Postup : 2007/2145(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0479/2008

Předložené texty :

A6-0479/2008

Rozpravy :

PV 17/12/2008 - 14
CRE 17/12/2008 - 14

Hlasování :

PV 14/01/2009 - 4.5
CRE 14/01/2009 - 4.5
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2009)0019

ZPRÁVA     
PDF 324kWORD 229k
5. prosince 2008
PE 409.461v04-00 A6-0479/2008

o stavu dodržování základních práv v Evropské unii v letech 2004–2008

(2007/2145(INI))

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

Zpravodaj: Giusto Catania

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání
 VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o situaci v oblasti základních práv v Evropské unii v letech 2004–2007

(2007/2145(INI))

Evropský parlament,

–       s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen Listina) ze dne 7. prosince 2000, které byla přijata dne 12. prosince 2007,

–       s ohledem na cíle učinit z Evropské unie prostor svobody, bezpečnosti a práva a prosadit zásady svobody, demokracie, dodržování lidských práv a právního státu uvedené v článcích 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii (EU),

–       s ohledem na inovace, na nichž se dne 13. prosince 2007 shodly vlády členských států při podpisu Lisabonské smlouvy, z nichž nejdůležitější je skutečnost, že Listina získala právně závazný charakter, a také povinnost připojit se k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (EHCR),

–       s ohledem na směrnici 2004/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(1) , a na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(2) , a na rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin,

–       s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 168/2007 ze dne 15. února 2007 o zřízení Agentury Evropské unie pro základní práva(3) (dále jen Agentura),

–       s ohledem na vztahy Agentury s Evropským střediskem pro sledování rasismu a xenofobie a se zúčastněnými nevládními organizacemi,

–       s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství a Evropského soudu pro lidská práva,

–       s ohledem na výroční zprávy o situaci v oblasti základních práv v Evropské unii, které vypracovala síť nezávislých odborníků Evropské unie,

–       s ohledem na zprávy orgánů Rady Evropy a zejména na zprávy jejího Parlamentního shromáždění a Komisaře pro lidská práva o situaci v oblasti lidských práv,

–       s ohledem na zprávy o návštěvách v uprchlických táborech pro nelegální přistěhovalce,

–       s ohledem na svá usnesení v oblasti základních a lidských práv,

–       s ohledem na řadu veřejných setkání a výměn názorů, které byly uspořádány před tím, než Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci vydal své usnesení, a zejména s ohledem na setkání se soudci ústavních a nejvyšších soudů dne 8. října 2007, s Komisařem pro lidská práva Rady Evropy dne 19. května 2008 a se zástupci nevládních organizací dne 6. října 2008,

–       s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–       s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Rozpočtového výboru (A6-0479/2008),

A.     vzhledem k tomu, že článek 6 Smlouvy o EU uvádí, že Evropská unie je založena na souboru hodnot a dodržování základních práv, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům,

B.     vzhledem k tomu, že Evropský parlament jako přímo zvolený zástupce občanů Unie ručí za jejich práva, považuje uskutečňování těchto zásad za svou skutečnou povinnost, a to zejména proto, že při současném stavu smluv je právo jednotlivce obrátit se na soudní orgány Společenství a na veřejného ochránce práv velmi omezené,

C.     vzhledem k tomu, že zavedení kontrolního postupu zaměřeného na soulad legislativních návrhů s Listinou je jedním z nezbytných důsledků vyplývajících z jejího přijetí, k němuž došlo dne 7. prosince 2000, což Komise uznala tím, že v roce 2001 přijala ustanovení v této oblasti, a Parlament tuto skutečnost připomněl ve svém usnesení ze dne 15. března 2007 o dodržování Listiny v legislativních návrzích Komise: metodika pro systematickou a přísnou kontrolu,

D.     vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva, která je v procesu ratifikace, na Listinu výslovně odkazuje a uděluje jí stejnou právní závaznost, jakou mají smlouvy,

E.     vzhledem k tomu, že v případě, že by Listina byla začleněna do primárního práva Unie, stala by se v ní stanovená práva závaznými prostřednictvím sekundárních právních předpisů, které je budou provádět,

F.     vzhledem k tomu, že se Listina během let stala nezávisle na svém právním statusu zdrojem inspirace pro judikaturu evropských soudních orgánů, jako je Soud prvního stupně a Soudní dvůr Evropských společenství, Evropský soud pro lidská práva a mnohé ústavní soudy,

G.     vzhledem k tomu, že skutečná „kultura základních práv“ v Evropské unii vyžaduje, aby byl vytvořen globální systém pro kontrolu těchto práv, do něhož bude zahrnuta Rada i rozhodnutí přijímaná v rámci mezivládní spolupráce, aby ochrana základních práv nespočívala pouze ve formálním dodržování pravidel, ale zejména v jejich aktivní podpoře a zásazích v případě jejich porušování nebo v případě neuspokojivých opatření ze strany členských států,

Úvod

1. domnívá se, že účinná ochrana a podpora lidských práv je základem demokracie v Evropě a nezbytnou podmínku pro upevnění prostoru svobody, bezpečnosti a práva;

2.      konstatuje, že ochrana základních práv vyžaduje kroky na různých úrovních (mezinárodní, evropské, státní, regionální a místní), a zdůrazňuje úlohu, kterou mohou regionální a místní subjekty hrát při konkrétním prosazování a podpoře těchto práv;

3.      lituje, že členské státy i nadále odmítají kontrolu na úrovni EU, pokud jde o jejich politiky a postupy v oblasti lidských práv, a snaží se omezit ochranu těchto práv na ryze vnitřní rámec, čímž poškozují aktivní úlohu Evropské unie ve světě, jakožto ochránkyně lidských práv, a narušují důvěryhodnost vnější politiky EU v oblasti ochrany základních práv;

4.      připomíná, že v souladu s čl. 6 odst. 2 Smlouvy o EU je úkolem Evropského soudního dvora dbát na dodržování základních práv, která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům a z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ale i z jiných nástrojů mezinárodního práva;

5.      zdůrazňuje, že článek 7 Smlouvy o EU stanoví postup EU pro zajištění toho, aby v EU nedocházelo k systematickému a závažnému porušování lidských práv a základních svobod, ale že takový postup nikdy nebyl použit ani přes skutečnost, že v členských státech EU k porušování dochází, jak to dokazují rozsudky Evropského soudu pro lidská práva; žádá orgány EU, aby vytvořily dohlížecí mechanismus a soubor objektivních kritérií pro provádění článku 7 Smlouvy o EU;

6.      zdůrazňuje, že Evropský soudní dvůr může využít ústavní tradice společné členským státům jako zdroj inspirace při vytváření judikatury v oblasti základních práv, že Listina tvoří společný základ minimálních práv, aby členské státy nemohly argumentovat tím, že Listina poskytuje nižší úroveň ochrany některých práv než záruky poskytované jejich vlastními ústavami, a omezuje tak jejich úroveň ochrany;

7.      vítá článek 53 Listiny, který Evropskému soudnímu dvoru umožňuje posílit svou pravomoc v oblasti lidských práv tím, že těmto právům poskytne právní základ, což je nezbytné pro rozvoj práva EU;

8.      zdůrazňuje, že soudnictví v členských státech hraje v procesu prosazování lidských práv rozhodující úlohu; vybízí státy, aby zefektivnily systém trvalé odborné přípravy vnitrostátních soudců, pokud jde o systémy ochrany základních práv;

Obecná doporučení

9.      domnívá se, že uplatňování základních práv musí být cílem všech evropských politik; dále se domnívá, že všechny orgány Evropské unie by proto měly základní práva podporovat, chránit a plně je zohledňovat při vytváření a přijímání právních předpisů;

10.    vítá zřízení Agentury, které představuje první krok k tomu, aby byly zohledněny žádosti Parlamentu o vytvoření integrovaného regulačního a institucionálního rámce zaměřeného na to, aby Listina základních práv nabyla účinnosti a aby byl zajištěn soulad se systémem vytvořeným Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod; připomíná však, že souhrnné výroční zprávy o lidských právech, které připravovala síť nezávislých odborníků v oblasti lidských práv a které byly vydávány až do roku 2005, zkoumaly provádění souboru práv uvedených v Listině základních práv v jednotlivých členských státech, a je tedy znepokojen skutečností, že omezený mandát Agentury a rozpuštění sítě nezávislých odborníků by mohlo vést k tomu, že ze systematického šetření bude vyloučena celá řada významných oblastí, které jsou součástí politiky lidských práv v Evropě;

11.    zdůrazňuje, že pokud jde o omezený mandát Agentury, nemohou být otázky týkající se lidských práv uměle rozděleny do skupin spadajících do prvního, druhého nebo třetího pilíře podobně, jako se členské státy rozhodly rozdělit oblasti pravomocí Evropské unie, protože základní práva představují vzájemně propojený a nedělitelný celek; domnívá se, že je tedy třeba, aby Komise a Rada ve spolupráci s Agenturou získaly nejprve celkovou představu o obavách v oblasti lidských práv v jednotlivých členských státech, jež by přesáhla přesně vymezený evropský rámec, aniž by se omezily pouze na aktuální témata Evropské unie a na její specifické právní a politické nástroje, a aby přitom zjistily, jaké jsou aktuální opakující se problémy v oblasti lidských práv v členských státech, a zohlednily všechny stávající mechanismy na mezinárodní a evropské úrovni;

12.    žádá Komisi a Radu, aby použily informace, které mají k dispozici díky monitorování, které v rámci Evropské unie prováděla Agentura, Rada Evropy, kontrolní orgány OSN, vnitrostátní subjekty v oblasti lidských práv a nevládní organizace, a aby tyto informace zohlednila v nápravných opatřeních nebo preventivním právním rámci;

13.    vyhrazuje si právo monitorovat činnost Agentury v rámci Evropské unie a řešit otázky v oblasti lidských práv, které nespadají do oblasti působnosti Agentury, a žádá Komisi, aby tak, vzhledem k její úloze strážkyně smluv, také učinila;

14.    upozorňuje na skutečnost, že aktivní politiku v oblasti práv nelze omezovat na případy, které poutají největší pozornost veřejnosti, a že vážná porušování práv v uzavřených ústavech pro mladistvé, seniory či nemocné osoby a ve vězeních nejsou předmětem veřejné kritické kontroly; zdůrazňuje, že členské státy a Evropská unie by měly zajistit odborné sledování životních podmínek v takovýchto uzavřených ústavech, a to z hlediska právních předpisů i obvyklých postupů;

