Jihovýchodní Asie

Jihovýchodní Asie, která je součástí širšího indicko-tichomořského regionu a má pro Evropskou unii zásadní význam, se v současnosti potýká se značnými geostrategickými výzvami. Indicko-tichomořský region prochází rychlými změnami, a jakožto domov více než 50 % světové populace se stává klíčovým geostrategickým regionem. Procházejí přes něj dvě třetiny celosvětového kontejnerového obchodu a jeho mořské trasy přestavují důležitou cestu pro obchod a dodávky energie. V září 2021 byla přijata Strategie EU pro spolupráci v indicko-tichomořském regionu, která má zajistit větší angažovanost EU a vybudovat partnerství k řešení celosvětových výzev. Evropská unie upravuje své stávající nástroje, aby dosáhla strategické autonomie. Ve svém Strategickém kompasu pro bezpečnost a obranu, který Rada formálně schválila v březnu 2022, prosazuje otevřený systém regionální bezpečnosti založený na pravidlech, mj. pokud jde o mořské trasy, budování kapacit a větší námořní přítomnost Unie v indicko-tichomořském regionu.
Mezi strategické prioritní oblasti EU v jihovýchodní Asii patří dosažení udržitelné inkluzivní prosperity, ekologická transformace, řádná správa oceánů, elektronická správa, konektivita na základě strategie Global Gateway, bezpečnost, obrana a bezpečnost lidí.
Evropská unie buduje se zeměmi jihovýchodní Asie stále pevnější vazby a podporuje regionální integraci se zeměmi Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), které je jako celek (po Číně a USA) třetím největším obchodním partnerem EU mimo Evropu. V tomto regionu existují určité geostrategické problémy, jako je například spor o Jihočínské moře a problematika Tchaj-wanu, a také problémy týkající se životního prostředí, zejména v oblasti Mekongu. Evropská unie je výrazným ekonomickým aktérem v jihovýchodní Asii a významným poskytovatelem rozvojové pomoci na podporu konektivity, digitalizace, budování institucí, demokracie, řádné veřejné správy a lidských práv.

Tento informativní přehled popisuje region jihovýchodní Asie. Viz také informativní přehled o jižní Asii (5.6.7) a východní Asii (5.6.8).

Právní základ

• Hlava V (vnější činnost EU) Smlouvy o Evropské unii.
• Články 206–207 (obchod) a články 216–219 (mezinárodní dohody) Smlouvy o fungování Evropské unie.
• Dohody o partnerství a spolupráci (bilaterální vztahy).

A. Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN)

Na prvním summitu sdružení ASEAN, který se konal v únoru 1976 na Bali, se setkaly Indonésie, Malajsie, Filipíny, Singapur a Thajsko. Brunej, Vietnam, Laos, Kambodža a Myanmar se k tomuto sdružení připojily později. Sdružení ASEAN se řídí přísnou politikou nevměšování se do vnitřních záležitostí svých členů.

Sdružení ASEAN a Evropská unie spolu navázaly pevné partnerství, především v oblasti obchodních a hospodářských vztahů, a jsou v současné době strategickými partnery. Evropská unie je třetím největším obchodním partnerem sdružení ASEAN, který se na jeho obchodu podílí zhruba 10,2 %. Sdružení ASEAN je (po Spojených státech a Číně) třetím největším mimoevropským partnerem EU. Hlavním cílem zůstává uzavření meziregionální dohody o volném obchodu mezi EU a sdružením ASEAN.

Na 24. setkání ministrů EU a zemí ze sdružení ASEAN, které proběhlo v únoru 2024, bylo dosaženo pokroku v oblasti rozvoje obchodu, kdy byl kladen důraz na ekologické iniciativy, digitální transformaci a vytvoření bezpečných dodavatelských řetězců. Zároveň došlo k přehodnocení vývoje v oblasti regionální a celosvětové bezpečnosti a k aktualizaci iniciativy Global Gateway s řádným zohledněním strategie EU pro propojení Evropy a Asie a generálního plánu pro propojení zemí sdružení ASEAN na rok 2025. V květnu 2024 byla zveřejněna modrá kniha sdružení ASEAN a EU na období 2024–2025, v níž se poukazuje na jejich strategické partnerství a na nové programy spolupráce v rámci unijní strategie Global Gateway. Evropská Unie přislíbila na podporu ekologických iniciativ a iniciativ v oblasti propojenosti v zemích sdružení 10 miliard EUR.

V květnu 2024 se v Jakartě konalo 31. zasedání společného výboru pro spolupráci mezi EU a sdružením ASEAN. Laoská lidově demokratická republika nastínila své priority na rok, ve kterém sdružení zasedá, a to v oblasti propojenosti a odolnosti. Evropská unie poukázala na klíčové iniciativy v rámci strategie Global Gatway a zopakovala, že je odhodlána prosazovat demokracii a lidská práva. Obě strany se zavázaly k rozšíření obchodu, digitálního hospodářství, zelených technologií a propojenosti mj. prostřednictvím dohody o letecké dopravě mezi EU a sdružením ASEAN a iniciativ v oblasti digitální spolupráce. Obě strany zhodnotily pokrok, jehož bylo dosaženo v rámci jejich strategického partnerství, a uvítaly akční plán zaměřený na uplatňování strategického partnerství mezi sdružením ASEAN a EU (2023–2027).

Pracovní program sdružení ASEAN a EU v oblasti obchodu a investic na rok 2024–2025 představuje rámec, kterým se řídí hospodářská spolupráce, a zabývá se problematikou, jako je odolnost dodavatelských řetězců, digitální obchod a zelené technologie.

Regionální komplexní hospodářské partnerství (RCEP), které bylo podepsáno v listopadu 2020 a vstoupilo v platnost v lednu 2022, je nejrozsáhlejší dohodou o volném obchodu na světě, která se vztahuje na více než polovinu celosvětového vývozu a téměř třetinu světového HDP. Zahrnuje deset zemí ASEAN a pět dalších partnerů z asijsko-tichomořského regionu. Jeho cílem je zrušit cla přibližně na 90 % zboží, i když jejich úplné snížení může trvat až 20 let. Citlivá odvětví jako například zemědělství jsou z dohody z větší části vyjmuta. Dohoda usnadňuje obchod na základě společných pravidel původu, zrušení vývozních kvót a jednodušších celních postupů, z čehož mají prospěch hlavní průmyslová odvětví.

Cílem Evropské unie v rámci strategického partnerství mezi EU a sdružením ASEAN je i nadále prosazovat parlamentní rozměr vzájemných vztahů. Toho má být dosaženo mimo jiné podporou strukturovanější výměny názorů a podporou Smíšeného parlamentního shromáždění mezi Evropským parlamentem a Meziparlamentním shromážděním ASEAN (AIPA) s cílem zajistit demokratickou odpovědnost a vytvořit fórum pro mnohostrannou výměnu názorů za účelem řešení globálních otázek.

