Postup : 2007/2252(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0260/2008

Předložené texty :

A6-0260/2008

Rozpravy :

PV 04/09/2008 - 4
CRE 04/09/2008 - 4

Hlasování :

PV 04/09/2008 - 7.9
CRE 04/09/2008 - 7.9
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2008)0410

ZPRÁVA     
PDF 183kWORD 117k
18. června 2008
PE 404.442v02-00 A6-0260/2008

o „Střednědobém přezkoumání Evropského akčního plánu pro životní prostředí a zdraví na období 2004–2010“

(2007/2252(INI))

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

Zpravodajka: Frédérique Ries

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o „Střednědobém přezkoumání Evropského akčního plánu pro životní prostředí a zdraví na období 2004–2010“

(2007/2252(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru ohledně průběžného hodnocení Evropského akčního plánu pro životní prostředí a zdraví na období 2004–2010“ (KOM(2007)0314)

–   s ohledem na své usnesení ze dne 23. února 2005 o evropském akčním plánu pro životní prostředí a zdraví na období 2004–2010(1),

–   s ohledem na zprávu Světové zdravotnické organizace (WHO) ze dne 27. července 2007 nazvanou „Zásady pro hodnocení zdravotních rizik u dětí vystavených chemikáliím“ (Principles for evaluating health risks in children associated with exposure to chemicals),

–   s ohledem na články 152 a 174 Smlouvy o ES zaměřující se na vysoký stupeň ochrany lidského zdraví a životního prostředí,

–   s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1350/2007/ES ze dne 23. října 2007, kterým se přijímá druhý akční program Společenství v oblasti veřejného zdraví (2008-2013)(2),

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0260/2008),

A.  vzhledem k tomu, že od roku 2003 je základem politiky EU na ochranu zdraví užší součinnost mezi odvětvími zdraví, životního prostředí a výzkumu, a že lze tudíž doufat, že bude postupně vytvořena soudržná a integrovaná evropská strategie v oblasti environmentálního zdraví,

B.  vzhledem k tomu, že základní směry, které EU v současnosti uplatňuje v rámci svého prvního akčního plánu pro zdraví a životní prostředí pro období 2004–2010 (KOM(2004)0416), tj. rozvoj ukazatelů, rozvoj integrovaného monitorování, sběr a vyhodnocení příslušných údajů, jakož i posílení výzkumu, umožní lépe porozumět vazbám mezi zdroji znečištění a vlivy na zdraví, avšak jsou zcela nedostatečné pro snížení rostoucího počtu onemocnění souvisejících s environmentálními faktory,

C.  vzhledem k tomu, že je téměř nemožné vyhodnotit výše uvedený akční plán v polovině období, protože nesleduje žádné jednoznačně stanovené a kvantifikovatelné cíle a není snadné určit celkovou částku, která na něj byla vyhrazena, a tato částka je zcela jistě nedostačující pro jeho účinnou podporu,

D.  vzhledem k tomu, že na rozdíl od programu pro zdraví na období 2008–2013, který si klade za cíl ovlivnit především tradiční faktory působící na zdraví, jako je stravování, kouření, konzumace alkoholu a drog, by se tento akční plán na období 2004–2010 měl zaměřit na některé nové výzvy v oblasti zdraví a vedle toho řešit rozhodující environmentální faktory, které působí na lidské zdraví, jako jsou kvalita vnitřního a venkovního ovzduší, elektromagnetické vlny, nanočástice a chemické látky, které vzbuzují obzvláště velké obavy (látky klasifikované jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci (CMR), látky s endokrinním účinkem), jakož i rizika pro zdraví související se změnou klimatu,

E.  vzhledem k tomu, že onemocnění dýchacích cest jsou druhou nejčastější příčinou úmrtí, že jejich incidence a prevalence a finanční náklady na jejich léčbu jsou druhé nejvyšší v EU, že se jedná o nejčastější příčinu úmrtí u dětí do pěti let a že z důvodu znečištění vnitřního i venkovního ovzduší je výskyt těchto onemocnění stále častější,

F.  vzhledem k tomu, že atmosférické znečištění způsobené zejména prachovými částicemi a přízemním ozónem je významnou hrozbou pro lidské zdraví a má vliv na správný vývoj dětí a zkracování průměrné délky života v Evropské unii(3),

G.  vzhledem k tomu, že by se Společenství mělo s ohledem na otázku environmentálního zdraví ve městech, zejména kvalitu vnitřního ovzduší budov – při dodržování zásad subsidiarity a proporcionality – více angažovat v boji proti znečištění v domácnostech, neboť evropský občan stráví v průměru 90 % svého času uvnitř obytných prostor,