15.    žádá Radu, aby do svých budoucích výročních zpráv o lidských právech ve světě začlenila nejen analýzu situace ve světě, ale také v jednotlivých členských státech; domnívá se, že taková společná analýza by zdůraznila rovnocennou snahu Unie o ochranu lidských práv jak uvnitř, tak vně jejích hranic, aby nedocházelo k odlišnému posuzování jednotlivých případů (dvojí měřítko);

16.    žádá členské státy, aby přijaly opatření a poskytly vnitrostátním subjektům v oblasti lidských práv zřízeným v rámci „Pařížských zásad“ OSN status nezávislý na výkonné moci a dostatečné finanční zdroje; zejména je třeba zohlednit skutečnost, že jedním z úkolů těchto subjektů je přezkoumávat politiky v oblasti lidských práv, aby se předešlo pochybením a byla navrhována zlepšení, a nelze zapomínat, že účinnost se měří zejména podle prevence a nejen podle řešení problémů; vybízí členské státy, které tak dosud neučinily, aby zřídily výše uvedené vnitrostátní subjekty pro lidská práva;

17.    žádá Radu, aby přeměnila svou pracovní skupinu ad hoc pro základní práva a občanství na stálou pracovní skupinu, která by pracovala souběžně s pracovní skupinou pro lidská práva (COHOM), a naléhá na Komisi, aby oblast působnosti zaměřenou na lidská práva a základní svobody přidělila jedinému komisaři;

18.    připomíná, že považuje z politického hlediska za klíčové, aby při zjednodušování nebo reorganizaci právních předpisů Společenství byla mezi stanovené cíle začleněna podpora základních práv; žádá, aby ke všem novým politikám, legislativním návrhům a programům byly připojeny studie dopadu, pokud jde o dodržování lidských práv, a aby toto hodnocení bylo nedílnou součástí odůvodnění návrhu, a vyjadřuje přání, aby se rovněž členské státy vybavily podobnými nástroji sledování dopadu během procesu provádění práva Společenství ve vnitrostátním právu od vyšších článků k nižším;

19.    žádá, aby předsednictví Rady uspořádala fórum nevládních organizací zaměřených na lidská práva, aby občanská společnost a evropské orgány mohly vést hlubší diskuse o otázkách lidských práv v členských státech; zdůrazňuje, že toto fórum musí být otevřeno co nejširší účasti;

Spolupráce s Radou Evropy a dalšími mezinárodními institucemi a organizacemi zaměřenými na ochranu základních práv

20.    vítá možné přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o lidských právech, přestože tento krok nepřinese žádné zásadní změny, vzhledem k tomu, že „pokud jsou před Soudním dvorem Evropských společenství vzneseny otázky týkající se práv a svobod uvedených v Evropské úmluvě o lidských právech, je tato úmluva (již) fakticky zohledněna v rámci právního řádu Unie“(4);

21.    připomíná významnou úlohu kontrolních institucí a mechanismů Rady Evropy, jakož i jejích různých úmluv, v oblasti lidských práv; vybízí členské státy Evropské unie, orgány EU a Agenturu, aby svou činnost založily na těchto zkušenostech, aby zohlednily výše uvedené mechanismy a začlenily je do pracovních postupů v rámci sítě a využily normy vytvořené Radou Evropy a další hmatatelné výsledky její činnosti; vyzývá k využití všech možností vyplývajících z Memoranda o porozumění uzavřeného mezi Radou Evropy a Evropskou unií;

22.    vyzývá k posílení spolupráce mezi jednotlivými institucemi a organizacemi zaměřenými na ochranu základních práv, a to jak na evropské, tak na mezinárodní úrovni;

23.    znovu zdůrazňuje, že pro důvěryhodnost Evropské unie ve světě je velmi důležité, aby nepoužívala „dvojí měřítko“ pro vnější a vnitřní politiku;

24.    domnívá se, že i když Evropská unie není sama o sobě smluvní stranou některých úmluv nebo jiných nástrojů mezinárodního práva v oblasti ochrany základních práv, k nimž přistoupila většina jejích členských států, přesto pro ni vyplývá povinnost podřídit se jejich ustanovením a případně i doporučením vydaným orgány, které byly na základě těchto nástrojů zřízeny, pokud právní předpisy EU neposkytují rovnocennou nebo vyšší ochranu; přeje si, aby se Soudní dvůr k tomuto přístupu připojil prostřednictvím své judikatury;

25.    doporučuje Evropské unii, aby uzavřela dohody o spolupráci s mezinárodními institucemi a organizacemi zaměřenými na ochranu základních práv, a to zejména s Úřadem vysokého komisaře OSN pro lidská práva a dalšími orgány této organizace, které se angažují v této oblasti, jakož i s Úřadem pro demokratické instituce a lidská práva a Vysokým komisařem pro národnostní menšiny Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě;

Lidská práva, svoboda, bezpečnost a spravedlnost

26.    zdůrazňuje, že je třeba vyhodnocovat a plně dodržovat základní práva a osobní svobody v souladu s postupným vývojem pravomocí Unie; domnívá se také, že dva cíle, tj. dodržovat základní práva a zároveň zajišťovat kolektivní bezpečnost, jsou nejen slučitelné, ale i vzájemně provázané, a že přiměřené politiky mohou zabránit tomu, aby represivní přístup ohrožoval osobní svobody;

27.    domnívá se, že rozvoj evropského soudního prostoru založeného na uplatňování zásady vzájemného uznávání se musí opírat o rovnocenné procesní záruky v celé EU a o dodržování základních práv, jak zdůrazňuje článek 6 Smlouvy o EU; vyzývá k rychlému přijetí přiměřených legislativních opatření v oblasti práv jednotlivců v trestních řízeních; vyzývá členské státy, aby zajistily, že evropský zatýkací rozkaz a další opatření pro vzájemné uznávání budou uplatňovány v souladu s normami EU v oblasti lidských práv, a to tím způsobem, že nesoulad s těmito normami může být důvodem pro odmítnutí výkonu;

28.    naléhavě připomíná právo každé zatčené osoby na všechny soudní záruky a případně i na pomoc diplomatického zastoupení země, jejímž je občanem, a na služby nezávislého tlumočníka;

29.    vyjadřuje obavu v souvislosti s mnoha případy porušování Evropské úmluvy o lidských právech ze strany členských států EU a naléhá na tyto státy, aby vykonaly související rozsudky a řešily strukturální nedostatky a systematické porušování lidských práv tím, že přistoupí k nezbytným reformám;

30.    je znepokojen skutečností, že mezinárodní spolupráce v boji proti terorismu často vedla ke snížení úrovně ochrany lidských práv a základních svobod, zejména základního práva na soukromí, ochranu údajů a nediskriminaci, a domnívá se, že by EU měla rozhodněji jednat na mezinárodní úrovni, a podpořit tak skutečnou strategii založenou na dodržování všech mezinárodních norem a závazků v oblasti lidských práv a ochrany osobních údajů a soukromého života v souladu s články 7 a 8 Listiny základních práv; naléhavě tedy vyzývá Radu, aby v souladu s doporučeními Parlamentu ohledně vyšších standardů přijala návrh rámcového rozhodnutí o ochraně osobních údajů zpracovávaných v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech; domnívá se, že tato strategie musí zohlednit potřebu účinné soudní kontroly zpravodajských služeb, aby se zabránilo využívání informací získaných na základě mučení nebo špatného zacházení či jiných podmínek neodpovídajících mezinárodním normám v oblasti lidských práv jako důkazů v rámci soudních řízení, a to i ve fázi vyšetřování;

31.    opět žádá orgány EU a členské státy, aby prováděly doporučení uvedená v usnesení Parlamentu ze dne 14. února 2007 o domnělém využití evropských zemí ze strany CIA (Central Intelligence Agency – ústřední americká zpravodajská služba) pro převoz a nezákonné zadržování vězňů(5); v této souvislosti vítá prohlášení nově zvoleného prezidenta Spojených států amerických o uzavření zadržovacího zařízení v zátoce Guantánamo a předvedení zadržovaných osob před soud; vyzývá členské státy, aby oznámily, že jsou připravené společně nalézt řešení pro zbývající zadržované osoby;

32.    lituje toho, že se EU zdráhá provést rozsudek Evropského soudu prvního stupně ze dne 12. prosince 2006 a rozhodnutí britského odvolacího soudu ve prospěch organizace Mudžáhidů íránského lidu (PMOI) ze dne 7. května 2008;

Diskriminace

Obecné poznámky

33.    zdůrazňuje, že existuje rozdíl mezi ochranou menšin a protidiskriminačními politikami; domnívá se, že rovnost příležitostí je základním právem pro všechny, a ne privilegiem, které mají pouze občané konkrétního členského státu; domnívá se tedy, že proti každé diskriminaci je třeba bojovat se stejným nasazením;

34.    žádá členské státy a Komisi, aby splnily všechna doporučení Agentury uvedená v kapitole 7 její první výroční zprávy;

35.    se znepokojením sleduje neuspokojivý stav prosazování protidiskriminačních politik a podporuje v tomto ohledu hodnocení uvedené ve výroční zprávě Agentury za rok 2008; naléhá na členské státy, které tak dosud neučinily, aby tyto politiky začaly skutečně provádět, a to zejména směrnici 2000/43/ES a směrnici 2000/78/ES, a připomíná, že tyto směrnice představují minimální standard, a měly by tedy být základem, na kterém bude vytvořena komplexní politika zaměřená proti diskriminaci;

36.    žádá členské státy, které tak dosud neučinily, aby ratifikovaly protokol č. 12(6) k Evropské úmluvě o lidských právech, který předepisuje všeobecný zákaz diskriminace a zaručuje, že nikdo nebude z jakéhokoli důvodu diskriminován některým orgánem veřejné moci; v platných právních aktech Evropské unie i Rady Evropy toto ustanovení dosud chybí;

37.    vítá návrh směrnice Komise provádějící zásadu rovnosti mimo zaměstnání, který rozšiřuje oblast působnosti směrnice 2000/43/ES na všechny ostatní formy diskriminace, čímž dojde k provedení článku 21 Listiny, který poskytuje větší míru pružnosti než článek 13 Smlouvy o založení Evropského společenství, protože jsou v něm uvedeny další případy diskriminace – barva pleti, sociální původ, genetické charakteristiky, jazyk, politické nebo jiné smýšlení, příslušnost k menšině, majetek nebo rod;