Parlamentnímu shromáždění AIPA a sdružení ASEAN předsedá v roce 2025 Malajsie, která si stanovila těchto šest hlavních priorit: péče a soucit, respekt, inovace, prosperita a důvěra. Summit sdružení ASEAN je naplánován na listopad 2025, kdy se bude znovu projednávat možnost vstupu Východního Timoru do tohoto sdružení. V září 2025 se má v Malajsii konat 46. valné shromáždění Meziparlamentního shromáždění ASEAN. Během něj by mělo proběhnout 4. zasedání v rámci meziregionálního dialogu mezi Parlamentem a shromážděním AIPA.

B. Setkání mezi Asií a Evropou (ASEM) a setkání v rámci parlamentního partnerství mezi Asií a Evropou (ASEP)

Cílem setkání mezi Asií a Evropou je prohloubit hospodářskou spolupráci a politický dialog a prosazovat mezilidské vztahy mezi EU a Asií. V rámci setkání mezi Asií a Evropou se schází 53 partnerů z celé Evropy a Asie. Toto setkání je hlavní mnohostrannou platformou spojující Evropu a Asii, která má na celosvětové scéně významnou váhu. Partneři ASEM představují přibližně 65 % celosvětového HDP, 60 % celosvětové populace, 75 % celosvětového cestovního ruchu a 68 % celosvětového obchodu. Partneři poukazují na potřebu účinných a rychlých opatření v oblasti změny klimatu, bezpečnostní spolupráce, obchodu a lidských práv.

V listopadu 2021 se úlohy pořadatele 13. summitu ASEM (ASEM13) a 11. zasedání parlamentního partnerství mezi Asií a Evropou (ASEP11) ujala Kambodža. Cílem uvedené vrcholné schůzky bylo posílit multilateralismus za účelem dosažení růstu v obou oblastech, s důrazem na řešení globálních výzev, jako je změna klimatu, udržitelný rozvoj a terorismus, a zdokonalit mnohostranný obchodní systém.

Setkání v rámci parlamentního partnerství mezi Asií a Evropou, které je součástí celkového procesu budování partnerství mezi Asií a Evropou, slouží i nadále jako fórum pro meziparlamentní kontakty, výměnu názorů a diplomacii. Rozšiřuje parlamentní rozměr politického dialogu mezi Asií a Evropou a snaží se o upevnění vztahu mezi nimi.

C. Indonésie

Indonésie, jakožto členská země G20, třetí největší demokracie na světě a největší země s muslimskou většinou, se pro EU postupně stává jedním z klíčových partnerů. Spolupráce mezi EU a Indonésií je založena na dohodě o partnerství a spolupráci z roku 2014. Na zasedání smíšeného výboru EU a Indonésie, které se konalo v září 2023, byla podpořena dvoustranná spolupráce, která se týká stávajících pracovních skupin a současného dialogu mezi EU a Indonésií, a případná společná činnost, která by umožnila navázat partnerství mezi EU a touto zemí za účelem prosazování míru, stability a prosperity v daném regionu i na celém světě.

V září 2024 proběhl ve městě Semarang osmý bezpečnostní dialog mezi EU a Indonésií. V jeho rámci se projednávala problematika celosvětové a regionální bezpečnosti, včetně ruské invaze do Ukrajiny, a nedávný vývoj v jihovýchodní Asii a na Blízkém východě. Obě strany posoudily probíhající spolupráci ze své strany a zavázaly se k prohloubení spolupráce v klíčových oblastech, jako je boj proti terorismu, námořní bezpečnost, kybernetická bezpečnost, zachování míru a kontrola zbrojení.

Publikace o spolupráci mezi EU a Indonésií na období 2024–2025 byla vydána v září 2024 jako referenční příručka pro rozvojové subjekty a zainteresované strany. Poukazuje se v ní na dlouhodobé partnerství mezi Indonésií a EU, v jehož rámci se coby součást unijní strategie Global Gateway realizují programy a iniciativy, jejichž cílem je řešit celosvětové problémy, včetně otázky změny klimatu, zdraví, konkurenceschopnosti a bezpečnosti celosvětových dodavatelských řetězců.

Evropská unie poskytla Indonésii v rámci víceletého orientačního programu na období 2021–2027 ve formě grantů 20 milionů EUR. Další financování bylo zajištěno prostřednictvím unijních regionálních a tematických programů jako např. „Prohloubení bezpečnostní spolupráce v Asii a s Asií“ a „Důležité námořní trasy v Indickém oceánu“. Projekt „Klimaticky odolná inkluzivní města“ se vyzdvihuje jako jeden z klíčových projektů spolupráce EU v Indonésii v oblasti životního prostředí a změny klimatu.

Evropská unie a Indonésie se snaží o urychlení práce v rámci probíhajících jednání o dohodě o komplexním hospodářském partnerství mezi Indonésií a EU. Cílem obou stran je finalizovat tuto obchodní dohodu do června 2025 po ukončení 19 kol jednání, z nichž poslední se konalo v červenci 2024. Indonéské hospodářství je do značné míry závislé na zemědělství a přírodních zdrojích, jako je palmový olej a nikl, což vede k problémům, zejména v souvislosti s klimatickou politikou EU. Indonésie se potýká se závažnými ekologickými problémy, jako je odlesňování způsobené produkcí palmového oleje, znečištění v důsledku těžby a nadměrný rybolov. Tyto problémy představují riziko z hlediska biologické rozmanitosti, stability klimatu a blahobytu místních komunit.

V roce 2023 dosáhl dvoustranný obchod mezi EU a Indonésií 29,7 miliardy EUR, přičemž vývoz z EU činil 11,3 miliardy EUR a dovoz do EU dosahoval 18,3 miliardy EUR. Evropská unie je pátým největším obchodním partnerem Indonésie, zatímco se tato země řadí mezi obchodními partnery EU na 33. místo a je pátým největším obchodním partnerem ze sdružení ASEAN.

Obchodní a investiční partnerství zahrnuje iniciativy zaměřené na podporu strategického plánování, jako je Nástroj na podporu obchodu s Indonésií ARISE+, který má zásadní význam při vypracovávání investičních plánů upravených podle vyvíjejících se potřeb této země. Evropská unie poskytuje odbornou pomoc zaměřenou na udržitelnost a digitalizaci.

V červnu 2021 vydala Světová obchodní organizace (WTO) dokument týkající se sporu mezi EU a Indonésií ohledně biopaliv na bázi palmového oleje. Indonésie podala v prosinci 2019 u Světové obchodní organizace žalobu na EU ve věci určitých opatření týkajících se palmového oleje a biopaliv na bázi palmového oleje. Argumentovala přitom tím, že unijní omezení biopaliv na bázi palmového oleje jsou nespravedlivá a diskriminační, a požádala WTO o konzultace ohledně daného sporu. V lednu 2025 WTO potvrdila právo EU přijmout environmentální opatření prostřednictvím směrnice o energii z obnovitelných zdrojů (RED II). Upozornila však na to, že některé aspekty jejího uplatňování nejsou zcela v souladu s předpisy WTO. Indonésie napadla politiku EU a tvrdí, že se nespravedlivě zaměřuje na palmový olej. Evropská unie se připravuje na přepracování kontroverzního aktu v přenesené pravomoci RED II, tak aby odpovídal normám WTO. Další probíhající spory v rámci WTO se týkají nařízení EU proti odlesňování a těžby niklu v Indonésii.

