Leyla Zanaová – 1995, Turecko
V červnu 2015 vstoupila do dějin znovu jako členka první prokurdské politické strany s programem usilujícím o mír a integraci menšin, která zasedla v tureckém parlamentu.
Narodila se v roce 1961. Po roce a půl školní docházky její konzervativní otec rozhodl, že do školy už chodit nebude, a ve čtrnácti letech byla provdána. Jejím mužem se stal o dvacet let starší Mehdi Zana, pozdější starosta města Diyarbakir, který byl za vojenské diktatury v 80. letech z politických důvodů vězněn. Také Leyla Zanaová strávila tehdy dva měsíce ve vazbě za organizaci protestní akce rodin, které nesměly navštěvovat své příbuzné ve vězení. V té době se naučila turecky, což bylo důležité i proto, aby mohla svého manžela navštěvovat - dozorci se totiž chovali agresivně vůči každému, kdo mluvil kurdsky. Ve věku 23 let začala chodit do školy a během tří let dokončila základní a střední vzdělání. Ačkoli o to nikdy neusilovala, stala se nakonec jednou z vůdčích osobností hnutí za práva kurdské menšiny.
V roce 1991 byla s velkou podporou zvolena do tureckého parlamentu. V době, kdy mluvit na veřejnosti kurdsky bylo trestným činem, složila svůj poslanecký slib na slavnostním zasedání v kurdštině: „Tento slib skládám ve jménu bratrství mezi tureckým a kurdským národem." Za to byla zbavena své poslanecké imunity a v roce 1994 odsouzena k patnáctiletému trestu za „velezradu a členství v ozbrojené Straně kurdských pracujících (PKK)". „Tato obvinění odmítám," prohlásila Leyla Zanaová po vynesení rozsudku. „A i pokud by se zakládala na pravdě, přijala bych za ně odpovědnost, byť by mě to mělo stát život. Vždy jsem bránila demokracii, lidská práva a bratrství mezi lidmi. A to budu dělat, dokud budu naživu." Evropský parlament jí udělil v roce 1995 Sacharovovu cenu za její nenásilný boj za lidská práva a lidskou důstojnost kurdského národa.
V roce 2004 byla po rozsudku Evropského soudu pro lidská práva a po silném mezinárodním tlaku konečně propuštěna, i když oficiální důvod jejího propuštění byl jen formální. Teprve tehdy mohla promluvit k poslancům Evropského parlamentu.
Od té doby stanula Leyla Zanaová před soudem ještě několikrát, ale vězněna již nebyla. V roce 2014 Nejvyšší odvolací soud rozhodl, že důkazy o údajném členství Leyly Zanaové v PKK nebyly věrohodné.
V roce 2009 jí byl udělen pětiletý zákaz členství v politických stranách, ale přesto byla o dva roky později znovu zvolena jako nezávislá kandidátka. Když v roce 2014 její zákaz vypršel, vstoupila do Lidově demokratické strany. Ta se v červnových volbách v roce 2015 stala první prokurdskou stranou, která překonala desetiprocentní hranici pro vstup do tureckého parlamentu. Ačkoli byla zvolena poslankyní, byla jí v roce 2016 odepřena účast na parlamentních zasedáních, opět proto, že svůj poslanecký slib složila v kurdštině a vyzvala v něm k míru. Jelikož se nemohla účastnit každodenní práce Parlamentu, byla v roce 2018 většinou hlasů odvolána z funkce.
Leyla Zanaová se aktivně podílela na mírových rozhovorech, po nichž vůdce PKK Abdulah Öcalan vydal v roce 2013 své organizaci historickou výzvu, aby po třech desetiletích ozbrojeného odporu složila zbraně a pokračovala ve svém boji demokratickými politickými prostředky.