Rovnost žen a mužů je jedním z cílů Evropské unie. Tuto zásadu a její uplatňování v rámci EU postupně pomáhaly posilovat právní předpisy, judikatura a změny Smluv. Evropský parlament byl vždy odhodlaným zastáncem zásady rovnosti žen a mužů.

Právní základ

Zásada, že muži a ženy by měli obdržet stejnou odměnu za stejnou práci, je zakotvena v evropských Smlouvách již od roku 1957 (dnes: Článek 157 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU)). Článek 153 SFEU opravňuje EU jednat v širší oblasti rovných příležitostí a rovného zacházení v záležitostech týkajících se zaměstnání a povolání a v tomto smyslu článek 157 SFEU umožňuje přijímání pozitivních opatření za účelem zlepšení postavení žen. Článek 19 SFEU pak umožňuje přijímání právních předpisů za účelem boje proti všem formám diskriminace, včetně diskriminace na základě pohlaví. Na základě článků 79 a 83 SFEU byly přijaty právní předpisy proti obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi. Na základě článku 186 SFEU jsou z programu Práva, rovnost a občanství financována mimo jiné opatření, která přispívají k vymýcení násilí na ženách.

Cíle

EU je založena na souboru hodnot, mezi něž patří rovnost, a podporuje rovnost mezi ženami a muži (článek 2 a čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii). Tyto cíle jsou zakotveny také v článku 21 Listiny základních práv EU. Článek 8 SFEU navíc EU ukládá povinnost odstraňovat nerovnosti a prosazovat rovnost žen a mužů ve všech svých činnostech (tento koncept začleňování hlediska rovnosti žen a mužů je označován jako „gender mainstreaming“). EU a členské státy se v prohlášení č. 19 připojeném k závěrečnému aktu z mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu, zavázaly k „boji proti veškerým formám domácího násilí [...], k předcházení těmto trestným činům a jejich trestání, jakož i k podpoře a ochraně obětí“.

Dosažené výsledky

A. Hlavní právní předpisy

Právní předpisy EU, zpravidla přijaté řádným legislativním postupem, zahrnují:

  • směrnici Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení,
  • směrnici Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň,
  • směrnici Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS,
  • směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ („směrnice o rasové rovnosti“) zakazuje diskriminaci na základě rasy nebo etnického původu v celé řadě oblastí, včetně zaměstnání, sociální ochrany a sociálních výhod, vzdělávání a zboží a služeb dostupných veřejnosti, jako je bydlení,
  • směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání,
  • směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování,
  • směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání,
  • směrnici Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené a zrušuje směrnice 96/34/ES,
  • směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice Rady 86/613/EHS,
  • směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV,
  • směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011 o evropském ochranném příkazu,
  • směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV,
  • směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU,
  • směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2381 o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy orgánů kotovaných společností a o souvisejících opatřeních,
  • směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/970 ze dne 10. května 2023, kterou se posiluje uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty prostřednictvím transparentnosti odměňování a mechanismů prosazování;

B. Pokrok v judikatuře Soudního dvora Evropské unie (ESD)

Soudní dvůr EU hraje v prosazování rovnosti mezi ženami a muži důležitou úlohu. V tomto ohledu bylo vydáno několik významných rozsudků.