V roce 2022 zastávala Indonésie předsednictví ve skupině G20. Značná pozornost se zaměřovala na rozkol mezi zeměmi G20 ve věci práva Ruska na to, aby se mohlo účastnit zasedání této skupiny. Na zasedání zemí G20, které se konalo v listopadu 2022 na Bali, bylo pozváno jak Rusko, tak Ukrajina. Prezident Putin se však zasedání nezúčastnil a prezident Zelenskyj se zúčastnil prostřednictvím videozáznamu. Indonésie se však pokusila zmírnit kritiku Ruska ze strany vedoucích představitelů zemí G7. Pro Indonésii je skupina G20 především ekonomickým fórem, a tak se vyhýbá diskuzím o jakýchkoli jiných problémech.

V roce 2023 předsedala Indonésie sdružení ASEAN i Meziparlamentnímu shromáždění AIPA. V květnu 2023 se ve městě Labuan Bajo konalo 42. vrcholné setkání sdružení ASEAN. Diskutovalo se na něm o vizi na období po roce 2025, členství Východního Timoru, myanmarské krizi, obchodování s lidmi, pracovních migrantech, odvětví rybářství, zdravotnictví, elektrických vozidlech a přeshraničních platbách. Indonésie pořádala v srpnu 2023 v Jakartě zasedání všeobecného shromáždění Meziparlamentního shromáždění ASEAN. Ve funkci pozorovatele se ho zúčastnila delegace Evropského parlamentu pro vztahy s jihovýchodní Asii a sdružením ASEAN. V březnu 2024 se v Indonésii konaly volby. S nejvyšším podílem hlasů (58 %) v nich zvítězil kandidát na prezidenta Prabowo Subianto. Inaugurace nově zvoleného indonéského parlamentu i prezidenta proběhla v říjnu 2024.

V lednu 2025 se Indonésie stala řádným členem skupiny BRICS. Její členství v této skupině se dá považovat za potvrzení její zahraniční politiky, která je založena na zásadě inkluzivity a otevřenosti vůči všem stranám.

V říjnu 2019 přijal Parlament usnesení o navrhovaném trestním zákoníku v Indonésii. Vyjádřil v něm obavy týkající se ustanovení o rouhání a cizoložství a také obavy ohledně toho, že se tento nový zákoník bude využívat proti menšinám a umožní diskriminaci na základě pohlaví, náboženství a sexuální orientace.

D. Myanmar

Evropská unie je aktivním partnerem Myanmaru při jeho přechodu k demokracii. V rámci mezinárodního společenství stojí při obnovování vztahů s touto zemí od okamžiku, kdy v roce 2015 začala pracovat na opětovném zavedení demokracie a otevírání se světu, na předním místě. Vzhledem k několika desetiletím mezinárodní izolace a sankcí neexistuje zatím žádná formální rámcová dohoda.

Myanmarská ústava z roku 2008 dává armádě významnou moc, včetně 25 % křesel v parlamentu a kontroly nad hlavními bezpečnostními ministerstvy. Země se stále zmítá v občanské válce, která začala v roce 1948. V roce 2015 bylo dohodnuto příměří, které však nepodepsaly všechny povstalecké skupiny. Poté, co ve volbách v roce 2020 zvítězila Národní liga za demokracii (NLD), se vedoucí představitelkou země stala její předsedkyně Aun Schan Su Ťij. V únoru 2021 však armáda provedla státní převrat a zadržela Aun Schan Su Ťij a další vysoké představitele strany kvůli údajným volebním podvodům. Vojenskou juntu vedl generál Min Aun Hlain, který vyvolal protesty a násilné střety. V dubnu 2024 byla Aun Schan Su Ťij propuštěna z věznice do domácího vězení.

Mezitím došlo k podstatnému omezení nadvlády vojenské junty nad zemí. Koncem roku 2024 získaly kontrolu nad 40 % území Myanmaru, zejména v pohraničních regionech, etnické ozbrojené organizace a skupiny odporu. Státní správní rada i nadále trvá na volbách coby kroku k politické transformaci, přičemž armáda vyhlásila, že se volby – první od roku 2021, kdy se vlády zmocnila junta, – budou konat v prosinci 2025 nebo lednu 2026.

Myanmar se v současnosti potýká s rostoucím napětím mezi jednotlivými komunitami a přetrvávajícím konfliktem mezi armádou a etnickými povstaleckými skupinami. Přetrvávají také rozpory mezi etnickými ozbrojenými organizacemi, jako jsou Lidové obranné síly, a dalšími skupinami. Armáda ztratila kontrolu nad rozsáhlými oblastmi, přičemž její síly oslabuje i masová dezerce. Došlo ke zhoršení humanitárních podmínek, kdy muselo své domovy opustit 2,6 milionu lidí a jedna třetina obyvatelstva potřebuje pomoc. Evropská unie vyzvala všechny ozbrojené skupiny k zajištění humanitárního přístupu a varovala před rizikem regionální nestability. EU podporuje sdružení ASEAN a OSN při prosazování inkluzivního dialogu, odmítá nezákonné volby a staví se za zavedení celosvětového embarga na zbrojení.

V březnu 2025 Myanmar postihlo zemětřesení o síle 7,7 stupně, které si vyžádalo tisíce životů. Pomoc záchranných služeb byla nedostatečná, chyběl především zdravotnický materiál a stany. Armáda naznačila, že je ochotna vpustit humanitární pomoc do země. Poskytování této pomoci však bránily průtahy při vydávání víz a nedostatečná bezpečnost ohrožující humanitární pracovníky a konvoje. Evropská unie se zavázala poskytnout v rámci mimořádné pomoci 2,5 milionu EUR a za účelem odhadu škod aktivovala satelitní službu Copernicus. Celkový objem humanitární pomoci poskytnuté Myanmaru v roce 2025 se tak vyšplhal na více než 35 milionů EUR.

Evropská unie vydala spolu s dalšími mezinárodními aktéry četná prohlášení týkající se Myanmaru a zavedla proti juntě a subjektům vlastněným armádou sankce. V únoru 2021 přijala Rada závěry, v nichž vojenský převrat odsoudila a vyzvala k ukončení výjimečného stavu, obnovení legitimní vlády a okamžitému propuštění osob, které byly v souvislosti s převratem zadrženy nebo zatčeny. V dubnu 2021 vydal místopředseda Komise, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku na podporu zvláštního vyslance sdružení ASEAN prohlášení o pětibodovém konsenzu, jehož bylo dosaženo na zasedání vedoucích představitelů sdružení ASEAN konaném v Indonésii. Myanmar však vydal tiskovou zprávu, v níž zamítl žádost zvláštního vyslance sdružení ASEAN o setkání s Aun Schan Su Ťij. V březnu, dubnu a červnu 2021 zavedla Rada sankce vůči osobám odpovědným za vojenský převrat a rozšířila sankce na společnosti a subjekty ovládané ozbrojenými silami. V červenci 2023 zavedla EU sedmý balíček sankcí na jednotlivé osoby a společnosti spojené s myanmarskou vojenskou juntou.

