Předseda. – Dalším bodem je společná rozprava o následujících zprávách:

- A7-0032/2010, kterou předkládá paní poslankyně Estrelová jménem Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (KOM(2008)0637 - C6-0340/2008 - 2008/0193(COD)), a A7-0264/2010, kterou předkládá paní poslankyně Thomsenová jménem Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví o ženách zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek (2010/2018(INI)).

  Edite Estrela, zpravodajka. – (PT) Nejprve bych ráda poděkovala stínové zpravodajce a navrhovatelce stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci za spolupráci a za společně odvedenou práci. Poděkování náleží rovněž nevládním organizacím a odborům, odborníkům, kteří se zúčastnili semináře věnovaného prezentaci studie finančních dopadů, sekretariátu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a sekretariátu mé politické skupiny, tematické sekci Evropského parlamentu a mým asistentům. Všichni neúnavně pracovali a prokázali velkou profesionalitu a schopnosti.

Tato směrnice je v platnosti již osmnáct let a je zastaralá. Její revize probíhala dlouhou dobu a s mnoha problémy. Nyní je na Parlamentu, aby bez dalších průtahů učinil rozhodnutí, jímž vyhoví očekáváním a potřebám evropských rodin.

Návrh, jenž přijal Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví, zajišťuje rozšířením právního základu dvojí cíl: chránit zdraví a bezpečnost při práci těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň a podporovat rovnost pohlaví a sladění pracovního a rodinného života. Tato opatření zároveň pomohou zastavit demografický pokles posledních desetiletí.

Před sto lety tvořilo obyvatelstvo Evropy 15 % světové populace. v roce 2050 to podle odhadů nebude více než 5 %. Stárnutí a s tím související úbytek obyvatel v aktivním věku vážně ohrožují udržitelnost systémů sociálního zabezpečení a samotný hospodářský růst. Z toho hlediska nelze na mateřství pohlížet jako na nemoc nebo na zátěž pro hospodářství, ale spíše jako na službu společnosti.

Délka mateřské dovolené se v 27 členských státech pohybuje mezi 14 a 52 týdny a stejně tak se velmi liší i výše vyplácených dávek. v 13 zemích jsou vypláceny ve výši plné mzdy. Jsem si vědoma toho, že současná hospodářská situace není příznivá pro zvyšování sociálních výdajů, ale toto je dobrá investice do naší společné budoucnosti a nepředstavuje tak vysoké náklady, jak mnozí tvrdí. Studie finančních dopadů dospívá k závěru, že náklady, které si návrh Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví vyžádá, se plně vrátí, pokud toto opatření přispěje k tomu, že se účast žen na trhu práce zvýší o pouhé 1 %. Jedná se o vyvážené a proveditelné návrhy, jež jsou v souladu s doporučeními Mezinárodní organizace práce a Světové zdravotnické organizace.

Dvacet týdnů je dostatečně dlouhá doba na to, aby se ženy zotavily po porodu, aby se podpořilo kojení a aby se mezi matkou a dítětem vytvořil pevný vztah. Delší doba by mohla negativně ovlivnit opětovné začlenění žen na trhu práce. Dávka ve výši plné mzdy je spravedlivá, protože rodiny by neměly být finančně trestány za to, že mají děti, které chtějí a které navíc Evropa potřebuje, aby mohla úspěšně čelit demografickým obtížím.

Nárok na otcovskou dovolenou s dávkami ve výši 80 % nebo 100 % průměrného platu uznává již 19 členských států. Účast otců na životě dětí přispívá k jejich zdravému tělesnému a psychologickému rozvoji. Otcové i děti na ni mají právo.

Během celého procesu jsem dávala najevo svoji neomezenou vstřícnost k širší shodě a doufám, že ti, komu záleží na dobrých životních podmínkách žen, rodin a dětí, podpoří tuto zprávu. Se zřetelem k cílům strategie Evropa 2020 neexistuje žádný důvod, aby od roku 2020 mateřská dovolená netrvala dvacet týdnů a dávky nebyly vypláceny v plné výši mzdy. Proto vás vyzývám, abyste podpořili pozměňovací návrhy 126, 127 a 128. Z téhož důvodu nemohu podpořit pozměňovací návrhy, které se hanebně snaží omezit práva rodin.

  Britta Thomsen, zpravodajka. – (DA) Pane předsedo, o pracovních podmínkách žen tu dnes hovoříme proto, že ženy mají na trhu práce jiné podmínky než muži. v oblasti mezd, důchodů, prestižních pracovních míst a vedoucích pozic ženy za muži značně zaostávají. Je proto více než kdy předtím zapotřebí, aby EU vyvíjela iniciativy ke zlepšení postavení žen na trhu práce, abychom Evropu uvedli do souladu se Smlouvou. Je nutné zajistit, aby ženám bez ohledu na to, zda se jedná o Portugalky nebo Polky, Belgičanky nebo Bulharky, byla na trhu práce zaručena rovnost.

Významným a důležitým krokem k zajištění plné rovnosti jsou nové a moderní právní předpisy EU o mateřské dovolené. K zavedení těchto nových právních předpisů o mateřské dovolené existuje v Evropě vícero dobrých důvodů. EU především hrozí, že se zanedlouho bude potýkat s demografickou krizí, která by mohla být přinejmenším stejně tak závažná jako hospodářská krize, kterou nyní zažíváme. Ženy v Evropě prostě a jednoduše nemají dost dětí. Máme-li si v budoucnosti udržet konkurenceschopnost a dosahovat růstu, což je nezbytné pro zachování naší úrovně blahobytu, musí se v EU rodit více dětí. Potřebujeme proto právní předpisy o mateřské dovolené, které budou rodiny motivovat, aby měly více dětí.

Pro vytvoření účinného vnitřního trhu je zásadní, aby platil v oblasti mateřské dovolené společný vysoký standard. Cílem vnitřního trhu by nemělo být jen levné zboží. Stejně tak důležité je zajistit pracovníkům vysoké sociální standardy. Tam, kde by bylo výhodné zavést mírnější podmínky týkající se žen, nesmí existovat rozdílné konkurenční podmínky, protože ženy by se pak staly oběťmi sociálního dumpingu.

Otcové musí mít rovněž nárok na dva týdny plně placené otcovské dovolené. Máme-li vytvořit rovnost mezi muži a ženami, musíme si uvědomit, že role mužů v souvislosti s otcovskou dovolenou je také důležitá. Toto opatření bude mít příznivé důsledky nejen pro rovnost a děti, ale v neposlední řadě také pro samotné otce.

Lobbisté profesních sdružení říkají, že tento krok by byl nerozumný a že si nemůžeme dovolit lepší právní předpisy o mateřské dovolené. Odvažuji se tvrdit, že opak je pravdou. Nemůžeme si dovolit nechat to tak a nemít nové a moderní právní předpisy o mateřské dovolené. Jde tu o zdraví a bezpečnost žen a dětí v EU. Ty nejsou něčím, s čím bychom si mohli zahrávat.

Účast žen na trhu práce v celé EU musíme zvýšit. Cílem strategie Evropa 2020 je, aby na trhu práce bylo zapojeno 75 % všech žen. Jak víme, v současné době pracuje jen 60 % žen. Nebude to tedy snadný úkol, musíme jej však úspěšně zvládnout. Zde bezpochyby budou znamenat krok vpřed kvalitní zařízení péče o děti. Druhým a stejně důležitým krokem bude proplácení dávek na mateřské dovolené ve výši plné mzdy. Více žen na trh práce lze přivést jedině tím, že zamezíme tomu, aby byly diskriminovány.

Dalším důležitým krokem k větší rovnosti na trhu práce je zpráva o ženách zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek, jejíž jsem zpravodajkou. Situace je bohužel taková, že nejistá pracovní místa jsou v nadměrné míře obsazena ženami. Zvláště pracovní podmínky žen zaměstnaných v soukromých hospodářstvích jsou velmi nejisté, protože se vyznačují mimo jiné malou nebo žádnou jistotou zaměstnání, nulovým sociálním zabezpečením, vysokou mírou rizika diskriminace a nedostatečnými pracovními podmínkami. Nesmíme nechat ženy pracovat v těchto špatných podmínkách. EU by proto měla podpořit členské státy, aby umožnily nahradit zaměstnání za nejistých pracovních podmínek řádnými pracovními místy s důstojnými pracovními podmínkami. Těmto ohroženým ženám jsme dlouho dobu nevěnovali pozornost. Doufám, že Komise vezme tuto zprávu vážně a pomůže vyřešit situaci jedněch z nejohroženějších občanů EU.

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Pane předsedo, jsem velmi rád, že dnes večer mohu v této velice důležité rozpravě zastupovat paní místopředsedkyni Redingovou, protože budeme diskutovat o dvou velmi aktuálních zprávách, které se dotýkají samotné podstaty základních práv a rovnosti pohlaví. Jménem Komise bych rád upřímně poděkoval oběma zpravodajkám, paní poslankyni Thomsenové a paní poslankyni Estrelové, jež odvedly skvělou práci.

Obě zprávy se zabývají mnohdy náročnou situací žen na trhu práce EU. Pro splnění našich ambiciózních cílů, totiž dosažení celkové míry zaměstnanosti ve výši 75 % do roku 2020, je zapojení žen velmi důležité, ale toho nelze dosáhnout, nebudou-li zajištěna základní práva zaměstnankyň. O tom budeme dnes večer hovořit.

Dovolte mi, abych začal ženami zaměstnanými za nejistých pracovních podmínek. Během několika posledních let jsme učinili v začleňování žen na trhu práce velký pokrok. Jak víme, u žen je pravděpodobnější než u mužů, že budou zaměstnány za nejistých pracovních podmínek. Některé formy nejistých pracovních činností vykonávaných ženami, například placené domácí práce a pečovatelství, jsou na trhu práce jednoduše neviditelné. Nemají-li ženy důstojná pracovní místa, nemohou se stát ekonomicky nezávislými, což je základním předpokladem pro to, aby mohly rozhodovat o svých životech.

Musíme řešit důvody, kvůli nimž je pravděpodobnější, že na nejistých pracovních místech budou zaměstnány ženy: stereotypy, nerovné rozdělení povinností v rodině a domácnosti a podhodnocení pracovních míst, které převážně zastávají ženy. Je rovněž zapotřebí zajistit, aby pracující přistěhovalkyně, jež jsou často vykořisťovány šedou ekonomikou, byly začleněny na trh práce. Naše nová strategie pro nastolení rovnosti pohlaví řeší všechny zmíněné otázky. Musíme zmobilizovat všechny dostupné nástroje, abychom dosáhli pokroku v její realizaci.

Jestliže dovolíte, řekl bych několik poznámek ke směrnici o těhotných zaměstnankyních.

Je zcela zřejmé, že pro zajištění zdraví a bezpečnosti matek a dětí, ale také pro posílení účasti žen na trhu práce, pro změnu rodinných modelů a pro řešení demografického problému má klíčový význam zvýšení standardů mateřské dovolené na úrovni EU.

Hlavními body návrhu Komise jsou prodloužení délky mateřské dovolené o čtyři týdny, aby byla splněna doporučení Mezinárodní organizace práce, poskytování vyšších dávek, větší pružnost umožňující ženám pracovat až do doby krátce před porodem a právo na flexibilní pracovní dobu.

Těmito opatřeními se Komise snaží chránit zaměstnanecká práva žen, chce ženám dopřát dostatečnou dobu na zotavení po porodu a vytvoření vztahu s dítětem a umožnit jim, aby v průběhu mateřské dovolené byly finančně zajištěny.

Rád bych proto paní poslankyni Estrelovou pochválil za tuto obsáhlou zprávu, která v mnoha ohledech zlepšuje původní návrh Komise.

Předně Komise plně souhlasí s důrazem, jejž kladete na roli otců. Otcovská dovolená byla posílena letos již dříve přijatou směrnicí, což je důležitý krok vpřed. Začlenění otcovské dovolené do směrnice o mateřství však neodpovídá celkovému kýženému cíli, a ani není v souladu s právním základem, o nějž se tento návrh opírá. Tento návrh vychází z článku 153 o zdraví a bezpečnosti při práci těhotných zaměstnankyň a z článku 157, jenž EU umožňuje zasahovat v oblasti rovnosti odměňování mužů a žen.

Chtěl bych však podotknout, že Komise se bude touto otázkou dále zabývat. v současné době vypracovává na toto téma podrobnou studii nákladů a výnosů se zřetelem k případnému samostatnému podnětu v této oblasti. Komise rovněž nemůže souhlasit s tím, aby bylo oslabeno právo ženy odmítnout noční směnu.

Pokud jde o otázku délky mateřské dovolené a o výši částky, která bude ženám v tomto období vyplácena, chtěl bych říci toto: Paní místopředsedkyně Redingová se v uplynulých měsících sešla s mnohými ministry, a ti jí sdělili, že vnitrostátní systémy mateřské dovolené fungují dobře a že vzhledem k současným finančním omezením není možné prodloužit mateřskou dovolenou nebo vyplácet vyšší částku. Komise však dala velmi jasně najevo, že nemíní slevit z nároků obsažených v tomto návrhu.

Vzhledem k tomu bych chtěl zdůraznit, že cílem Komise je stanovit minimální úroveň ochrany, která zohlední různé modely mateřské dovolené a sladit soukromý a pracovní život v jednotlivých členských státech. Komise se domnívá, že její návrh bude dobrým základem pro dosažení dohody mezi Parlamentem a Radou. Komise by Parlamentu chtěla poděkovat rovněž za doplnění řady pozměňovacích návrhů, které tyto návrhy zlepšují nebo upřesňují.

Souhrnně řečeno, návrh by měl posílit bezpečnost a ochranu zdraví žen, zlepšit možnosti postupu v zaměstnání a pomoci vyřešit problém stárnutí obyvatelstva. Velmi se těším na vaše příspěvky a návrhy k oběma těmto velmi důležitým zprávám.

PŘEDSEDAJÍCÍ: ROBERTA ANGELILLI
místopředsedkyně

  Rovana Plumb, navrhovatelka stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. – (RO) Pane komisaři, dámy a pánové, jakožto navrhovatelka stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci vám chci sdělit, že naším úmyslem bylo prostřednictvím řady zlepšení předložených v této zprávě přispět k politikám, které pomohou dosáhnout cíle zvýšit míru zaměstnanosti a zlepšit zdravotní a bezpečnostní podmínky při práci.

Když hovoříme o strategii Evropa 2020, musíme myslet na lidi a klást je na první místo, což se v tomto kontextu týká právě žen. Přijímáme nový přístup spočívající v tom, že mateřství již nesmí být znevýhodněním, zvláště ne v době, kdy pokles porodnosti, nemluvě o stárnutí a úbytku obyvatelstva, činí problematickou udržitelnost systémů sociálního zabezpečení.

Všechna opatření, která navrhujeme, budou chránit při práci těhotné ženy a ženy krátce po porodu. Opatření navržená ve zprávě rovněž představují investici do budoucnosti Evropy. Chceme, aby byla zaručena plně placená mateřská dovolená. Mysleme na to, že v Evropské unii 21. století je zapotřebí přestat znevýhodňovat mateřství a je zapotřebí zajistit ženám veškeré podmínky pro důstojné zaměstnání.

  Thomas Händel, navrhovatel stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, v otázce rovnosti žen a mužů bylo v posledních letech dosaženo nezpochybnitelného pokroku, přesto je dosud mnoho žen nuceno pracovat na místech, která nevyžadují vysokou kvalifikaci. To se netýká jen činností, které jsou tradičně vykonávány v rodině. Deregulace provedená v posledních letech často vedla k tomu, že pracovní místa s povinným sociálním pojištěním byla nahrazena zaměstnáním za podmínek, které jsou nestandardní, nejisté a problematické. Tímto byly postiženy zvláště ženy. Vývoj v oblasti zaměstnání v Evropě v letech 2000 až 2010 je takový, že 60 % nových pracovních míst bylo nestandardních a nejistých, přičemž byly obsazovány převážně – ze dvou třetin – ženami. Ženám je často na základě toho, že jsou zaměstnány na částečný úvazek a za nejistých podmínek, bráněno demokraticky se účastnit v provozu organizací. Současné ženy jsou však mnohem angažovanější a kvalifikovanější než  tomu tak bylo u předchozích generacích. Přesto v průměru vydělávají o 25 % méně než muži.

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci se touto problematikou důkladně zabýval a vypracoval pro oblast zaměstnávání žen kvalitní návrhy: začlenění do systémů sociálního zabezpečení bez ohledu na pracovní postavení, vytváření zařízení péče o děti, důchodové a sociální systémy by měly být nastaveny tak, aby umožňovaly nezávislou existenci, a práce by měla odpovídat zásadám „důstojné práce“. Všechny tyto návrhy jsou v zásadě obsaženy ve zprávě o ženách zaměstnaných za nejistých podmínek. Výbor pro zaměstnanost je s výsledky této práce spokojen a vyzývá sněmovnu, aby hlasovala pro předkládanou zprávu.

  Anna Záborská, jménem skupiny PPE. – (SK) Tato zpráva je již druhým pokusem formulovat postoj Parlamentu k minimálnímu standardu ochrany matek v Evropské unii.

Názory téměř všech 27 delegací v sedmi skupinách se liší. To platí i pro moji vlastní skupinu Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté). Mnozí poslanci Evropského parlamentu dodnes nevědí, jaký bude dopad našeho hlasování na jejich národní hospodářství, protože zmiňovaná studie vzala v úvahu jen deset členských států. V politice působím již dvacet let, ale s takhle složitou situací jsem se setkala jen zřídka. Dětský život začíná v těle matky, proto musíme chránit její zdraví před porodem i po něm. Ochrana matky jako faktor sociálních nákladů se nesmí stát překážkou jejího zaměstnání. Matka nesmí být v konfliktu se zaměstnankyní. Říkáme-li mladým vzdělaným ženám, že by měly mít děti, a zároveň odmítáme uznat jejich mateřství a nedáme jim možnost pečovat o své děti, nikdy se nám poté nepodaří zvrátit demografický vývoj.

