Země západního Balkánu

EU vypracovala politiku na podporu postupného začleňování zemí západního Balkánu do Unie. Dne 1. července 2013 se jako první z těchto sedmi zemí stalo členským státem Chorvatsko. Černá Hora, Srbsko, Republika Severní Makedonie a Albánie jsou oficiálními kandidátskými zeměmi. S Černou Horou a Srbskem byla zahájena přístupová jednání včetně otevření příslušných kapitol. Bosna a Hercegovina a Kosovo jsou potenciální kandidátské země.

Právní základ

  • hlava V Smlouvy o Evropské unii (SEU): vnější činnost EU,
  • článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU): mezinárodní obchodní dohody,
  • článek 49 SEU: kritéria pro podání žádosti a členství.

Cíle

Cílem EU je podporovat mír, stabilitu a hospodářský rozvoj v zemích západního Balkánu a vytvořit vyhlídky na jejich začlenění do EU.

Souvislosti

V roce 1999 zahájila EU proces stabilizace a přidružení, který tvoří rámec pro vztahy mezi EU a zeměmi tohoto regionu, a přijala Pakt o stabilitě, který představuje širší iniciativu týkající se všech hlavních mezinárodních aktérů. Pakt o stabilitě byl v roce 2008 nahrazen Radou pro regionální spolupráci. V roce 2003 Evropská rada v Soluni opětovně potvrdila, že všechny země účastnící se procesu stabilizace a přidružení jsou potenciálními kandidáty na členství v EU. Tuto „evropskou perspektivu“ Komise znovu potvrdila v únoru 2018 ve své strategii pro západní Balkán a v Sofijském prohlášení vydaném na summitu EU a zemí západního Balkánu, jenž se konal v bulharském hlavním městě dne 17. května 2018.

Nástroje

A. Proces stabilizace a přidružení

Proces stabilizace a přidružení, zahájený roku 1999, je strategický rámec na podporu postupného sbližování zemí západního Balkánu s EU. Je založen na dvoustranných smluvních vztazích, finanční pomoci, politickém dialogu, obchodních vztazích a regionální spolupráci.

Smluvní vztahy mají podobu dohod o stabilizaci a přidružení. Ty umožňují s danými zeměmi politickou a hospodářskou spolupráci a zřízení zón volného obchodu. Všechny dohody o stabilizaci a přidružení jsou založeny na společných demokratických zásadách, lidských právech a právním státu a vytvářejí struktury pro stálou spolupráci. Na uplatňování a provádění příslušné dohody dohlíží Rada stabilizace a přidružení, která zasedá jednou ročně na ministerské úrovni. Spolupracuje při tom s Výborem pro stabilizaci a přidružení. Parlamentní výbor pro stabilizaci a přidružení (SAPC) zajišťuje spolupráci mezi parlamenty zemí západního Balkánu a Evropským parlamentem.

Od dubna 2016, kdy vstoupila v platnost dohoda o stabilizaci a přidružení s Kosovem, jsou v platnosti dohody o stabilizaci a přidružení se všemi kandidátskými a potenciálními kandidátskými zeměmi západního Balkánu. V případě uvedené dohody s Kosovem se jedná o výlučnou dohodu EU, která nemusí být ratifikována členskými státy (pět členských států neuznává Kosovo jako nezávislý stát). Obchodem a s ním spojenými aspekty dohod o stabilizaci a přidružení se zabývají prozatímní dohody. Ty obecně vstupují v platnost krátce po podepsání, jelikož oblast obchodu spadá do výlučné pravomoci EU.

B. Proces přistoupení

Žadatelé o členství v EU musí splňovat kodaňská politická kritéria (viz Fakta a čísla s názvem Rozšiřování Unie). Jakmile je zemi přiznán status kandidáta, postupuje různými fázemi procesu rychlostí, která ve značné míře závisí na jejím vlastním úsilí a pokroku.

Kandidátská země musí přijmout a provést všechny právní předpisy EU (acquis communautaire). Komise o dosaženém pokroku informuje ve svých výročních zprávách věnovaných jednotlivým zemím. Všechna důležitá rozhodnutí od zahájení jednání až po jejich ukončení přijímá jednomyslně Rada. Smlouva o přistoupení musí být schválena Parlamentem a Radou a poté ratifikována všemi smluvními státy.

Kandidátské a potenciální kandidátské země získávají na provedení nezbytných reforem finanční podporu. Od roku 2007 je předvstupní pomoc EU poskytována prostřednictvím jediného sjednoceného nástroje: nástroje předvstupní pomoci (NPP).

Většina kandidátských a potenciálních kandidátských zemí se může podílet také na programech EU.

C. Regionální spolupráce

Evropská integrace a regionální spolupráce jsou úzce propojeny. K hlavním cílům procesu stabilizace a přidružení patří motivace zemí v regionu ke vzájemné spolupráci v celé řadě oblastí, včetně stíhání válečných zločinů, otázek hranic, uprchlictví a boje proti organizované trestné činnosti. Zvláštní složka NPP se věnuje regionální spolupráci a přeshraničním programům.

