ZPRÁVA o sdělení Rok po Lisabonu: partnerství Afrika-EU v praxi

19. 2. 2009 - (2008/2318(INI))

Výbor pro rozvoj
Zpravodajka: Maria Martens

Postup : 2008/2318(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A6-0079/2009

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o sdělení Rok po Lisabonu: partnerství Afrika-EU v praxi

(2008/2318(INI))

Evropský parlament,

–    s ohledem na společnou strategii Afrika-EU a první akční plán (2008–2010) pro provádění strategického partnerství Afrika-EU, které přijali vedoucí představitelé států a vlád na zasedání v Lisabonu ve dnech 8. a 9. prosince 2007,

–    s ohledem na sdělení Komise nazvané Rok po Lisabonu: partnerství Afrika-EU v praxi (KOM(2008)0617),

–    s ohledem na závěry Evropské rady ve složení pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 10. listopadu 2008 na téma Rok po Lisabonu: partnerství Afrika-EU v praxi,

–    s ohledem na společnou zprávu o pokroku, pokud jde o provádění společné strategie Afrika-EU a její první akční plán (2008–2010), přijatou ministerskou trojkou Afrika-EU v Addis Abebě v Etiopii dne 21. listopadu 2008,

–    s ohledem na sdělení výboru Panafrického parlamentu ad hoc pro vztahy s Evropským parlamentem a delegace Evropského parlamentu ad hoc pro vztahy s Panafrickým parlamentem ze dne 17. prosince 2008 úřadujícímu předsednictví, Komisi Africké unie (AU) a Evropské Unii o úloze Panafrického parlamentu a Evropského parlamentu při provádění a sledování společné strategie,

–    s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2007 o současném stavu vztahů mezi EU a Afrikou[1],

–    s ohledem na své usnesení ze dne 17. listopadu 2005 o rozvojové strategii pro Afriku[2],

–    s ohledem na dohodu o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 (dohoda z Cotonou)[3], ve znění pozměněném dohodou, kterou se mění dohoda o partnerství, podepsanou v Lucemburku dne 25. června 2005[4],

–    s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci[5],

–    s ohledem na články 177 až 181 Smlouvy o ES,

–    s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–    s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A6-0079/2009),

A.  vzhledem k tomu, že cíl odstranění chudoby musí nadále tvořit jádro společné strategie,

B.   vzhledem k tomu, že polovina obyvatelstva Afriky stále žije v chudobě a vzhledem k tomu, že Afrika je jediným kontinentem, který nečiní pokrok při dosahování rozvojových cílů tisíciletí, zejména v oblasti snižování chudoby, dětské úmrtnosti, zdraví matek a boje proti HIV/AIDS a malárii,

C. vzhledem k tomu, že společná strategie má za cíl zaměřit se „nejen na rozvoj“, „nejen na Afriku“ a „nejen na instituce“, a na rozdíl od dřívější praxe zahrnout širší okruh záležitostí týkajících se Afriky i celého světa, mimo jiné energetiku, změnu klimatu a bezpečnost, a zároveň umožnit větší účast nejrůznějších neinstitucionálních subjektů,

D.  vzhledem k tomu, že za poslední rok byla z větší části vytvořena institucionální struktura a inovační pracovní metody společné strategie, avšak v praxi bylo dosaženo jen velmi malého pokroku,

E.   vzhledem k tomu, že třebaže společná strategie výslovně uznala zásadní úlohu, kterou hrají Panafrický a Evropský parlament, aby „zhodnotily pokrok a zajistily politické vedení pro partnerství“, je nutno je ještě nějakým nosným a smysluplným způsobem zahrnout i do vytváření, úprav a sledování společné strategie,

F.  vzhledem k tomu, že do provádění společné strategie je jen minimálně zapojena občanská společnost a místní orgány, zejména na africké straně,

G.  vzhledem k tomu, že k provádění společné strategie je k dispozici jen velmi málo nových finančních prostředků, a že příslušné zdroje financování byly plně naplánovány již před přijetím společné strategie,

H. vzhledem k tomu, že začlenění Evropského rozvojového fondu (ERF) do rozpočtu EU, jak to opakovaně požadoval Parlament, by umožnilo větší soudržnost politik a parlamentní dohled nad výdaji na rozvoj,

I.    vzhledem k tomu, že podíl Afriky na celosvětovém obchodu klesá a Afrika je vyloučena z příležitostí, které nabízí globalizace,

J.   vzhledem k tomu, že únik kapitálu, zejména pak nezákonný únik kapitálu, připravuje africká hospodářství ročně o miliardy EUR, zatímco „odliv mozků“ okrádá kontinent o intelektuální potenciál potřebný pro budoucí rozvoj,

