Kyberobrana: slabost jednoho státu dopadá na všechny (rozhovor) 

 
 

Sdílet tuto stránku: 

Kybernetické útoky na civilní i vojenské cíle jsou realitou, na kterou musí být Evropa připravená. Poslanci vyzývají k lepší spolupráci mezi členskými státy.

Urmas Paet, estonský poslanec a dlouholetý ministr zahraničí  

Terčem kybernetických útoků se může stát řada věcí: od našich chytrých přístrojů, elektronického bankovnictví, přes nemocnice, elektrárny, řízení leteckého provozu až po vojenské cíle. Zpráva, kterou poslanci přijali na červnovém plénu, navrhuje, jak mohou země EU lépe spolupracovat v kyberobraně. S jejím autorem, estonským poslancem za liberály Urmasem Paetem, jsme hovořili o jeho návrzích.


Kdybyste měl ohodnotit kyberobranu EU na škále od jedničky (výborně) do pětky (nedostatečně), jakou známku byste dal?


S trochou optimismu by to byla dvojka. Situace není špatná, ale můžeme být lepší. Klíčové je, že kybernetická obrana je zodpovědností členských zemí. To, co může dělat EU je tlačit státy, aby lépe spolupracovaly, aby sjednotily své postupy a struktury v boji proti kyberkriminalitě a útokům a podporovat je v tom, aby byly připraveny i zaútočit, když to bude nutné. EU je také platformou pro spolupráci s NATO a se třetími zeměmi. Kybernetická bezpečnost je mezinárodní a propojená, takže když je jeden stát slabý, může to bohužel poškodit všechny ostatní.


Jakou roli může EU konkrétně hrát?


Role EU je podporovat členské státy, aby vytvářely podobné struktury, díky kterým bude spolupráce snazší. Unie také může usnadňovat sdílení informací a zkušeností, analyzovat problematiku z celoevropské perspektivy. Chybí nám například dohromady víc než sto tisíc odborníků schopných proti kybernetickým útokům zasahovat. EU může napomáhat jejich vzdělávání.


Kybernetický aspekt je přirozenou součástí evropské spolupráce v obraně a Evropské obranné unie. Kyberprostor se stal dalším válečným okruhem vedle vzdušného prostoru, pozemního a mořského.


Lidé si většinou pod kyberhrozbami představí zneužití svých osobních údajů nebo nabourání do online bankovnictví. Vaše zpráva se soustředí na vojenské aspekty kyberbezpečnosti. Jsou tam přesahy pro civilní užití?


Zpráva se věnuje hlavně obraně, ale beztak nelze vést dělicí čáru, kde začíná kybernetická bezpečnost a kde končí kyberobrana. Všechny moderní systémy v Evropě užívají IT a počítače, takže kdyby došlo k úspěšnému kyberútoku například proti jaderné elektrárně, je nám všem jasné, že by to mohlo mít smrtelné následky. Jsme na hranici, kde se překrývá vojenské a civilní, soukromé a veřejné.


Minulé léto, když byly zasaženy systémy britských nemocnic, bylo čistě dílem štěstí, že nikdo neumřel. Možnost kyberútoků proti systémům pro řízení leteckého provozu nebo železniční dopravy je vážným ohrožením.


Musíme být připraveni také přejít do ofenzivy, pokud to bude nutné. Někdy nestačí se jenom bránit, ale je nutné dělat víc, například pokud víte, odkud útok přišel.


Máme počítat s tím, že kybernetické útoky se stanou běžnou součástí našeho života a měli by na to být lidé lépe připraveni?


Stručná odpověď je ano. Na osobní úrovni musíme každý přemýšlet o tom, jak se chováme na webu a v kyberprostoru. Je to veřejný prostor. Stejně tak vlády a politici si musí přiznat, jaká jsou možná ohrožení.


Na podzim minulého roku jsme měli historicky první cvičení kybernetické obrany na úrovni ministrů obrany zemí EU. Bylo to dobré, ale musíme v takových iniciativách pokračovat. Přitom první masivní kyberútok proti členské zemi EU byl v roce 2007 na Estonsko, takže od té doby uběhlo deset let a to je dlouhá prodleva.


Já opravdu doufám, že povědomí se zlepší na všech úrovních. K tomu se také snažíme přispět naší zprávou. Vyzýváme členské země a Evropskou komisi, aby připravily konkrétní plán, co má Evropa dělat.