Bankovní unie vznikla v reakci na finanční krizi a v současné době zahrnuje dva prvky, jednotný mechanismus dohledu (SSM) a jednotný mechanismus pro řešení krizí (SRM). V rámci jednotného mechanismu dohledu se provádí dohled nad největšími a nejdůležitějšími bankami v eurozóně přímo na evropské úrovni, naproti tomu smyslem jednotného mechanismu pro řešení krizí je řešit problémy bank v úpadku hladce a s minimálními náklady pro daňové poplatníky a pro reálnou ekonomiku. V současné době probíhají diskuse o třetím prvku, kterým je evropský systém pojištění vkladů.

Právní základ

Článek 114 a čl. 127 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

Cíle

Bankovní unie (BU) je nezbytným doplňkem hospodářské a měnové unie (HMU) a vnitřního trhu, který slaďuje odpovědnost za dohled, řešení problémů bank a financování na úrovni EU a nutí banky v celé eurozóně, aby dodržovaly stejná pravidla. Tato pravidla zajišťují zejména to, aby banky podstupovaly měřená rizika a aby banka, která se dopustí chyby, platila za své ztráty a aby jí hrozila možnost uzavření, přičemž musí být minimalizovány náklady pro daňového poplatníka.

Dosažené výsledky

A. Plán pro bankovní unii

V prosinci roku 2012 předseda Evropské rady v úzké spolupráci s předsedou Evropské komise, prezidentem Evropské centrální banky (ECB) a předsedou Euroskupiny vypracoval konkrétní a časově vymezený plán na vytvoření skutečné hospodářské a měnové unie. Jednou z nejdůležitějších částí tohoto plánu bylo vytvoření integrovanějšího finančního rámce, tj. bankovní unie.

B. Dohoda na mechanismu SSM

V březnu 2013 dosáhly Parlament a Rada politické dohody ve věci zřízení prvního pilíře bankovní unie, jednotného mechanismu dohledu, který se vztahuje se na všechny banky v eurozóně. Do bankovní unie se mohou zapojit i členské státy, které nejsou členy eurozóny. Jednotný mechanismus dohledu, který funguje od listopadu 2014, působí v rámci ECB a odpovídá za přímý dohled nad největšími a nejvýznamnějšími bankovními skupinami, zatímco vnitrostátní orgány dohledu i nadále vykonávají dohled nad ostatními bankami, přičemž konečnou odpovědnost nese ECB. Kritéria pro určení toho, zda jsou banky považovány za významné a spadají tudíž pod přímý dohled ECB, jsou stanovena v nařízení o jednotném mechanismu dohledu a v nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu a týkají se velikosti banky, jejího hospodářského významu, přeshraničních aktivit a potřeby přímé podpory z veřejných rozpočtů. V závislosti na vývoji těchto kritérií se může počet bank pod přímým dohledem ECB v průběhu času měnit. ECB se navíc může kdykoli rozhodnout zařadit určitou banku mezi významné, jestliže je to nutné pro zajištění konzistentního uplatňování vysokých standardů dohledu.

Aby se předešlo možnému střetu zájmů, existují jasná pravidla upravující organizační a provozní oddělení rolí ECB v oblasti dohledu od oblasti měnové politiky.

C. Komplexní posouzení

Předtím, než se ujala svých úkolů v oblasti dohledu, provedla ECB kontrolu finanční situace, tzv. „komplexní posouzení“, sestávající z přezkumu kvality aktiv a zátěžového testu. Cílem tohoto posouzení bylo dosáhnout větší transparentnosti v rozvahách bank, aby byl zajištěn spolehlivý výchozí bod pro práci ECB. Výsledky zveřejněné v říjnu 2014 ukázaly, že 25 ze 130 testovaných bank vykazovalo nedostatek kapitálu.

Podobnou kontrolou finanční situace projdou všechny banky, když se poprvé dostanou pod přímý dohled. Např. na žádost Bulharska o navázání blízké spolupráce mezi ECB a Bulharskou národní bankou provedla ECB komplexní posouzení šesti bulharských bank, jehož výsledky byly zveřejněny v červenci 2019.

D. Jednotný mechanismus pro řešení krizí

V březnu 2014 uzavřely Parlament a Rada politickou dohodu ve věci zřízení druhého pilíře bankovní unie, jednotného mechanismu pro řešení krizí (SRM). Hlavním cílem jednotného mechanismu pro řešení krizí je zajistit, aby úpadky bank v bankovní unii byly řešeny efektivně, a to s minimálními náklady pro daňové poplatníky a reálnou ekonomiku. V případě nutnosti zasáhnout převezme ústřední orgán, tedy Jednotný výbor pro řešení krizí, odpovědnost za iniciování řešení problémů určité banky, přičemž v praxi bude toto rozhodnutí realizováno ve spolupráci s vnitrostátními orgány pro řešení problémů bank. Jednotný výbor pro řešení krizí zahájil své působení jako nezávislá agentura EU v lednu 2015 a plně funguje od ledna 2016.

V červnu 2017 přijal Jednotný výbor pro řešení krizí své první rozhodnutí o řešení problémů v případě Banco Popular. V červnu 2017 se Jednotný výbor pro řešení krizí rozhodl, že nepřijme opatření k řešení problémů v souvislosti s bankami Banca Popolare di Vicenza a Veneto Banca, a v únoru 2018 bylo přijato stejné rozhodnutí ohledně ABLV Bank AS a její dceřiné společnosti ABLV Bank Luxembourg S.A.

E. Jednotný fond pro řešení krizí (SRF)

Cílem předpisů, kterými se řídí bankovní unie, je zajistit, aby jakékoli řešení problémů bylo nejprve financováno akcionáři banky, a pokud je to nutné, částečně i jejími věřiteli. Nyní je ovšem k dispozici další zdroj financování, který může být použit v případě, že příspěvky od akcionářů a věřitelů banky nejsou dostačující, a to Jednotný fond pro řešení krizí. Jakmile Jednotný fond pro řešení krizí dosáhne cílové výše svých finančních prostředků, bude disponovat částkou přibližně 55 miliard EUR, která odpovídá zhruba 1 % pojištěných vkladů v eurozóně. Do Jednotného fondu pro řešení krizí přispívají banky po dobu osmi let. V prosinci 2015 se členské státy, které se účastní bankovní unie, dohodly na zavedení systému pravidel překlenovacího financování, který stanoví jednotlivé národní úvěrové linky k zabezpečení vlastních národních složek v rámci Jednotného fondu pro řešení krizí, pokud by se objevil schodek ve financování.

F. Směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank

Nová pravidla pro sdílení zátěže při řešení krizí bank jsou stanovena ve směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank, kterou přijal Parlament v dubnu 2014. Směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank stanoví způsoby, jakými lze řešit problémy bank, aniž by byla nutná finanční pomoc z peněz daňových poplatníků, přičemž uplatňuje zásadu, že ztráty musí v první řadě pokrýt akcionáři a věřitelé, a nikoli veřejné finanční prostředky. V současné době probíhají legislativní postupy za účelem úpravy této směrnice, zejména s cílem začlenit do ní mezinárodní normy týkající se kapacit pro absorbci ztrát a pro rekapitalizaci. Evropský výbor pro hospodářské záležitosti (ECON) přijal dne 19. června 2018 závěrečnou zprávu, která nyní čeká na první čtení na plenárním zasedání.

G. Směrnice o kapitálových požadavcích (CRD) / nařízení o kapitálových požadavcích (CRR)

Minimální kapitálové požadavky stanoví, jaké množství kapitálu musí mít banka v držení, aby bylo její působení považováno za bezpečné a aby se byla schopna sama vyrovnat s provozními ztrátami. Finanční krize ukázala, že dřívější minimální kapitálové požadavky stanovené v právních předpisech byly při konfrontaci s vážnou krizí příliš nízké. Proto bylo na mezinárodní úrovni rozhodnuto o zvýšení příslušných minimálních limitů (zásady dohody Basilej III). V dubnu 2013 přijal Parlament dva právní akty, které převádějí do evropského práva obezřetnostní kapitálové požadavky pro banky: čtvrtou směrnici o kapitálových požadavcích (CRD)nařízení o kapitálových požadavcích (CRR). Směrnice o kapitálových požadavcích a nařízení o kapitálových požadavcích vstoupily v platnost dne 1. ledna 2014.