Ochranu matky je třeba vnímat v souvislosti s otcovskou péčí, přirozeným rámcem rodiny, a potřebou mateřské lásky u novorozence. Děti jsou víc než jen budoucí daňoví poplatníci. Osobně souhlasím s maximálními požadavky navrženými ve zprávě. Zároveň se přimlouvám za opatření podporující opětovné začlenění matek, pokud se rozhodnou vrátit na trh práce. Není však šťastné hovořit o ochraně matek v souvislosti s rovnými příležitostmi. Osobně bych dala přednost tomu, aby Komise předložila návrh, jenž by zohlednil komplexní pohled na těhotenství, porod i následnou zdravotní péči. Tato směrnice bude možná platit dvě desetiletí, dnes jsme jen na počátku dlouhého a obtížného rozhodovacího procesu. Ptám se: Chceme posuzovat budoucí sociální a hospodářský vývoj jen podle současné finanční situace? Toto vše je dnes v sázce.

  Marc Tarabella, jménem skupiny S&D. – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, přestože tu pan komisař v zastoupení paní Redingové a jménem Komise vyjádřil výhrady Komise vůči zahrnutí otcovské dovolené do textu, chtěl bych dnes hovořit především jménem všech evropských otců, kteří dosud nemají nárok na otcovskou dovolenou.

Příroda nám sice nepřiřkla právo rodit, ale může nám společnost upírat právo trávit první okamžiky v životě našich dětí společně s nimi? Nezapomínejme, že otcové jsou rovněž rodiči. Společnost nám musí umožnit být co nejvíce se svými syny a dcerami, abychom si s nimi již od porodu mohli utvářet zvláštní vztah.

Proto žádám všechny kolegy poslance, aby ve velké většině hlasovali pro zavedení dvojtýdenní plně placené otcovské dovolené v celé Evropské unii. Když už hovořím o této otázce, vyzývám rovněž Evropskou komisi a Radu, aby nás podpořily, a opakuji: Jak se můžete stavět proti požadavku na zavedení nového práva otců na evropské úrovni?

Žádám rovněž všechny kolegy poslance, aby podpořili celou zprávu poslankyně Estrelové. a těch, kdo argumentují hospodářskou krizí proti tomu, aby ženám byla přiznána mateřská dovolená v přijatelnější délce a ještě více proti zavedení náležité výše dávek a otcovské dovolené, se ptám na rovinu: Proč se v každé hospodářské krizi pouštíte do sociálního acquis?

To si neuvědomujete, že veškeré ekonomické náklady budou kompenzovány vyšším zapojením žen na trhu práce, snížením diskriminace, rovností pohlaví, lepším sladěním práce a soukromého života, a tudíž z dlouhodobého hlediska skutečným hospodářským přínosem?

Na závěr opakuji těm, kdo kvůli hospodářské krizi chtějí obětovat otce a matky, že základní práva nelze obcházet. Bojujeme zde za humánnější společnost. v tomto krizovém období se rodina stále více ukazuje jako poslední útočiště před životními otřesy.

  Siiri Oviir, jménem skupiny ALDE. – (ET) Pane komisaři, dámy a pánové, Evropský parlament léta důsledně požaduje, aby byly chráněny těhotné zaměstnankyně a aby byly modernizovány stávající právní předpisy o mateřské dovolené. Směrnice vztahující se na tuto oblast platí již osmnáct let. Demografická budoucnost Evropy není růžová. O této situaci jsme zde ve sněmovně diskutovali a v roce 2008 jsme schválili usnesení požadující, aby byla přijata opatření upravující délku mateřské dovolené a ochranu zaměstnankyň, protože jsme přesvědčeni, že náležitou politikou, která vytvoří finančně a psychologicky příznivé prostředí pro rodiny, je možné ovlivnit vývoj porodnosti.

Stávající Smlouva o Evropské unii poskytuje této sněmovně právní základ pro přijetí projednávané směrnice. Hodně jsme hovořili o rovných příležitostech pro muže a ženy, o rovnoprávnosti na trhu práce. Je zřejmé, že delší mateřská dovolená a také otcovská dovolená pro to budou lepším základem. Je pravdou, že těhotenství a porod představují pro ženský organismus zátěž. Směrnice si klade za cíl chránit zdraví žen. Je proto důležité, aby matkám byla poskytnuta dovolená trvající tak dlouho, aby se mohly zotavit, ale také aby mohly v zájmu zdravého vývoje kojit děti.

Chtěla bych se stručně dotknout otcovské dovolené. Kdo jiný než otec dítěte by měl být dítěti v tomto období oporou? Podporuji zavedení otcovské dovolené, která bude hrazena podobně jako mateřská dovolená. Evropští občané si často stěžují, že právní předpisy Evropské unie jsou komplikované – cožpak to nevíte? Proto tento stav dále nekomplikujme, nýbrž do směrnice upravující mateřskou dovolenou zahrňme stejně dlouhou otcovskou dovolenou. Co se týče nákladů: nacházíme se v hospodářské krizi, čí ji spíše již překonáváme, ale tato skutečnost není důvodem pro to, abychom horlivě odmítali vyplácet během mateřské dovolené dávky ve výši, jež je přiměřená pro 21. století. Analýza ukázala, že je nutné zvýšit zaměstnanost žen o pouhé 1 %, a náklady se vrátí.

  Raül Romeva i Rueda, jménem skupiny Verts/ALE. – (ES) Paní předsedající, dnešní doba mateřství příliš nepřeje. Otcovství však ještě méně.

Je tomu tak proto, že některé politické síly a podnikatelské skupiny dosud žijí v zastaralém přesvědčení, že děti jsou čistě ženská záležitost.

Nuže, dámy a pánové, není to pravda. v žádném případě. Jedná se o sociální odpovědnost, kterou by měla společně nést celá společnost. O tom tu dnes hovoříme. Toho se týká diskuse: Kdo ponese odpovědnost a náklady za děti, kdo se tedy stane naší budoucností?

Být těhotné a rodit mohou pouze ženy, to je samozřejmost, o které nikdo nepochybuje. Diskutujeme zde však o tom, že jedině ženy za to platí svou kariérou a v osobním životě leží tato odpovědnost na jejich bedrech.

Na konci minulého funkčního období Parlamentu jsme měli možnost učinit v této věci na evropské úrovni pořádný skok kupředu, ale nebyli jsme toho schopni, protože velká část této sněmovny – její nejkonzervativnější část: skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, některé delegace, ne všechny, ale některé ano – tomu zabránila. Matky díky tomu dnes nemají více práv. Na to bychom neměli zapomínat.

Návrh, o kterém dnes jednáme, je novou možností tento problém z části napravit. Zpráva poslankyně Estrelové, kterou již přijal Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví, představuje dobrý základ pro kompromis a konsens, jejž bychom měli při hlasování ve středu podpořit.

Těhotným zaměstnankyním v Evropě poskytuje více práv, zajišťuje zachování jejich platů, zavazuje rovněž otce, aby přijali svůj díl odpovědnosti, a zajišťuje, že těhotné ženy nepřijdou o svá práva, pokud se v rámci Evropské unie přestěhují do jiné země. To vše je důležité a za žádných okolností bychom to neměli ztrácet ze zřetele.

Jestliže během středečního hlasování některé z těchto zásadních bodů nepodpoříme, pak je podle mne důležité, že nám bude jasné a že evropským rodičům bude jasné, že se to nestalo náhodou a že v takto důležité souvislosti nelze argumentovat hospodářskou krizí.

Nikdo nezpochybňuje, že se nacházíme v krizi a že se musíme chovat zodpovědně. Nicméně matky na sebe tuto zodpovědnost nemusí brát. To je pochopitelné, pokud si uvědomíme, že zde nemluvíme o nákladech, nýbrž o investici. Jedná se o investici do budoucnosti a do mnohem zdravější společnosti.

O tomto budeme diskutovat ve středu během hlasování. Osobně podpořím zprávu paní poslankyně Estrelové a byl bych rád, aby většina této sněmovny udělala totéž. Neboť pokud to neudělá, dáváme v sázku nejen zdraví pracujících matek, ale také blahobyt státu, o nějž jsme v Evropě tak dlouho usilovali.

  Marina Yannakoudakis, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, známý podnikatel kdysi prohlásil, že právní předpisy o rovnosti žen a mužů dovedené do naprosté dokonalosti ve skutečnosti snižují šanci žen na získání zaměstnání.

Podniky se nesmí ženy ptát na to, zda se chystá otěhotnět, a tak to řeší jednoduše – prostě ji nezaměstnají. A to je bohužel smutný důsledek povinné plně placené mateřské dovolené, o které hovoří tato zpráva.

Dejme si to do souvislosti s ekonomickým dopadem na malé a střední podniky: ve Spojeném království to je 2,6 miliardy GBP, v Německu 1,7 miliardy EUR. Tato zpráva v současném hospodářském ovzduší představuje jasné nebezpečí.

Pokud by však ustanovení o mateřské dovolené bylo odstraněno, situace by se úplně změnila. Zpráva by se soustředila na svůj původní předmět, jímž bylo zdraví a bezpečnost těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu.

Žádám kolegy a kolegyně z Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví, aby se vrátili k základním otázkám a udělali to, co je pro ženy správné. Ženy musí mít možnost volby. Musí mít nástroje, které jim umožní učinit tuto volbu. Podpora, kterou budou zaměstnavatelé poskytovat ženám, musí být pro ně hospodářsky únosnou. Rovněž členské státy musí posilovat svá hospodářství, a tak vytvářet příležitosti.

ECR předložila pozměňovací návrh, jenž řeší mnohé z problémů, které jsou důsledkem ustanovení o povinné plně placené mateřské dovolené. Žádám kolegy, aby podpořili tento pozměňovací návrh, a tak učinili tuto zprávu přijatelnou.

EU tu není pro to, aby svými politikami provozovala sociální inženýrství. Je naivní si myslet, že placená mateřská dovolená povede ženy k tomu, aby měly děti. Děti jsou na celý život. Věnujete jim svůj život. Tak prosím netvrďte, že dvaceti týdny plně placené mateřské dovolené zvýšíme porodnost.

Tato zpráva má spoustu nedostatků. Posouzení dopadů, které si ECR vyžádala, to prokázalo. Otázka nyní zní, zdali zprávu v této fázi podpoříme, nebo ji vrátíme zpět k přepracování.

  Eva-Britt Svensson, jménem skupiny GUE/NGL. – (SV) Rozprava o směrnici o mateřské dovolené a zpráva z vlastního podnětu o ženách zaměstnaných za nejistých podmínek se dotýkají samotného jádra veškerého úsilí o prosazování rovnosti. Možnost, aby se ženy samy uživily, a předpoklady, které jim to umožňují, vytváří základ rovnosti ve všech politických oblastech. Tuto středu budeme mít příležitost otevřít ženám cestu k plné účasti na trhu práce.

Jsem zklamána tím, že se v roce 2010 místo otcovské dovolené dosud bavíme o mateřské dovolené. Pro mě je zcela evidentní, že děti mají právo na oba rodiče, a domnívám se, že v tomto případě bychom měli nahlédnout rovněž do Úmluvy o právech dítěte. Diskutujeme o právech matek a otců, ale měli bychom hovořit rovněž o právu dítěte, bezpodmínečném právu, budovat si blízký vztah s oběma rodiči.

O nákladech na tuto dovolenou jsme spolu mluvili s velmi zvýšeným a zcela jiným tónem, než když jsme hovořili o milionech eur podpory určené mimo jiné bankám a automobilovému průmyslu. Někdy si kladu otázku, zda je snadnější přijmout výdaje v tradičně mužských oborech než výdaje související s problematikou rovnosti a právem dítěte na oba rodiče.

Domnívám se rovněž, že jsme hovořili o nákladech, aniž bychom přihlédli k individuálním a socio-ekonomickým výnosům tohoto návrhu. Mnozí poukazovali na demografickou budoucnost, na to, že se rodí příliš málo dětí. Teď však máme možnost pokusit se zajistit, aby bylo umožněno mít více dětí.

Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice a já podporujeme návrhy paní poslankyně Estrelové a paní poslankyně Thomsenové, o kterých jsme hlasovali ve Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví, kde jsme vylepšili předkládané možnosti.

Některým členským státům, jež mají v současnosti mnohem lepší otcovskou dovolenou, to však podle mne přinese řadu problémů. Přála bych si, aby tyto právní předpisy byly pojaty tak, že by spíše konkrétnímu rodiči poskytovaly práva, než že by mu ukládaly povinnost. Byla bych také ráda, kdyby mnohem více byla zohledněna Úmluva o právech dítěte a právo dětí na oba rodiče.

V některých členských státech existují také problémy s výší dávek. Kdosi v této rozpravě řekl, že zaměstnavatelé se dnes ptají žen v plodném věku, zda si neplánují pořídit dítě. Doufám proto, že v budoucnosti, a to velmi brzy, budeme klást tutéž otázku otcům, protože, opakuji, děti jsou záležitostí obou rodičů. Tuto skutečnost musíme brát vážně.

  Mara Bizzotto, jménem skupiny EFD. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, k Evropě, která bude ženám příznivě nakloněna, vede ještě dlouhá a trnitá cesta. Statistiky hovoří jasně: trh práce zasáhla globální krize a pro zaměstnanost žen, která v roce 2008 poklesla o dalších 0,7 %, to znamená těžkou zkoušku. Na evropské úrovni se pravidelně masivně agituje pro rovné příležitosti a zaměstnanost, jejichž podpora klesá, nicméně dosud nebyla přijata konkrétní opatření, která by ženám zaručila, že se budou moci plně realizovat v zaměstnání i jako matky.

Evropa budoucnosti musí radikálně přehodnotit svůj model blahobytu, nejen občas pozměnit etiketu. Směrnice, jež v Evropě upravuje instituci mateřské dovolené, je proto dobrá věc, ale rozhodnutí řešit v téže zprávě jako jeden z vedlejších bodů komplementární a stejně důležitou otázku otcovské dovolené je nešťastné.

Větší zapojení žen není jen etickou hodnotou, ale z hlediska udržitelnosti evropského sociálního modelu, který mne dosud vzhledem k nedostatku výsledků nepřesvědčil, také strategickým cílem.

  Edit Bauer (PPE). – (HU) Návrh o mateřské dovolené je ve své podstatě ustanovení týkající se zdraví a bezpečnosti. Hlavním důvodem, proč směrnice z roku 1992 vyžaduje změny, jež zlepší životní podmínky matek, je skutečnost, že Mezinárodní organizace práce přijala v roce 2000 mezinárodní úmluvu, která stanovuje minimální délku mateřské dovolené na osmnáct týdnů. Mezitím však v důsledku kombinace mateřské a rodičovské dovolené pozorujeme u jednotlivých systémů zdravotní péče natolik různorodý vývoj ve stanovení délky mateřské dovolené, ve způsobu jejího financování a výši dávek, že je prakticky nemožné nalézt jejich společného jmenovatele. Přestože všichni, ať jsme zde v Parlamentu napravo nebo nalevo, máme dobré úmysly, nemůžeme učinit rozhodnutí, které by kladně přijaly a přivítaly všechny členské státy.

Dobrým řešením by bylo držet se v tomto návrhu oblasti zdraví a bezpečnosti a rovné příležitosti posílit v jiném ustanovení. Když jsem zde ve sněmovně předkládala zprávu o rozdílech v odměňování žen a mužů, upozornila jsem na nepříznivou situaci žen, které se vrací na trh práce po narození prvního dítěte. Rovné příležitosti jsou tedy rovněž problémem, který musíme řešit. Dokud však otcové a matky při rození dětí nemohou plnit stejný úkol, neboť otcové nemohou rodit, musíme otázku rovných příležitostí řešit v jiných oblastech. Problém rovných příležitostí je nezbytné řešit a v tomto ohledu musíme rovněž učinit pokrok, ale nikoliv v této směrnici. Příležitost modernizovat kombinaci rodičovské a mateřské dovolené jsme propásli.

  Silvia Costa (S&D). – (IT) Paní předsedající, pane komisaři, jsem přesvědčena, že Parlament má dnes obrovskou příležitost znovu zdůraznit, že mateřství je sociální hodnotou, že ochranu zdraví matek a jejich dětí je třeba posílit, že zaměstnankyně nesmí být kvůli mateřství diskriminovány při hledání a výkonu zaměstnání a že starost o děti musí být spravedlivěji rozdělena i mezi otce.

Jak zde již bylo řečeno, bez ohledu na současnou krizi musíme vyvodit stejný závěr, jaký učinili ekonomové z řady odborníků: studie k posouzení dopadů, která byla vypracována, ukazuje, že je zapotřebí zvolit prozíravější přístup se širší perspektivou. Dnešní náklady, které mohou být případně rozloženy, jsou sociální a hospodářskou investicí do blaha dětí, do nižší nemocnosti a do větší účasti žen na trhu práce.

Mnozí tvrdí, že bez nového systému sociální péče a nových možností sladění pracovního a rodinného života se nezvýší počet náležitě vzdělaných a kvalifikovaných zaměstnankyň: s tím plně souhlasím a děkuji zpravodajkám, paní poslankyni Estrelové a paní poslankyni Plumbové, za jejich celistvou práci a děkuji rovněž všem poslancům, kteří se snažili nalézt shodu.

Souhlasím rovněž s nástrojem, jenž si, jak se domnívám, přáli mnozí z nás, který poskytne matkám postižených dětí, adoptivním matkám a ženám po vícečetném porodu větší možnost využívat flexibilní pracovní dobu, souhlasím s obrácením důkazního břemene v případě porušení zákona a s větší ochranou před výpovědí. Dále jsem společně s dalšími poslanci navrhla, aby v souvislosti s povinnou mateřskou dovolenou po porodu v délce šesti týdnů byla poskytnuta ochranná doložka těm zemím, v nichž právní předpisy ukládají tuto povinnou dovolenou také před porodem.

Na závěr doufám, že budeme ochotni za dva dny dojít shody, abychom nepromarnili tuto důležitou možnost schválit tuto směrnici již v nynějším funkčním období Parlamentu.

  Antonyia Parvanova (ALDE). – Paní předsedající, hovoříme-li tu o rovném rozdělení rodičovských povinností mezi muže a ženy, a zároveň si při prosazování nejlepšího zájmu dítěte v rámci politik slaďování pracovního a rodinného života nakonec klademe za cíl dosažení rovnější společnosti, nesmíme zapomínat na to, že zde ve sněmovně zastupujeme voliče, nikoliv postoj Rady. v poslední době jsem si všimla, že se zde pohybuje příliš mnoho lidí ze stálých zastoupení a lobbují mezi poslanci, což se mi nezdá být v souladu s naším jednacím řádem a ani se zásadou nezávislosti zvolených poslanců Evropského parlamentu.