K.  vzhledem k tomu, že výroba potravin a zabezpečení dodávek potravin v Africe klesají na žebříčku politických priorit a že tyto oblasti za posledních deset let trpěly nedostatkem investic, což může mít zhoubné důsledky, jak to zdůraznil nedávný kritický růst cen potravin,

L.  vzhledem k tomu, že Afrika je nedostatečně zastoupena v mezinárodních institucích a mnohostranných fórech, které rozhodují o množství otázek ovlivňujících budoucnost kontinentu,

M. vzhledem k tomu, že dlouhodobý vztah EU-Afrika nabírá s výskytem netradičních dárců, jejichž program a priority představují pro Afriku nová rizika a výzvy, nový význam,

N.  vzhledem k tomu, že je nezbytné nalézt součinnost a zamezit překrývání mezi institucemi společné strategie a těmi, které již působí v existujících vztazích, jako je dohoda z Cotonou, evropsko-středomořská strategie nebo strategické partnerství Jižní Afriky a EU,

O. vzhledem k tomu, že přezkum v rámci dohody z Cotonou v roce 2009 bude usilovat o vyjasnění vztahů zemí AKT s AU,

P.   vzhledem k tomu, že úroveň informovanosti, pokud jde o cíle a opatření společné strategie, je znepokojivě nízká, a vzhledem k tomu, že – zejména v Africe – má informovanost veřejnosti o strategickém partnerství mezi Afrikou a EU a sounáležitost s ním přímou vazbu na schopnost společné strategie poskytnout okamžité a hmatatelné výsledky, které by vedly ke zlepšení životní úrovně afrického lidu,

Q. vzhledem k tomu, že toto partnerství by mělo zohlednit skutečnost, že i když „partnerství rovných“ znamená, že EU a AU mají stejné postavení, pokud jde o účast v diskusích a tvorbu politik, je třeba rovněž řešit neúprosnou skutečnost, že oba kontinenty a jejich orgány si prozatím nejsou zdaleka rovny, pokud jde o institucionální rozvoj, rozhodovací kapacity a zdroje,

Vytvoření struktury EU-Afrika

1.  vítá skutečnost, že rok po přijetí společné strategie konečně existují a začaly fungovat hlavní prvky institucionální struktury pro její provádění, podporované akčním plánem s výsledky a časovým harmonogramem, a že byl dosažen jistý pokrok při naplňování společné strategie a jejích tematických partnerství; lituje však, že na konci prvního roku provádění některá partnerství teprve definují pracovní metody a nemají doposud stanoveny dosažitelné cíle a časový harmonogram ani vyčleněné prostředky;

2.  vítá skutečnost, že EU a AU se v prvním roce po podpisu společné strategie setkávaly častěji než kdy dříve;

3.  vyzývá Evropskou komisi a Komisi AU a členské státy EU a AU, aby v rámci svých priorit dokončily tuto institucionální strukturu vybudováním parlamentních prvků a složek občanské společnosti a místních orgánů, jež by měly určovat a udržovat tento proces tím, že posílí jeho transparentnost a demokratickou legitimitu;

4.  vítá zřízení prováděcích týmů EU s účastí zainteresovaných členských států, a to nejen proto, že financování společné strategie do značné míry závisí na členských státech, ale rovněž proto, že přímá účast členských států přispěje k lepšímu povědomí, kontinuitě a udržitelnosti akcí předpokládaných v akčním plánu;

5.   naléhavě žádá instituce společné strategie, aby se plně soustředily na nezbytné výsledky, neboť první akční plán pokrývá jen období kratší tří let (2008–2010);

Úloha parlamentů

6.   znovu opakuje svoji žádost Evropské komisi a Komisi AU, aby přijaly opatření, jimiž zapojí Evropský a Panafrický parlament do provádění a sledování společné strategie a zajistí jí politické vedení ze strany těchto parlamentů v souladu s jejich úlohou hlavních prvků její institucionální struktury;

7.  zdůrazňuje úlohu meziparlamentních orgánů mezi Evropským parlamentem a africkými parlamenty, jako jsou Smíšené parlamentní shromáždění (SPS) AKT-EU a parlamentní shromáždění Euromed, při prohlubování míru a bezpečnosti, řádné správy věcí veřejných a demokracie, jakož i skutečnost, že představují účinnou platformu pro spolupráci a pro řešení otázek společného zájmu;

8.   bere na vědomí skutečnost, že na jedenáctém zasedání ministerské trojky Afrika-EU byla schválena první výroční zpráva o pokroku, pokud jde o provádění společné strategie a její první akční plán, k němuž tvoří výše uvedené sdělení Komise příspěvek EU;