  • Rozsudek Defrenne II ze dne 8. dubna 1976 (věc 43/75): Soudní dvůr EU uznal přímý účinek zásady stejného odměňování mužů a žen a rozhodl, že tato zásada se nevztahuje pouze na činnost veřejných orgánů, ale platí pro veškeré dohody, které mají kolektivně upravovat placenou práci.
  • Rozsudek Bilka ze dne 13. května 1986 (věc C-170/84): Soudní dvůr EU rozhodl, že opatření vylučující zaměstnance pracující na částečný úvazek ze zaměstnaneckého penzijního systému představuje „nepřímou diskriminaci“, a dotýká-li se mnohem většího počtu žen než mužů a není-li možné prokázat, že vyloučení je založeno na objektivně odůvodněných faktorech nesouvisejících s diskriminací na základě pohlaví, je v rozporu s bývalým článkem 119 Smlouvy o Evropském hospodářském společenství.
  • Rozsudek Barber ze dne 17. května 1990 (věc C-262/88): Soudní dvůr EU rozhodl, že veškeré formy zaměstnaneckého penzijního systému představují pro účely bývalého článku 119 odměnu, a proto se na ně vztahuje zásada rovného zacházení. Soudní dvůr EU rozhodl, že muži by měli mít možnost uplatňovat nároky na důchod nebo na pozůstalostní důchod ve stejném věku jako jejich kolegyně.
  • Rozsudek Marschall ze dne 11. listopadu 1997 (věc C-409/95): Soudní dvůr EU zaujal stanovisko, že právní předpisy Společenství nevylučují existenci vnitrostátního předpisu, podle něhož v případě, že je v určitém odvětví méně žen než mužů, mají přednost uchazečky o zaměstnání („pozitivní diskriminace“), a to za předpokladu, že toto zvýhodňování není automatické a že je mužům zaručeno, že jejich kandidatura bude zvážena a že jim nebude předem znemožněno ji podat.
  • Rozsudek Test Achats ze dne 1. března 2011 (věc C-236/09): Soudní dvůr EU prohlásil čl. 5 odst. 2 směrnice Rady 2004/113/ES za neplatný, neboť je v rozporu se zásadou rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování. K určení výše pojistného a pojistného plnění pro muže i pro ženy musí být uplatňován stejný systém pojistně matematických výpočtů.
  • Rozsudek Korwin-Mikke ze dne 31. května 2018 (věci T-770/16 a T-352/17): Soudní dvůr EU rozhodl ve prospěch zrušení sankcí uložených Evropským parlamentem krajně pravicovému polskému poslanci EP Januszi Korwin-Mikkemu.
  • Rozsudek Violeta Villar Láiz ze dne 8. května 2019 (C-161/18): Soudní dvůr Evropské unie shledal, že španělské právní předpisy týkající se výpočtu starobních důchodů zaměstnanců na částečný úvazek jsou v rozporu s právem EU, pokud se zjistí, že jsou obzvláště nevýhodné pro pracovnice.
  • Rozsudek Praxair ze dne 8. května 2019 (věc C-486/18): SDEU prohlásil, že výpočet náhrad za propuštění a přeřazení zaměstnance, který čerpá rodičovskou dovolenou na část pracovní doby, musí být proveden na základě platu na plný úvazek. V rozporu s vnitrostátními právními předpisy dochází k nepřímé diskriminaci na základě pohlaví.
  • Rozsudek Safeway ze dne 7. října 2019 (věc C-171/18): SDEU rozhodl o vyrovnání důchodových dávek v rámci systému zaměstnaneckého penzijního pojištění.
  • Rozsudek Ortiz Mesonero ze dne 18. září 2019 (věc C-366/18): otci je odepřeno povolení pracovat na pevně stanovených směnách za účelem lepší péče o své děti. Soudní dvůr EU rozhodl, že směrnice se v tomto případě nepoužijí a že neobsahují ustanovení, které by členským státům ukládalo, aby v souvislosti s žádostí o rodičovskou dovolenou přiznaly zaměstnanci právo pracovat po pevně stanovenou pracovní dobu, je-li jejich obvyklým režimem práce na směny s proměnlivou pracovní dobou.
  • Rozsudek Hakelbracht ze dne 20. června 2019 (C-404/18): Soudní dvůr EU rozhodl, že pokud osoba, která se domnívá, že je diskriminována na základě svého pohlaví, podá stížnost, měli by být zaměstnanci, kteří nejsou diskriminováni na základě svého pohlaví, chráněni, neboť mohou být zaměstnavatelem znevýhodněni kvůli podpoře, kterou formálně nebo neformálně poskytli oběti údajné diskriminace.
  • Rozsudek Tesco Stores ze dne 3. června 2021 (C-624/19): v rozsudku Soudní dvůr EU nejprve připomněl svůj rozsudek ve věci Praxair MRC (C-486/18), v němž se zákaz diskriminace mezi pracovníky a pracovnicemi vztahuje rovněž na kolektivní a individuální dohody zaměřené na regulaci odměňování, jakož i na svou další ustálenou judikaturu, která soudům umožňuje ocenit jiné rozdíly v zacházení založené na odměňování žen a mužů na základě sporného pravidla. Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že článek 157 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že má přímý horizontální účinek ve sporech mezi jednotlivci, v nichž dochází k porušení zásady stejné odměny mužů a žen za „práci stejné hodnoty“.
  • Posudek 1/19 Soudního dvora Evropské unie z 6. října 2021 týkající se přistoupení EU k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (Istanbulská úmluva). Stanovisko Soudního dvora Evropské unie objasňuje podmínky přistoupení EU k Istanbulské úmluvě a jeho právní základ.