Namítá se, že prodloužení mateřské dovolené v době hospodářské krize zatíží soukromý a veřejný sektor vyššími náklady, ale ty činí pouze 0,01 % HDP. Hovoříme tedy o dvou miliardách EUR. Provedla jsem zároveň srovnání s vojenským rozpočtem příslušných zemí. Tento rozpočet za rok vzrostl o tři miliardy EUR, ale nikdo se zde ve sněmovně a ani ve vnitrostátních parlamentech nad tím nepozastavoval.

V době, v níž je na vzestupu hospodářská nejistota a v níž zároveň čelíme demografickým změnám, je naprosto nezbytné podporovat politiky pružné mateřské dovolené, které mohou pomoci obrátit současný demografický vývoj. Je zapotřebí, abychom přijali naši společnou odpovědnost za to, zda se ženy v celé Evropě stanou součástí trhu práce a zda bude jejich životní volba brána vážně tím, že přiznáme dětství a důležitosti sladění rodinného a pracovního života větší hodnotu, aby došlo ke zvýšení účasti žen na trhu práce.

Na závěr bych chtěla zdůraznit, že evropský systém sociálního zabezpečení a opatření stanovená touto směrnicí jsou hodnotné a nezatěžují evropský trh.

  Marije Cornelissen (Verts/ALE). – Paní předsedající, z pozměňovacích návrhů, které předložili někteří, naštěstí nikoliv všichni, kolegové ze skupin ALDE, PPE a ECR, je zřejmé, že se tito poslanci upsali krátkodobým firemním zájmům a lobbistům z členských států, které práva žen nezajímají. Budou-li tyto pozměňovací návrhy přijaty, životy nastávajících matek a otců v EU se nezlepší.

Nebude-li mateřská dovolená slušně placena, budou si ji moci vzít pouze ty ženy, jejichž pracovní místa pro ně nejsou příliš důležitá. Vážení kolegové, kteří zde zastupujete pravici, udržujete při životě tradiční systém muže živitele a jeho slepičky, která pracuje jen pro pobavení a je držena pěkně zkrátka. Pro takovou ženu skutečně nemá výše dávek žádný význam. Pokud však bude zbytek mateřské dovolené špatně placen, každá nezávislá žena, která je skutečnou živitelkou rodiny, by se po povinných šesti týdnech měla raději vrátit do práce, a to bez ohledu na to, zda má již po očistkách. A na to, aby svému dítěti během počátku jeho života dopřála kojení, může zapomenout.

Pevně doufám, že ti, kdo chtějí zlepšit životy novým matkám a otcům, v tomto hlasování zvítězí. Tato směrnice by se mohla stát základem moderní politiky v oblasti trhu práce pro stárnoucí společnost. Budoucnost si žádá politiky, kteří se odváží mít vlastní názory, budou prozíraví a mít vizi pro společnost, v níž bude mnohem více matek pracovat a mnohem více otců se podílet na péči o děti. Rozhodně se obejde bez takových politiků, jež okamžitě ustupují lobbujícím ředitelům podniků, kteří myslí jen na nejbližší finanční zprávu, a vnitrostátním ministrům, které zajímají jen nejbližší volby.

  Tadeusz Cymański (ECR). – (PL) Význam této směrnice přesahuje problematiku rovných příležitostí a pomoci ženám v době mateřství. Musíme se na ni dívat v širším kontextu, a to nejen sociálním, ale také hospodářském, a z dlouhodobého hlediska. Je poněkud paradoxní, že logická a pochopitelná snaha chránit současné finanční hospodaření by mohla způsobit finanční a hospodářské ztráty budoucím generacím.

Mnozí odborníci se domnívají, že jedním z hlavních problémů Evropy, který by mohl přerůst do nejzásadnějšího problému, je prudký demografický pokles. Pokrok v lékařství, zlepšení životních podmínek a zastavení přirozeného přírůstku obyvatelstva znamenají, že Evropa v budoucnosti velmi zestárne a bude velmi nákladná. Dokonce již dnes se odhaduje, že péči o seniory připadá téměř 2 % evropského HDP. Důvody zastavení přírůstku obyvatelstva jsou komplexní a nesouvisejí pouze se sociálními otázkami a materiálním zabezpečením. Není však žádných pochyb o tom, že nové návrhy, které jsou obsaženy v této směrnici, se stanou důležitým impulsem, jenž pomůže mnoha ženám v Evropě při rozhodování, zda mít děti.

Paní předsedající, těhotným zaměstnankyním je v jednotlivých evropských zemích poskytována velmi rozdílná míra podpory. Význam této směrnice bude zvláště patrný v těch zemích, v nichž je rozsah ochrany velmi omezený a podpora, která je poskytována rodinám, je velmi nízká, nebo dokonce žádná, a to i v oblasti péče o starší děti. Proto bych chtěl poděkovat všem, kdo pracovali na této směrnici, především za jejich porozumění vůči ženám z jiných zemí, jež budou moci do budoucnosti dívat s větší nadějí. Pokud jde o děti, ty chtějí, aby jejich mámy byly šťastné a nemusely se bát, že přijdou o práci a že je nebudou schopny uživit nebo vychovat. Ještě jednou vám děkuji a spoléhám, že při středečním hlasování bude dosaženo kompromisu. Děkuji mnohokrát.

  Jacky Hénin (GUE/NGL). – (FR) Paní předsedající, tyto zprávy ukazují správný směr a zaslouží si mnohem více pozornosti. Práci na částečný úvazek nedobrovolně přijímají v 85 % případů a špatně placenou práci v 80 % případů ženy. Ženy dostávají o 27 % nižší plat než muži. Padesát procent žen dostává důchod, jenž nedosahuje částky ani 600 EUR. Většina případů nehlášené práce nebo nepravdivých prohlášení o práci, které byly odhaleny, se týká žen. Dokonce i dnes, v 21. století, se v Evropě setkáváme s případy otroctví a vždy jsou jím postiženy ženy.

Musíme samozřejmě učinit všechno, co je v našich silách, abychom účinně zamezili hanebnému zacházení se ženami na pracovištích a ve společnosti. K tomu však nebude stačit pouze dobrá vůle. Zisky z takových činností jsou tak veliké a příslušné tresty se zdají tak malé, že se, s odpuštěním, najdou „grázlové“, kteří se nijak neštítí vykořisťovat ženy a zacházet s nimi, jako by byly pouhý dobytek. Je velmi naléhavě zapotřebí donutit členské státy, aby přijaly svoji zodpovědnost a požadovaly co nejpřísnější tresty pro ty, kdo si myslí, že pro ně zákon neplatí.

  Giancarlo Scottà (EFD). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, rád bych obrátil vaši pozornost k odvětví, v němž jsou pracovní podmínky žen nadále nejisté. Mám na mysli zemědělství, odvětví, v němž jsou ženy inovátorkami a zároveň oživovatelkami tradic a ochránkyněmi zemědělského dědictví, jež udržují život na venkově. Pracující ženy však při práci čelí různým překážkám a musí slaďovat svůj pracovní a rodinný život.

Paní poslankyně Thomsenová uvádí ve své zprávě číslo, které nám dává podnět k zamyšlení: v zemědělství pracuje 86 % žen na částečný úvazek. Kromě toho vstup mladých žen do tohoto odvětví je spojen s řadou obtíží, a proto na statcích často hospodaří ženy nad 65 let. Na druhou stranu některé jiné ženy přijímají roli manželovy pomocnice, nebo přesněji řečeno vypomáhají na manželově statku, aniž by jim zákon přiznával určité právní postavení a aniž by pobíraly náležitou mzdu.

Trvám proto na tom, že ženy a jejich zaměstnání v odvětví, jenž je dočasné a sezónní, je nutné chránit, podporovat je v oblasti zdraví a bezpečnosti a zajistit, aby za svoji práci dostávaly spravedlivý plat a náležité uznání.

  Licia Ronzulli (PPE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, když hovoříme o sladění pracovního a rodinného života, máme tím na mysli opatření, která zohlední potřeby rodiny a potřeby zaměstnanců, a tak umožní dosáhnout souladu pracovního a rodinného života. Mluvíme proto o podpůrných mechanismech, bez nichž se žena, která pracuje z toho důvodu, že ji práce baví, nebo že touží po kariéře, anebo že potřebuje především příjem, ocitá před nesnadným rozhodováním, jehož nejbolestivějším a téměř vždy konečným řešením je odchod ze zaměstnání. Vrátit se na trh práce, který opustí, však bývá ještě obtížnější. Tato situace je na jedné straně spojena s hlubokým pocitem zklamání a na druhé straně s velkými ekonomickými oběťmi.

Texty, o nichž dnes diskutujeme, navrhují pro zaměstnankyně mnohé podpůrné mechanismy a zakládají právní jistotu, která ženám poskytne svobodu volby, a tak i skutečný soulad mezi pracovním a rodinným životem. Chtěla bych rovněž poukázat na další aspekt týkající se postavení žen zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek: jak zde bylo řečeno, ženy nadále čelí nerovnosti v oblasti pracovních příležitostí, kvality života a výše mezd. Pokud jde o kvalitu pracovního místa, je zapotřebí mít na zřeteli, že ženy velmi často špatné zacházení neoznámí, a kvůli zajištění dostatečného příjmu pro rodinu jsou nuceny přijmout zaměstnání na hraně zákona. S tímto je na čase skoncovat.

Proto je nutné sledovat špatné zacházení zaměstnavatelů se zaměstnankyněmi. Každé překročení zákona musí být stíháno a přísně potrestáno. Všichni se musíme v oblasti sociálních politik dále angažovat a naším cílem musí být, aby tyto politiky byly spravedlivější a účinnější.

  Zita Gurmai (S&D). – Paní předsedající, zpráva, o které nyní hovoříme, je velmi důležitá pro rodiče a děti ale i pro Evropu jako společenství. Ustanovení obsažená v tomto právním předpise přispějí k tomu, že všechny ženy v Evropě, které se rozhodnou mít děti, budou mít stejná minimální práva a podporu. Zajistí rovněž, aby ženy, které se rozhodnou mít děti, nebyly po finanční stránce trestány za svoji volbu stát se matkami a pokusit se mateřství sloučit se svojí kariérou.

Velmi důležitým faktorem jsou evropské demografické problémy. Klesající porodnost, stárnutí obyvatelstva a s tím související úbytek pracovních sil znamenají velký tlak na udržení hospodářského růstu, zvláště v době krize.

Je řešením utvrzovat ženy v tom, aby neměly děti, nebo se řídit americkým modelem, v němž ženám není poskytována žádná nebo jen minimální podpora a musí se vrátit do práce dříve, než se stačí zotavit po porodu? Je-li toto řešením, pak takové řešení odmítám. Z dlouhodobého hlediska je pro společnost nákladnější, nemají-li ženy děti. Ženy se musí po porodu zotavit, aby byly připraveny k návratu na trh práce. Dopřát jim k tomu 18 týdnů je minimální varianta a neměly by být za to trestány přímými nebo nepřímými škrty.

Ve 24 členských státech evropské sedmadvacítky vyplácejí mateřskou dovolenou státy, a nikoliv podniky. Nechtěly by snad podniky investovat do mladých žen, které zaměstnaly a vyškolily? Měli bychom přijmout sociální zodpovědnost. Víme, že EU a její členské státy poskytly obrovské částky na záchranu bank. Položme si otázku, proč se musí vždy šetřit na úkor žen. Otcové by také měli mít možnost vzít si pracovní volno, které stráví se svými novorozenými dětmi.

Stále hovoříme o sdílené odpovědnosti rodičů a nyní máme příležitost pro ni něco udělat. Někteří poslanci se domnívají, že něco takového je nepřijatelné. Doufejme, že komisař Šefčovič nám dokáže, že je v této věci nekompromisní a moderní.

  Elizabeth Lynne (ALDE). – Paní předsedající, účelem této směrnice vždy zcela oprávněně bylo stanovit minimální standardy ochrany pro těhotné a kojící zaměstnankyně. Zdá se mi však, že některé pozměňovací návrhy Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci zacházejí příliš daleko.

Neberou v potaz, že jednotlivé členské státy mají rozdílné tradice. Některé země mají mateřskou dovolenou, jiné i otcovskou dovolenou a některé mají rodičovskou dovolenou. Jsou propláceny naprosto odlišným způsobem a v rozdílných výších – někdy se platí ze systémů sociálního zabezpečení, jindy je platí podniky a v některých případech jsou placeny smíšeně. Nesmíme zničit některé velmi dobré systémy.

Svými pozměňovacími návrhy se snažím řešit to, aby výsledek vyhovoval všem členským státům. Zavedení plně placené mateřské dovolené by podle mého názoru zabránilo mnoha mladým lidem, nebo zvláště mladým ženám, získat zaměstnání. Jsem ráda, že druhé posouzení dopadu směrnice bylo provedeno alespoň důkladněji než to první. Ukázalo, jak víte, že kdyby její součástí byla plně placená mateřská dovolená, přišlo by to deset členských států na 7 miliard EUR ročně. Toto posouzení se však nezabývalo zbývajícími sedmnácti členskými státy. Domnívám se, že náklady na zavedení plně placené mateřské dovolené by pro ně rovněž představovaly problém.

Pokud jde o povinnou mateřskou dovolenou, vždy jsem zastávala názor, že je věcí matky rozhodnout se, na jak dlouho a kdy si ji vezme. V šedesátých a sedmdesátých letech jsme bojovali za rovná práva žen, nikoliv za to, aby se jim předepisovalo, co mají dělat. Zdá se, že místo abychom šli kupředu, tak jdeme zpět.

  Andrea Češková (ECR). – (CS) Mám vážnou obavu z toho, že jsou směšovány dvě naprosto odlišné věci týkající se ochrany žen, a to pracovněprávní podmínky žen zaměstnankyň a právní pozice žen samostatně výdělečně činných, tj. podnikatelek. U žen zaměstnaných se obecně můžeme bavit o ochraně zejména v těhotenství a po porodu, a to z hlediska pracovního práva. Ženy samostatně výdělečně činné není možné z hlediska pracovního práva chránit, neboť se na ně obecně nevztahuje. Naopak, tyto ženy podnikatelky zaměstnávají muže a i jiné ženy, a proto jsem zděšená tím, že směrnice, která se měla původně týkat pouze ochrany těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu, by se měla podle předpokládaných pozměňovacích návrhů týkat i podnikatelek. Není to možné nejen v praxi, ale ani z hlediska právního. Proto pevně doufám, že tento parlament nepřijme pozměňovací návrhy, které bohužel již z větší části prošly i ve výboru FEMM a které se dle mého názoru této směrnice vůbec netýkají, neboť se nemohou na osoby samostatně výdělečně činné vztahovat.

  Joe Higgins (GUE/NGL). – Paní předsedající, zpráva poslankyně Estrelové usiluje o zlepšení pracovních podmínek těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň. To jsou cíle, které velmi podporujeme.

V době tíživé krize evropského a světového kapitalismu je na místě se obávat, že oběťmi části zaměstnavatelů, kteří se snaží udržet své zisky, a vlád, které se vydaly cestou prudkého omezování sociálních výdajů a veřejných služeb, budou především pracovníci.

Mnohé dělnice jsou vážně vykořisťovány například tím, že mají mnohem nižší mzdy než muži nebo že pracují za nejistých podmínek. Skutečně hrozí, že těhotné zaměstnankyně nebo zaměstnankyně krátce po porodu, které se nacházejí ve slabší pozici, budou za současné situace diskriminovány. Plně souhlasíme s tím, aby bylo výslovně stanoveno právo žen vrátit se na původní pracovní místo, nárok na dvacet týdnů mateřské dovolené a přiměřenou otcovskou dovolenou. Musíme rovněž podpořit zachování plné výše příjmu.

Nemůžeme však spoléhat pouze na právní předpisy. Na každém pracovišti musí existovat silné odbory, které dokážou ženám v konkrétních podmínkách zaručit právo vrátit se po narození dítěte do práce bez obav z diskriminace.

  Elisabeth Morin-Chartier (PPE). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, velmi pozorně jsem toto téma sledovala ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci i ve Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. Jde již o druhý pokus zavést minimální předpisy na úrovni Evropské unie. Celých čtyřicet let mého profesního života bojuji za rovnost mužů a žen, za začleňování mladých žen prostřednictvím kvalifikačních programů a za jejich začlenění do společnosti prostřednictvím začleňování na trh práce. Bavíme se zde o rovnosti: rovnosti mužů a žen.

Jenže v této zprávě poslankyně Estrelové – stačí jen poslouchat projevy, které tu dnes zazněly –, se řeší všechno možné. Každý se hlásí se svým témátkem a chce text doplnit o další pasáž. Výsledkem je slátanina, která nemá ani hlavu ani patu, přitom bychom se měli soustředit na zdraví a bezpečnost při práci těhotných žen. Stejně tak se budeme muset pochopitelně zaměřit na rovnost žen a mužů v oblasti mezd.

V otázce mateřské dovolené jde pouze o jedinou věc, které se tato zpráva nevěnuje. Chtěla bych vám říci toto: Hlasovat v současnosti pro dvacet týdnů plně placené mateřské dovolené je nezodpovědný populismus. Trvám na tom, aby byla přijata účinná opatření, která zabrání tomu, aby se celá věc obrátila proti ženám. Čím více budeme prodlužovat mateřskou dovolenou, aniž bychom kladli důraz na návrat žen na jejich pracoviště a na potřebu sladit pracovní a rodinný život, a čím více budeme prodlužovat mateřskou dovolenou, aniž bychom přijali opatření, která ženy ochrání na pracovišti, tím méně pracujeme v jejich prospěch.

Věc se má tak, že vytváříme-li určitou politiku, je naší povinností postupovat odvážně, zodpovědně a říkat pravdu. Kdo to zaplatí? Které členské státy si mohou dovolit zaplatit toto prodloužení mateřské dovolené a zvýšení dávek? Která firma si to může dovolit? Ženy se nakonec stanou rukojmími tohoto textu, jejž jsme nechali bujet všemi směry, a ten se obrátí proti nim. Apeluji na vaši zodpovědnost. Vytvořili jsme velkou zátěž pro budoucnost.