9.   s politováním však konstatuje, že tato zpráva byla schválena bez jakékoli konzultace s Evropským či Panafrickým parlamentem a bez jejich oficiálního příspěvku;

10. navrhuje předsedům Panafrického a Evropského parlamentu, aby soustavně navštěvovali summity EU-Afrika a vystupovali na nich a aby předkládali závěry obou parlamentů o realizaci akčního plánu a návrhy na budoucí směřování společné strategie;

11. požaduje, aby bezprostředně před konáním jarního setkání ministerské trojky její členové uspořádali výměnu názorů se zástupci příslušných orgánů z Panafrického a Evropského parlamentu, během níž zástupci parlamentů budou moci předložit návrhy a doporučení k poslední společné výroční zprávě o pokroku; navrhuje, aby diskuse o návrzích a doporučeních Panafrického a Evropského parlamentu byla uvedena na pořadu jednání zasedání ministerské trojky; očekává, že v navazující výroční zprávě – přijaté během následujícího podzimního zasedání ministerské trojky – bude uvedeno, jakým způsobem byly tyto návrhy a doporučení zohledněny; požaduje, aby se zástupci parlamentů v rámci vedlejšího programu podzimního zasedání trojky rovněž setkali s ministry trojky;

12. domnívá se, že Panafrický a Evropský parlament by měly být na příslušné úrovni zastoupeny jak ve společné skupině odborníků, tak v pracovní skupině AU-EU;

13. vítá skutečnost, že Evropská komise v rámci 9. Evropského rozvojového fondu (ERF) zřídila program podpory ve výši 55 milionů EUR na posílení kapacit institucí AU; znovu opakuje, že část tohoto rozpočtu musí být k dispozici k posílení administrativní a provozní kapacity Panafrického parlamentu, a vyzývá Komisi, aby po podrobných konzultacích s Panafrickým parlamentem a ve spolupráci s Evropským parlamentem vypracovala akční plány pro účely těchto rozpočtů;

14. doporučuje, aby část rozpočtu vyčleněná pro Panafrický parlament byla spravována přímo parlamentem, jakmile k tomu vytvoří nezbytnou administrativní kapacitu a splní požadavky obsažené ve finančním nařízení Evropských společenství (zejména článek 56 nařízení)[6], podle kterých může Evropská Komise plnit rozpočet cestou nepřímého řízení na ústřední úrovni;

15. vyzývá Evropskou komisi a Komisi AU, aby zjednodušily postupy s cílem zajistit přímý a účinný dialog s parlamenty a zabránily tak nepřijatelným prodlevám, přičemž náležitě zohlední specifika jejich postupů;

16. opět žádá začlenění ERF do rozpočtu a vyzývá Komisi, aby mezitím informovala Evropský a Panafrický parlament o všech fázích rozpočtového procesu;

Občanská společnost a nestátní subjekty

17. je přesvědčen, že má-li se společná strategie stát skutečným „rozsáhlým a rozmanitým partnerstvím zaměřeným na občany“, musí efektivně zapojovat občanskou společnost a místní orgány a napomáhat jejich účinné účasti na práci jejích prováděcích orgánů;

18. lituje, že i když akční plán stanoví, že každé z partnerství Afrika-EU umožňuje širokou škálu akcí, v převážné většině je důraz kladen na akce státní; zdůrazňuje, že vstup a zapojení parlamentů a nestátních subjektů, jako např. organizací občanské společnosti, místních orgánů a dalších nestátních subjektů, do tohoto procesu musí být hlouběji a podrobněji propracovány;

19. vítá Africkou hospodářskou, sociální a kulturní radu (ECOSOCC) jako nástroj k budování partnerství mezi africkými vládami a občanskou společností; je však znepokojen nízkou mírou zapojení africké občanské společnosti do provádění společné strategie a požaduje, aby byla neprodleně přijata opatření, zejména ze strany Afriky, s cílem stanovit v těsné spolupráci se zúčastněnými subjekty postupy pro identifikaci, zmapování a účinné zapojení zástupců afrických nestátních subjektů;

20. žádá Evropskou komisi, aby vytvořila odpovídající nástroje pro vytváření kapacit organizací občanské společnosti v Africe, které se zaměří zejména na posílení jejich schopnosti podílet se na realizaci strategie;

Partnerství

21. konstatuje, že by se společná strategie měla rovněž zabývat otázkami, které mají silný vliv na budoucnost Afriky a formují vztahy mezi těmito dvěma kontinenty, třebaže formálně patří k jiným institucionálním strukturám, jako jsou dohody o hospodářském partnerství (EPA) a vztahy mezi regionálními uskupeními v rámci dohod o hospodářském partnerství a dalšími existujícími regionálními uskupeními v Africe (včetně regionálních hospodářských společenství), druhá revize dohody z Cotonou, evropsko-středomořská strategie, strategické partnerství Jižní Afrika-EU a vztahy Afriky s novými celosvětovými aktéry, jako je Čína a Brazílie;

