Předsedající. - Dalším bodem je otázka k ústnímu zodpovězení o inovačních partnerstvích, kterou Radě předložili Judith A. Merkiesová jménem skupiny S&D, Paul Rübig jménem skupiny PPE, Jorgo Chatzimarkakis jménem skupiny ALDE, Philippe Lamberts a Reinhard Bütikofer jménem skupiny Verts/ALE, Evžen Tošenovský jménem skupiny ECR a Marisa Matiasová jménem skupiny GUE/NGL (O-0158/2010 – B7-0560/2010).

  Judith A. Merkies, autorka. – (NL) Pane předsedající, 90 % lidí si myslí, že nám inovace zajistí zelené a konkurenceschopné hospodářství, a my s takovým názorem souhlasíme. Evidentně však neodkladnost věci ještě není zcela zřejmá, neboť Evropská rada se rozhodla nejednat o Inovační unii až do února a března příštího roku.

Proč? Byly snad všechny naléhavé hlavní společenské výzvy již vyřešeny? Byl už vyřešen energetický problém, problém surovin a problém stárnutí? Nikoli, není tomu tak, a to je důvod, proč se musíme bezodkladně touto inovační strategií zabývat a projednávat ji. Existuje tu spousta otázek. Co přesně jsou tato inovační partnerství? Inovační strategie Komise je jasná, ale tato otázka zůstává nadále otevřená.

Jasné je to, že by zde neměly být vytvářeny nějaké nové – nebo alespoň zcela nové – nástroje, ale spíše by se měly nástroje zlepšovat. Dlouhodobá bezpečnost je sice nezbytná, my bychom však za optimální považovali dobře fungující nástroj s vizí do roku 2020. Důležité je, aby inovační partnerství byla co možná nejkonkrétnější a nejjednoznačnější, měla reálný dopad, byla technologicky neutrální a měla blízko k trhu, ale měla rovněž jasně stanovenou lhůtu; a aby se na něm podíleli všichni významní partneři, průmysl, vláda, výzkumné instituce, a především občané, kteří jsou hybnou silou inovace a jejího úspěchu.

Je skutečně dobře, že existující silné stránky zúročíme rozvíjením tohoto Aktivního a zdravého stárnutí – ve skutečnosti spíše zdravého způsobu života než zdravého stárnutí –, a zdá se, že vlastně zdravé stárnutí začíná už početím. Všechna tato partnerství se musí vyznačovat účinným a inteligentním postojem k přírodním zdrojům a je nezbytně nutné, aby začala těmi nejvíce naléhavými problémy: energií a vyčerpaností surovin. V této oblasti potřebujeme více inovací.

Bude to vyžadovat skutečné odhodlání Rady a bude k tomu zapotřebí nadšení; je nutné mít obojí, abychom inovační strategickou práci uskutečnili. Ustupování za hranice nepřichází v úvahu. Ekonomika opravdu není jen o euru, bankovním sektoru či Paktu o stabilitě a růstu. Jedná se tady o pracovní místa v Evropě a lepší postavení Evropy ve světě, a jak by mělo být dosaženo toho všeho, pokud ne prostřednictvím inovací?

  Amalia Sartori , autorka. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, návrh Komise obsažený v politickém dokumentu Inovační unie, který byl přijat dne 6. října 2009, je nedílnou součástí strategie Evropa 2020. Iniciativa má za cíl poskytnout energickou, efektivní a udržitelnou odpověď na hlavní problémy naší společnosti.

Jedním z nejvíce inovativních prvků, které Komise předložila spolu s dalšími navrhovanými činnostmi a různými cíli, jimiž hodlá dosáhnout skutečné Inovační unie, je tzv. „inovační partnerství“. Aby byly stanovené cíle dosaženy, je nutné zvolit správná partnerství. Za tímto účelem Komise označila několik hlavních výzev, se kterými se naše společnost bude muset v nadcházejících letech a desetiletích vyrovnat. S ohledem na vývoj, k němuž v záležitosti došlo, se Parlament rozhodl vyjádřit svůj postoj v usnesení, pro něž jsem zpravodajkou za skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů). Po krátkých vyjednáváních všichni zpravodajové z různých politických skupin usnesení podepsali, takže nevidím žádný problém v tom, abychom jej vzali na vědomí.

Považuji za důležité zdůraznit, jak zásadní byl náš příspěvek při zajištění toho, aby se dvě partnerství, která budou zahájena po pilotní iniciativě v oblasti zdravého stárnutí, zabývala i tzv. inteligentními městy, tak aby se v různých evropských městech mohla uskutečnit řada futuristicky orientovaných experimentů s cílem dosáhnout cílů 20/20/20 a aby se uplatnila strategie v oblasti neenergetických surovin, neboť je zapotřebí konkrétně reagovat na velké a obtížné problémy, které v této sféře mají dopad na společnost.

V nadcházejících měsících bude interní pracovní skupina při Komisi rozhodovat o podrobnostech, jež se vztahují k řízení, financování, výběrovým kritériím a rozpočtu u iniciativ, které budou zahájeny v rámci těchto prvních partnerství.