Jako jedna z nejméně rozvinutých zemí využívá Myanmar v rámci všeobecného systému preferencí režim „Vše kromě zbraní“. Navzdory vojenskému převratu se zatím Komise zdráhá zavést obchodní omezení z důvodu jejich důsledků pro myanmarské obyvatelstvo a omezený dopad na armádu. Vzhledem k tomu, že ve většině oblastí Myanmaru probíhá konflikt i nadále, přidělila Komise v roce 2024 více než 19 milionů EUR na humanitární pomoc, která má uspokojit nejnaléhavější potřeby obyvatel. Víceletý orientační program EU na období 2021–2027 je založen na konkrétních prioritách pro Myanmar: řádné správě, právním řádu, udržitelném růstu, pomoci pro vysídlené osoby, Zelené dohodě pro Evropu a digitální agendě. Ve zprávě organizace Freedom House o svobodě ve světě za rok 2024 se Myanmar se ziskem 8 bodů ze 100 v globálním indexu svobody považuje za „nesvobodný“. V zemi existují závažné problémy v oblasti lidských práv, jako je pronásledování Rohingyů v Arakanském státě. Od srpna 2017 uprchlo do Bangladéše více než 800 000 Rohingyů, aby unikli pronásledování v Myanmaru. V srpnu 2019 odmítly tisíce uprchlíků z bezpečnostních důvodů pokusy Bangladéše, Myanmaru a OSN o jejich repatriaci.

Parlament odsoudil porušování lidských práv Rohingyů ve svém usnesení ze září 2019. V únoru 2021 přijal usnesení, v němž důrazně odsoudil vojenský převrat a porušování lidských práv, a vyzval juntu, aby znovu nastolila civilní vládu a okamžitě propustila všechny zadržované osoby.

V říjnu 2021 přijal Parlament usnesení, v němž odsoudil porušování lidských práv, přetrvávající diskriminaci etnických menšin a používání násilí vůči občanům ze strany junty a také vojenský útok na zdravotnické pracovníky a zdravotnická zařízení. V březnu 2022 přijal usnesení o Myanmaru, v němž potvrdil svůj postoj k této zemi. V květnu 2023 přijal usnesení o Myanmaru, zejména o rozpuštění demokratických politických stran, v němž vyzval k jejich okamžitému opětovnému vytvoření a k propuštění všech politických vězňů.

E. Filipíny

Dohoda o partnerství a spolupráci mezi Filipínami a EU byla podepsána v roce 2011 a vstoupila v platnost v březnu 2018. Na prvním zasedání smíšeného výboru, které proběhlo v lednu 2020 v Bruselu, byly ustaveny zvláštní podvýbory s cílem povznést dvoustranný vztah mezi nimi na vyšší úroveň. Kromě toho se Filipíny v srpnu 2021 ujaly úlohy koordinátora sdružení ASEAN pro dialog s EU do roku 2024. V roce 2024 jsme si také připomenuli 60leté výročí navázání diplomatických vztahů mezi EU a Filipínami.

Čtvrté zasedání smíšeného výboru EU a Filipín se konalo v prosinci 2024 v Manile. Zabývalo se hodnocením probíhající dvoustranné, regionální a mnohostranné spolupráce v rámci dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Filipínami a problematikou regionální bezpečnosti, včetně územních sporů v oblasti Jihočínského moře.

V listopadu 2024 se v Manile konalo čtvrté zasedání podvýboru pro rozvojovou spolupráci mezi Filipínami a EU, na kterém byly vyhodnoceny probíhající klíčové programy spolupráce, jež se zaměřují na mírový proces na Mindanau, řádnou správu a zelenou a digitální ekonomiku. V srpnu 2024 zahájila EU v rámci iniciativy Global Gateway partnerský program v oblasti zelené ekonomiky pro Filipíny, jehož cílem je zlepšit nakládání s odpadem, podpořit oběhové hospodářství, rozšířit používání energie z obnovitelných zdrojů a zvýšit energetickou účinnost v zemi.

V roce 2023 byla EU čtvrtým největším obchodním partnerem Filipín, zatímco Filipíny zaujímaly mezi obchodními partnery EU ze sdružení ASEAN šesté místo. Obchod mezi oběma stranami dosáhl 16,2 miliardy EUR a přesáhl tak předpandemické hodnoty. Filipíny navíc zaznamenaly obchodní přebytek ve výši 1,45 miliardy EUR. Evropská unie pokračuje ve významných investicích v této zemi, přičemž v roce 2022 dosáhl objem jejích přímých zahraničních investic 14 miliard EUR, a Unie se tak dostala mezi tři největší zahraniční investory v zemi.

V prosinci 2015 byla mezi EU a Filipínami zahájena jednání o dohodě o volném obchodu. V březnu 2024 se EU a Filipíny dohodly na pokračování jednání o dohodě o volném obchodu, která se má zaměřit na obchodní aspekty zadávání veřejných zakázek, duševní vlastnictví, hospodářskou soutěž a udržitelný rozvoj. V květnu 2016 vyhrál prezidentské volby Rodrigo Duterte, který přijal kontroverzní opatření proti obchodu s drogami umožňující podezřelé na místě zastřelit, což vedlo k porušování lidských práv. Duterte změnil směr zahraniční politiky Filipín budováním nového spojenectví s Ruskem a Čínou, a to i přes spor v Jihočínském moři, ve kterém jsou Filipíny v rámci sdružení ASEAN jedním ze žalujících států. V květnu 2022 se konaly prezidentské volby. Novým prezidentem se stal Ferdinand „Bongbong“ Marcos a jeho viceprezidentkou dcera předchozího prezidenta Sara Duterteová. Na rozdíl od svého předchůdce má Marcos v úmyslu zastávat ve vztahu mezi Pekingem a Washingtonem vyváženější diplomacii.

Poté, co byl bývalý prezident Rodrigo Duterte zatčen a obviněn ze zločinů proti lidskosti, byl v březnu 2025 vzhledem k případům mimosoudních poprav, které se konaly v průběhu války proti drogám v letech 2011 až 2019, předán Mezinárodnímu trestnímu soudu. Po jeho zatčení propukly protesty, jež zorganizovali Doterteho spojenci, kteří tvrdili, že se prezident Marcos dopustil porušení svrchovanosti a zrady.

Na žádost filipínské vlády vyslala EU misi k pozorování voleb, které se konaly v květnu 2025, tj. v polovině prezidentského funkčního období. Tyto volby se považují za soupeření o moc mezi rodinami Duterteho a Marcose, poté co ztroskotalo jejich politické partnerství.

Parlament přijal v únoru 2022 usnesení, v němž důrazně odsoudil tisíce případů mimosoudních poprav a další závažné případy porušování lidských práv, které se týkají války prezidenta Rodriga Duterteho proti drogám. Poslanci sdružení ASEAN prosazující lidská práva vyzvali v únoru 2022 také k okamžitému bezpodmínečnému propuštění filipínské senátorky Leily De Limové, která je jedním z nejhlasitějších kritiků bývalého prezidenta Duterteho.

F. Vietnam

Vztahy mezi EU a Vietnamem jsou založeny na dohodě o partnerství a spolupráci přijaté v roce 2016.