38.    lituje, že navržená směrnice ponechává podstatné mezery v oblasti právní ochrany proti diskriminaci, zejména kvůli široké škále výjimek týkajících se veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví, hospodářských činností, manželského a rodinného stavu a reprodukčních práv, vzdělávání a náboženského vyznání; je znepokojen skutečností, že namísto toho, aby bojovaly proti diskriminaci, mohou tyto „únikové doložky” ve skutečnosti sloužit ke kodifikaci stávajících diskriminačních přístupů; připomíná Komisi, že tato směrnice musí být v souladu se stávající judikaturou v oblasti práv gayů, lesbiček, bisexuálů a transsexuálů, zejména s rozsudkem ve věci Maruko(7);

39.    vyzývá Komisi, aby Agenturu zapojila do protidiskrimančního legislativního procesu Společenství, a umožnila jí tak hrát významnou úlohu pravidelného zdroje aktuálních a přesných informací, které budou relevantní při přípravě dodatečných právních předpisů, a aby Agenturu žádala o stanovisko již ve fázi přípravy návrhů právních aktů;

40.    vyzývá Radu, aby v co nejkratší době přijala návrh Komise k rámcovému rozhodnutí Rady o boji proti některým formám rasismu a xenofobie podle trestního práva(8) v návaznosti na politickou dohodu z prosince 2007; připomíná své stanovisko ze dne 14. listopadu 2007, které bylo návrhu nakloněno; žádá Komisi, aby po konzultaci s Agenturou navrhla podobný právní akt pro boj proti homofobii;

41.    je znepokojen nízkou úrovní znalosti protidiskriminačních právních předpisů v členských státech a připomíná, že aby občané Unie mohli vykonávat svá práva, musí si osvojit evropské právní předpisy v této oblasti; vyzývá Komisi i členské státy, aby zdvojnásobily své úsilí při zvyšování úrovně této znalost; současně zdůrazňuje, že právní předpisy jsou účinné pouze tehdy, pokud mají občané snadný přístup k soudům, protože ochranný systém založený na protidiskriminačních směrnicích závisí na iniciativě obětí;

42.    domnívá se, že boj proti diskriminaci musí být vedle právních nástrojů a opravných prostředků založen na vzdělávání, podpoře osvědčených postupů a informačních kampaních zaměřených na širokou veřejnost a na ty zóny a oblasti, kde k diskriminaci dochází; žádá národní a místní orgány veřejné správy, aby při vzdělávacích akcích a akcích na podporu protidiskriminačních politik využívaly vzdělávací nástroje, které připravila Agentura a Rada Evropy;

43.    zdůrazňuje, že koncept pozitivní akce, který je uznáním skutečnosti, že v některých případech je k účinnému boji proti diskriminaci nutný aktivní zásah ze strany úřadů, aby se obnovila vážně narušená rovnováha, nelze zúžit pouze na stanovování kvót; zdůrazňuje, že taková činnost může mít v praxi nejrůznější podobu, jako je záruka přijímacího pohovoru, přednostní přístup ke školení, které připravuje na práci, v níž jsou některé skupiny jen slabě zastoupeny, zohlednění odborných zkušeností, a ne jen kvalifikace;

44.    domnívá se, že je důležité shromažďovat údaje o situaci menšin a znevýhodněných skupin, jak to bylo zdůrazněno v několika zprávách, které vydalo Evropské středisko pro sledování rasismu a xenofobie a Agentura; vyzývá členské státy, aby zveřejnily podrobné statistiky rasově motivovaných trestných činů a aby vedly šetření týkající se trestných činů a/nebo obětí trestných činů, která umožní shromažďování kvantitativních a srovnatelných údajů o obětech těchto trestných činů;

Menšiny

45.    připomíná, že při nedávných rozšířeních EU se k původním padesáti menšinám, které již existovaly v patnácti starých členských státech, přidalo přibližně dalších sto menšin, a zdůrazňuje, že jelikož v členských státech střední a východní Evropy často trvale žije jen nízké procento přistěhovalců, uprchlíků a cizinců ze třetích zemí a jsou tam viditelněji přítomny autochtonní („tradiční“) menšiny, byly v těchto zemích odděleny migrační a integrační politiky od politik zaměřených na menšiny;

46.    zdůrazňuje, že přestože je ochrana menšin součástí kodaňských kritérií, neexistuje ani společné kritérium ani minimální standardy pro práva národnostních menšin v politice Společenství ani společná definice EU příslušnosti k národní menšině; doporučuje, aby byla tato definice vytvořena na evropské úrovni na základě doporučení č. 1201 Rady Evropy (1993); vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby podepsaly a ratifikovaly Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků a Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin;

47.    v této souvislosti zdůrazňuje, že stále více občanů EU se stěhuje z jednoho členského státu do druhého a že by měli plně požívat práv stanovených ve Smlouvách, pokud jde o jejich status občanů EU, tedy zejména práv týkajících se účasti v místních a evropských volbách a práva na volný pohyb; vyzývá členské státy, aby plně dodržovaly směrnici 2004/38/ES o volném pohybu, a orgány EU, aby přijaly další opatření k zajištění ochrany práv evropských občanů na celém území EU;

48.    zdůrazňuje význam ochrany a podpory regionálních a menšinových jazyků s tím, že právo mluvit a být vzděláván ve svém mateřském jazyce je jedním z nejzákladnějších práv; vítá činnosti členských států vedoucí k podpoře mezikulturního a mezináboženského dialogu, který je zásadní pro to, aby kulturní a náboženské menšiny mohly plně požívat svých práv;

49.    domnívá se, že podle osvědčených postupů, které v Unii existují, jsou zásady subsidiarity a samosprávy nejúčinnějšími způsoby řešení problémů tradičních národnostních menšin; podporuje využívání vhodných způsobů samosprávy (kulturní, územní, regionální autonomie) založených na dohodě většiny s menšinou při plném zachování svrchovanosti a územní celistvosti členských států;

50.    zdůrazňuje, že úkolem politiky EU v oblasti mnohojazyčnosti by mělo být chránit a podporovat regionální a menšinové jazyky prostřednictvím cíleného financování a konkrétních programů realizovaných souběžně s programem celoživotního vzdělávání;

51.    domnívá se, že lidé bez státní příslušnosti, kteří trvale žijí v členských státech, jsou v Evropské unii ve zvláštní situaci, neboť na ně některé členské státy kladou neodůvodněné požadavky nebo požadavky, které nejsou nezbytně nutné, čímž jsou tito lidé diskriminováni oproti příslušníkům většinové společnosti; žádá tedy všechny dotčené členské státy, aby ratifikovaly úmluvy OSN týkající se právního postavení osob bez státní příslušnosti (1954, 1961) a omezení počtu osob bez státní příslušnosti; žádá ty členské státy, které získaly nebo znovu nabyly svou svrchovanost v devadesátých letech dvacátého století, aby se všemi osobami, které na jejich území trvale žily již předtím, zacházely bez jakékoli diskriminace, a vyzývá je, aby soustavně hledaly spravedlivá řešení problémů, s nimiž se potýkají všechny diskriminované osoby, jež by byla založena na doporučení mezinárodních organizací; zejména odsuzuje případy záměrného vymazání registrovaných osob s trvalým pobytem v rámci Evropské unie a vyzývá dotčené vlády, aby přijaly účinná opatření k obnovení statusu těchto osob bez státní příslušnosti;

Romové

52.    domnívá se, že romská komunita potřebuje zvláštní ochranu, protože se po rozšíření Evropské unie stala jednou z nejvýznamnějších menšin EU; zdůrazňuje, že toto společenství bylo historicky marginalizováno a byl mu odepřen rozvoj v některých klíčových oblastech z důvodu diskriminace, stigmatizace a vyloučení, které se postupně zhoršovaly;

53.    domnívá se, že sociální vyloučení a diskriminace romské komunity jsou známou skutečností, a to i přes právní, politické a finanční nástroje, které byly na evropské úrovni vytvořeny ve snaze bojovat proti těmto jevům; konstatuje, že rozptýlené a nekoordinované snahy Unie a členských států dosud nevedly ke strukturálnímu a trvalému zlepšení situace Romů, a to zejména v klíčových oblastech, jako je přístup ke vzdělání, ke zdravotní péči, k bydlení a zaměstnání, a že toto selhání se v současnosti veřejně uznává;

54.    lituje, že neexistuje globální a integrovaná politika EU konkrétně zaměřená na diskriminaci Romů, která by byla zaměřena na nejdůležitější problémy, s nimiž se setkávají, stanovené na základě několika mechanismů na kontrolu dodržování lidských práv včetně předvstupního hodnocení vypracovaného Evropskou komisí, rozsudků Evropského soudu pro lidská práva a zpráv Agentury; konstatuje, že nalezení odpovědi na tyto problémy, které představují jednu z nejrozsáhlejších a nejsložitějších otázek v oblasti lidských práv, je společnou odpovědností Unie, k níž se musí postavit s plnou rozhodností;

55.    zdůrazňuje, že je nezbytné zaujmout všeobecný nediskriminační přístup založený na lidských právech a zaměřený na konkrétní kroky, který by odrážel evropský rozměr diskriminace Romů; domnívá se, že rámcová strategie Evropské unie zaměřená na začleňování Romů by se měla snažit prostřednictvím harmonogramu, který členským státům stanoví cíle a priority a usnadní postupy monitorování a hodnocení, bojovat s těmito skutečnými problémy:

–       segregace Romů při přístupu k bydlení, porušování lidských práv, jako je nucené vystěhování, vyloučení ze zaměstnání a z veřejného vzdělávání a zdravotní péče prosazováním protidiskriminačních právních předpisů a rozvíjením politik k řešení vysoké úrovně nezaměstnanosti,

–       časté odpírání jejich práv orgány veřejné správy a jejich nedostatečné politické zastoupení,

–       rozšířené protiromské nálady, zcela nedostatečné záruky proti rasové diskriminaci na místní úrovni a nízký počet vhodných integračních programů; do očí bijící diskriminace ve zdravotní péči včetně nucených sterilizací a segregace, nedostatku vhodných informací o plánovaném rodičovství,

–       diskriminace ze strany policie; rasové profilování ze strany policie (mj. odebíráním otisků prstů nebo jinými formami shromažďování údajů) a její široké pravomoci z hlediska volnosti jednání včetně neúměrných náhodných kontrol, což upozorňuje na naléhavou potřebu programů odborného výcviku a zvyšování povědomí o nediskriminaci ze strany policie, která v současnosti většinou neexistuje,

–       zvláště nejistá situace romských žen, které postihuje mnohonásobná diskriminace;

