Boj proti chudobě, sociálnímu vyloučení a diskriminaci

Podporou členských států v boji proti chudobě, sociálnímu vyloučení a diskriminaci sleduje Evropská unie cíl posílit otevřenost a soudržnost evropské společnosti a umožnit všem lidem rovný přístup k příležitostem a zdrojům.

Právní základ

Články 19, 145–150, 151–161 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

Cíle

Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení je jedním ze zvláštních cílů EU a jejích členských států v oblasti sociální politiky. V souladu s článkem 153 SFEU má být sociální inkluze dosaženo čistě na základě nelegislativní spolupráce – otevřené metody koordinace –, zatímco článek 19 SFEU umožňuje EU přijímat opatření proti diskriminaci tím, že bude zajišťovat právní ochranu potenciálním obětem a zavádět pobídky.

Dosažené výsledky

A. Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení

V letech 1975 až 1994 Evropské hospodářské společenství realizovalo několik pilotních projektů a programů určených k boji proti chudobě a vyloučení. Vzhledem k absenci právního základu byla však činnost Společenství v této oblasti trvale zpochybňována.

Situace se změnila poté, co v roce 1999 vstoupila v platnost Amsterdamská smlouva, která mezi cíle sociální politiky Společenství zařadila boj proti sociálnímu vyloučení. V roce 2000 byl zřízen Výbor pro sociální ochranu s cílem podpořit spolupráci mezi členskými státy a Komisí (článek 160 SFEU).

Lisabonská strategie, zahájená roku 2000, vytvořila monitorovací a koordinační mechanismus, který stanovuje cíle a měří úrovně chudoby na základě souboru ukazatelů a referenčních úrovní, pokynů pro členské státy a vnitrostátních akčních plánů pro potírání chudoby. Rovněž zavedla nový správní mechanismus pro spolupráci mezi Komisí a členskými státy: otevřenou metodu koordinace (OMK), dobrovolný proces politické spolupráce založený na dohodnutých společných cílech a společných ukazatelích. V rámci tohoto procesu spolupracují rovněž zúčastněné strany, včetně sociálních partnerů a občanské společnosti. Od roku 2006 dal nový politický rámec – otevřená metoda koordinace v oblasti sociální ochrany a začlenění (tzv. OMK v sociální oblasti) vzniknout nové formaci zahrnující tři samostatné otevřené metody koordinace pro sociální začlenění, zdravotnictví, dlouhodobou péči a důchody.

Ve svém doporučení z října roku 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce Komise uvedla, že je třeba, aby členské státy „vypracovaly a prováděly integrovanou komplexní strategii pro aktivní začleňování osob vyloučených z trhu práce, která bude kombinovat vhodnou podporu příjmu, inkluzivní trhy práce a přístup ke kvalitním službám“.

Jednou z nejvýznamnějších novinek, které přinesla strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění přijatá v roce 2010, byl nový společný cíl v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení: snížit počet Evropanů, kteří žijí pod vnitrostátní hranicí chudoby, o 25 %, a vyvést tak z chudoby přes 20 milionů lidí. Tohoto cíle nebylo dosaženo a v březnu 2021 Komise zahrnula do akčního plánu evropského pilíře sociálních práv nový hlavní cíl snížit do roku 2030 počet chudých nejméně o 15 milionů (včetně nejméně 5 milionů dětí).

V prosinci 2010 zahájila Komise Evropskou platformu pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení coby jednu ze sedmi stěžejních iniciativ strategie Evropa 2020 a sestavila seznam hlavních iniciativ, např. posuzování strategií aktivního začleňování na vnitrostátní úrovni nebo bílou knihu o důchodech.

Ve svém sdělení „Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020“ z února 2013 vyzvala Komise členské státy, aby upřednostňovaly sociální investice do lidí, zejména do dětí, s cílem přerušit bludný kruh znevýhodnění.

Po zavedení Evropského semestru v roce 2010 Komise v roce 2013 předložila návrh na posílení sociálního rozměru řízení hospodářské a měnové unie v reakci na žádost Evropské rady a Parlamentu. Jeho klíčovou součástí je srovnávací přehled sociálních ukazatelů, který je analytickým nástrojem pro identifikaci vývojů v rámci EU vyžadujících podrobnější sledování. Srovnávací přehled obsahuje sekundární i hlavní ukazatele, včetně ukazatelů příjmové nerovnosti, disponibilního příjmu domácností, míry ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením (AROPE), míry mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET), a dopadu sociálních transferů na snižování chudoby.