Rovné podmínky v rámci jednotného trhu posiluje jednotný soubor pravidel, který se vztahuje na všechny banky v EU. V právních aktech, které Parlament přijal, bylo třeba ještě doladit určité technické podrobnosti. Komisi proto byla svěřena pravomoc vypracovat doplňující legislativní akty (tzv. opatření úrovně 2), které tyto chybějící technické podrobnosti stanoví.

Dne 23. listopadu 2016 předložila Komise komplexní balíček reforem s cílem pozměnit pravidla stanovená ve směrnici o kapitálových požadavcích a v nařízení o kapitálových požadavcích. Oba legislativní návrhy, kterými se mění směrnice o kapitálových požadavcích a nařízení o kapitálových požadavcích, byly v Parlamentu projednávány souběžně. Výbor ECON přijal úplnou zprávu o pozměňovacích návrzích dne 19. června 2018. Dne 7. června 2019 byly pozměněná směrnice o kapitálových požadavcích (CRD V) a pozměněné nařízení o kapitálových požadavcích (CRR II) zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie.

H. Evropský systém pojištění vkladů

Dne 24. listopadu 2015 předložila Komise legislativní návrh, který má za cíl rozšířit bankovní unii o další prvek, a to o evropský systém pojištění vkladů. Návrh Komise vychází ze stávajících systémů ochrany vkladů v členských státech a doporučuje postupné zavádění evropského systému pojištění vkladů. Návrh je koncipován tak, aby byl pro bankovní sektor celkově nákladově neutrální (i když rizikovější banky budou platit vyšší příspěvky než banky bezpečnější), a navrhuje doplňující záruky a opatření k omezení bankovních rizik.

Evropský parlament v této souvislosti zahájil svůj vnitřní postup. Zpravodajka zveřejnila svůj návrh zprávy k evropskému systému pojištění vkladů dne 4. listopadu 2016.

Úloha Evropského parlamentu

V reakci na časový plán na vytvoření skutečné hospodářské a měnové unie přijal Parlament dne 20. listopadu 2012 usnesení nazvané „Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“, které obsahuje doporučení Komisi k vytvoření skutečné bankovní unie. Přijetím legislativních aktů o SSM, SRM, systému pojištění vkladů, směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank a směrnice o kapitálových požadavcích IV v letech 2013 a 2014 přispěl Parlament významnou měrou k vytvoření skutečné bankovní unie.

Tyto legislativní akty umožňují Parlamentu vykonávat kontrolu nad nově zřízenými institucemi. ECB se v rámci své pravomoci v oblasti dohledu (tj. prostřednictvím jednotného mechanismu dohledu) zodpovídá Parlamentu a Radě. Podrobnosti její zodpovědnosti vůči Parlamentu jsou stanoveny v interinstitucionální dohodě (IID) mezi Parlamentem a ECB.

V Hospodářském a měnovém výboru se zatím konalo šestnáct pravidelných veřejných slyšení s předsedkyní jednotného mechanismu dohledu (dne 18. března 2014, 3. listopadu 2014, 31. března 2015, 19. října 2015, 22. března 2016, 13. června 2016, 9. listopadu 2016, 23. března 2017, 19. června 2017, 9. listopadu 2017, 26. března 2018, 19. června 2018, 20. listopadu 2018, 21. března 2019, 4. září 201912. prosince 2019).

Tentýž postup se uplatňuje u Jednotného výboru pro řešení krizí, jehož předseda se nejméně jednou v každém kalendářním roce účastní slyšení, které se věnuje plnění úkolů výboru v oblasti řešení krizových situací a které pořádá příslušný výbor Parlamentu. V Hospodářském a měnovém výboru se dosud konalo třináct veřejných slyšení týkajících se Jednotného výboru pro řešení krizí (dne 16. června 2015, 28. ledna 2016, 13. července 2016, 5. prosince 2016, 22. března 2017, 11. července 2017, 4. prosince 2017, 20. března 2018, 11. července 2018, 6. prosince 2018, 2. dubna 2019, 22. července 20193. prosince 2019).

Podrobnosti zodpovědnosti Jednotného výboru pro řešení krizí vůči Parlamentu a s tím související praktické postupy jsou stanoveny v interinstitucionální dohodě mezi Parlamentem a Jednotným výborem pro řešení krizí, která byla zveřejněna dne 24. prosince 2015.

 

Marcel Magnus