Rada pro regionální spolupráci se sídlem v Sarajevu se při své činnosti řídí pokyny v rámci procesu spolupráce v jihovýchodní Evropě (SEECP). Jejím cílem je podporovat evropské a euroatlantické ambice těch svých členů, kteří nejsou součástí EU, a rozvíjet spolupráci v oblastech, jako jsou hospodářský a sociální rozvoj, energetika a infrastruktura, spravedlnost a vnitřní věci, spolupráce týkající se bezpečnosti, vytváření lidského kapitálu a vztahy mezi parlamenty. EU a řada jejích členských států Radu pro regionální spolupráci podporují a účastní se její činnosti.

Další významnou regionální iniciativou je Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA). Země západního Balkánu se také účastní několika regionálních rámců.

D. Bezvízový styk

Od prosince 2009 mohou do schengenského prostoru cestovat bez víz občané Bývalé jugoslávské republiky Makedonie (nyní Republika Severní Makedonie), Černé Hory a Srbska a od listopadu 2010 platí totéž i pro občany Albánie a Bosny a Hercegoviny. V lednu 2012 byly zahájeny rozhovory o uvolnění vízového režimu s Kosovem. V červenci 2018 Komise potvrdila, že Kosovo splnilo poslední kritérium. Parlament následně rozhodl o zahájení interinstitucionálních jednání, která nyní probíhají.

Současný stav

A. Albánie

Albánie požádala o členství v EU dne 28. dubna 2009. V roce 2012 zaznamenala Komise uspokojivý pokrok a doporučila, aby byl zemi udělen status kandidátské země, pokud uskuteční zbývající reformy. Tato podmínka byla z velké části splněna před parlamentními volbami, které se v zemi konaly v červnu 2013. V říjnu roku 2013 Komise jednoznačně doporučila, aby byl Albánii udělen status kandidáta na členství v EU, který země obdržela v červnu 2014. Vzhledem k pokroku, kterého Albánie dosáhla, doporučila Komise zahájení přístupových jednání v letech 2016, 2018 a 2019. V červnu 2018 vyjádřila Rada souhlas s tím, aby přístupová jednání s Albánií začala v červnu 2019 za předpokladu, že budou splněny nezbytné podmínky. Avšak ani v červnu, ani v říjnu 2019 Rada zahájení jednání o přistoupení neumožnila. Po zasedání Evropské rady v říjnu 2019 předložila Francie pracovní dokument s návrhy nové metodiky rozšiřování. Komise se zavázala, že do konce ledna 2020 předloží vlastní návrhy.

B. Bosna a Hercegovina

Bosna a Hercegovina je potenciální kandidátskou zemí. V červnu roku 2008 byla sjednána a podepsána dohoda o stabilizaci a přidružení, ale její vstup v platnost byl již předtím pozastaven, a to především z toho důvodu, že země neprovedla klíčové rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Nedávno však EU zaujala k této zemi „nový přístup“, který se více zaměřuje na správu ekonomických záležitostí, čímž bylo umožněno, že dohoda o stabilizaci a přidružení vstoupila opožděně v platnost k 1. červnu 2015. Dne 15. února 2016 země podala žádost o členství. V květnu 2019 Komise zveřejnila své stanovisko, které zahrnuje seznam 14 hlavních priorit pro Bosnu a Hercegovinu, zakládajících se na odpovědích na rozsáhlý dotazník, které země předložila. Jelikož parlament Bosny a Hercegoviny nebyl schopen schválit jednací řád pro průběh schůzí s Evropským parlamentem (jež se mají konat dvakrát za rok), tak se žádná taková schůze od listopadu 2015 neuskutečnila. To představuje ze strany Bosny a Hercegoviny hrubé porušení dohody o stabilizaci a přidružení.

C. Republika Severní Makedonie

Bývalá jugoslávská republika Makedonie (nyní Republika Severní Makedonie) podala žádost o členství v EU v březnu 2004 a v prosinci 2005 jí byl udělen status kandidátské země. Země však nemohla zahájit přístupová jednání především kvůli svému sporu s Řeckem o to, zda se může nazývat „Makedonií“. Spor byl úspěšně vyřešen prostřednictvím Prespanské dohody, která vstoupila v platnost v únoru 2019 a podle níž země nese nový název Severní Makedonie. Od roku 2009 Komise s pevnou podporou Parlamentu stále doporučovala zahájení přístupových jednání. V červnu 2018 vyjádřila Rada souhlas s tím, aby přístupová jednání se Severní Makedonií začala v červnu 2019 za předpokladu, že budou splněny nezbytné podmínky. Avšak v červnu ani v říjnu 2019 Rada zahájení jednání o přistoupení neumožnila. Po zasedání Evropské rady v říjnu 2019 předložila Francie pracovní dokument s návrhy nové metodiky rozšiřování. Komise se zavázala, že do konce ledna 2020 předloží vlastní návrhy.

D. Kosovo

Stejně jako Bosna a Hercegovina je i Kosovo potenciální kandidátskou zemí na přistoupení k EU. V únoru 2008 jednostranně vyhlásilo svou nezávislost. Nezávislost Kosova uznaly všechny členské státy s výjimkou pěti zemí (Kypru, Řecka, Rumunska, Slovenska a Španělska). Ze zemí západního Balkánu nezávislost Kosova neuznaly Srbsko a Bosna a Hercegovina. V červnu 2012 byl vydán plán pro liberalizaci vízového režimu. V červenci 2018 Komise potvrdila, že Kosovo splnilo poslední kritérium. Parlament následně rozhodl o zahájení interinstitucionálních jednání, která nyní probíhají. V dubnu 2013 bylo mezi Bělehradem a Prištinou dosaženo významné dohody o normalizaci vztahů (bruselská dohoda) a Evropská rada následně v červnu 2013 rozhodla zahájit jednání o dohodě o stabilizaci a přidružení s Kosovem. Dohoda vstoupila v platnost dne 1. dubna 2016. Stejně jako budoucí začlenění Srbska je i začlenění Kosova do EU nadále úzce spjato s vedením rozhovorů na vysoké úrovni mezi Kosovem a Srbskem, které zprostředkovává EU. Tyto rozhovory by měly vést k uzavření závazné komplexní dohody o normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi.

E. Černá Hora

Černá Hora, která získala nezávislost v roce 2006, požádala o členství v EU v prosinci 2008. V prosinci 2010 jí byl udělen status kandidátské země a v červnu 2012 byla zahájena přístupová jednání. V souladu s „novým přístupem“ EU k procesu přistoupení bylo projednávání zásadních kapitol týkajících se právního státu, tedy kapitoly 23 o reformě soudnictví a základních právech a kapitoly 24 o svobodě, bezpečnosti a spravedlnosti, zahájeno v rané fázi vyjednávání, a to v prosinci 2013. Do konce roku 2018 bylo otevřeno 32 z celkových 35 kapitol jednání, ale pouze 3 z nich byly prozatímně uzavřeny. Poslední klíčová kapitola (o politice hospodářské soutěže) nebyla v roce 2019 otevřena. V únoru 2018 zveřejnila Komise novou strategii pro západní Balkán, v níž uvádí, že Černá Hora by (spolu se Srbskem) mohla vstoupit do EU do roku 2025, ačkoli v tomto dokumentu zároveň stojí, že se jedná o „velmi ambiciózní“ výhled.

F. Srbsko

Srbsko požádalo o členství v EU v prosinci 2009 a status kandidátské země mu byl udělen v březnu roku 2012 poté, co Bělehrad a Priština dosáhly dohody o regionálním zastoupení Kosova. Přístupová jednání byla formálně zahájena dne 21. ledna 2014. První dvě kapitoly, včetně té o normalizaci vztahů s Kosovem, byly otevřeny v prosinci 2015. Klíčové kapitoly 23 a 24 týkající se právního státu byly otevřeny dne 18. července 2016. Do konce roku 2019 bylo otevřeno celkem 18 kapitol. V únoru 2018 zveřejnila Komise novou strategii pro západní Balkán, v níž se uvádí, že by Srbsko (společně s Černou Horou) mohlo vstoupit do EU do roku 2025, ačkoli v tomto dokumentu zároveň stojí, že se jedná o „velmi ambiciózní“ výhled. Budoucí začlenění Srbska do EU je, stejně jako v případě Kosova, i nadále úzce spjato s vedením rozhovorů na vysoké úrovni mezi Srbskem a Kosovem, které zprostředkovává EU a které by měly vést k uzavření závazné komplexní dohody o normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi.

Úloha Evropského parlamentu

Parlament je do procesu stabilizace a přidružení plně zapojen a jeho souhlas je nutný k uzavření všech dohod o stabilizaci a přidružení (čl. 218 odst. 6 SFEU). Zároveň musí schválit každé nové přistoupení k EU (článek 49 SEU). Mimo to má díky svým rozpočtovým pravomocem přímý vliv na výši prostředků přidělených na nástroj předvstupní pomoci. Výbor pro zahraniční věci Parlamentu jmenuje stálé zpravodaje pro všechny kandidátské a potenciální kandidátské země. Své postoje vyjadřuje Parlament v podobě každoročních usnesení, která reagují na nejnovější výroční zprávy Komise věnované jednotlivým zemím. V neposlední řadě udržuje Parlament pravidelné dvoustranné vztahy s parlamenty zemí západního Balkánu prostřednictvím svých delegací, které v průměru dvakrát za rok projednávají se svými protějšky otázky, jež jsou relevantní pro proces stabilizace a přidružení a pro proces přistoupení k EU.

 

André De Munter