C. Nejnovější vývoj

Níže je uveden přehled opatření, která EU v poslední době v oblasti rovnosti žen a mužů přijala.

Dne 21. března 2023 uspořádali v rámci strukturovaného dialogu mezi Parlamentem a Komisí členové Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví výměnu názorů s komisařkou pro rovnost Helenou Dalliovou. Zabývali se tématy týkajícími se rovnosti žen a mužů, která spadají do oblasti působnosti komisařky, včetně aktuálních informací o legislativních iniciativách, které Komise nedávno přijala, a o těch, které mají být teprve přijaty.

Během druhé hodiny schůze se komisařka Dalliová zaměřila na návrh směrnice o posílení úlohy a nezávislosti orgánů pro rovné zacházení, který Komise přijala v prosinci 2022.

Mezitím Komise dne 12. dubna 2023 předložila zprávu o pokroku při provádění strategie pro rovnost LGBTIQ osob na období 2020–2025. Komise v rámci této strategie provedla více než 90 opatření, od komunikačních kampaní až po začleňování rovnosti LGBTIQ osob do právních předpisů a vyčleněné finanční prostředky. Zpráva dále zmiňuje nedávné řízení o nesplnění povinnosti proti Maďarsku kvůli jeho zákonu o „propagandě namířené proti LGBTI osobám“, který byl schválen v roce 2021. Zákon zakazuje „propagaci“ homosexuality a transsexuality mezi nezletilými osobami.

Komisařka Dalliová poukázala na tři legislativní návrhy, které mají zásadní význam pro obranu práv LGBTIQ osob v EU:

  • Prvním je zavedení závazných norem pro orgány pro rovné zacházení a rozšíření jejich mandátu na diskriminaci na základě sexuální orientace, zejména v oblasti zaměstnání.
  • Druhý vyžaduje, aby členské státy usilovaly o dosažení jednomyslnosti požadované pro rozšíření seznamu trestných činů EU o nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti (článek 83 SFEU). To by Komisi umožnilo navrhnout právní předpisy, které by mimo jiné kriminalizovaly trestné činy motivované sexuální orientací oběti.
  • Třetím je evropský doklad o rodičovství, pro který, jak zdůraznila komisařka Dalliová, je důležité připravit podmínky. Uznání rodičovství je obzvláště důležité pro rodiny s rodiči stejného pohlaví. Na případ „malé Sáry“ bylo upozorněno ve sdělovacích prostředcích. Bulharské orgány odmítly vydat dítěti rodný list, neboť země neuznává rodičovství obou matek, jako je tomu ve Španělsku. V roce 2021 SDEU rozhodl, že Bulharsko musí dítěti vydat cestovní pas. 

Istanbulská úmluva

Istanbulská úmluva je prvním nástrojem v Evropě, který stanoví právně závazné normy, jejichž konkrétním účelem je předcházení genderově podmíněnému násilí, ochrana obětí násilí a potrestání pachatelů. Poté, co EU v červnu 2017 tuto úmluvu podepsala, je pro přistoupení EU nezbytný souhlas Parlamentu.

Dne 21. února 2023 požádala Rada Parlament o souhlas s přijetím obou rozhodnutí o ratifikaci úmluvy (další informace viz níže).

Orgány pro rovné zacházení

Dne 8. prosince 2022 předložila Komise návrh směrnice o normách pro orgány pro rovné zacházení.

Navrhuje závazná pravidla, která by posílila úlohu a nezávislost těchto orgánů. Cílem návrhu je stanovit závazné normy pro orgány pro rovné zacházení v oblasti rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ a rovného zacházení osobami v oblasti zaměstnání a povolání s bez ohledu na jejich náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, jakož i rovného zacházení s ženami a muži v otázkách sociálního zabezpečení a v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.

Směrnice o transparentnosti odměňování

Návrh směrnice o transparentnosti odměňování, který předložila Komise dne 4. března 2021, zavádí opatření, která mají zajistit, aby ženy a muži v EU dostávali stejnou odměnu za stejnou práci.