H.  vzhledem k tomu, že ministerské konference WHO v letech 2004 a 2007 o životním prostředí a zdraví zdůraznily vazby mezi složitým kombinovaným vlivem chemických znečišťujících látek a určitým počtem chronických zdravotních potíží a onemocnění, především u dětí; vzhledem k tomu, že tyto obavy vyjadřují také oficiální dokumenty Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a Mezivládního fóra pro chemickou bezpečnost (FISC),

I.   vzhledem k tomu, že existuje stále více vědeckých důkazů o tom, že určité druhy rakoviny, například rakovina žlučníku, rakovina kostí, rakovina plic, rakovina kůže, rakovina prsu a další onemocnění jsou způsobeny nejen vlivy chemických látek, zářením a polétavým prachem, ale také dalšími environmentálními faktory,

J.   vzhledem k tomu, že kromě problematického vývoje v oblasti environmentálního zdraví se v posledních letech objevila nová onemocnění či syndromy chorob, jako např. nespecifická přecitlivělost na chemické látky, syndrom amalgamových výplní, přecitlivělost na elektromagnetické záření, syndrom nezdravých budov nebo porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou (Attention deficit and hyperactivity syndrom) u dětí,

K. vzhledem k tomu, že zásada předběžné opatrnosti je výslovně uvedena ve Smlouvě o EU již od roku 1992, že Soudní dvůr Evropských společenství mnohokrát upřesnil obsah a oblast působnosti této zásady v právních předpisech Společenství jako jednoho ze základních prvků politiky Společenství, pokud jde o ochranu životního prostředí a zdraví(4),

L.  vzhledem k velmi obtížně splnitelným či dokonce nesplnitelným kritériím, která Komise uvedla ve svém sdělení ze dne 2. února 2000 o používání zásady předběžné opatrnosti (KOM(2000)0001),

M. vzhledem k významu biologického monitorování lidí, které představuje nástroj hodnocení stupně expozice evropské populace dopadům znečištění životního prostředí, a k mnohokrát opakované vůli Parlamentu v bodu 3 výše uvedeného usnesení ze dne 23. února 2005 a v závěrech Rady „O životním prostředí“ ze dne 20. prosince 2007 urychlit zavedení programu biologického monitorování na úrovni EU,

N.  vzhledem k tomu, že je potvrzeno, že klimatické změny mohou zhoršovat průběh některých onemocnění a vést k jejich zvýšenému výskytu, a že zejména časté vlny veder, povodně a požáry, které jsou nejčastějšími přírodními katastrofami v Unii, mohou být příčinou zvyšujícího se počtu onemocnění, špatných hygienických podmínek a úmrtí, a současně uznávaje prospěšný vliv, který mají na zdraví opatření na zmírnění změny klimatu,

O. vzhledem k tomu, že změna klimatu bude mít významné účinky na lidské zdraví, mimo jiné vytvořením vhodných podmínek pro rozvoj některých nakažlivých onemocnění a chorob způsobených parazity, zejména v důsledku změn teplot a vlhkosti a jejich vlivu na ekosystémy, živočichy, rostliny, hmyz, parazity, prvoky, mikroby a viry,

P.  vzhledem k tomu, že směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky(5) a z ní odvozené směrnice obsahují jasná ustanovení týkající se zachování a obnovy zdravých vodních zdrojů,

Q. vzhledem k tomu, že environmentální lékařství je novým lékařským oborem, který je založen na dosud příliš fragmentované univerzitní výuce, jež je nerovnoměrně rozložena mezi členské státy, a proto je třeba, aby byl tento obor v rámci EU podporován a propagován,

R. vzhledem k tomu, že se zvyšuje počet osob, které trpí v důsledku environmentálních faktorů a epidemiologie by se měla vyvíjet s cílem získat ucelenou představu o nemocech, které jsou jako celek nebo částečně způsobené environmentálními faktory,

1.  uznává snahy Komise po zavedení akčního plánu v této oblasti v roce 2004 a zejména zlepšení informačního řetězce o životním prostředí a zdraví, sjednocení a zintenzivnění evropského výzkumu v této oblasti a spolupráci se specializovanými mezinárodními organizacemi, jako je např. WHO;

2.  domnívá se však, že tento akční plán je odsouzen k částečnému neúspěchu již proto, že je koncipován pouze jako doplněk stávajících politik Společenství a není založen na žádné politice prevence, jejímž cílem by bylo snížit počet onemocnění souvisejících s environmentálními faktory, a nesleduje žádný jasný a kvantifikovatelný cíl,