22. je přesvědčen, že udržitelný hospodářský, sociální a environmentální rozvoj může probíhat jen v zemích, které nabízejí záruku míru, demokracie a lidských práv;

23. vyzývá Evropskou komisi, Radu a africkou stranu, aby zajistily soudržnost mezi touto strategií a ostatními politikami, které by mohly negativně ovlivnit podporu nového strategického partnerství mezi EU a Afrikou, zejména politiky v oblasti obchodu, životního prostředí, migrace a zemědělství; zdůrazňuje, že politický dialog mezi EU a Afrikou by měl zahrnovat uvedené oblasti;

24. zdůrazňuje, že v zájmu účinného boje proti chudobě, který musí zůstat ústředním tématem společné strategie, musí strategické partnerství mezi EU a Afrikou napomáhat povzbuzování udržitelného hospodářského a sociálního rozvoje, lákat zahraniční investice, podporovat spravedlivý mezinárodní obchod a přispívat k vytváření podmínek, s jejichž pomocí budou moci africké země postupně zaujmout své místo v celosvětovém hospodářství;

I.    Mír a bezpečnost

25. vítá dosažený pokrok v oblasti partnerství pro mír a bezpečnost; bere na vědomí politický dialog mezi AU a EU nejen o krizových situacích v Africe; zdůrazňuje, že tento dialog musí řešit nejrůznější otázky týkající se míru a bezpečnosti od předcházení konfliktům a řešení konfliktů až po obnovu po skončení konfliktů a budování míru, včetně podrobného dialogu o uplatňování zásady „odpovědnost chránit“;

26. požaduje, aby byla přisouzena nejvyšší priorita uskutečňování mírové a bezpečnostní struktury Afriky;        znovu zdůrazňuje, že ERF není vhodným zdrojem financování budoucího naplnění afrického mírového projektu; je toho názoru, že výdaje Evropského rozvojového fondu by měly být v souladu s kritérii oficiální rozvojové pomoci stanovenými Výborem pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj; znovu opakuje svůj požadavek, aby bylo s konečnou platností vyřešeno financování afrického mírového projektu;

27. vítá skutečnost, že generální tajemník OSN Ban Ki-moon zřídil panel významných osobností v září 2008 , jehož posláním je nalézt způsoby, jimiž může mezinárodní společenství podpořit mírové operace AU prováděné pod mandátem OSN;

II.  Řádná správa věcí veřejných a lidská práva

28. zdůrazňuje, že koncepce řádné správy věcí veřejných by měla být měřítkem toho, jak dobře funguje společnost prostřednictvím zákona a pořádku, dodržování a aktivní podpory lidských práv, boje proti korupci, tvorby majetku a jeho transparentního a spravedlivého rozdělování a prostřednictvím základních zdravotnických a sociálních služeb; zdůrazňuje, že vnější aktéři nesmí posuzovat řádnou správu věcí veřejných výhradně na základě kritérií stanovených zvenku, ale na základě vzájemně odsouhlasených a sdílených hodnot a norem;

29. zdůrazňuje význam udržitelné demokracie, včetně řádné správy věcí veřejných a demokratických voleb, které musejí podporovat také vytváření parlamentních kapacit a zapojit občanskou společnost a místní orgány do politického dialogu;

30. zdůrazňuje, že správa věcí veřejných se musí zlepšit na obou stranách: nejen na africké, ale i na evropské straně patří mezi priority zlepšení správy věcí veřejných a odpovědnost za závazky v oblasti týkající se pomoci a lepší koordinace dárců s cílem více zohlednit země, které jsou ze strany dárců často opomíjeny; zdůrazňuje, že v této oblasti musejí sehrát významnou úlohu vnitrostátní a kontinentální parlamenty, nestátní subjekty a místní orgány;

31. žádá, aby byla větší podpora poskytnuta stávajícím africkým iniciativám, jako např. Africkému mechanismu vzájemného přezkumu (African Peer Review Mechanism – APRM), který je doposud nejvážnějším pokusem afrických zemí o zlepšení správy věcí veřejných na kontinentě, a dalším nástrojům, které zavedla AU, což zlepší vlastnictví tohoto procesu ze strany Afriky;

32. vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že „profily správy věcí veřejných“ vypracované Komisí pro každou ze zemí AKT, jimiž se bude řídit programování rozvojové pomoci na níž bylo pod záštitou ERF dodatečně vyčleněno 2,7 miliardy EUR, byly vytvořeny bez jakéhokoli prvku participace; konstatuje, že nárok na tyto dodatečné finanční prostředky je posuzován na základě souboru kritérií, z nichž pouze jediné má přímou vazbu na rozvojové cíle tisíciletí; vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že „profily“ Evropské komise mohou znehodnotit proces mechanismu APRM; vyzývá Evropskou komisi, aby konzultovala s Evropským parlamentem a Radou následné sledování a vynakládání těchto prostředků a informovala je o nich s cílem zajistit, aby byly budou přidělovány iniciativám v oblasti správy věcí veřejných, programů AU na podporu správy věcí veřejných a procesu mechanismu APRM;

33. požaduje dialog v rámci partnerství v oblasti řádné správy věcí veřejných a lidských práv, který bude řešit beztrestnost porušování lidských práv, se zohledněním osvědčených postupů v rámci vnitrostátních nebo mezinárodních právních předpisů, včetně činnosti mezinárodních trestních tribunálů zřízených v Sierra Leone a Rwandě;

III. Obchod, hospodářský rozvoj a regionální integrace

34. domnívá se, že v případě partnerství v oblasti obchodu a regionální integrace je zvýšení obchodu – za dodržení správných podmínek – zásadní hybnou silou hospodářského růstu za předpokladu, že obchodní politiky jsou v souladu s rozvojovými cíli; vítá proto cíle tohoto partnerství podpořit v Africe regionální integraci a posílit obchodní kapacity tohoto kontinentu;

35. s nadějí očekává co nejrychlejší uzavření jednacího kola Světové obchodní organizace (WTO) z Dohá, trvá však na tom, že musí jít především o rozvojové kolo, které bude upřednostňovat integraci afrických národů do světového hospodářství, účinně omezovat zemědělské podpory narušující trh a zruší podpory zemědělského vývozu;

36. je přesvědčen, že EU by měla pomoci africkým státům stát se zemědělsky soběstačnými a napomoci rozvoji základních služeb a zranitelného domácího průmyslu;

37. trvá na tom, že konečné dohody o hospodářském partnerství musí být v prvé řadě nástroji pro takový rozvoj, který respektuje rozdílné kapacity jednotlivých příjemců a jejich odlišnou úroveň rozvoje;

38. zdůrazňuje skutečnost, že dohody o hospodářském partnerství musí regionální integraci v Africe spíše podporovat než narušovat; podporuje snahy AU o posílení regionálních hospodářských společenství jako základních stavebních kamenů pro regionální integraci tohoto kontinentu;

39. trvá na tom, aby Evropská komise a členské státy dostály svým závazkům poskytnout do roku 2010 nejméně 2 miliardy EUR ročně v rámci skutečné pomoci v oblasti obchodu, přičemž největší podíl této pomoci musí náležet Africe; vyzývá, aby byly co nejdříve určeny a vyčleněny zdroje na podporu rozvoje obchodu; zdůrazňuje, že by se mělo jednat o nové prostředky a nikoli pouze o jejich přesun z ERF;

40. vyzývá partnerství, aby se zaměřilo na širší agendu pomoci v oblasti obchodu, zejména na  rozvoj infrastruktur, podporu rozvoje obchodu a jeho lepší regulaci, včetně zjednodušených a uživatelsky vstřícných pravidel pro označování původu;

41. vyzývá k tomu, aby se partnerství zabývalo rovněž hospodářskými aspekty, které mají významné důsledky pro africké ekonomiky, třebaže se přímo netýkají obchodu, jako například potřebou přijmout opatření, jež mají za cíl zastavit nezákonný únik kapitálu, a podporovat mezinárodní regulaci daňových rájů;

42. vyzývá, aby strategie uznávala a podporovala úlohu migrantů a přistěhovaleckých komunit z hlediska rozvoje zemí jejich původu tím, že jim umožní investovat v těchto zemích a sníží náklady finančních převodů;

IV. Klíčové oblasti rozvoje

43. trvá na tom, že v případě partnerství v oblasti plnění rozvojových cílů tisíciletí bude dokonce i s vyšší a lepší pomocí obtížné těchto cílů dosáhnout, a proto naléhavě žádá členské státy EU, aby navýšily závazky, které nedávno znovu vyjádřily na konferenci o financování rozvoje v Dohá, a na fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci v Akkře, zejména pokud jde o objem jejich pomoci, soudržnost politiky, vlastnictví, transparentnost a o dělbu práce mezi dárce;