(Potlesk)

(Řečnice souhlasila s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu, o kterou požádaly poslankyně Marije Cornelissen a Anneli Jäätteenmäki)

  Marije Cornelissen (Verts/ALE). – Paní předsedající, paní poslankyně Morin-Chartierová není jediná, kdo toto tvrdí. Vystoupila zde řada řečníků, kteří prohlašovali, že mateřská dovolená v délce dvaceti týdnů zhorší šance žen na trhu práce.

Chtěla bych vědět, jak na to přišli, protože seznámíte-li se s výsledky výzkumu a se situací ve Švédsku, Norsku, na Islandu nebo v Bulharsku, jednoznačně zjistíte, že při existenci náležitě dlouhé mateřské dovolené je možná velmi vysoká účast žen na trhu práce.

  Elisabeth Morin-Chartier (PPE). – (FR) Paní předsedající, na tuto poznámku bych chtěla odpovědět ve dvou bodech.

Za prvé, neexistuje žádný matematický vztah mezi délkou mateřské dovolené a porodností žen. Jako důkaz stačí uvést situaci ve Francii. Francie zajišťuje čtrnáct týdnů mateřské dovolené a je zemí, která má v současnosti jednu z nejvyšších porodností v Evropě.

Druhý bod mé odpovědi se týká toho, že s každým porodem se prohlubují rozdíly mezi pracovním životem mužů a žen. S každým porodem, s každou mateřskou dovolenou ženy jako první omezují své pracovní povinnosti – pokud nevyjde iniciativa ze strany podniku nebo veřejného sektoru. Po druhém porodu ženy zkracují své pracovní úvazky a s příchodem každého dalšího dítěte v tom pokračují, zatímco muži si po každém porodu přibírají pracovní povinnosti. Z pracovního hlediska se během jejich kariéry rozdíly prohlubují.

Proto vás vyzývám: Věnujte trochu pozornost tomu, co se ve skutečnosti děje ve veřejném i soukromém sektoru.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). – (FI) Paní Morin-Chartierová, vám nevadí, že měříte dvojím metrem, když všichni zaměstnanci Evropské unie, tedy zaměstnanci Komise, Rady, Parlamentu, parlamentních politických skupin budou mít plně placenou mateřskou dovolenou v délce dvaceti týdnů, zatímco navrhujete, aby to pro ostatní lidi neplatilo? Mám za to, že všechny matky v Evropě by si měly být rovny a že bychom neměli měřit dvojím metrem nebo ukazovat dvojí tvář.

  Elisabeth Morin-Chartier (PPE). – (FR) Paní předsedající, neříkali jsme, že jsme pro to, aby se měřilo dvojím metrem. Evropská komise navrhovala osmnáct týdnů. Navrhujeme zavedení překlenovací doložky. Takový základ je zcela v našich možnostech. Je rozdíl, zda navrhujete to, co je možné, nebo utopickou myšlenku dvacetitýdenní plně placené mateřské dovolené, zda navrhujete to, co je realizovatelné, nebo to, co lze v Parlamentu naslibovat, ale co neschválí ani Rada ani vnitrostátní parlamenty.

Budeme-li ve středu hlasovat pro zprávu poslankyně Estrelové a pro dvacet týdnů dovolené, Evropský parlament se dočká trojího odmítnutí: první přijde od Rady, která nebude schopna tuto věc podpořit – členské státy ji nebudou schopny podpořit; druhé přijde od vnitrostátních parlamentů – vnitrostátní parlamenty, které mají své rozpočty, to nebudou moci podpořit; třetí přijde od žen, až si uvědomí, že jsme nepostupovali v jejich zájmu.

  Emine Bozkurt (S&D). – (NL) Paní předsedající, musíme stát na straně matek a otců v jejich náročné životní etapě. Matky musí mít klid a jistotu, aby se dítěti mohly hned od začátku plně věnovat; aby mohly kojit a zcela se po porodu zotavit; aby si mohly po mateřské dovolené zase vyhrnout rukávy a plně se zapojit do pracovního života. Matky, otcové, odbory, nevládní organizace – všichni si to přejí.

Odpůrci ženám nespravedlivě vystavují účet: stárnoucí evropská společnost si nemůže dovolit žádné další náklady. Má-li však naše společnost v budoucnosti zůstat ekonomicky udržitelnou, musíme investovat do žen zaměstnankyň a do lepšího sladění pracovního a rodinného života. Je samozřejmě důležité, aby byla mateřská dovolená plně placena. Proč by měly ženy kvůli tomu, že výhradně ony mají biologické předpoklady pro rození dětí, být během dovolené kráceny na platě?

Prohlašujeme, že považujeme za důležité, aby muži i ženy mohli užívat zdravého souladu pracovního a rodinného života, aby ženy měly na pracovišti rovné příležitosti, a proto se musíme přestat hádat a musíme přijmout společnou zodpovědnost. Nesmíme v tom nechat matky a otce samotné.

  Nadja Hirsch (ALDE). – (DE) Paní předsedající, otázka, kterou si musíme položit, zní: Čeho chceme touto směrnicí dosáhnout? Relativně velká shoda panuje v tom, že by měla poskytovat ochranu zdraví nastávajícím a čerstvým matkám. Značné diskuse vyvolává otázka, kterých všech oblastí by se také mělo týkat hledisko rovnosti. Na druhou stranu si jakožto Evropský parlament musíme uvědomovat, že přijímáme směrnici, která nebude platit jen pět let, nýbrž budoucích 20 až 25 let. Doufám však, že tehdy již budou pracovní podmínky žen podstatně lepší, podniky budou rády zaměstnávat mladé matky, a to nejen z nedostatku kvalifikovaných pracovních sil, a především že k tomu vybudují náležitou infrastrukturu. Tuto perspektivu musíme také vzít v potaz.

Přesto jsem si vědoma také toho, že v současnosti neexistuje většina, která by vítala tuto perspektivu. Vzhledem k tomu pravděpodobně dospějeme ke kompromisu, ve kterém se shodneme na osmnácti týdnech mateřské dovolené, na vyšším procentu zákonem stanovené vyplácené částky nebo na pokračování vyplácení částky ve výši 75 % platu. Zvláště v některých evropských zemích to bude znamenat skutečné zlepšení.

Mnohem důležitějším bodem, jenž přesahuje otázku mateřské dovolené, jsou rámcové podmínky života mladých rodin. Tím mám na mysli například zařízení péče o dítě, kterých je v Německu dosud nedostatek. To by byla skutečná politika rovnosti, která by ženám umožnila vrátit se do práce.

  Julie Girling (ECR). – Paní předsedající, to je pro Zelené typické. Dovolí-li si někdo vyjádřit nesouhlas, bude zesměšněn. Dovolujeme si nesouhlasit s malou částí předložených návrhů, proto je nás zapotřebí zesměšnit. Chválím vaši angažovanost pro tyto návrhy – a s velkou většinou z nich dokonce souhlasím –, ale s jednou či dvěma částmi nemohu souhlasit. Proto mohu schvalovat vaši angažovanost, ale nemohu vás pochválit za toleranci. Vraťte se o třicet let zpět a pak mi dejte kázání o prosazování práv žen, až za vámi v této oblasti bude tolik práce jako za mnou.

Nezařadím se mezi zpátečníky. Některé stránky těchto návrhů jsou zpátečnické: představa, že v přelidněném světě by Evropanky měly mít více Evropánků je ze sociálního hlediska krokem zpět. Povinné zavedení dvacetitýdenní mateřské dovolené ve Spojeném království – nemůžu zde dostatečně stručně vysvětlit náš systém – je z finančního hlediska krokem zpět. Ony 2 miliardy GBP navíc by se ve Spojeném království většinou rozdělily mezi velmi vysoké množství lépe placených žen. Nedostanou je hůře placené ženy, kterým bychom všichni, jak se domnívám, chtěli nejvíce pomoci.

V čem je tedy pokrok? Členské státy mají nejlepší předpoklady k rozhodování o těchto detailech. Měla by být uplatněna zásada subsidiarity.

(Potlesk)

  Christa Klaß (PPE). – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, matky potřebují zvláštní ochranu. Na tom se tato sněmovna shodne. Narození dítěte je tělesně i duševně náročné a pro každou ženu představuje významnou zkušenost. Tělesné změny, nové životní okolnosti a především doba na odpočinek a zotavení – všechny tyto skutečnosti činí přiměřenou ochranu matek nezbytnou. Společnost musí tuto ochranu poskytovat. Na této zásadě se shodujeme. Diskuse se týká toho, jak to realizovat a jaké podmínky stanovit. v tomto ohledu bychom neměli zapomínat na to, že EU stanovuje minimální standardy a úkolem členských států je ochranu mateřství provést, vytvořit její systém a platit ji. Nestavíme na zelené louce.

Členské státy vytvořily velmi rozdílné systémy ochrany mateřství a v některých případech je doplnily také o rodičovskou dovolenou, která se vztahuje i na otce. Otcové se musí zapojit do rodinných povinností – a zde nemáme na mysli dovolenou, nýbrž převzetí povinností spojených s výchovou dětí a rodinným životem. Otcovská dovolená však není součástí ochrany mateřství, nýbrž musí být stále součástí rodičovské dovolené. Otcové totiž následkem porodu nebudou v pracovní neschopnosti. Blahopřeji všem členským státům, které zavedly otcovskou dovolenou, a jsem rovněž potěšena, pane komisaři, návrhem Komise, který tu zazněl. Důležitou otázku ochrany mateřství nesmí zastínit prodloužení rodičovské dovolené. Ochrana mateřství se týká zdraví. Žádná matka není práce neschopná dvacet týdnů. Ani kojící matky nejsou práce neschopné.

Naší odpovědností vůči ženám, které se účastní pracovního života, je, aby ochrana mateřství byla definována přijatelným způsobem. Navrhujeme celkem osmnáct týdnů mateřské dovolené, přičemž výše finančních dávek vyplácených v posledních čtyřech týdnech by závisela na rozhodnutí členských států. Toto je uvedeno v pozměňovacích návrzích 115 a 116 a vyzývám poslance, aby je podpořili.

Navíc vyzývám členské státy, aby využily svých možností a na základě dobrovolného rozhodnutí vyplácely všem rodinám a matkám vyšší částky. Matky vytvářejí naši budoucnost a potřebují naši všestrannou podporu.

  Antigoni Papadopoulou (S&D). – (EL) Paní předsedající, dámy a pánové, hlasováním pro zprávu poslankyně Estrelové v zásadě odpovídáme na požadavky milionů žen týkající se větší ochrany těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň a jejich dětí. Prodloužením plně placené mateřské dovolené na dvacet týdnů a otcovské dovolené na dva týdny podporujeme v Evropské unii zotavení z mezinárodní hospodářské krize a hospodářský růst, protože pomáháme sladit pracovní a rodinný život. Ochrana žen před výpovědí v době těhotenství a v následujících šesti měsících představuje impuls ke splnění cíle strategie Evropa 2020, totiž dosažení 75% účasti žen na trhu práce do roku 2020.

Hlasováním pro zprávu poslankyně Thomsenové se snažíme chránit zaměstnankyně před nejistými pracovními podmínkami, které vykazují hluboký rozdíl mezi mzdami mužů a žen, brání profesionálnímu růstu a zvyšují riziko, že ženy budou zbaveny veškerých sociálních práv, nároku na důchod a práva na členství v odborech.

Hlasovat pro obě zprávy znamená hlasovat pro vyváženější, decentralizovanou a sociální Evropu a rovnost žen a mužů.

  Gesine Meissner (ALDE). – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, dnes hovoříme o pracovních podmínkách žen, které chceme v Evropě zlepšit. Budu se věnovat konkrétně zprávě poslankyně Thomsenové, u níž jsem byla stínovou zpravodajkou, tedy tématu „žen zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek“.

Letošní rok je Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Je prokázáno, že chudoba více postihuje ženy. Tak to pochopitelně v žádném případě nemůže zůstat. Chudoba žen může mít různé příčiny. Může být důsledkem toho, že ženy nedostávají stejné platy jako muži. Přirozeně to není jediná příčina. Ženy také častěji přerušují výkon povolání, když mají děti, a berou si volno na jejich výchovu. Rovněž častěji pracují na takových místech, jež vyžadují nižší kvalifikaci. Situace je zvláště vážná u žen, které jsou zaměstnány za nejistých pracovních podmínek, protože v některých případech ani nemají pracovní smlouvu nebo mají nestandardní pracovní smlouvu a někdy jim není poskytována vůbec žádná ochrana a mají omezený přístup k informacím. Zvláště těžká bývá situace přistěhovalkyň. Jejím důsledkem může být vleklá chudoba, jíž neuniknou ani ve stáří.

Musíme prolomit tuto spirálu, která postihuje více ženy než muže. Jedna z možností, jak toho lze dosáhnout, je vzdělávání a kvalifikace. Každá žena – každá dívka –, ať je jakéhokoliv původu, potřebuje kvalifikaci, potřebuje přístup k povolání, které jí skutečně zajistí slušnou obživu. Také ženám musí být obecně poskytována možnost celoživotního vzdělávání. Musíme rovněž zajistit, aby více žen a dívek vykonávalo lépe placená povolání. V těchto povoláních často výrazněji převažují muži.

Jinými slovy bezpodmínečný přístup ke vzdělání a přístup k systémům sociálního zabezpečení – takto můžeme pro ženy dosáhnout mnohých zlepšení.

  Joanna Katarzyna Skrzydlewska (PPE). – (PL) v současném hospodářském a sociálním ovzduší v Evropě je obtížné stanovit minimální standardy pro zavedení délky mateřské dovolené a pro výši vyplácených dávek. Navrhované minimum překračuje úroveň ochrany, kterou vnitrostátní předpisy v některých zemích v současnosti těhotným ženám poskytují. Na jedné straně dosud bojujeme s následky krize: vlády jednotlivých států zvyšují daně a zavádějí významné škrty na straně výdajů a dosud máme vysokou míru nezaměstnanosti. Na druhé straně se musíme zabývat problémem klesající porodnosti, záporného přirozeného přírůstku obyvatel a v důsledku toho stárnutí obyvatelstva. v nepříliš daleké budoucnosti nám hrozí selhání systémů důchodového zabezpečení nebo jejich úplné zhroucení.

V takovéto situaci neexistují levná nebo snadná řešení. Musíme si však uvědomit, že investujeme-li do žen a vytvoříme-li jim příznivé podmínky, pomáháme jim se rozhodnout, zda se stanou matkami. Plně placená a delší mateřská dovolené samozřejmě sama o sobě nestačí. Potřebujeme rovněž daňová řešení pro rodiny a stabilní pracovní místa. v tomto případě nemáme na výběr. Nebudeme-li nyní investovat do rodiny, nemáme jinou možnost, jak během třiceti let zvýšit počet Evropanů v aktivním věku. Proto v Evropě potřebujeme spravedlivý a přiměřený minimální standard pro délku mateřské dovolené a výši vyplácených dávek. Dáváme tím ženám možnost vybrat si a rozhodnout se, zda se stát matkami.

  Jutta Steinruck (S&D). – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, v této diskusi postrádám nezbytné rozlišení mezi prováděním ve vnitrostátním právu členských států a úkolem, který připadá evropské úrovni. Všichni jsme si vědomi toho, že musíme mít na zřeteli specifika jednotlivých členských států. Zaměřím-li se například na diskusi týkající se Německa, konstatuji, že jsem si zcela jista tím, že je v možnostech Německa tuto zprávu provést. Zabýváme se zde určením minimálních standardů na úrovni EU, které vytvoří sociální rámcové podmínky pro ženy. Jde-li o důstojnou práci, ochranu na pracovišti a ochranu zdraví, vždy se rádi odvoláváme na Mezinárodní organizaci práce. Kladu si otázku: Proč tomu tak není v tomto případě?

Co se týče diskusí o nákladech, chtěla bych všem poslancům připomenout, že v Německu, ale také v některých dalších evropských zemích, směrnice proti diskriminaci vyprovokovala podniky k rozsáhlému lobbování. Slyšeli jsme o lavinovém růstu nákladů, o krachujících podnicích, o zátěži pro hospodářství i pro samotné zaměstnance. Když se po létech ohlédneme, co se z toho splnilo? Nic. Tyto diskuse, toto lobbování mi velmi připomínají tehdejší dobu. Vyzývám vás: Nechme konečně hospodářství hospodářstvím a učiňme středem naší činnosti lidi.

Nepatřím mezi ty, kdo zde pouze vedou mentorské řeči. Řekla jsem, že hájím sociální Evropu. K ní podle mě patří ženy. Ženy v této situaci potřebují naši pomoc.

  Sari Essayah (PPE). – (FI) Paní předsedající, Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví v průběhu svého hlasování přijal k původnímu návrhu směrnice vypracovanému Komisí řadu pozměňovacích návrhů.

V těchto pozměňovacích návrzích však zmíněný výbor bohužel ignoroval zásadu subsidiarity v oblasti přiřazení nákladů. Výsledkem pokusu harmonizovat předpisy o mateřské dovolené v 27 členských státech je chaotický návrh. Jako by toho nebylo dost, byl k němu připojen ještě návrh otcovské dovolené, která však vzhledem k danému právnímu základu nespadá do oblasti působnosti této směrnice, jak naštěstí hned na začátku pan komisař jasně uvedl. Otcovskou dovolenou je zapotřebí upravit ve spojitosti se systémem rodičovské dovolené a nikoliv v souvislosti s mateřskou dovolenou za účelem zotavení z těhotenství nebo po porodu.

Návrhy předložené Výborem pro ženská práva a rovnost pohlaví rovněž nevěnují pozornost moderním systémům mateřské a rodičovské dovolené v ostatních zemích, včetně severských států. Návrhy zmíněného výboru nerozlišují tyto systémy rodičovské dovolené, které na vnitrostátní úrovni poskytují svobodu volby, a v některých ohledech by dokonce zhoršily podmínky pro matku a dítě. Pokud by například matky podle návrhu výboru nastupovaly na povinnou šestitýdenní mateřskou dovolenou až po porodu, představovalo by to pro pracující těhotné ženy, které mají brzy termín, a pro jejich miminka zvýšené riziko. Matky, které mají téměř před termínem, nevydrží až do konce pracovat osm hodin denně. Tento návrh povede k tomu, že více žen před porodem bude v pracovní neschopnosti.