  Jorgo Chatzimarkakis, autor. – (DE) Pane předsedající, co přesně do evropské inovační politiky patří? A co patří do evropské výzkumné politiky? Pokud bychom si tuto otázku položili my a pokud bychom se na to zeptali občanů na ulici, dočkáme se jen rozpačitých pohledů. To proto, že není jasné, co vlastně přidaná hodnota evropského výzkumu a evropských inovací obnáší. Z toho důvodu vítáme skutečnost, že návrh komisařky Geoghegan-Quinnové začíná definicí inovace. Co je inovace? Inovace jsou peníze, výrobek nebo licence vzešlé ze znalostí. Je to něco nového. Těší mne, že se Komise touto cestou ubírá. Potřebujeme však nyní také projekty typu „muž na měsíci“ nebo „žena na měsíci“, projekty, jimž lidé na ulici porozumí, tak aby daňoví poplatníci EU chápali, co zde s jejich penězi děláme. V této souvislosti vidím velký potenciál v tématu zvýšení počtu let zdravého života o dva roky. To je projekt, kterému by každý mohl porozumět. Mám proto radost, že první navržené inovační partnerství se má věnovat něčemu, co naplňuje právě tento cíl. Dva další roky zdravého života – to bude každému pochopitelné a je to něco, čím bychom se měli zabývat. V tomto ohledu máte naši podporu.

Chci však také podotknout, a paní Merkiesová to rovněž zmiňovala, že podíváme-li se jednoduše na nástroje, které máme k dispozici, je tu Evropský inovační a technologický institut, Znalostní a inovační komunita, Společné technologické iniciativy, tzv. Program pro konkurenceschopnost a inovace – všechny tyto programy již existují. Kdybychom k tomu přidali další program, bude obtížné celou oblast uchopit. To skutečně nesmíme dopustit. Inovační partnerství jsou určena k tomu, aby reálně přispívala k větší přehlednosti situace a k tomu, aby se vše spojilo v jeden systém. Proto celý proces přijmeme jedině za předpokladu, že se vše bude pro daňové poplatníky vyjasňovat. Vždy musíme znát odpověď na otázku: co přináší větší evropskou přidanou hodnotu? Pokud tomu tak bude, věc plně podpoříme.

  Evžen Tošenovský, autor. – (CS) Iniciativa Komise na vytvoření pilotního programu v rámci inovačního partnerství v oblasti „aktivního a zdravého stárnutí“ je určitě zajímavou aktivitou Komise. To, že Komise vybrala tento pilotní projekt, je pro mne ukázkou, jak významný je problém stárnutí pro celou Evropskou unii. Jako pilotní projekt je to velmi těžký úkol, protože způsoby zajištění starších občanů jsou v Evropské unii velmi různorodé. Má to své důvody s ohledem na různý historický vývoj a způsoby, jak jednotlivé země k této problematice přistupují. Proto pro nás bude zajímavé, jak se podaří Komisi najít skutečně inovativní přístup v řešení tak složitého problému. Doufám, že řešení nezůstane pouze v rovině obecného popisu, ale půjde o skutečnou pomoc v dané oblasti.

Z naší diskuze s kolegy vyplynula další dvě možná témata pro inovační partnerství, a to inteligentní města jako první téma a suroviny jako téma druhé. Z hlediska současného pohledu a očekávaných problémů bych se velmi přimlouval za takovýto přístup právě v oblasti surovin. Již dnes a s největší pravděpodobností v nejbližších letech budou členské země pod velkým tlakem zajištění surovin. To se dotýká jak energetiky, tak průmyslové výroby. Problémů se surovinami je celá řada a mnohé výbory Parlamentu se tímto pravidelně zabývají. Zajištění plynulosti dodávek či nalezení nových zdrojů surovin je do budoucna zásadní podmínkou růstu ekonomiky a zachování konkurenceschopnosti evropských zemí. S tím pochopitelně souvisí dopady na mnohé oblasti včetně sociálních podmínek občanů žijících v jednotlivých zemích Evropy. Rozumně nastavená pravidla s důrazem na ekonomičnost dostupnosti surovin budou v budoucnu jistě velmi zásadní věcí.

  Marisa Matias, autorka. – (PT) Jsme tu dnes proto, abychom vedli diskusi o něčem, co se stalo jednou z hlavních priorit Komise, konkrétně o inovační politice, která se začíná krystalizovat přinejmenším prostřednictvím inovačních partnerství a tohoto pilotního projektu v oblasti aktivního a zdravého stárnutí, o nichž tu dnes diskutujeme. Zůstává však celá řada aspektů, které je ještě zapotřebí určit, zejména pokud jde o ujasnění a definování budoucích projektů a stanovení priorit. Kdo nakonec stanoví priority a na základě jakých kritérií? Myslím, že některé odpovědi jsme ještě dlužni.

Chci nicméně uvést několik konkrétních postřehů, zejména co se týká tohoto prvního projektu v oblasti aktivního a zdravého stárnutí, který nám byl prozatím představen. Tyto poznámky proto budou vesměs pozitivní, neboť si myslím, že je dobře se zaměřovat na část populace, která je v Evropě obzvláště ohrožená, stále více stárne a je v rostoucí míře znevýhodněná.

Chci však k těmto poznámkám přidat ještě nějaké další otázky, neboť vidím rozpor v tom, že nám je na toto téma předkládán projekt, přestože takovou inovaci nedokážeme podpořit. Jak ji chceme podpořit? Na základě čeho tak učiníme? Je jakákoli inovace proveditelná v situaci, jako je ta, kterou zažíváme a v níž existuje trvalý a systematický tlak na sociální stát, omezuje se přístup ke zdravotní péči, dochází k systémovým škrtům ve službách a neustále se snižují investice do této oblasti?