3.  upozorňuje Komisi na skutečnost, že program byl již uskutečněn pod záštitou WHO a v jeho rámci členské státy WHO stanovily vlastní vnitrostátní místní akční plány pro environmentální zdraví, které obsahují konkrétní cíle a prováděcí plány; doporučuje proto Komisi, aby přezkoumala tento program WHO jako případný model, který by mohl sloužit také v budoucnu jako užitečný příklad Evropské unii;

4.  hluboce lituje, že Komise a zejména její generální ředitelství pro výzkum nezajistilo přiměřené financování pro biologické monitorování lidí na rok 2008, které by umožnilo komplexnější přístup k biologickému monitorování v rámci EU, jak Komise přislíbila členským státům a Parlamentu,

5.  dále vyzývá Komisi, aby do roku 2010 splnila dva klíčové cíle, které si sama stanovila v roce 2004 a vytvořila a uskutečnila účelnou komunikační strategii týkající se těchto cílů, tedy více informovala občany o znečištění životního prostředí a dopadu tohoto znečištění na jejich zdraví a přezkoumala a přizpůsobila evropskou politiku snižování rizik;

6.  naléhavě doporučuje, aby členské státy a Komise dodržely své závazky ohledně provedení právních předpisů Společenství;

7.  zdůrazňuje, že pokud se jedná o posouzení dopadů environmentálních faktorů na zdraví, měly by být v prvé řadě zohledněny zranitelné skupiny, jako jsou těhotné ženy, kojenci, děti a starší osoby;

8.  požaduje, aby byla věnována zvláštní pozornost zranitelným skupinám, které jsou nejcitlivější vůči znečišťujícím látkám, zavedením opatření na snížení míry expozice osob znečišťujícím látkám ve vnitřním prostředí v léčebných zařízeních a školách prostřednictvím přijetí osvědčených postupů pro řízení kvality vnitřního ovzduší;

9.  naléhavě žádá Komisi, aby při přípravě návrhů na přezkoumání platných zákonů tyto zákony neoslabovala v důsledku nátlaku lobbyistů či regionálních nebo mezinárodních organizací;

10. připomíná, že je nutné, aby EU používala trvalý dynamický a pružný přístup k akčnímu plánu; domnívá se, že je nutné, aby EU získala konkrétní odborné znalosti v oblasti environmentálního zdraví, které by měly transparentní, multidisciplinární a kontrolní charakter a umožnily by reagovat na všeobecnou nedůvěru veřejnosti vůči oficiálním agenturám a odborným týmům; zdůrazňuje, že je nezbytné zlepšit odbornou přípravu zdravotnických expertů a výměnu osvědčených postupů na úrovni Společenství;

11. zdůrazňuje, že v posledních letech došlo v politice životního prostředí ke skutečným pokrokům, například pokud jde o snižování znečištění ovzduší, zlepšení kvality vody, politiku sběru a recyklování dopadu, kontrolu chemických výrobků a zákaz olovnatého benzínu, zároveň však konstatuje, že evropské politice životního prostředí chybí globální a preventivní strategie a nevyužívá zásadu předběžné opatrnosti;

12. žádá tedy Komisi, aby revidovala kritéria stanovená v jejím výše uvedeném sdělení o zásadě předběžné opatrnosti s ohledem na jurisdikci Soudního dvora Evropských společenství a to tak, aby se tato akční a bezpečnostní zásada, založená na přijetí předběžných a přiměřených opatření, stala ústředním bodem politik Společenství v oblasti zdraví a životního prostředí,

13. domnívá se, že přenesení důkazního břemene o neškodnosti výrobku na výrobce nebo dovozce by mohlo podpořit politiku založenou na prevenci, jak to předpokládá i nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek(6), o zřízení evropské agentury pro chemické látky, a vyzývá v tomto ohledu Komisi, aby tuto povinnost rozšířila na všechny právní předpisy Společenství týkající se výrobků; je toho názoru, že je třeba se vyvarovat jakéhokoli zvyšování testování na zvířatech v rámci tohoto akčního plánu a že je třeba se plně věnovat vývoji a používání alternativních testovacích metod;

14. znovu žádá Komisi, aby co nejdříve předložila konkrétní opatření týkající se kvality vnitřního ovzduší, což by zajistilo vysoký stupeň ochrany bezpečnosti a zdraví vnitřních prostor, zejména při revizi směrnice Rady 89/206/EHS ze dne 21. prosince 1988 o přiblížení právních a správních ustanovení členských států týkajících se stavebních výrobků(7), a navrhla opatření na zvýšení energetické účinnosti budov, bezpečnosti a neškodnosti chemických složek používaných v zařízení a nábytku;