44. konstatuje, že základní zdravotnictví a primární a sekundární školství jsou rozhodujícími činiteli při plnění rozvojových cílů tisíciletí; v této souvislosti vyzývá africké země, aby učinily tyto oblasti jednou ze svých priorit v rámci strategií snižování chudoby; vyzývá, aby partnerství tento rozvoj podporovalo s ohledem na závazek Komise vynaložit na tato odvětví nejméně 20 % rozpočtu Společenství určeného na pomoc; žádá Komisi, aby rozšířila tento závazek i na ERF; připomíná, že veškeré úsilí v tomto ohledu by mělo zahrnovat osoby s postižením; vítá v této souvislosti výsledek prvního setkání společné skupiny odborníků a vyzývá zúčastněné subjekty, aby zajistily, že v příštím roce bude dosaženo pokroku;

45. vyzývá Evropskou komisi, aby co nejdříve přijala opatření k realizaci závazků v oblasti zdraví a zohlednila v nich závěry a doporučení Evropského účetního dvora, zveřejněné ve zprávě z ledna 2009 o rozvojové pomoci ES zdravotnickým službám v subsaharské Africe; zdůrazňuje, že je nutné, aby Evropská komise při průběžném přezkumu 10. ERF navýšila pomoc pro zdravotnictví v subsaharské Africe a tak podpořila své závazky vůči rozvojovým cílům tisíciletí v oblasti zdravotnictví;

46. vybízí členské státy AU a EU, aby přisuzovaly větší význam zabezpečení potravin v Africe a její potravinové soběstačnosti a aby podporovaly opatření na posílení produktivity a konkurenceschopnosti afrického zemědělství, zejména produkci potravin pro místní trhy a vznik „zelených pásů“ kolem měst;

47. vyzývá členské státy, aby do svých rozprav v rámci strategie EU-Afrika i mimo něj začlenily otázku spravedlivého rozdělení bohatství plynoucího z využívání přírodních zdrojů; trvá na tom, že příjmy jednotlivých států z přírodních zdrojů by měly být přednostně spravedlivěji vyčleňovány pro účely uspokojování základních potřeb obyvatel těchto států, zejména v oblasti zdravotnictví, vzdělání, ochrany přírodních zdrojů a životního prostředí, čímž se napomůže dosažení rozvojových cílů tisíciletí;

48. vyjadřuje znepokojení nad tím, že nedávné období rekordního růstu zvrátí útlum světového hospodářství; zdůrazňuje, že v důsledku klesajících cen zboží, menších investičních toků, finanční nestability a nižších převodů peněžních prostředků se může kontinent vrátit o několik desetiletí zpět;

Další aspekty strategie

49. připomíná, že hlavní odpovědnost za změnu klimatu nesou rozvinuté země, zatímco její nepříznivé dopady jsou nejcitelnější v rozvojových zemích; trvá proto na tom, že je zapotřebí zajistit nové prostředky, pokud nemá v afrických státech dojít k tomu, že budou nuceny platit nepřiměřenou cenu za přizpůsobení se těmto dopadům a za jejich zmírnění; navíc podporuje společnou deklaraci EU a Afriky o změně klimatu, předloženou na konferenci rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která se konala v Poznani v prosinci 2008;

50. požaduje v souvislosti s partnerstvím v oblasti migrace a zaměstnanosti spravedlivé a funkční řešení „odlivu mozků“, který připravuje řadu afrických států o značný počet kvalifikovaných pracovníků, zejména v odvětví zdravotnictví;

51. vyzývá, aby nový režim EU „modrých karet“ zabránil odčerpávání odborných pracovníků z rozvojových zemí v odvětvích, v nichž mají tyto země největší nedostatek pracovních sil, zejména v oblasti zdravotnictví a vzdělání;

52. vyzývá Evropskou komisi, aby využila partnerství EU-Afrika a pomohla africkým zemím využívat flexibilní možnosti obsažené v prohlášení z Dohá o dohodě TRIPS a veřejném zdraví s cílem usnadnit v Africe přístup k základním lékům za dostupnou cenu;

53. vybízí obě strany, aby se v rámci vědeckotechnického partnerství snažily překlenout digitální propast prostřednictvím užší spolupráce v oblasti technologického rozvoje a přenosu technologií, zejména pokud jde o telefonování a internet;

54. očekává, že v rámci společné strategie budou v Africe přijata specifická opatření na zlepšení příležitostí žen, dětí a lidí s postižením, neboť tyto skupiny čelí v rozvojových zemích zvláštním obtížím;

55. zdůrazňuje, že jestliže se má společná strategie zaměřit „nejen na Afriku“ a posílit spolupráci mezi EU a Afrikou v rámci mezinárodních orgánů a vícestranných jednání o otázkách, jako jsou např. obchod, lidská práva nebo změna klimatu, měly by EU a Afrika usilovat o demokratizaci a zvýšení reprezentativnosti mezinárodních institucí, jako je Světová banka, Mezinárodní měnový fond a WTO, a zajistit, aby Afrika mohla konečně uplatňovat vliv, jaký odpovídá její velikosti a postavení;

56. žádá opětovně orgány EU, aby vytvořily konkrétní finanční nástroj pro realizaci společné strategie, který by v sobě spojoval veškeré stávající zdroje financování, a to jednoznačným, předvídatelným a programovatelným způsobem; je na pochybách, do jaké míry bude společná strategie schopna dosáhnout svých vysoce ambiciózních cílů a nabídnout skutečně přidanou hodnotu, pokud na ni nebudou poskytnuty žádné nové prostředky ani převedeny prostředky z jiných programů;

57. vyzývá vlády v EU a Africe, aby účinněji a systematičtěji informovaly své obyvatele o akcích a dosažených výsledcích společné strategie a aby usilovaly o větší zájem médií;

Vyhlídky

58. očekává, že Evropský a Panafrický parlament, stejně jako organizace občanské společnosti a místní orgány, navážou na zkušenosti z lisabonského summitu EU-Afrika, který se konal ve dnech 8. a 9. prosince 2007, a významně se zapojí do přípravy třetí vrcholné schůzky mezi Afrikou a EU v roce 2010, a těší se, že se oba parlamenty schůzky aktivně zúčastní;

59. vyzývá Komise EU a AU a předsednictví , aby schválily výše nastíněné návrhy zaměřené na posílení účasti parlamentů při realizaci a sledování společné strategie;

60. má v úmyslu vytvářet uvnitř Evropského parlamentu nezbytnou koordinaci a součinnost všech jeho orgánů s cílem podpořit provádění a sledování společné strategie; opakuje v tomto ohledu svůj záměr přeměnit svou delegaci ad hoc pro vztahy s Panafrickým parlamentem na plnohodnotnou meziparlamentní delegaci;

61. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Hospodářskému a sociálnímu výboru EU, Hospodářskému, sociálnímu a kulturnímu výboru AU, Komisi AU, Výkonné radě AU, Panafrickému parlamentu, Radě ministrů AKT a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.

  • [1]  Přijaté texty, P6_TA(2007)0483.
  • [2]  Přijaté texty, P6_TA(2005)0445.
  • [3]  Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3.
  • [4]  Úř. věst. L 209, 11. 8. 2005, s. 27.
  • [5]  Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 41.
  • [6]  Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1)

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Evropský parlament přijal dlouhodobý závazek přispívat k rozvoji v Africe a ke zlepšení vztahů mezi EU a Afrikou. Posílení vazeb, které spojují naše kontinenty, představuje významnou přidanou hodnotu pro obě strany a je rozhodující výzvou, zejména v časech globální nejistoty a dramatického hospodářského vývoje.

Evropský parlament se zaměřil na vztahy mezi EU a Afrikou ve dvou nedávných zprávách. V roce 2005 Parlament přijal usnesení o rozvojové strategii pro Afriku, v němž kritizoval nedávno přijatou strategii EU pro Afriku jako příliš jednostrannou. O dva roky později přijaly Afrika a EU novou společnou strategii, jejímž záměrem bylo dosáhnout vyrovnanějšího vztahu a převážně dvoustranného přístupu těchto dvou aktérů.

Společná strategie má za cíl navázat dialog a spolupráci, které se zaměří „nejen na rozvoj“ (tj. soustředí se na širší okruh politik, například mír a bezpečnost, energetiku nebo změnu klimatu), „nejen na Afriku“ (zkoumáním řady globálních otázek, které bezprostředně ovlivňují rozvoj v Africe) a „nejen na instituce“ (zahrnutím širšího rozsahu netradičních subjektů občanské společnosti, soukromého sektoru a akademické obce).

Parlament přijal usnesení o této nové společné strategii v prosinci 2007. Uvítal společnou strategii a zároveň zdůraznil, že snižování chudoby by mělo zůstat ústředním tématem vztahů mezi Afrikou a EU vzhledem k tomu, že Afrika je stále nejchudším kontinentem na světě a že většina afrických států zaostává, pokud jde o dosahování rozvojových cílů tisíciletí. Parlament rovněž zdůraznil význam parlamentního rozměru společné strategie.

Kromě dvou výše uvedených usnesení byl Evropský parlament mimořádně aktivní, i pokud jde o posilování spolupráce a dialogu mezi Afrikou a EU. Parlament například pravidelně vysílá delegace na zasedání Panafrického parlamentu, kontakty mezi těmito dvěma institucemi jsou velmi časté a jejich předsedové se setkávají při řadě příležitostí. V říjnu 2008 oslovil předseda Pöttering plénum Panafrického parlamentu.