Název sdělení, které bylo předloženo, „Inovační unie“ pro více pracovních míst, větší kvalitu života a lepší společnost, je ambiciózní. Mohla bych dokonce říci, že nemám problém se pod něj osobně podepsat, musíme si však přiznat, že to je zcela protichůdné k současné praxi v členských státech, kde dochází ke škrtům a úsporným opatřením. Domnívám se, že udržitelná inovace může být zajištěna pouze za předpokladu, že existují precizní, udržitelné a náročné veřejné politiky. Jinak to bude jen krátké vzplanutí, které problém samotný nevyřeší a nám neposkytne nic, co bychom mohli nabídnout občanům.

  Benoît Cerexhe, úřadující předseda Rady. – (FR) Pane předsedající, vážení poslanci, vítám, že se nám naskytla příležitost k tomu, abychom vedli rozpravu o této stěžejní iniciativě Inovační unie, a zejména o tomto novém konceptu evropských inovačních partnerství, který je rozhodně zásadním prvkem sdělení, jež Komise na začátku října předložila.

Rada je v této fázi pochopitelně přece jen ještě zaměstnaná zkoumáním otázky a připravuje závěry na naše zasedání Rady pro konkurenceschopnost dne 26. listopadu.

Jak si budete pamatovat, Evropská rada dokončila dne 17. června strategii Evropa 2020, přičemž jeden z hlavních cílů definovaných v této souvislosti spočívá, cituji, „ve zlepšení podmínek pro výzkum a vývoj“, zejména s tím cílem, aby veřejné a soukromé investice do tohoto sektoru dosahovaly celkem alespoň 3 % HDP. V osobní rovině si myslím, že bychom si těžko dokázali představit méně než 3 %, byla-li již zařazena do Lisabonské strategie, a že nyní jde o to, abychom měli prostředky na dosažení tohoto cíle.

Stěžejní iniciativa Inovační unie předložená Komisí z tohoto hlavního cíle vychází a belgické předsednictví usilovalo o to, aby se toto zásadní téma řešilo včas. Naše Rada vedla o této záležitosti první neformální rozpravu v červenci, poté formální rozpravu dne 12. října a ta také umožnila předsednictví předložit určitý návrh závěrů jednání Rady, které se v současné době posuzují a jež, jak už jsem řekl, jsou na programu našeho zasedání Rady pro konkurenceschopnost ve dnech 25. a 26. listopadu. Rád bych zdůraznil, že předsednictví zajistilo, aby sektory „výzkum“ a „průmysl“ úzce na dané téma spolupracovaly, což vedlo k vynikajícím výsledkům – vskutku, uspořádali jsme v červenci společné zasedání Rady, z něhož na konci listopadu vyplynou společné závěry.

Kromě toho sdělení Komise, jakož i práce Rady pro konkurenceschopnost poskytne materiál pro přípravu rozpravy na téma výzkumu a inovací, ke které má dojít do konce roku v Evropské radě.

Jistě proto pochopíte, že v případě, kdy se očekává strategický impuls od našich hlav států a vlád, jako předseda Rady pro konkurenceschopnost poprosím o to, aby se v tom, co říkám, přihlédlo k určité míře nejistoty. Dovolte mi nicméně zdůraznit, že téma inovací, nebo spíše znalostního trojúhelníku v širším smyslu (vzdělávání-výzkum-inovace), očividně není pro Radu ani Parlament téma zcela nové.

V Radě se toto téma objevuje na programu Rady pro konkurenceschopnost pod obecnou položkou evropského výzkumného prostoru. Odkazuji zejména na Vizi evropského výzkumného prostoru do roku 2020 ze zasedání Rady v prosinci 2008 a na nejnovější závěry Rady nazvané „Vytvoření inovativní Evropy“, které byly přijaty v květnu za španělského předsednictví. Uvedu také, přestože se nejedná o vyčerpávající seznam, některé hlavní okruhy činností z pohledu Rady.

Především by se iniciativy měly týkat všech typů inovací ve veřejném a soukromém sektoru.

Zadruhé potřebujeme položit základy efektivnějším rozpočtovým okruhům pro výzkum, vývoj a inovace.

Zatřetí, veřejné zakázky mají potenciál, třebaže dosud nevyužitý, podporovat inovace v podobě inovativních produktů, postupů a služeb.

Začtvrté, netechnologické inovace, včetně inovací ve smyslu designu, služeb a kulturní tvořivosti, jsou rovněž významnými faktory.

Zapáté, využívání výzkumných snah vyžaduje efektivní správu a ochranu duševního vlastnictví a účinné šíření vědeckých a technologických inovací.

A konečně, politiky a programy výzkumu a vývoje i veškeré související nástroje by měly být, jak tu již dnes zaznělo, zjednodušeny a racionalizovány. Mám radost, že mohu v tomto případě zaznamenat širokou konvergenci názorů s postojem Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku ve zprávě předkládané paní Carvalhoovou. Inovační partnerství by neměla vést k vyšší míře složitosti, ale měla by se namísto toho řešit jako součást procesu zjednodušení.

Zásadní pro inovace je též jejich regionální rozměr. V tomto ohledu bude muset evropská inovační politika zajistit, aby se těm, kdo inovují, včetně malých a středních podniků, dostalo příslušné podpory taktéž na regionální úrovni.

Ústřední místo má ve výzkumu a inovacích lidský faktor. Evropa se bude muset naučit lépe si udržet své výzkumníky a lákat talentované pracovníky ze třetích zemí.