15. doporučuje, aby Komise, s cílem snížit škodlivé účinky životního prostředí na zdraví, vyzvala členské státy, aby prostřednictvím daňového zvýhodnění a/nebo jinými ekonomickými pobídkami, zainteresovaly subjekty na trhu zlepšující kvalitu vnitřního ovzduší a snížení expozice osob elektromagnetickému záření uvnitř jejich budov, v zařízeních a kancelářích;

16. doporučuje, aby Komise navrhla vhodné minimální požadavky k zajištění kvality vnitřního ovzduší v budovách, které se mají nově postavit;

17. doporučuje, aby při poskytování individuální podpory Evropské unie měla Komise na paměti její dopady na kvalitu vnitřního ovzduší, expozici osob elektromagnetickému záření a zdraví obzvláště ohrožených skupin obyvatelstva v rámci individuálních projektů, obdobně jako je věnována pozornost kritériím na ochranu životního prostředí;

18. požaduje, aby byly stanoveny environmentální standardy kvality pro důležité látky ve vodě v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky a aby byly pravidelně uváděny do souladu s aktuálním stavem vědeckého poznání;

19. zdůrazňuje, že některé členské státy s úspěchem zavedly mobilní analytické laboratoře neboli „zelené sanitky“, které umožňují rychle a spolehlivě stanovit úroveň znečištění veřejných a soukromých vnitřních prostor; domnívá se, že Komise by mohla tento postup propagovat ve členských státech, které tento model přímého zásahu na místě znečištění ještě nezavedly;

20. je znepokojen nedostatkem ustanovení zvláštních právních předpisů s cílem zajistit bezpečnost spotřebního zboží obsahujícího nanočástice a rovněž tendencí Komise nepovažovat za nezbytné přezkoumání rámce právních předpisů pro použití nanočástic ve spotřebním zboží s ohledem na rostoucí množství spotřebního zboží obsahujícího nanočástice uváděného na trh;

21. je skutečně zaujat mezinárodní zprávou o elektromagnetických polích nazvanou Bio-Initiative(8), která shrnuje více než 1500 studií věnovaných této otázce a ve svých závěrech upozorňuje na nebezpečí záření typu mobilní telefonie, jako jsou mobilní telefony, záření UMTS-WIFI-Wimax-Bluetooth a bezdrátového telefonu „DECT“;

22. konstatuje, že mezní hodnoty expozice osob elektromagnetickým polím jsou zastaralé, protože nebyly přizpůsobeny od doporučení Rady 1999/519/ES ze dne 12. července 1999 o omezení expozice osob elektromagnetickým polím (od 0 Hz do 300 GHz)(9) a samozřejmě neberou v úvahu vývoj informačních a komunikačních technologií a dokonce ani doporučení vydaná Evropskou agenturou pro životní prostředí nebo přísnější normy pro záření přijaté například v Belgii, Itálii nebo Rakousku a neřeší otázku zranitelných skupin, jako jsou těhotné ženy, kojenci a děti;

23. bere velmi vážně různé typy zdravotních rizik vyplývajících z klimatických změn na území Evropské unie a žádá o zvýšenou spolupráci mezi WHO, vnitrostátními kontrolními orgány, Komisí a Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí, aby se tak posílil systém včasného varování a omezily negativní dopady klimatických změn na zdraví;

24. zdůrazňuje, že by bylo výhodné rozšířit tento akční plán o zaměření se na negativní dopady změny klimatu na lidské zdraví tím, že upřesní účinná opatření na přizpůsobení se nezbytná na úrovni Společenství, např:

– systematické programy vzdělávání veřejnosti a zvyšování informovanosti,

– začlenění opatření na přizpůsobení se změně klimatu do strategií a programů veřejného zdraví, týkajících se např. přenosných a nepřenosných chorob, zdraví pracovníků a chorob zvířat, které jsou nebezpečné pro zdraví člověka,

– řádný dozor zaměřující se na včasné rozpoznání ohnisek nákazy,

– systémy včasného varování a reakce,

– koordinaci existujících sítí pro monitorování údajů o životním prostředí se sítěmi pro ohniska nákazy;

25. s politováním konstatuje, že stávající posouzení dopadu nákladů a přínosů v rámci iniciativy „20 a 20 do roku 2020 – Změna klimatu je pro Evropu příležitostí“ (KOM(2008)0030) uvažuje pouze se zdravotními přínosy plynoucími ze snížení znečištění ovzduší o 20 % emisí skleníkových plynů do roku 2020; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby při posuzování dopadu byly bezodkladně prošetřeny a formulovány (přidružené) přínosy, které souvisí se zdravotními přínosy, a to na různé úrovni cílů, v souladu s doporučeními členů mezinárodního panelu pro změnu klimatu ohledně snížení emisí skleníkových plynů minimálně o 25 %, 40 %, případně až o 50 % nebo více procent do roku 2020;

26. vyzývá Komisi, aby se zabývala závažným problémem duševního zdraví, maje na paměti množství sebevražd v EU, a aby vyčlenila více prostředků pro rozvoj vhodných strategií prevence a léčby;

27. připomíná, že by Komise a členské státy měly podporovat akční plán WHO pro životní prostředí a zdraví dětí v Evropě, napomoci mu prostřednictvím politiky rozvoje EU a dvoustranné politiky rozvoje a povzbuzovat obdobné postupy mimo evropský region WHO;

28. vyzývá Komisi, aby do svého druhého akčního plánu SCALE (Science, Children, Awareness, Legal instrument, Evaluation) znovu včlenila pilíř týkající se snížení expozice osob znečišťujícím látkám, jak to stanoví evropská strategie pro životní prostředí a zdraví (KOM(2003)0338);

29. naléhavě žádá Komisi, aby vypracovala a předložila nástroje, které by posílily rozvoj inovativních řešení a tato řešení podpořily, jak je to zdůrazněno v rámci lisabonské agendy, s cílem minimalizovat hlavní zdravotní rizika vyplývající ze zátěžových faktorů v životním prostředí;

30. naléhavě žádá Radu, aby bezodkladně rozhodla o návrhu na regulaci vytvoření fondu solidarity EU, jak k němu Parlament přijal své stanovisko již dne 18. května 2006(10); je toho názoru, že tato nová regulace, která spolu s dalšími opatřeními sníží dolní hranici pro vstup fondu solidarity EU v platnost, umožní, aby škody způsobené přírodními nebo člověkem způsobenými katastrofami byly zmírněny účinněji, pružněji a rychleji; zdůrazňuje, že tento finanční nástroj je velmi důležitý, zejména proto, že se předpokládá, že přírodní katastrofy se budou vyskytovat v budoucnu častěji, zejména v důsledku změny klimatu;

31. doporučuje, aby Komise poskytovala malým a středním podnikům, s ohledem na to, že mají rozhodující hospodářský význam, technickou podporu, která umožní, aby se dodržovaly závazné předpisy v oblasti environmentálního zdraví, a bude v tom malým a středním podnikům pomáhat a zároveň je bude povzbuzovat, aby uskutečnily další změny, které mají pozitivní dopady z hlediska environmentálního zdraví a ovlivňují fungování podniků;

32. doporučuje Komisi, aby zvážila zavedení „druhého cyklu“ akčního plánu pro životní prostředí a zdraví v roce 2010, aby své iniciativy zaměřila na zranitelné skupiny obyvatel a připravila nové metody hodnocení rizik, které zohlední zásadní skutečnost – tedy zvláštní zranitelnost dětí, těhotných žen a starších osob;

33. naléhavě tedy žádá Komisi a členské státy, aby uznaly výhody prevence a zásady předběžné opatrnosti a vytvořily a zavedly nástroje, které umožní, aby byly předjímány a řešeny hrozby pro životní prostředí a zdraví; doporučuje, aby Komise vyčíslila náklady na „druhý cyklus“ tohoto akčního plánu a navrhla vhodné financování pokrývající větší počet praktických opatření na snížení environmentálních dopadů na zdraví a k zavedení opatření prevence a předběžné opatrnosti;

34. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, a WHO.

(1)

Úř. věst. C 304 E, 1.12.2005, s. 264.

(2)

Úř. věst. L 301, 20.11.2007, s. 3.

(3)

Zpráva „Životní prostředí v Evropě – Čtvrtá hodnotící zpráva. Shrnutí“ Evropská agentura pro životní prostředí (10.10. 2007).

(4)

Rozsudek ze dne 23. září 2003, věc C-192/01 Komise v. Dánsko, Recueil 2003, s. I- 9693; rozsudek ze dne 7. září 2004, věc C-127/02 Landelijke Vereniging tot Behoud van de Waddenzee v Nederlandse Vereniging tot Bescherming van Vogels, Recueil 2004, s. I-7405.

(5)

Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2008/32/ES (Úř. věst. L 81, 20.3.2008, s. 60).

(6)

Úř. věst. L 396, 30. 12. 2006, s. 1; opravené znění v Úř. věst. L 136, 29.5.2007, s. 3.

(7)

Úř. věst. L 40, 11.2.1989, s. 12. Směrnice naposledy pozměněná nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

(8)

Skupina nezávislých vědců zveřejnila tuto zprávu dne 31. srpna 2007. Podrobnosti viz: www.bioinitiative.org

(9)

Úř. věst. L 199, 30.07.99, s. 59.

(10)

Úř. věst. C 297 E, 7. 12. 2006, s. 331.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Historie

Dne 23. února 2005 přijal Evropský parlament drtivou většinou (576 hlasů pro a 48 proti) usnesení o zahájení evropského akčního plánu pro životní prostředí a zdraví na období 2004–2010.

Toto usnesení vyznívalo vůči Komise přinejmenším kriticky. Jeho východiskem bylo jednoduché konstatování: akční plán si nemůže ze své podstaty stanovit za cíl pouhé rozšiřování výzkumu a shromažďování nových údajů!

Plenární zasedání Parlamentu následovalo v této otázce stanovisko zpravodaje. Závěr byl, že prioritní cíl, který Evropská komise stanovila pro „první cyklus“ v období 2004–2010, tj. rozšíření poznatků o důsledcích znečištění životního prostředí pro zdraví, je zajisté chvályhodný, avšak zcela zjevně nedostatečný. V té době přitom vycházelo stále více vědeckých sborníků, studií i syntetických prací, které ve většině případů dokazovaly vztah mezi vlivy životního prostředí a čtyřmi chorobami, jimž se toto sdělení věnuje přednostně: astmatem a alergiemi u dětí, poruchami nervového vývoje, rakovinou a poruchami endokrinního systému.

Náhoda tomu chtěla, že tento akční pán byl zveřejněn jen několik měsíců po budapešťské konferenci WHO v červnu 2004, na níž 52 ministrů životního prostředí a zdraví z evropského regionu přijalo velice ambiciózní deklaraci. Pokud si ještě připomeneme akční plány již probíhající v některých z členských států, které mají často jasně stanovené, kvantifikovatelné cíle (Benelux, Francie, některé německé spolkové země), pak můžeme výhrady Evropského parlamentu snadno pochopit.

Parlament chtěl dát tomuto akčnímu plánu skutečný impuls a formuloval řadu doporučení, která se soustředila zejména na tyto prvky:

1.  Je třeba uplatňovat princip předběžné opatrnosti jako politický nástroj, neboť si musíme přiznat, že tento bezpečnostní prvek je na úrovni EU sice často proklamován, ale jen málokdy opravdu uplatněn.

2.  Musí být zaveden systém „biologického dohledu“ na úrovni EU, který usnadní měření interakcí znečišťujících látek a jejich vlivů na zdraví.

3.  Je třeba bojovat proti znečištění v domácnostech; Parlament zejména vyzval Komisi, aby zařadila tabákový dým mezi karcinogeny první třídy a vydala zelenou knihu o kvalitě vzduchu ve vnitřních prostorách.

4.  Musí být zajištěno financování odpovídající závažnosti této problematiky, které by bylo poskytnuto v rámci 7. rámcového programu výzkumu a technologického rozvoje (byla zmíněna částka přes 300 milionů EUR); toto financování by mělo být rovněž koordinováno s programem veřejného zdraví (2003–2008).

Ani po třech letech neztratila většina těchto priorit nic ze své aktuálnosti.

Evropská komise se těmto otázkám nepřestala věnovat; chtěla především dosáhnout výsledků tam, kde si stanovila své priority: v prvé řadě ve věci zlepšování informačního řetězce o životním prostředí a zdraví, sjednocení a zintenzivnění evropského výzkumu v této oblasti a spolupráce se specializovanými mezinárodními organizacemi, jako je např. WHO.

Zpravodajka nicméně může s uspokojením konstatovat, že v rámci 6. programu výzkumu bylo financováno více než 38 projektů věnovaných životnímu prostředí a zdraví, jejichž celková hodnota přesáhla 200 milionů EUR.

Je těžké hodnotit akční plán, který vlastně akčním plánem není

Ze 13 akcí, s nimiž Komise původně počítala, byly pouze čtyři zaměřeny na konkrétní opatření:

Akce 10: Podpora školení odborníků a zlepšení organizační kapacity v oblasti zdraví a životního prostředí.

Akce 11: Koordinace opatření na snížení stávajících rizik a zaměření na prioritní choroby.

