Uhlíková neutralita. Dosáhneme jí do roku 2050? 

 
 

Sdílet tuto stránku: 

Lesy pohlcují uhlík ze vzduchu. Foto: Sebastian Pichler / Unsplash  

Evropa se zavázala dosáhnout uhlíkové neutrality do poloviny tohoto století. Co takový cíl prakticky znamená?

Klima se mění na celé planetě a extrémní počasí jako sucho, vedra, přívaly deště a záplavy nebo sesuvy půdy jsou stále častější problémy i v Evropě. Další dopady klimatických změn jsou již také dobře známé: stoupá hladina moří a oceánů, okyselují se a ztrácíme druhovou pestrost.


K tomu, abychom udrželi dopady globálního oteplování pod kontrolou potřebujeme podle Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) udržet oteplování na maximu 1,5 °C. Klíčem k tomu je uhlíková neutralita a to do roku 2050. Tento cíl stanovila také Pařížská dohoda o klimatu podepsaná 195 zeměmi světa včetně EU.

Cíle Pařížské dohody 
  • co nejdříve zastropovat emise skleníkových plynů 
  • pracovat na rychlém snížení emisí 
  • dosáhnout rovnováhy mezi emisemi produkovanými lidmi a jejich pohlcováním do roku 2050 

Co je uhlíková neutralita?


Uhlíková neutralita znamená rovnováhu mezi emisemi uhlíku a jeho pohlcováním z atmosféry do takzvaných úložišť uhlíku. Aby bylo dosaženo čistých nulových emisí, musí být celosvětové emise skleníkových plynů vyváženy zachycováním uhlíku.


Uhlíkové úložiště je jakýkoli systém, který pohlcuje více uhlíku, než emituje. Hlavními přírodními zachytávači uhlíku jsou půda, lesy a oceány. Podle odhadů odstraňují mezi 9,5 a 11 gigatun CO2 ročně. Jenomže roční globální emise CO2 dosáhly v roce 2017 37,1 giga tun.


Umělá úložiště uhlíku nejsou zatím schopna odstranit uhlík z atmosféry v nezbytném měřítku pro boj proti globálnímu oteplování.


Navíc uhlík přirozeně zachycený například lesy se může znovu uvolnit do atmosféry lesními požáry, změnami ve využívání půdy nebo těžbou dřeva. Proto je především nutné snížit emise CO2, aby bylo dosaženo klimatické neutrality.

Kompenzace


Dalším způsobem, jak snížit emise a dosáhnout uhlíkové neutrality, je kompenzovat emise vzniklé v jednom sektoru jejich snížením někde jinde. Toho lze dosáhnout díky obnovitelným zdrojům energie, energetické účinnosti nebo jinými čistými nízkouhlíkovými technologiemi. Systém obchodování s emisemi EU (ETS) je příkladem systému kompenzace uhlíku.

Cíle EU

Evropská unie se zavázala k ambiciózní politice v oblasti klimatu. Jejím současným cílem je snížit emise skleníkových plynů o 40% do roku 2030 ve srovnání s úrovněmi z roku 1990.

V listopadu 2018 představila Evropská komise dlouhodobou strategii pro EU, aby do roku 2050 dosáhla klimaticky neutrální ekonomiky, a v červnu 2019 vedoucí představitelé EU vyzvali členské státy a Komisi, aby „pokročily v práci [...] tak, aby zajistily přechod na klimaticky neutrální Unii v souladu s Pařížskou dohodou “.


Parlament je na poli klimatu ještě ambicióznější. V usnesení z března 2019 žádá snížení emisí do roku 2030 tak, aby bylo dosaženo uhlíkové neutrality do roku 2050.


V současné době si tři země EU stanovily cíl klimatické neutrality zákonem: Švédsko má dosáhnout čistých nulových emisí do roku 2045 a Francie a Brtánie do roku 2050.