Po těchto obecných úvahách bych chtěl nyní zodpovědět další čtyři konkrétní otázky, na které jste se mě ptali.

Co se týká počtu témat pro inovační partnerství, přestože rozhodnutí ještě nebylo definitivně učiněno, naše Rada se zdá být více méně ve shodě ohledně toho, že je zapotřebí začít s pilotním programem. Komise vlastně navrhla spuštění tohoto pilotního programu v oblasti stárnutí počátkem roku 2011. Kromě toho se Komise ve svém sdělení zmiňuje o řadě dalších témat, k nimž bude v roce 2011 připravena předložit návrhy, přičemž někteří z vás poukazovali na vysoký počet témat. Podle definice může pilotní program začít na experimentálním základě a není přitom nutné čekat na to, až budou všechny podmínky předem určeny.

Výběr témat pro budoucí partnerství je jednou z hlavních otázek, o nichž v Radě diskutujeme, a já bych v této souvislosti rád zmínil iniciativu, kterou Rada zahájila v roce 2008 a jež se týká společného plánování výzkumu v Evropě spojeného s reakcí na hlavní společenské výzvy. Tehdy byla stanovena kritéria, která dozajista budou použitelná rovněž v souvislosti s inovačními partnerstvími: rozsah problému na evropské úrovni, reálné zapojení zúčastněných subjektů, evropská přidaná hodnota a skutečnost, zda je možné využít výsledky výzkumu ve prospěch evropských občanů a evropské konkurenceschopnosti. Proto vnímám širokou shodu mezi dřívějšími pokyny Rady a obecnými podmínkami navrženými Komisí v jejím sdělení.

Mimoto v diskusích, které jsme v této fázi vedli, moji kolegové často zdůrazňovali potřebu přístupu zdola nahoru, a zejména abychom jej používali při určování témat, k podpoře jednoduchých a jednoznačných systémů, při naplňování potřeby pracovat se soukromým sektorem, zejména s malými a středními podniky, a k optimalizaci stávajících finančních nástrojů.

Nyní se dostávám k časovému harmonogramu a k zásadám řízení, které pravděpodobně budou ze všeho nejvýznamnější a ze všeho nejcitlivější otázkou. Klíčovými slovy budou bezpochyby „přidaná hodnota“, „jednotnost“, „pružnost“ a „jednoznačnost“. Nikde by neměl být předem nastavený jediný model. Bylo podniknuto několik iniciativ ke zdokonalení koncepcí, včetně semináře, jejž před několika dny, konkrétně 27. října, uspořádalo belgické předsednictví ve spolupráci s Finskem a Komisí, a pokud jde o časový rozvrh, povaha naléhavosti do velké míry vyplývá ze strategie Evropa 2020. Návazně ukazují tuto naléhavost i iniciativy, které jsou od strategie odvozeny. Komise za tím účelem učinila některé ambiciózní návrhy, ale naše zdroje jsou omezené, a zatímco ambice sice zůstávají, my musíme zajistit, abychom dostali proces pod kontrolu a dostatečně brzy se poučili z poznatků.

Skončím, pane předsedající, dámy a pánové, otázkou lepšího řízení partnerství na úrovni států. Tato otázka je jednou z mnoha, které neodmyslitelně patří k řízení partnerství, a přesto pro ni není předem stanoven žádný model, natož pak sjednocený model. Bude zapotřebí vzít objektivně v potaz specifika jednotlivých členských států. Rovněž bude nutné ze všech těch členských států zapojit veškeré zúčastněné subjekty: účastníky na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni, včetně veřejného sektoru a soukromého sektoru.

Pane předsedající, vážení poslanci, jsem přesvědčen o tom, že výzkum a inovace jsou pro Evropu nepostradatelné, jsou nezbytné, pokud chceme mít dlouhodobá řešení, jež by chránila náš sociální model a udržitelnost našeho životního prostředí. Vítám proto neutuchající zájem Parlamentu o tyto záležitosti, a mimoto vítám první projev v rámci rozpravy o plánu pro inovace. Jsem toho názoru, že váš příspěvek je stále důležitější v souvislosti s nynější situací, kdy jsou členské státy nuceny k obtížným rozhodnutím, domnívám se ale, že je zásadní přitom chránit výzkum a inovace jako investice do budoucna, a mohu vás ujistit, že budu informovat Radu o obsahu této rozpravy a vám zůstávám k dispozici.

  Reinhard Bütikofer (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, chtěl jsem se vás zeptat, zda řečnická doba pro Radu je později večer delší. Myslím si, že je poněkud nezdvořilé od úřadujícího předsedy Rady, aby hovořil dvakrát tak dlouho než pan Barroso a než pan Van Rompuy dohromady, navíc když víme, že ještě máme před sebou na projednání další důležité body. Snad by mohl být trochu stručnější.

  Ioannis A. Tsoukalas, jménem skupiny PPE. – (EL) Pane předsedající, chci upozornit na obrovskou příležitost, kterou skýtají inovační partnerství velice potřebnému hospodářskému a sociálnímu rozvoji Evropské unie, a na závažné riziko, totiž že by se nesprávným používáním tohoto nástroje mohlo v oblasti inovací a výzkumu dosáhnout ještě většího rozdělení mezi členskými státy Evropské unie.

