Volný pohyb kapitálu
Volný pohyb kapitálu je jednou ze čtyř základních svobod jednotného trhu EU. Nejedná se jen o nejnovější svobodu, ale rovněž o svobodu s nejširší působností, jelikož se vztahuje i na třetí země. Liberalizace toků kapitálu se postupně zvyšovala. V návaznosti na Maastrichtskou smlouvu došlo od počátku v roce 2004 ke zrušení veškerých omezení pohybu kapitálu a plateb jak mezi členskými státy, tak se třetími zeměmi, přestože mohou existovat výjimky.
Právní základ
Články 63 až 66 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).
Cíle
Měla by být odstraněna všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a třetími zeměmi, s výjimkami za určitých okolností. Volný pohyb kapitálu posiluje jednotný trh a doplňuje další tři svobody. Přispívá také k hospodářskému růstu, neboť umožňuje efektivní investice kapitálu, a podporuje používání eura jako mezinárodní měny, čímž přispívá k postavení EU coby globálního hráče. Liberalizace byla nezbytná i pro vývoj hospodářské a měnové unie a zavedení eura.
Dosažené výsledky
A. Počáteční snahy (před zavedením vnitřního trhu)
Působnost prvních opatření Společenství byla omezená. V Římské smlouvě (1957) stojí, že je třeba odstranit omezení v rozsahu nezbytném pro fungování společného trhu. Na základě první směrnice o kapitálu z roku 1960, která byla změněna v roce 1962, byla odstraněna omezení pro jisté druhy obchodních a soukromých kapitálových pohybů, jako je např. nákup nemovitosti, krátkodobé a střednědobé úvěry pro obchodní transakce a nákupy cenných papírů obchodovaných na burze cenných papírů. Některé členské státy postoupily ještě dále a zavedly jednostranná vnitrostátní opatření, čímž odstranily prakticky všechna omezení pohybu kapitálu (např. Německo a země Beneluxu). Poté následovala v roce 1972 další směrnice o regulaci mezinárodních kapitálových toků.
B. Další pokrok a všeobecná liberalizace se zřetelem na zavedení vnitřního trhu
Změny „první směrnice o kapitálu“ v roce 1985 a 1986 přinesly rozšíření liberalizace v oblastech, jako jsou např. dlouhodobé úvěry pro obchodní transakce a nákupy cenných papírů obchodovaných mimo burzu cenných papírů. Pohyby kapitálu byly plně liberalizovány směrnicí Rady v roce 1988, která ke dni 1. července 1990 zrušila veškerá zbývající omezení pohybu kapitálu mezi rezidenty členských států. Cílem směrnice byla také liberalizace pohybů kapitálu zahrnující podobným způsobem třetí země.
C. Konečný systém
1. Princip
Maastrichtská smlouva zavedla volný pohyb kapitálu jako svobodu zakotvenou ve Smlouvě. V současné době zakazuje článek 63 SFEU veškerá omezení pohybu kapitálu a plateb mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi. Je odpovědností Soudního dvora Evropské unie, aby vykládal ustanovení týkající se volného pohybu kapitálu, a v této oblasti existuje rozsáhlá judikatura. V případech, kdy členské státy neodůvodněně omezí svobodu pohybu kapitálu, se uplatňuje obvyklé řízení o nesplnění povinnosti stanovené články 258–260 SFEU.
2. Výjimky a odůvodněná omezení
Výjimky se ve většině případů omezují na pohyb kapitálu z a do třetích zemí (článek 64 SFEU). Kromě možnosti, aby si členské státy zachovaly omezení týkající se přímých investic a dalších transakcí, které byly platné k danému datu, může Rada po konzultaci s Parlamentem také jednomyslně přijmout opatření, která v souvislosti s liberalizací pohybu kapitálu zahrnujícího třetí země představují krok zpět. Rada a Evropský parlament mohou navíc přijmout legislativní opatření, která se týkají přímých investic, usazování, poskytování finančních služeb či vstupu cenných papírů na kapitálové trhy. Článek 66 SFEU se zabývá mimořádnými opatřeními ve vztahu ke třetím zemím, která jsou omezena na dobu šesti měsíců.