Návrh výboru nebere v úvahu, že vnitrostátní systémy, v nichž je mateřská dovolená úzce propojena s rodičovskou dovolenou, tuto povinnou dobu nahrazují, protože rodičovská dovolená není proplácena v plné výši mzdy. Ve Finsku se například mohou rodiče o děti starat v průměru až do osmnácti měsíců a můžeme si to dovolit, protože zaměstnavatelé, zaměstnanci a také daňoví poplatníci se v různých fázích dělí o náklady. Pokud by celou částku měli hradit zaměstnavatelé, nelze pochybovat o tom, že by se tím snížily možnosti žen najít si zaměstnání a ženám jako zaměstnankyním bychom tím prokázali medvědí službu.

  Olle Ludvigsson (S&D). – (SV) Nyní je důležité, abychom nalezli pružná řešení pro sporná místa této směrnice. Zároveň musíme vnímat širší souvislosti. Jakého stavu z hlediska rovnosti chceme v Evropě do deseti let dosáhnout? Máme-li toto na zřeteli, je zcela zřejmé, že navrhované předpisy přinesou v oblasti rovnosti žen a mužů pokrok.

Rovnost žen a mužů a hledisko rovnosti žen a mužů by byly posíleny. Bylo by možné splnit cíl strategie Evropa 2020, jímž je zvýšení míry zaměstnanosti žen na 75 %. Více zaměstnaných žen by bylo pro společnost nesporným přínosem. Zlepšily by se pobídky k rození dětí a založení rodiny, což by vytvářelo pozitivní protiváhou stárnutí evropského obyvatelstva.

Nezapomínejme proto v naší diskusi na širší souvislosti.

  Astrid Lulling (PPE). – (FR) Paní předsedající, to, že s časem přichází moudrost, u této druhé zprávy, která byla přijata většinou hlasů ve Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a o které zde v Parlamentu diskutujeme sedmnáct měsíců po první zprávě, bohužel neplatí. Tato druhá zpráva je ve své současné podobě stejně chaotická, kontraproduktivní a zahlcená texty, které nemají v legislativním aktu co dělat, jako první zpráva, která byla výboru vrácena v květnu 2009.

Se zlepšováním ochrany mateřství jsme promrhali již dva roky. Budeme-li hlasovat pro tuto zprávu v její současné podobě, ztratíme přibližně stejně dlouhou dobu diskusemi s Radou v postupu spolurozhodování, a to i přesto, že původní návrh Komise z roku 2008 byl rozumný. Zaručoval, že bude dosaženo pokroku v členských státech, v nichž je délka mateřské dovolené a výše vyplácených dávek dosud nižší než v některých jiných zemích. Jen vzácně se setkáváme s dvacetitýdenní dovolenou proplácenou státem v plné, nezkrácené výši.

Nezapomínejme, že v tomto případě je cílem stanovit minimální hranice. Nemůžeme celé sedmadvacítce nařídit radikální řešení. Máme-li zaměstnané a především vysoce kvalifikované ženy povzbudit k tomu, aby měly děti, je důležitější, aby takové ženy měly nárok na kratší, ale plně placenou dobu mateřské dovolené než na dvacet nebo třicet týdnů, u nichž nebudou zaručeny dávky ve výši plné mzdy. Návrhy ve zprávě poslankyně Estrelové nejsou jen kontraproduktivní, pokud jde o zaměstnatelnost žen, ale vlády a podniky v některých členských státech je budou jen obtížně financovat. Je lepší popojít dnes opravdu o jeden jediný krok správným směrem než zůstat u slibů, které budou splněny až za deset let.

Co se mne týče, pro současnou podobu této zprávy nebudu hlasovat a vyzývám všechny kolegy poslance, aby zamítli veškeré pozměňovací návrhy, které se netýkají ochrany mateřství, například ustanovení o osobách samostatně výdělečně činných. Ani ne před čtyřmi měsíci jsme zde ve sněmovně hlasovali pro směrnici o mateřské dovolené pro osoby samostatně výdělečně činné.

Totéž platí o otcovské dovolené, pane poslanče Tarabello, a já jsem pro to, aby existovala. Kdyby měli Belgičané vládu, mohli by zavést plně placenou dvacetitýdenní otcovskou dovolenou hned zítra. Nic jim v tom nebrání. Podobně jako dříve vedou v současnosti sociální partneři diskusi o směrnici o otcovské dovolené, protože ta je další otázkou, kterou je třeba promyslet. Počkejme, s čím přijdou. Pak v této věci přijmeme opatření tak jako v případě rodičovské dovolené. Toto je správný postup.

Žádám kolegy poslance, aby hlasovali pro pozměňovací návrhy, které omezují délku mateřské dovolené na 18 týdnů, a pro uvážené pozměňovací návrhy, které předložila, paní předsedající, jak vaše, tak i moje skupina.

(Řečnice souhlasila s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu, o kterou požádal poslanec Marc Tarabella)

  Vasilica Viorica Dăncilă (S&D). – (RO) Nutným předpokladem pro ochranu lidských práv a blaho každého občana je odstranění všech forem diskriminace ve všech oblastech sociálního a hospodářského života. Prosazování zásady rovných příležitostí pro muže a ženy a zajištění většího zapojení žen jako plnoprávných účastnic do sociálního a hospodářského života musí být naším stálým cílem. Domnívám se, že tento přístup se musí odrážet ve společné zemědělské politice, abychom v této oblasti zajistili rovné a spravedlivé zastoupení obou pohlaví. Na druhé straně na evropské úrovni může tento přístup zajistit účinnou realizaci různých politik ve všech pracovních odvětvích, zejména v zemědělství.

Vzhledem k tomu, že evropské právní předpisy prosazují zásadu rovnosti žen a mužů a že tato zásada je jedním ze základních požadavků strategie Evropa 2020, považuji za vhodné, aby se toto hledisko uplatňovalo i v zemědělství, a to také prostřednictvím nových nástrojů, které budou prosazovat tuto zásadu. Podporuji zprávu poslankyně Estrelové i zprávu poslankyně Thomsenové, jež se zaměřují na problematiku žen z hlediska mateřství a pracovních podmínek. Jedná se o důležité stránky života všech žen, nás nevyjímaje, a proto bychom jim měly ukázat naši solidárnost.

  Marc Tarabella (S&D). – (FR) Paní předsedající, jsem vděčný paní poslankyni Lullingové, že souhlasila, abych ji na chvíli přerušil. Rád bych podotknul, že v Belgii již otcové dostávají deset dní placené dovolené. Devatenáct z dvaceti sedmi členských států EU postupuje stejně, liší se vyplácený podíl ze mzdy.

Chtěl jsem jen vědět, zda jste pro harmonizaci na evropské úrovni nebo proti ní. Je pravdou, že dva týdny nejsou moc, ale je rozumné, aby všichni otcové v Evropě měli k dispozici dva týdny, a mohli se tak podílet na úkolech spojených s přivítáním nových přírůstků do rodiny. Chtěl bych vědět, zda jste pro tuto harmonizaci, nebo proti ní. Budu vám vděčný za odpověď, paní Lullingová.

  Astrid Lulling (PPE). – (FR) Paní předsedající, jsem pochopitelně pro tuto harmonizaci, pane Tarabello. Jsem pro to, aby existovala evropská směrnice, ale nesouhlasím s tím, aby byla otázka týkající se ochrany žen a dětí řešena v této směrnici. Jak jsem řekla, sociální partneři v současné době spolu vedou rozhovory o směrnici o otcovské dovolené.

Jsem přesvědčena, že musíme počkat na jejich výsledek. Pak budeme mít návrh, jenž bude stejně solidní jako návrh o rodičovské dovolené, jejž jsme shodou okolností zcela nedávno rozšířili, i když nebude dokonalý. Domnívám se, že takový postup je správný. Jsem přesvědčena, že je rovněž zapotřebí pověřit sociální partnery úkolem předkládat v této oblasti návrhy, protože k tomu mají ty nejlepší předpoklady. Proto jsem pro harmonizaci. Blahopřeji vám, můžete zlepšit situaci v Belgii.

Chtěla jsem říci vám a všem ženám, které nepochopily, že evropská směrnice předepisuje minimální, nikoliv maximální požadavky, že každý stát může zajít dále, ale že zemím, které ani zdaleka nemají osmnáct týdnů, je důležité dát možnost se tomu uzpůsobit.

Navíc si myslím, že kdybychom tuto zprávu navrhovali vy a já, už dávno bychom zde ve sněmovně v postupu spolurozhodování s Radou přijali správná opatření.

  Thomas Mann (PPE). – (DE) Paní předsedající, teď už vím, jak se mění nebo prodlužuje řečnická doba. Výbor pro zaměstnanost a sociální věci požadoval osmnáct týdnů mateřské dovolené, což je o čtyři týdny více, než bylo konsensuálně schváleno v Německu. Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví požaduje dvacet týdnů plně placené mateřské dovolené, dva týdny otcovské dovolené a rozšíření tohoto nároku na osoby samostatně výdělečně činné. Úplně do pozadí ustoupila skutečnost, že podle údajů Komise bude dvacet týdnů Francii stát ročně 2 miliardy EUR navíc a Spojené království 2,85 miliardy EUR navíc. Odhaduje se, že Německo budou stát dodatečné náklady 1,7 miliardy EUR. Někdy je zapotřebí zvážit i náklady.

Nedávno nám Výbor pro zaměstnanost a sociální věci a Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví předložily společnou studii, která trpěla četnými chybami. Nebyly v ní zahrnuty platby jako například dávky v mateřství vyplácené v Německu. Referenční rámec rodičovských dávek v Německu nebyl správný. Nebyly dostatečně zohledněny odhadované náklady dodané některými členskými státy. Na takovémto základě nelze formulovat zodpovědnou politiku. Německo jde příkladem: během rodičovské dovolené vyplácí do 14 měsíců dávky ve výši dvou třetin platu. Čtrnáct týdnů mateřské dovolené může být prodlouženo až na 170 týdnů díky rodičovské dovolené. Německo je díky tomu evropským přeborníkem v ochraně dětí, a proto potřebuje ustanovení o výjimce z této směrnice.

Proto jsem spolu s padesáti kolegy ze skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) předložil pozměňovací návrh, který podporují Evropští konzervativci a reformisté a velká část skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu. Naším cílem je, aby byly dostatečně zohledněny vnitrostátní systémy. Doufáme, že většina této sněmovny při hlasování ve středu podpoří tento rozumný požadavek. Chceme, aby matky byly dostatečně chráněny, ale zajde-li tato ochrana především z ideologických důvodů příliš daleko, bude představovat velkou překážku pro zaměstnávání žen. Tyto překážky musíme odstraňovat, a nikoliv je posilovat.

  Anna Hedh (S&D). – (SV) v mnoha členských státech tato zpráva vyvolala ostré reakce a nejeden politik se pokusil zabodovat u voličů tím, že na této iniciativě EU nenechal suchou nit. Lidé však zapomněli na to, že se jedná o revizi platné směrnice. Nechť si lidé myslí o tom, co se má na úrovni EU regulovat, to své, ale jak jsem řekla, směrnice, kterou máme možnost zlepšit, již existuje.

Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost byla otázce rovnosti žen a mužů přiznána větší důležitost a naší odpovědností je učinit zde pokrok. Dnes zjišťujeme, že členské státy s dobře nastavenými předpisy pro mateřskou dovolenou dosahují rovněž vysoké míry zaměstnanosti žen. S tím je v nápadném rozporu situace v těch zemích, které mají nedostatečné a hůře nastavené předpisy.

Bude-li tato směrnice přijata, budeme mít rovněž větší šanci dosáhnout cíle stanoveného strategií Evropa 2020. Souhlasím s tím, že některé detaily tohoto návrhu jsou diskutabilní, ale důležité je, že to můžeme zlepšit. Kritikové tvrdí, že návrh je příliš nákladný, ale jsem přesvědčena, že zvýšení rovnosti je pro společnost prospěšné.

  Barbara Matera (PPE). – (IT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, dnes se tato sněmovna – zastupující všech 27 členských států – rozhodla odvážně a s odhodláním opět řešit citlivou, ale zároveň aktuální otázku sociálního růstu našich zemí. Projednáváme zprávu, která se dotýká nejen sociálních a hospodářských politik a politik zaměstnanosti našich států, ale také celé Evropy toužící po harmonickém růstu.

Projednávaná zpráva poslankyně Estrelové s pozměňovacími návrhy se zakládá přesvědčivě na zásadě slaďování soukromého a pracovního života a zásadě rovných příležitostí, a tudíž na zásadě zdravého a vyváženého pokroku. Bude-li v celé Evropě zaručena minimální úroveň ochrany zmiňovaných zásad, bude to znamenat zlepšení kvality života nejenom žen, ale také našich rodin, a tudíž i kvality našeho života. Toto je to, čeho chceme s přesvědčením a pomocí kompromisů dosáhnout.

Rovnováha cílů a zvolených prostředků je nezbytná a musí chránit postavení žen na trhu práce i výsady jednotlivých států při provádění vlastních politik. Jean Monnet nás učil, abychom se zlepšovali po krůčcích. Udělejme tyto krůčky a nebojme se, zda se ostatní přidají.

  Vilija Blinkevičiūtė (S&D). – (LT) v dnešní době je opravdu velmi důležité s úsilím o hospodářský růst, blahobyt a konkurenceschopnost v oblasti rovnosti žen a mužů lépe slaďovat pracovní a rodinný život. Jelikož téměř ve všech členských státech prudce klesá porodnost, musíme přijmout opatření, které matkám vytvoří co nejlepší podmínky k tomu, aby mohly vychovávat děti a vrátit se znovu na trh práce. Vyzývám členské státy a poslance, aby nalezli možnosti, jak ujednotit náklady na dávky v mateřství a příspěvky na péči o dítě a zároveň zajistit, že ženy nebudou nákladnější pracovní síla než muži. Sdílení rodinných povinností a možnost přiznat mužům nárok na dva týdny otcovské dovolené by zvýšil možnosti žen vrátit se na trh práce a upevnil by vztahy v rodině. Proto jsem přesvědčena, že delší mateřská dovolená by také pomohla zvýšit porodnost, což je zvláště důležité vzhledem k rychlému stárnutí naší společnosti.

  Anne Delvaux (PPE). – (FR) Paní předsedající, podle mého názoru je zcela evidentní, že je zapotřebí prodloužit pracovní volno z rodinných důvodů: prodloužení minimální délky mateřské dovolené představuje krok vpřed, je přínosem. Chtít srovnávat hospodářský dopad s kvalitativním přínosem, jenž je obtížně vyčíslitelný, je nepřípustná demagogie.

Tento problém má však v podstatě dvě roviny: Tou první je hospodářský kontext, v tom máte pravdu, ale ten není dostatečným důvodem k tomu, abychom miliony rodin ponechali v následujících desetiletích vlastnímu osudu. Tou druhou jsou právní nedostatky ve zprávě, protože předkládaný text se zabývá několika druhy pracovního volna z rodinných důvodů, které mají zcela rozdílný právní základ. Podívejme se nyní na dovolenou v případě osvojení, která se v textu objevuje spolu s mateřskou a otcovskou dovolenou.

Já sama jako adoptivní matka a jménem všech žen, které zastupuji, oceňuji vůli poskytnout mi stejná práva jako biologickým matkám. Jsem vlastně podle slov paní poslankyně Morin-Chartierové oním témátkem, které chce někdo přidat do zprávy poslankyně Estrelové.

Pokud má být skutečně cílem zlepšení ochrany zdraví a práv žen, a to všech žen, na trhu práce, adoptivní matky, jež se staly stejně tak matkami jako ostatní ženy, mají nárok na stejná práva a ochranu při práci. Jsou plnohodnotnými matkami tak jako ostatní ženy, a na tom nic nemění fakt, zda si osvojily dítě mladší nebo starší dvanácti měsíců. Nesmíme se dopouštět takové diskriminace, jaká se objevuje v textu.

Jsem zklamána tím, že zpráva se tématu adopce věnuje jen povrchně. Neodkazuje dokonce na žádné výsledky ze studie posouzení dopadů vypracované společností Ramboll. Žádný z nich v ní není vhodně zpracován, což je jednoznačným nedostatkem. i přes zmíněné výhrady však podpořím zprávu poslankyně Estrelové. Nehledě na hospodářské aspekty je totiž nejen zapotřebí, aby muži a ženy více plnili své rodičovské povinnosti ve společnosti, která se rostoucí měrou vzdává své povinnosti vychovávat mladé lidi, ale je také naší povinností zajistit, aby se lidé nemuseli rozhodovat, zda obětují děti svému pracovnímu místu, nebo pracovní místo dětem.

Poslední věc: nejsme členové Rady, ale Parlamentu. Nebudeme-li my, přímo zvolení zástupci, ambiciózní, pak mi řekněte, kdo jiný bude?

  Sylvie Guillaume (S&D). – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, řekli jsme již mnoho věcí, zvláště během této rozpravy. Nejnovější dění a spory okolo zprávy poslankyně Estrelové však dokazují jedno: otázku rovnosti žen a mužů a především lepšího sladění práce a rodinného života je stále velmi těžké řešit klidně.

Tento legislativní text prochází náročnou, promiňte mi tuto formulaci, gestací, a to zejména proto, že postoje v této oblasti se ještě musí hodně změnit. Abychom lépe pochopili projednávanou problematiku, je nepochybně zapotřebí posouzení dopadu. K posouzením je však nutné k nim přistupovat správně a obezřetně. Jejich protikladné závěry jsou toho, jak bych tak řekla, jasným důkazem.

Bylo by samozřejmě pošetilé nepoložit si otázku, jak vysoké budou náklady některých předložených pozměňovacích návrhů. Stejně tak pošetilé by však bylo nevzít v úvahu střednědobé a dlouhodobé socio-ekonomické přínosy pro zdraví matek a dětí a pro rovnost žen a mužů na trhu práce. Kromě toho se domnívám, že naše diskuse si zaslouží něco lepšího než jen omílání karikatur a stereotypů, na které můžeme pořád ještě narážet.