Srovnávací přehled je obsažen ve společné zprávě o zaměstnanosti v rámci roční analýzy růstu, která stanoví strategické politické priority a je prvním krokem v provádění každoročního evropského semestru. V roce 2020 Komise Ursuly von der Leyenové přepracovala roční analýzu růstu, přejmenovala ji na roční analýzu udržitelného růstu a začlenila do ní cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje, včetně cíle „Konec chudoby“, „Konec hladu“ a „Méně nerovností“.

Všechny tři hlavní instituce EU v listopadu 2017 vyjádřily ve společném prohlášení svůj závazek k provádění evropského pilíře sociálních práv. Tento pilíř stanoví sociální ochranu a začlenění jako jednu ze tří klíčových oblastí (2.3.1 Sociální politika a politika zaměstnanosti: obecné zásady). Díky tomuto pilíři byla zahájena řada legislativních a politických iniciativ, jako je směrnice (EU) 2019/1152 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách nebo balíček týkající se sociální spravedlnosti, který zahrnuje nařízení (EU) 2019/1149, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pracovní záležitosti, a doporučení Rady ze dne 8. listopadu 2019 o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně. V říjnu 2020 zveřejnila Komise návrh směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii s cílem bojovat proti chudobě pracujících. V červnu 2022 bylo mezi Parlamentem a Radou dosaženo předběžné dohody.

V březnu 2021 byl předložen akční plán pro evropský pilíř sociálních práv, který obsahoval řadu příslušných iniciativ: strategii EU pro práva dítěte, doporučení Rady, kterým se zavádí evropská záruka pro děti, a Evropská platforma pro boj proti bezdomovectví, která byla zahájena v červnu 2021. Akční plán rovněž oznámil další iniciativy, včetně doporučení Rady o minimálním příjmu (2022) a iniciativy v oblasti dlouhodobé péče (2022), jakož i odbornou skupinu na vysoké úrovni pro budoucnost sociálního státu, která podá zprávu do konce roku 2022. Komise navrhla revidovanou verzi srovnávacího přehledu sociálních ukazatelů, která bude lépe odrážet politické priority akčního plánu. V červnu 2021 schválili ministři pro zaměstnanost a sociální věci obnovený seznam hlavních ukazatelů.

B. Antidiskriminační právní předpisy

Rok 1997 lze vnímat jako zlomový, protože do Smlouvy o založení Evropského společenství (Smlouva o ES) byl vložen nový článek – článek 13 (dnes článek 19 SFEU) –, kterým byla Rada zmocněna přijímat opatření k boji proti diskriminaci na základě celé řady nových faktorů, včetně rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, věku, zdravotního postižení a sexuální orientace. V roce 2003 byl tento článek pozměněn Niceskou smlouvou, aby umožnil přijímání pobídkových opatření. Evropský pilíř sociálních práv z roku 2017 znovu potvrdil zásadu rovnosti žen a mužů a zásadu rovných příležitostí.

V této oblasti byla přijata řada směrnic:

V pracovním programu Komise na rok 2022 byly jako prioritní projednávané návrhy uvedeny dva další návrhy: návrh směrnice o genderové vyváženosti v řídicích a dozorčích orgánech společností předložený Komisí v roce 2012, o němž bylo v červnu 2022 dosaženo předběžné dohody mezi Parlamentem a Radou, a směrnice o provádění zásady rovného zacházení s osobami mimo trh práce (horizontální směrnice proti diskriminaci), která byla navržena v roce 2008, o které však v Radě zatím nebylo dosaženo konsenzu.

C. Evropské financování

Hlavním nástrojem finanční podpory je Evropský sociální fond plus (ESF+), který poskytuje finanční prostředky EU na spolufinancování opatření zaměřených na boj proti chudobě a vyloučení, boj proti diskriminaci a na pomoc nejvíce znevýhodněným osobám získat přístup na trh práce (2.3.2 Evropský sociální fond). ESF+ sdružuje čtyři nástroje financování, které byly v programovém období 2014–2020 samostatné: Evropský sociální fond, Fond evropské pomoci nejchudším osobám, Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí a program Evropské unie pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI).

