Úvod

Evropský parlament má jednu z největších tlumočnických služeb na světě. Tlumočníci hrají důležitou roli při zajišťování účinné komunikace v této jedinečné instituci, která každodenně pracuje ve 24 jazycích.

Původně byly úředními jazyky Evropských společenství čtyři jazyky zakládajících států - němčina, francouzština, nizozemština a italština, což dohromady dávalo 12 možných jazykových kombinací.

Nové jazyky po jednotlivých rozšířeních:

1973: angličtina, dánština a irština neboli gaelština (použita pouze v překladu Aktu o přistoupení Irska a Smluv), tedy 4 + 2 = 6 úředních jazyků a 30 jazykových kombinací

1981: řečtina, tedy 7 úředních jazyků a 42 jazykových kombinací

1986: španělština a portugalština, tedy 9 úředních jazyků a 72 jazykových kombinací

1995: finština a švédština, tedy 11 úředních jazyků a 110 jazykových kombinací

2004: čeština, estonština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, polština, slovenština a slovinština, tedy 20 úředních jazyků a 380 jazykových kombinací

2007: rumunština, bulharština a irština, tedy 23 úředních jazyků a 506 jazykových kombinací

2013: chorvatština, tedy 24 úředních jazyků a 552 jazykových kombinací

Vedle úředních jazyků se často používají také jazyky kandidátských zemí, ruština, čínština, arabština, japonština atd.

Tlumočnické služby umožňují poslancům EP, aby si navzájem rozuměli a mohli spolu komunikovat.

• Aktivní jazyk: jazyk, do kterého se tlumočí (jazyk, který účastníci poslouchají)
• Pasivní jazyk: jazyk, ze kterého se tlumočí (jazyk, kterým účastníci hovoří)
• Pivot: štafetové tlumočení (přes dalšího tlumočníka) do méně rozšířených jazyků
• Retour: používá se u méně rozšířených jazyků; tlumočník může pracovat jak ze svého aktivního jazyka, tak i do něj

Jazykovou kombinaci tlumočníka tvoří souhrn pasivních a aktivních jazyků, které ovládá.