Rovné příležitosti

56.    vyzývá členské státy, aby zlepšily dodržování, ochranu a prosazování práv uvedených v Úmluvě OSN o odstranění všech forem diskriminace žen, a žádá dotčené členské státy, aby stáhly své výhrady a ratifikovaly opční protokol k této úmluvě(9); zároveň zdůrazňuje, že je třeba, aby i nadále odhodlaně plnily své závazky uvedené v deklaraci OSN a Akční platformě ze čtvrté světové konference o ženách, která se konala v Pekingu v roce 1995;

57.    vyzývá členské státy a EU, aby prostřednictvím účinných opatření bojovaly proti přímé i nepřímé diskriminaci žen ve všech oblastech (včetně manželství, partnerství a ostatních rodinných vztahů) a vícenásobné diskriminaci (ke které dochází z důvodu pohlaví a současně ještě z jiného důvodu);

58.    vyzývá, aby byla věnována zvláštní pozornost situaci příslušnic etnických menšin a žen z řad přistěhovalců, neboť jejich marginalizace je zesílena vícenásobnou diskriminací jak vně, tak i uvnitř jejich vlastních komunit; doporučuje přijmout integrované národní akční plány, které by umožnily účinně čelit vícenásobné diskriminaci zejména v situaci, kdy se problémům diskriminace v některých státech věnují různé orgány;

59.    zdůrazňuje, že je třeba na evropské i vnitrostátní úrovni odhalovat násilí páchané na ženách z důvodu jejich pohlaví, a to zejména domácí násilí, a bojovat proti němu, neboť se jedná o rozšířené a často podceňované porušování práv žen, a žádá tedy členské státy, aby přijaly přiměřená a účinná opatření s cílem zaručit ženám život bez jakéhokoli násilí a řádně při tom zohlednily Deklaraci o odstranění násilí na ženách(10);

60.    vyzývá členské státy a EU, aby vzaly na vědomí a řešily sexuální vykořisťování ve všech jeho podobách; členské státy, které dosud nesplnily schválené právní předpisy EU v oblasti boje proti obchodování s lidmi, by měly být pohnány k odpovědnosti(11); členské státy by měly ratifikovat Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, který doplňuje Úmluvu OSN proti mezinárodnímu organizovanému zločinu a Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi; naléhá na Komisi, aby prováděla akční plán pro boj proti obchodování s lidmi;

61.    zdůrazňuje, že je třeba zvýšit povědomí veřejnosti o právu na reprodukční a sexuální zdraví, a vyzývá členské státy, aby zajistily, že ženy budou moci plně požívat svých práv, aby zavedly přiměřenou sexuální výchovu, důvěrné informační a poradenské služby a usnadnily přístup k antikoncepčním metodám, aby tak zabránily nechtěným těhotenstvím a nelegálním a rizikovým interrupcím a aby bojovaly s praktikami mrzačení ženských pohlavních orgánů;

62.    zdůrazňuje, že ženám z etnických menšin je třeba zajistit přístup k veřejným prostředkům bez ohledu na jejich právní status, a poskytnout jim tak přístup k bezpečným, rovnocenným a kulturně ohleduplným zdravotním službám a právům, zejména pak právům na sexuální a reprodukční zdraví; měl by být přijat evropský právní rámec k zajištění fyzické integrity mladých dívek u nichž se praktikuje mrzačení ženských pohlavních orgánů;

63.    zdůrazňuje, že přes pokroky, kterých bylo dosaženo v oblasti zaměstnávání žen, a přes jejich vysokou úroveň vzdělání, jsou ženy i nadále sdružovány v některých profesích, jsou méně odměňovány než muži za stejnou práci, je jich méně v rozhodovacích pozicích a zaměstnavatelé se na ně dívají s podezřením, pokud jde o těhotenství a mateřství; je třeba vážně řešit rozdíl v platech mezi muži a ženami, a zajistit tak hospodářskou nezávislost žen a rovnost žen a mužů na trhu práce;

64.    žádá členské státy a sociální partnery, aby přijali nezbytná opatření v boji proti sexuálnímu a psychickému obtěžování na pracovišti;

65.    zdůrazňuje, že je nutné podporovat ženy v jejich profesním postupu, rovněž prostřednictvím aktivních politik na sladění osobního, profesního a rodinného života; naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby podporovaly sdílenou rodičovskou dovolenou i otcovskou dovolenou a aby rovnoměrně rozložily náklady na příspěvky na mateřskou a rodičovskou dovolenou, a zajistily tak, že ženy již nebudou představovat nákladnější pracovní sílu než muži; zdůrazňuje také, že je třeba pořádat informační kampaně, které povedou k odstranění stereotypních rodinných modelů založených na úloze jednotlivých pohlaví a poukáží na to, že pro ženy s dětmi je důležité zajistit pružné pracovní podmínky, zlepšit přístup k péči o děti a plně je zapojit do důchodových systémů;

66.    žádá členské státy, aby společně se sociálními partnery bojovaly proti diskriminaci těhotných žen na trhu práce a aby přijaly všechny kroky nezbytné k zajištění vysoké úrovně ochrany matek; žádá Komisi, aby provedla podrobnější hodnocení souladu vnitrostátních ustanovení v této oblasti s právními předpisy Společenství a aby případně navrhla vhodnou revizi právních předpisů Společenství;

67.    připomíná, že existuje velký počet společníků (zejména žen) a nezávislých pracovníků (zejména v zemědělství), jejichž právní status je v mnoha členských státech nejistý, což může vést ke konkrétním finančním a právním problémům, pokud jde o čerpání mateřské dovolené či nemocenské, nárok na penzi a přístup k sociálnímu zabezpečení, což platí i v případě rozvodu;

67.    připomíná, že existuje velký počet partnerů (zejména žen) osob samostatně výdělečně činných (zejména v zemědělství), jejichž právní status je v mnoha členských státech nejistý, což může vést ke konkrétním finančním a právním problémům, pokud jde o čerpání mateřské dovolené či nemocenské, nárok na penzi a přístup k sociálnímu zabezpečení, což platí i v případě rozvodu;

68.    je si vědom toho, že nerovný přístup žen k ekonomickým zdrojům na trhu práce zhoršuje jejich přístup k sociální ochraně, zejména k nárokům na penzi, z čehož vyplývá, že riziko chudoby je u starších žen vyšší než u mužů; je klíčové zajistit, aby nároky v rámci systémů sociálního zabezpečení byly individuální a nebyly založeny na rodinné jednotce, aby se tak předešlo diskriminaci žen; za období strávené mimo formální trh práce z důvodu péče by měly být poskytnuty kompenzační časové jednotky, které by se plně započítávaly do nároku na důchod;

69.    zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby státní příslušníci třetích zemí, kteří vstoupí na území Evropské unie, a občané EU měli povědomí o stávajících zákonech a společenských normách, pokud jde o rovnost žen a mužů, aby nedocházelo k projevům diskriminace vyplývajícím z nedostatečné znalosti právního a sociálního prostředí;

70.    žádá členské státy, aby odmítaly uvádění zvyklostí, tradic nebo jakýchkoli jiných náboženských motivací k ospravedlňování jakékoli formy diskriminace, útisku nebo násilí vůči ženám nebo přijímání politik, které mohou ohrozit jejich život;

71.    vyzývá Komisi, aby vypracovala studii zaměřenou na diskriminaci jednočlenných  domácností, zejména s ohledem na daňové povinnosti, sociální zabezpečení, veřejné   a zdravotnické služby a bydlení;

Sexuální orientace

72.    domnívá se, že diskriminační poznámky ze strany předních společenských nebo politických představitelů zaměřené proti homosexuálům posilují nenávist a násilí a žádá, aby je příslušné vedoucí orgány odsoudily;

73.    vítá zveřejnění první tematické zprávy Agentury, která byla připravena na jeho žádost a zabývá se homofobií a diskriminací v členských státech na základě sexuální orientace, a žádá členské státy a orgány EU, aby prováděly doporučení Agentury, nebo uvedly důvody, proč tak nečiní;

74.    připomíná všem členským státům, že v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva lze svobodu shromažďování uplatňovat i přesto, že se názory těch, kteří tuto svobodu uplatňují, neshodují s názory většiny, a proto diskriminační zákazy manifestací i nesplnění povinnosti poskytnout ochranu těm, kteří se jich účastní, jsou proti zásadám zaručeným Evropským soudem pro lidská práva podle článku 6 Smlouvy o EU o společných hodnotách a zásadách EU a podle Listiny základních práv EU;

75.    vyzývá členské státy, které mají právní předpisy týkající se partnerství osob stejného pohlaví, aby uznaly ustanovení přijatá jinými členskými státy, která mají podobný účinek; vyzývá tyto členské státy, aby navrhly hlavní směry pro vzájemné uznávání existujících právních předpisů jednotlivými členskými státy, a to s cílem zaručit, že právo volného pohybu v Evropské unii u párů téhož pohlaví se bude uplatňovat za rovných podmínek, jako jsou podmínky uplatňované u párů heterosexuálních;

76.    naléhá na Komisi, aby předložila návrhy zaručující, že členské státy uplatní zásadu vzájemného uznávání v případě homosexuálních párů, které jsou buď oddány nebo žijí v občanském registrovaném partnerství, a to zejména, když uplatňují své právo na volný pohyb, které vyplývá z právních předpisů EU;

77.    vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby v souladu se zásadou rovnosti přijaly legislativní opatření s cílem odstranit diskriminaci, kterou zažívají některé páry z důvodu své sexuální orientace;

78.    žádá Komisi, aby zajistila, že členské státy poskytnou azyl osobám, které utíkají ze své země původu před pronásledováním z důvodu jejich sexuální orientace, aby přijala iniciativy na dvoustranné a mnohostranné úrovni s cílem zastavit pronásledování osob na základě jejich sexuální orientace a aby zahájila práce na studii o situaci transsexuálů v členských státech a kandidátských zemích, zejména pokud jde o riziko obtěžování a násilí;

Xenofobie

79.    naléhá na Radu a Komisi, jakož i na orgány na různých úrovních místní, regionální a vnitrostátní správy členských států, aby koordinovaly svá opatření v boji proti antisemitismu a útokům proti menšinám včetně Romů, tradičních národnostních menšin a státních příslušníků třetích zemí v členských státech, a to s cílem prosadit zásady tolerance a nediskriminace a podpořit sociální, hospodářskou a politickou integraci; vyzývá všechny členské státy, které tak dosud neučinily, aby vyhlásily, že výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace je příslušný pro přijímání a posuzování jednotlivých sdělení v rámci Mezinárodní úmluvy OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace;