Na období 2021–2027 má ESF+ celkový rozpočet ve výši téměř 99,3 miliardy EUR. Nařízení (EU) 2021/1057 o ESF+ požaduje, aby 25 % finančních prostředků bylo vyčleněno na sociální začleňování, nejméně 3 % rozpočtu byla vynaložena na potravinovou pomoc a základní materiální pomoc nejchudším osobám a v zemích EU, kde je počet dětí vystavených vysokému riziku chudoby vyšší než průměr EU, aby bylo nejméně 5 % zdrojů ESF+ vynaloženo na opatření, která přispívají k rovnému přístupu dětí k bezplatné zdravotní péči, vzdělávání, péči o děti, důstojnému bydlení a odpovídající výživě.

Složka Zaměstnanost a sociální inovace poskytuje finanční prostředky na úrovni EU k modernizaci zaměstnanosti a sociálních politik s cílem zajistit přiměřenou a důstojnou sociální ochranu, podporovat vysoce kvalitní a udržitelné zaměstnání a bojovat proti diskriminaci, sociálnímu vyloučení a chudobě.

Nařízením (EU) č. 223/2014 byl v březnu 2014 zřízen Fond evropské pomoci nejchudším osobám (FEAD). Tento fond podporuje kroky členských států k zajištění materiální pomoci nejchudším osobám v kombinaci s opatřeními pro sociální začlenění. V dubnu 2020 byl fond FEAD v rámci balíčku investiční iniciativy pro reakci na koronavirus Plus změněn, aby bylo možné uvolnit dodatečné zdroje pro roky 2020, 2021 a 2022.

V září 2020 byl zřízen evropský nástroj pro dočasnou podporu na zmírnění rizik nezaměstnanosti v mimořádné situaci (SURE) s cílem podpořit členské státy v jejich úsilí vyrovnat se s pandemií COVID-19 a zachovat pracovní místa a příjmy, zejména prostřednictvím krátkodobých pracovních programů. Tento nástroj může postiženým členským státům poskytnout až 100 miliard EUR v podobě půjček EU na řešení náhlého nárůstu veřejných výdajů potřebných pro zachování pracovních míst.

V únoru 2021 vstoupil v platnost Nástroj pro oživení a odolnost, jehož cílem je poskytnout do konce roku 2026 finanční prostředky ve výši až 723,8 miliardy EUR na zmírnění hospodářských a sociálních dopadů krize COVID-19. Dva ze šesti pilířů stanovených v tomto nástroji přitom přispějí k boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení: pilíř týkající se sociální a územní soudržnosti a pilíř politik pro příští generaci, děti a mládež.

Od začátku ruské invaze na Ukrajinu v březnu 2022 přijala Evropská unie urychleně změny svých finančních prostředků, aby pomohla členským státům při přijímání lidí prchajících z Ukrajiny a při podpoře jejich integrace do EU. V březnu 2022 předložila Komise návrh Akce v rámci politiky soudržnosti na podporu uprchlíků v Evropě (CARE) s cílem zavést do pravidel politiky soudržnosti z období 2014–2020 větší flexibilitu. Členské státy mohou tyto zdroje využít k financování mimořádných opatření a k poskytování okamžité podpory v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a sociálního začleňování (např. odborná příprava, jazykové kurzy, poradenství). V červnu 2022 předložila Komise sdělení nazvané „Posílení politiky soudržnosti – Flexibilní pomoc územím (FAST – CARE)“ a navrhla nařízení FAST-CARE, které by mělo rozšířit stávající podporu poskytovanou v rámci CARE.

V souvislosti s přechodem na klimaticky neutrální ekonomiku přijala Evropská unie řadu opatření, která mají zajistit, aby se nezhoršovala chudoba a sociální začleňování. Jedná se např. o mechanismus pro spravedlivou transformaci, včetně Fondu pro spravedlivou transformaci, a návrh na zřízení Sociálního fondu pro klimatická opatření.

D. Strategie EU pro konkrétní skupiny

V březnu 2021 předložila Komise novou strategii EU pro pomoc osobám se zdravotním postižením na období 2021–2030. Ta obsahuje návrhy na zavedení nového evropského průkazu osob se zdravotním postižením do konce roku 2023, iniciativy na další zlepšení přístupnosti v návaznosti na přijetí Aktu přístupnosti webových stránek (směrnice (EU) 2016/2102) a Evropského aktu přístupnosti (směrnice (EU) 2019/882) a opatření k zajištění toho, aby se osoby se zdravotním postižením mohly plně zapojit do vzdělávání, práce a demokratického života a měly důstojné životní podmínky. Od června 2022 byly realizovány dvě ze sedmi stěžejních iniciativ strategie EU pro pomoc osobám se zdravotním postižením: zřízení Platformy pro zdravotní postižení a zveřejnění obnovené strategie lidských zdrojů pro Komisi.