Akce 12: Zlepšení kvality vzduchu v místnostech.

Akce 13: Sledování vývoje v oblasti elektromagnetických polí.

Již v roce 2005 vyjádřila zpravodajka své uspokojení, pokud jde o přiměřenou reakci Komise na problémy pasivního kouření ve vnitřních prostorách v rámci akce 12.

Vzhledem k tomu, že prováděné akce jsou poněkud vágní, je třeba se střednědobým hodnocením akčního plánu zabývat formou otázek, přičemž akcím 12 a 13 věnuje zpravodajka samostatné poznámky:

Probíhají akce, jejichž cílem je podpořit vzdělávání v oblasti environmentálního lékařství a usnadnit uznávání diplomů v této specializaci na úrovni EU?

Látky s endokrinním účinkem nepodléhají postupu schvalování podle nařízení REACH. Jaká opatření kromě pilotního projektu tedy Komise přijala, aby byl nad těmito látkami zajištěn účinný dohled?

Ve svém úsudku jsme nestranní, a tak musíme uznat, že v průběhu posledních tří a půl let dosáhla Unie v boji s různými formami znečištění konkrétních výsledků: nařízení REACH zaručuje kontrolu více než 10 000 chemických látek, platí nový předpis o kvalitě ovzduší, a byl přijat legislativní balíček a strategické dokumenty týkající se pesticidů.

Budeme-li však takto nestranní, nezbývá nám než současně konstatovat, že pro evropskou politiku je typická jednak absence globální strategie prevence a jednak to, že se nepoužívá zásada předběžné opatrnosti.

Zásada předběžné opatrnosti: ani nulová tolerance, ani nulová platnost

Zpravodajka musí bohužel konstatovat, že ačkoli je tato civilizační zásada, která je již od roku 1992 uvedena v čl. 174 odst. 2 Smlouvy o EU, často až do omrzení vyhlašována, v praxi se téměř nikdy nepoužívá.

Zásada předběžné opatrnosti nebyla uplatněna u žádného z předpisů Společenství přijatých v poslední době; známou výjimku tvoří směrnice Rady a Parlamentu z června 2005 o zákazu šesti látek patřících do skupiny ftalátů, které se používaly v dětských hračkách. A přitom k definitivnímu zákazu použití látek CMR v dětských hračkách (tj. látek, které jsou karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci) došlo až po desetiletém heroickém zápase.

Zpravodajka se proto táže, zda jsou přísná kritéria pro uplatnění zásady předběžné opatrnosti, která stanovila Komise ve svém sdělení z 2. února 2000, skutečně namístě.

Před uplatněním této zásady je totiž třeba provést analýzu rizik a zajistit jejich řízení, posoudit různé možnosti zásahu, stanovit pro každou etapu stupeň vědecké nejistoty a vypracovat analýzu poměru nákladů a přínosů – tak složitý, hierarchicky uspořádaný a zdlouhavý postup praktické použití zásady předběžné opatrnosti v podstatě znemožňuje.

Zpravodajka proto v bodě 7 usnesení navrhuje, aby se provedla komplexní revize sdělení ze dne 2. února 2000, a zásada předběžné opatrnosti tak mohla v praxi fungovat. Tento návrh se ostatně opírá o řadu rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství, v nichž byl mnohokrát vymezen obsah a oblast působnosti této zásady v komunitárním právu jako jednoho ze základních prvků politiky Společenství, pokud jde o ochranu životního prostředí a zdraví(1).

Znečištění vnitřních prostor: zvláštní hygienické riziko

Proti této hygienické hrozbě se může bránit jen málokterý z občanů, neboť občané tráví v průměru 90 % svého času v uzavřených prostorách (jesle, školy, kanceláře, byty, továrny apod.). Tváří v tvář této hrozbě však nezůstala Komise nečinná.

Podnikla řadu nových kroků: zřídila pracovní skupinu za účasti zástupců průmyslových podniků, spotřebitelských organizací a ochránců životního prostředí, poskytla finanční prostředky nejméně 17 evropským projektům v nejrůznějších oblastech, od sledování kvality ovzduší ve vnitřních prostorách a venku až po studii o stavebních materiálech jako zdroji znečištění.

Zpravodajka ovšem připomíná, že kupení nových iniciativ se nevyrovná globální, integrované politice v oblasti kvality vnitřního ovzduší.

Zpravodajka byla navíc velmi překvapena, když se prostřednictvím přednášky odborníka z London School of Hygiene dozvěděla, že například v krásném městě Praze je kvalita vzduchu uvnitř obytných domů horší, než kvalita venkovního ovzduší, které dýchali Kunderovi zamilovaní.