Evropská unie a Vietnam podepsaly v červnu 2019 dohodu o volném obchodu a dohodu o ochraně investic. Parlament s oběma dohodami v únoru 2020 vyjádřil souhlas a dohoda o volném obchodu vstoupila v platnost v srpnu 2020. Dohoda o volném obchodu zahrnuje okamžité odstranění 65 % cel na vývoz EU do Vietnamu a 71 % těchto cel na dovoz z Vietnamu. Uplatňování této dohody sleduje Výbor Parlamentu pro mezinárodní obchod. Dvoustranný obchod mezi EU a Vietnamem se od ratifikace dohody o volném obchodu zvýšil od prosince 2024 o 36 %. EU posílila své postavení coby jednoho z největších obchodních partnerů a investorů ve Vietnamu, zatímco Vietnam se stal hlavním obchodním partnerem EU v jihovýchodní Asii.

V roce 2023 Vietnam zaujal 17. místo největšího obchodního partnera EU se zbožím a stal se hlavním obchodním partnerem EU ve sdružení ASEAN. Celkový obchod se zbožím mezi oběma regiony dosáhl 64,2 miliardy EUR. Evropská unie je jedním z hlavních zahraničních investorů působících ve Vietnamu, zejména v odvětví průmyslového zpracování a průmyslové výroby.

V říjnu roku 2019 podepsaly EU a Vietnam rámcovou dohodu o účasti Vietnamu na operacích EU pro řešení krizí, v níž je stanoven právní základ pro jeho účast. Víceletý orientační program EU pro Vietnam na období 2021–2027 se zaměřuje na zásadní otázky a klíčové oblasti pro tuto zemi. V říjnu 2024 uspořádaly Vietnam a EU v Hanoji páté zasedání smíšeného výboru, v němž zdůraznily své rostoucí dvoustranné vazby v rámci dohody o partnerství a spolupráci a dohodly se na prohloubení spolupráce v oblasti transformace energetiky, konektivity, digitální transformace a vzdělávání. Pokud jde o změnu klimatu a udržitelný rozvoj, EU podporuje závazek Vietnamu dosáhnout do roku 2050 nulových čistých emisí prostřednictvím partnerství pro spravedlivou transformaci energetiky.

Vietnam je jedním z nejúspěšnějších příkladů země, jež přešla od neúspěšného komunistického ekonomického systému k otevřenému tržnímu hospodářství. Je jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik v regionu ASEAN. Ve Vietnamu, kde jsme svědkem intenzivnějších zásahů proti nesouhlasným hlasům a rostoucího počtu případů zatýkání kvůli „protistátní“ činnosti, dochází ke zhoršování celkové situace v oblasti lidských práv. Vietnam je komunistickým státem jedné strany bez politické svobody. V květnu 2021 uspořádala země parlamentní volby do 15. národního shromáždění a do místních lidových rad. Volby vyhrála Komunistická strana Vietnamu (VCP), která si zachovala plnou kontrolu nad sdělovacími prostředky a nad volebním procesem, aniž by na volby dohlížela nezávislá agentura. V roce 2024 se Vietnam v žebříčku světového indexu svobody tisku umístil na 174. místě ze 180 zemí. Podle indexu vnímání korupce za rok 2024 se Vietnam zařadil ze 180 zemí na 88. místo, jelikož jeho protikorupční kampaň maří pokračující omezování kritických hlasů. V lednu 2021 přijal Parlament usnesení o Vietnamu, v němž vyzval k okamžitému bezpodmínečnému propuštění všech obránců lidských práv a novinářů.

G. Thajsko

Evropská unie a Thajsko ukončily jednání o dohodě o partnerství a spolupráci v březnu 2013, ale proces podepsání této dohody byl po vojenském puči v roce 2014 pozastaven. Dohoda o partnerství a spolupráci mezi EU a Thajskem byla podepsána v prosinci 2022 v Bruselu s cílem prohloubit politický dialog a spolupráci v oblastech zahrnujících životní prostředí, energetiku, konektivitu, změnu klimatu, dopravu, vědu a techniku, obchod, zaměstnanost, sociální věci, lidská práva, vzdělávání, zemědělství, nešíření zbraní, boj proti terorismu, boj proti korupci a organizované trestné činnosti, migraci a kulturu. Thajský parlament schválil Dohodu o partnerství a spolupráci v srpnu 2024 a očekává se, že urychlí zejména jednání o dohodě o volném obchodu mezi Thajskem a EU, a tím podpoří obchod a investice.

Nástroj pro spolupráci mezi EU a Thajskem na období 2021–2027 podpoří úsilí Thajska v oblasti udržitelného rozvoje, opatření v oblasti životního prostředí a klimatu, obchodu, vzdělávání, výzkumu a inovací. To je v souladu se strategií EU pro spolupráci v indicko-tichomořském regionu a strategií Global Gateway, která zdůrazňuje závazek EU zapojit se do tohoto regionu.

V roce 2023 činila celková hodnota obchodu se zbožím mezi EU a Thajskem 40,2 miliardy EUR. EU je čtvrtým největším obchodním partnerem Thajska a představuje 7,1 % jeho celkového obchodu, zatímco Thajsko je 28. největším obchodním partnerem EU, který má přebytek dvoustranného obchodu ve výši 10 miliard EUR. Thajsko je pro evropské investice v rámci sdružení ASEAN hlavním centrem, kdy tyto investice směřující do zahraničí dosahují 29,2 miliardy EUR. EU je v Thajsku třetím největším investorem, těsně za Japonskem a Čínou.

V březnu 2023 se EU a Thajsko dohodly na tom, že budou pokračovat v jednáních na ambiciózní, moderní a vyvážené dohodě o volném obchodu, která by se soustřeďovala hlavně na udržitelnost. Čtvrté kolo rozhovorů o dohodě o volném obchodu mezi EU a Thajskem se konalo v listopadu 2024 v Bangkoku, kdy bylo dosaženo pokroku v oblasti osvědčených regulačních postupů, transparentnosti, technických překážek obchodu, cel, státních podniků a udržitelného rozvoje. Jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Thajskem v současné době vstupují do fáze závazků týkajících se přístupu na trh ve snaze dokončit jednání do konce roku 2025.

Od roku 2014 armáda potlačuje opozici prostřednictvím stanného práva a jsou hlášeny případy porušování lidských práv. V roce 2019 zvítězila ve volbách strana spojená s armádou, údajně kvůli manipulacím. Navzdory tomu, že vláda junty v červenci 2019 oficiálně skončila, má armáda i nadále na vládu vliv. V rámci thajských protestů proti vojenské vládě byl vyjádřen také požadavek na reformu thajské monarchie. V únoru 2020 zahájilo první vlnu protestů rozhodnutí ústavního soudu rozpustit stranu „Future Forward“ (Budoucnost vpřed), která je opoziční stranou oblíbenou mezi mladými lidmi.