Dne 30. března 2023 Parlament směrnici o transparentnosti odměňování schválil. Nová pravidla zajistí větší transparentnost a účinné prosazování zásady rovného odměňování žen a mužů a zlepší přístup obětí diskriminace v odměňování ke spravedlnosti.

Bude vyžadovat, aby inzeráty na volná místa a názvy pozic byly genderově neutrální a výběrová řízení byla vedena nediskriminačním způsobem.

Tato směrnice mimo jiné stanoví, že pokud se při zveřejňování platů ukáže, že rozdíl v odměňování žen a mužů přesahuje 5 %, budou se zaměstnavatelé muset sejít se zástupci zaměstnanců a společně odměňování prošetřit. Členské státy budou muset za porušení těchto pravidel zavést účinné, odstupňované a odrazující postihy pro zaměstnavatele, jako jsou pokuty. Každý, kdo byl v důsledku porušení těchto pravidel poškozen, bude mít právo na náhradu škody. Podle nových pravidel do diskriminace poprvé spadají i případy diskriminace z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám nebo znevýhodňování nebinárních osob.

Víceletý finanční rámec EU na období 2021–2027

V návaznosti na souhlas, který udělil Evropský parlament dne 17. prosince 2020, přijala Rada nařízení, kterým se stanoví víceletý finanční rámec EU (VFR) na období 2021–2027. Nový VFR klade větší důraz na začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do rozpočtu EU.

Spolu s nástrojem na podporu oživení NextGenerationEU ve výši 750 miliard eur umožní víceletý finanční rámec EU v nadcházejících letech poskytnout bezprecedentní financování ve výši 1,8 bilionu eur na podporu oživení po pandemii COVID-19 a financování dlouhodobých priorit EU napříč různými oblastmi politiky. Příští dlouhodobý rozpočet bude zahrnovat sedm výdajových oblastí. V příštím sedmiletém období poskytne rámec pro financování téměř 40 výdajových programů EU. Nástroj NextGenerationEU rovněž věnuje zvláštní pozornost rovnosti žen a mužů. To, jakým způsobem by podle očekávání měly investice a reformy financované z Nástroje pro oživení a odolnost přispět k prosazování rovnosti žen a mužů a rovných příležitostí pro všechny by měly stanovit zejména vnitrostátní plány pro oživení a odolnost.

V dubnu 2021 přijaly Rada a Parlament jako součást VFR na období 2021–2027 dva programy, které společně tvoří fond EU pro spravedlnost, práva a hodnoty. Uvedené programy přispějí k dalšímu prosazování, posílení a ochraně spravedlnosti, práv a hodnot EU. Z programu Občané, rovnost, práva a hodnoty na období 2021–2027 se konkrétně přidělují finanční prostředky organizacím občanské společnosti, které se zabývají prosazováním rovnosti žen a mužů a bojem proti násilí páchanému na ženách a dívkách v EU. Tento program bude mít celkový rozpočet v maximální výši 1,55 miliardy EUR (rozpočet ve výši 641,7 milionu EUR s dodatečným přídělem v maximální výši 912 milionů EUR). Program Spravedlnost bude disponovat rozpočtem ve výši 305 milionů EUR.

Přistoupení EU k Istanbulské úmluvě

Istanbulská úmluva, která vstoupila v platnost v roce 2014, je prvním mezinárodním právně závazným nástrojem týkajícím se prevence a potírání násilí páchaného na ženách a dívkách na mezinárodní úrovni. Stanoví komplexní rámec právních a politických opatření pro předcházení tomuto násilí, podporu obětí a potrestání pachatelů.

Rada rozhodla, že návrh rozhodnutí o podepsání úmluvy by měl sestávat ze dvou rozhodnutí, přičemž jedno by zastřešilo oblast justiční spolupráce v trestních věcech a druhé by se týkalo azylu a zásady nenavracení. V květnu 2017 byla tato dvě rozhodnutí Rady přijata a následně 13. června 2017 komisařka pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů podepsala Istanbulskou úmluvu jménem EU.

Podpis je prvním krokem v procesu přistoupení EU k úmluvě, který nyní vyžaduje, aby Rada přijala rozhodnutí a tento proces uzavřela. V rámci Rady projednává legislativní návrhy v této oblasti Pracovní skupina pro základní práva, občanská práva a volný pohyb osob. Její diskuse se zaměřují na kodex chování, kterým se stanoví, jak budou EU a její členské státy spolupracovat na provádění úmluvy.