Komise by tedy měla zveřejnit zelenou knihu o specifické problematice znečištění vnitřních prostor, jak o to EP žádal již v bodě 21 svého usnesení o akčním plánu ze dne 21. února 2005.

EU by měla neprodleně přijmout skutečnou strategii pro tyto otázky, která by umožnila stanovit obecné zásady určené členským státům, a tak ve svém důsledku chránit občany, kteří jsou vystaveni mnoha zdrojům biologického a chemického znečištění, a to od jeslí až po kancelář.

Zpravodajka také připomíná, že by bylo užitečné, kdyby evropské orgány odhadly celkové finanční náklady vnitřního znečištění, pokud jde o náklady na léčení a pracovní neschopnost či na asanaci kontaminovaných prostor.

Nově vznikající hrozba elektromagnetických polí

V roce 1999(2), kdy se Parlament touto otázkou zabýval naposledy, se místní bezdrátové vysokorychlostní sítě, např. wifi či wimax, v Evropě teprve začínaly zavádět a evropské domácnosti dosud nebyly zavaleny množstvím elektronických přístrojů a různých systémů bezdrátové telekomunikace.

Jak tomu občas bývá, může být technický pokrok, není-li zvládnut, také provázen určitými zdravotními riziky. A přesně k této situaci došlo v případě elektromagnetických vln, u kterých byly mezní hodnoty expozice osob přijaty roku 1999, což znamená, že nebyly přizpůsobeny technologickému vývoji.

Zpravodajka si je plně vědoma toho, že otázka rádiových vln je kontroverzní již více než 20 let, přičemž vědci si dodnes nejsou zcela jisti jejich dopady.

Považuje nicméně za důležité zohlednit nejúplnější studii, která byla doposud vypracována. Jedná se o zprávu nazvanou „Bio-Initiative“, kterou podpořili renomovaní američtí a evropští vědci a která shrnuje výsledky více než 1500 studii o zdravotních dopadech elektromagnetických polí na člověka. Tento dokument ve svých závěrech uvádí, že trvalá nebo příliš silná expozice osob elektromagnetickým vlnám může vést ke zvýšenému riziku výskytu rakovin (zejména leukémie u dětí) a Alzheimerovy choroby, k poruchám nervového systému a k nespavosti.

Na základě této studie doporučila v září 2007 Evropská agentura pro životní prostředí všem 27 členským státům přijmout vhodná opatření, která by lépe chránila veřejnost. Zpravodajka se k tomuto varování připojuje a domnívá se, že v oblasti environmentálního zdraví by se Evropská unie měla angažovat lépe a více.

(1)

Evropský soudní dvůr, rozsudek ze dne 23. září 2003, věc C-192/01 Komise v. Dánsko, Recueil 2003, s. I- 9693; rozsudek ze dne 7. září 2004 ve věci C-127/02.

(2)

Taminova zpráva, A4-0101-99.


VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

27.5.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

57

0

1

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Adamos Adamou, Georgs Andrejevs, Margrete Auken, Pilar Ayuso, Johannes Blokland, John Bowis, Frieda Brepoels, Martin Callanan, Dorette Corbey, Avril Doyle, Mojca Drčar Murko, Edite Estrela, Jill Evans, Anne Ferreira, Karl-Heinz Florenz, Matthias Groote, Françoise Grossetête, Cristina Gutiérrez-Cortines, Satu Hassi, Gyula Hegyi, Jens Holm, Marie Anne Isler Béguin, Dan Jørgensen, Christa Klaß, Eija-Riitta Korhola, Holger Krahmer, Aldis Kušķis, Marie-Noëlle Lienemann, Peter Liese, Linda McAvan, Roberto Musacchio, Riitta Myller, Péter Olajos, Miroslav Ouzký, Vittorio Prodi, Frédérique Ries, Dagmar Roth-Behrendt, Guido Sacconi, Carl Schlyter, Richard Seeber, Kathy Sinnott, Bogusław Sonik, María Sornosa Martínez, Antonios Trakatellis, Evangelia Tzampazi, Thomas Ulmer, Marcello Vernola, Anja Weisgerber, Åsa Westlund, Glenis Willmott

Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování

Inés Ayala Sender, Philip Bushill-Matthews, Milan Gaľa, Umberto Guidoni, Erna Hennicot-Schoepges, Johannes Lebech, Miroslav Mikolášik, Bart Staes, Lambert van Nistelrooij

Poslední aktualizace: 3. července 2008Právní upozornění