Poukazuji zejména na obtížné hospodářské podmínky v jednotlivých členských státech, počínaje mou vlastní zemí, a rád bych učinil několik poznámek, tak jako má ctěná přítelkyně paní Matiasová. Celá řada zemí v jižní Evropě i jinde se nachází v extrémních hospodářských nesnázích a Mezinárodní měnový fond, Evropská centrální banka a Evropská komise žádají obrovské škrty napříč celým spektrem státních výdajů, což více méně smazává veřejné investice do výzkumu. Dojde tak zřejmě k masivnímu omezení technologického vývoje a inovací, neboť ty jsou podle všeho v plánech na záchranu hospodářství u vnitrostátních vlád tou poslední prioritou.

Paušální tlak na škrty v těchto zemích spolu s odlivem mozků, odchodem specializovaných pracovníků za hranice a problémem nedostatku financí na vysokých školách a ve výzkumných centrech způsobují, že znalostní trojúhelník, který tu už byl zmiňován, vůbec není rovnoramenným trojúhelníkem.

To vše je umocňováno aktuálními poměry, skutečnou výkonností evropských vysokých škol. Nedávno byla zveřejněna příloha magazínu Times higher education, která například uvádí, že 82 z 200 vedoucích univerzit na světě jsou evropské univerzity, přičemž 80 z nich je v severních zemích a jen 2 univerzity jsou na jihu, ve Španělsku.

Rád bych se zeptal Evropské komise, Evropské unie a Evropského parlamentu, jak hodlají řešit problém vznikajícího rozdělení mezi inovativním severem Evropy a jihem.

  Teresa Riera Madurell, jménem skupiny S&D. – (ES) Pane předsedající, faktem je, že Komise předložila návrh týkající se Inovační unie ve stejné době jako svůj návrh o průmyslové politice, neboť k tomu, aby byl zajištěn inteligentní a udržitelný růst, který vytváří zaměstnanost a konkurenceschopnost, musí Evropská unie rozhodně zlepšit svou schopnost inovovat.

Na základě tohoto přesvědčení převzala naše skupina odpovědnost za obě tyto iniciativy. Jako koordinátorka jsem si jista, že Parlament za spolupráce všech ostatních pomůže na tyto nové výzvy najít řešení: taková, která budou udržovat rovnováhu mezi hospodářskou, sociální a environmentální oblastí, abychom se posunuli blíž k zelené a inteligentnější Evropě s větší sociální soudržností.

Tento příspěvek začíná dnes, a to tímto usnesením, které ukazuje, ještě před rozhodnutím Rady, která témata, jako např. inovační spolupráce, by měla být řešena prioritně, a zdůrazňuje také to, že jeho úspěch bude záviset na naší schopnosti zapojit inovativní podnikání a vysoké školy a výzkumná centra.

  Zbigniew Ziobro, jménem skupiny ECR. – (PL) Pane předsedající, Evropa se musí rozvíjet a inovace je nejlepší cesta k překonání současné krize. Významným faktorem pro konstruktivní změnu je oznámení navýšení financování investic do výzkumu a vývoje na 3 % HDP Unie. Kromě pružných právních předpisů pro začínající podniky, daňových pobídek a jednodušších postupů registrace patentů jsou to hlavně finanční faktory, které budou určovat rozvoj.

Bez vnější pomoci by si podniky nedokázaly samy o sobě financovat drahý výzkum, k němuž je zapotřebí mnoha let. Je tu však určitý problém – peníze poskytované z rozpočtu Evropské unie často samotné nestačí a podniky jsou nuceny investovat obrovské částky ze svých vlastních zdrojů. Proto se podniky ze střední a východní Evropy často ocitají v situaci, ve které nelze vyhrát. Bez svých vlastních prostředků nemohou získat peníze ze státního rozpočtu ani nemohou žádat o peníze EU. Tento stav, který lze pozorovat i v jiných oblastech, způsobuje hromadění zdrojů v bohatých regionech Evropské unie a prohlubuje rozdíly i v oblasti výzkumu a vývoje.

Předseda Evropské komise uvedl, že „bez solidarity je Evropská unie nemyslitelná“. To potom vysvětluje mou otázku: jak Komise plánuje posílit inovace v nových členských státech Unie? Mohou se spoléhat na větší finanční zdroje, které jim umožní dohnat členské státy staré Unie rychleji?

  Hermann Winkler (PPE). – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, s Inovační unií se Evropská komise posouvá kupředu správným směrem. S velkou radostí jsem si přečetl, že Evropská komise souhlasila s mnoha požadavky obsaženými ve zprávě o inovacích ze září 2010, která byla přijata Výborem pro průmysl, výzkum a energetiku. Shodneme se na tom, že Evropská unie musí do budoucna využívat svůj inovační potenciál mnohem lépe, nejen aby udržela krok se zeměmi, které mají v oblasti inovací silné postavení, jako například Spojené státy a Japonsko, ale rovněž s ohledem na nově se rozvíjející ekonomiky, jako je Čína. Inovační unie však bude úspěšná, jen pokud bude prováděna společně s členskými státy a regiony. Za tím účelem Komise plánuje mimo jiné využívat inovační partnerství, která se v současné době projednávají a jež jsou i předmětem otázky různých skupin.

Chci však v této souvislosti varovat před tím, aby kvůli tomuto požadavku vznikaly ještě další zdvojené struktury. Myšlenka inovačních partnerství ještě nebyla načrtnuta zcela jasně. Prohlášení Rady ke konečnému vyjasnění rovněž nepřispělo. Myšlenka inovačních partnerství je nicméně v mnohém podobná nástrojům, které už existují, ať už jsou to technologické platformy sedmého výzkumného rámcového programu nebo znalostní a inovační komunity v rámci Evropského inovačního a technologického institutu. Rád bych poukázal na to, že v daném kontextu musíme rozhodně zajistit, aby byly vytvářeny a využívány synergie a abychom k těmto věcem zaujímali jednotný přístup.

  António Fernando Correia De Campos (S&D) . – (PT) Vítáme úsilí Komise, jehož cílem je dát oblasti výzkumu a inovací prvořadý význam v rámci politické agendy. Zabýváme se integrovanou strategií, abychom zajistili, že bude efektivněji a produktivněji využíván evropský inovační ekosystém ve službách udržitelného hospodářství. Evropská inovační partnerství vznikla jako nástroj a hlavní výzvy, které s nimi souvisí, jsou dostatečně široké na to, aby byly kontroverzní. Zůstává však nejasné, jak budou definovány podpůrné priority a rovněž jak bude určena váha každého z oborů, jichž se budou partnerství dotýkat. Jaká míra transparentnosti se očekává od zúčastněných subjektů, budou-li zapojeny? Jak se bude rozhodovat o střetu zájmů? Jakou roli bude sehrávat Komise, členské státy a regiony? Jak lze v tak složité struktuře zajistit odpovědnost? Jaký finanční rozměr budou tato partnerství mít? Pane předsedající, Komise a Rada budou muset zajistit excelenci v provádění, která však není zaručena, jelikož pro první partnerství je stanoven nízký počet měsíců pilotního testování.

  Cristina Gutiérrez-Cortines (PPE). – (ES) Pane předsedající, chtěla bych oslavit skutečnost, že jsou zde inovace, pozornost věnovaná inovacím, a rovněž partnerství, ráda bych však také řekla, že nevíme, co tato věc, o které mluvíme, znamená. Hovoříme o iniciativě, nikdo nám ale neřekl o jejím obsahu, její formulaci či jejím modelu.

Navrhovala bych, abychom nejprve, chceme-li být účinní, jak někteří kolegové poslanci v této sněmovně řekli, přezkoumali výsledky toho, co se stalo s Institucemi pro evropskou spolupráci v oblasti odborné přípravy a informací, s partnerstvími a platformami. Nyní máme zkušenosti se sedmým rámcovým programem pro výzkum a technologický rozvoj, a potřebujeme tyto záležitosti objektivně vyhodnotit, včetně externího posouzení, a zaměřit se přitom na výsledky.

U některých Institucí pro evropskou spolupráci v oblasti odborné přípravy a informací jsme například byli svědky toho, že skončily v rukou velkých společností a že malé podniky opět zůstaly stranou.

Navrhuji, aby existovaly politiky a režimy pro inovace, na jejichž základě zjistíme, jak bychom mohli pomoci zapojení malých podniků, možná někdy přes zprostředkující subjekty, které jim pomohou projekty zaplatit nebo je provozovat. Nemůžeme však pokračovat v tom, že budeme malé podniky nechávat stranou.

Zadruhé je třeba zvážit nutnost inovací v administraci, jinými slovy inovaci v oblasti řízení inovací. Je to proto, že trh je v čele inovací a funguje mnohem rychleji, a řízení s ním obvykle neumí držet krok.

Musíme tedy udělat mnohem víc pro budování kapacit, inovovat v této oblasti a v oblasti správy výzkumu tak, abychom umožnili výzkum řídit a pomohli podnikům v zahájení prací na tomto velice obtížném a komplexním úkolu pro budoucnost. Potřebujeme pochopitelně zapojit bankovní systém, a to pokud jde o rizika, která jsou s tím spojená a jež by neměli na sebe brát jen evropští občané.

  Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Článek 27 Všeobecné deklarace lidských práv stanovuje, že každý má právo svobodně se účastnit na společenském životě, užívat umělecká díla a podílet se na pokroku v oblasti vědy a jeho přínosech. Evropský výzkum musí hledat řešení hlavních výzev, kterým společnost čelí: stárnutí, změna klimatu, zásobování energií a energetická účinnost, úbytek surovin a udržitelnost hospodářského a sociálního rozvoje.

Abychom umožnili Evropské unii rozvíjet její inovační kapacitu, která je nezbytně nutná pro její konkurenceschopnost, musíme rozvíjet a sbližovat inovační politiku s průmyslovou politikou EU. Jedině cestou rozvíjení výrobních kapacit a potažmo vytváření pracovních míst po celé EU budeme schopni inovační kapacitu EU v dlouhodobém výhledu udržet a rozvíjet. Zároveň je dopad inovací na společnost závislý na tom, do jaké míry jsou přínosy v oblasti vědy šířeny. Myslím si, že chceme-li mít Evropskou unii inovací, musíme založit nová partnerství, která budou podporovat vzdělání a přístup občanů k přínosům vědeckých pokroků.

  Danuta Maria Hübner (PPE). – Pane předsedající, o inovacích toho bylo za poslední roky hodně řečeno. Staly se symbolem politického nástroje, který dokáže vyřešit snad všechny naše problémy, takže panují obrovská očekávání a my musíme konat. Nastal však čas, kdy bychom měli být pragmatičtější.

Inovace mohou bezpochyby sehrát zásadní úlohu v opětovném povzbuzení růstu evropského hospodářství, aby se tak však skutečně stalo, potřebujeme konkrétní, silné a společné úsilí veřejného a soukromého sektoru. Toto úsilí by se mělo soustředit na zlepšování rámcových podmínek a přístupu k financování a na přehodnocení inovační politiky. Je však zřejmé, že nyní se musíme rychle a rozhodně posunout od ambicí k činům tím, že označíme a vyloučíme faktory, které ještě stále brání inovacím v Evropě, především však navržením účinných nových politických nástrojů.

Takovým nástrojem, a může to být skutečně vynikající nástroj, mohou být právě evropská inovační partnerství. Musíme jednat, a to neprodleně, abychom první evropská inovační partnerství založili, a měli bychom postupovat tak, že se budeme „učit praxí“ a používat osvědčené postupy, které v Evropě existují.

V dnešní době se inovace většinou rodí v rámci dobře fungujícího inovačního systému, v němž regiony sehrávají klíčovou úlohu. To znamená, že můžeme urychlit posun směrem k hospodářství založenému na inovacích tím, že budeme plně využívat možností investic do inovací v rámci stávající politiky soudržnosti, což je 85 miliard EUR, ale i její budoucí závazek po roce 2013 k inteligentnímu růstu. Politika soudržnosti může zajistit, že inovace budou ve všech členských státech a všech regionech.

  Zigmantas Balčytis (S&D). – (LT) Inovační politika a realizace pokroku v technologické oblasti by se měly stát rozhodujícím faktorem nejen při provádění strategie EU 2000, ale zároveň v zájmu budoucího růstu a konkurenceschopnosti samotné Unie. Provádění prakticky všech oblastí politik Evropské unie, jako je například zvyšování energetické účinnosti, vytváření hospodářství, které je méně znečišťující, snižování negativního dopadu změny klimatu a zajišťování sociálního blahobytu a vytváření pracovních míst, je přímo závislé na tom, jak efektivně je prováděna inovační politika. Evropa potřebuje integrovanou inovační politiku, která uspěje pouze za předpokladu, že bude možné zajistit účinnou koordinovanou spolupráci na regionální, vnitrostátní a evropské úrovni. Domnívám se, že evropské inovační partnerství je významný krok na cestě k lépe koordinované inovační politice, jež by umožňovala dosahování mnohem lepších výsledků v oblasti konkurenceschopnosti a přispěla by v budoucnu k rychlejšímu pokroku v zájmu celého Společenství.

  Mario Pirillo (S&D). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, v době, kdy jsou veřejné finance omezené, by investování do inovací mohlo být v Evropě základním principem, který by nás dostal ven z krize.

V minulosti Evropa zastávala vedoucí úlohu v inovacích. Ve skutečnosti byla řada inovací, které změnily svět, jako například mobilní telefon, zahájena na našem kontinentu. Plné využití evropského velkého technologického potenciálu a lidského kapitálu by mělo být zajištěno prostřednictvím silné koordinace mezi Evropskou unií a členskými státy, aby se tak zamezilo zdvojování a optimalizovaly investice. Potřebujeme zaujmout strategičtější a koordinovanější přístup k inovacím, jež mohou být skvěle rozvíjeny pomocí technologických partnerství.

Chtěl bych se zeptat Rady, jaká opatření hodlá přijmout na podporu toho, aby partnerství byla dynamičtější, a také pro to, aby se stala startovní plochou pro reálnou ekonomiku.

  Seán Kelly (PPE). – (GA) Pane předsedající, není pochyb o tom, že v současnosti čelíme velké hrozbě, a neprodleně se potřebujeme zabývat novými způsoby řešení všech těchto problémů.

– Před několika týdny jsem měl tu čest předsedat zde zahájení GE Inovační barometr, v jehož rámci proběhl průzkum různých zúčastněných subjektů. Vyplynuly z něj dva důležité body: 90 % respondentů věří, že inovace je hlavní pákou ke skvělejší, konkurenceschopnější a zelenější ekonomice; 83 % respondentů si myslí, že partnerství veřejného a soukromého sektoru jsou nezbytně nutná k rozvoji inovativnější Evropy.

Většina lidí s tím asi bude souhlasit, a z toho důvodu vítáme tuto rozpravu. V ten samý den jsem byl pořadatelem oběda na toto téma inovačních partnerství, jehož se účastnili členové Rady, Komise a poslanci Evropského parlamentu. Jak už bylo řečeno, jsou tato partnerství klíčová do budoucna, chceme-li naplnit naše cíle v rámci strategie 2020 – 3 % HDP, a především rizikového kapitálu, který je rovněž velmi důležitý.

  Ioan Enciu (S&D). – (RO) Chtěl bych návrh Komise na zahájení prvního evropského inovačního partnerství uvítat. Chce-li EU do inovací zapojit všechny členské státy, měla by přijmout aktivnější úlohu ve směrování toku investic nutných k boji proti nerovnováze mezi členskými státy ve smyslu zdrojů podporujících infrastrukturu a řízení. Myslím si, že zvláštní pozornost musí být věnována projektům regionálního rozvoje. Inovační partnerství by se měla zaměřovat rovněž na tento cíl. Pozornost je třeba věnovat zajištění vysoké úrovně soudržnosti mezi strukturálními fondy EU, veřejnými financemi v členských státech a soukromými příspěvky.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). – (FI) Pane předsedající, inovace se dnes stala takřka módním slovem: takovou kouzelnou hůlkou. Nesmíme však zapomínat, že nám neposkytuje okamžitou úlevu pro situaci, jak je nyní. Dostat nové nápady na trh trvá v průměru deset let a náklady na vymýšlení nových produktů a na to, aby se jejich výroba dostala do konečné etapy, výrazně vzrostly.

To znamená, že v Evropě skutečně potřebujeme investovat do společného výzkumu a vnitřního trhu a neočekávat výsledky, které se nechají velmi snadno získat. Inovace tam nastanou časem. Bude-li mít výzkum k dispozici dostatečné finanční prostředky a bude-li výzkumníkům umožněno naložit s nimi podle svého, povede to k výsledkům, není však to kouzelná hůlka.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Problém je zde to, že tato iniciativa, „Inovační unie“, o které Komise říká, že je to vlajková loď, musí být víc než to; měla by být vlajkovým signálem pro voliče, ať ji všichni vidí, ale raději by tato iniciativa měla být začleněná do skutečné politiky rozvoje a sociálního pokroku, v níž je inovace důležitým nástrojem, jestliže je řádně podpořena, mimo jiné finančně a v rámci základních veřejných politik.

Od počátku je pilotní projekt v oblasti aktivního a zdravého stárnutí dobrý příklad toho, co mám na mysli. Bude mít významný dopad pouze za předpokladu, že bude provázen veřejnými politikami, které zaručí přístup ke kvalitní zdravotní veřejné péči pro všechny, důstojné důchody, sociální ochranu a podpůrné služby pro starší osoby, díky nimž jim bude zajištěn důstojný život. Bez toho bude projekt jen krátkým vzplanutím uprostřed neoliberálních politik a přezdívaných úsporných opatření, která narušují výzkum a kvalitu života našich občanů, zejména těch starších. Otázka zní: co Komise udělá, aby zajistila, že se tato iniciativa stane něčím víc než jen krátkým vzplanutím?

  Iosif Matula (PPE) . – (RO) Cílům strategie 2020 odpovídá udržitelné a inteligentní hospodářství podporující začlenění, a toho lze dosáhnout povzbuzováním oblasti výzkumu a inovací. Iniciativy v této oblasti musí přicházet ze všech úrovní, mimo jiné jako součást mezinárodní spolupráce s jinými regiony EU.

Chci zdůraznit, jak je v inovacích důležitý přístup zdola nahoru. Je těžké dosáhnout toho, aby se inovační řešení vytvořená vzdělávacími institucemi nebo společnostmi stala skutečností, kvůli nedostatku informací nebo finančním překážkám. Regionální orgány mohou zvyšovat profil těchto „spících inovátorů“, jak bývají nazýváni, a podporovat je prostřednictvím asistence a programů partnerství, za pomoci politiky soudržnosti. Partnerství lze zaměřovat na zlepšování výkonnosti inovací, posilování vztahů mezi původci inovace a jejími příjemci, ale i k podpoře osvědčených postupů v této oblasti.

Během návštěvy Výboru pro regionální rozvoj v Rumunsku nám byly představeny výzkumné a inovační projekty vytvořené vzdělávacími institucemi ve východním regionu, který zastupuji. Tyto iniciativy byly úspěšné právě díky životaschopným partnerstvím.

  Benoît Cerexhe, úřadující předseda Rady. – (FR) Pane předsedající, rád bych Parlamentu upřímně poděkoval za to, jak se o téma inovací zajímá. Vaše podpora je zcela zásadní proto, abychom tento plán pro inovace provedli naléhavě a bezodkladně a umožnili tak lepší řešení vnitřních problémů, jakož i zlepšení naší vnější konkurenceschopnosti.

Myslím, že předsednictví muselo pracovat ve velmi napjatém čase, neboť návrh Komise byl předložen 6. října 2010 a my teď připravujeme naše závěry pro zasedání Rady, které bude 26. listopadu. Všichni si uvědomují, že výzkum a inovace jsou kriticky důležité, zejména máme-li se dostat ze současné krize.

Pokud jde o výběr partnerství, již jsem zdůraznil důležitost prvního tématu jako pilotního projektu zaměřeného na zjištění proveditelnosti modelu a myslím, že tento první pilotní projekt, jak už bylo řečeno, dokáže skutečně poskytovat v Evropě veřejnou podporu.

Co se týče dalších možných oblastí, Komise jich zmínila asi tucet a přístup v Radě skutečně zdůrazňuje potřebu zaujmout přístup zdola nahoru, který podporuje začlenění, a Rada zároveň velmi jasně a velmi rozhodně ujišťuje o tom, že nebude docházet ke zdvojování, tvoření nových úrovní obtížnosti ani dodatečných programů. To rozhodně ne. Bylo by to v rozporu s naším cílem zjednodušení.

Co se týče problému rozpočtu, víme, že rozpočty na výzkum jsou pod tlakem; podle mého názoru by naší společnou prioritou měl být rozdíl mezi severem a jihem, na který tu bylo poukazováno, a rovněž excelence. Tyto priority by se měly odrazit i v součinnosti evropských nástrojů, zejména mezi rámcovým programem a strukturálními fondy.

A konečně jsme si v Radě pochopitelně velmi dobře vědomi toho, že malé a střední podniky potřebují větší podporu. Neměly dostatečný přístup k předchozímu rámcovému programu, a proto děláme vše, co je v našich silách, abychom záležitosti zjednodušili a poskytovali malým a středním podnikům snazší přístup k financování a rámcovým podmínkám.

  Předsedající. Obdržel jsem sedm návrhů usnesení⁽¹⁾ předložených v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 11. listopadu 2010.