80.    naléhá na členské státy, aby s rozhodností stíhaly každý projev nenávisti vyjádřený prostřednictvím rasistických programů ve sdělovacích prostředcích a článků šířících netolerantní postoj, formou trestných činů spáchaných z nenávisti vůči Romům, přistěhovalcům, cizincům, tradičním národnostním menšinám a dalším menšinovým skupinám, a to i ze strany hudebních skupin a při příležitosti neonacistických koncertů, které se často mohou bez jakýchkoli následků odehrávat na veřejnosti; dále naléhá na politické strany a hnutí, které mají velký vliv na hromadné sdělovací prostředky, aby se zdržely projevů nenávisti a hanění menšinových skupin v rámci Unie;

Mládež a starší a zdravotně postižené osoby

81.    žádá členské státy, aby podpořily ještě intenzivnější zapojení sociálních partnerů do činností zaměřených na odstranění diskriminace z důvodu zdravotního postižení nebo věku a aby radikálně zlepšili přístup mladých, starších a zdravotně postižených osob na trh práce a ke školicím programům; vyzývá všechny členské státy, které tak dosud neučinily, aby ratifikovaly Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, jakož i její opční protokol;

82.    domnívá se, že je důležité zajistit, aby všichni lidé, kteří potřebují geriatrickou péči nebo zdravotní či invalidní péči, měli přístup k péči a léčbě, a poukazuje na nezbytnost věnovat zvláštní pozornost péči poskytované postiženým mladým lidem a jejich ochraně;

Kultura

83.    zdůrazňuje význam sdělovacích prostředků při propagování rozmanitosti, multikulturalismu a tolerance; vyzývá veškeré mediální služby, aby se vyvarovaly takového obsahu, který by podporoval rasismus, xenofobii, netoleranci nebo jakoukoli diskriminaci;

84.    v souvislosti s Evropským rokem mezikulturního dialogu (2008) vybízí členské státy, aby spolupracovaly se širokou řadou zúčastněných stran, zejména nevládních organizací, za účelem propagace mezikulturního dialogu a zvýšení povědomí o sdílených společných hodnotách a respektování kulturní, náboženské a jazykové rozmanitosti, zejména mezi mladými lidmi;

85.    zdůrazňuje důležitou roli sportu při propagaci tolerance, vzájemného respektu a pochopení; vyzývá vnitrostátní a evropské sportovní orgány, aby pokračovaly ve svém úsilí v boji proti rasismu a xenofobii a podporuje vyhlášení nových, radikálnějších a dalekosáhlejších iniciativ, které se budou opírat o opatření, jež jsou v současné době zavedena.

86.    zdůrazňuje důležitou úlohu mediální gramotnosti v souvislosti se spravedlivými a rovnými příležitostmi ke vzdělávání pro všechny občany Evropské unie;

87.    vyzývá členské státy, aby zajistily účinnou integraci nově příchozích, zejména dětí a mladých lidí, ze států mimo Evropskou unii do vzdělávacích systémů členských států EU a pomohly jim v rozvíjení jejich kulturní rozmanitosti.

Ozbrojené síly

88.    připomíná, že platnost základních práv nekončí u bran kasáren a že plně platí také pro občany v uniformě, a doporučuje, aby členské státy zajistily dodržování základních práv i v ozbrojených silách;

Přistěhovalci a uprchlíci

Přístup k mezinárodní ochraně a legálnímu přistěhovalectví

89.    je šokován tragickým osudem osob, které umírají při pokusu dosáhnout území Evropy, protože možnosti legálního přistěhovalectví do Evropské unie ze třetích zemí prakticky neexistují, což má za následek, že se přistěhovalci ocitají v rukou převaděčů či překupníků a/nebo i riskují svůj život, aby se jim podařilo přicestovat až do Evropy, což každoročně způsobuje tisíce úmrtí;

90.    žádá Komisi a členské státy, aby přijaly účinné a dlouhodobé politiky legálního přistěhovalectví a zaručily skutečný přístup na území EU a k procesu vedoucímu k zavedení pružnějších a koordinovanějších pravidel pro žadatele o azyl a přestaly zaměřovat veškerá svá úsilí na předcházení nelegálnímu přistěhovalectví za použití čím dál rozsáhlejších hraničních kontrol, jejichž nedostatkem je skutečnost, že neexistují mechanismy nezbytné pro identifikaci případných žadatelů o azyl na hranicích Evropy, což vede k porušování zásady zákazu vyhoštění a navracení („refoulement“), jak ji stanoví Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951;

91.    vyzývá členské státy, aby se při uplatňování stávajících směrnic EU upravujících problematiku azylu řídily pokyny k otázkám pohlaví vydanými v roce 2002 Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky;

92.    žádá Radu, aby vyjasnila úlohu jak Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex), tak členských států, neboť není zjevné ani transparentní, jaký je přesný rozsah koordinační úlohy agentury Frontex a jakým způsobem jsou vedeny příslušné operace, a to s cílem zaručit, aby při hraničních kontrolách byla dodržována lidská práva; domnívá se, že je třeba urychleně pozměnit mandát agentury Frontex tak, aby do něj byly začleněny záchranné operace na moři; žádá o demokratický dohled Parlamentu při uzavírání dohod mezi agenturou Frontex a třetími zeměmi, zejména pokud jde o společné organizování návratů;

93.    žádá Radu a Komisi, aby agentuře Frontex poskytly mandát k vytvoření strukturované spolupráce s Agenturou a Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky (UNHCR) s cílem usnadnit operace zaměřené na ochranu lidských práv;

94.    vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že trend čím dál více vzdalovat hraniční kontroly od zeměpisných hranic EU značně ztěžuje kontrolu nad tím, k čemu dochází, pokud osoby, které žádají o status uprchlíka, a osoby, které potřebují mezinárodní ochranu, naváží kontakt s úřady třetí země;

95.    naléhavě žádá Komisi a zejména Radu, aby bezodkladně a cílevědomě přešly od evropské výhledové strategie v oblasti azylu k provádění fáze II, včetně přezkumu směrnice o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka a směrnice o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany a zřízení Evropského úřadu na pomoc žadatelům o azyl;

Příjem

96.    žádá Komisi, aby pokračovala v přísném přezkumu stavu provádění směrnice o přijímání, a to tak, aby absence jejího provedení do vnitrostátního práva či provedení nedostatečné nevedlo v mnoha členských státech k praxi, která nedosahuje ani minimálních standardů stanovených touto směrnicí;

97.    připomíná, že přistěhovalci, kteří nepodají žádost o azyl, musí být také přijímání ve zvláštních a přiměřených zařízeních, kde je jim za pomoci tlumočníků či kulturních prostředníků, kteří byli k tomuto úkolu vyškoleni, umožněno seznámit se se svými právy a s možnostmi, které jim poskytují právní předpisy přijímajícího státu, právní předpisy Společenství a mezinárodní úmluvy;

Děti migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků

98.    žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost situaci dětských uprchlíků, žadatelů o azyl a přistěhovalců, jakož i dětí, jejichž rodiče jsou žadateli o azyl, uprchlíky či jsou bez dokladů, s cílem zajistit, aby každé dítě mohlo plně uplatnit svá práva, jak jsou stanovena v Úmluvě OSN o právech dítěte, včetně práva na nediskriminaci, přičemž zájem dítěte musí být u všech přijatých opatření zohledňován přednostně; zároveň však plně uznává významnou úlohu a odpovědnost rodičů; upozorňuje na skutečnost, že se v některých členských státech vytvořil dvojí systém poskytování vzdělávání a zdůrazňuje, že odlišný systém péče o děti a podpory dětem státních příslušníků tohoto státu a o děti či dětem cizinců by neměl být ani diskriminační ani dlouhodobý a měl by být zdůvodněn z hlediska zajištění lepšího vzdělávání pro všechny děti, včetně vzdělávání v jazycích hostitelské země;

99.    žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost nezletilým osobám bez doprovodu a nezletilým nežijícím s rodiči, kteří nelegálně pobývají na území EU, a zdůrazňuje, že členské státy mají povinnost poskytnout jim podporu a zvláštní ochranu; žádá všechny vnitrostátní orgány – místní, regionální i národní – i evropské orgány, aby trvale spolupracovaly s cílem ochránit tyto děti před všemi formami násilí či vykořisťování, zajistit neprodlené stanovení zákonného poručníka, poskytnout těmto dětem právní pomoc, vyhledat jejich rodinu a zlepšit podmínky jejich přijímání prostřednictvím vhodného bydlení, usnadněného přístupu ke zdravotní péči a vzdělávání, zejména pokud jde o vyučování úředního jazyka hostitelské země, odbornou přípravu a úplné zapojení do systému školní docházky;

100.  připomíná, že by nemělo docházet ke správnímu zadržování dětí a že děti, které jsou doprovázeny rodinou, by měly být zadržovány pouze ve skutečně výjimečných případech, po co nejkratší dobu a pouze je-li taková internace v jejich zájmu v souladu s článkem 3 a čl. 37 písm. b) Úmluvy OSN o právech dítěte;

Integrace

101.  požaduje lepší koordinaci vnitrostátních politik a evropských iniciativ zaměřených na integraci státních příslušníků třetích zemí; zdůrazňuje, že základní společné zásady pro soudržný evropský rámec v této oblasti by měly zaručovat, aby politika integrace zahrnovala, ale také přesahovala, politiku boje proti diskriminaci a vztahovala se i na několik dalších oblastí jako např. zaměstnanost a vzdělávání;

102.  vyzývá k vytvoření programů integrace a mezikulturního dialogu, jejichž účelem by bylo předcházet případnému napětí mezi přistěhovalci pocházejícími z jiných zemí Společenství a místními původními společenstvími v souvislosti s migrací, která následovala po rozšíření;

103.  domnívá se, že prioritní potřebou menšin, které jsou tvořené přistěhovalci, je co nejdříve se začlenit do společnosti země, v níž žijí, přičemž je zároveň třeba zajistit, aby k tomu docházelo na základě vzájemnosti; domnívá se, že je také důležité uznat právo každé osoby, která se narodila a žije v některém členském státě, na přístup k občanským právům; je přesvědčen, že právo dlouhodobě pobývajících rezidentů na účast v politickém životě na místní úrovni by podpořilo sociální a politickou integraci;