Jediná odůvodněná omezení pohybu kapitálu obecně, včetně pohybu kapitálu v rámci EU, jsou stanovena v článku 65 SFEU. Patří k nim: i) opatření, která by zabránila porušování vnitrostátních právních předpisů (konkrétně v oblasti zdanění a obezřetnostního dohledu nad finančními službami); ii) postupy pro ohlašování pohybu kapitálu pro správní či statistické účely a iii) opatření z důvodu veřejného pořádku či veřejné bezpečnosti. Posledně jmenovaný bod byl uplatněn v době evropské dluhové krize, kdy Kypr (2013) a Řecko (2015) byly nuceny zavést kapitálové kontroly s cílem zabránit přílišnému odlivu kapitálu. Kypr odstranil veškerá zbývající omezení v roce 2015 a Řecko tak učinilo v roce 2019. Vznik digitálního finančnictví, zejména kryptoměn založených na technologii blockchain, může zpochybnit stávající koncepce navržené k zajištění volného pohybu kapitálu.
Článek 144 SFEU umožňuje v rámci programů podpory na zlepšení platební bilance přijmout ochranná opatření pro platební bilanci v případě, že dojde k potížím ohrožujícím fungování vnitřního trhu nebo k výskytu náhlé krize. Ochranná doložka je dostupná jen pro členské státy mimo eurozónu.
Články 75 a 215 SFEU umožňují přijetí finančních sankcí buď s cílem předcházet terorismu a bojovat proti němu, nebo na základě rozhodnutí přijatých v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Volný pohyb kapitálu je omezen v souvislosti s hospodářskými sankcemi uvalenými na Rusko po jeho invazi na Ukrajinu.
3. Platby
Čl. 63 odst. 2 SFEU stanoví, že „jsou zakázána všechna omezení plateb mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi“.
V roce 2001 bylo přijato nařízení harmonizující náklady na vnitrostátní a přeshraniční platby v rámci eurozóny. Toto nařízení bylo v roce 2009 zrušeno a nahrazeno, což přineslo výhody rezidentům členských států, neboť poplatky za přeshraniční platby v eurech byly sníženy prakticky na nulu. Nařízení bylo poté změněno a nahrazeno v roce 2021 s cílem snížit poplatky za přeshraniční platby mezi členskými státy v eurozóně a mimo ni.
Směrnice o platebních službách poskytla právní základ pro stanovení uceleného souboru pravidel vztahujících se na všechny platební služby v EU, aby se přeshraniční platby staly stejně jednoduchými, účinnými a bezpečnými jako vnitrostátní platby, a pro posílení účinnosti těchto pravidel a snížení nákladů prostřednictvím širší hospodářské soutěže, jíž se docílí otevřením platebních trhů novým poskytovatelům služeb. Tato směrnice poskytla nezbytný právní rámec pro iniciativu evropského bankovního a platebního sektoru nazvanou „jednotná oblast pro platby v eurech (SEPA)“. Nástroje SEPA byly k dispozici již před koncem roku 2010, příliš se však do té doby nevyužívaly. V roce 2012 bylo proto přijato nařízení, kterým se pro celou EU stanoví konečná data přechodu od starých vnitrostátních úhrad a inkas na platební nástroje SEPA. V roce 2015 přijali spolunormotvůrci přepracované znění směrnice o platebních službách, kterou se zrušila předchozí směrnice. Nová směrnice posiluje transparentnost a ochranu spotřebitele a přizpůsobuje pravidla s ohledem na inovativní platební služby, včetně internetových a mobilních plateb. Směrnice vstoupila v platnost dne 12. ledna 2016 a je v účinnosti od 13. ledna 2018.