Ve svém usnesení ze dne 4. dubna 2019 požádal Parlament Soudní dvůr EU o stanovisko ohledně slučitelnosti návrhů na přistoupení EU k Istanbulské úmluvě se Smlouvami a ohledně postupu tohoto přistoupení. Soudní dvůr EU rozhodl, že „Smlouvy Radě nezakazují čekat před přijetím rozhodnutí o uzavření Istanbulské úmluvy Unií na „vzájemnou dohodu“ členských států“. Dospěl rovněž k závěru, že „uzavírací akt může být rozdělen na dvě samostatná rozhodnutí, je-li doložena objektivní potřeba“.

Dne 21. února 2023 se Rada rozhodla přikročit k žádosti o souhlas Parlamentu s přistoupením EU k Istanbulské úmluvě. Rada žádá Parlament, aby vyslovil souhlas se dvěma návrhy rozhodnutí Rady o uzavření výše uvedené úmluvy:

  1. Rozhodnutí Rady o uzavření Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, pokud jde o orgány a veřejnou správu Unie, jménem Evropské unie;
  2. Rozhodnutí Rady o uzavření Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, pokud jde o záležitosti týkající se justiční spolupráce v trestních věcech, azyl a zásadu nenavracení, jménem Evropské unie.

Nejnovější opatření Parlamentu a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví

Legislativní zprávy

V červenci 2023 se Parlament dohodl na společném postoji ke zprávěnávrhusměrnice o boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, kterou vypracoval Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví (FEMM) a Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE). Společný postoj Parlamentu zahrnoval definici znásilnění založenou na souhlasu, přísnější pravidla pro kybernetické násilí a lepší podporu obětem. Rada však zahájila právní bitvu o pravomoci, což zdrželo všechny pokusy o dosažení dohody o směrnici. Dne 23. listopadu 2023 poslanci v rozpravě u příležitosti mezinárodního dne boje proti násilí páchanému na ženách důrazně vyzvali členské státy, aby spolupracovaly s Parlamentem na dosažení dohody o přísných pravidlech pro boj proti násilí páchanému na ženách, která by zahrnovala definici znásilnění založenou na absenci souhlasu.

Výbor FEMM rovněž zveřejnil zprávunávrhusměrnice, kterou se mění směrnice o boji proti obchodování s lidmi s cílem posílit pravidla EU pro prevenci obchodování s lidmi, boj proti němu a ochranu obětí. Zpráva se zaměřuje na posílení podpory a ochrany obětí.

Výbor FEMM zveřejnil zprávunávrhusměrnice, jejímž cílem je posílit uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci prostřednictvím transparentnosti odměňování a mechanismů prosazování. Výbor rovněž zveřejnil zprávunávrhusměrnice o normách pro orgány pro rovné zacházení v oblasti rovných příležitostí pro ženy a muže v zaměstnání. Obě zprávy zdůrazňují potřebu meziodvětvové perspektivy pro řešení mnoha rozměrů diskriminace.

Nelegislativní zprávy

Nelegislativní zprávy zahrnují zprávy o zohledňování rovnosti žen a mužů v Parlamentu (výroční zpráva za rok 2020), o chudobě žen v Evropě, o Akčním plánu EU pro rovnost žen a mužů III, o společném evropském opatření v oblasti péče, o zajištění evropské dopravy vyhovující ženám, o sexuálním obtěžování v EU a hodnocení hnutí MeToo, o dosažení ekonomické nezávislosti ženprostřednictvím podnikání a samostatné výdělečné činnosti, zprávu o regulaci prostituce v EU a zprávu o diskriminaci z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám v EU.

Legislativní stanoviska

Výbor FEMM předložil výboru LIBE stanovisko k návrhu směrnice, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, směrnice 2004/109/ES, směrnice 2006/43/ES a nařízení (EU) č. 537/2014, pokud jde o podávání zpráv podniků o udržitelnosti. Výbor FEMM zdůraznil, že je důležité zajistit, aby byla do směrnice odpovídajícím způsobem začleněna sociální udržitelnost a rovnost žen a mužů.

Výbor FEMM vydal stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku k návrhu směrnice o energetické účinnosti a zdůraznil, že je důležité zohlednit nerovné a genderové dopady změny klimatu a politik souvisejících s klimatem.