V květnu 2023 se v Thajsku konaly všeobecné volby. Většinu křesel získala reformní strana „Move Forward“ (Směrem vpřed), která však byla po jednáních z vlády vyloučena. Mnoho konzervativních zákonodárců zabránilo tomu, aby se předsedou vlády stal Pita Limdžaroenrát. Novým předsedou vlády se tak stal Srettha Thavisin ze strany Pheu Thai, který stanul v čele vládní koalice sdružující strany spojené s armádou, s nimiž strana Pheu Thai v minulosti soupeřila. Poté, co Ústavní soud v srpnu 2024 odvolal Srettha Thavisina, stala se novou předsedkyní vlády Petongtán Šinavatrová, členka strany Pheu Thai a dcera bývalého premiéra Thaksina Šinavatry. V březnu 2025, kdy v parlamentu proběhlo hlasování o vyslovení nedůvěry vládě, vyšla předsedkyně vlády Šinavatrová z tohoto hlasování jako vítězka, přičemž ji podpořilo 319 ze 488 zákonodárců. Výsledek hlasování posílil stabilitu její jedenáctistranné koalice a omezil pravděpodobnost, že by v Thajsku mohlo v blízké budoucnosti dojít k politickým otřesům. V lednu 2020 Thajsko v Kuala Lumpuru oficiálně zahájilo mírový proces s povstaleckými skupinami z jižních provincií s muslimskou většinou. Při jednáních hrála roli zprostředkovatele Malajsie. Navzdory vyhlášení příměří v dubnu 2020 došlo v letech 2021 a 2022 k několika bombovým útokům.

Evropský parlament přijal usnesení o lidských právech, právech migrujících pracovníků a pracovních právech v Thajsku. V září 2021 vydal thajský parlament první souhlas s návrhem zákona o prevenci a potlačování mučení a násilného mizení.Stalo se tak 14 let poté, co Thajsko v roce 2007 podepsalo Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a co zavedení tohoto zákona celou tuto dobu odkládalo.

V červnu 2023 přijal Parlament usnesení o dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Thajskem, v němž vyjádřil, že s dohodou o partnerství a spolupráci souhlasí. Parlament rovněž vyzval k bezvízovému styku.

Parlament přijal v březnu 2025 usnesení o demokracii a lidských právech v Thajsku, zejména o zákoně o velezradě a deportaci ujgurských uprchlíků do Číny. Parlament rovněž vyzval Komisi, aby využila jednání o dohodě o volném obchodu k tomu, aby přiměla Thajsko provést reformu represivních zákonů, propustit politické vězně, zastavit deportace ujgurských uprchlíků a ratifikovat všechny základní úmluvy Mezinárodní organizace práce;

V únoru 2025 se v Bangkoku konalo 13. meziparlamentní zasedání EU–Thajsko.

H. Kambodža

Vztahy mezi EU a Kambodžou se datují od uzavření dohody o spolupráci z roku 1997. V dubnu 2024 se v Bruselu konalo 12. zasedání smíšeného výboru Kambodža–EU s cílem posílit spolupráci v oblasti udržitelnosti, růstu a digitalizace.

V rámci víceletého orientačního programu EU pro Kambodžu na období 2021–2027 poskytne Evropská unie této zemi 500 milionů EUR na pomoc zaměřenou na podporu jejího hospodářského rozvoje, ekologické iniciativy a pracovní příležitosti. EU vyčlenila na období 2021–2024 částku 155 milionů EUR, jejichž účelem je posílení integrace Kambodže do sdružení ASEAN.

Komise se v únoru 2020 rozhodla zrušit část celních preferencí udělených Kambodži v rámci obchodního režimu „Vše kromě zbraní“ z důvodu závažného a systematického porušování lidských práv. Toto rozhodnutí se týká především odvětví výroby oděvů a obuvi, která představují přibližně 1 miliardu EUR, tj. jednu pětinu ročního vývozu Kambodže do EU. Bezcelní a bezkvótový přístup Kambodže na trh EU v rámci režimu „Vše kromě zbraní“ vstoupil v platnost znovu v srpnu 2020, a to i navzdory vážným obavám v oblasti lidských práv. V roce 2023 dosáhl obchod mezi EU a Kambodžou hodnoty 3,6 miliardy EUR. Evropská unie je čtvrtým největším obchodním partnerem Kambodže a představuje 8 % celkového obchodu této země. Přibližně 14 % kambodžského vývozu směřovalo do EU, zatímco dovoz z EU činil pouze 2,9 %. Kambodžu zbídačily roky občanské války. Po přijetí ústavy v roce 1993 přešla země k pluralitní demokracii. V roce 2018 však vládnoucí Kambodžská lidová strana (CPP), vedená Hunem Senem, vyhrála volby, a to i na základě tvrzení, že volby nebyly spravedlivé. Hlavní opoziční strana, Cambodia National Rescue Party (Kambodžská národní strana záchrany), byla v roce 2017 rozpuštěna a její vedoucí představitelé Kem Sokha a Sam Rainsy čelili trestnímu stíhání, přičemž Rainsy byl v roce 2021 odsouzen v nepřítomnosti k 25 letům odnětí svobody.

V červenci 2023 se v Kambodži konaly všeobecné volby do Národního shromáždění. Vládnoucí kambodžská lidová strana, která je spojena s dlouhodobě vládnoucím autokratem Hunem Senem, v nich získala 120 ze 125 křesel v Národním shromáždění. Jediná smysluplná opozice, Candlelight Party, byla ze soutěže vyloučena. Po vítězství kambodžské lidové strany prohlásil předseda vlády Hun Sen, že odstupuje a předává vedení svému synovi Hunu Manetovi, který se stal předsedou vlády v srpnu 2023.

V září 2017 Parlament schválil usnesení, v němž vyzval kambodžskou vládu, aby ukončila politicky motivované stíhání Kema Sokhy. V září 2018 přijal druhé usnesení, v němž požaduje, aby byla všechna obvinění vůči Kemu Sokhovi zrušena.

Parlament přijal od roku 2017 několik usnesení, v nichž vyzývá kambodžskou vládu, aby ukončila politicky motivované stíhání Kema Sokhy a Sama Rainsyho. Evropský parlament přijal v květnu 2022 usnesení o soustavném tvrdém potlačování politické opozice v Kambodži. V březnu 2023 přijal Parlament usnesení o Kambodži: případ opozičního vůdce Kema Sokhy, v němž vyzval k jeho okamžitému bezpodmínečnému propuštění a stejně tak k propuštění všech funkcionářů a aktivistů, kteří byli odsouzeni nebo jsou zadržováni na základě politicky motivovaných obvinění.

Parlament přijal v listopadu 2024 usnesení o zmenšujícím se prostoru pro občanskou společnost v Kambodži, zejména pokud jde o případ organizace na obranu práv pracovníků CENTRAL.

I. Singapur

Evropská unie a Singapur velmi úzce spolupracují v oblasti obchodu, vědy a techniky. V únoru 2019 ratifikovaly EU a Singapur tři dohody „nové generace“: dohodu o partnerství a spolupráci mezi EU a Singapurem, dohodu o volném obchodu mezi EU a Singapurem a dohodu o ochraně investic mezi EU a Singapurem. Dohoda o volném obchodu se Singapurem vstoupila v platnost v listopadu 2019. Tyto dohody mají prohloubit politické, hospodářské a obchodní vazby a výrazně snížit cla. V celé řadě odvětví dochází k odstranění technických a necelních překážek obchodu se zbožím.