D. Další vývoj
I přes pokrok, kterého bylo v rámci procesu liberalizace kapitálových toků v EU dosaženo, zůstaly kapitálové trhy do velké míry roztříštěny. Komise spustila v září 2015 na základě Investičního plánu pro Evropu stěžejní iniciativu s názvem Unie kapitálových trhů (UKT). Iniciativa zahrnuje řadu opatření zaměřených na vytvoření skutečně integrovaného jednotného kapitálového trhu do roku 2019. V červnu 2017 bylo zveřejněno hodnocení v polovině období týkající se akčního plánu pro UKT. Komise a členské státy kromě toho pracují na odstraňování překážek přeshraničních investic, které spadají do pravomocí členských států. K přezkoumání této otázky byla zřízena odborná skupina na odstranění překážek volného pohybu kapitálu. V březnu 2017 zveřejnila Komise v návaznosti na práci odborné skupiny zprávu o situaci v členských státech. V březnu 2019 Komise zveřejnila sdělení s názvem „Unie kapitálových trhů: pokrok při budování jednotného trhu s kapitálem pro silnou hospodářskou a měnovou unii“. Na ně navázal v září 2020 druhý akční plán pro unii kapitálových trhů, který obsahuje 16 priorit.
Komise rovněž usiluje o ukončení stávajících dvoustranných investičních dohod v rámci EU, z nichž mnohé existovaly již před nejnovějším kolem rozšiřování EU. Komise považuje tyto dohody mezi členskými státy za překážku jednotného trhu, jelikož jsou v rozporu s legislativním rámcem EU a zároveň se s ním překrývají. Např. arbitrážní mechanismy, které jsou součástí dvoustranných investičních dohod, vylučují vnitrostátní soudy a Soudní dvůr Evropské unie, a tudíž brání uplatňování práva EU. Dvoustranné investiční dohody mohou zároveň vést k příznivějšímu přístupu k investorům z některých členských států, které uzavřely dvoustranné investiční dohody v rámci EU. Dne 24. října 2019 bylo dosaženo dohody, která připravuje cestu k zániku těchto dohod. Dne 29. května 2020 podepsalo 23 členských států dohodu o ukončení platnosti dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy EU. Komise rovněž zveřejňuje výroční zprávy a studie o kapitálových tocích v rámci EU a na celém světě. Během krize vyvolané onemocněním COVID-19 se navzdory mimořádnému tlaku na finanční systém žádný členský stát EU neuchýlil k omezujícím opatřením bránícím odlivu kapitálu.
Úloha Evropského parlamentu
Parlament výrazně podporuje úsilí o liberalizaci pohybu kapitálu. Vždy však zastával názor, že taková liberalizace by měla být v rámci EU hlubší než se zbytkem světa, aby se zajistilo, že úpory pocházející z EU budou přednostně využity na investice v EU. Zdůrazňoval také, že liberalizace kapitálu by měla být podpořena úplnou liberalizací finančních služeb a harmonizací daňových právních předpisů, aby bylo možné vytvořit jednotný finanční trh EU. Díky politickému tlaku Parlamentu zahájila Komise tvorbu právních předpisů v oblasti harmonizace vnitrostátních a přeshraničních plateb.
Parlament podporoval vznik unie kapitálových trhů. Přijal usnesení, ve kterém zdůraznil, že je třeba zajistit rovné podmínky pro všechny účastníky s cílem zlepšit rozložení kapitálu v EU. V tomto usnesení vyzval také k odstranění existujících překážek přeshraničního financování, zejména pro malé a střední podniky, a k posílení úlohy Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy při zlepšování sbližování v oblasti dohledu. V dubnu 2019 se Parlament dohodl na řadě legislativních aktů, které zavádějí stavební prvky pro unii kapitálových trhů.
Další informace k tomuto tématu naleznete na internetových stránkách Hospodářského a měnového výboru.
Christian Scheinert