Simone Veil, žena mnoha prvenství

Simone Veil, feministka, bojovnice proti antisemitismu a bývalá předsedkyně Evropského parlamentu zemřela 30.6.2017. Parlament vzdává čest její práci pro evropskou integraci.

Dnes zemřela Simone Veil, bývalá předsedkyně Evropského parlamentu a výrazná osobnost evropské politiky. Na prahu dospělosti přežila koncentrační tábor, byla první ženou v čele EP a také první, kdo funkci předsedy zastával po prvních přímých volbách v roce 1979. Zemřela ve věku nedožitých 90 let 30. června 2017.

 

Byla „významnou předsedkyní Evropského parlamentu, svědomím EU, obhájkyní práv žen a bojovnicí proti antisemitismu,“ charakterizoval ji současný předseda EP Antonio Tajani. „Její poselství je stále aktuální,“ dodal.

 

Simone Veil se narodila 13. července 1927 ve francouzské židovské rodině v Nice. V roce 1944 byla společně se svými rodiči, bratrem a sestrami deportována do Osvětimi, poté Bobreku a nakonec Bergen-Belsenu. Pouze ona a její dvě sestry koncentrační tábory přežily.

 

Francouzská a evropská politička i aktivistka


Když byla v roce 1979 zvolena poslankyní Evropského parlamentu, byla ve Francii již velmi známou političkou mimo jiné jako první žena ministryně (v čele resortu zdravotnictví prosadila v polovině sedmdesátých let zákon umožňující umělé přerušení těhotenství bez hrozby trestního stíhání). Svou práci v EP zahájila hned s trojitým prvenstvím: Stala se první ženou zvolenou do funkce předsedy Parlamentu a jeho poslanci byli tehdy poprvé voleni přímo. Simone Veil byla navíc vůbec první ženou předsedající nějaké evropské instituci.


„Úkolům, které před námi stojí, míním věnovat veškeré své síly a všechen svůj čas... Jsem přesvědčená, že pluralismus našeho poslaneckého shromáždění může být obohacením naší práce spíše než brzdou pro budování Evropy,“ prohlásila na ustavující schůzi prvního přímo zvoleného Evropského parlamentu.

 

Mandát europoslankyně zastávala po dobu čtrnácti let a po dvou a půl letém období jako předsedkyně Parlamentu byla ještě předsedkyní výboru pro ústavní záležitosti. Pracovala také v mnoha dalších výborech: od zdravotního, přes zahraniční a podvýboru pro lidská práva. Krom toho se v roce 1990 připojila k práci zvláštního výboru zřízeného v souvislosti se znovusjednocením Německa.

 

V Evropském parlamentu vedla (jako předsedkyně a místopředsedkyně) politický klub liberálů, dnešní skupinu ALDE. V roce 1981 jí byla udělena prestižní cena Karla velikého. Po čtrnácti letech v EP se v roce 1993 vrátila do francouzské politiky.

 

Její jméno nese náměstíčko před hlavní budovou Evropského parlamentu v Bruselu.