104.  obává se, že neexistence účinných politik integrace vede k vyloučení stovek tisíc cizinců a osob bez státní příslušnosti z profesního, společenského a politického života, což ohrožuje cíl EU spočívající ve zvýšení mobility pracovních sil v zájmu větší konkurenceschopnosti a ekonomické prosperity; je si vědom nebezpečí, že v důsledku vyloučení se člověk může ocitnout v nejistém postavení, s nímž je spojena radikalizace, obchodování s lidmi a jiné formy vykořisťování;

Návrat

105.  zdůrazňuje, že by dotčené osoby měly být navraceny až poté, co je spravedlivě a úplně přezkoumána jejich žádost; domnívá se, že je-li návrat nemožný nebo nelidský z důvodu kritické situace v oblasti dodržování lidských práv v zemi původu nebo v tranzitní zemi, měly by členské státy upustit od navracení osob v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva;

106.  naléhavě žádá členské státy o kontrolu životních podmínek a integrace osob navrácených do zemí původu a tranzitních zemí a o přijetí vhodných opatření s cílem zajistit, aby byla těmto osobám poskytnuta vhodná pomoc;

Zadržování a dohody o zpětném přebírání osob

107.  vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že již několik let vzrůstá počet zadržovacích středisek pro cizince v členských státech a na jejich hranicích; na základě četných zpráv, včetně zpráv delegací Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, které kritizují časté porušování lidských práv, požaduje, aby byly učiněny tyto kroky:

–           zajištění přístupu nevládních organizací, které se zabývají ochranou základních práv přistěhovalců a žadatelů o azyl, do zadržovacích středisek, a to tak, aby jejich přítomnost v těchto střediscích stanovila zákonná norma a nejednalo se pouze o dobrou vůli;

–           vytvoření nezávislého kontrolního orgánu na evropské úrovni, který by odpovídal za dohled nad zadržovacími středisky, pokud jde o ochranu lidských práv;

–           předložení žádosti Agentuře o každoroční zprávu, která by analyzovala situaci osob umístěných do zadržovacích středisek, jež podléhají správě členských států, ať už se nacházejí na jejich území nebo mimo něj; tato zpráva by byla předkládána Parlamentu;

108.  vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že od roku 2002 obsahuje většina dvoustranných dohod, včetně dohod obchodních, uzavřených mezi EU a třetími zeměmi doložky o zpětném přebírání osob, což vede ke vzrůstající „externalizaci“ migrační politiky Evropské unie, pro niž je charakteristická nedostatečná parlamentní kontrola, a to jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni; žádá tudíž Komisi a Radu, aby zapojily Parlament do vyjednávání takových dohod již od rané fáze a pravidelně mu předkládaly zprávy o počtu osob, které byly na základě těchto doložek z EU vyhoštěny;

Svoboda projevu

109.  hájí svobodu projevu jakožto jednu ze základních hodnot EU; domnívá se, že tato svoboda se musí uplatňovat v zákonných mezích a v souladu s osobní odpovědností a že by se měla zakládat na respektování práv ostatních;

110.  vyjadřuje spokojenost se situací v oblasti svobody tisku ve členských státech, která je celkově uspokojivá, neboť všech dvacet sedm členských států figuruje mezi padesáti šesti prvními státy z „celosvětového žebříčku svobody tisku v roce 2007“ organizace „Reportéři bez hranic“;

111.  žádá ty členské státy, které v posledních letech použily své soudní orgány k tomu, aby porušily právo novinářů zachovávat své zdroje v tajnosti či právo novinářů a redaktorů na zveřejnění informací, nebo plánují změnit své právní předpisy v tomto smyslu, aby zdokonalily své právní předpisy i praxi v souladu s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. března 1996 a s doporučením Výboru ministrů Rady Evropy o právu novinářů zatajit totožnost svých zdrojů informací(12), neboť porušování tohoto práva dnes představuje největší hrozbu svobodě projevu novinářů v EU a tato situace nedoznala v posledních letech žádného významného zlepšení;

112.  považuje svobodu projevu a nezávislost tisku za všeobecná lidská práva, jejichž hodnotu nemůže zpochybnit žádný jednotlivec či skupina, která by se cítila napadena tím, co bylo řečeno či napsáno; současně zdůrazňuje, že musí být zaručeno právo obdržet soudní cestou náhradu v případě lživé zprávy či pomluvy, v souladu s platnou právní úpravou;

113.  domnívá se, že svoboda tisku by měla být vždy uplatňována v zákonných mezích, zároveň však vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že snaha vykázat určitá témata z veřejné diskuse, která se v posledních letech projevuje, vedla v mnoha členských státech k určitému typu neoficiální cenzury či autocenzury ve sdělovacích prostředcích;

Práva dítěte

Násilí, chudoba a práce

114.  odsuzuje násilí páchané na dětech ve všech jeho podobách a obzvláště zdůrazňuje, že je nezbytné bojovat proti nejrozšířenějším formám násilí v členských státech: proti pedofilii, sexuálnímu zneužívání, domácímu násilí, fyzickým trestům ve školách a různým formám zneužívání, k nimž dochází ve státních institucích; požaduje, aby byly zavedeny spolehlivé, důvěrné a přístupné mechanismy, které by dětem ve všech členských státech umožňovaly oznámit násilí, a aby byly tyto mechanismy široce propagovány;

115.  žádá členské státy, aby přijaly účinná opatření s cílem zakázat různé formy vykořisťování dětí, včetně jejich zneužívání k prostituci, výrobě materiálů s dětskou pornografií, obchodování s drogami, drobným krádežím a k žebrání, a všechny ostatní formy vykořisťování;

116.  žádá členské státy, aby přijaly opatření, která by zabránila neoficiálním sňatkům nezletilých osob, často velmi mladých; domnívá se, že tyto praktiky jsou jednou z forem sexuálního zneužívání, které škodí rozvoji dětí a podporuje předčasné ukončování školní docházky;

117.  žádá třináct členských států, které dosud nepřijaly právní předpisy v této oblasti, aby úplně zakázaly fyzické tresty, v souladu se studií OSN z roku 2006 o násilí páchaném na dětech, která o těchto trestech hovoří jako o nejčastější formě násilí, které je na nich pácháno;

118.  zdůrazňuje, že je nezbytné se ujistit, že všechny politiky na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni zohledňují potřebu vymýtit dětskou práci ve všech podobách; domnívá se, že celodenní školní docházka je nejlepším prostředkem, jak tento problém vyřešit, protože nejenže umožňuje předcházet tomuto způsobu zneužívání dětí, ale navíc do budoucna umožní vystoupit z bludného kruhu analfabetismu a chudoby;

119.  konstatuje, že v některých členských státech vykonávají tisíce dětí nejhorší druhy práce, a to jak ve městech, tak na venkově, a žádá proto členské státy, aby začaly tento problém rázně řešit prostřednictvím přísného uplatňování svých vnitrostátních právních předpisů a pořádáním celonárodních vzdělávacích kampaní určených jak rodičům, tak i dětem;

120.  připomíná, že téměř 20 % dětí v EU žije pod hranicí chudoby a že ti nezranitelnější z nich pocházejí z neúplných rodin a/nebo jsou to děti, jejichž rodiče se narodili v jiné zemi; zdůrazňuje proto, že je třeba přijmout vhodná opatření pro přístup k právům zaměřená na potřeby dětí, včetně opatření na podporu rodin, a žádá členské státy, a zejména ty z nich, jejichž míra chudoby patří mezi ty nejvyšší, aby přijaly ambiciózní, avšak dosažitelné cíle pro snižování chudoby dětí i jejich rodin;

121.  žádá Komisi, aby usilovala o začlenění různých strategií, které se specificky zabývají chudobou dětí i jejich rodin, nezaměstnaností mladých lidí a sociálním začleňováním menšin, do všech souvisejících rozvojových strategií, včetně strategických dokumentů o snižování chudoby a orientačních programů; rovněž vyzývá členské státy, aby účinně postupovaly proti obchodování s dětmi a za tímto účelem zvýšily přeshraniční spolupráci, poskytovaly odbornou přípravu a uplatňovaly příslušné právní normy;

122.  zdůrazňuje význam ochrany dětí; domnívá se, že iniciativy týkající strategie EU v oblasti práv dítěte, jako je internetová stránka plně věnovaná problematice dětí, speciální pomoc, nouzové telefonní linky a rozpočtové prostředky přidělené z rozpočtu na programy EU pro činnosti ve prospěch dětí, by měly být řádně prováděny a dále rozvíjeny;

Diskriminace

123.  žádá Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost různým podobám diskriminace spojené s mladými lidmi a dětmi, jíž trpí obzvláště děti žijící v chudobě, děti a mladí lidé žijící na ulici a náležející k etnickým menšinám či ke skupinám přistěhovalců a děti a mladí lidé se zdravotním postižením, což vede k nedostatečnému přístupu ke vzdělání a zdravotní péči;

124.  požaduje, aby se na romské děti, především v členských státech, ve kterých žije významná romská menšina, ale nejenom na ně, uplatňovala specifická opatření s cílem vymýtit diskriminaci, segregaci a vyloučení ze společnosti a vzdělávání, jehož jsou často oběťmi; zejména žádá členské státy, aby usilovaly o nápravu skutečnosti, že je příliš mnoho romských dětí zcela neodůvodněně umísťováno do institucí pro mentálně postižené; dále žádá členské státy, aby organizovaly a podporovaly kampaně propagující školní docházku a bojovaly proti tomu, že je mnoha romským dětem upírán průkaz totožnosti;

125.  naléhá na členské státy, aby zajistily účinnou integraci sociálně znevýhodněných a vyloučených dětí do vzdělávacích systémů od jejich ranného věku a podpořily za tímto účelem výměnu osvědčených postupů;

126.  vyzývá členské státy, aby bojovaly proti diskriminaci ve vzdělávání, jakou je např. segregace romských dětí, v souladu s nedávným rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva týkajícím se této záležitosti(13);

Spravedlnost pro mladistvé

127.  domnívá se, že zadržování nezletilých pachatelů by mělo být pouze krajním opatřením, jehož trvání musí být co možná nejkratší, a požaduje proto, aby byly pro nezletilé stanoveny alternativní tresty namísto uvěznění; zdůrazňuje, že je nezbytné zavést opatření za účelem převýchovy, např. prostřednictvím veřejně prospěšných prací, která by zaručila opětovné začlenění těchto mladistvých do společnosti i do profesního života;