PŘEDSEDAJÍCÍ: SILVANA KOCH-MEHRIN
místopředsedkyně

  Regina Bastos (PPE). – (PT) Evropa stárne a má velmi nízkou porodnost. Tyto faktory představují pro Evropskou unii velký problém a musíme na ně odpovědět konkrétními řešeními. Na tom se v této diskusi shodneme, a to i přes různost pohledů, která se projevila během této rozpravy.

Například v Portugalsku není porodnost dostatečně vysoká na to, aby zajistila plynulé nahrazování generací, a tato situace ohrožuje budoucnost. Tímto se moje země neliší od většiny členských států EU. Jsem přesvědčena, že pružnější politiky v oblasti mateřské dovolené pomohou tento vývoj zvrátit. Musíme rodinám prostřednictvím konkrétních opatření pro lepší sladění pracovního, soukromého a rodinného života vyslat jednoznačný signál, že podporujeme mateřství. Ženy musí být chráněny, aby se mohly rozhodnout mít děti, aniž by to pro ně znamenalo odchod z trhu práce. Chceme-li dosáhnout sociálních a hospodářských cílů stanovených strategií Evropa 2020 a bojovat proti stárnutí obyvatelstva, je nezbytné vypořádat se s tímto problémem.

V Portugalsku je například mateřská dovolená placena již po dobu 120 dní ve výši plné mzdy. Snažíme se tím bojovat proti nízké porodnosti, která v současnosti u nás panuje. Hájím proto návrh, aby platy žen na mateřské dovolené byly zajištěny tak, jak je uvedeno v projednávané zprávě. Nechat každý členský stát, aby vytvořil podmínky pro zajištění plně placené mateřské dovolené do roku 2020, se jeví být rozumným krokem.

Na závěr bych chtěla blahopřát zpravodajce, paní poslankyni Estrelové, k tomu, s jakou vytrvalostí hájila opatření, která usilují o ochranu rodin a současně umožňují bojovat proti stárnutí obyvatelstva.

  Iratxe García Pérez (S&D). – (ES) Paní předsedající, myslím, že jsme si všichni vědomi zodpovědnosti, kterou dnes musí Parlament projevit při provádění revize směrnice o pracovních podmínkách žen. O této směrnici jsme diskutovali již v předchozím funkčním období a v důsledku rozdílných stanovisek a různých obtíží jsme nebyli schopni pokročit vpřed.

Proto říkám, že dnes musíme navzdory možným rozdílům v našich stanoviscích prokázat odpovědnost, abychom v problematice rovných práv žen a mužů postoupili dál a zlepšili životní podmínky žen na trhu práce.

Tato směrnice nestojí a nepadá s počtem týdnů mateřské dovolené, protože jsem si jista, že jsme se všichni shodli na tom, že čtrnáct týdnů není dostatečně dlouhá doba a že musíme prodloužit délku mateřské dovolené. Vedle počtu týdnů diskutujeme o tom, že udělení výpovědi ženě, která otěhotněla, by mělo být považováno za protiprávní, nebo že by měla být v zájmu zdraví pracujících matek poskytována otcovská dovolená.

Nechápu, proč někteří lidé tvrdí, že otcovská dovolená není pro zdraví pracujících matek žádným přínosem. Samozřejmě, že je. Umožnit matkám a otcům, aby si v prvních dnech po narození miminka rozdělili práci spojenou s péčí o děti, je zásadním a nezbytným předpokladem pro dosažení pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů. Některé státy, například Španělsko, již zavedly samostatnou a přenosnou otcovskou dovolenou.

Musíme mužům umožnit, aby nesli odpovědnost společně se ženami, aby se zlepšila situace žen, o které v současnosti jednáme. Domnívám se, že je to důležité.

Chtěla bych poděkovat zpravodajce, paní poslankyni Estrelové, za práci, kterou odvedla a za odpovědnost za Parlament, kterou …

(Předsedající řečnici přerušila)

  Godfrey Bloom (EFD). – Paní předsedající, když jsem asi před pěti a půl lety podotknul, že každý majitel malého podniku, který má všech pět pohromadě, by byl sám proti sobě, kdyby zaměstnal ženu v plodném věku, způsobilo to div ne pozdvižení.

Od té doby se situace s tím, jak se rovnováha mezi zaměstnanci a zaměstnavateli zcela vychýlila v neprospěch zaměstnavatelů, stále zhoršuje. Jedna z mých voliček z Yorku mi vloni napsala, že o tom, že by někdo zaměstnal ženu v plodném věku, si můžeme nechat zdát. Majitel malého podniku, který by zaměstnal jakoukoliv ženu, by musel být blázen.

Naše situace je výjimečná, že? Mladé ženy u nás intenzivně touží po práci, intenzivně touží být zaměstnány u nějaké firmy, především malé firmy – malé podniky jsou hnací silou hospodářství ve Spojeném království – a naši zaměstnavatelé se příliš bojí je zaměstnat. Takový je náš problém. Malé podniky chtějí zaměstnat mladé ženy, ale kvůli nám – kvůli poslancům této sněmovny s tak malými podnikatelskými zkušenostmi – je to pro ně takřka nemožné.

Domníval jsem se jistou dobu, že v tom, že tato sněmovna téměř ochromila fungování evropského hospodářství, mají prsty Číňané a že zákulisními tahy tento stav takto zhoršují, abychom nakonec museli z Číny dovážet úplně všechno. Nicméně zde mě napadla další hypotéza: Možná, že ženy, které ve výborech, v Komisi a zde ve sněmovně malým podnikům tak komplikují zaměstnávání mladých žen, dobře vědí, jak se o sebe postarat.

Napadá mě, že až si na ně voliči řádně posvítí a během několika let je kvůli jejich nekompetentnosti a hlouposti vykopnou, budou se moci vrátit do práce jedině díky tomu, že budou ve středním nebo pozdním středním věku. Budou mít tak dobře připravenou půdu. Tak zní moje hypotéza. Nenapadá mne žádný jiný důvod pro takové poněkud absurdní vměšování se mezi zaměstnavatele a zaměstnance. Připadá-li vám tato hypotéza přitažená za vlasy, věřte mi, že hovoří-li se tu o změně klimatu, spokojí se tato sněmovna s jakoukoliv hloupostí.

  Salvatore Iacolino (PPE). – (IT) Paní předsedající, není pochyb o tom, že předložení návrhu právních předpisů po osmnácti měsících intenzivní práce je třeba uvítat. Je jasné, že takovýto návrh vyvolává rozmanité emoce, protože odpovídající právní předpisy jednotlivých členských států se značně liší. Inovativní dopad tohoto návrhu je však výsledkem, který zasluhuje velmi kladné přijetí, stejně jako je zasluhuje prosazování zásady ústřední role rodiny, záruka větší míry sociální ochrany žen a žen v mimořádných životních situacích, jako je například narození dítěte.

Rovněž je zapotřebí zajistit jednotnou ochranu žen po porodu – a to říkám navzdory tomu, že oblast působnosti tohoto opatření považuji za širší, než bylo původně zamýšleno –, protože si musíme uvědomit, že v Evropě a v mnoha členských státech se dosud značně liší ochrana poskytovaná v souvislosti s porodem a těhotenstvím.

Tato ochrana musí být jednoznačně sladěna s potřebou vymýtit špatné zacházení ze strany zaměstnavatelů. Musíme omezit šíři pozměňovacích návrhů, z nichž některé podle mého názoru činí tento právní předpis celkově značně nepružným, a začít musíme u otcovské dovolené, která se již jeví velmi vzdálená účelu opatření zaměřeného podstatně na ochranu žen.

Nepochybně je zapotřebí věnovat náležitou pozornost problematice pracujících přistěhovalkyň a osob pracujících v domácnosti, jíž se týká druhý bod této rozpravy – návrh právního předpisu o ženách zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek –, na flexibilním a pružném trhu, v němž musí být ženy, zvláště v dnešní době, považovány za zdroj ve službě společenství.

  Nicole Sinclaire (NI). – Paní předsedající, zaměstnavatelé ze Spojeného království a vláda Spojeného království naléhají na britské poslance Evropského parlamentu, aby hlasovali proti návrhu na prodloužení plně placené mateřské dovolené ze čtrnácti na dvacet týdnů. Počin strany Evropských konzervativců a reformistů, která ve výboru předložila pozměňovací návrh požadující 24 placených týdnů, považuji za nebetyčné pokrytectví. Jak říkám, pokrytectví zjevně nezná mezí.

Britská federace malých podniků prohlašuje, že tyto plány nejsou finančně únosné a že by stály britské podniky ročně přes 2,5 miliardy GBP. Dokonce i koaliční vláda Spojeného království, v jejíchž řadách jsou Liberální demokraté, se staví proti těmto změnám. Navrhované změny by stály Spojené království až 2 miliardy GBP, přitom jsou v současné době zaměstnanci ve veřejném i soukromém sektoru propouštěni z důvodu nadbytečnosti, aby se ušetřily daleko menší částky.

Také je možné, že tyto změny budou kontraproduktivní, protože podle vlády Spojeného království z nich budou mít největší prospěch zaměstnankyně s vysokými platy, kdežto nejmenší prospěch z nich budou mít zaměstnankyně s nízkými platy. Přestože jsou tyto změny dobře míněny, ve skutečnosti povedou ke zmrazení procesu zrovnoprávňování pracujících matek. v důsledku těchto změn také budou zaměstnavatelé mezi zájemci o pracovní místa upřednostňovat muže.

Paní předsedající, existují i jiné možnosti, jak posílit práva kojících matek, například pružnější systémy dovolené. Musíme respektovat rovněž různé sociální a kulturní rozdíly mezi členskými státy. Všem prostě nepadne stejná velikost. Pracující rodiny, které jsou tak odkázány na to, zda jim prostřednictvím právních předpisů ponecháme právo žít, pracovat a vychovávat děti, žijí ve skutečném světě a ne v ideologickém eurodisneylandu.

Navrhované změny přicházejí v nesprávný čas a mají z nich prospěch nesprávní lidé. v době, v níž se vlády v celé Evropě snaží snižovat veřejné výdaje, se snažíte zvýšit náklady na zaměstnance, které zasáhnou sektor, v němž jsou více zastoupeny ženy, a tak jim hrozí možnost snižování počtu pracovních míst. Spojené království má v současnosti nejlepší, nejspravedlivější a nejvelkorysejší standardy mateřské a otcovské dovolené. Britské matky nyní pobírají šest týdnů 90 % platu, a potom 33 týdnů dostávají zákonem stanovené mateřské dávky ve výši 125 GBP týdně.

Budu hlasovat v zájmu britských občanů Budu se řídit doporučením vlády jejího veličenstva a budu hlasovat proti změnám mateřských dávek.

  Ria Oomen-Ruijten (PPE). – (NL) Paní předsedající, po vyslechnutí všeho, co zde na plenárním zasedání zaznělo, jsem si jista, že rovného zacházení s muži a ženami, jež vyžadovalo mnoho odvahy a úsilí a také mnoho finančních prostředků, nebylo dosaženo. Říkám to nejen mnohým kolegům z mé skupiny, kteří neplánově odešli ze sněmovny, ale také ostatním. To je první poznámka.

Druhá poznámka se týká stárnutí a křehké věkové skladby této společnosti. Pro Evropu je to nesmírně závažná otázka, a proto je také velice důležité usnadnit lidem možnost mít děti. Cením si například rozhovoru, jejž nedávno poskytla francouzská ministryně financí, paní Lagardová, na téma postavení žen na pracovišti. Neměl chybu. Doufám, že se jím budeme řídit.

Třetí poznámka se týká toho, že rovné zacházení je pro sociální Evropu povinností. Řekli jsme, že v sociální Evropě musí mít muži i ženy na trhu práce rovné příležitosti a musí mít možnost mít děti. v současné době je naším cílem osmnáct týdnů mateřské dovolené a na těchto osmnácti týdnech jsme se více méně shodli, jen zatím nevíme, jakým způsobem ji budeme poskytovat.

Nemám vůbec žádné námitky vůči kompromisu předloženému mou skupinou, aby maximum na tyto čtyři týdny bylo stanoveno na 75%. Námitky mám jen vůči tomu, že zmíněný kompromis se váže rovněž ke zdravotním nákladům. Toho se týká má výhrada, protože zemím jako Spojené království a Irsko – ve Francii jsou tyto náklady rovněž značnou měrou dotovány – to umožňuje obejít oněch 75 %, které musí být nadále vypláceny. Proto přemýšlím, jestli bychom nemohli tuto část kompromisu v hlasování zamítnout. Znamenalo by to rovněž, že bychom mohli předložit konsolidované stanovisko, u kterého bychom mohli očekávat, že získá v Radě většinu.

  Pascale Gruny (PPE). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, potřebujeme evropské právní předpisy, které budou chránit zdraví těhotných žen, žen krátce po porodu a kojících žen, a musíme čelit demografickým problémům, se kterými se potýkáme, a pomoci v Evropě zvýšit porodnost. Tyto kroky však nesmí být na překážku zaměstnávání žen.

Chtěla bych vyzdvihnout tři věci. Za prvé, vítám návrh Evropské komise o ochraně zdraví a bezpečnosti při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň. Chtěla bych však důrazně poukázat na tento název určující právní rámec této směrnice, protože až příliš často tíhneme k tomu, že zapomínáme, čeho přesně se daný text týká. Hovoříme zde o ženách, protože muži, dokud nebude dokázán opak, nemohou rodit.

Tato diskuse začíná být v důsledku toho, že do ní vnášíme otcovskou nebo rodičovskou dovolenou, poněkud rozbředlou. Řešme nejprve problém týkající se žen a soustřeďme se přitom na jejich zdraví v souvislosti s porodem. Musíme zavést skutečné záruky pro ochranu zdraví těchto žen na trhu práce. Otcovskou a rodičovskou dovolenou se budeme zabývat v jiné směrnici.

Za druhé, spor se neustále točí kolem počtu týdnů. v současné době je průměrná délka mateřské dovolené stanovena na čtrnáct týdnů. Evropská komise navrhuje osmnáct týdnů a zpráva dvacet. Jakožto žena a matka tří dětí samozřejmě chci, aby matky mohly se svými dětmi zůstat co nejdéle. Tím se ovšem nemohu vyhnout otázce: Kdo zaplatí prodloužení ze čtrnácti na dvacet týdnů?. Stát? Podniky?

Jsem přesvědčena, že průměrné prodloužení ze čtrnácti na osmnáct týdnů je významným evropským pokrokem a opravdovou investicí našeho hospodářství na podporu růstu porodnosti v Evropě. Dvacet týdnů by mělo negativní dopad na zaměstnanost žen: bylo by brzdou jejich zaměstnávání. Podniky a členské státy nemohou v tomto období krize nést takové obrovské finanční břemeno.

Za třetí, je třeba dát větší prioritu zlepšení péče o děti, aby ženy mohly sladit svůj pracovní a rodinný život. Navzdory výzvám Parlamentu nebylo v této věci dosaženo většího pokroku. Nechovejme se proto kontraproduktivně a neposílejme ženy zpět do domácností.

  Elena Băsescu (PPE). – (RO) Chtěla bych využít této příležitosti k tomu, abych vyjádřila soustrast rodině Maricici Hăhăianuové. Tato dvaatřicetiletá zdravotní sestra odešla do Itálie za lepší prací. Umřela minulý týden po útoku mladého Itala ve stanici římského metra.

Jsem přesvědčena, že Evropa se musí zajímat o nejisté pracovní podmínky. Špatně placená místa jsou převážně obsazována ženami a ty tvoří také většinu zaměstnanců, kteří jsou v Evropské unii zaměstnáni na částečný úvazek. v některých případech však byl dopad krize na ženy zapojené na trhu práce omezený. v Rumunsku například podíl žen, které nalezly pracovní místo, během roku 2009 nadále rostl.

Musím poukázat na zoufalou situaci žen, které jsou zaměstnány v zahraničí. Často pracují v rozporu s právními předpisy a nemají žádná práva…

(Předsedající řečnici přerušila)

  Rovana Plumb (S&D). – (RO) Musím se znovu zmínit o směrnici o mateřské dovolené. Rozpravu jsem dnes večer poslouchala velmi pozorně a chtěla bych říci, že ti kdo jsou proti tomuto návrhu – mám na mysli prodloužení mateřské dovolené a dávky ve výši plné mzdy – mohou uvést pouze jediný argument, a to ekonomický. Ten je však značně omezený, protože nejednáme o schodku rozpočtu, ale o lidech. Odpůrci si neuvědomují, že bilance zisků hovoří pro tuto zprávu, a to zisků pro zaměstnance i zaměstnavatele. Hovořím skutečně také o zaměstnavatelích, u nich jde o zisky z investic do budoucnosti.

Kromě toho si odpůrci neuvědomují, že znevýhodňování mateřství, a to v době, kdy porodnost klesá, nemluvě o stárnutí a úbytku obyvatelstva, má dopad na udržitelnost systémů sociálního zabezpečení.

  Frédérique Ries (ALDE). – (FR) Paní předsedající, také jsem pozorně naslouchala všemu, co bylo dosud řečeno, a zjišťuji, jak tomu velmi často bývá, že někdy méně je více. Argumenty uvedené na obhajobu této mateřské „maxidovolené“ – plně placených dvaceti týdnů, z nichž šest si musí ženy vzít před narozením dítěte a dva po jeho narození – nejsou přesvědčivé. Je jasné, že díky takovýmto izolovaným opatřením nenajde Evropa na značně složité problémy demografického vývoje a zaměstnanosti žen řešení.

Může si vůbec někdo vážně myslet, že lidé se rozhodnou mít dítě, miminko, aby využili toho, že mateřská dovolená místo čtyři a půl měsíce trvá pět měsíců? Na druhou stranu si však nemyslím, že budeme-li ženám upírat možnost volby, pomůžeme tím zlepšit jejich situaci. Kromě toho, prosím, nezapomínejme na důsledky, na škodlivé vedlejší účinky rozhodnutí, která přijímáme. Ochrana žen především vyžaduje, abychom nepřemrštili své požadavky, a nevytvářeli tím prostor pro nové formy diskriminace žen při přijímání zaměstnanců a při návratu žen do práce, jak potvrzují například všichni odborníci OECD a Unie středních tříd (UCM).

Jsem proto jednoznačně pro osmnáct týdnů mateřské dovolené, pro zásadu otcovské dovolené a samozřejmě pro to, aby členské státy mohly překročit povinný rámec.

