Fakta a čísla o Evropské unii
Evropský parlament
Vyplňte prosím toto pole

Boj proti chudobě, sociálnímu vyloučení a diskriminaci

Podporou členských států v boji proti chudobě, sociálnímu vyloučení a diskriminaci sleduje EU cíl posílit otevřenost a soudržnost evropské společnosti a umožnit každému rovný přístup k příležitostem a zdrojům.

Právní základ

Čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, článek 19 a články 145–161 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a hlava III Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

Cíle

Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení je jedním ze zvláštních cílů EU a jejích členských států v oblasti sociální politiky. V souladu s článkem 153 SFEU má být sociální inkluze dosaženo čistě na základě nelegislativní spolupráce, zatímco článek 19 SFEU umožňuje EU přijímat opatření proti diskriminaci tím, že bude zajišťovat právní ochranu potenciálním obětem a zavádět pobídky na boj s ní.

Dosažené výsledky

A. Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení

V letech 1975 až 1994 Evropské hospodářské společenství (předchůdce EU) realizovalo několik pilotních projektů a programů určených k boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Vzhledem k absenci právního základu byla však činnost Společenství v této oblasti trvale zpochybňována.

Situace se změnila poté, co v roce 1999 vstoupila v platnost Amsterdamská smlouva, která mezi cíle sociální politiky EU zařadila boj proti sociálnímu vyloučení. V roce 2000 byl zřízen Výbor pro sociální ochranu s cílem podpořit spolupráci v oblasti politik sociální ochrany mezi členskými státy a Komisí (článek 160 SFEU).

Lisabonská strategie zahájená v roce 2000 vytvořila monitorovací a koordinační mechanismus pro stanovení cílů a měření chudoby pomocí řady ukazatelů. Zpráva rovněž obsahovala pokyny pro členské státy a národní akční plány pro boj proti chudobě a stanovila nový rámec pro spolupráci mezi Komisí a členskými státy – otevřenou metodu koordinace (OMK). Otevřená metoda koordinace je dobrovolný proces mezivládní tvorby politik založený na dohodnutých společných cílech a ukazatelích. V rámci tohoto procesu spolupracují rovněž zástupci zúčastněných stran, včetně sociálních partnerů a občanské společnosti. V roce 2006 byl aktualizován nástroj sociální politiky – OMK pro sociální ochranu a sociální začleňování –, který sjednotil a integroval tři samostatné OMK týkající se vymýcení chudoby a sociálního vyloučení, zajištění přiměřených a udržitelných důchodových systémů a poskytování dostupné, kvalitní a udržitelné zdravotní péče a dlouhodobé péče.

Ve svém doporučení z října roku 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce Komise uvedla, že je třeba, aby členské státy „vypracovaly a prováděly integrovanou komplexní strategii pro aktivní začleňování osob vyloučených z trhu práce, která bude kombinovat vhodnou podporu příjmu, inkluzivní trhy práce a přístup ke kvalitním službám“.

V březnu 2010 Komise zahájila strategii Evropa 2020, která zavedla nový společný cíl v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, který měl být dosažen do roku 2020: snížit počet Evropanů, kteří žijí pod vnitrostátní hranicí chudoby, o 25 %, a vyvést tak z chudoby přes 20 milionů lidí.

V prosinci 2010 zahájila Komise Evropskou platformu pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení coby jednu ze sedmi stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020 a sestavila seznam hlavních iniciativ, včetně posuzování strategií aktivního začleňování na vnitrostátní úrovni a bílé knihy – Agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody, zveřejněné v roce 2012.

V roce 2010 byl zaveden evropský semestr, který každoročně koordinuje hospodářské a sociální politiky EU. V této souvislosti v roce 2013 Komise předložila návrh s názvem „Posílení sociálního rozměru hospodářské a měnové unie“ v reakci na žádost Evropské rady a Parlamentu. Klíčovou součástí je srovnávací přehled, což je soubor ukazatelů, včetně ukazatelů příjmové nerovnosti, disponibilního příjmu domácností, míry ohrožení chudobou a sociálním vyloučením, míry mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a dopadu sociálních transferů na snižování chudoby.