Komise Ursuly von der Leyenové označila budování Unie rovnosti za jednu ze svých klíčových priorit, což vedlo k řadě nových iniciativ. V návaznosti na strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů na období 2016–2019 předložila Komise v březnu 2020 novou strategii pro rovnost žen a mužů na období 2020–2025. V březnu 2021 předložila Komise návrh směrnice o transparentnosti odměňování a mechanismech prosazování s cílem posílit uplatňování zásady stejné odměny za stejnou práci mezi muži a ženami. V dubnu 2022 přijal Parlament k tomuto návrhu svůj vyjednávací postoj za účelem jednání s Radou.

V září 2020 byl navržen nový akční plán EU proti rasismu na období 2020–2025. Zahrnuje závazek podávat zprávy o uplatňování směrnice o rasové rovnosti. Jako součást akčního plánu předložila Komise nový strategický rámec EU pro rovnost, začlenění a účast Romů a navrhla doporučení Rady o rovnosti, začlenění a účasti Romů.

V listopadu 2020 předložila Komise vůbec první strategii EU pro rovnost lesbických žen, gayů, bisexuálních, transgender, nebinárních, intersexuálních a queer osob (LGBTIQ), která zahrnuje závazek zveřejnit do roku 2022 zprávu o uplatňování směrnice o rovnosti v zaměstnání.

V listopadu 2020 Komise rovněž přijala akční plán pro integraci a začleňování na období 2021–2027, který obsahuje návrhy ve čtyřech oblastech – vzdělávání, zaměstnanost, bydlení a zdraví – s cílem podpořit integraci a sociální začlenění migrantů a osob z přistěhovaleckého prostředí.

V říjnu 2021 představila Komise Strategii EU pro boj proti antisemitismu a podporu židovského života (2021–2030).

Opatření EU se často zaměřovala na mladé lidi. V roce 2012 kvůli vysokému počtu nezaměstnaných mladých lidí navrhla Komise balíček pro zaměstnanost mladých lidí, po němž v roce 2013 následoval systém záruk pro mladé lidi. Další iniciativou k vytvoření nových příležitostí pro mladé lidi byl Evropský sbor solidarity (2.3.3 Politika zaměstnanosti), který Komise zahájila v prosinci 2016. V reakci na pandemii COVID-19 a její nepřiměřený dopad na mladé lidi navrhla Komise balíček na podporu zaměstnanosti mladých lidí, včetně doporučení Rady o posílení záruk pro mladé lidi (mostu k pracovním místům). Novou iniciativu týkající se pracovních stáží v rámci ESF+ s názvem ALMA (Aim, Learn, Master, Achieve – stanovit si cíl, učit se, osvojit si dovednost, dosáhnout cíle) Komise zahájila s cílem oslovit zranitelné mladé Evropany, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a pomoci jim nalézt místo na trhu práce. Již zmíněná strategie EU pro práva dítěte zahrnuje opatření zaměřená na boj proti chudobě, rasismu a diskriminaci dětí a cílem evropské záruky pro děti je předcházet sociálnímu vyloučení a bojovat proti němu tím, že dětem v nouzi zaručí přístup k souboru klíčových služeb.

V rámci politik bylo pamatováno i na osoby, které se potýkají s dlouhodobou nezaměstnaností – v únoru 2016 bylo přijato doporučení Rady o začleňování dlouhodobě nezaměstnaných osob na trh práce.

Úloha Evropského parlamentu

Parlament opakovaně přijal usnesení s cílem posílit opatření EU zaměřená na snížení chudoby a zlepšení podmínek a vyhlídek sociálně znevýhodněných osob, např. usnesení ze dne 22. října 2020 o politice zaměstnanosti a sociální politice eurozóny v roce 2020, v němž vyjádřil znepokojení nad ničivými sociálními dopady krize COVID-19, a usnesení ze dne 11. března 2021 o zaměstnanosti a sociálních aspektech, pokud jde o roční strategii pro udržitelný růst. V těchto usneseních Parlament vyzývá k tomu, aby byla sociální udržitelnost zakotvena v roční strategii pro udržitelný růst, aby fungovaly spolehlivé systémy sociálního zabezpečení a aby byl zaveden evropský systém zajištění v nezaměstnanosti. V únoru 2021 Parlament tento požadavek zopakoval v usnesení o snižování nerovností se zvláštním zaměřením na chudobu pracujících, v němž rovněž vyzval k vypracování zastřešující evropské strategie pro boj proti chudobě a Komisi vyzval, aby předložila rámec EU pro minimální příjem. Požadavky na evropskou záruku pro děti, které Parlament poprvé předložil v roce 2015, došly nedávno uplatnění prostřednictvím doporučení Rady přijatého v červnu 2021.