  Franziska Katharina Brantner (Verts/ALE). – (DE) Paní předsedající, chtěla bych říci jen stručnou poznámku týkající se uznávání rodičovské dovolené v jednotlivých zemích. Pan poslanec Mann a jeho kolegové předložili pozměňovací návrhy rovněž v této věci, včetně pozměňovacího návrhu 115, jehož první část se skutečně týká toho, zda by se měly uznávat tyto čtyři týdny.

Bohužel toto je v druhé části pozměňovacího návrhu – přečtu to nyní nahlas, aby to bylo zcela zřejmé – spojeno s tím, že náhrada může odpovídat průměrné výši náhrady pro osmnáct týdnů mateřské dovolené, která musí činit alespoň 75 % posledního měsíčního platu nebo průměrného měsíčního platu podle toho, jak to stanovují vnitrostátní právní předpisy podle stanovených vnitrostátních právních předpisů. Ve skutečnosti to znamená, že se vzdáváme toho, aby Evropa harmonizovala financování v této oblasti, a tedy aby harmonizovala, jakou výši dávky žena v tomto období bude dostávat. To je nepřijatelné. Považovala bych za velkou škodu, kdybychom toto v hlasování schválili, protože se v posledku harmonizace na evropské úrovni nevzdáváme, nýbrž ji chceme posílit, abychom dosáhli určitého zlepšení pro všechny muže a ženy.

  Cornelia Ernst (GUE/NGL). – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, měli bychom si položit otázku, čeho vlastně celou touto diskusí chceme dosáhnout. Snažíme se pokud možno co nejlevněji dosáhnout skromného zlepšení v oblasti rovnosti a menší podpory rodinám? Slaďování rodinného života s prací samozřejmě není zadarmo. Chtěla bych se zeptat zkrátka a dobře kolegů poslanců z Německa: Co jsou pro Německo výdaje ve výši jedné miliardy eur, když zároveň vydáváme 450 miliard EUR na bankovní záruky? Co vlastně v této oblasti chceme? Plně placená rodičovská dovolená je zcela správný cíl. Co jiného, taky? To přece není žádné volno, není to ani dovolená, tady jde o práci, kterou lidé dělají.

Pochopitelně jsme také pro prodloužení mateřské dovolené na dvacet týdnů, protože se domníváme, že pouze takto se lze této práci přizpůsobit.

Navíc nechceme dosáhnout jen trochu větší rovnosti v pracovním životě. Chceme úplnou rovnost pro ženy i pro muže. Máme-li toho dosáhnout, musíme podniknout drastické kroky, například zavést ve všech členských státech zákonem stanovenou minimální mzdu.

  Angelika Werthmann (NI). – (DE) Paní předsedající, otázka ochrany mateřství by kvůli kulturním rozdílům v Evropě měla zůstat záležitostí členských států. Rakousko má šestnáct týdnů mateřské dovolené. Prodloužení této doby by ročně stálo 17,4 milionu EUR za každý týden navíc. Zavedení povinné mateřské dovolené o délce dvacet týdnů by Rakousko stálo přes 60 milionů EUR. Dodatečné náklady by ještě vzrostly, pokud by byla pro každého otce zavedena dvoutýdenní placená otcovská dovolená.

Uvažujme jasně: Za prvé, jedná se o zcela osobní rozhodnutí rodičů a, za druhé, zde spatřuji riziko další diskriminace žen v plodném věku. To by mohlo podpořit nárůst nejistých pracovních podmínek, v nichž pracuje již 31,5 % výdělečně činných žen. Otázka zní: Skutečně toto chceme?

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Paní předsedající, dnes večer zde vedeme vynikající diskusi a ve sněmovně zaznělo mnoho vynikajících postřehů. Vyslovené návrhy byly idealistické, ale paní poslankyně Estrelová zaslouží pochvalu za to, že tyto návrhy za nás přednesla. Zároveň však musíme být pragmatičtí a realističtí. Mám jisté pochyby. Přijmeme-li všechny předložené návrhy, může se stát, že především mladé ženy nebudou moci najít práci. Dívám se na to z pohledu otce. Mám dvě dcery a chci, aby měly stejnou šanci získat práci jako chlapci. To je hlavní věc. v Irsku v současné době čelíme finančním problémům. Mezi mladými lidmi panuje 20% nezaměstnanost. Čtyři firmy denně v sektoru malých a středních podniků zkrachují a v současné době se potýkáme s vůbec nejhorším rozpočtem v naší historii. Přestože tedy zpráva obsahuje mnoho dobrých návrhů, bylo by lepší s nimi přijít až později. v současné době je nepovažuji za vhodné.

  Marita Ulvskog (S&D). – (SV) Byla to velmi živá rozprava. Myslím, že ukazuje, že je možné naleznout kompromis a rozhodnout tak o této věci.

Domnívám se, že by bylo velmi přínosné, kdybychom jej našli, a je samozřejmě zapotřebí, aby základem našeho posunu vpřed byla skutečnost, že máme rozdílné systémy. Jednotlivé členské státy dosáhly různé míry pokroku.

Pocházím ze Švédska, v němž máme rodičovskou dovolenou trvající déle než rok s vysokými dávkami a v němž jsou otcové povinni vzít si část rodičovské dovolené.

Nemyslím si, že by bylo na úrovni EU možné dosáhnout výsledku, jenž byl tak dobrý jak pro muže, ženy a děti, tak i pro míru účasti žen na trhu práce. Zajistěme však, abychom se dopracovali ke směrnici s minimálními standardy, na kterých se budeme moci shodnout.

  Elżbieta Katarzyna Łukacijewska (PPE). – (PL) Co se týče otázky pracovní aktivity žen, chtěla bych se zaměřit na dvě věkové skupiny: První skupinu, o níž se tu dnes již mnoho mluvilo, tvoří mladé ženy s dobrým vzděláním, které nemohou najít práci kvůli tomu, že zaměstnavatelé se často obávají nákladů spojených s těhotenstvím a mateřskou dovolenou.

Do druhé skupiny patří ženy nad padesát let, které bývají považovány za méně výkonné a méně tvůrčí. Podle statistik je mezi zaměstnanci ve věkové skupině 59 až 60 let pouze 25 % žen. Podíl žen starších šedesáti let, které dosud pracují, je ještě nižší. Proto bychom při diskusi o ženách zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek měli mít na zřeteli obě skupiny a udělat vše, co je v našich silách, abychom ženám pomohli najít jejich první pracovní místo, vrátit se po mateřské dovolené do práce a zvýšit jejich kvalifikaci.

(Předsedající řečnici přerušila)

  Izaskun Bilbao Barandica (ALDE). – (ES) Paní předsedající, tento podnět si klade za cíl zlepšit ochranu zdraví a bezpečnost při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu a uplatnit opatření ke sladění rodinného a pracovního života.

Pohledy Evropanek dnes směřují k Evropskému parlamentu s očekáváním, že zavedeme moderní opatření, která si žádá 21. století. Musíme proto hovořit o možnosti dvacetitýdenní mateřské dovolené placené v plné výši mzdy dané matky, která se bude vztahovat i na osoby samostatně výdělečně činné, o možnosti dovolené pro otce po porodu dítěte a o rovnosti mezi muži a ženami při rozhodování, kdo si vezme tuto dovolenou. Toto se netýká jen žen.

Prohlašovat, že mateřská dovolená je drahá, není jen dalším trestem vůči ženám, ale vzhledem k současné evropské krizi porodnosti a stárnutí obyvatelstva, což jsou faktory, které rovněž přispívají k hospodářské krizi, je to také důkazem nezodpovědnosti.

Napadlo se vás například ptát na to, kolik Evropu stojí nemocnost? Neslyšela jsem o tom nikdy ani slovo. Máme možnost dosáhnout pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů, nezklamme proto evropské občany.

  Maroš Šefčovič, místopředseda Komise. – Paní předsedající, rád bych poděkoval všem poslancům a poslankyním Evropského parlamentu za účast v této důležité, podnětné a, řekl bych, vášnivé rozpravě.

Ačkoliv se na tuto problematiku díváme z různých úhlů, mnozí z nás se můžeme shodnout na několika věcech. Mateřská dovolená by neměla být znevýhodňována. Musíme se velmi snažit dosáhnout rovného odměňování a musíme se důkladně zabývat ekonomickými důsledky rozhodnutí, která zde přijímáme.

Několik vás zmínilo otázku otcovské nebo rodičovské dovolené. Chtěl bych vám připomenout, že nově přijatá směrnice o rodičovské dovolené přiznává rodičům minimálně osm měsíců na dítě. Poprvé máme pro otce na úrovni EU právní pobídku, která jim umožní vzít si dovolenou.

Pokud se otec nechopí svojí odpovědnosti, propadne tento měsíc dovolené. Tato směrnice vstoupí brzy v platnost a na dosažený pokrok navážeme a pečlivě se budeme zabývat dalšími návrhy týkajícími se otcovské dovolené.

Jak jsem řekl v úvodním projevu, studujeme v současnosti situaci a brzy před vás předstoupíme s výsledky.

Dovolte mi povzbudit otce k přijetí rodičovské role osobní poznámkou. Měl jsem to štěstí, že jsem byl u narození dvou ze svých tří dětí. Samozřejmě, že celou dobu v porodnici jsem nemohl udělat víc, než tvářit se statečně a předstírat, že nemám strach a že ani nejsem vyděšený, a snažit se své ženě poskytnout maximální morální podporu, jíž jsem byl schopen. Chvílemi mne však povzbuzovala žena a vlídné sestry, abych byl schopen této morální podpory. Nikdy nezapomenu na velmi důležité chvíle hned po porodu a v prvních dnech, v nichž jsem mohl ženě pomáhat s miminkem.

Je jasné, že pevný vztah s miminkem si nepotřebují vybudovat jen matky. Otcové potřebují totéž a musíme je v tom povzbudit, změnit model rodičovství a vytvořit podmínky, v nichž si mohou rovněž otcové vybudovat pevný vztah s miminkem.

Nyní se vracím opět ke zprávám, o nichž jsme dnes diskutovali. Pokud jde o zprávu poslankyně Thomsenové o nejistých pracovních podmínkách, pozorně jsem poslouchal, co zde bylo řečeno. Mohu vás ujistit, že Komise podpoří kroky ke zlepšení pracovních podmínek žen zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek tím, že bude sledovat vnitrostátní politiku zaměstnanosti a především že bude poskytovat podporu ze strukturálních fondů.

Co se týče důkladné práce paní poslankyně Estrelové na návrhu Komise o posílení směrnice o mateřské dovolené, snažíme se dosáhnout opravdu velmi křehké rovnováhy. Musíme zajistit základní práva zaměstnankyň, ale nesmíme členským státům poskytnout záminku k tomu, aby ukončily toto velmi důležité vyjednávání. Musíme studovat modely, které dosahují zároveň vysoké míry zaměstnanosti i porodnosti.

V tomto duchu Komise vítá pozměňovací návrhy, jejichž cílem je zachovat minimální délku mateřské dovolené osmnáct týdnů, stanovit alternativní výši odměňování, zachovat vztah k nemocenské dovolené a umožnit, aby jiné formy dovolené byly započítávány jako mateřská dovolená.

To vše ovšem pod podmínkou, že nedojde k oslabení stávající ochrany. Pro Evropskou unii v této věci nemůže přicházet v úvahu, aby volila zpátečku.

Pevně doufám, že Parlament a Rada budou schopny nalézt kompromis. Komise se svým postojem snaží překlenout hluboké rozdíly mezi postoji obou orgánů a poskytnout spolehlivý základ pro budoucí diskusi.

Zlepšení podmínek žen v Evropě musí být naším hlavním cílem. Jsou pro společnost obrovským přínosem a společnost musí najít způsob, jak jim to oplatit.

  Miroslav Mikolášik (PPE). – Paní předsedající, obávám se, že mnozí kolegové, kteří dostali slovo, určitě následovali až za mnou a zde mým kolegou. Žádali jsme o slovo už v té době, když pan předseda Buzek zahajoval tento bod, proto se ohrazuji vůči nespravedlnosti, s níž jste udělovala slovo při postupu zvednutím ruky.

  Předsedající. – Mnohokrát děkuji za vaši žádost o slovo. Jak jsem řekla, vystoupit zde chtělo mnohem více lidí, než kolika bylo v našich možnostech vyhovět. v časovém úseku v délce pouhých pěti minut chtělo vystoupit devatenáct lidí. Snažila jsem se proto umožnit promluvit těm lidem, které zde mám na seznamu.

Vaše připomínky budou samozřejmě zaprotokolovány. Budeme se velmi snažit o to, aby se v budoucích rozpravách v celé této věci postupovalo co nejspravedlivěji.

  Edite Estrela, zpravodajka. – (PT) Paní předsedající, pane komisaři, ráda bych vám poděkovala za citlivý přístup, kterým se vyznačovaly vaše úvodní poznámky i závěrečný projev a osobní svědectví. Domnívám se, že je velmi důležité si je zařadit do souvislosti s výpověďmi jiných lidí, například poslanců a poslankyň Evropského parlamentu, kteří v této rozpravě také hovořili, protože tím nepochybně pomůžeme odstranit některé předsudky a změnit stereotypy, na které naše společnost stále naráží.

Proto je také důležité maximálním využitím dvojitého právního základu této směrnice, která usiluje o prosazení rovnosti žen a mužů a sladění rodinného a osobního života, do ní začlenit také otcovskou dovolenou, protože jedním z převažujících společenských stereotypů je, že děti jsou záležitostí žen, kdežto práce záležitostí mužů. Muži však nejsou o nic méně otci než ženy matkami a o nic méně otci než pracovníky, a proto mají nárok jak na pracovní kariéru, tak na výchovu dětí od narození. Poslanec ze Spojeného království, jenž hovořil, zde již není. Ráda bych se ho zeptala, zda je David Cameron lepší než jiní Evropané, kteří by také chtěli mít otcovskou dovolenou, ale přinejmenším v osmi členských státech jsou v tomto ohledu diskriminováni.

Zatím probíhá první čtení, a proto budeme mít ještě možnost tyto návrhy společně s Komisí a Radou zdokonalit. Ráda bych rovněž poděkovala kolegům poslancům za jejich angažovanost. Mám za to, že tato široká shoda je velmi důležitá.

Procházíme si nepochybně obtížným obdobím, ale právě tehdy společnosti potřebují odvážné politiky, protože, jak napsal římský básník Horatius před tisíci let: „Kdo se bojí obtíží, ten se jen stále vleče.“

  Britta Thomsen, zpravodajka. – (DA) Paní předsedající, chtěla bych poděkovat kolegům poslancům za jejich komentáře k mé zprávě o ženách zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek a Komisi za ochotu vyvíjet iniciativy ke zlepšení situace.

Jak poukázali mnozí poslanci, ženy tvoří velkou většinu pracovníků zaměstnaných za špatných pracovních podmínek a za nízké mzdy. To neznamená pouze, že ženy v Evropě vydělávají méně než muži, ale také že dostávají nižší důchody než muži. v budoucnosti v Evropě budeme mít mnohem více chudých žen, protože sňatek již nepřináší automaticky finanční zajištění ve stáří.

Nejohroženější skupinou na evropském trhu práce jsou přistěhovalkyně. U této skupiny se velkou měrou setkáváme s vykořisťováním, zvláště mezi jedenácti miliony žen vykonávajícími práci v domácnostech. Do této skupiny náleží také au pair. Au pair znamená „za stejných podmínek“, ale mnohé ženy, které přicházejí z Filipín a bývalých sovětských republik pracovat jako au pair, nepřicházejí na kulturní výměnu. Míří sem za výdělkem a tento program je na mnoha místech v Evropě zneužíván k získávání levné pracovní síly. Chtěla bych vyzvat Komisi, aby tuto situaci prozkoumala. Nesmíme připustit, aby toto byla v Evropě legální forma vykořisťování. Musíme proto v programu au pair postupovat přísněji.

Rozdíly v odměňování mužů a žen podle vlastních platových statistik Komise začínají s příchodem dětí. Chceme-li na trhu práce dosáhnout úplné rovnosti mezi ženami a muži, musí být ženám mateřská dovolená proplácena v plné výši mzdy a muži se musí zapojit do starosti o děti, a proto musí mít otcovskou dovolenou.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování o zprávě poslankyně Estrelové se bude konat ve středu 20. října.

Hlasování o zprávě poslankyně Thomsenové se bude konat v úterý 19. října.

Písemná prohlášení (článek 149)

  Sergio Berlato (PPE), písemně. – (IT) Rovnost žen a mužů představuje jednu ze základních zásad Evropské unie. Byla formulována již v Maastrichtské smlouvě z roku 1992, o několik let později v Amsterodamské smlouvě (1997) a v současné době ve strategii EU na období 2010–2015. Mezi priority sociální agendy Evropské unie patří požadavek prosazovat politiky, jejichž cílem je podpora slaďování pracovního, soukromého a rodinného života žen. v této spojitosti se domnívám, že mateřství je pro účely sociální stability naprosto základním právem.

Evropská unie v současnosti čelí demografickým obtížím vznikajícím v důsledku nízké porodnosti a růstu podílu starších lidí na celkové populaci. Domnívám se, že součástí odpovědi na tento demografický pokles je zlepšení opatření usilujících o podporu souladu pracovního a rodinného života žen. Uznávám důležitost zavedení silnější ochrany vůči výpovědi v období od počátku těhotenství a v měsících bezprostředně po skončení mateřské dovolené.

Podporuji tedy pozměňovací návrhy, které byly předloženy za tímto účelem, včetně především práva žen na návrat na stejné nebo rovnocenné pracovní místo.