V listopadu 2017 Parlament, Rada a Komise vyjádřily v interinstitucionálním prohlášení svůj závazek k provádění evropského pilíře sociálních práv (EPSR). EPSR stanoví sociální ochranu a začlenění jako jednu ze tří klíčových oblastí (3.6.1 Sociální politika a politika zaměstnanosti: obecné zásady). Díky EPSR byla zahájena řada legislativních a politických iniciativ, jako je směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách (směrnice (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019), balíček týkající se sociální spravedlnosti, jenž zahrnuje nařízení, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pracovní záležitosti (nařízení (EU) 2019/1149 ze dne 20. června 2019), a doporučení Rady ze dne 8. listopadu 2019 o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně, a směrnici o minimálních mzdách (směrnice (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022), jejímž cílem je boj proti chudobě pracujících.

Cílů strategie Evropa 2020 nebylo dosaženo. V Akčním plánu pro evropský pilíř sociálních práv z března 2021 stanovila Komise nový hlavní cíl: snížení počtu osob žijících v chudobě nejméně o 15 milionů (včetně nejméně 5 milionů dětí) do roku 2030. Související vnitrostátní cíle byly představeny v červnu 2022. Akční plán evropského pilíře sociálních práv z března 2021 obsahoval řadu iniciativ: strategii EU pro práva dítěte, návrh doporučení Rady, kterým se zavádí evropská záruka pro děti, Evropskou platformu pro boj proti bezdomovectví, návrh doporučení Rady o přiměřeném minimálním příjmu zajišťujícím aktivní začlenění, návrh Evropské strategie v oblasti péče a návrh skupiny na vysoké úrovni o budoucnosti sociální ochrany a sociálního státu v  EU, která předložila 21 doporučení ke zlepšení systémů sociální ochrany a sociálního státu. V červnu 2021 schválili ministři pro zaměstnanost a sociální věci ze zemí EU revidovaný seznam hlavních ukazatelů srovnávacího přehledu sociálních ukazatelů a druhotných ukazatelů.

Politické směry Komise na období 2024–2029 zahrnují strategii EU pro boj proti chudobě, která má řešit základní příčiny chudoby a měla by být přijata během prvního čtvrtletí 2026.

B. Antidiskriminační právní předpisy

Rok 1997 lze vnímat jako zlomový, protože do Smlouvy o založení Evropského společenství byl přidán nový článek (dnes článek 19 SFEU), kterým byla Rada zmocněna přijímat opatření k boji proti diskriminaci na základě rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, věku, zdravotního postižení nebo sexuální orientace. V roce 2003 byl tento článek pozměněn Niceskou smlouvou, aby umožnil přijímání pobídkových opatření. V roce 2009 vstoupila v platnost Listina základních práv Evropské unie, jež zahrnuje několik článků o rovnosti a zákazu diskriminace. V roce 2011 se EU poprvé v historii stala smluvní stranou mezinárodní smlouvy o lidských právech, a to Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. EPSP z roku 2017 znovu potvrdil zásadu rovnosti žen a mužů a zásadu rovných příležitostí.

V této oblasti byla přijata řada směrnic EU:

Návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci mimo oblast zaměstnání (horizontální antidiskriminační směrnice), předložený Komisí v roce 2008, dosud nedosáhl konsensu v Radě.

C. Evropské financování

Hlavním nástrojem finanční podpory v tomto ohledu je Evropský sociální fond plus (ESF+), který poskytuje finanční prostředky EU na spolufinancování opatření zaměřených na boj proti chudobě a vyloučení, boj proti diskriminaci a na pomoc nejvíce znevýhodněným osobám získat přístup na trh práce (3.6.2 Evropský sociální fond plus).