Lisabonská smlouva (článek 19 odst. 1 SFEU) udělila Parlamentu v souvislosti s přijímáním právních předpisů proti diskriminaci pravomoc vyslovit souhlas. Parlament se aktivně zapojil do diskuse, jejímž výsledkem bylo začlenění tohoto článku do Smlouvy, a často vyzýval Komisi a členské státy, aby zajistily úplné a včasné provedení příslušných směrnic. Ve svém usnesení ze dne 7. února 2018 o ochraně a nepřípustnosti diskriminace menšin v členských státech EU vyjádřil Parlament politování nad nedostatečným pokrokem ohledně horizontální směrnice proti diskriminaci a požádal Komisi a Radu, aby zahájily jednání. Rada tyto požadavky zopakovala v řadě následných usnesení a v říjnu 2019 uspořádala plenární rozpravu na toto téma. V usnesení ze dne 6. července 2022 o diskriminaci v EU z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám Parlament vyzval členské státy, a s nimi nadcházející předsednictví EU, aby antidiskriminační směrnici bezodkladně přijaly, a naléhavě vyzval Komisi, aby zajistila prosazování stávajících antidiskriminačních právních předpisů EU a v případě potřeby zahájila řízení o nesplnění povinnosti. Parlament rovněž vyzval k tomu, aby byla otázka rovnosti žen a mužů zahrnuta do rozpočtů a tvorby politik a aby při zavádění každé nové politiky bylo provedeno posouzení dopadu na rovnost žen a mužů. V usneseních také vyjadřuje znepokojení nad genderovým rozměrem chudoby a rozdíly ve výši důchodů žen a mužů (např. usnesení ze dne 14. června 2018ze dne 16. listopadu 2017). Jeho usnesení ze dne 17. dubna 2018 se zaměřuje na emancipaci žen a dívek prostřednictvím digitálního sektoru. V nedávné době pak Parlament ve svém usnesení ze dne 5. července 2022 o chudobě žen v Evropě uznal, že rovnost žen a mužů na trhu práce je hlavním prostředkem k odstranění chudoby žen. V zájmu snížení chudoby žen v EU musí Komise a členské státy účinně řešit stávající překážky na trhu práce, jakož i překážky v přístupu k cenově dostupným službám, jako jsou služby péče o děti a dlouhodobé péče.

Parlament rovněž upozornil na tíživou situaci konkrétních skupin během pandemie. Dne 17. dubna 2020 přijal usnesení o koordinovaných opatřeních Unie v boji proti pandemii COVID-19 a jejím následkům, v němž se zabýval situací řady zranitelných skupin a vyzval k vypracování komplexní strategie boje proti chudobě. V usnesení Parlament rovněž vyzval členské státy, aby zajistily, že komunitní péče a podpůrné služby, které potřebují osoby se zdravotním postižením, budou financovány, dobře vybaveny a řádně personálně obsazeny. Dne 8. července 2020 přijal Parlament usnesení o právech osob s mentálním postižením během krize COVID-19 a dne 17. září 2020 přijal usnesení o provádění vnitrostátních strategií integrace Romů, v němž vyzval členské státy, aby zintenzivnily své úsilí v boji proti sociálnímu vyloučení a protiromskému smýšlení, zlepšily životy Romů a chránily jejich zdraví v souvislosti s krizí COVID-19. Rostoucí míra bezdomovectví v celé EU a nedostatek cenově dostupného bydlení se staly předmětem rostoucího znepokojení Parlamentu, jak je uvedeno v jeho usnesení ze dne 24. listopadu 2020 o řešení míry bezdomovectví v EU a ve svém usnesení ze dne 21. ledna 2021 o přístupu k důstojnému a cenově dostupnému bydlení pro všechny, v němž Parlament vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že právo na odpovídající bydlení bude uznáno a vymahatelné jako základní lidské právo v evropských a vnitrostátních právních předpisech.

 

Aoife Kennedy / Sara Danesi