  Zuzana Brzobohatá (S&D), písemně. – (CS) Zpráva má především za cíl zlepšit bezpečnost a ochranu zdraví těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu a kojících zaměstnankyň při práci. Osobně považuji za nejdůležitější návrh na prodloužení délky minimální mateřské dovolené ze současných 14 týdnů na 20 týdnů, což bude mít vliv na zlepšení zdravotního a psychického stavu matky, která se tak může plně věnovat péči o dítě. Prodloužení minimální délky mateřské dovolené rovněž podpoří kojení, které má prokazatelně pozitivní vliv na zdraví dítěte i matky. Za neméně důležité považuji současně návrh, aby příspěvek po dobu mateřské dovolené činil výši plného platu, který zaměstnankyně pobírala nebo průměrného měsíčního platu, případně nejméně ve výši 85%. Toto je dostatečné opatření, které zaručí rodinám ochranu před pádem pod hranici chudoby či sociálním vyloučením, zejména rodiny s jedním rodičem. Část zprávy se věnuje otázce tradiční pozice ženy. Ženám se na rozdíl od mužů stále přisuzuje hlavní odpovědnost za péči o dítě a jiné závislé osoby a často jsou nuceny volit mezi mateřstvím a profesním rozvojem. Je proto zvláště důležité, aby nové formy rodičovské dovolené neodrážely ani neposilovaly stávající společenské stereotypy. České republiky se tento návrh dotkne pouze v otázce výše mateřského příspěvku a nikoli délky mateřské dovolené.

  Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Ženy jsou častějšími oběťmi hospodářského poklesu, protože z důvodu nadbytečnosti jsou rušena především nejistá pracovní místa. Nejvíce postiženy rušením nadbytečných pracovních míst, snižováním platů a špatným zacházením ze strany zaměstnavatelů jsou ženy vykonávající placené domácí práce, pečovatelskou službu a ženy pracující na smlouvu na dobu určitou. Placené domácí práce tvoří téměř desetinu pracovních míst v rozvinutých zemích, což představuje obrovskou skupinu občanů, zvláště žen, v problematickém postavení. To podněcuje špatné zacházení ze strany zaměstnavatelů, zvlášť jsou-li těmito pracovnicemi přistěhovalkyně pocházející z nových členských států Evropské unie, například z Rumunska, nebo z třetích zemí.

Jsem přesvědčena, že zrušení omezení pro zaměstnávání Rumunů a Bulharů musí být prvním krokem na cestě k odstranění diskriminačního chování, které vede k tomu, že ve většině starých členských států mají druhořadý, nejistý status. Tragický případ rumunské zdravotní sestry nedávno zavražděné na stanici italského metra za nezájmu kolemjdoucích musí být varovným signálem upozorňujícím na nebezpečí kolektivní diskriminace a pohrdání, jež mohou mít, jako v tomto případě, nepředvídatelné a velmi závažné důsledky. Chci rovněž apelovat na to, aby minimální doba mateřské dovolené byla prodloužena na dvacet týdnů, aby ženy měly čas, jejž potřebují k náležité péči o děti.

  Proinsias De Rossa (S&D), písemně. – Tato zpráva, která se snaží prodloužit plně placenou mateřskou dovolenou na dvacet týdnů a zavést dvojtýdenní placenou otcovskou dovolenou, získává moji podporu. Nyní je rozhodující, aby vlády na zasedání Rady EU ve složení pro sociální záležitosti dne 2. prosince podpořily doporučení Evropského parlamentu. Odmítnutí tohoto opatření by vedlo k tomu, že mnohé ženy by byly vyloučeny z pracovního trhu, a tím by ztratily cenné prostředky. Místo znevýhodňování žen za to, že mají děti, je třeba, aby je EU podpořila a pomohla jim lépe sladit pracovní a rodinný život. Lepší mateřská dovolená je investicí do budoucího dobrého zdraví naší společnosti. Několik prvních týdnů života novorozenců je nesmírně cenných pro rozvoj důvěry, smyslově-poznávacích schopností a úzkého vztahu s oběma rodiči. Studie také ukázaly, že sociální opatření, jako například mateřská dovolená, pomáhají zvýšit zaměstnanost žen o 3–4 %. Lepší mateřská dovolená a zavedení placené otcovské dovolené jsou rozumnou investicí. Posouzení dopadu tohoto opatření prokázalo, že zvýšení účasti žen o více než 1 % na trhu práce by pokrylo náklady na dvacetitýdenní placenou mateřskou dovolenou a dva týdny placené otcovské dovolené.

  Jim Higgins (PPE), písemně. – Za uplynulých padesát let dosáhly evropské ženy obrovského pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů. Mezi nejdůležitější cíle, kterých bylo dosaženo, patří vstup žen na trh práce. Zvýšení nadměrného zastoupení žen v „nestandardních“ zaměstnáních je však nesmírně znepokojující a chtěl bych zopakovat výzvu Komisi obsaženou v této zprávě, aby členské státy povzbuzovala „k výměně osvědčených postupů a plnému využívání možnosti spolufinancování ze strukturálních fondů … s cílem zajistit širší přístup k cenově dostupným a kvalitním zařízením pro péči o děti a starší osoby, aby ženy nebyly nuceny tyto povinnosti vykonávat neoficiálně.“ Zpráva rovněž „zdůrazňuje, že je třeba vždy, když je to možné, zajistit, aby se nejistá práce v oblasti domácích pečovatelských služeb stala důstojným dlouhodobým zaměstnáním.“ Nejistá práce byla již dlouho příčinou znepokojení, avšak současná hospodářská a finanční krize učinila otázku nejisté práce a především žen zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek velmi naléhavou. Vyzývám Komisi, aby učinila kroky nutné pro ochranu žen zaměstnaných v problematické situaci za nejistých podmínek.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE), písemně. – (FI) Programová prohlášení zdůrazňují potřebu podpořit postavení rodin. Prosazování rovnosti žen a mužů je prioritou strategií zaměstnanosti. Je na čase začít v zájmu rodin jednat. Rodiny potřebují konkrétní činy a lepší sladění pracovního a rodinného života. Zaměstnanost a porodnost jsou vyšší v zemích, v nichž dobré systémy rodičovské dovolené a služby péče o děti snižují zátěž, kterou představuje rodičovství. Dobré příklady poskytují Švédsko, Dánsko, Island a Finsko. Účast žen na trhu práce je tudíž slučitelná s vysokou porodností, a to by mělo být v EU podporováno. Jsem pro návrh Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví, aby plně placená mateřská dovolená trvala dvacet týdnů. Ženy a rodiny by neměly být znevýhodňovány za to, že mají děti. Kromě požadavku, aby byla mateřská dovolená plně placena, předložená směrnice rovněž navrhuje, aby se mateřská dovolená započítávala do doby zaměstnání pro účely výpočtu důchodu. Toto téma souvisí s požadavkem EU na rovné odměňování. Pokud by byla tato směrnice přijata, snížil by se rozdíl mezi výdělky žen a mužů. Směrnice by rovněž zlepšila postavení rodin s více narozenými dětmi, adoptivních rodin a rodin se zdravotně postiženými dětmi. Jen těžko lze najít důvod, proč předloženou směrnici s pozměňovacími návrhy Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví nepodpořit. Lepší sladění rodinného a pracovního života přispívá k dobrým životním podmínkám rodin, k zaměstnanosti a k hospodářskému rozvoji.

  Eija-Riitta Korhola (PPE), písemně. – (FI) Všichni se shodujeme na tom, že těhotné ženy a ženy krátce po porodu ve společnosti a na trhu práce potřebují zvláštní ochranu. v posledku zde jde o základní jednotu společnosti, o posílení postavení rodiny. Lišíme se však v názoru na to, jaké právní předpisy by měly být vlastně uzákoněny, aby členské státy dosáhly tohoto cíle. Podporuji stanovisko Komise, že minimální doba mateřské dovolené by měla být v Unii prodloužena ze čtrnácti na osmnáct týdnů a že by měly být vypláceny dávky alespoň v takové výši, jaká je stanovena pro dobu pracovní neschopnosti. To by v Evropě znamenalo podstatné zlepšení. Vezmeme-li kromě toho v úvahu změny rodičovské dovolené, které byly přijaty minulý rok, můžeme vyvodit závěr, že ochrana rodiny se v EU zlepšuje. Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví však schválil pozměňovací návrhy, které neberou ohled na rozdíly mezi vnitrostátními systémy ani na finanční realitu. Členské státy mají systémy mateřské dovolené, které se značně liší. Pokud bychom je všechny upravili podle jedné šablony, vznikl by špatný právní předpis a porušili bychom zásadu subsidiarity. Například ve Finsku mateřská dovolená v kombinaci s otcovskou dovolenou a dlouhou rodičovskou dovolenou trvající déle než šest měsíců vytváří komplexní systém a náklady na něj společně nesou různé subjekty. Tento systém má dodatečnou složku: možnost dovolené z důvodu péče o děti, během níž není pracovní smlouva přerušena. Náklady na plně placenou mateřskou dovolenou v délce dvaceti týdnů, jež je nyní navrhována, by ve Finsku stouply ze současných 30 milionů EUR na 80 milionů EUR. V mnoha členských státech by to představovalo ještě vyšší náklady. V této hospodářské situaci může být takový návrh předložen jen z naprosté rozpočtové nezodpovědnosti. Z hlediska rovnosti považuji rovněž za znepokojující hrozivý scénář, že pokud by zaměstnavatelé nesli obrovský nárůst nákladů, mohly by se ve skutečnosti snížit možnosti zaměstnávání žen.

  Jiří Maštálka (GUE/NGL), písemně. – (CS) Je to 15 let od přijetí Pekingské akční platformy. Dokument shrnuje postavení žen ve světě a doporučuje postupy ke zlepšení. Zdůrazňuje oblasti pracovních podmínek žen zejména v hospodářství, ochranu zdraví a vzdělávání. EP a Rada přijaly několik směrnic pro realizaci těchto doporučení. Na základě dosažených výsledků, které se jevily do značné míry pozitivně, pak zpracovaly další zadání a předložily k realizaci členským zemím v cestovní mapě pro rovnost mezi muži a ženami na léta 2006–2010. Letošní únorová výroční zpráva EP o rovnosti mužů a žen za rok 2009 říká, že v důsledku hospodářské krize a rozpočtových škrtů dochází ve státech EU k úbytku pracovních míst, zejména pro ženy. Ženy často ustupují tlakům svých zaměstnavatelů, což nahrává zejména nadnárodním obchodním řetězcům. Pracovní zatížení jde na úkor zdraví žen, rodiny, zákonné pracovní doby či vzdělávání. Málo zaměstnavatelů je ochotno svým zaměstnancům vytvořit příznivé podmínky pro sladění profesního a rodinného života. Nejsložitější pracovní podmínky mají ženy imigrantky. Překážkou jsou jazykové bariéry, neznalost pracovněprávního prostředí, rodinné či kulturní tradice atd. Krize zbrzdila mnohé dobře nastavené cíle. Evropský Institut pro rovnost pohlaví by měl neprodleně vyhodnotit současný stav a EK a EP přijmout účinná opatření k zastavení trendu zhoršování postavení žen.

  Erminia Mazzoni (PPE), písemně. – (IT) Dlouhá gestace (jak vhodně zvolené slovo v tomto případě) tohoto návrhu směrnice je důsledkem sporu mezi těmi, kdo chtěli do tohoto dokumentu začlenit nerealizovatelné cíle, aby mu dodali symbolický význam, a těmi, jejichž jediným cílem bylo praktickým prosazením určitých práv posunout naši společnost dále. Dosažený kompromis nakonec nesplňuje bezezbytku navrhované požadavky na ochranu: ochranu zdraví těhotných žen, záruku rovného zacházení se zaměstnankyněmi, včetně osob samostatně výdělečně činných a vyšší míry sdílení povinností péče o děti mezi rodiči. Nicméně nové prvky, které byly zavedeny, totiž prodloužení mateřské dovolené na osmnáct týdnů a šest týdnů povinné mateřské dovolené po porodu, vyšší míra ochrany před výpovědí a zavedení práva požadovat pružný systém v organizaci práce, nemluvě o tom, že členské státy mají možnost stanovit rozdílné hranice a zachovat příznivější ustanovení, znamenají, že činíme krok kupředu. Hlasovala jsem pro usnesení, přestože zastávám na mnohé pozměňovací návrhy dokonce i jiné názory než moje skupina, protože jsem se snažila položit důraz na zásadní důležitost opatření spojených s bezpečností a ochranou zdraví při práci.

  Siiri Oviir (ALDE), písemně. – (ET) Nerovnost na trhu práce je pro EU již dlouhou dobu velmi důležitým tématem a léta se snaží nalézt řešení. Nicméně ani dnes nemůžeme referovat o pozitivních výsledcích v této oblasti. Podle údajů Eurostatu počet žen zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek, tj. žen pracujících na částečný úvazek, výrazně vzrostl na 31,4 %, zatímco u mužů činí toto číslo 8,3 %. Zdá se být rozumné hledat důvody tohoto vývoje v době současné hospodářské a finanční krize, která ještě zhoršila problémy žen zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek. Domnívám se, že nejistá práce není jen důvodem rozdílů v odměňování žen a mužů, nýbrž brání také kariérním možnostem. Protože je podíl žen zaměstnaných za nejistých pracovních podmínek v současnosti příliš vysoký a výše zmíněné negativní důsledky mají nepřiměřený dopad na situaci těchto žen, domnívám se, že EU by měla posílit právní předpisy upravující dočasné zaměstnání, zaměstnání na částečný úvazek a dočasné zaměstnání zprostředkované pracovními agenturami. Možná potom jednoho dne budeme oprávněni říci, že EU zaručila rovná práva mužů a žen a odstranila na trhu práce diskriminaci na základě pohlaví.

  Sirpa Pietikäinen (PPE), písemně. – (FI) Dámy a pánové, ráda bych poděkovala paní poslankyni Estrelové za její záslužnou zprávu o pozměňovacích návrzích ke směrnici Rady pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň. Reformy předložené v této zprávě jsou důležité pro posílení práv a zlepšení životních podmínek občanů EU a pro vytvoření zdravější konkurenceschopnosti na vnitřním trhu. Evropská unie potřebuje soudržnou sociální politiku. Harmonizace systémů mateřské dovolené je důležitým krokem k sociálnější Evropě. Zpráva navrhuje, aby mateřská dovolená trvala dvacet týdnů a byla plně placena. Tím by se v mnoha zemích EU zvýšily mateřské dávky. Bylo dokázáno, že dlouhá a dobře placená mateřská dovolená má pozitivní vliv na účast žen na trhu práce. Větší příspěvek žen na trh práce by rychle pokryl náklady na tuto reformu, jež mnozí prohlašují za neúnosné. Větší mateřské dávky také zvyšují porodnost. Stárnoucí Evropa potřebuje daňové poplatníky, aby mohla v budoucnu zajistit poskytování služeb. Požadavek, aby mateřská dovolená byla plně placena, je rovněž důležitým krokem ke snížení příjmových rozdílů mezi ženami a muži. Mateřská dovolená by pro ženu již neznamenala snížení příjmu a navíc by se jejím plným placením zvýšila důchodová akruální míra žen. V současné Evropě zvláště seniorky postihuje život v chudobě.

  Daciana Octavia Sârbu (S&D), písemně. – (RO) Většina nejistých pracovních míst byla vždy obsazena ženami. Dlouhou dobu se hovoří o zlepšování pracovních podmínek žen, ale nic se nemění. v této souvislosti vás chci upozornit na hrozivou situaci sezónních pracovníků při sklizni jahod ve Španělsku. S touto situací jsem dobře obeznámena nejen z obrovského množství stížnosti od rumunských pracovníků nebo odborů, ale také z vlastní zkušenosti přímo na místě. Každoročně se tisíce rumunských žen vydávají do Španělska na tři až pět měsíců sbírat jahody. Některé z nich často zakoušejí ze strany zaměstnavatele špatné zacházení. Původní smlouvy jsou nahrazeny smlouvami ve španělštině, kterým nerozumějí. Často jim není poskytnuto ani zdravotní pojištění a musí si je dokonce platit z vlastních prostředků. Tato práce od nich někdy vyžaduje, aby sklízely jahody ošetřené postřikem proti pesticidům bez ochranných pomůcek. Nemohou si však stěžovat, protože se obávají, že by byly vyhozeny a poslány zpět domů. Na jejich situaci jsem upozornila Evropskou komisi položenými otázkami a žádala jsem o směrnici, která by upravovala práva sezónních pracovníků v Evropské unii. Bylo mi však odpovězeno, že toto téma není mezi jejími prioritami. Proto žádám Komisi znovu, aby předložila v této věci legislativní návrh.

  Olga Sehnalová (S&D), písemně. – (CS) Podpora žen při skloubení jejich pracovních a rodinných podmínek je jedním z nejtěžších úkolů moderní doby. O vlastním rozhodnutí založit rodinu a mít či nemít dítě jistě nerozhoduje výše ani délka mateřské dovolené. Ale přesto, podmínky, za kterých se toto rozhodnutí činí, jsou důležité. Jde o míru jistoty, kterou ženy v tomto období mají, aby se mohly v klidu a bez obav věnovat mateřství v jeho prvních týdnech a měsících. Je to také výraz toho, jak si společnost těchto žen váží. Zda mateřství považuje za v podstatě jen politováníhodnou překážku v profesním životě žen, které jsou vydány napospas tvrdým podmínkám pracovního trhu, nebo je společnost schopna ženám potřebnou ochranu poskytnout. Znamená-li zvýšená ochrana žen v souvislosti s porodem a mateřstvím na pracovním trhu především ekonomickou zátěž, kterou není evropská společnost ochotna přijmout, je třeba se zamyslet nad hodnotami této společnosti. Jde o otázku společenských priorit.

  Edward Scicluna (S&D), písemně. – Mnozí řečnící pochopitelně poukazovali na hospodářský dopad prodloužení mateřské dovolené ze čtrnácti na dvacet týdnů. Náklady se bohužel často dostávají na přetřes, protože je lze snadno spočítat. Zisky však lze také spočítat. Dopad placené mateřské dovolené na míru účasti žen na trhu práce (FLFPR) je dokonce tématem, které je důkladně kvantitativně prostudováno. Jedna z nejvíce uznávaných ekonometrických studií Evropské centrální banky jednoznačně ukazuje že FLFPR u žen v hlavním produktivním věku stále roste až na 43 týdnů placené mateřské dovolené. Pouze do této hranice se míra zaměstnanosti aktivně ovlivní. Prodloužení placené mateřské dovolené je hospodářsky prospěšné pro mnohé členské státy, v nichž se délka mateřské dovolené blíží zákonem stanovenému minimu, a v důsledku toho mají nízkou zaměstnanost žen. Pro tyto členské státy náklady na prodloužení mateřské dovolené budou spíše dobrou investicí než zátěží.