Oba parlamenty navíc zřídily delegace pro vzájemné vztahy a zorganizovaly řadu společných akcí. Evropský parlament rovněž poskytl Panafrickému parlamentu technické poradenství a také pomoc s budováním kapacit prostřednictvím své kanceláře pro podporu parlamentní demokracie.

Evropský a Panafrický parlament společně řešily otázku nezbytného (avšak chybějícího) parlamentního rozměru v přípravě druhé vrcholné schůzky mezi EU a Afrikou v Lisabonu v roce 2007. Vydaly společné prohlášení, které bylo důkladně projednáno s Komisemi obou unií při zvláštní smíšené parlamentní vrcholné schůzce a jež bylo během této vrcholné schůzky oficiálně předloženo vedoucím představitelům států Afriky a EU.

Se zřetelem k tomuto významnému a trvalému parlamentnímu rozměru ve vztazích mezi EU a Afrikou je zneklidňující, že parlamentní prvek dosud nebyl smysluplným způsobem do společné strategie plně začleněn. Je nezbytné, aby společná strategie umožnila Evropskému i Panafrickému parlamentu, aby se staly plnohodnotnými aktéry a hrály svou zásadní úlohu poskytováním politického vedení a sledováním provádění strategie.

V budoucnosti by měly Panafrický a Evropský parlament přispívat do jednání ministerské trojky ve věci výroční zprávy o pokroku, která zaznamenává dosažené úspěchy v provádění společné strategie. Navazující výroční zprávy by měly vysvětlit, jak byly připomínky parlamentů vzaty v potaz, a pokud nebyly, z jakého důvodu.

Tyto dva parlamenty by také měly hrát plnohodnotnou úlohu ve společných skupinách odborníků a v pracovní skupině AU-EU, orgánu odpovědném za provádění strategie.

Aby parlamenty vykonávaly svou kontrolní funkci správně a účinně, je nezbytné, aby se mohly zapojit do institucionálního dialogu v dostatečně časné fázi, aby jejich připomínky mohly být zohledněny. V této souvislosti je důležité mít na paměti specifika jejich rozhodovacího procesu.

Pokud jde o společnou strategii jako takovou, rok pro jejím přijetí lze konstatovat, že zatímco jednotlivé prvky její institucionální struktury byly více či méně zavedeny, došlo v praxi jen k velmi malému skutečnému pokroku, a to ve většině z osmi tematických partnerství. Vzhledem k tomu, že první akční plán je stanoven na období do roku 2010, bude zapotřebí některé kroky urychlit, jestliže mají být ambiciózní cíle splněny. V Africe i v Evropě závisí důvěryhodnost takovéto strategie „mezilidských kontaktů“ na její schopnosti poskytovat hmatatelné výsledky, které se projeví ve skutečném zlepšení kvality života obyvatelstva Afriky.

Zpráva také vytyčuje čtyři oblasti, kde jsou efektivní výsledky obzvláště důležité k tomu, aby společná strategie byla úspěšná: mír a bezpečnost, řádná zpráva věcí veřejných v nejširším smyslu, problematika obchodu včetně pomoci v oblasti obchodu, regionální  hospodářská společenství a únik kapitálu a klíčové oblasti rozvoje, jako je zdraví a vzdělávání.

Společná strategie se výslovně zavazuje k zapojení občanské společnosti. Tento příslib se však ještě musí zhmotnit v praktické rovině, zejména na africké straně. V této věci je zapotřebí jednat naléhavě.

Závěrem zpráva požaduje specifický finanční nástroj k provádění společné strategie, který by soustředil všechny existující zdroje financování jasným a předvídatelným způsobem umožňujícím plánování, a rovněž začlenění Evropského rozvojového fondu do rozpočtu.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

17.2.2009

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

23

0

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Alessandro Battilocchio, Thijs Berman, Thierry Cornillet, Corina Creţu, Alexandra Dobolyi, Fernando Fernández Martín, Juan Fraile Cantón, Alain Hutchinson, Romana Jordan Cizelj, Filip Kaczmarek, Glenys Kinnock, Maria Martens, Gay Mitchell, Luisa Morgantini, José Javier Pomés Ruiz, Horst Posdorf, José Ribeiro e Castro, Toomas Savi, Frithjof Schmidt, Jürgen Schröder, Feleknas Uca, Johan Van Hecke, Mauro Zani

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Miguel Angel Martínez Martínez, Manolis Mavrommatis, Renate Weber, Gabriele Zimmer