Na období 2021–2027 má ESF+ celkový rozpočet ve výši téměř 99,3 miliardy EUR. Nařízení ESF+ požaduje, aby 25 % finančních prostředků bylo vyčleněno na sociální začleňování, nejméně 3 % byla vynaložena na potravinovou pomoc a základní materiální pomoc nejchudším osobám a v členských státech EU, kde je počet dětí vystavených vysokému riziku chudoby vyšší než průměr EU, aby bylo nejméně 5 % zdrojů ESF+ vynaloženo na opatření, která zlepšují rovný přístup dětí k bezplatné zdravotní péči, vzdělávání, péči o děti, důstojnému bydlení a odpovídající výživě.

Nařízením (EU) č. 223/2014 byl v roce 2014 zřízen Fond evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD). Tento fond podporuje kroky členských států k zajištění materiální pomoci nejchudším osobám v kombinaci s opatřeními pro sociální začlenění. Pro období 2021–2027 je integrován do ESF+.

V září 2020 byl zřízen evropský nástroj pro dočasnou podporu na zmírnění rizik nezaměstnanosti v mimořádné situaci (SURE) s cílem podpořit členské státy v jejich úsilí vyrovnat se s pandemií COVID-19 a zachovat pracovní místa a příjmy, zejména prostřednictvím režimů zkrácené pracovní doby. Do 31. prosince 2022, kdy vypršela jeho platnost, poskytl členským státům úvěry ve výši 98,4 miliardy EUR ve formě půjček „back-to-back“.

V únoru 2021 vstoupil v platnost Nástroj pro oživení a odolnost, jehož cílem je poskytnout do konce roku 2026 finanční prostředky ve výši až 723,8 miliardy EUR na zmírnění hospodářských a sociálních dopadů krize COVID-19. Dva ze šesti pilířů stanovených v tomto nástroji přitom přispívají k boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

V březnu 2022 v souvislosti s ruskou plošnou invazí na Ukrajinu předložila Komise návrh umožňující Akci v rámci politiky soudržnosti na podporu uprchlíků v Evropě (CARE) s cílem zavést do pravidel politiky soudržnosti z období 2014–2020 větší flexibilitu. To umožnilo členským státům zdroje CARE využít k financování mimořádných opatření a k poskytování okamžité podpory v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a sociálního začleňování. Stávající podporu poskytovanou v rámci CARE rozšiřuje nařízení o flexibilní pomoci pro území (FAST-CARE).

V souvislosti s přechodem na klimaticky neutrální hospodářství přijala EU řadu opatření, která mají zajistit, aby se nezhoršovala chudoba a sociální začleňování. Jedná se např. o mechanismus pro spravedlivou transformaci, včetně Fondu pro spravedlivou transformaci, a Sociální fond pro klimatická opatření.

V prosinci 2024 přijaly Parlament a Rada na základě návrhu Komise vytvoření finančního nástroje RESTORE (Regionální mimořádná podpora na rekonstrukci) s cílem poskytnout dodatečnou pomoc a větší flexibilitu členským státům postiženým přírodními katastrofami, což zahrnuje rovněž zdravotní a sociální podporu (jako je poskytování režimů zkrácené pracovní doby). Návrh Komise pro tento nástroj stanoví dodatečnou částku na rok 2025 ve výši 3 miliard EUR, která má být vyplacena v rámci EFRR a ESF+.

D. Strategie EU pro konkrétní skupiny

V březnu 2021 předložila Komise novou strategii EU pro pomoc osobám se zdravotním postižením na období 2021–2030. Zahrnuje stěžejní iniciativy, jako je centrum zdrojů AccessibleEU, platforma pro osoby se zdravotním postižením, evropský průkaz osob se zdravotním postižením a pokyny pro nezávislý život a začlenění osob se zdravotním postižením do komunity. Provádění strategie lze sledovat na internetových stránkách Komise pro monitorovací rámec.

