největším obchodním partnerem s podílem 12,2 % na celkovém objemu obchodovaného zboží. Dalšími důležitými partnery v obchodu se zbožím jsou v sestupném pořadí Švýcarsko (6,9 %), Rusko (4,8 %), Turecko (3,6 %), Japonsko (3,0 %), Norsko (2,5 %), Jižní Korea (2,5 %) a Indie (1,8 %)[2].

Pokud jde o obchod se službami, hlavním obchodním partnerem EU jsou USA, následované Velkou Británií a Švýcarskem[3].

V důsledku koronavirové pandemie se v roce 2020 výrazně snížil objem mezinárodního obchodu se zbožím, včetně obchodu EU s jejími hlavními obchodními partnery.

Investice

EU je největším světovým investorem a hlavním příjemcem přímých zahraničních investic z jiných zemí. Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost v roce 2009 se výlučné pravomoci EU v záležitostech mezinárodního obchodu dále rozšířily a zahrnují nyní i přímé zahraniční investice. Pro vyjasnění přesného rozsahu těchto pravomocí v oblasti investic požádala Komise Soudní dvůr Evropské unie o vydání stanoviska k dohodě o volném obchodu mezi EU a Singapurem. Soudní dvůr v roce 2017 potvrdil, že většina aspektů přímých zahraničních investic spadá do pravomoci EU, kromě několika výjimek, zejména řešení sporů.

Podíl přímých zahraničních investic v roce 2018 (v %)

Země Stav přímých investic ze zahraničí Stav přímých investic v zahraničí
EU 34,2 % 45,4 %
USA 30 % 28,4 %
Čína 6,5 % 8,5 %
Kanada 3,5 % 5,8 %
Japonsko 0,9 % 7,3 %

Zdroj: Výpočty generálního ředitelství EXPO Evropského parlamentu vycházející z údajů Evropské komise

EU v prosinci 2020 uzavřela jednání s Čínou o komplexní dohodě o investicích, kterou je ještě nutné ratifikovat. Na ratifikaci čekají i dohody o ochraně investic se Singapurem a Vietnamem. EU rovněž zahájila jednání o investičních dohodách s Myanmarem a posoudí, zda je možné podobná jednání otevřít s Tchaj-wanem a Hongkongem. Případné zahájení jednání s Íránem bude zváženo poté, co Írán přistoupí k WTO. V prosinci 2020 EU uzavřela rovněž dohodu o obchodu a spolupráci se Spojeným královstvím, k níž Parlament udělil souhlas v květnu 2021. Tato dohoda stanoví nulové celní sazby na obchod se zbožím a upravuje také investice a několik dalších oblastí politik.

 

[1]Postavení EU v rámci světového obchodu, Evropská komise, znění ze dne 12. dubna 2019.

Mario Damen