V lednu 2024 se v rámci prvního dialogu mezi EU a Singapurem o strategii Global Gateway sešla řada zúčastněných stran, aby jednaly o možnostech usnadnění ekologických a udržitelných investic v jihovýchodní Asii.

V roce 2023 se Singapur stal 20. největším obchodním partnerem EU se zbožím s hodnotou 52,6 miliardy EUR. Singapur navíc zůstává jednou z hlavních asijských oblastí, kam směrují evropské investice, přičemž tato země je druhým největším asijským investorem v EU. V červenci 2024 uzavřely EU a Singapur jednání o přelomové dohodě o digitálním obchodu, která představuje vůbec první dohodu tohoto druhu, jejímž cílem je zavést globální normy pro digitální obchod a přeshraniční toky údajů. Obě strany se dohodly, že vypracují projekty na zlepšení porozumění standardům pro digitální ekonomiku a jejich dopadu na finanční sektor.

Ve všeobecných volbách, které se v Singapuru konaly v roce 2020, získala vládnoucí Lidová akční strana 83 z 93 křesel, zatímco strana pracujících získala rekordních 10 křesel. Předseda vlády Lee Hsien Loong plánoval odstoupit dříve, než v roce 2022 dovrší 70 let, ale jeho nástupce Heng Swee Keat, který byl do funkce jmenován, v roce 2021 odstoupil. Později se funkce ujal Lawrence Wong (lídr Lidové akční strany) a v květnu 2024 se stal premiérem.

V září 2023 se v Singapuru konaly první konkurenční prezidentské volby za posledních 12 let. Devátou hlavou státu byl zvolen Tharman Shanmugaratnam. Parlament vyzval Singapur, aby zrušil trest smrti, a podporuje činnost občanské společnosti. V říjnu 2021 schválil singapurský parlament zákon (o protiopatřeních) proti zahraničnímu vměšování, jehož cílem je bojovat proti zahraničnímu vměšování se do domácí politiky.

J. Brunej Darussalam

Této zemi vládne od roku 1967 brunejský sultán Hassanal Bolkiah, přičemž část povinností přebírá princ Billah Bolkiah. Politická liberalizace neexistuje. Sultán si zachovává funkci předsedy vlády spolu s portfoliem obrany, zahraničních věcí, financí a ekonomiky. V dubnu 2019 byl přijat nový trestní zákoník s cílem zavést přístup založený na právu šaría a nové formy trestu, které zahrnují trest smrti ukamenováním za homosexuální styk a cizoložství a trest amputace končetin za krádež. Brunej v návaznosti na mezinárodní protesty prodloužila moratorium na trest smrti. Sultán v červnu 2022 oznámil, že v brzké době dojde k přeřazení ministrů .

Poprvé byla členem vlády jmenována žena, a to jako ministryně školství. Evropská unie aktivně rozvíjí vztahy s Brunejí, neuzavřela s ní však zatím žádnou rámcovou dohodu. Jedná se o dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Brunejí, která bude pokrývat škálu politických a hospodářských oblastí. Obchod mezi EU a Brunejí se týká hlavně strojírenství, motorových vozidel a chemických látek.

Vztahy mezi EU a Brunejí se rozvíjejí především prostřednictvím sdružení ASEAN, jehož předsednictví převzala v roce 2021 Brunej pod heslem „Péče, příprava, prosperita“. V srpnu 2021 byl náměstek ministra zahraničí Bruneje Erywan Yusof jmenován zvláštním vyslancem sdružení ASEAN v Myanmaru, jehož úkolem je působit jako zprostředkovatel při jednáních s myanmarskou juntou.

EU je znepokojena stávajícími obchodními omezeními a naléhavě vyzývá Brunej, aby zlepšila usnadnění obchodu, posílila podporu malých a středních podniků a prosazovala své závazky v oblasti klimatu. V únoru 2023 byla zahájena činnost nástroje partnerství mezi EU a Brunejí Darussalamem. V jeho rámci proběhl seminář o změně klimatu pod heslem „Budování regionální kapacity pro přizpůsobení se změně klimatu a její zmírňování“. V listopadu 2024 EU ocenila úsilí Bruneje o diverzifikaci jejího hospodářství, ale uznala její pokračující závislost na ropě a zemním plynu.

V roce 2022 došlo v souvislosti s územními spory v Jihočínském moři ke zvýšení napětí mezi Čínou a zeměmi jihovýchodní Asie. Přestože Brunej zatím mlčela, učinila v červenci 2022 jako země s určitými nároky své vůbec první jednostranné prohlášení o Jihočínském moři. Brunejská politika se však vyhýbá konfrontačnímu přístupu k Číně ohledně sporu v Jihočínském moři a obává se poškození bilaterálních hospodářských vazeb. Ve společném prohlášení z února 2025 Čína a Brunej znovu potvrdily své pevné diplomatické vztahy a odhodlání posílit své strategické partnerství založené na spolupráci a iniciativu „Jeden pás, jedna cesta“. Brunej znovu potvrdil svůj závazek vůči politice „jedné Číny“; Parlament v dubnu 2019 přijal usnesení, v němž důrazně odsuzuje vstup trestního zákoníku vycházejícího z práva šaría v platnost. Připomněl, že odsuzuje trest smrti, a zdůraznil, že ustanovení trestního zákoníku vycházejícího z práva šaría porušují závazky Bruneje podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv.

K. Laos

Vztahy mezi EU a Laosem jsou založeny na dohodě o spolupráci z roku 1997. Laos má do roku 2026 dosáhnout změny statusu nejméně rozvinuté země. Jeho devátý Národní plán sociálně-ekonomického rozvoje na období 2021–2025, jehož cílem je podpora udržitelnosti a ekologického a inkluzivního růstu, je v souladu s Agendou OSN pro udržitelný rozvoj 2030.

Na dvoustranném setkání mezi Laoským premiérem Sonexayem Siphandonem a tehdejším předsedou Evropské rady Charlesem Michelem v říjnu 2024 se EU zavázala podporovat socioekonomický rozvoj Laosu, zejména v oblastech, jako je integrace, konektivita, obchod, investice a zelený růst. Podpora, kterou EU poskytuje Laosu, výrazně vzrostla, přičemž strategie „tým Evropa“ v Laoské lidově demokratické republice vyčlenila na období 2021–2025 částku 550 milionů EUR prostřednictvím Nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI – Globální Evropa). Příspěvek EU k této strategii činí 98 milionů EUR ve formě grantového financování.

Partnerství mezi EU a Laosem v březnu 2024 výrazně pokročilo, a to díky návštěvě komisařky pro mezinárodní partnerství Jutty Urpilainenové, jejímž účelem bylo posílit spolupráci v oblasti obchodu a rozvoje, a to zavedením programu TICAF, což je iniciativa ve výši 102 milionů USD zaměřená na posílení udržitelného zemědělství, lesnictví a infrastruktury. EU prosazuje digitální vzdělávání s cílem posílit hlavní Laoskou platformu elektronického učení.

I přes hospodářské reformy je země stále chudá a závislá na mezinárodní pomoci. Jako nejméně rozvinutá země má Laos prospěch z obchodního systému „Vše kromě zbraní“. V roce 2023 činil obchod mezi EU a Laosem 550 milionů EUR, čímž se EU stala čtvrtým největším obchodním partnerem Laosu po Thajsku, Číně a Vietnamu, a představoval 3 % celkového obchodu Laosu.