Komise pod vedením předsedkyně Ursuly von der Leyenové si pro období 2019–2024 stanovila jako jednu ze svých hlavních priorit budování „unie rovnosti“, což vedlo k řadě nových iniciativ:

Opatření EU se často zaměřovala na mladé lidi. Kvůli vysokému počtu nezaměstnaných mladých lidí navrhla Komise v roce 2012 balíček pro zaměstnanost mladých lidí, po němž v roce 2013 následoval systém záruk pro mladé lidi. Další iniciativou k vytvoření nových příležitostí pro mladé lidi byl Evropský sbor solidarity, který Komise zahájila v prosinci 2016. V reakci na pandemii COVID-19 a její nepřiměřený dopad na mladé lidi navrhla Komise v červenci 2020 balíček na podporu zaměstnanosti mladých lidí, včetně doporučení Rady o posílení záruk pro mladé lidi (mostu k pracovním místům). Novou iniciativu týkající se pracovních stáží v rámci ESF+ s názvem ALMA (Aim, Learn, Master, Achieve – stanovit si cíl, učit se, osvojit si dovednost, dosáhnout cíle) Komise zahájila s cílem oslovit zranitelné mladé Evropany, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a pomoci jim nalézt místo na trhu práce. Již zmíněná strategie EU pro práva dítěte zahrnuje opatření zaměřená na boj proti chudobě, rasismu a diskriminaci dětí a cílem evropské záruky pro děti je předcházet sociálnímu vyloučení a bojovat proti němu tím, že dětem v nouzi zaručí přístup k souboru klíčových služeb. V lednu 2024 předložila Komise na podporu pokroku při plnění cílů evropské záruky pro děti nový rámec pro monitorování, který mají členské státy používat v rámci evropského semestru.

V rámci politik bylo pamatováno i na osoby, které se potýkají s dlouhodobou nezaměstnaností – v roce 2016 bylo přijato doporučení Rady o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce.

Úloha Evropského parlamentu

Parlament přijal několik usnesení s cílem posílit opatření EU zaměřená na snížení chudoby a zlepšení podmínek a vyhlídek sociálně znevýhodněných osob, např. usnesení z října 2020 o politice zaměstnanosti a sociální politice eurozóny v roce 2020, v němž vyjádřil znepokojení nad ničivými sociálními dopady krize COVID-19, a usnesení o evropském semestru z března 2021. V těchto usneseních Parlament vyzývá k tomu, aby fungovaly spolehlivé systémy sociálního zabezpečení a aby byl zaveden evropský systém zajištění v nezaměstnanosti. V únoru 2021 tento požadavek zopakoval v usnesení o snižování nerovností se zvláštním zaměřením na chudobu pracujících, v němž rovněž vyzval k vypracování zastřešující evropské strategie pro boj proti chudobě a Komisi vyzval, aby předložila rámec EU pro minimální příjem. V návaznosti na doporučení Rady o přiměřeném minimálním příjmu z roku 2023 přijal Parlament usnesení, v němž požádal o přijetí směrnice o přiměřeném minimálním příjmu s cílem posílit právní rámec. Kromě toho je evropská záruka pro děti výsledkem žádosti Parlamentu z roku 2015, která byla uvedena do praxe doporučením Rady z roku 2021.

Lisabonská smlouva (článek 19 odst. 1 SFEU) udělila Parlamentu v souvislosti s přijímáním právních předpisů proti diskriminaci pravomoc vyslovit souhlas. Parlament sehrál klíčovou úlohu v diskusi, která vedla k začlenění tohoto článku do Smlouvy, a často vyzýval Komisi a členské státy, aby zajistily úplné a včasné provedení směrnic proti diskriminaci. Ve svém usnesení z února 2018 o ochraně a nepřípustnosti diskriminace menšin vyjádřil Parlament politování nad nedostatečným pokrokem ohledně horizontální směrnice proti diskriminaci a požádal Komisi a Radu, aby zahájily jednání. Parlament tyto požadavky zopakoval v řadě následných usnesení a v říjnu 2019 uspořádal plenární rozpravu na toto téma.