128.  konstatuje, že věková hranice trestní odpovědnosti není ve všech členských státech shodná a vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že v některých členských státech jsou děti pravidelně souzeny před soudy pro dospělé a v jiných členských státech jsou specializované soudy pro mladistvé rušeny; žádá členské státy, aby sblížily své systémy soudnictví tak, aby žádné dítě nebylo souzeno stejným způsobem jako dospělá osoba;

129.  žádá všechny členské státy, aby zajistily účinné a nezávislé právní zastoupení dětí ve všech soudních a obdobných řízeních, která se jich týkají, a aby zajistily, že pokud jménem dítěte nebude moci jednat žádný člen jeho rodiny, bude mu ustanoven zákonný poručník; zdůrazňuje, že všechny děti, včetně těch, které jsou umístěny v nápravných zařízeních, by měly být úřady informovány o tom, že existují mechanismy umožňující podat stížnost;

Pomoc dětem

130.  žádá členské státy, aby zavedly opatření k zaručení práva dítěte na rodinu a za tímto účelem vymezily účinná řešení, která by zabraňovala odloučení rodičů od dětí a opouštění dětí; žádá je také, aby namísto politiky „velkých zařízení“ reformovaly, rozvíjely a posilovaly alternativní struktury péče o děti, které by byly účinné a založené na rodině a společenství; v případě umístění do rodiny žádá členské státy o nezbytné prostředky, které umožní návrat dítěte do jeho rodiny;

131.  naléhá na členské státy, aby přijaly nezbytná opatření, která umožní zajistit kvalitu zařízení péče o děti, včetně celoživotního odborného vzdělávání, dobrých pracovních podmínek a důstojného platu osobám, které mají péči o děti v náplni práce; zdůrazňuje, že tato zařízení a jejich personál poskytují dětem pevné základy pro jejich budoucnost a pomáhají také rodičům, především těm, jež jsou značně pracovně vytíženi, nebo neúplným rodinám, a že nabízejí také alternativu dětem, jejichž rodinné zázemí je nedostatečné nebo vůbec neexistuje;

Angažovanost

132.  připomíná, že dětí mají právo vyjádřit svůj názor v závislosti na svém věku a vyspělosti a že je třeba jim poskytnout příležitost začlenit se do skupiny či do sdružení dětí, kde se setkají se svými vrstevníky a budou tam moci vyjadřovat své názory; žádá proto členské státy a orgány místní samosprávy, aby podpořily projekty, které si kladou za cíl umožnit dětem vyjádřit se tímto způsobem v rámci dětských rad či místních dětských parlamentů, přičemž je třeba zajistit, aby byly zapojeny i ty nejvíce znevýhodněné děti a aby byly všechny děti o těchto aktivitách dobře informovány;

133.  vyjadřuje spokojenost nad skutečností, že Komise založila fórum, které sdružuje zástupce evropských orgánů a vnitrostátních i mezinárodních organizací, které jsou činné v oblasti práv dětí; domnívá se, že účast dětí by měla být jedním z hlavních cílů tohoto fóra, a žádá proto Komisi, aby zajistila účast dětí na všech fázích činnosti fóra;

134.  domnívá se, že je důležité, aby děti byly přístupným a vhodným způsobem informovány o svých právech; žádá Komisi, aby vytvořila účinné nástroje komunikace, které rozšíří povědomí dětí o jejich právech, o situaci jiných dětí v členských státech a o činnostech Evropské unie v této oblasti;

Sociální práva

135.  domnívá se, že proti chudobě a sociálnímu vyloučení lze bojovat pouze tím, že budou všem zaručena veškerá základní práva, zejména hospodářská a sociální práva; v tomto směru souhlasí s rozhodnutím vyhlásit rok 2010 evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení; žádá Komisi a členské státy, aby dosáhly dohody a v tomto směru usilovaly o ambiciózní cíle;

136.  zdůrazňuje, že existuje soubor základních práv, která jsou nedělitelná a vzájemně provázaná a k nimž je třeba zaručit skutečný přístup všem lidem;

Chudoba

137.  zdůrazňuje, že článek 30 revidované Evropské sociální charty stanoví právo na ochranu proti chudobě a sociálnímu vyloučení, a žádá členské státy, aby ji ratifikovaly;

138.  zdůrazňuje rostoucí význam, který je třeba přisuzovat politikám „aktivního začleňování“ osob, které jsou nejvíce vzdáleny pracovnímu trhu;

139.  zdůrazňuje, že extrémní chudoba a sociální vyloučení představují porušení všech základních práv;

140.  přeje si, aby byl ve všech politikách EU skutečně zohledněn sociální rozměr a základní práva;

141.  zasazuje se o zavedení modelu udržitelného sociálního rozvoje, který by byl v souladu s přístupem založeným na sociálních právech a jehož hlavním cílem by byla sociální soudržnost;

142.  připomíná, že v článcích 34 a 36 zmíněné charty je uznáno právo na sociální zabezpečení a sociální služby, jakož i na přístup ke službám obecného hospodářského zájmu; vyzývá členské státy, aby zajistily možnost uplatňovat tato práva všem občanům, i těm v nejméně jistém postavení;

143.  připomíná, že boj proti chudobě musí být veden ve spolupráci s nejvíce znevýhodněnými vrstvami obyvatelstva, kterých se tato otázka dotýká více než ostatních a jsou tudíž nejlépe schopni vypovídat o následcích situace, kdy nemohou práva uplatňovat, a mohou navrhovat možnosti nápravy; přeje si, aby byla zavedena participativní demokracie, která by věnovala zvláštní pozornost účasti osob, které musí čelit chudobě, vyloučení, diskriminaci a nerovnému zacházení;

Bezdomovectví

144.  vyzývá Komisi, aby vytvořila evropskou rámcovou definici bezdomovectví, shromáždila srovnatelné a spolehlivé statistické údaje a každoročně podávala aktualizovanou zprávu o opatřeních, která byla v členských státech EU přijata s cílem zamezit bezdomovectví, a o dosaženém pokroku;

145.  žádá členské státy, aby v rámci širší strategie pro bezdomovce připravily „zimní nouzové plány“;

Bydlení

146.  připomíná, že v čl. 34 odst. 3 charty je stanoveno právo na sociální pomoc a pomoc související s bydlením, která by měla být za účelem boje proti sociálnímu vyloučení a chudobě poskytnuta všem, jimž chybějí dostatečné zdroje; členské státy proto vyzývá k zaručení přístupu k důstojnému bydlení;

147.  připomíná postřehy a zásady, které ve své zprávě o důstojném bydlení uvedl komisař pro lidská práva Rady Evropy(14);

Zdraví

148.  připomíná, že podle článku 35 charty má každý právo na přístup k preventivní zdravotní péči a právo na využívání lékařské péče; vyzývá členské státy, aby zajistily přístup k náležité zdravotní péči, zejména osobám s nízkými příjmy a těm, jejichž zdravotní stav vyžaduje intenzivní, dlouhou či nákladnou péči;

149.  vyzývá členské státy a EU, aby zajistily, že osoby užívající narkotika budou mít plný přístup k odborným zdravotnickým službám a k alternativní péči a nebude s nimi zacházeno jako se zločinci pouze na základě toho, že užívají nedovolené drogy;

Pracovníci

150.  zdůrazňuje, že je nezbytné zvýšit transparentnost pracovního trhu, aby každá práce (dočasná, stálá, na plný či částečný úvazek, placená od hodiny) byla legální a důstojně odměňovaná a aby plně dodržovala práva pracovníků;

151.  konstatuje, že ne ve všech členských státech existují vnitrostátní právní předpisy stanovující minimální mzdu; vyzývá k zavedení nástrojů, které by všem zaručovaly přístup k důstojnému příjmu, aby tak bylo zajištěno, že všichni pracovníci v EU dostávají mzdu, která jim umožňuje důstojný život;

152.  naléhá na členské státy a na kandidátské země, aby ratifikovaly a plně uplatňovaly úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP); vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily MOP tím, že posílí její systém a mechanismy dohledu;

153.  vybízí podniky, aby přijaly odpovědné a nediskriminační náborové politiky a politiky profesního rozvoje s cílem podpořit zaměstnanost žen, mladých lidí a znevýhodněných osob na trhu práce;

154.  domnívá se, že je třeba si také uvědomovat, že diskriminace porušuje čtyři základní svobody – zejména volný pohyb osob – a že tak představuje překážku pro fungování vnitřního trhu; vyzývá Komisi, aby povzbudila členské státy k revizi svých přechodných ustanovení upravujících přístup na jejich trhy práce s cílem odstranit v tomto ohledu rozdíly mezi evropskými občany;

155.  žádá členské státy o revizi svých právních předpisů s cílem zajistit, že sexuální pracovníci, ať už mají jakékoliv právní postavení, nebudou vykořisťováni zločineckými organizacemi, že jim budou zaručena jejich základní práva a že budou mít přístup k příslušným sociálním a zdravotnickým službám;

156.  žádá Komisi a členské státy, aby podpořily sociální začlenění osob, které se nejvíce vzdálily pracovnímu trhu, a aby bojovaly proti existenci „chudých pracovníků“; domnívá se, že tyto strategie by měly dosáhnout rovnováhy mezi otázkami spravedlivé úrovně mezd, skloubení profesního a rodinného života, dobrých pracovních podmínek, sociální ochrany, zaměstnatelnosti a jistoty zaměstnání;

Nehlášení pracovníci

157.  žádá členské státy, aby ratifikovaly Úmluvu Organizace spojených národů o právech migrujících pracovníků(15), a upozorňuje, že většina lidí, kteří pracují, aniž by disponovali příslušnými imigračními doklady, vykonávají práci, která je legální a pro evropské ekonomiky nezbytná, jako např. česání ovoce, práce ve stavebnictví nebo v údržbě či ve zdravotní péči o nemocné, seniory a děti;

158.  žádá evropské orgány a členské státy, aby přestaly používat termín „nelegální přistěhovalci“, který vyvolává velmi záporné představy, a raději používaly termíny jako „nehlášený pracovník / přistěhovalec“ nebo „osoba bez dokladů“;

159.  opět připomíná, že pracovní právo existuje za účelem ochrany pracovníka, který je v nerovném pracovněprávním vztahu, což je obzvláště případné pro nehlášené pracovníky, a žádá členské státy, aby hájily právo všech pracovníků shromažďovat se v odborech, a to včetně nehlášených pracovníků;

