Dezinformace: Jak poznat mýty o koronaviru

Po vypuknutí epidemie koronaviru se raketovým tempem začala šířit nejenom nákaza, ale taky dezinformace. Proto přinášíme přehled, jak na nepravdivé informace reagovat.

©Mirko/Adobe Stock
Ověřujte, pak teprve sdílejte ©Mirko/Adobe Stock

Od tvrzení, že první člověk onemocněl z netopýří polévky až po zprávy o tom, že evropské země spolu bojují o ztenčující se zásoby zdravotnického materiálu. Podobných nesmyslů se vynořila spousta.


Světová zdravotnická organizace (WHO) uvedla, že falešná tvrzení „se šíří rychleji než virus“ a jejich množství „narostlo do galaktických rozměrů.“ Největší on-line platformy se teď snaží dosah falešných poplašných zpráv mírnit.


Jak tedy dezinformaci poznat a jak zabránit jejímu dalšímu šíření? A jak v tomto ohledu pomáhá Evropská unie? Připravili jsme přehled nejčastějších otázek a odpovědí.

Jak s dezinformacemi bojuje EU?


Spolehlivé a ověřené informace shrnuje stránka o opatřeních zavedených v reakci na koronavirus. Brzy se na ní objeví i celá sekce věnovaná právě vyvracení nejčastějších mýtů kolem nákazy.


Evropští odborníci i politici se kordinují přes videokonference, kde probírají i nejfrekventovanější dezinformace a jak je uvést na pravou míru. Evropská unie tlačí internetové informační servery, aby samy poplašným zprávám a nekalým praktikám bránily.


Proč lidé záměrně šíří nepravdivé informace?


Někteří to dělají čistě pro zisk. Aby zkrátka prodali víc výrobků, o kterých tvrdí, že zaručeně fungují. Nebo aby zvýšili návštěvnost svých web stránek – a tím si zvedli příjem z reklamy, kterou na nich mají umístěnou.


Podle týmu EU, který se zaměřuje na boj s dezinformacemi některé falešné zprávy vznikly na základě politické objednávky, například Číny nebo Ruska. Jejich cílem je oslabení Evropské unie nebo změna politických poměrů.


Mnoho lidí ale dezinformace šíří proto, že jim zkrátka věří.


Mýty kolem koronaviru vyvracejí například autoři tohoto blogu.

Jsou mýty o koronaviru skutečně nebezpečné?


Teď, když se na nás znepokojivé informace nepřetržitě valí ze všech stran, není lehké zachovat klid a chladnou hlavu.


Současný stav můžeme přirovnat k podobné situaci v minulosti, kdy překroucené informace o očkování vedly k tomu, že někteří rodiče své děti odmítali očkovat proti nebezpečným nemocem. Následně se kvůli tomu v Evropě například znovu objevily nákazy spalniček.


I když určité konkrétní dezinformaci neuvěříte, může vás přeci jen nahlodat. Obecně jejich šíření relativizuje pojmy jako pravda a lež a také podkopává důvěru v odborníky. Realita sociálních sítí je taková, že tweet od někoho nepovolaného je mnohdy staven na roveň důkladným odborným analýzám prováděným profesionály.


Jak tedy šíření dezinformací předcházet?


Dezinformaci přiživují ti, kdo jí věří a posílají dál. Je snadné nechat se zmást. Abyste si byli jisti, že sami poplašné zprávy nešíříte, dobře zvažte, než něco nasdílíte.

Vodítkem může být, že dezinformace v drtivé většině případů vyvolávají silnou reakci. Často jsou až moc dobré - nebo naopak až moc špatné - na to, aby byly pravdivé. Nejsnadnější základní kontrola je danou zprávu - klidně na internetu - ověřit ze dvou na sobě nezávislých důvěryhodných zdrojů.


A pokud si ani pak nejste jisti, návod, jak falešnou zprávu poznat, je zde.


Co dělat, když vím, že někdo dezinformace šíří?


Dezinformaci můžete nahlásit přímo na platformě či médiu, kde jste ji zaznamenali. Právě sociální sítě se totiž zavázaly k tomu, že proti falešným zprávám spojeným s koronavirem budou bojovat.


Dál můžete upozornit samotného uživatele, který poplašnou zprávu sdílel. Je totiž velká šance, že to neudělal úmyslně. Podle odborníků je nejlepší cestou, jak někoho od víry v konspirační teorie odradit, snaha o co největší míru empatie a také apel na kritické myšlení. V žádném případě bychom daného člověka neměli zesměšňovat.


A jak vůbec fakta od smyšlenek rozeznat?


Covid-19 není jen další kmen každoročně se opakující chřipky. Koronavirus nemá nic společného s technologií 5G. Současná krize neznamená zánik schengenského prostoru. Podrobné vysvětlení a další příklady najdete na těchto stránkách Evropské komise.

Další informace

Sdílet článek přes: