Uhlíková neutralita. Dosáhneme jí do roku 2050? 

Aktualizováno: 
 
Vytvořeno:   
 

Sdílet tuto stránku: 

V rámci klimatického zákona se Evropa zaváže dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Co by takový cíl znamenal v praxi?

Klima se mění na celé planetě a extrémní počasí jako sucho, vedra, přívaly deště a záplavy nebo sesuvy půdy jsou stále častější problémy i v Evropě. Další dopady klimatických změn jsou již také dobře známé: stoupá hladina moří a oceánů, okyselují se a ztrácíme druhovou pestrost.


K tomu, abychom udrželi dopady globálního oteplování pod kontrolou potřebujeme podle Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) udržet oteplování na maximu 1,5 °C. Klíčem k tomu je uhlíková neutralita a to do roku 2050. Tento cíl stanovila také Pařížská dohoda o klimatu podepsaná 195 zeměmi světa včetně EU.


V prosinci 2019 přišla Evropská komise se Zelenou dohodou, což je celkový koncept a zastřešující plán, jak dosáhnout klimatickou neutralitu a nulových emisí do roku 2050.

Cíle Pařížské dohody 
  • co nejdříve zastropovat emise skleníkových plynů 
  • pracovat na rychlém snížení emisí 
  • dosáhnout rovnováhy mezi emisemi produkovanými lidmi a jejich pohlcováním do roku 2050 

Co je uhlíková neutralita?


Uhlíková neutralita znamená rovnováhu mezi emisemi uhlíku a jeho pohlcováním z atmosféry do takzvaných úložišť uhlíku. Aby bylo dosaženo čistých nulových emisí, musí být celosvětové emise skleníkových plynů vyváženy zachycováním uhlíku.


Uhlíkové úložiště je jakýkoli systém, který pohlcuje více uhlíku, než emituje. Hlavními přírodními zachytávači uhlíku jsou půda, lesy a oceány. Podle odhadů odstraňují mezi 9,5 a 11 gigatun CO2 ročně. Jenomže roční globální emise CO2 dosáhly v roce 2019 38 giga tun.


Umělá úložiště uhlíku nejsou zatím schopna odstranit uhlík z atmosféry v nezbytném měřítku pro boj proti globálnímu oteplování.


Navíc uhlík přirozeně zachycený například lesy se může znovu uvolnit do atmosféry lesními požáry, změnami ve využívání půdy nebo těžbou dřeva. Proto je především nutné snížit emise CO2, aby bylo dosaženo klimatické neutrality.

Kompenzace


Dalším způsobem, jak snížit emise a dosáhnout uhlíkové neutrality, je kompenzovat emise vzniklé v jednom sektoru jejich snížením někde jinde. Toho lze dosáhnout díky obnovitelným zdrojům energie, energetické účinnosti nebo jinými čistými nízkouhlíkovými technologiemi. Systém obchodování s emisemi EU (ETS) je příkladem systému kompenzace uhlíku.

Lesy pohlcují uhlík ze vzduchu. Foto: Sebastian Pichler / Unsplash  

Cíle EU

Evropa se zavázala k ambiciózní politice v oblasti klimatu. V rámci Zelené dohody si klade za cíl stát se kontinentem, který bude klimaticky neutrální, což znamená, že emise CO2, které vyprodukuje, buď pohltí nebo kompenzuje. Tento cíl se stane právně závazným, pokud Evropský parlament a členské státy (Rada) přijmou nový zákon o klimatu. Prozatímní cíl EU na snížení emisí do roku 2030 by byl také aktualizován ze současného 40% snížení na vyšší.


Parlament ve středu 7. října podpořil cíl klimatické neutrality do roku 2050 a snížení emisí o 60% do roku 2030 ve srovnání s úrovní roku 1990. To znamená, že poslanci jsou ambicióznější než návrh Komise, který cílí na 55%. Europoslanci také chtějí po Komisi, aby stanovila další prozatímní cíl do roku 2040, který by zajistil pokrok.


Poslanci se v usnesení obracejí i na všechny unijní země s výzvou, aby se staly klimaticky neutrálními. Podle nich by po roce 2050 mělo být z atmosféry odstraněno více CO2, než je emitováno. Rovněž nejpozději do roku 2025 by měly být postupně ukončeny všechny přímé nebo nepřímé dotace na fosilní paliva.


Parlament chce rovněž zřídit takzvanou Radu EU pro změnu klimatu (ECCC), který by jako nezávislý vědecký orgán posuzovala, zda je politika konzistentní, a sledovala pokrok.

V dalším kroku poslanci zahájí vyjednávání s členskými státy (Radou).



V současné době si pět zemí EU stanovilo cíl klimatické neutrality zákonem: Švédsko má dosáhnout čistých nulových emisí do roku 2045 a Francie, Dánsko, Německo a Maďarsko do roku 2050.