160.  žádá Komisi, aby se stejně rychle a se stejným zaujetím, jako se věnuje právě připravované přistěhovalecké politice, zabývala „postihy proti zaměstnavatelům státních příslušníků třetích zemí s nehlášeným pobytem“, a projednala tato témata v rámci jednoho balíčku opatření;

161.  zdůrazňuje, že hlavním úkolem pracovní inspekce je chránit pracovníky, a žádá tudíž členské státy, aby:

–       zajistily, aby nehlášení pracovníci mohli bezpečně podat stížnost proti zaměstnavateli, který zneužívá jejich postavení, a nehrozilo jim kvůli tomu vyhoštění;

–       investovaly do odborné přípravy inspektorů práce a osob, které nehlášeným pracovníkům poskytují podporu, pokud jde o možnosti podat oficiální stížnost proti porušování pracovněprávních předpisů;

–       vytvořily systém postihů, který by netrestal pracovníky namísto zaměstnavatelů;

Starší lidé

162.  domnívá se, že stárnutí obyvatelstva je výzvou a že je třeba jej považovat za příležitost lépe zapojit do společnosti osoby s dlouhou a zajímavou životní zkušeností, čímž se také podpoří aktivní stárnutí; domnívá se, že je třeba vyvinout úsilí s cílem začlenit stárnoucí pracovníky na trh práce;

163.  domnívá se, že je třeba věnovat zvláštní pozornost osamělým starším ženám, které tvoří obzvláště zranitelnou skupinu a jsou často mezi prvními, kdo upadnou do chudoby, jakmile zpomalí hospodářský růst;

164.  připomíná také, že je nezbytné bojovat proti diskriminaci starších žen a podpořit jejich účast na trhu práce (například prostřednictvím programů celoživotního vzdělávání) vzhledem k tomu, že starší ženy jsou zranitelné a jejich počet v Unii stále stoupá;

165.  připomíná, že v článku 25 charty je stanoveno právo starších osob na důstojný a nezávislý život; ve spojitosti s články 34 a 35 charty tedy doporučuje zajistit starším osobám preventivní zdravotní péči a sociální zabezpečení s cílem zaručit jim důstojný život;

166.  žádá členské státy, které tak dosud neučinily, aby zavedly právní předpisy v oblasti písemných projevů vůle (living wills), aby se zajistilo, že podle článku 8 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně podepsané v Oviedu „bude brán zřetel na dříve vyslovená přání pacienta ohledně lékařského zákroku, pokud pacient v době zákroku není ve stavu, kdy může vyjádřit své přání“, a aby bylo zajištěno právo na důstojnost na konci života;

* * *

167.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských a kandidátských zemí, Agentuře, Výboru ministrů, Parlamentnímu shromáždění a Komisaři pro lidská práva Rady Evropy a příslušným orgánům Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Organizace spojených národů.

(1)

Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.

(2)

Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.

(3)

Úř. věst. L 53, 22.2.2007, s.1.

(4)

Rada Evropy - Evropská unie: „Společné cíle pro evropský kontinent“. „Společné cíle pro evropský kontinent“, zpráva, kterou vypracoval Jean-Claude Juncker, 11. dubna 2006, s. 4.

(5)

Úř. věst. C 287 E, 29.11.2007, s. 309.

(6)

Protokol č. 12 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, který byl podepsán dne 4. listopadu 2000.

(7)

Ve věci C 267/06 Tadao Maruko v. Versorgungsanstalt der deutschen Bühnen ze dne 1. dubna 2008 Evropský soudní dvůr rozhodl, že zamítnutí přiznání pozůstalostní penze životnímu partnerovi je přímou diskriminací na základě sexuální orientace, pokud pozůstalí manželé nebo manželky a pozůstalí životní partneři jsou ve srovnatelné situaci pokud jde o takovou penzi.

(8)

11522/2007 - C6-0246/2007 - 2001/0270(CNS))

(9)

Opční protokol k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen přijatý dne 15. října 1999.

(10)

Deklarace OSN o odstranění násilí na ženách přijatá dne 20. prosince 1993.

(11)

Směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány, 2002/629/SVV. Rámcové rozhodnutí Rady ze dne 19. července 2002 o boji proti obchodování s lidmi.

(12)

Doporučení R (2000)7.

(13)

D. H. a další versus Česká republika vztahující se k dřívějším případům.

(14)

Stanovisko komisaře ze dne 29. října 2008 s názvem „Nikdo by neměl být bezdomovcem – každý má právo na náležité bydlení“.

(15)

Mezinárodní úmluva o ochraně práv migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků přijatá Valným shromážděním OSN rezolucí č. 45/158 ze dne 18. prosince 1990.


STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání (25. 1. 2008)

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k situaci v oblasti základních práv v Evropské unii v letech 2004–2007

(2007/2145(INI))

Navrhovatelka: Viktória Mohácsi

NÁVRHY

Výbor pro kulturu a vzdělávání vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  připomíná význam Agentury Evropské unie pro základní práva zřízené nařízením Rady (ES) č. 168/2007 ze dne 15. února 2007(1), která poskytuje členským státům pomoc a odborné znalosti při provádění právních předpisů Společenství tak, aby byla plně dodržována základní práva; domnívá se však, že skutečnost, že místo ředitele agentury je v současné době volné, působí problémy a brání výkonnosti agentury;

2.  vítá, že byla nedávno podepsána Listina základních práv Evropské unie(2), která bude součástí nové reformní smlouvy EU, a že práva zakotvená touto listinou bude muset zohlednit každý právní předpis vznikající v Evropské unii;

3.  naléhá na ty státy, které ještě nepodepsaly nebo neratifikovaly Evropskou chartu regionálních a menšinových jazyků, kterou Rada Evropy vyhlásila v roce 1992, a Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin z roku 1994, aby tak učinily co nejdříve;

4.  naléhá na členské státy, aby zajistily účinnou integraci sociálně znevýhodněných skupin a sociálně vyloučených dětí do vzdělávacích systémů a podpořily výměnu osvědčených postupů za tímto účelem;

5.  zdůrazňuje význam ochrany dětí; domnívá se, že iniciativy týkající se ke strategii EU o právech dítěte, jako je internetová stránka plně věnovaná problematice dětí, speciální pomoc, nouzové telefonní linky a rozpočtové prostředky přidělené z rozpočtu na programy EU pro činnosti ve prospěch dětí, by měly být řádně prováděny a dále rozvíjeny;

6.  vyzývá členské státy, aby bojovaly proti diskriminaci ve vzdělávání, jakou je např. segregace při vzdělávání romských dětí, v souladu s nedávným rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku týkajícím se této záležitosti(3);

7.  zdůrazňuje důležitost sdělovacích prostředků při propagování rozmanitosti, multikulturalismu a tolerance; vyzývá veškeré mediální služby, aby se vyvarovaly takového vysílání, jehož obsah by podporoval rasismus, xenofobii, netoleranci nebo jakoukoli diskriminaci;

8.  vybízí v souvislosti s Evropským rokem mezikulturního dialogu (2008) členské státy, aby spolupracovaly se širokou řadou zúčastněných stran, zejména nevládních organizací, za účelem propagace mezikulturního dialogu a zvýšení povědomí o sdílených společných hodnotách a respektování kulturní, náboženské a jazykové rozmanitosti, zejména mezi mladými lidmi;

9.  zdůrazňuje důležitou roli sportu při propagaci tolerance, vzájemného respektu a pochopení; vyzývá vnitrostátní a evropské sportovní orgány, aby pokračovaly ve svém úsilí v boji proti rasismu a xenofobii a podporuje vyhlášení nových, radikálnějších a dalekosáhlejších iniciativ, které se budou opírat o opatření, jež jsou v současné době zavedena.

10. zdůrazňuje důležitou úlohu mediální gramotnosti v souvislosti se spravedlivými a rovnými příležitostmi ke vzdělávání pro všechny občany Evropské unie;

11. vyzývá členské státy, aby bojovaly proti rasismu, homofobii a diskriminaci všeho druhu v oblasti vzdělávání a kultury;

12. vyzývá členské státy, aby zajistily účinnou integraci nově příchozích, zejména děti a mladých lidí, ze států mimo Evropskou unii do vzdělávacích systémů členských států EU a pomohly jim v rozvíjení jejich kulturní rozmanitosti.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

22.1.2008

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

33

0

1

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Ivo Belet, Guy Bono, Nicodim Bulzesc, Marie-Hélène Descamps, Věra Flasarová, Milan Gaľa, Claire Gibault, Vasco Graça Moura, Luis Herrero-Tejedor, Ruth Hieronymi, Mikel Irujo Amezaga, Ramona Nicole Mănescu, Manolis Mavrommatis, Marianne Mikko, Ljudmila Novak, Dumitru Oprea, Doris Pack, Zdzisław Zbigniew Podkański, Mihaela Popa, Christa Prets, Karin Resetarits, Pál Schmitt, Hannu Takkula, Helga Trüpel, Thomas Wise, Tomáš Zatloukal

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Victor Boştinaru, Emine Bozkurt, Ignasi Guardans Cambó, Gyula Hegyi, Viktória Mohácsi, Nina Škottová, Ewa Tomaszewska

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Donata Gottardi

(1)

Úř. věst. L 53, 22.2.2007, s. 1.

(2)

Úředně vyhlášené v Evropském parlamentu dne 12. prosince 2007.

(3)

D.H. a další versus Česká republika vztahující se k dřívějším případům.


VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

2.12.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

29

7

7

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Alexander Alvaro, Roberta Angelilli, Emine Bozkurt, Philip Bradbourn, Mihael Brejc, Kathalijne Maria Buitenweg, Maddalena Calia, Giusto Catania, Jean-Marie Cavada, Carlos Coelho, Panayiotis Demetriou, Gérard Deprez, Armando França, Urszula Gacek, Kinga Gál, Jeanine Hennis-Plasschaert, Magda Kósáné Kovács, Roselyne Lefrançois, Baroness Sarah Ludford, Claude Moraes, Rareş-Lucian Niculescu, Martine Roure, Sebastiano Sanzarello, Inger Segelström, Csaba Sógor, Vladimir Urutchev, Ioannis Varvitsiotis, Manfred Weber, Renate Weber, Tatjana Ždanoka

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Monika Beňová, Simon Busuttil, Marco Cappato, Monica Giuntini, Ignasi Guardans Cambó, Sophia in ‘t Veld, Metin Kazak, Marian-Jean Marinescu, Stefano Zappalà

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Richard Howitt, Helmuth Markov, Luisa Morgantini, Feleknas Uca

Poslední aktualizace: 9. prosince 2008Právní upozornění