Oběhové hospodářství: definice, význam a přínos 

Aktualizováno: 
 
Vytvořeno:   
 

Sdílet tuto stránku: 

Jak funguje oběhové hospodářství, jaké konkrétní přínosy bude mít pro Evropany, ekonomiku a životní prostředí? Vysvětlení ve videu a infografice

Každoročně vznikne v EU hora odpadu, která vydá na 2,5 miliardy tun. V současnosti se proto revidují pravidla nakládání s odpadem, která mají podpořit přechod od lineárního modelu hospodářství k oběhovému. Evropská komise představila v březnu 2020 v rámci Zelené dohody pro Evropu a navrhované průmyslové strategie nový akční plán oběhového hospodářství. Ten zahrnuje návrhy na udržitelnější design výrobků, snižování odpadu a posílení postavení občanů (například v rámci takzvaného „práva na opravu"). Zvláštní pozornost je věnována i odvětvím náročným na zdroje, jako je elektronika a informační a komunikační technologie, plasty, textil a stavebnictví. V únoru 2021 o tomto plánu hlasoval Parlament. Poslanci požadují další opatření, aby se EU mohla stát do roku 2050 uhlíkově neutrální, ekologicky udržitelnou a netoxickou plně oběhovou ekonomikou. Součástí by měla být také přísnější pravidla pro recyklaci a závazné cíle pro rok 2030 pro používání a spotřebu materiálů. Jak to má ale fungovat v praxi a proč je to potřeba?


Co je oběhové hospodářství


Oběhové hospodářství je způsob výroby a spotřeby, který díky sdílení, pronajímání, opětovnému používání, opravování, repasování nebo recyklaci zhodnocuje již existující výrobky, suroviny a materiály. Díky tomu se prodlužuje životní cyklus produktů a minimalizuje odpad. Když už samotný výrobek nemůže být používán, využijí se suroviny a komponenty tak, aby z nich vznikla další hodnota pro ekonomiku.


Oběhové hospodářství je jinými slovy snaha posunout se od modelu vytěžit-vyrobit-použít-vyhodit k šetrnějšímu a efektivnějšímu zužitkování zdrojů. Parlament se mimo jiné snaží prodloužit životnost výrobků a bojovat proti jejich plánované poruchovosti a zastarávání.


Proč přecházet na oběhové hospodářství


Suroviny a jejich zdroje nejsou ani levné ani nekonečné. Poptávka po nich zároveň roste, takže je v našem zájmu šetrněji nakládat s těmi, které jsme již získali. Suroviny se do Evropy povětšinou dováží ze třetích zemí, a když se s nimi naučíme lépe nakládat, snížíme tak naši závislost na těchto dodavatelích. Navíc získávání a zpracovávání surovin je ničivé pro životní prostředí včetně emisí skleníkových plynů. Chytřejší využívání surovin tak může tyto dopady zmírnit.

Očekáváné přínosy


Opatření jako prevence vzniku odpadů, ekodesign a opětovné používání by mohly firmám v EU ušetřit peníze a zároveň snížit emise skleníkových plynů. V současné době je produkce materiálů, které používáme každý den, odpovědná za 45 % emisí oxidu uhličitého. Nový model hospodářství by měl přinést řadu výhod, jako je snížení tlaku na životní prostředí, lepší zabezpečení dodávek surovin a zvýšení konkurenceschopnosti, a otevřít prostor pro inovace, podporu hospodářského růstu (až o 0,5 % HDP) a nová pracovní místa. Komise odhaduje, že by jich mohlo v této souvislosti v EU vzniknout do roku 2030 až 700 tisíc. Pro spotřebitele (a jejich peněženky) by odolnější a trvanlivější výrobky byly také plus.