Laos je státem jedné strany. Laoská lidově revoluční strana, která je u moci od konce občanské války v roce 1975, vládne této zemi pevnou rukou a žádná opozice zde neexistuje. V únoru 2021 se v Laosu konaly parlamentní volby do devátého Národního shromáždění složeného ze 164 křesel, z nichž 158 získala vládnoucí Laoská lidová revoluční strana a šest nezávislí kandidáti. V březnu 2021 si Laos na zahajovacím zasedání Národního shromáždění zvolil svým prezidentem Thonglouna Sisoulitha, generálního tajemníka vládnoucí Laoské lidové revoluční strany, který od dubna 2016 zastával funkci předsedy vlády.

Laos prohlubuje své vztahy s Čínou a se sdružením ASEAN a snaží se přilákat více investic. Hospodářské reformy vedly od roku 2014 k trvalému více než 7% hospodářskému růstu.

Parlament věnuje zvláštní pozornost situaci v oblasti lidských práv, včetně utrpení lidí vysídlených kvůli stavbě obrovské přehrady na řece Mekong. Za cenu téměř třetiny ročního HDP Laosu byla počátkem prosince 2021 otevřena nová 414 kilometrů dlouhá železnice spojující Čínu s hlavním městem Vientiane jako součást pekingské iniciativy Pás a stezka.

Na zasedáních konference Mezinárodní organizace práce v Ženevě vyzvala Evropská unie Laos, aby řešil problematiku pohlavního vykořisťování dětí. V červenci 2022 EU vyjádřila znepokojení nad nedostatečným pokrokem při řešení dlouhodobého porušování lidských práv v Laosu a naléhavě vyzvala laoské orgány, aby dodržovaly závazky země v oblasti lidských práv prosazované Mezinárodní federací pro lidská práva (FIDH) a její členskou organizací Lao Movement. Obě organizace zveřejnily informační dokument obsahující shrnutí vývoje v oblasti lidských práv v Laosu. Poslední dialog o lidských právech mezi EU a Laosem se uskutečnil v červenci 2024.

Parlament zopakoval svou výzvu adresovanou laoské vládě, aby ukončila pronásledování a svévolné zatýkání a zadržování obránců lidských práv, nezávislých novinářů a sociálních aktivistů a dodržovala právo na svobodu projevu a sdružování a práva menšin. Zároveň Laosu připomněl jeho mezinárodní povinnosti vyplývající z dohod týkajících se lidských práv, které ratifikoval.

L. Malajsie

Evropská unie a Malajsie podepsaly v prosinci 2022 v průběhu vrcholného setkání mezi EU a sdružením ASEAN v Bruselu dohodu u partnerství a spolupráci, která je vyvrcholením jednání zahájených v roce 2015. Tato dohoda představuje celkový rámec zaměřený na prohloubení dvoustranné spolupráce, zejména v oblasti obchodu a investic, financí a energetiky.

Po sedmi kolech byla jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Malajsií v dubnu 2012 na žádost Malajsie pozastavena. V březnu 2017 projednaly EU a Malajsie možnost vložení nových ustanovení do dohody a v zásadě s nimi souhlasily. V současné době se projednávají dvě dohody – dohoda o volném obchodu a dobrovolná dohoda o partnerství ve vztahu k prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví. V lednu 2025 během pracovní návštěvy malajského předsedy vlády v Bruselu oznámily EU a Malajsie obnovení jednání o dohodě o volném obchodu. Cílem obnovených rozhovorů je zabývat se různými aspekty obchodu, včetně doložek o udržitelnosti a politik zadávání veřejných zakázek.

Rychle se rozvíjející ekonomika Malajsie nabízí EU atraktivní obchodní možnosti. Obchod mezi EU a Malajsií roste, přičemž od roku 2010 dosáhl více než 50% růstu. Evropská unie je čtvrtým největším obchodním partnerem Malajsie (po Číně, Singapuru a Spojených státech), a to s 9,5 % podílem celkového obchodu se zbožím v zemi v roce 2023. Dvoustranný obchod se zbožím dosáhl v roce 2023 výše 44,7 miliardy EUR. Dovoz zboží z Malajsie do EU činil 29,1 miliardy EUR, zatímco vývoz zboží z EU dosáhl v roce 2023 výše 15,6 miliardy EUR. V roce 2022 činil objem obchodu se službami přibližně 11 miliard EUR.

V dubnu 2023 EU znovu na dalších pět let zavedla antidumpingová opatření na armatury z nerezové oceli z Číny a Tchaj-wanu a rozšířila je také na Malajsii, protože společnosti v této zemi dovážely hlavní součásti potřebné k výrobě armatur z nerezové oceli z Číny.

EU plánuje postupně ukončit používání palmového oleje v pohonných hmotách podle směrnice o obnovitelných zdrojích energie, což podnítí stížnosti Indonésie a Malajsie u WTO. V roce 2021 byla Malajsie zařazena na „šedou listinu“ EU v oblasti daní, což dále komplikuje obchodní vztahy. Přestože je palmový olej v rámci jednání mezi EU a Malajsií hlavním problémem, představuje méně než 5 % dovozu z Malajsie do EU. Celosvětový nedostatek jedlého oleje způsobený válkou na Ukrajině však může podíl Malajsie na trhu s palmovým olejem v EU zvýšit. V březnu 2024 dosáhla EU ve WTO vítězství, když rozhodčí senát zamítl stížnost Malajsie na rozhodnutí EU, podle něhož se už bionafta vyráběná z palmového oleje nemá považovat za palivo z obnovitelných zdrojů.

V červnu 2022 oznámila malajsijská vláda, že zruší mandatorní trest smrti. Jedná se o krok vpřed a příkladné rozhodnutí v tomto regionu. Evropská unie vyzvala orgány této země, aby podnikly konkrétní kroky k rychlému začlenění uvedené dohody do právního řádu. V listopadu 2022 proběhly v Malajsii všeobecné volby, v nichž zvítězila koalice vedená opozičním lídrem Anwarem Ibrahimem. Za ni se zařadila koalice, jejíž součástí je Islamistická strana Malajsie. V lednu 2024 složil sultán Ibrahim v rámci malajsijského systému rotační monarchie přísahu jakožto nový král Malajsie na pětileté období. Sultán Ibrahim je sultánem malajsijského státu Johor.

Ve svých usneseních Parlament odsuzuje provádění trestu smrti, nedodržování práv osob LGBTIQA+, umlčování nesouhlasných projevů veřejnosti a nedostatek mírového vyjadřování názorů, včetně veřejné diskuse.

Parlament přijal v červnu 2023 usnesení o dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Malajsií, kterým doprovodil svůj souhlas s touto dohodou. Uvádí v něm, že dohoda představuje pevný právní rámec pro prosazování demokracie a lidských práv.

Malajsie v roce 2025 předsedá sdružení ASEAN a jeho Meziparlamentnímu shromáždění.

 

Jorge Soutullo / Samuel Cantell

04-2025