Výbor FEMM předložil výboru LIBE stanoviskonávrhunařízení, kterým se stanoví pravidla pro předcházení pohlavnímu zneužívání dětí a boj proti němu. Zpravodajka zdůraznila, že pohlavní zneužívání dětí je do značné míry výrazem genderově podmíněného násilí. Boj proti této trestné činnosti na internetu proto musí zohledňovat genderově specifické přístupy. Zpravodajka navrhla osvětové kampaně přizpůsobené věku a pohlaví. Zdůraznila rovněž, že je třeba obětem poskytovat odbornou péči a podporu, jejichž součástí je genderové hledisko. Kromě toho by zpravodajka chtěla posílit celkový sběr údajů rozčleněných podle věku a pohlaví a navrhla úzkou spolupráci v oblasti výzkumu a statistiky mezi střediskem EU a Evropským institutem pro rovnost žen a mužů.

Výbor FEMM předložil Výboru pro právní záležitosti své stanoviskonávrhu nařízení Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání rozhodnutí a přijímání veřejných listin ve věcech rodičovství a o vytvoření evropského osvědčení o rodičovství. Výbor FEMM zdůraznil, že nařízení musí být používáno bez předsudků a že pojem „veřejný pořádek“ musí být vykládán restriktivně, pokud má odůvodnit výjimku ze základní svobody.

Výbor FEMM předložil výboru LIBE stanoviskorozšíření seznamu trestných činů EU o nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti. Hlavním problémem, na který se Výbor zaměřil, je obecný výskyt násilí páchaného na základě nenávisti a genderově podmíněného násilí, neboť tento jev je považován za překážku k dosažení skutečné rovnosti žen a mužů v EU. Genderově podmíněné nenávistné verbální projevy a trestné činy neúměrně postihují ženy, dívky a komunitu LGBTIQ+ a prohlubují nerovnosti mezi ženami a muži ve společnosti. Stanovisko poukazuje na to, že je třeba, aby EU v boji proti nenávistným verbálním projevům a trestným činům z nenávisti reagovala jednotným způsobem. Zdůrazňuje také potřebu jasných definic, spolehlivých právních předpisů, lepšího shromažďování údajů a strategií pro řešení násilí na internetu i mimo něj.

Nelegislativní stanoviska

Kromě četných stanovisek k rozpočtovým záležitostem vydal výbor FEMM své stanovisko i v mnoha dalších oblastech:

  • stanovisko k provádění společné bezpečnostní a obranné politiky – výroční zpráva za rok 2022,
  • stanovisko k tématu „dlouhodobá vize pro venkovské oblasti EU – na cestě k posílenému, propojenému, odolnému a prosperujícímu venkovu do roku 2040“,
  • stanovisko ke strategii EU pro udržitelné a oběhové textilní výrobky,
  • stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci ke snižování nerovností a podpoře sociálního začleňování dětí a jejich rodin v době krize,
  • stanovisko Výboru pro zahraniční věci týkající se lidských práv a demokracie ve světě a politiky Evropské unie v této oblasti – výroční zpráva za rok 2023.

Služební cesty

Od začátku roku 2022 proběhlo osm pracovních cest výboru FEMM a k dispozici je šest zpráv o těchto pracovních cestách. V roce 2022 vyslal výbor FEMM poslance EP na 66. zasedání Komise OSN pro postavení žen v New Yorku (USA) ve dnech 14. až 25. března 2022 (shrnutí cesty, 30.5.2022). V květnu byla ve dnech 23. až 25. května 2022 vyslána delegace do nizozemského Haagu (zpráva o pracovní cestě, 20.6.2022). Ve dnech 20. až 22. září 2022 navštívila delegace Etiopie (shrnutí cesty, 21.4.2023). Ve Varšavě (Polsko) poslanci EP v listopadu 2022 uspořádali setkání o právech žen, jakož i o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech s ním spojených (shrnutí cesty, 16.11.2022).

V roce 2023 vyslal výbor FEMM poslance EP do New Yorku a Washingtonu, aby se zúčastnili 67. zasedání Komise OSN pro postavení žen ve dnech 6. až 10. března (shrnutí cesty, 22.5.2023). V květnu byla do dánské Kodaně vyslána delegace, aby projednala „podnikání žen a uspořádala setkání se zástupci veřejného a soukromého sektoru a nevládních organizací“ (shrnutí cesty, 12.9.2023).

 

Martina Schonard