Evropská armáda? Kam skutečně směřuje unijní obranná politika 

 
 

Sdílet tuto stránku: 

Foto: Evropská obranná agentura EDA  

Evropa společnou armádu nemá, protože obrana je exkluzivní pravomoc členských států. Přesto EU v posledních letech v obraně výrazně pokročila.

Od roku 2016 prošla obranná politika velkým vývojem: vznikly konkrétní nové iniciativy, které nastartovaly užší spolupráci a koordinaci mezi členskými státy. EU je podporuje několika způsoby. Jak? Vysvětlujeme ve shrnutí.

Velká očekávání

Evropané přirozeně chtějí, aby jim EU zaručovala mír a bezpečnost. Tři čtvrtiny se v průzkumu (Eurobarometr 2017) vyslovili pro společnou politiku v obraně a bezpečnosti. Většina dotazovaných (55 %) by si přála rovnou vytvoření evropské armády. Nepřekvapí tedy, že podle průzkumu z března 2018 by 68 % Evropanů – a 71 % Čechů – chtělo, aby Unie dělala v obraně víc.

Vysoká očekávání reflektují i političtí lídři. Francouzský prezident Macron tak například na podzim 2017 přišel se svým vlastním projektem Evropské intervenční iniciativy, které se zatím účastní 10 zemí (Česko ne). Německá kancléřka Merkel zase přímo v Evropském parlamentu apelovala na společný unijní postup, když v listopadu 2018 řekla, že „bychom měli pracovat na vizi, že jednoho dne vytvoříme skutečnou evropskou armádu“. Junckerova komise si unijní bezpečnostní a obrannou unii vytyčila jako jeden ze svých strategických cílů.

Většina Evropanů si přeje, aby EU dělala víc v obranné politice  

Ambiciózní iniciativy

Mantinely společné bezpečnostní a obranné politiky EU vytyčuje Lisabonská smlouva (článek 42 Smlouvy o EU). Národní obranná politika každého členského státu – jako například členství v NATO nebo naopak vojenská neutralita – je každopádně nadřazená evropské.

V rámci těchto možností se Unii podařilo odstartovat několik ambiciózních iniciativ. Komise se snaží poskytnout prostředky, podpořit efektivnost, stimulovat inovace a zaštítit vývoj techniky:

  • Stálá strukturovaná spolupráce (PESCO) byla zahájena v prosinci 2017 a ke konci června 2019 se jí účastní 25 zemí EU (nezapojily se pouze Irsko, Dánsko a Velká Británie). V současnosti obsahuje 34 konkrétních projektů mezi nimiž jsou například Evropské lékařské velitelství, modernizace systému námořního sledování, kybernetické týmy rychlé reakce, Společné zpravodajské výcvikové středisko nebo systémy obrany proti bezpilotním prostředkům
  • Evropský obranný fond (EDF) byl vytvořen v červnu 2017. Je to poprvé, kdy je rozpočet EU využíván na spolufinancování obranné spolupráce a fond by měl být součástí příštího dlouhodobého rozpočtu EU (2021–2027). EDF doplní vnitrostátní investice a poskytne praktické i finanční pobídky pro společný výzkum, společný rozvoj a získávání obranného vybavení a technologií.
  • EU posílila spolupráci s NATO v 74 oblastech, včetně kybernetické bezpečnosti, společných cvičení nebo boje proti terorismu.
  • Usnadnění vojenské mobility, s cílem vylepšit možnosti přesunu vojenského personálu a vybavení mezi členskými zeměmi EU. Díky tomu posílí akceschopnost evropských armád v reakci na krize.
  • Efektivnější financování civilních a vojenských misí a operací. V současné době má EU 16 takových misí na třech kontinentech, s širokým spektrem mandátů a nasazením více než 6 000 civilních a vojenských pracovníků.
  • Od června 2017 existuje nová struktura vojenského plánování a vedení (MPCC) ke zlepšení krizového řízení operací EU.

Investovat víc, chytřeji a koordinovaně

Na summitu Severoatlantické aliance ve Walesu v roce 2014 se země EU, které jsou členy NATO, zavázaly, že do roku 2024 budou na obranu vynakládat 2 % svého hrubého domácího produktu (HDP). Evropský parlament členské státy opakovaně vyzýval, aby to splnily.

Podle posledních odhadů NATO je v roce 2019 šest zemí (Řecko, Estonsko, Spojené království, Rumunsko, Polsko a Lotyšsko), které již investovaly do obrany vytyčená dvě procenta svého HDP. Česko je páté odzadu s investicemi představujícími 1, 19 % HDP.

Budování obrany EU ale není jenom o tom investovat více, ale investovat účinně. Počítáno dohromady jsou země EU po USA na druhé příčce žebříčku peněz za obranu, ale kvůli duplikacím investic, nadměrným kapacitám a překážkám při zadávání zakázek se v EU každoročně promrhá odhadem 26,4 miliard eur. To je vysvětlením, proč se v Evropě používá například víc než šestinásobek obranných systémů oproti Spojeným státům nebo proč používají Američané jeden typ tanku a Evropané sedmnáct. Právě zde může EU poskytnout členským zemím rámec a podmínky pro lepší spolupráci.

Pokud chce Evropa obstát v celosvětovém měřítku, bude muset každopádně své nejlepší obranné schopnosti sdružovat a integrovat, protože se odhaduje, že do roku 2025 se Čína stane po Spojených státech druhým největším investorem do obrany (v absolutních číslech).

CS_defence  

Jak to vidí Evropský parlament

Evropský parlament opakovaně apeloval na to, aby členské země maximálně naplnily ustanovení Lisabonské smlouvy a pracovaly na evropské obranné unii. Poslanci podporují větší spolupráci, navýšení investic a sdružování zdrojů. Jde podle nich o to vytvořit synergie na úrovni EU a v důsledku zajistit Evropanům lepší ochranu.

Realistická očekávání?

Kromě praktických výzev musí EU ještě sladit různé strategické kultury a tradice obranné politiky. Parlament je přesvědčen, že by bylo potřeba načrtnout možnosti společné vojenské doktríny prostřednictvím takzvané bílé knihy o obraně, která by podpořila další rozvoj obranné politiky EU.