Parlament rovněž vyzval k tomu, aby byla otázka rovnosti žen a mužů zahrnuta do rozpočtů a tvorby politik a aby při zavádění každé nové politiky bylo provedeno posouzení dopadu na rovnost žen a mužů. Byla rovněž přijata usnesení vyjadřující znepokojení nad genderovým rozměrem chudoby a rozdíly ve výši důchodů žen a mužů (např. usnesení z listopadu 2017 o boji proti nerovnostem jakožto nástroji k podpoře tvorby pracovních míst a růstu a usnesení z června 2018 o kontrole uplatňování práva EU). Usnesení z dubna 2018 o emancipaci žen a dívek prostřednictvím digitálního sektoru vyzvalo k posílení postavení žen a dívek podporou jejich přístupu ke vzdělání a pracovním místům v odvětví informačních a komunikačních technologií. V usnesení z července 2022 o chudobě žen v Evropě Parlament uznal, že odstranění stávajících překážek bránících rovnosti na trhu práce a v přístupu k cenově dostupným službám, jako je dlouhodobá péče a péče o děti, je zásadní strategií pro odstranění chudoby žen.

Parlament se důrazně zasazuje za zlepšení práv osob se zdravotním postižením. Kromě mnohých jiných iniciativ požadoval ambiciózní evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením na období po roce 2020 a vyzval ostatní orgány EU a členské státy, aby znovu potvrdily svůj závazek dosáhnout inkluzivní rovnosti osob se zdravotním postižením a plně provádět Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením.

Parlament rovněž upozornil na tíživou situaci konkrétních skupin během pandemie COVID-19 a vyzval k vypracování komplexní strategie boje proti chudobě. Dne 8. července 2020 přijal usnesení o právech osob s mentálním postižením během krize COVID-19. V září 2020 vyzval členské státy, aby vynaložily větší úsilí v boji proti sociálnímu vyloučení romských komunit a ochraně jejich zdraví v souvislosti s krizí COVID-19. V roce 2023 přijal Parlament tři usnesení zaměřená na práva romských dětí v souvislosti se vzděláváním, na snižování nerovností a podporu sociálního začleňování a na posílení evropské záruky pro děti. Rostoucí míra bezdomovectví v celé EU a nedostatek cenově dostupného bydlení se staly předmětem rostoucího znepokojení Parlamentu, jak ukazují jeho usnesení z listopadu 2020 a ledna 2021. V nich Parlament vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby bylo právo na vyhovující bydlení uznáno prostřednictvím platných evropských a vnitrostátních právních předpisů za základní lidské právo, které by bylo možné prosazovat. Dne 18. prosince 2024 se Parlament rozhodl zřídit zvláštní výbor pro krizi v oblasti bydlení s cílem navrhnout řešení důstojného, udržitelného a cenově dostupného bydlení (3.6.11).

V říjnu 2022 přijal Parlament v souvislosti s energetickou krizí a krizí v oblasti životních nákladů usnesení o reakci EU na zvýšení cen energie v Evropě, v němž naléhavě vyzval členské státy, aby zajistily, aby si lidé mohli dovolit vytápět své domovy, a aby bylo možné se vyhnout vystěhovávání sociálně slabých domácností. V usnesení zdůraznil, že mnoho lidí se nacházelo ve zranitelném postavení již před krizí, a varoval, že inflace může způsobit, že se nízkopříjmové domácnosti dostanou do neúnosné situace, přičemž stále častěji je postižena i střední třída. Vyzval členské státy, aby plně využily stávajících možností snížení daní z energetických produktů, a vyzval Komisi, aby zvážila poskytnutí prostoru členským státům k zavedení dalších dočasných osvobození od spotřebních daní a daní z energie nebo jejich snížení. V reakci na to vydala Komise v říjnu 2023 doporučení týkající se energetické chudoby z října 2023.

Další informace k tomuto tématu naleznete na internetových stránkách Výboru pro zaměstnanost a sociální věci.

 

Victor Manuel Martinez Garzon