Nakládání s odpadem v EU: fakta a čísla (infografika)
Znovu využít, recyklovat, kompostovat, spálit nebo skládkovat: způsobů, jak se vypořádat s komunálním odpadem, je několik. Země EU se v tom značně liší. Přehledně v naší infografice.
Ročně vznikne v EU 2,5 miliard tun odpadu, a ačkoliv odpad komunální na tom má podíl z jedné desetiny, je velice viditelný. Háček s komunálním odpadem je v tom, že má různé zdroje (zejména domácnosti), stojí za ním různé chování spotřebitelů a má velmi pestrou skladbu. Hledat jednu odpověď na to, jak jeho objem snížit, není snadné.
Přečtěte si více o opatřeních EU pro lepší nakládání s odpady a dosažení oběhového hospodářství do roku 2050.
Kde vzniká kolik odpadu
V celoevropském průměru se horu komunálního odpadu daří pomalu zmenšovat. Mezi lety 2005 a 2018 se jeho objem přepočítaný na hlavu snížil. Bohužel to ale neplatí ve všech zemích. Například v Česku stejně jako v Dánsku, Německu, Řecku a na Maltě se v daném období objem komunálního odpadu na obyvatele zvýšil a snížil se v Bulharsku, Španělsku, Maďarsku, Rumunsku a Nizozemsku.
V absolutních hodnotách v přepočtu na obyvatele si Česko tak špatně ale nevede. Společně s Maďarskem, Polskem a Rumunskem platíme za země s nejnižší produkcí odpadu, nejvyšší je v Dánsku, na Maltě, Kypru a v Německu.
Lidé v bohatších státech obecně produkují více odpadu, někde mají na vysokých hodnotách velký podíl turisté (například na Kypru a na Maltě).
Nakládání s odpadem v EU
Jak již bylo řečeno, způsobů, co s odpadem dělat, je několik. Ne všechny jsou ale stejně rozumné z hlediska našeho životního prostředí. Nejlepší je se vytvoření odpadu úplně vyhnout, a proto je v unijní hierarchii nakládání s odpadem kladen důraz na prevenci a znovuvyužití. Další v žebříčku je recyklování nebo kompostování. Pak následuje spalování, kdy se z odpadu získá energie, a na úplném konci vhodných způsobů je skládkování. Je to pro přírodu i lidské zdraví ta nejméně zdravá varianta, ale jedna z nejlevnějších.
Polovina komunálního odpadu končí v ČR na skládkách
Recyklovat nebo kompostovat se v EU podle statistik z roku 2017 daří 46 % komunálního odpadu. I zde je ale skóre jednotlivých unijních zemí velmi různorodé. V severských státech hraje prim spalování a recyklace, skoro vůbec se tam neskládkuje.
Skládkování je stále populární ve východních a jižních zemích Evropy: ve 10 státech EU končí na skládkách polovina nebo více komunálního odpadu. Na Maltě, Kypru a v Řecku je to až 80 %, v Chorvatsku, Rumunsku, Bulharsku a Slovensku více než 60 % a polovina nebo více komunálního odpadu končí na skládkách i ve Španělsku a Portugalsku.
Spalování využívají i další země, které pak na skládky posílají maximálně třetinu jejich odpadu. Jedná se o Litvu, Lotyšsko, Irsko, Itálii, Francii, Estonsko, Slovinsko a Lucembursko. Kromě Lotyšska a Estonska zmíněné země také recyklují více než 40 % odpadu z domácností.
V období 2006–2017 bylo skládkování zásadně sníženo na Slovinsku (69 %), v Litvě (65 %), Lotyšsku (64 %), Estonsku (60 %) a ve Finsku (57 %).
Unijními šampiony v recyklaci jsou Německo a Rakousko.
Část odpadu se rovněž exportuje. Vývoz odpadu z EU do zemí za jejími hranicemi dosáhl v roce 2020 32,7 milionů tun. Většinu přepravovaného odpadu tvoří železný a neželezný kovový šrot, ale také papír, plasty, textilní a skleněné odpady. Vývoz šrotu ze železných kovů a skleněného odpadu z EU směřuje převážně do členských zemí OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), zatímco vývoz neželezného šrotu, papírového odpadu, plastového odpadu a textilního odpadu jde většinou do zemí mimo OECD.
Jak chce Parlament dosáhnout oběhového hospodářství
V říjnu 2022 schválil Parlament revizi pravidel pro perzistentní organické polutanty (POP) s cílem snížit množství nebezpečných chemikálií v odpadech a výrobních procesech. Nová pravidla zavedou přísnější limity, zakážou některé chemikálie a pro znečišťující látky zamezí recyklaci.
V oblasti recyklace, odpadu z obalů a skládkování stanovila EU v roce 2018 nové ambiciózní cíle. Skrze tato nová pravidla chce podpořit přechod k udržitelnějšímu modelu známému jako oběhové hospodářství. Mezi zpravodaji podílejícími se na stanovisku EP k určitým návrhům z balíčku byli tehdejší čeští europoslanci Pavel Telička a Miroslav Poche.
V březnu 2020 Evropská komise představila první akční plán pro oběhové hospodářství, jehož cílem je lépe řídit zdroje a tím omezit plýtvání. V únoru 2021 o novém plánu pro oběhové hospodářství hlasoval Parlament. Poslanci požadují další opatření, aby se EU mohla stát do roku 2050 uhlíkově neutrální, ekologicky udržitelnou a netoxickou plně oběhovou ekonomikou. Součástí by měla být také přísnější pravidla pro recyklaci a závazné cíle pro rok 2030 pro používání a spotřebu materiálů.
Poslanci také vyzvali členské státy, aby zvýšily kvalitní recyklaci, upustily od skládkování a minimalizovaly spalování.
V listopadu 2022 navrhla Komise nová pravidla pro obaly v celé EU. Opatření zahrnuje návrhy na zlepšení designu obalů, jako je jasné označování, s cílem podpořit opětovné použití a recyklaci. Vyzývá také k přechodu na plasty na biologické bázi a biologicky rozložitelné a kompostovatelné plasty.
V lednu 2023 Parlament hlasoval o svém postoji ohledně pravidel pro přepravu odpadů, jejichž cílem je podporovat opětovné použití a recyklaci a snížit znečištění. Podle pravidel by se s odpady vyváženými z EU mělo v cílových zemích nakládat způsobem šetrným k životnímu prostředí a mělo by se zintenzivnit vymáhání těchto opatření, aby se zabránilo nezákonné přepravě.
V rámci EU chtějí europoslanci lepší výměnu informací a transparentnost zásilek. Vývoz nebezpečného odpadu z EU do zemí mimo OECD by měl být obecně zakázán. Vývoz plastového odpadu do zemí mimo OECD by měl být rovněž zakázán, přičemž tento vývoz do zemí OECD by měl být do 4 let postupně ukončen.